STŘÍPKY Z NAŠEHO
DOMOVA
DOMOV PRO SENIORY JASENKA
DUBEN – ČERVEN 2018
„Léto, budiž pochváleno“
Další číslo našeho časopisu vychází
přímo na začátku prázdnin. Letos by se
dalo říci, že téměř uprostřed léta, když
nás počasí překvapuje, už od dubna,
teplými a slunečnými dny. Věřím, že je
již všechny nevyčerpalo, a letní pohodu
si budeme užívat i další, nejméně dva,
měsíce.
Společným úsilím pracovníků i
některých obyvatel domova se povedlo,
že nám Domov rozkvetl. Smějí se na
nás muškáty všech barev a odrůd,
sluníčkové afrikány, těšíme se na cínie
a další květy. Chodby zdobí kytice
květů ze zahrad. Pro zkrášlení interiéru
přibyly, díky dárcům, i dvě palmy a
venku před Domovem se můžete
posadit na více laviček.
Létu sluší výlety a aktivity zejména
venku, v přírodě. A ani my v tomto nezahálíme, díky příspěvku od „Ježíškova
vnoučete“ byl uskutečněn výlet na Hostýn. Aktivizační pracovnice si připravuje
aktivity v prostoru zahrady. Děti ze Základní školy Sychrov vystupovaly před
naším Domovem a doteky léta přineslo také nevšední vystoupení folklorního
souboru z Chile. Členové souboru i jejich doprovod se přes nepřízeň počasí a
nemožnost účinkování na venkovním prostranství, rozhodli vystoupit na chodbě
Domova. Možná nevšední prostor a blízkost opravdu na dosah ruky k našim
obyvatelům i personálu způsobila, že se na konci vstoupení neubránila ani jedna
ze stran slzám dojetí. Bezprostřednost a vřelý přístup členů souboru okouzlil
všechny přítomné. Nechejme si tento příjemný pocit z přírody a lidí kolem nás
usadit i v srdcích a myšlenkách, abychom si mohli v září říci, že jsme si to letošní
léto krásně užili.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Srdečně v našem Domově vítáme nové uživatele. Paní Máriu Kopeckou, Ludmilu
Výchopňovou a pana Jana Orsága.
ŽIVOTNÍ JUBILEA
Josef Vaněk 80 let
Brettschneiderová Margita 90 let
Hrčková Marta 92 let
Pilíšková Vlasta 92 let
Robenková Anděla 92 let
Svobodová Marie 92 let
Mynaříková Miroslava 100 let
Všem oslavencům ze srdce gratulujeme a přejeme mnoho zdraví do dalších let.
VZPOMÍNÁME
Antonín Michalík 84 let
Vilma Horníčková 86 let
Věra Tomková 86 let
Marie Mikšíková 92 let
Josefa Spáčilová 98 let
,,Smrt je lékem, který najdeme, kdy chceme, ale máme ho užívat, co nejpozději.“
Moliére
1.4. 2018 STÁTNÍ SVÁTEK – Neděle velikonoční
2.4. 2018 STÁTNÍ SVÁTEK – Pondělí velikonoční
Trampská návštěva
Ještě, než si připomeneme měsíc duben, mám tu pro vás malé ohlédnutí za
březnem, kdy našeho uživatele pana Placra navštívili jeho kamarádi trampové.
Andy, jak se panu Placrovi přezdívá, býval vášnivým trampem. Se svou přítelkyní
Sharon a kamarádem Džonem se v DS Jasenka setkávají pravidelně. V sobotu je
ale přijeli navštívit kamarádi z trampské osady Ivanka v Bratislavě a kamarád
z Hodonína. Bakala, Didi, Jura, Martin a Jerry tvoří skupinu muzikantů a
zúčastňují se trampských setkání v Čechách a na Moravě.
Toto odpoledne zpříjemnili, svou hrou na kytaru a zpěvem, nejen panu Placrovi,
ale i našim uživatelům, kteří si trampské písně přišli poslechnout.
Michaela Makyčová, aktivizační pracovnice
DUBEN
Velikonoce v DS Jasenka
Přichází jaro a s ním i Velikonoce. I náš Domov se pečlivě na svátky jara
připravoval. Naše dobrovolnice Eva, Martina a Alice s uživateli vytvářeli
výzdobu a zdobili interiér domova i pokojů. Připomněli si průběh svátků a
význam svátečních dnů, zavzpomínali na tradice a rituály s tím spojené.
Těsně před Velikonocemi paní Alice přinesla upečeného beránka, na kterém jsme
si společně pochutnali. Ten den jsme se s paní Alicí i loučili. Paní Alice k nám do
Domova docházela několik měsíců jako
dobrovolnice a naplňovala radostí, hudbou,
zpěvem, cvičením paměti i cvičením těla
volný čas uživatelů. Velmi jí děkujeme za
čas, a energii, kterou u nás zanechala a
budeme se těšit na shledání s ní snad
v listopadu, kdy opět navštíví Českou
republiku.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Vystoupení dětí z mateřské školky
Domov pro seniory Jasenka je otevřený všem generacím. Snažíme o prolínání a
obohacování mladé i starší generace navzájem.
Naši uživatelé se velmi těší na návštěvu dětí, proto nadále pokračujeme ve
spolupráci s MŠ Ohrada.
Dne 6.4 se v domově pro seniory Jasenka uskutečnilo vystoupení dětí z této
mateřské školky. Navštívili nás kuchaříci a kuchařinky, kteří nám odrecitovali
básničky a zazpívali písničky spojené s vařením, kuchtěním a jídlem. Umíchali
jsme těsto, slízali lízátka v písničce a naši uživatelé se zapojovali tleskáním,
zpíváním a opakováním spolu s dětmi.
Moc se nám jejich návštěva líbila a určitě se budeme těšit na další spolupráci a
možnou návštěvu.
Bc. Kateřina Seidlová, sociální pracovnice
Jarní tvoření
Ve středu po Velikonocích k nám zavítaly naše
dobrovolnice Eva a Martina s novými nápady, jak
zkrášlit interiér a zjarnit atmosféru Domova.
Vymyslely tvoření květin z papíru a ptáčků
z kamínků.
Do tvoření se zapojili naši senioři i seniorky
s nadšením. Mezi tím vším pobíhala Esterka,
malá dcerka naší dobrovolnice,
která obveselovala ostatní uživatele, kteří se nechtěli tvoření účastnit. Přítomnost
dítěte, vždy rozjasní oči každého, kterého Esterka potká, a tak nám pomáhá
v nastoleném trendu otevírání domova všem generacím.
Po čtrnácti dnech, k nám opět zavítaly naše
tvořivé dobrovolnice.
Vyráběly se jarní věnečky ze čtverečků
látek, které se vpichovaly špejlí do
polystyrenového korpusu.
Další technikou tvoření a trénování
motoriky bylo zdobení věnečků barevnými
papíry a kvítky. Dámy, které se tvoření
účastnily, si odnášely krásné dekorace.
Některé věnečky zůstaly v jídelně, aby
zdobily její interiér a zkrásnily tak prostředí i pro ostatní obyvatele našeho
domova.
Jak již se stalo zvykem, mezi tvořícími účastníky pobíhala malá Esterka a na
pomoc tentokrát přišla i šikovná desetiletá Eliška.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Klub turistů
Dne 12.4.2018 se u nás v jídelně zastavili nadšenci z Klubu turistů, aby společně
s našimi seniory zavzpomínali.
Probíhalo promítání o starých časech. Uživatelům byly promítnuty vzpomínkové
dokumenty o Valašsku z dřívějších dob, kde byly použity dobové kroje a znovu
zmíněna stará řemesla, která jsou již na ústupu.
Nejvíce je oslovily dokumenty o zvycích a práci Valachů – bačů. Uživatelé
poznávali některé obrázky z krajin a okolí Valašska a na základě promítání si
zavzpomínali na zážitky s těmito místy spojené.
Bc. Kateřina Seidlová, sociální pracovnice
Povídání o Valašsku
Ve středu dne 25.4.2018 se u nás v domově seniorů Jasenka konalo setkání
Valachů.
Navštívila nás manželka jednoho z našich uživatelů p. Zapalačová a spolu
s kamarádkou z knihovny předčítali našim „Valachům“ povídky z rodného kraje
Valašska.
„Valaština“ se linula chodbami našeho domova. Ať už
sebrané povídky Čertoviny z Valašska, Horní chlapci od
Ladislava Nezdařila nebo Slovácko sa nesůdí – čtení
všech těchto úryvků vykouzlilo na tváři našich uživatelů
velké úsměvy a rozehrálo vzpomínky na mládí.
Na závěr celého vystoupení přispěla i p. Dukátníková, která
nám přečetla pár svých povídek, které sama sepisuje už od
dob Podlesí.
Bc. Kateřina Seidlová, sociální pracovnice
„Jedeme v tom společně“
Domov pro seniory Jasenka se letos zapojil do 3. ročníku projektu "Jedeme v tom
společně, aneb jedeme po vlastech československých."
Do tohoto projektu jsou zapojeny domovy pro seniory po celé České a Slovenské
republice. V minulém ročníku se jich účastnilo celkem 53. Smyslem tohoto
projektu je motivovat seniory k pohybu. V tomto případě jde o jízdu na rotopedu,
motomedu nebo šlapadle.
Soutěž odstartovala 1.3.2018 a potrvá do konce dubna. Startuje se hypoteticky od
Pradědu, cíl je opět Praděd. Trase je dlouhá 1800 km a objedeme celou Českou i
Slovenskou republiku. Z našeho domova odstartovaly 2 seniorky paní Milena a
paní Helena. Denně v průměru ujedou 12 km. Zatím celkem ujely
265 km.
Přejeme našim seniorkám šťastnou cestu!
Hana Syptáková, fyzioterapeutka DS Jasenka
Povídání od paní Dukátníkové:
Milí stařečci a baby. Radujte se – jaro je tady. Ty zanedbané stráně jsou jak
vymalované. Všecko kvete, hlavně hlohy. A nás bolija nohy. Kvete vše, i to, co
nemáme rádi. Příroda se probouzí, ale potřebovala by velkou péči. My jsme staří
a choří, ale mladé to nebaví. A do toho se mláďátka rodí.
Rády se díváme, jak na stráni se kozenky prohánějí, pak se jedna oddělila a za
nějakou chvíli dvě kůzlátka porodila. Moc byste se divili, jak se ty ostatní něžně
chovaly. Vůbec se k ní nepřibližovaly. Ale za chvíli přišel hospodář a ten je do
pořádku dal. Dnes už se po stráni s dalšími kozami nahání. Máme tu také
celodenní zpestření. Ale jedna druhé se ptáme: Proč nejsou naše dívenky, jako ty
kozenky? Dívka porodí a dítě do popelnic vyhodí. Je to smutné a potupné. Naši
předkové deset i dvanáct dětí měli a za druhými neběhali.
Stařenka Barbora pravila: Když dá Pán Bůh zajíčka, dá pro něho i trávníčka.“
Pomohli, kde mohli, o děti se postarali, mladí je do smrti dochovali. Tím se
udržovaly krásné rodinné a sousedské vztahy.
Dnes je jiná doba. Staré dají do Domova, majetky rozprodají, po soudech je
natahují. A staří mají strach. Bude – li je kdo mět pochovat. Je ten svět jiný. Za
starých časů stačili dva četníci na čtyři dědiny. Ani árešty nebyly.
Já stará bába,
měla jsem život ráda.
V dnešní době chybí
u všech mladých lidí –
to je láska a tolerance.
Proto spokojenost nemá šance.
1.5. STÁTNÍ SVÁTEK – Svátek práce
5.5. VÝZNAMNÝ DEN – Květnové povstání českého lidu
8.5. STÁTNÍ SVÁTEK – Den vítězství (1945)
13.5. DEN MATEK
Den maminek
V domově pro seniory na Jasence probíhala v pátek
11.5.2018 oslava svátku maminek. Při té příležitosti
nám všem zahráli muzikanti, v čele s panem
Černockým, na harmoniku a bubny.
Zazpívali jsme několik lidových písniček, které hlasitě
zněly přes celé třetí patro. Zazpívat si přišli i rodinní
příslušníci našich uživatelů.
Pan Švec namaloval plakátek ke svátku matek,
který je plný květin, aby byl den slavnostnější.
Značka Milka, patřící do portfolia Mondelez, připravila
k obdarovávání maminek speciální edici čokoládových
bonboniér, která není určená matkám, ale maminkám.
V DS Jasenka obdržely všechny maminky v seniorském
věku bonboniéru pro radost z mlsání.
U některých byly patrné slzy dojetí.
Všechny ženy, které kdy měly děti, jsou maminkami bez ohledu na věk. Stále jsou
svým dětem, zejména myšlenkami, nablízku a prožívají s nimi jejich radosti i
starosti.
Značce Milka děkujeme za zjemnění svátku a jeho čokoládovou příchuť.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
KVĚTEN
Den maminek s MŠ Jasenka
Ve středu nás ještě v rámci oslav ke dni
maminek navštívily i děti z MŠ Jasénka.
Tato návštěva se vždy setkává s velkým
ohlasem a úsměvy našich klientů.
Děti babičkám popřály ke Dni matek a
dostaly od nich krásná ručně vyrobená
přáníčka. Dále nás všechny rozveselily
pásmem veselých písniček a básniček o
babičce a dědečkovi, veselé housence i
cizokrajným tanečkem. Tvořivé paní
učitelky je doprovodily na kytaru a
rolničky.
Pro naše klienty to byl opět krásný
zážitek, který se setkal s velkým srdcem
i úsměvem.
Bc. Kateřina Seidlová, sociální pracovnice
Pečení s paní Soňou
V pondělí přišla do našeho Domova paní Soňa, která
dobrovolně každých 14 dnů věnuje svůj čas našim
obyvatelům, kdy si za nimi chodí povídat.
Protentokrát udělala výjimku a mimořádně v pondělí
připravila pečení moučníku.
Přichystala si vše potřebné na upečení „jablek
v županu“. Zapojila naše obyvatele do krájení a
strouhání jablek, vykrajování těsta i balení malých šátečků. Vše jim šlo dobře od
ruky a po chvilce byly upečeny dva plechy zabalených jablíček.
A jelikož pečení s paní Soňou mělo velký úspěch, připravila si pro naše uživatele
další dobroty.
Po celé chodbě se linula vůně pečených slaných šneků z listového těsta. Šneci se
povedli, byly naplnění šunkou, sýrem, vejcem i dalšími dobrotami, takže se
nedivte, že nezbylo. Do přípravy a ochutnávání se zapojilo 5 uživatelek z našeho
Domova.
Při pečení jim zpestřovala chvíle paní Dukátníková, která předčítala ze své tvorby
básničky a povídky.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Zákoutí Valašska objektivem fotoaparátu
Ve středu 16.5. nás v DS Jasenka navštívil pan Ing. Jan Hajzler a umožnil našim
uživatelům možnost shlédnout, formou fotek, turistické zajímavosti a
navštěvovaná zákoutí Valašska.
Během promítání fotek si naši klienti zavzpomínali na místa, která navštěvovali
během svého života a opět oživili své vzpomínky na svůj valašský kraj. Všechny
fotky byly spjaty se Vsetínem a blízkým okolím. Protože se naši klienti rádi
vracejí do míst, kde prožili své dětství i většinu života, budeme se za měsíc těšit
na další návštěvu p. Hajzlera a další vzpomínání.
Bc. Kateřina Seidlová, sociální pracovnice
Tóny harmoniky a zpěv
15.5. slavila jedna z našich obyvatelek své krásné životní jubileum, 90 let. Paní
má oblíbenou operu od Giuseppe Verdiho – Nabucco. Její tóny i zpěv zněly
dopoledne v jejím pokoji. Vůně pivoněk se přidala ke slavnostní atmosféře, stejně
jako malovaná výzdoba od pana Švece a přání všeho
nejlepšího od nás všech.
Odpoledne jsme se těšili na paní Evu Daňkovou, která
se svým kamarádem přišla jubilantce i nám všem
zahrát na harmoniku. Obyvatelé našeho domova
nezůstali při zpěvu osamělí, jelikož se na vystoupení
přišli podívat také přátelé paní Daňkové z klubu
turistů.
Příjemná atmosféra celého dne naši jubilantku hřála
ještě po několik dnů.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Loutkové divadélko Kohútek
V úterý 22. května k nám
v odpoledních hodinách do domova
zavítal vsetínský loutkoherecký spolek
Divadélko Kohútek. Zakladatelem
tohoto loutkového divadla je náš milý
pan Švec, kterému návštěva kolegů
udělala velkou radost. Mohl být pyšný
na své pokračovatele a jejich zápal pro
divadlo.
Shlédli jsme pohádkový příběh o dvou
beráncích a strašidlu Bulibákovi, který
nás vtáhl do děje a vykouzlil úsměv na
tvářích obecenstva. Všem přítomným
se představení líbilo a příjemně
strávené odpoledne zakončil hlasitý
potlesk. Uživatelé se mohou těšit na
další pěkné představení, které máme přislíbeno.
Dagmar Janasová, PSS
Oslava 100 let
Oslava u příležitosti významného životního jubilea – 100 let, proběhla u nás
v domově 31.5.2018.
Paní Miroslava Mynaříková se narodila přes sto lety v Ostravě. Má tři děti, na
které je pyšná, nejenom pro jejich vzdělání. Pracovala jako kantorka v malotřídce,
byla úřednicí a později asi 14 let zastávala post vedoucí Domova pro seniory
v Pržně. Nastupovala tam v době, kdy v domově pracovaly ještě řádové sestry.
Ráda vzpomíná na to, jak se seniorům věnovala, pořádala pro ně různé aktivity,
zájezdy, zpříjemňovala jim život. Říkává, že nyní se jí její dobrota vrací, když je
pečováno o ni. Její lidský přístup, veselá a přátelská povaha nás obohacuje i dnes.
Poznala vlastně všechny prezidenty, vzpomíná jak ve svých 5 letech, když
Ostravou projížděl na koni prezident Masaryk, byla vyzdvižena otcem, aby mu
podala kytici. Pro Václava Havla složila báseň, kterou uvádíme níže.
Paní Mynaříková byla celý život společensky aktivní, sportovala, účastnila se
Sokolských sletů i Spartakiád, dokázala ve svých 40 letech skočit do bazénu šipku
z můstku, její syn se tehdy o ni bál a čekal, jak to všechno dopadne. Ve škole se
učila hrát na housle i klavír a láska k hudbě ji provází celý život, má oblíbené
zejména valčíky.
Z básníků jí učaroval Petr Bezruč, kterého milovala pro jeho lásku k prostému
lidu a otevřenost při popisu reálného života. Ještě dnes umí odrecitovat některé z
jeho básní.
Dcera paní Mynaříkové nám prozradila, že její maminka ovládala velmi bravurně
německý jazyk, kdy přednášela i německé básně s patřičným hereckým projevem.
Výborně se tento jazyk naučila, když byla jako dítě dávána na „handl“ do německé
rodiny.
Jelikož je paní Mynaříková kulturně
založena, oslovili jsme Základní
uměleckou školu, zda by pro ni
připravili program na oslavu
narozenin. Žáci s podporou svých
učitelů si připravili program vskutku
excelentní, sestávající z písní,
divadelní ukázky, hry na piano,
housle, flétnu. Paní Mynaříková byla
dojata tóny jejích oblíbených skladeb,
a ještě dnes na výkony mladých
umělců vzpomíná.
Při oslavě paní Mynaříkovou
podpořila její rodina, popřáli jí
zaměstnanci i vedení domova, paní
ředitelka Sociálních služeb Vsetín,
Mgr. Michaela Pavlůsková, starosta
města Vsetína Mgr. Jiří Růžička,
zástupci radnice a OSSZ, nezapomněl
na ni ani hejtman Zlínského kraje pan Jiří Čunek, který se gratulantům připojil
v odpoledních hodinách. Přítomni byli i zástupci médií, např. Regionální televize,
která při této příležitosti natočí medailonek o životě paní Mynaříkové
Paní Mynaříková bydlí v našem Domově od jeho otevření v prosinci 2015. Vede
na svůj věk velmi aktivní život. Účastní se všech nabízených aktivit, ráda si
povídá, zpívá, luští křížovky, s aktivizační pracovnicí nebo dobrovolníky peče
cukroví, trénuje paměť či chodí na procházky, a co je velmi důležité, má ráda
legraci.
Ukázky její básnické tvorby:
Patroni trampů
Již v starém Řecku dobrý pánbůh Zeus
měl turistiku z hloubi duše rád.
Z rozkazu jeho vyšel Odysseus
na deset roků světem trampovat.
Svou Pénelopu nechal v Ithace
a sám se flinkal plný legrace,
až místo bot měl pár rozlezlých škrampů.
Domů se vrátil coby patron trampů.
Paďoursky žili v Egyptě kdys Židé,
než šerif Mojžíš vylez na Sinaj
a zajásal: „Ó izraelský lide,
tam dole v poušti trempíků je ráj!“
A čtyřicet let sním tábořili,
až stářím jako prkno ztopořil,
pak Pánbůh sfouknul žití jeho lampu.
Do nebe šel coby patron všech
židovských trampů.
Kryštof Kolumbus ras byl do campingu,
koníčkem jeho byly lodičky,
ledaže někdy jen tak na chvilinku
trempíky bavil kouzly s vajíčky.
Když jednou přistál kdesi u lesa,
nadšeně zvolal: „To je USA!“.
Tam Indiány objevil a pampu
a stal se patronem všech trampů.
A také nám Pánbůh patrona dal,
trampuje věčně z Prahy po Evropě,
do Ameriky a často i dál,
celý svět poznal, i tu naši Kampu,
a je patronem správných českých trampů.
Báseň byla otištěna v r. 1996 a tajenka zní:
KDO JE TO? ANI PETR ANI PAVEL,
PREZIDENT VÁCLAV HAVEL
Víte, co je sedmdesátka?
Povím vám to tedy zkrátka:
Zponenáhla moji milí,
postava se k zemi chýlí,
chladno po těle je všudy,
zima zarývá se v údy,
sníh se bělá na temeni,
nebo vůbec nic tam není.
Místo mozku jakás kaše
naplňuje lebky naše.
Sluch se ztrácí, zrak se kalí,
v žaludku nás žáha pálí.
Děravé jak měchy plíce,
játra tvrdnou víc a více,
jakés kameny ve žluči
chvílemi nás strašně mučí.
V žilách vápenné jsou lomy,
srdce též ne bez pohromy
tu jak kapka sebou šlehne,
tu se zase ani nehne,
tu v něm vzplane jakás touha,
pak je zase hmota pouhá.
V zádech, křížích zase píchá,
jak by vyschla mícha,
ledvina se odpoutává,
revma též se cítit dává,
ruce se nám silně třesou,
nohy sotva že nás nesou.
Pomalu nám mizí spaní,
nic nám nechutná už ani,
o stravu se stará s díkem
náš lékař i s lékárníkem.
Pavlína Bártková, vedoucí DSJ
Buchty, sladkosti i knedle,
s tím jste docela už vedle,
už ani kousek, ani kus,
dí diabetes melitus.
Tak se bídně v zimě v létě
trmácíme na tom světě.
Mnoho vůle, málo skutků,
málo světla, mnoho smutku,
dlouhá chvíle, drazí zkrátka,
je tady sedmdesátka.
Vyhnout se jí nemůžete,
tak si aspoň vyluštěte,
co si ráno pomyslet,
aby se vám líbil svět.
Báseň byla otištěna v časopise Křížovka
v r. 1997. Tajenka křížovky, na kterou
báseň odkazuje zní:
JE LEPŠÍ JEDEN DEN NA TOMTO
SVĚTĚ
NEŽ DESET TISÍC NA ONOM
1.6. MEZINÁRODNÍ DEN DĚTÍ
10.6. VÝZNAMNÝ DEN – Vyhlazení obce Lidice
27.6. VÝZNAMNÝ DEN – Den památky obětí komunismu
Povídání od paní Dukátníkové:
Dneska ráno přišla za mnou návštěva. S sebou si i pejska přivedla, aby nás
potěšila. V tu chvíli jsem si vzpomněla na svého manžela. Byl myslivcem tělem i
duší. Několik let vedl i myslivecký kroužek. Do toho patřili i naši lovečtí psi. Já
jsem zase vychovala malou srnečku.
Byly to krásné chvíle. Nikdy si navzájem neubližovali. Psi byli lupiči a srnka byla
velice mlsná. Když uviděla myslivca, tak si i čokoládu vyptala. Chlapi ji už znali,
tak jí i tu čokoládu dali.
Když nadešel čas milování, tak nás opustila. Ale jak přišel její čas, vrátila se, aby
se pochlubila. Byli to vždy dva malí koloušci. Byly to krásné chvíle mého života.
Dědeček už není mezi námi, ale jeho vnučka vše zdědila. I jeho myslivcům velí.
Jak jí to sluší! Flintičku přes rameno a zelený klobouček – to je její potěšení.
Kdyby ji děda uviděl, jistě by zavolal: Broňo, lovu zdar!
Já sama se zlobím, že se nevdává. Ona jen rukou mávne. Babi, i tak mám dost
starostí. Myslím si, že má pravdu. V dnešní době nic nezmešká. Ale má malého
synovečka. Ten napodobil ptáčka i srnečka. Nemůže vyslovit (jak říká) jen pic,
pic.
Když se podívám na jeho velká, modrá očka, tak vidím, že budeme mít dalšího
myslivečka.
Možná, že se splní naše přání. Ať i on přírodu chrání.
Dej mu Pane požehnání.
Babina ze Vsetína
ČERVEN
Pečeme jahodové koláče
Jahody zrají a k dostání jsou téměř na každém rohu.
A tak jsme se rozhodli, že si u nás v Domově z
jahod něco dobrého upečeme.
Jedno odpoledne se do toho naše šikovné
uživatelky pustily a společnými silami upekly
jahodové koláče s drobenkou.
Myslím, že se nám moc povedly a všichni uživatelé
si moc pochutnali.
Michaela Makyčová, aktivizační pracovnice
Vystoupení ZŠ Sychrov
V úterý nás v DS Jasenka navštívily děti ze ZŠ Sychrov. Společně s paní učitelkou
si pro nás připravili pestrý program.
Malé i větší děti nám krásně zatančily, zahrály divadlo a nechybělo ani pěvecké
vystoupení. Společně jsme si potom všichni zazpívali známé lidové písničky.
Uživatelé jsou moc rádi, když k nám zavítají děti a trochu zpestří všední dny.
Naše šikovné uživatelky připravily na odpoledne malé občerstvení pro děti i
ostatní obyvatele Domova. Už v pondělí upekly bábovky a přichystaly
pomazánku na jednohubky.
Děkujeme ZŠ Sychrov za krásně strávené úterní odpoledne a budeme se těšit zase
příště.
Michaela Makyčová, aktivizační pracovnice
Výlet na svatý Hostýn
Už v zimě jsme se zapojili do projektu Ježíškova vnoučata. A jedním z přání
našich uživatelů byl výlet na svatý Hostýn. Tímto děkujeme paní Evě Dufkové,
že nám přání splnila a uhradila částku za pronájem autobusu.
V pondělí 18.6. 2018 jsme s našimi uživateli vyrazili na Hostýn. Všichni se na
výlet už moc těšili. Přijel pro nás sociální autobus z Nového Hrozenkova.
Ze Vsetína jsme vyrazili v 10 hodin dopoledne a cesta nám, i před drobná omezení
provozu, trvala asi hodinu. Na Hostýn jsme dorazili přesně včas, abychom stihli
mši svatou.
Potom jsme si zašli na oběd do nedaleké restaurace. Každý si objednal, na co měl
chuť. V restauraci jsme se výborně najedli, příjemně poseděli a pak už jsme
vyrazili zpět na Vsetín.
Na Jasenku jsme dorazili všichni a v pořádku a hezky unavení.
Michaela Makyčová, aktivizační pracovnice
Vystoupení umělců z Chile V úterý odpoledne k nám do DS Jasenka zavítal folklorní soubor VILLA SAN
BERNARDO, až z daleké Chile. Na Vsetín přijeli a budou zde vystupovat u
příležitosti 10. ročníku mezinárodního folklorního festivalu "Vsetínský krpec“,
kde se představí i další zahraniční, ale také místní folklorní soubory.
Všichni uživatelé byli na tak neobvyklou návštěvu zvědaví a moc se těšili, co nám
předvedou. Naše šikovné uživatelky už v pondělí přichystaly, k této události, malé
občerstvení – koláče s malinami a jednohubky s česnekovou pomazánkou a
klobáskou. Aby i naši hosté ochutnali něco z české kuchyně.
Vystoupení se mělo konat venku, ale vzhledem k nepříznivému počasí, jsme se
museli přesunout dovnitř. "Chilané" nakonec dorazili, i přes nepřízeň počasí, a
své vystoupení nám předvedli. I když jich bylo okolo pětadvaceti, poradili si i v
našich malých prostorách. Představili nám své tradiční písně a tance, dokonce
vyzvali k tanci i naše uživatele. Jiná kultura a jejich zvyky, způsobily v našem
Domově rozruch a veselí. Všichni byli z jejich vystoupení nadšení a dojatí.
Moc děkujeme umělcům z Chile, že zavítali k nám do DS Jasenka. Byli velmi
srdeční a na jejich vystoupení budeme v Domově ještě dlouho vzpomínat.
Michaela Makyčová, aktivizační pracovnice
A protože se blíží prázdniny a výlety, sepsala paní Chaloupková veselou příhodu,
která se jí stala v dobách, kdy byla učitelkou:
Moudrý pes
Byla jsem učitelka, začátečnice, takže se nás neptali, kde a co chceme učit. Odpoledne
nám třeba ze školského vzkázali, ať zítra nastoupíme tam a tam. Dva týdny třeba v první
třídě, pak v deváté a tak. V Růžďce jsem měla v páté třídě 51 žáků a musela jsem si s
nimi poradit. Navíc každé ráno od vlakové zastávky hodinu pěšky. Byla to ale pro nás
dobrá škola a měli jsme dobrou přípravu z učiteláku.
Asi třetí rok mého působení jsem se dostala jako náhradnice za tamější ředitelku v
Liptále do 8. a 9. třídy. Měla jsem tam učit matematiku, k tomu mně přidali hudební
výchovu a v té devítce i třídnictví. Protože jsem byla mladá, asi jsem těm žákům přirostla
víc k srdci než ta ředitelka, která si možná získávala respekt jiným způsobem než já. Tak
se stalo, že jsem těm mým deváťákům začala zařizovat třídenní výlet na Slovensko. Dali
mi „k ruce" aj manžela té ředitelky, což podle předpisů bylo nutné. Kdyby tam ovšem
nebyl, měla bych určitě o jednu starost míň.
Vyjeli jsme rychlíkem do Štrby a zpět byl naplánován návrat zase v noci, aby se ušetřilo
za ubytování.
Děcka byla nadšená ze všeho, co jsme ve slovenských horách zažili, zůstala nám i
vzpomínka na otřesnou bouřku, ovšem všeho bylo až dost.
Vraceli jsme se nočním rychlíkem, který stavěl skoro ráno ve Vsetíně a odtud si je po
domluvě měli přebrat rodiče. V rychlíku jsem měla zajištěná kupé pro všechny žáky,
takže nic už nebránilo šťastnému návratu. Jak už to ale bývá, přece jen se přihodilo. I
když jsem měla místenky písemně potvrzené, něco se zvrtlo a místa nebyla. Rychlík
nacpaný k prasknutí. Co teď? Vrátit jsme se neměli kam. A v noci. Za pomoci nádražáků
jsme všechna děcka rozmístili po celém vlaku. A já jsem pendlovala pořád sem a tam,
abych věděla, co se s mými svěřenci děje. V Lidči jsem jednomu po druhém
zdůrazňovala, že už bude Vsetín a budou vysedat. Tak se také stalo. Já jako svědomitá
učitelka jsem všecka děcka seřadila a přepočítala. A jeden chyběl.
Rychlík už měl stejně velké zpoždění a vůbec nemohli pochopit, proč já, takové nic,
bráním jim v odjezdu. Násilně překonali můj odpor a výpravčí dal pokyn k odjezdu.
Volali pak do dalších stanic, ale kluk, navíc nejchytřejší a nejukázněnější žák byl v
nedohlednu. Byla to hrozná situace. Najala jsem si taxíka, já, věčně bez peněz, v
domnění, že i když nikdo není úspěšný, já kluka najdu. Dojela jsem i do Liptálu, což i
já jsem považovala za nelogické. Ale ta rodina měla naštěstí chytrého psa. Ten, když
nás uviděl, zavrtěl ocasem a hnal se ke stodole. A pořád se za námi otáčel. Vydali jsme
se za ním a hle – tam zavrtaný do sena – náš ztracený kluk.
Až se ze spánku probral, řekl nám, co se vlastně stalo. V tom Horním Lidči se sice na
vystoupení z vlaku připravil, ale protože na něj znovu sedla únava, podřepnul si a znovu
usnul. Probral se až za Vsetínem. Dostal prý strach, že jede, „načerno“, proto v Meziříčí
nevystoupil tam, kde ostatní, aby prý nemusel platit pokutu. Z Meziříčí šel potom pěšky
do Liptálu, doma nikdo, tak se šel vyspat do stodoly. Naštěstí jejich pes o něm dobře
věděl.
Děkuji za spolupráci a za články, kterými do našeho časopisu přispíváte.
Budu ráda za jakékoliv vaše náměty a připomínky.
Časopis pro vás zpracovala aktivizační pracovnice Michaela Makyčová