Argentina, Chaco

Sledujte dění u krajanů v Argentině na Facebooku

Pavlína Řeháčková působí jako učitelka u krajanů v Argentině. O tom, co se na místě zrovna

aktuálně děje, píše na své facebookové stránce. Najdete zde také mnoho fotek

z probíhajících akcí.

Brazílie, Mato Grosso Do Sul, Porto Alegre

Brazilští studenti češtiny na Facebooku

Studenti češtiny v Brazílii jsou se svou učitelkou Markétou Pilátovou aktivní na Facebooku.

Do své skupiny přidávají nejrůznější tipy a odkazy především kulturního rázu. Do skupiny

jsou zváni i zájemci z řad studentů z ostatních zemí a další nadšenci do českého jazyka.

Stránku naleznete zde.

Srbsko, Kruščica

Česká beseda Kruščica má facebookovou stránku

Krajané v srbské Kruščici mají díky svému učiteli Stanislavu Havlovi možnost sledovat dění

v České besedě na facebookové stránce. K nalezení jsou zde jak aktuální informace o

výuce češtiny, tak fotky a zprávy o probíhajících akcích. Všichni čtenáři našich aktualit jsou

srdečně zváni k návštěvě stránky!

Nový Zéland, Tauranga

Česká škola v přírodě na Novém Zélandu

Jiří Kostečka

Součástí práce českého učitele v destinaci u protinožců je účast na týdenních kempech,

které pořádají krajané na severním i jižním ostrově Nového Zélandu.

V dubnu 2018 jsem odletěl z Adelaide na severní ostrov, kde v oblasti Rotorua proběhla

škola v přírodě u jezera Okataina. Celou akci perfektně zorganizoval pan Petr Faitl,

prezident českého klubu v městě Tauranga. Šlo o šťastně propojenou dopolední výuku

češtiny (na téma 4 roční období) s odpoledními táborovými aktivitami a večerním divadelním

představením, které se svými třídami připravovali učitelé.

Program dne byl pevný a pečlivě připravený:

Po budíčku, rozcvičce a snídani následoval nástup k dopolední výuce. Děti, v celkovém

počtu 38, byly rozděleny do čtyř tříd podle věku a úrovně osvojení jazyka; jedna z nich byla

sestavena z dětí hovořících slovensky. Kromě toho využil P. Faitl novozélandské tradice

v dělení žáků do „domů“ (houses). Motivačním principem bylo přidělování bodů žákům za

dopolední výuku a za odpolední aktivity. Žáci v jedné třídě patřili do různých domů, takže

učitelé přidělovali body nikoli své třídě, ale jednotlivým žákům – reprezentantům domů,

stejně jako vedoucí odpoledního programu. Za pět udělených dílčích bodů jednomu žákovi

obdržel dům jednu zlatou nálepku, jejich celkový počet při závěrečném součtu rozhodoval o

vítězi soutěže domů. Kromě toho se udělovaly zlaté nálepky za mimořádné počiny

jednotlivých dětí během dne.

Odpoledne byla vyhrazena táborovým aktivitám – hrám, výletům po okolí a mimořádně

zdařilé a dokonale zorganizované (i s ohledem na bezpečnost dětí) bojovce, při níž děti

vyběhly na zhruba 3kilometrový trek, během nějž plnily zadané úkoly: šlo o hru s názvem Po

klokaní stopě, která byla motivována přítomností klokanům příbuzných wallabies, kteří

obývali les přilehlý k táboru, takže legenda měla svůj smysl. I v tomto případě měl P. Faitl

šťastnou ruku ve volbě vedoucího aktivit, krajana Davida Šance, který si svým přátelským,

navíc charismatickým chováním a organizačními schopnostmi získal okamžitě respekt jak

dětí, tak učitelů a rodičů.

Večer pak předvedly děti každé ze čtyř tříd divadelní hru, na jejíž nácvik měly jen jedno

odpoledne. Moje třída se zhostila Červené karkulky; protože v klubové místnosti byl

k dispozici klavír, pojali jsme ji jako malý muzikál; např. vlk nejprve zpíval „Já do lesa

nepojedu“, a byv přesvědčen ostatními herci, že do lesa k babičce se prostě vydat musí,

dodal „Do lesa cesta cestička“ na motivy „Okolo Frýdku cestička“. Slovenská třída připravila

pohádku Sůl nad zlato, opestřenou půvabným rejem na melodii „Tancuj, tancuj, vykrúcaj“;

viděli jsme i Budko, budko, kdo v tobě přebývá?

Zájemcům o šachy jsem poskytl základní poučení o královské hře a sehrál s nimi několik

cvičných partií.

Naprosto dokonale bylo zajištěno stravování účastníků: česká kuchařka paní Lucie Hastings,

profesionální pracovnice v oboru cateringu, připravovala jídlo 5x denně v kvalitě i kvantitě,

která si v ničem nezadala se stravou hotelovou.

Ubytování bylo inzerováno jako spartánské, ale nemyslím si to: bydleli jsme v chatách, které

svým vybavením naprosto vyhovovaly cílům školy v přírodě; to, že v oblasti nebyl

sebemenší mobilní signál, věci jen a jen přispělo.

Asi nejkrásnější zhodnocení celé podařené akce pronesl plynnou češtinou devítiletý Kristián,

když si v pátek ráno trpce stěžoval, že tahle báječná škola v přírodě už končí – a že by si dal

nejméně další týden. Podobnou zpětnou vazbu jsme pak dostávali další tři dny, po které

jsem se zdržel u krajanů v Aucklandu: všichni rodiče, jak zúčastnění, tak ti, co s námi nebyli,

děkovali a opakovaně konstatovali obrovskou spokojenost dětí.

Na závěr svého letošního pobytu na Novém Zélandu jsem se zúčastnil v Aucklandu nedělní

české školy a po ní prezentoval hojně navštívenou přednášku o bilingvismu.

Negativa? Jen jedno, ale ten mráček, resp. mrak jde za jiným Petrem než za vedoucím

akce: nebylo dne, aby ob dvě hodiny nespadla řádná přeprška. Patrně nebeská zkouška, ale

když jsem viděl, jak děti suverénně lítají po areálu v dešti naboso – a za souhlasu rodičů –,

jen jsem si obdivně povzdechl…

Dovolím si opětovně konstatovat, že „Program podpory českého kulturního dědictví

v zahraničí“ je jedním z těch, kde prostředky vynaložené českým státem jdou na smysluplný

a dobrý účel. A krajané, jak jsem si znovu ověřil, jsou za tuto pomoc velmi vděčni.

Pokračujme v ní.

Cestou k jezeru Okataina

Bojovka po klokaní stopě

Bojovka Po klokaní stopě

Na výletě do lesa

Kemp v Rotorua

Okolí kempu

Se svojí třídou

Ukrajina, Žytomyr

Městská knihovna Vasyla Zemljaka

Eva Řezníčková

Dne 23. dubna 2018 se v Městské knihovně, která byla v roce 1983 pojmenovaná po

spisovateli s českými kořeny Vasylu Zemljakovi (pseudonym), konala vzpomínková akce k

95. výročí jeho narození. V. Zemljak, rodným jménem Václav Sidorovič Vacek, se narodil 23.

4. 1923 v Konjuševci ve Vinnycké oblasti.

Václavův otec, Sidor I. Vacek, pocházel z nedaleké české vesničky Mykolajevky . Vyučil se

krejčím a našel si práci v nedaleké Konjuševci, kde se oženil. Zde rodina žila až do

hladového roku 1932, kdy se přestěhovala do Mykolajevky.

Václav Vacek studoval jeden rok leteckou školu v Charkově. V době Velké vlastenecké války

se přidal k partyzánům a bojoval proti nacistickým útočníkům. V té době již vystupoval jako

Vasyl Zemljak. V padesátých letech studoval tři roky Žytomyrský zemědělský institut, v roce

1958 začal publikovat. Pracoval jako novinář, v šedesátých letech byl šéfredaktorem

Kyjevského uměleckého studia.

Napsal celou řadu novel, románů a povídek. Na besedě byly prezentovány Zemljakovy

poválečné novely Rodná strana (1956), Kemnný brod (1957), Podplukovník Šimanský (1966),

román Labutí hejno (1971, určen pro mládež z Mykolajevky, aby se učila rodné řeči svých

českých předků), a román Zelené mlýny (1976).

Krajané a čtenáři

na besedě

Poslední kniha pojednává o české vesničce Mykolajevce, ve které od devíti let žil a chodil do

školy. Přirovnává ji ke království „ze samot, kde domy jsou velké, dlouhé s vysokými

střechami, uprostřed je hřbitov s živým plotem a bílou kamennou kapličkou, největším

zázrakem však je, že přímo u domů vede železnice, která spojuje Evropu s Asií“. Za tento

román získal Zemljak zvláštní cenu Tarase Ševčenka.Na základě Zemljakova románu Labutí

hejno (vydán také v Čechách) vznikl film Babylon XX. (1979). Scénář k filmu napsal ukrajinský

herec Ivan Mykolajčuk. Zemljak zemřel 17. března 1977 a je pohřben v Kyjevě. Patří k

nejznámějším a nejprodávanějším autorům na Volyni.

L. Číževská, předsedkyně ŽSVČ. Její předci pocházejí také z Mykolajevky.

Mykolajevka – domek, kde Vackovi žili

Ukrajina, Žytomyr

Velikonoce (v pravoslavné církvi Пасха-Pascha)

Eva Řezníčková

Krajané na Žytomyrsku jsou křesťané a slaví Velikonoce podle katolické tradice ve stejné

míře jako jejich čeští předkové. Oslavují také Velikonoce pravoslavné, protože na Ukrajině

převládá pravoslavná víra.

Pro křesťany jsou Velikonoce spojovány se vzkříšením Ježíše Krista, na které se v obou

církvích připravují čtyřiceti denním obdobím nazývaným postní doba. Oproti katolickým

Velikonocům byly v letošním roce pravoslavné Velikonoce o týden později. Jejich datum se

určuje podle juliánského kalendáře, slaví se po židovském Pesachu a po jarní

rovnodennosti.

Na Květnou neděli se světí kvetoucí ratolesti, které se prodávají kolem kostelů. Ty si pak

věřící nechávají posvětit a doma je upevňují do svaté ikony. Týden před Velikonocemi se

nazývá strastný týden (staroslověnsky „Страстна́я седмица) a je zasvěcen památce

Kristova utrpení a ukřižování. Pravoslavná Pascha vrcholí z Bílé soboty na Velikonoční

neděli. Ulicí se ubírá průvod věřících, který symbolizuje cestu Ježíše Krista před

ukřižováním, a je slyšet staroslověnský pozdrav „Христóсъ воскрéсе! (Christos vokres,

Kristus vstal z mrtvých), na který se odpovídá Воистину воскресе! (Voistinno voskres,

Opravdu vstal z mrtvých). Po liturgii (bohoslužbě) se světí před kostely pokrmy (pečená

pascha, vajíčka, voda, chléb, jablka, ořechy apod.), které věřící přinášejí v nazdobených

proutěných koších. Část z těchto pokrmů nechávají v kostele pro chudé bez domova a

sirotky z ústavů.

Paschy s jarními motivy Svěcení potravin

Po příchodu z bohoslužby se s obarvenými vajíčky hrají hry. Hráči se snaží ťuknutím rozbít

vajíčko soupeře, a to tak dlouho, dokud nezvítězí ten, kterému zůstane vajíčko nerozbité. Je-

li možnost, jde se na zahradu nebo na trávník, kde se hraje koulení vajíček. Vítězí ten, jehož

vajíčko se dokutálí nejdále. Hra má zabezpečit hodně trávy a bohatou úrodu.

Na slavnostní hostině nesmí kromě vajíček chybět bramborový salát a holubce (zelné

závitky s mletým masem). Stůl zdobí pascha (krajané říkají páska nebo pásečka), tradiční

velikonoční pravoslavný dezert. Pascha symbolizuje boží hrob a bývá připravena jako

- tvarohový pokrm ve formě kvádru, krychle nebo pyramidy (základem je měkký tvaroh

a zakysaná smetana) nebo jako

- kynuté těsto, které se peče v nejrůznějších silikonových nebo speciálně vytvořených

keramických válcových formách. Chuťové připomíná český mazanec, a čím je vyšší,

tím větší je to chlouba kuchařky.

Oba dezerty jsou potřeny bílkovou polevou, která symbolizuje sníh. Na polevě je barevné

zdobení, ze kterého jsou vytvořeny jarní květy. Jiné paschy mají po stranách zobrazen kříž a

nahoře z cukrové barevné rýže azbukou písmena XB. Kynutá pascha se podává tak, že se

část s polevou odřízne a dá stranou. Pak se pascha (noha) krájí na plátky a na zbytek se

vrátí „čepice“, která zabrání osychání. Část s polevou se jí nakonec. Protože je velmi

Svěcení potravin

dobrá, bývá předmětem sázek nebo je určena jako odměna. Dobrá nálada panuje po celý

zbytek dne. Samotná Pascha se slaví sedm dní. Týden po velikonoční neděli se

nazývá Světlým týdnem.

Chorvatsko, Daruvar

Přehlídka českého krajanského divadla

Bohdana Pěva Šolcová

Přehlídka českého krajanského divadla je v komunitě chorvatských Čechů ostře sledovanou

událostí. Každoročně se koná v měsíci březnu v Lipovci (chor. Ljudevit Selo), v české

vesnici, která se před více než sto třiceti lety stala kolébkou českého divadla v Chorvatsku.

Tato přehlídka je vyvrcholením snah menšinových amatérských divadelních spolků, z nichž

každoročně vybírá divadelní odborník z Chorvatského sněmu kultury (tzv. selektor) soubor,

který se v létě účastní celostátní přehlídky amatérských divadelních spolků. V divadelní

sezóně 2017/18 se přehlídky v Lipovci během dvou večerů účastnilo čtrnáct divadelních

spolků. Tento divadelní maraton začínal večer a končil nad ránem. Energii vydržet

pětihodinové sledování divadelních představení dodávaly návštěvníkům o přestávce káva a

povidlové buchty. Na lipoveckých divadelních prknech byly k vidění inscenace z širokého

spektra divadelních žánrů a druhů: komedie, skeče, kratší hry, černé divadlo, divadlo

s videoprojekcí atd. Velkou skupinu divadel tvořily autorské humorné skeče, které napsali

krajanští autoři.

Na konci obou večerů hodnotila divadelní odbornice zhlédnutá představení a doporučila

souborům, jak dále pracovat. Na letošní státní festival chorvatského amatérského divadla

navrhla ze všech českých spolků divadelní soubor z České besedy Šibovec, který

nastudoval skeč o televizním štábu natáčejícího spot s řádovými sestrami v klášteře.

Mou pomoc s nastudováním her velmi přivítaly divadelní soubory v Jazveniku a v Ivanově

Sele. Obě divadelní skupiny jsou rozdílné: zkušení jazveničtí divadelníci jsou věkově a

jazykově nesourodou skupinou, zatímco jazykově dobře vybavení Ivanoselští jsou mladí a

herecky nezkušení. Oběma skupinám se za jejich úsilí dostalo pochvaly selektorky.

Tradice českého amatérského divadla v Chorvatsku je stále živá, přestože se soubory

potýkají s nedostatkem herců způsobeného ekonomickou migrací.

Mexiko

Pěvecký sbor krajanů v Mexiku zpívá „Ach synku“

Edna Roig Goméz

Čeští krajané v Mexiku zpívají píseň „Ach synku, synku“ v pěveckém sboru pod vedením paní

Edny Goméz (předsedkyně Českého krajanského spolku T. G. Masaryka v Mexiku,

sedminásobná účastnice kurzu češtiny pro krajany v Dobrušce). Jejich vystoupení můžete

zhlédnout po kliknutí na video níže (proběhne přesměrování na YouTube).

Austrálie, Adelaide

Velikonoce 2018 v Československém klubu

Jiří Kostečka

V některých zemích, kam naše krajany zavál vítr, se nepořádají akce připomínající velikonoční

svátky a nedodržují se (či neexistují) tradice s nimi spojené. Je určitě dobré, že komunity

Čechů a Slováků v cizině naopak každý rok organizují společná setkání před Velkým

pátkema připravují pro své děti aktivity spojené s dávnými velikonočními zvyky.

Nejinak tomu bylo letos i v Československém klubu v Adelaide. Sešli jsme se již v neděli

25. března. Prezidentka klubu Alžběta Tichoňová připravila pro děti ve spolupráci s rodiči

celkem pět různých činností. První bylo vyfukování velikonočních vajíček, druhou jejich

barvení a zdobení, na třetím „pracovišti“ se připravoval velikonoční košíček s prstí a semínky,

na čtvrtém se pletla pomlázka a posledním úkolem bylo vyrobit velikonoční papírové přáníčko.

Za každý splněný úkol dostaly děti razítko do připravené kartičky. Po dosažení všech pěti

razítek obdrželo každé dítě čokoládová vejce jako symbolickou odměnu za snahu. Spolu

s rodiči jsem obcházel všech pět „pracovišť“ a pomáhal s činnostmi; zejména jsem se účastnil

– oč nadšeněji, o to neúspěšněji – pletení pomlázek.

Jako v každé správné československé společnosti byla součástí akce chutná hostina

připravená naší vynikající klubovou kuchařkou.

Velikonoční setkání v Čs. klubu v Adelaide se po všech stránkách vydařilo.