Náklady na vytištění jednoho výtisku tohoto čísla Věstníku činily 24 Kč

VĚSTNÍKSPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ V PRAZE 4 - LHOTCE

http://lhotecka.farnost.cz/vestnik Číslo 2 – Duben 2011

Na Květnou neděli 17. dubna budou mše svaté slouženy normálně v 8,10 a v 18.30 hod. Při desáté mši svaté, upravené pro děti, budou chlapcia děvčata číst pašije. Na Květnou neděli v 15 hodin by se také mělauskutečnit v tzv. krčském lese křížová cesta pro rodiny s dětmi. Srazbude ve 15 hodin u závory u restaurace Na tý louce zelený. Pro ostatnízájemce bude křížová cesta v 17.30 hod. v kostele.

BOHOSLUŽBY O VELIKONOCÍCH

„JÁ VÍM, ŽE MŮJ VYKUPITEL JE ŽIV,“ byla s Jóbem (19,25) přesvědčena paní Marie Šárková, jejíž poslední létaživota také připomínala Jóbova trápení. Maruška Šárková byla jednou z dobrých duší Lhotky. Však se s ní také velkáčást farnosti Panny Marie Královny míru přišla v úterý 22. března dopoledne do kostela rozloučit. Naši vděčnost u rakvevyjadřovala velká kytice s nápisem „S vděčností lhotecká farnost“. Maruška zemřela v ještě poměrně mladém věku51 let v neděli 13. března. „Neděle je den vzkříšení,“ napsala k tomu jedna ze lhoteckých farnic. „Zároveň to bylaprvní neděle postní. Jak symbolické!“ (K článkům Pozvedněte hlavu! na stranách 1 a 2 a Pro mne tu bude Hospodin,Rozloučení s Marií Šárkovou, Z Podskalí do Hodkoviček, Patřila k pilířům Lhotky a Kéž Tě Pán uvítá ve své náručina stranách 8–10) Snímek Václav Lisý

POZVEDNĚTE HLAVU!

Když jsme si v to pon-dělí posílali vzájem-ně esemesky nebosi telefonovali, žePán Marušku odvolalz tohoto pozemského

Homilie při rozloučenís paní Marií Šárkovou

(Pokračování na straně 2)

Májové letos budou denně mimo středu

O Květné neděli skončí prodej duchovní literatury. Na sobotu 16. 4. před Květ-nou nedělí se na dopoledne plánuje úklid kostela. (Dokončení na straně 2)

Strana 2

putování, většinou tam jako reakcebylo: „Tak už dotrpěla… Už má po-koj… Už ji nic nebude bolet…“

Víme, že ty poslední dny a měsíceživota nesla těžký kříž. Ale na křížeživota se nesmíme dívat jako na pro-jev nějaké Boží nelásky nebo projevBožího nezájmu o nás. Nebo dokonceBoží msty. Protože všechno, co je pročlověka tady na zemi těžké a bolestné,je společná daň společné hříšnosti,kterou na sebe lidstvo uvalilo na za-čátku dějin tím nešŅastným „Ne-budu sloužit“. Ale ne každý dokážese svým křížem jít až na Golgotu sta-tečně a trpělivě, ve spojení s Kristem,jak to dokázala Maruška.

Existence utrpení ve světě je jed-no z velkých tajemství Božích. Dokudjsme nuceni chápat to jenom pozem-skými schopnostmi našeho rozumu,nikdy to plně nepochopíme. Víme je-nom to, že cena utrpení je nesmírněvelká. Náš Spasitel Kristus utrpenímzachránil celý svět. Že vlastně utrpení,které je následkem hříchu, jímž sečlověk postavil proti Bohu, Pán v ta-jemné Boží alchymii obrátil v nástrojpomocí něhož se zase člověk můžek Bohu navrátit. Díky utrpení Kris-tovu a díky utrpení všech, kdo svéutrpení spojí s Kristem, je tento světzachraňován.

Na smuteční oznámení si rodinadala citát z 19. kapitoly Jóba: „Vím,že můj Vykupitel žije, že z prachuvstanu a uvidím Boha, mé oči ho uvi-dí.“ Jób v tom úryvku vlastně víroupřekonává bolest a zoufalství, do kte-rého upadl. On tam radostně volá„Vím, že můj Vykupitel“ – je tam heb-rejsky Góel, Zastánce – „žije a že semne ujme, že se mne zastane, že simě vezme k sobě.

Maruška již také překročila práhživota a smrti, její oči ho uviděly. V cověřila tady na zemi, to už uviděla navěčnosti a Bohu soudci předložila celýsvůj pozemský život. Když si promít-neme, čím ten pozemský život naplnilanebo čím byla nucena ho naplnit…

Se svým bratrem prožívala krásnédětství v Podskalí. Jak vzpomínala,hrávali si na Vyšehradě, chodívala postaré Praze. Potom se v pěveckémsboru Na Slupi potkala se svým bu-doucím manželem Evženem. V roce1979 měli svatbu. Vychovali spolučtyři děti, dočkali se radosti na krás-ných vnoučatech.

Svůj čas věnovala nejen rodině, alepracovala i jako dámská krejčová.Obrovské množství času také věno-vala tomuto kostelu nebo této far-nosti. Šila všechny ty alby, co máme

na sobě, prala je, oltářní plátna, tovšechno je její práce stejně jako úklid,květinová výzdoba. Dobrých jedenáctroků tady učila náboženství a děti jívelmi milovaly. Čili svůj život naplňo-vala službou a láskou ke svým nejbliž-ším především, k této farnosti a i kevšem ostatním. Poslední měsíce takého musela naplnit bolestí a utrpením.A především vírou. To je jako u Jóba.Toto předkládala v této chvíli svémuStvořiteli a my věříme, že to byl živothodný křesŅana. A proto ji s důvěrouodevzdáváme Božímu milosrdenstvía věříme, že dosáhla všeho, co si vesvé víře přála, nebo po čem toužila.

Toto poslední rozloučení neboeucharistická oběŅ, která teï bude,je chvíle smutku, ale současněi chvíle takové tiché radosti. Jde sa-mozřejmě o smutek, protože je torozloučení s člověkem, kterého jsmeměli rádi a který nás miloval. Tensmutek a bolest potrvá ještě dlouhétýdny, měsíce, roky, protože s níztrácíte kus svého života. Mnohéudálosti a věci vám ji budou stálepřipomínat. Stopy jejích pozem-ských dnů se nikdy nevytratí.

Je to chvíle smutku, ale současněi chvíle jakési tiché radosti. Tiché ra-dosti pro to, že víme, že její odchodnení definitivní. A že víra nám davávidět, co našim očím zatím viditelnénení. Věříme, že život tady na zemi jepřípravou na život jiný. Předtuchounebo předmluvou, začátkem něčehobudoucího. Věříme, že duše našichzemřelých jsou blízko. Že jsou v nevi-ditelném světě, který nás obklopuje,a že jednou se s nimi budeme mocisetkat. A právě to je ta tichá radost,kterou prožíváme uprostřed smutku,který prožíváme při odchodu někohoblízkého. Takové malé světýlko upro-střed temnoty bolesti.

Vaše srdce aŅ se nechvěje. Tak jeto v evangelijním úryvku, který sirodina vybrala. Vaše srdce aŅ se ne-chvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřtei ve mne.

Pán nám tam nevytýká, že jsmesmutní nebo že se rmoutíme. Víme,že on sám byl také pohnut lítostí,když potkal pohřební průvod mlá-dence z Naimu. U hrobu svého příteleLazara Kristus také zaplakal. Bylo byto s námi všemi špatné, kdybychomnaše zemřelé neoplakávali. Ale PánJežíš to myslí jinak. Nemyslete přílišna to mrtvé tělo v rakvi, nemysletepříliš na prázdné místečko domau stolu, na místo na hřbitově. Po-zvedněte hlavu!

Vaše Maruška věřila v Pána. Věřila,že on je Cesta, Pravda a Život. On při-šel, aby splnil, co slíbil. Přišel a vzalji k sobě.

P. BEDŘICH VYMĚTALÍK

Bohoslužby…(Pokračování ze strany 1)

Na Zelený čtvrtek 21. dubna začnoumše svaté v 16 hodin a v 18.30 hod.

Na Velký pátek 22. 4. ve 13 hodin se nakřížovou cestu do „krčského lesa“ vypravíještě -náctiletí. Sraz rovněž u restauraceNa tý louce zelený.

Velkopáteční obřady se budou konatod 15 a 18.30. Při večerní bohoslužběbude chrámový sbor za řízení JosefaVavříka zpívat pašije. Provede také něko-lik postních sborů od Johanna MichaelaHaydna, bratra známějšího skladatele Josefa Haydna.

Obřady Bílé soboty 23. dubna letoszačnou až ve 20 hodin.

Zmrtvýchvstání Páně oslavíme také naBoží hod velikonoční v neděli 24. dubnabohoslužbami v 8, 10 a v 18.30 hod. Nadesátou připravují sólisté, chrámový sbora orchestr pod vedením Ladislava Pospí-šila Missu brevis in G pro sóla, sbora orchestr od Franze Schuberta. Ke koncitéto bohoslužby se po 11. hodině milovnícikrásných melodií mohou těšit i na slav-nostní Aleluja z oratoria Mesiáš GeorgaFriedricha Haendla.

O Pondělí velikonočním 25. dubnabudou mše svaté jen dopoledne v 8a v 10 hodin.

První svaté přijímání dětí, kterých seletos připravuje jedenáct, se na Lhotcejako obvykle uskuteční o 2. neděli veliko-noční, tedy 1. května o neděli Božíhomilosrdenství, při mši svaté v 10 hodin.

V květnu budou mše svaté slouženydenně mimo středu a sobotu od 18.30hod., v pátek rovněž v 15 hodin a v nedělijako obvykle také v 8 a v 10 hodin. So-botní mše svaté též začnou jako obvyklev 16 hodin. Ve středu bude mše svatá jenv 8 hodin ráno.

Májové pobožnosti se budou konatdenně mimo středu a sobotu po večerníchmších svatých v 18.30 hod., v sobotu pomši v 16 hodin a v pátek také po boho-službě v 15 hodin. První májová budev neděli 1. 5. po večerní mši, poslednív úterý 31. 5. po mši svaté v 18.30.

Na slavnost Seslání Ducha svatého –Boží hod svatodušní v neděli 12. červnana 10. hodinu – chrámový sbor se sólistya orchestrem připravuje k 200. výročískladatelova narození Missu solemnis odJana Nepomuka Škroupa.

J. N. Škroup (1811–1892), mladší bratrautora hymny Kde domov můj FrantiškaŠkroupa, byl od roku 1838 sbormistremu křižovníků v Praze a později druhýmkapelníkem Stavovského divadla. V r. 1845se stal ředitelem kůru u sv. Víta a o rokpozději učitelem hudby v semináři. Je auto-rem řady církevních skladeb včetně něko-lika mší, české opery Švédové v Praze,německé opery Vineta a české školy zpě-vu Počátky hudební. (red)

(Dokončení ze strany 1)

Pozvedněte hlavu!

Strana 3

PASTORAČNÍ SITUACE V NAŠÍ FARNOSTIZ POHLEDU SOCIOLOGICKÉHO PRŮZKUMU

Nahlédněme nyní na některé kon-krétní výsledky. Otázkou č. 2 (Jest-liže se považujete za farníka/far-nici lhotecké farnosti, co vám vefarnosti vyhovuje?) dotazník zkou-mal důvody „spokojenosti“ farníkůs jejich farností. Za pozornost z úz-kého pohledu pastorační činnostistojí umístění odpovědí vztahujícíchse nějakým způsobem k pastoračnípráci a jejich četnost.

Celkem tazatelé mohli vybíratz 22 „důvodů spokojenosti“. Až nadva pastorační důvody (kazatelé –v četnosti odpovědí na 2. místě s 69 %,a programy pro děti – v četnosti od-povědí na 7. místě s 56 %) se obje-

vují „pastorační faktory spokoje-nosti“ zpravidla až ve druhé poloviněuváděných důvodů. Mezi důvodyspokojenosti převažují spíše důvodyvnější a technické (teplo v kostele,blízkost kostela, délka bohoslužeb,liturgický prostor atd.)

Z odpovědi farníků na otázku č. 3(Znáte někoho, kdo z důvodu ne-spokojenosti opustil lhoteckoufarnost?) vyplývá, že jen necelých16 % zná někoho takového. Tedypastorační činnost ve farnosti věřícíevidentně neodrazuje. Uvedených16 % pozitivních odpovědí se pakna základě odpovědí na otázku č. 4

(Co vedlo k odchodu z farnosti?)vztahuje zejména na dobu přechodupastorační odpovědnosti z rukouP. Vladimíra Rudolfa do rukouP. Bedřicha Vymětalíka.

Mezi důvody nespokojenosti farníků,které zkoumala otázka č. 6 (Co vámosobně v naší lhotecké farnostinejvíce vadí?), se „pastorační dů-vody“ objevují jen výjimečně. Vět-šina připomínek (kritiky) se týkátechnických věcí kolem kostelaa mše svaté.

Otázka č. 7 (Co si myslíte, že bymládež v naší farnosti zaujalo tak,

Pastorační situace naší farnosti byla jedním ze zásadních témat loňského sociologického průzkumu far-nosti, kterými se zabývalo i lednové výjezdní zasedání pastorační rady farnosti (PRF). Otázky, které sezaměřovaly na tuto oblast, zkoumaly obecně spokojenost s pastorační prací, očekávání, názory a postojefarníků k jednotlivým pastoračním aktivitám či nástrojům, a konečně i aktivitu či pasivitu v této oblasti.Předmětem zkoumání v této oblasti však byly částečně i farníci samotní, aŅ už se svou „náboženskou his-torií,“ či současnou svátostnou praxí.

LHOTECKÁ FARNOST soustavně věnuje velkou pozornost dětem i mládeži, jak o tom svědčí i několik let strarý velikonočníobrázek z Církevní mateřské školy Studánka

Strana 4

aby ve farnosti zůstala?) je jednouze stěžejních otázek tohoto bloku.Na tomto místě ji však přeskočíme,abychom se jí v druhé části tohotočlánku věnovali hlouběji.

Otázka č. 8 zkoumala obecnévnímání farnosti očima farníků.Z pastoračního pohledu se jeví zají-mavé odpovědi na otázky E (ve lho-tecké farnosti se cítím být doma,jsem tu mezi svými), C (lhotecká far-nost je jedna z nejlépe fungujícíchfarností v Praze), G (pastorační práceve lhotecké farnosti je zajímavá,podnětná a důležitá pro můj du-chovní život), F (spiritualita lhoteckéfarnosti je povrchní, mnohé akcepostrádají duchovní hloubku) a D(pokud mám nějaký závažný osobníproblém či starost, nemám se komuve farnosti svěřit).

82 % farníků se cítí být ve lho-tecké farnosti doma. Propadávají zdevšak lidé středního věku (25–45 let),kteří méně často než ostatní věkovékategorie se na Lhotce cítí doma.Důvody mohou být různé. Od přiro-zených (změna bydliště) po pasto-rační (chybějící programy).

80 % lhoteckých farníků si myslí,že jejich farnost je jedna z nejlépefungujících farností v Praze. To jejistě potěšitelné zjištění.

75 % lhoteckých farníků si myslí,že pastorační práce je zde zají-mavá, podnětná a důležitá pro jejichduchovní život. U této výpovědi jevšak zřejmá přímá úměra spokoje-nosti s věkem. Čím starší farník, tímje pro něj pastorační práce ve far-nosti zajímavější. To samé však lzevyjádřit i negativně: Čím mladší far-ník, tím je pro něj pastorační práceve farnosti méně zajímavá, pod-nětná a důležitá pro jeho duchovníživot! Potěšující je jistě zjištění, žejen 8 % dotázaných je toho názoru,že spiritualita farnosti je povrchnía mnohé akce postrádají duchovníhloubku. Přesto by názor těchto 8 %neměl zapadnout, neboŅ se v růz-ných podobách objevuje i na jinýchmístech dotazníku.

A na závěr k 8. otázce ještěupřesnění k podbodu D, tedy oněm22 % farníkům, kteří nemají, komuby se ve farnosti svěřili v případě,že mají nějaký závažný osobní pro-blém či starost (pozor, dalších 25 %nemá na věc jasný názor – nevědítedy, zda mají či nemají komu sesvěřit). Nejčastěji souhlasí s 8D nej-

mladší generace do 18 let! Dlužnododat, že ti také nejčastěji mají zá-jem se se svým problémem svěřo-vat. Nejstarší generace nad 70 letmá také méně ve farnosti člověka,kterému by problém svěřili, alečastěji volili vyhýbavou odpověï(nemám názor). Podle stavu se lišíu této otázky především vdovci/vdovy,kteří uváděli častěji, že se nemajíkomu ve farnosti svěřit (39 %) a roz-vedení (29 %).

Otázka č. 9 (Znáte alespoň 10 far-níků ze lhotecké farnosti jmé-nem?) se zaměřila na vzájemnouznalost mezi farníky. 70 % dotáza-ných zná alespoň 10 farníků jmé-nem, 30 % nezná. Znalost jinýchpochopitelně roste s délkou pobý-vání ve farnosti. U těch, kteří jsouve farnosti pět let a méně, nezná62 % farníků alespoň 10 jiných far-níků jménem. U těch, kteří přišli dofarnosti mezi lety 1998–2004, ne-zná 38 % farníků alespoň 10 jinýchfarníků jménem.

Zlomový je rok 1998: před nímnezná ani 10 farníků jménem zhru-ba 20 % lidí. Zajímavá je v této sou-vislosti korelace s tím, zda se jednáo konvertity z posledních 20 let či„katolíky od malička“. 28 % „katolíkůod malička“ nezná ve farnosti aspoň10 lidí jménem, ale u konvertitůz posledních 20 let dosahuje totočíslo již 45 %. Odpovědi na tutootázku mohou vést k zamyšlení,zda tato čísla nejsou příliš vysoká,resp. zda a jakým způsobem usilovato jejich pokles.

Odpovědi na otázku č. 12 (Chodítedo lhoteckého kostela jen nabohoslužbu s konkrétním zamě-řením?) neukazují na přílišnou čet-nost takového jevu. Snad jen u mšísvatých upravovaných pro děti(22 osob) lze zaznamenat v malémíře tuto skutečnost.

Otázka č. 17 zkoumala podíl „ka-tolíků od malička“ a konvertitůve lhotecké farnosti. Na původníotázku odpovědělo 89 lidí (18,5 %)nějakým letopočtem. Mnozí však o-tázku rozebírali („věřící přece ne-může být nikdo od malička“, „víruzačíná chápat až v pubertě“ atd.).Po „přečištění“ na otázku „konver-toval 1989 nebo později“ jich zbylo62 (12,5 %), což je každý osmý velhotecké farnosti.

Otázka č. 18 (Jste biřmován/a?)cílila na „probiřmovanost“ lhoteckéfarnosti. Jistě i díky pravidelnémupastoračnímu nasazení lhoteckýchduchovních v uplynulých desetile-tích je toto číslo potěšitelně vysoké.80 % lhoteckých farníků tuto svátostpřijalo, 10 % se na svátost biřmo-vání připravovalo, či ji zamýšlí v bu-doucnosti přijmout, a jen 10 % far-níků ji přijmout v budoucnu nemíní.

Otázky č. 19 (Chodíte ke svátostismíření /zpovědi/ do lhoteckéhokostela?) a č. 20 (Pokud necho-díte ve lhoteckém kostele ke svá-tosti smíření, co by vás přimělozačít?) se týkaly svátosti smíření.Z odpovědí vyplývá, že více farníkůslaví svátost smíření mimo farnost(47,7 %) než ve farnosti (39,3 %).Výhradně ve farnosti slaví svátostsmíření 12,6 %, převážně ve farnostislaví svátost smíření 26,7 %, občasve farnosti, častěji však mimo far-nost slaví svátost smíření 19,3 %a jinam ke svátosti smíření dochází28,0 %. Bližší pohled na skupinutěch, kteří ke svátosti smíření nepři-stupují ve lhotecké farnosti, odhalí,že se jedná o osoby ve věku 35–45let, které chodí na bohoslužbu čas-těji jinam než na Lhotku, které majísvého stálého zpovědníka jindea které jsou ve farnosti nově. Snadpro někoho překvapivě vysoké pro-cento je těch farníků, kteří neslavísvátost smíření vůbec. Je to 13,4 %(63 osob z 487). Z těchto 63 osobuvedlo 10 %, že nemůže přistupovatke svátostem, 10 % že se o svátostsmíření nezajímá a 65 %, že svátostsmíření již dlouho neslavili a ostý-chají se znovu ji slavit. Uvedenáčísla bezpochyby představují jednuz pastoračních výzev pro naši farnost.

Otázka č. 21 (Zapojujete se aktivnědo činnosti farnosti? /jste napří-klad ministrantem, akolytou, lek-torem, hudebníkem, animátoremdětské mše, organizátorem něja-kého farního společenství, peču-jete o výzdobu kostela apod.?/)zkoumala aktivní zapojení farníkůdo činnosti farnosti. Na otázku od-povědělo 20 % dotázaných „ano“a 80 % dotázaných „ne“. Značněodlišné jsou tyto údaje u jednotli-vých věkových skupin. S přibývají-cím věkem aktivní participace klesá,nejvyšší je u mladých a nejnižšípřekvapivě u generace rodičů s dětmi

Strana 5

(35–45 let). Po odchodu dětí z rodinyse farníci opět o něco více angažují,ale kolem 60. roku své angažmá opětumenšují. Konkrétní údaje pro aktivníangažmá v jednotlivých věkovýchkategoriích vypadají takto:

12–18 let 46,2 %19–24 let 33,3 %25–33 let 25,8 %34–45 let 13,3 %46–55 let 20,8 %56–65 let 14,7 %65 a více 14,3 %

Otázka č. 22 (Účastnil/a jste sev posledních dvou letech i nějakých„mimobohoslužebných“ aktivit,tedy žil(a) jste s farností i mimorámec mše svaté?) se zaměřila na„pasivní“ zapojení do života farnostimimo bohoslužby. Pozitivní hodnotyjsou zde o něco vyšší než u „aktivního“zapojení. Celkově se pasivně zapojuje56 % farníků. „Mimobohoslužebnýchaktivit“ se neúčastní 44 % farníků.

„Pasivní“ zapojení do farnosti klesás přibývajícím věkem. Sestupný trendje narušen jen mezi 35.– 45. rokemvěku, pravděpodobně v souvislosti sezapojením prostřednictvím vlastních„školou povinných“ dětí. Situace v zá-vislosti na věku pak vypadá takto:

12–18 let 80,0 %19–24 let 66,7 %25–33 let 63,6 %34–45 let 71,1 %46–55 let 57,7 %56–65 let 47,1 %65 a více 40,5 %

Volná otázka č. 23 (Jestliže ano,pak se jedná o tyto aktivity…) blížezkoumala oblast „pasivního zapo-jení“. Největší účast vykazují „mimo-bohoslužebné aktivity“, které nepa-tří v nejužším slova smyslu pod„pastorační aktivity.“ Jedná se o za-hradní slavnost (zmíněno 169 x)a farní ples (100 x). Často zmiňo-vány jsou však i poutní zájezdy

(100 x), o něco méně pak koncertya jiné kulturní akce (40 x). Naopakpastorační aktivity v užším slovasmyslu jako Farní akademie (38 x),partnerství s Kralovicemi (29 x),duchovní obnovy (27 x) vykazujímenší četnost.

Otázka č. 25 (Jste ve farnosti čle-nem/členkou nějakého modliteb-ního, či jiného společenství?) sezabývala účastí farníků v některémz modlitebních či jiných farních spo-lečenství. Členem nějakého tako-vého společenství je 22,8 % farníků,žádného takového společenství seneúčastní 77,4 % farníků. Zde lzevypozorovat velké zapojení dětía mládeže do společenství, znač-nou „ztrátu“ vazby na společenstvímezi 19. a 24. rokem života, obno-vení zájmu o společenství ve spoji-tosti se zakládáním vlastní rodinya poté již kontinuální pokles zájmuo účast v nějakém společenství.Situace vypadá takto:

12–18 let19–24 let25–33 let34–45 let46–55 let56–65 let65 a víceCelkově

Je členem společenství

64,0 %16,7 %34,8 %25,3 %19,2 %13,6 %13,2 %22,6 %

Není členem společenství

36,0 %83,3 %65,2 %74,7 %80,8 %86,4 %86,8 %77,4 %

Odpovědi na otázku č. 26 (Chtělbyste být členem takového spole-čenství?) umožňují nahlédnout, zdaje tento stav chtěný, či nechtěný.Obecně lze říci, že jen menší částfarníků, kteří nejsou členy nějakéhospolečenství, má silný či mírný zájembýt členem nějakého společenství.

„Ano, mám zájem“ odpovědělo 4,2 %farníků (14 osob), „Ano, spíše mámzájem“ odpovědělo 21,7 % farníků(73 osob). Tato druhá skupina je užvýznamnější a ukazuje na existujícípoptávku. Co se týče rozložení zá-jmu podle věku, udávají zpracovateléprůzkumu, že tato otázka je vnitřně

nestabilní. Odpovědi jsou statistickyneprůkazné. Nicméně orientačně vy-padají odpovědi tak, že zájem o spo-lečenství projevují ti nejmladší do20 let a pak lidé kolem 60. Naopaknejméně často než ostatní by chtělibýt členy nějakého společenství lidéze střední generace a ti nejstarší.

12–20 21–30 31–40 41–50 51–60 61–70 70 a více

Ano 33,3 % 28,1 % 29,8 % 10,3 % 36,7 % 32,3 % 17,4 %Ne 66,7 % 71,9 % 70,2 % 89,7 % 63,3 % 67,7 % 82,6 %

Z odpovědí na otázku č. 27 (Navště-vuji tato společenství) vyplynulo,že ve farnosti existuje vícero spole-čenství rodin, které jsou však větši-nou uzavřené novým členům, dvě(dnes už tři) společenství mládeže(-náctiletí), dvě společenství maminek(jedno obecné a jedno modlitební),společenství Na cestě, několik modli-tebních společenství, sportovní spo-lečenství a některá jiná další. Jakojistý problém se jeví jednak nedosta-

tečné povědomí ve farnosti o exis-tenci těchto společenství a jednaknalezení cesty k usnadnění přístupunovým zájemcům do těchto spole-čenství tam, kde je to možné.

Otázka č. 29 (Co pro sebe či jinélidi ve lhotecké farnosti postrá-dáte?) zkoumala, zda farníci ve far-nosti postrádají nějaké akce či akti-vity pro farníky. Z pastoračníhopohledu je nepřehlédnutelná poptáv-

ka po společné modlitbě a jinýchduchovních programech jako např.vícedenních a dlouhodobějších du-chovních obnovách, méně často seobjevuje touha po akcích pro sku-piny, které možná stojí stranou pas-toračního zájmu (opuštění, rozvedení,hledající, svobodní „letití“). Avšakzaznívá i volání po dalších spole-čenstvích rodin s dětmi, společen-ství pro mládež 18–25 let /mladších-cetiletých/ a seniorů.

Strana 6

Otázka č. 30, resp. odpovědi na niukazují, že značná část těch, co povýše uvedených pastoračních akti-vitách volají, je ochotna přiložitruku k dílu. Jedná se tedy spíšeo to osoby oslovit, povzbudit a mo-tivovat k této činnosti. Z odpovědívyplývá, že 38,3 % osob, které vefarnosti postrádají nějakou akci či

pastorační aktivitu, je ochotno sepodílet na realizaci uvedenýchpodnětů. V absolutních číslech sejedná o 54 osob, což je přibližněpolovina dosud „aktivně aktivních“ve farnosti.

Otázky č. 31–37 a 40 byly zamě-řeny na některé činnosti, které mo-

hou být – vedle své informačnífunkce – i nástrojem pastoračnípráce (Věstník, Příručník, we-bové stránky, knihovna a Farníakademie).

Věstník je čten poměrně inten-zivně. Zájem o něj stoupá s rostou-cím věkem, jak vyplývá z následujícítabulky (údaje jsou uvedeny v %):

Věstník Čte pravidelně Čte občas Nečte12–20 let 6,3 46,9 46,921–30 let 16,3 57,1 26,531–40 let 31,7 47,6 26,741–50 let 42,3 50,0 7,751–60 let 41,7 47,9 10,461–70 let 57,5 31,3 11,370 a více 54,4 39,2 6,4Celkem 41,0 43,8 15,2

Většina farníků (76 %) upřednost-ňuje tištěný Věstník, minimálně far-níků (4%) elektronický Věstník a 15 %farníků čte Věstník jak v tištěné, taki v elektronické podobě.

Webové stránky farnosti jsou, či bymohly být pastoračním nástrojem far-nosti. Z odpovědí, ale i další rešerševyplývá, že za současného stavu to-mu tak není. Stránky navštěvuje čas-to 9 % farníků, málokdy 36 % a nikdy55 % farníků. Počty návštěv kolísajímezi 833 v září 2010 (z toho 517 ori-ginálních) a 1598 v prosinci 2010(z toho 1098 originálních). Návštěvníksi prohlédne v průměru 2,7 stránkya nestráví na nich déle jak 30 sekund.Návštěvník většinou vyhledá infor-mace (stránka Příručník), popř. pro-jeví zájem o fotky z Izraele (konkrétníčíselné údaje nepocházejí z průz-kumu, ale byly získány jinou cestou).

Odpovědi vztahující se ke knihovněukazují na takřka nulové využívánítéto služby. Důvody nezájmu spočí-vají především v dostatečném kniž-ním fondu domácností, chybějícímčasu na čtení, ale i v nevědomostio existenci knihovny, popř. nevyho-vující výpůjční době.

Z odpovědí k otázce Farní akade-mie vyplývá, že akademie je zajímavázejména pro seniory, příležitostněvšak probudí zájem i mladších věko-vých kategorií, resp. má potenciáltento zájem probudit. Je potěšitelné,že pravidelně (3,4 %), či příležitostně(46,4 %) navštěvuje programy Farníakademie polovina farníků. Pravi-delnými návštěvníky akademií jsouzejména osoby starší 65 let. Příleži-tostně však program akademií na-

vštěvuje i generace 46–55 let a do-konce i 36–45 let. Termín, ve kterýchse programy akademie konávají, ne-vyhovuje zejména generaci 36–45a 26–35 let (rodiny s dětmi mají v ne-děli obvykle jiný program). Témataakademie takřka vůbec neoslovujígeneraci 26–35 let.

Na závěr představení výsledkůsociologického průzkumu lhoteckéfarnosti v oblasti pastorační prácese pokusme o jistě neúplné a nedo-konalé, v předkládané podobě snadalespoň částečně pravdě odpovída-jící zhodnocení pastorační práceve lhotecké farnosti u jednotli-vých věkových kategorií.

a) PASTORACE DĚTÍAž dosud velmi dobře fungující výukanáboženství, pravidelně upravovanémše svaté pro děti, křížová cestapro děti, akce směřující k vytvářeníspolečenství typu dětského karne-valu, či lampiónového průvodu a v ne-poslední řadě i letní a zimní prázd-ninové pobyty pro děti z farnostiukazují na skutečnost, že objektivněse v této oblasti dělá mnohé. Far-nost si je této skutečnosti vědomaa i uskutečněný průzkum to přesvěd-čivě dokládá. Svědčí o tom zejménavysoké procento zastoupení „rodi-čovské generace“ (31–40 let) s ma-lými dětmi. Tato „rodičovská“ gene-race je druhou nejvíce zastoupenouve lhotecké farnosti. Tvoří ji 17,5 %farníků. Dalším dokladem kvalitnípastorační práce s dětmi je i sa-motné ocenění farníků. 56 % far-níků oceňuje, že jsou ve lhotecké

farnosti programy pro děti. A 44 %farníků si cení toho, že do lhotec-kého kostela mohou chodit rodičei s „rušícími“ dětmi.

b) PASTORACE MLÁDEŽEA MLADÝCH -CETILETÝCH

Zde výsledky výzkumu ukazují na bo-lavé místo farnosti. Generace 12–20let má nejmenší poměrné zastoupeníve farnosti (pouhá 7,5 %). Bezpro-středně po této nejmladší zkoumanégeneraci sice následuje generace50–60 let (10,2 %), avšak hned potés 10,7 % přichází opět generace mla-dých -cetiletých (21–30 let).

Výzkum ukázal, že čím je farníkmladší, tím méně je pro něj pasto-rační práce ve lhotecké farnosti zají-mavá, podnětná a důležitá pro jehoduchovní život (otázka 8G). Rovněžz výzkumu vyplynulo, že pokud mámladší farník nějaký závažný pro-blém či starost, nemá se s tím komuve farnosti svěřit (otázka 8D).

Názor, že lhotecká farnost je farnost„elitářská“ (8B) zastávají nejvíce pří-slušníci nejmladší generace (12–20let a 21–30 let). Nepřehlédnutelná jei skutečnost, že zatímco ve věku12–18 let je 64 % mladých farníků čle-nem nějakého společenství (zpravidla„náboženství“ či spolčo -náctiletých),ve věku 19–24 (vysokoškoláci či mla-dí pracující) toto číslo strmě spadnena 16,7 %, tj. pouhou jednu čtvrtinu.Po nejstarší generaci jsou to nejslabšíhodnoty ve farnosti. Za zmínku stojírovněž i fakt, že generace -náctiletýcho něco více než ostatní věkové kate-gorie vyjadřuje touhu být členem něja-kého společenství (33 %).

Strana 7

Na druhou stranu ovšem z prů-zkumu vyplývá, že je to právě nej-mladší generace, která se nejvíceaktivně zapojuje do života farnosti.Činí tak 46,2 % mladých ve věku12–18 let a 33,3 % mladých ve věku19–24 let. Průměr farnosti u „aktiv-ního zapojení“ přitom je pouhých20 %. Průzkum rovněž dokládá, žetotéž platí i pro „pasivní“ zapojenímladých do života farnosti. Je-li prů-měr celé farnosti u pasivního zapo-jení 56 %, pak u mladých ve věku12–18 let činí 80 % a u mladých vevěku 19–24 let 66,7 %.

Otázka č. 7 (Co si myslíte, že bymládež v naší farnosti zaujalo tak,aby ve farnosti zůstala?) byla vě-nována přímo mládeži, a proto je namístě ji právě zde připomenout. Uka-zuje se totiž, že právě v této otázce se

pohled na potřeby mladých významněliší u samotných mladých a u zbytkufarnosti. Tak např. mladí (81 %) vý-razně intenzivněji než zbytek farnosti(62 %) volají po společenství a spo-lečném trávení času, mladí -cetiletípo společných sportovních aktivitách(70 %). Mladí -náctiletí naopak odmí-tají „puŅáky“ (28 %), které generacejejich rodičů naopak intenzivně dopo-ručuje (63 %). Mladí se také chtějí za-pojit do aktivit farnosti (53 %) více nežsi farnost v průměru myslí (36 %).Stejně tak, zdá se, dospělí nechápoupotřebu animátorů pro společenství(průměr u farnosti – 35 %), po kterýchmladí tak volají (53 %).

Jednotlivé odpovědí u otázky č. 7u vybraných věkových kategoriía u celé farnosti ukazuje následujícítabulka (údaje jsou uvedeny v %):

Farnost 12–20 let 21–30 let 31–40 letcelkem

Existencespolečenství mladých 62,4 81,3 78,00 77,75Výlety a výpravy 58,9 75,0 64,00Sportovní aktivity 51,4 53,1 70,00PuŅáky 46,5 28,1 44,00 63,00Pobyty pro mládež 42,6Duchovní obnovy 36,3Nabídky zapojení sedo farnosti 35,9 53,1 34,0Animátoři, kteří sebudou věnovat 34,9 59,4 52,0Vlastní prostory 30,3 25,0 24,0Beatové mše 27,7Účast na diecézníchsetkáních 26,7Modlitební setkání 21,1Biblické hodiny 19,4

c) PASTORACE DOSPĚLÝCHV RODIČOVSKÉM VĚKU

Jak již bylo zmíněno výše, je gene-race 30.–40. let ve farnosti druhounejčetnější generací. Z výzkumu vy-plývá, že „aktivní zapojení“ je u tétogenerace nejnižší, „pasivní zapo-jení“ oproti tomu nadprůměrné. Dlevyjádření volně dopisovaných dodotazníků u této generace postrádátato skupina pastoraci rodičů v ob-lasti výchovy a v oblasti sexuality(oblast vzdělávání) a duchovní cvi-čení pro manžele (víkendové či do-konce prázdninové týdenní).

Za připomínku stojí skutečnost,že generace 35–45 let slaví nejčas-těji svátost smíření mimo lhoteckoufarnost.

d) PASTORACE DOSPĚLÝCHV POZDNÍM STŘEDNÍM VĚKU

Z výzkumu vyplývá, že farníci v této

Modlitební triduum maminek

věkové kategorii zpravidla nejsouukotveni v nějakých společenstvích,ale mezi 50. a 60. rokem jakoby seu nich probouzela touha po společen-ství. Lze zde tedy zaznamenat mírnýnárůst zájmu o společenství. Kromětoho se po odchodu dětí „z rodinnéhohnízda“ v poněkud větší míře anga-žují ve farnosti než generace bezpro-středně předcházející. Tato skupinaprojevuje zájem o kulturní programy,duchovní formaci a objevují se u níi ojedinělé zmínky vyjadřující zájemo víkendové pobyty.

e) PASTORACE SENIORŮVýzkum dokládá, že senioři jsous pastorační činností ve lhotecké far-nosti nejvíce spokojeni. Současněvšak mají nejmenší zájem o společen-ství (třebaže v několika dotaznících sevolání po společenství seniorů ozývá).Tato skupina vykazuje i nejmenšíaktivní i pasivní účast na „mimoboho-služebných“ aktivitách. Výjimku z to-hoto trendu představují programyFarní akademie a poutní zájezdy.

Takové jsou tedy výsledky sociolo-gického průzkumu v oblasti pasto-race pro lhoteckou farnost. Jsmepřesvědčeni, že poskytují dobrý ná-hled dovnitř farnosti a mnohé pod-něty pro utváření pastorační prácedo budoucnosti.

Proběhnuvší průzkum je tak do-brým podkladem pro pastorační plánfarnosti na další období, který budenová pastorační rada farnosti sesta-vovat. Je zapotřebí poděkovat všemfarnicím a farníkům, kteří na průz-kumu aktivně poskytnutím odpovědía sdělením svých názorů participo-vali a umožnili tak nejen jejich vyhod-nocení, ale i „zpětnou vazbu“.

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTISnímky Jan Toepfer

a Marie Pokorná

Strana 8

Její důvěrný vztah k farnosti a obě-tavou službu její jmenovkyni PanněMarii jako Královně míru na zmíně-ném úmrtním oznámení vyjadřovalagrafika zahrnující do srdce lhoteckýkříž, sice zlatý, ale sestávající z jehel,dále postavy těch, kteří nás v cestěna věčnost předešli, a všeobjímají-cího Pána Ježíše.

„Možná bude citát z Písma půso-bit trochu drsně,“ omlouval se v prů-vodním e-mailu k parte zaslanémupo internetu členům končící pasto-rační rady farnosti, jejíž byla člen-kou, a dalším přátelům a známýmmanžel Evžen Šárka. „Nicméně simyslím, že závěr Maruščina životaobsahoval jistou podobnost s Jóbo-vým osudem. Přestože si však bylavědoma dopadu svého zdravotníhostavu na svůj zevnějšek, pohybovouschopnost atp., snažila se bojovat sesvým osudem a pracovala do po-slední chvíle. Jsem rád, že jsem s nímohl sdílet velkou část svého života.“Jako omluva jsou snad tyto řádkyzbytečné. Stávají se však svědec-tvím velké lásky a hluboké víry v jed-né z nejtěžších chvil lidského života,která nám může být příkladem.

M. Šárková se narodila před51 lety. Vyrůstala v úřednické rodiněv pražském Podskalí. Vyučila se dám-skou krejčovou a až do nástupuna mateřskou dovolenou pracovalav modelárně národního podnikuPragoděv v Holešovicích.

Se svým manželem Evženem seseznámila ve studentském pěvec-kém sboru při chrámu Panny MarieBolestné Na Slupi. Sbor vystřídalrůzné kostely v Praze, např. Týn,sv. Jana Nepomuckého na Hradča-nech a Pannu Marii Sněžnou. Zpívatvšak M. Šárková, respektive Basty-anová, jak se jmenovala za svo-bodna, začala už v roce 1968, kdypři kostele Na Slupi vznikl sboreček,který zpíval při mších pro děti.

Svatbu měli manželé M. a E. Šár-kovi před 32 lety u sv. Jana na Hrad-čanech. Na svět vypravili a dobřevychovali čtyři děti: Janu, Terezu,Jana a Miriam.

Ještě než šla Marie Šárková namateřskou dovolenou, a pak při prv-ním dítěti vystudovala Střední prů-myslovou školu oděvní.

Od roku 2000 až do svého od-chodu na věčnost učila náboženství.Aby byla kvalifikovanou katechetkou,absolvovala dvouletý katechetickýkurz při Katechetickém centru v Dej-vicích. M. Šárková je po Markétě Pur-krábkové a Evě Remešové už třetílhoteckou učitelkou náboženství, kte-rou Pán v poměrně krátkém časo-vém rozmezí k sobě povolal.

Kromě péče o náboženskou vý-chovu dětí ji v posledních měsícíchživota pomáhalo držet „nad vodou“působení v roli cvičitelky v TJ SokolPraha-Hodkovičky, i když vlastní cvi-čení již nemohla plně absolvovat.

U Panny Marie Královny míru sestarala také o to, aby ministrantii kněží měli čisté alby, a o oltářní

plátna. Organizovala brigády naúklid kostela, angažovala se přifarních setkáních maminek. Švag-rovi a švagrové hlídala děti, dokudbyly malé, při jejich salesiánskýchaktivitách.

Byla dlouholetou členkou pasto-rační rady farnosti, aktivně se podí-lela na přípravě zahradních slavností.

Ráda pekla vánoční cukroví a jakodobrou kuchařku ji oceňovali účast-níci nejedné farní akce, v posledníchletech např. víkendů pro rodinys dětmi.

Jak uvařit nedělní oběd, manže-lovi radila ještě několik hodin předtím, než odešla ke svému Pánu.Předcházející den však ještě uva-řila sama. J. S.

PRO MNE TU BUDE HOSPODIN„Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi kůži sedřeli, ač zba-ven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí (Jób 19,25–27),“ četli jsme v záhlavíúmrtního oznámení Marie Šárkové, která zemřela dne 13. března, o první neděli postní večer. V přítomnostisvého manžela usnula, aby se vzbudila na věčnosti, v přítomnosti Boží.

„Scházíme se dnes v tomto kostelena Lhotce, abychom prokázali po-slední službu tělesné lásky vaší ze-mřelé mamince, manželce, babičce,sestře, vaší příbuzné a naší farniciMarii Šárkové. Ale také se tu schá-zíme, abychom jí poděkovali za jejíživot. Padesát jedna roků není dlou-há doba, ale víme, že život se neměřípodle roků, které tady prožijeme, alepodle toho, čím ty roky dokážemenaplnit. A to ona dokázala. A také setu scházíme, abychom se s ní roz-loučili naším křesŅanským Sbohema nashledanou. Protože věříme, jakvěřila i ona, že život smrtí nekončí.Že smrt není konec, zničení, prázd-nota, ale že je to nový začátek, novýživot,“ řekl v úterý 22. března v úvo-du mše svaté, kterou jsme se dopo-ledne loučili s Maruškou Šárkovou,otec Bedřich Vymětalík, jehož zcelazaplněným kostelem Panny MarieKrálovny míru k oltáři doprovodil ně-kdejší lhotecký farní vikář StefanWojdyla a také P. Jaroslav Krajl z kun-ratického Nazareta.

Při bohoslužbě jsme prosili nikolivpouze za zesnulou, ale i za sebe,abychom nejen dobře žili, ale aby-chom jednou také dobře umírali smí-řeni s Bohem i s lidmi. „Bože, ty sesmilováváš a odpouštíš. Vyslyš našeprosby za svou služebnici Marii, kte-rou jsi k sobě povolal,“ prosil přivstupní modlitbě otec Bedřich. „Splňjejí naději a víru, uveï ji tam, kde jepravý domov a dej jí věčnou radost.“

Jak charakteristická byla proM. Šárkovou, jak jsme ji léta znali,obě liturgická čtení i evangelium!„Ženu statečnou kdo nalezne?“ četla z Knihy přísloví (31,10–31)Jana Hadravová, dcera zesnulé. „Jedaleko cennější než perly. Srdcejejího muže na ni spoléhá… Proka-zuje mu jen dobro a žádné zlo pocelý svůj život. …pracuje s chutívlastníma rukama. Podobna ob-chodním lodím zdaleka přiváží svůjchléb. Ještě za noci vstává dát po-travu svému domu… Bedra si opášesilou a posílí své paže. Okusí, jak jedobré její podnikání. Její svítilna ne-hasne ani v noci… Dlaň má otevře-nou pro utištěného a ruce vztahujek ubožáku. Nebojí se o svůj dům,když sněží, celý její dům je oblečendo dvojího šatu. Zhotovuje si při-krývky. Z jejího plátna a šarlatu jejejí oděv… Síla a důstojnost je je-jím šatem, s úsměvem hledí vstřícpříštím dnům. Její ústa promlouvajímoudře, na jazyku mívá vlídné na-učení. Pozorně sleduje chod svéhodomu a chleba lenosti nejí. Její sy-nové povstávají a blahořečí jí, téžjejí manžel ji chválí: ,Statečně si vedlymnohé dcery, ale ty je všechny před-číš.‘ Klamavá je líbeznost, pomíjivákrása; žena, jež se bojí Hospodina,dojde chvály…“ Slova stará vícenež dva a půl tisíce let, ale jak jsoustále aktuální.

Čtení ze Zjevení sv. Jana (7,9–17)přednesené Petrem Burianem

ROZLOUČENÍ S MARIÍ ŠÁRKOVOU

Strana 9

naznačovalo, v jaké společnosti sezesnulá teï už nachází. „Potom jsemviděl, hle, tak velký zástup, že by honikdo nedokázal sečíst, ze všechras, kmenů, národů a jazyků, jak sto-jí před trůnem a před tváří Beránko-vou, oblečeni v bílé roucho, palmovératolesti v rukou. A volali velikým hla-sem: ,Díky Spasiteli, Bohu naše-mu…‘ Kdo jsou a odkud přišli ti v bí-lém rouchu? … to jsou ti, kteří přišliz velikého soužení a vyprali svá rou-cha a vybílili je v krvi Beránkově.Proto jsou před trůnem Božím a slou-ží mu v jeho chrámě dnem i nocí…Již nebudou hladovět ani žíznit. Anislunce nebo jiný žár jim neublíží, ne-boŅ Beránek, který je před trůnem, jebude pást a povede je k pramenůmvod života. A Bůh jim setře každouslzu v očích.“

Povzbuzující byla i slova evange-lia podle sv. Jana (14,1–6a), jak jeúčastníkům shromáždění tlumočilP. B. Vymětalík: „Ježíš svým učed-níkům řekl: ,AŅ se vaše srdce ne-chvěje úzkostí. Věříte v Boha, věřtei ve mne. V domě mého otce jemnoho příbytků. Kdyby nebylo, řeklbych vám to. Jdu vám připravit mís-to. A odejdu-li, abych vám připravilmísto, opět přijdu a vezmu vás k so-bě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.A cestu, kam jdu, znáte.‘ Řekl muTomáš: ,Pane, nevíme, kam jdeš.Jak bychom mohli znát cestu?‘ Ježíšodpověděl: ,Já jsem ta cesta, prav-da a život. Nikdo nepřichází k Otcinež skrze mne.‘ “

Homilii otce Bedřicha uveřejňu-jeme jako úvodník na stranách 1 a 2.

Při přímluvách jsme s jáhnemRadimem Cigánkem prosili: „Bože,posilni v nás víru ve vzkříšení z mrt-vých a život věčný… Potěš ty, kteřípláčou nad odchodem naší zesnulésestry Marie z tohoto světa a budou

postrádat její laskavý pohled, dobréslovo a její pomoc… Odměň tutozemřelou naši sestru dary své láskyza všechno, co pro nás, pro našifarnost a pro tvé království zde nasvětě vykonala…“

I když byla Maruška Šárkováv kostele před oltářem přítomna,přece jsme ji tam postrádali – jakshání děti k průvodu s obětními dary.

K rekviem za M. Šárkovou seznovu sešel pěvecký sbor, pozdějšíCapella franciscana, ve kterém seMaruška seznámila s manželemEvženem a kde pak spolu léta zpívá-vali. Sbor se sice po převratu rozpadl,ale někteří jeho někdejší členovényní působí při kostele sv. Petra.

Pavel Svoboda, nějaký čas ministr,kterého však u nás známe spíšejako příslušníka Ztracené kapely, sečleny někdejšího „Šárkovic“ sboruběhem týdne pro lhotecký kůr na-studoval Requiem Claudia Cascioli-niho a českou verzi známého sboruJesus bleibet meine Freude z kan-táty J. S. Bacha č. 147.

Se zesnulou se na Lhotku přišelrozloučit i někdejší sbormistr zmíně-ného sboru František Šmíd.

Věřící během mše zpívali staro-bylou píseň Jezu Kriste, štědrý kně-že. Lhotecký mariánský kostel MarieŠárková naposledy opustila dopro-vázena písní Salve Regina.

Tentýž den v poledne byla uloženado rodinného hrobu na Vinohrad-ském hřbitově.

Za její duši jsme se v našem kos-tele znovu modlili hned následujícíneděli při přímluvách mše upravenépro děti. JIŘÍ SŮVA

Lidé, kteří chodí v neděli na desá-tou, vás znají, jak vypravujeteděti k oltáři v průvodu s obětnímidary. Jaký máte vztah k liturgii?

K liturgii mám velice blízko, pro-tože můj tatínek… celý život pomá-hal P. Jaroslavu Kadlecovi, duchov-nímu správci kostela Panny MarieBolestné Na Slupi.

Tatínek původně studoval teo-logii. Oženil se teprve za několik letpo tom, kdy musel v padesátýchletech opustit teologickou fakultu.

Pater Kadlec… začal v období„pražského jara“ velice aktivněuplatňovat reformy Druhého vati-kánského koncilu. Svaté přijímánípodával pod obojí. To byla jednavěc, s níž mu tatínek pomáhal. PředVelikonocemi zase např. doma čis-tíval liturgické nádoby. Když roze-bíral monstranci, aby ji mohl vy-čistit, mi ukazoval, jak je důmyslnězhotovena.

Tenkrát jste byla ještě děvčátko.Jaký byl váš vztah ke změnám,k nimž tehdy v církvi docházelo?

Osmašedesátý a devětašedesátýrok pokládám za úžasný právě proto, že se měnila liturgie. Jako dítějsem chodila na mši s latinsko-čes-kým misálem, kde si člověk muselnajít, co kněz u oltáře říká latinsky,aby věděl, co je to česky… V roce1968 se začala používat češtinaa liturgie se lidem víc přiblížila.

Také my děti jsme byly zapojo-vány do bohoslužby. Zpívaly jsmežalmy. Při dětských mších jsme nejenúčinkovaly jako lektoři, ale k tomu,

Z PODSKALÍ DO HODKOVIČEK

Zleva Anna Burianová a manželé Marie a Evžen Šárkovi.

Maruška Šárková ve Svaté zemi

co jsme přečetly, jsme mohly i něcoříct. Např. jeden z nás epištolu pře-četl, druhý ji krátce vyložil. Co chce-me říkat, jsme napřed domlouvalys knězem. On to buï schválil, nebonám poradil, jak náš „komentář“ ještědoplnit nebo vylepšit.

Ale rok 1968, to byl také rok vpá-du sovětských vojsk do Česko-slovenska…

To byla hrůza. Na nábřeží hlavnětanků mířily na domy, kde bydlelilidé, u Apolináře na porodnici. To sičlověk zapamatuje…

VraŅme se ještě k vaší práci kate-chetky… Čím je vyučování nábo-ženství specifické?

Při vyučování náboženství nelzeteoretizovat. Protože chlapci a děv-čata potřebují náboženství prožívat,hodně malujeme, používáme různésymboly jako srdíčka apod. I BůhOtec má svůj symbol, a ten použí-vám celý rok, když o něm mluvím.Pán Ježíš také má svůj symbol.Myslím, že děti se v tom pak doceladobře orientují. Nejlepší jsou obrázky.Samozřejmě musí být co nejjedno-dušší, protože ne každé dítě má vý-tvarné nadání.

Přivedla jste na svět čtyři děti. Jakbyste charakterizovala postavenímaminky v rodině?

Maminka je manažer, který vío všem, co se doma děje, co chybí,kdo kdy kam má jít, kdo kdy přijde,co je třeba zařídit. Rodina je obrov-ská škola organizace a vůbec toho,jak věci skloubit…

Jste Podskalačka. Jak to, že jsteměla svatbu na Hradčanech?

Sv. Jan Nepomucký je kostel,který mě svou jednoduchostí a sou-časně nádherou nejvíc oslovil, kdyžjsme tam se sborem zpívali. Byltehdy nově opravený a převažovalatam bílá a zlatá. Je to nejstarší kos-telní stavba K. I. Dientzenhoferaa není tam nic zbytečného.

Evžen tam chodil do kostela s ro-diči a bratrem a já jsem tam každouneděli putovala z Prahy 2. Nedělnícesty Prahou, kdy město ještě spalo,byly nádherné.

Před nedávnem, když jsme dětiměli na třídenní výpravě, jsme setam v naději, že tam stále ještě jenedělní bohoslužba v osm hodinráno, vypravili s manželem, ale mšetam již nebyla. Zaslechli jsme všakvarhany z katedrály sv. Víta, Václavaa Vojtěcha, a tak jsme zašli na mšisvatou tam. Člověk zpravidla zná

katedrálu z různých slavností, kdy jetam hlava na hlavě. Na mši v osmhodin ráno tam bylo pár lidí. Mělajsem dojem, že najednou to místo,kudy šly dějiny, bylo jen pro mne. Do-konce jsme si sedli do první lavice,která jinak bývá vyhrazena pro různévýznamné hosty, a zblízka vychut-návali pohled na oltář. Po skončeníbohoslužby jsme si katedrálu mohliúplně v klidu prohlédnout…

Z tohoto rozhovoru cítím, že mátePrahu hodně ráda…

Vždycky, když mi bylo hodněsmutno, jsem i jako malá sama doká-zala jít na Malou Stranu, na Kampu…Na Malé Straně mě nadchlo, kdyžjsem zvedla oči a podívala se na fa-sády domů, jak si je naši předkovévyzdobili. Ráda jsem četla pověstio staré Praze, o domovních štítech.

Jak se vám tedy žije v Hodkovič-kách?

V Hodkovičkách se mi žije dobře.Je tam klid a moc hezky.

Já jsem vyrůstala v normálnímpražském činžáku. Neměli jsme za-hrádku, ani chatu či chalupu. Navenkově jsem v létě bývala nanej-výš tři týdny, takže jsem větší částprázdnin trávila v Praze. Sice jsemměla blízko do botanické zahradyNa Slupi, ale tam se moc řádit ne-dalo. Jedině na Vyšehradě jsmesi jako děti užívaly na hradbácha v různých zákoutích a prolézačkách.

Když jsem se seznámila s Evže-nem, dověděla jsem se, že jeho ro-diče mají v Hodkovičkách zahrádku,kde by se, až kluci dostudují, dalpostavit rodinný domek…

Po „Praze“ se mi nestýská. Je-lizapotřebí, do centra to od nás nenídaleko. Za dvacet minut jsem NaMůstku.

VĚSTNÍK 4/2002(z rozhovoru s Marií Šárkovou)

Strana 10

PATŘILA K PILÍŘŮM LHOTKYÚmrtí Marušky Šárkové mě „vzalo“.Byla o tři roky mladší než já.

Měla jsem ji ráda. Byla to silnáosobnost, nesmírně hodná a obě-tavá a energická. Patřila k farní raděa dění kostela. Organizovala úklida hlavně výborně pracovala s dětmi.Měla krásnou rodinu a silnou víru.Patřila, jak říkám, k pilířům Lhotky.

Evžen je moc hodný manžel.Před několika lety byli spolu ve Sva-té zemi. Maruška byla z té cestynadšená. Od manžela ji vlastně

měla jako dárek (ocenění péče o jehotatínka, o kterého se doma v Hodko-vičkách obětavě starala dva roky,než také odešel na věčnost – vysvět-lení redakce). Když mi o tom vyprá-věla, vyzařovala z ní radost.

Maruščino úmrtí je rána, i kdyžvšichni máme naději v Bohu. Každýodchod blízkého člověka nás hlu-boce osloví. Ale jak mi jednou řeklP. Vladimír Rudolf, všichni odcházíme,abychom se jednou zase sešli.

EVA KOCMANOVÁ

KÉŽ TĚ PÁN UVÍTÁ VE SVÉ NÁRUČIMilá Maruško, jsme vděčni Pánu Bohu i Tobě, žejsme nejen v posledních třechletech mohli velmi intenzívně spolu-pracovat na společném díle. Měsícco měsíc jsme společně na zasedá-ních pastorační rady přemýšleli, codělat lépe, kde je potřeba pomoci,kde farnost tlačí bota. Tvůj obětavýpřístup byl obrovským darem a po-žehnáním pro lhoteckou farnost. AŅuž se jednalo o to, kdo bude dětivyučovat náboženství, kdo se po-stará o mešní a liturgická roucha,kdo zajistí úklid kostela, kdo napeče

na zahradní slavnost, kdo našijerekvizity na dětské bohoslužby čikatecheze pro školy, vždy jsi bylaochotná posloužit. Pro mnohé ma-minky jsi byla oporou při nábožen-ské výchově jejich dětí a při sta-rostech, se kterými se Ti nezřídkasvěřovaly. Kéž Tě Hospodin uvítáve své náruči tam, kam jsi nás pře-dešla, a kde, jak pevně věříme, ses Tebou v jeho trvalé přítomnostiopět shledáme.

S vděčnostíPASTORAČNÍ RADAjménem celé farnosti

NEJLEPŠÍ VÝCHOVNÁ METODA je obstarat dítěti dobrou matku.CHRISTIAN MORGENSTERN

MÁME SKLON ZAPOMÍNAT, že štěstí není v dosažení něčeho,co nemáme, ale naopak v objevení a docenění toho, co máme.

Kardinál F. KOENIG

V naší farnosti se Mirek začal obje-vovat již před jedenácti lety. P. Bed-řich Vymětalík vzpomíná na svéprvní setkání s tímto zvláštním člově-kem: „Sloužil jsem mši svatou vevšední den, viděl jsem, že vzadu stojíjakási podivná existence. Najednou,uprostřed mše, se tato postava za-čala pomalu belhat dopředu. KdyžMirek došel až k presbytáři, od jednéze svící na oltáři si zapálil cigaretua zase pomalu odešel.“ Jak říká sámotec Bedřich, v absurditě a určitézvrhlosti té situace viděl i Mirkůvsmysl pro humor.

Mirkovi se množství farníků –a v první řadě naši duchovní – sna-žilo v jeho nezáviděníhodné situacipomoci. Díky nim měl zajištěn ob-čanský průkaz, nocleh nebo např.ošetření zubů, o nespočetnýchalmužnách v různých formách aninemluvě. Těžko posuzovat, nakoliksi jich Mirek vážil a nakolik této po-moci dokázal využít ke zlepšení svémateriální situace. Nicméně pravdouje, že 21. února se po neléčenémzápalu plic setkal s tím, který znádo nejmenších detailů celý jehoživot, jeho nedobrovolnou cestu naulici a všechna vnitřní zranění, kteráběhem ní utržil a se kterými je taktěžké se vyrovnat.

Na ty, kteří se 25. února vydali nazádušní mši svatou obětovanou zaMirkovu spásu, čekal fascinující po-hled: krásná rakev ze světlého dřeva,vyzdobená kyticemi, před níž hořeloheň paškálu jako všeříkající sym-bol slavného vítězství nad hříchema smrtí. Ke slavení eucharistie sesešlo společenství asi čtyřicetifarníků, včetně několika Mirkovýchpřátel ze sběrného dvora, kteřímu před obřadem dali do rakve párlahví alkoholu.

Mši sloužil otec Bedřich skutečněse vším všudy – varhanním dopro-vodem, speciálními modlitbami zazesnulé, homilie, během které mlu-vil o Mirkově bolestném osudu a zra-něném srdci, jež Bůh dokonale zná.Žalm zpíval jáhen František Marti-nek. Jeho odpověï zněla: „Věřím,že můj Vykupitel žije a že v denposlední ze země zase vstanu,a v svém těle uvidím Boha, Spasi-tele svého“. Jak příznačné, že tato

odpověï je úryvek z knihy Jób! Jób,který bez svého přičinění ztratil ve-škerý pozemský majetek a všechny

své syny a jehož tělo bylo od hlavyk patě pokryto vředy (srov. Jób1,13–19.2,7).

V kontrastu s touto lidskou –Mirkovou – bídou jsme v krásné,důstojné atmosféře slavili úžasnouslavnost eucharistie, při světle veli-konočního paškálu, s vědomím Boží-ho milosrdenství a vítězství. Musímříct, že jsem tento přechod z lidskébídy do Boží slávy Mirkovi z celéhosrdce přála.

Na závěr bych ráda poděkovalaotci Bedřichovi, který Mirkovi zajistiltak důstojné poslední rozloučení.Vím, že to nejsem jen já, kdo si hoza to velmi váží. Jsem přesvěd-čená, že díky jeho pomoci a po-moci mnoha dalších farníků seMirkův složitý osud dočká (snaduž i dočkal) stejného rozuzlení jakoten Jóbův: „Hospodin změnil Jóbůvúděl…, a dal mu všeho dvojnásob,než míval.“

JANA JIRSOVÁ

BRATR BEZDOMOVECZnali jsme jej snad všichni: malého, hubeného muže ohlašujícího svou nepravidelnou přítomnost na mšivýkřiky a nevábným odérem, člověka se slovenským přízvukem a obdivuhodnou znalostí Písma – Mirka.

JEDINÝ, KDO ROZUMÍ, JE BŮHV úterý 22. února se v kostele v rá-mečku na úmrtní oznámení objevilavývěska: „Se zármutkem a vírou vevěčný život a ve vzkříšení oznamu-jeme, že byl Bohem povolán z po-zemského života náš bratr bezdo-movec Miroslav Martin…“

Mireček, jak mu mnozí říkali, ze-mřel den před tím na neléčený zápalplic, kterým onemocněl v letošníchtuhých mrazech. Na věčnost odešelv šatech po P. Bedřichu Vymětalíkovi,který ho také ještě na sklonku životaviděl u nákupního střediska Jasná.Další ze lhoteckých věřících dam hoo několik dnů dříve viděla u Jasnés bezdomovci, kteří tam dělali, jakřekla, pěkný binec.

Lhotecká farnost se s M. Marti-nem za účasti několika desítek lidí,farníků a i několika jeho kamarádůbezdomovců, rozloučila 26. únorapři mši svaté sloužené bezpro-středně po pravidelné páteční odpo-lední bohoslužbě.

P. B. Vymětalík v kázání na jehopohřbu řekl, že ne vlastní vinou seocitl na životní cestě, po které mu-sel jít, ale na nepřízeň osudu ne-žehral. Hledal smysl života – Boha,

četl z Bible a docela dobře ji znal.Dokázal žít pro druhé. Měl dobrésrdce, dokázal se dělit o almužny.Byl si vědom svých chyb – každýmáme nějaké –, ale bojoval s nimi.Chtěl být lepší, dával si předsevzetí.

Kapitola lidského srdce a nitra jeuzavřena, řekl dále v homilii otecBedřich.

V našem nitru se odehrávají maléi velké tragédie, které tam zanechají

Strana 11

Jedna z fotografií bezdomovce Mirečkaz webových stránek FC Tempo.

Křest Miroslava Martina ve lhoteckémkostele. V pozadí jeho kmotra paníEdita Fořtová.

stopy. Ty jsou někdy tak hluboké, žeovlivní celý další život člověka. Je-diný, kdo rozumí, je Bůh. On nevidíjen následky, skutky, on zná příčinu.Zná všechny rány, po kterých zůstalyv srdci člověka hluboké stopy. Protoje Bohu vše srozumitelné a jasné.

Právě Bůh je tím, kdo přebírádopsanou knihu Mirkova života. Znávšechny jeho tragédie a rány. Zná je-ho lásku k Bohu, jeho touhu být lepší,uzavřel kázání P. Bedřich Vymětalík.

Mši za Miroslava Martina s otcemBedřichem koncelebroval P. KamilVrzal.

Za Mirečkovu duši jsme se modlilirovněž pak v neděli, i při mši svatéupravené pro děti. Na náklady souvi-sející s jeho pohřbem se následujícíneděli hned při ranní mši vybralo asi10 000 Kč. Při dalších mších se nauhrazení pohřbu vybral zbytek. Díkylidem ze lhoteckého farního spole-čenství se pro bezdomovce Mirka

našla dokonce hned dvě důstojnámísta k poslednímu odpočinku. K ulo-žení jeho ostatků byl nakonec zvolenhřbitov vršovický.

M. Martin, člověk bez domova, nássvým potulováním se kolem kostelaPanny Marie Královny míru poučoval,jak je někdy těžké žít podle učenínašeho Pána Ježíše Krista. Dávatalmužnu člověku, o kterém lze před-pokládat, že ji stejně propije, nebonedávat?

Lidem, kteří se mu snažili pomá-hat, svým „životním stylem“ působilpotíže.

Přes všechny jeho slabosti, ježbezdomovce Mirka přivedly na krajspolečnosti a posléze až k před-časnému odchodu z jeho slzavéhoúdolí, i o něm bezpochyby platí mottoúmrtního oznámení vyvěšenéhov kostele: „V tebe, Bože, jsem dou-fal, nebudu zahuben na věky.“

J. S.

ZNÁMOST OD KONTEJNERUSeznámili jsme se u kontejnerus odpady. Mirek, který tam pomá-hal, se mě ptal, jestli nemám ně-jaké zbytečné železo. Pozvala jsemho k nám domů. Přišel víckrát, aleuž ne jen kvůli železu, ale kvůli –Písmu svatému.

Dostal Bibli, avšak ztratil ji. A ztratili další.

Když zatoužil po křtu, P. BedřichVymětalík ho pokřtil. Byla jsem muza kmotru. Říkal mi krstná mama.

Dokud Písmo měl, Mireček siv něm četl a některé pasáže i citoval.

Tehdejší lhotecký farní vikářP. Kamil Vrzal se mu chtěl postarato bydlení, ale Mireček neměl občan-ský průkaz. K jeho vystavení potře-boval rodný list. Tak jsme ve třech,otec Kamil, Mireček a já, zajeli doSokolova, kam se svého času jehorodiče přestěhovali ze Slovenska.

Bydlení mu pak otec Kamil sku-tečně zařídil, ale Mirek nebyl schopnýodolávat pití, a tak o bydlení přišel.Se svou závislostí na alkoholu všakstále bojoval, občas i úspěšně. Pokřtu vydržel nepít tři dny.

Myslím, že jsme s ním i soucítili, alevadilo nám, jak někdy při mši svatévyjadřoval svou víru, a tak nás rušil.

Jeho víra však byla upřímná. Kdyžměl nějaký problém, říkával: „Pán sepostará.“ Já jsem byla toho názoru,že mu musíme pomáhat.

Modlím se za něho i s vnučkami,kterým říkával princezničky. Věřím,že ho Pán vezme do nebe a tam žese Mireček bude za nás přimlouvat.

EDITA FOŘTOVÁ

Snímky Pavel Slavíček,Jiří Novák a Marie Pokorná

Rozloučení s bezdomovcem Mirečkem u Panny Marie Královny míru.

Stalo se dobrou tradicí, žev měsíci květnu zve lhoteckáfarnost na duchovně-sportov-ně-relaxační víkend, který jeprimárně určen pro rodinys dětmi. Nejinak tomu budei letos, kdy se tento podnikuskuteční ve dnech 13.–15.května uprostřed krásné šu-mavské přírody v Domě sv. Vin-tíře v Dobré Vodě u Hartmanic.

Lhotecká farnost je velmi po-četná, což má však za důsledekznačnou míru anonymity. Cíl, sekterým je tento víkend pořádán,je umožnit rodinám s dětmi či bezdětí, ale i samotným maminkáms dětmi (či tatínkům), navázatkontakt s ostatními rodiči ze lho-tecké farnosti a společně prožítněkolik dnů naplněných odpočin-kem, pobytem na čerstvém vzdu-chu a několika málo duchovnímiimpulsy.

Neváhejte tedy a vyrazte letoss farností na Šumavu! Programvíkendu je utvořen tak, že umož-ňuje účast i rodičům s miminky,předškolními či školními robátkya odrůstající mládeží. Tak jakokaždý rok nebude ani letos chy-bět pohádka pro děti na dobrounoc, sobotní dopolední procházkak Vintířově skále, odpolední spá-nek či cyklistický víkend pro spor-tovně založené a konečně ne-dělní výlet na hrad Kašperk.Romantici se mohou těšit na so-botní večerní táborák.

Povzbuzením pro duši budejistě nejen páteční večerní mod-litba rodičů v kostele sv. Vintíře,ale i společná májová v kaplina Hůrce či nedělní bohoslužbas farností Kašperské Hory.

Cena za ubytování a společ-nou stravu činí na víkend 690 Kčna dospělého a 500 Kč na dítě(2–15 let).

Bližší informace stejně jakopodrobný program víkendu na-leznete na webových stránkáchwww.lhotecka.farnost.cz. Přihla-šovat se můžete buï v sakristiiu jáhna Radima Cigánka či tele-fonicky u Ládi Vagenknechta natelefonním čísle 777 834 316.Oba rádi zodpoví i případné do-tazy. Takže nashledanou v Do-bré Vodě!

P. K.

ODPOČINEKA SETKÁNÍPRO DUŠI I TĚLO

Strana 12

Celý život tedy pracujete s kni-hami…

Knížky jsou bezvadná věc. Dou-fám, že je z lidského života nevy-tlačí ani nějaká krize včetně zvy-šování daně z přidané hodnoty, aniekonomika nebo elektronika. Z témě jímá hrůza.

Bydlíte v Úněticích. Jak došlo k to-mu, že jste zakladatelkou farníknihovny na Lhotce?

Tenkrát jsme ještě do roku 1997bydleli v Braníku a já jsem jezdilado kostela na Lhotku. Paterovi Ru-dolfovi se začaly hromadit spoustyknih, jež mu nosili věřící, protožejim bylo líto je vyhazovat. Věděl, žecelý můj život byl spjatý s knížkami,že jako invalida nemám na nějakoukloudnou práci naději, a tak slovodalo slovo.

Než se knihovnu podařilo dátjakžtakž dohromady, na faru jsemchodila dvakrát týdně. Ve čtvrtek do-poledne jsem knížky třídila a v úterýodpoledne je postupně začínalapůjčovat.

Od kdy máme na Lhotce knihovnu?Asi od roku 1993 nebo 1994.

Kolik je v ní knih?Přes 1300 svazků.

Jaké to jsou knihy?Nejvíc je v knihovně, přibližně

z jedné třetiny, beletrie. Protože jsmefarní knihovna, hodně je v ní samo-zřejmě zastoupena duchovní pro-blematika a teologie. V knihovněvšak máme i knihy o hudbě, divadlea umění vůbec, literaturu o historii,pedagogickou a psychologickou lite-raturu a také přírodní vědy.

V knihovně je Baar, Bass, Böll,Cronin, Čechov, Dickens, Dobraczyń-ski, Dumas, Exupéry, Green, AgathaChristie, Kossaková, Kožík, Křelina,Němcová, Nepil, Poláček, Puškin,Rais, Renč, Sienkiewicz… Jako pří-klad konkrétních titulů bych zmínilatřeba Příběh lvice Elsy od Joy Adam-sonové nebo Alarichovu Medicínuv županu.

Máme v knihovně také knihy proděti?

Samozřejmě. Ale dětských nábo-ženských knih je bohužel málo.

Jak knihovnu doplňujete?Lidé stále nějaké knihy nabízejí,

třeba beletrii 19. století. Zejménastarší generaci, jež za totality večtvrtek stávala fronty na atraktivníknižní novinky, je proti mysli vy-hazovat knížky do popelnice. Alemísto v sále sv. Václava není ne-konečné.

Knihy nakupuji hlavně v prodejněKarmelitánského nakladatelství u sv.Vojtěcha v Dejvicích. Teï jsem koupilanapř. Divadlo pro anděly od TomášeHalíka, i když ten své knihy vydáváv Nakladatelství Lidové noviny.

Kdo si u vás půjčuje knížky?Hlavně senioři, kteří mají knížky

rádi, ale už na ně nemají – buï pe-níze, nebo místo, někdy i obojí. Animalou brožuru dnes již pod stovkunekoupíte.

Dlouho byla knihovna časově na-pojena na farní klub seniorů. Jednouza měsíc jsme se tu v úterý scházelive tři hodiny odpoledne, uvařili sikafe, já jsem jim předčítala, a všech-ny ty ženské, co sem chodily, si půj-čovaly knížky. Pak se senioři začalischázet v sobotu v podvečer, a touž já sem nejezdím. O víkendu miautobusy do Únětic jezdí ještě hůřnež v pracovní dny, takže bych sejiž domů nedostala.

A celou jednu generaci našichčtenářů seniorů si vlastně Pán Bůhuž vzal k sobě.

Jaké knížky máte ráda vy?Mám ráda knihy z Karmelitánského

nakladatelství. Jsou to knížky dobré,moudré, dobře se čtou a lidé si je rádipůjčují. Např. rozhovory s univerzitnímučitelem a redaktorem PerspektivMUDr. Petrem Příhodou nebo rozho-vory s Jiřím Pavlicou o hudbě.

Když se zmiňujete o Pavlicovi:Narodila jste se do učitelské ro-diny. Děti z takových rodin bývajímuzikální. Jak je tomu u vás?

I já jsem v dětství chodila do houslí.V Praze jsem v letech 1965–1977zpívala ve Vysokoškolském umě-leckém souboru (VUS) a v letech1984–1997, tedy jak za sbormis-trování Jiřího Mindla, tak i LadislavaPospíšila, ve lhoteckém chrámo-vém sboru.

Ve Vysokoškolském uměleckémsouboru začínala řada známýchlidí…

Ano. Zpívali v něm např. zaklá-dající členové Spirituál kvintetu.

Strana 13

LIDÉ Z NAŠEHO KOSTELA

Zakladatelka knihovny lhotecké farnosti paní dok-torka Milena Horňáková, rozená Kolářová, je Jiho-češka pocházející z ChrášŅan u Týna nad Vltavou.Její otec byl učitelem, maminka vedoucí školníjídelny a současně vyučovala ruční práce.

M. Horňáková vystudovala vltavotýnskou střednívšeobecně vzdělávací školu a pak v Praze naFakultě sociálních věd a publicistiky UniverzityKarlovy (UK) knihovnictví, vědecké informacea sociologii. Doktorát má z fakulty Filozofické.

Protože nevstoupila do komunistické strany,mohla za totality pracovat jenom na méně výz-namných místech – v Knižním velkoobchodu, v knihovním středisku Filozo-fické fakulty UK, knihovně Filozofického a sociologického ústavu a v oddě-lení výzkumu Národní knihovny.

V roce 1976 se vdala. Její manžel, který o dvacet let později zemřel, bylinženýr strojař a sociolog. Jejich dcera Markéta, jedno z dětí duchovněodchovaných P. Vladimírem Rudolfem, pracuje v Katolickém týdeníku.

V roce 1991 M. Horňáková utrpěla při autohavárii těžký úraz, takžemusela odejít do invalidního důchodu.

PhDr. MILENA HORŇÁKOVÁ

Ve VUS vznikala pěkná přátel-ství. Byla to vynikající parta, se kterouse scházíme dodnes.

Začátek mých vysokoškolskýchlet a tedy i mého zpívání ve Vyso-koškolském uměleckém souboru,než se komunistický režim v dů-sledku sovětské okupace začal opětupevňovat, byl čas značné politickéa kulturní volnosti, na který rádavzpomínám.

Ale s řadou vynikajících lidí jstese sešla i jinde.

Ano. Mou vysokoškolskou učitel-kou byla PhDr. Květa Neradová, širšíveřejnosti dnes známá z religiózníchpořadů Českého rozhlasu 6, reprizo-vaných i na Radiožurnálu.

Po převratu K. Neradová založilacírkevní Vyšší školu publicistiky, kterávychovala řadu známých novinářů.Škoda, že byla ze školy „odejita“.

V Národní knihovně byla KvětaNeradová mou vedoucí. Z mé ně-kdejší vysokoškolské učitelkya v knihovně šéfové se nakonecstala i má přítelkyně.

V exportu antikvariátu někdej-šího Knižního velkoobchodu jsempracovala – a prožila krásná léta –s P. Václavem Dvořákem, po pře-vratu českobudějovickým generál-ním a později biskupským vikářem.I tam za otcem Dvořákem K. Nera-dová chodila.

Oddělení pro export antikvariátubylo v Jungmannově ulici, v budověMozartea. Tam jsou totiž ohromnépodzemní prostory, kde jsme skla-dovali tisíce vzácných knih, častoi velice starých. Ty k nám jezdili na-

kupovat zahraniční antikváři, mezinimi německá antikvářka Streisan-dová, příbuzná známé herečky Bar-bry Streisandové.

Knihy jsme skladovali v podzemíMozartea, kancelář jsme měli v prv-ním patře.

V exportu antikvariátu jste jistě po-třebovala cizí jazyky. Kolik jich znáte?

Z Fakulty sociálních věd a publi-cistiky mám univerzitní zkoušky z ruš-tiny, němčiny a angličtiny.

Je v naší farní knihovně i cizoja-zyčná literatura?

Máme tu jenom několik titulů slo-venských, německých, anglickýcha francouzských.

Po autohavárii, kterou jste neza-vinila, byl váš zdravotní stav dlou-ho velice kritický. Dokonce jstepřežila klinickou smrt. Pamatujetesi z té doby něco?

Lékaři se divili, že jsem to pře-žila. Ještě dost dlouho připravovalirodinu na to, že bych mohla umřít.

V nemocnici jsem byla od Miku-láše 1991 do Velikonoc 1992. Pakjsem ještě tři roky chodila o berlích.

Pokud jde o tu klinickou smrt,zážitky, jak je popisuje RaymondMoody, nemám, ale byla jsem vestavu naprosté blaženosti, ze kterése mi zpátky do světa nechtělo. Nicmě nebolelo. Když jsem přišla k so-bě, probudila jsem se do bolesti.Bylo to kruté. V autě jsme byli přihavárii čtyři, ale jen já jsem byla takzřízená.

Ovlivnila vás nějak tato životnízkušenost?

Takový karambol člověka ovlivní,i kdyby se tomu kdovíjak bránil. Alejá na to nežehrám.

Když jsem se po dlouhém bezvě-domí probrala, první, co mi napadlo,bylo, že když mě Pán Bůh nenechalumřít na silnici, že teï už to přežiju.Chtěla jsem mu za to poděkovat, alenešlo to. Nevěděla jsem, ani jak sejmenuji. Naskočila mi slova „Otčenáš,“ ale dál nic. Pak mi naskočilo„Otče náš, jenž jsi na nebesích“.A dál zase nic. A tak dále. Trvalo mitři týdny, než jsem si otčenáš dala za-se dohromady. Ale nikdy jsem nebylaPánu Bohu tak blízko, jako těch ně-kolik týdnů, kdy jsem se snažila roz-pomenout se na Modlitbu Páně.

Kdy je možné si ve farní knihovněpůjčovat knížky?

Kromě prázdnin každé úterý odpěti hodin odpoledne do půl sedmé.Ve Věstníku to bývá pravidelně uve-dené v rámečku s farními aktivitamina poslední straně.

Rozhovor připravil JIŘÍ SŮVA,snímek z rodinného archívu

Mileny Horňákové

Strana 14

MÁTE DOMA NÁBOŽENSKÉ KNIHY, které nechcete vyhazovat a rádibyste je nabídli lidem, které by mohly povzbudit, pomoci jim nebo jim jenudělat radost? Antikvariát PŘEČTENÉ-KNIHY specializovaný na nábo-ženskou literaturu přijímá knihy a dál je nabídne prostřednictvím interne-tového obchodu.

a) Můžete nám knihy darovat a stát se tak členy klubu antikvariátua získat výhody členství.

b) Knihy přijímáme do komise. Peníze za knihy dostanete, až je prodáme.Knihy nám můžete přivézt, poslat, nebo si pro ně po dohodě s Vámi

přijedeme.

OSLOVILA VÁS KNÍŽKA, kterou vám půjčil/a kamarád/ka, chtěli byste siji zařadit mezi klenoty Vaší knihovny a v knihkupectví ji už nemají? Mož-ná ji najdete u nás.

ANTIKVARIÁT PŘEČTENÉ-KNIHY najdete na adresewww.prectene-knihy.cz. Kontakt: Josef Míček, telefon 732 261 067,

e-mail micek.j@centrum.

POTKAL JSTE V ŽIVOTĚ zají-mavé faráře?

Mým kamarádem byl třeba páterRudolf v Praze, s tím jsem si rozuměl.Navíc mě fascinovalo, že měl… udě-lanou křížovou cestu v modernímduchu… Vidím kolem sebe hodněvěcí, které Bůh netrestá, a mám ten-denci mu to říkat…

Já se s Bohem peru pořád.Také proto se tomu říká víra. Je

důležité si uvědomit význam tohoslova. Víra není razítko, je to něcodůvěrného. Já jsem měl vždyckytendenci v Boha věřit, možná žedřív i kvůli komunistům. Popuzovalmne ten jejich přístup…, že kdo věřív Boha, je pitomec. To mě ve vířepovzbudilo. Říkal jsem si: Už proto,že se tomu oni posmívají, stojí za tose tím zaobírat vážně.

JAN KRAUS, herec a moderátor, v rozhovoru

s P. Zbygnievem Czendlikem, VÍKEND MF DNES

31. prosince 2010

PŘEČETLIJSME ZA VÁS

Strana 15

I v naší farnosti se v nepravidel-ných intervalech pořádají minist-rantské schůzky, na kterých si mo-hou menší i větší ministranti osvěžitnejen teoretické, ale hlavně prak-tické znalosti s ministrováním souvi-sející. Protože se postupem let jakonejvhodnější termín osvědčil pátekpo odpolední mši svaté, snažíme setento termín dodržovat a schůzkydo něj plánovat.

Na poslední takovéto schůzce seobjevil také nový ministrant Oto Va-

vrek, který nabyté zkušenosti oka-mžitě zužitkoval na následující mšisvaté, kde díky tomu působil skorojako ostřílený mazák.

I vy se tedy nemusíte bát a mů-žete přijít mezi nás na další mini-strantskou schůzku. Informace o dal-ších schůzkách a další užitečnéinformace se nacházejí na ministrant-ské nástěnce, která je umístěnavedle vchodu do sakristie v sálesv. Václava. (th)

Snímek Marika Vavreková

HLEDÁME NOVÉ MINISTRANTYZNAČKA NEBOJTE SE! �V minulém čísle Věstníku jste se mohli dočíst, jak probíhalo diecéznísetkání ministrantů u nás v kostele koncem minulého roku. I když jsmesetkání hostili, bohužel zde chyběli ministranti z naší farnosti. Nutnopodotknout, že k velké škodě, protože se toto setkání velice vydařilo.

Před oltářem zleva Ondřej Polák, otec Bedřich Vymětalík, Oto Vavrek.

Ing. Olga Hroudová (34) se ne-vrací k Panně Marii Královně míru.Tam ji už léta vídáme stále. Jakomaminka již druhého dítěte se všakpo mateřské dovolené 4. dubnana půl úvazku vrátila do funkcepastorační asistentky.

O. Hroudová, původně Glaserová,vyrůstala v modřansko-lhotecké ob-lasti. Do školy chodila v Mráčkověulici. Pak měla v Jeremenkově uliciv Praze 4 rozšířenou výuku jazyků.Po vystudování Vysoké školy eko-nomické pracovala ve specializo-vané firmě zahraničního majitelev Praze na Starém Městě. Pracovattam začala už za svých vysokoškol-ských studií.

V roce 2004 se ve lhoteckémkostele provdala za programátoraTomáše Hroudu. Pro vztah manželůHroudových k naší farnosti je cha-rakteristické, že po svatbě vyvíjelinemalé úsilí, aby vhodný byt provytvoření svého rodinného hnízdasehnali v dosahu Panny Marie Krá-lovny míru. Nyní žijí na lhotecko-mod-řanském pomezí.

„Sekretariát“ lhotecké farnostiO. Hroudová tvořila od dubna 2009.

Paní Olču baví účetnictví, jež navysoké škole vystudovala. Ráda čte.Zajímá ji historie, zejména minulostPrahy. Svého času dokonce navště-vovala i kurzy Pražské informačníslužby. Ráda má zahrady pod Praž-ským hradem. Tam vodí každého, kdok nim do Prahy přijede. (jis)

Snímek Tomáš Hrouda

HLASY A OHLASYČLOVĚK DOBRÝ JAKO CHLEBAAd: Za tvůrcem křížové cesty (Věstník 1/2011)

Akademického sochaře KarlaStádníka jsem poznala už v sedm-desátých letech minulého století. Bylvždycky usměvavý, laskavý, přátel-ský. Setkání s ním bylo pohlazení

pro duši. Kdysi o něm jeden nášspolečný známý řekl, že je to „člověkdobrý jako chleba“. Chleba, který senám nikdy nepřejí a po kterém senám zasteskne, když ho delší dobunemáme. Tak se nám teï zastesknei po panu K. Stádníkovi.

MILENA HORŇÁKOVÁ

OLGA SE VRACÍ

Strana 16

DVA NOVÍ KNĚŽÍ PRO ARCIDIECÉZI

PhDr. R. Cigánek se narodil v roce1978 v Praze v katolické rodině jakonejstarší ze šesti sourozenců. Povyučení tesařem a absolvování ná-stavbového studia maturoval v roce1998 na Středním odborném učilištistavebním. Dva roky pak pracovalve stavebnictví. V roce 2006 dokon-čil studium učitelství dějepisu a ob-čanské výchovy na Pedagogickéfakultě Univerzity Karlovy. Po roč-ním pobytu v Teologickém konviktustudoval od roku 2006 na Katolickéteologické fakultě UK a žil v praž-ském semináři. Od 1. července 2010působí ve farnosti Panny Marie Krá-lovny míru v Praze 4 na Lhotce, nej-prve jako pastorační asistent a pakjako jáhen. Na jáhna byl vysvěcenloni 11. září.

Vysvěcen bude s osmadvaceti-letým Mgr. Martinem Sklenářem. Tense narodil rovněž ve věřící rodině –jako sedmé, předposlední, dítě. Od

dětství se podílel, především jakoministrant, na farním životě u kos-tela sv. Ludmily na Vinohradech.Vystudoval šestileté Všeobecnégymnázium v Praze-Čakovicích.Teologii tři roky studoval v Prazea tři roky na Lateránské univerzitěv Římě. Od loňska působil v Kolíně.

Svátost kněžství ustanovil Kristuspři poslední večeři, když po promě-nění chleba a vína ve své Tělo a svouKrev, přikázal apoštolům: „To konejtena mou památku!“

Udělovatelem svátosti kněžstvíje pouze biskup. Materií této svá-tosti je vzkládání rukou, formoujsou modlitby pronášené při jejímudělování. Platně ji může v západní– římské církvi přimout pouze svo-bodný muž.

Svátost kněžství má tři stupně:nejnižší je jáhenství s nejmenší mocí,potom kněžství s plnější mocí a bis-kupství s plnou kněžskou mocí. Tato

svátost vtiskuje nezrušitelné znamení,a proto může být přijata pouze jed-nou za život.

K přijetí svátosti kněžství se vyža-duje dodržení církvi předepsanýchpodmínek: studium na teologickéfakultě spojené s pobytem v semináři,kde jsou bohoslovci formováni poduchovní stránce.

Svátost kněžství je nezbytná pronaši spásu. Bez kněží bychom nemělimožnost získat odpuštění hříchů vesvátosti smíření, nemohli bychom při-jímat eucharistii, nebyl by nikdo, kdoby proměňoval chléb a víno v Těloa Krev Ježíše Krista, nebyla by přiná-šena oběŅ mše svaté.

Je důležité za kněze se modlit,pomáhat jim, kde je to potřebné,v jejich práci.

(red – s použitím webu pražského arcibiskupství

a Zpravodaje farnosti Pardubice)

Pro arcidiecézi pražskou budou letos vysvěceni jen dva noví kněží – Radim Cigánek a Martin Sklenář. Sta-ne se tak v sobotu 25. června při obřadu, který v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha začne v 9.30 hodindopoledne. Primici na Lhotce bude mít R. Cigánek o týden později v sobotu 2. července v 16 hodin.

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTIPastorační rada farnosti (PRF) se v dosavadním složení letos sešla ještě 31. ledna, 28. února a 28. března.

Na prvních dvou letošních zase-dáních projednala závěry ze svéhovýjezdního jednání 8. ledna v Do-bříši, respektive ze sociologic-kého průzkumu farnosti. K publikaciv 1. letošním čísle Věstníku schvá-lila stanoviska k liturgické hudběv kostele, finančním příspěvkůma trvalým příkazům. Rozhodla, žev čísle 2 by měly vyjít její závěryk otázkám pastorace. Shodla se, žestanoviska k závěrům sociologic-kého výzkumu by měla být publiko-vána jejím jménem.

V lednu připravovala volby novépastorační rady a na dalších dvouzasedáních kontrolovala, jak přípravaprobíhá. Nově zvolená PRF by seměla poprvé sejít v pondělí 2. květ-na. Zatím neformálně PRF disku-tovala též o přípravě ekonomickérady farnosti.

V pondělí 31. ledna vzala PRF navědomí předpokládané termíny uzávě-rek Věstníku. Mimo jiné předprázd-ninového čísla 3 pravděpodobněv neděli 5. června, záříjového čísla 4v neděli 7. nebo 14. srpna, posvícen-ského čísla 5 v neděli 16. října a vá-nočního čísla 6 v neděli 27. listopadu.

Projednala přípravu farního ple-su, karnevalu pro děti a zimníchaloupky.

Vzala na vědomí, že při Tříkrálovésbírce 2011 bylo vybráno 72 443 Kč,z nichž se do farnosti vrátí 47 080 Kč,a že generálnímu vikáři byla postou-pena žádost o zařazení první částiprojektu lhoteckého komunitníhominicentra, tedy rekonstrukce a do-stavby farního domu, a předánadokumentace první i druhé části(nového objektu za kostelem).

Schválila rovněž program Farníakademie (FA) na první pololetí;letos v dubnu se přednáška FA prokolizi pravidelného termínu s Veliko-nocemi konat nebude.

Zkoumala též možnosti pro znovu-obsazení uvolněného místa pasto-rační asistentky.

Pokud jde o závěrečnou bilancifarního plesu, do sálu s kapacitou250 míst se letos prodalo jen 140vstupenek. Důvodem mohlo být ozna-čení plesu za maškarní anebo nezcela dostatečná komunikace s far-níky. Příští ples by pro úsporu mělbýt zkrácen o 30–60 minut (už letosse šetřilo tím, že šatna byla provo-zována ve vlastní režii).

Na jarní období se na 13. až15. květen připravuje seznamo-vací víkend pro rodiny s dětmia na neděli 19. června se škol-kou Studánka zahradní slavnost.

Pokud jde o partnerskou farnostKralovice, bylo by záhodno obno-vit kontakty.

Pastorační asistentce bylo ulo-ženo připravit dopis pro Technickousprávu komunikací se žádostí o ob-novení patníků u kostela, protožena místě chybějících patníků už ně-kdy začínají parkovat auta, cožohrožuje bezpečnost chodců.

V pondělí 28. března PRF v úvod-ní modlitbě prosila o dobrou volbua požehnání pro novou pasto-rační radu.

Pro uveřejnění v tomto čísleVěstníku schválila článek Pasto-rační situace v naší farnosti z po-hledu sociologického průzkumu(viz strana 3–7), ocenila práci MarieŠárkové pro farnost, konstatovala,že po jejím úmrtí a předcházejícíchztrátách dvou dalších učitelek nábo-ženství bude farnost potřebovatalespoň dvě nové katechetky. Při-vítala návrat Olgy Hroudové namísto pastorační asistentky, zabý-vala se přípravou primice RadimaCigánka, zahradní slavnosti, letníchaloupky a doporučila, aby sei lhotecká farnost v budoucnosti při-pojila k Noci kostelů. (h+r)

Strana 17

Začalo to v roce 1969. Před tím bylaČeská filharmonie v Japonsku běhemsvětového tříměsíčního zájezdu jižv roce 1959. Pro mé kolegy, kteříabsolvovali i ten první zájezd, byloúžasným překvapením, jak se zeměhospodářským vývojem změnila.Nastala moderní éra ovlivněná ame-rickým způsobem života: růst mra-kodrapů, modernizace infrastruktury,snaha nezůstat pozadu za svě-tem. Ale naopak snaha ukázat svéschopnosti. To se povedlo. Tech-nická vyspělost, nadšení, přizpůso-bivost, ale hlavně poctivost v prácipřinesly výsledky.

Jezdili jsme do Japonska takřkapo dvou letech. Vždy jsme žaslinad novinkami nejen v technice, alei v úrovni života.

Pro nás bylo v Japonsku vždynejvětším překvapením, kolik lidí tammiluje klasickou hudbu. Bylo posta-veno mnoho moderních sálů s doko-nalou akustikou, a to pro dva tisíce,ba i tři až pět tisíc lidí.

Hlavní koncerty jsme měli v nej-větších městech: Tokiu, Ósace, Fu-kuoce, Sapporu a skoro vždy takév Sendai, o kterém se letos v sou-vislosti s živelní pohromou a havá-riemi blízkých atomových ektrárenpsalo nejvíc.

Japonsko je hornatá země, oby-vatelná jen z části, a to hlavně u mo-ře. Jak je to nebezpečné pro životzemě ležící v živé tektonické oblasti!

To má vliv na mentalitu lidí. Uvědo-mují si, jak relativní jsou hodnoty,které vytvářejí.

Japonce, jak jsem je poznal, mámrád. Mají svůj svět, ale jsou zvídaví,rádi poznávají jiné kultury. Ochotněpřijali i naši západní – evropskoua americkou –, ale ne až po druhésvětové válce, jak si myslíme. Jejichvynikající orchestry byly založeny jižve druhé polovině 19. století!

Japonci vyznávají buddhismusse šintoismem. KřesŅanství, které sedostalo do Japonska misií sv. Fran-tiška Xaverského, zpočátku narazilona odpor. Japonská církev má mno-ho mučedníků, ale křesŅanství se tampřece jen uchytilo. Školství rozvíjenézejména po druhé světové válce –

mateřské i ostatní školy, univerzity –společnost vítá. Nejslavnější univer-zita v Tokiu je jezuitská! U nás senapř. vůbec neví, že císařský man-želský pár měl s povolením Svatéhootce svatbu právě v jejím univerzit-ním kostele sv. Ignáce.

V těchto dnech s Japonci v du-chu prožívám to, co každý z nichočekává už od narození a na co seintenzívně připravují. Časté seiz-mické otřesy o síle kolem čtyř stup-ňů Richterovy stupnice, jaké jsemtam zažil i já, je vůbec nevzrušují.Věřím, že i po katastrofě, která jeletos zasáhla, ukáží svou morálnísílu, jak se stavět k životu, který jeu nich tak náročný.

LADISLAV POSPÍŠIL

TŘINÁCTKRÁT NA ZÁJEZDU V JAPONSKU

ZEMĚ NA SPÍCÍM DRAKOVIAč jsem byl v Japonsku již mnohokrát,nikdy jsem nezažil tak dramatickéchvíle, jako při koncertním turné Čes-ké filharmonie v březnu tohoto roku.

Celá první půlka turné probíhalaúspěšně s vynikajícím dirigentemMyung-wun Chungem i šestnácti-letým velice talentovaným sólistou –klavíristou Cho Sjong-Chinem.

Po jednom z nejsilnějších země-třesení v historii Japonska se změ-nil život nejen Japoncům, ale tatotragédie zasáhla i do programuČeské filharmonie. Japonci samizrušili tři koncerty.

Původně jsme měli hrát i ve měs-tě Sendai, které bylo nejvíce zasa-ženo zemětřesením.

Jistě i všichni čtenáři Věstníkusledovali tragické následky ničivépohromy, která ochromila v Japon-sku život.

Co nejvíce zdevastovalo pobřežíJaponska, nebylo ani tak zemětře-sení, na která jsou Japonci perfektněpřipraveni, ale byla to především vlnatsunami. V takové ničivé síle se v Ja-ponsku neobjevila více než tisíc let.

V důsledku poškození atomovéelektrárny nastoupily silné obavyz radiace, které jsou pochopitelné.

Jako poučení pro nás bych rádvyzdvihl, neuvěřitelnou japonskoudisciplinovanost, kdy se nikdo ne-snaží na úkor druhých získat vý-hody pro sebe. Všichni se chovajítrpělivě se snahou pomoci, a to kdy-koliv – při evakuaci, při mnohahodi-novém čekání v kilometrové frontěna vlaky k letišti, na dodávku potra-vin, vody apod.

Když si uvědomíme, jak se u násmnozí chovají při živelních pohro-mách, např. při záplavách, kdy musípolicisté hlídat objekty, aby nedošlok rabování! Vždy se najdou jedinci,kteří chtějí mít více výhod než ostatní,dochází k okrádání postižených, roz-krádání humanitární pomoci apod.

To v Japonsku neexistuje. Nebyljediný případ, kdy by se našel ně-kdo, kdo by těžil z neštěstí druhých.

Následující dny po ničivém země-třesení 11. března jsme zažili ještěněkolikrát otřesy v síle 5 a 6 stupňůRichterovy stupnice i při mši svaté,kdy se s námi chvěl po krédu celýkostel.

Naše známá japonská průvodkyně,jejíž rodiče bydleli blízko atomovéelektrárny, nám říkala, že Japonci seobávají, aby velké zemětřesení nepro-budilo třes celého Japonska, protožejak Japonci sami říkají, jejich zeměleží na Spícím drakovi.

Když jsme se vraceli domů pomnohých jednáních, zda vůbec po-letí letadlo, říkal jsem si v duchu:Máme to štěstí, že jedeme domů. AleJaponci tam musí zůstat, problémyřešit a nést celou tíhu tragédie.

Chtěl bych poděkovat všem, kteřína nás mysleli a modlili se za náššŅastný návrat domů. Je velice po-vzbuzující vědět, že se za vás modlívěřící nejen v kostelích, ale i na rá-diu Proglas.

Nezapomeňme ani nadále v mod-litbách na těžce zkoušené Japonsko.

JOSEF ŠPAČEKNa straně 18 navazuje článekJ. Řeháka Zemětřesení v kostele

Jako člen orchestru České filharmonie jsem byl v Japonsku třináctkrát. První zájezdy byly dost dlouhé.Někdy pět, šest i sedm týdnů.

Ladislav Pospíšil při výletu k nejvyšší japonské hoře Fudži (Fudžijamě).

Snímek z rodinného archívu

�

Strana 18

� MIMOŘÁDNĚ NABITÝ PROGRAMměla ve lhoteckém kostele posledníbřeznová neděle 27. 3. Kromě toho,že mše svatá v 10 hodin byla jako po-slední desátá v měsíci upravená proděti, v 16 hodin přednáškou profesoraMilana Petruska Rodina, děti a „střetgenerací“ v naší době pokračovalaFarní akademie, v 17 hodin vrcholilodalší modlitební triduum s modlitbamimaminek za děti a v 17.30 se jako nynípravidelně v postní době konala po-božnost křížové cesty.� PRO ŠKOLNÍ ROK 2011–2012byly do Církevní mateřské školy při-jaty tyto děti: Daniel Kalenda, OndřejBlažek, Mikel Gega, Vojtěch Prchal,Emma Boudová, Nikola Vejrychová,Pavel Lichanec, Jan Šmaus, AmálieNěmcová, Šimon Kňaze, Jan Holík,Ondřej Běhal a Marie Konečná. Jest-liže školka získá stavební povolenía v létě budou provedeny pláno-vané stavební úpravy, bude možnépřijmout ještě Markétu Svatuškovou,Matěje Krušinu, Miladu Rundovoua Martina Zentka.� JARNÍ BRIGÁDA NA ZAHRADĚCírkevní mateřské školy Studánka jenaplánována na pátek 15. dubna. Po-trvá od 15.15 asi do 18.15 hod. Počításe s vyrytím části jahod na záhonechna zadní zahradě, celkovou údržbouzáhonů, přeházením kompostu, opravouvenkovních stolů a laviček, úpravouzáhonů mezi školkou a mateřskýmcentrem Balónek a zpracováním dřev-

ního odpadu. Brigáda bude přípravouna velikonoční jarmark, který letosškolka plánuje na sobotu 16. dubna.Pokud bude zájem, bude po prácimožné opékat buřty. Brigádníci by siměli s sebou pokud možno vzít ruka-vice a štětce. � PRVNÍ DVA LETOŠNÍ ZÁJEZDYlhotecké farnosti budou směřovatv sobotu 16. dubna v 7 hodin dotrapistického kláštera Nový Dvůr,Tepelského kláštera a do KarlovýchVar a v sobotu 21. května v 6 hodindo Luhačovic a Blatnice. Odjezd vždyod kostela.� DALŠÍ KONCERT vokální skupinyMarika-A Cappella Singers se v na-šem kostele bude konat v neděli29. května v 16.30 hodin.

� AUTOREM KŘÍŽOVKY je MiloslavBabič. Pan Babič byl i autorem loňskévánoční křížovky z Věstníku 6/2010.Tajenka dnešní křížovky (zkontrolovataž po vyluštění!) je „A otevřely se jimoči a poznali ho.“ (Luk 24,31)

(red)

K R Á T C EPrávě si čtu rukopis článku kolegyPepy Špačka z České filharmonie.Musím konstatovat, že bych už asinic dalšího a světoborného nevy-myslel. Jedině snad bych zmínil to,že kostel v Tokiu, ve kterém ses námi hýbaly lavice do stran, patřík největší tamní katolické univerzitěsv. Sofie a kostel že je zasvěcensv. Ignáci z Loyoly. Léta tam působilbývalý děkan pražské teologickéfakulty P. Ludvík Armbruster.

Mše byla překrásná, upravená proděti. Zemětřesení vyvedlo z míry asijenom naši skupinu filharmoniků.

Kostel, který zde původně stál, užkapacitně nevyhovoval, a tak byl vy-staven nový, moderní. U něj vyrostlazvonice, na které byl velký kříž. Tense po tom největším zemětřeseníúplně obrátil vzhůru nohama.

Japonci jsou ale na takové těžkéchvilky zvyklí. V městské dopravěčlověka překvapí, že se vlak metrapři sebemenším otřesu okamžitězastaví.

Vázlo i zásobování potravinami.Obyčejný chléb byl nesehnatelnýmzbožím. Všichni jsme si uvědomili,co vše člověk považuje za samo-zřejmé. Ale určitě nejvíc nás posilo-valo vědomí, kolik lidí na nás myslí,modlí se za nás a též kolik bylo zanás slouženo mší svatých. VšemBohu díky. JIŘÍ ŘEHÁK

ZEMĚTŘESENÍV KOSTELE

� ZAHRADNÍ SLAVNOST FAR-NOSTI na zahradě Církevní ma-teřské školy Studánka se letosuskuteční V NEDĚLI 19. ČERVNA.Jako obvykle začne, až se věřící,kteří chodí na desátou mši sva-tou, po jejím skončení přemístíz kostela do školky. Na slavnostse svými lahůdkami opět přijedeřezník pan Petr Nečes z morav-ských Boskovic.

Strana 19

Příjemnou atmosféru hned zpo-čátku nastartoval moderátor ProkopJirsa svým Příběhem pátečníhoplesu (text najdete v tomto čísleVěstníku dále).

P. Bedřich Vymětalík nám potév úvodním slově připomněl, že kaž-dý okamžik má v našem životě svémísto – máme čas na modlitbu i časna zábavu, a i když jsme jako lidérůzní (někdo více duchovně, jinýzas zábavně naladěný), můžeme senavzájem obohacovat.

Po tomto úvodu započal prvníplesový tanec. A postupně se začalparket zaplňovat.

První přerušení způsobilo před-tančení dvou párů tanečníků akro-batického Rock&Rollu z klubu SokolKampa Praha. Při předváděnýchkreacích nejednomu divákovi v sálezatrnulo. Dívky létaly vzduchem a pa-daly k zemi, ale vždy našly oporu vesvých partnerech, kteří je bravurněvedli. Představení díky tomu sklidiloohromný ohlas a aplaus.

Po další sérii tanců došlo na lo-sování tomboly, které uvedl zvláštníhost – Saxana (znovu výtečný pře-vlek Prokopa Jirsy). Mezi obvyklýmicenami, jako jsou obložené mísya poukazy do pizzerie, se letos ob-jevily také dvě poukázky na pleteníz pedingu v Církevní mateřské školeStudánka organizovaného JanouVáňovou nebo stolní hra Labyrint.Hlavní cenu v podobě vepřové kýtysi tentokrát odnesli manželé Janaa Ondra Šárkovi, kteří se během

FARNÍ PLES – TRADICE! TRADICE?Dvanáctý farní „maškarní“ ples je za námi. Jaký byl? Z pohledu organizátora, myslím si, povedený. Tento-krát se odvážilo dorazit v rozmanitých kostýmech již více hostů. Bezkonkurenčně nejvíc se na něm obje-vilo zástupců mafiánského cechu (včetně zbraní všeho druhu), ale nechyběly ani originality typu Kleopa-try a Césara, uprchlého vězně č. 83 207, Zorra, páru hippies, mrtvé nevěsty nebo např. Bílé nemoci.O „přerostlém batoleti“ z filmu Což takhle dát si špenát nemluvě. Děkuji všem, kdo se nestyděli a v kostýmunakonec dorazili. Ples tím náležitě zpestřili a obohatili.

Strana 20

dalšího průběhu plesu podělili i s ostat-ními hosty.

Následovalo další kolo tanců, kdenechyběly ani zábavné série v čeles tanci letkis, kankán nebo jede jedemašinka. O půlnoci jsme si tradičnězazpívali naši plesovou hymnu Abynás Pán Bůh miloval pod vedenímnašich dvorních zpěvaček z kostelaBoženkou Šárkovou a Aničkou Buria-novou mladší. Poté již ples pomaluspěl ke konci. Ten nastal o druhé ho-dině ranní, kdy se poslední zbytekhostů odebral do svých domovů k za-slouženému spánku.

Na plese jsme mohli letos poprvézahlédnout také oficiálního foto-grafa Jakuba Šerých. Za jeho ochotua pořízené snímky mu velice dě-kujeme. Výsledné fotografie jsouk prohlédnutí i ke stažení na farníchwebových stránkách (http://lhotecka.farnost.cz) – pro stažení fotografieje potřeba klepnout na pobíhajícíprezentaci a na nově otevřenéstránce vlevo nahoře na odkaz„Stáhnout/Stáhnout fotografii“. Celoufotogalerii lze zobrazit na stejnémmístě pomocí odkazu „Zobrazit vše“.Pro ty z vás, kteří by si chtěli nechatnějaké fotografie vyvolat, je v sa-kristii k dispozici pro tyto účelyobjednávkový formulář s náhledyvšech fotografií.

Na tomto místě bych rád ještě po-děkoval i všem ostatním, kdo se doorganizace plesu jakýmkoliv způso-bem zapojili. Zejména Standovi Sa-lajkovi za ozvučení sálu, přípravučerveného koberce před vchodem dosálu a technické zajištění chodu ple-

su. Jeho manželce Evě Salajkové zapomoc při vydávání tomboly, chlap-cům Štěpánu Vašíčkovi a TomášiBurianovi za obsluhu šatny, našimkamarádům Martinovi Gričovi s přítel-kyní Monikou a Lukášovi Kervitceroviza prodej vstupenek před plesem,v neposlední řadě Věrce Běhalové zaznamenitý prodej lístků do tombolya paní Evě Šiškové za obstaránía přípravu všech obložených mis.Velké díky patří i otci Bedřichovi, kte-rý nás bezpodmínečně podporuje,a mojí manželce Olze za to, že mi ne-jen pomáhá, ale i podporuje při pří-pravách a trpělivě snáší mé špatnénálady s přípravou plesu související.

Na závěr se vrátím zpět k titulkua zejména k jeho poslední otázce.To proto, že přes veškerou snahu,která je do organizace plesu vklá-dána, je v posledních letech patrnýsnižující se zájem o něj. AŅ už je todáno jakýmikoliv okolnostmi (zvykem,neatraktivitou, přemírou jiných akcíapod.), rozhodl jsem se, že – hlavněvzhledem k vlastní současné rodin-né situaci – s jeho organizovánímskončím. Pokud je tedy ve far-nosti zájem o pokračování ple-sové tradice, musí se najít někdo,kdo ode mne převezme štafetua ponese ji dál. Nenajde-li se, bu-deme příští rok již jen vzpomínat naposlední farní ples v roce 2011.

Lidé ochotní se tohoto úkolu zhos-tit, obracejte se buï na mne, nebona P. Bedřicha Vymětalíka.

TOMÁŠ HROUDAtomáš@hroudovi.cz

Snímky Jakub Šerých

Půlden před pondělím, pár půlhodinpřed polednem, pražská periférie,posvátný prostor.

Posluchači přicházejí, pomaluplní posvátný prostor. Před portálemposvátného prostoru postává pří-bytku prostý povaleč požadujícípo přicházejících peníze, popřípaděpotraviny. Před posvátným prosto-rem pak policie pokutuje purpurovýpeugeot. Parkujete podélně – pěti-stovka plus pět punktů, příště papíry!povídá policista. Parkujte příčně!

Pokutovaný příchozí prchá podpřístřeší posvátného prostoru.

Po příchodu pokleknout, pokropit,pokřižovat. Posadit. Přichází průvod.První procházejí páterovi přisluho-vači. Pak posvěcení přisluhovači,pak páter. Páter políbí plátno, pokři-

žuje, přivítá. Předškolní pindíci počí-nají prudit. Publikum pěje písně.

Pak přichází předčítání. Penta-teuch, Pavlova pošta, popis Pánovapůsobení. Předčítá posvěcený po-mocník – prostitutky předejdou pra-chaté před Petrovy panty. Podivné.Pak přichází padre. Promlouvá. Po-

nešní večerníček, milé děti, bude na písmeno P. Nebojte se, všechnamísta i postavičky jsou smyšlené a pokud budete mít pocit, že by

vám to snad něco připomnělo, pak si buïte jisti, že je to jen a jen vašeutkvělá představa.

Štěstí nezávisí na množství věcí, kterévlastníme, ale na tom, jak štěstí chcemevnímat a prožívat.

Můžeme se rozhodnout, že den strá-víme v posteli a budeme počítat, kolikorgánů nám v těle nefunguje, a kteréčásti těla nás bolí, anebo můžeme po-děkovat nebesům za ty orgány, kteréještě dobře fungují.

Každý den je dar, v němž se mámesoustředit na pěkné vzpomínky, kteréjsme za života nashromáždili. Stáří jejako bankovní konto, z něhož lze vybírat,co se do něj uložilo.

Ukládejme proto po celý život pečlivěhodně pěkného na naše „vzpomínkové ban-kovní konto“. A co nám k tomu pomůže?

Osvobodit se od nenávisti, osvobodit seod zbytečných starostí, žít obyčejný život,a dávat více a čekat méně. (kl)

vídá, promlouvá, povídá. Pak pro-mlouvá. Pět, patnáct, pětadvacet…pěknou půlhodinku. „Přidej padre,potřebuju péct prasečí panenku,“přemýšlí prudérní pětaosmdesát-nice. Plešatý pán po pravici poroz-jímal, pak procitl. Pošeptá paní:„Pořád promlouvá?“ „Pořád.“ Publi-kum pomalu pění. „Potřebuju přede-jít pohromě,“ prohlašuje Pavel. Pro-chází přes posvátný prostor, pakpřes pokoj plný prcků, před pisoár.Povoluje pásek, pak provádí po-třebu. Paráda.

Pobožnost pokračuje. Přicházejípřímluvy, průvod předškolních prdů,při průvodu probíhá posbíránípeněz publika. Pak preface, promě-ňování, Paternoster, pozdravení po-koje, přijímání.

Po přijímání prchá první polovinapublika. Prý potřebují péct pokrmy.Pošetilci…

Pak přichází pomodlení, potomprogram pobožností. Pátek – pa-mátka přesvaté Panny. Přijïte! po-bízí pater. Potom přichází pseudo-předseda pastoračního poradenstvaPetr. Přispívejte, přispívejte, potře-bujeme pastorační prostory. Puber-Ņáci pokyvují palicemi. Potřebují pe-lech pro pařby. Pastorační prostorypřipadají puberŅákům perfektní, pro-to podporují Petra.

Při Petrově promluvě pomalupřešediví polovičce pánů pokrývkaplešky. Přidej, přidej…

Přichází požehnání. Před nímprchla polovina poloviny publika.Pater prochází poloprázdným pro-storem. Proč? Pak přemýšlím: Po-čkám, při pátku přijde plno pobož-ných. Přesvatou Pannu přece poctípobožností.

Přichází pátek podvečer. Padrepomalu přechází přes pokoj. Potichupřemýšlí: Přijdou? Plný prostor?Počkáme.

Pak připravuje pobožnost, pře-vléká pulover, přinese patenu, pakpomodlit. Přichází průvod.

Padre postupuje prázdným pro-storem. Proč, proč? Poptává prv-ního, přitom posledního příchozíhopolosvatého pána. Protože probíháples, pater!

PROKOP

PŘÍBĚH PÁTEČNÍHO PLESU

ŠTĚSTÍ JAKO DAR

D

Strana 21

Nově se do organizováníkarnevalu zapojili modřanštískauti z oddílu Derwen. Při-pravili si pro děti několik pís-niček s kytarou a představenímasek. Masky byly pestré.Máme radost, že na nich bylovidět, že nejsou kupované, alevětšinou vyráběné doma.Tělocvičnu například zaplniliBobci a Bobkové, Macha Šebestová v mnoha podá-ních, Křemílci s Vochomůr-kami, své tanečky předvedlyVíly Amálky a našla se i pe-řina Kanafásek.

Mládež z naší farnosti na-psala scénář a nacvičila diva-dlo. Letos bylo loutkové. Boba Bobek se snažili přesvědčitpána, který chtěl náš kostelzbourat a místo něj postavittovárnu na kartáčky na zuby.Naštěstí se jim to povedlo od-vrátit a pán dokonce začal donašeho kostela chodit. Divadlobylo natolik věrohodné, že sedoma večer dcera ptala, zdaopravdu místo našeho kostelaměla být továrna.

Soutěží letos bylo deset.Děti jezdily v autíčku MaxipsaFíka, pomáhaly Ferdovi mra-venci s házením „bláta“ naberušku, s Patem a Matemstavěly věž a stůl, v kloboukukouzelníka Pokustóna po-znávaly různé věci, s opičkouŽofkou prolézaly opičí dráhu,Krteček je naučil, co do lesapatří a co ne, a další soutěže.

Za všechny splněné úkolydostaly malou odměnu.

Nakonec se již tradičně vy-pouštěly balónky s kartičkamise jménem a zpáteční adre-sou farnosti. Jsme zvědaví,odkud a z jaké dálky se námbalónky vrátí.

Velké díky patří všem, kdobyli ochotni se do realizacekarnevalu zapojit, dát svůjčas a nápady, bez nichž bykarneval nebyl takový, jakýje. S velkým potěšením jsmepřivítali nové pomocníkyk soutěžím, kteří ještě lonibyli na karnevalu jako účast-níci v maskách.

Nově jsme také oslovili pe-kárnu Kabát, která nám vě-novala 150 výborných koblih.Mezi našeho dlouholetéhosponzora patří také pan PetrŠtastný, který nám každo-ročně zcela zdarma zajišŅujebalónky. Díky těmto sponzo-rům a výnosu z prodeje ob-čerstvení a vstupenek je kar-neval pro děti finančně zcelasoběstačný.

Pro účely karnevalu jsmezaložili samostatné webovéstránky, kde se také můžetepodívat na letošní fotografie:www.karneval-lhotka.web-node.cz

Na karneval letos přišloasi 85 dětí a 75 dospělých.

JANA A JINDŘICHVÁŇOVI

Snímek Tomáš Hrouda

ZIMNÍ CHALOUPKA 2011V neděli 13. března jsme odjížděli po mši svatév 10 hodin. Jelikož nám jel autobus až ve tři, šlijsme se na hřiště, kde jsme si povídali nebo jinakse zabavovali. Když udeřila hodina odchodu, hranískončilo a šlo se na autobus.

Z Černého Mostu jsme odjížděli kolem 15. hodiny.V Desné jsme byli asi tak v 17 hodin. V neděli se tohouž moc nestíhalo, a tak jsme se seznamovali s farou.Pak večeře, modlitba a hurá do postele.

V pondělí ráno už byly rozděleny skupinky. Ně-kteří se radují, jiní naopak smutní.

První den začal skvěle. Ranní modlitba nás na-plnila duchovně a snídaně nasytila. Po snídani jsmese dooblékli a odjížděli na lyže. Sjezdovka nebylasice nejlepší na lyžování, ale nám stačila. Byli jsmerozděleni do skupin a poté se už jen jezdilo a jezdilo,s pauzou na oběd samozřejmě.

V „chalupě“ nás čekala etapová hra. Ta byla podleknihy Strašidlo cantervillské. Pak pokračoval každo-denní program: 1. Večeře – 2. Hygiena – 3. Modlitba.A pak už hurá do hajan.

V úterý jsme šli opět na lyže. Ovšem sníh už ne-byl ani takový jako v pondělí. Lyžovat se dalo, alečastěji jsme padali. Tak jsme se, trochu zklamaní,vrátili ze sjezdovky na faru. Tam byla opět etapováhra. To byl náš poslední den na lyžích.

Ve středu dopoledne jsme měli témátko s jáhnemRadimem. Povídal nám o tématu, který jsme si samivybrali. Téma bylo modlitba. Můj osobní názor je,že nám Radim pověděl opravdu vyčerpávající věci.Každý jsme si určitě odnesli něco nového.

Po obědě následovala další část témátka. Toubylo Desatero Božích přikázání. To bylo také velicezajímavé a podrobné.

Pak přišel čas na etapovou hru. Ta byla celkemzábavná. Měli jsme složit strašidelnou story ze sa-mých slov startujících písmenkem S.

Čtvrtek byl den, kdy jsme zase měli jít lyžovat, alepodmínky nám to nedovolovaly. Tak jsme hráli zá-bavné hry. Licitace proti starším kamarádům bylacelkem zábavná. I když jsme prohráli, tak nás to na-ladilo na příjemnou náladu.

Odpoledne jsme jeli do Příchovic na faru, kde jsmeměli odpolední program. Pan farář a tzv. týmáci sipro nás připravili hru. Bylo to velice příjemně strá-vené odpoledne.

Po výletu do Příchovic jsme se vrátili na faru doDesné, kde nás čekala další etapová hra.

V pátek jsme opět byli doma a hráli se staršímikamarády různé hry. Uskutečnila se i poslední eta-pová hra. Večer byl společenský večer, kde bylyscénky, které nás všechny pobavily. Pak jsme si ještěchvilku povídali a pak už jsme šli spát.

Sobota – poslední den. Vyhlášení etapovkya dražba dobrůtek. Pak už jsme jen uklidili faru a od-jeli do našich domovů potěšit své nejbližší.

Na chaloupce mi bylo s vámi krásně. Těším sei na další chaloupky. Doufám, že se uvidíme zasev létě.

Pohodová nálada, Bůh a všichni ti skvělí lidédokážou udělat týden, jak má být!

ŠTĚPÁN VAŠÍČEK (15 let)

DVANÁCTÝ KARNEVAL 12. ÚNORAV sobotu 12. února se v tělocvičně Základní školyZárubova uskutečnil již dvanáctý dětský karneval našífarnosti. Jeho tématem byly postavičky a pohádkyz Večerníčků.

Řekli byste, že ta hrůzyplná postava v pozadí v pruhovaném trič-ku je P. Bedřich Vymětalík? Co by náš lhotecký pan farář neudě-lal pro to, aby dětičky na jejich karnevalu něčím nepřekvapil…

Strana 22

Kristián Vám posílá hodně jarních pozdravů. Sotva vykouklosluníčko z mráčků, začal Kristián pořádně oprašovat svůjmíč. Rozhodl se, že kamarády vyzve na pořádný veliko-noční fotbalový zápas. Beztak kocourek i andělíček přeszimu pořádně zlenivěli. Ale nebylo to vůbec jednoduché.Kocourek pořád běhal v bráně jako šílenec, ale gól nikdynechytil, a andělíček zase seděl na lavičce a nevěděl, kdymá za míčem vyběhnout. Ale nakonec to dobře dopadloa naši kamarádi se pěkně vydováděli.

Jen se pěkně, děti, podívejte na obrázky, jak to vypa-dalo. A abychom nezapomněli, že už nastávají Velikonoce,Kristián Vám posílá pěknou velikonoční pohádku.

Zdraví Vás Váš Kri…, Kri…, no přeci KRISTIÁN

Za velikým lesem, za třemi po-tůčky, za mohutným stromem oře-šákem stála malá chaloupka. Byd-lela tam maminka, tatínek a malýHonzík. A ještě někdo tam bydlel.V malém přístavku lehávala veliká,moudrá ovečka Amálka.

Jednou ráno přišel tatínek do ku-chyně a povídá Honzíkovi: „Hon-zíku, utíkej se podívat do přístěnku,naší Amálce se narodilo jehňátko."

Jehňátko je malá ovečka, kteráse narodí ovečce – mamince.

Honzík utíkal, co mu nohy stačily,a opravdu to tak bylo.

Vedle moudré ovečky Amálkyse pokoušel poskakovat malý be-ránek. Byl celý běloučký a krásněchundelatý, akorát, že místo, abydělal bé, bé, bé jako všechny ma-linké ovečky, dělal pořád hů a tútú. Bylo to celé nějaké podivné.

Honzík se nemohl na beránkavynadívat a hned mu začal nositsvé hračky.

O kostičky a stavebnice berá-nek zájem nejevil, ale jakmile mu

Honzík ukázal malé plechové autona klíček, začal radostně pohazo-vat hlavičkou a čumáčkem autíčkopostrkoval dopředu.

Mezitím se přiblížil velikonočníčas. Maminka pěkně v chaloupceuklidila, upekla perníková vajíčkaa připravila velikánskou kytici z ko-čiček. Honzík je přeci musí néstna Květnou neděli do kostelíčka.

Tatínek dal za kříž, který bylpřipevněný na stěně u okna, párzelených větviček a každý den sepřed ním s maminkou pomodlili.

Honzík se pokaždé, jak se vrátilze školy, běžel podívat na beránka.Ten rostl jako z vody. Už si hrál i nalouce před chaloupkou, ale jakmileHonzík vyndal své plechové autíčko,utíkal beránek k němu a autíčkonechtěl Honzíkovi vrátit.

Na Květnou neděli se všichnichystali, že pojedou škodovkou dokostela.

Z přístěnku se ozývalo netrpě-livé Ņukání. Beránek vyváděl jakodivoch a rychle utíkal k otevřenému

autu. Ani se maminka, tatíneka Honzík nenadáli a beránek vy-skočil do auta. Uvelebil se na zad-ním sedadle a jenom dělal: „Tú,tú, tú.“ Bylo to k neuvěření, ale tenberánek byl asi beránkový auto-mobilový závodník.

Tatínek byl z toho celý pople-tený. Copak může vozit beránkav autě? Co by řekli sousedi?

Honzík byl nadšený. Takovéhoberánka nemá nikdo ze třídy. Po-řádně poprosil tatínka, jestli by ne-mohl udělat výjimku a beránka ale-spoň malinko povozit. Tak tatínektedy nastartoval a Honzíka s berán-kem třikrát povozil okolo jejich cha-loupky. Honzík tleskal radostí a be-ránek jenom pořád „tútal“ jako malézávodní auto. Potom beránek vy-stoupil, schoval se ke své berán-kové mamince Amálce a Honzíkodjel i s rodiči do kostelíčka slavitvelikonoční svátky.

Nevěříte tomu? Jen se zkustepodívat u babičky do přístěnku,jestli tam náhodou také není berá-nek, co si chce hrát s autíčkem.Jestli tam není, nebuïte smutnía beránka i autíčko si nakreslete.

Rubriku pro děti připravilaHANA STEHLÍKOVÁ

VELIKONOČNÍ POHÁDKA O BERÁNKOVI,KTERÝ CHTĚL JEZDIT ZÁVODNÍM AUTEM

Kristián posílá kocourkovi míč. Andělíček se učí kopat do míče.

Strana 23

SOCIÁLNÍ OKÉNKOPŘEHLED ZMĚN OD NOVÉHO ROKU 2011

ZTRÁTA PRÁCEPodpora v nezaměstnanostiPokud zvažujete odchod ze stávají-cího zaměstnání a ještě nemáte se-hnanou novou práci, možná si tentokrok rozmyslíte. Podle nových pra-videl bude mít sice ten, kdo dal vý-pověï z vlastní vůle nebo rozvázalpracovní poměr dohodou, nárok napodporu v nezaměstnanosti, avšakve snížené míře 45 % průměrnéhoměsíčního čistého platu.

Zaměstnanec, kterému byla dánavýpověï ze strany zaměstnava-tele, bude pobírat první dva měsíce65 % průměrného měsíčního vý-dělku, další dva měsíce pak 50 %a po zbývající podpůrčí dobu 45 %.

Jestliže odcházejícímu zaměst-nanci náleží odstupné, odchodnéči odbytné, nebude se mu podporav nezaměstnanosti vyplácet! Vy-plácení se posune až na dobu, kdymu nárok na ně skončí. Délka pobí-rání podpory v nezaměstnanosti sevšak tímto nekrátí, pouze se po-souvá o dobu, po kterou mu je vyplá-ceno odstupné, odchodné či odbytné

Důležitou změnou je, že ucha-zeč registrovaný na úřadu práce,který pobírá podporu v nezaměst-nanosti, si nebude moci přivydě-lávat! Ještě minulý rok mu zákonumožňoval přivýdělek až do výše4000 Kč. Tomu je nyní konec. Pokudse však nezaměstnaný evidovalna úřadu práce ještě před koncemroku 2010, tak se na něj toto novépravidlo nevztahuje a stále si mů-že přivydělávat do výše 4000 Kčměsíčně.

Překlenovací příspěvek pro nezaměstnanéJde o novou dávku, která je určenaosobám, jež se rozhodnou řešit ne-zaměstnanost zahájením samostatnévýdělečné činnosti. Příspěvek alenení přidělován automaticky.

Úřad práce může na základě do-hody poskytnout překlenovací pří-spěvek osobě samostatně vý-dělečně činné (dále OSVČ), kterápřestala být uchazečem o zaměst-nání a které byl poskytnut příspěvekna zřízení společensky účelnéhopracovního místa. Dle zákona o za-městnanosti je společensky účelnýmpracovním místem i pracovní místo,které zřídil po dohodě s úřadem prá-ce uchazeč o zaměstnání za účelemvýkonu samostatné výdělečné čin-

nosti. Teprve, pokud máte uzavřenupísemně tuto dohodu, můžete žá-dat o překlenovací příspěvek, musítevšak o něj požádat do 30 dnů odjejího podepsání.

Překlenovací příspěvek se po-skytuje nejdéle na pět měsíců a jeurčen na úhradu provozních ná-kladů, které vznikly a byly uhrazenyv období, na které je překlenovacípříspěvek poskytnut. Překlenovacípříspěvek se poskytuje jednorá-zově za celé dohodnuté obdobía je splatný do 30 kalendářníchdnů od uzavření dohody o poskyt-nutí tohoto příspěvku.

Výše příspěvku činí nejvýše0,25násobek průměrné mzdy v ná-rodním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku před-cházejícího tomu kalendářnímu roku,ve kterém byla uzavřena dohodao poskytnutí překlenovacího pří-spěvku. (Například průměrná mzdav národním hospodářství za 1. až 3.čtvrtletí roku 2010 činila 23 324 Kč,překlenovací příspěvek tak můžedosáhnout maximální měsíční část-ky cca 5831 Kč.)

DÁVKY NEMOCENSKÉStát se také o něco více zbavuje od-povědnosti za výplatu nemocenské.Zaměstnavatelé mají platit zaměst-nancům nemocenskou za celé ob-dobí jen 60 %, a to tři týdny místodvou týdnů. Teprve pak platí stát.První tři dny nemoci zůstávají bez-platné.

Firmy budou znevýhodněnyi jinak. Ty, které dnes zaměstnávajípracovníky se zdravotním posti-žením, přijdou o slevu na dani.

DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍOd ledna 2011 se zvyšují všechnydůchody vyplácené z českého dů-chodového systému. Tedy řádnéi předčasné důchody starobní, dů-chody pro invaliditu prvního, druhéhoi třetího stupně, vdovské, vdoveckéa sirotčí důchody.

Všeobecný vyměřovací základpro důchody přiznávané v roce 2011byl stanoven ve výši 24 091 Kča zvýšily se tzv. redukční hranicepro důchody přiznané v roce 2011,a to z 10 500 Kč na 11 000 Kč u prvníhranice a z 27 000 Kč na 28 200 Kču druhé hranice.

Zvýšení se týká také příplatkůk důchodům účastníků národníhoodboje vedeného za osvobozenía vznik Československa lidem perze-

kuovaným po roce 1948 a některýmpozůstalým po nich.

Nově se zdaní důchod těm dů-chodcům, pokud si k němu přivydě-lají minimálně 70 000 Kč měsíčně čivíce jak 840 000 Kč/rok. (Nebudepro ně tedy platit hranice, podle kte-ré se danil až důchod převyšující 24tisíc korun.)

Dochází ke změně minimálnívýše pojistného na dobrovolnédůchodové pojištění. Nejnižší vy-měřovací základ, z něhož se toto po-jistné hradí, je od 1. 1. 2011 částka6185 Kč a minimální měsíční po-jistné na dobrovolné důchodovépojištění bude činit 28 % z této část-ky, tj. 1732 Kč. (V roce 2010 činilominimální měsíční pojistné 1660 Kč.)Pokud se člověk rozhodne, že si do-platí dobrovolné důchodové pojiš-tění, platí ho vždy za celé kalen-dářní měsíce.

Přihlášku k dobrovolnému důcho-dovému pojištění lze podat u okres-ní správy sociálního zabezpečení(OSSZ/PSSZ) příslušné podle místatrvalého bydliště pojištěnce.

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍZdravotní pojištění je povinné prokaždého občana České republiky.Buï si ho hradí sám, nebo zaměst-navatel, dle zákona může za nějplatit stát (např. děti, studenti, dů-chodci, ženy a muži na rodičovskédovolené, apod.) Minimální mě-síční záloha na zdravotní pojištěníje po zaokrouhlení rovna částce1670 Kč za kalendářní měsíc.

ZMĚNY POJIŠTĚNÍ U OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚČINNÝCH (dále jen OSVČ)Nemocenské pojištění OSVČ jenadále dobrovolné. Vzniká na zá-kladě přihlášky. Nemocenské pojiš-tění nemůže vzniknout zpětně předednem podání přihlášky. Od 1. ledna2011 se zvyšují všechny částky mi-nimálních hranic, jejichž výše se od-vozuje od průměrné mzdy. Nemo-censké náleží až od 22. dne trvánípracovní neschopnosti.

OSVČ, která je účastna nemo-cenského pojištění, je od 1. 1.2011 vždy považována za OSVČhlavní, i když bude zároveň zaměst-nána, nebo bude například studen-tem nebo poživatelem starobníhodůchodu. OSVČ vedlejší, která jepřihlášena k nemocenskému pojiš-tění a není povinna platit zálohy nadůchodové pojištění, je povinna od

(Dokončení z minulého čísla)

ADRESAŘímskokatolická farnost u kostela Panny Marie Královny míru,Ve Lhotce 36, 142 00 Praha 4-LhotkaTelefon: 241 490 910E-mail: lhotecka.farnost@seznam.czInternet: http://lhotecka.farnost.czBankovní spojení: číslo účtu 74 326 329/0800 (Česká spořitelna). Ve zprávěpro příjemce prosíme vždy uvádět účel daru pouze výběrem příslušného účeluz těchto variant: buï potřeby farnosti nebo fond investic – Kominice apod.(Ke zde uvedeným účelům více viz Věstník 1/2011 strana 5.) Jakýkoliv jinýúčel daru je nezbytné předem s farářem projednat a ujistit se, že farnost můžedar pro stanovený účel přijmout a jeho účel také naplnit.DUCHOVNÍFarář P. Bedřich VymětalíkJáhnové František Martinek a Radim CigánekPASTORAČNÍ ASISTENTKAOlga HroudováPRAVIDELNÝ POŘAD BOHOSLUŽEBNeděle 8.00 10.00 18.30Pondělí 8.00Úterý 18.30Středa 8.00Čtvrtek 8.00Pátek 15.00 18.30Sobota 16.00Mše upravená pro děti vždy poslední neděli v měsíci v 10 hodin.Změny časů bohoslužeb podle ohlášení, zejména v květnu (májové pobožnosti),o hlavních prázdninách a v období hlavních církevních svátků.VÝSTAV NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍKaždé úterý od 17.30 do 18.00 s výjimkou července a srpna a první pátekv měsíci při mši svaté v 15 a v 18.30 hod.UDÍLENÍ SVÁTOSTÍSvátost křtu se zpravidla uděluje v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne,na přání kterýkoliv jiný den. Je třeba se včas přihlásit.Svátost oltářní při mši svaté dvakrát denně, na požádání i jindy.Svátost pokání a smíření (zpověï) lze přijmout před každou mší, na požádáníkdykoliv.Svátost pomazání nemocných spolu s pokáním a přijetím Těla Páně jetřeba ohlásit v sakristii, ve spěšném případě telefonicky. To platí i o FakultníThomayerově nemocnici v Krči, Domově důchodců v Sulické ulici a Sociálněošetřovatelském centru v Zárubově ulici.Svátost manželství je třeba domluvit tři měsíce předem.NĚKTERÉ DALŠÍ AKTIVITY V KOSTELENásledující akce se konají, pokud není uvedeno jinak, od září do června.Farní akademie od října do května obvykle druhá neděle v měsíci v 16.30 hod. Vyučování náboženství od října do května ve středu od 15.30 do 17.15 hod.,ve skupinách podle věku dětí. Setkání -náctiletých ve středu v 18.45 hod. (mladší) a v pátek v 17 hodin (starší).Setkání maminek s dětmi v úterý v 9 hod. jednou za dva týdny.Čaj pro seniory a všechny, kdo nechtějí být sami, každou druhou sobotuv měsíci po odpolední mši svaté, tedy asi od 16.45 hod. v sále sv. Václava.Možnost setkání se skupinou pro pomoc potřebným vždy první pátek v měsíciv 15.45 hod. v sále sv. Václava.Chrámový sbor má zkoušku v úterý od 20 do 22 hod.Farní knihovna v úterý od 17 do 18.30 hod.FAKULTNÍ THOMAYEROVA NEMOCNICE V KRČIKaždou středu v 16 hod. mše svatá střídavě s bohoslužbou slova v nemocničníkapli sv. Václava.DOMOV DŮCHODCŮ V SULICKÉ ULICIVe čtvrtek v lichém kalendářním týdnu mše svatá v 15 hod.SOCIÁLNĚ OŠETŘOVATELSKÉ CENTRUM V ZÁRUBOVĚ UL.Mše svatá první pondělí v měsíci v 9.30 hod.

Aktualizované údaje ve Farním příručníku nebo na internetu.

KOSTEL PANNY MARIE KRÁLOVNY MÍRU

VĚSTNÍK, křesŅanský občasník. Vydává římskokatolická farnost při kostele Panny Marie Královny míru v Praze 4-Lhotce, Ve Lhotce 36.Příspěvky lze odevzdat napsané nebo na disketě či CD v sakristii kostela nebo poslat na e-mailovou adresu suva.jiri@seznam.cz, ve všech případechs uvedením kontaktu (jméno, telefon nebo adresa).

ledna 2011 platit zálohy také jakoOSVČ hlavní ve výši aspoň 1807Kč měsíčně (za leden platí v únoruod 1. do 20. dne).

Nárok na nemocenské máOSVČ, pokud její účast na nemo-cenském pojištění trvala alespoňtři měsíce bezprostředně předvznikem pracovní neschopnosti!To nově platí bez výjimky, tedyi u OSVČ, které zahajují samostat-nou výdělečnou činnost.

PLATBA ZÁLOH PŘEDEMOd 1. 1. 2011 si OSVČ může platbydo budoucna uhradit na základěpředchozí domluvy s příslušnousprávou sociálního zabezpečení.Může zvolit písemné oznámení(poštovní zásilkou, e-mailem, dato-vou schránkou, že platbou ze dne…… ve výši …… hradí zálohy naměsíce ………… ve výši ……)nebo alespoň telefonicky požádáo rozúčtování platby, kterou uhradídne …… ve výši ……. O takovémrozhovoru pracovník OSSZ učiní pí-semný záznam do spisové dokumen-tace. Takto hrazené platby předem(tj. od 1. 1. 2011 a po domluvě) mo-hou být uhrazeny nejdéle do kon-ce kalendářního roku. Např. platbaze dne 15. 1. 2011 může při dosta-tečné výši uhradit zálohy na pojistnémaximálně do prosince 2011. A to vevýši, jakou si OSVČ určí. Ovšemtímto způsobem uhrazené zálohynelze dodatečně měnit! A to ani popodání Přehledu o příjmech a výda-jích za rok 2010.

Více podrobných informací se lzedočíst na portálu České správysociálního zabezpečení nahttp://www.cssz.cz nebo konkrétněhttp://www.cssz.cz/cz/osoby-sa-mostatne-vydelecne-cinne/platba-pojistneho/zmeny-v-pojisteni-osob-samostatne-vydelecne-cinnych-od-1-1-2011.htm .

Dalším zdrojem je portál Mini-sterstva práce a sociálních věcítýkající se dávek a příspěvků státnísociální podpory a sociální péčeh t t p : / / p o r t a l . m p s v. c z / s z / l o -c a l / b k _ i n f o / a k t u a -lity_ssp/davky_statni_socialni_pod-pory_–_zmena_platne_pravni

(http://portal.mpsv.cz ).Zpracovala

PETRA KORNIENKOVÁ,petra.kornienková@seznam.cz

Přehled změnod Nového roku(Dokončení ze strany 23)