Šperkař 2017

1

ŠPERKAŘ

ROČ 7 Č. 2 2017

Šperkař 2017

2

Kulturní odborný časopis Severočeského kraje

pro zlatníky a příbuzná řemesla.

Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov

Obsah: strana:

RNDr. Ivan Turnovec: Přednášky na výstavě Hodiny Klenoty 2016 v Praze……….3

Petr Dvořák; Vídeň 2016 : Radost ve šperku a se šperkem…………………………...11

RNDr. Ivan Turnovec: Zajímavý korálový náhrdelník………………………………..14

Fry.: Nultý ročník Festivalu středních uměleckoprůmyslových škol Libereckého

kraje……………………………………………………………………………………………15

ing. Miloslav Frydrych, RNDr.Ivan Turnovec: Čtyřicet let od výroby šperků s

vltavíny………………………………………………………………………………………..15

ing.Miloslav Frydrych: Zlaté volanty……………………………………………………..25

Fry.: „ Glamolrous day“ Made in Jablonec……………………………………………..27

Na přední straně: Trofej Zlatý volant pro automobilový sport.

Mosazné a pozlacené ceny zhotovil turnovský zlatník Jiří Urban.

ŠPERKAR/ VYDÁVÁ Atelier PRGA. Turnov/ redakce RNDr. Ivan Turnovec, Drahokam, Turnov

a ing. Miloslav Frydrych s kolektivem, Turnov/ PhDr. M. Cogan MČR, Turnov / schváleno

Ministerstvem kultury č. j. 20 569 / ročenka 2017 č. 2 /

Šperkař 2017

3

Přednášky RNDr. Ivana Turnovce na výstavě Hodiny Klenoty 2016 v Praze.

V tomto článku uvádím autorský přepis přednášek našeho předního

geologa:

Historické a současné drahé kameny.

České království bylo bohatou zemí. Připomenout lze dobu

Otakara II. Těžily se zde drahé kovy a také ozdobné a drahé kameny. I přes

to ale dokázal Jan Lucemburský svými výboji české království zadlužit. Když

se stal jeho syn Karel IV. správcem země začínal jen těžce budovat

infrastrukturu a zbavovat zemi dluhů, které udělal jeho otec. Letos slavíme

700. výročí Karlova narození.

Doba vládnutí Karla IV byla dobou rozvoje království. To dokazují i

korunovační klenoty, zvláště koruna sv. Václava, která byla náhradou za

korunu Otakarovu, kterou zašantročil Jan Lucemburský. Ostatně klenotů bylo

ve 14. století vyrobeno více. Připomenout lze korunu císařskou, která byla

použita při korunovaci Karla IV. císařem.

Šperkař 2017

4

Drahé kameny zdobící korunovační klenoty pocházejí ze starších šperků.

Získávány byly při vojenských výpadech jako kořist nebo dary. Použité zlato a

stříbro bylo těženo v Čechách (zlato Krásná Hora a Jílové, stříbro Kutná hora a

Příbram). Vedle dovezených zahraničních drahých kamenů se získávaly drahé

kameny i na území království.

Výjimečné jsou obklady na hradě Karlštejně a

Pražském hradě (jaspisovo - ametystové inkrustace

kaplí sv. Václava a sv. Kříže jsou jedinečné (obr. 1).

Připomenout si zaslouží Podkrušnohorské a

Podkrkonošské acháty, jaspisy, karneoly, ametysty a

olivíny. Období vlády Karla IV lze označit za rozvoj

řemeslné zručnosti a za začátek sběru a těžby

drahých kamenů. Prvními prospektory byli Italové z

Benátek.

Přehled klasických šperkových kamenů využívaných od středověku:

1) safíry z Jizerské louky

2) české granáty z Českého středohoří a Podkrkonoší

3) acháty a jaspisy z Podkrkonoší a Krušných hor

4) karneoly z Českého ráje

5) heliotrop z Kozákova

6) ametysty z více výskytů v Čechách i na Moravě

Šperkař 2017

5

7) olivíny z čedičů v severních Čechách

Přehled netradičních šperkových kamenů z 19. a 20.století

1) vltavíny z Jižních Čech a Moravy

2) opály a chryzopály z okolí Křemže v Jižních Čechách

3) hyality z Valče, Doupova a dalších lokalit

4) porcelanity z Podkrušnohoří a z Komni na Moravě

5) různé silicity např. z Vrančic u Příbrami, nebo z Podkrušnohoří

6) páskovaný granulit z Mohelna

7) kontaktní rohovce z okolí Nového Jičína

V současné době se těží české granáty, vltavíny a některé porcelanity, ostatní

materiály ve šperkové výrobě používané se získávají selektivním sběrem.

Připomenout na tomto místě si zaslouží středověká těžba jaspisů s ametysty v

Krušných horách na Ciboušově a zpracování tohoto materiálu na desky

využité k obkladům na Karlštejně, Pražském hradě. Výzkumem se zabýval v

osmdesátých letech minulého století RNDr. František Skřivánek.

Vltavíny a vltavínové šperky.

Zelené sklovité útvary se nalézají v jižních Čechách

a na jižní Moravě v jílech a štěrkopíscích

třetihorního a čtvrtohorního stáří. V odborné

literatuře byly poprvé popsány roku 1787.

Pocházely z říčních náplavů u Týna nad Vltavou a

popsal je profesor přírodopisu tehdejší pražské

univerzity Josef Mayer. Označeny tehdy byly jako „chrysolity od Týna“. Na

svůj současný název čekaly ještě téměř padesát let. Německé označení

Šperkař 2017

6

moldavit použil až F. X. Zippe v roce 1836. Český název vltavín se začal

používat krátce poté. Podobné skelné částice se postupně nalézaly i v jiných

částech světa. Všechny tyto materiály, označované podle místa nálezů jako

australity, indočínity, filipínity, irgizity atd., jsou si blízké nejen svým

chemickým složením a fyzikálními vlastnostmi, ale i úložnými poměry. Liší se

od sebe ale svým absolutním stářím, které se pohybuje od 35 milionů do pěti

set tisíc let. V roce 1900 zavedl profesor F. E. Suess pro všechny tyto

materiály souhrnný název tektity.

Odborný i laický zájem o tektity je podmíněn nejen jejich zajímavým

vzhledem, ale hlavně tím, že jejich původ není dosud zcela uspokojivě

vysvětlen. Vždy souvisí s nějakou kosmickou katastrofou. Speciální zájem o

vltavíny vychází z toho, že jejich naleziště ve střední Evropě jsou dostupná bez

větších problémů. Navíc, ze všech tektitů mají vltavíny nejpřitažlivější vzhled.

Jsou čiré, mají zelenou barvu v šesti odstínech a zajímavě utvářený povrch.

Podobají se jim jen severoamerické georgianity. Těch bylo ale nalezeno jen

několik stovek, zatímco vltavínové výskyty jsou poměrně bohaté.

Tabulka č.1: Výskyt a hodnocení ložisek vltavínů.

Šperkař 2017

7

Hlavní výskyty jsou v České republice v jižních Čechách a na jižní Moravě (tab.

1 – přehled vybraných výskytů). Další výskyty jsou stále ještě objevovány.

Vltavíny byly již nalezeny i v okolí Drážďan, v Podkrušnohoří a širším okolí

Vídně. Tím byly potvrzeny i nálezy popisované v Českém středohoří, které

byly dlouhodobě zpochybňovány.

Charakteristika vltavínových výskytů ověřených geologickým průzkumem.

Vltavíny jsou přírodní, silně křemičitá skla. Mohou být kapkovitého,

diskovitého, tyčinkovitého, destičkovitého či nepravidelného tvaru s

charakteristickým drsným, zvrásněným povrchem. Jejich velikost se pohybuje

od několika milimetrů do deseti centimetrů. V souladu s velikostí kolísá jejich

hmotnost od zlomku gramu do desítek až stovek gramů. Největší jihočeský

váží 110,9 gramu. Z moravských výskytů bylo popsáno více vltavínů těžších

než dvě stovky gramů. Dosud největší je ze Slavic, jeho hmotnost dosahuje

265,5 gramu.

Co se původu týče, převládá mezi odborníky názor, že vltavíny vznikly před

čtrnácti a půl miliony let přetavením pozemských hornin během exploze při

dopadu velkého meteoritu. Kráter Riess, který se při tom v Bavorsku vytvořil,

má průměr 21 kilometrů. Odhadováno bylo i množství hmoty, která se

během exploze roztavila a vypařila, aby v podobě

skleněného deště znovu dopadla na zem o stovky

kilometrů dále. Nejpravděpodobnější jsou odhady, že

vltavínové hmoty bylo asi 275 tun. Od roku 1787, kdy byly

poprvé popsány, existuje o vltavínech nepřeberné

množství literatury a výzkumu byla věnována i řada

specializovaných konferencí. Zájem o vltavíny v

poválečných letech byl ovlivněn prací J. Oswalda

„Meteorické sklo“ z roku 1942. Z dalších významných

badatelů je nutno jmenovat alespoň R. Rosta, V. Boušku, J.

Šperkař 2017

8

Kontu a K. Žeberu. Vltavíny však znali již naši předkové v době kamenné.

Používali jich jako amuletů a z ostrohranných střepů vyráběli řezné nástroje.

Dva nejstarší archeologické nálezy pocházejí z Gudenusovy jeskyně v

křemžském údolí a z paleolitické stanice od Willendorfu v Rakousku. Na

Moravě byly nalezeny v neolitických vrstvách u Oslavan a Mohelna. V roce

1949 byl popsán diskovitý vltavín v jámě s jevišovickou keramikou u

Skřipinského hradiska J. Skutilem. Ze středověku zatím zprávy nemáme. Zato

v době trvání jubilejní zemské výstavy v Praze (roku 1891) se prezentovaly

vltavíny jako drahé kameny – byly broušeny a zasazovány do zlatých i

stříbrných šperků. Obliba i móda byla veliká. Roli hrálo asi i tehdejší české

obrozenectví. Od té doby je vltavín uváděn v seznamech šperkových kamenů.

V krátkém čase byly ale broušené vltavíny nahrazovány padělky z lahvového

skla, což znamenalo výraznou ztrátu důvěry. Obavy z padělků trvaly mezi

výrobci šperků velmi dlouho. Jen sběratelé zůstali vltavínům věrni a dávali si

své nálezy zasadit do drahých kovů v přírodním stavu. Tím také upozornili na

novou možnost šperkového využití. K renesanci zájmu došlo až v šedesátých

letech dvacátého století. Důvodem byly nejen úspěchy kosmického výzkumu,

ale i nové přístupy výtvarníků k přírodním šperkovým kamenům. Švýcarská

vláda věnovala britské královně Alžbětě II. k desátému výročí její korunovace

šperk, ve kterém je přírodní vltavín oválného tvaru zasazen do platiny spolu s

diamantem a černými perlami.

Geologové z úseku Bražná, pražského závodu Geoindustrie n. p., se

rozhodli ověřit vltavínové výskyty a možnost jejich průmyslového získávání.

Současně s realizovaným geologickým průzkumem byla v roce 1974

turnovským družstvem Granát vyvzorována a úspěšně prezentována první

kolekce netradičních šperků. Základní průzkumné práce byly zakončeny v

roce 1975 úspěšnou poloprovozní těžební akcí a výpočtem zásob na ložisku

Ločenice. Ze získaných 1725 vltavínů, o celkové hmotnosti 4376 gramů, byly

nalezené unikáty předány do Národního muzea v Praze. Zbytek se stal

základem pro průmyslovou výrobu vltavínových šperků.

Šperkař 2017

9

Snaha využít i kamenů mechanicky poškozených

vedla k pokusům o jejich úpravu. Kromě

klasického broušení se přistoupilo i k

plastickému vybrušování. Glyptici, z nichž

můžeme jmenovat Evu Víškovou, Vojtěcha

Záveského, Miroslava Veselého a Zdenu

Bartošovou, dokázali dát vltavínům novou

dimenzi. Vytvořili rytiny - intaglie - s převážně

květinovými motivy do vltavínových destiček. S

využitím původní skulptace vybrousili velmi zajímavé kameje - hlavičky a akty,

uplatňující se ve špercích. Na mezinárodní výstavě šperků a bižuterie Jablonec

byly poprvé v roce 1983 vltavínové šperky obdivovány návštěvníky a také

oceněny porotou. O šperky s vltavíny projevili zájem i první zahraniční

obchodníci. Zájem o ně trvá dosud. V současné době již má vltavín své místo

mezi drahými kameny opět obhájeno. Problém je jen v tom, že jako každý

drahý kámen láká i dobrodruhy, pro něž je prostředkem k rychlému

zbohatnutí. To je důvodem, proč v jižních Čechách musejí zemědělci chránit

své pozemky před nájezdy divokých „vltavínokopů“. Proto také neuvádím

přesnější lokalizaci jednotlivých výskytů, které jsem měl možnost studovat

během průzkumných prací.

Velký český granát. (Ivan Turnovec, 2016 )

V kompendiích věnovaných drahým kamenům se o pyropu - českém granátu

píše, že se vyskytuje většinou v podobě drobnějších zrn od 2 do 5 mm, větší

kameny jsou vzácnější. To potvrzuje již autor jména český granát, Anselmus

Boetius de Boot ve své knize Gemmarum et lapidum historia (1609) v

kapitole XXV Dignitas-Bohemici magnitudo píše, že české granáty: „quod

rarissme magni, ac vix pisis maiores inveniantur - velké jsou neobyčejně

vzácné a sotva větší velikosti hrachu nalézány“. V kapitole XXVI Pretium

Granatorum uvádí, že císař Rudolf II.: „magnos Bohemicos in pretio habet,

Šperkař 2017

10

merito, cum rarissimi sint, si quis avellanae magnitudinem auquet, Rubini veri

pretium aequare debeat – velké české vlastní, zaslouženě, ješto převzácné

jsou, jestliže některý lískovému ořechu velikostí se blíží, cenou se rovná

pravému rubínu.“

V letošním roce jsem měl možnost prohlédnout si podrobněji český granát

velikosti lískového ořechu, o jakých se zmiňuje Anselmus Boetius de Boot.

Ověřoval jsem během července pravost několika větších vybroušených rout,

hvězdových a briliantových výbrusů o průměru 6,5 – 7 mm. Současně jsem

dostal k ověření i velké izometrické granátové zrno pocházející z

granátonosné oblasti Českého středohoří, které mne

ihned zaujalo svým rozměrem 13 x 12,3 x 10,4 mm. Po

ověření jeho hmotnosti 3,39 g (16,95 kt) a dalších

fyzikálních vlastností (hustota 3,97) a index lomu 1,76-

77, je jasné, že tento český granát patří mezi

granátovou elitu, o které se psávalo v Národních

listech. Pokud by se ze zrna vybrousila fasetovaná

„kulička“, blížila by se největšímu kamenu ze soupravy Ulriky von Lowetzow .

Trochu smutné je, že na rozdíl od časů minulých, zůstává majitel anonymní,

nestojí o závist sběratelů. Nicméně potěšující je, že skutečně velké granáty se

dají najít i v současnosti. V 18. a 19. a na počátku 20. století byli zájemci

podrobně informováni o každém větším nálezu, bylo v té době informováno

ve Světozoru a Vesmíru. O jednotlivých nálezech píší Jiří Klečák, Oldřich

Holásek ve své odborné publikaci Český granát (1972, Severočeské

nakladatelství, Ústí n. L. ) Mezi ty nejvýznamnější patřil granát o hmotnosti

3,5 g nalezený v roce 1770. O jeho osudu se nic neví. Lze jej ale srovnávat s

výše popsaným granátem.

Šperkař 2017

11

Ověřovací certifikát

velkého českého

granátu.

Radost ve šperku a se šperkem.

Petr Dvořák , Vídeň, listopad 2016

Tato úvaha je myšlena jako ozvěna v uších lidí, kteří se aktivně podílí na

činnosti a stejně tak jim připomenout jak důležitou roli zastává a vždy zastával

šperk v životě a v kultuře všech společností tím více zde v zemích Českých,

kde má výroba staletou a velmi úspěšnou tradici.

Emocionální projev radosti, kterou můžeme pozorovat ve spojitosti

s nejstarším souputníkem lidské existence se odehrává současně na několika

úrovních. Radost je spojena nejen při práci se šperkem, ale stejně tak i

s radostí, která se skrývá ve šperku samém. Dovolím si tvrdit, že šperk jako

takový je zosobněním radosti samé, neboli radosti „ Per se“ , tudíž, „ Radost

ve šperku a se šperkem“, nebo – li poprvé při práci se šperkem, při vzniku

nových modelů, a následovně radost obsažená v náplni šperku v jeho poslání a

symbolice jako dárkového předmětu. Neexistuje v celé oblasti lidských

produktů jiný, který by byl svým užitím a posláním tak vhodný nebo i

předurčeným k darovacímu aktu, jako právě šperk. Lze vyjmenovat celý

zástup radostných pocitů přímých i odvozených i zdánlivě nesouvisejících.

Jako třeba nadšení, sounáležitost, úcta v rodině, které jsou všechny spojené se

Šperkař 2017

12

šperkem. Jeho darovací charakter vychází pravděpodobně z jedinečnosti

šperku mezi všemi jinými produkty lidské společnosti, která spočívá

v naprosté funkční přebytečnosti pro naplnění čí obhájení lidského života jako

takového.

Tato zdánlivá bezvýznamnost doprovází člověka od prvopočátků jeho

existence, kde funkce šperku ještě nebyla ozdobná, nebo výhradně ozdobná či

statutární, ale slouží k mýtické ochraně prvních homo sapiens. Paralelně

s neskutečně dlouhým vývojem hominidů 600 000 let je nutné upozornit na

prioritu výtvarných projevů, které nám zůstaly dochovány nebo právě proto

pouze ve šperku a na skalních stěnách prvních příbytků, které potvrzují

archeologické nálezy ze všech území naší zeměkoule.

Tento první člověčí produkt, šperk, který byl ještě plně užitkovým

předmětem, plnil tedy jiné poslání než ten dnešní, ale stejně jako i dnešní

šperk je cíleným estetickým projevem člověka ve snaze obohatit vlastní osobu

za účelem zviditelnění povahy a významu určení toho – kterého příslušníka

určité společnosti.

Na základě archeologických nálezů tak můžeme i po několika

tisíciletích let právě na základě přiloženého šperku, a mnohdy pouze na

základě šperku, přesněji identifikovat původ, společenské zařazení a manuální,

technický i technologický stav té které společnosti nalezeného jedince.

Šperk plní také identifikační úlohu a ideovou náplň v životě lidské

společnosti i tenkrát, kdy těmto rozpoznávacím znakům nebyla věnována

pozornost nositelky nebo nositele a stejně tak současných a pozdějších

analyzátorů. Šperk plní svou stálou a trvající funkci kulturního projevu

člověka naší společnosti ať je ona kulturnost na straně nositelky nebo již

mnohdy i nositele. Tento nepomíjející a neochabující zájem zdobit se a

darovat šperk probíhá s určitými výkyvy způsobenými změnou trendů,

moderních směrů, ale také finanční situací ve společnosti. Všechny tyto

změny mohou proběhnout nepozorovaně, ale stejně tak velmi rychle, leckdy

Šperkař 2017

13

není pro výrobce jednoduché v tempu změn zachytit tu správnou tvarovou řeč

a ducha doby a přeorientovat výrobu žádaným směrem. Nicméně ať už krůček

pozadu, či někdy vývojem příliš vepředu paradigma šperku zůstává absolutní a

neměnné, šperk je a vždy bude naprostým fenoménem lidské kultury. Šperk je

prostě věčný, nelze ho obejít, připomeňme si tu věčnou pravdu, neexistuje nic

jiného, co by šperk mohlo nahradit Produkt šperk má na základě své

výjimečnosti zajištěn neustálý zájem společnosti, jde jenom o to, jakým

způsobem se nám podaří oslovit zákaznice, uživatelky a odběratele tohoto

nádherného, prastarého a nezbytného řemesla všech zemských kultur. Když se

toto vše může odvíjet s vědomím radosti produkovat druhým lidem radost,

obohatíme tím nejen náš vlastní život ale stejně tak, nebo možná tím víc okolí

našeho mikrosvěta, ve kterém se pohybujeme. A jak je všeobecně známo,

když může pohyb motýla v Amazonii ovlivnit světové dění, jaký pak může být

dosah šperku, kam vkládáme poselství našeho života se vším co do našeho

života patří.

Zajímavý korálový

Náhrdelník.

RnNDr. I. Turnovec

Všude ve světě se stále více

využívají k výrobě ozdob a

šperků přírodní, jen málo

upravené materiály. S

běžnými korálovými šperky

já jsem se také setkal na

nejrůznějších místech od

Říma, přes Veronu, Benátky

a Neapol, až po ostrov Capri.

Klasické výrobky jsou

Šperkař 2017

14

dokonale zpracovány a přírodnější korálové partie slouží většinou

jen jako reklama. Na vyleštěné korálové větvičky

jsme si již zvykli. Ostatně ty zaujaly již naše

předky ve 14.století.( viz jídelní příbor z Francie

uložený v drážďanské klenotnici.) V Monaku v

Oceanografickém muzeu jsem si mezi

vystavenými exponáty nalezl a vyfotografoval

jeden zajímavý náhrdelník z červeného korálu se

schránkou měkkýše Pectena.

Nultý ročník Festivalu středních

uměleckoprůmyslových škol

Libereckého kraje.

Festival se konal v krátkém termínu 4. a 5. 11. 2016 od 10.00 do

17,00 hodin. Doplnily výstavu prací z Mezinárodního sympozia

Uměleckoprůmyslových škol. Zde se představily jednotlivé umělecké

školy Libereckého kraje: SUPŠS Železný Brod, SUPŠ Kamenický

Šenov, VOŠ a SŠ Nový Bor, SUPŠ a VOŠ Turnov, SUPŠ a VOŠ

Jablonec n. Nisou a SOŠ v Jablonci n. Nisou.

Jednotlivé školy předváděly řemeslné činnosti ve školách

vyučovaných. Byly rovněž podávány informace o jednotlivých

školách a jejich studijních oborech.

Festival se konal před budovou muzea (Umělecké odlévání

kovů, práce uměleckých kovářů.) Uvnitř budovy v přednáškovém sále

se předvádělo broušení skla a drahokamů, umělecké zpracování a

vybrušování skla, zlatnictví a stříbrnictví, rytí kovů a zhotovování

dekorativních předmětů.

Šperkař 2017

15

Festival měl dobrý ohlas a návštěvnost. Doufám, že podobné

akce, přibližující a propagující tyto umělecká řemesla nezůstanou jen

u nultého ročníku a že se opět setkáme s takovouto ušlechtilou akcí.

(Fry.)

Čtyřicet let od výroby šperků s vltavíny.

RNDr. IvanTturnovec, ing.Miloslav Frydrych .

Jsou výročí, na které vzpomíná celý národ. Jsou výročí, na

které vzpomíná skupina lidí a jsou výročí, na které sedá prach

zapomnění. To poslední lidé po nějakém čase již berou jako

samozřejmost se slovy „to bylo již tady vždycky“. Proto bychom rádi

připomněli jedno takové výročí. Musíme se však vrátit do poslední

třetiny 20. století.

V roce 1970 DUV Granát intervenovalo na UUG ( Ústřední

úřad geologický ), která vedla k podrobnému průzkumu ložisek

českých granátů v trojúhelníku Třebenice – Podsedice –Třebívlice.

Úkol převzal podnik Geoindustria, který pověřil skupinu lidí

jmenovitě Dr. Mrázka, Dr. Turnovce a Dr. Getze, aby prospektorsky

ověřili hranice této lokality.

Na poradách Geoindustrie se zveřejňovaly dílčí výsledky

tohoto průzkumu. Na poradě v Českých Budějovicích, se Dr.

Turnovec neprozřetelně zmínil o možnosti těžby vltavínů na lokalitě

Ločenice. Jeho poznámka padla na úrodnou půdu.

Ještě předtím byla intenzivní publikační činnost k blížícímu se

stému výročí popsání vltavínů Josefem Mayerem, profesorem Karlovy

Univerzity v Praze. Tyto mylně označil jako jihočeské olivíny.

Šperkař 2017

16

Ukázalo se však, že jde o sklovitou hmotu typu obsidiánu. Její původ

byl označen jako odpad prastarých skláren. Později, po změření

radiouhlíkovou metodou, se zjistilo stáří vltavínů na 13 milionů let.

V té době nebyl na světě ani první lidoopové, natož sklárny. Nastala

vědecká honička, jak vlastně vltavíny vznikly. Jejich uložení bylo

v hostitelské zemině, ze které nemohly vzniknout. Dodnes jde o

nedořešenou záhadu.

Dr. Turnovec byl pověřen vytipováním lokality, vhodné pro

pokusnou těžbu vltavínů, bez vlivu na ekologii prostředí. Těžbou bylo

získáno 1 725 kusů vltavínů o hmotnosti 4 376 gramů. Velké vltavíny,

nepoužitelné pro výrobu šperků byly předány Národnímu muzeu

v Praze a část menších vltavínů převzalo družstvo Granát.

Mezi tím byla navázaná na úzká spolupráce na základě

průzkumu českých granátů s UUG ( Ústřední ústav geologický

sídlil v dnešní Strakově univerzitě, tam kde nyní sídlí vláda

ČR), jmenovitě s ing. Jaroslavem Žežulkou.

Vedení družstva, jmenovitě ing. Miloslav Frydrych, projevilo

zájem o vltavíny jako nový drahokam pro šperky vedle českého

granátu. Oporou při prosazování vltavínů byl i RNDr. Vladimír

Bouška CSC, docent Univerzity Karlovy, který mořnost těžby a

zpracování přivítal a tuto myšlenku šířil. Jaký vládnul skepticismus

v možnosti využití vltavínu, jako šperkového kamene dokladuje tento

moment: Na poradě UUG se ing. Jaroslav Žežulka zmínil o

možnostech těžby a zpracování vltavínů. Přizvaný RNDr. Rudolf

Rost, který vltavíny a tektity studoval a napsal o nich podrobnou

publikaci, se urazil a z porady odešel. Myslel si, že je to nějaký

opožděný aprílový žert, mířící na jeho osobu.

Šperkař 2017

17

Proč však takový skepticismus? Na krajinské výstavě v roce

1900 soupeřil český granát s vltavínem v oblibě. Vyráběly se šperky

z broušených vltavínů v kombinaci s perličkami. Brusiči však začali

vltavíny falzifikovat a brousili je ze zeleného skla z pivních lahví.

Protože nebyla známá diagnostika k rozlišování pravých a nepravých

vltavínů, byl tento odmítán, diskreditován a na sedm desítiletí jako

šperkový kámen zapomenut. Vraťme se však k vývoji nových

vltavínových šperků.

Skepticismus k vltavínům přetrvával. Družstvem zakoupené vltavíny

v hodnotě cca 20 000 Kč byly v družstvu odmítnuty. Ekonom na

schůzi představenstva navrhl, aby vedoucímu výroby byla dána tato

škoda k náhradě. Od tohoto maléru jej zachránil předseda družstva

František Koníček, který prohlásil: „ Jen ho nechte, ví co dělá.“ To

však nebylo všem trablům konec. Geoindustria odmítla vltavíny těžit

s tím, že musí šetřit se zdraženou naftou. Těžby se ujalo JZD

Borovany, které přislíbilo, že těžbu bude podle potřeby občasně

provádět. V Granátě Olga Picková, vedoucí vývojového oddělení a

zároveň návrhářka šperků odmítla šperky navrhovat. Tehdejší vedoucí

provozovny šperků Ivo Bartoň si vltavíny vzal za své a začal je na své

provozovně vzorovat. Později se i vedoucí vývoje umoudřila a šperky

s vltavíny vzorovala. Je nutné se zmínit o zlatnících Slávkovi Jarešovi

a Jiřím Egertovi, kteří vytvořili individuální šperky a o novému

pracovníkovi ve vývoji Jiřímu Urbanovi, který vytvořil celou řadu

Šperkař 2017

18

vltavínových šperků.

Individuální šperky Jiřího Urbana.

Po sestavení první kolekce vltavínových šperků nastaly další

komplikace – Klenoty, v té době jediný odběratel šperků, odmítl

vltavínové šperky z důvodu nesériovosti výroby a variability velikostí

a přírodních tvarů vltavínů. Jediným odběratelem, který tyto šperky

pojal do svého sortimentu byl Tuzex a později i exkluzivní prodejny

Klenotů – Safír.

Šperkař 2017

19

Ukázky vltavínových šperků z první ověřovací kolekce.

Šperkař 2017

20

Je nutné upozornit také na publicitu a propagaci vltavínů. Do novin

psali RNDr. Ivan Tutnovec, RNDr Vladimír Bouška CSC, ing.

Jaroslav Žežulka, Ota Řeboun, Jan Kovařík,

Josef Ševčík. Psali do novin a časopisů:

Geologický průzkum, Sklář a keramik, Svobodné

slovo, Jihočeská Pravda Květy. Obrat k lepšímu

nastal po 4. Konferenci o vltavínech v Třebíči

21-22. září 1978. Zde odezněl referát o průběhu

vzorování, problematiky vltavínů, o vytvoření

nové kolekce a její uplatnění na trhu. V rámci

konference úspěšně proběhla i prodejní výstava vltavínových šperků.

Kolekce byla úspěšná. Byla rozprodána.eště dlouho se vzorovalo jen

ze surových vltavínů a velice sporadicky z broušených. Předcházely

tomu rytiny do vltavínu, kde glyptici uplatňovali jejich zajímavou

skulptaci. Jako rytce lze jmenovat Evu Mrákotovou – Víškovou, Vojtu

Záveského a Jaroslava Veselého, kteří obohatili vltavínový sortiment.

Byla zhotovena tzv. druhá kolekce vltavínových šperků, které se

prodávaly v obchodě Granátu na turnovském náměstí a také

v podchodu ALFA na Václavském náměstí.V roce 2002 začala firma

Atelier PEGA a firma Moldex, Ivo Bartoň vzorovat a vyrábět

vltavínové šperky v kombinací s českými granáty.

Šperkař 2017

21

Ukázka kolekce Atelieru PEGA. Kombinace broušených vltavínů

s českým granátem.

Drobné kameny jsou strojně

broušené. V podkovičce ručně

broušené mugle. .

Strojně broušené vltavíny vel. 3 mm.

Vltavín neoplývá dobrým lomen světla a proto se ve šperku

uplatnily fantazijní výbrusy. Základní kolekce v počtu 18 kusů šperků,

měla komerční úspěch. Vltavínové šperky se prodávaly v Zlaté uličce

na Hradčanech. Rusové označovali vltavín jako český smaragd. Zájem

turistů byl značný Tento boom byl utlumen až zvýšeným kurzem

západoněmecké marky. V dalších letech se broušení vltavínů vžilo.

V kombinaci s českým granátem jej vyrábí DUV Granát, Firma RGS,

firma Vltavín – Granát a další drobné či větší firmy. Dnes se již

vltavín vžil a zařadil se mezi oblíbené přírodní drahokamy.

Šperkař 2017

22

Ale jak určit od kdy se začaly šperky s vltavíny vyrábět?

Dokládá to článek tří autorů RNDr. Ivana Turnovce, RNDr. Vladimíra

Boušky CSC a ing. Miloslava Frydrycha na stránkách časopisu

Zpravodaj šperkařství č 3 a 4 / 1986 v němž byl označen začátek

výroby dnem 20.1. 1975, kdy byla předána kolekce vltavínových

šperků do odbytového oddělení družstva.

Celý tento vývoj šperků s vltavíny měl i obecný dopad.

V sedmdesátých letech byly šperky jak zlaté tak i stříbrné

nemyslitelné s přírodními kameny vyjma českých granátů. Do zlatých

šperků se zasazovaly syntetické drahokamy a to hlavně červené a

modré očko, jak je označovaly Klenoty. Ve stříbře to byly zasazovány

barevné skleněné kameny. Užívání přírodních kamenů jak ve zlatě tak

i stříbře je dnes běžné. Takový byl posun vývoje šperků. Vzpomínáme

již více než čtyřicáté výročí výroby vltavínových šperků. Byl to

dlouhý proces, který se dnes bere jako samozřejmost.

Ze současné produkce DUV Granát , Turnov:

Kombinace vltavínu a českých granátů

Šperkař 2017

23

Použitá literatura a novinové články:

RNDr. Rudolf Rost: Vltavíny a tektity.; Academia Praha, 1972.

RNDr. Jiří Kouřimský CSC: Slovníček drahých kamenů. Příloha

Zpravodaje šperkařství ; ČSVD, Praha 1973 – 1985.

RNDr. Vladimír Bouška, RNDr. Jiří Kouřimský CSc.: Drahé kameny

kolem nás.; Státní nakladatelství Praha 1976.

RNDr. Jaroslav Bauer CSC, František Tvrz: Minerály horniny a drahé

kameny; Příroda, Bratislava ve spolupráci s Artií. 1985.

RNDr. Ivan Turnovec: Šperky s českými granáty.; nedatováno.

Josef Ševčík, Josef Velek: Djó moldavit; Mladý svět, září 1975.

I.Turnovec: Využití Jihočeských vltavínů.; Rudé právo 25.5. 1976.

V. H: Budeme těžit vltavíny?; Lidé a země č. 5 z 11. 6.1976.

Doc. Jan Kapras: Noví bratři vltavínů.; příloha Zemědělských novin –

Náš domov z 28.8 1976.

Jan Kovařík, Ivan Turnovec: Pokusná těžba vltavínů; Geologický

průzkum č.11, roč. XVII, rok nezjištěn.

Autor neuveden: Zájem o moravské vltavíny; Rudé právo, středa, 28.

12. 1977.

RNDr. Vladimír Bouška CSc.: Honba za vltavíny.; Květy datum

nezjištěn.

Šperkař 2017

24

R.Pavlíček: Komentář k fotografii ze západomoravského muzea

v Třebíči.; Svobodené slovo 27.11. 1978.

Autor neuveden: Úspěch šperkařů z Turnova.; Svobodné slovo

15.12.1978

Autor neuveden: Švédský vědec o vltavínech.; Jihočedká pravda

18.11. 1978.

Prospekt: IV. konference o vltavínech. Západomoravské muzeum

Třebíč 20-22. září 1978.

Autor neuveden: Odhalíme tajemství původu vltavínů?; nedatováno.

Dr. Ivan Turnovec: Geologická ložisková charakteristika vltavínových

výskytů.; Sklář a keramik. Roč. 29, 1979

I. Turnovec: Moldavite und ihreVerwendung – Aufschluss, 30, 11,

str419 – 426, Berlin NSR (1979).

Autor neuveden: 10. výročí výroby vltavínových šperků.;asi Květy,

rok neuveden.

RNDr. Ivan Turnovec: Problém vyhledávajícího průzkumu

šperkových kamenů v ČSSR.; Zpravodaj šperkařství č.1 1982.

Publikace: Sympozium Hornická Příbram.; Buletin č.1, str.7. 1984.

Ing.Jaroslav Žežulka: Výzkum trhu drahých ozdobných kamenů,;

Zpravodaj šperkařství č.4 1983

Šperkař 2017

25

I. Turnovec: Use of Moldavites in Jewels Production. – Second

International Conference on Natural Glasses, str. 323 – 329, Praha,

ČR. (1979).

V.Lejšová: Víte kde najdete Safir? Zpravodaj šperkařství; č.4 1984.

Stanislav Motl, Jiří Novák, Vladimír Šilhán: Průkopník nového

použití českého vltavínu Dr. Ivan Turnovec, vedoucí malé těžební

skupiny. Nedatováno.

RNDr. Ivan Turnovec, RNDr. Vladimír Bouška CSC, ing. Miloslav

Frydrych: Výroba vltavínových šperků v DUV Granát.; Zpravodaj

šperkařství, ČSVD Praha č. 3 a 4 1986.

Fotoarchiv Jiřího Urbana. RNDr. Ivana Turnovce, ing. Miloslava

Frydrycha

Zlaté volanty.

Ing. Miloslav Frydrych.

V turnovské prodejně šperků, zlatnických zakázek a také

galerií Jiřího Urbana, byl zjevný předvánoční ruch. Jen na dveřích

visela cedulka „ Opravy šperků dočasně nepřijímáme.“ Proč asi ?

Stačilo navštívit jeho atelier a odpověď je nasnadě. Jiří Urban

dokončoval Zlaté volanty pro prestižní galavečer našeho

automobilového sportu, který bude na Žofíně v Praze. „Jde o anketu

podobnou Zlatému slavíkovi“, vysvětluje unaveně a dodává: Celou noc

jsem nespal. Musel jsem narychlo opravit dvě obruče, které se při

zlacení nepovedly. Ale snad bude již všechno v pořádku a dodává:

„Anketa časopisu Světa motorů je každým rokem. Dříve to byla anketa

Šperkař 2017

26

čtenářů. Nyní hlasují odborníci automobilového sportu. Ceny jsou

udělovány kategoriích : Le Mans series, Evropský pohár tahačů,

Formula master, Lamborgini, Super trofeo a DTM. Dále se udělují

Zlaté volanty v kategoriích nazvané po Elišce Junkové určené pro nejlepší

závodnici a Jiřím Sedlářovi ( v roce 1989 ve třiceti letech zahynul při

treninku.), určené nejlepšímu automobilovému juniorovi . Nejvíce zatím,

Zlatých volantů získal Tomáš Enge, celkem deset. Pokud má Karel Gott svoji

volieru Zlatých slavíků, tak Tomáš Enge má stáj Zlatých volantů.“ Ceny se

předávají prvnímu, druhému a třetímu umístnění v kategorii. Posledním

dvěma se udělují malé Zlaté volanty, které jsou ve velikosti 5 -6 centimetrů..

Cena Zlatý volant se rovněž uděluje hostu z formule 1. V posledních letech to

byli Fin Kakkonen a Němec Šchumacher.

Původní návrh vytvořil v roce 1973 Rudolf Sochor, pracovník

vývoje v DUV Granát. Proto použil i český granát do volantu, který tvoří střed

ceny. Motiv Zlatého volantu jsou do sebe zapadající pozlacené mosazné

obruče a středový pozlacený volant. Trofej je usazena na masivní mahagonové

podložce.s krásně měňavou tmavo a světle žlutou barvou, která se výborně

hodí ke zlatu volantu. Malé Zlaté volanty jsou usazené na stříbrné pozlacené

podložce.

Panu Zdenku Voj-

těchovi a také panu

Vladimíru Hubačovi

předala naše známá

závodnice na stroji

Bugatti, Eliška Jun-

ková, první cenu.

Po náhlém úmrtí

Šperkař 2017

27

Rudolfa Sochora, který zhotovil první Zlaté volanty pro tuto anketu, přestaly

být vyráběny.Technologická karta se byly zrušena a technologie výroby se

zapomněla. Po deseti letech Jiří Urban, na základě požadavků organizátorů

ankety, tuto tradiční až romanticky působící cenu obnovil. „ Doufám že se již

nic nezkomplikuje. Budu rád, až budu úspěšně montovat poslední trofej na

podložku. Vždyť musím včas trofeje odevzdat. Ještě musím vyřezat a pozlatit

jména vítězů a upevnit je na podložku. Pak teprve si odpočinu, nebo vlastně

neodpočinu. Musím ještě do Vánoc dokončit opravy a zakázky určené pod

stromeček.To nebudu ještě několik nocí spát.To je úděl zlatníka. Udělat

obdarovávaným radost, povzdechl si Jiří Urban, až pak si odpočinu“......

„GLAMOROUS DAY“ MADE IN

JABLONEC.

Večer 12. ledna 2017 v jabloneckém

Eurocentru byla premiéra nové módní

přehlídky nazvané „ glamorous day“ –

kouzelný den. Na přehlídkovém molu

se rozzářily reflektory. Den začíná. Je

svěží letní ráno a na molu manekýnky

předvádějí modely ranních toalet..

Šperkař 2017

28

Po ránu začíná sluneční den a jde se na procházku v neformální módě.

Šperkař 2017

29

Na pláž jdeme s pestrými až bláznivými modely. Modely hýří nápady a

stejně nápadité jsou i doplňky k nim.

Na odpolední párty je nutné se obléci do slušivých a moderních šatů a

jejich předvádění se neobešlo bez momentu překvapení a humoru.

Pro letní večerní modely se uplatní i moderní stříbrné a

granátšperkyVečerní šaty však musí být vyvážené. Vždyť se jde do

divadla nebo na premieru vážné hudby. Modely byly doplňovány

bižuterií, která na modelech proti klasickým šperkům lépe vynikala.

Šperkař 2017

30

Po půvabném a

okouzlujícím

dni nás čeká večer.

Modelky

předvádějí noční oděvy. Odpočineme si a probudíme se do nového

překrásného dne.

Šperkař 2017

31

Módní přehlídka byla mnohdy překvapením i žertovných ba přímo

bláznivých modelů. Byla to velká a pestrá módní show.

Fry.

Šperkař 2017

32

Na zadní straně: momentka z módní přehlídky v Jablonci n/Nisou.

Modelky s granátovými šperky.

Cena výtisku 35,- KČ