září – říjen 2016

SOVÍ ŽURNÁL

Cena: 5 Kč či dobrovolný příspěvek

ŠKOLNÍ ROK

2016/2017

1

Milí čtenáři SOVÍHO ŽURNÁLU!

Začal nový školní rok, a tak se i my objevujeme zpět na scéně! Zase se můžete těšit na spoustu nových článků,

zajímavostí ze školy, výletů a tak podobně. Počet redaktorů se znovu navýšil, díky tomu, že další děti dospěly do věku, kdy jsou schopné přispívat do

časopisu, za to jsme velmi rádi .

Přejeme Všem plno zábavy při čtení našeho časopisu a nezapomeňte občas soutěžit o ceny! Schránky na Vaše odpovědi jsou ve třídě 5. B a u sborovny na 2. stupni.

Tak už neváhejte a dejte se do čtení vašich oblíbených rubrik: ze školních lavic a sešitů, zábava pro volné

chvilky, rozhovory, ankety, ze světa zvířat…

Těšíme se na spolupráci v tomto školním roce!

Radek Matoušek, 9. A.

Mgr. Blanka Schůtová

ODPOVĚDI

2

Číslo, jímž můžeš vyjádřit svou lingvistickou potenci, se rovná číslu, jímž znásobuješ svoje ego.

Kdo odolá pokušení podlehnout touze nechat dřímat vlastní energii, bývá často obklopen chlorofylem.

Chemická sloučenina vodíku a kyslíku, jež produkuje minimálně belů, působí erozi na vrstvy hornin uložených podél její trati.

Čas vymezený pro opakovanou činnost prostorovému přemisťování přibližně daného množství kapaliny je limitován mezi pevností materiálu příslušné objemové jednotky.

Správné odpovědi vhazujte do schránky

časopisu.

Barbora Belovická, 9. B

...ze školních lavic a sešitů…

Byla jednou jedna dívka a ta se jmenovala Hanička. Jednou šla na půdu. Našla tam knihu. Kniha se jí líbila, tak si ji vzala. Odnesla ji do pokoje a otevřela. Kouzlo! Objevila se tam víla. Byla hrozně malá. Hanička se rozesmála tak moc, že se popadala za břicho. Víla se jmenovala Emilka. Začaly se kamarádit. Hanička se zeptala, odkud je. Emilka odpověděla, že žije v knize už 100 let. Čeká na to, až knihu někdo otevře a vysvobodí ji. A to se stalo!

Jednou Hanička Emilku na půdě nenašla. Hledala ji všude a plakala. Najednou uslyšela slabý hlásek z kůlny od sousedů. Zavřela ji tam malá sousedka. Hanička vílu vysvobodila a už se nikdy nerozdělily.

Denisa Hadačová, 3. B.

3

Žila, byla jedna chudá, ale velmi hodná čarodějka jménem Sára Kosáková. Žila jen s babičkou Janou a dědečkem Pavlem. Měli starou chatrč, kde byli krysy, myši, švábi a různí škůdci, ale malá čarodějka měla už toho nervy na pochodu, jak jí pořád všechny krysy lezly do postele a ona se vůbec nemohla vyspat, protože se bála, že nějakou krysu nebo myš zalehne. Takže šla za babičkou, že už toho má dost. Ale babička jí řekla, že nemá čas, protože musí vytřít, utřít prach a umýt nádobí. A tak malá čarodějka dostala velmi dobrý nápad a řekla: „Babi, dostala jsem nápad, když jsem vlastně ta malá čarodějka, tak bych mohla říct nějaké kouzlo a uklidilo by se tady a potom bychom mohli udělat, tedy já, nějaký lektvar, aby ti škůdci zmizeli, co ty na to, babi?“ Babička řekla: „No, víš, je to veledobrý nápad, jsi chytrá po mamince a tatínkovi.“ Malá čarodějka se zeptala: „A babi, co se vlastně stalo s maminkou a tatínkem?“ Babička praví: „Tak já ti to povím. Ale hlavně se nerozbreč, takže to ti byly tři roky, když maminka a tatínek museli odletět do Bulharska kvůli práci a už se nikdy nevrátili. Ach jo, to je hrozná věc, co bych za to dala, aby tady s námi zůstali. A babi, kde je vlastně tatínek a maminka? Odpověděla babička: „No, je mi to líto ale to bohužel nikdo neví, ale neboj, mám pro tebe překvapení, které tě rozveselí až, až. „A malá čarodějka se zeptala: „Babi a jaké je to překvapení? Babička odpověděla: „No, asi tak před padesáti lety, což mi bylo deset, jsem zjistila, že jsem také čarodějka a znám všechna kouzla a zaklínadla na celém širém světě. A malá čarodějka odpověděla: „Babi, no to je super, když znáš všechna kouzla a zaklínadla, tak bys možná znala i kouzlo na to, jak obživit maminku a tatínka. Babička odpověděla: „Ty jsi ale chytrá holčička, tak jdeme na to, takže: žabí hleny, muchomůrku červenou, odvar z ropuchy a býčí sliny. A malá čarodějka se zeptala: „ A co budeme dělat dál? Babička odpověděla: „Jenom to zamícháme a už to bude. O deset minut později: „Ahoj mami, ahoj tati já jsem tak ráda, že jste zase zpět, mám vás hrozně ráda.“

Beáta Kahounová 5. B

...ze školních lavic a sešitů…

4

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá - ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku. Pokud je jako kotě seznámena se všemi členy domácnosti, ať už kočkami či psy, mívá pak k nim velmi přátelský vztah, výhodou je také její kladný vztah k dětem. Tyto kočky mají rády mazlení, i když samozřejmě existují výjimky. Jsou to kočky spíše klidné, mají společenskou povahu. Rády se zapojí do všech činností svého majitele, ale nejsou vlezlé.

Tělo těchto koček je velké, silné a svalnaté s hranatými obrysy. Jeho délka bývá i s ocasem většinou kolem 1 metru. Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Lícní kosti jsou vysoce nasazené. Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami chlupů vyrůstajících z vnitřní strany. Mají velké kulaté tlapy, mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů. Barva očí může být různá a dokonce se někdy s věkem mění. Koťata se rodí s modrýma očima, za pár týdnů získávají svoji barvu, například oranžovou Ta se časem, kolem roku i dvou, může ještě změnit např. v zelenou.

Alice Kreminová 6. A

...ze světa zvířat…

5

Ján Vozár, 5. B

...akce školy…

6

...ze školních lavic a sešitů …

Když se (Karel – Václav) narodil, jmenoval se Václav. Jeho máma se jmenovala Eliška Lucemburská a jeho táta se jmenoval Jan Lucemburský. Jeho mládí pokračovalo. Když mu bylo 8 let, byla válka za válkou. Václavovi rodiče poslali Václava na hrad Loket. Byl tam přibližně 3 roky. Zde navštěvoval hrad Křivoklát a potom zas Loket. Když mu bylo 12 let, poslali ho do Anglie a potom do Itálie. Když se vrátil do Čech, opravil Prahu a hlavně Pražský Hrad. O pár let později, to mu bylo 14 let, což už byl ve středověku dospělý, začali Václavovi říkat Karel IV. Karel byl dobrý vůdce. Ale o pár let později Karel umře. Pro český lid to bylo strašné

Vojta Kapr a Matyáš Mareš, 3. B

7

POGONOMYRMEX MARICOPA nejjedovatější zástupce hmyzu-najdeme ho v Arizoně USA PALOVČÍK BRAZILSKÝ nejjedovatější pavouk světa-tropická část Jižní USA, Střední USA ŠTÍR SMRTONOŠ- nejjedovatější štír světa-Severní Amerika po blízký východ PIŠTEC ČERNOHLAVÝ nejjedovatější pták světa-Nová Guinea (AFRIKA) TAIPAN MENŠÍ nejjedovatější had světa-polosuché oblasti středovýchodní Austrálie ODRANEC PRAVÝ nejjedovatější ryba světa- Tichý a Indický oceán CHOBOTNICE KROUŽKOVÁ nejjedovatější chobotnice světa- Tichý a Indický oceán ČTYŘHRANKA FLECKEROVÁ nejjedovatější medúza světa- od severní Austrálie po Filipíny PRALESNIČKA STRAŠNÁ nejjedovatější zvíře světa- Kolumbie HOMOLICE MAPOVÁ NEJJEDOVATĚJŠÍ ZVÍŘE SVĚTA JE PLŽ! -Tichý oceán David Pejčoch, 6. A

...ze světa zvířat …

8

...ze školních lavic a sešitů …

9

...ze školních lavic a sešitů …

10

...ze školních lavic a sešitů …

Náš idol vystupuje v reklamách. Má typický hlas, protože při mluvení zaměňuje písmenka. Často má s sebou meloun. Je milý a dokáže rozesmát. Smrt má zbarvenou do oranžova. Jeho velký předkus nelze přehlédnout. Skoro pokaždé zažívá nějaké vtipné situace a na jejich konci pronese typickou větu. Není to úplně idol, který by byl známý mimo Česko, ale stejně ho máme rádi, protože vtipně popisuje náš oblíbený výrobek. Už víte? Odpovědi vhoďte do schránky časopisu. Radek Matoušek, Filip Růžička, 9. A

Řešení: Ftefan - Kofola

11

Probuzení života: Temná naděje ( Waking life: Dark hope)

Kateřina Anna Mokráňová

Pro všechny, co se usmívají na svět.

Clariss se jedné chladné noci zdá děsivý sen. Sen o muži, který najde poblíž její vesnice mrtvé tělo. O den později se v Deatonhillské střední škole dějí podivné věci. Učitelé jsou nervozní, žáci vyděšení a všude je policie. Clariss zjistí, že je to pravda. Ale cesta přes les ji přesvědčí jinak. Společně se svými spolužáky jde temným lesem a pak uvidí něco, co se v jejich očích zdá být nemožné. V tu dobu si uvědomí, že ve městě nejsou sami a najednou……………..!

Noc je černá a děsivá. Déšť padá z černých mraků na všechny ulice, silnice a cesty v Deaton Hills. Bouře ruší satelitni signály. Blesky dosahují až do korun stromů, které vždy na podzim opadávájí. Po nově udělané cestě jde pouze jeden člověk. Muž asi kolem 30 let. Hnědá bunda, přes hlavu kapuce, promočené boty a v ruce mobilní telefon. Zahýbá rovnou ulicí přes DeatonHillskou střední. Zastavuje se a dává si mobil k uchu. „ Slyšíš mě, asi jsem zabloudil.“ Chvíli je zticha. „ Hele, tohle není moje chyba. Pošli mi mapu nebo něco takovýho a pospěš si, než tu umrznu“ Zavěšuje a svůj mobil dává do kapsy. Chvíli stojí a pak jde zase dál. O chvíli později vytahuje mobil opět z kapsy.

...příběh na pokračování …

12

„ No tak, Petere, dělej!“ Jeho mobil začne pípat. „ Konečně.“ Oddechne si a pokračuje v cestě. Tentokrát jde ale křovím. „ Já ho asi zabiju, tohle snad není možný.“ Jde dál a před sebou vidí………………… „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ „ Zdá se, že někdo má stejný úmysly.“ Je to mrtvé lidské tělo. Na břiše má škrábance, na rukách jizvy, vykulené oči a na zádech tetování. „ Kde jsou nohy? Sakra ono to nemá nohy!“ Muž začal panikařit. Tělo, které našel, není úplně celé. Leží těsně vedle křoví, které nepravidelně šustí. „ Co to je?!“ Muž si dává ruce před sebe. „ Haló, je tam někdo?!“ Zpoza keře vykoukly velké červené oči. Muž začal utíkat. Běžel po zablácené a mokré cestě k obchodu s potravinami. Otáčí se a má pocit, že je to pořád za ním. Klepe na dveře obchodu, ale nikdo mu neotevírá. Za pultem nikdo není. Pouze zády je otočená mladá žena, stojící s mopem a vodou na uklízení se sluchátky v uších. Muž buší na dveře, jak nejvíce může, ale žena v obchodě ho stále neslyší. „ Pomóc!“ Věc, kterou viděl před pár minutami ve křoví, dorazila až k němu. Narazila do něj a přimáčkla na okno obchodu. Žena si konečně sundala sluchátka z uší, otočila se a začala křičet. Všude byla krev a kusy jeho oblečení. Ten tvor už tam ale nebyl. Žena vyšla ven a jediné, co viděla, bylo mrtvé tělo a blesk před jejíma očima.

13

1. Kapitola Sen vs. Skutečnost Clariss se konečně probudila. Její zvědavost by se nevyrovnala jejímu strachu. Byla zmatená. Vlasy měla slepené k sobě, oči vyjevené dopředu a po čele jí stékaly kapičky potu. „Co, to bylo?!, ptala se udiveně sama sebe. Pomalu od sebe odhrnula peřinu, postavila se a jediné, co z ní vypadlo, bylo……………………… „Brácha!“ Clariss vrhla rozzlobený pohled na dveře svého pokoje. Slyšela, jak se za dveřmi rozléhají hlasy. Když se otočila, aby si ustlala postel, do pokoje vtrhl její starší bratr Nick. „Ano, sestřičko?“ věnuje Clariss úsměvný pohled. „Kolik je hodin?“ Clariss vrhla na Nicka nechápavý až naštvaný pohled. „Myslíš, že jdeš pozdě co?,“ směje se Nick. „Zdálo se mi o …………………………..“ Než větu stačila doříci, Nick na ni vybalil školu. „Proč se vlastně nepodíváš sama. „ Nick se zasmál a ukázal na hodiny pověšené nad televizí. Clariss se na ně podívala a ze zašlého výrazu obrátila na vyjevený. „No, do háje,“ povzdychla si Clariss. Ručička u hodin ukazovala přesně na půl osmou, což znamená, že Clariss ujel autobus do školy. „Já myslím, že škola začíná od osmi.,“ tvářil se radostně Nick. Plnou rychlostí si ustala postel a zabouchla Nickovi dveře před očima. Byla naštvaná, že ji její dvaceti dvouletý bratr nedokázal vzbudit dříve. O pár minut později vyběhla ze svého pokoje, vtrhla do koupelny hned naproti a Nicka vystrčila na chodbu. „Hele, tohle není fér.“ Nick s kartáčkem v puse toho moc říci nemohl, a tak jenom zabouchal na dveře koupelny. Jenže než se nadál, ležel na podlaze. Z koupelny vystřelila Clariss, jak závodní auto.

14

Oblečená do modrých džín s černými trikem a s vlasy do copu, porazila Nicka a svalila ho na podlahu. Když se opět dostala do svého pokoje, sbalila si školní potřeby a otočila se na Nicka, dívající se na ní na podlaze. „Jejda.“ pomalu k němu došla a pomohla mu vstát. „No tak, brácha, nestíhám,“ dodala starostlivě. Vzala Nicka za ruku a uháněla s ním po schodech přímo do kuchyně. Tam uviděla svého tátu, jak stojí u kuchyňské linky a krájí nožem rajčata. „Dobrý ráno, tati,“ nadhodila Clariss příjemně. Její táta Derek se na ni podíval a pozdrav jí oplatil úsměvem. Měl na sobě černé krátké kalhoty s páskem a zelené triko. Na rozdíl od Nicka, který na sobě měl ještě župan. „Tati, hele, nestíhám, a tak si půjčím auto a Nicka.“ Clariss to nečekala od svého táty v žádném případě, ale mezitím od něj dostala jenom bezvýrazný pohled a lehké přikývnutí. Bylo to, jakoby někdo celý život snášel zápor a teď se to obrátilo, ale je to ještě horší. „Tati, přece jí nedovolíš, aby mě……………...“ Než Nick stačil doříci větu, Clariss si kousla do nakrájeného chlebu, popadla Nicka a hnala se s ním ven. „Ahoj,“ řekl nevýrazně Derek i přesto, že věděl, že se nedočká odpovědi. O pět minut později seděla Clariss v autě a Nick ji vezl do školy. Po dlouhém tichu to Nick nevydržel a musel se zeptat. „Proč tě musím vejzt zrovna já?“ „Nestěžuj si, snažím se zaměstnat tvůj řidičák,“ brání se Clariss. Nick protočil panenky a nahodil uražený výraz. Čekal, že se mu Clariss omluví, ale nedočkal se. Clariss to vůbec nevadilo. Nevadilo jí, že se Nick chová uraženě. Věděla, že ho to do minuty přejde. Její myšlenky směřovaly jiným směrem. Ten směr zacházel, tak trochu do minulosti. Clariss proběhla tělem mrazivá vlna.

15

Jsou to už čtyři měsíce, co jí zemřela mamka při tragické nehodě. Od té doby je v rodině Clariss jediná dívka. Podívala se na hřbitov, kolem kterého projížděli, a vzpomněla si, proč zapomněla na ranní čas. Je středa – den, kdy Clariss jezdila do školy se svou mamkou. „To je ten důvod, proč sem zaspala!“ Clariss vyhrkla důvod na Nicka tak rychle, že mu málem ujela kontrola nad řízením. „Co blbneš? Víš, jak sem se lekla!, obořil se na Clariss. Krátkými záseky hlavy pozoroval ji a zároveň silnici. Clariss čekala, až Nick trochu vychladne. Věděla, že nejspíše nebyl rád, když musel vstávat dříve, vést ji v županu do školy a zažít minutový adrenalinový záchvat. Podívala se znovu z okna, a čím blíž k cíli se blížili, tím víc Clariss cítila, jak se jí svírá žaludek. Byl to její první den na DeatonHillské střední škole. Je jí už patnáct let a doufá, že ve třídě mezi prváky se najdou normální lidi. „Už vím, proč jsem zapomněla vstávat – to kvůli mamce, vozila mě ve středu do školy,“ pokoušela se Clariss o mírný, přesto dotěrný tón. Nick se na ni podíval s úsměvem a s jeho bílými zuby. Bylo vidět, že ho uraženost přešla. „No, to je moc hezký, ale už jsme tady,“ řekl sarkasticky. Zastavil, jednu ruku si položil na volant, natočil se na pravou stranu a druhou rukou ukázal Clarissiným směrem. „O, můj bože!“ Jeho prst směřoval na žlutohnědou budovu. „Tak si to hezky užij, ségra.“ Clariss zhluboka polkla a vystoupila z auta. „Tolik puberťáků pohromadě sem ještě neviděl,“ ušklíbl se legračně Nick. Clariss se neotočila, jenom odpověděla tím stejným způsobem, jak už to dělá celých patnáct let. „Jako by si ty z tý puberty vyrost.“ Když se konečně odhodlala udělat krok vpřed, Nick ji zastavil.

16

„Jo a ještě něco – co máš proti mýmu řidičáku?“ Clariss se zhluboka nadechla, protočila panenky a při otočení věnovala Nickovy škaredý pohled. „Nic. Jenom jím nemusíš zaměstnávat policii,“ řekla Clariss neurvale. Nick se na ni provinile podíval, pak nahodil úsměv a pronesl svoji běžnou větu, když Clariss čeká něco nového. „Tak zlom vaz a hlavně se nenech zabít.“ Hned na to Nick nastartoval a Clariss se dívala, jak odjíždí. Založila si ruce na prsou. „To je vážně skvělej brácha,“ pomyslela si. I přesto, že je to její první den, sarkasmus jí nechyběl. Otočila se a dala se do pohybu. Všude viděla mnoho teenagerů v různém věku. Po její levé straně bylo parkoviště pro auta, hned vedle stojany na kola a na pravé straně parkoval školní autobus, který ráno Clariss nestihla. Procházela kolem tmavé uličky a pak si vzpomněla na ten sen. Vzpomněla si na mrtvolu, na zakrváceného muže a na něco s červenýma očima. Než se nadála, z transu ji vyvedla jistá osoba, která do ní narazila. „Čau, Clariss!“ Když se Clariss otočila, viděla před sebou známou osobu. „Shelley. No nazdar. Tak, co prázdniny?,“ zkoušela nahodit úsměvný výraz, i přesto, že byla nervozní. Shelley byla její kamarádka od šesté třídy na základní škole v Kalifornii. Jenom ony dvě se přihlásily na tuto školu. „Super.“ Shelley změnila svůj úsměv na zdrcený výraz. „Já se chci zeptat, jak to zvládáš?“ Když Clariss zemřela mamka, Shelley o tom včetně rodiny věděla jako první. „Ale jo, v pohodě.“ Clariss poplácala Shelley po rameně, aby se cítila lépe. Věděla, že by to mělo být naopak, ale Clariss neměla ráda, když o tom někdo moc diskutuje. Podívala se na oblohu a všechna nervozita z ní spadla.

17

„Víš co? Dnes se budeme bavit. Je jedno, jak to bude hrozný.“ Shelley se na Clariss podívala, jak kdyby právě spadla na Zem. „Ty si v noci vypila energiťák, že jo?,“ podívala se na Clariss vážně a nechápavě. Clariss jí pohled oplatila. „Ne………………….možná…………………..fajn, ale jenom trochu.“ Clariss se cítila pozitivně na rozdíl od Shelley. Shelley dočista propadala panice, i když neměla proč. „Nechápu.“ Shelley se podívala kolem sebe, na všechny lidi, co míří ke vstupním dveřím. Clariss odvrátila pohled a vzpomněla si na ten sen. Byl tak temný a hluboký. Nikdy se jí podobný sen nezdál. Měla pocit, jakoby něco znamenal, ale nevěděla co. „Hele, radši půjdeme,“ přisvědčila Shelley pozorující černovlasého kluka, stojícího u parkoviště. „Máš recht, musíme si vyzvednout rozvrh a najít třídu.“ Shelley Clariss neposlouchala. Upírala svůj zrak jiným směrem. Clariss si povzdychla. „Na seznamování s klukama, budeme mít čas potom. Teď jdeme!“ Clariss chytla Shelley za rukáv, čímž si od ní vysloužila trpký výraz. O pár minut už stály u dveří ředitelny. Dveře byly do černé barvy a na nich jméno Charles Brown ředitel DeatonHillské střední školy. Všude bylo mnoho studentů, stojících u svých skřínek nebo zacházejících do tříd. Clariss a Shelley jediné stály jinde, až začaly budit pozornost. „Hele, nejsme zrovna moc nenápadný,“ přisvědčila Clariss. Shelley se na ni dlouze podívala. „Fajn. Klepeš ty.“ Založila si ruce na prsa a vypadala, že by radši zůstala stát celý den před dveřmi a počkat, až by někdo přišel, než klepat.

18

„Fajn.“ Clariss udělala krok vpřed, natáhla ruku a sevřela ji do pěsti. Než však stačila zaklepat, ze dveří vyšel mohutný a silný muž, s černými kalhotami, bílou košilí a hranatými brýlemi. Dveře otevřel tak rychle, že se Clariss a Shelley lekly stejně jako on. „Potřebujete něco?,“ zeptal se zdvořile ředitel. „Jo, prášek na infarkt,“ uznala Clariss a začala kývat hlavou. Shelley jí štouchla do zad, až se Clariss narovnala jako nikdy v životě. Ředitel se na ně zamračeně díval. „Vvvvvvvvlastně rozvrh hodin.“ Clariss si pomalu odfrkla a s malým úšklebem se podívala na Shelley. Ředitel spustil svůj zamračený výraz z tváře a nahodil chápavý. „Clariss Bravenová, Shelley Moonsová?,“ rychle přejel prstem nejdříve po Clariss a pak po Shelley. „Jasně a sme poslové z Marsu,“ dodala Clariss únavně. Ředitel se na ni dlouze podíval. „Ona to tak nemyslela. Ano sme to my a potřebujeme rozvrhy a učebnice.“ Ředitel obrátil svůj pohled na Shelley a pak znovu na Clariss. Shelley se snažila vyžehlit její sarkasmus, ale moc jí to nešlo. „Jistě. Pojďte dál.“ Nejdříve vstoupila Shelley a za ní Clariss. Ředitel jim pokynul, aby se usadili v červených židlích naproti jeho stolu. První, čeho si Clariss všimla, byly dvě hroudy učebnic položené na lavici o kus dál. Na obou byla napsaná jména. Vedle jména byl položený rozvrh a Clariss si všimla, že skoro všude je napsaná matematika. „Pane řediteli, to nemáte dost učitelů na češtinu?,“ zeptala se neurvale Clariss. Ředitel neodpověděl, jenom se usadil do svého křesla a rukama důrazněji pokynul, aby se usadily. Clariss a Shelley poslouchaly jeho výklad o bezpečnosti školy, co všechno smějí a nesmějí dělat, priority ohledně učiva a pak vyslechnou

19

dotazy ohledně rozvrhu. „Tak, máte nějaký dotaz?,“ zeptal se zdvořile. Shelley se na Clariss zamyšleně podívala, když se Clariss chystala natáhnout ruku. Čekala, že z ní vypadnou cykly ohledně matematiky. „Víte, pane učiteli, není té matiky zbytečně moc. Já netvrdím, že není důležitá, ale třeba v češtině si zlepšíte svoje nedokonalé h na lepší h a tak. Clariss se podívala na Shelley a dodala potichu. „Že to nikam nevede.“ Shelley s úšklebkem zakroutila hlavou. Ředitel to však bral vážně. „Víte, děvčata, tohle je důležité třeba k tomu, když před někým utíkáte a spočítáte si, kolik jste přesně uběhli. A když to nedoběhnete, nespočítáte a ani nepřežijete. Jeho hlas zněl klidně a dosti odměřeně. Clariss se nechápavě podívala na Shelley a ta jí pohled oplatila. Ředitel měl v plánu sdělit ještě něco, ale v tom na dveře někdo zaklepal. Pomalu vstal a otevřel dveře. V nich stál vysoký muž s černými kalhotami, modrou košilí a čepicí. Lépe řečeno policajtskou čepicí. „Dobrý den, musím vám sdělit něco důležitého,“ řekl jistě policajt. Oba se podívali na Clariss a Shelley a obličeje jim ztuhly. „Děvčata, máte všechno, vaše první hodina je ve třídě na konci chodby a skříňky jsou D9 a D10.“ Clariss a Shelley se pomalu zvedly a mířily ke dveřím. Když byly venku, ředitel za nimi zabouchl dveře. Clariss se otočila a přimáčkla ucho ke dveřím. „Co to děláš?,“ ptala se Shelley nechápavě. „Pšt. Co asi myslíš.“ Clariss pokynula Shelley, ať udělá totéž. Shelley to nedalo, nastavila ucho ke dveřím a skrčila se. Uvnitř slyšely hrubý a jemný hlas. Hrubý patřil policistovi a jemný až klidný řediteli. „Moji muži našli poblíž vaší školy mrtvé lidské tělo.“ Clariss při těchto slovech strnul úsměv.

20

„Toto tělo patří muži asi kolem 30 let. Myslíme si, že ho někdo zabil, ale podle tržných ran spíš něco.“ Clariss slyšela jenom policistu. Ředitel byl zticha. Clariss už při prvních slovech přišel divný. Nevyzpytatelný. „Ukáže se, jak dopadne pitva, ale pravděpodobně to bude tak, jak říkám.“ Chvíli se odmlčel. „Měli byste varovat studenty. Ve městě se děje něco divnýho a vy to víte!“Policista se koukl na dveře. „Co byly zač ty dvě?“ Clariss a Shelley nastražily uši. Ředitel po nekonečném tichu konečně promluvil. „Myslím, že jenom dvě obyčejný holky,“ řekl úplně klidně. Pomalu se začal přibližovat ke dveřím. „Dvě obyčejný holky,“ jeho slova nabyla důrazem……………………… „ které se ještě nenaučily, že soukromí je osobní věc.“ Otevřel dveře a Clariss s Shelley spadly přímo před jeho nohy. „Auuuu,“ vzdychla Shelley. Clariss se pomalu podívala před sebe. „Dobrý den, pane učiteli, tak sme tu opět. Víte, zapomněly jsme si tu……………..“ Mezitím, co Clariss přemýšlela, ředitel jí pomohl. „Já myslím, že ste si tu nechaly uši!,“ zvýšil hlas. „Varuji vás. Jestli vás ještě někdy uvidím před mými dveřmi, ponesete za to následky.“ Jeho slova nabyla důraz. Clariss se podívala na policistu, který jenom seděl a nic neříkal, a pak dodala. „A co když nás neuvidíte?“ Shelley Clariss praštila do ramene, aby to nebylo ještě horší. „Tak já myslím, že půjdeme, nashle.“ Shelley vzala Clariss za rukáv a naznačila, že už je toho moc. Clariss se chystala k odchodu, když v tom ji chytil ředitel za rameno a díval se na ni zlostným pohledem.

21

„Opatrně, slečno Bravenová,“ pokoušel se o klidný ton a přitom Clariss drtil rameno. „S tímhle přístupem tuto školu nemusíte přežít. Takže se tu laskavě nepleťte.“ Ředitel konečně pustil Clarissino rameno a vystrčil ji i s Shelley na chodbu. Zabouchl za sebou dveře a tím upoutal pozornost všech studentů, co byli na chodbě. „Já ho nesnáším!,“ prohodila Clariss bokem. „Jo, to je dobrý, ale měly bychom jít do třídy,“ prohodila Shelley. Clariss se na ni podívala a usmála se. „Tak to doufám, že nás dneska čeká ještě nějaká další přeháňka.“ Když to Clariss dořekla, chtěly si vzít tašky a jít do třídy, ale ze dveří vyšel policista a za ním vykoukl ředitel. „Nashle a děkuji,“ potřásl si ruku s policistou. Pak se otočil směrem ke Clariss a Shelley. „A vy dvě……………...vítejte ve škole!“ Podezíravým pohledem se podíval na Clariss, pak na Shelley a zavřel dveře. „Tak tohle budou fakt suprový čtyři roky,“ připoměla Clariss. „A co měli na mysli tím, varovat studenty? Sme tu sotva pět minut a všechno je vzhůru nohama.“ Shelley se na Clariss podívala a čekala nějakou odpověď, ale ta nepřišla. Clariss se odmlčela.„Tak fajn, teď nemáme čas, ale pak ti řeknu, co se mi zdálo.“„Tak to bude nějakej kluk,“ zasmála se Shelley. Clariss na ni vrhla spokojený pohled. „Hele, ty nervozito, já sem sice nervózní, ale zrovna teď máme bejt u skříňek a za pět minut ve třídě na konci chodby. Clariss dořekla větu a udělala krok vpřed. Shelley ji následovala. „Myslíš, že nás varují ještě dneska?,“ zeptala se Shelley. „Myslím, že by měli co nejdřív.“ Clariss se koukla na kameru zavěšenou na chodbě, a když procházely kolem ostatních puberťáků, zazvonilo…

…pokračování příště…

22

...akce školy…

13. 9. se žáci 9. třídy zúčastnili geologické exkurze do bývalého dolu v Jílového u Prahy.

Hned ráno je čekala v tomto městě prohlídka zdejšího muzea. Dozvěděli se něco o tom, co se zde těžilo a v jakém století. V případě Jílovských dolů to tedy je zlato.

Než však vyrazili do samotné štoly, zastavili se na rozhledně jménem Pepř, kde se mohli podívat na celé město a trochu si odpočinout.

A konečně štola sv. Antonína Paduánského. Před vstupem byli vybaveni pláštěm a každý dostal svou vlastní svítilnu. Prohlídka trvala asi 30 minut, kdy žáci mohli vidět krásné skalní ornamenty, jezírka i pro toto místo typického pavouka. Jejich prohlídka byla zakončena velice zajímavým způsobem, což byl výstup po žebřících mezi skalními masivy.

Nakonec si mohli prohlídnout Žampašský most, který leží velice blízko řeky Sázavy.

Kateřina Šubrtová, 9. A.

23

...akce školy…

Havlíčková Ella, Klausová Terezie, 7. A.

24

...akce školy…

25

...akce školy…

26

...akce školy…

27

...ankety…

1)Máte rádi podzim?

a)Ano-4 děti

b)Ne-20 dětí

2)Co máte nejraději na podzim?

a)podzimní prázdniny-24 dětí

3)Skáčete rádi do nahrabaného listí?

a)Ano-15 dětí

b)Ne-6 dětí

4)Jak dlouho trvají prázdniny podle dětí?

a)2 dny-3 děti

b)1 den-14 dětí

c)1 měsíc-1 dítě

5)Co máte radši?

Holky: a)Kozačky-2 holky

b)Tenisky-7 holek

kluci: a)Tenisky-12 kluků

b)Kroksy-1 kluk

6)V jakém měsíci nakupujete dárky na Vánoce?

a)listopad-2 děti

b)prosinec-16 dětí

7)Co máte radši?

a)Jablka-10 dětí

b)Hrušky-4 děti

c)Hroznové víno-9 dětí

Karolína Kahounová a Klaudie Hejzlarová 8. A

28

...rozhovor …

Pan učitel Filip Novák

Co učíte na této škole? Učím vše.

Jaký předmět, který učíte, Vás baví nejvíce? Matematika.

S kterou třídou o hodinách máte nejvíce zábavy? S 8. A

Proč jste si vybral školu v Týnci? Mě si vybrala škola.

Jaká je Vaše nejoblíbenější činnost mimo školu? Cyklistika.

Vaše nejoblíbenější: zvíře: 8. B

barva: černá

jídlo: těstoviny

Naposledy poslouchané písničky? Luh-IAI, Hate it tor love it

Jak dlouho učíte na této škole? Přibližně půl roku.

Kde jste studoval? V Bradavicích. :D

Který předmět, když jste studoval, Vás: bavil: Tělesná výchova.

nebavil: Manažerská ekonomie

Jezdil jste jako malý o velkých prázdninách na tábory? Jezdil jsem na tábor k moři.

Máte rád podzim? Ano, ty barvy.

Vaše trasa na kole: nejvyšší: 2 900 m. n. m.

nejdelší: 250 km

Líbí se Vám na této škole? Ano.

Děkujeme panu učiteli Filipu Novákovi.

Karolína Kahounová a Klaudie Hejzlarová 8.A

29

...herní recenze …

Oblíbená hra, kterou hrají miliony lidí na zemi.

Tuto hru vymysleli tvůrci ze společnosti Rockstar Games.

GTA 5 vydali v roce 2015.

Spousta lidí už se teď nemůže dočkat na GTA VI, které má vyjít v roce 2019. Cílem teto hry je splnit vše zadané mise.

Postavy: Franklin- gangster, Michael- velmi bohatý senior, Trevor- chudý vidlák

Průměrně stejně hraná hra, ale je logická.

Každý si tvoří nějaké světy, kde může hrát více hráčů.

Stavíte si tam různé domy a přežíváte noci.

Pak si můžete na internetu hledat různé servery, kde se můžou hrát mini-hry jako například: Bedwars, Eggwars, Hide’n’Seek A také v noci vylézají příšery: Zombie, Skeleton, Spider, Enderman, Creeper a Pigmen.

A tisíce lidí už čeká, až strhnou peníze a na nové dobré verze. Viktor Štolc, 6. B.

30

...zábava pro volnou chvilku …

Poznej známé zpěváky:

Alice Kreminová 6.A

Správné odpovědi vhoď do schránky!

31

...zábava pro volnou chvilku …

32

...zábava pro volnou chvilku …

33

...zábava pro volnou chvilku …

34

...zábava pro volnou chvilku …

35

...zábava pro volnou chvilku …

36

...recepty …

Ján Vozár, 5. B

37

...vtipy …

1. Slon jde s mravencem na procházku. Povídají si, vyprávějí, panuje výborná pohoda. Náhle se před nimi objeví lovec slonů. Velikán se lekne, ale mravenec mu klidným hlasem řekne: „Neboj se a schovej se za mě, já jsem strašně nenápadný."

2. V knihovně, „Mohla bych dostat onu knihu o šťastném manželství?" „To musíte do oddělení pohádek."

3. „Máš obráceně čepici." „To nevadí, já půjdu za chvíli zpátky."

4.Přišla žena k lékaři a mluví a mluví, „Ukažte mi jazyk," vyhrkne najednou lékař, „A nějakou minutu tak vydržte!"

5. Povídá manžel své choti: „To je přece pěkné! Máš dva klobouky k tomuhle kostýmu!" „Mýlíš se. Mám jenom jeden kostým k těmhle dvěma kloboukům."

6. "Pane vrchní, je to opravdu rybí polévka?" "Samozřejmě, pane. Sám jsem viděl kuchaře, jak do ní lil vodu z akvária!"

7. Chlapeček se ptá dědečka: "Dědo, co je to kamzík?" Děda: "Taková divná ryba." Vnuk: "Paní učitelka říkala, že skáče po horách." Děda: "Říkal jsem ti, že je divná."

Karolína Vejvodová, 9. A

38

...úlovky z facebooku …

39

Kukyho příběhy

Kuky, vstávej!

Kde jste byli?

No přeci ve škole. Včera jsme byli na

pouti a ty jsi byl tak unavený, že jsi

hned usnul.

…komiks Kuky …

40

Aha. No, už se nemůžu dočkat

Halloweenu.

Kuky?

Ano?

Halloween už byl.

To ne! Mám nápad. My ti to

vynahradíme. Namalujeme tě, jako

superhrdinu a pustíme si nějaký horor.

Děkuji, že jste mi to takhle vynahradili a

teď hurá ven!

41

…vzpomínky na prázdniny…

Mat

ěj Š

ťast

ný, 6

. A

Luká

š Fo

ntén

, 6. A

Zden

ěk H

anč,

6. A

42

REDAKTOŘI

4. A Eliška Dundychová, Kristýna Jašková 4. B Valentina Váchová, Karolína Ženíšková 5. B Beáta Kahounová, Ján Vozár 6. A Kristýna Tůmová, David Pejčoch, Veronika Nováková, Alice Kreminová 6. B Natálie Škvorová, Milada Dvořáková, Eliška Sejková, Marie Papežová, Lucie Vejvodová 7. A Terezie Klausová, Ella Havlíčková, Jan Vrňata, Magda Pazderová, Barbora Petříková, Simona Opauzská, Viktor Cháb 8. A Klaudie Hejzlarová, Karolína Kahounová 8. B Kateřina Mokráňová 9. A Radek Matoušek, Karolína Vejvodová, Aneta Šobíšková, Barbora Toušová, Kateřina Šubrtová

KONTAKT: E-mail školního časopisu: casopiszstyns@seznam.cz

E-mail editorů: mat.radek@email.cz, Gabriela.Semova@zstynec.cz

E-mail paní učitelky Schůtové: blanka.schutova@seznam.cz

Autorka loga časopisu: Barbora Belovická, 9. B

Všechna ostatní čísla školního časopisu ke stažení na stránkách

(včetně předchozích ročníků Čtení pod lavici):

www.zstynec.cz

Děkujeme za příspěvky žákům 3. B (třída paní učitelky Krajánkové).

43