Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Seznam důležitějších článků z listů odbornýchReview by: F. Čáda, J. Šťastný and J. KrejčíListy filologické / Folia philologica, Roč. 17, Čís. 6 (1890), pp. 477-480Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23436444 .

Accessed: 15/06/2014 09:44

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.78.245 on Sun, 15 Jun 2014 09:44:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 477

i jinou shodu s touto básní nalézá spis.; soudí tedy, že český básník ji znal. — V. J. sděluje několik synkretistických místních jmen (315), počet jich dal by se snadno velice rozmnožiti, na př. Welhotten z ve Lhotě, Wegstadtl vykládá se z Ve Štětí a j. v. —

O zdvojené předložce zá — z— za, píše J. Lego (316); v Pod brdsku říká se vyšel zá humen a t. p.; známe ostatně tutéž

složenou předložku z moravských dialektů (Bartoš Dialektologie I, 189). r p J. P.

Seznam důležitějších článků z listů odborných.

P. Seliger: Des Protagoras Satz uber das Mass aller Dinge. (N. Jabrb. f. Phil. 1889 VI. str. 401—413.) Platon dobře pojal známou větu Protagorovu: πάντων χρημάτων μέτρο v άνθρω πος κτλ., i není správná výtka Heusslerova, že by Platon význam a vztah slovesa εστί byl pojímal ve smyslu převráceném. Celý starověk — S. uvádí hojně dokladův — soudil o té věci tak, jak to činí Platon.

G. Busolt: Diodors Verhaltnis zum Stoicismus. (N. Jahrb. f. Phil. 1889. Y. str. 297—315.) Nelze popříti, že se jeví u Diodora vliv filosofie stoické. Nicméně jsou názory jeho spíše mechanické a neplynou z hlubokého přesvědčení filosofa. Poměr

ten vysvětluje se povahou pramenů, z nichž Diodoros čerpal.

J. K. Fleischmann: Das Charakterbild der Elektra bei

Aischylos. (N. Jahrb. f. Phil. 1889 ΥΠ. str. 433—444.) Cha rakteristika Elektřina je zcela přiměřena dramatické komposici.

Celkový obraz její jest ve spojení s pravdou a přesvědčením v nitru procítěným zjev přirozený, vyvinující se na pevných zá

kladech zákona.

Paul Tannery: L'art d'Eudoxe. (Revue de philologie XIII, 1889, str. 143—150.) T. opírá se nově vysloveným do mněnkám Blassovým (ve Festschriftu Kielské univ. 1887) o původu

kompendia řečeného Εύδόξου τέχνη a vrací se k mínění prvého rozluštitele onoho papyru chovaného v Louvru, Letronna, soudě

dle subskripce rkpné, že Leptinos jakýsi dle veršované snad Eudoxovy τέχνη a jiných ještě spisů uspořádal v próse traktát nadepsaný Ουράνιος διδασκαλία, jehož špatným opisem jest ono

kompendium nám dochované. Po té podává některá vysvětlení a emendace těžkých míst spisku toho.

J. Bai lie t: Le Péan de Menchieh. (Revue de philologie XIII, 1889, str. 81—84.) Otisknuv znění paianu, zachovaného na sloupu v Menchiehu (publikovaného nejprve v Revue archéo logique 1880, 1. seš.), rozděluje jej ve 4 strofy uměle složené. Pro rozdělení to svědčí jednak obsah těchto strof, jednak stopy

This content downloaded from 195.34.78.245 on Sun, 15 Jun 2014 09:44:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

478 Úvahy a zprávy.

v nápisu samém, jednak, a to zvláště, stavba metrická kol jeho. Této stránce věnuje pak B. bedlivější pozornost a shledává pře

kvapující shodu mezi tímto paianem a jiným zachovaným z Askle

pieia athénského. Pro ony shody význačné domnívá se B., že

buď skladatel Menchiehského paianu znal onen athénský, anebo

že paiany takové byly zvláštní samostatný druh básnický, a oba

zmíněné že jsou tedy jen příkladem jeho.

J. M. Stowasser und D. Graubart: Tricesima sabbata.

(Zeitschrift fiir ôst. G. 40, 1889, str. 289—295.) Situace vyža duje ne velikého nějakého svátku, nýbrž právě zcela nepatrného. Tricesima jest židovská numenie (roš hodéš), každý 30. den, jak také nazývá ji Commodianus. Κ tomu asyndeticky připojeno

sabbata, jako často v bibli, na označení svátku proti dnům

všedním.

J. Lengsteiner: Hofaz III. 30. (Z. f. ô. G. 41, 1890, str. 593—598.) Situs (v. 2) neznamená ani „stavba" ani „špína, spustlost", místo Martial. VIII. 3. 5 nedokazuje ničeho, i třeba vyložiti situs s Lambinem status, στάσις, ϋ-έσις a uznati zde

t. zv. kompendiární výraz (srv. II. 7).

A. Re i cb ardt: De Q. Ennii Annalibus. (N. Jabrb. f. Phil. 1889, II. a III. str. 81—122., XI. 777—790.) Yelmi dů kladné pojednání o tom, co ze zachovaných fragmentů ve příčině

dikce, skladby veršové a metrické lze přičísti Enniovi a době

jebo. R. uvádí napřed slova, jež později vyšla z obyčeje, pak ta,

jichž Ennius užil ve významu zvláštním a tvary později ne

obvyklé.

H. Kothe: Vergilius und Timaios. (N. Jahrb. f. Phil. 1889. V. str. 358—360.) Různost v udání chronologickém svědčí, že základní myšlenka Aeneidy nejde na Timaia. I v jiných věcech

jeví se pouze slabé stopy vlivu Timaiova na Vergilia; nebot jestliže

Vergilius vůbec z něho čerpal, počínal si velice volně.

Α. Ε. Λ η s ρ a c !ι : Die Abfassungszeit der ťlautinischen

Bacchides. (N. Jahrb. f. Phil. 1889, V. str. 355—358.) Bakchidy provozovaly se roku 187 př. Kr.

Théodore Rein ach: Pirithous ou Sisyphe ? (A propos de l'article de M. Louis Havet sur le supplice de Phlégyas dans

l'Éneide.) (Revue de philologie XIII, 1889, str. 78—80.) R., schváliv transposici L. Haveta (viz Listy filolog. ΧΥΙΙ, 319), do kazuje, že slovy v. 616. „saxum ingens volvunt alii" není míněn

Sisyfos, nýbrž Peirithoos, kteroužto úchylku si mohl tu Yergilius dovoliti, jako při Flegyovi, jemuž přiřkl muka Tantalova, nemohl však tak učiniti při Ixionovi, poněvadž sám dvakráte jinde (v Georg. IY, 484. III, 38 n.) známý trest o něm připomenul.

This content downloaded from 195.34.78.245 on Sun, 15 Jun 2014 09:44:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy a zprávy. 479

Jules Martha: Le supplice de Phlégyas. (.Revue de phi lologie XIII, 1889, str. 97—117.) Také M. schvaluje transposici Havetovu a odůvodňuje ji rozborem Macrobiova Somm. Scip. I, 10

ve spojení s imitacemi Statia aFlacca; avšak ví, že zbývají ještě

jiné obtíže. Především : jak přičten byl Flegyovi trest Tantalský

Vergiliem? M. dle Haveta také tvrdí, že tu Vergilius líčil podle obrazu nějakého, jaké vídáme na vásách italo-řeckých, čemuž

nasvědčuje prý zmínka o Fúrii. Malíři takovýchto obrazů záměn

podobných dopouštěli se častěji; zde pak snad byly smíšeny dva

mythy, o Fineovi totiž a Tantalovi, a ona Furie snad byla vlastně

jedna z Harpyjí. Aspoň jisto jest, že již v prvém století po Kr. Fineus kladen byl také mezi odsouzence v podsvětí, takže smě

šování ono mythů postupovalo. Konečně vykládá též z obrazu,

jak jméno Flegyas mohlo býti od Vergilia přidáno onomu odsou zenci. Druhá obtíž při onom přestavení veršů jest stilistická.

M. soudí, že v. 614 n. a 625—627 jsou dvojí redakcí téže my

šlenky, z nichž jen jedna měla býti ponechána (nejspíše prý 625 až 627), kdyby Vergilius byl mohl vypilovati úplně báseň svoji. Slovo

„forma" posléze sluší prý s Havetem vyložiti jako archaist. termín

= formula.

J. Β. Mispoulet: Le turbot. (Juvénal, sat. IV.) (Revue de philologie XIII, 1889, str. 32—44.) — Sp. rozebírá druhou část zajímavé satiry Juvenalovy, v níž líčí se, kterak Domitianus tropil si šašky s muži nejváženějšími, i hledí stanovití, kdo byla ona vznešená rada (vocantur ergo in consilium proceres, quos oderat

ille), která svolána byla odDomitiana k poradě, co učiniti s ohromnou kambalou (spatium admirabile rhombi), která mu byla darována, ale pro niž nebylo dosti velké mlsy. M. rozhoduje se, jako jiní

badatelé, že rada ona skládala se z osmi členů rady císařské, jež

prý Juvenalis vyjmenoval po pořádku dle jich důstojnosti, a dvou

praefectů praetorio. Oni členové byli dle M. tito : Pegasus,

býv. praefectus urbis, řečník Yibius Crispus, M. Acílius Glabrio

starší, konsulár Rubrius Gallus, T. Junius Montanus, Cn. Pompeius Ferox Licinianus, L. Valerius Catullus, A. Fabricius Veiento; prae fecti praetorio pak Cornélius Fuscus a Crispinus, pocházející z Aegypta. M. podrobným rozborem dovozuje toto mínění, jakož i to, že asi celá satira má aspoň jádro historické.

Emile Thomas: Sur les causes de Γ exil d'Ovide. (Revue de philologie XIII, 1889, str. 47—50.) Sp. ukazuje, že obvyklá domněnka, jakoby Ovidius byl vyhnán do Tom, protože se stal svědkem přečinu Juliina, nevyhovuje všemu, co básník, tajemně arci, naznačuje. Th. sám nepodává jiného rozluštění otázky oné,

jen se kloní k tomu, že asi podnět k vypovězení zavdal nějaký poklesek Ovidiův proti mravopočestnosti, takže by byl Augustus, rozhněván jsa, že snahy jeho o zvelebení mravnosti v samém Ěímě

This content downloaded from 195.34.78.245 on Sun, 15 Jun 2014 09:44:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

480 Úvahy a zprávy.

a u osob mu velmi blízkých se míjí se zdarem, odsoudil básníka

k vyhnanství.

R. Cagnať. Sur les manuels professionnels des graveurs

(Γinscriptions romaines. (Revue de philologie XIII, 1889, str.

51—65.) Co dokázal pro starověké nápisy křesťanské Ed. Le

Blant, to dovozuje C. i pro římské nápisy pohanské, že totiž hoto

vitelé jich používali jakýchsi rukovětí, v nichž běžné formule ná

pisové byly zaznamenány. Yěc ta jak sama sebou jest pravdě

podobná, tak téměř zjišťuje se některými stopami v nápisech zachovaných, jež tuto C. vyhledává. Jest to jednak slovo „tantum"

(místo udání věku nebožtíkova) zakončující nápis jeden Canusijský (C. I. L. IX, 381), jednak velmi hojné typické formule a po vzdechy více nebo méně (leckdy chybně) modifikované ha nápisech z různých krajin říše římské.

F. G i e s i η g : Rottenabstànde in der Phalanx und der

Manipularlegion und die Grosse der Intervalle. (N. Jalirb. f. Phil. 1889, II. a III. str. 161—167.) Vykládaje místo u Polybia XVIII. 29. nn., Giesing stanoví toto: 1. Vzdálenost od jednoho muže k druhému ve falanze obnáší l*/2 stopy. 2. V acies třeba

rûzniti dvojí postavení: přípravné s intervally pro postup v před i v zad a vlastní postavení k boji. 3. Vzdálenost v acies obnáší

pro ono postavení 1 */2 stopy, pro toto 3. 4. Délka intervallů

rovná se rozdílu obou formací při postavení čelem v před.

J. Rohrmoser: Zeugenverhor uher die Befreiung Thebens.

(Z. f. ôst. Gymn. 41, 1890, str. 581—593.) Kritický rozbor

zprávy Xenofontovy Hell. V. 4 nn. a Plutarchovy (Pel. a Πιρί τον

Σωκράτους δαιμονίόν). Zpráva Χ. jest věrohodná, ač obsahuje některé mezery a nemožnosti. Zprávy Pl. jsou rozšířením a vý

kladem Xenofonta (zpráva v /Ιαιμόνιον přepracováním Pelopida);

bezpochyby povstaly v rhetorských školách, ac některé detaily

jsou pravdivý. O. Grillenberger: Ueber Praxitas Kampfe um die

Schenkelmauern Korinths. (Z. f. o. G. 39, 1888, str. 193—211.) Výklad operací vojenských dle IY. kn. Hellenik; Lechaion samo

bylo dobyto (proti mínění Groteho), ač to Xenofon zřejmě nepraví, a sice celé; později však zmocnili se ho Korinťané zcela, a těm odňal je z části Teleutias. Praxitas dobyl Lechaia v r. 392.

Jul. Jung: Ueber Rechtsstellung und Organisation der

alpinen civitates in der romischen Raiserzeit. ("Wiener Studien

XII, 1890, str. 98—120.) Podrobný přehled dosavádních výzkumů s některými novými dodatky. Augusta Yindelicorum nebyla colo nia než jen municipium lat. práva.

F. Čada, J. Šťastný, J. Krejčí.

This content downloaded from 195.34.78.245 on Sun, 15 Jun 2014 09:44:08 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions