Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Staročeská báseň o Alexandru Velikém by Albert PražákReview by: Ant. ŠkarkaListy filologické / Folia philologica, Roč. 70, Čís. 4/5 (října 1946), pp. 202-205Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23457719 .

Accessed: 15/06/2014 22:27

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.77.38 on Sun, 15 Jun 2014 22:27:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

202 Úvahy.

termínů, náležitě určených po stránce věcné, takže filolog je správně poučen o významu a o všech okolnostech, o lidových ná zorech. Své názory projevuje lid etymologií ovšem vskutku „lido vou" (na př. strom vaz prý ,,váže" škodlivou moc vodníka a čaro

dějnic, I 196), ale ta právě nám někdy vysvětluje, proč se slovo tak a tak v hláskách měnilo. Na př. jistou rostlinu Poláci jmenují nietota (tabuové jméno), u moravských Slováků se však zve netáta a užívá se jí jako prostředku proti početí („chránil mládence, aby se nestal tátou", II 177). Hojná synonyma nutí přemýšleti o tom, co je původní název a co je druhotné, pomáhají rozuměti jednot livým názvům atd. Čižmář vyexcerpoval i slovník Kottův, což by u národopisce nikdo neočekával. Zároveň ty názvy nutí zamysliti se nad tím, jak dosavadní obraz o nich je neúplný, jak jsou ty ná

zvy temné, a o mnohých jiných věcech. To, že vyexcerpoval pře mnoho prací (počtem 325!), jichž by filologové jinak zpravidla asi

nedbali, přinesl i nám vítané doplnění toho, co je v slovnících. Na

př. v těchto LF píši letos (str. 76) o Klaretově *nohtojedu; po vy tištění té práce nalézám nyní (Č. vyšel v květnu a červnu 1946) u Čižmáře I 75 а II 256 slovenské nehtojed, nynější očekávanou formu (č. nehojed je zkaženo mylným domněním, že souvisí s ho

jiti\), potvrzující můj dohad, že u Klareta je *nohtojed a ne *noho

jed nebo cosi jiného. Bohužel není u Č. citován pramen. Nebo:

výklady o koláči, o provlékání nemocných skrz obrovský koláč

(NŘ 29, 158 n.) mohl bych nyní z Čižmáře I 251 doplniti dalšími

příklady i z jiných krajin naší vlasti. Filolog by rád viděl, kdyby jazykový materiál byl zaznamenán podle jeho potřeb, t. j. kdyby byl přesně přepisován (bez tiskových chyb) a kdyby přesně byl uveden pramen. Jiné zbožné přání je míti filologický index. Ale to je obecná vlastnost národopisných prací, že nemívají jazyko vého indexu, takže termínové jejich bohatství zůstává jakoby ukryto a filologovi nezbývá, než aby si dílo pracně vyexcerpoval sám. Na konci 1. dílu je sice seznam lidových jmen rostlin s latin

skými vědeckými názvy, jenže bohužel bez udání stránek. Kéž

tyto řádky přivodí nápravu aspoň v budoucnosti. Nemá smyslu vypočítávati zde, že na některých místech

autor uvádí, arci jen mimochodem a dvěma třemi slovy, své do

mněnky o původu nebo jazykové souvislosti slov a že jsou ty domněnky někdy mylné. Rovněž tak ne, že tu a tam zůstaly chyby tiskové. Naopak musíme býti hluboce vděčni autorovi za

to, že — ač ve vysokém věku — dokončil tyto dva díly, a jeho dětem za to, že svým nákladem toto dílo vydaly. Přejeme auto

rovi, aby mu bylo přáno ještě mnoho let života, aby mohl vydati třetí díl. Snad by postrádané indexy mohly být uvedeny v něm.

V. Machek.

Albert Pražák, Staročeská báseň o Alexandru Velikém. Praha, Melantrich 1945. Stran 288. Cena 65 Kčs.

Jednou z prvých knih, kterými se po době poroby přihlásila к slovu svobodná česká literárněhistorická věda, je tato obsáhlá

monografie Alberta Pražáka, věnovaná památce jeho učitele Jana Gebauera.

Upoutává už tím, že je tu věnována samostatná kniha jediné anonymní staročeské památce, zjev v naší vědecké literatuře vyjma práce o RKZ ojedinělý. Pražákův zájem к tomuto thematu strhla

poslední světová válka, která zdánlivě znovu oživovala dobyvačný zjev Alexandrův s jeho vítězstvími, potoky krve i pádem. Už za

války prozradil Pražák, že jej toto thema aktuálně zaměstnává, a to článkem „Aristoteles a stč. Alexandreida" (ČČF 1,1942—43, str.

97—103), jehož podstatné části přešly i do monografického zpraco

This content downloaded from 185.44.77.38 on Sun, 15 Jun 2014 22:27:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 203

vání (IV. кар., 2. část). V poslední době projevil se sice opět vzkří

šený zájem o stč. Alexandreidu, především pracemi Vác. Janoucha, L. Zatočila a Fr. Tichého, ale tyto práce směřovaly spíše к řešení otázek dílčích nebo byly jenom nadhozenými poznámkami, kdežto Pražák se pokusil oživiti a řešiti všecky problémy, které s touto stč. básní souvisí, a to v míře a v záběru co nejširším a s přibráním skoro celé literatury, která byla u nás o tomto předmětě napsána, a se

zřetelem к hlavní literatuře světové.

Aby čtenáře uvedl a zasvětil do těchto problémů co nejdůklad něji, křísí nejprve historickou postavu Alexandrovu a jeho dobu, hodnotí jeho význam pro světové dějiny a dotýká se stručně stop, které zanechal jeho zjev v starověkém dějepisectví a myšlenkovém světě (1. kap.). Podrobnější zájem soustřeďuje Pražák na zpraco vání alexandrovského motivu a thematu v středověkém písem nictví, a to myslím u všech národů evropských i některých asij

ských, aby ukázal, jakou pozornost poutal к sobě tento nadprů

měrný dějinný zjev a jak i stč. Alexandreida je jedním článkem v tomto dlouhém a spletitém řetěze literárních výtvorů alexan

drovské thematiky (2. kap.). Aby čtenáři, neobeznámenému s pro

blémy středověké básnické theorie a praxe, usnadnil chápání stč.

Alexandreidy, věnuje Pražák před vlastními rozbory stč. básně 3.

kapitolu charakteristice básnické podstaty 13. věku. Ústředními částmi monografie Pražákovy, které především zaujmou odborné

pracovníky o stč. písemnictví, jsou kap. 4 až 6, obsahující po

drobný rozbor stč. básně po všech stránkách, rozbor spějící více к shrnujícím soudům а к synthese jednotlivých poznatků, nežli к analytickému zjišťování a prozkoumávání jednotlivostí. Výsled kem a závěrem těchto rozborů a úvah je pak důkaz, že stč. Ale

xandreida, dochovaná v 7 zlomcích, v nichž se souběžná místa ani

slovně ani stilisticky nekryjí, je skladba jediná, že je skládána

velmi samostatně a na svých předlohách nezávisle, že je nejméně

poplatna právě německé Alexandreidě Ulricha z Eschenbachu, zbásněné v Čechách, a že vznikla nejpravděpodobněji v letech

1282—1291. У obou závěrečných kapitolách sleduje ještě Pražák,

jak stč. Alexandreida souvisí s ostatními českými památkami starší doby našeho písemnictví, především samou postavou Ale

xandra Vel. a jinými motivy s ní spjatými a také svými názory, svou filosofií, kdežto stránka básnické formy a jejího místa v struk

tuře stč. básnictví je ponechána stranou, a jak i další doba proje vila v našem písemnictví zájem o Alexandra Vel.

Z výkladů Pražákových zvláštní pozornosti si zaslouží důkaz o tom, že stč. Alexandreida pochází ze sklonku 13. století. Toto

mínění není u nás novinkou: hlásili se к němu především příslušníci starších literárněhistor. pokolení (na př. Jul. Fejfalík, Jos. Jireček, Jan Gebauer, Jar. Vlček), kdežto nejmladší vědecké generace (na

př. R. Jakobson, Jan Vilikovský), ale i historik Jos. Šusta kladou

vznik básně v dobu kolem r. 1310, a to i ti badatelé, kteří pochybují o správnosti method Havlíkových, dokazujících podle rýmových shod a podobností s ostatními stč. básnickými památkami, že Ale

xandreida vznikla až po nejstarším cyklu legend a po apokryfech. Také naše poslední synthetická zpracování stč. literatury (Jan

Jakubec, Arne Novák) a školní rukověti datují báseň do poč. 14.

století. Pražák však srovnáváním stč. Alexandreidy s jejím Hlavním

inspiračním pramenem, latinskou Alexandreidou Gualtera Castel

lionského, nabyl přesvědčení, že právě místa, v nichž se český bá

sník nejvíce od své předlohy osamostatnil, vyplynula z jeho osobních

zážitků a zažívání českých událostí ze sklonku vlády Přemysla

This content downloaded from 185.44.77.38 on Sun, 15 Jun 2014 22:27:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

204 Uvahv.

Otakara II. a z prvých let vlády Václava II. Tak na př. české poměry pronikly prý do pojetí mladého Alexandra, jehož věk 12 let i jarní doba, kdy se ujímá vlády, připomínají stejné okolnosti za nastupu jícího Václava II., jako zase neutěšený stav řecké země porobené Dariem je odleskem poměrů v Čechách v době braniborské poroby; v episodě o proradném Pausaniovi, který odloudil králi Filipovi manželku Olympiádu, uplatnil prý se podobný motiv domácí pro rady Záviše a Kunhuty; v starostech Alexandrových, aby mu snad

nebyla zábranou к trůnu výčitka nemanželského původu, mohly prý problesknouti snad podobné pomluvy domácí o původu Václa

vově, posilované pozdější nevěrou Kunhutinou; Dareius, promlou vající к vojsku a teskně uvažující o zradě svých vojevůdců, našel

prý svůj vzor v Přemyslu Otakaru II., zrazeném na Moravském

poli. Na dobu Václava II., tolik němčícího, nejlépe prý se také hodí

známý povzdech básníkův na přání Němců, v Čechách usídlených, aby se dočkali doby, kdy nebude v Čechách viděti Čecha, a rovněž léta 1272—1292 nejlépe prý vyhovují zmínce stč. básníka o pohan ských Litvanech, Tatarech, Besermanech, Průších a nepotvrzených Rusích i jeho touze, aby česká země měla krále typu Alexandrova, který by tyto národy podrobil a přivedl ke křesťanské víře.

Přes to, že důvody Pražákovy jsou hodně přesvědčivé, do mnívám se, že v této otázce nebylo ještě vyřčeno rozhodné slovo. Bude třeba také .zkoumat, zdali se tytéž zmínky a tatáž přání ne hodí rovněž pro dobu bezkráloví po Václavu III. anebo pro prvá léta rytířského Jana Lucemburského, v němž u nás také do jisté míry cžíval typ výbojného a rytířského Alexandra, a kdy se národ nostní spory a srážky nebezpečně přiostřovaly a vybíjely i v samém

písemnictví. Ostatně i do této pozdější doby mohli bychom klásti vznik básně a přitom připustit, že básník do ní vložil své silné osobní zážitky, ale již v odstupu, již v době, kdy mohl svůj původní prudký zážitek, nyní nazíraný ve vzpomínce, klidněji posuzovat! a zacházeti s ním i do jisté míry neosobně jako s látkou vhodnou к výstavbě svého díla. Tedy i kolem r. 1310 mohl na př. zcela dobře básník 501etý vzpomínati na poslední léta vlády Přemyslovy, na řádění braniborské i na vládu Václava II., neboť mu thema alexan drovské právě tyto vzpomínky snadno evokovalo.

iake paleografie by tu mohla nci zavazne slovo o stan nej starších zbytků stě. Alexandreidy i ostatních památek, kdyby chom už konečně měli nějakou monografii o české paleografii, která

by kromě theorie poučovala také reprodukcemi památek listinných i knižních, a to památek přesně datovaných, o vývoji a typu písma u nás a o jeho spolehlivém vročení.

Ale slovo nejrozhodnější připadne tu patrně budoucímu roz boru našich nejstarších památek básnických po stránce jejich bá snické formy, a to nejen metrické stavby verše a rýmové struktury, nýbrž vůbec celého slohu v nejširším smyslu slova, takže do něho bude muset býti zahrnut i typ jazyka po stránce mluvnické struk

tury. A teprve po všech těchto rozborech a pod zorným úhlem celého vývoje a struktury našeho nejstaršího písemnictví bude asi možno vysloviti soud konečné platnosti, kdy byla složena stč. Ale xandreida. Ať se tento soud s Pražákem shodne, nebo s ním rozejde, zůstane Pražákovi trvalá zásluha, že se u nás první pokusil o syn thetickou monografii o této nejvýznamnější básni našeho starého českého písemnictví, díla opravdového básníka a umělce, a že si své řešení nijak neusnadnil, nýbrž pojal je v celé šíři, složitosti i obtíž nosti daných problémů. Doufejme, že se к této monografii co nej dříve přiřadí také netrpělivě očekávané vydání stč. Alexandreidy prací V. Vážnéhď.

This content downloaded from 185.44.77.38 on Sun, 15 Jun 2014 22:27:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 205

Škoda jen, že chvat porevolučních měsíců, odvádějící к jiným povinnostem, a neutěšené poměry v našich tiskárnách, kde se ne dostává sil tak odborně vzdělaných, aby nebylo potíží, ba přímo nemožností sázeti texty cizojazyčné, a to nejenom latinské a řecké, ale také staročeské, zanechaly v knize stopy v množství tiskových chyb. Z nich nejmrzutější jsou právě v citátech staročeských, které

patrně ochotný sazeč „svědomitě" napravoval, pokládaje asi jejich odchylnou češtinu za přepsání autorovo. Není téměř jediného stč.

citátu, který unikl těmto „opravám". Upozorňuji zde aspoň na některé nejzávažnější a nejvíc znešvařující tiskové chyby. Str. 94, ř. 23 п., uvozovky náleží před čsti, neboť teprv tímto slovem se za číná citát; 95, 16 ač toho zapomanu; 116, 22 nn. svój život váže. . . drážě. . . Pro zbožie sě. . . tvój živótek krátek; 125, 11 nn. řěka . . .

vytieká: takéž chlap, když obohatie; 135, 6 nn. radostno . . . věže . . .

jimiž sě bě zastierati . . . jakžto třtie. . . Kdyžto к šturmu ... z přě tvrdého lesu . . . žížely . . . tis'úc . . . měsiece, 136, 1 nn. by sě bylo Izě

zahřésti, tis'úc . . . přisál; 149, 6 posel, pravě ty noviny; 203, 13 nn. nezvolé mě . . . jmieti, stana i počne . . . pokáze v svém chtění; 208, 17 nn. ač by to co juž pomohlo . . . dozdaci . . . birž . . . by jich bylo ne

vídati; 212, 26 nn. křestěnstvo . . . Tatefi . . . nepotvirzení; 213, 1 nn.

přišli by к takej . . . jakž by, sě křta přichopiece; 222, 11 nn. všakže

jinej neuvěří . . . vždy truda svého . . . dosiehne ... . jiné zvěři, všakž . ..

nejmá nic . . . vehnali, měst i hradóv . . . Sta sě. . . и něž Babylonský vojě sebra . . . Alx V 1189: и něž král Darius . . . nejedné hlasné

trúby . . . zubrové trúby; 223, 1 nn. bližné . . . podle voza, jenž . . .

držéchu; 225, 23n. škrtni veza χ junošemi, 25 nn. Alx II 130 d. . . .

svyčěj . . . což kaké čeledi měli; 226,17 n. vesla — vesla, 28 n. neprotřě sě nikte к vozu; 227, 1 nn. minuv všiu těch zrádec hrázu, přitřěsě . . .

jakžto krópě z deště létě (= v létě). B: na všě strany . . . letie jakžto

kroupě z búřě létě·, 234, 26 nn. tento sě mieč . . . okrúhlíj ... na leg. 0 Živ. Mař. (jakž ni jeden z toho krajě byl, tak mnoho skota jmaje); 236, 7 nn. či sem kdy . . . všakž nevinně svú krev . . . stopy sě jelenie chopě, 237, 2 nn. vždy bydlili při dvořě, majúc péču o komořě. . . Judas . . . vzém otpuščenie; 243, 9 nn. ač by to co juž pomohlo . . . doždaci . . . birž·, 244, 3 nn. za peniez . . . dřievie; 254,12 nn. (У 503/5) . . . vždy . . . vždy . . . pomnieti nerodíš" . .. Alx У 1857 .. . trudíš, 1 как sobů sám v tom sludiš, pro žbožie svój život vážě, i to, což jest velmi drážě, svú duši; 257, 12 nn. Alx У 9116 . . . и vodách.

Ant. Skarka.

Lyra Kampanova. Výbor z žalmů a ód mistra Kampana. Po dle hudebních typů (genera carminum) vybral a umělecký profil autorův se stanoviska dějin hudby nastínil Jan Branberger. Verše z latiny přeložil a literární charakteristikou autora dopro vodil Jan Blahoslav Čapek. Kresby — poslední dílo svého života —

vytvořil František Bílek. ELK, a. s. v Praze 1942 [1945] (šestý svazek sbírky Ráj knihomilů).

Počínajíc rokem 1604 Μ. Jan Campanus, od Majestátu člen konsistoře podobojí, dostav do rukou dílo svého vodňanského

krajana, M. "Václava Nicolaida, Cantiones evangelicae, vyšlé z cen surních důvodů ve Vitemberce r. 1554, jal se do metrorytmické formy, t. j. do časoměrných, avšak rýmovaných meter převáděti žalmy a jiné písně církevní a ukázky této poesie vydal v několika sbírkách (viz Rukověť к písemnictví humanistickému od Ant. Truhláře s. v. Campanus, čís. 12,15,16,18, 21, 25, 28—30, 32,33), až je shrnul r. 1611 do sbírky Ódarum sacrarum liber prior (nově v Amberce 1613), po ní následoval r. 1612 Odarum sacrarum liber

posierior ar.l6ieCanticacanticoruminodaria LI II rhythmum metro

copulantia conjecta. Knihy došly pozornosti i v cizině a Cam

This content downloaded from 185.44.77.38 on Sun, 15 Jun 2014 22:27:42 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions