Rozvoj osobnosti, aneb jak být úspěšný

„Vím, že nic nevím“ Sokrates

Volně zpracováno podle vlastních zkušeností a na základě myšlenek z

knihy 7 návyků skutečně efektivních lidí, kterou napsal Stephen R. COVEY

Problémy, se kterými se každodenně potýkáme

Strach a nejistota „Chci to hned.“ Obviňování a

svádění viny Beznaděj Nedostatek

rovnováhy

„Co mi to přinese?“ Touha být chápán Konflikty Rozdíly a odlišnosti Osobní stagnace

Síla paradigmatu

V obecnějším smyslu paradigma představuje způsob, jakým „vidíme“ svět, jak ho vnímáme, chápeme a interpretujeme.

Člověk popisuje věci takové, jaké jsou (realita), nebo takové jaké by měly být (hodnoty). Jednoduše předpokládáme, že věci jsou, nebo by měly být takové, jaké je vidíme, jak je známe.

Obrázky dvou žen

Změna paradigmatu Všichni máme za to, že vidíme věci takové,

jaké jsou, že jsme objektivní. Ale tak tomu není. Nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jaký je podle nás – takový, za jaký ho díky podmíněnosti prostředím považujeme.

V předcházejícím příkladu došlo k posunu paradigmatu – momentu, kdy někdo nakonec „prohlédl“ a uviděl obrázek složený ze dvou dalších jinak než dosud.

Paradigma založené na principech

Etika charakteru staví na jedné základní myšlence – existují principy, které určují efektivnost lidského jednání. Tyto principy jsou obdobou přírodních zákonů ve světě lidí.

Příklady principů – férovost, čestnost, lidská důstojnost, služba, trpělivost, starostlivost, kvalita, princip potenciálu.

Principy nejsou totéž co praktické postupy, které závisejí na konkrétní situaci. Postup, který se za určité situace osvědčil, nemusí za jiných podmínek fungovat.

Nová úroveň myšlení Abychom vyřešili vše, co nás tak znepokojuje,

potřebujeme se dostat na novou, hlubší úroveň myšlení. Potřebujeme paradigma založené na principech.

Začít musíme u sebe, začít se ze všeho nejdříve zabývat nejniternějšími složkami svého já, svými paradigmaty, charakterem a motivy, návyky.

Nová úroveň myšlení znamená přístup „zevnitř ven“, staví na myšlence, že veřejným vítězstvím předchází soukromá vítězství, že dříve než něco slíbíme druhým (a dodržíme to), musíme dodržet sliby, které jsme dali sami sobě.

Definice návyků„Jsme to, co opakovaně činíme. Dokonalost není čin, ale návyk.“

Aristotelés Charakter je v podstatě kombinací návyků. „ Zasej

myšlenku, sklidíš čin; zasej čin, sklidíš návyk; zasej návyk, sklidíš charakter; zasej charakter, sklidíš osud.“

Návyky budeme definovat jako průnik znalostí, schopností a tužeb.

Znalost představuje vědět co dělat a proč to dělat. Mít schopnost znamená umět to udělat. Touha je motivace – chtít to udělat. K tomu, abychom si vytvořili návyk, je zapotřebí přítomnost všech tří složek. (příklad – poslouchání)

Návyky

Znalosti(co, proč)

Touha(chtění)

Schopnosti(jak)

Definice efektivnosti

Návyky, které vycházejí z principů, jsou návyky efektivnosti. Také proto, že vycházejí ze vztahu rovnováhy P/ PS.

Základem efektnosti je vyváženost P, tedy produkce žádoucích výsledků a PS, produkční schopnosti (schopnost dále vytvářet produkci).

V podstatě existují čtyři druhy zdrojů:- hmotné zdroje- finanční- informační- lidské

Návyk 1 – Proaktivita Existují tři sociální mapy, které jednotlivě, nebo

v kombinaci vysvětlují povahu člověka: Teorie genetické determinace – za to, jací jsme

mohou naší předci. Teorie psychické determinace – za všechno může

nesprávná výchova rodičů. Teorie determinace prostředím – za všechno může

šéf, životní partner, dospívající potomek, ekonomická situace, politika.

Každá z těchto mentálních map vychází z představy, že na určitý podnět reagujeme daným způsobem.

Test BMTI

Reaktivní přístup

Mezi podnětem a odezvou se nachází prostor pro svobodnou volbu.

PODNĚT ODEZVA

Model proaktivity

PODNĚT ODEZVA

Svoboda volby

Sebeuvědomění

Představivost

Nezávislá vůle

Svědomí

Buďte proaktivní Vnější podněty působí nejenom na reaktivně, ale

také proaktivně jednající lidi. U proaktivních je ale odezva na tyto podněty volbou, nebo odezvou založenou na hodnotách.

„Nemohou vám vzít sebeúctu, pokud se ji nevzdáte.“ Gándhí

Dobrovolný souhlas s tím, co se děje, nás zraňuje mnohem více než to, co se nám děje.

Dokud si člověk otevřeně a upřímně nepřizná, že „jsem tím, kým jsem v důsledku rozhodnutí, která jsem učinil“, nemůže prohlásit: „Chci, aby tomu bylo jinak.“

Okruh zájmu – okruh vlivu Proaktivní zaměření –

pozitivní energie rozšiřuje sféru vlivu

Reaktivní zaměření – negativní energie zmenšuje okruh vlivu

Okruh

zájmu

Okruh

vlivu

Okruh

zájmu

Okruh

vlivu

Návyk 2 – cíl Začínat s myšlenkou na konec znamená mít jasnou

představu cíle. Znamená to vědět, kam směřujeme. To nám umožní pochopit, kde se v současnosti nacházíme, a nasměrovat kroky správným směrem.

Tento návyk vychází z principu, že „všechno vzniká dvakrát“. Všechno vzniká nejdříve mentálně a teprve potom fyzicky (příklad – start podnikání).

První vytváření ale není vždy vědomým procesem. Pokud nerozvineme (ve sféře soukromého života) vlastní sebeuvědomění a nepřevezmeme odpovědnost za první vytváření, dáme druhým lidem a okolnostem větší možnost formovat náš vlastní život. SMART

Vedení a řízení Návyk 2 je založen na principech osobního vedení,

což znamená, že vedení je prvním vytvářením. Vedení (podle S.C.) není totéž co řízení. Řízení (management) je druhé vytváření.

Vést znamená dělat správné věci. Řídit znamená dělat věci správně.

Efektivnost nezávisí výlučně na vynaloženém úsilí, ale na tom, zda ho vynaložíme správným směrem. Sebelepší řízení nemůže nahradit nedostatečné vedení.

Také v osobním životě se často soustřeďujeme na řízení, aniž bychom si napřed třeba jen ujasnili, jaké jsou naše vlastní hodnoty.

Centrum

Bezpečí a jistota

Životní orientace

Životní síla

Moudrost

Životní centrum

V pocitu bezpečí a jistoty se odráží pocit vlastního významu, identity, emociálního zakotvení, hrdosti, osobní síly nebo slabosti.

Životní orientace dává našemu životu směr, má vliv na naše rozhodování a jednání.

Moudrost představuje smysl pro rovnováhu, zahrnuje úsudek, soudnost, porozumění.

Životní síla je schopnost nebo potenciál jednat, schopnost něčeho dosáhnout.

Centrum našeho života

Partner/ka/ Rodina Peníze Práce Vlastnictví Zábava a příjemné trávení času Přátelé Protivníci Církev My sami

Alternativní životní centra

Poznání vlastního životního centra

Možným způsobem, jak poznat vlastní životní centrum, je podrobně se podívat na čtyři základní životní faktory.

Ve většině případů je naše životní centrum kombinací životních center.

Většina lidí je vystavena různým vlivům. V závislosti na vnějších nebo vnitřních podmínkách se může určité centrum aktivovat, a to na tak dlouho, dokud nejsou potřeby, které tuto aktivaci vyvolaly uspokojeny. Když se tak stane, do popředí se dostane jiné životní centrum.

V takovém případě pak můžeme postrádat pevnou životní orientaci, moudrost, zdroj životní síly, vnitřní pocit vlastní hodnoty.

Životní centrum založené na principech

Pokud soustředíme svůj život na správné principy, vytvoříme si pevný základ rozvoje všech čtyř hlavních životních faktorů.

Snažíme se nenechat se ovládnout emocemi a nejednat pod tlakem nejrůznějších faktorů, které se pojí s určitou situací – pokoušíme se objektivně zhodnotit možnosti, které máme.

Snažíme se zvážit všechny faktory a nalézt nejlepší řešení, přičemž bereme v úvahu jak potřeby spojené s naší prací, potřeby rodiny, případně další potřeby, které mohou být dotčeny, tak možné důsledky různých alternativních rozhodnutí.

Návyk 3 – Řízení času Efektivně řídit znamená dávat to nejdůležitější na

první místo. Vést znamená určovat, co je nejdůležitější. Řídit znamená zajistit, že nejdůležitější věci budou skutečně neustále na prvním místě.

Efektivní řízení se opírá o disciplínu, která vyrůstá z našeho nitra – je funkcí naší nezávislé vůle.

Abychom to dokázali, musíme mít cíl, poslání, jasnou představu o tom, kam směřujeme a co je pro nás skutečně podstatné, co jsou naše nejvýznamnější hodnoty.

To vyžaduje nezávislou vůli, sílu dělat i to, do čeho se nám nechce.

Matice plánování času

IČINNOSTI:KrizeNeodkladné problémy Projekty s pevně stanovenými termíny

IIČINNOSTI:Prevence, činnosti PSVytváření vztahůPlánováníOdpočinek

IIIČINNOSTI:Vyrušení, tel. hovoryNěkteré poradyKorespondenceOblíbené činnosti

IVČINNOSTI:Běžné záležitostiTel. hovoryKorespondencePříjemné činnosti

Naléhavé Nenaléhavé

Nedůle

žit

éD

ůle

žit

é

Orientace na I

I VÝSLEDKY

Stres Vyčerpání Krizový management Neustálé „hašení“

II

IV

III

Orientace na III

III VÝSLEDKY

• Uvažování v krátkodobém horizontu• Pocit, že určovat cíle a plánovat je zbytečné• Pocit oběti, bezmoci• Povrchní vztahy

I II

IV

Orientace na III a IV

VÝSLEDKY• Celková nezodpovědnost• Neschopnost udržet si pracovní místo• Závislost na druhých lidech nebo na

institucích

III IV

I II

Orientace na II

II

VÝSLEDKY• Vize a perspektiva• Rovnováha• Disciplína• Kontrola• Minimum krizí

I

Orientace na III a IV

VÝSLEDKY• Celková nezodpovědnost• Neschopnost udržet si pracovní místo• Závislost na druhých lidech nebo na

institucích

III IV

I II

Osobní plánovací systém pro II

Měl by splňovat důležitá kritéria: Soudržnost Rovnováha Zaměření na kvadrant II (týdenní plánování) „Lidská dimenze“ Pružnost Přenosnost Identifikace rolí Výběr cílů Řízení času

Návyk 4 – Asertivita

Zlaté pravidlo lidského chování „Co sám nechceš, nečiň druhému“ máme hluboko uložené ve své paměti; zbývá jediné – také tak žít. Edwin Markham

Myšlení typu výhra – výhra je životním postojem, filozofií lidských vztahů.

Je to jedno z paradigmat lidských vztahů. Dalšími pak jsou : - výhra – prohra, - prohra – výhra, - prohra – prohra.

Zralost v naplnění rovnováhy mezi odvahou a ohledem na

druhé

Prohra – výhra Výhra – výhra

Prohra – prohra Výhra – prohra

ODVAHA

malá

velká

velk

ým

al

ý

OH

LED

NA

D

RU

HÉ

Dohoda výhra – výhra v organizacích

Žádoucí výsledky – co se má udělat a kdy Směrnice – specifikují parametry, rámce pro

dosažení výsledků Zdroje - dostupné materiální, finanční,

informační a lidské Odpovědnost – stanovení kritérií pracovního

výkonu a termínů pro vyhodnocení Důsledky – specifikují, jaké pozitivní a

negativní důsledky bude hodnocení mít

Návyk 5 – Empatická komunikace

„Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví.“ Pascal Pokud chceme efektivně komunikovat, nestačí si

osvojit komunikační techniky, musíme se naučit empatickému naslouchání založeném na charakteru, které u druhých vyvolává důvěru a otevřenost.

Nejdříve se snažíme pochopit a potom být pochopeni. Snaha pochopit vyžaduje ohleduplnost, snaha být pochopen vyžaduje odvahu

Postup – étos (mravní základ, charakter) - patos (hluboké pohnutí mysli,empatie) - logos ( rozum, logika)

Návyk 6 - Synergie

Jednoduše řečeno synergie znamená, že celek je víc než součet jeho částí. Mezi částmi existují vztahy. Tyto vztahy představují účinný katalyzátor, který posiluje a sjednocuje jednotlivé části a činí tak celek mnohem zajímavějším.

Základním předpokladem dosažení synergického efektu je pochopit mentální, emocionální a psychologické odlišnosti. Nikdo nevidí svět takový jaký je, ale každý člověk vnímá svět kolem sebe v souladu s tím, jaký je on sám.

Synergie je završením všech předcházejících návyků, je to týmová práce.

Návyk 7 – Obnova sil

Obnova sil

FYZICKÁ

SPOLE-ČENSKÁ/CITO-VÁ

DUCHO-VNÍ

MEN-TÁLNÍ

Tělesná cvičení, výživa, zvládání stresu

Četba, představivost, plánování, psaní

Ujasňování hodnot a závazků, studium

Služba, empatie, synergie, vnitřní jistota