Strana Ë. 35 - eu.avcr.cz · bábovka 36 ha 1888; E. E. Kisch: Pražský pitaval. Pra-ha 1958, s....

35 Babinský

řením důsledků mučení a mučednické smrti(s�atá hlava, amputovaný prs, vytržený zubv kleštích, oči na podnosu). Mezi výmluvnéa. s. a s. náležejí některá heraldická, fantastic-ká i hospodářská zvířata (lev, orel, býk, jelen,popř. s křížem mezi parohy, laň, drak, pes,kohout, husa, svině, vůl), rostliny či květiny(růže, vinný hrozen, jablko) atp. Symbolickývýznam ve vztahu ke Kristovi mají atributyjako Jezulátko, beránek, srdce. Četné atri-buty vystupují v rozmanitých kombinacícha v souladu s nimi bývají též oděv a obuv,jež jsou předmětem zkoumání hagiografickékostymologie. Porozumění a. s. a s. je klí-čem k určování jejich totožnosti a jejich rolev projevech lidové zbožnosti. V. t. hesla vě-novaná jednotlivým světcům.

Lit.: O. A. Erich – R. Beitl: Wörterbuch derdeutschen Volkskunde. Stuttgart 1955, s. 38−38,2. vyd.; V. Ryneš: Atributy světců. Roztoky 1969;V. Ryneš: Atributy v umění. Světci, jejich patro-náty a atributy. Roztoky 1971; J. Braun: Trachtund Attribute der Heiligen in der deutschen Kunst.München 1974, 1. vyd. 1941; L. K. Mazakarini:Die Attribute der Heiligen. Die Symbole in dermittelalterlichen Kunst. Wien 1985; O. J. Blaží-ček – J. Kropáček: Slovník pojmů z dějin umění.Praha 1991, s. 23−24; R. Pfleiderer: Atributysvětců. Praha 1992, 1. vyd. něm. 1920; NEČVU I,s. 40; L. Skružný: Atributy vybraných biblic-kých postav, světců a blahoslavených. Čeláko-vice 1996; E. Hallamová: Světci. Kdo jsou a jaknám pomáhají. Praha 1996; J. Baleka: Výtvarnéumění. Výkladový slovník. Praha 1997, s. 35.[rj]

autochton [řec.], domorodec – příslušníkpůvodních obyvatel nějakého území, naněmž se zformovaly jejich etnické a kultur-ní charakteristiky. (Opakem je alochton.)Jedná se o teritoriálně i časově relativnípojem, protože je pouze velmi málo etnika jiných skupin, které by obývaly stále stejnéúzemí (obyvatelé některých tichomořskýchostrovů). Neexistuje etnikum s neměnnýmikulturními hranicemi ani kultura, která byneprocházela změnami v čase (v oblastiSudet jsou autochtony i alochtony jakČeši, tak i Němci, záleží jen na časovéma ideologickém hledisku). [tg+vh]

automaty viz hudební nástroje, flašinet, or-chestrion

Bbabictví, babení, akušérství – nauka i praxejak pomáhat při porodu a ošetřovat v šestine-dělí matku i dítě; druh specializovaného lé-čitelství. Činnost porodních babiček (zv. bá-by, paní báby, báby pupkořezné, babice, že-ny babící či položné, moudré nebo zkoušenépaní) bývá rozšířena i na potratářství (andě-líčkářky) a péči o ženské choroby. K tomuse užívalo nejen léčiv a obvazů, ale i chirur-gických nástrojů a jiných potřeb. Název bá-ba vznikl z pomoci, kterou pův. poskytovalystarší, zkušené ženy; z toho se vyvinul samo-statný stav, zaměstnání, v němž se nabyté vě-domosti i osobní zkušenosti dědily, přičemžmladší generace zachovávaly určitou léčeb-nou tradici. Protože se u řady etnik poklá-dala pomoc při porodu za nečistou, nedošlopříliš brzy ke spojení praktického b. s roz-víjejícím se oficiálním lékařstvím. – Středo-věká Evropa navázala na bohaté zkušenos-ti antického b. a přizpůsobila je představámkřes�anským, což nevyloučilo silnou vazbuna astrologii a užívání nejrůznějších amule-tů a zaříkadel. První písemná zmínka o po-rodních bábách v č. zemích (1176) se vážek narození blahoslaveného Hroznaty. V dal-ších staletích vykonávaly porodní báby svéřemeslo jako ostatní léčitelé (tzv. lékaři či lé-kařky), totiž bez zkoušek. Postačovalo pou-hé svědectví, že někoho úspěšně ošetřily ne-bo léčily. Z r. 1498 se zachovalo vysvětlení,že tzv. porodní bába je žena, jež těhotnýmženám posluhuje. – V 16. stol. vyšlo tiskemněkolik prací pojednávajících o porodnictví;asi z nich čerpaly své vědomosti i některéporodní báby, dokonce do nich samy svýmiznalostmi přispěly. K jejich úkolům patřilanejen příprava a provedení normálně probí-hajícího porodu, ale i některé úpravy polohyplodu v matčině těle (obraty) a dokonce chi-

rurgické úkony (rozčtvrcení plodu a jeho vy-nětí přirozenými cestami, vyjmutí děcka břiš-ním řezem z mrtvé matky: dítě totiž muselobýt pokřtěno). Teprve na počátku 19. stol. jevšak uváděna možnost, že císařský řez můžeprovést také porodní bába (A. Jungmann).První císařské řezy provedl v Praze chirurgV. J. Brabec koncem 18. stol. – Až do 18. stol.spočívala výuka porodních babiček v tom, žebyly po čtyři léta tzv. stoličnými (přinášelya odnášely porodní stolici a podle potřebypomáhaly při porodu). Od 60. let 18. stol.bývaly již zkoušeny a schvalovány pražskoulékařskou fakultou, zkoušených babiček by-lo zprvu velmi málo. Od r. 1754 byl na fa-kultě ustanoven pro báby demonstrátor, odr. 1759 sociální učitel, vyučovalo se v českéma německém jazyce. Výuka probíhala v ne-mocnici sv. Maří Magdaleny na Starém Měs-tě a od r. 1781 v nově otevřené zemské po-rodnici s nalezincem U Apolináře. Zaklada-telem první české porodnické školy byl pro-fesor A. Jungmann, který napsal první českouučebnici pro porodní báby, Úvod k babení(1804). Na univerzitě zřídil půlroční kurzy b.Frekventantky z venkova vybírala vrchnostve spolupráci s duchovní správou. Vrchnostitéž hradily náklady nemajetným studentkám.Zkoušené báby poté působily na panství mezipoddanými i v rodinách aristokratů (hono-ráře se odstupňovávaly podle majetnosti ro-dičky,nemajetnéženybylyošetřenyzdarma).Vyškolené báby měly nejen odborné znalosti,ale též profesionální etiku. 1881 existovalyjiž tzv. babské školy, a to bu� ve svazku s uni-verzitou, nebo jako samostatné zemské ústa-vy. Vyučovací běh trval 4 měsíce, pak byla ko-nána zkouška před stanovenou komisí. Kom-petence babek byla značná, některé z nich sedopouštěly i trestných zákroků. Po 2. světové

válce se již vyžadovalo absolutorium střednízdravotní školy s příslušnou specializací. V. t.léčení lidí, porod.Lit.: Č. Zíbrt: Staročeská tělověda a zdravověda.Praha 1924; E. Rozsívalová: Pražská lékařskáfakulta a příprava k chirurgické a porodnicképéči po vydání prvního zemského zdravotníhořádu z roku 1753. Sborník lékařský 75, 1973,s. 113−119. [jjn]

Babinský Václav (1796 Pokratice u Litomě-řic−1. 8. 1879 Řepy u Prahy), proslulá po-stava českého loupežníka. Byl synem kovář-ského mistra, začal studovat, ale brzy se dalna dráhu loupežníka a dobrodruha. Skrývalse pod jmény Josef Schmidt, František Malý,Antonín Müller či Fischer, všeobecně všakbyl zván Venca z Pokratic nebo PokratickýVenca. Sloužil ve Wellingtonově pěším plu-ku, 1832 prchl z pražského vězení, oženilse v Lodži, tam byl zatčen a 1841−1855držen na Špilberku v Brně, kde se něko-likrát pokusil o útěk. Později byl vězněnv Kartouzích-Valdicích: zde pro svou oblí-benost a zahradnické umění mohl chodit bezokovů do Jičína (Kisch). Na rozdíl od jinýchloupežníků a zbojníků (Grázl, Ondráš a Ju-ráš) zemřel pokojnou smrtí jako zahradníkženské věznice v Řepích u Prahy. Už za svéhoživota vstoupil do lidového podání s vlast-nostmi dobrého zbojníka, stranícího chudým(pověsti obsahují všechny tradiční zbojnickémotivy, kromě kouzelných). Tehdy také vzni-kl přímo jehokult (literárnípovídky, romány,kramářské písně, loutkové hry apod.), kekterému B. přispíval tím, že sám šířil o soběpravdivé i smyšlené příběhy. Postava B. sestala součástí obecného povědomí.Lit.: F. Bauer: Podzemní žaláře na brněnskémŠpilberku a osudy nejzajímavějších věznů. Pra-

E0.TEX ó (Fin·lnÌ tisk ó VÏcn˝ slovnÌk AñN) VytiötÏno dne 10. 8. 2007 v 17.17 hodin. Strana Ë. 35

bábovka 36

ha 1888; E. E. Kisch: Pražský pitaval. Pra-ha 1958, s. 224−233. [mš]

bábovka viz obřadní a obyčejové pečivo

bahnice, široké lyže se zvednutými zaoble-nými nosy na obou koncích, které používalilesní dělníci, hl. však pašeráci na Šumavě prochůzi na bažinaté půdě a rašeliništích. Zhoto-vovaly se z javorového nebo jasanového dře-va v délce 60−80 cm a šířce 15−18 cm pod-le hmotnosti uživatele a neseného břemene.Sloužily pro přechod nebezpečných oblastí,jinak se upoutávaly pod pultovou nebo lavič-kovou krosnu. – V okolí Vimperka a Hor-ské Kvildy na Šumavě se nosily dvě samostat-né houněné nohavice, které měly na dolnímokraji přibité topolové dřeváky. Oblékaly sepřímo na kalhoty a boty, v pase se zapínalyna šle a pásek. Na ně se b. připoutaly. Vysky-tovala se i varianta s dřeváky přibitými přímok b. Po přechodu bažin se b. s nohavicemiuložily také pod krosnu. – Lyže na bahnoi sníh jsou záležitostí praslovanskou. B. prolidi i koně jsou zaznamenány od 18. stol. rov-něž ve Švédsku a Karélii. Výskyt na Šumavě,často utajovaný, sahá od konce 19. do 30. let20. století.Lit.: L. Baran: Sněžnice na bahna – šumavskébahnice. ČL 57, 1970, s. 35−37; L. Baran: Nevi-ditelné chodníčky. Frenštát p. Radhoštěm 2002.

[lb]

báje viz mýtus

bajka 1. vybájený, neskutečný příběh, po-hádka. V tomto vymezení se používá v polšti-ně, baja ve smyslu nevěrohodného, vymyš-leného příběhu také v některých nářečích(na Horňácku, Valašsku). Výrazy jako báje,báchorka používali autoři období národníhoobrození; 2. v užším smyslu mravoličnýpříběh o zvířatech, popř. rostlinách (od-povídá latinskému fabula) jednajících jakolidé a zastupujících tak některé vyhraněnélidské vlastnosti. B. byla oblíbeným literár-ním žánrem už v nejstarších kulturách: vestaroindické (Paňčatantra), v literaturáchklínopisné oblasti (orel a had, datle a tamary-šek), ve starém Egyptě (lev a myš). Jednotlivékulturní oblasti stavějí příběhy zpravidla naurčitých, tradicí přijatých zvířecích vlastnos-tech: v Evropě je zajíc líčen jako strašpytel,v Africe je hrdinou, poslem božstva. Proevropskou tradici jsou charakteristické kon-trastní dvojice (hloupý vlk a chytrá liška;liška vystupuje také jako kontrapartner do-mácích zvířat: psa, hejna husí, kočky). Bajkybyly i častým námětem výtvarného vyjadřo-vání: zvířecí hostině předsedá král zvířat lev,jemuž antropomorfizovaná zvířata připíjejíz poháru, hrají na hudební nástroje apod.

(Mezopotámie, Egypt). – Ve středověku bylypříběhy o charakteristických vlastnostechzvířat oblíbeným námětem kazatelskýchexempel, doložených i ve staročeské lite-ratuře: b. o nevděčném hadovi (AaTh 155)je v české verzi sbírky Gesta Romanorum(Dvořák 4254). Bajek antického původu (zesbírky Ezopovy, 6. stol. př. n. l.) užívali kezpestření slohu lidoví písmáci a kronikáři:b. o stanovení jeřába žabím králem (AaTh277), v níž se žáby nechtěly spokojit s tím,že jim vládne pouhý pařez, se nalézá ve 4.dílu pamětí F. J. Vaváka (z l. 1770−1816). –O bajky byl v knižní české pohádkové tradicimalý zájem, V. Tille je proto v Soupisu čes-kých pohádek (1929−37) pominul a zařadildo oddílu Prameny pouze stručné zmínkyve výčtu obsahů jednotlivých sbírek. V českélidové tradici (často jako dědictví středověkéliteratury) jsou doloženy látky o přelstěnémmedvědovi (AaTh 153), o nevděčném hadovi(AaTh 155), muzikant ve vlčí jámě (AaTh168), psí certifikát (AaTh 200), putováníkohoutka, kachny, jehly (AaTh 210), kočkya svícny (AaTh 217), volba ptačího krále(AaTh 221) a vrabec pomstí smrt psa (AaTh248). Modlitba husy, kterou se chystá snístliška (AaTh 227), se vyprávěla ve 2. polovině20. stol. s politickým podtextem jako vtip.Nejrozšířenější a stále tradované jsou látkyo domácích zvířatech: vlk obviní jehně a sníje (AaTh 111A), městská a vesnická myš(AaTh 112), král koček je mrtev (AaTh113A), vlk a kůzlátka (AaTh 123), zvířátkaa Petrovští (AaTh 130) a další. V. t. katalogylidové prózy.Lit.: F. Lexa: Beletristická literatura staro-egyptská. Kladno 1923, s. 96−100; W. Wie-nert: Die Typen der griechisch-römischen Fabel.Helsinki 1925; V. Tille: Soupis českých pohá-dek I-II/1−2. Praha 1929−37; O. Weinreich:Fabel, Aretalogie, Novelle. Heidelberg 1931;L. Alsdorf: Pantschatantra. Bergen 1952;A. Aarne – S. Thompson: The types of theFolktale. (AaTh) Helsinki 1961, 2. vyd.; J. Krzy-żanowski: Polska bajka ludowa w układziesystematycznym I-II. Wrocław – Warszawa –Kraków 1962−63; J. Krzyżanowski a kol.:Słownik folkloru polskiego. Warszawa 1965;D. Klímová: Folkloristika a klínopisné prameny.NO 1967, č. 10, s. 304−306; Enzyklopädiedes Märchens. Berlin – New York od 1977;K. Dvořák: Soupis staročeských exempel. (Dvo-řák) Praha 1978; SSLD I, s. 253−254 (Ezop),435−436 (Krylov), 441 (La Fontaine), II,s. 116−117 (Paňčatantra); J. de la Fontaine:Bajky. Přel. G. Francl. Praha 2001. [dk]

báň viz holubník

banderium [z ital.], banderie – 1. šlechtickýjízdní oddíl v Uhrách; 2. hudební jízdní sku-

pina mužů na koních ve slavnostním průvo-du v podobě dechové kapely. Banderia bylazpravidla krojovaná, název je v č. zemích do-ložen v 19. stol., kdy byla banderia oblíbe-na především na Hané. Účastnila se venkov-ských slavností a zajížděla i na velké národníoslavy, jako bylo kladení základního kameneNárodního divadla v Praze 1868. Na foto-grafii slováckého b. v monografii Mein Ös-terreich, mein Heimatland lze spatřit jezdces praporci na dlouhých tyčích. Italský výrazbande znamenal ve středověku vlaječku nakopí, kterou směli nosit rytíři. V pozdější do-bě je takto označována skupina vojáků nebohudebníků. S pojmem hanácká banda se lzesetkat v literatuře ještě v 1. polovině 20. stol.Kapely z Hané hrály obvykle v menším ob-sazení (6−14 mužů) jako tzv. turecké kapelys dřevěnými, žes�ovými a bicími nástroji.Lit.: Mein Österreich, mein Heimatland II.Wien 1914, s. 339; M. Křópal: Hanácká bandaz Těšetic od Holomóca. ČL 28, 1928, s. 22−26;J. Vrbka: Venkovská muzika na Hané. ČL 2,1947, s. 148−153. [jtr]

banjo viz bendžo

baráčník 1. na vesnici majitel menšího dom-ku zpravidla bez pozemků nebo s malouvýměrou půdy, domkář, chalupník; 2. veměstě člen baráčnického spolku s podpůr-ným a lidumilným účelem. – Myšlenka za-ložení baráčnického spolku vznikla 1873v Kolíně, kde se v předměstském hostinciU Šlejtrů scházela nejprve stolní společnostsložená z řemeslníků a drobných rolníků:majitelů domků či baráčků. Malý hostinecjakomísto svých schůzekpřezvali naBaráček.7. 11. 1873 se tu ustavila první baráčnickáskupina, která následujícího roku obdrželaúřední povolení ke spolkové činnosti. Jejínáplní bylo uvědomělé vlastenectví spojenés udržováním a oživováním starých tradica zvyků, zejm. s popularizací národníchkrojů. Záhy vznikaly baráčnické skupinyv Dejvicích (1880), na Hradčanech a v Bu-benči (1882), na Starém Městě pražském(1885) a po celých Čechách. – Jednotlivémístní baráčnické spolky se nazývají obce,členové se oslovují sousede a tetičko. Vespolkovém životě záměrně užívají histori-zující terminologii: rychtář, místorychtář,pantatínek, panímaminka, syndik, berní,slídil účtů (revizor), šafář, švandymistr, dráb,ponocný. Scházejí se na rychtě, mají svékroje a spolkové prapory. Baráčnický kroj jedvojí: česká Mařenka (kroj stylizovaný podlescénického kostýmu Smetanovy Prodanénevěsty) a svéráz (kroj pracovní: vyšívanéhalenky a košile). Na NVČ 1895 vystavovalibaráčníci model své pražské rychty, ve kterépředváděli staročeské zvyky. Výstava se stala


37 Barchan

podnětem k soustředění místních baráčnic-kých spolků ve všebaráčnickém ústředí, kterévzniklo 1896 v Praze pod názvem Veleobecbaráčníků pro země české (později Českáobec baráčnická). V dalším vývoji byly vy-tvořeny župy jako organizační mezičlánky.Od r. 1897 vycházel časopis Český baráčník,který později změnil několikrát svůj název(vychází pod názvem Zpravodaj Veleobcebaráčníků). Poslední název sdružení je Veleo-bec sdruženýchobcíbaráčníkůvPraze1-MaláStrana; bylo zaregistrováno1990 jako spolekcentrální povahy. Jeho činnost je konzerva-tivní: zahrnuje účast na folklorních slavnos-tech, pořádání krojovaných plesů a výstav,uchovávání tzv. staročeských zvyků a tradic.Spolek má na počátku 21. stol. 20 000 členůa ústředí ve Všebaráčnické rychtě v Praze.Lit.: J. Špitálský: Československé baráčnictvo.Praha 1926. [jhn]

Barbora (3. stol. Nikomedie /turecký Izmit/– 303 tamtéž), světice (4. 12.). Podle legendyji její otec Dioscoros z Nikomedie uvěznil vevěži, v níž se obrátila na křes�anství. Na zá-kladě otcova udání ji prefekt odsoudil, a kdyžpoté uprchla ke skále, ta se před ní rozevřela,aby ji ochránila před pronásledovateli. Pro-zradil ji pastýř, jemuž se pak za trest proměni-ly ovce v kobylky. Nakonec ji přece uvěznili,mučili, uřezali jí prsy a s�al ji vlastní otec,kterého krátce nato usmrtil blesk. Uctívánabyla od 9. stol., jak tomu nasvědčuje nejstaršívyobrazení v kostele Santa Maria Antiquav Římě z 8. stol., a v lidových vrstvách odpozdního středověku. Patří ke Čtrnácti po-mocníkům v nouzi, a tak se stala patronkoupříslušníků rozmanitých profesí: vojáků,dělostřelců, zajatců, horníků, hutníků, sléva-čů, kovářů, stavbařů, pokrývačů, kameníků,hasičů, rolníků, hrobníků, zvoníků, řezníků,kuchařů aj. a patronkou měst a hodiny smrti,ochránkyní před bleskem, ohněm, morema horečnatým onemocněním. Jako jednaz Quattuor virgines capitales bývá zobrazo-vána společně s Kateřinou, Markétou, popř.i Dorotou. Atributy, které se nahromadilyod 14. stol., korespondují jednak s legendou(věž s třemi okny, mučící nástroje: meč nebokladivo, pštrosí péro jako symbol panenství,Dioscoros bez koruny u jejích nohou, kalichs hostií nebo monstrance), jednak s patronáty(např. hornické nástroje). Ačkoli patřila mezitzv. svaté dívky, nebyla už její památka proneexistenci historických dokladů o jejímživotě a smrti zařazena do nového církevníhokalendáře. Nejznámějším a nejrozšířenějšímobyčejem o dni svátku B. na samém počátkuadventu je v č. zemích nepochybně věštění navdavky, budoucí život a splnění jakéhokolijiného přání v příštím roce pomocí třeš-ňových, višňových, trnkových, švestkových

nebo i hruškových větviček, barborek; pokudvykvetou nebo se aspoň zazelenají do Štědré-ho večera, měla by být veškerá přání splněna.Svátek B. býval však i zahajovacím dnemdlouhé řady adventních obchůzek různýchmaškar, jejichž původ je nutno hledat v osla-vách zimního slunovratu, pro které bylocharakteristickýmznakempřevlékánídorůz-ných lidských a zvířecích podob. V č. zemíchchodila po vsích večer před svátkem B. důmod domu většinou starší vdaná žena, barbora,barborka, též perechta (Milevsko), bíle nebočerně oděná, se zamoučeným obličejem,s rozpuštěnými vlasy, v ruce s měchačkou,prutem nebo metlou, jimiž šlehala zvenku pookně i uvnitř po dveřích, mnohdy namístozvonění. Bu� beze slova vyplatila š�ouchánímpřítomné muže, nebo se přeptala na chovánídětí, vyzvala je k modlení, hodné poděliladárkem, nehodné zmrskala a šla o dům dále.Na Milevsku ji doprovázel anděl s košíkemdárků, na Nymbursku dokonce i čert a maš-kara kozy. Na Táborsku obcházely domyv předvečer B. dvě tři mladé dívky v bílém,s košíčkem dárků pro malé děti, aby se nebálya neplakaly; zazpívaly píseň Barboro z roduvzácného, dcero otce zuřivého, pomodlily sea po obdržení peněžního nebo ovocnéhodárku pokračovaly v obchůzce. Na záp.Moravě chodila večer na B. tzv. matička.Na Poděbradsku obcházeli domy chlapcis dramatickou hrou Barbořina stětí. Jakopatronku umírajících ji přadleny na Hanéuctívaly každý čtvrtek zpěvem, abe neomřelebez zaopatřeni. Obchůzky maskovanýchpostav o svátku B. ustoupily z lidovéhoobyčejového kalendáře už před 1. světovouválkou. V českém lidovém umění, podobnějako v dalších katolických zemích Evropy,zejm. v Polsku a na Litvě, se její vyobrazenívyskytuje nejčastěji ve zlidovělém dřevořezu2. poloviny 18. stol., který sloužil i jako před-loha nesčetných maleb na skle v 19. stol. v j.,záp. a sev. Čechách, ve Slezsku, na střední,vých. a sev. Moravě, i ve volné plastice.Lit.: J. F. Král: Komedie o sv. panně mučedlniciBarboře. Lidová hra z Vamberka z konce 18. sto-letí. ČL 5, 1897, s. 68−70, 154−156; E. Průcha:Chození Barborek. ČL 9, 1900, s. 458−459;A.Hajný:Obchůzkase sv.Barborou. ČL10,1901,s. 126−127; Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidučeského. Praha 1950, s. 449−458; F. Kirnbauer:St.Barbara inderKunst. Wien1952;G.Heilfurth:St. Barbara als Berufspatronin des Bergbaues.ZVk 53, 1956/57, s. 1−64; J. Liptak: Der Kult derheiligen Barbara im karpatendeutschen Bergbau.Anschnitt 10, 1958, s. 22−26; O. Skalníková:Hornické slavnosti na Ostravsku v 19. a na počát-ku 20. století. ČL 53, 1966, s. 349−354; H. Eber-hart: Hl. Barbara. Legende, Darstellung undTradition einer populären Heiligen. Graz 1988;SNSVU, s. 70−71; R. Nemitz – D. Thierse:

St. Barbara. Weg einer Heiligen durch die Zeit.Essen 1995; V. Schauber – H. M. Schindler: Rokse svatými. Kostelní Vydří 1994, s. 626−627;EĹKS I, s. 34. [rj + zm]

Barchan, lidová slavnost v Jemnici pořádanáv neděli po svátku sv. Víta (15. 6.). NázevB. se odvozuje od pololněné silné chlu-paté tkaniny (barchan, barchet, barchent).Plátenictví patřilo k významným hospodář-ským aktivitám Jemnice po celý středověk.– V pátek večer se vyvěšuje z okna radnicebarchanický prapor, na němž jsou našitypunčochy, štůček barchanu a pět zelenýchvěnců. Hlavním pořadem je průvod účast-níků v historických kostýmech, znázorňujícívjezd královny Elišky Přemyslovny s druži-nou do města, a běh o závod čtyř královskýchposlů, barchaníků. Vybíhají z předměstí dostředu města, obvykle k radnici, kde jsouodměněni částmi praporu. V neděli dopo-ledne se koná podle tradice slavnostní mševenku pod lípou u gotického kostela sv. Víta(založeného 1445) na okraji města. Dřívese k němu ubíralo církevní procesí. Slav-nost, jejíž součástí jsou trhy, pou�ové zábavya kulturní programy, zakončuje v pondělítaneční veselice v městském lese. Historickýprůvod je novodobou záležitostí. Barchanícibývali vybraní synové z měš�anských rodin,jak uvádí písemný doklad z r. 1713, který jei nejstarším záznamem o pořádání B. – Podlemístní historické pověsti, popularizovanév tisku od počátku 19. stol., měl B. připo-mínat pobyt Elišky Přemyslovny v Jemnici(kolem r. 1312). Jan Lucemburský jí posílalpo svých poslech zprávy o válečném tažení doUher. Královna prý odměnila prvního poslaštůčkem barchanu, druhému dala šátek, tře-tímu punčochy, pro čtvrtého uvila věnec.Pěstování svatovítské tradice spadá zvl. dopobělohorské doby. 1699 bylo v Jemniciuvedeno divadelní představení na námět zeživota sv. Víta. V polovině 19. stol. se stalapoutní slavnost příležitostí pro propagaci ná-rodně emancipačních snah, jakými byla českákázání vlasteneckých kněží, např. B. M. Kul-dy, pod historickou lípou. V B. se spojujeřemeslnická slavnost se svatovítskou poutía historickou tradicí. I na počátku 21. stol.je B. chápán obyvateli Jemnice jako důležitásoučást života města, jako specifikum.Lit.: Nachricht von einem in der Stadt Jamnitz üb-lichen Volsksfeste als ein Beitrag zur Landeskundevon Mähren. Prag 1817; J. S. Menšík: Moravskénárodní pohádky a pověsti z okolí jemnického.V Brně 1856; Č. Zíbrt: Historické vysvětlivkyněkterých obyčejův, obřadův a slavností. ČL 6,1897, s. 527−539; Založení a zlatá doba Jemni-ce. Jemnice 1928; Počátky národopisu na Mo-ravě. Antologie prací z let 1786−1884. Sest.R. Jeřábek. Strážnice 1997, s. 221−223. [ev]


Bartoloměj 38

Bartoloměj, vl. Bartholomaeus, mučedník,jeden z dvanácti apoštolů, světec (24. 8.).Snad je totožný s Nathanaelem, o jehožsetkání s Kristem se čte v Evangeliu sv. Jana.Podle pozdějších údajů šířil evangeliumv Lykaonii, Indii a především v Arménii, kdebyl údajně stažen z kůže a poté s at. Atribu-tem sv. B. je proto řeznický nůž a stažená ků-že, kterou drží v ruce nebo ji má přehozenupřes ruku. Dalším jeho znakem je �ábel nařetězu (osvobodil prý indickou princeznuod zlého ducha). Je patronem všech, kdopracují s kůží: koželuhů, kožešníků, ševců,rukavičkářů, knihařů, krejčích, řezníků.B. bylo dříve dosti užívané osobní jméno(po domácku ve tvarech Bárta, Bártek, Bár-tík, Bartoň, Bartoš). Ještě ve 20. stol. sevyskytovalo např. v j. Čechách, na počátku21. stol. je téměř zapomenuto. V předvečernebo časně ráno na svátek sv. B. byly zejm.v j. Čechách na domy zavěšovány kytičky,věnce nebo korále z jeřabin, obdobně jako10. 8. na den sv. Vavřince. Popis obyčejei legenda jsou k oběma výročním dnůmtotožné, výskyt je střídavý. Po 2. světovéválce hl. v souvislosti se zakládáním jed-notných zemědělských družstev a protiná-boženským bojem zvyk mizel, výjimečněse udržel do 70. let 20. stol. Stejně jakosvátek sv. Vavřince byl den sv. B. vnímánjako počátek podzimu (Bartoloměj svatýodpoledne krátí) a počasí toho dne určovalo,

jaký bude podzim (pěkně-li o Bartoloměji,na pěkný podzim máme naději) i zima(na Bartoloměje moc mraků, v zimě mocsněhu). Řada pranostik se vztahuje k úroděvína, k podzimním zemědělským pracím,ale především k ukončení bouřkové čin-nosti (svatý Bartoloměj zavádí mraky a činíkonec bouřkám; Bartoloměj vodí bouřkydomů). Podle lidových zvyklostí končilona B. koupání dětí a mládeže v přírodě:O svatém Bartoloměji načurá (nachčije,naplije, vstoupí apod.) jelen do vody a to jekonec koupání; na svatýho Bartolomije je-len do vody naščije. Proto prý také nastanechladnější počasí (po Bartolomeji studenýrosy, necho�te už ráno bosi). Na Chodskuse říkalo, že na B. štír otrávil potoky, řekya rybníky, proto by se už nikdo neměl kou-pat. Na B. ráno v některých krajích hos-podyně stloukala máslo; hospodář dal dosmetany kolík ustrouhaný z jeřabinovéhodřeva, aby se dobře svrtěla. Část tzv. barto-lomějského másla uchovali k léčení, utišiloprý všechny bolesti. Dělávaly se z něhomasti. K léčení dobytka sloužil odvar zesvatobartolomějských jeřabin zavěšenýchna štítu domu.Lit.: E. Drobil: Jihočeské dítě. České Budějovi-ce 1927. [ap]

barvířství, městské řemeslo zaměřené nabarvení látek z rostlinných nebo živočiš-

ných vláken. Místem velkého rozkvětu b.byl Orient, protože zde byl dostatečnývýběr přírodních barviv. Obchodní stykyBenátčanů vytvořily podmínky pro importvýrobků i technologie do Evropy, kde v b.získali věhlas Holanané. Rozvoj řemeslaovlivňovala rozvinutá výroba plátna a suk-na. – První písemné zmínky o barvírnáchjako zvláštních dílnách pro barvení suk-na s poměrně nákladným zařízením jsouv č. zemích až z 15. stol. Lze však před-pokládat, že ve městech s vyspělou textil-ní produkcí pracovaly dříve. Barvíři plát-na se zprvu vyskytovali ojediněle a čas-to ve spojení s řemeslem mandlířským.V 16. stol. se jejich počet zvětšoval. Dor. 1562, kdy založili cech pro celé Čes-ké království, existovali barvíři a mandlířijako svobodná řemesla. – Ve městech sepostupně vznikající barvířské cechy rozdě-lily na černobarvíře a krásnobarvíře (nebose zakládaly jako samostatné). Názvy bylyodvozeny od používané technologie barve-ní, která se jako rodinné tajemství dědila.Černobarvíři pracovali s černou, hnědou(bronzovou) a modrou barvou, krásno-barvíři barvili žlutou, zelenou a červenou.Po rozpadu cechovního systému odcháze-li řemeslníci jako dělníci do manufakturnebo zůstali u svého řemesla a zaměři-li se na venkovského spotřebitele. – Zá-kladním zpracovávaným materiálem bylovlněné sukno a lněné nebo bavlněné plát-no. Barvila se též lněná a bavlněná příze.K barvení se používala přírodní barviva(většinou rostlinného původu), rozpustnáve vodě. Z evropských zdrojů pocházelboryt barvířský (modrá barva), mořenabarvířská (červená), šafrán (žlutá). Černábarva se zhotovovala z duběnek, hnědáz duběnek a šafránu, modrá ze š�ávy bo-růvek, zelená ze šafránu a borytu. – Paletupřírodních barev rozšiřovaly importy zezámoří, které získávaly postupně na vý-znamu. Jejich velkou předností byla inten-zita barev, zaručující dokonalé probarvenílátky. Znalosti o dovezených barvivech senešířily dostatečně rychle, protože bylyzáměrně tajeny. Indigo z Indie, Jávy a Ma-dagaskaru vytlačilo boryt, pěstovaný veFrancii, v Německu, Holandsku a Anglii.Po objevení Ameriky (1492) bylo impor-továno do Evropy brazilské dřevo, zdrojčervené barvy. Také indický šafrán bylpodstatně kvalitnější surovinou pro získánížluté barvy. Až v 2. polovině 19. stol. sepostupně objevovala barviva syntetická.Jejich dostupnost, šíře barevného spektrai jednodušší způsob přípravy představovalykonkurenci, v níž přírodní barviva ztrácelasvůj původní význam. – Barvením se s bar-vou trvale spojovala vlákna rostlinného


39 basové smyčcové nástroje

nebo živočišného původu, ale i kůže a kože-šiny. Charakter zpracovávaného materiáluurčoval výběr technologie i samotné barvy.Vlákna živočišného původu se barvila mno-hem snadněji než rostlinná. Stačilo ponořitvlněnou látku nebo přízi do zahřátého, vo-dou zředěného barviva a po krátkém časese dokonale obarvila. Protože plátno tímtozpůsobem barvu dokonale neabsorbovalo,bylo nezbytné použít látku, která by sestala prostředníkem trvalého spojení barvya tkaniny. V b. se takové látky nazývalymořidla a náležely k nim soli některýchkovů. Pokud bylo barvivo ve vodě neroz-pustné, muselo se přeměnit na rozpustnousloučeninu, která se po čase ve tkanině che-mickým procesem (např. oxidací) opět změ-nila v původní barvivo. Mezi nejznámějšítakto používaná barviva patřilo indigo. –Proces barvení probíhal v dílně, kde mezizákladní vybavení patřily kotle a kádě sezávěsným zařízením, jímž se do barvicí lázněspouštěl textil. Další součásti inventáře bylymlýnky na přípravu barviv, nádoby na jejichrozmíchání apod. Pro řemeslo byla důležitáblízkost zdroje vody; používala se téměř přivšech výrobních fázích, vypráním ve vodě setextil zbavil přebytečné barvy. Domy barví-řů měly vysoké střechy, kde se v rozsáhlýchpůdních prostorách obarvené tkaniny suši-ly. Při závěrečné úpravě textil mandlovali. –Textil zpracovaný v barvířských dílnách bylzpočátku určen bohatším vrstvám obyvatela k slavnostním příležitostem. Ve středo-věku mezi používanými barvami převládalyčervená a žlutá (zvl. odstíny červené bylyvelmi oblíbené). Později se obliba rozšířilao modrou (17. stol.) a zelenou. Předevšímmodrá a další tmavší barvy měly v novově-ku, kdy se barvené textilie staly dostupnéchudším společenským vrstvám, významnépostavení, a to hl. z hlediska praktickéhopoužití pro pracovní oděv. V lidovém oděvulze uvést mnoho příkladů užití řemeslněbarveného textilu pro oděvní součástky.Větší barevnost se objevuje u svátečníhooděvu. Na Valašsku ženy nosily černé nebotmavomodré, silně valchované punčochya muži oblékali kabáty z tmavomodrého,zeleného nebo světlemodrého sukna. Proženy z Horňácka byla typická ostře žlutázadní zástěra, muži měli nohavice, vestya krátký kabátek ze světlemodrého sukna.Na Slovácku se v okolí Uherského Hradiš-tě objevovaly černé sukně a černé noha-vice u mužů. Hanačky nosily v 19. stol.černou zadní zástěru (šorec) a mužskémuoděvu dominoval modrý soukenný pláš .– V 2. polovině 19. stol. řemeslné b. po-stupně zaniká a spotřebitelé přecházejí namanufakturní a tovární produkci. Rozvojtechnologie barvení v rámci tovární výro-

by rozšířil paletu barev o polotóny, kterébyly pro řemeslnou produkci nedostupné.Nejdelší životnost prokázaly barvířské díl-ny na modrotisk. V. t. cechy a bratrstva,řemeslo.Lit.: K. Schirek: Färberei und Zeugdruck in Mäh-ren. Mittheilungen des Mährischen Gewerbe--Museums in Brünn 17, 1899, s. 177−191;D. Stránská: Lidové barvené a tištěné tkaniny.NVČ 31, 1949/50, s. 249−271; J. Ország--Vranecký: Poslední barvíři v Novém Hrozenko-vě. DU 4, 1950, s. 65−67; J. Polach: Barvení a tiskbavlněných látek. DU 4, 1950, s. 68−69; K. Šmi-rous: Hlavní přirozená barviva a jejich významdříve a dnes. VL 3, 1951/52, s. 263−279; V. Kříž:Tkalcovství a barvířství v Bystřici nad Pernštej-nem. VVM 14, 1959, s. 62−67; V. Svobodová:Poslední barvířská dílna na Horácku. VVM 15,1960, s. 101−109; F. Chabala: Poslední barvíř lá-tek ve Ždánicích. Vrbasův kraj. Vlastivědný a ná-rodopisný sborník Ždánska 1, 1967, s. 19−20;M. Janotka – K. Linhart: Zapomenutá řemesla.Praha 1984, s. 81−85; H. Hynková: Vzácnýreceptář na barvení sukna a vlny z Rychnova nadKněžnou. ČL 78, 1991, s. 287−289; J. Pouzar:Dva poslední vlašimští barvíři. SVPP 31, 1991,s. 139−144. [mm]

basa viz basové smyčcové nástroje

baset viz basové smyčcové nástroje

basové smyčcové nástroje, smyčcové chu-dostrunné chordofony relativně nejnižšíchhlasových poloh. Hudební vkus obdobírenesance vyžadoval rozšíření tónovýchrozsahů hudebních nástrojů zejm. směremk nižším kmitočtům, což tehdejší nástrojařiřešili vytvářením tzv. nástrojových rodin.Jednotlivé hudební nástroje byly vyráběnyv mnoha velikostech a např. u dřevěnýchdechových nástrojů té doby nebyly výji-mečné soubory i s dvanácti různě velkýmičleny, pokrývajícími celé tehdy požadovanétónové spektrum. Také smyčcové chordo-fony se podřídily tomuto trendu. V té doběvznikaly též basové a velkobasové violy dagamba, jež byly předchůdci violinů a pozdějikontrabasů. V č. zemích však husitské hnutízpůsobilo, že vývoj nástrojové hudby bylna dlouhou dobu přerušen. Vyřadilo načas některé vrstvy společnosti z kulturníaktivity a přerušilo dočasně mezinárodníkontakty české hudby. Nástrojovou hudbunejširších lidových mas dokonce zakáza-lo. Proto období pohusitské restauracez hlediska domácí instrumentální praxenemělo na co navazovat. Zmizela tradicenástrojové hudby z měst i venkova. Několikmálo oblastí, jimž se husitství vyhnulo,nestačilo k jejímu uchování. Zatímcov ostatní Evropě bylo období renesance

Baset

i s novým hudebním instrumentářem navrcholu rozkvětu, v č. zemích panovalekonomický a kulturní rozvrat a po němdlouhé období konsolidace, během nížse na nástrojovou hudbu dostalo jenv nejvyšších společenských vrstvách, kterébyly schopny vytvořit jen jakousi polo-vičatou variantu české renesance. Vývojhudebního instrumentáře na území č. zemíukazuje např. inventář rožmberské ka-pely (až z r. 1610) nebo ještě pozdější,již raně barokní materiál hudební sbírkyK. Liechtensteina-Castelcorna z Kroměříže(kapela působila v l. 1664−1695), z něhožje možno usoudit, že ještě po třicetiletéválce v č. zemích přežívala renesančníinstrumentační praxe i s nástroji renesanč-ního instrumentáře (basové a velkobasovévioliny). Např. na Moravě se začalo velkéhokontrabasu užívat zřejmě až v 2. polovině17. stol. Hudební cítění lidových vrsteva s ním spojené užívání smyčcových ba-sových nástrojů v instrumentální hudběvenkova se za hudební kulturou vyššíchvrstev objevuje s jistým časovým zpož-děním. Nový typ smyčcového nástroje sev lidové hudbě mohl rozšířit až potom, kdyžse stal ekonomicky dostupným, nebo kdyži vesničtí výrobci a muzikanti byli schopni siho pořídit svépomocnou výrobou. Basovésmyčcové nástroje lidových muzikantů lzeroztřídit do několika skupin: a) basety,b) skřipkařské basy, c) trumšajty užívanéjako basy, d) kontrabasy, e) upravovaná vio-loncella, f) hybridní basety a g) handbasly


basové smyčcové nástroje 40

Handbasl z Líšně (Brno)

(tenorové housle). – Baset (básek, basetla,basetl, basl, basetlina, šustrbas, basička,basetka, malý bas, poloviční bas) byl nástrojvelikostí mezi violoncellem a kontrabasem.Byl výhradně vyráběn vesnickýni a malo-městskými řemeslníky (především stolaři).Prokázat jeho návaznost na profesionálněvyráběné basso di camera z přelomu 17.a 18. století se nepodařilo. Literární i ikono-grafické prameny dokládají baset v obsazenívesnických kapel od poloviny 18. stol., kdese udržel až do konce 1. třetiny 20. stol.Lidové basety byly vyráběny z různýchdřev, nejčastěji z osvědčené kombinacejavor/smrk. Výrobci dbali především na pev-nost jejich konstrukce, a proto se většinoudrželi gambových tvarů: rovné nebo lomenédno, klenuté víko, luby povlovně navázanéna krk, plytké boční C výřezy. Výjimku vždytvořily výrazné okraje desek, přesahujícílubový věnec. Kobylky basetů byly velmijednoduché, často je tvořil jen prostý dře-věný můstek. Zachované basety z českéhoúzemí mají pravidelně tři střevové struny.Jejich ladění neurčovala žádná norma, zdáse však, že převažovalo A-d-g. Na basetyse hrálo často vestoje nebo za pochodu,proto k nim většinou náležel i závěsnýřemen. – Skřipkařský bas, Ploschperment(Bloschperment, Plosperment, plašperment,Baß, Paß, Poß, Baßgeige) byl konstrukcíi technikou hry zcela výjimečným nástrojem,a to i z hlediska celoevropského. Vyskytovalse pouze na území někdejšího jihlavskéhoněmeckého ostrova. Nejstarší zpráva o němpochází z roku 1804. V tradičním užívánísetrval až do 2. světové války. Šlo o basety vevelikostech od 142 do 162 cm, které mělyvždy rovnou, nelomenou spodní desku.Jejich korpus nebyl klížen. Byl sešit měkkýmželezným drátem tak, že ve vnitřních okra-

jích víka i dna byl vydlabán žlábek, do něhožzapadly luby, za kterými byla celá konstrukcestažena systémem drátů. Zvukové výřezy navíku jsou ve tvaru plytkého S. Ve vzdálenostiaž 3 cm od jejich konců jsou vyvrtányotvory o průměru asi 15 mm, takže zvukovévýřezy jsou vlastně třídílné. Struny, nejčastějičtyři, byly vedeny vysoko nad struníkem(2−3 cm), takže nebylo možné je na nějpřitlačit. Skřipkařský bas byl totiž při hřevodorovně položen na muzikantova kolenaa ten struny zkracoval štípáním (mezi palcema ostatními prsty) nad hmatníkem. Zvuk ná-stroje byl provázen pronikavým drnčením,způsobovaným šroubem, který procházelstruníkem a špicí narážel při každém tónuna železnou destičku, upevněnou na víkupod ním. Destička se nazývala sklo, hrana baset hra na sklo, ladění nástroje laděnína sklo. Jde zřejmě o stejný způsob, kterýještě v polovině 19. stol. používali goraléz polské strany Tater na svých basičkách, ježměly pod šroubem umístěné skutečné sklo.

Skřipkařský bas

Ladění skřipkařských basetů je zazname-náno mnoho, převažovalo však D-G-d-d.Zdvojení nejvyších strun mělo zvýšit jejichhlasitost. Ladicí frontální kolíky, otáčenétzv. heverem, byly po naladění zajiš�oványklínkem, který se zatloukl kladivem do čelajejich dříku. Také u jihlavského basetu bylnedílnou součástí řemen, který měl při hřevsedě muzikant za zády, aby mu nástrojneujížděl. – Trumšajt (trumšejt, trumarýna,trubmarýna) má rezonanční skříň tvaruvysokého (až 170 cm), protáhlého, tří- ažpětibokého jehlanu, který svou horní zúže-nou částí zastupuje krk i hmatník zároveň.Vyskytoval se ponejvíce v klášterní hudebnípraxi ve 14.−18. stol. Na počátku 16. stol.seponěkud změnil jeho korpus. Spodní částnástroje se rozšířila, horní část se nápadnězúžila a vytvořila krk s hlavicí, většinous violinovým závitem. Tento jednostrunnýnástroj měl zvláštní vyváženou kobylku ve

tvaru botičky, jejíž jedna nožka při každémtahu smyčcem narážela na víko korpusua vydávala hlasitý drnčivý zvuk, podob-ný zvuku skřipkařských basetů. Původnítechnika hry na trumšajt spočívala v tom,že hráč se lehce dotýkal struny, kterousmyčcem rozezníval v místech mezi prstema malým pražcem. Vznikaly tak vysokéa pronikavé flažolety, doprovázené drn-čením kobylky. Není známo, jakým způ-sobem se trumšajt dostal do české lidovéhudby, jisté však je, že uvedená technikahry se uplatnila jen okrajově a že je o níjen jediný doklad na fotografii tří slepýchmuzikantů z Kašperských Hor (niněra,triangl, trumšajt) od L. Kuby z roku 1898.Daleko větší uplatnění nalezl trumšajt jakojednoduše vyrobitelný smyčcový basovýnástroj v lidových kapelách z okolí Turnovaa Mnichova Hradiště, jimž zajisté vyhovo-val i drnčivý doprovodný zvuk kobylky.Technika hry na něj byla pak stejná jakouběžných basetů.NaNVČ vPraze1895 bylvystaven jako jakási primitivní jednostrun-ná basa, známá pod jménem trumarina.– Kontrabas (basa, bas, barbora, barborka,basička, baska, bára, kostelní bas, kostelníbasa) se v lidových kapelách objevuje ažv 19. stol. Šlo o nástroj relativně drahý,takže se v muzejních sbírkách vyskytujemnoho exemplářů vyrobených vesnickýmistolaři, kteří se většinou snažili kopírovatprofesionálně zhotovené nástroje z kůrůmístních kostelů. Tyto lidové výrobky častonesou stopy různých zjednodušení ve tva-rech korpusu, šnekové hlavice, zvukovýchotvorů atd. Většina takových kontrabasů jetřístrunná (A1-D-G).Bohatšíkapely si zejm.na konci 19. stol. kupovaly kontrabasyvhudebníchzávodech,kde secenypohybo-valy od 58 do 200 korun podle provedeníavelikosti (1/2,3/4,4/4). –Violoncellobylocenově ještě výhodnější (24−120 korun).

Skřipkařský bas – ladění na sklo


41 batika

Trumšajt

K jeho přeměně na basový nástroj stačilo jenvyměnit strunový potah za silnější a kobylkuza pevnější. I tyto nástroje byly v lidovémprostředí používány jako třístrunné. Složitéúpravy violoncell, jako např. na Sloven-sku, kde jedna nožka kobylky spočívala naspodní desce nástroje, v č. zemích nejsoudoloženy. – Hybridní baset byl nástroj,u něhož se snažili venkovští výrobci docílitco nejjednodušší stavby. Přirozeně se nabí-zelo sloučení jednoduchého trumšajtovéhokorpusu s vybavením třístrunného basetu.Zejm. v severových. Čechách na počátku19. stol. tak vznikaly nástroje s širokoujehlanovitou rezonanční skříní s basovýmkrkem, mnohdy doplněné zvláštním drn-čícím zařízením. Šlo o ocelovou pružinu,umístěnou uvnitř korpusu, jejíž narovnanýkonec narážel přes otvor ve víku na spodníplochu mezi nožkami kobylky. – Basovésmyčce byly vesměs vyráběny podomácku,s napínáním žíní pomocí zubovice.Lit.: A. Planyavsky: Geschichte des Kontrabas-ses. Tutzing 1970; L. Kunz: Lidové basety ve-likosti da gamba. In: Morava v české hudbě.Brno 1985, s. 34−43; L. Kunz: Basset und Kon-trabas. Ein Beitrag zur Organographie der Volks-musikinstrumente in der Tschechoslowakei. ActaMusei Moraviae 62, 1977, s. 161−225; P. Kur-fürst: Několik poznámek k vývoji violinovýchnástrojů nižších poloh. OM 28, 1996, s. 17−23;P. Kurfürst: Die Bauernfiedel. Streichinstrumenteund Volksmusikanten in der Iglauer Sprachinsel.Marburg 1996, s. 185−230. [pk]

batika [z malaj.], textilie obarvená za stude-na, s dekorem na principu rezervy, tj. nega-tivního vzoru. Mechanicky bylo zabráněno

proniknutí barviva do zvolených míst v plo-še tkaniny. K nejznámějším rezervážnímprostředkům náležel včelí vosk, který sepři batikování používal především v Indiia na ostrovech Sumatra, Jáva a Borneo.Bavlněná látka se pokryla podle určenéhovzoru tenkou vrstvou rozehřátého vosku(plochy se pomalovávaly štětcem). Pak selátka máčela ve studené barevné lázni a poustálení se vyvařila, čímž se odstranila vos-ková rezerva. Voskem se vytvořil nový vzora textilie se znovu ponořila do lázně jinéhobarevného odstínu. Tento proces se něko-likrát opakoval. Ve studené barevné láznivosk popraskal a na místech zlomů vzniklove vzoru typické barevné žilkování. Tímto

pracným způsobem se zhotovovaly pestroba-revné dekory geometrické, rostlinné i figu-rální. – Jiný způsob batikování spočíval v za-vazování malých či větších ploch látky po-mocí provázků a nití nebo prošívání látkynití, popř. se do středu zavázané látky vklá-daly kamínky, drobné plastiky, zrna. Vznik-la tak vyvazovaná a šitá b. Paleta barev b.záležela na způsobu prošití látky před po-nořením do několika barev a na dodržová-ní postupu barvení od světlejších k tmavšímodstínům. Práce s vyvazováním a šitím bylačasově náročná, látku často připravovali sa-motní barvíři. – V č. zemích se batikovánímzdobilo především lněné a bavlněné plátno.Barvilo se indigem ve studené kypě (nádoba


bavlna 42

s barvicím roztokem). Batikované tkaninyse nejčastěji používaly na ženské zástěry;vzor se tedy komponoval s tímto záměremnebo se batikovala již hotová zástěra. Bylytak zdobeny látky v j. a záp. Čechách,v Podkrkonoší a na Brněnsku. Nejdéle seudržela tato technika v okolí Kyjova. Mezivýznamné doklady patří batikované zástě-ry z Hané. Jsou členěny jemnými liniemi,hvězdičkami a květinovými prvky. Vzorybyly sestavovány z jednotlivých motivů dopruhů a vlnovek; objevovaly se také indi-viduálně. Dělení plochy bývalo vertikální.Možnosti skladby a vytváření ornamentubyly bohaté. Na Hané a Slovácku patřilytyto zástěry k obřadnímu a slavnostnímuoděvu. Dochovaly se z 19. a 1. poloviny20. stol., místní varianty jsou zřejmé. –B. na vlňácích a vlněných punčochách sezachovala pouze v ojedinělých dokladech.– Technika batikování našla uplatnění taképři výzdobě kraslic na Chodsku, Valašskua Slovácku.Lit.: B. Setlík: Batik se stránky technické. Nášsměr 7, 1920, s. 208−216; J. Orel – J. Staň-ková: Vyvazovaná a šitá batika. UŘ 1960, č. 4,s. 150−156; J. Orel: Vyvazovaný fěrtúšek z Ky-jova. UŘ 1973, č. 1, s. 44−45; M. Melzer:Hanácké krojové zástěry zdobené šitou batikou.ZKVMO 1982, č. 212, s. 14−17. [mm]

bavlna, přírodní vlákno vyrůstající napovrchu semen bavlníku; na počátku21. stol. nejužívanější rostlinný textilnímateriál, pružný, pevný, dobře přijímajícíbarvy (sloužila i k výrobě papíru). Českýnázev b. je poprvé uveden v Rukopisusvatovítském z 2. poloviny 14. stol. – B. sepěstuje na keřích nebo stromech. Bavlněnávlákna vyrůstají na semenech v uzavřenétobolce, která po dozrání pukne a vlákna sedostanou ven. Bavlník kvete postupně, a taki tobolky pukají v nestejné době. Sklizeňse prováděla ručně třikrát za sebou během10 týdnů. Nejkvalitnější je druhá sklizeň.Rozhodujícími měřítky kvality vlákna jsoujeho délka, barva, čistota, stejnoměrnosta pružnost. Podle těchto kritérií se b.rozděluje do několika skupin. Do Evropyse nejvíce exportovala b. severoamerická,východoindická a egyptská, ve 20. stol. téžsovětská z Uzbecké, Turkmenské, Tádžickéa Kazašské republiky. Dovezená b. se v Ev-ropě spřádala ručně (na spřádacím kole,kolovratu) i strojově v manufakturnícha továrních přádelnách. Strojní předenízaváděli v 2. polovině 18. stol. hl. v Angliia Německu. – B. pochází z Indie, kde bylapěstována již ve 4. tisíciletí př. n. l. Odtud serozšířila do Číny a Japonska, na západě aždo Evropy. Na americkém kontinentě bylaznámá ve 2. tisíciletí př. n. l. Do Evropy

(Španělsko) přinesli znalost pěstování b.Mauři z Arabského poloostrova přes Egypta sev. Afriku (8. stol.). V jihových. Evropězavedli pěstování b. Turci. Bavlněné látkyse mimo Španělsko začaly tkát v Aug-špurku, Kostnici, Frankfurtu n. Mohanem,Miláně a Janově. Z Itálie se dostala b.do střední Evropy. – Do č. zemí se b.musela dovážet; začala se používat ketkaní barchetů (tj. silných teplých látek)ve 14. stol. První barchetník je v archivníchmateriálech jmenován v Hradci Králové.1563 měla být v pražském Karolinu zalo-žena velkovýroba barchetu. Kromě něho sev 16. stol. v č. zemích tkalo několik druhůpolobavlněných látek (bukasin, pokošin,paj). První bavlnářská manufaktura bylav Čechách založena 1723 v Hrádku, pak veSloupu, Potštejně, v Praze na Novém Městěa v Týnském dvoře, na Moravě v Letovicích,Štítech, Brtnici a jinde. Bavlněné látky sevyvážely do Uher a Turecka. – V lidovémoděvu se hodně používalo polobavlněnýchlátek, tkaných domácími tkalci, i látekcelobavlněných, většinou kupovaných. Byla

to plátna bílá i režná v nejrůznějších hus-totách a sílách. Domáčtí tkalci hotovilinejčastěji plátno kombinované z donesené,doma upředené lněné příze, kterou užilina osnovu, a na útek použili kupovanou b.Od 2. poloviny 19. stol. tkali pro místníspotřebu i látky celobavlněné. Plátna mělarůznou kvalitu, protože již dva základnídruhy lněné příze (pačíska a lněná příze)v kombinaci s přízí bavlněnou dávaly řa-du variant. Nejlepší bylo plátno, v němžse hustota osnovných nití rovnala hustotěútkových. Proto se tkalci snažili volit podle

síly přinesené lněné příze i potřebnou sí-lu příze bavlněné. Domáčtí tkalci hotovilipolobavlněné bílé plátno jemnější, kterése používalo na sváteční mužské košilei ženské košilky a rukávce, na plachtya šátky na krk a hlavu. Plátna hrubší kvalityz osnovné příze pačesné a silnější b. seužívala na pracovní košile mužské i ženské,mužské kalhoty, spodní prádlo (spodničky,spodky), podšívky do šněrovaček, kabátůa na ložní prádlo (prostěradla, povlaky).Varianty vznikaly podle toho, byla-li pou-žitá příze bílená nebo režná, anebo byla-lipříze vypředena dovedněji v tenčí nit, čiméně zdatnou přadlenou v nit silnou. Dalšívarianty souvisely s užitím různých vazeb.– Protože b. dobře přijímá barvy, vytvářelitkalci z barevného bavlněného útku a lněnéosnovy řadu užitkových látek, předevšímkanafasů. Byly oblíbené na ženské sukně,zástěry, šněrovačky, ale i šátky, plachtič-ky, ubrusy a povlečení (cíchy). – Tkalci,kteří pracovali doma v rámci rozptýlenýchmanufaktur, se snažili, aby část bavlněnéosnovy uspořili. Tuto osnovu pak uspoře-ným bavlněným útkem protkali plátnovouvazbou v celobavlněnou látku k vlastní spo-třebě nebo na prodej. Tkali z těchto koncůosnov většinou jednobarevným tmavším(šedým, hnědým) útkem látky na sukně,které se šily ze dvou šířek (140−160 cm).Tkadlec na látce často vytkával barevnýpruh, vokolek, který se umís�oval v dolníčásti sukně. Tyto sukně měly různé názvypodle toho, jaký druh látky tkadlec promanufakturu vyráběl (kalmučky, verulovi-ce, štofovice, cajkovice); také názvy žer-tovné, např. prdelačky, trajdy, šuchtačky.Pokud užili tkalci na útek silnější b., utkalize zbytků dvou osnov i na pánské oble-čení. Látku před použitím upravovali načerno soukeničtí nebo manufakturní po-střihači. – Ženy dávaly bílé polobavlněnéi celobavlněné plátno barvit a potiskovatk modrotiskařům. Užití modrotisku by-lo mnohostranné. Šily se z něho ženskésukně a zástěry, živůtky, podložky (pun-ty) do šněrovaček, špenzry a kacabajky,šátky, mužské kapesníky a zástěry, dálepovlaky polštářů a peřin i stolní prádlo.Zbytky polobavlněných a bavlněných látekse zpracovávaly do hadrových koberců,šlapáků. – V lidovém oděvu se hodně uží-valo i bavlněných látek továrních. Barchetyse lněnou osnovou a silnějším bavlněnýmútkem i celobavlněné, na rubu počesávané,se používaly na podšívky ženských kabátkůa špenzrů i mužských kabátů. Bývaly jedno-barevné, často jen bílé, popř. pruhované.Tenké celobavlněné plátno se nazývalo ka-mrtuch. Podobný byl perkál. Z obojího sešily košile a košilky, rukávce, zástěry, pleny


43 bednářství

na hlavu a šátky na krk apod. Matrabas,hrubší druh mušelínu, byl oblíbený na ko-šile a zástěry. Z další jemné, vzdušné látky,vapéru nebo mulu, se šily zástěry a šátkyna hlavu. Také z jemného valisu s proužkya malými kvítky se šily letní sukně. Silnábavlněná tkanina se stehovými efekty, zv.pik (piké), se užívala na mužské vesty, ka-báty a ženské čepce. Jiná silnější bavlněnátkanina, z níž se šily mužské kalhoty a vesty,čepice a ženské živůtky, byl manšestr (druhvazebně pruhovaného sametu), který bylnejčastěji jednobarevný černohnědý nebošedý. Mnoho celobavlněných potištěnýchlátek, známých pod jménem kartoun, slou-žilo jako oděvní materiál pro venkovskéi chudší městské obyvatelstvo.Lit.: D. Stránská: Lidové kroje v Českosloven-sku I. Čechy. Praha b. r. [1949]; M. Pávek:Textilní výroba v historickém přehledu. Pra-ha 1972; A. Geijer: A History of Textile Art.Stockholm 1979; V. Svobodová: Lidová a manu-fakturní textilní výroba s přihlédnutím k vývojina Moravě. Trutnov 1983; J. Staňková: Českélidové tkaniny. Čechy a západní Morava. Pra-ha 1989; J. Kašpárek: Bavlnářství a hedvábnictví.In: Technické památky v Čechách, na Moravěa ve Slezsku I. Praha 2001, s. 270−272. [jst]

bavorák, baborák, baboračka – jeden zesouhrnných názvů označujících tance s pro-měnlivým taktem (viz), často totožný s ty-pem sýkorka. Ve sbírkách lidových písnía tanců bývá zapsán většinou jako čtyř-taktový, melodicky dvoudílný typ; O. Zichho opravil na pětitaktový, schéma SSOOS(2× sousedská, 2× obkročák, 1× soused-ská). Pravidelně se v něm střídají třídobétakty s dvoudobými, v tanečním provedenísousedské a obkročáku. Název byl patrněodvozen od třídobých tanců lendlerové-ho typu (bajr, bajryš, bajrák nebo bajdyš,z něm. Baierisch; štajryš). B. představu-je základní hudebně taneční formu tancůs proměnlivým taktem, jejíž provedení sev různých českých a moravských oblastechstylově lišilo (sousedská byla nahrazová-na valčíkem, hladký obkročák poskočnýmapod.). – B. se pojí např. s nápěvy Co jepo takové panence či Hezká jsi, Andulko,bejvala z Erbenovy sbírky (1862). Nejstaršínotový záznam b. (baboráky) má schémaOOSS, pochází z berounského kraje a jeobsažen v Kunzově guberniální sbírce. Podnázvem b. byly zaznamenány tance s pro-měnlivým taktem na Hlinecku, Chrudim-sku, Rychnovsku, Chodsku.Lit.: K. J. Erben: Nápěvy prostonárodních písníčeských. Praha 1862, č. 64, 118; K. V. Adámek:Tance lidové v okresu hlineckém. ČL 6, 1897,s. 361; Č. Holas: České národní písně a tance I.Praha 1908, s. 189−190; J. Zemánek: Tance

našich okresů. In: Chrudimsko a Nasavrcko III.Chrudim 1912, s. 457; O. Zich: České lidové tan-ce s proměnlivým taktem. NVČ 11, 1916; J. Vy-cpálek: České tance. Praha 1921, s. 131−132,134−135; Jindřichův chodský zpěvník I-VIII. Do-mažlice – Praha 1947−55: I, č. 23, III, č. 88, VII,č. 52, VIII, s. 57, 215; T. A. Kunz: BöhmischeNationalgesänge und Tänze. České národní zpěvya tance I. Vyd. L. Tyllner. Praha 1995, s. 58.

[hl + ds]

beánie, depozice, složení selských mravů –ve středověku slavnostní přijímání novýchstudentů, beánů, na univerzitu a uvádění vestudentské společenstvo žertovnými, leckdyvšak i hrubými a krutými obřady. Konalyse obvykle v srpnu. Kořeny tohoto zvykusahají až do 4. století př. n. l., kdy si v Até-nách dobírali starší studenti začátečníky vestudiích. Obyčej byl obnoven ve středověkuna pařížské univerzitě a odtud se rozší-řil po téměř celé Evropě (včetně Prahy).Účelem tohoto slavnostního uvádění bylozbavit mladé studenty právě jejich beánství,tj. hrubých mravů (považovaných za selské)a údajné sprostoty, aby se otesali a ostříleli. –B. sestávaly z několika částí. Nejprve muselfakultní děkan napsat veršované pozvání,které se rozesílalo po městských školácha přibíjelo na kolejní vrata. V těchto ver-ších byl často připomínán kozel, k němužbýval beán rovněž přirovnáván, a právěvsazení na kozla bývalo oblíbenou součástíbeánského týrání. Pražský obřad se konalna dvoře v Karolinu, častěji v Rejčkověkoleji. Nejdříve byl vybrán jeden z beánů zaopata (arcibeán), který měl nejvíce osvěd-čit svou trpělivost, nebo jej trýznili staršístudenti nejvíc. Sesypalo se na něj nejvíceúsměšků a ran, vyzkoušeli na něm všechnypřipravené nástroje, byl nejvíce honěn, bit,symbolicky řezán pilou a osekáván sekeroua bradaticí, poněvadž jej prohlašovali zabřevno, za špalek, který se musí ořezat,osekat. Myli ho špinavou vodou, česaliohromným hřebenem, utírali hrubým had-rem a častovali vtipy a posměšky. Ostatnímbeánům se některá trápení při b. odpouště-la, nikdy však posazení na dřevěného kozla,na nějž byl jeden beán za druhým vsazována bit staršími studenty. Beáni bývali mazánismolou, červavými vnitřnostmi zvířat a ji-nými nečistotami. K b. přicházeli chlapci,kteří byli ještě žáky farních latinských škol,z nejrůznějších míst země. Poté, co si odbyliponižující obřad, nezůstali ještě na univer-zitě jako její posluchači, ale po ceremonii sevraceli domů, odkud přišli. V Praze se za-psali v univerzitním albu, ale zůstávali i na-dále žáky venkovské nebo některé pražskélatinské školy. Pro vzmáhající se nevázanostbyly b. na mnohých univerzitách zapovídá-

ny nebo alespoň omezovány a také jejichprůběh byl upravován. Např. 1544 vydalimistři pražského vysokého učení rozkaz,aby se s beány nakládalo vlídněji než dříve,a 1616 nařídili profesoři, aby se b. účastnilipouze starší chlapci.Lit.: Z. Winter: O staročeských slavnostech.ČL 8, 1899, s. 28−30, 85−87; Z. Winter: Oživotě na vysokých školách pražských knihy dvoje.Praha 1899, s. 218−231, 442−449; R. Krátký:Pamflety. Praha 1961, nepaginováno. [ka]

bednářství, dřevozpracující řemeslo specia-lizované na výrobu nádob. Vzniklo přibliž-ně současně s kolářstvím. Nejstarší dokladyv č. zemích pocházejí z období stěhovánínárodů (4.−6. stol.). Ve středověku bed-náři vyráběli pro potřeby knížecích dvorů,klášterů, feudálních dvorců, ale i prostéholidu. Vedle kovářství a hrnčířství patřilo b.k nejstarším řemeslům na venkově. – Ná-doby zhotovované bednáři nebyly dlabané(kadlub), ale jejich stěny se skládaly z plo-chých duh, které byly obepnuty obručemiz proutí, houžve či kovu. Dno zapadlo dožlábku ve vitřní straně stěny. Podle výrobkůse rozlišovali bečváři, kteří hotovili bečvy,tj. sudy a kádě z tvrdého (černého), du-bového dřeva, stažené obvykle kovovýmiobručemi, a bednáři, kteří dělali drobnějšínádoby z měkkého (bílého) dřeva smrko-vého, borovicového a jedlového, s obru-čemi dřevěnými (bříza, líska, habr, javor).– O ceších bednářů a bečvářů existují zprávyod 15. stol. (Praha, Hradec Králové, KutnáHora, Plzeň). V jejich znaku býval sud a kru-židlo, někdy též pobíjecí palice. Rozkvět


bělidlo 44

řemesla nastal zejm. v 16. stol. v souvislostis rozvojem pivního a vinného obchodu.Označení bečvář se přestalo užívat v po-lovině 19. stol., kdy obě řemesla splynula.– Rozměry zhotovovaných nádob se řídilyurčitými normami, za jejichž nedodrženíbyli mistři pokutováni. Nádoby sloužilyna uchování tekutých, sypkých i kusovýchmateriálů, byly užívány při solení a kvašenípotravin, v mléčném hospodářství, vinařství,pivovarnictví, k transportu zboží, mytínádobí, při vyváření prádla, barvení, hašenípožáru atd. Konkrétně bečváři a bednářizhotovovali pivovarské kádě, pivní a vinnésudy, soudky, okovy a vědra na vodu,násypky, necky, koryta, vaničky, máselnice,díže na zadělávání těsta, džbery, škopky,putny do kuchyně i do chléva, hrotky nadojení, salašnické nádoby (gelety na dojení,oboně na nošení mléka a žinčice ze salaše),mírky, lejty na močůvku aj. K bílému,tzv. jarmarečnímu zboží přibyly pozdějii solničky, cukřenky, korbílky, květináčea jiné drobné předměty. Mistrovskými kusybývaly velké vinné sudy s reliéfně zdobenýmidny. Často bednáři opravovali starší nádoby(výměna dna, obruče, vyhnilé duhy). – Dře-vo na bednářské výrobky bylo připravovánopředem, stromy se kácely v zimním období,kdy měly nejméně mízy. Kmeny se pořezalyna špalky a ty se štípaly na duhy, které sehrubě osekané nechaly vyschnout. Konečnýtvar duhy byl před stavěním sudu stanovenpodle šablony (modly) a duha se opracovalana velkém hoblíku (štosování). Pak se duhysložily do obruče, stáhly dalšími obručemia začistily. Žlábek pro zasazení dna (útor)hobloval bednář útorníkem (vtěrákem).

Bednářské výrobky – mírky. Morava, 1869a 1840

Dno sbil z prkének, vyřízl a ohobloval okrajk zasazení do útoru. Před zasazením dna seobruč sejmula a poté znovu narazila. K nará-žení se používalo kladivo a sedlík. Dřevěnéobruče bednář zhotovoval štípáním větví,které za tepla ohnul a konce spojil pomocízářezů tzv. na zámek. Kovové obručebývaly železné, měděné nebo mosazné. Napotřebnou délku se přisekávaly sekáčem,probíjely se průbojníkem a spojovaly nýtky.– Výroba velkých dubových sudů bylaobtížnější. Připravené duhy složené nahoředo obruče a změklé v horké páře se dolek sobě stahovaly provazem či řetězembednářského stahováku, narážela se obědna (utěsňovala se listy rákosu) a provrtávalse otvor pro čep a pro zátku. Sud bylo nutno

také vysmolit: nalila se do něj rozžhavenásmůla a sud byl koulen na všechny strany,aby se smůla rovnoměrně rozlila. Drob-nější dřevěné nádobí (máselnice, solničky)bylo někdy zdobeno vykládáním tmavým,nejčastěji švestkovým dřevem. – Ke svépráci bednář potřeboval speciální nástroje:bednářskou lavici (strouhací stolici), na nížseděl a pomocí hlavice upínal opracovávanéduhy, bednářské sekery, speciální hoblíky,pořízy (křiváky, stroužky), útorníky, staho-váky, kružidla, nebozezy (ušáky) na provr-távání otvorů aj. Proto se dřevěné nádobyběžně nevyráběly na venkově podomáckujako řada jiných dřevěných předmětů, alejejich výroba zůstala řemeslnou záležitostí.Přesto jednodušší bednářské zboží (nádobyjednostranně uzavřené dnem) zhotovovaliněkdy i tesaři či zruční samouci (naturisté).– K úpadku b. dochází po r. 1945, kdy byly

bednářské nádoby nahrazeny lehčími nádo-bami kovovými nebo umělohmotnými. V. t.cechy a bratrstva, řemeslo.Lit.: K. Hlubuček: Poslední bednáři na Doubleb-sku. Doudlebský archiv národopisný 1953−55;C. Hálová-Jahodová: Umění a život zapome-nutých řemesel. Praha 1955; M. Janotka –K. Linhart: Zapomenutá řemesla. Praha 1984,s. 110−115; M. Janotka – K. Linhart: Řemes-la našich předků. Praha 1987, s. 141−145;K. Jakeš: Bednáři z Velkých Karlovic. ZpravodajOkresního vlastivědného muzea ve Vsetíně,1988, s. 64−68; K. Pavlištík: Domácká výrobadřevěného nářadí a náčiní na Podřevnicku.Zlín 1993. [jpe]

bělidlo, bělisko, plátenisko – zařízenía místo k bělení plátna a příze. Bělení seprovádělo pro vlastní potřebu, na řemeslnénebo manufakturní úrovni. Za b. sloužilylouky při vodních tocích a rybnících, kdese plátno rozprostřelo na drn a průběžněkropilo. Bělení probíhalo za pomoci slu-nečních paprsků a vody. Výjimkou bylobělení za měsíčního světla, popř. na sněhu.– V 18. stol. se součástí soukromých a obec-ních bělidel staly tzv. kotliny (kotliska,záhřivky, zápařky). Tyto jednoprostorovéroubené stavby měly obvykle ve hřebenustřechy podélný otvor (sedlo, intydach)k odvádění kouře a páry. V kotlině stállitinový kotel k ohřevu vody a vedle navyvýšeném místě několik dřevěných kádí(pejchoven či čepových škopků). Do nichse narovnalo plátno předtím máčené vevodě a někde ještě posypané dřevěnýmpopelem. Další popel ležel na plachetce nadkádí, přes niž se lila horká voda z kotle.Bělení probíhalo působením draselnéhoroztoku, získaného louhováním popela.Vytažením čepu (štenflíku) v boku kádě sepo určité době voda vypouštěla do nádoby(putýnky) nebo do žlábku, jímž odtékalazpět do kotle k dalšímu ohřevu. Tentopostup se opakoval mnohokrát, dokudvnější strana kádě nebyla horká. Početnálevů bělič vyznačoval uhlem na bok kádě.Pak plátno v kádi přikryl slámou a nechal


45 bělnina

zapařit. Po vyprání v potoce se plátno po-kládalo na drn nebo na bidla k bělení naslunci. Pracovní postupy se krajově lišily po-čtem nálevů, trváním jednotlivých procesůi způsobem kropení. Bělení v kotlině a nadrnu se opakovalo mnohokrát a vyžadovalodobu nejméně dvou měsíců. – V obdobínejvětšího rozmachu českého plátenictví ve2. polovině 18. stol. byla v provozu takévelká panská bělidla. Většinou se vyskyto-vala ve vých. Čechách, zejm. v Podkrkonoší(např. Hrabačov, Poříčí u Trutnova, Rati-bořice, Radvanice, Janské Lázně, Hostinné).Hlídání pláten na panských bělidlech se stalosoučástí robotních povinností (ponůcka). –Od r. 1785 se z podnětu francouzskéhochemika C. L. Bertholleta (1748−1821) za-vádělo bělení na rychlo za pomoci chlorna-tanu draselného. V č. zemích se tyto metodybělení používaly od r. 1844 (Horní Lánov),avšak i velká bělidla ještě v 80. letech 19. stol.zčásti pracovala přírodně. – Ve 2. polovině19. stol. na Poličsku a Svitavsku patřilyk vybavení b. velké zapuštěné bělicí kádě,kde se plátno máčelo ve vápenném mlé-ce, a to šestkrát s týdenními přestávkami.Mezitím bělicí proces pokračoval na drnu,k němuž se plátno pomocí přišitých poutek(půtiček) připevnilo kolíky, špejlilo se. VeFrantiškách na Poličsku se takto bílilo aždo r. 1910. Zdejší rolníci si běličstvím při-vydělávali. Podle velikosti bělidel odebírali50−300 kusů pláten k vybílení. Vápno nebodraselný roztok se z plátna odstraňovalyv plátenických valchách; ke konečné úpravěpoužívali běliči ruční nebo mechanické man-dly. Součástí bělidel bývaly hlídací boudya sušicí věže.

Lit.: J. Tykač: Plátenictví na Českotřebovsku.NVČ 4, 1909, s. 193−196; J. Sedlák: Na františ-kovských bělidlech. OTS 8, 1928/29, s. 67−68;J. Staňková: Bělidla na Žársku koncem 19. sto-letí. ČL 46, 1959, s. 24−35; J. Langer – J. Va-řeka: Naše lidové stavby. Praha 1983, s. 225;L. Štěpán – J. Vařeka: Klíč od domova. Lidovéstavby východních Čech. Hradec Králové 1991,s. 233−234. [lš]

bělnina, vysokožárná jemná keramika s po-réznímstřepemčástečně slinutým(měkkává-penatá b.) až vysoce slinutá téměř bez pó-rů (tvrdá živcová b.) se specifickým žárovýmzpracováním. B. se vypaluje ve dvojím ohni:v prvním výpalu při teplotě 1300 °C (tzv. bis-kvitový), ve druhém výpalu s glazurou zateploty 1000 °C (tzv. glazovací). I když jestřep pálen tvrdě, bělninové glazury jsou cha-rakteristicky měkké. Protože střep b. je bílý,používaly se převážně glazury transparentní:a) prostě olovnaté hrnčířského typu (modi-fikované zvýšenou vsádkou křemičité složkypro výpal nad 1000 °C); b) pro kvalitnějšízboží i hrnčířské olovnaté glazury, modifi-kované složkou žíravých zemin a alkalickýchkovů (popř. složkou boritou). Modifikova-né hrnčířské glazury byly vesměs glazury fri-tované, které měly nižší vypalovací teplotynež glazury surové. Pro tvrdé živcové běl-niny byly používány i glazury bezolovnaté.Transparentní glazury se i rozmanitě barvily.Malba se u měkkých bělnin prováděla v sy-rové glazuře jako u fajánsí, polofajánsí či ně-kterých druhů porcelánu, u tvrdých bělninpodglazurními barvami, ale často až na vy-pálenou glazuru muflovými barvami. Někte-ré tovární bělniny (Rajnochovice, Znojmo,

Vranov n. Dyjí) užívaly hnědých zemitýchglazur, tavících se při teplotě nad 1000 °C,nebo hnědých engob obohacených o tavi-vo. Pro měkkou b. bylo charakteristické kré-mové zabarvení transparentní olovnaté gla-zury, způsobené přirozenou příměsí železapři drcení v hmoždířích, mletí v mlýncíchi podmínkami výpalu. – B. se objevila v An-glii kolem r. 1740 hl. zásluhou T. a J. As-tburyho. Na její vznik měly vliv porcelán,anglická bílá kamenina, hrnčina a fajánse.B. byla tovární zboží adekvátní porcelánu,ale levnější, určené pro střední i lidové vrst-vy. Různé vlivy keramických hmot způso-bily, že označení b. není jednotné. V Ang-lii se nazývá cream ware, ve Francii fayencefine, v Itálii terra inglese, v polštině a ruš-tině fajans popř. fajans delikatny a v něm-čině Steingut. V češtině byl název b. zave-den 1956 příslušnou státní normou, dřívese nazývala kameninou či měkkou kameni-nou, ale také hrnčinou. – V č. zemích senejdříve rozšířily tovární výrobky zdobenérustikalizovanými tzv. německými květy (por. 1820), ve 40. letech 19. stol. hnědé hrnky(znojemáčky) s rytými, plastickými i vyškra-bovanými dekory. Velké továrny začínajícís b. přešly na výrobu porcelánu nebo hy-gienického, sanitárního zboží. Většina ma-lých továren v 60.−80. letech 19. stol. za-nikla a jen některé až do 20. stol. vyrábě-ly stolní a kuchyňské nádobí (Všeruby, Olo-mučany). Výrobky řady podniků nelze zatímidentifikovat, např. v Posázaví nebo na Čes-komoravské vrchovině. – Výroba rukodělnéb., charakteristická jen pro č. země, začínápřibližně r. 1845 v Bechyni a před r. 1851v Kostelci n. Černými lesy, který byl nejdůle-žitějším českým střediskem výroby rukoděl-ných bělnin. Odtud se produkce b. rozšířilado jiných míst, z nichž většina vyráběla taképolokameninu nebo jiné druhy střepu (Kun-štát). Do r. 1938 bylo v č. zemích na 150bělninářských dílen, některé značně rozsáh-lé (Klausova ve Staňkově a Míčova v Klenčíp. Čerchovem). Jejich zboží bylo často zna-čeno jménem výrobce nebo názvem výrob-ního střediska. – Funkčně je b. použitelnájako hrnčířské zboží. Přejala proto sortimenthrnčiny. Tvary a objem vycházely z továrníhozboží a byly ovlivněny zavedeným desetin-ným systémem (1876). Málo se u bělnin ob-jevil vliv fajánsí, které ve 2. polovině 19. stol.mizely z kultury. – Výzdoba užitkové b. by-la úsporná, u dekorativních výrobků častoaž kýčovitá (v Klenčí se užívalo od r. 1932i muflových barev). Rukodělná b. v deko-rech nenavazovala na fajánse či jiné zboží,místy byla ovlivněna tovární b. nebo vytvá-řela vlastní osobité dekory, charakteristicképro dílnu či výrobní středisko. V některýchdílnách spolupracovali s bělnináři profesio-


bendžo 46

nální malíři (Klenčí, Kostelec, Kralovice). Ve20. stol. byli někteří výrobci absolventy ke-ramických škol nebo se vyučili v renomo-vaných továrnách. Dílny na b. zavedly no-vé technické postupy (včetně strojů) a spolus dalšími inovacemi vytlačily tradiční hrnčinuz kultury. B. vykazuje značnou různorodosta je s polokameninami vyústěním rukodělnékeramiky v české kultuře.Lit.: G. F. Pazaurek: Steingut. Formgebungund Geschichte. Stuttgart b. r.; V. Štajnochr –V. Scheufler: Rukodělná bělnina v Čechách, naMoravě a ve Slezsku. SNM 47, 1993, č. 1−2;J. Kybalová: Kamenina v Čechách a na Moravě.Praha 1993. [vsch]

bendžo [angl. + špan.], bandžo, banjo –drnkací chordofon, jehož korpus je tvořentamburínovým bubínkem. Dlouhý krk jeopatřen kovovými pražci. Vyrábí se v ně-kolika velikostech. Má čtyři až sedm ko-vových strun (např. g, d1, g1, h1, d2, g2).Je pravděpodobné, že některý z africkýchdrnkacích nástrojů s korpusem potaženýmkůží přivezli v 18. stol. portugalští a angličtímořeplavci do Spojených států, kde bylpřetvořen do dnešní podoby a jako takovýrozšířen. Zejm. ve 2. polovině 19. stol.v rukou kočovných minstrelů (kabaretiérů)zaplavilo b. celou Sev. Ameriku. Odtudse spolu s džezem dostalo ve 20. letech20. stol. do Evropy, kde se rychle uja-lo v kavárenských džezových orchestrech.Tehdy se b. také chopila dravá schönbašskávýroba hudebních nástrojů a ve 30. l. se stalajeho hlavním evropským výrobcem. Díkysériové výrobě byla cena nástroje dostupnái chudším vrstvám obyvatelstva. B. se taktrvale dostalo do instrumentáře trampskýchhudebních skupin, je rovněž dominantníminstrumentem módních bluegrassových se-skupení. S b. se však lze setkat v řaděvesnických nesouborových kapel, kde prosvůj pronikavý, břeskný zvuk nalezlo oblibua uplatnění zejm. při venkovských taneč-ních zábavách. Také některé profesionálnídechové orchestry zařadily b. do svého in-strumentáře.Lit.: G. Gruhn – W. Carter: Acoustic Guitarsand Other Fretted Instruments. A PhotographicHistory. San Francisco 1993, s. 23. [pk]

beránek, starozákonní kultovní zvíře bezvady a velikonoční pokrm. Jako symbol ne-vinné, čisté oběti se b. stal hlavním předob-razem křes anských Velikonoc: v posláníspasitele je Ježíš ztotožněn s beránkemBožím (podle bible poprvé slovy Jana Křti-tele). V české lidové kultuře je b. 1. ob-řadní velikonoční masitý a moučný pokrm;2. velikonoční dar a svěcenina; 3. živá obě nebo rekvizita hodového obyčeje stínání

b. Na památku b. jako pokrmu Židů předjejich odchodem z Egypta a na památkusymbolického b. Ježíše Krista světí církevb. na Velikonoce. Požívání svěceného b.na Boží hod velikonoční je v č. zemíchdoloženo na vesnicích i ve městech odstředověku. Kolem poloviny 19. stol. bylpokrmem chudších, s poklesem chovu ov-cí byl znám u zámožnějších vrstev. Podlezpráv T. Štítného (asi 1333−asi 1405) sek svěcenému velikonočnímu b. váže blíženevysvětlený obyčej čarování jeho kostmižábám. Zprávy z konce 16. stol. vypovídajío b. jako o tradičním daru Zeleného čtvrtka,který si ve Svatém týdnu posílali přátelénavzájem, poddaní vrchnosti, představeníobce služebníkům. V české lidové tradici seb. dochoval jako obřadní velikonoční peči-vo.Lit.: Č. Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje, pověry,slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889,s. 70−75, 277; M. Úlehlová-Tilschová: Českástrava lidová. Praha 1945, s. 337. [vf]

Beránková neděle viz Květná neděle

berně viz daně

beseda, český společenský tanec 19. stol.B. je suita lidových tanců, kroků a figur spo-jených na způsob salonního tance čtveryl-ka. Tzv. Česká b. zpracovává deset lidovýchtanců ve čtyřech oddílech a v řadě figur, kte-ré nejsou pouhým napodobením figur fran-couzské čtverylky, ale vycházejí z možnos-tí vybraných českých tanců. Jejími autorybyli zemský taneční učitel K. Link a skla-datel F. Heller (1824−1912). B. byla vy-tvořena z podnětu J. Nerudy, který ji takétancoval při prvním uvedení 13. 11. 1862v pražském konviktském sále. Tiskem vyšlapoprvé ve franc. (1863), následovalo mno-ho dalších vydání, v nichž došlo ke změnáma zjednodušením (např. k pův. instrumentál-nímu hudebnímu doprovodu byly přidánytexty písní, předehry a spojující mezihry). –Název b. je odvozen od českých vlastenec-kých zábav v měš anském prostředí 2. po-loviny 19. stol. B. jako tanec mladé čes-ké měš anské společnosti se stala symbolemnárodního uvědomění a její obliba ve měs-tech i na venkově kulminovala na přelomu19. a 20. stol. Byla nacvičována v tanečníchkurzech, ve školách, tělovýchovných orga-nizacích, krajanských a jiných spolcích, tan-čila se za doprovodu tanečních orchestrů,klavíru nebo pouhého zpěvu. – Česká b. seskládá ze čtyř hlavních částí (figur), s os-mitaktovým úvodem. Figura má vždy dvadíly, z nichž každý obsahuje dva tance, tedytúru (tour). První díl zahrnuje tance třído-bé, volnějšího tempa (sousedská, kominík,

rejdovák a rychlejší furiant), druhý tancedvoudobé, volnější (polka, obkročák, hu-lán) i rychlejší (řezanka, polka, kalamajka).Druhý díl čtvrté figury obsahuje ještě kužel-ku se dvěma dvoudobými túrami a poma-lejší dvoudobou promenádu s volnější sou-sedskou. Celá čtvrtá figura se tančí čtyři-krát. Závěr b. tvoří úryvky tanců bavoráka strašák. Základní taneční postavení v b.je čelem do kruhu. První s třetím a druhýs čtvrtým párem stojí křížem proti sobě a ta-nečně korespondují. – Obliba b. vedla záhypo jejím vzniku k dalším pokusům o úpravulidových tanců do formy čtverylky. Záro-veň s Linkovou b. vyšla i Národní b., Ná-rodní čtverylka, v New Yorku Slovanská b.,ale žádná nedosáhla obliby besedy K. Lin-ka, později zv. Česká b. Moravskou b. se-stavil z moravských lidových písní a tancůR. Kaska v 90. letech 19. stol. Obsahovalatance: holuběnka, tetka, troják, malení, sil-nice, čeladenský, coufavá, trnaveček, valaš-ský šátečkový a pasačka. Před 2. světovouválkou vznikaly další suity (Slezská, Sloven-ská, Slovácká, Hanácká nebo Českosloven-ská b.), nezískaly však již takový ohlas.Lit.: K. Link: Beseda. Český salonní tanec. Pra-ha 1863; R. Kaska: Moravská beseda. Z ná-rodních tanců. Praha 1892; F. Heller: Českábeseda. Praha 1959; V. Vycpálek: K historii českébesedy. ČL 50, 1963, s. 180−184; F. Bonuš:Český salonní tanec Beseda, jeho historie a tvůrci.Praha 1971. [bč + ds + lt]

betlém, jesličky – zlidovělý, popř. i lidovýartefakt s idealizovaným zobrazením vý-jevu narození Ježíše Krista, v některýchexemplářích též jiných novozákonníchscén. V mnoha katolických zemích bylostavění b. mezi vánočními svátky a Hrom-nicemi vyjádřením víry v existenci Boží-ho syna a předmětem jeho uctění. VýjevNarození byl do raněkřes�anského uměníuveden v nástěnných malbách římskýchkatakomb, vyskytuje se též na sarkofágu ze4. stol. v Římě a na různých liturgickýchpředmětech. Ve zdramatizované podoběse jeho znázornění rozšířilo po četnýchevropských končinách v časně středově-kých vánočních hrách. V zaalpských ze-mích se v gotice začaly objevovat deskovéoltáře s výjevem Narození, v Čechách ve14. stol. zejm. v díle anonymního Mistravyšebrodského oltáře a na počátku 16. stol.na oltáři anonymního Mistra litoměřické-ho. V 16. stol. se prostřednictvím jezuitůa františkánů rozšířily z Itálie do střednía částečně i záp. Evropy velké, ovšemženelidové chrámové betlémy; v Praze byl b.postaven poprvé 1562, o několika dalšíchpocházejí zprávy z následujících sta letz různých českých a moravských měst.


47 betlém

Pro domácí produkci kostelních betlémůse stávaly vzorem řemeslné plastiky ško-lených italských a rakouských řezbářů.V rakousko-uherském mocnářství platil1782−1804 zákaz vyhlášený císařem Jo-sefem II. vystavovat jesličky v kostelích,způsobil však vzrůst obliby miniaturizo-vaných betlémů v měš anských a selskýchdomácnostech; za příklad tu sloužily takébetlémy pocházející z cizího etnickéhoprostředí, hl. německého. Naprostá vět-šina vyřezávaných zlidovělých betlémů seodvíjela od obsahové skladby a formy bet-lémů chrámových. Vývoj provázela různáa proměnlivá míra lidovosti. Větším dílemspecializovaní tvůrci byli ponejvíce městštířemeslníci, betlémy vyráběli sériově provýdělek. I mnozí zruční amatérští tvůrci,kteří to zprvu činili ze záliby, se postupnězprofesionalizovali. Vcelku se betlémy jevíjako projev tvorby nikoli v pravém slovasmyslu lidové, nýbrž zlidovělé: pocházejíz nelidových zdrojů a zdomácněly jenv některých společenských vrstvách a pouzev určitých oblastech č. zemí, nadto poměrněpozdě. Proces sekularizace, který v průběhu19. stol. sílil, se v českém pojetí mystickéhovýjevu Narození nápadně projevil např.proměnami jeho aktérů v domácí venkov-ské i městské lidové typy. Proměny šlyv 2. polovině 19. stol. dokonce tak daleko,že v betlémech s vysokým počtem figurek,zvl. v betlémech mobilních, vykonávají pří-slušníci lidových vrstev nejvšednější prácedomácí, řemeslnické, rolnické či salašnické,které s centrálním výjevem nemají nicspolečného. – Ke zhotovování betlémů sevyužívalo rozmanitých materiálů, hl. dře-va a papíru či lepenky, ale též plechu,papíroviny, těsta, vosku, hrnčířské hlíny,kaolínu (na Karlovarsku a v Podkrkonoší),sádry, skla apod., vždy při využití odpo-vídajících výrobních technik. Osazoványbyly často do mechu, někdy v kombinacis větvičkami jehličnanů. U většiny druhůbetlémů přistupovalo k celkovému vzhledufigur polychromování, popř. i přizdobovánítextilem, polodrahokamy apod. – K nej-prostším druhům se řadí obchůzkové bet-lémy používané při koledních obyčejích hl.v Krušných horách a sev. Čechách, méně nastřední a vých. Moravě, a domácí skříňkovébetlémy malých rozměrů. Největší četnostzhotovování vyřezávaných domácích betlé-mů s tradicí nejméně od poloviny 19. stol.vykazují v č. zemích pohraniční oblasti,které byly takřka do poloviny 20. stol.osídleny německým obyvatelstvem: Šu-mava a Pošumaví, Český les, Karlovarskávrchovina, Krušné hory, České středoho-ří, Lužické hory, Ještěd, Jizerské hory,Krkonoše a Podkrkonoší, Orlické hory,

Králický Sněžník, Rychlebské hory, Hrubýa Nízký Jeseník, ve vnitrozemí Kravařsko,Hřebečsko a další německé jazykové os-trovy, např. Jihlavsko, na jihu po Jindři-chohradecko a Třeš�sko. Skoro ve všechtěchto oblastech vede neostrá hranice mezivýskytem betlémů v německém a českémprostředí. Vyšší koncentrace betlémů jetéž patrná kolem některých poutních míst,zejm. Svaté Hory u Příbrami, kde souvisís dílenskou výrobou mariánských plastika různých devocionálií. Dílenská velkový-roba a hromadná podomácká výroba bet-lémových figurek i celých sestav betlémů,jaká je doložena v Králíkách, kde byla 1873založena řezbářská škola, vykazovala vel-kou fluktuaci na domácí půdě i export dozahraničí a byla kvůli většímu odbytu častovydávána za krušnohorskou. Standardnímdomácím betlémům se vymykají rozměrné,i několik metrů dlouhé mobilní betlémys ručním pohonem, s hodinovým stroj-kem a nakonec i elektrickým motorkem,sestavené z pohyblivých výjevů různýchpracovních procesů, v hornických oblas-tech (např. v Krušnohoří) hornické práce,jinde řemeslných i domácích činností. DoKrušnohoří od Chebska až po DěčínskýSněžník a v menší míře dál na východ ažpo Krkonoše přesahují ze Saska vánočnípyramidy, které jsou specifickým projevemněmecké kultury. Od poloviny 19. stol.je známo mnoho jmen výrobců betlémůz různých oblastí Čech a Moravy, zčás-ti i Slezska. K nejvyspělejším autorským

betlémům patří tzv. Třebechovický b.,který zhotovili na přelomu 19. a 20. stol.řezbáři samoukové J. Probošt a J. Kapuciánza pomoci J. Frimla, či b. Tomáše Krýzyz Jindřichova Hradce z l. 1838−1918;jsou však výjimečné, z hlediska národo-pisného atypické. S rozšířením dřevěnýchvyřezávaných betlémů se do jisté mírykryje výskyt betlémů sestavených z figurekmalovaných na papírovém podkladu, kterézasahují hlouběji do kompaktního českéhoúzemí a je pro ně příznačný výrazněji český,resp. moravský kolorit. Četností a odliš-ností od německých jesliček se vyznačujíhlavně papírové betlémy z okolí Ústín. Orlicí, z Třebíče a z Frenštátu p. Rad-hoštěm. Kulisy nebo prospekty, které bylynedílnou součástí většiny betlémovýchsestav, měly imitovat blízkovýchodní světcharakteristickými znaky exotické přírody(palmy) i architektury, o jejichž vzhleduvětšina tvůrců betlémů nemohla mít aniponětí; pokud se domácí b. zasazovaldo přírodního a urbanistického, resp.architektonického rámce, docházelo k jehopronikavé modifikaci: funkci exotickékrajiny a staveb zastávala evropská ve-getace a fantastické hrady a zámky. Snahaznázorňovat orientální prostředí Svatézemě, zejména Betléma, se však promítalataké do oděvu, především tří králů, event.i jejich pážat, méně do šatu Panny Mariea Josefa, kteří jsou zahaleni do zjedno-dušené podoby historických kostýmů,často blízkých gotické módě; světské figury


betlém 48

darovníků, rolníků, pastýřů a hudebníkůmají většinou etnicky i krajově indiferentníoděv, nezřídka připomínající středověkékostýmy nebo blížící se oblékání němec-kých venkovanů, horníky charakterizujezpravidla stejnokroj nebo pracovní oděv;nejvýraznější výjimku představují pastevcina salaších v malovaných betlémech z Fren-štátu a okolí, z nichž většina pochází ažz doby od konce 19. stol., avšak zobrazu-je archaické, v té době již zaniklé formytradičních krojů. Mnohem schematičtějšímvývojem prošly papírové betlémy, jejichžfigurky byly vystřiženy z tištěných archů(něm. Bilderbogen, Krippenbogen), podlože-ny lepenkou a ručně kolorovány; masovouvýrobu archů obstarávaly tiskárny v českýchměstech (např. W. Morak, W. Hofmann,P. Bohmann a jeho dědicové v Praze), aledovážely se též z ciziny, hl. z Německaa Rakouska. Oblíbeného pokračování došlyv arších tištěných v l. 1902−1904 podlenávrhu M. Alše; k dalším výtvarníkům, kteřívytvořili předlohy pro betlémové archy,náležejí J. Wenig, M. Fischerová-Kvěchová,J. Lada, C. Bouda aj., kteří vesměs usilovalio zdůraznění českého, moravského nebovůbec slovanského rázu. K popularizaci bet-lémů ve 2. polovině 20. stol. hodně přispělynesčetné série vánočních pohlednic s jejichvyobrazeními. Zatím poslední fázi ve vývojibetlémů představují práce neškolených řez-bářů, z nichž některé docilují estetickéhoúčinku prostotou a čistotou formy, jiné sevšak uchylují k laciným efektům a posouvajítento žánr do oblasti folklorního kýče. Vcel-ku platí, že betlémy nejsou výrazně pozna-menány etnickou příslušností svých tvůrcůa že nejsou jedním z odvětví, jimiž se lidovávýtvarná kultura v č. zemích nápadně odli-šovala od nesourodého etnického prostředí.

Také proto byla již několikrát právem zpo-chybněna ikonografická sdělnost betlémůpro etnografické studium a vysloven ná-zor, že mohou být z větší zčásti využíványjen jako doplňkový národopisný pramen.Zpravidla se přeceňuje i jejich výtvarná,popř. estetická hodnota: b. působí spíš psy-chologicky svou nenáročností a naivitou vespojení s náladou nejpoetičtějších svátkův roce.Lit.: K. Procházka: O Betlemech. Kulturněhistorická studie se zvláštním zřetelem k ze-mím Koruny sv.-Václavské a uherskému Slo-vensku. Praha 1908; E. W. Braun: SchlesischeWeihnachtskrippen. Werke der Volkskunst 3,

1917, s. 23−31; J. Večeřa: Betlemáři v Třešti.ČL 24, 1924, s. 113−115; A. Šorm: Jesličkyv láhvi. ČL 26, 1926, s. 117−119; E. Stoklas:Golgota a jesličky v láhvi. ČL 26, 1926,s. 178−186; V. Z. Hackenschmied: Ústeckébetlemy. Ústí n. Orlicí 1927; J. Ringler: DeutscheWeihnachtskrippen. Innsbruck 1929; J. Muk:Jindřichohradecké jesličky. Jindřichův Hra-dec 1936; F. Vítek: O třebíčském betlémářství.Třebíč 1939; J. Novotný: Třeš�ské betlémářství.Třeš 1940; M. K. Valšíková: Naše betlemy.O betlemech a betlemářích z Poličky. Praha 1946;A. Matějček: Původ jesliček. In: O uměnía umělcích. Praha 1948, s. 74−76; R. Ber-liner: Die Weihnachtskrippe. München 1955;A. Karasek-Langer: Die Grulicher Herrgotts-und Krippenschnitzerei. Mährisch-SchlesischeHeimat 4, 1966, s. 264−281; A. Svobodová: Opříbramských jesličkářích a jejich jeslích. VSP 1,1966; R. Jeřábek: Moravské malované betlémyjako etnoorganologický pramen. NA 3, 1966,s. 1−11; R. Jeřábek: Valašské malované betlémy.ČL 54, 1967, s. 333−342; H. Johnová: Lidovéjesličky. Praha 1967; Třebechovický betlém. Hra-dec Králové 1967; A. Roháček: Třeš�ské betlémy.Třeš 1968; A. Karasek-Langer: EuropäischeVeflechtungen der böhmisch-mährischen Weih-nachtskrippe. In: Kirche, Recht und Land. Köni-gstein im Taunus-München 1969, s. 221−227;R. Jeřábek: Pastýřské motivy v malovaných betlé-mech z Moravského Valašska. In: Ĺudová kultúrav Karpatoch. Bratislava 1972, s. 277−291;J. Lanz: Tragkrippen in Böhmen, Mähren undSchlesien. JOVk 15, 1972, s. 80−103; A. Ka-rasek – J. Lanz: Krippenkunst in Böhmenund Mähren vom Frühbarock bis zur Ge-genwart. Marburg 1974; J. Lanz: Krippen-kunst in Schlesien. Marburg 1981, s. 56−60,100−103, 156−157; G. Bogner: Das großeKrippen-Lexikon. Geschichte, Symbolik, Glaube.München 1981; R. Jeřábek: Plastika lidovýchtvůrců. Praha 1981; V. Vaclík: Třebechovickýbetlém. Třebechovice 1986; V. Vaclík: Lidovébetlémy v Čechách a na Moravě. Praha 1987;V. Remešová: České jesličky. Praha 1988; V. Vac-lík: Chrámové betlémy v Čechách a na Mora-vě. Praha 1990; Boskovický betlém JaroslavaKoutného. Vyd. V. Vaclík. B. m. [Blansko]1993; V. Vaclík: České betlémy. Praha 1994;J. Uhlíř – O. Urban – A. Žamberský: Odstředověkého narození k lidovým jesličkám.Kapitola o třebíčských betlémech a koledách.Třebíč 1994; A. Roháček – K. Brázda – J. Kessler:Třeš�ské betlémy. Třešt 1994; S. Pacner –D. Vaníčková: Živá betlémářská tradice v Třebíči.Zpráva o průzkumu provedeném ve městě vevánočním období 1993−4. Šlépěje kulturyzápadní Moravy 6. Třebíč 1994; V. Sekotová –Z. Brožek: Vánoce s betlémem. Ústecké betlémy.Ústí n. Orlicí 1994; EĹKS I, s. 37−38; R. Jeřábek:Výtvarná kultura. In: LKM-VM, s. 223−224.

[rj]


49 betlémářství

betlémářství, odvětví domácké výroby za-bývající se sériovou výrobou betlémovýchfigurek. Vzrůstající obliby betlémů v 2. po-lovině 19. a na počátku 20. stol. využilidomáčtí výrobci, kteří začali zhotovovatbetlémy z ryze komerčních důvodů protrh. Vznikla střediska i celé oblasti, kdevýrobky dostávaly specifické tvary, závisléna schopnostech producentů. Jejich řeme-slná zručnost byla větší, pokud se zabývalii hračkářstvím. Často se jednalo o sezonnípráci, která v krajích s nedostatkem pra-covních příležitostí částečně řešila složitéživotní podmínky mnoha rodin. Mezi nej-významnější oblasti náleželo Příbramskoa Králicko. – Příbram a okolí měly prorozvoj b. podmínky v existenci blízkéhopoutního místa (Svatá Hora), kde se výrob-ky prodávaly, a v sociální nejistotě horníků,potenciálních výrobců sériových betlémů.Již z počátku 19. stol. se dochovala torzadřevěných vyřezávaných betlémů. V po-sledních desetiletích 19. stol. se však v Pří-brami a okolí rozvinula výroba betlémůlisovaných z těsta nebo papírové či sádrovémasy. Proces zhotovení začínal vytvořenímformy, kdy se do hrnčířské hlíny otiskl zedřeva vyřezaný model. Po jeho vynětí sekadlub vypálil a před naplněním hmotouse forma vytřela olejem. Jednu ze směsí navyhotovení figurek tvořila podřadná žitnámouka, sádra, hrušková dr� a klihová voda.Byly však i recepty s jinými přísadami,jejichž znalost výrobce často chránil jakorodinné tajemství. Podle potřeby se hmotapřibarvovala klihovými barvami. Figur-ky se za vlhka vyklopily z forem a sušilyna vzduchu. Plochá zadní strana počítalas pohledem pouze zpředu. Značná poptáv-ka po betlémech s lisovanými figurkami

vedla k rozmachu výroby. Prodávaly senejen v Příbrami a na Svaté Hoře, ale i namikulášských trzích v Praze, Plzni a dalšíchměstech. Z desítek tisíc kusů takto zhoto-vených postav se dochovalo jen minimum.– Lesní bohatství, zručnost obyvatel připráci se dřevem, omezené zdroje obživya poutní místo Hora Matky Boží vytvořilyvhodné podmínky pro sériovou výrobubetlémů na Králicku. Koncem 18. stol. seobyvatelé kraje věnovali výrobě vyřezáva-ných betlémů, které překupníci dodávalii do zahraničí. V 1. polovině 19. stol.

byly rozhodujícím obchodním artiklemskříňové betlémy, cenově dostupné jen zá-možnějším zájemcům. V průběhu 19. stol.se sezonní domáckou výrobou figurekzabývalo až 600 lidí, na konci 19. stol.v kraji působilo devět obchodníků a každýz nich odebíral zboží asi od 60 výrobců.V 2. polovině 19. stol. se otevřely provýrobky králických řezbářů nové trhy veVídni, Krakově, Vratislavi, Lipsku a Dráž-anech, setkávali se s nimi návštěvnícipoutních míst na Hostýně, Velehradě, veVambeřicích i v Čenstochové. Podle někte-rých informací se objevily jako tzv. pravékrušnohorské zboží až v Americe. 1873byla v Králíkách otevřena řezbářská škola.Její působení však nemělo vliv na domáckévýrobce, a tak jen nepřímo ovlivňovala zvy-šování úrovně sériově vyráběných králic-kých figurek. Mezi dvěma světovými válka-mi nastal útlum masové produkce betlémů.Jedním z důvodů byla nabídka zaměstnánív textilních továrnách a strojních pilách.Po r. 1945 vyřezával figurky v celém krajijen jeden výrobce. – Výrobní technologienebyla složitá. Jako surovina se použí-valo měkké dřevo, nařezané do špalíkůpřibližné velikosti budoucích postav. Vevřelé vodě se dřevo zbavilo smoly a pousušení bylo připraveno ke zpracování.Základními nástroji byly řezbářské nožerůzné velikosti. Ze špalíků se vyřezávalahlava, trup a nohy postaviček, ruce sepřilepovaly. Na některé detaily oděvu sepoužíval papír. Figurky malovaly ženy; po-


betlémské ovčičky 50

užívaly se temperové nebo olejové barvyjasných tónů (oblíbená byla zelená i od-stíny fialové nebo růžové). Vzhled figurekse měnil jen málo. Jejich velikost se projednotlivé betlémové soubory pohybovalaod 2 do 15 cm. Vedle biblických postavbyla betlémská scéna zaplněna figurkamiobyvatel měst i venkova různých profesíi společenského postavení.Lit.: I. Göth: Ueber Mährisch-schlesische Weih-nachtskrippen. Deutschmährisch-schlesische Hei-mat 22, 1936, s. 29−31; N. Melniková-Papouš-ková: Putování za lidovým uměním. Praha 1941,s. 175−226; R. Jeřábek: Valašské malovanébetlémy. ČL 54, 1967, s. 333−342; H. Johnová:Lidové betlemářství. UŘ 1968, č. 6, s. 223−228;J. Bieberle: Lidové umělecké řezbářství v Králí-kách a okolí v 18.−19. století. SM 22, 1972,s. 47−56; A. Karasek – J. Lanz: Krippenkunst inBöhmen und Mähren. Marburg 1974; V. Vaclík:Lidové betlémy v Čechách a na Moravě. Pra-ha 1987; D. Daňkovská: Příbramské jesličky.Příbram 1991; L. Piperek: Půjdem spolu doBetléma. Betlémářství východní a severovýchodníMoravy. Rožnov p. Radhoštěm 1993; D. Sedlá-ková: Betlémy na Kralicku. In: Domácká výrobav Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Měčín 2000,s. 85−88. [mm]

betlémské ovčičky, štědrovečerní zvyk, přiněmž vyvedl farář před půlnoční mší z kos-tela všechny děti a obecního pastýře, abymečením a pobíháním napodobili stádo pa-soucích se ovcí s beranem. Tato nápodo-ba luhů betlémských, doložená na počátku19. stol. ve Velízi u Žebráku (Berounsko),vyzdvihuje význam faráře jako duchovníhopastýře věřících. Vykazuje četné podobnostise štědrovečerním obchůzkovým zvykemhonění stáda (honění stáda do Betléma,ovečky), jenž měl zejm. prostřednictvím do-provodného hluku (práskání biči, zvoněnízvonci apod.) zabezpečit prosperitu chovua ochranu domácích zvířat.Lit.: A. Dostál: Betlémské ovečky. ČL 5, 1896,s. 585. [lk]

bibliografie [z řec.] a) zjiš ování a po-pis zejm. publikovaných prací; b) soupisliterárních prací podle určitého výbě-ru. Úkolem národopisné b. je vyhledá-vání, evidence, zpracování a zpřístup-ňování bibliografických informací z et-nografického oboru. 1825 vyšla českyv chronologicko-systematickém uspořádáníprvní všeobecná registrující retrospektivníb. J. Jungmanna Historie literatury čes-ké aneb Soustavný přehled spisů českýchs krátkou historií národu, osvícení a jazyka.1849 vyšlo 2., rozšířené vydání, v němžje oddíl historie-národopis. Na ni navazujeJ. V. J. Michl (1810−1862) dílem Ouplný

literaturní létopis čili Obraz slovesnostiSlovanův nářečí českého v Čechách, naMoravě, v Uhřích atd., od léta 1825 aždo léta 1837 I-IV. P. J. Šafařík vytvořilprvní speciální b. folklorní literatury,Bibliografický přehled sbírek Slovanskýchnárodních písní (ČČM 1838, něm. 1844,pol. 1857), soupis slavistických a litevskýchsbírek do r. 1838. – Česká národopisná b.se po pracích J. Jungmanna a P. J. Šafaříkadále rozvíjí. J. Polívka publikoval biblio-grafický přehled národopisné literatury veWisłe 1888: Folklorystyka czeska, przegladbibljograficzny. Přehled českých a sloven-ských národopisných příspěvků uveřejnilv časopise Živaja starina 1892: Obzortrudov po češskoj etnografii za posledneedesjatiletie (1880−90). V Národopisnémsborníku českoslovanském vyšla Bibliogra-fie tradicionální literatury za rok 1896a Tradicionalní, ústní literatura lidová nar. 1897. Na přehledu české, slavistickéa ostatní národopisné b. 1895−1896(NSČ 1, 1897, 3, 1898) se podíleli E. Kovář,L. Niederle, J. Polívka, V. Tille a J. Zubatý(1855−1931). E. Kovář ve svém Přehledudějin folkloristiky do r. 1894 (NSČ 1,1897) podal přehled o české a slavistické b.Pro první dva ročníky Věstníku slovanskéfilologie a starožitností sestavil J. Polívkanárodopisnou b. za l. 1900 a 1901, sezřetelem na slavistickou problematiku.Zeitschrift für österreichische Volkskundepřinesl 1895−1900 bibliografické přehle-dy národopisné literatury: českoslovanskétematice (1894−1896) se zde věnoval J. Po-lívka, na problematiku Němců v Čechách(1894−1899) upozorňoval A. Hauffen.Bibliografické přehledy slavistického ná-rodopisu obsahoval také Zeitschrift desVereins für Volkskunde v l. 1903−1913 (odJ. Polívky a A. Brücknera, 1856−1939).1896 začala vycházet v Praze knižní řadaBeiträge zur deutsch-böhmischen Volkskun-de (A. Hauffen, G. Jungbauer). 1926 bylnázev změněn na Beiträge zur sudeten-deutschen Volkskunde a vydávání se pře-sunulo do Liberce. Součástí této řady bylynárodopisné bibliografie: A. Hauffen: Ein-führung in die deutsch-böhmische Volkskun-de nebst einer Bibliographie. Prag 1896 (1);G. Jungbauer: Bibliographie des deutschenVolksliedes in Böhmen. Prag 1913 (11);E. Hobinka: Bibliographie der deutschenVolkskunde in Mähren und Schlesien. Rei-chenberg 1928 (18); A. Hauffen: Bibliogra-phie der deutschen Volkskunde in Böhmen,Reichenberg 1931 (20), kde byli zastoupenii čeští národopisci (F. Bartoš, K. Chotek,F. Roubík, Č. Zíbrt). Č. Zíbrt přispělk národopisné b. pracemi Bibliografickýpřehled českých národních písní. Seznam

studií, starších sbírek rukopisných, sbírektištěných, přehledů s vybranými ukázkamia podrobný abecední ukazatel písní, v knizeuvedených i vůbec písní tiskem uveřej-něných (Praha 1895). Obdobnou práciuveřejnil také v ČL (1896; 1897 Dodat-ky). Jeho Literatura kulturně-historickáa ethnografická 1897−1898 (Praha 1898)byla přetiskem z ČL 7, 1898. 1900−1912vyšla Zíbrtova Bibliografie české historie,která pokrývá období od počátku českýchdějin do r. 1679 a je zde zastoupen ná-rodopis (od r. 1905 vycházela v Českémčasopise historickém, za roky 1906−1914ji zpracoval J. Kazimour). Součástí ČČHbyly také samostatné publikace: J. Ka-zimour: Bibliografie české historie za lé-ta 1915−1919 (Praha 1922) a Biblio-grafie české historie za léta 1920−1924(Praha 1926); A. Filáček: Bibliografiečeské historie za léta 1925−1926 (Pra-ha 1929); S. Jonášová-Hájková: Bibliografiečeské historie za léta 1927−1941 (Pra-ha 1931−1951). Ve všech byl zastoupennárodopis. – 1891 začal vycházet Český lid,kde byly uveřejňovány přehledy literatury:1892−1894 Referáty o spisech (Č. Zí-brt, L. Niederle, R. Tyršová) a Referátyo časopisech (L. Niederle, D. Stránská,V. Tille, Č. Zíbrt), 1895 Kritiky – referáty– literatura. F. Pátek 1892 uveřejnil v ČLčlánek Česká literatura folkloristická dor. 1890. V l. 1893 a 1895−1897 vycházelov jednotlivých ročnících ČL jeho pokračo-vání (za l. 1891−1895; 1896 vyšly ještěDodatky k r. 1890). 1898−1909 byl v ČLuveřejňován Pátkův přehled Česká literatu-ra lidovědná (za l. 1896−1908). F. Košák(1870−1932) doplnil 1898 tento přehledsoupisem Česká literatura folkloristickádo roku 1890. Doplňky. Č. Zíbrt zave-dl 1896 rubriku Z ruchu národopisného,kde referuje o knihách, časopisech a statích,1897 Příspěvky k bibliografii lidovědy česko-slovenské a 1898−1914 sta Literatura kul-turně historická a ethnografická (zahrnujeobdobí 1897−1914). Po přerušení vycházelČL opět 1924−1932, rozhojněn o rubrikyLiterární přehledy (1924−1925) a Literárnírozhledy (1926−1932). Za zmínku stojíněkteré další bibliografické práce otištěnév ČL: Příspěvky k bibliografii českých písní(B. Spiess, 1901), Československá lidovědav cizích časopisech (Č. Zíbrt, 1903), Českáliteratura lidovědná. Dodatek ku přehledůmFerd. Pátka (J. Zítek, 1906), Bibliografickývýčet prací Kalouskových (1855−1908)(J. Volf, 1908), Literární rozhledy. Písně(Č. Zíbrt, 1928), Literární rozhledy. Vánoč-ní literatura (Č. Zíbrt, 1929) a Bibliografieprací Dra Čeňka Zíbrta (A. Dolenský,1932). 1946 byl ČL opět obnoven. Mimo


51 bič

recenzovanou literaturu zde začaly kaž-doročně vycházet bibliografické přehledy:1954−1958 od L. Kunze Bibliografie kniž-ních publikací z ethnografie, folkloristikya krásné literatury se vztahem k národopisu(za l. 1953−1957), 1960−1963 od V. Tr-kovské Bibliografie knižních publikací z et-nografie, folkloristiky a krásné literatury sevztahem k národopisu (za l. 1958−1962),1964−1969 od Z. Mišurce Česká náro-dopisná bibliografie (za l. 1963−1968).Od r. 1963 byl přehled rozšířen o b.z časopisů a došlo k předmětnému tříděnízáznamů. 1970−1971 vycházely ročnípřehledy V. Trkovské Česká národopisnábibliografie (za l. 1969−1970), od Z. Mi-šurce Výběrová bibliografie publikovanýchetnografických a folkloristických prací aka-demika Jiřího Horáka (1964), od J. Scheu-flerové Výběrová bibliografie publikovanýchprací prof. dr. Karla Chotka (1968) a odJ. Vařeky Anotovaná bibliografie etno-grafických a sociologických prací JosefaVoráčka (1970). 1960 vydal L. Kunz Soupisprací Zíbrtova Českého lidu (1892−1932).Ročník 1−32, 1892−1932. – Na ročníbibliografické přehledy v ČL navázala řadasamostatných publikací vydávaných odr. 1974 v pražském Ústavu pro etnografiia folkloristiku Československé akademievěd. 1974−1983 vyšla Česká národopisnábibliografie (za l. 1971−1982) od V. Tr-kovské, 1984−1990 (za l. 1983−1989) odH. Müllerové, 1991 (za r. 1990) od J. Hrdéa H. Müllerové. 1995 vyšla v nové úpravěa česko-německé verzi Česká národopisnábibliografie 1991 od J. Hrdé. Od r. 2000začala tato b. vycházet v česko-anglickéverzi za r. 1992 (2000), 1993 (2001),1994 (2002) a 1995 (2003). Již v r. 1954byla vydána retrospektivní b. od L. KunzeČeská ethnografie a folkloristika v le-tech 1945−1952 (Praha). Jde o základnístudie z českého národopisu, překladyzahraniční etnografické a folkloristickéliteratury. Je zde zaznamenán přehled českénárodopisné b. (do r. 1945) a chronologickýpřehled bibliografických soupisů českéetnografie a folkloristiky 1800−1952.Na tuto b. navázaly retrospektivní práceH. Müllerové Česká národopisná biblio-grafie za léta 1953−62 I-II (Praha 1976)a Česká národopisná bibliografie za lé-ta 1963−70 (Praha 1978). – Z velkéhomnožství národopisných bibliografií uveřej-ňovaných v dalších časopisech a sbornícíchi formou samostatných publikací je třebauvést další tituly: v Národopisném věst-níku českoslovanském 1908−1909 vyšlanárodopisná b. za roky 1905−1907. Jezde uveřejněna Bibliografie prací prof. draNiederla (1887−1914) od A. Žaluda (10,

1915), Soupis prací prof. Dra J. Polívky(1879−1918) od J. Horáka (13, 1918),Soupis prací prof. dra. Jiřího Polívkyv letech 1918−1928 od J. Horáka (21,1928), Bibliografie Antonína Václavíka (2/35/, 1967) od R. Jeřábka. Ve Zpráváchspolečnosti československých národopiscůvycházela Bibliografická příloha: L. Kunztu publikoval Soupis literárních prací Jo-sefa Vydry (1959, č. 1), V. KarbusickýSoupis folkloristických příspěvků v hudeb-ních časopisech ČSSR 1945−1959 (1960,č. 2) a Soupis etnografických a folkloris-tických příspěvků v Časopisech českéhomuzea 1827−1940 (1961, č. 3), A. a R. Je-řábkovi Soupis etnografických a folkloristic-kých příspěvků v Museum Francisceum An-nales 1895−1898 a v Časopise Moravskéhomusea zemského 1901−1938 (1962, č. 4),R. Žatko práci Výberová bibliografia udovejkultúry karpatskej na Slovensku (1962,č. 5). Bibliografické přílohy obsahuje i Věst-ník Národopisné společnosti československépři Československé akademii věd a Sloven-skej národopisnej spoločnosti pri Slovenskejakadémii vied: A. Jeřábková a R. Jeřábekpublikovali Soupis etnografických a folklo-ristických příspěvků v Časopise Matice mo-ravské 1869−1943 (1964, č. 6), R. JeřábekSoupis etnografických a folkloristickýchpříspěvků ve Sborníku Musejní společnostive Valašském Meziříčí 1884−1911 (1964,č. 7), R. Jeřábek a kol. Bibliografii národo-pisných příspěvků v regionálních časopisechMoravského Slovácka (1964, č. 8) a Soupisnárodopisných příspěvků v regionálních ča-sopisech Moravského Valašska (1966, č. 9),J. Rousová a V. Svobodová Soupis národo-pisných příspěvků v regionálních časopisechzápadní Moravy (1967, č. 10). 1965 vyšelod L. Kunze Soupis časopiseckých prací z Va-lašska a Záhoří 1884−1964. 1968 vydalÚstav pro českou literaturu ČSAV monogra-fickou publikaci M. Laiska (1923−1975)Slavistické bibliografie vydané v českýchzemích 1945−1967, kde je přehled náro-dopisných bibliografií. 1987 přispěl Ústavlidového umění ve Strážnici samostatnýmsoupisem Národopisné aktuality I-XX.Soupis příspěvků za léta 1964−1983 odR. Jeřábka. Od r. 1991 jsou nepravidelnousoučástí Národopisné revue bibliograficképřílohy prací významných českých etno-grafů a folkloristů (A. Václavík, R. Jeřábek,Z. Jelínková, J. Gelnar, O. Sirovátka, V. Fro-lec, J. Tomeš, J. Jech, J. Vařeka, J. Jančář,M. Ludvíková, J. Kramařík, D. Stránská,H. Laudová). M. Pavlicová a L. Uhlíkovásestavily b. Národopisná revue 1990−2000(Strážnice 2001). L. Tarcalová sestavilaBibliografii lidových obyčejů I-II (UherskéHradiště 1989, 1995). 1992 vydalo brněn-

ské pracoviště ÚEF AV ČR od M. Vál-ky Bibliografii národopisných příspěvkův časopise Vlastivědný sborník pro mládežžupy olomoucké / Vlastivědný sborníkstřední a severní Moravy 1923−1938. Dalšísamostatnou publikací byla výběrová b.od J. Kubíčka (nar. 1938) a T. Kubíčka(nar. 1966) Národopis na Moravě a veSlezsku (Strážnice 1996). Z tematickyzaměřených b., které začaly být sestavoványv Etnologickém ústavu AV ČR, vyšla výbě-rová b. Kroj. Oděv. Oděvní doplňky. Krajka.Výšivka. Textilní techniky (Praha 2001),kterou sestavila M. Holubová, a Lidové léči-telství. Léčitelé. Alternativní medicína (Pra-ha 2003) od D. Motyčkové. – Mezinárodnínárodopisná bibliografie (pod názvem In-ternationale volkskundliche Bibliographie.International folklore and folklife bibliogra-phy. Bibliographie internationale des arts ettraditions populaires) vychází od r. 1917pod vydavatelem R. Habeltem v Bonnu.Uspořádání titulů je systematické, každýročník obsahuje jmenný a věcný rejstřík.Poslední uváděný svazek je z r. 2001za r. 1999, editorem je R. Alsheimer.Zastoupení zde má i česká národopisnáb. Výběr příspěvků z č. zemí sestavujeR. Jeřábek, který je od r. 1969 členemautorského a redakčního kolektivu.Lit.: J. Horák: Národopis československý. In:ČSV-Č; D. Stránská: Přehled národopisné li-teratury československé. In: Příručka lidopis-ného pracovníka. Praha 1936, s. 95−148;J. Drtina a kol.: Základy bibliografie. Pra-ha 1965; R. Jeřábek: Volkskundliche Biblio-graphie in der „slawischen Welt“. In: Inter-nationale volkskundliche Bibliographien. Spie-gel der Wissenschaft Volkskunde/EuropäischeEthnologie. Wien 1991; J. Hrdá: Využití pe-riodik při tvorbě národopisné bibliografie. NV13 (55), 1996, s. 127−132; J. Hrdá: Náro-dopisná bibliografie Čech, Moravy a Slezska.In: Národopisná ročenka. NV 17 (59), 2000,s. 26−31; R. Jeřábek: Europäische Ethnologieund Internationale Volkskundliche Bibliographie.In: Wissenschaftlicher Diskurs und elektronischeDatenverarbeitung. Bericht über zwei Tagungender Internationalen Volkskundlichen Bibliogra-phie (IVB) in Amsterdam und Třeš . Bremen –Amsterdam 2000, s. 30−45. [jh]

bič, nástroj k pohánění koňského, kravské-ho nebo volského potahu. Sestává z bičiště,zhotoveného ze dřeva (líska, habr, hruška)nebo z bambusu, a z řemínku (šňůry, švihu),uvázaného na horním konci bičiště přímonebo pomocí poutka (zábičí, kroužku).Na řemínku bývají poblíž bičiště uzlíkya barevný střapec. Řemínek musí být do-statečně dlouhý, s uzlíky (několika suky) navolném konci, aby bylo snadné práskání b.,


bidélka 52

pobízející tažná zvířata k rychlejšímu po-hybu. Zesílená rukoje� bičiště umožňujepevné uchopení b. K svátečním jízdám sepoužíval b. s bičištěm zdobeným vylévánímmosaznými nýtky, vrubořezem. Bývá naněm monogram majitele i letopočet (konec18. a 19. stol.). – Dobří hospodáři a kočínepoužívali b. ke šlehání zvířat, ale k jejichpohánění lehkým dotekem a práskáním. Proovládání volského potahu se užíval silný bý-kovec (karabáč) s kratším bičištěm, při pastvěstád dobytka jednodušší b. a k poháněníjezdeckých koní menší bičík. Dobrý b. bylpýchou kočího a býval i dárkem. – B. se ob-jevuje ve výročních obřadech a zvycích, zvl.o Vánocích (hospodář práskáním v předvečervýznamných svátků vyháněl zlo od domu i odvsi) a v lidových rčeních (jde mu to, jako kdyžbičem mrská; upletl na sebe bič; má jazykjako bič; bič boží). – Formanský bič se skládáz pružné hůlky (bičiště) a švihadla (špagátu),většinou z koženého tenkého pásku o délceasi 120 cm. Formani nejvíce kupovali jižhotové biče ve venkovských koloniálech, aleobčas si je vyráběli i sami. Hůlka byla téměřvždy z rovného prutu z lískového keře, asi150 cm dlouhého. Kupované biče muselybýt vždy upravovány, aby dobře střílely: našvihadlech se v různých místech dělaly sukya na vyzkoušená místa (především na konci)byly připevňovány různé přívěsky. Na for-manských bičích byl oceňován i jejich vzhled,zejm. vyřezávaná a vybarvovaná bičiště. Čas-to jim byla přisuzována i kouzelná moc. Bylojimi možno znehybnět konkurenční zápřah,dovedly ale také donutit koně k převezení

nadměrně těžkého nákladu. – Pastýřskýbič (korbáč) sestává z bohatě vyřezávanéhodržadla (ručky) o délce od 30 do 60 cma z 400−700 cm dlouhé šňůry o kruhovémprůřezu, pletené z mnoha pramenů tenkékůže nebo z konopných provázků. U ručkyměla šňůra průměr až 5 cm a směrem kekonci se plynule zužovala. Její zhotovení bylovelmi náročné a zpravidla to ve vesnici uměljen obecní pastýř. Ke konci 19. stol. bylydo č. zemí pastýřské biče dováženy z Uhera staly se součástí sortimentu venkovských

Bič

a maloměstských obchodů se smíšeným zbo-žím. Ručky pastýřských bičů byly často zdo-beny soustruženým kanelováním, vykládá-ním perletí, mosazí a stříbrem nebo olovemvylévanými ornamenty. Nejdražší pastýřskébiče měly ručku opletenou ornamenty z ten-kých kožených pásků. Ke zlepšení jejich zvu-ku při práskání měly na konci šňůry střapecz koňských žíní nebo z konopných provázků.Pastýřský b. byl vždy opředen početnýmipověrami. Čarovnou moc údajně způsobovaljeho zvuk nebo také kouzelné byliny ukrytév dutině ručky, popř. tajemné symboly naní vyryté. Obecní pastýři (zejm. na vých.Moravě ještě v polovině 19. století) se v kon-traktech, které podepisovali se zástupci obcena každou sezonu, museli mj. také zava-zovat, že těmito prostředky budou vyhánětze dvorů sedláků škodlivé kouzelné bytostia že před nimi budou pomocí čarovnéhoúčinku biče chránit i svěřený dobytek. – Os-trý zvuk b. sice vyhovuje definici hudebníhonástroje, avšak jako jednu ze dvou výjimek(spolu s Aeolovou harfou) jej nelze zařadit(podle žádné z užívaných systematik) doněkteré z nástrojových skupin organologie.V Hornbostel-Sachsově systematice hudeb-ních nástrojů je nesprávně zařazen mezi ae-rofony, nemůže být však zařazen ani meziidiofony. Zvuk, který způsobuje, vzniká ně-kolika způsoby. Bu� švihadlo prudce udeřío bičiště, nebo švihadlo náhlou změnou smě-ru švihu udeří samo o sebe, či jen při prostémšvihu zasviští vzduch kolem švihadla nebopři rychlé změně pohybu konce švihadlanarazí jeho konec na vzduch, který rozkmitá.– Stylizovaný bič patří k rytmickým nástro-jům symfonického orchestru. Jde o idiofonsložený ze dvou prkének s dřevěnými ru-koje�mi, která jsou na jedné straně spojenakouskem kůže nebo pantem. Jejich prudcevedeným nárazem o sebe vznikne práskavýzvuk, podobný zvuku biče.Lit.: L. Kunz: Die Volksmusikinstrumente derTschechoslowakei. Leipzig 1974, s. 97−98;I. Mačák: Dedičstvo hudobných nástrojov.Bratislava 1995, s. 30−31. [zt + pk]

bidélka, dvě rovné volné smrkové (jedlové)tyče zbavené kůry, které sloužily na přenáše-ní ovesných, popř. žitných snopů z blízkýchpolí do domu v rozptýleném osídlení na Va-lašsku. Podle terénu, délky cesty a velikostisnopů se volil počet b. (zdvojovala se) a sílatyčí, dlouhých 3−3,5 m. B. se užívala vždyv páru. Položila se vedle ostrví, na nichž seobilí sušilo, a to rovnoběžně a v menší vzdále-nosti, než byla délka snopů. Snopy se kladlystřídavě hlavou a spodkem na obě tyče. Najeden náklad se vešly snopy až ze dvou ostr-ví, tj. 30−40 ovesných snopů. Někdy se ná-klad lehce přivázal konopnou šňůrou. B. se


53 Bílá sobota

používala v nerovném, kopcovitém terénu,kde smyky a jiné dopravní prostředky nevy-hovovaly. Na Valašsku (Zděchov, Pod�até veVelkých Karlovicích, Nový Hrozenkov) sná-šely náklady většinou ženy, řidčeji muži, kteřípoužívali delší tyče a nosili větší náklad.Lit.: L. Baran: Ke studiu smyků a saní na Valaš-sku. Val. 1, 1952, s. 57−66. [lb]

bigamie, dvojženství – manželství muže sedvěma ženami; zvláštní případ polygamie.Kanonické právo b. zakazovalo a zakazuje.Z něho přešel její zákaz i do právního řádujednotlivých evropských zemí. Přesto nikdyzcela nevymizela. Měla ovšem podobu b.skryté, podmíněné zpravidla zatajením prv-ního sňatku. V katolických zemích byla čas-to způsobena nerozlučitelností manželskéhosvazku. Po faktickém rozpadu manželstvíuzavíral manžel nový sňatek, samozřejmě sezatajením sňatku prvního. Podle kanonické-ho práva byl tento druhý sňatek neplatný,navíc byla b. trestná. Ve středověku a v po-čátcích novověku vznikaly četné případyúdajné i skutečné b. (a z nich plynoucí sporypřed církevními soudy) v důsledku tehdejšínejasné definice manželského slibu. Tentonedostatek odstranil v katolických zemíchteprve tridentský koncil 1563, který protistaršímu smluvnímu chápání sňatku položildůraz na svatební obřad konaný za přítom-nosti faráře ve farnosti snoubenců, nařídilevidenci sňatků v matrikách a zakázal tajnésňatky. B. se ovšem objevovala i později.V raném novověku v č. zemích napomáhalyjejímu rozšíření i panující nevolnické vztahy:uprchlí nevolníci, ochotně přijímaní nový-mi vrchnostmi, zakládali v novém bydlištinejen novou hospodářskou, ale i rodinnouexistenci. Příležitost k b. dávala rovněž velkákolonizace do zámoří v 19. století.Lit.: J. Klabouch: Manželství a rodina v minulos-ti. Praha 1962; K. Malý a kol.: Dějiny českéhoa československého práva do r. 1945. Praha 1997.

[em]

bílá paní, bájné zjevení ženy, zařazovanémezi noční přízraky; neklidná duše, kteráv hrobě nenachází pokoje, jindy kajícná dušenevinně zavražděné ženy, předzvěst smrti,někdy také ochránkyně rodu. Zvěstuje štěstía neštěstí, pečuje o šlechtické děti v rodovýchsídlech; trestá škůdce rodu. Pověsti o b. p. sezařazují i mezi tzv. omina (předzvěsti). B. p.jako patronka šlechtických sídel je patrněněmeckého původu, do Čech a na Moravuse dostala asi v 16. stol. Bílé paní se zjevovalyna neobydlených místech a na místech ne-blahých událostí, projevovaly se jako strážníduchové pokladů, jako zakleté bytosti apod.Šlo o personifikaci přírodních jevů a snadi o víru v existenci duší. B. p. patří k pověstem

o mrtvých, jde o mnohé podoby revenantů;má i věštebný charakter. Ve východomo-ravské tradici se v podobě bílé ženy zjevujesmrt (je nezvykle vysoká, bývá dovezenapovozem na svatbu nebo donesena na zádechpřed dům umírajícího). Pověsti o b. p. nejsouspecificky českým jevem ani nejsou vázányjen na sídla rodů spřízněných s Rožmberky.O b. p. se vypráví také v záp. Evropě, ve VelkéBritánii a ve Francii. V Německu je známá b.p. z rodu Hohenzollernů. Pověsti o b. p. sevyskytují i v Polsku. V Čechách a na Moravěse b. p. nejčastěji zjevovala na Cornštej-ně, Valči, Konopišti, Landštejně, Perštejně,Rožmberku, Karlštejně, v Českém Krumlo-vě, Žlebech, Telči, Třeboni aj. Nejznámějšíje zjevování b. p. na zámku v JindřichověHradci. Výklad této pověsti byl až do polo-viny 19. stol. ovlivněn dílem B. Balbína Mis-celanea historica regni Bohemiae (1679), kdenapsal, že b. p. Vítkovců Perchta je duchemPerchty z Rožmberka (1429−1476), která sepo bezdětném manželství stala vychovatel-kou domnělých sirotků Menharta z Hradce(asi 1390−1449). Po své smrti vystupovalajako ochranný duch rodiny pánů z Hradcea také pánů z Rožmberka. G. Jungbauersoudil, že vzorem pro b. p. byla hraběnkaKunigunde v. Orlamunde (zemř. 1351). Po-věst vypráví, že se z lásky k norimberskémupurkrabímu Fridrichu v. Hohenzollern stalavražednicí vlastních dětí. Její duch údajněobcházel na Plassenburgu v Horní Falci,postupně se objevovala i na ostatních sídlechHohenzollernů, např. v Bayreuthu a Berlíně.Od 16. stol. byl s Hohezollerny spřízněn rodRožmberků. 1561 se Vilém z Rožmberka(1535−1592) oženil se Sofií, dcerou kurfiřtaJoachima II. z Brandenburgu (1505−1571).Podle Jungbauera se tato pověst mohla v j.Čechách rozšířit prostřednictvím Vilémovymanželky a jejího služebnictva, ale také semohla připojit k pověstem již dříve tradova-ným. B. Balbín čerpal ve svém díle z před-chozích zpráv i z ústního podání. Perchtaz Rožmberka pečovala rovněž o to, abybylo na Zelený čtvrtek dodržováno hoštěníchudých sladkou kaší. Jméno Perchta máurčitou souvislost se zvykoslovnou bytostí.Obchůzky percht byly vázány na vánoční ob-dobí. Perchta, mytická bytost z germánskéhopodání, obcházela v období kolem Tří králůhospodářství a dohlížela na jeho chod. Natuto souvislost poprvé upozornil J. Grimm(1785−1863). Zde lze postihnout i jádropův. numinózních pověstí.Lit.: J. V. Grohman: Sagen aus Böhmen. Prag1863; F. Wollman: Pověst o bílé paní v lite-ratuře a tradicích českého lidu. NVČ 7, 1912,s. 145−180, 193−210; G. Jungbauer: Deut-sche Volkskunde mit besonderer Berücksichti-gung der Sudetendeutschen. Brünn – Prag – Rei-

chenberg 1936; D. Klímová: Katalog horňáckýchlidových vyprávění. In: Horňácko. Brno 1966;A. Sedláček: Historické pověsti lidu českého.Praha 1972. [bš]

Bílá sobota, poslední den Svatého týdne, densváteční a přelomový, kdy křes�ané očekávajívrcholný akt Velikonoc, zmrtvýchvstání Ježí-še Krista. Klíčovým časem, dělícím obřadníformou Svatý týden a Velikonoce, je prvnízvonění v kostele (při Gloria slavnosti Vzkří-šení): sem se také podle pramenů z 2. polo-viny 19. stol. soustředily lidové obyčeje sva-tého třídení. Doba prvního zvonění se mě-nila s církevními reformami, které Vzkříšenínavracely původním nočním hodinám neboalespoň času po západu slunce. Název B. s.je odvozen od bílého roucha novokřtěnců,kteří ve středověku při velikonoční vigilii při-jímali křest. Církevního původu je též staro-české označení Veliká sobota (od Veliké no-ci). Na B. s. doznívá řád a tradice Svatéhotýdne a svatého třídení: zákazy prací, půsta lidové obyčeje očistného a ochranného vý-znamu konané prostřednictvím vody, ohněa hluku. V pramenech 19. a 20. stol. je naB. s. doloženo obřadní umývání pramenitouvodou (sněhem, ojediněle mlékem), zažíháníohně, spalování smetí, hlučení k vypuzení ha-věti z domu, tlučení na kapsu, cinkání penězia klíči a zvl. třesení stromy za příští úrodu.Tyto úkony posvěcovala doba konání: ránopřed východem slunce a čas prvního zvoně-ní v kostele. B. s. je posledním dnem hrká-ní chlapců, spojeného s obchůzkou a vybírá-ním odměny. B. s. je také posledním a oje-dinělým dnem vynášení smrti, na Valašskuvyhánění (věšení) kysela. Pod tímto názvem,který vyjadřoval konec půstu (kyselo, kyseli-ca jako postní pokrm), chápali lidé výstřel-ky mládeže spojované místy s veřejnou kriti-kou nepořádných rodin (vytahování hospo-dářského nářadí na střechu, na strom, oje-diněle též věšení mužské figuríny na stromjako znamení konce zimy). Další skupina ob-řadů a obyčejů je spjata s církevním životem.Na velkopáteční katolickou tradici navazujehlídání božího hrobu, střídání stráží u boží-ho hrobu, ojedinělé jsou zmínky o nočnímobyčeji žen: hledání Ježíše. S B. s. je spojenosvěcení ohně, vody, částečně pokrmů; díkyhistorickým zprávám o sporech mezi husityjsou v Čechách obřady svěcení na B. s. dolo-ženy v 1. polovině 15. stol. Vrcholem B. s.,Svatého týdne i liturgického roku je slavnostVzkříšení. Proto má na B. s. základní významsymbolika světla (oheň, svíce) spojená s veli-konoční myšlenkou zmrtvýchvstalého Ježíše.Církev už v 8. stol. přijala do své soustavylidovou tradici jarních ohňů. Její pozůstat-ky dokládají v č. zemích jen ojedinělé zprávyo zakládání ohňů na kopci nebo na zahra-


bilingvismus 54

dě na B. s. před východem slunce (Valašsko)a v čase pašijí (Slovácko). Katolická mešní li-turgie začíná na B. s. zapalováním a svěcenímtzv. nového ohně, který se zažíhá křesánímpod širým nebem u kostela (na jeho východnístraně, na hřbitově). V ohni se spalují zbytkysvěcených olejů (v některých krajích je dolo-ženo též spalování jívových ratolestí a křídy,soli, tj. všeho z tzv. tříkrálového daru), odnového ohně se pak zapaluje a světí paškál.K církevnímu svěcení ohně se připojil lido-vý obyčej přinášet ke svěcení dřevo (polínkanebo lískové, březové, klokočové či osikovéhůlky, ve vinařských krajích též vinohradnic-ké kůly) a celý obřad dostal lidový název pá-lení Jidáše (Jidášův oheň). Z. Winter dokládáv Čechách církevní pálení Jidáše v 16. stol.,a to i u protestantů. Užívalo se také označe-ní Jidášova brada (koudel namotaná na tyči,trčící z kazatelny jako znamení pomíjivostisvěta). Podle pramenů z 19. a 20. stol. vy-ráběli hospodáři ze svěceného dřeva křížky(Jidášovo dřevo, Jidášovy křížky), které spo-lu s jívovou ratolestí zapichovali do polí ne-bo též zastrkovali za krov, aby pole a důmochránily od škody (hromu, blesku, krupobi-tí). Stejnou funkci plnily zbylé oharky nebouhlíky ze svěceného ohně; házely se do stud-ny, po poli, do nového džbánu s vodou (lé-čivý prostředek, nápoj dobytku). Obyčeje sesvěceným dřevem umocňovalo vykropovánípolí, domu, hospodářských prostor a dvorasvěcenou vodou (ojedinělý je lidový názevJidášova voda). K rituálu B. s. patří pečeníobřadního pečiva (mazanců, beránků). Nocz B. s. na Boží hod velikonoční byla v lidovétradici časem veřejného projevení často skrý-vaných milostných vztahů, které prozrazo-valy chodníčky lásky, cestičky vysypané ře-zankou (popelem, pískem, pazdeřím, kuku-řičným šustím aj.) a vykropené vodou nebovápnem mezi domy zamilovaných.Lit.: J. K. Hraše: Jidášovy kříže. ČL 5, 1896,s. 584; J. Michal-Dvorecký: Ze života maléhoSlovácka. Vlas 20, 1903/1904, s. 608−609;A. Václavík: Výroční obyčeje a lidové umění.Praha 1959. [vf]

bilingvismus [z lat.], dvoujazyčnost – jazy-ková situace, v níž jednotlivci nebo skupinystřídavě používají dvou (nebo více) odliš-ných jazyků na úrovni jazyků mateřských.Mají-li oba jazyky totéž postavení, a� v mysliuživatele, nebo ve společenství, mluví seo b. ve vlastním slova smyslu. Naproti tomumá-li jeden z jazyků sociálně a politicky nižšístatus, hovoří se o diglosii, jež se v původnímpojetí C. A. Fergusona (1921−1998) vzta-huje pouze na dvě variety jednoho jazyka,koexistující v rozsahu celé řečové komunity(francouzština a haitská kreolština, spisovnáa hovorová arabština). Etnologicky je dů-

ležitý skupinový či sociální b., jenž nemusíznamenat dvoujazyčnost všech členů spo-lečnosti. Ve skutečnosti většina příslušníkůoficiálně vyhlášené mnohojazyčné země mů-že být monolingvní, nebo� odlišné jazykyjsou teritoriálně odděleny víceméně stálýmihranicemi (Belgie, Švýcarsko). Skupinový b.(multilingvismus) je běžným jevem a většinastátů světa vykazuje více než jeden jazykna nativní úrovni. Je to přirozené: celkovýpočet jazyků je asi pět tisíc, zatímco státůsvěta je kolem dvou set. Sociální b. je pra-vidlem v hraničních oblastech bu� proto, žedochází ke stálé komunikaci, nebo proto, žepůvodní jazykové kontinuum bylo svévolněpřerušeno politickými hranicemi. Dobrýmpříkladem může být románské jazykové kon-tinuum sahající od Portugalska po Itálii.Lit.: C. A. Ferguson: Diglossia. Word 15, 1959,s. 325−340; J. A. Fishman (ed.): Advances inthe Study of Societal Multilingualism. The Ha-gue 1978; F. Grosjean: Life with Two Langu-ages. Cambridge 1982; K. Hakuta: Mirror ofLanguage: The Debate on Bilingualism. NewYork 1986; V. Soukup: Dějiny sociální a kulturníantropologie. Praha 1994, s. 204−206, novévyd. 2004, s. 566−569; Z. Salzmann: Jazyk,kultura a společnost. Úvod do lingvistické antro-pologie. Praha 1996 (ČL 83, 1996, suplement),s. 80−82, 120. [fv]

biologie folkloru viz ekologie folkloru

biřmování [z lat.], římskokatolický církevníobřad potvrzující příslušnost k církvi přijatoupři křtu, tradičně označovaný jako svátostkřes�anské dospělosti. Výraz je z latinskéhofirmo (upevňuji, posiluji). – Způsob udílenítéto svátosti a její výklad se v průběhu vývojeměnily. V raně křes�anském období následo-valo b. hned po křtu, který se udílel dospě-lým. Zhruba od 6. stol., kdy se ve větší mířezačali křít novorozenci, se b. uděluje zpravi-dla ve věku 7−14 let. Při b. přijímá biřmo-vanec za asistence biřmovního kmotra jmé-no, jež má být odlišné od jména křestního.B. uděluje obvykle biskup celé skupině biř-movaných. Jedním ze stěžejních aktů obřaduje pomazání čela biřmovance křižmem (směsíolivového oleje a balzámu) a prosba o sesláníDucha svatého. Do 1. světové války se biřmo-vanci často účastnili b. ve slavnostních prů-vodech se svíčkami v ruce, ve vesnických far-nostech biskupa slavnostně vítala obecní čiměstská rada a učitelé. V rodině biřmovanceobvykle proběhla větší či menší slavnost spo-jená s jeho obdarováním biřmovními kmot-ry. V protestantských církvích je obdobou b.konfirmace, v pravoslaví myropomazání.Lit.: F. Dölder: Das Sakrament der Firmung.Wien 1906; J. R. Tretera: Církevní právo. Pra-ha 1993. [vsch]

biskvit viz bělnina

bižuterie, drobné ozdoby oděvu vytvořenéz levných materiálů, často domácky zho-tovené. V lidové kultuře jsou to knoflíky,sponky, korálky, umělé kytice nebo součást-ky spojené s obřadním oděvem jako svateb-ní čepení, mládenecké a rekrutské kyticead. V mnohém b. souvisí s lidovým šper-kem. Vedle toho výroba skleněné b. patřilav 19. stol. k rozšířeným formám domácképráce. – Knoflíky byly přirozenou a nutnousoučástí oblečení, ale měly i výzdobnoufunkci. Výrobky z 18. a 19. stol. patří k jed-noduché šperkařské práci: zachovala se řa-da litých knoflíků (různě tvarovaných, zdo-bených ražbou) i knoflíky vytvořené z dobo-vých mincí zdobených vsazeným sklíčkems přiletovaným drátěným poutkem. Přišíva-ly se k mužským vestám, větší ke kabátům.Také na ženských krojích z počátku 19. stol.byly zajímavé práce tohoto typu, např. háč-ky z roztepaného drátu nebo spínátka zedvou knoflíků spojených řetízkem. Mužskékabáty dostaly v průběhu 19. stol. hladkémosazné knoflíky (kabát s vestou a kabát-kem z Plzeňska, kde jsou kolem okrajecelé řady lesklých knoflíků). Ženské oděv-ní součásti vyžadovaly drobnější knoflíkya dekorativnější styl b. Existovalo mnohodrobných knoflíčků ze skla a porcelánunebo vsazených do plechových manžetekv různých barvách a tvarech. Knoflíčky sečasto užívaly nejen k zapínání, ale vytvářelyozdobu oděvu; byly běžným tržním a pou- ovým zbožím. Podobné bižuterní ozdobysloužily i jako dekorativní špendlíky, kterévystřídaly starší litá a tepaná spínátka u lím-ce ženských košil. Např. na Chodsku sev 2. polovině 19. stol. začalo užívat levnýchpou ových spínátek z foukaných skleně-ných korálků (blunky). – Také čepení prodružice se vytvářelo z foukaných korálků,plíšků a umělých kytiček. Tyto slavnostníúbory hlavy nelze jako celek řadit mezib., ale uvedené kupované prefabrikáty bylyjejich součástí a často základním materiá-lem. Podobně tomu bylo i u mládeneckýchozdob, rekrutských kytic, ozdob na kloboukz umělých kvítků a skleněných perliček. –Náhrdelníky náležely k samostatným bižu-terním doplňkům. Levné a domácky praco-vané byly korálky navlékané ze skleněnýchperliček, hl. červených barev, ale i oblí-bených foukanic s leskem zlata a stříbra.Podobné levné náhrdelníky provázely řadučeských krojů jako součást dívčího oblečení.Zvláštností jsou náhrdelníky na Doudleb-sku, vytvořené z koření hřebíčku a skleně-ných foukanic. Šlo nejen o ozdoby oblečení,ale zároveň o voňavou kosmetiku. – Jehlicedo účesu jako bižuterní ozdoby se domácky


55 blatský kroj

vyráběly z různých drátků a korálků. Výraz-né byly v oblasti Mladoboleslavska třeslice.Lze je řadit ke šperkařské práci, avšak tech-nikou a materiálem jsou amatérské. Vytvá-řely se z mosazného drátu nahoře stočenéhodo velkého oka. Na něm byla napnuta vlák-na jemně stáčeného drátku a pak přivěšenypohyblivé korálky a flitry (v účesu se při po-hybu třásly, odtud název ozdoby). Několiktakových jehlic si družice zabodla na temenido účesu a celek vytvořil dojem křehké ko-runky. Podobně vznikaly i jiné jehlice a oz-doby. – Sponky z tepaných drátků a korálkůse vytvářely také domácky, např. ke šně-rovačkám v Podkrkonoší. Mosazný drát sestočil do háčku a očka, celek se pro zpevněníroztepal a zpevnil obtočením drátku, naněmž byly navlečeny korálky. Vznikla účel-ná ozdoba přepínacího pásku šněrovačky.– Mezi cetky a oblíbené bižuterní zboží lzepočítat i dětské prstýnky se skleněnými ka-mínky, sponky a jehlice do vlasů se skleně-nými korálky a kytičkami z lisované barevnéhmoty, kytičky z vosku, dětské korálkovénáramky a další obecně rozšířené drobnos-ti, které levným a jednoduchým způsobemdekorovaly a doplňovaly lidový oděv. –Výroba b. byla charakteristickým odvětvímdomácké výroby v okolí Jablonce n. Nisou,na Hořicku i jinde. K rozvoji výroby došlood 1. poloviny 19. stol. Nejstarší formou b.byly skleněné perly, lisované perly se vyrá-běly až od 2. poloviny 19. stol. v souvislostise zavedením výroby černého skla. V 80. le-tech 19. stol. počíná produkce skleněnýchnáramků. Od konce 19. stol. se podomáckupřestaly zhotovovat skleněné korálky (pozavedení strojové výroby se nejdéle udrželyna Semilsku). Většina výrobků šla na za-hraniční trhy (Evropa, Indie, jihových. Asiea Dálný východ, Afrika, Amerika).Lit.: K. Kverka: Perlařství. Český domácí průmyslv Podkrkonoší. In: Zpráva o činnosti Průmys-lového muzea Podkrkonošského v Hořicích zarok 1905 a 1906. Hořice 1907; E. Domluvil:Knoflíky a spony moravských Valachů. ZprávyWaldesova musea 3, 1918, s. 48; F. Bílek: Per-lařství v našem kraji. Pod Zvičinou 8, 1932/33,s. 86−88, 93−95; B. Šotková: Kroj mladobo-leslavský. In: Šijeme kroje. Praha 1940; D. Strán-ská: Lidové kroje v Československu I. Čechy.Praha b. r. [1949]; H. Johnová: Sponky jakosoučást lidového oděvu. SN 6, 1958, s. 3−126;J. Orel: Perle�ové spony k valašskému kroji. Val.10, 1966, s. 36−42; J. Langhammerová: Lidovýoděv v českých zemích. ESMR III, s. 43, 46, 58;V. Scheufler: Domácká výroba v českých zemích.EAČMS II, s. 21−25. [jl]

Blaník, vrch nedaleko Vlašimi proslulýnárodní pověstí, jejímž jádrem je mezi-národní motiv spící vojsko v hoře. Jedná

se o dvojkopec u obce Louňovice, velkýa malý B. Je spojen s postavou knížete Vác-lava (asi 907−935). V evropské tradici ses motivem vojska v hoře spojují významnéhistorické osobnosti: v románských zemíchkrál Artuš (6. stol.), v germánských zemíchFridrich Barbarossa (kolem 1125−1190),u jižních Slovanů kralevic Marko, u Slo-vinců král Matyáš, v Polsku sv. Jadwiga(Babia góra) a v Tatrách Boleslav I. Chrab-rý (966 n. 967−1025). Na Slovensku jeopředen pověstmi kopec Sitno, v NěmeckuKyffhäuser. – Tradice o vojsku v hoře nenív Čechách omezena jen na B., vztahuje se i nařadu výrazných regionálních lokalit, jako jeOškobrh na Poděbradsku (Paměti F. J. Vavá-ka), Turov na Náchodsku, Svídník na Tábor-sku a podle T. Vernalekena (1812−1907)i hora Říp (Georgsberg), Radhoš�, Buchlovad. V B. odpočívá vojsko sv. Václava, abypřišlo zemi na pomoc, až s ní bude nejhůře;někdy se hovoří o zbrojnoších Zdeňka Zás-muckého (1. polovina 16. stol.), který sesem uchýlil po ztracené bitvě nebo prchalpřed trestem za zabití soka. Podle obecnýchpředstav se vojsko v určitý výroční den nablízké louce cvičí v boji. Důkazem přítom-nosti vojska v hoře je pramen tryskající naúpatí, který bývá rmutný, protože v hoře jsouustájeni koně. Podle lokální pověsti spatřilvojsko na louce svědek, který poblíž pásl ne-bo konal nějakou selskou práci; dívku, kterátu žala trávu, zbrojnoš poprosil, aby přišlarytířům poklidit: vrátila se z hory ne za den,ale za rok. Po roce se vrátil i pastýř, který zdehledal zbloudilou ovci, a také kovář, jenž jepožádán, aby nově okoval rytířům koně. Zaodměnu dostane smetí či koňské kobližky,zklamán je vysype z pytle na zem, doma na-lezne na dně zbytek proměněný ve tři dukáty.Námět o Z. Zásmuckém podle německépředlohy zpracoval a 1799 vydal jako knížkulidového čtení V. M. Kramerius, V. K. Klicpe-ra (1792−1859) napsal o B. divadelní hru,B. Smetana (1824−1884) vřadil jako jedenz národních symbolů symfonickou báseňBlaník do cyklu Má vlast (1874−1879).Také v Polsku je spící vojsko v hoře oblíbe-ným námětem (50 variant, shodně s českoutradicí o cvičícím vojsku, o kováři a o pastýři,který hledal zatoulané dobytče). Námětpojali do svých souborů oba nejvýraznějšípopularizátoři českých národních pověstí,A. Jirásek i A. Sedláček (1843−1926). – Nazačátku 50. let 20. stol. zachytila výzkumnáskupina folkloristů v Louňovicích svéráznýohlas podání proroctví slepého mládenceo poslední bitvě. Má se konat mezi oběmaBlaníky a mělo by jí předcházet zjevení vou-satého kněze. 1945 prý k tomu bylo blízko:ustupovalo tudy německé vojsko a v okolíshodou okolností jeden kněz kvůli kožní

chorobě požádal o dispenz, aby se nemuselholit. V obci znali také tradici o rmutné voděv blanickém prameni.Lit.: katalogy lidové prózy (viz): PBL 8256;L. G. Thormunk: Illustrierte Chronik vonBöhmen I. Praha 1853, s. 834; T. Verna-leken: Mythen und Bräuche des Volkes inOesterreich. Wien 1859, s. 109, 112, 116;Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtářemilčického z let 1770−1816. Vyd. J. Skopec.Praha 1907−1938, II/1, s. 58; V. Tille: Soupisčeských pohádek II/2. Praha 1937, s. 439−444;J. Jech – D. Rychnová: Předvýzkum lidové prózyve východní polovině Čech. ČL 42, 1955, s. 61;A. Jirásek: Staré pověsti české. Praha 1956,s. 260−263; A. Sedláček: Historické pověsti lidučeského. Praha 1972. [dk]

Bla�ácko viz jihočeská Blata

Žena v blatském kroji. 2. polovina 19. stol.

blatský kroj, lidový oděv bohaté zemědělskéoblasti, charakteristický barevnou výšivkous množstvím aplikací. Jeho vrcholné vývo-jové stadium spadá do 50.−70. let 19. stol.,v aktivní podobě se udržel do 90. let 19. stol.Nosil se v obcích mezi Soběslaví a Hlubo-kou n. Vltavou. Hranici s krojem táborskýmtvořila Planá n. Lužnicí, Doubí a Želeč naseverozápadě a na severovýchodě německáenkláva v okolí Jindřichova Hradce. Smě-rem k Třeboni byl přechod plynulý, protožezdejší kroje (dříve zaniklé) měly velmi po-dobný charakter. Úrodná soběslavská Blatavytvořila podmínky pro vznik osobité lidovékultury, projevující se v materiální oblasti hl.v architektuře a kroji. – Zbytky původnícharchaických forem kroje se nejdéle ucho-valy v obřadní úpravě ženské hlavy. Nevěsta


blázen 56

Lidové typy z okolí Jindřichova Hradce. Konec 19. stol.

a družičky měly vlasy spletené a stočené v týlea pokryté prostředkem, hedvábnou látkous aplikacemi a zrcátky. Kolem prostředku seovinul pentlík, stuha vyšitá dracounem, a zestran se do vlasů zapíchaly jehlice s ozdob-nými hlavicemi. Kolem čela byla převázánaširoká černá stuha. Na temeno hlavy se při-pevnila korunka, malý košíček plný tzv. tře-sutého zlata a umělých kvítků. B. k. zachovalvýjimečný způsob sváteční úpravy hlavy mla-dé ženy v prvním roce po sňatku. Na měkkýčepec renesančního tvaru, lemovaný kolemobličeje krajkou, se přes čelo vázala rouška,stuha pokrytá kovovými aplikacemi, a na nizavíječka, plena obdélného tvaru zdobenájednodušší výšivkou, upravená kolem tvářído bohatých záhybů. Po roce mladoženkaodložila zavíječku a nahradila ji čtvercovouplenou. Blatská plena z 2. poloviny 19. stol.měla značné rozměry (až 240 × 220 cm).Nosila se s cípy překříženými pod bradoua svázanými na temeni, aby mohla dobřevyniknout barevně sladěná výšivka s domi-nujícím motivem kulatého květu, postupnědoplňovaná korálky a flitry. Nejmladší kusymají výzdobu až přebujelou. V polovině19. stol. se plena stala součástí dívčího sváteč-ního kroje. Nosila se ve stejné úpravě (ovšembez čepce), vázaná přes vínek, tj. širokoučernou stuhu pošitou skleněnými korálky.K všednímu kroji ženy už od 40. let 19. stol.nosily obvykle velké tištěné šátky s barevný-mi okraji, vázané v týle. Sváteční košile měly

vyšité náprsenky a balonové rukávy, kterébyly od 70. let 19. stol. nahrazoványhladkými úzkými rukávy válcovitého tvaru.Živůtky měly počátkem 19. stol. výrazněempírový, vysoko posazený pás a šněrovánípřes podložku (punt). Postupně se prodlu-žovaly a klasická forma blatského živůtku(lajblíku) přesahovala na boky okrajem tva-rovaným do kulatých zubů. Všední sukněse šily z domácích pláten a kanafasů. Kesvátečnímu kroji v 1. třetině 19. stol. patřily

Mladí manželé v blatských krojích (podleJ. Mánesa). 1. polovina 19. stol.

sukně z vlněných nebo polovlněných látek.Byly oblíbeny tóny fialové, černé, zelenéa modré. Okraje lemovala hedvábná stuhababorka. Paleta materiálů i barev se postup-ně obohatila a lemovací stuha se rozšířilaa posunula asi do výšky kolen. Pracovnízástěry se šily z domácích pláten, svátečníbyly hl. bílé, zdobené podobně jako pleny,nebo z barevného hedvábí. Plocha zástěry sepostupně zmenšovala. Její nejmladší formoujsou jazýčkové fěrtochy se zaoblenými rohy,zdobené i aplikací z rybích šupin. Kabátkyvdaných žen byly jako ve většině oblastí pův.upnuté ke krku, s úzkými rukávy, v tlume-ných odstínech soukenných látek. Asi od po-loviny 19. stol. je nahradily obvyklé špenzry.Do výstřihu kabátků, špenzrů i živůtků sevkládaly barevné hedvábné šátky. Punčochyzachovaly téměř do zániku kroje červenoubarvu. Nosily se k nim nízké rokokové pan-toflíčky. – Pro mužský sváteční kroj vrchol-ného období jsou typické župany, dlouhé,od pasu rozšířené kabáty ze světlého, pozdějizeleného sukna (i z domácího plátna). V ziměse nosily malované kožichy pošité pestrýmiřemínky. Starší vesty byly upnuté a dlouhé,koženky žlutavých barev výrazně široké,volné. Původní modré punčochy a střevícenahradily punčochy bílé a holínkové boty.Starší generace měla dlouho v oblibě černéširáky a válcovité beranice s mašličkami postraně. Ke sváteční vyšívané košili se nosilbarevný šátek na krku. Mužský b. k. bylod 60.−70. let 19. stol. vytlačován běžnýmměstským oděvem.Lit.: F. Lego: Kroj a vyšívání lidové na Blatech.ČL 6, 1897, s. 149−152; 7, 1898, s. 152−154;A. V. Novotný-Kolenský: Velká Blata. ČL 14,1905, s. 117−118; E. Fryšová: Ornamentjihočeský. Kolín 1902; M. Prunerová: Táborskov minulosti a přítomnosti. Tábor 1940; E. Fryšo-vá: Jihočeská Blata. Praha 1913; M. Prunerová:O starém kroji lidovém u nás. In: Jubilejní sborníkměstského musea v Soběslavi 1897−1947.Soběslav 1947, s. 42−53; D. Stránská: Li-dové kroje v Československu I. Čechy. Prahab. r. [1949], s. 173−185; A. Skálová: Blatskýkroj. ČL 4, 1949, s. 73−84; J. Langhammerová:České lidové kroje. Praha 1994, s. 79. [iš]

blázen, duševně chorý, choromyslný – člo-věk trpící duševní chorobou; v pospolitémživotě ten, kdo se svými činy či ústními pro-jevy odchyluje od obecně přijímané normy.Pro b. je řada hovorových synonym: ne-rozumný, pošetilý, bláhový člověk, bláho-vec, bloud, cvok, pošetilec, magor, člověkpotřeštěný, potrhlý (pro něco přemrštěněhorující), šašek, figurka atd. Blázni byli téžoznačováni jako lidé boží (tj. osoby, kterénemocí pozbyly rozumu nebo nedospělyk jeho obvyklé míře). Pojmenování odráželo


57 bouda

i vztah ostatních lidí k těmto jedincům.Chovali se k nim šetrně a vlídně, snažilise je neurážet, a když je zvl. děti obtěžovalypříliš dotěrně, brali je v ochranu. Blázni takpožívali zvláštních ohledů.Lit.: V. Řezníček: „Lidé boží“ na Náchodsku.ČL 20, 1911, s. 161−168. [ka]

Blažej, vl. Blasius (umučen 316 Arménie),biskup a mučedník, světec (3. 2.). Lid. senazývá též Blažek. Je jedním ze Čtrnáctipomocníků v nouzi, uctívaný jako patronřady řemeslníků (obuvníků, krejčích, tkal-ců, koželuhů), lékařů a obchodníků, jakovýznamný agrární patron (zejm. domácíchzvířat, počasí) i ochránce proti řadě nemo-cí (bolestem krku a zubů, kašli). O staro-bylosti jeho kultu v Čechách svědčí např.stáří patrocinií kostelů v Olomouci, Plzencia jinde. – Liturgické oslavy dne památkysv. B. byly provázeny svěcením a oběto-váním svící, žehnáním vody, vína, chlebaa od 16. stol. svatoblažejským požehnáním,blažejem. Den sv. B. se světil jako polovič-ní svátek, věřící se zdržovali těžších pracía přadleny předení. – Jeden z nejrozšířeněj-ších patronátů v lidovém prostředí, ochranaproti onemocněním horních cest dýchacích,vyšel z hagiografického momentu světcovyzázračné záchrany chlapce, který polkl rybíkost. Tento světcův patronát je znám již od6. stol. a souvisí s udílením svatoblažejskéhopožehnání, při němž kněz přikládal ke krkuvěřících dvě posvěcené svíčky ve formě kříže,popř. šátek (Podkrkonoší). Podle názorů no-sitelů tradiční kultury měl tento akt léčebnýi preventivní význam proti bolestem krku,záškrtu i vadám řeči, a to zejm. u dětí, prokteré byla o dni sv. B. návštěva mše svatépovinná (Frýdecko). Funkci léku i ochranyproti nemocím lidí a dobytka přičítali věřícíi svatoblažejské vodě, vínu a malým bochán-kům chleba, popř. houskám, které dávalyženy k požehnání a potom je prodávaly(Podkrkonoší). Na Slovácku pak lidé dávalikousek svěceného chleba do střechy jakoochranu proti požáru. – V agrárním prostře-dí byla z dalších světcových patronací vý-znamná ochrana chovného dobytka. K B. seproto obraceli v modlitbách zejm. pastýřistád a jeho jménem žehnali stáda po výhonuna pastvu. Označení B. jako vládce nad vlkya lítou zvěří, doložené v českém prostředína počátku 17. stol., vedlo některé badatele(A. Václavíka, Č. Zíbrta) k hypotéze, žeB. převzal úlohu pohanského ochránce stádboha Velese. Rolníky byl světec uctíván i jakojeden z patronů počasí, a to zejm. v souvislos-ti s větrem a vichřicemi. Modlením otčenášeo svátku B. chtěli věřící např. dosáhnouttoho, aby vítr neponičil úrodu lnu (Nýrsko).Na Šumavě se do větru sypala mouka, sůl

a popel, aby se vítr ztišil. Účinek tohotoaktu byl vyšší, pokud jej provádělo dítě na-rozené v neděli, nedělňátko. – Den sv. B. byljedním ze žákovských svátků. Kolední ob-chůzky školních dětí s učiteli či samotnýchškoláků (svatoblažejské vojsko, chození s bla-žejem), zmiňované od 14. stol. a udržujícíse místně do počátku 20. stol., byly rozší-řeny především na Moravě (a Slovensku),zatímco v Čechách převažovaly obchůzkysvatořehořské. Slovní a písňový doprovodobou typů obchůzek byl prakticky totožnýa shodná byla i jejich funkce. Zajímavý do-provodný moment těchto obchůzek z okolíŽdánic u Kyjova podchytil A. Václavík a in-terpretoval ho jako pozůstatek původníchiniciačních obřadů. Jedna z matek blažejůvystrojila všem koledníkům hostinu, na niž sichlapci objednali i muzikanta. Po určité doběje však odehnali bitím dospělí mladí muži,aby se pobavili místo nich. – První příznakypříchodu jara po svátku B. a začátku novéhoobdobí vyjadřují např. pranostiky: Na sva-tého Blažeje skřivan pije z koleje; na svatéhoBlažeje kamínek se ohřeje. Původní významsvátku dokládají i pověrečné představy, kterépřisuzují slunečnímu svitu o tomto dni pozi-tivní účinky (mladíky neodvedou na vojnu,dívky se provdají, lidé budou v tom rocezdraví, na polích se hojně urodí). V. t. Řehoř,svátostina.Lit.: Č. Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje. Pra-ha 1890; F. J. Čečetka: Památka svatého Blažeje.ČL 9, 1900, s. 223; A. Václavík: Výroční obyčejea lidové umění. Praha 1959; F. Jílek: Ze životanašich předků. Liberec 1960, s. 187; A. Sulitka:Zvykoslovné a poverové reálie Frýdecka v po-zostalosti J. Vochalu. ČL 67, 1980, s. 89. [lk]

blesk viz bouře

bludné duše, bludičky, světýlka – démonic-ké bytosti charakteristické pro okruh lokál-ních pověstí a memorátů. Něm. výraz Irr-licht je doložen 1644, Irrwisch je už 1540u M. Luthera (1483−1546), franc. feu folletv 17. stol. Hesla bludičky a světýlka zpraco-val pro Riegrův Slovník naučný K. J. Erben.– O b. d. se vyprávějí četné drobné epizo-dy. Podle obecných představ se jedná o dušezemřelých, které nenalezly pokoje a bloudísvětem, dokud jim nebude odpuštěno. Jak jev povaze démonů, nesnášejí všetečnou po-zornost nebo posměch. K nejrozšířenějšímepizodám náleží vyprávění o pocestném, kte-rý na ně zahvízdá. Bývá to bednář: nese na zá-dech necky, pod které se ukryje, když hvízdá-ním b. d. rozzlobil. Ráno jsou na neckáchvypálené stopy, jak po nich bludičky dupaly.K lokálním pověstem náleží příběhy o blud-né duši, která v podobě lucerny doprovodi-la nočního chodce až k domu nebo posvíti-

la formanovi, když spravoval zlámané kolo.Jestliže se jí za poskytnutou službu křes�anskypoděkuje, je vysvobozena (obdobou je rče-ní pozdravpánbůh jako reakce na kýchnutí).Časté je rovněž líčení příhody, kdy zlomyslnýsvětlonoš usedl na vůz a zatížil ho tak, že koněnáklad neuvezli. Zkušený vozka ví, že zde ne-pomůže modlitba, ale že je naopak třeba za-klít. B. d. podle obecných představ také vodímračna a způsobují průtrž nebo krupobití.Lit.: HDA 4, 1931/32, sl. 779−785 (Irrlicht).

[dk]

bohyně viz božec

boty [z franc.], bakančata, botky, boty s ko-lenama, bufy, čižmy, parýsky, shrnovačky– vyšší, zpravidla kožená obuv, řemeslnězhotovená, holínková nebo šněrovací, s po-dešví a svrškem. Tvar b. podléhal vlivůmkosmopolitní módy. Byly typické spíše prooděv mužský. B. s vysokými holeněmi se stalyběžnou součástí lidového oděvu celé Evropyvčetně č. zemí. Starší formy vycházející zeškorní, tzv. shrnovačky, měly širší měkkouholeň, pod kolenem zahrnutou, mladší typyz 19. stol. (nošené místy i ženami) mají holeňpevnější, různě tvarovanou a zdobenou. Tytob. nahrazovaly starší nízký střevíc i ve sváteč-ním kroji. Nejmladším typem jsou šněrovacíkotníčkové b. mužské i ženské.Lit.: F. Hottenroth: Handbuch der deutschenTracht. Frankfurt a. M. 1892; Č. Zíbrt: Dě-jiny kroje v zemích českých od dob nejstaršíchaž po války husitské. Praha 1892; D. Stránská:Lidové kroje v Československu I. Čechy. Prahab. r. [1949], s. 47−48; E. Thiel: Geschichte desKostüms. Berlin 1963; O. Zítek: Lidé a móda.Praha 1962; L. Kybalová – O. Herbenová –M. Lamarová: Obrazová encyklopedie módy.Praha 1973; J. Langhammerová: Lidový oděvv českých zemích. ESMR III, s. 21−22. [iš]

bouda 1. jednoduché stavení z prken neboz jiného lehkého materiálu; pevný nebo pře-nosný, obvykle dřevěný přístřešek s pultovouči sedlovou stříškou. Slouží pro hlídače sadu,dřevorubce, lesní dělníky, uhlíře, rybáře,pastýře ad. k ukrytí před nepohodou, k od-počinku či k nocování. V Brdech, na Šumavěa jinde její konstrukci tvořily jen dva páryzkřížených svázaných tyčí spojených naho-ře bidlem. Obkládaly se slámou, rákosím,stromovou kůrou, větvemi, drnem. Uvnitřb. bylo nad zemí jedno nebo více prostýchkrátkých loží vystlaných slámou a pokrytýchhouněmi, uprostřed ohniště z kamenů, podlůžky se ukrývaly potraviny, nářadí a lepšíšat; 2. horská usedlost v Krkonoších (pozdějihorská útulna, chata, hotel). Letní boudyse budovaly od 17. stol. vysoko v horách(Luční bouda 1623) k sezonnímu ustájení


bouře 58

dobytka i jako útulek před deštěm pro pas-týře, hutníky, dřevorubce a pocestné; časemse měnily v trvalá obydlí s hospodářstvím.Od 2. poloviny 19. stol. poskytovali horalév boudách ubytování turistům a na přelomu19. a 20. stol. se b. stala synonymem prohotelové zařízení v Krkonoších; 3. dřevěný,výjimečně kamenný domeček: úkryt pro psa;4. v zemědělství druh sušáku na seno apod.;5. přeneseně podvod (ušít na někoho boudu);6. nář. krytá, prkny bedněná chodba podélbočních stěn domu (vých. Čechy); búda: zdě-námístnost, staveníuvinnéhosklepa (Slovác-ko); 7. kramářská, jarmareční b.: přenosnéskládací prodejní zařízení, sestávající obvyklezprodejníhostoluaprosté la�ovékonstrukce,přes niž je přetažena plachta tvořící střechuna ochranu zboží před nepohodou. Užívá sejí při trzích, poutích a podobných příležitos-tech. V. t. budní hospodářství.Lit.: J. K. Hoser: Das Riesengebirge und seineBewohner. Prag 1841; B. Moravec: Uhlíři v čes-kých lesích. ČL 7, 1898, s. 14−18; T. Lokvenz:Toulky krkonošskou minulostí. Hradec Králo-vé 1978. [jv]

bouře, bouřka – 1. přírodní jev provázenýblýskáním, hřměním, silným větrem a deš-těm, způsobený elektrickými výboji v atmo-sféře. Lidé se bouřky báli jako přírodníhoúkazu a obávali se jejích následků: požáru(od blesku) a škod způsobených vichřicí,lijákem a krupobitím. První bleskosvod po-stavil 1754 katolický farář P. Diviš, ale ven-kované ho zničili. Hromosvod se začal rychlešířit teprve potom, co jej 1860 zkonstruovalB. Franklin ve Filadelfii. Na českém a mo-ravském venkově se domy bez bleskosvodůřídce vyskytují ještě ve 2. polovině 20. stol.Uzavírání protipožární pojistky se na vesni-cích datuje převážně do prvních desetiletí20. stol. – Jako tradiční trvalou ochranupřed nepřízní počasí sázeli dříve u domůstromy (lípa, ovocné stromy, na Valašsku ja-san). Před úderem blesku měl chránit stavenínetřesk (nář. hromotřesk, lat. Sempervivumtectorum), rostoucí přímo na doškové střeše,obvykle u hřebenu, anebo na ohradních zíd-kách (tarasech) či sloupcích plotu. Vsazen dorůzných nádob kladl se i na šindelovou či tvr-dou krytinu střechy nebo na sloupky u vstu-pu do dvora. Před bouřkou chránily důmúdajně i vlaštovky. – Za odvrácení bouřek selidé celoročně modlili k Bohu, Panně Mariii některým světcům. Z nich nejdůležitějšímochráncem před požárem je sv. Florián, jehoždřevěnou sošku umís�ovali ve výklenku štítudomu či v bráně nebo jeho obraz věšíva-li ve světnici. Dům chránila voda svěcenána Tři krále (v kropence u dveří), svěcenéproutky lísky či jívy z Květné neděle (za trá-mem krovu, za obrázky ve světnici), některé

rostliny (klokoč, puškvorec), větvičky z břízya věnečky žehnané o Božím těle, skořápky zesvěcených vajec a uhlíky z velikonočníhoohně. Na Velký pátek se do okna kladlykřížky ze svěcených kočiček, o Božím tělese tam položil hlohový věneček, svěcenýklokoč se zavěsil v příbytku, na záp. Mo-ravě (Třebíč) navlékali svěcený věneček nahromničku. Jinde hlohový věneček kladlido okna až při bouřce. Na Zelený čtvrtekhospodyně bez smlouvání koupila nové koštěa hned jím zametla, aby do domu neuhodilo.– Blížila-li se b., snažili se ji lidé odvrátit.Bouřkové mraky rozháněli hlukem: zvoně-ním na kostelní zvon, střílením z ručnic i děl,práskáním bičů a troubením na pastýřskýroh, troubu či na velikou mořskou lasturuobvykle s kovovým nátrubkem (trouba protimrakům). Pro tento účel byla posvěcena,některá údajně samotným papežem. V ziměbyla jako obecní majetek uložena u starosty,zjara ji dostal obecní pastýř, který ji nejprvevytřel svěcenou solí a propláchl svěcenouvodou (okolí Milevska, konec 19. stol.), pakteprve dal do torny, aby byla při bouřcepohotově k dosažení. Doklady o troubenína rohy a lastury proti bouřce lze naléztv církevních zákazech už od 8. stol. Z tédoby pocházejí i zákazy zahánět b. hlukema zvoněním. Četné nápisy na historickýchzvonech svědčí o tom, že se jich užívalo takék tomuto účelu. Dokladem je i latinské rčenío zvonech: Vivos voco, mortuos plango, ful-gera frango. Nesmělo se zvonit umíráčkem,ten by údajně blesky spíše přivolal. V určitýchlokalitách existovaly zvony určené pouzeke zvonění proti mračnům. Přes církevnízákazy se zvyk udržoval místy ještě začátkem20. stol. Doloženo je též mávání mečem pro-ti mračnům nesoucím b. Nejrozšířenějšímzpůsobem ochrany byla zbožná modlitba

a znamení kříže: prosebník měl stát vždyčelem k přicházející bouřce. – Pozůstatkemmagicko-kosmologického systému byly způ-soby, jak mračna a bouřku zaříkat, zaklínat,zažehnat čarami či odvést jinam. Je známacelá řada zápisů složitých zaklínadel mračenz 16. a 17. stol. i z doby pozdější, stejnějako krátkých zaklínadel lidových z Čechi Moravy, v nichž se b. posílá do sousedníobce, ale hl. na neúrodné úhory, skály apod.,kde nemůže škodit: Stůjte, mračna, stůjte,kroupy, stůjte, blýskání! Zaklínám vás do lesahlubokého, do dubu vysokého, do dřeva stoja-tého a běžatého, tam sebou mla�te a třískejte,a lidem pokoj dejte! (Čechy) Podle tradičníhopodání nosí šedivá mračna za trest dušičkysebevrahů, zejm. utopenců. Nemohou-lije více udržet, mračna spadnou, spustí sekroupy nebo nastane průtrž mračen. Pokudněkdo mračna zaříká, ubohé dušičky tím trpí.Na Karlínsku prý zaklínač uviděl v mrakuvlastní utopenou dceru a na zaklínací knihumu padly tři kapky její krve. Mraky i kroupynosila také Meluzína, Větrnice. K usmíření jísypali do komína, rozhazovali do větru nebodávali za okno mouku, krupici a sůl, abymohla uvařit kaši svému dítěti: Fičí vítr v poli,Meluzínu hlava bolí. Dejte jí na okno soli, byvám nepotlouklo v poli! (Orlické hory) –Když b. přišla, domácí nejprve zabezpečilidům, chlévy, dobytek a drůbež, ale i úrodu.Pak položili na stůl bochník chleba, někdei sůl, rozsvítili hromničku a poklekli, aby semodlili příslušné modlitby. Někde navíc při-dávali pasáž z Evangelia sv. Jana Na počátkubylo slovo, jinde krátkou modlitbu: Kriste,králi, dárci spásy a věčného pokoje, smiluj senad námi! – Při zablesknutí nebo zahřměníse žehnali křížem a říkali: Pánbůh s námi,Panenka Maria nad námi! nebo Pánbůh s ná-mi a zlý pryč! O velké bouřce se soudilo: To


59 bouře

je boží dopuštění! Jako praktiku ochrannémagie lze vyložit zvyk vyhodit oknem koště,častěji lopatu a ohřeblo, užívané při pečeníchleba, popř. položit venku lopatu a ohřeblokřížem a opět jinde brány nebo hrábě zubyvzhůru (aby nepadaly kroupy). Ve Slezskuvyhazovali oknem čosk (nástroj k míchánímléka při přípravě sýra). Vedle předmětůz výbavy lidové magie bylo užíváno téžsvěcenin a předmětů, které přišly do stykus posvátným prostorem: kočičky z Květnéneděle a věnečky z Božího těla kladli za oknonebo je pálili na ohni včetně kousku chlebači několika obilných zrn (tím se dosáhlousmíření a uklidnění živlů). Na Hrčavě veSlezsku pálili polazničky, jedlové větévky,s nimiž se chodilo na sv. Štěpána koledovat;celoročně byly vetknuty za nadpražím nadedveřmi jizby. – Při zablesknutí se prý nebeotevírá, aby dal Bůh nahlédnout do své slávy.Blýská-li se zdálky, nebe se otevírá a otvorempohlíží archanděl Michael na čerty, kteříBoha dráždí. Když se blýská a hřmí, PánBůh jede v kočáře, kola drnčí a od koňskýchpodkov se jiskří a blýská, event. sv. Petrs Adamem kutálejí v nebi kuželky. Bouří-lia blýská-li se v dálce, říkají matky: To Pánbůhhrozí zlým dětem! Když hřmí zdálky a bouřkanepřichází, soudí se, že bouří stranama. –Blesk (v lidu zaměňován za hrom) se obecněnazýval boží posel, ve starých pramenechbyl označován také jako zlý, zlej, hromovástřela, hrom, anjel zlý apod. Představovali siho jako ohnivou či velikou kouli, ohnivéhokohouta nebo černou slepici. Na Chodskurozeznávali sedm druhů hromu: (1) bije dozemě, zabije, (2) pálí, (3) hasí, (4) taví, (5)bije do vody, (6) do stromů, (7) do skal.Blesk byl dvojí: studený (jenom tluče, bije)a horký (tluče a pálí). – Na blesk se nesměloukazovat prstem, ani se k němu obracet zády.Nesmělo se stát u okna, stát na prahu vesvětnici nebo v síni či po něm šlapat; bylotřeba vždycky práh překročit, jinak do domuuhodí. Bojácní se schovávali do almary, podpostel a nejbezpečněji se cítili pod peřinou.– Uhodilo-li, pak dům navštívil boží posel;když blesk zabil člověka, zasáhl ho božíposel. Zabil prý pouze toho, na koho muukázal anděl: mrtvý přijde rovnou do nebe.Boží posel však rád bije do křivopřísežníkůnebo do těch, kdo prosloví nehoráznou lež.Dokonce prý hromovou ranou udeří po zlémduchu, aby ho odehnal od člověka: pomáhátak andělu strážci. Panovala domněnka, žehromem vládne sv. Petr (jako nástupce po-hanského boha hromů Peruna). Svědčí o tomdětská velikonoční koleda z Moravy: SvatýPetr hřímá, natočí nám vína, abychom senapili, Pána Boha chválili, dejž to Bůh milý!Požár od blesku se měl hasit kozím mlékema do ohně vhodit osolený chléb. – S pomocí

�ábla mohou některé čarodějnice přivolathromobití. Odtud plyne i rčení, že někdo naněkoho svolává hromy a blesky a hromuje,když hlasitě a zle hubuje. Známá jsou i za-klínání: A� do mne hrom udeří, není-li topravda! Hrom do tebe! Aby ho hrom trefil!Hrom a peklo! Hrome! U sta hromů! Užívá setaké přirovnání: Jde mu to, jako když hrombije; je jako hrom do police; je to hromskápráce atd. a o velkém, neohrabaném člověkuse hovoří jako o hromotlukovi. O překvape-ném zlou zprávou se řekne: Zůstal, jako byho blesk srazil; jako by do něho udeřil blesk;skácel se jako bleskem zasažen. – Při prvníjarní bouřce se má třást stromem a zejm.něco těžkého zvedat (Když se ozve v májihrom, chy� kámen nebo strom!) nebo semají lidé zvedat navzájem, aby byli silnípo celý rok; je prý také dobře válet se pozemi. Při prvním zahřmění se lidé klepalikamenem na čelo, aby je nebolela hlava.Čím více zjara hřímá, tím větší bude úroda:země se otřásá a bude úrodná; když hřímáv zimě, bude rovněž úrodný rok. – Bouřkymezi Pannami Mariemi (mezi 15. 8. a 8. 9.)nemají prý již žádnou moc, vracejí se uždomů. Sv. Bartoloměj zahání bouřky domů;zavádí mraky a činí konec bouřkám; bouří-lina sv. Bartoloměje, bouří to po něm ještěvíce, atd. K tomuto dni (24. 8.), který platí zajakýsi počátek podzimu, se váže mnoho pra-nostik o bouřkách. Snad proti bouřce a ohnise zejm. v j. Čechách zavěšovaly svazečkynebo věnečky jeřabin do štítu domu nebok vrátkům. – Některé rostliny podle lidovévíry jsou dokonce symbolem blesku: např.netřesk (červené kvítky), hromové koření

(hromostřel, hromky), tj. chřest (červenébobule), a snad i řimbaba (hřímbaba), diviz-na, kapradí a petrklíč (obě poslední otvírajískály a zemi). Blesk odpuzuje líska, buk,netřesk, kopřiva, svěcená divizna a sušenérostliny trhané v předvečer sv. Jana Křtitelenebo svěcené při církevních slavnostech,jiné rostliny však pro svůj žlutý nebo červe-ný květ naopak blesk přitahují (vlčí mák),proto se lidé obávají je trhat, natož přinéstdo stavení. – Podle toho, který den neboměsíc bouří, se usuzovalo na počasí v příš-tím roce, na hojnost úrody, na to, kterýmplodinám se v sadě a v poli bude dařit, jak sebudou rodit děti, kolik lidí zemře, bude-live světě soulad či svár apod. – S bouřkouobvykle přichází liják. Říká se, že leje jakoz konve, že z nebe padají trakaře, dráteníci,vojáci. Kroupy bývají velké jako holubí,dokonce jako slepičí vejce. Úroda na polise proti nim chrání prosebnými procesímive stanovených dnech, kropením svěcenouvodou a v rozích pole vsazenými křížkynebo pruty ze svěcených velikonočních ko-čiček. Zaklínači neboli vodiči mračen mohlikroupy odvést od osení či obilí do pustýchhor. Takoví lidé si však nikdy nesměli oblécinaškrobenou košili a v zažehnávací modlit-bě se nesměli ani v jednom slově splést,protože by je kroupy utloukly. Známá jepranostika svatý Jan Burián mlátí bez cepůa hádanka: Který svatý mlátí bez cepů?Svatý Jan Burián (26. 6). Tento fiktivní svě-tec jako ochránce proti krupobití nahradilv obecném povědomí římské mučedníky4. stol. Jana a Pavla (Pavel má mezi atributyblesk a kroupy, snopy). Toho dne někde


božec 60

světili svíce podobně jako o Hromnicích.Ke krupobití se vztahuje také modlitbaz Hané: Pane Bože nebeské, jenom námtak nebléské! Pokločeš nám oseňó, kde setví milí podějó? Pane Bože, vesleš nás, vesleškající náš hlas!; 2. prudká hádka, pokárání,hlasitý odpor. Bouřit (rachotit) znamená téžprudce se chovat, protestovat, bouřit se pro-ti někomu, něčemu. Často se v tom smysluužívá slova b. přeneseně: strhla se nad nímbouře; doma z toho byla bouřka; bouřlivénadšení; vybouřit se; bouřlivák; buřič; kdoseje vítr, sklízí bouři (kdo činí zlo, bude jímsám postižen), a naopak bouře ve sklenicivody (zbytečný rozruch); 3. masový projevnespokojenosti: bouře husitské, svatodušní,selské, dělnické; 4. pánský klobouk s vyztu-ženým oblým dýnkem, obvykle černý, řídcei šedý (bouřka, buřinka). Byla to součástměstského oděvu převážně úřednickýchvrstev koncem 19. stol.; nosila se zhrubado 30. let 20. stol. Výjimečně se stále nosí(např. v Anglii); 5. nář. jaternicová polévka.V. t. déš , divoká honba, Jan a Pavel.Lit.: Č. Zíbrt: Staročeské výroční obyčeje, pověry,slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889;Č. Zíbrt: Seznam pověr a zvyklostí pohanskýchz VIII. věku. Praha 1894; K. Procházka: Českýlid s hlediska prostonárodně-náboženského. Pra-ha 1910; J. Schramek: Der Böhmerwaldbauer.Prag 1915; A. Žalud: Česká vesnice. Praha 1919;K. Plicka – F. Volf – K. Svolinský: Český rok. Léto.Praha 1950; I. Stolařík: Hrčava. Ostrava 1958;O. Nahodil – A. Robek: České lidové pověry.Praha 1959; J. Munzar: Medardova kápě. Pra-ha 1985. [ap]

božec, bohoň, vědomec, hojař, bohyně,vědma, hojitelka – představitel druhuléčitelsko-věštecké profese, známé zejm.na moravsko-slovenském pomezí v okolíStarého Hrozenkova, zahrnující diagnosti-ku a terapii nemocí i jiné rady, např. před-povídání budoucnosti, vyhledávání ztrace-ných předmětů, poznávání čárů i čarodějnicnebo přičarovávání lásky. Na rozdíl odčarodějníků, čarodějnic i šamanů se smí b.zabývat pouze magií bílou, tj. prosperitní,své schopnosti odvozuje od Boha a přisvých praktikách užívá vždy modliteb. Budívšak také obavy, protože údajně ovládá téžtajné a zlé praktiky. Název je nezjistitelnéhostáří. Božci jsou známí i na slovenské straněMalých a Bílých Karpat; v novější doběpřevládají ženy. Pracují metodou lití rozta-veného vosku nebo olova, někdy používajíi zrcadlo. Diagnózu i radu k léčbě doplňujípodáním vlastních bylinných léků. Podlelíčení J. Hofera b. slovem i gestem požehnávodu, s níž pracuje (š�astnou vodičku),a požádá ji, aby žádajícímu obmyla jehorány a svízele, a ty aby od něho odňal Bůh.

Pak zažehnává všechno zlo na černá, pustámísta a lesy, např.: Vy tam, křivočitelnicea čarodějnice, žádné moci tu nemějte!Od studena umývám; nerovnos půjčila,vrchovato ti vracím! Končí vždy slovemamen, někdy celou modlitbou. Roztavenývosk vlije do vody; zatímco voda vychládá,klade b. žadateli otázky týkající se jehonemoci či starostí. Z tvaru vychladléhovosku také věští budoucnost a dává dalšírady. Diagnózu určují božci i na dálku.O valašských božcích se vyprávělo, žedovedou zaklínat vředy a nádchu, odvádětkroupy z polí na lesy, pomáhat od čárůa kouzel a poznamenat nějakým trestemčarodějnice, dále vypátrat ukradené věcii zloděje a přičarovat lásku. V širokémokolí byli božci velmi známí, i když seproslýchalo, že své překvapivé vědomostio návštěvnících čerpají z jakési vlastní místnízpravodajské služby, která sleduje přícho-zího od prvního vstupu do dědiny. Profeseb. se dědí po přeslici či po meči, jménopak zůstává dlouho v paměti. Na přelomu19. a 20. stol. působily na hrozenkovskýchKopanicích čtyři bohyně: Anča Pagáčenazv. Fluksena, Pagáčena mladší, Belohlavámladší a na Žitkové Dorka Kabrhelová.Název bohyně byl přenesen i do okolí naty, které bu� vyšly z uvedeného centra, nebopoužívaly stejných metod; zasahoval až naBílovsko, k Uherskému Brodu, Ostrohu a keKarlovicům. V. t. alternativní medicína.Lit.: J. Hofer: Bohyně na Žitkové. Velezajímavé,skutečné případy, jak vychytralé venkovanky „bo-hyňují“ čili čarují. Holešov b. r.; J. Čižmář: Li-dové lékařství v Československu I-II. Brno 1946.

[jjn]

Boží hod svatodušní viz letnice

Boží hod vánoční, Narození Ježíše Krista,Narození Páně – slavnost narození JežíšeKrista (25. 12.), provázená vigilií (Štědrýden) a oktávem (Nový rok); vlastní jádrosvátků vánočního okruhu, Vánoc. Histo-ricky přesně nedoložené datum Ježíšovanarození bylo v prostředí západní církveustanoveno ve 2. čtvrtině 4. stol. tak, abypřipomínka této události překryla staršípředkřes�anské slavnosti zimního sluno-vratu, k nimž patřil mj. antický sváteknepřemožitelného boha Slunce, zavedenýke dni 25. 12. v r. 274 římským císařemAureliem, i starořímské saturnálie, konanév týdnu od 17. 12. na počest staroitalskéhoboha osení a orby Saturna (ve 3. stol. v Ale-xandrii při ustanovení starokřes�anskýchoslav křtu, a tedy i vlastního narození Páněna 6. 1. tomu zřejmě odpovídala snaha pře-krýt zdejší předkřes�anský svátek naroze-nin boha Eóna). Oslavy Kristova narození,

které jsou ke dni 25. 12. poprvé doloženyv Římě r. 336, sloužily v prostředí západní,později římskokatolické církve až do defi-nitivního přijetí gregoriánského kalendářejako jeden z termínů Nového roku. Tři mšesvaté, které má od 6. stol. každý kněz právona B. h. v. sloužit, probíhají o půlnoci (půl-noční; podle andělského hymnu Gloria zv.též andělská), na úsvitě (pastýřská; podleevangelijního setkání pastýřů s dítětem)a v průběhu dne (velká, hrubá). Podle vý-kladů středověkých mystiků symbolizovalytyto tři bohoslužby trojí narození JežíšeKrista: příchod jednorozeného Syna Boží-ho, který se rodí ze stejné božské podstatyjako Bůh Otec, ale v jiné podobě; jehotělesné zrození z Panny Marie; příchoda zrození Boha v duších i srdcích křes-�anů. Trojí vánoční mše se rozšířila z Římaa u jejího zrodu stál papežův zvyk sloužit naB. h. v. bohoslužby ve třech významnýchřímských chrámech (ranní mše v bazilicesv. Petra, půlnoční mše v bazilice SantaMaria Maggiore; v 6. stol. k nim přibylamše v mariánském kostele na místě starébaziliky sv. Liboria, jejíž podzemní kaplebyla vybudována jako napodobenina bet-lémské jeskyně). Jádrem pastýřských mšío B. h. v. se staly pastorely; k součástemtěchto bohoslužeb náleželo i vytrubování,nápodoba zvířecích hlasů, cinkot zvonkůberánků apod. jako upomínka biblickéhozvěstování narození Ježíše Krista pastý-řům. – V tradiční lidové duchovní kul-tuře zaujímal B. h. v. místo osudovéhodne s výrazným novoročním charakterem.Předkřes�anské představy o znovuzrozeníslunce v době zimního slunovratu se zdeprolnuly se středověkým církevním kalen-dářem. Na rozdíl od jiných osudových dnípřelomu roku má svátek poněkud odlišnýráz, který odpovídá jeho významu litur-gicky druhého nejvýznamnějšího, v lido-vém prostředí nejvíce oslavovaného svátkuroku (dny nejkratší, svátky nejdražší). Bylypro něj příznačné zejm. intimní oslavy v ro-dinném kruhu, spojené s modlitbami a ná-vštěvami kostela a dodržováním rituálníhoticha a klidu. Např. cestou z kostela po sobělidé nevolali z obavy, aby někoho nepostih-la smrt, a místy dokonce zavazovali tlamydobytku, aby bučením neznesvětil svátečníráno před bohoslužbami (Podluží). V tabu-izaci hluku, který sehrával v době novoročívýraznou apotropajní a prosperitní roli,se vedle církevního vlivu projevují i staršípředkřes�anské kořeny; ohlas kultu zemře-lých je patrný např. v lidové interpretaci zá-kazu hlasitého volání při návratu z kostela.Rovněž zdržování se vzájemných návštěv(v řadě regionů vstupovali lidé do cizíchdomácností, jen pokud to bylo bezpodmí-


61 Boží hod velikonoční

nečně nutné) pramení z působení církveproti koledním obchůzkám v liturgickyvýznamný svátek, avšak i z archaické obavypřed možností negativního, by� nechtěné-ho ovlivnění průběhu příštího roku cizímčlověkem. Tyto momenty byly natolik sil-né, že přehlušily i pozitivní funkci, jakoulidé koledám přičítali. O B. h. v. se koledníobchůzky místy neprováděly vůbec, jindepouze v omezenější míře (koleda kantorůs žáky na Hlinecku, provázená rozdává-ním oplatek). Ve výjimečných případechse hospodáři vzájemně zvali na návštěvuspojenou s konzumací pokrmů (polazeň naStarohrozenkovsku), která měla stejně jakokoleda magicko-prosperitní funkci. – Dů-sledné dodržování pracovního klidu o B. h.v., které zahrnovalo např. zákaz úklidustolu po štědrovečerní večeři, vaření jídelči stlaní postelí, z novodobého pohledu za-cházelo až do extrémů: na Slovácku se ještěv 1. polovině 20. stol. členové některýchdomácností nemyli ani nečesali. K obecněrozšířeným tabuizovaným pracovním čin-nostem patřilo zvl. vymetání smetí (po celýden, jen dopoledne, pouze ve směru odstolu ke dveřím). Některé z těchto zákazůjsou patrně předkřes�anského původu: zá-kaz zametání, našimi předky odůvodňova-ný obavou z vymetení štěstí či peněz, sou-visel původně s kultem zemřelých. – Celářada zvyků a obyčejů o B. h. v. patří nao-pak do okruhu zimně-novoročních praktika vykazuje analogie se zvyklostmi dalšíchosudových dnů vánočního období. Jejichcílem bylo dosáhnout ochrany a prosperityvšech složek hospodářství i života rodi-ny. Obecně prosperitní význam měla třebakonzumace masitých pokrmů, zejm. vepřo-vého masa, zdraví všech členů domácnostizabezpečovalo ranní umývání v potocícha řekách nebo v jejich vodě (jordánce) do-nesené do domácností, jíž se také pomocízelené větvičky (š�astičky) vykrápělo celéstavení i hospodářství. S chovem domácíchzvířat souviselo ranní kropení a krmení do-bytka, před nímž se v chlévě najedl hospo-dář nebo někdo ze služebné chasy (variantaštěpánského brodění koní či obdoba štěd-rovečerního obřadního krmení drůbeže).Se zajištěním nové úrody je spojeno zako-pávání zbytků štědrovečerních pokrmů nazahradě a polích, pokud k němu nedošlojiž předešlého večera, stejně jako ovazováníkmenů stromů povřísly ze slámy, jež zůstalapřes noc ležet na prostřeném stole. Velkývýznam přičítali nositelé tradiční kulturyi magii prvního. V důsledku zredukova-ných vzájemných návštěv a koledních ob-chůzek sehrával důležitou roli zvl. prvníkolemjdoucí, popř. člověk, který vstanev domácnosti jako první z lože (ránostaj-

ství) a jímž měl být pro dosažení dobré úro-dy hospodář. Do stejného okruhu představpatří i magický spěch (pospíšilství), jenž senejzřetelněji projevoval ve zvyku hospo-dářů předbíhat se cestou z ranní mše, abydosáhli co nejrychlejšího ukončení polníchprací. S magií dobrého počátku souvisíi snaha mít k svátku zaplaceny všechny dlu-hy, vyvarovat se nepříjemných činností, ne-ulehnout v průběhu dne na lože apod. – Vý-znam B. h. v. dokládají i pranostiky a věš-tebné praktiky, podle nichž rolníci předví-dali vývoj počasí v lednu, o Velikonocích,letnicích (tmavé Vánoce, bílá Velikonoc; ze-lené Vánoce, strakaté letnice) i hojnost úro-dy v příštím roce (na Boží hod vánice, urodíse ovoce; jezdí-li se o Vánocích na saních,hodně obilí bude na polích). V. t. Vánoce.Lit.: I. Weber-Kellermann: Das Weihnachtsfest.Luzern – Frankfurt 1978; V. Frolec: Vánocev tradici českého lidu. In: Vánoce v české kultuře.Praha 1988, s. 13−126; A. Adam: Liturgický rok.Historický vývoj a současná praxe. Praha 1998;Z. Vašků: Velký pranostikon. Praha 1998; V. Vav-řinová: Malá encyklopedie Vánoc. Praha 2000.

[lk]

Boží hod velikonoční, Zmrtvýchvstá-ní Páně – největší křes anský svátekzmrtvýchvstání Ježíše Krista (první veli-konoční neděle), den radosti. B. h. v. ote-vírá sváteční období osmi neděl, vrcholícísvátkem Seslání Ducha svatého (Boží hodsvatodušní). Zvláštní význam má na B. h. v.východ slunce: v české lidové tradici jepodobenstvím zmrtvýchvstalého Spasitele(obyčej pozorování úsvitu s modlením),jen několik zpráv líčí vycházející sluncejako nositele velikonočního Aleluja (protopodle lidové víry konce 19. stol. na B. h. v.slunce při úsvitu tančí, též třikrát povyskočíradostí nad zmrtvýchvstáním Ježíše). Věřícísvětí B. h. v. pracovním klidem a účastína dopolední bohoslužbě. Od středověkupři ní církev žehná (světí) pokrmy nakonci velkého půstu: koná se svěcenímazanců, beránků (nebo jiného obřadníhopečiva), masa, vajec (přenesené ze Zelenéhočtvrtka). V české kultuře jsou velikonočnísvěceniny doloženy od 14. stol. Přinášenípokrmů ke svěcení patří k velikonoční tradi-ci města i vesnice; obyčeje se svěceninami sev obojím prostředí liší. Prameny z 18. stol.vypovídají o svěcených červených vejcích,chlebu nebo masu jako o darech mezipřáteli ve městě (dary Zeleného čtvrtka). Navesnicích se velikonoční svěceniny zapojilyzejm. do lidových obyčejů a magickýchúkonů zaměřených na ochranu a prosperiturodiny a zvl. úrody v novém hospodářskémroce a umocnily je. Spěch se svěceninamiz kostela je spojený s lidovou vírou v magii

prvního (včasný návrat domů je předzvěstívčasné sklizně, přijít poslední znamenánezdar na poli nebo věštbu smrti). Místyje stále známý obyčej rovného dělenía požívání částí svěcených pokrmů (hl.vejce) vestoje všemi členy rodiny (svěcenévejce se jí na lačný žaludek, zpravidla předobědem po návratu z bohoslužby). Obyčejse koná za soudržnost rodiny, za ochranupřed zablouděním (velkopáteční vejce).Na Valašsku tomu předcházely modlitbyza zemřelé. Na B. h. v. se soustředilonejvíce obyčejů zaměřených na ochranua budoucí úrodnost polí; velikonoční svě-ceniny (zvl. pokrmy) v nich hrají důležitouroli. Hlavní význam má obcházení polí(formou uzavření magického kruhu nebojako prostá vycházka s obhlížením osení),provázené zastrkováním křížků do brázdy,kropením svěcenou vodou, modlitbami.Prameny zaznamenaly pozůstatky obřad-ního hodování (hostin) na poli, zejm.požívání svěceného mazance, jeho drobenído země. Stejnou funkci prospět budoucíúrodě mělo zakopávání svěcených (téžčervených) velikonočních vajec (nebo jejichskořápek) do pole, koulení mazance nebovejce v brázdě. Tyto hospodářské obyčejerolníků nesou pozůstatky kultu země a jsoublízké lidovým obyčejům při prvním jarnímorání a setí (chlébsetí). S obcházením polí sespojila i tradice velikonočního obdarování:ve Slezsku vycházeli do polí rodiče s dětmia kladli pro ně do brázd dárky, které jim tamshodil škovranek (škrobanek, skřivánek).V katolických krajích, kde žilo německéobyvatelstvo (zvl. v sev. Čechách, na sev.Moravě a ve Slezsku), byly s pěšími pro-sebnými průvody do polí spojeny obřadníjízdy na koních (Saatreiten, jízda po osení, čikřižacka procesija, v býv. pruském Slezskuzv. jízda za Bohem); nejstarší zpráva jedokládá k r. 1843 na Kravařsku. Konalyse na B. h. v., někde též na Velikonočnípondělí nebo úterý, na Boží hod svatodušní,s podporou nebo přímou účastí kněze.Ve vývoji obyčeje se spojil předkřes anskýzáklad (lidový obřad vegetačního významu)s křes anskými symboly. Za starší vrstvu jepovažováno noční objíždění hranic polís křížem (rituální forma ochrany objetím,uzavřením prostoru kruhem) a lidové svě-cení polí (zastrkování palmového kříže dobrázdy, kropení svěcenou vodou), spojenése zpěvem duchovních písní a modlitbami.V některých obcích se koná slavnostní jízdaza bílého dne (po mši): jezdci objíždějípole s křížem (se soškou vzkříšenéhoSpasitele, s paškálem), následuje objíž�kapo vesnici od domu k domu, event. objíž�kavybraných selských statků (jezdci zpívajíduchovní písně, objedou kruhem dvůr,


boží soud 62

hospodář a členové jeho rodiny líbají křížnebo krucifix, následuje velikonoční vinša pohoštění obřadníků). Obřad zpravidlakončí ve dvoře fary vrácením kříže knězia požehnáním. Reprezentační rysy jízdypředstavoval černý sváteční oděv, výzdobakoní, troubení, zvonění. Velikonoční jízdyna koních jsou spojeny také s motivyobřadního spěchu a soutěžení o prvenství(klus tryskem v kruhu po osení, dostihymládenců). Na B. h. v. odpoledne nebov noci po první taneční zábavě se místyna Moravě objevují již zmínky o veliko-nočním šlehání děvčat (prúba, závdanky,zapalovačka, příuček). V. t. Velikonoce.Lit.: Č. Zíbrt: Velikonoční křížky a slezský obyčejchoditi na škrobánka. ČL 26, 1926, s. 275−281;Z. Hochová-Brožíková: Velikonoční mazanec.ČL 30, 1930, s. 239−240; J. Černý – V. Scheuf-ler: Kronika „Vzpomínky z minulých dob“ o pů-vodu křižáckých procesí na Hlučínsku. ČL 57,1970, s. 155−158; V. Frolec: Das Oster- undPfingstreiten. ES 23, 1991, s. 129−153; E. Večer-ková – V. Frolcová: Velikonoční jízda v Lukavciu Fulneku. VVM 55, 2003, s. 54−61. [vf]

boží soud 1. podle bible den posledníhosoudu, kdy mrtví i živí budou povolánipřed tvář Boha a budou se zpovídat zesvých činů; 2. očista, ordálie – iracionálnídůkaz, kterým strany za použití přírodníchsil s odvoláním se na síly nadpřirozené(v křes anské éře na Boha) dokazovalypravdivost svého tvrzení; způsob, kterýmse hlavně ve středověku zkoumala vina činevina anebo právo či neprávo obžalované-ho. Provinilec se podroboval b. s. (ordálu),a skončila-li pro něj tato zkouška příznivě,byl prohlášen za nevinného, v opačnémpřípadě byl odsouzen. Nejčastěji se pomocíb. s. zjiš ovala vina např. z krádeže, loupeže,žhářství, vraždy, poškození majetku. – B. s.měl nejrůznější podoby. Při b. s. ohněmkráčel obžalovaný bosýma nohama porozžhaveném železe, bral žhavý kovovýpředmět do rukou či položil dva prstyjako k přísaze na rozpálený kov; v případěneviny nepocítil (neprojevil) bolest. – B. s.vodou se konal bu� vodou studenou, nebohorkou. Do studené vody byl obviněnýspuštěn svázaný, a pokud se potopil, vodaprokázala jeho nevinu. Řád práva zemskéhoz doby Karla IV. podchycuje b. s. broděnímse ve vodě při sporech o pozemky. Vřelouvodu obviněný bu� musel pít, nebo z níholou rukou vyjmout nějaký předmět;přitom celá zkouška musela proběhnout bezújmy na zdraví, aby mohl být obžalovanýpokládán za nevinného. – Los jako jednuz možných forem b. s., popsanou již koncem13. stol., nabízely předvolané strany předměstskými soudy ještě v 16. stol. Pomocí

losu se sice neurčovala vina za čin vykonanýv minulosti, ale na základě znamení seurčovalo pořadí v budoucnosti, např. přidědění či určování dne první orby nebosetby. – Typickým případem omezení krevnímsty byl b. s. soubojem (14. stol.): namístosouboje obou rodů se utkával jen vrah a jehožalobce, jímž však musel vždy být pouzenejbližší příbuzný usmrceného. Za určitýchpodmínek mohla zápasit s vrahem i žena. –Zkouška s márami a s mrtvolou se používalapři podezření z vraždy. Podezřelý se museldotýkat ran oběti, a pokud začaly krvácet,mrtvý se pohnul anebo měnil barvu, bylpodezřelý vinen. Konkrétní archivní pra-men, dokládající uplatňování b. s. pomocíobcházení mrtvoly v případě vyšetřovánívraždy sedláka Tomše ze vsi Mikoly naČeskokrumlovsku, se dochoval z r. 1554. –Projevy b. s. lze nalézt i ve formulacíchněkterých ordálových přísah, jež umožňo-valy obžalovanému, aby se očistil přísahou,kterou s ním musel podstoupit i stanovenýpočet tzv. spolupřísežníků či očistníků.V nejstarší české právní Knize rožmberské(konec 13. stol.) musel obviněný z krádežepsa přísahat těmito slovy: Za psa nedaz kakeho i ze všelikakého jeden póhon, žeto zlodějstvo; právo za přísahu užíti namú duši, sem-li ten pes zukrad, bóh daj,bych opsěl jako ten pes. Existovala všaki přísaha při sporech o hranice pozemků,kterou vykonávali svědkové-starci vklečeve vykopané jámě (hrobě) ještě v 17. stol.Jedná se o zbytky staré ordálové přísahy,vykonávané pův. s drnem na hlavě (ještěv 16. stol. se tak přísahalo na Moravě), při

které se přísahající zaklínal, aby jej v případěkřivé přísahy země pohltila. – V lidovémprostředí se b. s. užívalo k budoucímu pro-kázání neviny pozváním na b. s. (známý jevýrok J. Sladkého-Koziny před popravou).Upomínky na b. s. lze nalézt v řadě přísloví:dobrého nepálí (b. s. rozžhaveným železem),a� se na místě propadnu (ordálová přísahave sporech o hranice a meze pozemků),pravda boží se ukázala (b. s. jako rozhodnutívyšší moci). Také v pohádkách a pověstechdožívají některé prvky b. s. (např. v častémzjiš ování viny vkládáním rukou do rányoběti).Lit.: K. Malý – F. Sivák: Dějiny státu a právav Československu do r. 1918 I. Praha 1988;K. Malý: České právo v minulosti. Praha 1995;K. Adamová – L. Soukup: Prameny k dějinámpráva v českých zemích I. Praha 1996; M. Bastl:Hříšní lidé rožmberských měst a vsí. In: Dvoryvelmožů s erbem růže. Praha 1997, s. 226−238;M. Holubová – L. Petráňová: Obyčejové právov pojetí národopisu a právní vědy. In: Obyčejovéprávo. Praha 2002, s. 20−35. [mh + mhš]

Boží tělo 1. hostie, svátost oltářní; 2. B. t.,slavnost Těla a krve Páně – zasvěcený cír-kevní pohyblivý svátek ve čtvrtek po neděliNejsvětější Trojice. Svůj původ má ve zjeveníaugustiniánky Juliány z Lutychu (nar. 1258).Za zasvěcený svátek jej prohlásil papež Ur-ban IV. (1261−1264). V č. zemích ustávájeho okázalé slavení v době předbělohor-ské, posléze za obou světových válek. Pourčitou dobu byl i svátkem státním. V celéstřední Evropě navazuje na předepsanousváteční liturgii božítělový průvod spojený


63 brambor

s prvky polních a prosebných procesí. Knězpod baldachýnem (nebesy) okázale nesemonstranci ke čtyřem slavnostně vyzdobe-ným oltářům, postaveným zpravidla předdomy významných místních činitelů nebopřed domy, kde se tyto oltáře stavěly pod-le obyčejového práva odnepaměti, popř.na prostranství před kostelem. Bíle oděnáděvčátka (družičky) obcházejí daný prostora posypávají z košíčků zem okvětními lístky.U oltářů se koná předepsaná pobožnost,pronášejí se modlitby za úrodu a udělujese požehnání. Po návratu k hlavnímu oltářikončí pobožnost chvalozpěvem sv. Ambro-že Tebe, Bože, chválíme. Oltáře se zdobízelenými břízkami, které si lidé po skončenímše s průvodem trhají a nosí domů. Podlelidové představy mají jejich ratolesti, zastr-čené na určitých místech, magické účinky:za trámem střechy chrání dům před blesky,ve lnu nebo v obilí násobí růst plodin,v rámu dveří do chléva nebo v hnoji chránídobytek před úklady čarodějnic apod. –Při průvodech podle možností účinkovalai hudba a pěvecký sbor. V č. zemích bylatradice božítělových průvodů násilně pře-rušena v 50. letech 20. století.Lit.: V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje.České Budějovice 1991; A. Adam: Liturgický rok.Praha 1998. [vsch + mhš]

bradavice, nezhoubný výrůstek na povrchukůže, okrouhlého tvaru, pravděpodobněvirózního původu, s velkým sklonemk množení, nebo naopak k samovolné-mu hojení. Nesprávně jsou za bradavicepokládány i podobné kožní nádorky,pihy (verukózní naevy), které mohou míti zhoubný charakter. – Podle tradičníhovýkladu vzniká b. z nejrůznějších příčin:stačí podat ruku postiženému člověku,vetřít si do kůže část jeho b. nebo kapkujeho krve, dotknout se žáby (ropuchy),potřísnit se hadí krví, š�ávou z pryšcechvojkového (Euphorbia cyperrasias) ne-bo vlaš�ovičníku většího (Chelidoniummaius), tzv. bradavičníku, dotknout seplísně, mince, kterou si někdo předtím drtilb., umýt se svěcenou vodou v cizím kostele.Přenést b. je podle lidového podání možné,když někdo uváže tolik uzlů, kolik má bra-davic, a nechá je spočítat druhému člověku,anebo dotkne-li se těhotná žena v úlekunebo za ranních červánků některého místana svém těle (dítě je pak na stejném místěpoznamenáno). – K vyléčení se dopo-ručuje: potírat b. kyselinou solnou nebojinými žíravinami, š�ávou z výše uvedenýchbylin, aplikovat obklady z potměchuti(Solanum dulcamara) či z horkého ricino-vého oleje, pít čaj z puškvorce obecného(Acorus calamus), z přesličky (Equisetum

arvense) a z pelyňku pravého (Artemisiaabsinthium), potírat b. vlastní močí nebomenstruační krví, kobylím mlékem, krvíz černého holuba nebo slimáka. Dále seb. léčí dotykem sakráliemi, např. prachemz kostelního misálu nebo z obrazů svatých,potíráním vínem z mešního kalicha čivoskem z kostelní svíce, dotykem tzv. hro-mového kamene nebo mince či ruky, kteráhřbetní stranou přejela po rozpálenémkoštěti, omytím vodou nabranou předvýchodem či po západu slunce proti prou-du řeky nebo potoka. V řadě léčebnýchpraktik převládá magické konání, např. vezpůsobu, kdy se b. ováže nití nebo tkanicína uzel a po zaříkání nebo modlitbě (něko-lika otčenáších) je uzel zahrabán do země,položen pod okap či vsunut do otvoruvydlabaného ve stromě. Podobně může býtb. dotýkána syrovým masem, které je potékladeno pod okap; jakmile se nit či masorozpadly, měly bradavice vymizet, podlemagického principu umrtvování (b. je po-važována za živou bytost). Umrtvit b. měltéž dotyk ruky mrtvé osoby či některýchhřbitovních předmětů. V zaříkávadlechjsou bradavice vyháněny a posílány napustá místa. Bradavice byly údajně léčenytéž chirurgickým zásahem: b. se rozřízlatrojím řezem a přitom se šeptala formule:Ve jménu Otce a Syna a Ducha svatého,amen! s příslušnými náboženskými gesty.Doporučené praktiky se měly konat přiubývajícím měsíci a léčitel nesměl léčenámísta až do vyhojení spatřit. – Léčenívázáním uzlů je známé již ze starověku,uzly byly také užívány jako amulety.Tyto praktiky přešly ke všem evropskýmnárodům, pouze zaříkávací formule seobměňovaly, avšak nepatrně, jak dokazujelatinský text ve spisu Codex medicushortensis z 12. stol. v porovnání s tradičněužívaným: Nerosti, nerosti, znamení, odPána Ježíše narození! V tom mi dopomáhejBůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý!– V lidových představách jsou bradavicevždy spojeny se zlem, dokreslují i podobučarodějnic nebo jiných záporných postav(b. na nose či na bradě). – Tzv. juvenilníbradavice jsou velmi citlivé k jakékolivsugesci. Popsaný tradiční povrchní chirur-gický zákrok je velmi nebezpečný, protožeje možná záměna s naevózní bradavicí,resp. se zhoubným melanomem.Lit.: O. Hovorka – A. Kronfeld: VergleichendeVolksmedizin II. Stuttgart 1909; J. Čižmář: Li-dové lékařství v Československu I-II. Brno 1946.

[jjn]

brambor, brambora, erteple, kartofel, ze-mák – hlíza rostliny z čeledi lilkovitých,sloužící jako běžná potravina, krmivo a prů-

myslová surovina. Nář. se nazývá též ban-dor, bandora, grule či kobzol, zast. zemskéjablko (Solanum tuberosum). Brambory sedo Evropy dostaly z J. Ameriky dvojí cestouv průběhu 16. stol. V Čechách se objevilyjiž počátkem 30. let 17. stol., nejprve ja-ko vzácná okrasná rostlina v klášternícha panských zahradách. Hlízy brambor sezpočátku požívaly jen ve šlechtických kru-zích jako vybraná lahůdka. První konkrétnízmínka o b. jako poživatině je v kuchařskéknize Kateřiny Koniášové z r. 1712. Trvalovšak ještě přes sto let, než se pěstováníbrambor rozšířilo všeobecně a než se stalysytící potravou širokých lidových vrstev jaksamotné, tak v různých úpravách. Podobnějako v zemědělství způsobily převratné změ-ny i ve stravě. Proces včleňování brambormezi hlavní potraviny a pokrmy spadá při-bližně do poslední třetiny 18. a 1. poloviny19. stol. Byl to proces prostorově i časověnerovnoměrný, avšak vzhledem ke konzer-vativnosti stravy nepříliš dlouhý. Urychlilajej jednak sedmiletá válka (1756−1763),jednak neúroda obilí 1769−1770. V tédobě nebylo pěstování ani konzumováníbrambor ještě všeobecné, jak ukázala anketav r. 1770. Zachytila nejen nerovnoměr-né zavádění brambor do osevních postupův různých oblastech, ale poskytla i určitoupředstavu o jejich rozšíření jako potraviny.Z ankety a dalších pramenů je zřejmé, žemíra konzumování a znalost úprav pokr-mů z brambor nebyly ještě hojné. Rozdíl-né bylo i postavení a hodnocení brambormezi šlechtickými kruhy a měš any a me-zi venkovským obyvatelstvem a městskouchudinou. V prvních dvou případech by-ly brambory považovány spíše za lahůdkua tomu odpovídaly i způsoby úprav: zabramborovou polévku byl pokládán hovězívývar s brambory do něj pokrájenými, tvoři-ly přílohu k masu i součást nákypů a dortů.Pro lidové vrstvy byly brambory sytícím po-krmem, ve značné míře náhražkou mouky.Byly proto označovány za pokrm chudýchlidí. Pronikání brambor do stravy mělo zanásledek vytěsňování některých plodin, doté doby ve stravě hojně využívaných, ja-ko luštěnin, okopanin i obilovin. Počátkem60. let 19. stol. konstatoval lékař F. S. Ko-dym, že brambory, které slouží za vařivoi chléb, zúžily pěstování tuřínu, mrkve,vytlačily židovské brambory, ztenčily zelía hrách. U chalupníků se postavily na místochlebového zrna a v pálenkách na místoobilí. Počáteční nedůvěru k nové plodiněpomohla překonat válečná a hladová létaa také poznání, že brambory nejsou škodlivézdraví, jak šířily některé zprávy. Stávalo setotiž, že lidé z neznalosti jedli místo hlízzelené kuličky-semeníky nebo požívali sta-


brambor 64

ré, naklíčené brambory a následkem tohoonemocněli. Z údajů, jež se vztahují k po-slední třetině 18. stol., je zřejmé, že se jedlypředevším samotné brambory, a to pečenév ohni, v popelu (podzimní strava pasáčků)nebo v peci, vařené či smažené na slaniněnebo na másle. Vařené ve slupce se loupalya jedly s máslem, tvarohem nebo politépovidly. Hojně se přidávaly do chlebovéhotěsta, a to i ve formě škrobu. Dělala se z nichkaše (byly to spíše jen umačkané brambory).Kuchařské předpisy pro měš anské kuchynězaznamenávají brambory vařené a sypanéparmazánským sýrem, míchané s masem čiuzeninou, jako přílohu k masu, k omáčkám,upravené jako salát, závin, bábovka, dort.Postupně se škála bramborových pokrmůrozšiřovala jednak tím, že brambory jakonáhražka mouky v některých pokrmech po-sléze převládly, jednak zkoušením novýchkombinací. Vznikly tak kvalitativně novépokrmy, někdy si však ponechaly názevpokrmu, z něhož vyšly (kucmoch, brambo-rové placky, bramborové šišky). Vedle tohovznikala řada nových názvů, v některýchpřípadech jich bylo pro jeden pokrm i ně-kolik, často žertovných (folklorní materiál).O tom, jak nepostradatelnými se bramborystaly zvl. v horských oblastech a podhůřích,svědčí širší škála pokrmů než v oblastechobilnářských, kde převaha moučných jídelbyla patrná ještě v 1. polovině 20. stol.– Sortiment pokrmů z brambor, přibližněsto let poté, co jej zlomkovitě zaznamenalazmíněná anketa, je patrný z kuchařské knihyH. Dumkové Úprava jídel bramborových(1880). Řadu z nich předvedla na výstavě1874 v Moravičanech nedaleko Mohelnice.Kniha obsahuje 716 pokrmů, ovšem i těch,kde brambory jsou přílohou k jiným jídlům.– Brambory a pokrmy z nich se rozšířily vše-obecně, nejvíce v chudých vrstvách obyva-telstva na vesnicích i ve městech v době, kdyzačalo početně vzrůstat průmyslové dělnic-tvo. Rozdílnost názvů pro některé pokrmyz brambor vede někdy mylně k tomu, žejsou označovány za regionální zvláštnost,zejm. tam, kde škála pokrmů z bramborbyla široká a frekvence častá. Ve skutečnostise obvykle pokrmy lišily jen názvem. Mezinejobvyklejší úpravy patřily brambory pe-čené v troubě bu� celé, nebo pokrájené nakolečka a pak ochucené česnekem; pozdějise pekly na plátech sporáku (pečenky, lípán-ky, pečky). Oloupané pokrájené bramboryse přidávaly zejm. do mléčných a zasma-žených polévek; když brambory převládlynad jinými ingrediencemi, vznikla bram-borová polévka: bramboračka, bramborka,bramborovka, zemčatová, zemňáková, kob-zolanka. Hustší než polévka byly zajíšenébrambory: bandorka, kucmoch, herteplová

mačka. Ze strouhaných syrových bram-bor s přísadou mouky se lžicí vykrajovalya do vody pouštěly noky, halušky, galušky,knedlíky, zvl. chlupaté, chlupačky, buchty,modráky, bosáky, drbáky apod. Z obdob-ného těsta se dělaly bramborové plackypečené po obou stranách v holé trouběnebo na pomaštěné plotně, anebo na zel-ných listech (podlastniky). Někde se mas-tily máslem, sádlem, u chudých lidí lojemnebo vůbec ne. Nákladnější bylo smaženína omastku. Placky byly známé ve všechoblastech Čech, Moravy a Slezska pod ná-zvy cmunda, hanušky, sejkory, jabkance,li�áky, bramborák, bandorka, bandorník,strouhanec, drbanec, prskance, křápance,křapáče, kramfleky, drh, halapáč, herteplo-vý pagáče, patenty, pokroutky. Jestliže sestejné těsto peklo na vymaštěném pekáči,někdy s přísadou ovoce nebo mléka, by-la to bramborová nadívajna, strouhanec,mazanec, žid, camprat, bramborová bába,vrncocháč, fofrovanec. Pokrm se dělal bu�naslano s česnekem, popř. se škvarky, nebonasladko s přísadou čerstvého či sušenéhoovoce. Někdy se přidaly i brambory vařené,zalily se mlékem a na dobře vymaštěnémpekáči se pekl macek, rozcuchaná nevěsta,žid. Z řídkého těsta s přísadou vařenýchbrambor a kvasnic (někde se slaninou neboovocem) se pekl bác, báč, bacán, toč nebobramborová buchta. Brambory vařené bezslupky a jen zčásti utlučené se nazývalyš�ouchané nebo klofané, míchánky, š�ou-chanec. S přidáním mouky to byl kucmoch,kucmouch, škubánky, škubce, šustka, šus-terka, trpálky. Kaše se vykrajovala lžicí,kladla na mísu nebo talíř a posýpala pra-charandou, mákem nebo tvarohem či sejen omastila a zapíjela mlékem, podmáslím,kávou. Brambory utlučené na jemnou kašise nazývaly bu� také kucmoch, nebo mat-loch, madlot či hervábná (herbávná) kaše.S přísadou vařených krupek nebo jáhel tobyla kaše nastavovaná. Šišky a knedlíkyz vařených brambor se připravovaly jakosladký i slaný pokrm, posýpaly se mákemnebo polévaly rozvařeným ovocem. Mladšíje posýpka z postrouhané osmažené housky.Nejčastěji se však knedlíky podávaly se ze-lím a podle možnosti i s masem. Uvařené seněkdy ještě osmažily, to byli pěšáci, vojsko,infanteria, chudí rytíři, šulánky apod. Ně-kde dělali knedlíky větší, nadívané ovocem,na Slovácku je nazývali gule či gulivare.V městské kuchyni se brambory přidávalytéž do pečiva, a již to bylo zmíněné těstolité, nebo tuhé (vdolečky, buchta, závin,dort). Někdy se pečivo s přísadou bramborrovněž spařovalo mlékem nebo polévalopovidly, popř. sirobem. V této formě seojediněle vyskytlo i mezi pokrmy štědrove-

černími, jež se v tradiční sestavě udržovalynejkonzervativněji. Určitou výjimkou bylbramborový salát, který se na štědrove-černím stole počal objevovat v městskémprostředí až na přelomu 19. a 20. stol., navenkově mnohem později. Po 2. světovéválce si postupně získal takovou oblibu, žepronikl i mezi pokrmy všedních dnů, lidéjej kupují k svačině a jedí samotný nebos rohlíkem, jiní k obědu se sekanou nebořízkem. Bramborové knedlíky z vařenýchbrambor se staly rovnocennými s knedlí-ky houskovými. Ze syrových brambor sedělají knedlíky řidčeji, spíše z hotovéhotěsta v prášku. V prodeji jsou ve stejnéformě i halušky, krokety a kaše. Plackyz vařených brambor se dělají jen zřídka(pracnost, absence ploten), placky ze sy-rových brambor se staly spíše pochoutkou(s přísadou škvarků, uzeniny) než sytícímpokrmem. Smaží se na pánvi v omast-ku jak v domácnostech, tak v bufetech,pouličních stáncích, nádražních restaura-cích apod. Některé pokrmy z bramborse od konce 20. stol. připravují zřídka(brambory na loupačku, bramborový gu-láš). – Podobně jako některé druhy pečivabyly místy i bramborové placky spjaty s ur-čitými svátky a zábavami. Je příznačné, žeto byla místa, kde brambory patřily mezihlavní potraviny. Ve Vysokém n. Jizeroua v okolí se za 2. světové války počalyv hostincích pořádat pánské sejkorové ve-čírky nebo bály, jež byly záležitostí mlá-deže. Při nich právě sejkory dominovaly(závody v jejich pojídání), snad proto, žepříprava byla i za války únosná, snad projejich tradiční oblibu. V České Třebové seu příležitosti pouti stále prodávají jabkancea samotná pou� je známá jako jabkancová.– Oblíbeným pokrmem, šířeným z Bel-gie, jsou v posledních desetiletích 20. stol.smažené bramborové hranolky (pomfrity)a smažené lupínky (chipsy), rovněž cizíhopůvodu. První ze jmenovaných patří me-zi nejžádanější přílohy ke smaženému činarychlo pečenému masu, ale v některýchpouličních stáncích se prodávají i bez ně-ho s tatarskou omáčkou nebo kečupem.Chipsy jsou průmyslový výrobek, jímž jezavalen trh, prodávají se i ve venkovskýchprodejnách. – I starší výrobky z bramborprošly vývojem, a� to byl škrob, líh ne-bo umělé ságo. Poslední ze jmenovanýchvýrobků z české kuchyně vymizel, použitíprvního je řídké, i když ve formě pudin-kového prášku má ve stravě a v cukrářstvísvé místo. Jako krmivo se brambory dá-vají hl. prasatům a drůbeži. V. t. nápoje,okopaniny.Lit.: F. Berchtold: Die Kartoffeln. Prag 1842;F. S. Kodym: Úvod do hospodářství. Praha 1879;


65 brána

H. Dumková: Úprava jídel bramborových. Pra-ha 1880; L. Kaizl: Lidová výživa. Praha 1944,s. 50−54; M. Úlehlová-Tilschová: Česká stra-va lidová. Praha 1945, s. 236−237, 245−259,433−434, 522−538; F. Kutnar: Malé dějinybrambor. Havlíčkův Brod 1963, 2., doplně-né vyd. 2005; I. Müller: Kartoffel-Nahrung imVogtland. Plauen 1976; V. Vondruška: Vývojbramborářství na Podblanicku a v západní čás-ti Českomoravské vrchoviny. SVPP 25, 1984,s. 223−235; J. Š astná: Sociální diferenciaceve stravě venkovského a městského obyvatelstvaČech koncem 18. a v 1. polovině 19. století. AC 3,1985, s. 16−24. [jš]

brána 1. široký, vraty uzavíratelný vjezdvedoucí obvykle do ohrazeného dvorazemědělské usedlosti. Místně (Plzeňsko)se b. nazývá vrata, jinde se naopak vratůmříká b. Má především funkci praktickou,tj. umožňovat vjezd a výjezd koňských (vol-ských, kravských) potahů s vozem a prů-chod hospodářským zvířatům do prostorudvora. Časem b. plnila i neméně význam-nou funkci reprezentační a estetickou. Bylapovažována za jakousi vizitku zámožnostia prosperity selského dvorce, a z toho dů-vodu sedlák věnoval výstavnému vjezdu dosvého statku značnou pozornost. Proto nani umís�oval iniciály nebo dokonce celé svéjméno, popř. iniciály jmen obou manželů,dále vročení a křes�anské symboly, kteréměly zabezpečovat prosperitu hospodář-ství a usedlost chránit (christogram, symbolbožího oka, světec-ochránce). – Brány vevsích na území Čech jsou archeologicky(Svídna) i ikonograficky (rukopis J. Man-devilla před r. 1420, prospekty měst s oko-lím J. Willenberga, 1571−1614) doloženyjiž od konce středověku. – Z dochova-ných bran jsou typologicky nejstarší bránydřevěné. Skládají se z dřevěných sloupkůa k nim přiléhajících vrat obvykle dvou-křídlých, sestávajících ze dvou vrátnic. Abyvrátnice nepodléhaly hnilobě, často bývalychráněny stříškou pokrytou doškem nebošindelem. Někdy byla součástí roubenéb. i branka pro pěší. Tyto dřevěné bránybyly v siluetě pravoúhlé, ale nad vratymnohde obloukovitě klenuté. Obvykleznačně převyšovaly plot či zídku. V Če-chách (Polabí, Plzeňsko) dřevěné brányexistovaly, by� už poměrně zřídka, ještědo 2. světové války, na vých. Moravě,kde však nebyly tak časté, se ojedině-le dochovaly i déle. V průběhu doby sedřevěné sloupky nahrazovaly kamennýminebo zděnými pilíři spojenými několikavodorovně kladenými trámy překrytýmistříškou. Časem se omítaly a nadstavovalyzdivem ozdobně tvarovaným, jedno- nebooboustranně chráněným doškem, šindelem

nebo břidlicí, od poloviny 19. stol. taškamiči prejzy. Zděné brány se ve větším rozsahubudovaly od konce 18. stol., avšak naSedlčansku i jinde zkosené kamenné ostěnízvl.mohutných zděných bran ukazujena je-jich vznik nejpozději v 17. a raném 18. stol.– Zděné brány měly nejprve rovný překlad,až později se začaly klenout do půlkruhu,který byl od 2. poloviny 19. stol. stlačendo segmentu. I tu byla klenba obkládánakamennými prvky spjatými ve vrcholusvorníkem, jenž poskytoval plochu proletopočty, monogramy a výzdobné prvky.Při patě sloupků byly z praktických důvodůzasazovány bu prosté, nebo ozdobně tesa-né kamenné patníky (odrazníky, úkolníky),které chránily sloupy b. před nárazy vozů.Od konce 18. stol. se stavěly kamenné brá-ny ovlivněné historickými slohy: barokem,rokokem, později empírem i klasicismem,ale i slohem novorenesančním a vzácněi secesí. Časově s historickým slohem neko-respondovaly, ale slohové prvky přejímalyapřetvářelypodle lidového vkusua se znač-ným zpožděním. Tyto slohové formy brando statků i větších chalup přispěly k cha-rakteristickému místnímu rázu lidovéhostavitelství (mnohdy se ustálily v krajovýtyp) a pomohly vytvořit ráz a krásu vesnicena vrcholu jejího stavebního vývoje. Nej-krásnější brány se dochovaly např. na Čes-kobrodsku, v j. a záp. Čechách (na Chebskudokonce s hrázděným překladem), v seve-rových. Čechách a jinde. Zdobí je výklen-ky pro světce, zvonička, malá kaplička,kamenné, keramické či betonové koule,kuželky, cedrové šišky, vázy, stylizované

květy, sochy lvů, ležících či sedících psů,labutí apod., ale i kované polychromovanékytice ve vázách či květináčích a jiné oz-doby. Nejčastějšími výzdobními prvky jsouatiky, sloupky, pilastry, voluty a čabraky;v omítce bývá nízkým reliéfem provedennápis (jméno nebo jeho iniciály, datace,ale i sdělení či jiný krátký text) a vý-zdoba geometrická i rostlinná v podoběkvětin ve vázách, stromu života, sníteks listy, stylizovaných květů, srdcí a zřídkai figurálních motivů. Výjimečně lze nabráně najít i malbu v omítce (Volyňsko:Předslavice č. 18, datace 1848, Písecko:Albrechtice n. Vltavou č. 12, 1863). –Vzhled a výzdoba bran mnohdy kore-sponduje se štítovým průčelím statku,ale v mnoha případech se b. stavebnímmateriálem i tvarem a výzdobou od domuliší, b. obvykle bývá honosnější. – B. spolus plotem nebo ohradní zdí tvoří v průčelíusedlosti spojnici mezi obytným domema špýcharem nebo výměnkem, avšak v ně-kterých krajích (na dolním toku Želivky, naPlzeňsku) bývají brány nápadně předsazenypřed dům, jako by s ním ani nesouvisely.V oblasti boční domové orientace (Haná,Slovácko), u čtyřbokých usedlostí (Poličsko,Svitavsko, Českokrumlovsko), v zástavběměst, především na jejich okraji, dále v zá-stavbě sociálně slabších vrstev chalupníkůa domkářů se brány nebudovaly. Bránynenajdeme také u podhorských a horskýchusedlostí s hromadným (nepravidelným)nebo dokonce nevytvořeným dvorem. –Kromě průčelní b. mívají usedlosti s prů-jezdním dvorem i zadní b., umožňující vjezd


brány 66

Brána statku v Katovicích (Strakonicko)

do dvora z humen a z polí za statkem. Taje pochopitelně mnohem jednodušší, pro-tože plní pouze funkci praktickou, nikolivreprezentační. U menších a východomo-ravských usedlostí ji v starších dobách za-stupoval dílec plotu, který se podle potřebyodsunul a zase vrátil zpět. – V době kolek-tivizace vesnice brány svou reprezentačnífunkci zcela ztratily, ba staly se překážkoupohodlnému a bezohlednému vjíždění vy-soko naložených nákladních aut a traktorůs vleky do vysídlených velkých usedlostíprohlášených za kulacké, jež se staly sídlemstátního statku nebo místního JZD. B. všakvyžadovala údržbu, kterou jí nikdo nepo-skytoval: proto se bu sama zřítila, nebojí některý traktorista pomohl. Avšak nejenkolektivizace, i nákladná a pracná údržbaspojená s touhou po moderním vzhleduobydlí mnohde ukončila existenci krásnéb. Ozdobně skládaná, polychromovanádřevěná vrata nahradila vrata plechováa klenutou b. dva obyčejné zděné sloupky.Od 90. let 20. stol. nastává změna k lep-šímu, majitelé si uvědomují historickoui estetickou hodnotu bran a renovují je.Součástí b. je branka (vrátka, dvířka) propěší. Je bu vyříznuta v dřevěných vratech,nebo se nachází vedle nich v ohradní zdiblíže k domu. Zpravidla vede na zápraží.Ze nad brankou bývá podobně tvarovánaa zdobena jako b. – Před domem vedleb. bývá lavička, na níž se večer nebo vechvílích odpočinku sedává a beseduje sesousedy i kolemjdoucími; sedávají tamstaří lidé a kolem si hrají malé děti. – K b.a brance se vztahuje i řada lidových oby-čejů. V předvečer 1. máje je v některýchkrajích zvykem před bránu postavit máj;staví ji chlapec svému děvčeti, nebo mlá-denci z vesnice kolektivně každé svobodnédívce, pak bývá břízka zdobená papírový-mi fábory připevněna na plot při vchodu

nebo vztyčena před vraty. Na Českomorav-ské vrchovině, ve vých. Čechách i jinde jezvykem štětkou namočenou v rozředěnémvápně malovat svobodným děvčatům velikásrdce s monogramy zamilovaných na vratado domu, stodoly nebo kůlny. Je-li tatopozornost děvčeti milá, ponechá ji, dokudji nesmyje déš , ne-li, vezme kartáč a ještěpřed rozedněním se snaží nechtěnou okrasusmýt (maluje se v noci před 1. květnem,jinde před Svatodušním pondělím). V mno-ha českých a moravských krajích vysypá-vají chodníčky mezi domy zamilovaných.V noci před 1. májem, jinde před Pondělímvelikonočním a opět jinde před Pondělímsvatodušním vezmou mládenci bu� kbelíkžlutého písku, otrub či pilin, anebo konevs vodou a bílým vápenným kalem a od b.k brance chlapce a dívky vyznačí cestičku.Proto v tyto dny dívky vstávaly už za úsvitua s koštětem v ruce čekaly, aby rychle za-hladily stopy. Mrzutost a ostuda vznikla,když takto byl zveřejněn skrývaný vztahpartnerů již zadaných, ženatého muže čivdané ženy. – Krutým zvykem bylo přibitípotupného slaměného věnce na vrata b.do usedlosti, jestliže svobodná dcera oče-kávala nemanželské dítě. Přibití věnce bylodoprovázeno kočičinou, kterou uspořádalavesnická omladina (vých. Čechy); 2. starýnázev pro vchod do vsi. Např. na Plzeňskucelou vesnici obklopovala pevná hradbasroubená z hrubých klád, později zděná.Toto hrazení obkličovalo okrouhlou ves povnějším obvodu i podél (často jediného)vchodu do ní až k samé návsi. Tento sta-rý původní vchod do vsi (zejm. to bývalhluboký úvoz) se nazývá b. nebo branka;bývá však již většinou zastavěn menšímidomky, jež tu tvoří celou uličku; 3. městskáb. – obvykle věž s průjezdem nebo archi-tektonicky zvýrazněný vjezd v městskýchhradbách, kterým se vcházelo a vjíždělo do

města. Ten se na noc a v době nebezpečíuzavíral. Brány byly součástí obranného sys-tému měst od středověku do zrušení hradebv 2. polovině 19. stol. Dochované městskébrány se chrání jako významné památky.Pojem za branou znamená vně města (výletza b., bydlí kdesi za b.); 4. slavobrána – b.postavená k určité slavnostní příležitosti a veřejné, nebo rodinné. Slavobránami jsoui tzv. vítězné oblouky. Stavěly se k uvítánívítěze bitvy, vladaře, představitele světskéi duchovní vrchnosti, později k přivítánívikáře, novokněze atd. Slavobrána je taképodstatou předsvatebního zvyku zv. brá-na, dodržovaného ještě na přelomu 20.a 21. stol. Několik málo dnů před svatbouse mládež smluví a kamarádovi či družce,která se bude vdávat, udělají pěknou sla-vobránu s nápisem Mnoho štěstí novoman-želům apod., ověnčí ji girlandami z chvojía květin i případnými kresbami, povijanem,dudlíkem, lahví vína atd. a upevní na b., navrata, branku, v činžáku na vstupní dveředo domu. Za odměnu jsou pozváni k roz-loučení se svobodou do domu, kde b. stojí.Podává se guláš, párky, obložené chlebíčky,sladkosti, alkohol, limonády a káva, bývápřizván harmonikář, mladí přinesou kytarua zábava obvykle trvá až do rána. Jsou-lisnoubenci z různých obcí, většinou slavíkaždý svou b. Zvyk se drží v mnoha krajíchČech a Moravy, ale např. i v přilehlých kra-jích Rakouska; 5. zlatá b. – dětská kolektivníhra spojená s popěvkem; 6. v přenesenémslova smyslu otevřená cesta: b. do nebe,nebeská b. (porta coeli), b. do ráje, do pekel,b. ke štěstí, k srdci; 7. geograficky soutěska,údolí řeky mezi pohořími: Moravská b.,Zemská b. – Branka (zdrobnělina k b.) jev lidovém stavitelství vchod do usedlosti(na ohraničený pozemek) pro pěší (zahradníbranka, hřbitovní branka); přeneseně je tovymezené místo, cíl útoku při některýchmíčových a jiných hrách, také dosaženýbod, hod do tohoto cíle.Lit.: O. Svoboda: Kalichy, ozdoba stavení, vrat,průčelí a střech. ČL 13, 1904, s. 236−237; P. Ma-toušek: Brány a vrata selských statků v Pojizeří.Od Ještěda k Troskám 2, 1923/24, s. 144−146;B. Vavroušek: Dědina. Praha 1925; Plzeňsko I.Praha 1934; N. Melniková-Papoušková: Selskávrata na Českobrodsku. Výtvarná výchova 13,1958, s. 289−293; N. Melniková-Papoušková– L. Štěpánek: Vrata, vrátka a ozdobné vjezdy.LTv 9, 1958, s. 214; B. Dejmek: Lidová ar-chitektura na Bělsku. Roztoky u Prahy 1972,s. 91−141, 63 stran obrazových příloh. [ap]

brány, zemědělské nářadí k nejrůznějšíúpravě půdy. Používá se k drcení hrud poorbě, k vláčení při přípravě pole k setí,k povrchovému kypření půdy, k rušení


67 brány

půdního škraloupu, k ničení plevelů, k za-vlačování osiva a později hnojiv, ke kultivaciporostů, k vyvlačování a stahování zbytkůrostlin na poli, k urovnávání povrchu pole,luk a pastvin. Nejjednodušším typem b.byl svazek větví nebo b. trnové, proutěné,sestávající z příčného dlouhého rámu, doněhož byly vpleteny silnější pruty či větve.Rámové b. s hřeby jsou v Evropě doloženyskalní kresbou z přímořských Alp (MonteBego, 2000−1500 př. n. l.), Pliniovýmtextem (crates dentatae) a archeologickýminálezy modelů b. z římských lokalit na Rýněv Německu. V době hradištní se na územíč. zemí používaly pravděpodobně celodře-věné b. rámové. B. se železnými hřeby jsoudoloženy texty, nálezy a vyobrazeními od13. stol. (Poděbrady, Semonice, Chvojenu Benešova, Osecké kalendárium aj.). Odstředověku byly b. běžným inventářemzemědělských usedlostí. Nejpozději od2. poloviny 18. stol. se v Čechách používalovíce typů potažních b., které na mnohamístech byly obvyklé ještě v polovině20. stol. – Podle konstrukce pracovníhoústrojí se rozlišují: b. trnové či prutové,b. hřebové (rámové nebo článkové), b.s rotačním pracovním ústrojím (talířové, rý-čové, křídlové nebo hvězdicové), b. pérové,často s vyměnitelným pracovním ústrojím,a b. pro speciální účely. Podle použitéhomateriálu se b. dělí na celodřevěné, dřevěnése železnými hřeby a celoželezné (ocelové);podle zdroje tažné síly na ruční, potažnía traktorové (závěsné, nesené) a podlehmotnosti na lehké, střední a těžké. Vláčelose jednou nebo více branami. – Rám b. sileckde zhotovovali zemědělci sami, železnézuby byly prací vesnického kováře, kterýzhotovil i další doplňky. Celoželezné b. bylytovárenskou produkcí a začalo se jich užívataž po polovině 19. stol. – V 18. a 19. stol.byly v č. zemích rozšířeny dřevěné polníhřebové b. rámové. Rám byl tuhý nebov místech křížení podbranků (paprsků)a mečíků (příček) pohyblivý. Brána mělanejčastěji tvar obdélníku nebo výjimečnělichoběžníku či trojúhelníku. Dřevěné pa-prsky v počtu 2−6 byly bu� pohyblivě, nebopevně spojeny 2−4 mečíky. Do paprsků senatloukaly pův. dřevěné, později železnéhřeby. Dřevěné hřeby byly v průřezu kru-hové a zhotovovaly se z tvrdého a houžev-natého dřeva (hlohu, trnky, habru). Železnéhřeby do dřevěných b. byly v příčném řezučtyřúhelníkové, na stranách se nasekávalyproti skluzu a vykovávaly do hrotu. Počethřebů kolísal podle velikosti b., délkya počtu paprsků. Jednotlivě používané b.zv. šumavské či rakouské s tuhým rámemměly obvykle 5 paprsků, z nichž delšíkrajní byly spojeny příčkou z tvrdého dřeva

o kruhovém průřezu, za niž se pomocí dře-věného běhounu a později železného kruhu(houžve) a řetězu brána tahala. Paprsky u těž-kých b. byly na obou koncích zpevňoványželeznými objímkami. V některých oblastechměly dřevěné b. levý paprsek v přední částidelší a zahnutý, uzpůsobený k zapřáhnutí.Většina dřevěných b. s pohyblivým rámem,ale i některé b. s rámem pevným měly pa-prsky vpředu lyžovitě zahnuté (nosatina,lyžina). Pro vláčení zvl. v rovinatém te-rénu a při vláčení dvěma tahouny se čas-to dvoje až troje b. umís�ovaly za jedenbidelec. B. se zavěšovaly nakoso pomocírůzně dlouhých řetízků, kroužků, háčkůa zároublíků a jednotlivé b. se vzájemněspojovaly řetízky. V záp. Čechách byly odkonce 18. stol. rozšířeny úzké dřevěné b.stříbrské, o dvou dílech po čtyřech paprscícha dvou příčkách, a planské b. s tuhým rámem,rovněž úzké, složené ze dvou dílů o dvoupaprscích a čtyřech příčkách. Používaly sek ničení plevele hl. při pěstování brambor.Další varianty dřevěných rámových b. jsouuváděny z Plzeňska, Děčínska, Slezska, vých.a sev. Moravy. Od 50. let 19. stol. se začalyv č. zemích šířit celoželezné anglické b. Ho-wardovy, nazývané později kosočtverečné,úhlopříčné či cik cak b., které měly paprsky

z úhlového nebo plochého železa dvakrátlomené, čímž byly hřeby rozděleny tak, žekaždý vytvářel vlastní brázdičky stejnoměrněrozdělené po ploše pole. Jednotlivé b. se nabidelec zapřahaly stejně dlouhými řetízky.K nadzvedávání b. při uvolňování vyvlá-čeného plevele a rostlinných zbytků bylyk jednotlivým b. nebo páru b. přivazoványpáry řetízků nebo provazů často navázanéna dřevěné hůlky. Pro různé práce se b.k vláčení upravovaly na ostro nebo na tupoa vláčelo se napříč, nakoso a podél. – B. seněkdy zatěžovaly kameny nebo později b.kotoučové či talířové závažím, popř. člo-věkem sedícím na sedačce. – Článkové b.,sestrojené J. Semšem ve Svojšicích na Ko-línsku v 50. letech 19. stol., vystavené 1862na světové výstavě v Londýně a známé podnázvem české b., české luční b. nebo (podlepanství) Althanovy b., byly základem všechkonstrukcí pozdějších lučních článkových čiřetězových b. Základním prvkem byl článekse třemi hřeby pohyblivě spojený s dalšímičlánky, umožňujícími maximální přizpůso-bení b. terénu. Tentýž základní princip bylvyužit později při řešení b. sí�ových. – Hřeby(zuby, hroty) b., pův. velmi jednoduché, bylyod poloviny 19. stol. různě upravovány:rovné, směřující kolmo k zemi, zahnutédopředu, nožovité, čtyřhranné (v průřezučtvercové či obdélníkové) nebo kruhové,vyměnitelné se šroubem a maticí, s hrotemtupým, ostrým, široce roztepané, zahnuté,dlátovité, smalými radličkami, jednostranné,oboustranné aj. – Od 2. poloviny 19. stol.se šířily různé typy b. z mnoha domácíchi zahraničních strojíren. Větší význam mělyb. pérové, s pružným a často vyměnitelnýmpracovním ústrojím místo pevných hrotů,tvořící přechod k pérovým kultivátorům,dále b. s rotačním pracovním ústrojím, nazý-vané podle úpravy pasivně rotujících ústrojítalířové či kotoučové, rýčové nebo lopatové,křídlové, hvězdicové, nazývané též drtičehrud. Zvláštní b. byly sestrojovány pro ně-které kultivační práce: b. Zehetmayerovy,


bratrstvo 68

samočinně čisticí luční b. Matouch-Červinky,luční b. se stíračem mechu, Holého b. k zavla-čování travních semen, b. pro ruční meziřád-kovou kultivaci aj. – Známé je lidové rčení:Jezdí s bránami do lesa (koná nesmysly). V. t.příprava půdy.Lit.: F. Myslivec: Starý způsob hospodářství naOpavsku. Praha 1933, s. 13−15, 131. [zt]

bratrstvo, sdružení laiků podle náboženské,profesní či stavovské příslušnosti za účelempěstování společenské, duchovní, podpůrnénebo charitativní činnosti (b. literátské, ná-boženské, lovecké, horní, střelecké, pohřeb-ní ad.); 1. l i t e r á t s k é b ., sbor, bratřina,kůr, literáti – laické pěvecké sdružení přichrámech v č. zemích. Latinskými názvyse zdůrazňovala vzdělanost členů (societas,confraternitas literatorum), ve starší litera-tuře bývala literátská bratrstva nevhodněsrovnávána s meistersingry, ve skutečnostijsou obdobou německých kantorátů. Najejich vývoj mělo vliv husitství a reformace,k jejich rozmachu došlo zvl. v 16. stol. PoBílé hoře literátská bratrstva zanikla nebo sepokatoličtila, zaměřila se na šíření a obra-nu katolického náboženství a zdůrazňovalacharitativní, zejm. pohřební péči. Na roz-díl od chrámových zpěváků a hudebníků,usilujících o sociální výhody a profesionálnípostavení, byla příznačným rysem literátůdobrovolná činnost. Literátské družiny seorganizovaly jako cechy, jejich členové byliřemeslníci a obchodníci, v čele stáli předsta-vitelé humanistické inteligence měst a měs-teček. Literátská bratrstva se řídila artikuly,čas od času obnovovanými, potvrzovanýmipatronemkostelaneboměstskouradouvčeles purkmistrem. Literáti mnohdy shromáž-dili značný majetek, vykonávali dozor nadměstskou školou a měli na zřeteli i sociálníproblémy svých členů. Sdružení nejdřívevznikala v Praze; na Starém Městě rozvíjeločinnost v 16. stol. šest bratrstev u farníchkostelů a jedno při kapli Betlémské. Pod-le K. Konráda (1842−1894) jich působilov Čechách do Bílé hory sto, na Moravě asitřetina. Jejich členy mohli být muži i ženyrůzného věkového složení, z nichž nebylivšichni aktivními zpěváky. Když některýliterát nemohl svého hlasu zastati, byl při-spívajícím členem. Příspěvky však skládalio výročních dnech všichni bez rozdílu. V čeleb. na literátském kůru stáli starší, řídili chrá-mový zpěv rafikou. Nejprve bylo hlavnímúkolem literátů vést obec věřících při chrá-movém zpěvu. V některých kostelích mělizvláštní kruchtu nebo lavice. Sbory se dělilyna literáty chorální (jednohlas) a figurální(vícehlas). Podle jazyka se odlišovali latinštíliteráti od českých. Hlasy byly obsazoványsólisticky nebo dvěma až třemi zpěváky. K li-

terátskému sboru náleželi také správce školy(rektor), kantor a varhaník, popř. subkantor.Dokladem vyspělosti literátských družin jsourukopisné kancionály, pořizované mnohdys velkými finančními náklady, výtvarně bo-hatě vyzdobené skvostnými miniaturami.K nejvzácnějším náležejí české kancioná-ly ze Žlutic, Litoměřic, Mladé Boleslavia Hradce Králové. S rozvojem literátskýchdružin souvisí i vznik domácí skladatelskéškoly komponistů vícehlasých motet, k nížnáleželi zejm. P. Spongopeus Jistebnický(asi 1550−1619), O. Chrysogonus Jevíčský(16. stol.), J. Trajan Turnovský (2. polo-vina 16. stol.), J. Stefanides Pelhřimovský(zemř. 1592), J. Rychnovský (zemř. 1616)ad. V pobělohorské době se jeví u literátskýchb. obecný příklon k jednohlasému zpěvu. Li-terátská tradice se později udržovala spíš jenv podobě předzpěváků na poutích a při pro-cesích. V souvislosti s josefínskou reformou

chrámového zpěvu se bratrstva hromadněrušila, jejich majetek byl likvidován a zasvé tehdy vzaly i mnohé vzácné kancio-nály. Literátská bratrstva mají v historiinárodní kultury významné místo, přispě-la k šíření vzdělanosti v české měš an-ské společnosti období pozdní renesancei k upevnění jazyka v příhraničních ob-lastech; 2. n á b o ž e n s k é b ., sdruženívěřících (hl. laiků), vedené duchovním,které se zaměřovalo na nějaký katolický kult(Kristův, mariánský nebo určitého světce).První doklady o náboženském sdružení lai-ků v č. zemích pocházejí z Krupky (1463)

a z Plzně, kde vzniklo 1498 b. poutníků kesv. Jakubu (do Santiaga de Compostela).Jeho členové se účastnili bohoslužeb na densv. Jakuba a také vždy o suchých dnech,kdy pro ně bývala sloužena zádušní mše.K největšímu rozkvětu náboženských bra-trstev docházelo v období od bělohorskébitvy do josefínských reforem (v Čecháchna 650 bratrstev). Josef II. náboženská bra-trstva 1783 likvidoval; současně zavedl je-diné dobročinné B. účinné lásky k bližnímu.Bratrstva (konfraternity) v 19. a na počátku20. stol. vznikala i nadále, ale rodila se dozcela jiného světa a jejich členy byli již lidés jiným náboženským prožíváním; z formál-ního hlediska se však i tato novodobá bra-trstva podobala svým předchůdcům (stejnýzpůsob zakládání, církevního schvalování,udělování odpustků, systém správy, přijí-mání členů i vedení písemností). Definitivnízánik náboženských bratrstev znamenal ažrok 1948. Náboženské b. mělo pevnou or-ganizační strukturu, bylo obdařeno většímči menším majetkem a často i odpustkovýmiprivilegii či jinými církevními milostmi nebosměřovalo k jejich získání; většinou bylokanonicky založeno. Účast v bratrstvechbyla samozřejmě dobrovolná, členové by-li hl. zavazováni k zbožnému a příkladné-mu křes anskému životu s denními projevyzbožnosti. Šlo zejm. o modlitby, jejichž druha počet regule většinou přímo předepisova-ly, o dodržování půstu či o skutky křes an-ského milosrdenství. Povinností byla účastna velkých výročních pobožnostech, k nimžse slávou přicházeli zpravidla čtyřikrát doroka. Mnohé konfraternity měly také natyto svátkypředepsanáprocesí anejvýznam-nější oslavy se dály vždy ve svátek patronanáboženského b. Některá společenství svéčleny zavazovala také k nošení odznaků čisymbolů: především karmelitánská škapulí-řová bratrstva, ale i bratrstva Panny MarieSedmibolestné s černým škapulířem (podsvrchním šatem nosili jeho členové tmavé,duchovním správcem b. posvěcené škapulí-ře). Členové mariánských růžencových bra-trstev (sodálové) měli při sobě stále nosit po-svěcený růženec, pro členy některých fran-tiškánských konfraternit byl odznakem pássv. Františka (opasková bratrstva); také čle-nové dvou významných pražských bratrstevsv. Jana Nepomuckého měli nosit posvěcenýpřívěsek s vyobrazenímsvého patrona.Řadaúkolů plynula bratřím a sestrám barokníchsodalit z oblasti, již lze označit jako fune-rální. Obřady a povinnosti spojené se smrtía pohřbem bývají nejzávažnější u bratrstevpohřebních, u kongregací s přídomkem zaš�astnou smrt, ale běžně je nalézáme i vestanovách ostatních sdružení. Předevšímjde o doprovod zemřelých spolučlenů na


69 bratrstvo

poslední cestě, který se měl (stejně jakou řady světských korporací, např. řemesl-nických cechů) konat za účasti všech členů.Povinností vyskytující se v mnoha regulíchbylo i doprovázení Nejsvětější svátosti ne-sené k umírajícímu členu náboženskéhob., obvyklá byla nařízení o modlitbách zazemřelého či umírajícího člena, o povinnéúčasti na zádušních mších apod. Zřejměnejvýznamnějším přínosem ze členství v ná-boženském b. byly pro katolíka odpustky.Náboženská bratrstva vznikala předevšímv městském prostředí, na venkově bylarozšířena hl. bratrstva sv. Izidora, patronavenkova a selských prací. Náboženská bra-trstva vznikala i při poutních kostelích, přinichž organizovala slavnosti, procesí a podsvými emblémy se zúčastňovala bohoslužeb.Náboženské b. sdružovalo aristokraticképatrony, kněžstvo, městský, později i ven-kovský lid, avšak vnitřní hierarchie bylauchovávána přísně. Bratrstva se dělila nařádová (k šíření příslušného kultu) a farní(při farním či filiálním kostele). Prioritumezi řádovými bratrstvy měl mariánský kult(u dominikánů byla bratrstva růžencová,u karmelitánů škapulířová, u servitů PannyMarie Sedmibolestné). Profesní princip,který je typickým znakem středověkýchnáboženských bratrstev, nebyl u barokníchsdružení příliš rozšířen, patří hl. ke spe-cifikům sdružení jezuitských. Ale také dotěchto studentských družin byli přijímáninestudenti a Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité)v místech působení svých kolejí zakládalomariánské družiny i pro měš any v české,německé a třeba i vlašské mutaci. Výraz-ně menší úlohu než Panna Maria hrálav zasvěcení náboženských bratrstev osobaKrista a ostatních světců; podobně pohřebníbratrstva, jejichž členové orodovali za dušev očistci anebo za š astnou smrt (bratrstvadušičková, za š astnou smrt, se sv. Barboroua sv. Josefem). Správní záležitosti a podmín-ky přijetí do náboženského b. byly řešenyjako u literátů; 3. h o r n í b ., pořádek – od14. stol. svépomocná organizace horníkůvšech sociálních kategorií (podobně jakotovaryšské pořádky řemesel). Základnímúkolem horních bratrstev byla vzájemnápodpora, solidarita, nutnost ochrany sta-vovských výsad a prestiže a především so-ciální ochrana i určitá míra samosprávy,jak ve vztahu k horním podnikatelům, takk městské obci. Existenci horních bratrstevje možné předpokládat již v době předhu-sitské, historické doklady pocházejí z po-loviny 15. stol. Členové horního b. platilipravidelně peněžní příspěvky a zúčastňo-vali se bohoslužeb i procesí (na Boží tělo,na sv. Barboru) a církevních i městskýchslavností, a to v hornickém kroji, s insig-

niemi a prapory. Dbali o hornické oltářea jejich výzdobu v kostelích (freska s horníkyz r. 1560 v chrámu sv. Barbory v KutnéHoře) a opatřovali pro ně svíce. Horní b.pečovalo o zchudlé horníky, poskytovalopomoc nemocným a jejich rodinám, pod-porovalo vdovy a sirotky. Tyto podpůrnéúkoly později převzaly bratrské pokladny,uzákoněné horním zákonem (1854) jakonemocenské a zaopatřovací instituce horní-ků; 4. s t ř e l e c k é b ., sdružení vznikléz branné povinnosti měš anů hájit v ne-bezpečí město. Mezi nejstarší patří pražskéstřelecké b., jemuž 1360 Karel IV. udělilmajestát upravující jeho povinnosti i právaa osvobozující ho od všech daní. Střeleckábratrstva měla artikule podle cechovníchvzorů, vlastní střelnici, kde se členové cvičilive střelbě z luků a kuší. Střelba z pušekse prosazovala teprve od 16. stol. Dozora ochranu nad střeleckými bratrstvy mělaměstská rada, patronem se stal sv. Šebesti-án. O letnicích pořádala bratrstva zábavustřílení ku ptáku, které se účastnilo měst-ské obyvatelstvo všech vrstev. Jednalo seo střelbu na cíl (pták na tyči nebo terč).Soutěž se konala obvykle v hradním příkopunebo na předměstí, vítězi náležely zvláštnípocty. Po závodě byl vezen ve slavnostnímprůvodu a až do příštích závodů zůstávalkrálem střelců (píseň Střílej, střílej, mistrJakub, 16. stol.). Tyto slavnosti se udrželyaž do třicetileté války. Později je převzalystřelecké spolky, u nichž se střílelo ručni-cemi do terčů; 5. l o v e c k é b ., sdruženímyslivců a lesníků. K nejstarším v č. zemíchnáleží hosínské lovecké b., které vzniklov 90. letech 17. stol. a zcela zaniklo až 1941v důsledku německé okupace. Uchazečo členství v této stavovské korporaci muselpředložit doklad o vyučení a zaplatit vstupnípříspěvek. Příslušníci loveckého b. se povin-ně cvičili ve střelbě, účastnili se významnýchcírkevních svátků s vlastními korouhvemi(zajiš ovali slavnostní salvy). Pěstovali kultmysliveckých patronů (sv. Huberta, Eusta-cha, Ivana), spravovali vlastní pokladnua vedli si matriku členů. Význam lovec-kých bratrstev spočíval ve zdokonalováníčlenů v odborných dovednostech i v tom,že vnášela do myslivosti duchovní rozměr;6. p o h ř e b n í b ., sdružení existující odstředověku u různých cechů, uměleckýcha svobodných povolání, církví i jednotli-vých kostelů, které mělo zajistit důstojnýpohřeb svých členů při dodržení všech po-hřebních rituálů. K tomu vlastnilo katafal-ky, svícny, pohřební korouhve a lucernyzdobené cechovními a jinými insigniemi.Z členských příspěvků pomáhala pohřebníbratrstva hradit postižené rodině pohřebnívýlohy, event. poskytovala podporu vdově

a sirotkům; 7. ž i d o v s k é pohřební b.,chevra kadiša (svaté bratrstvo) – institucepečující o duchovní i hmotné potřeby ne-mocného a záležitosti týkající se posledníchvěcí člověka v rámci židovského ghetta.Mezi nejstarší patří pražská chevra kadiša,která byla založena 1564 namísto jinéhospolku, zaniklého po Ferdinandově vypo-vězení Židů z Čech (1541). U zrodu stálpražský rabín Eliezer Aškenazi, konečnáredakce stanov byla dílem rabína JehudyLöwa ben Becalela, jehož zásluhou se b.stalo spolkemsloužícímpotřebámceléobce.Stanovy a zkušenosti pražského židovskéhob. převzaly záhy další obce v Čechách a naMoravě a později vlastně všechny aške-názské židovské obce v Evropě. Při výběručlenů nerozhodoval majetek a sociální po-stavení kandidáta, nýbrž jeho zkušenost,náboženské vzdělání a morální kvality.Z těchto důvodů byla činnost b. vysokoceněna a členství mezi 18 vybranými mužibylo pokládáno za čestnou funkci. Mezipovinnosti členů sdružení chevra kadišapatřilo povzbuzování nemocného, bděnína modlitbách u umírajícího, v případěúmrtí rituální očištění pozůstatků (tahara),příprava kpohřbu a bděníu mrtvého v doměočisty, doprovod nebožtíka k hrobu a účastna posledních obřadech nebo zádušní bo-hoslužbě. K těmto účelům mělo b. vlastníobřadní síně, katafalky, máry, pohřební vůzapod. Činnost b. se neomezovala jen nadůstojné zaopatřování zesnulých a dohlednad dodržováním náboženských předpisů:vydávalo značné finanční částky na podporuchudých, údržbu hřbitovů a jejich zakládáníu malých venkovských ghett, podporovaloučence, studenty i vydavatelskou činnost.Lit.: K. Konrád: Dějiny posvátného zpěvu sta-ročeského od XV. věku do zrušení literátskýchbratrstev. Praha 1893; J. Fiala: Havířský pořádekv Kutné Hoře. Kutnohorské příspěvky k dějinámvzdělanosti české 11, 1941, č. 1; J. Lugs: Střelcia čarostřelci. Praha 1953; ČSHS I, s. 837; O. Skal-níková: Vytváření hornického společenství v čes-kých rudných revírech. RNTM 59, s. 225−238;L. Kunz: Naivní malba tří století. Střelecké ter-če. Brno 1972; Hudba v českých dějinách. Pra-ha 1983, s. 81−141, 145−209; J. Mikulec:„Piae Confraternitates“ v Pražské arcidiecézi nasklonku 17. století. Folia Historica Bohemica 15,1991, s. 269−342; F. Hoffmann: České městove středověku. Praha 1992, s. 357; T. Pěkný:Historie Židů v Čechách a na Moravě. Pra-ha 1993; J. Mikulec: Náboženská bratrstva v pro-cesu pobělohorské rekatolizace. In: Rekatolizacev českých zemích. Pardubice 1995, s. 39−45;J. Mikulec: Religious Brotherhoods in BaroqueBohemia. SN H 2, 1995, s. 123−137; Z. Pro-kopová: Ševětín. Hosín. Dolní Bukovsko. ČeskéBudějovice 1997, s. 52; H. Pátková: „Psallendo


brázda 70

seu cantando.“ Poznámka k počátkům literát-ských bratrstev v Čechách. In: Facta probanthomines. Praha 1998, s. 341−349; H. Pátková:Die Bruderschaften in Böhmen im Mittelalter:Ein Überblick. In: Geist, Gesellschaft, Kirche im13.−16. Jahrhundert. Praha 1999, s. 207−213;J. Mikulec: Barokní náboženská bratrstva, šlech-ta a slavnosti. In: Slavnosti a zábavy na dvo-rech a v rezidenčních městech raného novověku.Opera historica 2000, s. 345−358; J. Miku-lec: Barokní náboženská bratrstva v Čechách.Praha 2000; H. Pátková: Bratrstwie ke cti Bo-žie. Poznámky ke kultovní činnosti bratrsteva cechů ve středověkých Čechách. Praha 2000.

[mh + osk + jtr]

brázda viz orba

Brněnsko, nelidové, umělé pojmenovánípřechodné oblasti mezi Horáckem s Pod-horáckem, Hanou, hanáckým Slováckema novoosídleneckým pohraničním pás-mem, objevující se od počátku 20. stol.v národopisné literatuře; a) město Brnos nejbližším okolím; b) tzv. širší B., kterése zpravidla ztotožňuje se střední Moravounebo aspoň s její východní částí. Po stráncejazykové i kulturní se tu mísí rozmanitéprvky nevyjímajíc německé (pozůstatekgermanizovaného města, vliv německé-ho jazykového ostrova jižně od Brna).Rozsah této oblasti, která se nevyznačuježádným etnograficky vnímaným lidovýmpovědomím, je velmi rozkolísaný: od bez-prostředního okolí města Brna, které jakoprůmyslové a vůbec hospodářské, v minu-losti silně poněmčené středisko působilo nautváření a přetváření lidové kultury, až porozsáhlou a členitou oblast zahrnující jižníčást Drahanské vrchoviny, části Vyškovska,Slavkovska, Kloboucka a Židlochovicka.Lid této přechodné oblasti neměl žádnéspolečné pojmenování a zčásti se hlásilk Podhorákům, Horákům či Hanákům. DoB. v širším významu ale již nelze pojímatSvitavsko a Moravskotřebovsko, jak činilK. Chotek v Programu soupisu národopis-ného, protože tam šlo o německý jazykovýostrov zv. Hřebečsko (něm. Schönhengster-land). Na rozdíl od Hané a některých dal-ších výrazných etnografických celků je takénázev střední Morava pro širší okolí Brnaumělý a vlastně nouzový. Objevuje se velmipozdě, až v Chotkově koncepci krajovýchmonografií, v níž se pod střední Moravupojímala i část Horácka, hl. Podhorácko,a pohraniční kraje j. Moravy s nevýraznou,popř. etnicky cizorodou, převážně němec-kou kulturou. Pojem střední Moravy ne-označuje žádnou ucelenou národopisnouoblast a heterogenní obyvatelstvo netvořilov době vzniku tohoto pojmenování žádnou

etnografickou formaci. Jazykově spadá vět-ší část tohoto území do sféry nářečí hanác-kých, resp. středomoravských, a to včetněobcí na rozhraní Drahanské vrchovinya Českomoravské vrchoviny. F. Trávníčekvyčlenil z hanáckého dialektu skupinu hor-ských nářečí, menší část tzv. střední Mora-vy tvoří území bývalého německého nebosmíšeného česko-německého osídlení, kte-ré sahalo od rakouské hranice až k Brnu.Část střední Moravy ležící severozápadněodBrna tíhneetnografickykHorácku, jiho-východně spíš k Hané, resp. k hanáckémuSlovácku. Bezprostřední okolí zprůmyslo-vělého Brna tvoří mezi Horáckem s Pod-horáckem a Hanou s hanáckým Slováckemjakousi indiferentní enklávu s několika vý-raznějšími obcemi, zejm. s Líšní, která si ješ-tě dlouho udržela svoji někdejší rázovitost,než sídlišti vybudovanými v 2. polovině20. stol. docela splynula s Brnem. V důsled-ku odlišného vývoje posledních více než stalet se vyčlenilo na širším B. jako zvláštníokrsek Rosicko a Oslavansko, které sevšak nezformovalo na základě odlišnostív tradiční lidové kultuře, pův. rolnické,nýbrž na základě změn ve způsobu životaa v kultuře způsobených rozvojem těžbyuhlí. Tato okolnost se promítla nejen dosociální strukturyobyvatelstva, ale i do jehohmotné, společenské a duchovní kultury,v níž potlačila některé tradiční, z hledis-ka nového způsobu obživy konzervativnísložky a umožnila přijímání cizorodých,namnoze kosmopolitních elementů hor-nické a městské kultury. Pásmo ležící jižněod tzv. střední Moravy bylo podél nynějšístátní hranice s Rakouskem od středo-věku poměrně silně zasaženo německýmživlem, zejm. v úzkém pruhu od Slavonic keZnojmuav širším pásuvDyjskosvrateckémúvalu takřka až k Brnu a k Břeclavi.Lit.: F. Bartoš – C. Mašíček: Líšeň. Obrázkylidopisné. Brno 1902; K. Chotek: Programsoupisu národopisného. Praha 1914; K. Fojtík –O. Sirovátka: Rosicko-Oslavansko. Praha 1961;R. Jeřábek: Národopisné oblasti a skupiny naMoravě v díle Františka Bartoše. ČMM 106,1987, s. 240−246; R. Jeřábek: Ethnische undethnographische Gruppen und Regionen in denböhmischen Ländern (17.−20. Jahrhundert).ES 19, 1987 (1988), s. 122−164; Národopisnéstudie o Brně. Brno 1990; R. Jeřábek: Brno– centrum národopisné práce na Moravě. In:O. Sirovátka a kol.: Město pod Špilberkem.Brno 1993; R. Jeřábek: Národopis v Brně a ná-rodopis Brna. In: Brno – město uprostřed Evropy.Brno 1994, s. 73−75; Počátky národopisu naMoravě. Antologie prací z let 1786−1884. Sest.R. Jeřábek. Strážnice 1997; R. Jeřábek: Etnickéa etnografické skupiny a oblasti. In: LKM-VM,s. 9−29. [rj]

brněnský kroj, lidový oděv z okolí Brna,jenž se nosil až po Vyškovsko a jihozápadněk Moravskému Krumlovu. Užší Brněnsko,které lze vymezit okruhem deseti kilometrůkolem města, mělo zásadní vliv na vývoj,udržení a zánik tradičního lidového odě-vu regionu. Materiálový i střihový základtohoto rozsáhlého, hospodářsky i kulturněrůznorodého území byl stejný jako u kro-je západomoravského. – Ženský kroj seudržel déle než mužský. Tradiční kabáteks třícípou půlkou se nosil do 1. světovéválky, kacabajky a jupky ještě v polovině20. stol. Kroj neztratil charakter stavov-ského oblečení, byl ve městě výhodný přiobchodování s plodinami. Ve starší vrstvě(1. polovina 19. stol.) se sukně šily z plátna(šorce, šorány), bílé sukně (bíláky) k tancipřetrvaly na hody místy do konce 20. stol.Staré ženy nosily sukně obarvené na černonebo na tmavomodro, leštěné a nadrobnoposkládané. Na sever území pronikaly látkyvenkovských tkalců z Drahanské vrchoviny.Zástěra byla černá leštěná nebo z vyvazova-ného modrotisku. Už ve 2. čtvrtině 19. stol.se přejímaly a přizpůsobovaly potřebámkroje tovární látky, často pův. určené napánské obleky (sukně kemka). Kabátek(trčavé kabátek, marýnka, duša, planták)sahal do pasu, byl bez límce, do hlubokéhovýstřihu se nosil šátek nebo bílá vyšívaná tří-cípá půlka, místy tylová. Na záp. Brněnskunosila nevěsta a první družička do konce19. stol. úvodní plachtu (mřížku). Živůtek(kordulka) měl stejný střih jako v severníčásti Drahanské vrchoviny, na hody se kladldo výstřihu hedvábný šátek, bílá půlka sepřekřížila přes prsa a vázala dozadu. Letníoblečení s rukávci se udrželo asi do r. 1880,


71 brokát

pak se užívalo jen k tanci. Západomoravskýzpůsob úpravy hlavy svobodných dívek sesloženým červeným šátkem se udržel nahody do konce 20. stol. (Šlapanice, Líšeň).Starší rouška se nosila do počátku 19. stol.Na svatby k vysokému věnci a pekáči (kru-hový útvar z boullionu) se vlasy zaplétalydo mnoha plochých vícepramenných copů.Vdané ženy v 1. polovině 19. stol. nosilypůlkový čepec, zv. modrý (podle lemujícístuhy); vázaly si také velkou bílou šatu,plínu, plachetku s bílou výšivkou. Od 20. let19. stol. ženy užívaly červený bavlněnýšátek (saský, lipský, hózlendr, tyrol, vídeňák,muryšák). Turbanovitě vázaný šátek se nosili ke staršímu typu kacabajky s ozdobenýmišůsky. Jupka se teprve od 2. světové válkyuznává za vhodnou také na svátek. Zimníkožíšky měly střih kabátku a kacabajky,hojně se nosily přehozy různých názvů. –Mužský kroj měl obdobné vazby ke krojina záp. a střední Moravě. Krátké mužskékoženky (kůženice, spodky) se zapínaly nabocích. Během léta se v neděli (i na hody)místy nosily vlivem uniformy bílé dlouhékalhoty. Bavlněné košile se na hody zdobilysámky, krepinkami, bílou výšivkou. Sou-kenná jednořadová vesta (kordula, lajbl)se stejně jako kabátek (lajbl s rukávama,rukávník) na počátku 19. stol. prodloužila,rohy vpředu zkosily (vliv fraku). Na záp.Vyškovsku zůstaly dlouhé vesty bez tétoúpravy. Kabátek byl tmavomodrý dvouřa-dový, vesta na západě modrá, na východěa jihu červená, v jižní části Drahanské vr-choviny světle modrá. Na Židlochovickubyla červená vesta a světlemodrý kabátekkratší a ozdobnější. Počínaje východním Br-něnskem se objevuje kabátek kratší, z bíléhosukna (pokračuje v pásu přes j. Hanou k vý-chodu). Šosatý kabát, dlouhý pod kolena,byl vystřídán před polovinou 19. stol. pele-rinovým pláštěm s jedním límcem. Poprvéje ženich nebo i družbové brali o svatbách,spolu s ručníkem. S Hanou spojuje Brněnskodo počátku 19. stol. výskyt ocáskovéhokožichu (dále je rozšířen jihozápadně naMoravskokrumlovsku, na jihovýchod až doVracova). Ze Slovácka sem vlivem trhů pro-nikl dlouhý dubený kožich (vepřák) a všedníbílá halena (halina) s velkým límcem (stejnějako na Kloboucku, Židlochovicku, v okolíKobylí a na sev. Kyjovsku). Na vých. Brněn-sku a v jižní části Drahanské vrchoviny senosila varianta haleny s kapucí. Zánik muž-ského kroje přišel náhle po r. 1870. Nejdélese uchoval u mužské mládeže zvyk nosito hodech vestu; atributem stárků jsou ještěv 90. letech 20. stol. bohatě zdobené klo-bouky a bílé zástěry (na vých. Brněnsku). –Na zemědělském Židlochovicku, spojenémželeznicí s Vídní, se přejímaly manufakturní

materiály dříve a v hojnější míře, takžekroj zanikl už během 3. čtvrtiny 19. stol.– Kroj z Brněnska plynule přecházel naMoravskokrumlovsko a Hrotovicko (Pod-horácko). V mužském kroji našly oblibuširoké pásy, vyšité brkem. Kabáty (fraky)byly podobné západomoravským kaputům,světlemodré je měli ve Vémyslicích stárcio hodech, jinak se nosil slavnostní límcovýpláš . Místy (Vedrovice, Rybníky) se ovíjelydružbům o svatbách kolem pasu ručníky.V Hrotovicích si o hodech zaplétaly stár-ky vlasy do mnohopramenných, naplochopletených copů, ve Vémyslicích měly věnec.K úvodu se oděla matka s kmotřenkamičerveně vyšitou úvodnicí (chovánkou). –Lidový oděv Znojemska je řazen ke krojizápadomoravskému.Lit.: F. Bartoš – C. Mašíček: Líšeň. Obrázky lido-pisné. Brno 1902; V. Bělík: Jak se u nás odívají.In: Moravskokrumlovsko a Hrotovsko. Morav-ský Krumlov – Hrotovice 1925, s. 219−230;L. Kunz: Lidový kroj ve Šlapanicích u Brna.ČMMZ 35, 1950, s. 367−412; E. Babáko-vá: Zaniklý kroj v Brně-Židenicích a Juliánově.ČMMZ 36, 1951, s. 210−226; E. Urbacho-vá: Lidový kroj v Brně-Králově Poli a Řečkovi-cích. ČMMZ 38, 1953, s. 83−88; M. Ludví-ková: K otázce jižních hranic brněnského kro-je. Kroj na Židlochovicku. ČMMZ 51, 1966,s. 195−230; M. Ludvíková: Kroj na Vyškovsku.K otázce východních hranic brněnského kroje.ČMMZ 52, 1967, s. 183−216; V. Svobodová:Lidový kroj na brněnských předměstích. ČL 75,1988, s. 78−84; M. Ludvíková: Kroj brněnskéhovenkova. Brno 1990. [ml]

brokát, hedvábná tkanina se vzory; a) pro-tkávanými zlatými a stříbrnými vlákny;zhotovovala se technikou brošování, kdyje útek veden jen v hranicích motivu, vracíse a neprochází celou šíří látky; b) tkanýmia vícebarevnými, hotovenými od počátku19. stol. na žakárských stavech. Oba druhyb. se užívaly od 18. stol. v lidovém oděvuč. zemí. – Ve středověku se výrobou b. pro-slavila italská města Lucca, Florencie, Janova Benátky. Z Itálie se brokáty vyvážely dovětšiny evropských zemí. Nejstarší brokátyz Čech jsou z 10. stol. (Kouřim, čelenkase lněnou osnovou protkanou stříbrnýmidrátky; Libčice n. Vltavou); středověkédoklady se zachovaly v kostelních pokla-dech. Podle zbytků látek, celých oděvníchsoučástí a výtvarných vyobrazení bylo od13. do 17. stol. v Evropě utkáno velkémnožství brokátových dezénů, z nichž řadabyla navržena vynikajícími malíři. V 17. stol.se uplatnila záliba v asymetrických kompo-zicích rostlinných motivů. Velká produkceb. byla ve Francii zvl. za doby Ludvíků a Na-poleona I. Rakouská produkce hedvábnýchbrokátů se rozšířila po francouzské revolucinatolik, že se exportovaly. Nevynikaly postránce umělecké, ale technické. – V lidovýchkrojích č. zemí užívaly drahý b. se stříbrnýmia zlatými brošovanými květinovými vzorypouze bohaté ženy, nejčastěji na živůtky(lajbíčky), např. na Blatech. Na Doudlebskuse měkké šněrovačky z tohoto materiálunazývaly ornátové. Živůtky na Náchodskuz konce 1. poloviny 19. stol. se šily z b.s dracounovou půdou a barevnými květy.Látka se zkomoleně nazývala pragát. Z b. sezlatými a stříbrnými nitěmi bývaly živůtkyna Hané a kordulky na Slovácku, např.ve Vracově. Brokátové čepce se nosily naČeskomoravské vrchovině, na Hlinecku,v okolí Havlíčkova Brodu a na Doudlebsku.Tento druh b. se tkal až do 2. světovéválky v Chrasti u Chrudimi. B. s většímmnožstvím zlatých a stříbrných nití se říkalozlatohlav nebo stříbrohlav. – Hedvábnýchbrokátů s bohatými žakárovými vzory mo-nochromními nebo vícebarevnými se užívalov ženském i mužském kroji především v 19.,na Slovácku i ve 20. stol. Ženy nosilyz hedvábného b. šněrovačky téměř ve všechčeských krajích, na Moravě pak živůtky v řa-dě obcí na Slovácku. Kvítkované brokátovésukně byly oblíbené koncem 1. poloviny19. stol. ve středních Čechách, v Pojizeřía Podkrkonoší, na Blatech, na Moravě veStrážnici, Krumvíři, Rohatci ad. Z jednoba-revného květovaného hedvábného b. bývalyi potahy tvrdých čepců na Českomoravskévrchovině, ale hotovily se z něho i měkképůlkové a dýnkové čepce na Doudlebsku.Výjimečně byly z hedvábného b. ženské


brouskařství 72

špenzry a kabátky. Naopak k velice rozšíře-ným patřily ženské zástěry, z nichž někte-ré měly specifické názvy: květaté, flákaté(Doudlebsko), pentlové (Blata, Chodsko).– Během 19. stol. se měnila obliba urči-tých vzorů. Módní a žádané byly broká-tové šátky na krk, na nichž se objevovalyv jednobarevném atlasově tkaném základubrošované barevné kvítky. Nejhonosnějšíkusy měly v jednom rohu kytici z drob-ných barevných kvítků a se stříbrným čizlatým květem uprostřed. Všechny deko-rativní motivy byly vytkány brošováním.Na Plzeňsku se vedle malých brokátovýchšátků na krk nosily rozměrné šátky s květytkanými jen ve dvou tónech, např. šedivéa fialové. Upravovaly se tak, aby byly conejvíce vidět: překřížily se na hrudi přesšněrovačku, konce visely na obou bocích.Také na Rožnovsku p. Radhoštěm patřilvelký brokátový šátek ke konečné fáziženského kroje. – Mnoho krojových stuhmělo brošované brokátové vzory s květi-novými motivy. Tkaly se v sev. Čecháchi na sev. Moravě, ale mnoho se jich do-váželo. Nosily se téměř ve všech krajíchč. zemí, proto se zachovaly ve velkémmnožství. Jejich použití bylo rozmanité.V Čechách byly nezbytným dekorem jed-nobarevných vlněných sukní, i když seněkde místo pentle našíval pruh brokátovélátky (Českomoravská vrchovina). Stuha-mi se vázaly např. bíle vyšívané zástěry,korále na krk, na čepcích se upevňovalyv týle nebo na temeni do mašle a bylytak dlouhé, že sahaly až k dolnímu okrajisukně. Šily se z nich dívčí vínky a bylynezbytnou součástí svatební úpravy hla-

vy nevěsty. Na Litomyšlsku se brokátovépentle nazývaly vyrážené. – Muži nosilipod límcem košil jednobarevné brokáto-vé šátky různých tónů, ale i vícebarevné(např. na Chodsku íštěrkový). Oblíbenébyly černé šátky, červené nosili jen svo-bodní muži na Chodsku; v Podkrkonošízaměnili původní mašli pod krkem nejprvešátkem černým, později barevným. Hed-vábné brokátové květované vesty nosilimuži ve středních Čechách, na Doudleb-sku a na Slovácku (Strážnice, Vnorovy).Všechny tyto brokátové látky, stuhy a šátkybyly dost drahé a kupovaly se na trzích,od podomních obchodníků (hauzírníků)a v obchodech.Lit.: D. Stránská: Lidové kroje v Českosloven-sku I. Čechy. Praha b. r. [1949]; J. Staňková:Tradiční tkaniny zdobené flamkou. ČL 63, 1976,s. 152−173; M. Pávek: Textilní výroba v historic-kém přehledu. Praha 1972; L. Kybalová – O. Her-benová – M. Lamarová: Obrazová encyklopediemódy. Praha 1973; A. Geijer: A History of TextileArt. Stockholm 1979. [jst]

brouskařství, převážně sezonní domáckávýroba brousků na ostření kos a srpů,vázaná na výskyt štěpného jemnozrnnéhopískovce (Vsetínsko, Trutnovsko, Hořic-ko). Archivní prameny informující o b.používají termín brousek; jen nářečně sena Valašsku užívá i název oselka (stslov.osla). O b. se hovoří v česky psaném popisuvsetínského panství z r. 1666, kdy výrobubrousků prováděla ve své režii vrchnostv Rokytnici (Vsetínsko). V Podkrkonošíbyli výrobci drobní zemědělci, kteří se b.věnovali v době mimo polní práce. Výro-ba zde prosperovala do 80. let 19. stol.,na Valašsku se udržela ještě ve 20. stol.,nejdéle v Liptále a ve Lhotě u Vsetína.Poslední výrobci přešli po 2. světové válcedo přidružené výroby jednotných země-dělských družstev. Jako turistickou atrakcipředvádějí výrobu brousků na přelomu 20.a 21. stol. brouskaři ze Lhoty u Vsetínave Valašském muzeu v přírodě v Rožnověp. Radhoštěm i jinde. – B. užívalo poměr-ně jednoduché zpracovatelské technologie.Na Valašsku byl materiál získáván v pozd-ním létě pro celé zimní období v místníchpovrchových lomech, kde se těžil ručněv blocích; jen ojediněle se dobýval v hlub-ších lomech, odkud byl vyvážen po ko-lejnicích. Z hloubky se získával kvalitněj-ší materiál modrošedé barvy, povrchovýkámen byl žlutošedý. Pro práci v lomechsloužil speciální nástroj s jednostrannoušpicí (kylhof). V Podkrkonoší se brouskyvyráběly z červeného a bílého pískovce.Nejkvalitnější byl tzv. vodní pískovec, kte-rý se těžil na levém břehu řeky Bystřice

pod obcí Doubrava (Jičínsko). Kámen seve valašských dílnách dále štípal a pomocídřevěné formy byly za mokra odsekáványtzv. rážky (na Hořicku okřesky), které seručně obrušovaly (šoupaly). Nejstarší vý-robní technologií bylo osekávání polotova-ru brousku kladívkem (klepačem) na ko-vadlince (babčici) a broušení na kruhovémkameni (brusáku) z hrubozrnného pískov-ce, jehož horní plocha byla vyhloubená.Po 1. světové válce došlo k zavedení novévýrobní technologie. Polotovar byl upev-něn v dřevěném svěráku a okraje brouskůbyly štípány kleštěmi s dlouhými ramenya nedovřenými čelistmi. Teprve elektrifika-ce ve 30. letech 20. stol. umožnila zdravíškodlivou práci (silikóza) zmechanizovat.Na Hořicku dochází k mechanizaci výrobyuž po r. 1900. Mimo ruční brousky se zdezhotovovaly také točicí brusy s průměremod 10 cm až po 2 m. – Distribuci valašskýchvýrobků zajiš�ovali před 1. světovou vál-kou sami brouskaři nebo podomní obchod-níci (hauzírníci), kteří prodávali brouskypo celém území Rakousko-Uherska. Mělisvé ustálené trasy; výrobci mohli prodávatvolně, podomní obchodníci, kteří zároveňnabízeli i nože (křiváky), kosy, srpy a ji-né zboží, museli mít speciální povolení.Ve velkém se brousky prodávaly místnímobchodníkům (překupníkům), kteří zbožídopravovali dále (Hořicko). – Štípatelnýpískovec se používal také na hotovení vel-kých plochých desek (šled), které sloužilyjako dlažba, ploty, kryty na komíny, brusnékameny pro sklárny i pokličky na hrnce.K r. 1825 je doložena z Poličné u Valašské-ho Meziříčí výroba pískovcových náhrob-ků. – Brousky se vyráběly také z břidlice,která se těžila v oblasti Nízkého Jeseníkua Oderských vrchů.

Brouskařský svěrák – prések. Vsetínsko, 20. stol.


73 Bruncvík

Lit.: F. Čapek: Výroba a vývoz brusů a brousků naHořicku a okolí. In: Zpráva o činnosti Průmys-lového muzea podkrkonošského v Hořicích zarok 1905 a 1906. Hořice 1907, s. 34−40; Č. Zí-brt: Perlářství, pípařství a brouskařství v Podkrko-noší. ČL 17, 1908, s. 308−326; M. Zajíc: Výrobabrousků na Vsatsku. NVal 5, 1939, s. 26−29;E. Urbachová: Lidová výroba brousků na Vsetín-sku. Práce Vlastivědného ústavu Vsetín 1972,č. 2, s. 25−33; V. Scheufler: Domácká výrobav českých zemích. EAČMS II, s. 20. [eu]

broušení drahokamů, výrobní odvětví za-bývající se povrchovou úpravou přírod-ních kamenů (minerálů). B. d. bylo pův.řemeslnou výrobou, z níž se na Turnov-sku (s centrem v Rovensku p. Troskami)a ve Světlé n. Sázavou vydělila domáckávýroba se všemi charakteristickými zna-ky. Gestoři (jednak podnikatelé, jednakřemeslníci-brusiči s vlastními dílnami) za-dávali práci stálým i sezonním výrobcům,kteří většinou vlastními nástroji a častospolu s rodinnými příslušníky pracovali až16 hodin denně v hygienicky nevyhovují-cím prostředí. K broušení používali nejdří-ve pískovcové a poté brusným materiálemposypané kovové (též olověné, proto do-cházelo k otravě) kotouče, zatímco k leš-tění sloužily kotouče dřevěné, potaženésuknem. Životní úroveň rodin brusičů bylavyšší ve Světlé, protože na Turnovsku vý-dělky snižovala nabídka stavebních dělní-ků, kteří si v sezoně vydělali a v zimě, kdy sena stavbách nepracovalo, pak mohli brou-sit drahokamy za nižší cenu. Ve Světlé segranáty také provrtávaly a z nich se pak ná-sledně, jako na Třebenicku (Litoměřicko)nebo v Jistebnici (Táborsko), sestavovalygranátové šňůry. – Český granát (pyrop),tmavočerveně zbarvený příměsí kysličníkuchromitého, často zdobil jako šperk takéženy z majetných venkovských vrstev. Nej-větší naleziště granátů v č. zemích jsou najižním svahu Českého středohoří, kde setěžily překopáváním a rýžováním z diluvi-álních štěrků a zcela výjimečně, u Měrunic(Teplicko), také dolováním. Jejich opra-cováním se zabývali specialisté, působícízejm. v Praze a na Turnovsku, kde bylav 1. polovině 18. stol. ustanovena bratrstvabrusičů drahokamů v Turnově (1715), narohozeckém panství (1729) a v Rovenskup. Troskami (1747). 1752 založil hraběF. Kolovrat-Krakovský s pomocí odborní-ků z Freibergu brusírnu granátů ve Svět-lé n. Sázavou, další vznikly na Litoměřic-ku (nejdůležitější v Podsedicích) a v Ko-líně n. Labem. Granáty z měrunickéhodolu se zpracovávaly v Bílině (Teplicko).Tento vzestup zastavila krize, která nastalakoncem 18. a počátkem 19. stol. v dů-

sledku napoleonských válek a konkurencebarevných skelných kompozic ze Železno-brodska a Jablonecka. K dalšímu oživenídošlo až ve 3. čtvrtině 19. stol., kdy by-la 1884 v Turnově založena odborná šper-kařská škola. Avšak již koncem 19. stol.následovala krize, spojovaná s úpadkempražského šperkařství, nástupem zahranič-ní konkurence, změnou módy a s klesají-cí poptávkou po českém granátu na pře-syceném světovém trhu (donutila mnohévýrobce k emigraci do zámoří). Ve výroběoživené po 1. světové válce už převažovalobroušení různých odrůd umělého korundua spinelu.Lit.: F. Zuman: České kamenářství. Sborník prohospodářské a sociální dějiny 1, 1946, s. 29−39,183−195; V. Scheufler: Domácká výroba v čes-kých zemích. EAČMS II. [zh]

brtnictví, lesní včelaření – způsob chovuvčel v dutinách lesních stromů, navazujícína sběr medu a vosku v pravěku. Br� jestrom s přirozenou nebo umělou dutinouosazenou včelstvem. Brtníci, lešáci, meda-ři, včeláci či včelníci vyhledávali v lesestromy se včelstvy, vysekávali dutiny, brtěosazovali, značili, ochraňovali a odebíralimed a vosk, tj. vylamovali, klestili a pod-řezávali. Brtnickým nářadím byly sekyrky,tesly, žebříky, hák s provazy a lavičkou,dřevěné vložky k zpevnění včelího díla,hůlky, lopatky, naběračky, stříkačky, nože,kleště, vidličky, kukly, rukavice, dýmáky,klícky na matky, dále dřevěné, proutěné,loubkové nebo plátěné rojáčky, dřevěné

nádoby a lisy na med a vosk. Brtníci odvá-děli vrchnosti naturální, později i peněžnídávky. Podle brtnického práva byly zřizo-vány cechy. Na českém území se b. vzácnědochovalo do 18. stol., ve vých. a seve-rových. Evropě bylo časté ještě začátkem20. století. V. t. včelařství.Lit.: J. Chadt: Brtnictví. Písek 1913; F. Redlich:Waldbienenzucht und Zeidlergesellschaften mitbesonderer Berüksichtigung der Niederlausitz.Ethnografisch-archeologische Forschungen 4,1958, s. 185 an.; S. Mazak: Barć odrzańskama okolo 2055 lat. Pszczelarstwo 26, 1975,č. 11, s. 18−21; Z. Tempír: Brtě a brtníci.Včelařství 54, 2001, č. 8, obr. 2; Z. Tempír:Ještě o lesním včelaření. Včelařství 54, 2001,č. 11, obr. 2. [zt]

brumle viz grumle

Bruncvík, postava z české národní pověs-ti, pův. z německého rytířského románuo Štilfrídovi a Bruncvíkovi. Děj je spojens erbovní pověstí z poloviny 14. stol. o vzni-ku českého královského znaku (stříbrný levna červeném poli) uděleného prvním čes-kým králům. V pověsti se líčí dobrodružnéputování rytíře B. Cestou po moři uvíz-ne na magnetické hoře, odkud jej zašitéhov koňské kůži zachrání pták Noh. Za pobytuu proradného krále získá kouzelný meč,který po vyslovení formule všem hlavy dolůstíná hlavy nepřátel. Během dalšího putová-ní je svědkem boje lva se sedmihlavou saní:pomůže lvu, který ho z vděčnosti doprovázípo celý zbytek života (zemře na Bruncvíko-vě hrobě). – Pův. rukopisná skladba bylaopětovně vydávána jako knížka lidovéhočtení a odkud pronikla do lidového podání.Z lidové tradice ji zaznamenali A. Sedláček(1843−1926), O. Přikryl (1862−1936),E. Peck a opakovaně J. Š. Kubín. – Látkao B. náleží ke kmenovým českým národnímpověstem. Do svých souborů ji zařadili jakA. Sedláček (1894), tak A. Jirásek (1894).– Jako B. (řidčeji Roland) je označovánasocha rytíře s mečem a pražským znakem(symbol městského práva) na pilíři Karlovamostu v Praze. Její nynější podoba pocházíaž z r. 1884, původní socha byla zničenašvédskou dělostřelbou ke konci třicetiletéválky (1648).Lit.: katalogy lidové prózy (viz): AaTh 156A;Tille I, s. 109; K. J. Erben: Výbor z literatu-ry české. Praha 1850, s. 39−74; J. Gebhart:Oestereichisches Sagenbuch. Pest 1863, s. 204;J. Košnář: Staropražské pověsti a legendy. Pra-ha 1947, s. 121−123, 2. vyd.; A. Jirásek: Starépověsti české. Praha 1956, s. 102−115 (1. vyd.1894); A. Sedláček: Historické pověsti lidu čes-kého. Praha 1972, s. 112; J. Š. Kubín: Na vaširadost. Hradec Králové 1985, s. 111. [dk]


brusař 74

brusař, slaměná figurína s dopisem v ruce,oblečená jako pekař a zhotovovaná mla-díky v obcích levého horního Pojizeří dopočátku 20. stol. v souvislosti s přípra-vou štědrovečerní tabule. B. umís ovali jehotvůrci v předvečer Štědrého dne do domů,ve kterých se právě chystali sázet koláčedo roztopené pece. Vlastník domu muselpečení přerušit a přečíst dlouhý průvodnídopis s přáním zdaru v novém roce. Kvů-li prodlení (čtení, vychladnutí pece) těstopřešlo a v pečivu se vytvořily zákaly zv.brousky. Žertovný obyčej, založený na vířev magii slova (nutnosti přečíst celý dopisaž po závěrečné přání), se na přelomu19. a 20. stol. nalézal ve stadiu úpadkua v některých lokalitách sloužil b. již jenk postrašení spoluobčanů (např. vhozenímfiguríny pod kola lokomotivy).Lit.: J. Panýr: Brusař – zvyk z českých osad levéhohorního Pojizeří. ČL 14, 1905, s. 331−334. [lk]

brynza [z rum.], měkký, zaleželý a osole-ný ovčí sýr, konečný produkt zpracovánímléka na salaši. Pojem byl rozšířen valaš-skou kolonizací, nář. zní též brymza. O b.a také o hroudách čerstvého ovčího sýrase poprvé mluví jako o lahůdkách na stoleolomouckého biskupa v 16. stol., v čase,kdy se salašnický způsob hospodaření roz-šířil na vých. Moravu a na Těšínsko. Oje-diněle se na tomto území b. podomáckupřipravuje ještě na počátku 21. stol. Ter-minologicky i technologicky souvisí ten-to způsob sýraření s ostatními karpatský-mi oblastmi. První popisy dokládá vlasti-vědná literatura z konce 18. a z 1. polovi-ny 19. stol. (N. Mitrowsky, K. J. Jurende,J. H. A. Gallaš, D. Sloboda, později L. Sa-wicki, F. Bartoš ad.). Princip této výrobyzůstal pět století stejný. Zpracovávalo sepředevším ovčí mléko s nevelkým dílemmléka kozího a někde i kravského (Těšín-sko), a to třikrát (v závěru salašnické sezo-ny jen dvakrát) denně. Byla to práce bači,jen při dojení mu pomáhali pasáci zv. va-laši. Dojiči seděli na stoličkách v úzkýchprůchodech v ohradě (strunky) a postupnědojili ovce, které jim přiháněl bačův po-mocník (honelník). Dojilo se do kónickédřevěné nádoby (geleta), vyrobené bednář-skou technikou. Gelety s mlékem se dones-ly do koliby, kde se hned, dokud ještě bylomléko teplé, začalo se zpracováním. Pokudse použilo také mléko z předchozího doje-ní, muselo se ohřát na teplotu nadojenéhomléka (asi 30 °C). Mléko z gelet se nalilodo velké dřevěné nádoby (putyra) o obje-mu 20−60 l. V minulosti byly častější puty-ry vydlabané z mosoru, tj. z jednoho kusudřeva, ze špalku, z něhož po zpracování zů-stala jen obvodová stěna, do níž se po napa-

ření vpravilo dno. V 19. a 20. stol. na sala-ších převládla putyra vyrobená bednářskoutechnikou: byla kuželovitá, ale na rozdílod gelety nahoře širší. Mléko se přecedilopřes plátno natažené přes putyru; na plát-no se ještě položila smrková větvička, kterázachycovala hrubou nečistotu. Do mlékapak bača nalil přesnou dávku syřidla (klag,klog). Syřidlo získávali ze žaludku telete(méně často kůzlete nebo jehněte), kteréještě pilo od matky a nepáslo se; žaludek(na Těšínsku ryncka) pak vysušili a ponořilido hrnku s vodou nebo se syrovátkou, abyse vylouhováním získalo syřidlo. Je prav-děpodobné, že do 18. stol. se žaludek sušili se svým obsahem, tj. se sýrovinou, pod-le záznamů z 19. a 20. stol. se však žalu-dek vyčistil a dala se vylouhovat jen jehostěna. Ze žaludku se extrahovaly enzymya jiné látky urychlující proměnu mléka nasýr. Množství syřidla záviselo především napočasí: za chladu a deště se ho do putyryvlilo více. Putyra s mlékem se postavila blí-že k ohništi (vatře) a někdy se ještě zakry-la houní, aby se mléko co nejdéle udrželov teplém stavu. Do půlhodiny, někdy až dohodiny se mléko proměnilo v homogennísýrovinu. Bača ji důkladně rozmíchal, vy-hrnul si rukávy, posadil se na stoličku, pu-tyru naklonil k sobě a podložil ji speciálnípodložkou zv. psík. Potom ponořil ruce dosýroviny a pomalu stlačoval (sháněl) kous-ky sýroviny v jednu velikou hroudu sýra.Vytáhl ji a vložil do kusu plátna (na Va-lašsku zv. hrudkařka, na Těšínsku buzara),zavázal na uzel a pověsil na silný dřevěnýklín ve stěně zadní části koliby. Tam poněkolik hodin, obyčejně až do následují-cího dojení z hroudy sýra odtékala a poz-ději jen odkapávala syrovátka (kapalka) doúzkého škopku, zv. na Valašsku počátkem19. stol. syropak (podle J. H. A. Gallaše),na Těšínsku kapalnik. – Syrovátka, kterázůstala v putyře (na Těšínsku mulka), senalila do velkého kotle, který byl zavěšennad ohništěm. Technické zařízení, na němžkotel visel, se nazývalo kumhár. Byla tootočná konstrukce ve tvaru šibenice, kteráumožňovala snadnou manipulaci s těžkýmkotlem, vychýlení do strany a také regu-laci výšky nad plamenem. Syrovátka se zaobčasného míchání ohřívala až do prvníchvzduchových bublin (asi 90 °C). Tehdy sekotel rychle vysunul z ohniště do strany.Syrovátka se vařením změnila v žinčici. Najejím povrchu se usadila bílá tuková vrstvazv. urda. Velikou dřevěnou lžící se sebralado dřevěné nebo hliněné nádoby, když se jíshromáždil dostatek, stloukalo se z ní más-lo; v máselnici zůstalo podmáslí (cmer). Vesrovnání s máslem z kravského mléka bylaurda bělejší, řidší a mastnější. Drobné čás-

tečky sýra se v kotli srazily v chuchvalec(rak). Patřil honelníkovi nebo ovčáckémupsu. – Žinčice zbavená urdy se z kotle vy-lila do speciální putyry a pila se ještě za-tepla. Co se nevypilo, vylilo se do velkéhokadlubu, kde žinčice po dvou třech dnechzískala příjemnou nakyslou chu�. Někdy sečást žinčice z kotle odebrala i s urdou: kdyžchtěl bača připravit obzvláště kvalitní, vý-živnou žinčici. Pomocí velké lžíce (vařačky)se tak dlouho přelévala, až se žinčice i urdanavzájem promíchaly a nápoj zchladl. Pilse z čerpáku, z dřevěné nádoby z jednohokusu dřeva, k níž bylo připevněno držadlo.Na Moravě a ve Slezsku (na rozdíl od Slo-venska) byly čerpáky zdobeny jen jednodu-še, pouze drobnými zářezy. Majitelé ovcísi často žinčici odnášeli do vesnice. Přená-šela se ve speciální nádobě zv. oboňa, naTěšínsku uoboň. Už od 18. stol. se žinčiceužívala k léčení především plicních chorob,ale i dny, žaludečních obtíží apod. Pacien-ti přicházeli vypít čerpák žinčice na salaš,nebo se jim v oboni donesla až do města.Před polovinou 19. stol. vznikly v Rožnověp. Radhoštěm žinčicové lázně, kam přijíž-děli pacienti z celého rakouského mocnář-ství. Popíjeli čirou žinčici, bez urdy i bezkousků sýra. – Když práce se žinčicí skon-čila, bača se opět věnoval sýru. Pokud užz něj nekapalo nebo odkapávalo nepatrně,vyňal celou hroudu z plátěné látky a po-ložil ji na polici zv. komárník či podešvár(police horní, až pod střechou) nebo jen napolicu v zadní části koliby. Hroudy sýra tuležely 4−6 dnů, až sýr dostatečně vyschla zkysl; aby vysychal rovnoměrně a neples-nivěl, bača ho každý den obracel a otíralvlhkým hadrem. Tak vznikl ovčí sýr, kterýse zčásti konzumoval v této podobě. – Zmí-něný způsob zpracování ovčího mléka bylznámý na Valašsku i na Těšínsku. Na tě-šínských salaších se však během 1. polovi-ny 19. stol. ujala poněkud odlišná techno-logie. Tato odlišnost vyplynula předevšímz velkého podílu kravského mléka a takéze zvláštností vlastnických. Z mléka krav,ovcí a koz se v první řadě vyprodukovalomáslo, a teprve ze zbylého mléka, prostéhosmetany, se obvyklým způsobem získal sýr.Gelety s ovčím a kozím mlékem a konév-ky s kravským mlékem se v kolibě vylilydo velkého koryta, vydlabaného z jednohokusu dřeva. Ve dnu koryta byl otvor, kte-rý se ucpal čepem (čopem), dlouhou dře-věnou zátkou, která vyčnívala nad mléko.Za 12−14 hodin, když se již na mléce usa-dila silná vrstva smetany, se tato dřevěnázátka povytáhla a do putyry pod korytemvteklo mléko ze spodní části koryta. Potomse vypustila smetana, často rovnou do obo-ně, ve které se odnesla do vsi k dalšímu


75 budní hospodářství

zpracování. Z mléka v putyře byl získánsýr a také žinčice, jen urda se již nesbírala.– Většina ovčího sýra byla zpracována nab. V 19. a 20. stol. se to dělalo až doma,v usedlosti, ve stoletích předchozích zřej-mě také přímo na salaši. Z hroudy sýra seokrájela ztvrdlá kůra, měkký sýr se uhně-tl, prosolil a natlačil do dřevěné nádobyzv. faska (doložené už v 16. stol.), při vět-ším množství i do kadlubu, v domácnos-tech často do kameninového hrnce, v němžvydržel velmi dlouho, někdy až do novéhosýra v příštím roce. Nahoře se b. zakrylakopřivami nebo javorovými listy, které jiudržely v čerstvém stavu. Někde b. zalilirozpuštěným máslem, které vytvořilo ne-prodyšnou izolační vrstvu. Nakonec se ob-sah nádoby zatížil těžkým kamenem. – Jepravděpodobné, že b. jako tvarohovitý sýrse dříve dělala i v ostatních oblastech chovuovcí v Čechách a na Moravě, ve kterých seovce dojily.Lit.: N. Mitrowsky: Reise zu den Salaschenauf dem Jawornik hinter Bistrschiz. In: Com-pendiöse Bibliothek. Gotha – Halle 1794,s. 97−102; J. K. Jurende: Salaschen in Mähren.In: Mährischer Wanderer. Brno 1811; D. Slo-boda: Něco ze života Valašského. Týdeník 1848,s. 81; K. Kadlec: Jos. Heřm. Gallaše ztracenýspis o Valaších v kraji Přerovském. ČL 15, 1906,s. 161−178; V. Vilikovský: Dějiny zemědělské-ho průmyslu v Československu. Praha 1936,s. 819−821; J. Štika: Ohniště v karpatskýchsalašnických kolibách. ČL 54, 1967, s. 267−284;J. Štika: Salaschenwirtschaft in Ostmähren bisMitte des 19. Jahrhunderts. In: Viehwirtschaftund Hirtenkultur. Budapest 1969, s. 274,281−284. [jšt]

břidlice, většinou slabě přeměněná (meta-morfovaná), popř. usazená (sedimentární)hornina, obvykle s tence vrstevnatou odluč-ností. Starší označení, pokrývačská b., vy-cházelo z převažujícího využití jako krytinydomovních střech, štítů a komínů. V lido-vém stavitelství se břidlicová krytina rozší-řila koncem 19. a začátkem 20. stol., třeba-že místy (např. ve středních Čechách, Níz-kém Jeseníku) se uplatnila už v 1. polovině19. stol. Používala se zejm. v okolí břidlico-vých lomů, kterých bylo nejvíce mezi Ma-nětínem a Rabštejnem n. Střelou a na Že-leznobrodsku v Čechách a v oblasti NízkéhoJeseníku a Oderských vrchů na sev. Moravěa ve Slezsku. – Břidlicové lomy se dělí napovrchové a podzemní (hlubinné), a podletoho se rozlišoval i způsob těžby: bu� na díledenním, nebo na díle podzemním. Hlubin-ným dobýváním se b. získávala v moravsko-slezské oblasti. V povrchových lomech sedlouho pracovalo jen od jara do podzimu,teprve v 70. letech 19. stol. se na Železno-

brodsku začal zvláštní druh tvrdé b., před-tím považovaný za neštípatelný, těžit v zimě.Podobně jako z lomů u Rabštejna sloužilataké železnobrodská b. především k výroběstřešní krytiny. – B. se vylamovala ručně (se-kerami nebo klíny), od r. 1867 se používali střelný prach. Větší kusy štípali dráči úzký-mi dlátky na menší tabulky, kterým střihačiosekáváním a později pomocí nůžek dáva-li konečný tvar. Odpad ukládali kolečkářipoblíž lomu na velkých haldách (hrobkách).Hotové tašky či šifry (z něm. Schiefer) rov-nal dělník zv. prášek do kop po 63 kusech(3 tašky jako náhrada případných ztrát přidopravě a manipulaci), oddělených od sebenakoso stavěnými kopáky. – Podle kvality,barvy materiálu a pravidelnosti tvaru se bři-dlicová krytina dělila do tří jakostních tříd.Nejhorší tvořily fleky, pestrobarevné taškyrůzných tvarů a velikostí. Kvalitnější bylab. modré a zelené barvy. Různého zbarve-ní někdy esteticky využívali pokrývači, kteřípřibíjeli (hřebíky břidláky) nebo jen zavěšo-vali tašky na la ování či bednění střechy. –Lámáním, zpracováním, dopravou a prode-jem b. se na Železnobrodsku živilo mnohoobyvatel, včetně žen (hl. v 70. a 80. letech19. stol.). Na konci 19. stol. došlo k velké-mu odlivu pracovních sil, když zdejší břidlicizačaly konkurovat anglické a saské břidlicei nové levnější a lehčí krytiny (jako eternit)a současně začalo prosperovat místní sklář-ství, které nabízelo výnosnější a méně na-máhavý způsob obživy. Od 30. let 20. stol.se na Železnobrodsku těžila b. v omezenémmnožství k výrobě krytiny, obkladů a dlaž-by. – Po 1. světové válce výrazně pokleslotaké dobývání a zpracování b. v Nízkém Je-seníku a Oderských vrších, kde se b. dobý-vala převážně hlubinně (na rozdíl od povr-chových lomů nebylo nutno lámání v ziměpřerušit) a rozsah těžby byl větší než v Če-chách. Největší intenzity dosáhla zdejší těž-ba ve 2. polovině 19. stol., kdy b. lámalii mnozí sedláci v malých dolech pod svýmipozemky, čímž zvyšovali jejich celkový vý-nos. Z místních břidlic se vyráběla krytina,dlaždice, obklady, školní tabulky, brousky,ozdobné předměty (galanterní zboží) i stolnía izolační desky. V. t. brouskařství.Lit.: K. Urban: Budišovické břidlice a jejich tech-nické využití. ČVSMO 48, 1935, s. 125−128;J. Hrušecký: Dolování pokrývačských břidlic naseverozápadní Moravě a ve Slezsku. Horník 2,1946, s. 42−44; F. Němec: Povaha a technic-ké užití pokrývačských břidlic z oblasti NízkéhoJeseníku a Oderských vrchů. Stavivo 27, 1949,s. 298−301, 320−323; V. Mikolášek: O vymíra-jícím řemesle dráčském. ČL 47, 1960, s. 77−80;V. Rybařík: Ušlechtilé stavební a sochařské kame-ny České republiky. Hořice v Podkrkonoší 1994,s. 161−173 (břidlice). [zh]

břitva, břitev – český párový tanec většinouve 3/4 taktu. Název je odvozen od textupísní Poj(me), Honzíčku (má milá), nabřitvičku nebo Koupil sem si v Praze břitvu,zapsaných K. J. Erbenem na Klatovskua J. Vycpálkem na Rychnovsku a Kyšpersku.Erbenův zápis b. je ve 2/4 taktu a jejímzákladním tanečním motivem je hladkýobkročák s vykláněním trupu do stran,zatímco třídobá verze se tančila, stejnějako tzv. dvoukročáky (motovidlo, moták,skákavá), dvěma nízkými poskočnými kro-ky střídavě na obou nohách v jednom taktu.

Tanec břitva. Bílý Újezd u Rychnovan. Kněžnou, Vycpálek 1921, s. 81

Vyskytovalo se také vyhazování tanečnicedo výšky na první dobu každého sudéhotaktu, aniž by se porušil rytmus tance.V umírněné podobě byl tento prvek charak-teristický pro historický tanec voltu. PodleJ. J. Langera byla b. připojována na způsobrejdováka a rejdovačky také k třasáku. B. setancovala též na Chodsku, Líšeňsku, naHané a ve Slezsku. Tanec b. je nutno odlišitod rozmarné hry, která byla provozovánazvl. o svatbách (v kole účastníků se při níodehrává scénka holení).Lit.: K. J. Erben: Nápěvy prostonárodních písníčeských. Praha 1862, č. 508; Č. Holas: Českénárodní písně a tance II. Praha 1908, č. 248;J. J. Langer: České krakováčky. In: Bodláčí a růže.Praha 1957, s. 213. [hl]

budní hospodářství, horský způsob hospo-daření v Krkonoších založený na chovu do-bytka s využitím pastvin a luk v okolí osa-mocených usedlostí zv. boudy. Počátky osíd-lování Krkonoš sahají do poloviny 16. stol.,kdy byli do královských lesů v povodí Velkéa Malé Úpy povoláni dřevorubci z Koru-tan, Štýrska a Tyrol, aby zde těžili dřevo.Noví osídlenci přinesli do Krkonoš kroměmateřského jazyka i svou kulturu a způsobživota. Muži zanechávali své rodiny v nížepoložených domech a odcházeli vždy naněkolik dnů za prací v lese do hor, kdesi proti nepohodě stavěli jednoduché pří-střešky ze dřeva, boudy. Za dřevorubci sez údolí časem přistěhovaly i jejich rodinys celým živým i mrtvým inventářem, a tak seboudy měnily ve skromné horské usedlos-


Budulínek 76

ti, čítající i 15−20 kusů hovězího dobytkaa koz. Kromě těchto trvale obývaných budi nadále v Krkonoších existovaly letní boudyve smyslu chlívků (sezonní přístřešky prodobytek). Počátkem 17. stol., kdy byla těžbadřeva z ekologických důvodů převedena doOrlických hor, se lesní dělníci, kteří zůstaliv Krkonoších, začali orientovat na horskýchov dobytka. Už v té době byly založenyněkteré boudy (Krausovy, později zv. Labskábouda), jejichž obyvatelé přišli do Krko-noš 1550 z Alp. Vrchnost v b. h. záhy roz-poznala příležitost k zužitkování horskýchploch ležících dosud ladem, a proto nařizo-vala budařům stavět boudy pro panský do-bytek a šafáře. Majitelé panství však zároveňomezovali pastvu, zvl. ovcí a koz, aby nebylohrožen růst lesních stromů (harrachovskéinstrukce z r. 1748). Po zrušení nevolnic-tví (1781) byly jednotlivé panské boudy zanízkou cenu prodávány anebo dávány dodědičného pachtu s povinností platit činži,takže z horských obyvatel se stali samostatníhospodáři anebo pachtýři a nájemci. Podlerůzných pramenů stálo počátkem 19. stol.v Krkonoších zhruba 2 600 bud, v nichžbylo ustájeno na 20 000 krav a až 10 000koz, s nimiž tu přes léto žilo i 21 000 osob.– Plochy potřebné k chovu dobytka se získá-valy klučením, vzácněji vypalováním poros-tů převážně nad hranicí lesa, kde vznikalyhorské pastviny, loučky, stezky a průhonydobytka. Osídlenci také vysušovali mokřiny,zakládali tzv. travní zahrady, které využí-vali ke sklizni kvalitního sena na krmenív zimě, horské louky hnojili a také na nichpásli dobytek. Seno se uskladňovalo nejenv boudách, ale i v senících. K postupnémuomezování pastvy došlo po r. 1852 po vydá-ní císařského patentu o hospodaření v lesích,který zakazoval užívání lesní půdy k jinýmúčelům a nařizoval vysazování lesa. Omezenípastvy a stále se zvyšující možnost obživyz rostoucího turistického ruchu i nové pra-covní příležitosti v průmyslu vedly k úpadkub. h., které během 2. světové války a krátcepo ní zaniklo. Turistický ruch se postupněstával zdrojem obživy budařů a jejich rodinjiž od konce 18. stol., kdy bylo možno naněkterých boudách získat stravu (zvl. mlé-ko a mléčné produkty) i ubytování, kterépodnikaví majitelé stále vylepšovali. Někteříbudaři i obyvatelé horských vsí a samot dělalihostům také průvodce v horách, majetnéosoby vynášeli na nosítkách až na horskéhřebeny. Zimní výlety začaly později nežletní a od počátku 19. stol. byly spojenys jízdami na rohačkách, používaných běžněke svážení dřeva; lyžování se v Krkonošíchrozvíjelo od konce 90. let 19. stol. Ros-toucímu turistickému náporu se v té doběpřizpůsobovaly i boudy, které se rozšiřova-

ly a přestavovaly na hotely: Luční bouda(1400 m n. m.) byla 1833 rozšířena o letnídům a 1875 byla zvětšena její restaurace;1880 byla přestavěna Rennerovka, 1887 sePetrovka změnila ve dvoupatrový hotel atd.).Boudy příliš vzdálené od hlavních turistic-kých tras postupně zanikaly. Zásluhou turis-tického ruchu se rozrůstaly i údolní obce:Špindlerův Mlýn měl r. 1869 s přilehlýmiosadami 2 602, r. 1950 již 6 669 obyvatel. –Odborníci v b. h. nevidí jen zničené porostykosodřeviny a negativní zásahy do vodníhorežimu s následnými jevy (sesuvy půdy, po-vodně aj.), ale také obohacení přírodníhofondu Krkonoš vytvořením horských luč-ních enkláv, jež jsou botanicky i zoologickybohatší než okolní lesní porosty.Lit.: T. Lokvenc: Toulky krkonošskou minulostí.Hradec Králové 1978, s. 49−66; M. Kubát:Album starých Krkonoš. Fotografické dokumentyze života horáků. Hradec Králové 1982; J. Sto-klasa: Význam budního hospodářství pro rozvojcestovního ruchu v Krkonoších a jejich ekologickésouvislosti. ZKSVI 1985, č. 2/3, s. 29−45. [jv]

Budulínek, titulní dětská pohádková po-stava. Pohádka o B. je v evropské tradicicelkem vzácně doložená, v č. zemích oblí-bená látka s výchovnou tendencí o malémchlapci, jehož liška lstí zavleče do své nory.Prarodiče přijdou B. na pomoc: hrají a zpí-vají u nory, postupně vylákají ven všechnylišky a B. osvobodí. V této dětské pohádcese uchoval starší typ pohádkové kompozicespočívající v opakování a obměňování vlo-žených veršů (počítání zbylých lišek v dou-pěti), obvykle přednášených zpěvavým re-citativem. J. Jech porovnal český text s verzílužickosrbskou a slovenskou: texty tvoříjednotnou západoslovanskou tradici, jež seliší od verzí východo- a baltoslovanských.Obdobná pohádka se vyprávěla i o ne-poslušném Smolíčkovi, kterého z domovavylákal jelen se zlatými parohy.Lit.: katalogy lidové prózy (viz): AaTh 61B;Tille II/2, s. 568 (č. 19), 629 (č. 23); B. Němcová:Národní báchorky a pověsti. Praha 1956; J. Jech:Tschechische Volksmärchen. Berlin 1984, s. 472,č. 1, 2. vydání. [dk]

buchta 1. pečivo hranolovitého tvaru zpra-vidla menší velikosti, obyčejně se sladkounáplní. V Čechách a na Hané se buchty dě-laly z kynutého těsta střední kvality a pl-nily čerstvým ovocem nebo jinou, obvyklesladkou náplní; pekly se na pekáči těsněvedle sebe, čímž b. získá tvar hranolu. Ve-likosti byly různé, od malých buchtiček ažpo velké cihly, kladené dvě nebo čtyři naplech. V j. Čechách a na Šumavě ještě ve20. stol. toto větší kynuté pečivo jmenova-li starším názvem měchury nebo mochury

(nesprávně označované za krajovou speci-alitu). Na Plzeňsku je nazývali rozpeky ne-bo rozpíčky, ve středních Čechách místybu�áky, v severových. Čechách se také udr-žel starší termín baby nebo babičky (pekáčbabník). Větší plněné buchty, přehnuté zečtyř stran, jmenovali na Valašsku zahýbá-če, na Novojičínsku hnětky, na Ostravskubrutvaňoky (pekáč brutvaň). Buchty se čas-to nazývaly podle náplně slíváky, makovní-ky, tvarožníky, zelníky, mrkváky, mrkvan-ce. Někde to bylo pečivo všedních dnů,jinde sváteční, podle toho, jak bylo kvalit-ní, jaký byl sociální status rodiny a k jaképříležitosti se pekly. Pojmenování se měnídobově a regionálně, někdy se zase jednímtermínem označovaly různé druhy, velikos-ti a tvary. – Hranice mezi buchtami, vdol-ky a koláči je vágní. Ve starším období setermínem buchty rozuměly také knedlíky(stále místy v j. Čechách) a noky, někdepokrmy z litého těsta, jako v případě vařbu-chet, pouštěných či litých buchet, bochetek,kurástvových buchet (lité těsto z prvního čidruhého mléka po otelení). Malé buchtičkyměly často svůj specifický název buchetky,bobalky, bobále, bobačky, kutelky, pecivál-ky, pupáky, sekanky, krajíčky. Upečené seobvykle polévaly horkým mlékem a sypaly,někde je polévali rozvařeným ovocem nebosirobem. – Buchty se nacházely mezi tra-dičními štědrovečerními pokrmy a nutněpatřily k pohoštění pracovníků při někte-rých pracích v hospodářství, byly součás-tí odměny, zvl. žen. Buchty si s sebou nacestu brali lidé, kteří odcházeli z domova(tovaryši, vozkové, účastníci poutních pro-cesí, služky, studenti), buchty přinášeli doměsta lidé z venkova jako dárek (příbuz-ným, studentům, vojákům). Buchty s má-kem od mámy patří k českému Honzovi,jdoucímu do světa, jako nezbytný atribut.– Názvem buchty se obecně označuje takétzv. lepší druh pečiva zpravidla z piškotové-ho těsta nebo z těsta kypřeného pečivovýmpráškem. Na Moravě (kromě Hané) buchtyv českém pojetí neznali, podobné pečivonazývali vdolky, vdolečky, makovníčky, pa-gáčky, bobále apod. Termín buchty tu zna-menal lepší druh pečiva, nejčastěji ve tva-ru věnce či bábovky; ty se zdobily zpravi-dla na svatbu. Někdy pojmenování buchtypřešlo na obřadní pečivo vůbec; termín b.se místy na Moravě vyskytoval pro pečivo,jež dostávaly děvečky při ukončení služ-by (slavnost skrajování buchty). – Buchtyse pečou stále, i pojmenování se přibližněkryje s uvedenými fakty. Není bez zajíma-vosti, že soudobé těsto kupované v práš-ku je označováno jako české buchty. Jinédruhy pečiva v instantní formě se nazývajíspecifickými termíny: bábovka, koláč, dort


77 Bulhaři v českých zemích

apod. Buchty a buchtičky se pečou nejenv domácnostech (těsto se dělá jak tradičnímzpůsobem, tak z prášku), ale i u pekařů,od nedávných let se prodávají i ve venkov-ských prodejnách. Jsou pokrmem všedníchdnů, někdy také svátečním, ale jedí se spí-še k snídani, popř. k svačině než k obědujako hlavní jídlo. Běžně se dělají dukáto-vé buchtičky (dříve jako moučník domé-na měš�anské kuchyně) se šodó, spíše všakpolité řídkým pudinkem, zejm. ve školnícha podnikových jídelnách. Velké buchty na-dívané ovocem se někde pečou v sezonějablek (méně už meruněk), ale hl. švestek,ovšem v daleko menší frekvenci, než tomubylo dříve. B. z jemného těsta se chystá naneděli nebo ke slavnostním příležitostem,zejm. o svatbách. V některých místech setradice pečení svatebních buchet a koláčůobnovuje, bu podle staršího způsobu, ne-bo v pozměněné formě podle soudobéhovkusu a fantazie žen, které je zhotovují;2. nepálená cihla; 3. málo hybný člověk,bez zájmu; 4. úder pěstí do zad.Lit.: F. Bartoš: Lid a národ I-II. Velké Meziří-čí 1883−85; J. Vyhlídal: Rok na Hané. Olo-mouc 1906; L. Kaizl: Chléb a pečivo v Podkr-konošské kuchyni. Časopis lékařů českých 82,1943, s. 1089−1092; M. Úlehlová-Tilschová:Česká strava lidová. Praha 1945, s. 479−480;B. Pernica: Rok na moravském Horácku a Pod-horácku. Havlíčkův Brod 1951; H. Kubálková:Lidová strava venkovského lidu na středním Pola-bí. Práce oblastního muzea v Poděbradech 1972,s. 22; M. Ludvíková: Každodenní strava na Zno-jemsku. ČMM 60, 1975, s. 209−222; J. Štika:Lidová strava na Valašsku. Ostrava 1980, s. 55;J. Jančář: Lidová strava ve Strážnici. NA 19,1982, s. 85−97. [jš]

bukač, bukál, fanfrnoch, džbán – membra-nofon kombinovaný s chordofonem; nádo-ba s ústím překrytým membránou, jejímžstředem prochází svazek žíní. Frekvencevyluzovaného zvuku jsou dány okamžitoudélkou svazku žíní při jeho drhnutí prsty,v kombinaci s velikostí průměru a vypnutímmembrány, tedy s jejím naladěním. B. mářadu dalších názvů: bukáč, pukač, bokál,pokál, bukálek, bukálka, pudlač, pudlačka,bručál, bručadlo, brumbál, bzučán, bru-čák, býk, čert, fafrnoch, faňfrnoch, kobza,bandaska, konývka, hrnec, soudek, pohár,kotlík. Jde o nástroj, jehož počátky nelzespolehlivě časově ohraničit. Jeho územnírozšíření je však známé. Ještě na počát-ku 20. stol. se vyskytoval v Čechách, naMoravě a ve Slezsku, v Polsku, severových.Německu, Litvě, Lotyšsku, Anglii, Francii,Španělsku, Rumunsku a také např. ve stře-doamerickém Hondurasu, kam byl prav-děpodobně přivezen španělskými kolonisty

už v 16. stol.; avšak na území Slovenska,Ma�arska, Podkarpatské Rusi a dále navýchod byl neznámý. První zmínka o b.v č. zemích pochází až z prosince 1777(zpráva v berounské městské knize, v sou-vislosti s výtržnostmi koledníků, kteří s nímtropili nepřiměřený hluk u obydlí měš anů).Chození s b. neodmyslitelně patřilo k vá-nočním a novoročním koledním zvykům.Podle muzejní dokumentace bylo na českémúzemí jako rezonátoru užíváno hliněného čifajánsového džbánu, malého pivního nebovinného soudku, plechového hrnce nebojen provizorně sbité krabice z dřevěnýchprkének. Rozměry nepřesahovaly ve výšce40 a v průměru 25 cm. Některé bukače

Bukač

byly ve dně nebo na boku opatřeny ozvuč-ným otvorem o průměru kolem 5 cm. Přeshrdlo rezonátoru bylo napnuto a omotá-ním provazem zafixováno několik starýchstřevových kontrabasových strun, na něžbyly často v různém počtu navlečeny asi1 cm dlouhé duté části husích brků ne-bo pou ové skleněné korálky či knoflíky,které zvyšovaly intenzitu hlomozícího zvu-ku nástroje. Teprve přes ně byla napjatamembrána z tence vydělané oslí nebo telecíkůže, častěji však z močového měchýře vep-řového nebo hovězího dobytka. Většinoubyla jen prostě omotána provazem kolemhrdla rezonátoru, ale někdy také důmyslněvypínána šňůrami jako např. u obecníchbubnů. Z 50. let 20. stol. jsou známy pří-pady z Českomoravské vysočiny, kdy bylamembrána vyrobena z polyvinylchlorido-vých pytlů od umělých hnojiv. Ve středumembrány byl otvor o průměru asi 3 mm,jímž procházel asi 60 cm dlouhý svazek koň-ských žíní (vlašin), uvázaný za basové strunynapjaté pod membránou. Někdy byly tyto

struny zcela vypuštěny a žíně byly přivá-zány k malému dřevěnému špalíku, kterýnedovolil, aby prošly otvorem v membráně.Byl-li koledník sám, sevřel b. pevně mezikoleny a nasliněnými nebo v octové voděnavlhčenými prsty střídavě levou a pravourukou drhnul žíně. Bylo-li koledníků více,jeden držel nástroj a druhý tahal za žíně(dojil). Někteří fanfrnocháři měli u pasumalou nádobku s octem, ve které občasnamáčeli prsty, aby b. lépe bučel. Byli i ta-koví, kteří dovedli využít snižujícího se tónupři jednotlivých tazích za žíně k vytvoře-ní jednoduché melodie. Zvuk bukače bylale nakonec vždy jen jednotvárný, bručivýa houkavý, vhodný hl. k rytmickému do-provázení vánočních či novoročních koled.V j. Čechách byly místy vyráběny bukače,které neměly žíněný vocas, jen nad jejichmembránou bylo nataženo několik strun.Drnkáním na ně byl nástroj rozezvučován.Některé hudební soubory (hrající středo-věkou nebo renesanční hudbu) se snažívyužít bukače jako zajímavého rytmickéhonebo basujícího nástroje. Jde však o pou-hou spekulaci: o takovém použití b. zatímnejsou doklady. Stále větší oblibu nacházíb. u folklorních souborů (Musica bohemica,jihočeský Úsvit).Lit.: V. S. Sumlork [Krolmus]: Staročeské pověsti,zpěvy, hry obyčeje, slavnosti a nápěvy s ohle-dem na bájesloví česko-slovanské. Praha 1845,s. 271, 471; Chození s bukačem. ČL 1, 1892,s. 411−413; J. Vávra [Č. Zíbrt]: Vánoční cho-zení s bukálem (bukačem) v Berouně roku 1777.ČL 3, 1894, s. 147−148; „Masopust držíme…“od nového léta do pytlového čtvrtku. Praha 1910,s. 9−13; Č. Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidučeského. Praha 1950, s. 60−63. [pk]

Buláci viz Chodové, Chodsko

bulácký kroj viz chodský kroj

Bulhaři v českých zemích, obyvatelé bulhar-ské národnosti, představující v národnostnískladbě České republiky malou skupinu. Přisčítání lidu 1991 se k bulharské národnostnímenšině v ČR přihlásilo 3 487 osob, pod-le cenzu 2001 4 363 osob (z toho 3 281občanů Bulharské republiky). B. v č. z.žijí rozptýleně ve větších městech, např.v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Plzni,Českých Budějovicích, Mostě, Chomutově,Chebu a v Karlových Varech. Relativněnejpočetnější komunita žije v Praze (kolem800 osob). – Ve společenském vědomí jsouB. v č. z. vnímáni v historických reminiscen-cích jako zelináři a zahradníci, což vyplýváz profesního zaměření těchto imigrantů jižod konce 19. stol. či v období mezi světo-vými válkami. Tomu ale předcházela vlna


bydlení 78

bulharských studentů v Praze, kteří založiliuž 1881 vlastní spolek Blgarska sedjanka.Obecně měl příliv bulharských imigrantůdo č. zemí několik etap a byl politicky moti-vován. Jedná se o imigraci po potlačení pro-tifašistického povstání v Bulharsku (1923),po 2. světové válce (kolem 1200 bulhar-ských zemědělských dělníků, kteří byli usíd-leni v pohraničních oblastech po vysíleníNěmců) a 1957 (kolem 4 000 stavebníchdělníků, usídlených většinou v tehdejšíchokresech Most a Chomutov). Z uvedenýchvln část B. v č. z. zůstala natrvalo a aktivněse zapojovala do činnosti bulharských kul-turně osvětových organizací (J. Dimitrova)a klubů (v 50. letech 20. stol. jich aktivněpůsobilo kolem 15). Vzhledem k tomu, žeB. v č. z. žijí usídleni disperzně ve většíchměstech, jejich společenský a kulturní životje omezován na klubovou činnost. Nejvý-znamnějším klubem je Bulharská kulturněosvětová organizace se sídlem v Praze; jakosamostatný subjekt dále působí občanskésdružení Bulharský kulturní klub Sv. Cyrila Metoděj v Ústí nad Labem. 2001 vzniklanová organizace bulharské menšiny, ob-čanské sdružení Văzraždane, které si kladeza cíl působit jako zastřešující organizacebulharských aktivit v ČR. Organizace pořá-dají pravidelně kulturní akce u příležitostistátních svátků Bulharska (Baba Marta; svá-tek Cyrila a Metoděje). Uchování a rozvojifolklorních tradic příslušníků této menšinyv ČR se věnuje folklorní soubor Pirin sesídlem v Brně. V bulharském jazyce jsouv ČR (2002) vydávána národnostně menši-nová periodika: časopisy Roden glas (vyda-vatel Bulharská kulturně osvětová organi-zace), Blgary a bulletin Inform (oba vydáváVăzraždane).Lit.: Dějiny československo-bulharských vztahů.Praha 1980; J. Kolář: Bulharská demokratickáemigrace v Československu v letech 1923−1933.Praha 1983; Pobratim – Bălgari po češkite zemi.Sofia 1994. [as]

bydlení, způsob života v bytě nebo v do-mě a v jeho bezprostředním okolí. Jeurčováno dobou i tradicí a utvářenosociálně-ekonomickými, kulturními a re-gionálními faktory. B. na venkově v země-dělské usedlosti mělo svá ustálená pravidla;většinou až od konce 19. stol. bylo dojisté míry ovlivňováno městským způsobemb. a mobiliářem, avšak inovace z tohotoprostředí byly přijímány postupně a sezpožděním. V. t. dělnické obydlí, interiér.Lit.: K. Teige: Nejmenší byt. Praha 1932;J. E. Koula: Lidové bydlení a dnešní byt. UŘ 1,1958, s. 19−25; J. Musil: Sociologie bydlení.Praha 1971; V. Frolec: Vesnické obydlí jakokomunikační systém. UŘ 4, 1977, s. 8−12. [jv]

bylinkář, bylinkářka, kořenář, kořenářka– léčitel speciálně orientovaný na léčenírostlinnými léky. Většinou se bylinkářství čibylinkaření spojuje s jinými léčebnými způso-by, zvl. s různými diagnostickými metodami.K výkonu této činnosti je nutná osobní zku-šenost a některé knižní znalosti, ale význam-ným činitelem zůstává tradice, velmi častorodinná, která zaručuje uznání i mimo vlastníspolečenskou jednotku. V oboru se uplatňo-valy především ženy, mužů bylo mnohemméně. Ve středověku se mužům zabývajícímse vyhledáváním bylin i léčením říkalo ta-ké řeporyjci. Znalost sběru léčivek i jejichzpracování v léčivo byla ustálena rozšířenímpísma a zejm. tisku, takže profesionální by-linkáři pracovali jak podle vlastních zázna-mů v osobních herbářích či verbářích, taki podle herbářů tištěných, zvl. v populárnímpojetí. Prvním českým vydáním takové prácebyla Apotéka domácí proti všelijakým nedu-hům lidského těla, nedostatkům hovadským(1595), kterou pořídil D. Adam z Veleslavína(1546−1599) na základě vzácnějšího vydáníHájkova překladu Herbáře P. O. Mattioliho(1501−1577) z r. 1562. Léčení rostlina-mi bylo zevrubně popisováno v různýchkalendářích a časopisech; široká veřejnosto tuto léčbu stále projevuje velký zájem, por. 1989 k tomu přistoupil zájem o podobnéreceptáře zahraniční. Každá doba uznáváněkteré vynikající bylinkáře (Jan Mikolášekči Božena Kamenická pro sklonek 20. stol.).

Metody zjiš�ování vhodných rostlin protiurčité nemoci se mezi jednotlivými bylinkářiznačně liší. Oblíbené je určování významurostliny podle kyvadélka (pendlu) či proutku(virgule), ale tato metoda do tradičních lido-vých bylinářských praktik vlastně nepatří.V. t. léčitel, léčivé rostliny.Lit.: J. Čižmář: Lidové lékařství v Českosloven-sku I-II. Brno 1946; Z. Rystonová: Byliny a jejichlidové názvy. Praha 1996. [jjn]

bzučák, bručák, čmelák, destička, frngadlo –idiofon kombinovaný s aerofonem a chor-dofonem tvořený smrkovou (jedlovou, bo-rovou) destičkou (200 × 40 × 1 mm),která je upevněna na asi 1,5 m dlouhémprovázku. Destička může být různého tvaru,po obvodu i vroubkovaná, popř. také opat-řená několika otvory. Krouživým pohybemruky nad hlavou se roztáčí na provázku:rotuje, čímž vzniká relativně hluboký tóndoplněný ještě tóny, které vznikají třenímvzduchu o provázek. Změna kmitočtu závisína změně rychlosti rotace destičky a napnutíprovázku. Rychlost rotace destičky lze mě-nit jen postupně a pozvolně je možné takédosáhnout změny kmitočtu. Proto je pro b.charakteristická jen glissandová změna tónu.Asi do 50. let 20. stol. bylo možné setkat ses b. jako s dětskou hračkou (v tvarovýchi materiálových obměnách) prodávanou natrzích a poutích. B. je rozšířen po celémsvětě. V primitivních kulturách je dosudkultovním nástrojem.Lit.: I. Mačák: Dedičstvo hudobných nástrojov.Bratislava 1995, s. 42−43. [pk]

Bzučáky


Date post:	23-Mar-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Strana Ë. 35 - eu.avcr.cz · bábovka 36 ha 1888; E. E. Kisch: Pražský pitaval. Pra-ha 1958, s....

Documents