8 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

Srovnání ukládání peněžitých trestů v české republice a ve vybraných evropských státech prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D. předseda Nejvyššího soudu člen katedry trestního práva na PrF UK člen katedry trestního práva na PrF UKo v Bratislavě

Mgr. Dušan Sulitka vedoucí Oddělení analytiky a srovnávacího práva Nejvyššího soudu

I. ÚvodV  posledních  letech  je  v  České  republice  věnována zvýšená pozornost ukládání trestních sankcí fyzickým osobám,1  a  to zejména se zaměřením na alternativní trestní sankce  k  trestu  odnětí  svobody.  Této  mimo-řádně  důležité  oblasti  věnuje  pozornost  jak  praxe,2 tak i teorie.3 Trest coby sankce za spáchání trestného činu  lze definovat  jako  zákonem stanovený a státem vynutitelný následek protiprávního činu, který působí pachateli újmu, jejímž prostřednictvím je sledováno splnění účelu trestu a trestního zákoníku.4 Trest v čes-kém trestním právu je tedy opatřením státního donu-cení,  ukládaným  jménem  státu  k  tomu  povolanými soudy  v  trestním  řízení,  jímž  se  působí  určitá  újma za spáchaný trestný čin jeho pachateli; tato újma musí odpovídat  zejména povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a vyjadřovat tak společenské odsouzení 

1  Tento  článek  se  nezabývá  ukládáním  peněžitých  trestů právnickým osobám podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů.

2  Srov.  například  Zhodnocení  praxe  soudů  v  oblasti  uklá-dání  a  výkonu  vybraných  trestních  sankcí  v  letech  2010 a  2011,  přijaté  trestním  kolegiem  Nejvyššího  soudu  dne 12. 2. 2014, sp. zn. Ts 43/2012, publikované pod č. 9/2014 Sb. rozh. tr.; dále SCHEINOST, M., VÁLKOVÁ, H. a kol. Sankční politika a její uplatňování. Praha: Institut pro kri-minologii a sociální prevenci, 2015; ŠÁMAL, P. Nejvyšší soud zhodnotil praxi soudů v oblasti ukládání a výkonu vy-braných  trestních sankcí a odklonů v  letech 2010 a 2011. Trestněprávní revue, 2014, č. 9, s. 199–206; SCHEINOST, M., VÁLKOVÁ, H. Teoretické a trestněpolitické aspekty reformy trestního práva v oblasti trestních sankcí.  Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2015.

3  Srov.  ŠČERBA,  F.  Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2. vyd. Praha: Leges, 2014; ŠČERBA, F., COUFALOVÁ,  B. Efektivita sankcionování mladistvých. Praha: Leges, 2016.

4  ŠÁMAL, P., PŮRY F., RIZMAN, S. Trestní zákon. Komen­tář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 140.

činu  a  jeho  pachatele. V  rámci  obecných  zásad  pro ukládání  trestních  sankcí  trestní  zákoník5  výslovně vyjadřuje  zásadu subsidiarity přísnější trestní sank­ce. Tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele  citelnější  (§  38  odst.  2  tr.  zákoníku). Tuto zásadu ve vztahu k nepodmíněnému trestu odnětí svo-body konkretizuje ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého lze za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, ulo-žit nepodmíněný trest odnětí svobody jen výjimečně. Subsidiární  postavení  nepodmíněného  trestu  odnětí svobody  je  podpořeno  též  dalším  rozšířením  škály trestů nespojených s odnětím svobody, a sice o domá-cí vězení a zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. 

Funkce  trestní  sankce  je  preventivně-represivní. Projevuje se v samotném postihu pachatele (způsobe-ní újmy)  i v pozitivním působení v podobě  jeho vý-chovy  k  řádnému  životu,  resocializaci  a  reintegraci do společnosti,6 ale i v ochraně společnosti a v pozi-tivním působení na ostatní  její  členy. Společnost má být spravedlivě a včas ukládanými  tresty utvrzována v představě, že právo skutečně slouží k ochraně spole-čenských zájmů, a zároveň upozorňována na to, jaké právní  následky  lze  při  porušení  zákazu  nebo příka-zu stanoveného normou očekávat.7 Trestní zákoník je z hlediska účelu trestu, byť ho výslovně nevymezuje a ponechává jeho vymezení, jak je obvyklé i v zahra-ničních zákonících,  trestněprávní nauce a  judikatuře, založen  na  zásadě subsidiarity trestní represe.  Chá-pání účelu trestu v české teorii vychází ze smíšených (slučovacích) teorií, které spojují požadavek spraved-

  5  Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“).

  6  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní zákoník.  2.  vyd.  Praha:  C.  H. Beck, 2012, s. 8–9.

7  Tamtéž, s. 492.

Státní zastupitelství 2 | 2017 9

T é m a č í S l a

livého, závažnosti trestného činu odpovídajícího trestu s  pozitivním  působením  na  pachatele  trestného  činu i na ostatní občany. Hlavním účelem trestu je ochra­na společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, která  se uskutečňuje prostřednictvím speciální (indi­viduální)  a generální prevence.  Do  takto  chápaného účelu trestu se zároveň promítá i myšlenka odplatného trestu, když je zdůrazňováno, že při ukládání trestu je nutno respektovat závažnost trestného činu, tedy hle­disko odplatné.8 Uplatnění tohoto hlediska však nelze chápat  tak,  že  trest má  být  svými  účinky  rovnocen-ný  spáchanému  trestnému  činu,  nýbrž má jít o trest přiměřený, v maximální míře zohledňující konkrétní zvláštnosti jednotlivého případu. Nověji je v teoretic-kých koncepcích účelu trestu pod vlivem tzv. restituční (kompenzační) teorie akcentován rovněž význam ná­hrady škody a zohlednění dalších zájmů poškozeného.9

Ukládání trestů je založeno, stejně jako v celé kon-tinentální Evropě, vedle zásad zákonnosti a přiměře-nosti na principu individualizace a humánnosti trestní sankce, jakož i zásadách personality trestů a jednoty prevence a represe.  Jinými  slovy,  trest  se  pachateli ukládá  s  přihlédnutím  k  účelu  trestu  diferencovaně, s  ohledem  na  jednotlivá  kritéria  stanovená  v  §  39 a  násl.  tr.  zákoníku  a  soudce musí  tato  všechna  kri-téria  vyjádřit  uloženým  individualizovaným výrokem o trestu, a to často i s přihlédnutím k § 53 tr. zákoníku kombinací jednotlivých druhů trestů (srov. § 52 tr. zá-koníku). Roli hraje povaha a závažnost trestného činu, osoba a poměry pachatele, možnosti jeho nápravy, po-lehčující a přitěžující okolnosti  atd. Aby bylo ulože-ním trestu dosaženo odpovídajícího účinku, musí být při  jeho  ukládání  respektována  zásada přiměřenosti. Tresty musí plnit svou funkci jak ve vztahu k pachate-li,  tak ve vztahu ke společnosti. Ochrany společnosti před pachateli trestných činů lze dosáhnout jen ulože-ním  trestu, který  je ospravedlněn závažností  spácha-ného  trestného  činu  a  osobou  jeho  pachatele,  neboť pouze takový trest je způsobilý působit generálně pre­ventivně  ve  smyslu  odstrašení  a  výchovy,  smířit  pa-chatele se společností a umožnit jeho znovuzačlenění 

  8  KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v sys­tému trestněprávních sankcí. Acta  Universitatis  Brunen-sis-Iuridica,  sv.  260. Brno: Masarykova  univerzita,  2002, s. 87; KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trest­ní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 472; LATA, J. Účel a smysl trestu. Praha: Lexis-Nexis CZ,  2007,  s.  65; NOVOTNÝ, O., VANDUCHPO-VÁ, M., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 39.

  9  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní zákoník.  2.  vyd.  Praha:  C.  H. Beck, 2012, s. 490.

do společnosti. U poměrně velké skupiny, kterou tvoří pachatelé méně závažných trestných činů s méně naru­šenou strukturou osobnosti,  proto nemohou připadat v úvahu nepodmíněné tresty odnětí svobody. U těchto pachatelů  přináší  nepodmíněný  trest  odnětí  svobody většinou  více  škody než  užitku;  zejména  se  záporně projevuje okolnost, že jsou násilně vytrženi ze svého přirozeného sociálního prostředí, dochází tak k naru-šení sociálně užitečných svazků, a naopak vzniká ne-bezpečí záporného vlivu více narušených osob. Proto v systému trestů převažují tresty, které nejsou spojeny s odnětím svobody a neznamenají izolaci pachatele od společnosti  (zvl. peněžitý  trest, obecně prospěšné práce,  podmíněné  odsouzení,  podmíněné  odsouze-ní s dohledem, domácí vězení, zákaz činnosti, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiní společenské akce, zákaz  pobytu,  propadnutí  věci  nebo  jiné  majetkové hodnoty).  Uložení  těchto  trestů  chápe  pachatel  sou-časně jako projev důvěry, při jejich výkonu je možno se plně opřít o pachatelovy kladné vlastnosti i návyky a na výchovném zacházení s ním mohou participovat odborníci i laická veřejnost.10

Za významnou alternativu ke krátkodobým trestům odnětí svobody lze vzhledem k uvedeným principům považovat peněžité tresty.

II. Právní úprava peněžitého trestu v trestním zákoníku

Podmínky pro ukládání peněžitého trestu  jsou  sta-noveny  §  67  tr.  zákoníku.  Peněžitý  trest může  soud především uložit,  jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, čímž je zdůrazněno zamě-ření peněžitého trestu na trestné činy majetkové pova-hy (§ 67 odst. 1 tr. zákoníku). Jinak může soud podle odstavce 2 § 67 tr. zákoníku uložit peněžitý trest pouze v případě, žea)  trestní  zákon  uložení  tohoto  trestu  za  spáchaný 

trestný čin dovoluje, nebob)  ho  ukládá  za  přečin  a  vzhledem  k  povaze  a  zá-

važnosti  spáchaného přečinu a osobě a poměrům 

10  ŠÁMAL,  P.  a  kol.  Trestní právo hmotné.  8.  přepracova-né vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016,  s. 305–306, kde  se  dále  k  tomu uvádí: V celosvětovém vývoji  se pro-sazuje  úsilí  o  širší  využívání  trestů  nespojených  s  odnětím svobody a postupné nahrazování trestu odnětí svobody těmito alternativami. Hlavní důvody  tohoto úsilí  je  třeba spatřovat zejména v tom, že alternativy trestu odnětí svobody –  nemají nevýhody odnětí svobody, –  jejich výkon je spojen s nižšími náklady a –  nejsou překážkou pro opětovné začlenění pachatele do spo-lečnosti, ale naopak v řadě případů mu účinně napomáhají. 

10 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody sou-časně neukládá.Především se peněžitý  trest má podle záměru zá-

konodárce,  a  to  i  v  souladu  s  §  39  odst.  7  tr.  záko-níku  ukládat  za trestné činy, kterými pachatel získal nebo se snažil získat majetkový prospěch  (může  jít i o „zvlášť přitěžující okolnost“), což logicky nemu-sí být jen za majetkové trestné činy. I když je zřejmá jeho majetková povaha, peněžitý trest není určen jen pro postih majetkových  trestných činů. V  těchto po-sledně uvedených případech může být peněžitý  trest vhodným  druhem  trestu  u  trestných  činů majetkově indiferentních  (zejména  přečinů),  pokud  je  spáchaly osoby dosud netrestané a jde o méně závažné delikty, a to buď jako samostatný, nebo v kombinaci s jinými druhy trestů nespojenými s odnětím svobody. V těch-to  případech bude mnohdy  stačit  uložení  peněžitého trestu jako trestu samostatného, ale v jiných případech (například u trestných činů v dopravě) půjde o kom-binaci  s  jiným druhem zejména alternativního trestu (například zákazem činnosti).

K uložení peněžitého trestu samostatně lze přistou-pit za podmínky, že vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pa-chatele  není  třeba  uložení  jiného  druhu  trestu,  tedy jinými slovy je tento postup postačující (§ 67 odst. 3 tr. zákoníku). Peněžitý trest lze ovšem s určitými vý-jimkami uložit i vedle jiného druhu trestu, přičemž lo-gicky ho nelze uložit vedle propadnutí majetku (srov. § 53 tr. zákoníku). Povaha a závažnost trestného činu se určuje s ohledem na zákonné znaky konkrétní skut-kové podstaty,  která byla v daném případě naplněna a na konkrétní okolnosti, za nichž byl trestný čin spá-chán. Podmínka uložení samostatného peněžitého tres-tu je splněna s přihlédnutím k povaze a nižší závažnos-ti  trestného  činu  například v  případech  dosavadního řádného života pachatele,  jeho chování po činu nebo neztížené možnosti  jeho nápravy. Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný (Srov. § 68 odst. 6 tr. zákoníku).

Základní pravidla týkající se stanovení druhu a vý-měry trestu obecně obsahuje § 39 tr. zákoníku, který konkretizuje  zásadu přiměřenosti ukládání trestních sankcí vyjádřenou v § 38 téhož zákona. Soud při sta-novení druhu trestu a jeho výměry v souladu se zása­dou individualizace trestu obligatorně přihlíží k pova-ze a závažnosti spáchaného činu, poměrům pachatele (osobním, rodinným, majetkovým či jiným) a dalším okolnostem  zohledňujícím  zvláštnosti  konkrétního případu. Tyto zásady a pravidla se použijí i při ukládá-ní peněžitého trestu samozřejmě s přihlédnutím k pod-mínkám  ukládání  peněžitého  trestu  a  jeho  výměry podle § 67 a § 68 tr. zákoníku. 

Peněžitý  trest  se  podle  §  68  tr.  zákoníku  ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 ce-lých denních sazeb, přičemž denní sazby činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Ustanovení § 68 odst. 3 tr. zákoníku pak obsahuje pravidla, podle jakých kritérií se stanoví výše obou základních veličin, od nichž se odvíjí celková výše peněžitého trestu:a)  počet denních sazeb  soud  určí  s  přihlédnutím 

k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, za který se ukládá peněžitý trest,

b)  výši jedné denní sazby  stanoví  soud  se  zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele.Ukládá-li  soud peněžitý  trest,  stanoví  podle § 69 

odst.  1  tr.  zákoníku  pro  případ,  že  by  ve  stanovené lhůtě  nebyl  vykonán,  náhradní  trest  odnětí  svobody až na čtyři  léta. Náhradní  trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby.

V  souvislosti  s  ukládáním  trestů  lze  poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 525/15, podle něhož je  trest v nejobecnějším smyslu  záměrně  způsobenou  újmou  na  právním  po-stavení pachatele, vyznačující se omezením některých jeho  práv.  Při  posuzování,  jaký  druh  trestu  je  vhod-né uložit v konkrétním případě, má být přísnost dvou či více druhově odlišných trestů poměřována mírou omezení svobody každého člověka  ve  smyslu  čl.  1 věty prvé Listiny základních práv a svobod. Je  třeba posuzovat konkrétní dopady  trestní sankce do života každého jednotlivce, které mohou být rozdílné s ohle-dem na jeho rodinu, zaměstnání či podnikání, osobní rozvoj či ekonomické důsledky.

Zásadou přiměřenosti trestních sankcí  a  pravidly stanovení druhu a výměry trestu se zabýval i Nejvyšší soud, a to kupř. v rozsudku ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 7 Tz 19/2015. V dané věci dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nepostupoval v sou-ladu s ustanoveními § 38 odst. 1, § 39 odst. 1 a § 38 odst.  7  tr.  zákoníku,  protože  jím uložené  tresty  byly ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trest­ných činů obviněných a nerespektovaly individualitu odsouzených jako objektů trestu a další okolnosti, pro které byl stejný trest pro různé pachatele různě citel-ný. Všem obviněným měly být podle jeho názoru ulo-ženy podstatně přísnější  tresty, a  to právě s ohledem na povahu a závažnost trestných činů při respektování hledisek  individuální  a generální prevence. Nejvyšší soud považoval odůvodnění Vrchního soudu za nedo-statečné a zdůraznil, že bez uložení peněžitých trestů nebyla v dané věci vystižena společenská škodlivost jejich činu.

Příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, ja-kož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou 

Státní zastupitelství 2 | 2017 11

T é m a č í S l a

být podle § 68 odst. 4 tr. zákoníku stanoveny odhadem soudu. Nejvyšší  soud  k  tomu  v  usnesení  ze  dne  21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tdo 821/2016, s odkazem na svoji předchozí  judikaturu  i  rozhodovací  praxi  Ústavního soudu uvedl, že pro uložení peněžitého trestu není za-potřebí úplné znalosti majetkových poměrů obviněné-ho. V pochybnostech o těchto poměrech se tento trest uloží a jeho případná nedobytnost se posléze řeší upuš­těním od jeho výkonu podle § 344 odst. 1 tr. řádu. Od-kazovaná  judikatura  totiž podle  jeho názoru vychází spíše z presumpce dobytnosti než nedobytnosti tohoto trestu. Rovněž zákonodárce při formulaci ustanovení § 54 odst.  1  tr.  zák.  (nyní § 68 odst.  6  tr.  zákoníku) týkajícího  se  dobytnosti  peněžitého  trestu  vycházel spíše z presumpce dobytnosti než nedobytnosti tohoto trestu – což lze dovodit z formulace „je-li zřejmé, že“. V daném případě bylo uložení peněžitého trestu obvi-něnému přípustné, neboť tvrzená neschopnost obvině-ného splácet peněžitý trest nebyla dlouhodobá, navíc tuto  neschopnost  uplatnil  dovolatel  až  v  opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Závěry  tohoto  rozhodnutí  Nejvyšší  soud  doplnil a rozvinul v navazující judikatuře. V usnesení ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 5 Tdo 866/2016, k problematice stanovení  výše  peněžitého  trestu  a  další  konkretiza-ci  uvedeného přístupu k § 68 odst.  4  a  6  tr.  zákoní-ku  zdůraznil,  že  soud  si musí  nejdříve  opatřit  údaje o  příjmech  a  majetku  pachatele,  a  jestliže  se  mu  je nepodaří obstarat v dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s při-hlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peně-žitého  trestu. Odhad soudu ovšem nemůže vykazovat libovůli, musí vycházet jednak z důkazů, které má soud k dispozici, jednak z logického posouzení možných příjmů pachatele a jeho majetku v závislosti na zjiš­tění například o jeho vzdělání, sociálním a profesním zařazení, způsobu života, ale též o jeho závazcích či jiných majetkových povinnostech apod. Nejvyšší soud v předmětném usnesení doplnil, že závěr o dobytnosti peněžitého trestu se musí nezbytně opírat nejen o spo-lehlivé  zjištění  hodnoty  majetkových  aktiv  obvině-ného,  ale  také o  informace o  jeho  závazcích,  včetně rozsahu jeho zákonné vyživovací povinnosti a rozsahu povinnosti  k  náhradě  škody.  Je  totiž  vždy nutné dů­sledně dbát práv a zájmů i osob poškozených trestnou činností, zejména jejich práva na náhradu škody či ne-majetkové újmy. Tento aspekt musí být z logiky věci vnímán vždy jako prvořadý, nadřazený trestu spojené-mu s majetkovým postihem obviněného. Neúplné  či nesprávné  zjištění  majetkových  poměrů  obviněného včetně  jeho závazků  tedy brání náležitému posouze-ní existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6 tr. zákoníku.

K praxi ukládání peněžitých trestů se Nejvyšší soud vyjádřil i ve svém Zhodnocení praxe soudů v oblasti ukládání a výkonu vybraných trestních sankcí v letech 2010 a 2011 ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. Ts 43/2012 (dále jen „Zhodnocení praxe soudů“), v němž konstatoval, že praxe soudů je velmi nevyrovnaná a počty ulože­ných peněžitých trestů u jednotlivých soudů jsou vel­mi rozdílné, a to i s přihlédnutím k celkovému nápadu a rozdílné skladbě trestních věcí i obžalovaných osob u jednotlivých soudů, u kterých byly uložené peněži­té tresty přezkoumány. Dále v něm poukázal na sku-tečnost, že je v praxi velmi málo využíváno ukládání peněžitého trestu za přečin v případech, kdy pachatel nezískal nebo se nesnažil získat majetkový prospěch (§ 67 odst. 2 tr. zákoníku). Stejné konstatování platilo i ve vztahu k ukládání peněžitého trestu jako samostat-ného. Z toho vyplývá, že soudy nevyužívají zákonem předpokládané možnosti ukládání peněžitého trestu za méně závažné činy jako alternativy k nepodmíněné­mu trestu odnětí svobody. Nedostatečně je využíváno peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem u mladistvých, byť se na tom samozřejmě podílí logicky majetkové poměry mladistvých, kteří se zpravidla teprve připravují na své zaměstnání, a také jejich osobní a rodinné poměry. V praxi soudů je proto třeba se zaměřit na možnosti využívání ukládání těch­to opatření mladistvým.

K lepšímu využívání ustanovení § 39 odst. 7 tr. zá-koníku, ale i obecně § 67 tr. zákoníku by mohla při-spět  i  zvýšená  aktivita  státních  zástupců při navrho­vání uložení přiměřeného peněžitého trestu ve všech vhodných případech.  Přitom  již  v  přípravném  řízení by měly policejní orgány, a to i k pokynu státního zá-stupce ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a) tr. řádu (příp. i § 157 odst. 2 tr. řádu), opatřovat podklady pro uklá-dání  trestů  majetkové  povahy,  včetně  objasňování majetkových poměrů obviněného  [srov.  §  39  odst.  1  tr. zákoníku i § 8 odst. 2, 3 a § 89 odst. d)  tr.  řádu], což  je  základním  předpokladem  pro  uložení  peněži-tého  trestu,  ale  i  ostatních  trestů  majetkové  povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016,  sp. zn. 8 Tdo 383/2016, bod 109). Státní zástupci by měli také již v přípravném řízení více využívat vhod­ných zajišťovacích institutů,  zejména  zajištění výko­nu peněžitého trestu  podle § 344a a § 344b  tr.  řádu. Vzhledem k obecné  formulaci  (srov. dikci „Je-li ob-viněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhle-dem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení peněžitého trestu…“) se toto  ustanovení  nevztahuje  jen  na majetkové  trestné činy, ale na všechny trestné činy, u kterých je odůvod-něn  předpoklad  uložení  peněžitého  trestu  (například za trestné činy v dopravě, úplatkářské trestné činy, ale 

12 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

i přečiny proti životu a zdraví, některé přečiny obec-ně ohrožující, přečiny narušující soužití lidí či rušení veřejného pořádku, za které se peněžité  tresty dosud neukládaly nebo se ukládali jen v menší míře).

Pokud jde o výši trestů, je třeba podle Nejvyššího soudu přistoupit k ukládání vyšších peněžitých trestů, a to zejména u rozsáhlé hospodářské a majetkové trest-né činnosti. V těchto případech lze použít již zmíněné ustanovení § 68 odst. 4 tr. zákoníku, tj. možnost stano-vit podklady pro výši denních sazeb odhadem soudu. Tuto praxi soudů hodnotí Nejvyšší soud v zásadě po-zitivně, zvláště když je možno tento postup využívat v případě, v němž podklady ve spisu nejsou dostatečné (například při vydání trestního příkazu).

III. Peněžitý trest – rozhodovací praxe českých soudů11

Z  hlediska  vývoje  po  uveřejnění  uvedeného  „Zhod-nocení praxe soudů“ ze strany Nejvyššího soudu  lze konstatovat, že v navazujících letech nedošlo k výraz-nému posunu, pokud se  týká četnosti ukládání peně-žitých  trestů z hlediska množství odsouzených osob. Z celkového pohledu na trestní řízení v časovém ob-dobí let 2005 až 2015 vyplývá, že počet odsouzených osob se průběžně pohybuje v  rozmezí 65 až 80  tisíc ročně,  přičemž  skladba  osob  s  jednotlivými  druhy udělených  trestů  je  rovněž  relativně  setrvalá,  včetně oblasti  peněžitých  trestů  (na  rozdíl  od  absolutního 

11  ROZUM, J., TOMÁŠEK, J., VLACH, J. a HÁKOVÁ, L.  Efektivita trestní politiky z pohledu recidivy. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2016, s. 19.

počtu udělených peněžitých  trestů,  viz níže). Z uve-dených druhů  trestů  je  současně zřejmé, že naprosto převládajícím druhem trestu, počítáno na počet odsou-zených osob s tímto trestem, je podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.

Pokud se  jedná o zastoupení nejčastějších oblastí trestné činnosti postihované peněžitým trestem, v po-sledních  deseti  letech  relativně  výrazně  převládají trestné činy v oblasti dopravy a v nepoměrně nižším zastoupení  trestné  činy  spojené  s  finanční  krimina-litou  a  vnitrostátní  korupcí.  Nezanedbatelnou  část uložených  peněžitých  trestů  nicméně  tvoří  zbytková skupina, představující ostatní trestné činy. S výjimkou trestných činů v oblasti dopravy tak aktuálně nelze vy-mezit jinou zvláště převládající oblast trestné činnosti, v níž by byly peněžité tresty ukládány. Zmiňovaný ná-růst celkového množství peněžitých trestů v loňském roce  se  relativně  rovnoměrně  týká  všech  uvedených oblastí trestné činnosti.

Absolutní  množství  udělených  peněžitých  tres-tů  prošlo  od  roku 2005 do  současnosti  překotnějším vývojem,  ve  kterém  se  odrážel  nejen  rozvoj  samot-né  rozhodovací  praxe,  ale  i  zásadní  změna  právní úpravy  v  podobě  přijetí  trestního  zákoníku. Ačkoliv z uvedeného grafu vyplývá postupný pokles ukládá-ní peněžitých trestů po nabytí jeho účinnosti, je třeba rovněž  uvést,  že  toto  zjištění  bylo  ovlivněno  mimo jiné  změnou  úpravy  nejčastěji  postihovaných  trest-ných činů i přizpůsobováním rozhodovací praxe nové právní  úpravě. Celkový počet uložených trestů přitom v roce 2016 opět poměrně výrazně stoupl (viz graf na  str. 13).

Graf 1: Přehled o počtu odsouzených osob v letech 2005 až 201511

Státní zastupitelství 2 | 2017 13

T é m a č í S l a

1213

Podle  studie  Institutu  pro  kriminologii  a  sociální prevenci14 je počet podmíněných odsouzení k  trestu 

12  Zdroj:  Informace  získána  na  základě  dotazu  položeného Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

13  Zdroj:  Informace  získána  na  základě  dotazu  položeného Nejvyššímu státnímu zastupitelství.

14  Studie  s  názvem Sankční  politika  a  její  uplatňování  byla vydána v roce 2015 a shrnuje hlavní poznatky z výzkumné-ho projektu „Teoretické a trestněpolitické aspekty reformy trestního  práva  v  oblasti  trestních  sankcí“  realizovaného 

odnětí  svobody  a  podmíněných  odsouzení  k  trestu odnětí  svobody  s  dohledem ve vztahu k dalším al­ternativním trestům (obecně  prospěšných  prací  nebo peněžitého  trestu) poměrně vysoký.  Z  hlediska  pra-xe  při  ukládání  peněžitých  trestů  jsou  považována za problematická zejména ustanovení týkající se obli-gatorního vymáhání nezaplaceného peněžitého trestu 

v roce 2012 až 2015. Studie se zabývá také vybranými al-ternativními sankcemi, analyzuje a hodnotí poznatky získa-né výzkumem jejich aplikace.

Graf 2: Počet uložených peněžitých trestů podle oblastí12

Graf 3: Vývoj počtu uložených peněžitých trestů vztažený k nápadu v letech 2014 až 201613

14 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

před  jeho  přeměnou  v  jiný  trest  (je  hodnoceno  jako zdlouhavé a mnohdy bez výsledku) a samotných pře-měn  peněžitého  trestu  v  jiné  alternativní  tresty  (po-važováno  za  neefektivní  z  hlediska  dosažení  účelu trestu). Způsob ukládání peněžitého trestu je většinou expertů hodnocen kladně, neboť zprůhledňuje proces vyměření trestu a přispívá k tomu, že je trest vnímán jako spravedlivý, a to odsouzeným i širokou veřej- ností.15

IV. Peněžitý trest – zahraniční právní úpravy

Peněžitý  trest  patří  mezi  nejčastěji  využívané  alter-nativní  tresty  v  Evropě.  Mezi  země,  které  nejvíce preferují ukládání  tohoto druhu  trestu, patří  zejména Německo  a  Rakousko,16  ale  i  Nizozemsko.  Většina států  využívá  peněžitých  trestů  zejména  u  trestných činů v dopravě, méně pak u určitých drogových de-liktů (jako je například držení omamné látky) a méně závažných trestných činů proti majetku. Peněžitý trest naopak  není  téměř  využíván  u  násilných  trestných činů.17

15  SCHEINOST, M., VÁLKOVÁ, H. Teoretické a trestněpo­litické aspekty reformy trestního práva v oblasti trestních sankcí. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2015, s. 106–107.

16  ALBRECHT, H. J. Sanction policies and alternative mea­sures to incarceration: European experiences with inter­mediate and alternative criminal penalties, 2009. [online]. Dostupné z: http://www.unafei.or.jp/english/pdf/RS_No80/No80_07VE_Albrecht.pdf; s. 33–34.

17  RADA EVROPY.  Investigating Alternatives to Imprison­ment, 2010. [online]. Dostupné z: http://www.qcea.org/wp-content/uploads/2011/06/rprt-alternatives-en-jan-2010.pdf; s. 48-49.

A. Spolková republika NěmeckoObecné německé trestní právo (allgemeines Strafrecht) rozlišuje pouze dva druhy trestních sankcí – trest od­nětí svobody (podmíněný a nepodmíněný) a peněžitý trest.18  Oproti  české  právní  úpravě  je  tedy  německé trestní právo založeno pouze na dvoukolejnosti trest­ních sankcí, což je jeden z mnoha faktorů projevujících se ve značném rozdílu v počtu uložených peněžitých trestů v České republice a Německu (viz grafy níže).19

Klíčovou pro stávající systém trestních sankcí, kte-rý je z hlediska redukce počtu vězeňské populace velmi úspěšný, byla reforma trestního práva v roce 1969, jíž byl zaveden peněžitý trest jako prioritní trestní sankce. Explicitní upřednostnění peněžitého  trestu před krát-kodobými  tresty  odnětí  svobody  (6 měsíců  a méně) v  praxi  vyvolalo  prudký  pokles  počtu  trestů  odnětí svobody.20 V roce 1968 soudy uložily celkem 119 000 trestů  odnětí  svobody  o  výměře  do  devíti  měsíců.  Do roku 1976 tento počet klesl na 19 000. V průběhu 

18  SUBRAMANIAN, R., SHAMES, A. Sentencing and Prison Practices in Germany and the Netherlands. Implications for the United States,  2013.  [online].  Dostupné  z:  http://archive.vera.org/sites/default/files/resources/downloads/european-american-prison-report-v3.pdf; s. 8.

19  Zdroj: SUBRAMANIAN R., SHAMES A. Sentencing and Prison Practices in Germany and the Netherlands. Impli­cations for the United States.  2013.  [online].  Dostupné  z: http://archive.vera.org/sites/default/files/resources/down-loads/european-american-prison-report-v3.pdf; s. 8 a NEJ-VYŠŠÍ SOUD ČR. Tisková zpráva – Peněžité tresty, 2016. [online].  Dostupné  z:  http://www.nsoud.cz/judikaturans_new/ns_web.nsf/f069f297c2422c1bc12576ac0045940f/d33596c9d638b1fac125807400307bb6?OpenDocument.

20  ZEDLEWSKI,  E.  Alternatives to Custodial Supervision: The Day Fine, 2010. [online]. Dostupné z: https://www.ncjrs. gov/pdffiles1/nij/grants/230401.pdf; s. 4.

Graf 4: Ukládání peněžitých trestů v Německu19

Státní zastupitelství 2 | 2017 15

T é m a č í S l a

téže doby vzrostlo využití peněžitého trestu z 360 000 na  490  000.  Používání  peněžitého  trestu  tak  patřilo mezi hlavní faktory, jež vysvětlovaly radikální pokles ročně ukládaných krátkodobých trestů odnětí svobody.

Výše  denní  sazby  u  peněžitého  trestu  je  závis-lá  na  osobních  a  finančních  poměrech  odsouzeného a měla  by  odpovídat  čistému  průměrnému  dennímu výdělku  odsouzené  osoby.  Konkrétní  výše  se  pohy-buje mezi 1 až 30 000 EUR, přičemž denních sazeb lze  uložit  nejméně  pět,  a  jestliže  zákon  nestanoví něco jiného, nejvýše 360.21 Soudce může také odsou-zenému s ohledem na jeho osobní a finanční poměry povolit  zaplacení  peněžitého  trestu  ve  stanovených splátkách.22 V případě,  že  se nepodaří  vymoci  peně-žitý trest, dochází k přeměně na trest odnětí svobody, přičemž jedné denní sazbě odpovídá jeden den odnětí svobody.23 V některých  spolkových zemích  (Länder) však zákon umožňuje orgánům činným v trestním ří-zení  uložit  odsouzenému  namísto  náhradního  odnětí svobody náhradní trest ve formě obecně prospěšných prací,24 což je obdobné ustanovení § 69 odst. 2 české-ho tr. zákoníku, podle kterého jestliže pachatel ve sta-novené lhůtě nevykoná peněžitý  trest, může jej soud přeměnita)  za  podmínek  §  60  odst.  1  českého  tr.  zákoníku 

v trest domácího vězení, nebob)  v trest obecně prospěšných prací.

B. RakouskoRakouský  trestní  zákon  (Strafgesetzbuch)  rozlišuje, jakožto základní tresty, trest odnětí svobody a peněži­tý trest. Mezi vedlejší tresty zařazuje trest propadnutí majetku a ztrátu úřadu.25

Peněžitý trest je v Rakousku od roku 1975 vyměřo-ván v denních sazbách. Podle ustanovení § 19 odst. 1 rakouského  trestního  zákona  musí  činit  minimálně dvě denní sazby, přičemž její výše se stanovuje podle individuálních poměrů odsouzeného,  resp.  vzhledem k  jeho  finančním možnostem  ke  dni  vynesení  prvo-instančního  rozsudku.  Překročení  zákonných  hranic 

21  §  40  trestního  zákoníku  Spolkové  Republiky  Německo (Strafgesetzbuch).  Dostupné  z:  https://www.gesetze-im- internet.de/stgb/index.html.

22  Tamtéž, § 42.23  Tamtéž, § 43.24  JEHLE,  J. M.  INSTITUT  PRO KRIMINOLOGII A  SO-

CIÁLNÍ  PREVENCI.  Trestní justice v Německu. Fakta a čísla, 2006. [online]. Dostupné z: http://www.ok.cz/iksp/docs/326.pdf; s. 41.

25  BUNDESKANZLERAMT. Hauptstrafen. [online]. Dostup - né  z:  https://www.help.gv.at/Portal.Node/hlpd/public/con-tent/246/Seite.2460015.html.

počtu denních sazeb  je možné  jen při  zostření  trestu v důsledku recidivy.26 Na rozdíl od české právní úpra-vy  rakouský  trestní  zákon  stanoví  u  každé  skutkové podstaty,  která  peněžitý  trest  připouští,  maximální počet denních sazeb (u nejzávažnějších trestních činů činí maximální počet denních sazeb číslo 720). Záko-nodárce tak zohledňuje i typovou závažnost konkrét-ního  trestného činu.27 Výše denní  sazby se pohybuje v rozmezí 4 až 5 000 EUR.28

Peněžitý  trest  se  považuje  za  nevymahatelný  te-prve v případě, jestliže je exekuce nařízená proti od-souzenému, který peněžitý trest dobrovolně nezaplatil nebo ho odmítl zaplatit, neúspěšná. V takovém přípa-dě se přistupuje k náhradnímu trestu odnětí svobody (Ersatzfreiheitstrafe),  přičemž  jeden  den  náhradního trestu  odnětí  svobody  odpovídá  dvěma  denním  saz-bám.29 Oproti české právní úpravě tak rakouský trestní zákon výslovně propojuje výši peněžitého trestu s výší náhradního trestu odnětí svobody. Je-li peněžitý trest splacen pouze zčásti, náhradní trest odnětí svobody se určí poměrně ke zbývající části.

Ustanovení § 37 rakouského trestního zákona upra-vuje povinnou přednost peněžitého trestu před krátko­dobým trestem odnětí svobody, konkrétně u trestných činů, za které lze uložit trest odnětí svobody nejvýše na pět let, lze v případech, kdy by soud jinak ukládal odnětí  svobody nepřevyšující  šest měsíců, uložit na-místo  toho  peněžitý  trest  (a  to  v maximální  výměře 360 denních sazeb). Za splnění podmínek § 37 odst. 2 rakouského  trestního zákona  je  takto povinně nahra-zován trest odnětí svobody i u závažnějších trestných činů.30

C. NizozemskoPeněžitý  trest  je v Nizozemsku,  stejně  jako v České republice,  možné  ukládat  jak  samostatně,  tak  i  spo-lu  s  trestem  odnětí  svobody  či  obecně  prospěšnými pracemi. Nizozemský  systém peněžitých  trestů není, na  rozdíl  od  okolních  zemí,  založen  na  ukládání 

26  §  39  rakouského  trestního  zákona  (Strafgesetzbuch). Do-stupné  z:  https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung.wxe? Abfrage=Bundesnormen&Gesetzesnummer=10002296. 

27  ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd.. Praha: Leges, 2011. s. 269.

28  § 19 odst. 2 rakouského trestního zákona (Strafgesetzbuch). Dostupné  z:  https://www.ris.bka.gv.at/GeltendeFassung. wxe?Abfrage=Bundesnormen&Gesetzesnummer= 10002296.

29  BUNDESKANZLERAMT. Geldstrafe. [online]. Dostupné z:  https://www.help.gv.at/Portal.Node/hlpd/public/content/ 246/Seite.2460702.html.

30  ŠČERBA, F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vyd. Praha: Leges, 2011, s. 268.

16 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

denních  sazeb,  ale  odsouzený  k  peněžitému  trestu je  povinen  zaplatit  státu  částku  stanovenou  soudním výrokem. Soudce musí při ukládání peněžitého trestu brát v potaz únosnost trestu pro odsouzeného. Peněži-tý trest může uložit rovněž ve31splátkách.32

Nizozemský  trestní  zákoník  (Wetboek van Straf-recht) v ustanovení článku 23 spojuje maximální výši peněžitého  trestu  s  rozdělením  všech  trestných  činů do šesti kategorií. Zákon stanovuje maximální výši pe-něžitého trestu pro každou kategorii. Minimální výše peněžitého  trestu  je  stanovena pouze obecně ve výši 3 eura.33.

Ve  výroku,  jímž  se  ukládá  peněžitý  trest,  soudce rovněž nařídí pro případ, že nedojde k jeho úplnému splacení, náhradní odnětí svobody. Délka náhradního odnětí svobody je stanovena v celých dnech, týdnech nebo  měsících.  Trvá  nejméně  jeden  den  a  nejvýše jeden  rok.  Na  rozdíl  od  převádění  peněžitého  trestu na náhradní trest v systémech založených na denních sazbách, v Nizozemsku je počet dní náhradního odnětí svobody stanoven v závislosti na výši peněžitého tres­tu. Trestní zákon stanovuje částku, za kterou může být uložen nejvýše jeden den náhradního odnětí svobody. 

31  Zdroj: NEJVYŠŠÍ SOUD ČR. Tisková zpráva – Peněžité tresty,  2016.  [online].  Dostupné  z:  http://www.nsoud.cz/ judikaturans_new/ns_web.nsf/f069f297c2422c1bc12576 ac0045940f/d33596c9d638b1fac125807400307bb6?Open-Document.

32  BOONE, M. Imposed versus Undergone Punishment in the Netherlands, Electronic Journal of Comparative Law, 2002. [online]. Dostupné z: http://www.ejcl.org/64/art64-27.html. 

33  GOVERNMENT  OF  THE  NETHERLANDS.  Sentences and non-punitive orders, Fines and damages. [online]. Do - stupné z: https://www.government.nl/topics/sentences-and- non-punitive-orders/contents/fines-and-damages. 

K náhradnímu odnětí  svobody  se  však  přistupuje  až po využití stanovených mírnějších prostředků.

Graf 6: Ukládání peněžitých trestů v Nizozemsku34

Peněžitý  trest  hraje  v  Nizozemsku  důležitou  roli a  je podobně jako v Německu preferovaným druhem trestu. Zákon o peněžitých trestech z roku 1983 stano-ví, že peněžitý trest má být upřednostněn před trestem odnětí  svobody,  a  to  u  všech  trestných  činů,  včetně 

34  Zdroj: SUBRAMANIAN R., SHAMES A. Sentencing and Prison Practices in Germany and the Netherlands. Impli­cations for the United States,  2013.  [online].  Dostupné  z: http://archive.vera.org/sites/default/files/resources/down  loads/european-american-prison-report-v3.pdf;  s.  8  a AL-BRECHT H. J. Sanction policies and alternative measures to incarceration: European experiences with intermediate and alternative criminal penalties,  2009.  [online].  Do-stupné  z:  http://www.unafei.or.jp/english/pdf/RS_No80/No80_07VE_Albrecht.pdf; s. 34.

Graf 5: Ukládání peněžitých trestů v Rakousku31

Státní zastupitelství 2 | 2017 17

T é m a č í S l a

těch, za které lze uložit doživotní trest odnětí svobody. Soudy  mají  dokonce  povinnost  poskytnout  odůvod-nění, kdykoliv upřednostní uložení trestu odnětí svo-body  před  peněžitým  trestem.  Podíl  nepodmíněných trestů odnětí svobody je tak poměrně malý, a to kolem  10 %.35 Data z Nizozemska ukazují, že poměr využití peněžitého  trestu  vůči  ostatním  trestům  je  v  posled-ních deseti letech stabilní a pohybuje se kolem 50 % všech nepodmíněných trestů.36

V. ZávěrZ komparace s uvedenými zahraničními úpravami, ja-kož i z naznačených přístupů teorie a praxe vyplývá, že způsob ukládání peněžitého trestu pomocí systému denních sazeb byl v českém trestním zákoníku zvolen správně,  neboť  umožňuje  jeho  transparentní  a  spra-vedlivé vyměření s přihlédnutím jak k povaze a závaž-nosti trestného činu, tak i se zřetelem k osobním a ma-jetkovým poměrům pachatele, čímž přispívá k tomu, že je trest vnímán jako spravedlivý, a to odsouzeným i širokou veřejností. Systém denních sazeb totiž vede k  tomu,  aby  při  rozdílných  majetkových  poměrech (vyjádřených různou výší denních sazeb) byli pacha-telé v případě určitého trestného činu stejné závažnosti (vyjádřené počtem sazeb), i přes rozdílně vyjádřenou částku (multiplikací počtu denních sazeb a jejich kon-krétní výše), postiženi stejně citelně. 

Rozsah denních sazeb  vymezený  v  §  68  tr.  zá-koníku  je podle našeho názoru dostatečný,  a  to  stej-ně  jako  jejich  výše  stanovená  rozmezím  od  100 Kč do 50 000 Kč.

Přesto je třeba se v budoucnu zaměřit na již zmíně-né využití vhodných zajišťovacích institutů, zejména zajištění výkonu peněžitého  trestu ve  smyslu § 344a a  násl.  tr.  řádu,  a  také  na  ukládání peněžitého tres­tu ve splátkách již ve výroku odsuzujícího rozsudku ve smyslu § 68 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého, ne-lze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí, může soud  stanovit,  že peněžitý  trest bude zaplacen v při-měřených měsíčních  splátkách;37  přitom může  určit, 

35  SUBRAMANIAN, R., SHAMES, A. Sentencing and Pris­on Practices in Germany and the Netherlands. Implications for the United States, 2013. [online]. Dostupné z: http://ar-chive.vera.org/sites/default/files/resources/downloads/eu-ropean-american-prison-report-v3.pdf; s. 8.

36  ALLEN, R. Reducing the use of inprisonment. What can we learn from Europe?, 2012. [online]. Dostupné z: https:// www.prisonpolicy.org/scans/CJA_ReducingImprison- ment_Europe.pdf. 

37  V rámci výkonu peněžitého trestu pak může předseda se-nátu  na  žádost  odsouzeného  podle  §  342  odst.  1  tr.  řádu 

že  výhoda  splátek  peněžitého  trestu  odpadá,  jestliže pachatel nezaplatí dílčí splátku včas.

Z hlediska úvah de lege ferenda je třeba se přede-vším zabývat návrhy ze soudní praxe, aby bylo upuš-těno od vymáhání peněžitého trestu ve smyslu § 341 a § 343  tr.  řádu, které výkon peněžitého  trestu kom-plikuje a oddaluje, neboť peněžité tresty se přeměňují s velkým časovým odstupem od jejich uložení. Zají-mavé je, že obdobnou úpravu mají i v Rakousku, kde k  náhradnímu  trestu  odnětí  svobody  (Ersatzfreiheit­strafe) se přistupuje teprve až tehdy, pokud je exekuce nařízená proti odsouzenému, poté co odmítl peněžitý trest zaplatit, neúspěšná. S ohledem na to a s přihléd-nutím  k  tomu,  že  by mělo  platit  pravidlo,  že  pokud má odsouzený dostatek majetku, měl by být peněžitý trest zásadně vykonán, neboť jinak hrozí zvýšení počtu nařízených  náhradních  trestů  odnětí  svobody,  se  do-mníváme, že cestou je spíše převedení vymáhání ne-zaplacených a dobytných peněžitých trestů na orgány finanční správy nebo celní orgány, které jsou pro jejich vymáhání lépe institucionálně i personálně vybaveny. Paradoxně  může  také  přispět  k  větší  vykonatelnosti peněžitého trestu i jeho uložení vedle dalšího alterna-tivního  trestu,  s přihlédnutím k němuž zaplacení pe-něžitého trestu chápe odsouzený jako důvod pro jeho náležitý výkon (například u současně uloženého trestu zákazu činnosti,  jako „podmínku“ pro případné pod-míněné upuštění od výkonu jeho zbytku).

Obdobně  často  soudy  namítají,  že „přeměna ná­hradního trestu“  byla  novelizací  trestního  zákoníku provedenou zákonem č. 390/2012 Sb. zbytečně zkom-plikována  „nutností“  nejprve přeměnit  peněžitý  trest na trest domácího vězení nebo obecně prospěšné prá­ce ve smyslu § 69 odst. 2  tr. zákoníku. Přestože tato úprava pouze umožňuje takovou přeměnu, a to i s při-hlédnutím k ustanovení § 69 odst. 3 tr. zákoníku, které jen konkretizuje další postup při přeměně v náhradní trest odnětí svobody, bylo by zřejmě vhodné v ustano-vení § 69 odst. 2 tr. zákoníku více zvýraznit, že jde jen o možnost přeměny peněžitého trestu v jiné alternativ-ní tresty u pachatelů, u nichž je předpoklad, že takový náhradní trest domácího vězení nebo obecně prospěš-ných prací vykonají a zároveň nehrozí, že se v době jejich  výkonu  budou  dopouštět  další  trestné  činnos-ti,  zvláště  když  obdobná  úprava,  byť  jen  ve  vztahu 

z důležitých důvodů:a)  odložit výkon peněžitého trestu, a to na dobu nejvýše tří 

měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebob)  povolit splácení peněžitého trestu po částkách tak, aby 

byl celý zaplacen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy  rozsudek nabyl právní moci. K odvolání povolení odkladu nebo splátek viz § 342 odst. 2 tr. řádu. 

18 Státní zastupitelství 2 | 2017

T é m a č í S l a

k obecně prospěšným pracím, platí i v některých spol-kových zemích Německa. Jinak hrozí, že v praxi bude docházet k multiplikačnímu jevu, kdy v důsledku pře-měn původně alternativních trestů a ukládání dalších trestů odnětí  svobody,  nakonec konkrétní  odsouzený vykonává  poměrně  dlouhodobý  nepodmíněný  trest odnětí svobody, který se v důsledku uvedených postu-pů nasčítá ze všech přeměněných původně alternativ-ních trestů v náhradní tresty odnětí svobody a dalších postupně uložených trestů odnětí svobody. 

Uložení  náhradního  trestu  odnětí  svobody  není v  České  republice  bezprostředně  navázáno  na  po-čet ukládaných denních sazeb,  jak  je  tomu například v Německu nebo v Rakousku. Výše náhradního trestu odnětí svobody, který je možno stanovit až na čtyři léta (§ 69 odst. 1 tr. zákoníku), sice na jedné straně umož-ňuje  individuální přístup, v rámci něhož lze zhodno-tit  konkrétní  okolnosti  na  straně  pachatele  z  hledis-ka  jeho  ochoty  zaplatit  vyměřený  peněžitý  trest,  ale na druhé straně nedává soudu dostatečná vodítka pro takový individuální přístup, což vede k tomu, že pra-xe při ukládání není  jednotná. Proto by bylo vhodné zavést  obdobnou  úpravu  jako  ve  zmíněných  zemích a navázat počet dní náhradního odnětí svobody na po­čet denních sazeb (jako v Německu nebo v Rakous-ku) nebo na výši peněžitého trestu (viz Nizozemsko). Z těchto možností se nám jeví  jako nejvhodnější ně-mecká úprava, v rámci níž jedné denní sazbě odpovídá jeden den odnětí svobody. Pokud bude peněžitý trest splacen pouze zčásti, náhradní trest odnětí svobody se určí poměrně ke zbývající části. Taková právní úpra-va by výslovně propojila výši peněžitého trestu s výší náhradního trestu odnětí svobody, a vedla by i k větší rovnosti jednotlivých odsouzených před zákonem.

Další  možností  je  zavést  povinnou přednost pe­něžitého trestu před krátkodobým trestem odnětí svo­body, a to konkrétně u přečinů, příp. i u závažnějších trestných činů, tak jak je tomu v německé nebo nizo-zemské právní úpravě. Ustanovení § 55 odst. 2 tr. zá - koníku se totiž vztahuje jen na omezení ukládání ne-podmíněného trestu odnětí svobody, ale u peněžitého trestu  (obdobně  pak  zřejmě  i  u  obecně  prospěšných prací) je třeba stanovit povinnou přednost vůči podmí-něnému trestu odnětí svobody, který je v České repub-lice v posledních letech nadužíván, neboť je ukládán v 60 až 70 procentech všech odsouzení. 

Navržené novelizace české právní úpravy peněži-tého trestu umožňující jeho častější ukládání, a v ne-poslední řadě i jeho efektivní vymáhání, by měly být jedním, nikoliv však jediným krokem v dané oblasti. Ve vztahu k samotné aplikační praxi je nezbytné klást důraz i na potřebu výraznějších aktivit v oblasti vzdělá­vání soudců a státních zástupců prováděnému Justiční 

akademií,  příp.  ve  spolupráci  s  Nejvyšším  soudem a  Nejvyšším  státním  zastupitelstvím,  stran  ukládání peněžitých trestů. Důležitým faktorem je totiž sezna-mování soudců s výhodami ukládání peněžitého trestu a  dalších  alternativních  druhů  trestů  i  odklonů.  Jistě by také byla žádoucí užší spolupráce s Ministerstvem spravedlnosti  nejen  v  legislativní  oblasti,  ale  také při  využívání  a  vyhodnocování  statistických  údajů. Vhodným  nástrojem  pro  dosažení  cíle  spočívajícího ve změně skladby ukládání  jednotlivých  trestů může být i analytická činnost vnitrostátní rozhodovací pra­xe  či provádění srovnávacích studii fungování trest­ní politiky  v  zahraničních  právních  řádech  (zejména s důrazem na způsob stanovení výše peněžitého trestu, zkoumání majetkových poměrů obviněného či v nepo-slední řadě  také vymáhání uložených sankcí). Pokud by se podařilo zpracovat určité doporučené metodické přístupy pro ukládání peněžitých trestů a dalších alter-nativních  trestů,  jakož  i odklonů, mohlo by  to napo-moci vzdělávání soudců stran vhodnosti využívání al-ternativ k trestu odnětí svobody, což by pak jistě vedlo i k sjednocení rozhodovací činnosti soudů.

Závěrem lze konstatovat, že ačkoliv uložení pod-míněného trestu odnětí svobody může v řadě případů představovat vhodné řešení, je třeba vzít do úvahy, že v  českém  prostředí  se  řada  uložených  podmíněných odsouzení v konečném důsledku přemění na nepodmí-něné tresty. Může být tak nanejvýš vhodné zaměřit se na rozvíjení takové rozhodovací praxe, jež bude klást důraz na ukládání alternativních trestů, z nichž mimo-řádný význam má, jak ukazují zahraniční zkušenosti, zejména peněžitý  trest. V  soudní praxi  je však  třeba dbát na to, aby každý uložený peněžitý trest byl dobyt-ný (srov. § 68 odst. 6 tr. zákoníku) a vůči konkrétnímu odsouzenému vykonatelný, a to s přihlédnutím k osob-ním a zejména majetkovým poměrům odsouzeného.

Na základě všech naznačených přístupů je vhodné v praxi usilovat o dosažení explicitního upřednostně­ní peněžitého trestu (ale i dalších alternativ – zejména domácího vězení  a  obecně  prospěšných prací)  nejen před krátkodobými nepodmíněnými tresty odnětí svo­body (6 měsíců a méně), ale s ohledem na dosavadní zkušenost z rozhodovací praxe českých soudů zejmé-na i vůči podmíněným odsouzením. Takový přístup by při správném, komplexním a spravedlivém uplatňová-ní peněžitého trestu (jakož i dalších alternativ) a jeho nové právní úpravy, měl v praxi vést k podstatnému poklesu počtu  uložených  trestů  odnětí  svobody,  a  to jak nepodmíněných, tak zejména podmíněných.