1 ÚVOD DO STUDIA EKONOMICKÉ TEORIE 1.1 DEFINICE 1.1.1 Ekonomii můžeme vymezit jako vědu o tom, jak lidé vyrábějí a spotřebovávají. 1.1.2 Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů (hlavně spotřebitelů a firem) převážně na dílčích trzích. 1.1.3 Makroekonomie zkoumá tržní systém (ekonomiku) jako celek a sleduje procesy uvádějící tento systém do rovnováhy, procesy vyvolávající tyto poruchy (např. nezaměstnanost nebo inflaci) a procesy odstraňující tyto poruchy (zejména hospodářskou politiku státu, resp. vlády). Mikro- a makroekonomie spolu tvoří jednotný a propojený celek. 1.1.4 Pozitivní ekonomie ekonomickou realitu pouze popisuje (odpovídá na otázku – jaký je ekonomický život) a na základě pozorování, metod deskripce a explanace se pokouší nalézat odpovědi na základní otázky fungování ekonomiky (např. snahy předvídání (predikci) chování ekonomických subjektů, formulace ekonomických zákonů apod.). 1.1.5 Normativní výroky (normativní ekonomie) obsahují etické a hodnotové soudy, ekonomickou realitu nejen popisují, ale i hodnotí a snaží se konstruovat předobraz „dokonalejšího“ ekonomického systému (snaží se odpovídat na otázku, jaký by ekonomický život měl být). 1.1.6 Tradičním „vzácnostním“ způsobem můžeme standartní ekonomii definovat jako vědu o tom, jak lidé a společnost rozhodují o využívání vzácných zdrojů (s alternativním použitím) k výrobě užitečných statků a jak tyto vyrobené statky rozdělují mezi různé osoby a skupiny ve společnosti (ke spotřebě současné i budoucí). 1.1.7 1
Transcript
1 ÚVOD DO STUDIA EKONOMICKÉ TEORIE
1.1 DEFINICE
1.1.1 Ekonomii můžeme vymezit jako vědu o tom, jak lidé vyrábějí a spotřebovávají.
1.1.2 Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů (hlavně spotřebitelů a firem) převážně na dílčích trzích.
1.1.3 Makroekonomie zkoumá tržní systém (ekonomiku) jako celek a sleduje procesy uvádějící tento systém do rovnováhy, procesy vyvolávající tyto poruchy (např. nezaměstnanost nebo inflaci) a procesy odstraňující tyto poruchy (zejména hospodářskou politiku státu, resp. vlády). Mikro- a makroekonomie spolu tvoří jednotný a propojený celek.
1.1.4 Pozitivní ekonomie ekonomickou realitu pouze popisuje (odpovídá na otázku – jaký je ekonomický život) a na základě pozorování, metod deskripce a explanace se pokouší nalézat odpovědi na základní otázky fungování ekonomiky (např. snahy předvídání (predikci) chování ekonomických subjektů, formulace ekonomických zákonů apod.).
1.1.5 Normativní výroky (normativní ekonomie) obsahují etické a hodnotové soudy, ekonomickou realitu nejen popisují, ale i hodnotí a snaží se konstruovat předobraz „dokonalejšího“ ekonomického systému (snaží se odpovídat na otázku, jaký by ekonomický život měl být).
1.1.6 Tradičním „vzácnostním“ způsobem můžeme standartní ekonomii definovat jako vědu o tom, jak lidé a společnost rozhodují o využívání vzácných zdrojů (s alternativním použitím) k výrobě užitečných statků a jak tyto vyrobené statky rozdělují mezi různé osoby a skupiny ve společnosti (ke spotřebě současné i budoucí).
1.1.7
1
1.2 OTÁZKY
1.2.1 Pozitivní ekonomie:
d) hraje aktivní roli v ekonomickém systému v tom smyslu, že napomáhá pochopení ekonomických vztahů
1.2.2 Pozitivní ekonomie
d) popisuje fungování ekonomiky a odhaluje zákonitosti tohoto fungování
1.2.3 Normativní ekonomie:
a) se snaží hrát aktivní roli v ekonomickém životě
b) zahrnuje etiku a hodnotové soudy
c) konstruuje předobraz dokonalejšího ekonomického systému
d) klade si otázky „jaká ekonomická realita je“ a současně „jaká by měla být“
1.2.4 Makroekonomie se liší od ekonomie tím, že:
c) klade si jiné otázky
1.2.5 Mikroekonomie analyzuje:
a) chování dílčích ekonomických subjektů
d) cenový systém
1.2.6 Ekonomická věda zkoumá:
a) bohatství
b) činnosti zahrnující peněžní a směnné transakce
c) chování a rozhodování lidí v ekonomickém životě
d) alokaci vzácných zdrojů k produkci užitečných statků
1.2.7 Obecnou ekonomii můžeme charakterizovat jako vědu:
a) společenskou
b) abstraktní
c) interdisciplinární (používající metod a výsledků mnoha vědních oborů)
d) nejobecnější ekonomickou disciplínu
1.2.8 Termínem „externí“ příčiny označujeme v ekonomické teorii příčiny:
c) vnější
1.2.9 Jestliže jsou příčiny vytvořeny mechanismem uvnitř ekonomického systému, pak se nazývají:
d) endogenní
1.2.10 Autorem práce „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ vydané r. 1776, považované za mezník při vzniku ekonomie jako samostatné vědy, je:
b) Adam Smith
2
1.3 DODATEK 1
1.3.1 Grafy v mikroekonomii slouží jako nástroj k usnadnění práce.
1.3.2 Směrnice křivky představuje změnu na ose y ke změně na ose x (výška/základna)
1.3.3 Sklon se rovná absolutní hodnotě směrnice.
1.3.4 Sklon přímky je ve všech bodech stejný.
1.3.5 Průměrný sklon křivky (oblouku) mezi dvěma body se rovná sklonu tětivy (sečny).
1.3.6 Sklon křivky v daném bodě se rovná sklonu tečny v daném bodě.
1.3.7 Směrnice přímky je geometricky tangens úhlu (výška/základna), který svírá přímka s osou x.
1.3.8 Sklon přímky můžeme popsat jako:
a) změnu na ose y ke změně na ose x
b) absolutní hodnotu směrnice přímky
c) tangens úhlu, který přímka svírá s horizontální osou
d) poměr výška/základna
1.3.9 Pokud má určitá funkce lineární průběh s negativní směrnicí, můžeme předpokládat, že:
d) veličiny měřené na ose x a y se vyvíjejí protisměrně
1.4 DODATEK 2
1.4.1 Náklady firmy jsou veličinou tokovou (dvourozměrnou), protože jsou sledovány a měřeny za určitý časový úsek. Hodnota majetku domácnosti k 1. 1. 2010 je veličinou stavovou (okamžikovou).
1.4.2 Mezní veličina vyjadřuje změnu příslušné celkové veličiny při jednotkové změně příslušné proměnné.
1.4.3 Průměrná (jednotková) veličina je podíl celkové veličiny a příslušné nezávislé proměnné.
1.4.4 Geometrickou interpretací mezní veličiny je sklon celkové veličiny (fce) v daném bodě (tangenta tečny).
1.4.5 Geometrickou interpretací průměrné veličiny je sklon přímky (paprsku) vedoucí z počátku do daného bodu na celkové funkci (tangenta sečny).
1.4.6 Pokud celková veličina je v určitém intervalu klesající, příslušná mezní veličina je v tomto intervalu menší než nula.
1.4.7 Pokud průměrná veličina dosahuje extrému (maxima či minima), příslušná mezní veličina se rovná této veličině průměrné.
1.4.8 Pokud známe rovnici celkové veličiny, rovnici příslušné mezní veličiny získáme jako první derivaci celkové funkce podle příslušné proměnné (uvažujeme funkci o jedné proměnné, v případě funkcí o více proměnných bychom užívali parciálních derivací).
3
2 PŘEDMĚT ZKOUMÁNÍ EKONOMIE
2.1 DEFINICE
2.1.1 V pozadí různých vymezení předmětu obecné ekonomie (ekonomické teorie) leží nesoulad mezi neomezenými potřebami a omezenými zdroji.
2.1.2 Zdrojem (vstupem) nazýváme ekonomický statek používaný k výrobě jiných statků. Firmy je používají ve výrobních procesech.
2.1.3 Input je jiné označení pro zdroj (výrobní faktor). Práce a půda jsou primární výrobní faktory (nejsou výsledkem předchozí výroby), kapitál pak označujeme jako sekundární výrobní faktor (je současně vstupem i výstupem). V tržní ekonomice se výrobní faktory nacházejí v soukromém vlastnictví, jejich majitel je zapojí do výrobního procesu pouze tehdy, dosahuje-li nějakého důchodu (renty) z vlastnictví (či fungování) příslušného faktoru (mzdy u práce, zisku či úroku u kapitálu a renty v případě vlastnictví půdy).
2.1.4 Charakteristickými rysy (atributy) ekonomických statků jsou jejich užitečnost a existence v omezené míře (tj. vzácnost).
2.1.5 Nejobecnějším rysem ekonomické činnosti je rozhodování (volba).
2.1.6 Náklady obětované příležitosti (alternativní náklady) představují hodnotu nejlepší realizovatelné, ale nerealizované příležitosti (tj. hodnotu nejlepšího alternativního užití zdrojů, které nelze uskutečnit, pokud byla realizována určitá volba).
2.1.7 Zákon klesajících výnosů odráží následující skutečnost – jestliže přidáváme stále stejné množství jednoho inputu (přičemž množství ostatních imputů se nemění), pak od určitého bodu mají výsledné přírůstky produkce tendenci klesat.
2.1.8 Jestliže všechny výrobní faktory zvýšíme současně třikrát a výstup nám vzroste méně než třikrát, pak výroba vykazuje vlastnost klesající výnosy z rozsahu.
4
2.2 OTÁZKY
2.2.1 Ekonomie zahrnuje:
a) studium aktivit zahrnujících peněžní a obchodní transakce mezi lidmi
b) studium alokace nedostatkových zdroj k výrobě statků
c) studium bohatství
d) studium života lidí (zaměstnání, příjmů, jejich realizace apod.)
2.2.2 Jestliže školné plus ostatní výdaje na studium na vysoké škole činí ročně 100.000,- Kč a vy máte možnost vydělat si asi 125.000,- Kč, pokud budete zaměstnáni, pak náklady obětované příležitosti vašeho ročního působení na této škole jsou:
b) 125.000,- Kč
2.2.3 Klesající výnosy práce při fixním množství půdy je možné nejlépe vysvětlit:
e) poklesem mezního výnosu (produktu) práce, protože každá nová jednotka práce má k dispozici méně půdy
2.2.4 Zákon klesajících výnosů odráží skutečnost, že: e)
2.2.5 Který z následujících statků je vždy volným statkem:
d) vzduch v poušti
2.2.6 Za vzácný statek považujeme ten, který:
d) je užitečný a jehož množství je omezené
2.2.7 Které z následujících tvrzení představuje důvod pro studium ekonomie?
a) zkoumání systematického modelu ekonomických zásad pro lepší chápání ekonomické reality
b) zkoumání lidského rozhodování o alokaci vzácných zdrojů k výrobě vzácných statků
c) zkoumáni ekonomických problémů a tvorba doporučení pro ekonomickou politiku vlády
2.2.8 Co nejlépe popisuje základní problém standartní ekonomie?
e) vzácnost a z ní plynoucí nutnost volby
2.2.9 Nejdůležitějším výrobním faktorem je
e) nelze jednoznačně odpovědět
2.2.10 e)
2.2.11 Efektivnost vyjadřuje
a) poměr mezi výnosy výroby a náklady na použití výrobních faktorů při této výrobě
b) výnosnost výrobního procesu
c) poměr mezi objemy vyrobené produkce a použitých výrobních faktorů
2.2.12 e)
2.2.13 Rostou-li výnosy z rozsahu, znamená to, že
a) s růstem objemu použitých výrobních faktorů objem výroby roste
b) výroba ve velkém je výhodnější
c) rostoucí objem výroby je zajišťován růstem objemu všech výrobních faktorů zároveň
5
2.2.14 Formy důchodů plynoucí z vlastnictví a zapojení výrobních faktorů do výrobnch procesů v tržní ekonomice jsou:
d) mzdy, renty, zisky a úroky
2.2.15 Určité faktory jsou obsaženy v každé výrobě. Tyto faktory jsou:
a) přírodní a lidské zdroje
2.3 DODATEK 1
2.3.1 hranice PPF slouží k ilustraci volby ve světě vzácných zdrojů.
2.3.2 PPF zobrazuje alternativní maximálně možné kombinace dvou statků, které mohou být efektivně vyrobeny při daném množství zdrojů a dané technologii za určitý čas.
2.3.3 Za konkávním tvarem PPF se obvykle skrývá zákon klesajících výnosů.
2.3.4 Při pohybu PPF ze shora dolů se musíme vzdát stále většího množství statku y, abychom získali další jednotku statku x – náklady obětované příležitosti tedy rostou.
2.3.5 Jestliže ekonomika (nebo firma) operuje na hranici produkčních možností, pak říkáme, že produkuje efektivně.
2.3.6 Ekonomika (nebo firma) vyrábí efektivně, pokud nemůže zvýšit výrobu jednoho statku, aniž by se snížila výroba druhého statku. (Paretovské vymezení efektivnosti – kritérium Paretooptimality)
2.3.7 Co musí zůstat konstantní při konstrukci PPF?
a) celkové zdroje
6
3 TRH A TRŽNÍ MECHANIZMUS
3.1 DEFINICE
3.1.1 Trh představuje časové a místní soustředění poptávky a nabídky.
3.1.2 Na trh lze také pohlížet jako na oblast ekonomiky, ve které dochází k výměně činností mezi ekonomickými subjekty na základě směny zboží (tato směna zboží je zprostředkována penězi).
3.1.3 Cílová funkce domácností (spotřebitelů) vystupuje v podobě maximalizace užitku. Cílová funkce firem (podniků) pak obvykle spočívá v úsilí o maximalizaci zisku.
3.1.4 Poptávka představuje množství statků, která jsou spotřebitelé ochotni koupit za určitou cenu. Poptávková funkce tedy vyjadřuje vztah mezi cenou statku (nezávisle proměnná) a jeho množstvím (závisle proměnná).
3.1.5 Zvýšení důchodu (za jinak stejných podmínek) vede u normálních statků k posunu poptávkové křivky směrem doprava nahoru, tím se mění poptávka i poptávané množství, u statků podřadných (méněcenných, inferiorních – např. přední hovězí či margarin) při zvýšení důchodu spotřebitelé snižují nakupovaná množství (posun celé poptávkové křivky směrem doleva dolů).
3.1.6 Substitučním efektem cenové změny rozumíme část celkového efektu cenové změny plynoucí ze změny relativních cen.
3.1.7 Důchodový efekt cenové změny znamená změnu poptávaného množství vyvolanou tím, že změna ceny statku způsobí změnu reálného důchodu spotřebitele a ten ovlivní nakupované množství.
3.1.8 Nabídkou rozumíme množství statku, které výrobci dobrovolně dodají na trh při určité ceně. Funkce nabídky pak popisuje vztah mezi tržní cenou (nezávisle proměnná) a množstvím statku, které jsou ochotni výrobci vyrábět a prodávat (závisle proměnná).
3.1.9 Tržní rovnováha je stav vyrovnané poptávky a nabídky; nepůsobí zde tendence ke změně tržní ceny nebo poptávaného či nabízeného množství.
3.1.10 Přebytek nabízeného množství nad množstvím poptávaným (tj. převis nabídky) vede za předpokladu dokonalé konkurence k poklesu tržní ceny.
3.1.11 Tržní konkurencí míníme proces střetávání zájmů ekonomických subjektů ve snaze maximalizovat výhody ze směny.
3.1.12 V podmínkách dokonalé konkurence žádný ekonomický subjekt nemůže ovlivnit tržní cenu svého produktu – říkáme tedy, že dokonale konkurenční firma je cenovým příjemcem. Na trhu nedokonale konkurenčním pak existuje alespoň jeden ekonomický subjekt (domácnost či firma), který má určitý stupeň kontroly nad cenou své produkce (zde uvažujeme nedokonale konkurenční trh výstupu – obdobně lze vymezit i situaci nedokonalé konkurence na trzích výrobních faktorů).
7
3.2 OTÁZKY
3.2.1 Specializace zahrnuje:
a)b)c) vzájemnou závislost subjektů, dělbu práce, potřebu směny
3.2.2 e)
3.2.3 Je dána fixní nabídka jehněčích kotlet. Prudké snížení ceny vepřových kotlet (jako dokonalého substitutu) bude mít tendenci:
d) snížit cenu jehněčích kotlet
3.2.4 b)
3.2.5 Která z následujících položek přímo neovlivní nabídku amerických aut?
c) cena amerických aut
3.2.6 d)
3.2.7 Vyjděme ze standartního grafu nabídky a poptávky. Co se stane s cenou zkoumaného statku, když dojde ke zdražení výrobního substitutu (ceteris paribus)?
b) cena vzroste
3.2.8 a)
3.2.9 Změna kterého z následujících uvedených faktorů nepovede k posunu poptávkové křivky po pneumatikách?
d) cena pneumatik
3.2.10 Uvažujeme dvě komplementární zboží:
c) růst ceny jednoho vyvolá snížení jeho poptávaného množství a snížení poptávky po jeho komplementu
3.2.11 Co z následujícího nebudeme potřebovat, jestliže chceme klasifikovat strukturu trhu?
c) úroveň cen vstupů
3.2.12 V podmínkách dokonalé konkurence problém „Co vyrábět?“ řeší především:
d) peněžní hlasy spotřebitelů
3.2.13 Vláda ve smíšené ekonomice
a)b)c) přerozděluje důchody; poskytuje veřejné statky a služby; řeší problémy spojené s nezaměstnaností a inflací
3.2.14 Růst ceny vede ke snížení poptávaného množství neboť
b) někteří jednotlivci si už dané zboží nemohou kupovat
c) někteří spotřebitelé omezují nákupy tohoto zboží
3.2.15 Princip „neviditelné ruky“ tvrdí že
a) sobecké sledování vlastního zájmu jednotlivce povede ku prospěchu pro všechny na konkurenčním trhu
3.2.16 e)
3.2.17 Která z následujících možností nejlépe charakterizuje přirozený monopol?
8
c) jedna firma, specifický výrobek bez substitutů, podstatná bariéra při vstupu do odvětví, možnost ovlivnit cenu
3.2.18 Konkurencí napříč trhem…e)
konkurence napříč trhem rozumíme střetávání nabídky s poptávkou
3.2.19 Která z uvedených nabídek je zcela neslučitelná s monopolní konkurencí?
e) monopolizace nabídky statku ze strany ze strany několika málo rozhodujících výrobců
3.2.20 Jestliže cena zboží X je 5 Kč na dokonale konkurenční m trhu a jestliže při této ceně si kupující přejí nakoupit 4000 ks X týdně a prodávající chtějí prodat 5000 kusů týdně, potom:
b) cena bude směřovat k poklesu pod 5 Kč a nabízející budou nabízet méně než 5000 kusů
3.2.21 Jak se změní křivka nabídky textilních strojů zrušením cla na jejich dovoz?
d) posune se doprava dolů
3.2.22 Která z níže uvedených nabídek není nutná pro model dokonalé konkurence?
d) reklama
3.2.23 Stát může vystupovat jako:
a)b)c) kupující na trhu práce; prodávající na trhu výrobků a služeb; kupující na trhu půdy
3.2.24 c)
3.2.25 Posun křivky poptávky vpravo nutně znamená, že:
c) lidé chtějí koupit při každé ceně více zboží než dříve
3.2.26 Situace, kdy zvýšení ceny zboží vede k růstu poptávaného množství (tj. křivka poptávky je rostoucí), je:
c) možná pouze tehdy, když pozitivní důchodový efekt převáží nad negativním efektem substitučním
3.2.27 Substituční efekt je vždy (u všech statků):
e) negativní (cena a poptávané množství se vždy mění v opačném směru)
3.2.28 V případě, že se ceny všech kupovaných statků i důchod domácnosti zdvojnásobí, funkce poptávky po zboží X:
c) se nezmění
3.2.29 Které tvrzení popisuje substituční efekt cenové změny:
d) cena másla prudce vzrostla a rodina se proto rozhodla nakupovat méně másla a více margarínu
3.2.30 Diferenciace produktu je charakteristickým rysem zejména v situaci:
c) monopolistické konkurence
9
4 CHOVÁNÍ (ROZHODOVÁNÍ) SPOTŘEBITELE, POPTÁVKA NA TRHU PRODUKTŮ
4.1 DEFINICE
4.1.1 Užitek je termín používaný ekonomickou teorií k označení subjektivního pocitu uspokojení spotřebitele ze spotřeby jednotlivých statků (výrobků a služeb) nebo z vykonání určité aktivity. Celkové uspokojení je vyjadřováno pomocí kategorie celkový užitek (TU).
4.1.2 Mezním užitkem (MU) rozumíme dodatečné uspokojení, které spotřebiteli přináší spotřeba dodatečné jednotky statku, přičemž množství všech ostatních statků se nemění. MU tedy vyjadřuje změnu TU při změně spotřebovávaného množství daného statku o jednotku (za „ceteris paribus“).
4.1.3 Předpokládáme-li přímou měřitelnost užitku (např. v penězích či v bodech), pak hovoříme o kardinalistické verzi teorie užitku, která je spjatá zejména s tzv. rakouskou školou – např. C. Menger (1840 – 1921) apod.
4.1.4 Zákon klesajícího mezního užitku odráží skutečnost, že MU má tendenci s růstem spotřebovávaného množství statku od určitého bodu klesat. (tzv. první Gossenův zákon)
4.1.5 Pokud spotřebitel volí optimální kombinaci statků (tj. takovou kombinaci, která mu přináší maximální TU), pak platí, že poměr MU k ceně statku je stejný pro všechna spotřebovávaná zboží (podmínka rovnováhy spotřebitele, +tzv. druhý Gossenův zákon). Racionální spotřebitel tedy zvyšuje objem nákupu určitého zboží až do bodu, kdy se MU poslední peněžní jednotky vynaložené na jeho nákup rovná MU poslední peněžní jednotky vynaložené na nákup všech ostatních statků.
4.1.6 Jestliže předpokládáme přímou neměřitelnost užitku – pak se jedná ordinalistickou teorii užitku a užíváme aparátu indiferenční analýzy – zejména V. Pareto (1848 – 1923).
4.1.7 Indiferenční křivka znázorňuje všechny kombinace statků se stejným užitkem pro spotřebitele bez ohledu na ceny těchto statků. Sklon indiferenční křivky je dán obráceným poměrem MU statků a nazývá se mezní mírou substituce (+ve spotřebě). V případě konvexního tvaru indiferenční ch křivek tento poměr při pohybu po křivce klesá (což lze odůvodnit pomocí zákona substituce, za kterým je skryt pokles MU statků).
4.1.8 Spotřebitel volí kombinaci statků v závislosti na jeho preferencích (které jsou odráženy indiferenčními křivkami) a v závislosti na tržních možnostech. Množina všech maximálně dostupných kombinací dvou statků, které si spotřebitel může pořídit za daný důchod a při daných cenách, se nazývá linií rozpočtu (rozpočtové omezení). Její sklon je dán poměrem cen obou statků a je na této linii konstantní.
4.1.9 V bodě dotyku linie rozpočtu s maximálně dosažitelnou indiferenční křivkou se sklon linie rozpočtu (tj. poměr PX a PY) rovná sklonu indiferenční křivky (MRS – tj. poměru MUX a MUY). Opět se dostáváme k zákonu rovnosti MU, tentokrát za předpokladu neměřitelnosti užitku.
4.1.10 Rovnováhou spotřebitele (přesněji optimem spotřebitele) označujeme takovou situaci, ve které spotřebitel maximalizuje užitek při daném důchodu a cenách statků, tj. nachází takovou kombinaci statků, která při daném důchodu a cenách nejlépe uspokojuje jeho potřeby (odráží jeho preference).
10
4.2 OTÁZKY
4.2.1 Spotřebitel bude uvažovat, že se nachází v rovnovážném stavu:
d) když poslední koruna nákupu za zboží A mu přinese stejný užitek jako poslední koruna vydaná za zboží B
4.2.2 Úplná definice křivky poptávky po statku X… Poptávková křivka (pro určitý trh) vyjadřuje:
e) množství výrobku X, které by bylo zakoupeno v každém okamžiku při každé a jakékoliv ceně, za předpokladu, že jiné faktory, které ovlivňují poptávku, jsou konstantní.
4.2.3 K maximálnímu uspokojení potřeb si za daného příjmového omezení spotřebitelé vyberou spotřebitelský koš, který je umístěn tam, kde:
a) se nejvyšší indiferenční křivka dotýká linie rozpočtu
b) linie nejvyšších příjmů tečuje nejvyšší indiferenční křivku
c) MRS = Px/Py
4.2.4 Která z následujících vlastností není vlastnost rozpočtové linie:
5.1.2 Cenová elasticita poptávky představuje poměr procentní změny objemu poptávaného množství k procentní změně ceny zkoumaného statku.
5.1.3 Koeficient cenové elasticity poptávky je bezrozměrné číslo, udávající o kolik procent se změní poptávané množství, když se cena statku změní o jedno procento (za jinak stejných podmínek). Pro naprostou většinu statků je poptávka klesající, proto EPD je menší než nula; obvykle však uvažujeme jeho absolutní hodnotu.
5.1.4 Při cenově elastické poptávce jednoprocentní růst ceny má za následek vyšší než jednoprocentní pokles poptávaného množství, takže celkový příjem (resp. celkový objem výdajů na statek) klesá. Dokonale elastickou poptávku (EPD = nekonečnu) můžeme ilustrovat pomocí přímky rovnoběžné s osou x.
5.1.5 Podél lineární poptávkové křivky bude poptávka relativně neelastická při nízkých cenách a relativně elastická při vysokých cenách (tj. na přímce je cenová elasticita poptávky proměnlivá – na rozdíl od konstantního sklonu, který vyjadřuje absolutní změnu)
5.1.6 Cenová elasticita poptávky v každém bodě je rovna součinu podílu ceny a poptávaného množství v tomto bodě na poptávkové křivce a převrácené hodnotě směrnice poptávkové křivky v tomto bodě (bodová elasticita).
5.1.7 Oblouková (intervalová) elasticita měří průměrnou citlivost poptávaného množství na změnu ceny statku v určitém intervalu poptávkové křivky. Oblouková elasticita je průměrem bodových elasticit v daném intervalu.
13
5.2 OTÁZKY
5.2.1 Hodnota EPD = 0,2 znamená, že procentní změna množství při 5% změně ceny bude:
d) 1,0
5.2.2 Vláda vyhlásila, že vykoupí všechno obilí za cenu 16 dolarů za bušl. Jaká bude odpovídající křivka poptávky vlády po obilí?
b) horizontální
d) dokonale elastická
5.2.3 Je-li poptávka po banánech cenově elastická, potom:
e) pokles jejich ceny povede ke vzrůstu spotřebitelských nákladů na ně
5.2.4 c)
5.2.5 Velký obchodní dům vyhlásil 50% slevu oděvů. Jejich prodané množství vzrostlo o 200%
d) 4,0
5.2.6 Při ceně 10 korun se nakupuje 1000 výrobků za 1 den; při ceně 50 korun se nakupuje 500 výrobků za 1 den. Koeficient cenové elasticity poptávky bude:
b) 0,5
5.2.7 Když známe jednotlivé individuální poptávkové křivky, získáme tržní poptávkovou křivku jako:
b) horizontální součet individuálních poptávkových křivek
5.2.8 …fixní množství peněz na nákup komodity. V rámci BL nebude utrácet ani méně ani více. Poptávka spotřebitele v rámci tohoto cenového rozmezí bude:
e) jednotkově elastická
5.2.9 Je-li poptávka po určitém zboží cenově elastická uvnitř určitého cenového rámce, pak celkový příjem z prodeje tohoto zboží při poklesu jeho ceny:
a) vzroste
5.2.10 Které z následujících tvrzení platí pro případ neelastické poptávky?
d) procentní pokles ceny je větší než procentní růst objemu prodejů (prodaného množství), takže pokles ceny vede k poklesu TR
5.2.11 Cenová elasticita poptávky bude mít tendenci růst:
d) pokud se objeví dokonalejší substituty dan komodity
5.2.12 e)
5.2.13 b)
5.2.14 Vertikální poptávková křivka představuje hodnotu koeficientu EPD, která je:
e) (EPD = 0)
5.2.15 Uvažujeme případ dvou substitutů. Rozhodněte, které tvrzení nejvíce odpovídá skutečnosti.
b) růst ceny jednoho z nich vyvolá růst poptávky po druhém zboží a naopak
5.2.16 Co z následujícího nejlépe vyjadřuje vztah mezi individuální a tržní poptávkovou křivkou?
c) tržní poptávková křivka vyjadřuje rozsah poptávaného množství všech spotřebitelů při každé možné ceně
14
5.2.17 Která z uvedených poptávkových křivek bude pravděpodobně nejméně cenově elastická? Poptávková křivka:
a) osobních automobilů
5.2.18 Který z následujících faktorů determinuje cenovou elasticitu poptávky?
a) množství a dostupnost substitutů daného statku
b) luxusnost či nezbytnost daného zboží
c) procento příjmů vydávané na dané zboží
5.2.19 Spotřebiteli X chutná pouze pravá Plzeň a nemá rád Budvar (bolí ho z něj hlava). Spotřebitel Y není schopen mezi těmito druhy piv rozlišovat. Pravděpodobně elastičtější poptávka bude:
b) u spotřebitele Y
5.2.20 V průběhu cyklu životnosti zboží se poptávka stává většinou:
c) více elastickou
5.3 DODATEK: DŮCHODOVÁ A KŘÍŽOVÁ ELASTICITA POPTÁVKY
5.3.1 Důchodová elasticita poptávky vyjadřuje procentní změnu poptávaného množství statku vyvolanou jednoprocentní změnou důchodu spotřebitele.
5.3.2 Jednoduchá Engelova křivka popisuje závislost mezi změnou důchodu (osa x) a změnou poptávaného množství (osa y). Výdajová Engelova křivka pak měří na ose y objem výdajů (součin P*Q) na daný statek.
5.3.3 Statky, kterých při růstu důchodu kupujeme více, nazýváme normální statky (EID větší než 0). Při hodnotě EID větší než jedna hovoříme o normálních statcích luxusních. Statky, jejichž poptávané množství s růstem důchodu klesá, jsou statky méněcenné (EID menší než 0); jejich příkladem může být margarín či přední hovězí.
5.3.4 Křížová elasticita poptávky vyjadřuje procentní změnu poptávaného množství statku X způsobenou změnou ceny statku Y o jedno procento. Měří se pomocí koeficientu křížové elasticity poptávky, který může nabývat kladných i záporných hodnot.
5.3.5 Hodnota koeficientu křížové elasticity poptávky pro substituty je kladné číslo, pro statky komplementární pak čísl záporné.
5.4 DODATEK: CENOVÁ ELASTICITA NABÍDKY
5.4.1 Cenovou elasticitou nabídky míníme procentní změny nabízeného množství dělenou procentní změnou ceny.
5.4.2 Cenová elasticita nabídky měří reakci prodávajících (firem) na změnu ceny.
5.4.3 Křivka nabídky je obvykle rostoucí, proto koeficient cenové elasticity nabídky (EPS) je číslo větší (nebo rovno) než nula.
5.4.4 Jestliže jsou firmy ochotny nabízet neomezené množství při určité (a vyšší) ceně, pak křivka nabídky je rovnoběžná s osou x (EPS = nekonečnu).
5.4.5 Čím je skladování dané komodity nesnadnější a nákladnější, tím je cenová elasticita nižší. Ve velmi krátkém období u rychle se kazícího zboží je nabídka fixní (např. čerstvé ryby během jednoho dne)
5.4.6 S prodlužováním časového horizontu cenová elasticita nabídky roste.
5.4.7 Za jinak stejných podmínek bude nabídka u automobilky Škoda – VW pravděpodobně méně elastická než v případě prodavače párků na Václavském náměstí.
15
6 TEORIE VÝROBY, PRODUKČNÍ FUNKCE
6.1 DEFINICE
6.1.1 Výrobou rozumíme proces používání služeb práce, kapitálu a přírodních zdrojů (resp. půdy) k vytváření užitečných statků a služeb (neboli proces přeměny vstupů (inputů) ve výstup (output).
6.1.2 Produkční funkce je technický název vztahu mezi maximálním množstvím výstupu, které může být vyrobeno určitou kombinací vstupů při dané úrovni technologie (za určitý čas).
6.1.3 Krátké období je období, v jehož průběhu lze přizpůsobit pouze variabilní vstupy (např. L), ale nikoli vstupy fixní (např. K – „služby“ alespoň jednoho vstupu jsou tedy fixní). V období dlouhém jsou pak všechny vstupy (a tedy i náklady na ně vynaložené) variabilní.
6.1.4 Celkové množství vyrobeného výstupu ve fyzických jednotkách nazýváme celkový fyzický produkt. Mezní fyzický produkt je dodatečný výstup vyprodukovaný dodatečnou jednotkou vstupu (ostatní vstupy považujeme za konstantní).
6.1.5 Zákon klesajícího mezního fyzického produktu odráží skutečnost: jestliže jsou do výrobního procesu přidávány stále stejné přírůstky variabilního inputu (přičemž množství ostatních inputů se nemění), pak výsledné přírůstky celkového fyzického produktu mají od určitého bodu tendenci klesat.
6.1.6 Křivka ilustrující všechny kombinace vstupů vedoucí k tvorbě stejné úrovně výstupů se nazývá izokvanta. Sklon izokvanty v daném bodě nazýváme MRTS, je dán převráceným poměrem MPP.
6.1.7 Linie stejných nákladů (izokosta) obsahuje všechny maximálně dostupné kombinace výrobních faktorů, které mohou být pořízeny při daných TU. Sklon této přímky je dán poměrem relativních cen inputů a je na této linii konstantní.
6.1.8 Aby firma vyrobila dané množství výstupu s minimálními náklady, volí práci a kapitál tak, aby poměr jejich mezních produktů byl stejný jako poměr jejich cen (pravidlo minimalizace nákladů). Firma tedy maximalizuje zisk při takové kombinaci inputů, kdy sklon izokvanty je stejný jako sklon izokosty (MRTS = MPPL /MPPK = PL /PK).
6.1.9 Pokud dlouhodobá produkční funkce vykazuje rostoucí výnosy z rozsahu, v mapě izokvant se jednotlivé izokvanty směrem vzhůru (měřeno na linii 45°) přibližují; v případě konstantních výnosů se vzdálenost mezi izokvantami nemění a v situaci klesajících výnosů z rozsahu se jednotlivé izokvanty od sebe směrem od počátku vzdalují.
16
6.2 OTÁZKY
6.2.1 e)
6.2.2 Jestliže vstupy A, B, C dohromady vyrábějí výrobek X, potom mezní fyzický produkt vstupu A je definován jako:
c) dodatečný výstup X, vyplívající z použití dodatečné jednotky A, přičemž vstupy B a C zůstávají konstantní
6.2.3 e)
6.2.4 Produkční funkce předpokládá:
b) neměnnou technologii
6.2.5 a)
6.2.6 Krátké období je období, ve kterém:
b) firma nemůže rozšiřovat výrobní kapacity
6.2.7 Vlastnost klesající výnosy z variabilního inputu:
c) může nastávat již od první použité jednotky variabilního inputu
d) může platit až od určitého použitého množství variabilního inputu
6.2.8 Izokvanta vyjadřuje:
a) kombinaci výrobních faktorů, jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce
6.2.9 Linie celkových – stejných nákladů (izokosta) vyjadřuje:
a) maximálně dostupné kombinace inputů v rámci celkových nákladů
6.2.10 Izokosta odpovídá úrovni BL ve výši 200 Kč. Cena K je 10 Kč, cena L 20 Kč. V jakém bodě protíná izokosta horizontální osu? Na ose x je L.
a) 10
6.2.11 Která z následujících veličin musí zůstat konstantní při konstrukci izokosty?
e) celkové výdaje na oba faktory
6.2.12 Mezní fyzický produkt je:
a) změna objemu vyrobené produkce vyvolaná změnou množství inputu o jednotku
6.2.13 Firma bude minimalizovat své náklady pro danou úroveň outputu, pokud: e)
6.2.14 a)
6.2.15 e)
6.2.16 Správné tvrzení:
b) křivka MPP nejprve roste, protože celkový fyzický produkt roste rychleji než množství používaného inputu
6.2.17 d)
6.2.18 b)
6.2.19 d)
6.2.20 a)
17
18
7 NÁKLADY, PŘÍJMY A ZISK
7.1 DEFINICE
7.1.1 Náklady, které musí firma reálně vynaložit v peněžní podobě na nákup nebo nájem výrobních faktorů a které eviduje v účetních knihách, nazýváme explicitní (účetní, peněžní).
7.1.2 Implicitní náklady (alternativní náklady) jsou náklady, které firma reálně neplatí, jedná se o „ušlý příjem“ z faktorů ve vlastnictví firmy (princip „obětované příležitosti“).
7.1.3 Celkovými ekonomickými náklady nazýváme součet explicitních a implicitních nákladů.
7.1.4 Nákladová funkce popisuje vztah mezi vyráběným výstupem a minimálními náklady vynaloženými na výrobu tohoto výstupu; je odvozena z průběhu příslušné produkční funkce.
7.1.5 Celkové výdaje spojené s výrobou určitého objemu výstupu nazýváme celkové náklady (TC), v krátkém období je možné tyto náklady rozdělit na náklady fixní (FC, jejichž úroveň se s objemem produkce nemění – jsou vynakládány na „fixní“ výrobní faktory např. na kapitál) a na náklady variabilní (VC, které závisí na objemu produkce a jsou spojeny s „variabilními“ vstupy, např. prací).
7.1.6 Náklady na jednotku produkce (TC/Q) nazýváme průměrné náklady (AC, resp. průměrné celkové náklady ATC). V krátkém období je můžeme rozčlenit na průměrné fixní náklady (AFC) a průměrné variabilní (AVC).
7.1.7 Mezní náklady (MC) jsou náklady potřebné na vyrobení dodatečné jednotky výstupu, představují tedy změnu celkových nákladů při změně objemu produkce o jednotku.
7.1.8 Za předpokladu, že produkční funkce vykazuje nejdříve rostoucí a posléze klesající výnosy z variabilního inputu, mají křivky TC a VC tvar písmene „S“ a křivky ATC, AVC a MC pak tvar „U“ (někdy se pro MC uvádí tvar „J“).
7.1.9 Křivka MC protíná křivky AC a AVC vždy v jejich minimu.
7.1.10 Celková peněžní částka získaná realizací produkce (součin P*Q) se nazývá celkový příjem (TR). Příjem na jednotku výstupu je průměrný příjem (AR), který se vždy rovná ceně produktu. Mezní příjem definujeme jako dodatečný příjem získaný prodejem dodatečné jednotky výstupu (změna TR při jednotkové změně Q).
7.1.11 Za dokonalé konkurence je individuální poptávková křivka po produkci firmy horizontální, což je vyjádřením faktu, že dokonale konkurenční firma nikterak nemůže ovlivnit tržní cenu svého produktu. Tato křivka pak splývá s křivkou mezního příjmu (a samozřejmě podle definice i s křivkou příjmu průměrného.
7.1.12 Za podmínek konkurence nedokonalé individuální poptávka klesá, křivka mezního příjmu pak leží tedy vždy pod křivkou AR. Existuje těsná vazba mezi TR, AR, MR a cenovou elasticitou poptávky po produkci firmy.
7.1.13 Rozdíl mezi celkovým příjmem a explicitními náklady nazýváme účetním ziskem, po odečtení implicitních nákladů získáme ekonomický zisk (čistý ekonomický zisk). Pokud je tento zisky nulový, hovoříme o normálním zisku (např. v podmínkách rovnováhy dokonalé konkurence v dlouhém období).
19
7.2 OTÁZKY
7.3 DODATEK: OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ROZHODOVÁNÍ FIRMY
7.3.1 Pokud firma usiluje o maximalizaci zisku (uvažujeme celkový čistý ekonomický zisk), vyrábí takový objem produkce, při kterém nastává rovnost MC a MR. Toto pravidlo platí bez ohledu na typ tržní struktury (konkurence).
7.3.2 Při jiné cílové funkci výše uvedené pravidlo neplatí (např. pokud firma maximalizuje obrat).
7.3.3 V krátkém období firmy vyrábějí, pokud cena uhradí alespoň AVC. Bod, při kterém P= AVC, nazýváme bodem uzavření firmy (bod ukončení činnosti).
7.3.4 V dlouhém období musí cena pokrýt alespoň AC, dlouhodobě nemůže v tržní ekonomice být žádná firma ztrátová (zde abstrahujeme od tzv. neziskových organizací a státních zásahů).
7.3.5 V krátkém období, pokud P<AC a současně P>AVC, firma realizuje ztrátu; přesto však pokračuje ve výrobě (díky již vynaloženým FC má firma ztrátu menší než kdyby nevyráběla vůbec).
7.3.6 V dlouhém období sledujeme také rovnováhu celého odvětví (trhu) – pokud neexistují bariéry konkurence, je možný i pohyb firem mezi odvětvími (dochází tak ke změně počtu firem na trhu – např. v podmínkách dokonalé nebo monopolní konkurence).
7.3.7 Pokud je vstup do (a výstup z) odvětví zcela či relativně volný – pak pohyb firem mezi odvětvími (firmy se orientují podle čistého ekonomického zisku) v dlouhém období stlačuje dosahovaný zisk na úroveň zisku normálního (např. v modelu dokonalé nebo monopolní konkurence).
7.4 DODATEK: DLOUHODOBÉ NÁKLADY
7.4.1 Vývoj dlouhodobých nákladů je odvozen z dlouhodobé produkční funkce, na které sledujeme zejména typ výnosů z rozsahu.
7.4.2 Křivka LTC má obvykle tvar písmene „S“, na rozdíl od křivky STC však vychází z počátku.
7.4.3 V dlouhém období jsou všechny vstupy variabilní, proto fixní náklady v tomto období neexistují.
7.4.4 Křivky LMC a LAC mají obvykle tvar písmene „U“, jejich průsečík nastává vždy v minimu křivky LAC.
7.4.5 Pokud předpokládáme, že dlouhodobá produkční funkce vykazuje nejdříve rostoucí výnosy z rozsahu a pak klesající výnosy z rozsahu – mají křivky LTC, LAC a LMC tradiční tvary („S“, resp. „U“)
7.4.6 Náklady v krátkém období jsou větší (nebo v krajním případě rovny) než náklady v dlouhém období, protože v dlouhém období může firma lépe reagovat (neexistují fixní vstupy).
7.4.7 Křivku LAC, která vzniká jako spodní okraj jednotlivých křivek SAC (odpovídajících vždy určité úrovni fixního faktoru), nazýváme „obálkovou“ křivkou. Jde o křivku minimálních dosažitelných nákladů.
20
8 CHOVÁNÍ FIRMY V MODELU DOKONALÉ KONKURENCE
8.1 DEFINICE
8.1.1 Dokonalá konkurence je technický a ekonomický výraz pro tržní strukturu (organizaci trhu). V níž žádný ekonomický subjekt není schopen ovlivnit tržní cenu své produkce (hovoříme o systému parametrických cen).
8.1.2 Dále předpokládáme, že velký počet identických firem vyrábí homogenní produkt, všechny subjekty (firmy i spotřebitelé) mají dokonalé informace a lze zcela volně vstupovat do (a vystupovat z) odvětví.
8.1.3 Individuální poptávková křivka za dokonalé konkurence je dokonale elastická – tzn., že typický dokonalý konkurent je schopen prodat libovolné množství výstupu za danou tržní cenu. Tato křivka poptávky splývá s křivkami AR a MR.
8.1.4 Individuální nabídková křivka se shoduje s rostoucí částí křivky MC ležící nad bodem minima křivky AVC (tj. nad bodem uzavření firmy v krátkém období).
8.1.5 V bodě uzavření (P = AVC) se TR přesně rovnají VC a celková ztráta firmy je rovna velikosti FC (při ceně nižší než odpovídá minimu AVC, firma neuhradí z prodejů ani VC a i v krátkém období ukončí činnost).
8.1.6 Bod vyrovnání nákladů s výnosy (bod zvratu) se nachází v minimu křivky AC (přesněji LAC) – při každé ceně rovnající se minimu AC nedochází ke změnám počtu firem v odvětví a všechny firmy dosahují pouze normálního zisku (TC = TR). Pod tuto cenu zároveň nemůže klesnout cena v dlouhém období (firma nemůže dlouhodobě v tržním prostředí hospodařit se ztrátou).
8.1.7 Rovnováhu dokonale konkurenční firmy v krátkém období lze zapsat ve tvaru P = AR = MR =MC. Cena P může být vyšší nebo nižší než AC, protože v krátkém období firma nemusí svými příjmy pokrývat celý objem nákladů, ale musí uhradit alespoň jeho variabilní složku (TR > VC). V krátkém období může dokonale konkurenční firma dosahovat i kladného čistého ekonomického zisku.
8.1.8 Úplná podmínka rovnováhy dokonale konkurenční firmy a odvětví v dlouhém období má tvar P = AR = MR = MC = ACMINIMUM. Podmínkou rovnováhy je tedy rovnost ceny a MC, které odpovídají bodu minima AC totožných firem (předpokládáme totožné nákladové křivky všech firem). TR se rovnají TC firem a čistý ekonomický zisk je tedy u všech firem nulový.
21
8.2 OTÁZKY
8.2.1 Na dokonale konkurenčním trhu je rovnovážné množství určeno v prvé řadě:
c) vzájemným vztahem nabídky a poptávky
8.2.2 Dokonale konkurenční firma vyrábí a prodává 200 ks výstupu denně za cenu 7 Kč, MC = AC = 4,99 Kč. Kdyby firma zvýšila výstup a prodeje na 201 ks denně, AC by vzrostly na 5 Kč. Aby tato firma maximalizovala zisk, měla by tedy:
c) vyrobit 201 ks, protože MC na výrobu 201. jednotky = 7 Kč
8.2.3 Co z následujícího by se mohlo stát, jestliže firma v dokonalé konkurenci sníží své ceny pod cenu tržní rovnováhy?
b) firma by nemaximalizovala zisk
8.2.4 V bodě vyrovnání nákladů s výnosy platí:
c) P = MC = AC
8.2.5 Podmínku rovnováhy firmy na dokonale konkurenčním trhu v dlouhém období můžeme nejpřesněji vyjádřit vztahem:
a) MC = MR = ACMINIMUM = AR = P
8.2.6 Následující tvrzení je neslučitelné s dokonalou konkurencí:
a) pro každou firmu platí, že MC neustále klesají
8.2.7 b)
8.2.8 Jestliže ceny v dokonale konkurenčním odvětví klesají, pak firmy budou v krátkém období:
d) poptávat méně zdrojů a nabízet méně výrobků
8.2.9 Jestliže cena, za kterou se prodávají výrobky dokonale konkurenčního odvětví, je vyšší než dlouhodobé minimum AC, potom:
e) do odvětví budou vstupovat nové firmy
8.2.10 Krátkodobá reakce na přebytek zboží, který vznikl po snížení poptávky v tržní ekonomice, je následující:
b) cena i zisky klesnou
8.2.11 Firmě se někdy vyplatí vyrábět s krátkodobou ztrátou, pokud cena kryje alespoň:
d) AVC
8.2.12 TR z prodeje každodenního výstupu DK firmy je 5000 Kč. Na této úrovni výstupu firma maximalizuje TR. AC = 10 Kč, AVC = 5 Kč, MC = 10 Kč. Denní výstup (Q) bude:
b) 500 (AC = MC = P => P*Q)
8.2.13 Jak velký je každodenní zisk (ztráta) této firmy?
b) dosahuje pouze normálního zisku
8.2.14 DK firma prodává svou produkci za tržní cenu 5 Kč za jednotku. Na současné úrovni výstupu a prodejů se AC rovnají 4 Kč. Tato firma:
c) vytváří zisk, ale poskytnuté informace jsou nedostačující pro určení, zda změnou objemu výstupu by mohl být zvýšen
8.2.15 DK chápe ekonomická realita jako: b) nereálnou abstrakci
22
8.2.16 DK je charakterizována těmito základními vlastnostmi:
a) existence mnoha malých firem, homogennost produkce, volný vstup do odvětví
8.2.17 Specifickým znakem DK je:
b) dokonale elastická poptávka po produkci firmy
8.2.18 Křivka nabídky firmy v podmínkách DK je totožná:
b) s částí rostoucího úseku křivky MC
8.2.19 Bod uzavření firmy je bod, pro který platí:
c) AVC = MC = P
8.2.20 V dlouhém období firma vždy upustí od činnosti, jestliže:
a) firma nekryje alespoň celkové průměrné náklady
8.2.21 Jestliže ceny na dokonale konkurenčním trhu rostou, firmy budou krátkodobě:
a) žádat více zdrojů
8.2.22 c)
8.2.23 b)
8.2.24 Pro DK musí platit, že všechny vstupy a výstupy jsou:
c) homogení
8.2.25 V krátkém období může DK firma dosahovat:
d) zisku nebo ztráty
23
9 STŘETÁVÁNÍ POPTÁVKY A NABÍDKY NA DK TRHU, TRŽNÍ ROVNOVÁHA
9.1 DEFINICE
9.1.1 Křivka krátkodobé tržní (dílčí) nabídky je za předpokladu neměnnosti cen vstupů dána horizontálním součtem individuálních nabídkových křivek (tj. částmi křivek MC).
9.1.2 Tržní rovnováha nastává v bodě průsečíku tržní poptávky s tržní nabídkou. Nabídka se rovná poptávce, nevznikají přebytky (převis nabídky) ani nedostatky (převis poptávky) zboží na trhu (trh je „vyčištěn“ pomocí pružných cen).
9.1.3 V modelu dokonalé konkurence předpokládáme, že systém tržních cen (cenový mechanismus) zabezpečuje, že trh neustále automaticky inklinuje k tržní rovnováze.
9.1.4 Pro dosažení tržní rovnováhy je nezbytná současná rovnováha strany poptávky a nabídky. Rovnováhy poptávky je dosaženo, když jsou v rovnováze všichni spotřebitelé, tj. cena je rovna MU. Rovnováhy strany nabídky je dosaženo, pokud se v rovnováze nacházejí všechny firmy, tj. cena je rovna MC. Podmínkou rovnováhy celého DK trhu můžeme tedy zapsat v podobě rovnosti MU a MC.
9.1.5 Alokační (Paretovské) efektivnosti je dosaženo, pokud nelze zvýšit užitek jednoho subjektu, aniž by bylo nutné snížit užitek jiného ekonomického subjektu. Alokační efektivnost tak se týká jak alokace vstupů, tak i alokace finální produkce.
9.1.6 Výrobní (produkční) efektivnosti je dosaženo, jestliže je vyráběno s minimálními AC (přesněji LAC). To je v podmínkách DK splněno (dlouhodobá rovnováha firmy i odvětví na úrovni „bodu zvratu“).
9.1.7 Dokonale konkurenční odvětví je alokačně efektivní, což lze vyjádřit také pomocí maximálních výhod ze směny. Tyto vystupují v podobě přebytku spotřebitele a přebytku firmy.
9.1.8 Spotřebitelský přebytek představuje rozdíl mezi celkovým užitkem daného množství zboží a výdaji, které spotřebitel vynaložil na jeho nákup. Vzniká v důsledku toho, že cena je určena mezním užitkem.
24
9.2 OTÁZKY
9.2.1 Spotřebitel, který je ochoten zaplatit za zboží více než musí, získává:
b) spotřebitelský přebytek
9.2.2 Alokační efektivnost znamená, že:
a) není možno zvýšit výrobu jednoho zboží, aniž se sníží výroba jiného zboží
9.2.4 Nerovnováha trhu se obnovuje ve stejném rozsahu, pokud (uvažujeme model pavučiny):
c) křivky nabídky i poptávky mají stejný sklon
9.2.5 Trh produkuje nerovnováhu, pokud (uvažujeme model pavučiny):
b) poptávka je méně elastická než nabídka
9.2.6 Při růstu poptávky cena roste nejvíce:
a) ve velmi krátkém období
9.2.7 O tzv. odstředivé (divergující) pavučině hovoříme tehdy, jestliže křivka poptávky má:
c) větší sklon než křivka nabídky
9.2.8 c)
9.2.9 Výsledky, které pozorujeme v případě dynamické pavučiny, závisí z velké části na předpokladu, že:
d) prodávající se rozhodují o množství, které dodají na trh v daném období, na základě znalosti cen z období předcházejícího
9.2.10 Zvýšení nabídky vyvolá větší snížení ceny, pokud:
a) poptávka je poměrně neelastická a nabídka je poměrně neelastická
9.2.11 Peněžní částka vyjadřující míru prospěchu z účasti jednotlivé firmy na směně (rozdíl mezi cenou a mezními náklady) se nazývá:
d) přebytek firmy
9.2.12 Dílčí rovnováha je analýzou:
d) nabídky a poptávky po jednom zboží
9.2.13 Ve kterém období bude elasticita nabídky automobilky Mercedes největší?
d) během jednoho roku
9.2.14 Křivka nabídky je cenově nejméně „elastická“:
a) ve velmi krátkém období
9.2.15 Teorie celkové (všeobecné) rovnováhy zkoumá:
c) rovnováhu všech trhů současně
d) vazby mezi jednotlivými trhy
25
10 TRŽNÍ SELHÁNÍ, NEDOKONALÁ KONKURENCE
10.1 DEFINICE
10.1.1 Jako tržní selhání označujeme nedokonalost v tržním (cenovém) systému, která mimo jiné brání efektivní alokaci zdrojů (efektivnímu fungování tržního mechanizmu).
10.1.2 Externality jsou vedlejší efekty výroby nebo spotřeby, které neprocházejí trhem. Rozdělujeme je na externality pozitivní a negativní. Trh tyto externality neřeší, proto je v této oblasti nevyhnutelné aktivní působení vlády (státu);(např. regulace negativních externalit, podpora pozitivních externalit aj.).
10.1.3 Statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tyto statky spotřebovávat, se nazývají statky veřejné. Nikoho nelze z užívání těchto statků vyloučit, jejich efektivní poskytování si často vynucuje aktivní účast vlády (státu). Opakem veřejných statků jsou statky soukromé (tj. statky, pro které platí, že subjekt nesoucí náklady realizuje i celý užitek z těchto statků).
10.1.4 Existenci nedokonalé konkurence, externalit a veřejných statků spolu s ostatními faktory (nedokonalé a asymetrické informace, státní zásahy apod.) řadíme mezi základní příčiny tržních selhání (nedokonalostí, konkrétně neefektivností).
10.1.5 Stát (vláda) musí do ekonomiky zasahovat, protože trh při řešení některých otázek selhává (a některé neřeší vůbec). Hovoříme o třech základních skupinách tržních selhání – o neefektivnosti, nerovnosti a nestabilitě (jimž odpovídají i tři základní oblasti ekonomického působení státu).
10.1.6 Tržní strukturu (organizaci trhu), kde existuje alespoň jeden ekonomický subjekt, který je natolik silný, aby ovlivnil tržní cenu (disponoval určitým stupněm kontroly nad cenou své produkce – tj. monopolní silou), označujeme jako nedokonalou konkurenci.
10.1.7 Základním zdrojem nedokonalé konkurence je situace v nákladech, která je zesilována bariérami konkurence (z nichž nejvýznamnější je diferenciace produktu)
10.1.8 Nedokonalá konkurence vystupuje v reálných podobách úplného monopolu, oligopolu a monopolní konkurence. Z těchto typů tržních struktur je modelu dokonalé konkurence nejblíže situace monopolní konkurence.
10.1.9 V podmínkách nedokonalé konkurence se firma maximalizující zisk rozhoduje o outputu na základě kritéria rovnosti MC a MR. V krátkém období firma opustí odvětví, pokud cena neuhradí alespoň AVC, v dlouhém pak cena musí krýt minimálně LAC (firma nemůže být ztrátová).
10.1.10 Teorie veřejné volby propaguje nutnost sledovat politiku jako ekonomickou aktivitu za použití ekonomických nástrojů; analyzuje, jak se vlády skutečně chovají – klade si tedy otázky „co“, „jak“ a „pro koho“ ve veřejném sektoru.
26
10.2 OTÁZKY
10.2.1 Politika vlády (státu) orientovaná na kontrolu znečištění je zaměřená především na zlepšení:
d) efektivnosti
10.2.2 Co z následujícího je možným zdrojem vzniku nedokonale konkurenčních trhů?
a) AC firmy začínají růst až za křivkou tržní poptávky
b) existují legální bariéry vstupu do odvětví
c) postřehnutelná diferenciace produktu
d) ochrana před zahraniční konkurencí stanovením limitů dovozu zboží
10.2.3 Co z následujícího nepatří mezi překážky konkurence?
c) volný výstup z odvětví
10.2.4 Které z následujících tvrzení platí pro veřejné statky:
a) způsobují tržní selhání
b) neexistuje efektivní způsob, jak vyloučit ze spotřeby veřejného statku toho, kdo za ně nezaplatí
c) veřejné statky tím, že uspokojují potřeby jednoho člověka, uspokojují i potřeby ostatních lidí
d) nejsou běžným způsobem tržně oceňovány, spotřebitelé je přímo na trhu nenakupují
10.2.5 Externality výroby a spotřeby: e)
10.2.6 Jestliže vládní akce prudce snižují ekonomickou efektivnost, nebo když vláda přerozděluje důchody nesprávným způsobem, pak hovoříme o:
d) vládním selhání
10.2.7 Která z následujících okolností může způsobit vznik nedokonalé konkurence?
a) rozdíly v kvalitě produktů
b) právní překážky vstupu do odvětví
c) klesající dlouhodobé průměrné náklady jedné firmy
d) nedostatečné informace
10.2.8 TR = 20Q + Q2; Q = 10 => b) AR = 30
10.2.9 Jaká operace povede ke zvýšení tržeb nedokonalého konkurenta v případě cenově neelastické poptávky?
10.2.11 Které z následujících tvrzení je pravdivé?
c) čistý vzduch a čistá voda nejsou v řadě případů volnými statky
10.2.12 Co z následujícího není příklad externality?
d) efekt existence pekařství, jestliže hned přes ulici je otevřeno jiné pekařství
27
10.2.13 Která z následujících charakteristik je obvyklá na vysoce koncentrovaných trzích?
a) vyšší než normální zisky
b) nadprůměrné náklady na reklamu
c) nadprůměrný výzkum a náklady na rozvoj
d) podprůměrná cenová flexibilita (pružnost)
10.2.14 Který z výroků o vztahu mezi MR a elasticitou poptávky (s ohledem na cenu) je správný? Když MR je:
a) negativní, poptávka musí být neelastická
10.2.15 Které tvrzení je platné pro veřejné statky?
d) užitek z veřejných statků je rozptýlen, proto soukromý sektor zpravidla nemá moc chuti investovat do této oblasti
10.2.16 b) ????
10.2.17 c)
10.2.18 c)
10.2.19 a)
10.2.20 Kritérium volby rovnovážného outputu podle rovnosti MC a MR platí:
d) vždy, pokud daná firma maximalizuje zisk
28
11 CHOVÁNÍ FIRMY V PODMÍNKÁCH MONOPOLU
11.1 DEFINICE
11.1.1 Monopol představuje výsadní postavení na straně nabídky (na trhu existuje pouze jeden nabízející). Monopson pak výsadní postavení strany poptávky (existence jediného kupujícího)
11.1.2 Úplný (absolutní) monopol označuje tržní strukturu, kde v odvětví působí pouze jedna velká firma (tj. míra koncentrace je 100%) vyrábějící unikátní výrobek bez blízkých substitutů a kde existují nepřekonatelné zábrany (bariéry) vstupu do odvětví.
11.1.3 Pokud průměrné náklady (LAC) klesají a jediná firma může nabízet výstup daného odvětví efektivněji, než kdyby v tomto odvětví působilo více firem, pak hovoříme o situaci přirozeného monopolu (např. velká elektrárna).
11.1.4 V monopolním odvětví splývá individuální poptávková křivka s křivkou tržní poptávky (odvětví je tvořeno pouze jednou firmou). Poptávková křivka je negativně skloněná a je většinou značně strmá (tj. cenově neelastická (intervalově)).
11.1.5 Rozhodování monopolní firmy o velikosti rovnovážného outputu a o rovnovážné ceně neovlivňují pouze mezní náklady, ale důležitou roli hraje i poptávka. V případě různých poptávkových křivek může monopol nabízet stejný objem výstupu za různou cenu, nebo různý objem výstupu za stejnou cenu. Proto v případě monopolu nelze jednoznačně konstruovat nabídkovou křivku této firmy (resp. odvětví).
11.1.6 Monopol (který maximalizuje zisk) volí rovnovážný objem produkce pomocí průsečíku MR a MC, pro tento objem produkce pak rovnovážnou cenu odečte z poptávkové křivky (přitom platí, že cena je vyšší než MC)
11.1.7 Vlivem existence bariér vstupu do odvětví může monopol (ale vždy nemusí) dosahovat kladného čistého ekonomického zisku i v dlouhém období (tj. realizuje určitý „monopolní“ zisk, což je zisk vyšší než normální).
11.1.8 Rovnovážný produkt není obvykle vyráběn s minimálními LAC, což znamená, že monopol většinou není ideální tržní strukturou z hlediska výrobní efektivnosti.
11.1.9 Alokační neefektivnost monopolu vyjadřujeme pomocí sociálních nákladů existence monopolu. Monopol vede k vyšší ceně, nižšímu objemu vyráběné produkce a vzniku nákladů mrtvé váhy (ztráta přebytků spotřebitele a firmy) ve srovnání s „ideálem“ dokonalé konkurence – při „ceteris paribus“.
29
11.2 OTÁZKY
11.2.1 Pro rovnovážnou úroveň outputu u monopolní firmy, která maximalizuje zisk, platí, že:
c) MC jsou menší než P
11.2.2 Jakou hodnotu má MR v případě monopolního výrobce v bodě, kde lineární poptávka je jednotkově pružná?
c) nulovou
11.2.3 Monopolní firma zjistí, že na současné úrovni produkce je MR 5 Kč a MC jsou 4,10 Kč. Která z následujících operací bude maximalizovat zisk?
d) snížit P a zvýšit Q
11.2.4 Poptávková křivka po produkci monopolu je dolů skloněná, protože:
d) poptávková křivka monopolisty je totožná s tržní poptávkovou křivkou (a ta je klesající)
11.2.5 e)
11.2.6 c)
11.2.7 e)
11.2.8 Politika zaměřená na regulaci nedokonalých konkurentů by měla:
a) udržovat nízké bariéry konkurence
b) tolerovat velké firmy, pokud vznikly přirozeně a jsou technologicky výhodné
c) postihovat antikonkurenční a nekalé praktiky
d) podporovat výzkum a rozvoj malých firem
11.2.9 Jestliže si monopolista přeje prodat čtyři jednotky, mezní příjem z čtvrté jednotky bude:
b) menší než cena nezbytná k prodeji čtyř jednotek
11.2.10 V případě monopolního výrobce je vztah mezi mezními náklady (MC) a cenou produkce (P) následující:
a) MC < P
11.2.11 nepravdivá charakteristika:
e) s rostoucím množstvím vyrobené produkce mezní příjem vždy stoupá nebo je alespoň konstantní
11.2.12 Regulovaná cena na úrovni minima AC zajistí, že objem výroby bude:
a) vyšší než v případě bez monopolní konkurence
11.2.13 Bilaterální monopol je specifická tržní situace, kdy vedle sebe na trhu existují:
b) monopol a Monopson
11.2.14 Může monopol vždy stanovit libovolně vysokou cenu?
e) ne, musí vždy zohledňovat poptávku a potencionální konkurenty (např. zahraniční)
11.2.15 d)
11.2.16 b)
11.2.17 e)
30
11.2.18 c)
11.2.19 e)
11.2.20 b)
11.3 TRŽNÍ SÍLA A JEJÍ MĚŘENÍ
11.3.1 Tržní silou (mocí) označujeme stupeň kontroly ekonomického subjektu nad cenou své produkce a výrobními rozhodnutími v odvětví.
11.3.2 Schopnost monopolu prodávat za vyšší cenu, než odpovídá MC, nazýváme monopolní silou.
11.3.3 Schopnost monopsonu kupovat za nižší cenu než jaká by odpovídala podmínkám DK označujeme jako sílu monopsonu.
11.3.4 Míra koncentrace odvětví je procentní podíl čtyř nebo osmi největších firem na celkovém obratu či produkci odvětví. Čím je tento podíl vyšší, tím je vyšší i míra koncentrace a odvětví se více blíží podmínkám monopolu.
11.3.5 Letternův index měří podíl rozdílu ceny a MC k ceně. Čím je tento index větší, tím větší je stupeň monopolní síly. Pro dokonalou konkurenci je hodnota tohoto indexu rovna nule.
11.3.6 Leternův index používáme k vyjádření: e)
11.3.7 Vztah mezi elasticitou a monopolní silou firmy lze charakterizovat takto:
b) čím méně elastická je poptávková křivka po produkci firmy, tím více monopolní síly firma má a obráceně.
31
12 CHOVÁNÍ FIRMY V PODMÍNKÁCH MONOPOLNÍ KONKURENCE A OLIGIPOLU
12.1 DEFINICE
12.1.1 Monopolní konkurence je forma nedokonalé konkurence. Odvětví se skládá z mnoha firem, z nichž každá prodává diferencovaný produkt. Výrobky jsou substituty (ale ne dokonalé) – obecně sloužící stejnému účelu. Zároveň v tomto odvětví uvažujeme relativně volný vstup do odvětví.
12.1.2 Krátkodobě může monopolně konkurenční firma realizovat kladný či záporný čistý ekonomický zisk. V dlouhém období přizpůsobí firma úroveň svého výstupu tak, že křivka individuální poptávky je tečnou křivky LAC. Na této úrovni výstupu se cena rovná LAC – všechny firmy v odvětví realizují pouze normální zisk.
12.1.3 Nezbytnou podmínkou vytváření dlouhodobé rovnováhy monopolně konkurenční firmy a odvětví je existence volného vstupu do odvětví. Určité bariéry sice existovat mohou (např. náklady na reklamu či marketingovou strategii), ale jsou relativně snadno překonatelné. Mechanismus „přelévání kapitálu“ zde působící je obdobou mechanismu v dokonalé konkurenci (zde však působí jako tendence).
12.1.4 V podmínkách oligopolní tržní struktury několik firem (několik rozhodujících výrobců) vyrábí homogenní či heterogenní produkt při existujících bariérách konkurence. Důležitým rysem oligopolu je vzájemná závislost rozhodování firem (rozhodnutí jedné firmy ovlivňuje rozhodování ostatních firem na trhu).
12.1.5 Sdružení výrobců v daném odvětví, jehož úkolem je maximalizace společných zisků, omezování a vylučování konkurence pomocí rozdělení (rajonizace) trhu, nekalé kooperace v cenové tvorbě, stanovením výrobních kvót či používání jiných antikonkurenčních praktik se nazývá koluzivní (resp. kartel) oligopol. Jako celek svým chováním připomíná situaci úplného monopolu.
12.1.6 Oligopol s dominantní firmou je tržní struktura, při které je odvětví složeno z jedné dominantní firmy obklopené skupinou drobných konkurentů („konkurenčním lemem“), kteří nejsou schopni zásadně ovlivnit situaci na trhu.
12.1.7 Dominantní firma maximalizující zisk odvodí rovnovážný objem svého výstupu pomocí rovnosti MC a MR – a z příslušné individuální poptávkové křivky určí cenu platnou pro všechny firmy v odvětví (jedná se tedy o jeden z případů cenového vůdcovství).
32
12.2 OTÁZKY
12.2.1 Proč je typ konkurence, který je nejbližší podmínkám dokonalé konkurence, označován jako tzv. monopolní konkurence, když monopol představuje protipól zmíněné dokonalé konkurence?
a) monopolní konkurence proto, že v sobě obsahuje znaky DK i monopolu
12.2.3 Jakou velikost má celkový monopolní zisk (tedy zisk převyšující velikost zisku normálního) v podmínkách monopolní konkurence?
e) nelze jednoznačně určit
12.2.4 Uvažujeme situaci oligopolního odvětví s dominantní firmou. Co se stane s tržním podílem této firmy v případě růstu ceny produkce za jinak stejných podmínek?
a) klesne
12.2.5 Oligopol jako jedna z forem nedokonalé konkurence je charakterizován:
c) existencí několika málo firem, diferencovaností nebo homogenitou produkce, částečnou bariérou vstupu
12.2.6 Dlouhodobá rovnováha monopolní konkurence se ustálí v bodě, kde:
c) křivka individuální poptávky je tečnou křivky AC
12.2.7 Důležitým znakem monopolní konkurence je, že dlouhodobý rovnovážný výstup firmy se nachází na úrovni výstupu:
b) nižším než výstup, při němž jsou AC minimální
12.2.8 Pokud optimální rozsah výroby (z hlediska výrobní efektivnosti) je větší ve srovnání s dlouhodobým rovnovážným objemem produkce odvětví, pak se musí jednat o situaci:
e) nedokonalé konkurence
12.2.9 d)
12.2.10 Jakou hodnotu má mezní příjem dominantní firmy v bodě, kdy lineární poptávková křivka po její produkci je cenově nepružná?
b) zápornou
12.2.11 Monopolně konkurenční firma může v krátkém období realizovat čistý ekonomický zisk, který je:
c) kladný, záporný nebo nulový
12.2.12 Jak se změní poptávková křivka po produkci jedné monopolně konkurenční firmy v dlouhém období, pokud do daného odvětví vstupují další firmy?
b) posune se doleva dolů a stane se pravděpodobně více elastickou
12.2.13 Náklady mrtvé váhy (vyjadřující ztráty alokační efektivnosti) existují:
e) mohou existovat ve všech reálně se vyskytujících nedokonale konkurenčních tržních strukturách
12.2.14 V případě oligopolu jsou bariéry vstupu do odvětví
c) bariéry sice existují, ale vstup není zcela vyloučený
33
12.2.15 Největší vzájemnou propojenost rozhodování firem pozorujeme v případě:
b) oligopolu typu A (homogenní produkt)
12.2.16 O křivce poptávky po produkci dominantní firmy a křivce tržní poptávky platí, že:
d) tržní poptávka je méně elastická
12.2.17 Monopolně konkurenční odvětví produkuje ve srovnání s oligopolní strukturou:
b) větší objem produkce za nižší ceny
12.2.18 Chování kartelu se nejblíže blíží podmínkám:
a) úplného monopolu
12.2.19 Může nastat případ, že dominantní firma je ztrátová?
a) ano, ale pouze v krátkém období
12.2.20 Pojem oligopson označuje:
a) situaci několika kupujících (obdoba oligopolu na straně poptávky)
34
13 TYPY FIREM V TRŽNÍ EKONOMICE A JEJICH CÍLE
13.1 DEFINICE
13.1.1 Firma vlastněná a řízená jednou osobou se nazývá firmou v individuálním vlastnictví. Individuální vlastník neomezeně ručí za veškeré závazky vzniklé podnikáním.
13.1.2 Jestliže více vlastníků podniká pod jednou obchodní značkou, přičemž všichni společníci ručí neomezeně za závazky firmy až do výše svého osobního vlastnictví, pak hovoříme o partnerské firmě.
13.1.3 Korporace (akciová společnost) je v tržní ekonomice dominantní formou organizace podniku. Je vlastněna akcionáři (podílníky), kteří ručí za závazky firmy omezeně pouze do výše svého podílu.
13.1.4 Existující vlastnická struktura firmy, složité vazby mezi vlastnictvím a řízením, organizační problémy, nedostatek informací a možné konflikty mezi různými zájmovými skupinami představují hlavní důvody omezené vypovídací schopnosti „klasické“ teorie firmy, která považuje za cíl maximalizaci zisku. Uvedené faktory vedly ke vzniku alternativních teorií (modelů) firmy, z nichž nejznámější jsou manažerské a behavioristické koncepce.
13.1.5 Manažerské (manageriální) modely firmy zdůrazňují oddělení vlastnictví a řízení (kontroly) a z toho vyplývající konfliktnost zájmů akcionářů a manažerů.
13.1.6 Mezi manažerské modely řadíme i Baumolův model firmy maximalizující obrat (tržby). Optimum této nedokonale konkurenční firmy nastává v bodě, kdy MR je roven nule (jestliže v bodě optima platí, že MR<MC, musí firma dosahovat určitého minimálně požadovaného zisku, aby zajistila rozvoj firmy a dostatečnou výši divident).
13.1.7 „Velké firmy jsou motorem dynamického růstu invencí a technologických změn v tržní ekonomice, protože pouze ony si mohou dovolit rozsáhlé náklady na výzkum, vývoj a marketing nových produktů a tím získat konkurenční výhodu v boji o zvýšení podílu na trhu“ – toto tvrzení je v ekonomické teorii známo jako Schumpeterova hypotéza.
35
13.2 OTÁZKY
13.2.1 Která z forem nedokonalé konkurence je z hlediska efektivnosti obecně nejpřijatelnější?
c) monopolní konkurence
13.2.2 e)
13.2.3 Který typ podnikatelských subjektů je z hlediska počtu ve vyspělých tržních ekonomikách nejrozšířenější?
b) firmy v individuálním vlastnictví
13.2.4 Kolik procent akcií musí ekonomický subjekt koupit, aby se stal spoluvlastníkem akciové společnosti?
e) stačí mu vlastnit pouhou 1 akcii
13.2.5 Základními typy firem v tržní ekonomice z hlediska vlastnických a organizačních forem jsou:
e) firmy v individuálním vlastnictví, partnerství a akciové společnosti
13.2.6 „Dvojité zdanění“ důchodu korporací znamená, že:
a) korporace musí platit daň z důchodu korporace a ta část důchodu, která se vyplácí v dividendách, je pak vystavena zdanění ve formě daně z osobního důchodu
13.2.7 Předpokládejte lineární individuální poptávkovou křivku na nedokonale konkurenčním trhu. V bodě, kde TR jsou maximální, MR musí být:
e) nulový
13.2.8 b)
13.2.9 e)
13.2.10 Klesající mezní příjem je neslučitelný s:
b) dokonalou konkurencí
13.2.11 Firma maximalizuje tržby (obrat). Její optimum leží v bodě, kde:
c) MR = 0
13.2.12 Příkladem alternativního cíle firmy může být:
a) maximalizace tržeb
b) růst firmy
c) maximalizace „užitečnosti“ manažerů
d) maximalizace důchodu na jednoho pracovníka
13.2.13 e) divident
13.2.14 Faktory způsobující v ekonomické realitě komplikace při maximalizaci zisku:
a) tvorba cen přirážkou k AC
b) nerovnováhy trhů
c) zájmové skupiny uvnitř firmy
d) časový horizont
13.2.15 Firma maximalizující obrat:
36
e) určitá výše zisků je pro ni vždy nezbytná
13.3 DODATEK: FINANCOVÁNÍ FIREM
13.3.1 Cenné papíry jsou doklady osvědčující vlastnictví peněžních aktiv (představují peněžní pohledávku nebo majetkový nárok vlastníka vůči tomu, kdo papír vydal). Cenné papíry můžeme dělit na majetkové cenné papíry (akcie, podílové listy) a úvěrové cenné papíry (obligace, vkladové listy, pokladniční poukázky atd.).
13.3.2 Akcie je cenný papír, kterým se osvědčuje právo akcionáře jako společníka podílet se na majetku, na řízení akciové společnosti, jejím zisku a likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Akcie opravňují jejich vlastníky účastnit se valné hromady akcionářů a pobírat dividendu (obvykle v závislosti na výši zisku).
13.3.3 Cenný papír, v němž se vydavatel zavazuje majiteli splatit dlužnou nominální částku a vyplácet výnosy k určitému času se nazývá obligace. Podle osoby dlužníka rozlišujeme obligace průmyslové, bankovní a státní (veřejné).
13.3.4 Cena akcie (kurs akcie) přestavuje tržní cenu, za kterou se akcie prodává a nakupuje na finančním trhu. Kurs akcie závisí zejména na vnitřní hodnotě akcie (tj. na podílu vlastního jmění připadajícího na jednu akcii), na dividendě a úrovni úroku na finančním trhu a v neposlední řadě na vztahu nabídky a poptávky.
13.3.5 Odpis je účetní kategorie sloužící k vyjádření procesu postupného snižování hodnoty fixního kapitálu; vystupuje jako náklad, který se pro výpočet daně ze zisku podniku odečítá id tržeb spolu s ostatními náklady.
13.3.6 Zadržené výdělky (nerozdělený zisk) představují část zisku firmy (po zdanění), která se nevyplácí ve formě divident vlastníkům akcií, ale je zadržena obvykle proto, aby se podílela na financování rozvoje firmy.
37
14 OBECNÝ MODEL TVORBY CEN VÝROBNÍCH FAKTORŮ
14.1 DEFINICE
14.1.1 Poptávka po výrobním faktoru je odvozená od poptávky po finálních statcích, na jejichž produkci se daný vstup podílí.
14.1.2 Příjmem z mezního fyzického produktu (MRP) je dodatečný příjem, který firma získává zaměstnáním dodatečné jednotky vstupu, přičemž ostatní vstupy zůstávají konstantní. Je definován jako mezní fyzický produkt vstupu vynásobený mezním příjmem získaným prodejem dodatečné jednotky výstupu. V podmínkách DK na trhu produktu platí MR = PQ. Výsledný součin je pak někdy nazýván hodnotou mezního produktu (VMP).
14.1.3 Mezní náklady na faktor (MFC, někdy značené MFO) představují dodatečné náklady, které firma vynakládá na získání dodatečné jednotky vstupu. V podmínkách dokonalé konkurence trhu faktoru jsou vždy rovné ceně faktoru. V podmínkách nedokonalé konkurence trhu faktoru jsou MFC vždy větší než cena faktoru (např. za tržní situace monopsonu).
14.1.4 Pravidlo „substituce“ odráží skutečnost: jestliže cena jednoho vstupu vzroste, zatímco ceny ostatních se nezmění, firmě se vyplatí nahradit relativně dražší vstup větším množstvím vstupů ostatních (samozřejmě pokud je to technologicky proveditelné).
14.1.5 Podmínku rovnováhy firmy na trhu faktorů vyjadřuje rovnost mezních nákladů na faktor a příjmu z mezního fyzického produktu vstupu. Pokud firma maximalizuje zisk (tj. minimalizuje náklady), uvedená rovnost musí platit pro všechny používané vstupy.
14.1.6 Podle teorie mezní produktivity – např. v interpretaci amerického ekonoma J. B. Clarka (1847 – 1938) – je cena výrobních faktorů určena v podmínkách dokonalé konkurence mezním fyzickým produktem poslední ještě použité jednotky příslušného faktoru.
14.1.7 Je-li příslušný faktor skutečně prodáván a kupován, pak hovoříme o jeho tržní ceně (ta může, ale nemusí být cenou rovnovážnou). Pokud dochází ke specifické formě obchodu – nájmu výrobního faktoru – cena výrobního faktoru pak nabývá formy nájemného (pachtovné u půdy, úrok u kapitálu, mzda u práce).
38
14.2 OTÁZKY
14.2.1 Pokud MFC < MRP, potom:
b) firma bude nakupovat příslušného faktoru více
14.2.2 Čemu je kvantitativně roven příjem z mezního fyzického produktu v případě nedokonalé konkurence na trhu finálního produktu?
e) MPP * MR, kde MR je mezní příjem z produktu
14.2.3 Veličiny MRP a MR se rovnají:
e) jedná se o dvě různé veličiny, které se rovnat nemusejí
14.2.4 „Odvozenost“ poptávky po výrobních faktorech spočívá v tom, že:
b) poptávka po výrobních faktorech je vždy závislá na poptávce po finálních spotřebních předmětech
14.2.5 Celková tržní poptávka po výrobním faktoru je určena:
b) horizontálním součtem individuálních poptávkových funkcí jednotlivých firem
14.2.6 Volný čas je:
c) ekonomickým statkem
14.2.7
14.2.8 Příjem z mezního fyzického produktu monopolní firmy klesá rychleji než u dokonale konkurenční firmy (na trhu produktu), protože:
d) u monopolu MR klesá s růstem výstupu, zatímco v dokonalé konkurenci je MR konstantní
14.2.9 Odvozená poptávka po výrobním faktoru má tendenci být neelastická, pokud poptávka po finální produkci je:
a) velmi neelastická
14.2.10 Množství určitého vstupu poptávané firmou závisí na:
a) ceně vyráběných produktů
b) ceně jiných inputů
c) ceně daného vstupu
d) zvolené technologii
14.2.11 Podle pravidla minimálních nákladů by poměr MPP každého používaného faktoru a jeho ceny měl být:
e) stejný pro všechny faktory bez ohledu na typ trhu
14.2.12 Čistá ekonomická renta je platba výrobním faktorům, které:
b) mají fixní nabízené množství při každé ceně a nemají žádné alternativní využití
14.2.13 Předpokládejme, že firma má možnost použít ve výrobě nový stroj, který zvýší produkci o pět jednotek. Nákup stroje stojí 10 000 Kč. Když se každá jednotka produkce může prodat za 5000 Kč, pak platí, že:
e)
39
14.2.14 vztah TRP = TPP * MR platí:
e) neplatí nikdy
14.2.15 e)
14.2.16 b)
14.2.17
14.2.18 Individuální křivka nabídky výrobního faktoru je v ekonomické realitě:
a)b)c)d)rostoucí, klesající, fixní (tj. neelastická), od určitého bodu zpět zakřivená. Záleží na tom, o jaký faktor se jedná.
14.2.19 Konkurenční tvorba cen výrobních faktorů je ve standartních ekonomických učebnicích vykládána na základě:
c) teorie mezní produktivity
14.2.20 Rovnost mezního nákladu na faktor a ceny příslušného výrobního faktoru platí vždy v případě:
b dokonale konkurenčního trhu faktoru
14.3 DODATEK: TRH PŮDY
14.3.1 Půdu považujeme za primární výrobní faktor, protože není výsledkem předchozí výroby. V širším slova smyslu do výrobního faktoru půda řadíme i přírodniny (přírodní a nerostné zdroje, hmotné životní prostředí apod.).
14.3.2 Mezi hlavní specifika půdy patří její nenahraditelnost, omezená rozloha a různá úrodnost (bonita). Při oceňování půdy (pozemku) značnou roli hraje i její poloha vzhledem k trhu.
14.3.3 Tržní cena „služeb“ půdy (většinou ji ztotožňujeme s pozemkovou rentou) je určena střetem tržních křivek nabídky půdy a poptávky po půdě. Nabídku půdy obvykle považujeme za dokonale neelastickou (fixní) a náklady obětované příležitosti za nulové (uvažovaná půda nemá jinou možnost použití než jako půda zemědělská).
14.3.4 Za pronájem půdy platí pachtýř (nájemce) vlastníkovi pachtovné, které tvoří zejména pozemková renta a pak ostatní položky (např. odpisy z budov na pozemku).
14.3.5 Výnos placený libovolnému výrobnímu faktoru, jehož nabídka je fixní (tj. omezená ve vztahu k poptávce), se nazývá čistá ekonomická renta.
14.3.6 Důležitým rysem výrobního faktoru, který realizuje ekonomickou rentu, je, že:
e) jeho nabízené množství je fixní při jakékoli ceně
14.3.7 Firma dosahuje polohovou rentu:
e) což vede k odchodu firem z odvětví, takže renta mizí
40
15 TRH PRÁCE A MZDOVÁ SAZBA
15.1 DEFINICE
15.1.1 Trh práce, na kterém je dostatečně velký počet pracovníků a zaměstnavatelů, takže žádný z uvedených subjektů není schopen ovlivnit mzdovou sazbu (cenu práce), nazýváme dokonale konkurenčním trhem práce.
15.1.2 Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce nastává při rovnosti poptávky po práci a nabídky práce. Rovnováha nastává, jestliže mzdová sazba je natolik vysoká, aby za ní bylo ochotno pracovat dostatečné množství pracovníků, a zároveň není tak vysoká, aby ji firmy nebyly ochotni platit.
15.1.3 Poptávka po práci je poptávkou odvozenou. Individuální poptávka po práci je určena příjmem z mezního produktu práce. Tržní (dílčí) poptávka vzniká jako horizontální součet individuální součet individuálních poptávek jednotlivých firem v odvětví.
15.1.4 Individuální nabídka práce závisí na výši mzdové sazby a je určena újmou spojenou s obětováním volného času.
15.1.5 „Zpětné zakřivení“ individuální nabídkové křivky práce nastává, pokud důchodový efekt změny mzdové sazby převýší substituční efekt změny mzdové sazby - růst mzdové sazby má tedy pak za následek snížení nabízeného množství práce. Na úrovni celého trhu má však křivka nabídky práce vždy pozitivní směrnici (tj. je rostoucí – např. vlivem faktorů rekvalifikace a mobility práce).
15.1.6 Dobrovolná nezaměstnanost vzniká na trhu práce s dokonale pružnými mzdami, pokud někteří pracovníci nechtějí pracovat při stávající tržní mzdové sazbě. Jestliže nabídka pracovních sil při existující úrovni mezd převyšuje poptávku po práci, pak hovoříme o nedobrovolné nezaměstnanosti.
15.1.7 Odborové svazy působící na reálných trzích práce představují monopolizaci strany nabídky práce. Disponují určitým stupněm tržní (resp. monopolní) síly a mohou volit různé kombinace úrovní zaměstnanosti a mzdy.
41
15.2 OTÁZKY
15.2.1 Má mezní fyzický produkt práce v každé situaci klesající charakter?
b) ne
15.2.2 Kdyby všichni lidé byli přesně stejní (neexistovaly by rozdíly v kvalifikaci, schopnostech apod.) a kdyby trh práce byl dokonale konkurenční, potom:
d) musela by nezbytně existovat jediná mzdová sazba
15.2.3 Který z uvedených faktorů určuje nabídku práce pro danou ekonomiku?
a) míra účasti populace v souhrnné pracovní síle země
b) velikost populace
c) délka pracovního týdne
d) kvalita pracovní síly
15.2.4 Která z následujících profesních skupin může být považován za nejvíce „nekonkurenční“ a relativně uzavřenou?
d) zakázková dámská krejčová provozovny „LUXUS“
15.2.5 e)
15.2.6 Důchodový efekt růstu mzdové sazby znamená, že dojde k:
a) poklesu nabízeného množství práce – „bohatší“ lidé obvykle poptávají a spotřebovávají více volného času
15.2.7 Jestliže poroste nabídka práce, pak za jinak stejných podmínek:
d) bude klesat mzdová sazba a růst počet zaměstnaných
15.2.8 Jestliže odbory ovlivňují situaci na trhu práce, mohou způsobit růst mzdových sazeb tím, že:
c) posunou křivku nabídky práce doleva
15.2.9 NEPATŘÍ mezi faktory způsobující nedokonalosti reálných trhů práce?
d) dokonalá mobilita pracovních sil
15.2.10 Při růstu produktivity práce za předpokladu ceteris paribus dojde:
d) k posunu křivky poptávky po práci doprava dolů
15.2.11 Uvažujeme firmu na dokonale konkurenčním trhu práce (firma tedy nemůže ovlivnit cenu práce) – křivka nabídky práce pro tuto firmu bude:
a)c) vodorovná, dokonale elastická
15.2.12 Reálnou mzdou rozumíme: e)
15.2.13 Za předpokladu dokonale konkurenčního trhu práce nižší než rovnovážná mzda povede k:
a) převaze poptávky po práci nad nabídkou práce
c) nedostatku pracovních sil na trhu
15.2.14 „Zpět zakřivená křivka nabídky práce popisuje případ:
b) když ženy obdrží vyšší reálné mzdy – mnohé z nich pracují méně hodin, než pracovaly při nižších mzdových sazbách
42
15.2.15 Během první světové války se v USA zdvojnásobily mzdy a současně se zvýšil počet absencí dělníků v továrnách. Které z následujících tvrzení může částečně vysvětlit tento jev?
c) křivka nabídky práce stoupá vpravo, od určitého bodu stoupá v levo
15.3 DODATEK: MONOPSON NA TRHU PRÁCE
15.3.1 Monopson označuje výsadní postavení na straně poptávky (trh s jediným kupujícím). Oligopson pak znamená strukturu trhu, na níž několik firem kupuje celou tržní nabídku vstupu či výstupu.
15.3.2 Síla monopsonu spočívá v jeho schopnosti kupovat za cenu nižší než v případu dokonalé konkurence.
15.3.3 Rovnováha monopsonu, který maximalizuje zisk, nastává v bodě rovnosti MRP a MFC. Křivka MFC leží v případě monopsonu vždy nad křivkou nabídky práce (která splývá s průběhem veličiny AFC).
15.3.4 Ve srovnání s dokonale konkurenční m trhem práce monopson najímá méně pracovníku za nižší mzdu. Pracovník je tedy „diskriminován“, je mu placeno méně, než odpovídá hodnotě jeho mezního produktu práce („výhoda monopsonu“).
15.3.5 Tržní struktura, při které se službami vstupu (nebo výstupu) obchoduje pouze jeden prodávající a jeden kupující a přitom oba mají schopnost ovlivňovat tržní cenu, se nazývá bilaterální monopol. Příkladem může být současná existence odborů a monopsonu na témže nedokonale konkurenčním trhu práce.
43
16 TRH KAPITÁLU A KAPITÁLOVÝCH STATKŮ
16.1 DEFINICE
16.1.1 Kapitál je sekundární výrobní faktor, je současně vstupem i výstupem. Do této kategorie bývá řazená i technologie (mající nehmotnou podobu myšlenky, postupu či invence) někdy i podnikatelství (schopnost organizovat a řídit výrobu, nést rizika, provádět inovace apod.).
16.1.2 Pokud chápeme kapitál jako produkty výroby sloužící k výrobě jiných statků, pak hovoříme o kapitálových statcích. Párovými kategoriemi jsou statky spotřební (výrobky a služby určené k bezprostřední spotřebě) a tzv. meziprodukty (kapitálové statky „krátkodobého“ užití – např. polotovary).
16.1.3 Kapitál může dále nabývat podoby finančních aktiv a lidského kapitálu. Společným znakem všech forem (podob) kapitálu je fakt, že přináší ekonomickému subjektu (který v současnosti vynaložil určité zdroje na jeho získání) v budoucnosti nějaký další dodatečný příjem.
16.1.4 Pokud na trhu kapitálu neexistuje žádný ekonomický subjekt, který je schopen ovlivnit tržní cenu kapitálu (tedy disponovat určitým stupněm kontroly nad cenou kapitálu) – pak tento trh kapitálu považujeme za dokonale konkurenční.
16.1.5 Trh „krátkodobých“ peněz a půjček označujeme jako trh peněz, trh „dlouhodobých“ peněz a půjček (s dobou splatnosti delší než jeden rok – tzv. „dlouhodobé peníze“) pak jako trh kapitálu. Dohromady tvoří síť finančních trhů. Trh kapitálu bývá také někdy označován jako trh úspor.
16.1.6 Pokud firmy nemají dostatek vlastních zdrojů, přicházejí na trh kapitálu. Poptávka na tomto trhu je odvozená poptávka od poptávky po výrobcích a službách, k jejichž výrobě se má dodatečný kapitál používat – je určena veličinou MRPK a závisí na výši úrokové míry.
16.1.7 Nabídka na trhu kapitálu je dána úsporami domácností, v krátkém období považujeme křivku nabídky kapitálu za dokonale neelastickou (fixní), v dlouhém období pak je křivka nabídky kapitálu rostoucí (s růstem úrokové míry roste, za jinak stejných podmínek, i nabídka úspor ze strany domácností).
16.1.8 Rovnováha dokonale konkurenčního trhu kapitálu nastává při rovnosti nabídky a poptávky po kapitálu, tedy graficky v průsečíku tržních křivek nabídky kapitálu (která je dána úsporami) a poptávky po kapitálu (za kterou je skryt vývoj veličiny MRPK). V bodě rovnováhy jsou tedy vyrovnány „úspory“ a „investice“, vytváří se rovnovážná úroková míra („cena kapitálu“) a rovnovážné množství „směňovaného“ kapitálu.
16.1.9 Pokud se firma již rozhodla pro určitou investici a podařilo se jí získat prostředky na trhu kapitálu, přichází na trh kapitálových statků, který je analogií trhu spotřebních statků. Poptávka po kapitálových statcích je odvozena z principu míry výnosu z kapitálu. Reálně je oceňování kapitálových statků prováděno např. podle ukazatele současné hodnoty budoucích výnosů z oceňovaného kapitálového aktiva.
16.1.10 Princip ukazatele současné hodnoty toku budoucích výnosů (PV) spočívá v tom, že spočítáme (pomocí diskontování), kolik peněz uložených dnes při dané úrokové míře by bylo třeba, aby poskytlo stejný tok budoucích příjmů jako oceňovaný kapitálový statek (investice). Podle povahy budoucích výnosů z investice používáme různé vzorce pro stanovení konkrétní výše ukazatele PV – výsledek nám slouží jako jedno z kritérií pro rozhodování o volbě či uskutečnění příslušné investice.
44
16.2 OTÁZKY
16.2.1 Kapitálové statky:
a) jsou většinou statky dlouhodobého užití
b) neslouží k bezprostřední spotřebě
c) jsou statky, které byly vyrobeny, aby byly opět vloženy do výroby
d) je pojem označující kapitál ve fyzickém smyslu
16.2.2 Jestliže je v podmínkách dokonalé konkurence úroková míra jako cena kapitálu nižší než veličina MRPK potom firma:
c) zvýší poptávané množství kapitálu
16.2.3 Tvrzení, které není správné:
c) nabídka kapitálu v krátkém období je dokonale elastická
16.2.4 Míra výnosu z kapitálu vyjadřuje:
a) čistý výnos (zpravidla za 1 rok), který přinese jedna peněžní jednotka investovaného kapitálu
16.2.5 Úrok lze charakterizovat jako:
a) výnos ze zapůjčených peněz
b) cenu peněz (resp. peněžního kapitálu) za právo dočasně disponovat cizími penězi
c) formu nájemného, pokud se nájem týká kapitálu
d) cenu (odměnu) za to, že domácnost své prostředky okamžitě nespotřebuje – tj. stimul tvorby úspor
16.2.6 Cena auta je 100.000 Kč. Auto ročně pronajímám za 25.000 Kč. Celkové roční náklady na provoz a údržbu činí 13.000 Kč. Míra výnosu z kapitálu bude:
c) 12 %
16.2.7 stejné zadání jako v 6. Roční míra návratnosti kapitálu:
c) 12 %
16.2.8 Luk a šípy jsou pro Robinsona:
b) reálným (fyzickým) kapitálovým statkem, protože mu slouží k získání statků spotřebních
16.2.9 Hodnota kapitálového statku je dána:
c) jeho budoucími výnosy, odúročenými k dnešnímu dni
16.2.10 c)
16.2.11 Míra výnosu z kapitálu je:
c) rovna úrokové míře pouze v případě dokonalé konkurence na trhu kapitálu
16.2.12 Z hlediska společnosti má určitý investiční projekt smysl, pokud:
e) míra výnosnosti je větší než tržní úroková míra
16.2.13 Pokud ukazatel PV (současná hodnota toku budoucích výnosů) je menší ve srovnání s cenou stroje, pak firma:
c) pravděpodobně stroj nekoupí
45
16.2.14 Úspory lze nejlépe charakterizovat jako:
b) tu část disponibilního důchodu domácností, která nebyla vydána na spotřebu
16.2.15 Které z následujících tvrzení nejlépe charakterizuje kapitálové statky?
d) vyrobené zboží pro další výrobu
16.2.16 e)
16.2.17 Jako „lidský kapitál“ označujeme:
c) typ investice, kterou lidé různými způsoby vynakládají „sami na sebe“
16.2.18 Pokud se různé investiční projekty vzájemně vylučují, pak firma zvolí ten projekt:
b) u kterého je ukazatel PV nejvyšší
16.2.19 Determinanty zdroje zisku jsou:
a) výnos plynoucí ze speciálních výsad např. patentu
b) implicitní nájemné
c) prémie za nepojistné riziko
d) dočasný mimořádný výnos pro inovátory
16.2.20 Kapitálové statky, které jsou v daném roce produktem výroby a jsou v témže roce opět ve výrobě spotřebovány, označujeme jako:
c) meziprodukt („krátkodobé“ kapitálové statky)
16.3 DODATEK: ÚROK A ÚROKOVÁ MÍRA
16.3.1 Z pohledu dlužníka vystupuje úrok (či úroková míra) jako cena placená za vypůjčený kapitál. Z pohledu věřitele pak představuje výnos z finančních aktiv (tj. odměnu za čekání).
16.3.2 Úroková míra (sazba) je částka placená za peněžní jednotku za jednotku času. Představuje poměr ročního výnosu (úroku) ze zapůjčených peněz k celkovému zapůjčenému kapitálu (roční úroková míra – měříme ji v procentech).
16.3.3 Tržní úroková míra vede subjekty k tvorbě úspor a přiděluje omezenou nabídku kapitálu nejefektivnějším způsobům užití (plní tedy funkci tržní ceny na trhu kapitálu).
16.3.4 Úrokové míry lze diferencovat například podle doby splatnosti úvěru, rizika spojeného s úvěrem, likvidity či administrativních nákladů. V realitě se všechny faktory vzájemně prolínají.
16.3.5 Nominální (peněžní) úroková míra je úroková míra vyjádřená v peněžních jednotkách (tj. představuje peněžní roční výnos připadající na investovanou peněžní jednotku).
16.3.6 Reálnou úrokovou míru, která působí na ekonomické subjekty, vypočteme jako rozdíl úrokové míry nominální a tempa inflace (přesněji očekávané míry inflace) (představuje roční výnos vyjádřený ve statcích a připadající na jednotku investovaných statků).
46
17 ROZDĚLOVÁNÍ DŮCHODŮ A BOHATSTVÍ
17.1 DEFINICE
17.1.1 Teorie rozdělování se zabývá rozdělováním důchodů a bohatství v ekonomice – počáteční alokací zdrojů a cenami, které jsou těmto zdrojům přiřazovány na trzích.
17.1.2 Důchod je toková veličina udávající celkové množství peněz, které domácnost obdrží během daného časového období. Základními komponentami důchodu jsou pracovní důchody, vlastnické důchody a transferové platby.
17.1.3 Bohatství (čisté jmění) je veličina stavová, měří v peněžních jednotkách čistou hodnotu aktiv vlastněných k určitému časovému okamžiku.
17.1.4 Důchody vznikající na základě tržních kritérií nazýváme prvotní důchody. Tyto důchody podléhají přerozdělování pomocí státního rozpočtu, rozpočtů místních a různých fondů. Výsledkem přerozdělování je zmírnění stupně nerovnosti v rozdělování důchodů. Přerozdělovací procesy mají celou řadu pozitivních i negativních efektů na práci, podnikání, investice apod.
17.1.5 Nerovnosti v důchodech lze měřit pomocí důchodové Lorenzovy křivky a Giniho koeficientu. Důchodová Lorenzova křivka je graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na vodorovné ose a kumulativní procentuální podíl získaného důchodu na ose svislé. Giniho koeficient pak poměřuje plochy pod skutečnou a ideální Lorenzovou křivkou. Pomocí stejných nástrojů je možné měřit i stupeň nerovností bohatství (majetku).
17.1.6 Rozdělování vlastnických důchodů je nerovnoměrnější než rozdělování pracovních výdělků, především díky velkým rozdílům v bohatství. Kořeny nerovností v důchodech (zejména vlastnických) spočívají v nerovnoměrném rozdělení bohatství.
17.1.7 Standartní ekonomií vykládaná teorie rozdělování spočívá na základě teorie mezní produktivity (spojené např. se jménem amerického ekonoma J. B. Clarka). Tato teorie předpokládá, že výrobní faktory jsou oceňovány na základě svých mezních fyzických produktů („mezních produktivit“ faktoru) a cen finální produkce.
47
17.2 OTÁZKY
17.2.1 Lorenzova křivka zobrazuje:
a) procento příjmů proti procentu lidí
17.2.2 zdroje příjmové neefektivnosti:
a) rozdílné zaměstnání
b) rozdílné zděděné vlastnosti a schopnosti
c) rozdíly v kvalifikaci a vzdělání
d) rozdíly v ochotě pracovat usilovněji (intenzitě práce)
17.2.3 Bohatství je měřeno jako:
a) zásoba (stav)
17.2.4 Jak se odrazí zvýšení nerovnosti v příjmech na grafu důchodové Lorenzovy křivky?
e)
17.2.5 Na grafu Lorenzovy křivky se zcela rovné rozdělení důchodu zobrazí jako:
c) diagonála
17.2.6 e)
17.2.7 Rozdíly ve schopnostech jsou často uváděny jako vysvětlení rozdílů v příjmech. Toto vysvětlení:
b) je jen částečné, protože existují větší rozdíly ve schopnostech než v rozdělení důchodů
17.2.8 Příjem (důchod) domácnosti je měřen jako:
d) toková veličina
17.2.9 b)
17.2.10 a)
17.2.11 Faktory způsobující, že od 20. století se nerovnosti u rozdělování důchodů obecně snižují:
a) růst životní úrovně námezdně pracujících
b) ekonomický rozvoj
c) státní zásahy do ekonomiky
d) přerozdělovací procesy
17.2.12 c) Švédsko
17.2.13 Největší nerovnosti v rozdělování vykazují:
d) rozvojové země, které se již začaly rozvíjet (např. Peru, Brazílie)
17.2.14 V tržních ekonomikách platí, že majetek (bohatství) ve srovnání s důchody je rozdělen:
b) více nerovnoměrně
17.2.15 Giniho koeficient slouží k: e)
48
18 VŠEOBECNÁ (CELKOVÁ) ROVNOVÁHA
18.1 DEFINICE
18.1.1 Teorie dílčí ekonomické rovnováhy zkoumá determinaci cen a množství na jednom dílčím izolovaném trhu (tato metodologie je spojena se jménem A. Marshalla). Analýza celkové (všeobecné) rovnováhy určuje podmínky rovnováhy na všech trzích současně, bere v úvahu vzájemnou propojenost a podmíněnost trhů („zpětnou vazbu“ mezi trhy) – z hlediska historie tohoto metodologického přístupu lze jmenovat zejména L. M. E. Walrase.
18.1.2 Jednoduchým modelem všeobecné rovnováhy je model 2x2x2; předpokládající barter uzavřenou ekonomiku, existenci dvou výrobních faktorů, dvou výrobků a dvou spotřebitelů za podmínek dokonalé konkurence na všech šesti uvažovaných trzích.
18.1.3 Podmínka všeobecné rovnováhy vyžaduje současnou rovnováhu výroby a směny. Je nutné dosažení efektivnosti ve směně a efektivnosti produkt-mixu. (Pozn.: zde ztotožňujeme stav celkové rovnováhy („Walrasovské“) se stavem „Pareto-efektivnosti“)
18.1.4 Efektivnosti ve výrobě je dosaženo právě tehdy, když jsou zdroje využity v plném rozsahu a MRTS jednotlivých zdrojů je pro všechny vyráběné produkty stejná.
18.1.5 Situaci efektivnosti ve výrobě můžeme ilustrovat pomocí smluvní křivky boxu výroby nebo pomocí hranice produkčních možností (křivky PPF).
18.1.6 Podmínkou efektivní směny (resp. spotřeby) je rovnost MRS mezi jakýmikoli dvojicemi zboží pro všechny spotřebitele. Body efektivní alokace finální produkce leží na smluvní křivce boxu směny.
18.1.7 Současnost rovnováhy výroby a směny (sladění preferencí spotřebitelů s výrobními možnostmi firem) vyjadřuje efektivnost produkt-mixu. Této efektivnosti je dosaženo, pokud míra poměru dvou zboží, ve které jsou nahraditelná ve spotřebě/směně (MRS) se shoduje s mírou, ve které jsou nahraditelná ve výrobě (MRPT).
18.1.8 Stav všeobecné rovnováhy se prosazuje pomocí působení cenového (tržního) mechanismu. V ekonomické realitě však často nastává konflikt mezi efektivností a spravedlností.
18.1.9 Efektivnost můžeme definovat také jako stav, v němž je ze společenských zdrojů získáno maximální množství statků a uspokojení. Ekonomika se nachází na hranici užitkových možností (UPF) vyjadřující vnější mez užitků (resp. uspokojení), které ekonomika může dosáhnout. Na osách měříme užitek (hladiny uspokojení) jednotlivých subjektů. Tuto křivku obvykle zakreslujeme jako vlnovku – což vyjadřuje, že nemáme přesnou představu o měření a srovnávání užitků různých subjektů.
49
18.2 OTÁZKY
18.2.1 Za předpokladu konkávního tvaru křivky PPF mezní míra transformace produktu (MRPT) při pohybu PPF směrem dolů:
a) roste
18.2.2 Podmínku efektivnosti spotřeby pro dva spotřebitele lze zapsat ve tvaru:
a) (MRSXY)A = (MRSXY)B
18.2.3 Množina bodů efektivní alokace finální produkce může být vyjádřena pomocí:
b) smluvní křivky směny
18.2.4 Která z následujících nabídek není předpokladem 2x2x2 modelu všeobecné rovnováhy?
