+ All Categories
Home > Documents > seriál Jak se (z)rodila moderní telemedicína – 4....

seriál Jak se (z)rodila moderní telemedicína – 4....

Date post: 05-Feb-2020
Category:
Upload: others
View: 2 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
1
26 1. 7. 2013 SERIÁL Satelit Hermes. | Foto: Canadian Space Agency O bor vznikl až na přelomu tisíciletí, jeho studium je zatím zařazeno jen na některých lékařských fakultách. Asi první byla Lékárska fakulta Univerzity Komenského v Brati- slavě, kde katedru telemedicíny vede prof. MUDr. Elena Kukuro- vá, CSc. V Praze realizuje výuku eHealth a telemedicíny 1. lékař- ská fakulta Univerzity Karlovy, kde vzniklo samostatné Cent- rum pro eHealth a telemedicí- nu, které založil dřívější děkan fakulty prof. MUDr. Tomáš Zi- ma, DrSc., MBA. Toto centrum sídlí v Kladně v prostorách Fa- kulty biomedicínského inženýr- ství ČVUT, která mu poskytla pro- story a technologické zázemí. Na jeho vzniku má zásluhu i děkan FMBI ČVUT prof. MUDr. Jozef Ro- sina, Ph.D. Předchozí díly seriálu o eHealth jsem věnoval hlavně nejstarším historickým mezníkům, které předcházely vzniku eHealth a te- lemedicíny. Také jsem vysvětlil některé základní pojmy. Elek- tronizované zdravotnictví je bo- hužel plné moderních termínů, které se v běžném životě málo po- užívají. Stále se hovoří o potře- bách implementace, aplikacích prostupujících napříč spektrem zdravotnictví, existují akční plá- ny eHealth atd. Takže pro pocho- pení fungování celého systému je dobré se prokousat vším. MILNÍKY TELEMEDICÍNY 20. STOLETÍ Na cestě do kosmu Rozvoj telemedicínských postu- pů souvisel zejména se zaháje- ním kosmického výzkumu v 60. letech minulého století. Americ- ké a sovětské programy vyvíjely technologie zaměřené na moni- toring fyziologických parametrů kosmonautů. Sovětské vesmírné programy Vostok a Voschod by- ly vybaveny dálkovým monito- ringem EKG, srdečního rytmu, EEG, EMG a galvanické odezvy kůže. Z obdobného monitoringu vycházel i následný program Soj- uz, k dalšímu rozvoji pak došlo až později, s vývojem ves- mírné stanice Mir. Americká NASA se za- měřila rovněž na te- lemetrii, tedy moni- toring fyziologických parametrů kosmonau- tů, už od programu Mercury a Gemini. Šlo především o sledo- vání EKG a monitoring srdeční činnosti. Roz- voj přinesl program Apollo s le- ty k Měsíci. Zaměřil se zejména na přenos telemedicínských in- formací v reálném čase do stře- diska v Houstonu. Šlo o kontro- lu spotřeby kyslíku, monitoring CO 2 , teplotních změn, sledování EKG společně s fonokardiografií, monitoring frekvence dýchání i srdeční činnosti. Klinický pro- fil kosmonautů podpořily audio a video přenosy z kosmických lo- dí na Zem. USA se postupně sta- ly lídrem nově vznikajícího obo- ru kosmické telemedicíny. USA na špici vývoje Také mimo kosmický prostor vznikala řada projektů. V rám- ci grantu z amerického Národ- ního ústavu pro duševní zdraví byl v roce 1964 zahájen obousměr- ný kamerový přenos mezi Psychiatrickým institutem ve stá- tě Nebraska a 112 km vzdálenou státní ne- mocnicí v Norfolku. Spojení se používalo zejména pro vzdělá- vání a konzultace me- zi odbornými a prak- tickými lékaři. O tři roky později byl na mezinárodním letišti v Bos- tonu spuštěn projekt nepřetr- žité (24/7) telemedicínské péče pro cestující přímo ze vzdálené Massachusettské nemocnice po- mocí obousměrného mikrovlnné- ho audio/video spojení. V roce 1971 vybralo americké Ná- rodní centrum pro biomedicín- skou komunikaci 26 lokalit na Aljašce, kde byla ověřována spo- lehlivost telemedicínské komu- nikace přes satelit. V letech 1972 až 1975 NASA spusti- la telemedicínský pozemský pro- gram, který používal mikrovln- nou obousměrnou komunikaci mezi osádkami mobilních medi- cínských stanic v indiánské rezer- vaci s odborníky v nemocnicích. Rozvoj ve Spojených státech ame- rických byl velmi rychlý. V roce 1972 existovalo v rámci vládních aktivit sedm telemedicínských projektů v rámci pečovatelských služeb, distanční medicínské pé- če a vzdělávání i vědeckého vý- zkumu. V roce 1975 bylo takových projektů již patnáct. Pomoc obětem katastrof Nebyli to jen Američané. V roce 1971 vznikly první telemedicín- ské pokusy v Japonsku zaměře- né na elektronický přenos obra- zu a EKG přes analogové telefonní linky a o rok později i na přenos rtg. V roce 1977 kanadská univer- zita v Newfoundlandu participo- vala na vesmírném programu, kdy byl satelit Hermes využíván pro distanční vzdělávání a lékař- skou péči. Australská vláda za- hájila v roce 1984 pilotní projekt satelitní komunikační sítě Q-net- work, která slouží k poskytování distanční lékařské péče pro 5 od- lehlých měst na severu Austrálie. V roce 1985 vznikly první projek- ty zaměřené na distanční domá- cí telemedicínskou péči v japon- ském Hyogu s přenosem přes kabelovou televizi. K využití v mezinárodní pomoci došlo v roce 1989. Po masivním zemětřesení v Arménii vznik- la americko-sovětská pracovní skupina využívající konzultač- ní síť mezi Jerevanem a čtyřmi lékařskými centry v USA. Ten- to kosmický telemost byl pozdě- ji aplikován i na ruskou Ufu po jedné z nejtragičtějších železnič- ních katastrof, způsobené explo- zí unikajícího plynu. Konference byla zaměřena na přenos obra- zové dokumentace a následnou konzultační pomoc popáleným pacientům poskytovali američtí vojenští lékaři. Kromě vládních a mezinárodních projektů vznikaly i telemedicín- ské počiny soukromých firem. Mezi první komerčně využité sys- témy používající klasické telefon- ní linky patřil telefonem ovláda- ný defibrilátor, který v roce 1985 vyvinula společnost MedPhone v USA. Součástí byly i syntetizo- vané hlasové provozní pokyny pro možnost laické obsluhy. Na trh se dostal v roce 1989 a o rok poz- ději firma odprezentovala i mo- bilní verzi přístroje. CO PŘINÁŠÍ SOUČASNOST? Internet posunul telemedicínu vpřed a umožnil rozšíření spek- tra telemedicínských aplikací. Běžnými se staly přenosy zdra- votnických i správních dat, zvy- šuje se úložná a zpracovatelská kapacita. Také se však miniatu- rizují komponenty a je možná vysoká úroveň zabezpečení. Vy- hodnocením návštěvnosti serve- rů v USA za rok 1999 se ukázalo, že k nejnavštěvovanějším patří portály zaměřené na zdravotnic- kou problematiku. Nárůst počtu přístupů na zdravotnické stránky byl překvapující, stejně jako vě- kové statistiky, které ukázaly, že obdobné weby navštěvuje i star- ší generace. V roce 2005 WHO oficiálně uzna- la eHealth jako způsob dosaže- ní efektivního a bezpečného používání informačních a tele- komunikačních technologií ve zdravotnictví a příbuzných obo- rech. Členské státy byly vyzvá- ny k vypracování dlouhodobých strategických plánů pro rozvoj a zavádění eHealth do služeb a infrastruktury v rámci národ- ního zdravotnictví. Vedoucí po- stavení v oblasti telemedicíny si udržují Spojené státy americké a Evropa se je snaží dohánět. Telemedicína je novým samostatným medicínským oborem. Zaměřuje se na zdravotnické aktivity, služby a systémy provozované na dálku pomocí informačních a komunikačních technologií. Je součástí elektronizovaného a informatizovaného zdravotnictví, kterému se zkráceně říká eHealth. Jak se (z)rodila moderní telemedicína – 4. díl doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D. Centrum pro eHealth a telemedicínu 1. LF UK
Transcript
Page 1: seriál Jak se (z)rodila moderní telemedicína – 4. dílstreda.com/wp...Leos-Streda-eHealth...e-Health-4.pdf · eHealth a telemedicíny 1. lékař ská fakulta Univerzity Karlovy,

26  1. 7. 2013

seriál

Satelit Hermes. | Foto: Canadian Space Agency

Obor vznikl až na přelomu tisíciletí, jeho studium je zatím zařazeno jen na

některých lékařských fakultách. Asi první byla Lékárska fakulta Univerzity Komenského v Brati­slavě, kde katedru telemedicíny vede prof. MUDr. Elena Kukuro­vá, CSc. V Praze realizuje výuku eHealth a telemedicíny 1. lékař­ská fakulta Univerzity Karlovy, kde vzniklo samostatné Cent­rum pro eHealth a telemedicí­nu, které založil dřívější děkan fakulty prof. MUDr. Tomáš Zi­ma, DrSc., MBA. Toto centrum sídlí v Kladně v prostorách Fa­kulty biomedicínského inženýr­ství ČVUT, která mu poskytla pro­story a technologické zázemí. Na jeho vzniku má zásluhu i děkan FMBI ČVUT prof. MUDr. Jozef Ro­sina, Ph.D.Předchozí díly seriálu o eHealth jsem věnoval hlavně nejstarším historickým mezníkům, které předcházely vzniku eHealth a te­lemedicíny. Také jsem vysvětlil některé základní pojmy. Elek­tronizované zdravotnictví je bo­hužel plné moderních termínů, které se v běžném životě málo po­užívají. Stále se hovoří o potře­bách implementace, aplikacích prostupujících napříč spektrem zdravotnictví, existují akční plá­ny eHealth atd. Takže pro pocho­pení fungování celého systému je dobré se prokousat vším.

MILNÍKY TELEMEDICÍNY 20. STOLETÍ

Na cestě do kosmuRozvoj telemedicínských postu­pů souvisel zejména se zaháje­ním kosmického výzkumu v 60. letech minulého století. Americ­ké a sovětské programy vyvíjely technologie zaměřené na moni­toring fyziologických parametrů kosmonautů. Sovětské vesmírné programy Vostok a Voschod by­ly vybaveny dálkovým monito­ringem EKG, srdečního rytmu, EEG, EMG a galvanické odezvy kůže. Z obdobného monitoringu vycházel i následný program Soj­uz, k dalšímu rozvoji pak došlo až

později, s vývojem ves­mírné stanice Mir.Americká NASA se za­měřila rovněž na te­lemetrii, tedy moni­toring fyziologických parametrů kosmonau­tů, už od programu Mercury a Gemini. Šlo především o sledo­vání EKG a monitoring srdeční činnosti. Roz­voj přinesl program Apollo s le­ty k Měsíci. Zaměřil se zejména na přenos telemedicínských in­formací v reálném čase do stře­diska v Houstonu. Šlo o kontro­lu spotřeby kyslíku, monitoring CO2, teplotních změn, sledování EKG společně s fonokardiografií, monitoring frekvence dýchání i srdeční činnosti. Klinický pro­fil kosmonautů podpořily audio a video přenosy z kosmických lo­dí na Zem. USA se postupně sta­ly lídrem nově vznikajícího obo­ru kosmické telemedicíny.

USA na špici vývojeTaké mimo kosmický prostor vznikala řada projektů. V rám­ci grantu z amerického Národ­ního ústavu pro duševní zdraví byl v roce 1964 zahájen obousměr­

ný kamerový přenos mezi Psychiatrickým institutem ve stá­tě Nebraska a 112 km vzdálenou státní ne­mocnicí v Norfolku. Spojení se používalo zejména pro vzdělá­vání a konzultace me­zi odbornými a prak­tickými lékaři.O tři roky později byl

na mezinárodním letišti v Bos­tonu spuštěn projekt nepřetr­žité (24/7) telemedicínské péče pro cestující přímo ze vzdálené Massachusettské nemocnice po­mocí obousměrného mikrovlnné­ho audio/video spojení.V roce 1971 vybralo americké Ná­rodní centrum pro biomedicín­skou komunikaci 26 lokalit na Aljašce, kde byla ověřována spo­lehlivost telemedicínské komu­nikace přes satelit.V letech 1972 až 1975 NASA spusti­la telemedicínský pozemský pro­gram, který používal mikrovln­nou obousměrnou komunikaci mezi osádkami mobilních medi­cínských stanic v indiánské rezer­vaci s odborníky v nemocnicích.Rozvoj ve Spojených státech ame­rických byl velmi rychlý. V roce

1972 existovalo v rámci vládních aktivit sedm telemedicínských projektů v rámci pečovatelských služeb, distanční medicínské pé­če a vzdělávání i vědeckého vý­zkumu. V roce 1975 bylo takových projektů již patnáct.

Pomoc obětem katastrofNebyli to jen Američané. V roce 1971 vznikly první telemedicín­ské pokusy v Japonsku zaměře­né na elektronický přenos obra­zu a EKG přes analogové telefonní linky a o rok později i na přenos rtg. V roce 1977 kanadská univer­zita v Newfoundlandu participo­vala na vesmírném programu, kdy byl satelit Hermes využíván pro distanční vzdělávání a lékař­skou péči. Australská vláda za­hájila v roce 1984 pilotní projekt satelitní komunikační sítě Q­net­work, která slouží k poskytování distanční lékařské péče pro 5 od­lehlých měst na severu Austrálie. V roce 1985 vznikly první projek­ty zaměřené na distanční domá­cí telemedicínskou péči v japon­ském Hyogu s přenosem přes kabelovou televizi. K využití v mezinárodní pomoci došlo v roce 1989. Po masivním zemětřesení v Arménii vznik­

la americko­sovětská pracovní skupina využívající konzultač­ní síť mezi Jerevanem a čtyřmi lékařskými centry v USA. Ten­to kosmický telemost byl pozdě­ji aplikován i na ruskou Ufu po jedné z nejtragičtějších železnič­ních katastrof, způsobené explo­zí unikajícího plynu. Konference byla zaměřena na přenos obra­zové dokumentace a následnou konzultační pomoc popáleným pacientům poskytovali američtí vojenští lékaři.Kromě vládních a mezinárodních projektů vznikaly i telemedicín­ské počiny soukromých firem. Mezi první komerčně využité sys­témy používající klasické telefon­ní linky patřil telefonem ovláda­ný defibrilátor, který v roce 1985 vyvinula společnost MedPhone v USA. Součástí byly i syntetizo­vané hlasové provozní pokyny pro možnost laické obsluhy. Na trh se dostal v roce 1989 a o rok poz­ději firma odprezentovala i mo­bilní verzi přístroje.

CO PŘINÁŠÍ SOUČASNOST?Internet posunul telemedicínu vpřed a umožnil rozšíření spek­tra telemedicínských aplikací. Běžnými se staly přenosy zdra­votnických i správních dat, zvy­šuje se úložná a zpracovatelská kapacita. Také se však miniatu­rizují komponenty a je možná vysoká úroveň zabezpečení. Vy­hodnocením návštěvnosti serve­rů v USA za rok 1999 se ukázalo, že k nejnavštěvovanějším patří portály zaměřené na zdravotnic­kou problematiku. Nárůst počtu přístupů na zdravotnické stránky byl překvapující, stejně jako vě­kové statistiky, které ukázaly, že obdobné weby navštěvuje i star­ší generace.V roce 2005 WHO oficiálně uzna­la eHealth jako způsob dosaže­ní efektivního a bezpečného používání informačních a tele­komunikačních technologií ve zdravotnictví a příbuzných obo­rech. Členské státy byly vyzvá­ny k vypracování dlouhodobých strategických plánů pro rozvoj a zavádění eHealth do služeb a infrastruktury v rámci národ­ního zdravotnictví. Vedoucí po­stavení v oblasti telemedicíny si udržují Spojené státy americké a Evropa se je snaží dohánět.

Telemedicína je novým samostatným medicínským oborem. Zaměřuje se na zdravotnické aktivity, služby a systémy provozované na dálku pomocí informačních a komunikačních technologií. Je součástí elektronizovaného a informatizovaného zdravotnictví, kterému se zkráceně říká eHealth.

Jak se (z)rodila moderní telemedicína – 4. díl

doc. MUDr. Leoš Středa, Ph.D.

Centrum pro eHealth a telemedicínu 1. LF UK

Recommended