ze série: Mrtvé objekty, šimon vahala, 2008 -2009

Na pyramidě, 150x150cm, středoformátová fotografie, piezografický tisk na papíře Hahnemuehle, dibond, 2008

Archa, 400x45x45cm, ocel, dub, technická guma, 2009

Lampy, 130x20cm, bílý beton, 2009

Sakkara, 250x160cm, molitan, 2009

ze serie: Mrtvé objekty

Egyptská realita a biblické příběhy

Fotografie Námořní kadeti, zasazení do prostředí s hlubokou kulturní pamětí. Propojení posvátného prostředí, které “ztratilo” svojí posvátnost, svou funkci, se současnou civilizací. Sociální sondy mezi nahodilými skupinami námořních kadetů, konfrontovaných a vystavených působení sil těchto míst, ať již domělých či skutečných. Podzemí Sakkarské pyramidy Vnitřní komplex pod samotnou stupňovitou pyramidou. Podzemní je považováno za posmrtný palác panovníka Džoséra, přestože v něm nikdy pohřben nebyl. Samotné pyramidy mohly být funkční pouze proto, že byly součástí celého komplexu bez něhož jsou dnes v pravém smyslu mrtvé.

Schrána Cherubíni na příkrovu, symbolizující ochranu nebo výstrahu, i zlaté obložení, jsou ze schrány odstraněny, materál je vodivý - ze železa. Dřevěné tyče jsou od ní odizolovány pásem technické gumy. Bez hlavních poznávacích symbolů se tak z biblické archy stavá předmět zbavený funkce, přitom ale nesoucí otevřený prostor určený původně jako příbytek JHV.

Lampy Nástěné reliéfy “Hadí desky”. Tento, z pohledu klasické archeologie “magicko rituální” předmět je vyobrazen v podzemí chrámu bohyně moudrosti Hathor v Egyptské Dendeře. Druhý pohled pak nazírá na předměty jako na funkční žárovky, napájené elektřinou z pásmového generátoru /Van de Graafův generátor/. Záměrem není zrekonstruovat a ilustrovat technické funkce předmětů na základě hyeroglifickych textů přímo z reliéfu, ale naopak je zbavit jak technických - tak i náboženských funkcí. Nechat je působit samotné. Zbylý “mrtvý” předmět, tak může vybízet každého pozorovatele k vlastní interpretaci.

MgA. Šimon Vahala

“Mrtvé předměty”, které ožívají i když si sebou stále nesou určitou formu zmrtvělosti a k tomu fotografie na které se setkávají dva podivné světy “velká pyramida v Gíze” a “skupina námořních kadetů v bělostných uniformách”. Tato podivná společenská nepochopitelnost v kontrastu a ve spojení s nepochopitelností egyptských pyramid vnáší do instalace mrtvých předmětů jakýsi rébus, možná i koán, k jehož řešení ( lze-li vůbec použít tento termín, protože umělecké dílo k řešení nevy-bízí) nemůžeme nikdy dojít, jen v nás stále neztenčeně tajemně existuje.

Objekty, vycházejí z reálných předmětů nebo z představ o kdysi existujících reálných předmětech (jejichž existenci však nelze vždy dokázat), mají zcela minimalistický tvar, ale je u nich zvolen různý materiál, který je silným nositelem obsahů a významů. V této jednoduchosti nalézáme určitou magičnost.”

prof. Milan Knížák Dr.A.

“K čemu sloužilo rozlehlé podzemí Sakkarské pyramidy, v které nikdo pohřben nebyl? Dokázali Egypťani vyrobit umělý kámen? Znali žárovku již dávno před Edisonem? Jak to, že chodby v pyramidách nejsou od loučí očouzené? Byla biblická archa chráněna před vetřelci vysokým napětím? Kdo by nechtěl znát odpověď?

Tyto teorie, někdy dosti divoké, nám nabízí jiné pojetí dějin než klasická archeologie a historiografie a tedy i jiný výklad současného světa. Neboť náš výklad současnosti je podmíněn pamětí naší minulosti. Nevím kdo jsem, jestliže nevím kým jsem byl. U podzemí pyramidy jde v podstatě o pozitivní odlitek prázdných prostor. Vznikly artefakty, které se zdají disponovat jakousi funkcí, která je však jen zdánlivá, tzn. jakoby objekty k něčemu praktickému sloužili, ale ničemu neslouží, jedná se tedy o pseudofunkci. Podzemí evokuje architektonický model nějakého sídliště s centrálním mrakodrapem. Archa působí jako nosítka, která ovšem nenesou nic jiného než sebe sama tj. černý plechový kvádr, Lampa působí jako nějaká zvláštní trumpeta či co.

Vznikly tedy pseudofunkční makety objektů, u kterých se předpokládá nějaká funkce, kterou však mít nemusí, jsou tedy také pseudofunkční. Toto je zajímavý paradox a smysl této práce. Tedy objety evokují realitu - funkci, ke které mají ve skutečnosti pouze zdán-livý vztah, podobně jako otázky, které stály v pozadí jejich vzniku.

Dr. MgA. David Hnídek