24
... str. 15
VedaVision — Nāma HaaJílová 290155 21 Praha 5 - Zličíntel: 02 / 579 503 91, 0603 700 512fax: 02 / 302 16 28
e-mail: [email protected]
ZODPOVĚDNÝ REDAKTOR:Priya-kīrti dāsa
GRAFIKA:Kīrticandra dāsa
SPOLUPRACOVALI:Překlady:Oldřich Janota (Nektar ŚP, Příčina utr-pení, Střípky)Amartya-nadī dāsa (26 vlastností, TamālKa Goswami)
Články:Priya-kīrti dāsa (Český Lev 2001)
Editace:bhn. Jitka, Amartya-nadī dāsa, PunyaPālaka dāsa, bh. Honza
Duchovní jména
Členové Mezinárodní společnosti provědomí Ky dostávají jména PánaKy nebo Jeho oddaných ve spojeníse slovem dāsa (ženy dāsī), což zna-mená „služebník“. Například jménoKa dāsa znamená „služebník Ky“.
Sanskrt a klíč k výslovnosti
ā, ai, au, e, ī, o, ū, jsou v sanskrtudlouhé samohlásky, vyslovují se dvakrátdéle než krátké; samohláskové r, zjed-nodušeně vyslovováno jako ri; c sevyslovuje jako č; j se vyslovuje jako dž;ñ se vyslovuje jako ň; y se vyslovuje jakoj; ś, se vyslovuje jako š.
S M A R A N A M
Nektar Śrī ly Prabhupādy4
S E R I Á L
26 vlastností oddaného
S T Ř Í P K Y Z M O Z A I K Y
O tradičním indickém životě
V A Ř Í M E P R O K R I Š N U
Těstoviny — italská pasta
U D Á L O S T I V T O M T O R O C E
Český Lev 2001
Z E S V Ě T A
Vzpomínka naTamāl Ka Goswamiho
1 2
2 3
2 0
1 6
1 5
E S E J
Příčina utrpení6
Z knihy Prabhupāda Nectar od Satsvarūpa dāse Goswamiho, vydané v nakladatelství GN Press 1996
Anekdoty ze života A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy, zakladate
Šríla Prabhupáda vypráví příběhyJeden prostý vesničan chtěl kdysi sloužit tomu,
kdo je na světě nejmocnější. Šel tedy za starostoua požádal ho o nějakou práci. Když tak sloužil sta-rostovi, jednou ho viděl, jak odvádí daňové po-platky jakémusi cizinci. I ptal se vesničan, kdo bylten cizinec, a starosta mu vysvětlil, že se jednaloo guvernérova úředníka. „To je guvernér mocnějšínež vy?“ zeptal se vesničan. „Samozřejmě, že jemocnější než já,“ odpověděl starosta. „Pokud je tomutak,“ řekl vesničan, „pak chci sloužit jemu.“ Starostaocenil vesničanovu upřímnost a dal mu doporučenípro guvernéra.
Nějakou dobu tedy vesničan sloužil guvernérovi,až jednoho dne přijel vznešený host, doprovázenýprůvodem jezdců na koních. Guvernér hostaslavnostně přivítal a prokazoval mu všemožnou úctu.Při první příležitosti se vesničan otázal, kdo že jeten vznešený host. „To je králův první ministr,“odpověděl guvernér. „A kdo je král?“ vyptával sedál vesničan. „Král je vládcem celé této země,“odvětil guvernér, „Je velice mocný.“ „Mocnější nežvy?“ zeptal se vesničan. „Jistě, já jsem jeho pouhýslužebník.“ „Potom chci tedy sloužit králi.“Vesničan byl zručný, a tak, aby se králi zalíbil,poslal ho guvernér k němu do služby.
Muž sloužil králi několik měsíců. Potom mu jed-noho dne král poručil, aby připravil kočár. Dokrálovství totiž přicestoval slavný mudrc a král hochtěl požádat o radu, jak má vládnout.
Když král přišel k mudrcovi, viděl vesničan, jakse mu uctivě klaní. Potom si král sedl a trpělivěnaslouchal radám, které mu mudrc uděloval. Kdyžse pak chystal k návratu do paláce, přistoupil ves-ničan k mudrcovi a zeptal se, zda je on na světě nej-mocnější. Mudrc odpověděl, že nikoliv, že jepouhým bezvýznamným služebníkem. „Řekněte miprosím, kdo je tedy nejmocnější?“ „Abys našel toho,kdo je nejmocnější, musíš navštívit chrámNárájana,“ poučil ho mudrc. Muž se bez meškánívydal na cestu.
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 5
ele-ācāryi Mezinárodní společnosti pro vědomí Ky
Byl večer, když konečně dorazil k chrámu,a dveře už byly zamčené. Vesničan na ně bušil takdlouho, až se objevil chrámový kněz a přikázal mu,aby se vrátil domů a přišel až na druhý den.
Jenže vesničan neměl kam se vrátit — ulehl tedyna prahu vrat a usnul. Před úsvitem šli kolem bráh-manové z blízké vesnice. Když spatřili spícíhomuže, všimli si, že je přikrytý čadarem, jednímz posvátných přehozů náležejících chrámovémuBožstvu. „Hleme ho, zloděje!“ zvolali. Rozhoř-čeně muže vzbudili a vyptávali se, kde sebral tenčadar. Ale užaslý vesničan ze sebe nedokázalvypravit nic než to, že sám neví, kde se čadar vzal.Když pak bráhmanové chtěli otevřít chrámová vrata,zjistili, že jsou zamčená. Te jim teprve došlo, žečadar přes spícího vesničana přehodil samotný PánNárájan, aby se Jeho služebník zahřál. Vyptávali setedy muže, odkud přišel, a vesničan jim vypovědělhistorii svého putování. Na to byl přijat do chrámua seznámen se vším, co musel znát, aby mohl slou-žit Božstvu. Tak se vesničan stal služebníkem toho,kdo je na světě nejmocnější.
Jednou Šríla Prabhupáda vyprávěl příběh o tom,jak védské vzdělání může člověku přinést spoko-jenost. Před třemi sty lety žil v Krišnanagaru poblížMájápuru velmi zásadový, ale také velmi chudýbráhmana. Když se zvěst o učeném bráhmanovidonesla ke králi, Rádžovi Krišnačandrovi, vydal seho král navštívit. „Bráhmano,“ pravil král, „jak bychti mohl pomoci?“ „Já od tebe žádnou pomoc nepo-třebuji,“ odvětil bráhmana. „Ale vždy vidím, v jakéžiješ bídě,“ namítl král. „Nežiji v žádné bídě. Mojižáci vyžebrají trochu rýže, kterou pak má ženauvaří, a támhle roste tamarindový strom, ze kteréhosi mohu utrhnout pár lístků a uvařit je. Nejsemchudý.“
Šríla Prabhupáda pak žákům vysvětlil, že člověk,který poznal Brahman, je spokojený, brahma-bhūta prasannātmā. Bráhmana přijímá spoko-jeně vše, co k němu přichází, a v minulosti si lidétakové nezávislosti na hmotných potřebách nes-mírně vážili, dodal Prabhupáda. Moderní vzdělání
ale tuto nezávislost zabíjí. Jak Šríla Prabhupádapoznamenal, vyspělá technologie znamená to, želidé jsou pro přežití závislí na strojích, a proto trpí.
Jiný příběh, který Prabhupáda vyprávěl, bylo žonglování se slovy. Před dávnými časy se jedenstudent dostavil ke své závěrečné zkoušce. Jednaz otázek se ptala na vládu Haridvára Basthy.Student si nic o této historické postavě nepamato-val, ale aby zkušební dobu nějak vyplnil, začal sivymýšlet slova. „Haridvár Bastha byl dobendi lak-tilizovaný plaktonem z tindy.“ Tímto způsobemstudent sepsal celé pojednání. Zkoušejícímu bylojasné, že si chlapec pouze vymýšlel slova, ale pro-tože chápal, že i vymýšlení slov je známkou určitéinteligence, nechal ho zkoušku udělat. Podobnýmzpůsobem se vydává spousta nesmyslných vymy-šlených knih, ale protože hrát si se slovy vyžadujepřece jen nějakou inteligenci, považují se tyto knihyza cenné.
Citáty Šríly Prabhupády:Mladí lidé to přijímají (vědomí Krišny). Kážou,
obětovali své životy. Jsou inteligentní, mohoupochopit, že nezemřou. Vědomí Krišny není„rekreace pro staré lidi.“
Pánovo poznání je neomezené, a proto nemů-žeme dosáhnout jeho konce. Stejně jako nemů-žeme změřit oceán. Jaký je rozsah naší inteligenceve srovnání s rozměry oceánu? Když jsem jel lodído Ameriky, ta lo byla tak nepatrná — jako kra-bička od sirek uprostřed oceánu. Krišnova in-teligence je jako oceán, nikdo si nedokáže před-stavit jaký má rozsah. Nejlepší směr je proto ode-vzdat se Krišnovi. Nesnažte se Krišnu měřit.
Já mohu zůstat nebo odejít, ale ve svých kniháchmohu žít věčně. Jestliže se zvětší distribuce knih,budu žít po celá staletí... Měli bychom se vzdát ma-teriálních motivací a všechno příznivé by mělo býtpoužito v Krišnově službě. Potom přijde úspěch.
(...) Pán Krišna v Gítě (7.14) říká: „Překonat tutoMou božskou energii, složenou ze tří kvalit hmotnépřírody, je nesmírně těžké.“ San-skritská slova, která používá —daivī māyā — je možné přeložit dosoučasného jazyka jako „přírodnízákony.“ Tyto přírodní zákony jsoutak mocné, že není možné je pře-konat, bez ohledu na naše hojnéčlánky v tisku nebo závěry našichvelkolepých konferencí, čítajícícelé svazky. Naše pokročilé tech-nologické a vědecké úsilí za-měřené na to, aby nás ochránilopřed drtivým sevřením přírodníchzákonů, je marné, protože i ono jeovládané stejnými přírodními zákony, daivī mā-you. Používat světskou vědu k překonání přírod-ních zákonů je tedy jako vytváření Frankensteina.Úsilí vymazat lidské utrpení pomocí pokročilé tech-nologie a nastolit trvalé štěstí nás přivedlo až doAtomového věku. Západní myslitelé již vyjádřilivážné obavy před hrozbou, jakou představujeničivý rozsah atomového výbuchu. Někteří političtívůdci se pokoušejí uklidnit tento poplach projevyo tom, že atomová energie bude používána vý-hradně pro mírové účely, ale to je pouze jiná formaklamu vyvolaná daivī māyou neboli přírodnímizákony.
Žádný člověk nedokáže překonat dvousečnýútok daivī māyi — to znamená její zahalující sílua sílu stahující, která způsobuje naši degradaci. Čímvíce se snažíme ovládnout tuto božskou energii,tím větší silou nás poráží, a to takovým způsobem,že nás vzrušuje prostřednictvím kvality vášně
a trestá nás trojím utrpením, vrcholícím ve vše-pohlcující smrti. Tento boj mezi božskou energií
a silami zla je věčný. Naše neschop-nost porozumět tomuto boji náspak nutí naříkat, že „z boží vůlenemůže lidstvo nikdy dojít pokoje.“Přes opakované lekce porážek,udělovaných rukama božské ener-gie, síly zla nedokáží pochopit,proč „nemůže lidstvo nikdy dojítpokoje.“ Ale v Bhagavad-gítě toNejvyšší Pán jasně vysvětluje.Nejprve síly zla přísně varuje slovy:daivī hy eā gua-mayī mamamāyā duratyayā — „Tuto Moubožskou energii, složenou ze tří
kvalit hmotné přírody, je těžké překonat,“ a vzápětíjim sděluje, jak tuto božskou energii překonat mo-hou: mām eva ye prapadyante māyām etā taran-ti te — „ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno pře-kročí.“
Mahisášura, nejmocnější démon, který bylztělesněním sil zla, byl ve skutečnosti obdařen in-teligencí, vzděláním, bohatstvím, schopností vyko-návat přísnou askezi a přitahovat zástupy násle-dovníků. Jeho současní následovníci, obdaření po-dobnými schopnostmi, nejsou o nic méně pod-nikaví a zruční ve vykořisování božské energie.Provádějí složité vědecké výzkumy, při kterých vy-dávají nazmar obrovské množství peněz, času,energie, inteligence i pracovních sil. Ale místo klidua radosti jejich výzkumy přinášejí lidstvu nevý-slovné utrpení. Je to dokonalý příklad působení de-generující složky daivī māyi. Všechny tyto zhoub-
Příčina utrpeníVyšla v anglickém překladu v knize Renunciation Through Wisdom („Odříkání na základě vědění“).
A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupādazakladatel-ācārya Mezinárodní společnosti pro vědomí Ky
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 7
Původně bengálsky psaná esej Bhagavāner Kathā („Rozpravy o Nejvyšším“)
8 N Ā M A H A A Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2
Jelikož jsou takto zmateni různými starostmia spoutáni sítí iluzí, ulpívají příliš na smyslovémpožitku a padají do pekla. Samolibí a vždy drzí,oklamaní bohatstvím a falešnou slávou, někdypyšně vykonávají takzvané oběti, aniž by násle-dovali jakákoliv pravidla či usměrnění. Démoni,zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčema hněvem, jsou plní zášti vůči Nejvyššímu Pánu,Osobnosti Božství, jenž sídlí v jejich vlastních tělecha tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.Tyto záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčněvrhám do oceánu hmotné existence, do různýchdémonských životních druhů. Ó synu Kuntí, životza životem se tyto osoby rodí v démonskýchdruzích a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit.Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavubytí.“ Tyto verše z Gíty výstižně popisují démon-skou povahu.
V historii vždy existovaly dva typy lidí, oddanía démoni. Před dávnými časy žil mocný démonjménem Rávana, který se převlékl za sannjásína,potulného mnicha žijícího v odříkání, a pokusil seukrást ženu Nejvyššího Pána Rámačandry, bohyništěstí Sítu-déví. Tím si přivodil vlastní zkázu.
Ale nyní, v moderní době, se Rávanova dynastierozrostla do miliónů. To vede k utváření mnoharůzných názorů, což vyvolává mezi démony nepřá-telství. Všichni bojují zuby nehty proti ostatním, jenaby mohli unést bohyni štěstí, Sítu-déví. Každýz nich si myslí: „Já jsem ten nejmazanější, a protobudu mít Sítu-déví jen pro sebe.“ Ale stejně jakoRávana se ani všichni tito démoni i se svými rodi-nami neubrání zkáze. Na světě se objevuje mnohomocných vůdců, jako byl třeba Hitler, ale zaslepeniiluzí, že si budou užívat a vykořisovat energiiNejvyššího Pána a Jeho cho — Sítu-déví, bohyništěstí — byli všichni v minulosti rozdrceni, jsoudrceni v současnosti a budou rozdrceni v budou-cnosti. Hlavní příčinou nářku zmíněného v úvodu— „Z boží vůle nemůže lidstvo nikdy dojít pokoje“— je toto démonské smýšlení usilující o vykoři-sování a užívání si Pánovy božské energie.
Tito démoni nevědí, kdy nebo kde si majíodříkat, a nevědí ani, kdy nebo kde přijímat. Přiurčování diagnózy nemocného musí lékař správněposoudit tento princip přijímání a odmítání. Abybylo tedy možné vyléčit démonský způsob myšlenív lidské společnosti, který vyvolává Rávanův syn-drom usilování o krádež Síty-déví, je zásadně nutné
né činnosti přinášejí lidské společnosti obrovskéztráty. Prováděním tohoto zla páchají světští vědcivážný hřích, který ničí jejich pravou inteligenci.Tato ztráta inteligence je odvádí od Boha a mařípříležitost, aby se Bohu odevzdali. V Bhagavad-gítě (7.15) proto Nejvyšší Pán říká:
na mā duktino mūhāprapadyante narādhamā
māyayāpahta-jñānāāsura bhāvam āśritā
„Ti ničemové, kteří jsou zcela hloupí, kteří jsounejnižší z lidí, jež o poznání připravila iluze a kteřísdílejí ateistickou povahu démonů, se Mi neode-vzdávají.“
V Bhagavad-gítě (16.7-20) Nejvyšší Pánpodrobně popisuje povahu těchto nevěřících dé-monů:
„Démoni nevědí, co se má a co nemá dělat.Nenajde se u nich čistota, správné chování anipravda. Říkají, že tento svět je neskutečný, nemážádný základ a nevládne mu žádný Bůh.Prohlašují, že vznikl z pohlavní touhy a nemá ji-nou příčinu než chtíč. Na základě těchto závěrů sedémonští lidé, kteří ztratili sami sebe a nemajížádnou inteligenci, zabývají neprospěšnými,hroznými činnostmi, určenými ke zničení světa.Odevzdávají se nenasytnému chtíči a jsou pohrou-ženi v samolibosti plynoucí z pýchy a falešnéslávy. Takto ovlivnění iluzí jsou stále oddáninečisté práci a přitahují je pomíjivé věci.
Věří, že uspokojovat smysly je prvořadou nut-ností lidské civilizace, a proto je až do konce ži-vota sužuje nezměrná úzkost. Chyceni v síti ze sta-tisíců tužeb a zcela ovládáni chtíčem a hněvem sinezákonnými prostředky opatřují peníze na uspo-kojování smyslů. Démonský člověk uvažuje: ,Jiždnes mám takové bohatství a podle mých plánůzískám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnutoho bude stále přibývat. Tamten člověk byl můjnepřítel, ale já jsem ho zabil, a své další nepřáteletaké zabiji. Jsem pán všeho; já jsem ten, kdo siužívá světa, jsem dokonalý, mocný a šastný. Jsemnejbohatší a mám kolem sebe vznešené příbuzné.Nikdo není tak mocný a šastný jako já. Buduvykonávat náboženské oběti, přispívat na dobro-činnost, a to mi zaručí, že si budu moci užívat.' Takjsou tito lidé ošáleni nevědomostí.
démonskou povahu přeměnit. Pro každé léčeníjsou důležité dva faktory — aby pacient byl v či-stém prostředí a aby léky a strava byly podáványpřesně.
Podobně při přeměně démonského způsobumyšlení musí lidé zachovávat čistotu, ukázněnosta pravdivost. Tomuto účelu nemůže posloužitteorie yata mat, tata path — „je tolik cest ke spáse,kolik je přesvědčení“ — protože tímto způsobemjsou lidé uváděni ve zmatek a klamáni. Když sečisté a nečisté, ukázněné a neukázněné, pravdivéa nepravdivé postaví na stejnou úroveň, uzdravenínebo vůbec i samotné léčení pacienta je nemožné.
Nevědomost materialistických démonů co setýče duchovních poznání je tak úplná, že i kdyžmohou vnímat každým okamžikem, jak pomíjivé jehmotné tělo, soustředí všechny své činnosti kolemtěla. Nejsou schopni pochopit, že duše v těle jetrvalou podstatou a že tělo je proměnlivé a do-časné. Zprvu okouzleni, a následně zmateni vivar-tavādou (evoluční teorií), docházejí k závěru, žeani tělo celého vesmíru nemá žádnou Duši. Jelikožmylná teorie, kterou vztahují na svou vlastní fyzic-kou existenci, je vede k odmítání jakéhokoli vý-zkumu ohledně existence duše v těle, nedokážívnímat přítomnost Nadduše v obrovském těle ves-mírného projevu. Chybně usuzují, že tělo je všíma nic víc než to neexistuje, a podobně si myslí, žehmotnému stvoření, které je vesmírným tělem,vládnou jen přírodní zákony. Jakákoliv diskuse natoto téma je vždy předčasně ukončena jejich tvr-došíjným lpěním na tom, že příroda je počátkemi koncem všeho. Ti inteligentnější z nich pokračujís diskusí o něco dále a postulují, že impersonalis-mus je jádrem všeho. Avšak daleko za touto oblastíprojevené a neprojevené hmotné přírody senachází transcendentální a věčný stav. Pro ateisty jeovšem typické, že nejsou schopni věřit v jeho exis-tenci.
Osoby démonské povahy s takto deformovanoumyslí nevidí důsledky svého jednání, a tak vykoná-vají činnosti, které lidem přinášejí pouze utrpení.Výsledkem celé řady takových nežádoucích čin-ností je i objev atomové bomby. Nekonečné plánytěchto démonských lidí nikdy nevěstily pro lidstvonic dobrého. Když se v dávných dobách Rávanapokoušel postavit schody do nebe, prohlašoval, žeje to pro dobro lidstva. Ve skutečnosti se snažil
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 9
10 N Ā M A H A A Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2
podvést Nejvyššího Pána, Rámačandru. Avšakneuspěl. Historie se opakuje, nebo nyní jsmesvědky toho, jak se Rávanovi potomci snaží pod-vádět Pána ve jménu plánování dobra pro spo-lečnost. Přitom je zřejmé, že žádný démon nechválíplány jiného démona. Každý prohlašuje, že jehoplány jsou ty nejlepší, a všichni ostatní ho protomusí volit. Jeho protivník pak zase tvrdí, že veskutečnosti jeho plány jsou nejlepší a že by tedysprávně měl dostat všechny hlasy on. V tomto věkuvoleb ničí boj o volební hlasy všechna schodiště donebe ještě dřív, než se začnou stavět. Když člověktyto skutečnosti zváží s chladnou hlavou, snadnopochopí, že všechny tyto plány zrozené ve zvrá-cených myslích těchto krátkozrakých démonůnikdy nemohou vnést do světa mír. V jedné věci seovšem všichni démoni shodnou, a to když jde o ne-dovolené využívání Lakšmí, bohyně štěstí a věčnédružky Nejvyššího Pána, bez poznání Pána samot-ného.
Každý démon je ješitný a pyšný, nebo si myslí,že nikdo není inteligentnější a úctyhodnější než onsám. Neodolatelné touhy, které ho pak nutívykonávat různé činnosti, jsou tedy podle něj vevyšším smyslu dobrodiním pro lidskou společnost.Nakonec se samozřejmě nevyhnutelně ukáže, ževšechny jeho ctižádostivé cíle byly iluzorní a nerea-listické. Přes všechna taková odhalení se však těmtodémonům daří dále ovlivňovat lidi pomocí různýchmanipulací a lží.
Fantazie těchto nečistých a ošálených démonůnezná hranic. Představují se jako sebevědomí vůdcia donekonečna si dělají starosti o blahobyt ve spo-lečnosti. Mají starost, například (Prabhupáda zdepíše o Indii čtyřicátých let — pozn. překl.), jak za-jistit nocleh pro lidi přicházející na trh nakupovat.Ve skutečnosti ale přemýšlejí o tom, jak si zajistit conejdelší požitky, i pro své děti, vnuky a pravnuky,až do skonání světa. Když ovšem místo požitkuzažívají utrpení, neváhají při hromadění hmotnýchstatků sáhnout k násilí proti svým bližním. Jejichhmotné touhy jsou nenasytné a nemohou je us-pokojit ani milióny dolarů. Ten, kdo dokáže pod-vodně nahromadit velké bohatství, získává největšíautoritu. Lidé s démonskou povahou jsou plní ne-návisti, chamtivosti, zloby a chtíče, a proto jsouneúnavní ve svém usilí pokoutně nahromadit conejvětší bohatství k ukojení svých smyslovýchpotřeb. Na druhé straně ovšem jejich soupeři nejsouo nic méně zruční v úsilí, jak je o jejich nezákonný
majetek připravit. Jak by takový nemilosrdný boj,kdy chce jeden okrást druhého o podvodně nabytémajetky, mohl přinést mír a prosperitu? Tito démonitedy nikdy nemohou pomoci lidem, kteří naříkají,že „z boží vůle nemůže lidstvo nikdy dojít pokoje.“
Lidé s démonskou povahou stále hloubají nadtím, jak zvětšit svoje bankovní konto: „Dnes šlyakcie nahoru, a tedy také moje výdělky. Když zítrabudou tyto akcie ještě dražší, mé bankovní konto sezvětší ještě víc. Jaká skvělá a prosperující budou-cnost mě čeká!“ Démoni pak uvažují dál, i když ten-tokrát trochu z jiného konce: „Jeden z mých nepřá-tel byl již zničen, a další stojí na pokraji zkázy. Tímse moje postavení ještě více upevňuje. Jestliže do-káži ničit své nepřátele, musím být mocný jakoBůh. Proč byste hledali nějakého Boha, když homáte přímo před očima?“ Takové myšlenky a činyutvrzují démony stále více v tom, že Bůh neexis-tuje, a znemožňují jim vyslechnout transcenden-tální Boží poselství. Pyšně prohlašují: „Kdo je Bůh?Přece já jsem Bůh! Když dokáži nezákonnými fi-nančními machinacemi získat takové bohatství, žesi mohou dopřát všechno na světě, pak musím býtskutečně Bůh Všemohoucí. Jsem silný a štastnýa dokonalý. Slabí lidé, lidé bez peněz a bezprostředků, mě musí jako Boha uctívat. K čemu jedobré, aby volali po nějakém jiném Bohu?“
Tito démoni žijí v domnění, že nikdo není zá-možnější a populárnější než oni sami. Podléhajíklamu, že jejich bohatství bude věčně pod ochra-nou nějakého ducha. Ale místem, kam neodvratněsměřují, je peklo.
Občasné náboženskéskutky těchto dé-monů nejsou nicjiného nežpředstavení proveřejnost. Vykonávajíje čistě proto, aby zali-chotili svému falešnému egua aby jim přinesly ještě víceuznání a úcty. Konají náboženskéskutky pouze pro své smyslové uspoko-jení a bez výjimky jde vždy o akty násilí. Lidédémonské povahy nedodržují předpisy písem,a těchto obřadů se účastní jen proto, aby ukojilisvoji marnivost.
Zakládají si na své falešné pýše, síle, zloběa chtíči, až nakonec propadnou zcela tělesnému vě-domí a myslí si: „Toto je mé tělo. Jsem Ind,
Bengálec a tak dále. Tenhle člověk je muslim, tenhinduista a tamten je Němec.“ Na základě tohotopřesvědčení pak páchají násilí na ostatních.Nejvyšší Pán opakovaně uvrhuje tyto zkaženéhříšníky do těch nejstrašnějších podmínek, neustáleje trestá svými přísnými přírodními zákony nebolidaivī māyou. Tito bezbožníci se opakovaně rodíjako démoni a nikdy nemohou ocenit transcenden-tální zábavy, jména a krásu Nejvyššího Pána.Protože postupně rozvíjejí neosobní pochopeníAbsolutního, čeká je život plný utrpení.
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 11
Hare Krišna Hare KrišnaKrišna Krišna Hare HareHare Ráma Hare RámaRáma Ráma Hare Hare
Tamál Krišna Gosvámí, žák A.Č. BhaktivédantySvámího Prabhupády, se k ISKCONu připojil v roce1968. Hned poté začal organizovat skupiny zpívánísvatého jména na ulicích a rozdávaní ISKCONské lite-ratury. Na pokyn svého duchovního mistra zakládalcentra ISKCONu jak v USA, tak i v Evropě. V letech1971-1974 byl osobním tajemníkem Šríly Prabhupády,a také GBC pro Indii a napomáhal ISKCONským pro-jektům ve Vrindávanu, Bombaji a Májápuru. V roce1972 mu Šríla Prabhupáda udělil sannjás (řád odříkání),a stal se tak prvním z Prabhupádových žáků, jenž ob-držel titul Gosvámí. V letech 1974-1977 pomáhal orga-nizovat slavnou Rādhā-Dāmodara Travelling SakīrtanaParty. V roce 1977, během Prabhupádových posledníchměsíců na této planetě, znovu sloužil jako Prabhupádůvosobní tajemník. Až doposud byl co-GBC pro část USA(Texas, atd.), Východní Asii a Májápur v Indii.
Byl plodným spisovatelem a dodnes publikovalsedm knih, od novel a dramat až po filosofická pojed-nání. Na jaře roku 1998 promoval na South MethodistUniversity v Dallasu, státě Texas, v oboru religionistikas nejvyšším hodnocením a ve dvou vedlejších před-mětech — filosofii a asijských studiích. Získal titul B.A.a v posledních měsících dokončoval své studia na titulPh.D.
Duchovní postavení:1968 — získal zasvěcení do vaišnavské tradice se sli-bem následovat regulativní principy duchovního ži-vota, jež zahrnují zdržení se masa, ryb a vajec; hazardu;omamných látek a nedovoleného pohlavního života,a denně zpívat minimálně 16 kol Hare Krišna mahá-mantry.1968 — získal bráhmanské zasvěcení, jež opravňujek vykonávání náboženských obřadů.1972 — obdržel zasvěcení do životního stádia odříkání.1967-1995 — navštěvoval chrámové obřady a šesthodin denně věnoval studiu védských písem.1978-1995 — jako GBC pomáhal udržovat duchovnístandard ve východní a severní Indii, na středozápaděUSA, v jižním Tichomoří a na Dálném Východě.1977 — byl Šrílou Prabhupádou jmenován zasvěcu-jícím duchovním mistrem.
1977-1995 — zasvěcuje stovky žáků do závaznéhoduchovního života, udržuje písemný styk s tisíci aspiru-jícími žáky na celém světě. Jeho důvěrné dopisy jsouvzácným základem pro dokonalý a trvalý filosoficko-duchovní rozvoj. V návaznosti na učení svéhoduchovního mistra věrně předává bohatství zážitků,poznání a moudrosti, jež za uplynulých třicet let ob-držel.
Sbírka přednášek Tamál Krišny Gosvámího1978-1995 — po dobu téměř dvaceti let byly zazna-menány a rozšířeny tisíce přednášek Tamál KrišnyGosvámího lidem zajímajícím se o vaišnavskoufilosofii.
Kazatelská praxe:1967-1995 — je legendární postavou, inspirovánpřáním svého duchovního mistra šířit náboženskéknihy po celém světě, a je znám také tím, že inspirovaloddané, aby se zapojili do této činnosti. Byl hnacímmotrem, díky němuž bylo rozdáno mnoho milionůknih.— je světovým kazatelem dávných védských písem,každý rok objel dvakrát zeměkouli. — setkává se s mnoha světovými politickými a nábo-ženskými vůdci a účastní se celosvětových mezi-náboženských dialogů, včetně setkání na náměstíDíkůvzdání v Dallasu.
Zkušenosti historika:1967-1995 — každoroční poutní výpravy na his-torická místa v Indii, 28 let výzkumu a studií tohotooboru, včetně výzkumu středověké a starověké in-dické kultury, literatury a filosofie, zvláště na posvát-ných místech západního Bengálska a Mathury.
Zkušenosti v oblasti umění, poezie a architektury:1968 — napomáhal s návrhem prvního z chrámovýchkomplexů v Májápuru, v Indii a byl členem ISKCON-ské rady pro plánování, projektování a výstavbu véd-ského města a planetária ve Šrídhám Májápuru.1993 — studoval a učil kurz tradiční bengálské hudbya poezie na Vaišnavském institutu vyššího vzdělání.1993 — studoval a učil kurz o středověkých básnících.
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 13
1946 - 2002
14 N Ā M A H A A Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2
Naróttama dás Thákur v jednom bhadžanu vyjadřuje náladu nářku nadodchodem velkých duší. My také naříkáme v této náladě nad odchodemvelice drahé osobnosti. Naší jedinou útěchou je, že tato velká osobnostvykonala tolik úžasné služby a je tak drahá Šrílovi Prabhupádovi. Kdyžbudu mluvit sám za sebe, Tamál Krišna Gosvámí byl mým nejbližšímduchovním bratrem, jenž byl ke mně velmi laskavý. Měl jsem to štěstí, žejsem mu mohl asistovat při jeho kázání v začátcích Rādhā-DāmodaraParty. Později, když jsme převzali střediska v Houstonu a Dallasu, jelijsme nejprve do Hong Kongu a do Číny a na jiná místa v Asii.
Měl jsem tu možnost vidět člověka s neomezeným odhodláním sloužitPrabhupádově misi a být svědkem, jak se dokázal vypořádat s mnohýmipřekážkami. „Nemožné“ nepatřilo mezi slova v jeho slovníku. Byl velmiodhodlaný, vždy měl velmi jasný pohled, hleděl kupředu a byl schopnýnaplnit tuto vizi. Viděl jsem ho, jak pracuje tvrději než kterýkoliv jiný od-daný. Mnoho oddaných pracuje velmi tvrdě pro Prabhupádovo hnutí, aleviděl jsem, jak pracoval téměř bez ustání, od rána do večera, způsobem,jaký se nedá popsat. Jeho odhodlání, vize a ohromné množství tvrdépráce inspirovaly všechny oddané.
Nutil nás ke stejným výkonům jako sám sebe. Spolu s oddanými, kteřímu asistovali, tak vykonal úžasné kázání a rozvinul mnoho pěkných pro-jektů. Vždy byl v čele, jako průkopník všech nových projektů, s novoukazatelskou vizí. Jak jsem již řekl, není možné vyčíslit službu, kterouvykonal. Myslím, že na spoustě místech po celém světě, alespoň v za-čátcích, měl kontakty s těmi, kdo tam začínali, a inspiroval mnoho pro-jektů. Kdybychom měli popsat, co vykonal, strávili bychom nad tímmnoho dnů, týdnů, ba i měsíců, a popsali bychom stohy papíru.
Máme tedy na co vzpomínat a pro útěchu můžeme přemýšlet, jak proněj Šríla Prabhupáda, Gaura Nitái a Rádhá-Mádhava jistě připravilivýjimečnou budoucnost. O tom není pochyb. Naříkáme však nad jehoodchodem. Zároveň ale můžeme meditovat o poslední vůli této velkéosobnosti, zvláště ti z nás, kdo s ním spolupracovali — duchovní bratři,žáci, následovníci — a snažit se navázat na velké dílo, které započal. Jsemsi stoprocentně jist, že právě to si přál. Znamená to alespoň udržovatvšechny druhy kázání a projektů a na jeho památku pokračovat v těchtorůzných projektech. Na jeho počest bychom tedy měli pokračovat dále.
Co se mě týče, byl vždy přítomen, v téměř každé situaci, od počátkumého vědomí Krišny. Jeho odhodlání a služba Šrílovi Prabhupádovi promě byla vždy velkou inspirací. Snažil se velmi tvrdě, aby nás vychovala svěřil nám velkou míru zodpovědnosti a důvěry. Byl přítomný v těž-kých chvílích, aby nám laskavě pomohl postavit se na nohy. Od saméhopočátku až do konce hrál v mém životě nejdůležitější roli, co se týčepředání milosti Šríly Prabhupády.
Na jeho památku budeme proto s těžkým srdcem pokračovat dále vespolupráci a šíření vědomí Krišny, jakkoliv jsme schopni. Přijměme tedyjeho milost a modleme se o jeho požehnání, abychom toho byli schopni.Opěvujme nejen tuto velkou duši, ale i Šrílu Prabhupádu, spolu se všeminašimi předchůdci. Jeho Svátost Tamál Krišna Maharádža ki jai!
— Giridhārī Swami
Vpražské Lucerně se 2. března předá-vali Čeští lvi — české filmové ceny,jež napodobují své britské, evropské,
a především americké vzory. Moderátoremvečera, který v přímém přenosu vysílalaČeská televize, byl opět herec JaroslavDušek. Na jevišti Lucerny se v roli předáva-jících objevili například ministři kulturyPavel Dostál a Milan Kňažko, olympijskývítěz Aleš Valenta, Jan Tříska a také Ame-ričané, kteří v těchto dnech natáčejí v Českérepublice akční thriller XXX, režisér RobCohen a v hledišti herec Vin Diesel. Mezidalšími předávajícími byli ještě např. MarekEben, Jan Hřebejk či Michal Viewegh.
V závěru večera se konalo bohaté po-hoštění, na kterém se představily nejlepšípražské cateringové společnosti. Díky PetruVachlerovi, hlavnímu protagonistovi celéakce, mohli oddaní z vegetariánskéhoklubu Góvinda, pekárny Nitái a Centra provédská studia, rozdat přibližně 5 500 kusůprasádám. Bylo připraveno více než 40různých chodů — 12 druhů sladkostí (burfi,ladu, gulaby atd.), samósy, alupatry, kvě-tákové a paprikové pakory, rýže (pulao),2 druhy sabdží (panýr šák a matar panýr),5 druhů zeleninových salátu, papadamy,pizza rohlíky, špízy atd.
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 15
Tato vlastnost by neměla být chápánanegativně, jako kdyby oddaný chtělnakonec dosáhnout stavu prázdnoty
a zbavit se tak veškerých tužeb. Nikoliv. Od-daná služba znamená dosáhnout naplnění.Někdy je také přirovnána k přibývajícímu měsíci.Po dosažení plné oddané služby oddaný zjistí, žese mu splnila všechna přání, jen díky plnému za-městnání ve vědomí Krišny. Není možné být beztužeb. Přání je symptom živé bytosti.
Jak jsme se již zmínili dříve, skutečné pravé jáje věčné a duše neumírá, je-li tělo zabito. Žít zna-mená si něco přát. Snaha neosobních a voidi-stických filozofů — touhy zcela potlačit — nemá
žádný význam. Duše, jakožto částečka Nejvyššího,má přirozený sklon po něčem toužit. Impersona-listé si svými vysoce sofistikovanými slovy pouzenamlouvají, že unikli falešnému egu a přání. Na-konec musí své uměle vytvořené postavení stejněopustit, aby se opět zapojili do koloběhu opako-vaného rození a smrti, nebo, pokud budou chtít,přijali proces čisté láskyplné služby Krišnovi.Skutečný smysl nesobectví dokládá doslovný výz-nam slov kāma a prema. Kāma znamená chtíčneboli hmotná přání. Prema znamená láska. Kdyžmanžel miluje svoji ženu, rodinu, vlast, koníčkynebo intelektuální zájmy, tato láska je ve skuteč-nosti kāma — chtíč, ne prema — láska. Láska je
Sats
varū
pa d
āsa
Gos
wām
ī
Oddaný je bez hmotných tužeb - akāma
určena pro Krišnu. Náklonnost nebo připoutanostk něčemu, co se od Krišny liší, je vždy určitýmdruhem kāmy. Dokonce i touha sjednotit se s neo-sobním duchem za účelem vlastního uspokojení jekāma. Šrímad Bhágavatam (2.3.2-3) vyjmenovávárůzné duhy kāmy, hmotných tužeb, a odpovídajícídruhy hmotného uctívání, jež jsou nutné k jejichnaplnění.
„Ten, kdo chce být pohroužen v neosobní zářibrahmadžjóti, má uctívat Pána Véd, kdo chce zvět-šit svou pohlavní potenci, má uctívat nebeskéhokrále Indru a kdo chce mít dobré potomstvo, máuctívat velké praotce, kteří se jmenují Pradžápa-tiové. Ten, kdo chce mít vždy štěstí, má uctívatDurgu, vládkyni hmotného světa. Ten, kdo chcebýt velice mocný, má uctívat oheň a ten, kdo seuchází o peníze, má uctívat Vasuy, apod.”
Seznam pokračuje dál a každý z cílů je zde oz-načen slovem kāma. Tyto touhy se snaží naplnit jenméně inteligentní lidé. (Bhagavad-gítá 7.20) Inte-ligence takových osob je zmatena májou, jelikožžádný hmotný cíl člověka nevyprostí z koloběhuopakovaného rození a smrti, a nepřinese uspoko-jení vlastnímu já. Pouze tehdy, dosáhneme-li premy,lásky ke Krišnovi, můžeme dospět na úroveň stavubez tužeb. Akáma znamená touhu uspokojit pouzeKrišnu. K tomu, abychom čistou lásku ke Krišnovivyvinuli, však musíme prokázat velkou míruodhodlání. Posedlost hmotnými touhami nás sužujepo nespočet životů, a není tedy velmi snadné sejich okamžitě zříci. Pán Krišna říká, že kāmy se nenímožné vzdát uměle:
viayā vinivartantenirāhārasya dehina
rasa-varja raso’py asyapara dtvā nivartate
„Vtělená duše může být omezena ve smyslovémužívání, třebaže touha po smyslových předmětechzůstává. Okusí-li však vyššího požitku, ztratí chuna smyslové ukájení a setrvá v duchovním vědomí.”
(Bhagavad-gítá 2.59)
Pokud s upřímností následujeme proces vědomíKrišny, pod vedením gurua, šástry a sádhuů, za-
kusíme vyšší chu, a přestože se stále nacházímev počátečních stádiích oddané služby, budemeschopni se těchto hmotných tužeb vzdát. Může tovypadat jako velmi smělé tvrzení, ale je tomu tak.I nový oddaný, jenž je stále zaměstnán v opěvovánía naslouchání, si ani nevzpomene na hříšné čin-nosti jako je jedení masa. Touhu po chutnýchjídlech zaměstná tím, že přijímá jen jídla, jež bylapředem nabídnuta Krišnovi. Intoxikaci začne brzyvidět jako zbytečné znečištění a jeho život se nato-lik naplní transcendentálním vědomím, že již necítípotřebu záviset na chemických stimulacích. Vzdáse navíc i nedovoleného pohlavního styku výmě-nou za oddanou službu Rádě a Krišnovi. Kritici ne-mohou této vyšší chuti vědomí Krišny porozumět,ani ji okusit. Snaží-li se někdo ochutnat chu meduve sklenici tím, že si sklenici prohlíží nebo ji olizu-je zvenčí, nebude úspěšný. Musí nejdříve skleniciotevřít, a teprve pak ochutnat. Pokud se někdo za-pojí do oddané služby pomocí opěvování a naslou-chání o Rádě a Krišnovi, i jediná kapka transcen-dentální blaženosti a poznání jej udrží nad hladinouhříšného života. Rúpa Gósvámí v Nektaru oddanostimluví o třech druzích štěstí:
1) štěstí pocházejícím ze smyslového požitku2) štěstí ze ztotožňování se s Nejvyšším
Brahmanem 3) štěstí ve vědomí Krišny.
Šástra vyzdvihuje svrchovanost štěstí ve vědomíKrišny následovně:
„Můj drahý Pane, modlím se znovu a znovuu Tvých lotosových nohou, abych byl silnější v od-dané službě. Přeji si jen, aby mé vědomí Krišnybylo silnější a plynulejší, nebo štěstí z vědomíKrišny a oddané služby je natolik mocné, že spolus ním je možné získat i veškeré další dokonalostináboženství, ekonomického rozvoje, smyslovéhopožitku a dokonce i vysvobození z hmotné exis-tence.” (Hari-bhakti-sudhódaja)
Je pochopitelné, že dokud oddaný nedosáhnestádia čisté oddané služby, občas se mu stane, žezapřemýšlí nad možností být šastný pomocí hmot-ných tužeb. Naróttama dás Thákur přirovnávávysvobození (mukti) a hmotný požitek smyslů
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 17
(bhukti) ke dvěma čarodějnicím, které podmíně-nou duši pronásledují. V jiné písni Naróttamasrovnává džňánu (touhu po neoddaném filoso-fickém poznání) a karmu (touhu po hmotnýchvýsledcích vlastní práce) se dvěma „hrnci jedu.”
Jak oddaný odolá náporu hmotných tužeb,dokud plně neochutnal nejvyšší chu spontán-ního vědomí Krišny? Odpově zní: „Pomocí ta-pasji, odříkání.” Ateistickým psychologům se tatomyšlenka nemusí příliš zamlouvat, protože ne-chápou, co přesně znamená. Navrhují naprostouvolnost, i když přemýšlet o svobodě ve vztahuk tělu je zcela absurdní. Naše tělo je nuceno násle-dovat mnoho přírodních zákonů. Pokud se tedysnažíme podřídit naše tělesné činnosti mravnímprincipům vědomí Boha, není to vynucené, ale-spoň co se týče lidí. Princip omezení za účelemdosažení vyšších cílů štěstí je něčím, co praktikujekaždý — i pro naplnění obyčejných hmotnýchcílů. Nemocný člověk například následuje po-kyny doktora, který mu může nařídit, že nesmícestovat nebo jíst jídla, která má rád. Doktor tímnepotlačuje pacientovu osobnost. Naopak, pa-cient se následováním doktorových pokynů vrátído svého normálního stavu, kdy si užívá života.Náš původní stav je stav duchovní — je námdáno, abychom žili věčně, plni poznání a bla-ženosti. V našem nynějším nemocném stavu sivšak myslíme, že jsme toto tělo.
Existují dva druhy štěstí: preya (okamžité)a śreya (konečné). Uvědomělá lidská bytost sezřekne preya, aby získala śreya . Děti si napří-klad chtějí celý den jen hrát a kdyby mělo být pojejich vůli, nikdy by nešly do školy a zůstaly bytakové, jaké jsou. Mladý univerzitní student někdyvynechá zábavu na večírcích, aby pokročil ve stu-diu. Odříkání je takové povahy. Naše podmíněnínás nutí jednat v averzi k vědomí Krišny, avšak
jakmile získáme jen špetku poznání šástry,zjistíme, že lidský život je určen pro víc než totoanimalistické uspokojování. Použitím naší dobréinteligence můžeme smysly a mysl ovládnout,a dosáhnout tak vyššího cíle. Odříkání je nezbytnék očistě vědomí, která je potřeba k nabytí tran-scendentálního štěstí. Dokud se tedy nevzdámeuspokojování smyslů, není možné se osvobodit.
Přesto, že se stále nacházíme v podmíněnémstavu, Šrímad Bhágavatam (2.3.10) doporučuje,abychom přijali metodu oddané služby:
akāma sarva-kāmo vāmoka-kāma udāra-dhī
tīvrea bhakti-yogenayajeta puruam param
„Člověk, který má větší inteligenci – a už jeplný hmotných tužeb nebo nemá žádnou hmot-nou touhu, nebo touží po osvobození – musí vše-mi prostředky uctívat svrchovaný celek, OsobnostBožství.”
Podobný verš ve druhém zpěvu Šrímad Bhága-vatamu (2.1.11) – etan nirvidyamānānam – říká,že i přesto, má-li někdo hmotné touhy nebotouží-li po osvobození, zpíváním svatého jménadojde na vyšší úroveň. Pán Čaitanja nás také ujiš-uje ve své Šikšáštace, že zpívání Hare Krišnazvýší oceán transcendentální blaženosti a po-
18 N Ā M A H A A Č Í S L O 1 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 218 N Ā M A H A A Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2
skytne nám chu transcendentálního nektaru pokterém vždy toužíme. Rúpa Gósvámí popisuje, žezačátečník prochází postupnými stádii víry, sdru-žování se s oddanými, zasvěcení duchovním mis-trem, vzdání se špatných návyků, stálosti a na-konec ruci, chuti. Upřímný oddaný přichází dotohoto stádia automaticky a postupně. Po dosa-žení ruci postupuje k vyšší extázi a připoutanostibhāvy a premy.
Oddaný tedy odříkání nezavrhuje, ale potýkáse dobrovolně se svojí nižší přírodou. Nic do-brého nevznikne samo od sebe a vědomí Krišnyje tím nejcennějším, čeho můžeme dosáhnout.Oddaný získává nezměrnou pomoc od duchov-ního mistra a Krišny v srdci. Krišna slibuje: „Těm,kdo Mě s láskou uctívají, dávám poznání, s jehožpomocí ke Mně dospějí.” (Bhagavad-gítá 10.10)
Pán také někdy váhajícímu oddanému pomůžeosobně a nedobrovolně. Pokud oddaný upřímnětouží dosáhnout lásky k Bohu, avšak zároveň másilné hmotné touhy, Pán Krišna někdy zakročíosobně.
yasyāham anughāmihariye tad-dhanam śanai
tato ‘dhana tyajanty asyasva-janā dukha-dukhitam
„Jestliže k někomu cítím zvláštní náklonost,postupně odeberu všechno jeho hmotné vlast-
nictví. Přátele a příbuzní pak takového zchudléhoubožáka zavrhnou.” (ŠB. 10.88.8)
Existují dvě úrovně pokročilosti v oddanéslužbě: 1) sādhana bhakti, následování pravidela předpisů a 2) rāganuga bhakti, pokročilý stavspontánní láskyplné služby Krišnovi. Důležité je sivšimnout, že všechna stádia, i ta počáteční, jsouobsažena v bhakti. Bhakti je možné přirovnatk mangu, které je zpočátku zelené, ale jakmiledozraje, je velmi chutné. Přesto mango — a zraléči nezralé — je stále mango. Podobné je toi s bhakti, která je vždy absolutní. Pod vedenímčistého oddaného se i začátečník může zaměstnatv oddané službě. Pokud držíme kovovou tyčv planoucím ohni, bude postupně víc a víc sálat,dokud se úplně nerozžhaví. Pak se bude chovatstejným způsobem jako oheň. Podobně i ten, kdopřijme autorizovaný proces oddané služby, se po-stupně zbaví své falešné totožnosti a osvojí sipozici věčného služebníka Krišny. Skutečnost, žei v tomto počátečním zkušebním období oddanýzaměstnává své smysly a mysl v Krišnově službě,zapříčiní, že bude chráněn před vlivem hmotnýchpřání.
Nikdo by se proto neměl snažit kritizovat za-čátečníka, který upřímně zápasí s takovými tou-hami a chce se dostat na úroveň plného vědomíKrišny, přestože není zcela osvobozen ze spárůčarodějnic bhukti a mukti. Jelikož se úpřímněsnaží sloužit Krišnovi, je lepší než uznávanýfilosof nebo spekulant, který není oddaný.Naplňuje tím skutečné poslání lidského života,a je proto vítězný. Rúpa Gósvámí říká, že cena začistou lásku ke Krišnovi je intenzivní touha.Zabere to tedy čas a úsilí. Pro upřímného od-daného je však úspěch zaručen a cokoliv vykoná,je trvalým přínosem.
Č Í S L O 1 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 19Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 19
O vaření, hostech, léčení a zaříkávání v Bengálskuvypráví Bhakti Vikáša Svámí
VařeníPro oheň na vaření se obvykle používá dřevo nebo sušený kravský trus. To
dodává speciální příchu, kterou nelze získat při vaření na uhlí nebo plynovýcha elektrických sporácích. Nejlepší chu dostává jídlo při vaření na sušeném kravskémtrusu.
Uvnitř malé kuchyňky obvykle stojí malý sporák, což není nic jiného než díra v zemis nakupenou hlínou kolem. Vaří se v hliníkových hrncích, i když dříve bylo běžné mě-děné nádobí. Před vařením se hrnce z vnější strany potřou směsí hlíny a vody. Povaření se pak saze a popel snadno odstraní omytím hlíny, čímž odpadá obtížnédrhnutí měděných nádob.
Všechno v kuchyni se dělá na podlaze. Nejsou tu žádné výlevky ani důmyslnékuchyňské přístroje. Zelenina se krájí „nožním“ nožem, který se dává pod chodidloa zůstává stacionární, zatímco zelenina se pod něj podsunuje. Nádobí se skládápouze z několika prostých hrnců a nástrojů, které byste v západních kuchyníchmarně hledali. Pro přípravu různých jídel slouží hrnce různých tvarů, a korai — velká
pánev ve tvaru mísy (běžná v čínské kuchyni), nasmažení a vaření zeleniny. S tímto jednoduchýmvybavením dokáží v bengálské kuchyni připravitneomezené množství různých chodů. Jedna ženami říkala, že zná 32 způsobů jak uvařit zeleninuzvanou koču, ze které používá listy, lodyhu a ko-řen.
Ženy v domě obvykle připravují jídlo společněa pak ho servírují členům domácnosti. Protoževaří ve velkém množství, je vždy možné dát stra-nou nějakou porci navíc, a tak jsou vždy šastné,když mohou pohostit i nezvaného hosta. Pokudnení jídla dostatek, ženy (které jedí poslední) si vez-mou menší porci a vynahradí si to při dalším jídle.Nebo uvaří zvláš rýži, nechají ve vodě nabobtnatdál a uvaří nějaké rychlé jídlo, jako smažené dýněči brambory.
HostéPro bengálské vesničany je přijímání hostů
velkým potěšením. Nemají mnoho zábav jakomoderní takzvaně civilizovaní lidé, a tak sedokáží radovat z pospolitosti s ostatními lidmi.Když naše kírtanová skupina putovala poBengálsku, nelitovali lidé žádné námahy, jen abynás mohli ubytovat, postarat se o nás, obsloužita nasytit. „Otithi Nárájan“ („Host do domu, Bůhdo domu“) zní jedno z nejdůležitějších rčeníbengálských Indů. Někdy jsme jim říkali „Nedě-lejte si s námi tolik starostí,“ a oni nám šastněodpovídali: „Ale to je samo sebou, vaše návštěvaje pro nás potěšením. Omluvte nás laskavě, že seo vás nemůžeme postarat lépe. Náš host je jakoBůh. Je to jako by nás osobně navštívil Bůh.“Hostitel se snaží postarat o své hosty co nejlépe.Když se host chystá k odchodu, hostitel ho žádá,aby ještě setrval nebo aby se alespoň vrátil.
Na pohoštění svých hostů jsou Bengálci při-praveni obětovat všechno. Je to otázka prestiže.Ten, kdo nemůže dobře pohostit druhé, nemůžeani být významnou osobou. Způsob, jakýmčlověk nebo rodina hostí druhé, je nejdůležitějšímfaktorem při určování jeho postavení ve spo-lečnosti. Není nic neobvyklého, že lidé hostídruhé nad své možnosti, aniž by si lámali hlavus dluhy, které jim z toho vznikají.
Bylo běžné, že za námi lidé přicházeli a ovívalinás vějíři. Chtěli prokázat nějakou službu vaišna-vům. Jednou jsem přišel za parného dne do jednévesnice. Vesničané pověřili jednoho chlapce, abymě ovíval vějířem, protože bylo takové vedro, žebez ovívání by se nedalo spát. Řekl jsem chlapci,aby mě chvíli ovíval, než usnu, a pak aby si šel,kam bude potřebovat. Ale když jsem se po ho-dině vzbudil, chlapec byl stále vedle mě a trpělivěpokračoval v ovívání.
Bengálci své hosty nesmírně rádi hostí jídlem.Hostitel chce vidět, že jeho host je úplně nasycen.Jsou přesvědčeni, že čím více toho host sní, tímvíce to potvrzuje, že mu jídlo chutná. Jsou mistryv tom, jak hosta přimět, aby pokračoval v jídledonekonečna. Předkládají mu pozvolna rozličnéchody s pobídkou: „Toto je velmi dobré. To siopravdu pochutnáte a navíc je to vynikající provaše zdraví.“ Když řeknete, že už nemůžete,hravě vám opáčí: „Tak to je čas dát si něco pro do-bré trávení.“
Když řeknete „ne“, neomylně se orientují podletónu vašeho hlasu. Pokud v něm shledají sebe-menší známku toho, že by se do vás možná ještěněco vešlo, okamžitě vám naloží další porci. A takkdyž opravdu už nechcete přidat, musíte složitsvůj talíř z banánového listu a zvednout se. Přinašich návštěvách v bengálských domácnostechnám s oblibou připravovali extra pamlsky, pro-tože příležitost pohostit nějakého sádhua, svatéhomuže, neměli často. Předkládali nám stále dalšía další chody, aby bylo jisté, že zbyde dost i proostatní — přinejmenším členy rodiny, nebo i procelou vesnici. Lidé dokonce přicházeli a žádalio zbytky jídla ještě dřív, než jsme dojedli. Nepatříse to k dobrému tónu, ale nemohli prostě odolatsvému překypujícímu nadšení z celé události.
Léčení a zaříkáváníLidé žijící běžným venkovským životem na
zdravém vzduchu a při těžké práci jsou obvyklezdraví a silní. Přestože Bengálci jsou drobnýchpostav, dokáží pracovat těžce celý den v políchna prudkém slunci. Dokonce i starci stále ještědojí krávy a chodí pracovat na pole. Nemuseli byto dělat, ale cítí se natolik při síle, že to dělat
překlad knihy Glimpses of Traditional Indian Life od Bhakti Vikáše Svámího
Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2 N Ā M A H A A 21
chtějí. Jednou se jakýsi postarší muž tmavé pletia drsného vzezření snažil dotknout mých nohou. Daljsem se na útěk, abych unikl tomu očividně pořádnětěžkému nákladu celoživotní karmy, ale starý mužmi byl v patách. Říkal jsem si, že v jeho věku tonemůže dlouho vydržet, jenže jsem se mýlil. Pokudjsem nechtěl opustit vesnici, nezbývalo mi, nežabych se mu odevzdal. Stařec mě chytil za kotníkya stiskl je tak silně, až to zabolelo. Tělo měl shrbenéa vrásčité, ale pořád ještě překypoval silou a vitali-tou.
Přestože větší vesnice a města mají kvalifikovanélékaře, ve vesnicích je nemocnic nebo diplo-movaných lékařů málo. V zemědělských oblastechse zdravotní péče zakládá většinou na znalosti, jakžít v souladu s přírodními zákony a předcházet ne-mocem. Každý člověk je obeznámen se základyzdravé výživy — jaká potrava tělo zahřívá neboochlazuje, co je dobré a co není dobré jíst po ránu,v poledne a večer, jaké jídlo žaludek stahuje nebouvolňuje.
Je zcela běžné, že lidé v Bengálsku probírají stavsvých žaludků a trávení — jakou měli stolici, zda bylařídká nebo hustá, jakou měla barvu, jak rychle vy-cházela ven a tak dále.
Základní léčebná péče je zajištěna doma, protožekaždá babička ví, jak léčit lehčí nemoci a zranění,nebo i tak vážné potíže, jako je revmatismus a ho-rečka. Každý ví, že na špatný žaludek je nejlepšívypít extrakt šávy z určitých rostlin. Při pobytuv jedné vesnici trpěl jeden člen naší skupiny těžkýmprůjmem. Jedna starší vesničanka se vydala do polía zanedlouho se vrátila s několika druhy travina listů. Vymačkala z nich šávu na ploché kamennétřecí misce, kterou najdete v každé bengálskékuchyni, a dala mu to vypít. Za deset minut byl pa-cient zcela zdráv.
Jiným druhem léčení používaným na vesnicích jefúú, což znamená foukání. Toto léčení se používápro všechny druhy nemocí. Sám jsem osobně ta-kovou léčbu podstoupil s výbornými výsledky. Trá-pily mě klouby ztuhlé a bolavé ze studeného počasí.Jedna z oddaných, která navštívila náš chrám, měléčila hořčičným olejem. Odříkala nad olejem něko-lik manter, nechala mě, abych si olej vetřel napostižená místa, a potom mi klouby pofoukala. Fúú,fúú, fúú! A všechna bolest a ztuhlost byly rázem tytam.
22 N Ā M A H A A Č Í S L O 2 / 8 . R O Č N Í K 2 0 0 2
2-3 porce těstovin vařených podle návodu*)3 pl másla3 pl olivového oleje1/2 čl asafoetidy1 čl (pálivé) papriky1 pl bazalky (lepší je hrst čerstvé nasekané)1 malá konzerva nasekaných rajčat1 malá konzerva rajského protlaku1/2 dl smetanysůlnastrouhaný tvrdý sýr na posypánísmažené (nebo pražené) kešu oříšky
Máslo a olivový olej necháme v hrnci rozehřát, pakpřidáme asafoetidu, asi za 1/2 minuty papriku, ba-zalku, sekaná rajčata, protlak a sůl. Krátce povaříme,přidáme trochu smetany a smícháme s těstovinami.Můžeme přidat i smažené oříšky a posypemestrouhaným sýrem.
www.govinda.cz
(*Návod na vaření těstovin:těstoviny se musí vařit ve vroucí vodě. Vodu nejprvepřivedeme k varu, přidáme sůl a trochu oleje, pakvložíme těstoviny. Nádobu zakryjeme, dokud vodaopět nezačne vřít, poté pokličku sundáme. Těstovinymícháme, aby se neslepily.
