Sociální komunikace

Mgr. Anna Vitásková

Komunikace

komunikace – z latiny communicare vzájemné sdělování a společné sdílení kontinuální proces výměny inf. mezi lidmi za

účelem dorozumění komunikace je všudypřítomná

Komunikace :

sociální – dorozumívání mezi lidmi verbální – mluvená řeč, face to face, telefon písemná – dopis, formulář, elektronická obraz – graf, mapa neverbální – beze slov kombinovaná – slovo, zvuk, obraz komunikace činy mediální

Komunikace:

formální x neformální tuzemská x mezinárodní soukromá x úřední přímá x nepřímá vertikální x horizontální x diagonální intrapersonální x interpersonální rozhovor veřejná masová počítačem zprostředkovaná

Verbální komunikace

„na počátku bylo slovo“ (bible)

Verbální ( slovní ) komunikací rozumíme dorozumívání se pomocí slov, popř. jinými znakovými symboly

Rétorika – nauka o řečnickém umění

Cíl sdělení

informovat poučit přesvědčit získat aktivizovat k určité činnosti nebo naopak k

jejímu utlumení nebo zastavení

Základní kritéria účinné komunikace

jednoduchost stručnost zřetelnost načasovanost a závažnost přizpůsobivost důvěryhodnost

Hlavní zásady verbální komunikace

mluvíme dostatečně nahlas a v přiměřeném tempu

vyjadřujeme se přesně, jasně, srozumitelně mluvíme spisovně a užíváme správnou

odbornou terminologii neužíváme příliš dlouhé věty nebo

komplikovaná souvětí kontakt s posluchači (sledujeme očima

posluchače a jejich reakce)

Komunikační modely

prvky komunikačního procesu

1. komunikátor

2. příjemce komunikace

3. zakódování a dekódování zprávy

4. komunikační kanál

5. zpětná vazba

6. šum

Komunikátor - kóduje zprávu, mluví Příjemce - dekóduje, nemluví, naslouchá, zpočátku komunikaci

neovlivňuje, v průběhu komunikace se obvykle role střídají - dialog Sdělení - komunikační záměr a cíl sdělení: co chceme druhému

říci; obsah sdělení; smysl sdělení pro komunikátora a pro příjemce, komunikační efekt a vliv na příjemce

Zakódování – převod myšlenek do řeči, obrazu, neverbálního projevu – výsledkem je sdělení

Dekódování – převod přijatých symbolů na myšlenky, důležité vysvětlení zprávy její interpretace

Komunikační kanál – způsob dopravy zprávy od jedné osoby ke druhé (verbálně, neverbálně, osobně, telefon, písemně,….)

Zpětná vazba – prostřednictvím zpětné vazby příjemce potvrzuje, že pochopil sdělení. Zároveň vyjadřuje souhlas nebo nesouhlas. Účinek zprávy.

Šum – narušuje tok komunikace, faktory, které mohou změnit obsah sdělení. Přijaté sdělení není tedy totožné se sdělením odevzdávaným.

Komunikační kontext

=významová souvislost v jazykovém projevu

Ovlivňuje význam všech sdělení. Tatáž slova mohou mít jiný význam, jestliže jsou použita v jiných souvislostech. Záleží i na prostředí. Jinak se vyjadřujeme v malé skupině přátel nebo v rodině, jinak např. veřejně ve skupině, kde je člověk chráněn anonymitou davu, jinak, pokud sami veřejně vystupujeme (při projevu).

Bariéry v komunikaci

nedostatek komunikačních dovedností jazyková a odborná nepřipravenost (je třeba

mluvit spisovně a v odborném textu správně používat terminologii)

nesrozumitelné vyjadřování málo hlasité nepřesné vyjadřování (např. při použití

homonym)

Mluvení

vyjadřování myšlenek artikulovanou řečí mluvení je součástí téměř každého jednání s klienty

(nejen s nimi). zkoumáním řeči – řada vědních oborů (rétorika,

fonetika, lingvistika, teorie informací, estetika, sémantika, …).

komunikace má většinou 3 poslání: Výměna informací Ovlivňování chování ostatních lidí Ovlivňování mezilidských vztahů a vztahu k vlastní

osobě.

Řeč

schopnost určitého společenství dorozumívat se navzájem určitým jazykem

má dvojí funkci : je prostředkem styku mezi lidmi nástrojem našeho myšlení

Druhy řeči

vnitřní řeč - je řeč „pro sebe“, kterou myslíme, formulujeme své myšlenky

vnější řeč mluvená psaná

vyžaduje přesnější stylizaci myšlenek, aby je čtenář nechápal zkresleněje psychologicky náročnější jak pro pisatele, tak pro čtenáře

Způsob řeči

Lidská řeč se projevuje prostřednictvím barvy hlasu, jeho síly a rychlosti řeči.Člověk by měl mluvit přiměřeně hlasitě a ve vhodném tempu, ne však monotónně. Pokud neměníme rychlost ani sílu hlasu, ztrácí posluchači pozornost.

Síla hlasu - souvisí s obsahem sdělení, velikostí prostoru i se situací. Ve velké místnosti nebo tam, kde je mnoho lidí, je třeba mluvit hodně nahlas, aby všichni dobře slyšeli. V běžné řeči se pak důležitá sdělení zdůrazňují zvyšováním nebo snižováním hlasu.Dominantní člověk mluví většinou hlasitěji než ostatní.Někdy se nedostatek argumentů nahrazuje zvyšováním hlasu. Zvýšení hlasu je však někdy třeba použít i tehdy, jestliže oslovený nereaguje a nejsme si jisti, že nás slyšel nebo vnímal.

Rychlost řeči - závisí na délce slov v příslušném jazyce. Např. referáty se čtou v češtině mírným tempem do 100 slov za minutu, ale rozhlasové nebo televizní zprávy rychlostí až 120 slov za minutu.Pro optimální vnímání je potřebné rychlost řeči střídat. U náročných témat a nových informací se doporučuje mluvit pomaleji. Rychleji se mluví o věcech už známých nebo méně důležitých.

Plynulost řeči - v komunikaci je přirozené, že řeč není úplně plynulá, ale vyskytují se v ní různé pauzy: fyziologická (potřeba nadechnout se)gramatická (vyskytuje se tam, kde by v psaném textu byla interpunkční znaménka)váhavá ("okno", bezradná situace, ztráta logiky myšlení)

Chyby v řeči

nedokončené věty opakování téhož přeřeknutí, zakoktání pazvuky (é, ehm, hm)

Otázky v komunikaci

otevřené uzavřené řečnické zjišťovací a objasňovací kontrolní alternativní hypotetické průzkumné agresivní, sugestivní, intimní,…

Asertivita

je umění přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíte

věcný a neústupný komunikační styl vědomé vyhýbání se komunikačním faulům věcné čelení kritice, afektovaným a

agresivním výpadům

Typy verbální komunikace

Konverzace (osobní, elektronická) Rozhovor (aktivní naslouchání, vhodné typy

otázek, …) Dialog (forma osobního rozhovoru a sociální

komunikace) Diskuse (rozprava, rozhovor, rokování,

debata,…) Projev (veřejné vystoupení k velkému počtu

účastníků

Typy verbální komunikace

Prezentace (cílený a účinný přenos inf.) Jednání a vyjednávání Porada Zpráva, oznámení, referát, přednáška, výklad Pohovor, interview Proslov, konferování, vystupování v

masmédiích Komunikace v týmu

Chyby v komunikaci

nesprávná argumentace zkreslování inf. útočnost, povýšenost nenaslouchání neurčitost sdělení pasivita defenzivní chování skákání do řeči spěch, agresivita

dominance emoce manipulace zdravotní stav jazyk komunikace společenské postavení šumy v myšlení neverbální narážky,….

Děkuji za pozornost

Použitá literatura:

STŘÍŽOVÁ, Vlasta. Prezentace informací a komunikace. Vyd. 1.. Praha : Oeconomica, 2010. 177 s. : il. ISBN: 978-80-245-1714-8