1

Téma 2Země jako geosystém.

Země- „GEOS“ chápeme jako celostní systém neživých i živých komponentů s přítomností i činností člověka. Je výsledkem nekonečného pohybu, poháněn teplem, které uniká ze zemského nitra a přichází ze Slunce, který rozdelil a spojil kontinenty a rozhodl o podnebí na Zemi. Život se vytvořil, aby obsadil území, které vznikli v měnícím se prostředí. Vytvořila se atmosféra, hydrosféra, litosféra, biosféra, jak se měnili podmínky na Zemi během miliard let a tak se měnil i život (Coenraads, R., R., 2004). Z bližšího pohledu je geosystém skutečně systémem. Je vytvářen z chaotického prostředí tokem energie hmoty , informací, které vytvářeli a vytvářejí heterogenitu prostoru, hmoty. V heterogenním prostředí vznikají v součinnosti s toky vazby. Dochází ke změne stavu, co nazýváme procesy. Ve vznikajícím a přetrvávajícím systému (základní podmínka kromě toho, že je dělitelný a je součástí systému vyššího řádu je vytvoření vazeb) se vytváří hierarchicky uspořádána struktúra , vazby všech prostorových dimenzí, jako i vazby mezidimenzionální. V důsledku negativních zpětných vazeb vzniká proces samoregulace (homeostázy) systému, zpočátku jenom adaptivní(ekosystémová), s příchodem člověka také inventivní (záměrné působení). Z hlediska struktury je Země(geosystém Země) součástí planetární soustavy, Galaxie. Svou gravitaci způsobili tyto vyšší systémy diferenciaci Země podle gravitace na zemské sféry. Vnitřní energie(radioaktivní) diferenciaci magmatu, chemických prvků, co znamenalo vznik prostorového modelu všech sfér a ve všech sférách.V důsledku struktury za stálého přísunu energie a působení vazeb se realizovali (a realizují) dílčí procesy- geobiochemický cyklus, cirkulace ovzduší, oběh vody, geomorfologický cyklus, vytvořil se světový ekosystém. Tradiční členění Země vychází z této paradigma.Země se člení na pevnou litosféru, tekutou hydrosféru a plynnou atmosféru, člověkem vytvořenou technosféru, t. j. vše, co bylo na Zemi vytvořeno člověkem. Země je v souvise s uvedeným systémem charakterizovaná plynulou interakcí všech sfér, ve všech dimenzích, včetně synergetického efektu- celek je více, jako jsou jeho součásti.Sféry Země:Atmosféra. Je plynný obal Země , která je k ní připoután gravitací od zemského povrchu akční silou a je součástí zemské rotace. Je směsí různých plynů a jiných příměsí, pevných, kapalných částic. Základem plynní složky atmosféry jsou dusík(N)kyslík(O 2),Kysličník uhličitý(CO2), argon. S výškou se snižuje tlak a hustota atmosféry. Přibližně do 50% vzduchové hmoty j ve výšce do 5 km. Do 20 km je jí 90 %, do 80 km 99,5 km. Atmosféra nemá výraznou hranici.Hustota jejích plynů se touto hranicí přestávají odstředivé síly působit a částic unikají do meziplanetárního systému. Atmosféra zadržuje částku krátkovlného slunečního záření, která má škodlivé účinky na živé organizmy. Významnou úlohu má O3-ozón v pohlcování ultrafialového záření. Jeho zastoupení je malé(O,OOOOO5 %) tvoří výraznější vrstvu od 2O-5O km teplota v této vrstvě se stupňuje.Kromě plynů obsahuje atmosféra:a/ přírodní aerosoly(kondensační jádra, b/ antropogenní produkty(saze)c/plynné příměsi (SO2,SO3, H2O4,NO2)

Vertikální členění : obr. ¨ Podle teploty směrem od zemského povrchu se atmosféra člení :

1

2

-Troposféru- nejspodnější vrstva atmosféry, obsahuje 80 % z celkové hmotnosti Obsahuje 80% celkové hmotnosti vzduchu a vrstvy vodní páry. Probíhají zde frontální procesy, související se změnou teploty. Teplota klesá z výškou 0,6°C na 100 mStratosféru Od tropopauzy sahá až do výšky přibližně 20-50 km teplota je stálá(-51—61 k°C). Vrstva od 20-50 km - obsahuje ozón- teplota se stupňuje.Mezosféra Ve výšce od 80 Km prudko klesá teplota(až – 95°C). až do této úrovně je vzduch směsí plynů, bez vodních pár a ozónu. ¨Termosféru Začíná nad menopauzou Ve výšce 150 KM dosahuje 6OO°C. Sahá do výšky 8OO Km. ExosféruVnější vrstva atmosféry nad 800 Km , jsou tu volné molekuly plynů, unikají do meziplanetárního prostoru.

Sluneční záření. Energetické zdroje Země jsou sluneční záření a vnitřní energie Země. Sluneční paprsky se šíří v kosmické prostoru rychlostí přibližně 330000 Km/hod. Vzdálenost od slunce překonají za 8,30,. min.Sluneční záření na horní hranici atmosféry: S délkou 0,002-0,4 milimikrónů je záření ultrafialové, od 0,4-0,78 jde o záření viditelné, s délkou od 0. 7 a víc je záření infračervené. Sluneční záření se skládá z 90% krátkovlnného záření, dlouhovlnné je typické pro záření jaké vysílá Země a její atmosféra. Na hranici atmosféry je teplota, kterou nazýváme solární konstanta= 8,29 J/cm/2. Množství tepla, které se dostává na povrch Země od Slunka závisí od uhlu dopadu slunečních paprsků. Čím je větší, tím kratší cesta. V závislosti od výšky na horizontem probíhají v záření nejen kvantitativní ale i kvalitativní změny. Nejvíc je oslabená ultrafialová část spektra, nejméně záření infračervené. Záření se přechodem atmosférou zčásti pohlcuje(různé části spektra),Dusík pohlcuje ultrafialové záření, kyslík viditelnou část a ultrafialové záření. Nenásilněni pohlcuje sluneční záření ozón(obr.) v nižších vrstvách atmosféry pohlcuje sluneční záření kysličník uhličitý, vodní páry, (oblaky) a a tuhé částečky v ovzduší. Celkově atmosféra pohlcuje asi 15% slunečního záření.¨Rozptyl Je důsledkem odchylování paprsků od původního směru, lámou se, odrážejí na molekulách vzduchu. Nejsilněji jsou rozptylovány fialové části spektra, nejméně červené.Kdyby nebylo rozptylu, během zamračených dnů by byla na Zemi tma i po západě slunce za horizont.Rozptylu podléhá asi 25% slunečního záření, které dopadá na Zem . ¨Odražené záření: Odražené záření nazýváme albedo. Je poměr množství odraženého záření k záření, které dopadá Záření Země.Sluneční záření, které dopadá na Zemi dělá z ní zdroj záření. Intenzívní záření je tím větší, čím je vyšší teplota vyzařovaného tělesa(nejvyšší přes den) Část záření uniká do kosmu a část je pohlcována s CO2. Záření představuje teplo. Změna t s   výškou: Klima, počasí jsou jevy ,vázané na spodní část atmosféry . V první řadě je to energie, z které vycházíme. Pochází především ze Slunka. Na vnější hranici atmosféry dopadá záření o síle solární konstanta S=1354 W /m2. Přechodem přes atmosféru se záření oslabuje. S geografickou šířkou se mění uhel dopadu záření, podléhá též ročním změnám a tak je bilance ozáření časově- prostorová záležitost. Plyne z ní tepelní bilance, která pozůstává z na Zem dopadajícího záření a vyzařování., roční bilance je záporná jenom na ledovcích Grónska a v polárních oblastech.

2

3

V zpodních atmosférických vrstvě klesá od povrchu Země s nadmořskou výškou teplota přibližně O,5°C. Této teplotě se říká vertikální teplotní gradient. Když se teplota vzduchu s výškou zvyšuje, mluvíme o inverzi. Jde o stabilní zvrstvení přízemné část atmosféry , když není proudění vzdušních přízemních proudů a působí silné vyzařování zemského povrchu. Inverze brání proudění vzduchu, čím dochází v nížích polohách k tvorbě mlhy v městech k zvýšení koncentrace škodlivin ozvučí a vzniká smog.Inverze se dělí na radiační(ochlazení povrchu dlouhovlným vyzařováním),za jasných nocí př i malém proudění vzduchu. Výška nočních inverzi dosahuje několik desítek metrů, výška zimních inverzí dosahuje 100-1000 m. Počet dní s inverzí dosahuje v naších podmínkách až 40%.

Horizontální rozdělení teplot na Zemi:Zahrňuje fenomény:

-zonální planetární pásmovitost -vliv pevnin a moří -mořské proudy, které ovlivňují

které vytváří model horizontálního rozdělení teplot Země Pohyb v   atmosféře: Nerovnoměrnost v rozložení záření sluneční energie přicházející k zemskému povrchu je hlavní příčinou pro vznik a vývoj pohybu vzduchu..Táto různorodost je daná pevniny a oceány, též v důsledku vertikální změny teplot.

Tlak vzduchu:Je daný sílou hmotnosti vzdušného sloupce.Na tlak má vliv teplota vzduchu, obsah vodních par, nadmořská výška, zeměpisná šířka. Barické pole hovoří o složení tlaku v atmosféře. Typické je po něj proměnlivost v čase, prostoru. Rozlišujeme oblasti vysokého tlaku (anticyklona) s nevyšší hodnotou ve středu, směrem k okrajím anticyklóny tlak klesá. Jsou pro něj typické proudění vzduchu. Při zemi proudění vzduchu jde od středu k okraji. Vlivem rotace se otáčí na severní polokouli v směru hodinových ručiček na jižní opačně. Oblast nízkého tlaku- cyklona má nejnižší tlak ve  středu, v směru k okraji stoupá. Proudění směruje od vyššího tlaku na okraji k nižšímu ve středu. Vlivem zemské rotace se stáčí na severní polokouli naproti směru hodinových ručiček, na jižní opačně.

Obecná cirkulace atmosféry. Systém stálého h proudění vzduchu je dán slunečním zářením, rotaci Země, heterogenitou zemského povrchu. V tropických šířkách je hybnou silou rozdíl teplot mezi rovníkovou oblastí a subtropy. Na rovníku je trvalé pásy nízkého tlaku, jen mírné větry , nebo bezvětří charakterizují tuto ,oblast. Jsou tu jenom výstupy vzdušných proudů. Teplý vzduch proudí na sever a jih, kde v důsledku ochlazení klesá. Vzduch je těžká(chladný) , vzniká oblast vysokého tlaku (kolem 30°C z.š. ).Vzduch, který z těchto oblastí klesá k Zemi, proudí znovu směrem k rovníku,doplňuje vzduch, který stoupá nahoru v oblasti rovníku. Tyto stálé větry ( celý rok dosahují rychlost 5-8 m/sec.) se nazývají pasáty. Kdyby nebylo zemské rotace, na severní polokouli by váli severní a na jižní polokouli jižní pasáty. V důsledku rotace se tyto větry otáčejí doprava, na jižní polokouli doleva.Monsuny Vzdušní proudění sezónního charakteru jsou na velké části zemského povrchu. Příčinou je nerovnané ohřívání pevnin a oceánů, co vede k rozdílu tlaku . Monsun směřuje z oblasti vysokého tlaku do oblasti nízkého tlaku(v zimě nad pevninou je vysoký tlak, v létě nízký tlak), takže směruje v zimě z pevniny na moře v létě z oceánu nad pevninu /letní monsun).kromě tropů se může vyskytnout i v jiných částech Země(Přední Indie, Východní Asie). Do tropické cirkulace patří také tropické cyklony. Jsou to cyklonální víry s intenzitou často na ploše kolem 1000 km2, s rychlostí kolem 50 m/vteřinu. Vyskytují se mezi 5.-2O° z.š.. Zdrojem energie jsou povrchové vody, tropických oceánů, kterých teplota je větší , kolem 26°CMimotropická cirkulace: Rovník- tlaková níž subtropy- tlaková výš rotace, Podél tlakových útvarů subtropů od subtropů po polární oblasti a v důsledku uchylující síly převládá v mírných šířkách západní proudění a pronikání vzduchu z polárních a tropických oblastí. Proto má mírné pásmo(zejména na severní polokouli)nejnepravidelnější chod počasí na celé zeměkouli. V mírných šířkách je intenzivní cyklonální činnost. Je to nepřetržitý vznik vývoj a proudění cyklonů a anticyklónů.Jsou tu tedy 2 základní typy cirkulace:

3

4

a/zonální typ(cyklony, anticyklony), b/monsunový typ cirkulace Narušuje západní proudění. K pólům postupuje těžký vzduch při zemi tlačí se na jih a vlivem rotace se mění na východní vítr, který vane na celé zeměkouli

Místní proudení vzduchu: Vítr, vzniká při nerovnoměrném rozložení tlaku vzduchu. Vyvolává rozdíly prouděním- oblast z oblasti vyšších do oblasti nižšího tlaku.¨Místní větry:Vznikají na malém území. Patří sem bríza, f“on, bóra, horská, údolní vítr. Briza: Je pobřežní vánek. Vyskytuje se při pobřeží moří a velkých jezer. Příčinou vzniku brízy ne nerovnoměrné ohřívání pevniny a moře. Přes den se Pevnina více zahřeje, jako , vzduch je lehčí, a proudí nahoru na jeho místo proudí chladný vzduch z moře. V noci je teplejší moře, vzduch stoupá a na jeho místo proudí vzduch z pevniny na moře. F“on: Vyskytuje se v horkých oblastech. Je to teplý a suchý vzduch, který se vyskytuje na závětrných svazích. Vzniká, když se na obou stranách horského hřebene je rozdílný tlak. Vzduch se převaluje ponad hory, z  oblasti vyššího tlaku do oblasti nižšího tlaku Na návětrné straně vystupuje a diabeticky se ochlazuje o 1°/1OO m. není nasycen vodními parami.V úrovni kondenzace , kde teplota klesne na rosný bod, končí sucho adiabatický pokles teploty a začne vlhko adiabatický(0,5 °C/100 m.).Na návětrné straně se tvoří oblaky a srážky. Po překonání pohoří vzduch klesá a nastává přesun , má menší vlhkost, dochází k sucho adiabatickém oteplování (1°C/1OO m). Při přesunu se oblaky rozpouští. Vzduch se otepluje, s nižší relatívní vlhkosti. F“on se vyskytuje v Alpách, Karpatech, Západním Gruzínsku, skalistých horách, v Kanadě.Bóra: Vzniká v zimě při obtékání studeného vzduchu přes horské překážky, které lemují mořské pobřeží. Před pohořím se vzduch hromadí, dochází v území sedel a průsmyků přes které přetéká s velikou rychlostí k pobřeží.Je studený a těžký. Vyváří se na pohořích Jadranu, Novosibírska, Bajkalu, pobřeží Mexika.Horské a údolní větry.Příčinou větru je nerovné zahřívání a ochlazování vzduchu, který leží na úbočími i dolinami. Přes den se intensivně zahřeje, vzduch je lehčí a stoupá nahoru, na jeho místě se nasouvá vzduch z údolí. V noci se údolí ochladí vyzařováním, je těžší a klesá do doliny. Ledovcový vítr- vzniká ochlazováním přízemných vrstev atmosféry od ledovců.

Klimatické klasifikace:Klasifikace se opírají o zeměpisnou šířku a bilanci slunečního záření. K“oplenová klasifikace je založená na teplotním a srážkovém režim a jejich vlivech na biotické složky. Vyčlenil 5 základních pásem: (A-E).,ter člení podle ročního režimu teplého vzduchu a srážek(obr.)

Litosféra

Zemské těleso se skládá ze zemské kůry, pláště a jádra. Pro nás je nejdůležitější zemská kůra, kterou představuje tekutý obal složený z hornin různého původu a věku. Planeta Země je stará pravděpodobně 5 miliard let. Průměrná mocnost zemské kůry je 30-40 km. Pod dnem oceánů je poměrně tenčí(průměrně 5 km), pod vysokými horami až 80 km. Litosféra tvoří zemská kůra s pláštěm, který spočívá a vrstvě plastických roztavených hornin pláště(astenosféra, cca 100 km mocná). Pevninská litosféra Tvoří základ pevnin Je starší jako oceánická, má složitou stavbu. Pod usazenými horninami se nachází granitická, čedičová a peridotitová vrstva(olivín, pyroxen).Oceánická litosféra vznikla za posledních 200 miliónů let. Pod sedimenty má čedičovou vrstvu a pod ní jsou vyvřelé a metamorfované horniny.Pohyb pevnin a oceánického dna: Litosféra není souvislá. Je rozdělená na 6 velkých a celá řad menších litosférických desek. Tyto jsou odděleny pevninskými rifty ve středu oceánických hřbetů , oceánickými průkopy, pásmovými pohořími a zlomy.obr. Litosférické desky v horizontálním směru postupují po askenosféře. Hybnou silou pohybů jsou pravděpodobně tepelní rozdíly v askenosféře, které vyvolávají proudění. Přehřáté masy s menší hmotností stoupají, chladnější jako těžší klesají. Tento předpoklad se stal základem litosférických dosek(globální tektonika). Kaž dá z desek se

4

5

může skládat , nebo z pevninské, nebo z oceánické nebo i z obou typů zemské kůry. Hranice nesouvisejí s dnešními obrysy pevnin a oceánů.Při horizontálním pohybu po astenosféře se můžou desky od sousedních desek e vzdalovat(divergentní hranice), nebo se přibližovat(konvergentní hranice. Hranice styku jsou dnes oblastí největších aktivit, kde dochází k vzniku nového reliéfu v důsledku pohybů zemské kůry , jsou tady zemětřesení ,sopečná činnost.Na divergentních hranicích litosférické desky s rozpínají a vzájemně vzdalují.Do vznikající mezery mezi deskami pronikají roztavené horniny(magma) pozemského pláště.Skutečnu hranice je vyznačena riftem-protáhnutá sníženina reliéfu, vzniklá poklesem podél víceméně rovnoběžných zlomů.Hlubinné zlomy jsou poruchy přecházející celou litosférou až do vrchního pláště.(vidět dobře na středo oceánických hřbetech).Zahrnuje procesy: vznik hlubinných zlomů, pronikání roztavených hornin, vytlačení okrajů desek, směrem nahoru, vznik křídel oceánických hřbetů,ztuhnutí magmy a pohyby po transformovaných zlomech. Jsou to poruchy charakteristické pro středo oceánické hřbety, podél kterých dochází k příčnímu vodorovném pohybu částí hřbetů(vznikají brázdy na zlomech). Konvergentní hranice se vyskytují v místech, kde se dvě desky pohybují oproti sobě. A zde dochází ke kolizím. Na těchto hranicích probíhá podsouvání jedné desky pod druhou(subdukce), nebo nasouvání jedné desky na druhou(obdukce).a)Jednoduchá subdukce – jedna litosférická deska se podsouvá pod druhou(Západní hranice jihoamerického kontinentu – dno Tichého oceán je zatlačováno pod jihoamerickou desku. Vzniká napětí , které vede k zdvihu okraje jihoamerické desky a projevuje se to vznikem pásmového pohoří And. Podsouvajíci se deska deska podléhá tavení a na povrchu vznikají sopeční tvary. Jsou tu tíž početná zemětřesení. b/ Případ subdukce v   ostrovních obloucích . Ostrovní oblouky jsou uspořádány soustavy sopečních ostrovů.(Japonské ostrovy Na vnější straně oblouku (směrem k oceánu) se nachází hloubko mořský příkop (Japonský příkop) v kterém dochází k subdukci. Vulkanická činnost je důsledek tavení podsouvajíci se desky. Ostrovní oblouky se vyznačují silnou seismicitou.c/Případ kolize kontinentu s   kontinentem. Příklad: Kontinentální hranice mezi Indickou a Asijskou deskou .Kontinentální kůra na povrchu litosférických desek lehká, a proto při kolizi je deformována a vzniká pásmové pohoří.Izotonické vyrovnání této mocnosti vedlo k vzniku Tibetské vysočiny a přilehlého pohoří Himalájí. Velká mocnost spůsobila ,že v této části se nevyskytuje sopeční činnost, magma nemohla prořezat cestu k povrchu. Kolize začala před 18 milión let , pokračuje dodnes. (reliéf je tu mladý, Hmoty se zvedají a tibet a Čína jsou oblasti s velkou seismicitou. Při kolizi africké a auoroazijské desky vznikla pásová pohoří Alpy, Karpatyd/ Případ kolize oceánu a oceánické desky (južní Sandwichové ostrovy), kde se stýkají desky Tichého a Atlantského oceánu. Hranice je vyznačena hloubkomořskou příkopou , zonou zemětřesení a činným vulkanizmem.ë/ Případ kolize ostrovní aktivity s ostrovním obloukem. Příklad- Filipínské ostrovy. f/Případ kolize ostrovního oblouku s ostrovním obloukem.Vyskytují se v místech, kde se oceánická deska přesouvá přes pevninské desku.(Tímto způsobem pravděpodobně vznikl Ural).g/konzervačné(neutrální hranice) – v místech podél zlomů. Na styku desek k horizontálnímu pohybům , ale bez větších geomorfologických procesů. Na hranici dochází k zemětřesení ale ne k vulkanizmu(nevzniká magma).Příklad- Kalifornie, která tvoří hranici mezi tichooceánickou a severoamerickou deskou, Kalifornský poloostrov a část států kalifornia se nachází na tichooceanické desce. Tato se překryje několik cm za rok).Při pohybu vzniká tření, okraje desek se obrušují. Početná zemětřesení jsou vázány na tento jev. Strukturou lávy v hloubce vznikají mohutné tělesa- plutóny. (Šumava) Českomoravská vysočina, Vysoké Tatry.)Nepravidelné výtoky magmy po puklinách jsou žíly(pravé, nepravé, sopouchy).Vulkanická činnost se projevuje v lokálních částech zemské kůry, na okraji litosférických desek v stech jejich rozestupování(riftové zóny).i v subdukčních zonách. Aktivní oblastmi světa jsou:1.Tichooceánský(ohnivý pás Pacifiku),Japonsko, Tajvan, Kamčatka, Kurily, Filipíny, Nový Zéland, východní část Antarktidy), Patagonie, podél pobřeží Jižní a Severní Ameriky, Aleuty.2.Azory, Kanárské ostrovy, Středozemí moře, Italie, Egejské moře, Turecko, Kavkaz, Indie, Indonésie3.Severojižní podmořský pás v Atlantiku,Island,Fajerské ostrovy, Azory, Ostrov sv. Heleny, 4. Východní Afrika a na Blízkém východě,Rudé moře, Etiopie, Keňa).

Průvodními jevy jsou zemětřesení- krátkodobé otřesy pohyby kůry. Vznikají náhlým uvolňováním napětí pod Zemským povrchem. Nejčastěji jsou tam, kde jen nedávno probíhali, nebo probíhají tektonické pohyby. (tektonické zemětřesení 90%). So sopeční činností souvisí vulkanické zemětřesení (7%),Jsou vázané na činnost činných sopek. Závalové zemětřesení (3%) vznikají zbořením stropů jeskyň banskými závaly. U nás je tomu tak v Komárně, Bratislavě, Pohroní, Východním Slovensku, jsou vázány na tektonické linie).K oblastním s intensivním zemětřesením patří Chile, Japonsko, Turecko.

5

6

Složení zemské kůry: Ve vrchní částí litosféry , v zemské kůře jsou zastoupeny téměř všechny prvky periodické soustavy. Jsou ve formě čistých prvků i ve formě sloučenin. Tyto prvky se nazývají minerály. Minerály jsou rovnorodé neústrojné přírodniny v složení, které můžeme vyjádřit chemickým vzorcem. Většina z nich jsou v krystalickém stavu, tvoří krystaly. Horniny jsou různorodé, tvořeny minerály.Je kolem 200 horninotvorných minerálů, obecné rozšířených je kolem 40.Mnohé jsou důležité nerostné suroviny:

-Prvky kovové(zlato, platina, nekovové d-diamant, tuha, síra.-Sirníky- sloučeniny kovů se sírou bez kyslíka: pyrit, markazit, galenit, antimonit, sfalerit, cinabarit(rumělka), chalkopyrit-Oxidy: sloučeniny různých kovových, i novkovových prvků s kyslíkem: křemen, krystal, záhněda, ametyst, jaspis, chalcedon, opál, hematit, limonit, korund, bauxit-Halovce: Soli halových prvků(C.,Br,J., J., NaCl,-Uhličitany: Kalcit, aragonit, magnesit, siderit, dolomit, malachit, azurit-Dusitany: Čilský ledek-Sírany: Sádrovec, anhydrit, baryt-Silikáty: Živce, slídy

Prvky a sloučeniny tvoří minerály a horniny. Složitou problematiku (ilustruje schéma) viz. doporučená literatura.

Hydrosféra Zahrnuje vodu, která je soustředěna v oceánech, mořích, řekách, jezerech, ledovcích a stabilní sněhové pokrývce v půdě, horách, atmosféře. Celkové zásoby vody na Zemi jsou asi 1453 mil. Km 3. Jsou nerovnoměrné rozdělené na zemském povrchu. Podstatní část vody je slaná, nebo mineralizovaná. Člení se hydrosféra na: Světový oceán, vody na kontinentu.Světový oceán: Tvoří ho dílčí oceány, moře, zálivy(94% hydrosféry). Představují obrovskou tepelní absorpční kapacitu. Plocha vody je větší jako souš. Voda zabere 2/3 zemského

6

7

povrchu. Průměrná hloubka je 3,704 m (0,0006 Zemského poloměru),Světovou zásobu vody ilustruje tabulka:

Oběh vody: V atmosféře se voda vyskytuje jen ve formě vodních par, kapaliny a krystalického ledu, které tvoří různé formy oblaků. Atmosférická voda je nestálá, mění skupenství. Tento jev ale umožňuje cirkulaci , nebo oběh vody. Obr. Projevuje se tak, že oceánická voda se vypařuje, odevzdávají vodu atmosféře. Vzdušníma proudy se dostávají nad kontinenty, srážkami se dostává na zemský povrch. Část vody:a/ se vypaří, b/ část odtéká po povrchu pevnin jako povrchový odtok do oceánů,d/část vniká do půdy, tvoří podpovrchovou vodu (podzemní , půdní vod). Odtok povrchové vody a infiltrace můžou zůstat na určitou dobu v ledovcích (až 200000 let vAntarktídě). Mořská voda obsahuje všechny známé chemické prvky, Z rozpustných látek jsou to nejvíce soli. Salinita světových oceánů je průměrně 35% (35 g.soli v 1 kg vody),v současnosti přibližné celkem 49495 biliónů tun solí převažne chloridů a síranů.Projevuje se pásmovitost. V oblasti rovníka je pásmo znížené

slaností ( velké množství srážek a znížený výpar) v subtropech je nejvyšší (veliký výpar), směrem k polárním oblastem se obsah znižuje. Vertikální stupňovitost je různá.

Dynamika oceánů a mořské vody:Stálý pohyb vody světových oceánů vzniká v   důsledku:

-Kosmických vlivů (Přibližní slunce, měsíce)- způsobuje příliv, odliv. -Fyzikální- mechanické (sluneční záření, čistota vzduchu) spůsobují příboj, městské proudy,

geotermické jevy(tektonické pohyby v zemské kůře- tsunam spojené se zemětřesením) -Příliv, odliv: Mořská hladina kolísá v pravidelných intervalech. Nejvyšší vodní stav se shoduje

s měsíční kulminací, Největší je při východě a západě měsíce. Jevy se nazývají příliv, odliv. (slapové jevy). V jednom měsíci je na určitém místě 2x odliv a 2x příliv).Vlny jsou ploché

-Vlnění může způsobovat proudění větru/výška několik metrů, délka od několika metrů pso 100 m). Mořské proudy: Ve všech oceánech tečou po obou stranách rovníku . Směřují od východu na západ.

Způsobují jich pasáty ale otáčí se od pasátů účinkem Coriolisové síly V Atlantském a Tichém oceánu mezi severním a jižním pasátem proudí vyrovnávající protiproud od Z- V.

V mírných šířkách: V nepřerušovaném oceánu a kde vanou silné západní větry je silný západní proud. V severní části Indického oceánu, severní rovníkový proud chybí, je tu zastřen monsuny. Mořské proudy v každém oceáně tvoří cirkulační kruhy osobitně na severní a južní polokouli.

-Rovníkové proudy ve svoji cestě narážení na barieru kontinentů proto se točí (na sev. polokouli vpravo, na jižní vlevo. Mořské proudy mají velký vliv na podnebí

Pevninské povrchové vody. Sem patří řeky, které tvoří říčnou síť. Do ní patří také jezera, umělé vodní nádrže, močály. Povodí jsou území, z kterých tok s přítoky odvádí povrchovou i podzemní vodu. Tvar říční sítě je určovaný geologickým a geomorfologickým vývojem. (stromovitý, vějířový, perový tvar). Množství vody, která proteče určitým územím je její průtok. Změny vodního stavu prostoru, tepla, chemizmu v průběhu roku určuje vodní režim. Na říční režim má vliv podnebí, reliéf, půda, vegetace. Rozlišujeme v globálních podmínkách Země horizontální zonaci ,vertikální stupnovitost. Horizontální je od rovníku k pólům ,vertikální- rozdělení v jejím prostorovém vývoji, koeficientu odtoku.

7

8

Typy řek .Dešťový oceánický režim Středomořský dešťový režim Dešťový monsunový režim Středoeuropský režim Ledovcový režimGeografický význam řek: modelace zemského povrchu, transport, šíření organizmů, dopravní linie, energie , obchod.

Podpovrchová voda: Voda , která se nachází pod povrchem (vzniká vsakováním, nebo z vodních nádrží, toků).patří k ní půdní voda, podpovrchová vody, minerální voda. Podzemní voda nahromaděna v pórech, puklinách,hornin, naráží na nepropustný horizont- vytváří hladinu podzemní vody. Specielní vodami jsou krasová voda, artézská voda(literatura).

Minerální vody: Se liší od obyčejných vod chemickým složením, nebo fyzikálními vlastnostmi. U nás se považuje podzemní voda za minerální, když obsahuje v litru vody 1 g běžných pevných látek, nebo 5 mg. arzénu, nebo 10 mg.železa, nebo 1000 mg. . Další diferenciace je podle teploty, rozlišujeme chladné(do 25 °, teplé ,nebo termální od 25-50°,horké nad 50°C. Přirozené vývěry vody z podzemí nazýváme prameny. Jsou podmíněny příznivými geologickými, tektonickými, hydrogeologickými nebo reliéfními poměry. Nejčastěji se vyskytují na výstupech vrstev, které jsou v podloží zvodněných hornin, nebo tektonických zlomech, při úpatí zvodněných svahových sutin. Diferencují se podle litologického útvaru (vápence, flyš, písky), teploty, z hlediska původu, vydatnosti.Jezera:Jsou přírodní prohloubeniny na zemském povrchu, vyplněny vodou. Plošně činí 2% celkové plochy souše. Vznikli působením endo i exogenních sil. Rozlišujeme:a/vzniklé působením endogenních síl: jezera vulkanické, tektonické, svahovými zesuvy, b/vniklé působením exogenních sil: ledovcové jezera, říční erozí, vetrnou erozi, krasové, vzniklé sesuvem, Jezera ovlivňují klimaticky svoje okolí, zmenšují výkyvy, ovlivňují vodnatost území, s možností zužitkování vody, pro konzumpci, také znamenaní dopravní cesty, poskytují rekreaci. Zvláštní kategorii jsou umělé vodní nádrže, využívány podobným způsobem.Ledovce: Vznikají v studeném podnebí, nebo ve vysokých pohořích, kde se sníh topí, hromadí, ve velkých masách a pod vlivem tlaku se mění na led. Ten se posouvá v průběhu roku do oblasti s teplejším klimatem a topí se. Takové masy ledu nazýváme ledovce. Představují asi 11% povrchu souše. Přibližně 99% zemského povrchu pokrytého ledovcem leží v polární pásu(Antarktida, Grónsko). Ledovce se diferencuj na kontinentální a horské. Činnost ledovců v minulosti měla a v současné době má vliv na tvorbu a formování reliéfu. Jsou regulátorem vody v oceánech. Oteplené a současné roztopení ledovců by způsobilo zvednutí hladiny oceánu o cca 55 m, co by mělo katastrofální následky, dopady v globálním klimatu.

Pedosféra:

Je nejmladší ze zemských sfér.Vyskytla se vývojově až tehdy, když organizmy osídlili zvětranou vrstvu litosféry na souši a vstoupili s nimi do vazeb. Pedosféra je samostatný přírodní útvar, vzniklý proměnou vrchní části litosféry, vyvíjela se působením organizmů, sluneční radiace, vzduchu, vody. Její vlastnosti- úrodnost ji řadí k přírodním zdrojům.

8

9

Horniny určují minerální složení, chemické složení, morfologické a fyzikální vlastnosti, hloubku, zrnitost, hydrologický režim.Úrodnost půd určuje především jejich chemizmus. Podle půdotvorného substrátu, z kterého vznikla rozlišujeme :

Půdy minerálně velmi silné (Gabro, diabas, diorit, čedič) Půdy silné(syenit, trachyt, andezit, vápenec, dolomit, slíny, spraše) Půdy středně silné (žuly, granodiorit, ruály, pískovce arkosy, břidlice, sprašové hlíny) Půdy minerálné slabé(svory, fylity) Půdy minerálně velmi slabé (křemence, křemité štekry, křemité váté písky).

Kromě hornin diferenciaci půd ve všech dimenzích určuje klíma(geografická poloha určená klimatickými pásy Země, vertikální stupňovitostí), v regionální poloze klimatické oblasti, v lokální mezoklíma. Klimatické faktory primárně určují pro vznik půdy specifickou teplotu, vlhkost,tepelní amplitudu,množství infiltrované vody, způsobující translokaci a chemizmus- vznik půdních horizontů nepřímo ovlivní typ vegetace,. Způsob,rychlost rozpadu organických látek, v konečném důsledku vzniku humusu,Typ vegetace, úzce vázán na klimatickou zonaci, stupňovitost významným Způsobem ovlivňuje tvorbu půd(typ kořenové soustavy, charakter odumřelých částí- detritu,množství a rozklad odumřelé hmoty určuje typ humusu, biogeochemický cyklus, tedy nepřímo chemické, fyzikální vlastnosti půdních horizontů, půdy). Důležitý je reliéf, který druhotně ovlivňuje odtok vody, sluneční příkon, intenzitu erose a depozice tak půdotvorného substrátu, jako i půdních horizontů.Podobně, jako ostatní sféry Země, je systémem, s jeho atributy. I zde rozlišujeme dimenze. V globální dimenzi (určené zonací, stupňovitostí, kontinentalitou ostatních sfér) rozlišujeme(tab). Podle tabulky činí potenciálně zemědělsky využitelná půda 22% plochy souše s půdním pokryvem. Skutečně zemědělsky využívána půda zajímá plochu 15000 milionů ha, tedy přibližně polovinu potenciálně využitelné půdy

Diferenciaci půd světa ilustruje další tabulka:

9

10

Udržení zásob narůstajícího počtu obyvatel Země potravinami za současné úrovně výnosů by vyžadovalo roční přírůstek zemědělského fondu přibližně 40 milionů ha. Z hlediska jeho rezerv je tato cesta nereální. Jediná perspektivní cesta zvyšování rostlinné výroby se musí opírat o všestrannou a náročnou péči o půdní fond světa, jeho ochranu a zvyšování jeho produkčního potenciálu. Zemědělskou produkci ve světovém měřítku je možno zvýšit až desetinásobně. Limity zvyšování výnosů jsou nedostatek vody k závlahám a narůstající náklady na zvyšování produkce(mechanizace, hnojiva, biocidy- zatím v poměru 1:2,5:10). Další diferenciace půd- regionální , lokální dimenze je podmíněna reliéfem mezoklimou, půdotvorným substrátem. Výsledkem jsou půdní typy a půdní druhy (zrnitost- půdy lehké, středné těžké, těžké). Půdní typ, druh včetně jejich antropogenních proměn určují půdní úrodnost- v konečné důsledku produkčnost .Současnou klasifikaci půd uvádíme v přehledu.(podrobnější charakteristiku použitím uvedené literatury).

Biosféra.

Planetární předpoklady rozvoje života. Vznik chemických prvků v jádru hvězd je zákonitý proces evoluce hmoty ve vesmíru. Pro další evoluční procesy, který je zaměřen na vznik života, přicházejí v úvahu jen planetární systémy, které pro to skýtají příznivé podmínky.Život se může rozvíjet jen na takových planetách, jejichž hmota nepřekračuje určitou hodnotu. Jakmile hmota planety je větší než 1/20 hmoty sluneční, panují na takovém tělese intenzivní jaderné reakce a teploty jsou tak vysoké, že neumožňují podmínky života (pozorujeme ji jako svítící hvězdu). Chladné jsou naproti tomu planeta s 1/1000 sluneční hmoty, ale jejich atmosféra sestává z vodíku, amoniaku a metanu v běžném poměru pro kosmické podmínky, sluneční záření není schopné proniknout přes tuto atmosféru. Příkladem je Jupiter, Saturn, Jiný extrém tvoří nebeská tělesa s příliš malou hmotnostní typu Merkuru a Měsíce. Vzhledem k nízké gravitaci nejsou schopné natrvalo udržet pro život důležitou atmosféru, která se ztrácí v kosmickém prostoru. Z planet sluneční soustavy splňuje podmínky života jen Země, Venuše v omezené míře.V kosmu je pravděpodobně jen asi 1% planet umožňujících život z uvedeného hlediska. Druhou podmínkou je relativní stabilita a optimum záření, které musí vycházet z centrálního slunce,musí opisovat oběžnou dráhu a její vzdálenost nesmí být ani příliš malá ani velká, slunce musí vykazoval relativně konstantní emise. Pro splnění obou podmínek je početní pravděpodobnost jen 0,001 , t. zn. jedna ze sto tisíc případů. Evoluce a podmínka života je podmíněna nejen přesně definovanými kosmickými a planetárními podmínkami, ale také přítomností některých látek, zejména vody. Uspořádání života na Zemi.

10

11

Dnešní biosféra představuje vícesložkový systém (žijící organizmy, minerální látky v životních cyklech,všechny produkty životní činnost organizmů. Počet druhů rostlin činí jen asi čtvrtinám počtu živočichů, 93% druhů zvířat žije na pevnině, 7% ve vodách. Podobný poměr je u rostlinných druhů, na pevnině je jich 92%, ve vodách 8%Jiný obraz získáme, když vezmeme do úvahy hmotnost biomasy a produkci organické hmoty. Hmotností biomasy převládají na pevninách rostliny, v mořích živočichové. Živá hmota Země je zkoncentrována do říše zelených rostlin.Organismy, které nejsou schopny fotosyntézy představují pouze 1% podíl..Vcelku představuje biosféra jednotu živého i minerálních látek, které jsou zapojeny do cyklu života. Neoddělitelnou součástí této jednoty je biotický cyklus, opřená o vzájemné vztahy organismů, které se starají o výstavbu a odbourávání organických látek , na kterém se podílejí běh výjimky všechny organismy v biosféře.V zákonitostech biotického cyklu je klíč k pochopení, proč život mohl přetrvat dlouhý čas a proč je schopen vývoje. Na planetě Zem nejsou zásoby významných a nezbytných minerálních látek pro průběh funkcí života neomezené a volně k dispozici.zejména, když jsou neustále jen používány a spotřebovávány.Život by musel po čase nevyhnutně skončit.Jedinou metodou zachování si omezeného množství nekonečnosti spočívá v tom, že toto množství se pohybuje po uzavřené křivce: rostliny- zvířata-mikroorganismy- rostliny Produkční činnost v oceánech je podstatně efektivnější v oceánech, než na pevninách.Příčina spočívá v zcela rozdílných strukturách biotického cyklu. Na pevnině je primární produkce hlavně vázána na pomalu rostoucí krytosemenné rostliny, v mořích naproti tomu na fytoplankton, který se rychle rozmnožuje. Pro záruku stability biotického cyklu musí přírůstek organických látek fotosyntézou kompenzovat stráty, která byly vyvolány živočichy a mikroorganizmy , jejich vlastní spotřebu a životní činností. Intenzita biotického cyklu není pro rozdílné podmínky okolního světa a biota jednotná. , ve všech oblastech Země. Za různých přírodních podmínek vztažených na ohraničitelné životní prostory se živé organizmy druhové i plošně diferencují. Diferenciace se vyznačuje jako dobře uspořádána hierarchie soustav, jež jsou specifický způsobem organizovány prostorově a časově a vyvíjejí se Základnu tvoří organizmy, , jedince toho samého druhu vytváří populace.Populace mezi sebou prostřednictvím látkové energetických vztahů vytváří biocenosy(společenstva), které jsou horizontálně uspořádány podle biotických podmínek, daných zejména klimaticky, edaficky(půdou) do regiónů, a nakonec v relací s horizontálním uspořádáním(zonace) Země a vertikální stupňovitostí uspořádány do biomů.

Biomy (členěny na formace)Lesy( tropické dešťové pralesy, monsunové opadavé pralesy, širokolisté etéziové vždyzelené lesy,lesy mírného pásma,boreální lesy(tajga).Savany(křovité, travnaté)Grassland(vysokostébelné prérie, stepi)Pouště(polopouště, pravé poušté)Tundra(alpinská tundra , arktická tundra)

Všechny tyto soustavy jsou látkové a energeticky otevřené, autoregulační systémy závislé ( s vazbami)vzájemně i s biotickým prostředím –ekosystémy. U těchto je možné vidět v souladu se systémovou teorii hierarchické uspořádání -od největší dimenze- ekosystému Země , přes ekosystémy biomů, regionů, regionální ekosystémy(ekosystém povodí), po místní ekosystémy(údolí, rybník, louka).

Téma 6

Krajinnoekologický aspekt životního prostředí

11

12

Základním podnětem činnosti člověka je zabezpečení jeho vlastního života. Tento podnět se vyjadřuje kategoriemi potřeba a zájem.Pro uspokojování svých potřeb člověk produkuje, produkty konzumuje, konzumpce zabezpečuje regeneraci- reprodukci sil na další produkci. Zájmy jsou ovšem vzhledem k potřebám na vyšší kvalitativní úrovni, jsou profilovány vyšším cílům. Cílem je uskutečňování reprodukčního procesu společnosti na stále vyšší úrovni. Za reální jádro zájmů se považují materiální zájmy,ale základním zájmem člověka je produkovat, pro uspokojení soustavně vyšších požadavků na konzumpci.:

-biologickou(výživa) -psychicko- fyziologickou- duševní a tělesní zdraví, rekreaci, kultura -technickou- bydlení, doprava

Ve vyspělé společnosti jsou tyto základní typy konzumace vzájemně přepojeny. Zejména na úroveň psychicko – fyziologické konzumace vplývá nejen na úroveň výživy, ale i úroveň technické zabezpečenosti života a zdravé životní prostředí. Vyšší úroveň konzumace se dosahuje obecně zvýšením produkce, zejména více intenzivním využíváním a mnohostranným přetvářením přírodních zdrojů. Přírodní zdroje jsou základním hmotním nositelem ekologických podmínek hospodaření. Reprodukce a racionální využívání přírodních zdrojů patří mezi základní celospolečenské zájmy. Jedinec je zároveň nositelem osobního, skupinového i celospolečenského zájmu. Tento zájem se konkretizuje a člení na zájmy odvětví, které jsou zabezpečené přes činnosti rezortů a hospodářských subjektů, co vede k zájmovému resortizmu. Dochází k střetům zájmů v konkrétním území. Střety zájmů v krajině představují základní rámec ekologických problémů Plný soulad mezi celospolečenskými a odvětvovými zájmy se může docílit jenom tak, když se bude hodnotit celospolečenský zájem: komplexně,, nadrezortně, z prostorového nadhledu(nadregionální, nadstátně)Tento trend využívání prostoru , přírodních zdrojů v smyslu trvalo udržitelného rozvoje možno označit jako regionálně-prostorový přístup k starostlivosti o životní prostředí.

Soulad a nesoulad zájmů a zdrojů- ekologické problémy v krajině:

Přírodní zdroje se stávají pro člověka užitečné tehdy, když nimi uspokojuje své zájmy. K využití musí člověk vyvinout činnost. V reprodukční činnosti člověka jsou to činnosti:a/produkční:-přímé využívání geoprodukce (voda, vzduch)-přímé využívání bioprodukce(dřevo)-přetváření přírodních zdrojů , technoprodukce (průmyslová, zemědělská výroba)b/ konsumní:-biologická konzumpce- výživa-psychicko- fyziologická –zotavení, kultura, léčba- technická konzumpce- bydlení, dopravac/reprodukční:-reprodukce přírodních sil-ochrana přírody a racionální využívání zdrojů-reprodukce společenských sil- obnova pracovní schopnosti člověka Tyto činnosti jsou vzájemně těsně přepojené, jde o koloběh reprodukčního procesu společnosti.

Protože přírodní zdroje jsou omezeny, z hlediska cíle koloběhu konzumace na stále vyšší úrovni je možné celý proces udržet v dlouhodobé rovnováze jenom tehdy, když bude zabezpečena komplexní reprodukce společenských sil a jednak reprodukce (racionální využívání )přírodních zdrojů Základnými vstupy postupu ekologizace, organizace a využívání krajiny tedy jsou:a/Zájmy společnosti –(poptávka )

12

13

požadavky odvětví a subjektů na využívání krajiny jako prostoru, plány využívání území.

Realizovaná odvětvové, nehmotné socioekonomické jevy v krajině(ku příkladu , funkční vymezení ploch(ochranné pásma, chráněné území)

Vytvořená současná struktura krajiny jako hmotný výsledek realizovaných zájmů. Zájmy představují poptávka společnosti po krajině.

b/ Přírodní zdroje,jako hmotná přírodní základna uspokojování zájmů. Zdroje představují nabídku krajiny pro společnost.

V reprodukčním procesu společnosti dochází k stálé konfrontaci poptávky a ponuky, dochází ke konfliktům mezi přírodními zdroji a zájmy společnosti. Tyto konflikty jsou zdroji ekologických problémů v krajině. Škála těchto problémů je široká, v různých úrovních.od organizmů po úroveň celé planety.Mluvíme o :

-globálních ekologických problémech Země , (narušení ozonové díry, skleníkový efekt atmosféry apod.

-o zonálních a regionálních problémech , jako jsou následky povodní, hromadný výskyt škůdců, znečištění ovzduší velkých oblastí )

-místních ekologických problémech , které můžou být rozsáhlé, ale řešení spočívá v optimalizaci lokálních podmínek hospodaření(eroze půdy, lokální znečištění ovzduší )

Zájmy o prostor (prostorové nároky jednotlivých odvětví) se dříve, nebo později projeví -ve formě už postavených , nebo plánovaných objektů(industrializace, těžba,

urbanizace, doprava)- v existujícím, nebo plánovaném velkoplošném využívání

krajiny(zemědělství, lesní hospodářství) -ve vymezení různých zón a ochranných pásem(rekreační zóny,k hygienické

ochranní pásma vodních zdrojů) -ve formě nepříznivých průniků vedlejších produktů lidské činnosti do ostatních

přírodních zdrojů(znečišťující látky v ovzduší, vody, půdy, odpady, chemické látky, záření , hluk, vibrace).

.Projevy těchto zájmů nazýváme socioekonomické jevy v krajině, vytváří terciární krajinní strukturu. V reální krajin dochází často k překřyvům v různých kombinacích, které sa vzájemně vylučují , omezují případně podporují, co označujeme jako střety zájmů v krajině.Střety zájmů jsou příčinou vzniku socioekonomických i ekologických problémů.

Základní konflikty , z   nich vyplývající v   konkrétním území jsou:

1. Konflikty střetů zájmu využívají a zároveň jsou aktérem ochrany jednotlivých přírodních zdrojů s vlastním uživatelem zdroje (eroze půdy, intenzivnější těžba dřeva)

2. Konflikty zájmů různých odvětví vzájemné (nároky na ten samý prostor, nebo zdroj)vzniká omezení pro jedno z odvětví (znečišťování vodních zdrojů průmyslovou výrobou).

3. Konflikty zájmů výrobních odvětví se zájmy ochrany přírody, biodiversity, ekologické stability krajiny(likvidace bitotické složky krajiny, )

4. Konflikty nepříznivých následků činnosti odvětví s člověkem jako biologickým a sociálním druhem(vliv znečišťování ovzduší a vody, cizorodé látky v území, potravinářských produktech, zdravotní stav obyvatelstva)

Považovat socioekonomické jevy(které sféry způsobují) můžeme z antropocentrického hlediska jako negativní ,tedy které ohrožují , ekologické podmínky, životní prostředí, a

13

14

pozitivní(které jsou ohrozené), případně jako kombinované.Za ohrozené skupiny socioekonomických jevů považujeme:a/Socioekonomické jevy, které zabezpečují vyhovující ekologický stav současné krajiny jako celku, ekologickou stabilitu krajiny

-zájmy ochrany přírody -zabezpečení územního systému ekologické stability

b/ Socioekonomické jevy, které charakterizují zájmy ochrany vybraných přírodních a kulturních zdrojů, zejména:

-lesních zdrojů- vodních zdrojů

-půdních zdrojů -kulturních a historických památek

c/ Socioekonomické jevy, které charakterizují zájmy bydlení a rekreace (lidské zdraví a pracovní síly)

-zájmy obytních a sportovně- rekreačních areál -rozvoj a ochrana koupelných léčebních areálů,

Za ohrožující socioekonomické jevy považujeme deteriorizační stresové faktory, který plynou z

- industrializace, dopravy a urbanizace -intenzivního zemědělství -intenzivního lesního a vodního hospodářství -rozvoje rekreace a bydlení

Některé jevy můžou mí charakter tak ohrozující, tak ohrozenosti , jak je ku příkladu zemědělství, rekreace, bydlení.

Z   kvalitativního hlediska je možné problémy,plynoucí ze střety zájmů přehodnotit jako:

1. Problémy ohrození celkové prostorové ekologické kvality krajiny. Vznikají velkoplošné při střetech ohrožujících jevů s chráněnými územím a jiními, které z ekologického hlediska považujeme za stabilizující. Tyto problémy jsou ohrožením zájmů ochrany přírody a krajiny problém spočívá v snižování stupně ekologické stability krajiny a v narušení ekologicky stabilizačních funkcí krajinných prvků Nejvýznamnější z   této skupiny jsou: území ochrany přírody zasažené exhaláty intensivní doprava vedena přes chráněné území ohrožení chráněných území rekreaci, vliv velikých měst na tyto prostory denní a

víkendovou rekreaci velkoplošní snižování ekologické stability (odstraňování zeleně, mokřadů) bariérová vliv stresových faktorů-izolace dopravními tahy, městskými aglomeracemi ohrození ekologicky citlivých území intensivní těžbou dřeva (holoruby) v chráněných

oblastech ohrožení přirozených ekosystémů vodohospodářskými stavbami skladování velkoobjemových odpadů v krajině(odvaly, výsypky, ložiska jaderných

odpadů) ohrožení chráněných zemí vlivem těžby nerostných surovin- antropogenní zásahy do

reliéfu, negativní průvodní jevy-prašnost, hlučnost ohrožení genofondu vlivem rozšiřující se technosféry a intenzifikace zemědělské a

lesohospodářské výroby

14

15

2. Problémy ohrožení přírodních zdrojů.

Přírodní zdroje jsou:

prvky a síly přírody, které jsou skutečně či potenciálně využitelné ve sféře výroby či bezprostředně ve sféře konečné spotřeby

- podle druhů zdrojů užitečných látejme dělíme: rudy (zpracováním na kovy) nerudné zdroje a stavební materiály kaustobiolity – uhlí, hořlavé břidlice, zemní plyn a ropa půda rostlinné zdroje živočišné zdroje zásoby podzemní vody geotermální energie sluneční energie ovzduší

- podle míry reprodukovatelnosti obnovitelné (zdroje rostl a živočišního původu) vyčerpatelné (zdroje nerost. původu)

- podle původu při vstupu do ekonomického systému prvotní druhotné – odpady, opotřebené předměty z výr i nevýr sféry, vedlejší produkty

- odpady a opotř. předměty mohou být znovu využity k výrobě nových produktů (např. výrobní, zpracovatelský, spotř. opad, kovový fond státu)

- podle využívání: jednoúčelového využití (např. monometalické rudy) víceúčelové využití

využívání se vzájemně podmiňuje (lesní zdroje, polymetalické rudy) různé potenciální využití se vzájemně vylučuje (střet zájmů

v alternat.využití) zásoby štěrkopísku, spodní vody, zemědělská půda , cihlářské jíly, lesní porosty, ochrana ovzduší

- Podle hospodářského významu zásoby bilanční – ověřené zdroje užitečných ner. látek zásoby nebilanční – zdroje ner. sur. nevhodně uložené, nízký obsah užiteč složky, rozsah

zásoby prognózní – pouze odhadnuty, nelze určit hospodářský význam zdroje dosud neověřené

Neobnovitelné zdroje:

Palivoenergetické suroviny

Uran- do r. 1993 dotace na těžbu- od r. 1989 útlumový program: Stráž, Rožná- v r. 1995 byla ukončena těžba na posledním hlubinném dole Hamr I (Stráž)- vytěžená surovina je chemicky upravována do koncentrátu (ČEZ, státní hmotné rezervy)

Ropa a zemní plyn- malá těžba- velmi kvalitní (nízký obsah síry)- dovoz: tvorba nouzových zásob, Družba, Ingolstat

Hnědé uhlí- hlavní zdroj pro výrobu energie- rozvoj těžby omezen- po r.1989 pokles o 40%- vyčerpání do roku 2030 (hnědé uhlí x jaderné zdroje)

15

16

Černé uhlí- využíváno v energetice, koksárenství- Hornoslezská pánev- po r. 1989 útlum uhelného hornictví – snížení těžby o 35%- do budoucna vyčerpání zásob ostravsko-karvinské uhelné pánve - další zdroje: nepříznivé podmínky – hloubka ulož, průtrže plynů (Frenštát 1km CHKO Beskydy)

Rudy

- těžba rudných surovin (železné i neželezné kovy) ukončena k 1.1.1994 (chudé domácí zdroje)- dovoz (pro hutní a těžký strojírenský průmysl)- využívání nerostných surovin z mořského dna – členství v IOM a Mezinárodním úřadu pro mořské dno

(Tichý oceán)

Zlato- zdroje představují rezervu pro eventuální využití v budoucnosti (x CHKO, blízko vodní zdroj)

Nerudy a stavební suroviny- nedostatek nerudních surovin pro chemický průmysl (síra, fosfáty, apatit, fluorit)- ostatních zdrojů je dostatek - sklářství (sklářské písky), keramika a porcelán (keram. jíly, živcové suroviny, kaolin),papírenství

(papírenský kaolin), stavebnictví (výroba maltovin – vápno, cement, sádra), kamenoprůmysl, cihlářská výroba

keramický průmysl- modernizována výrobně technologická zařízení - zvýšila se poptávka po energeticky úsporných surovinách (po tavivech) roste těžba živců

průmysl maltovin- po r. 1989 velké investice vysoká technická úroveň výroby cementu, vápna a sádry- export cementu do SRN a Rakouska- po r. 1989 rozšířena výroba suchých maltových a omítkových směsí

stavební suroviny- po r. 1989 silný pokles (v důsledku snížení poptávky, útlum stavební výroby)- částečně kryté exportem maltařských písků, těžené a drcené kamenivo - rezervy na povodně, stárnoucí stavby (nízká životnost zásob)- ochrana zemědělské půdy, recyklace stavebních surovin

dekorační kámen - od r. 1994 mírně vzestupná úroveň, vysoká konkurence finálních produktů (obkladové a dlažební desky),

zastaralé výr technologie- očekává se zvýšení vývozu i dovozu – zpestření trhu

cihlářský průmysl- zvýšení výr kapacit a kvality, rozšířeny zdící materiály a pálené střešní krytiny- nový výrobek: děrované cihelné bloky s vysokým tepelným odporem- nerovnoměrné rozložení ložisek křemenné suroviny a slévárenské bentonity – útlum, snížení

poptávky (pokles energeticky náročné prům. výroby)

Obnovitelné zdrojevoda – vodní zdroje se tvoří a obnovují z atmosférických srážek (územně i časově nerovnoměrné)půda,organizmy, lesy sluneční záření,

16

17

Tato skupina problémů vzniká územním střetem stresových faktorů s plochami, kde jsou zároveň zájmy ochrany přírodních zdrojů.spočívají v znehodnocování kvality, ve vyčerpávání a neracionálním využívání zdrojů, jejich znečišťováním (voda, eroze půdy).Nejvýznamnějšími problémy z této skupiny jsou :

-ohrožen vodních zdrojů chemizaci zemědělství a lesního hospodářství -ohrožení vodních zdrojů(často léčivých, minerálních)živočišní výrobou (pastvou v okolí vodárenských

nádrží, průsaky exkrementů, silážních roztoků) -existenci velkých průmyslových a komunálních zdrojů znečištění vody ve významných

vodohospodářských oblastech -ohrožení vodních zdrojů v důsledku posypových solí(zimní údržba cest) -ohrožení povrchových vod zanášením v důsledku erozně- akumulačních procesů -ohrožení podzemních vod v důsledku nevodotěsných žump, skládek odpadu, hnojisk -možné znečištění podzemních vodních zdrojů niv průsakem ze silně znečištěných řek do podzemních

vod, -znečištění vod ropními látky z havarijních důvodů -znečištění povrchových toků v důsledku říční dopravy -znečištění povrchových vod v důsledku rekreačních aktivit -nevhodné obhospodařování půdy a stálá úrodnost- erozní a akumulační jevy, zapečetění, zamokření,

zasolení -záběr kvalitních půdních zdrojů na nejrůznější účely -kontaminace půd imisemi a cizorodými látkami -kontaminace a ohrožení zdravotního stavu lesních zdrojů -ohrožení lesích zdrojů nadměrným výrubem, případně nešetrnými technologiemi(holoruby) -záběr lesních zdrojů na zástavbu -ohrožení lesních zdrojů v důsledku přemnožení škůdci

3. Problémy ohrožení kulturní- historických zdrojů krajiny. Vznikají v důsledku stresového působení na jednotlivé kulturní- historické zdroje krajiny, jako jsou :

-antropizace krajinné struktury, zánik tradičních forem využití země (zánik vinohradnických oblastí, luční pastvinné oblastí)

-ničení, neúdržba a chátrání technických objektů charakteru kulturních památek -degradace sídelní kultury tak v městech, na vesnici- zánik tradicí, lidových řemesel, poměšťování vesnic -živelný rozvoj urbanizace degradující městské prostředí městských památkových zón a rezervací -dožívání a odumírání rozptýlený sídel, kopanice apod. problémy ohrožení životního prostředí.

Vznikají územním střetem všech druhů stresových faktorů s obytnými a rekreačními plochami. Problém spočívá v snižování požitků člověka, zhoršování životního prostředí. Nejvýznamnější problémy této skupiny jsou:

-silné znečištění ovzduší v hustě obývaných oblastech -skladování komunálních odpadů -znečištění rekreačních prostorů a znehodnocení jejich funkcí -silná transitní doprava, vedená přes sídelní útvary -nepříznivé hygienické vlivy živočišní výroby -nepříznivé psychologické, případně i zdravotní problémy vlivy velké koncentrace obyvatelstva, velká

poloha zastavěných ploch, nízká ekologická stabilita okolí, antropogenizace sídel -dehumanizace sídelního prostředí

5. Problémy ohrození lidského zdraví a existence lidské společnosti- Jednotlivé stresové faktory v krajině zpětně působí na svého původce a působí ohrožení jeho zdraví. Výsledkem působí těchto faktorů na lidský organizmus je rozšíření civilizačních chorob, - neurózy, alergie, novotvary, srdcově- cévní nemoci, duševní poruchu.

17

18

Jmenované problémy se v území vyskytují v nejrůznějších kombinacích. Jejich syntézou je možné vyčlenit území na protichůdné systémy- na územní sytém ekologické stability a územní systém stresových faktorů.Územní systém ekologické stability(ÚSES). Zahrnuje území s vysokou hodnotou ekologické kvality , jako jsou chráněné území přírody a přírodních zdrojů,luční, pastvinové a lesní regiony,Zahrňují biocentra, biokoridory, interakční prvky. Jsou řešeny v dimenzích :Místní ÚSES, regionální ÚSES, globální ÚSES.(literatura) Územní systém stresových faktorů(USSF) Je systém nestabilních území se zlým ekologickým stavem , s ohrožením přídních zdrojů a životního prostředí. Javy tohoto sytému jsou především průmyslové centra. Ty jsou vzájemně přepojeny koridory s nepříznivými vlivy(dopravní koridory, znečištěné vodní toky).ÚSSF tvoří současné systém barier, které se vzájemně izolují ekologicky stabilní jádra území. Regiony ekologických problémů Komplexím mapovým zpracováním prostorové diferenciace výše opsaných jevů můžeme vyčlenit území s individuální skladbou ekologických problémů, které nazýváme regióny ekologických problémů.(nejvíc postihnuté regióny).

Ekologická stabilita krajiny.Život jedinců, druhů, populací a ekosystémů je ohrozený , když:

-podmínky jejich života jsou ohrozené -vzájemné jsou izolovány

Vyplývá z toho, že zachování různorodostí podmínek života v prostoru je rozhodujícím předpokladem zachování biologické různorodosti, podmínek, jako i forem života. Souvisí s tím jeden z ukazatelů stavu funkčnosti ekosystémů je koncepce ekologické stability.Ekologická stabilita je schopnost ekosystémů zachovat rovnováhu, nebo zakrátko se regenerovat při působení rušivých přirozených , nebo antropogenních vlivů. Stabilita ekosystému je vlastnost udržet se samoregulací ve svým stavu, nebo schopnost udržet svůj stav vůči rušivým vlivům a vrátit se do východiskového stavu. Stabilita má dva aspekty.

-Udržení systémových stavů (stálost), -Návrat k východiskovým stavem systému v určitých časových hranicích (elastica,

resiliencie)

Def: Ekologická stabilita je dynamická schopnost ekosystémů trvale udržovat a obnova podmínky své existence autoregulačními mechanizmy . Projevuje se jejich stálostí, odolností a pružností vzhledem k rušivým vlivům přirozeného i antropogénního původu.

Člověk potřebuje pro svůj život různorodé podmínky s různými stavy ekosystémů-přirozené, proměněné i umělé, lesy, pole, parky, záhrady, budovy. Proto je důležité zachování této diverzity , co je snahou úsilí v krajinné pánování. Udržitelný rozvoj si vyžaduje zachování existence krajiny jaké celku, Je to koncepce zachování prostorové ekologické stability krajiny jako celku. Ekologická stabilita krajiny se může zachovat jen tehdy, když jsou zachovány prostorové vztahy mezi různými ekosystémy. Jinými slovy- cílem je zachování krajiny sice lokálně nestabilní, ale globálně stabilní. Prostorová ekologická stabilita krajiny je dynamická schopnost krajinné struktury, zachovat prostorové ekologické vztahy mezi individuálními ekosystémy(na zabezpečení výměny hmoty, energie a informací)pro dynamickou variabilitu podmínek , forem života. Tento stav je možné zabezpečit jednak zachováním klíčových stabilizovaných prvků, jednak zachováním

18

19

prostorového systému vzájemně neizolovaných ekosystému- územním systémů ekologické stability-zvané metastabilita..(ÚSEK).Představuje všeprostorovou strukturu vzájemně přepojených ekosystémů, jejich složek a prvků. Základem jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky nadregionálního , regionálního a místního významu. Ekologická únosnost. Znamená stanovení prahů přijatelných změn v přírodním systémů. Uvažuje se o přírodní,sociální a environmentální únosnosti.Přirodní únosnost. Je schopnost přírodního ekosystému znést urověn využívání , kdyby nedošlo k nepříznivým ekologickým změnám. Jde o určení prahu přírodního prostředí vlivem lidských aktivit. Sociální únosnost: Za sociální únosnost se označuje spokojenost s určitým prostředím. (spokojenost pro biotické, ekologické, ekonomické, sociální a psychologické ).Sociologická únosnost je idealizovanou hodnotou pro preferovanou, očekávanou požadovanou úrovní. Environmentální únosnost:

Je schopnost jediného , nebo kombinace více přírodních i socioekonomických prvků snášet úroveň biologických populací, včetně lidských bytostí. Opírá se o citlivost vůči vnějším vlivů (zranitelnost) ale i o ekologickou i kulturní významnost, danou vzácností a ohrožeností druhů, nebo kulturních památek. Funkční únosnost je funkce integrovaného pokoje ,bezkonfliktnost různých aktivit v tom samém prostoru.

Ekologická únosnost je komplexní účelová vlastnost krajiny, která vyjadřuje míru přípustnému zatížení krajiny antropickým aktivitami, při kterých se nenaruší, nezničí její přirozené vlastnosti, funkce a procesy, jako i kvalita životního prostředí. Vyjadřuje přípustnou intenzitu využívávání krajiny a představuje doplňkovou hodnotu k vhodnosti využití krajiny.

Antropická zátěž krajiny. Pro zatížitelnost krajiny se používají různé termíny pro řešení různých problémů- v hodnocení potenciálu krajiny, v posuzování vlivů a životní prostředí, .Pojmy zatížitelnost a únosnost se často považují za synonyma. Je tu ale rozdíl. Únosnost se aplikuje v řešení problémů rekreačních prostorů, zatížení v krajinném plánování a hodnocení životního prostředí. Zatížení krajiny- mluvíme o něm tehdy, když se skutečný, nebo očekávaný stav environmentální kvality odchyluje od přání. Množství přijatelného stavu je možné dát legislativně určenými přípustnou mírou, Je to práh, pod kterým jsou škody únosné, resp. v rámci kterého se dané zatížení toleruje. Hodnotíme sociálno- psychologické, ekologické ekonomické, politické zatížení.

Stres v krajině: Je komplexní situace, v které zátěžový činitel vyvolává odpověď organizmu. Podobně definuje stres jako stav, v kterém živý organizmus mobilizuje obranné, nebo nápravní aktivity. Tento termín se z medicíny přenesl do biologie a ekologie. Stres není ani příčina ani podnět, který vyvolává obrannou reakci, ale nepřirozený stav, který vzniká v důsledku těchto faktorů.Podnět, který spůsobuje stres se označuje termínem stresor. V krajinné ekologii je možné stres definovat jako nepřirozený stav, do kterého se ekosystém dostane vlivem působení nepříznivých faktorů, které se označují jako stresové. Je to stav,v kterém se mobilizují obrané procesy proti podnětům , na které systém není adaptovaný a není je schopný zvadnou. V krajině je možno stresové faktory včlenit do dvou základních skupin:

19

20

a/ Přirozené stresové faktory- negativní faktory v krajině, které vznikli v důsledku přirozených sil- přírodní katastrofy, záplavy, degradační procesy, přirozená radiace, vulkanizmus, seizmické procesy, sopečná činnost. Nebezpečná je jejich urychlená aktivizace a intenzita v důsledku působení člověka.rozlišujeme:

-Endogenní stresové faktory- pod povrchem zemské kůry,zemětřesení, vulkanizmus) -Exogenní stresové faktory- vážou se na procesy probíhající na zemském povrchu.

Základním energetickým zdrojem je sluneční energie(projevuje se rozrušováním, sedimentaci, transportem(splach, sněhové laviny, skalní strže, rony, soliflukce, padání skal, sesuvy)

b/ Anropogénní stresové faktory- negativní faktory krajiny, kterých původcem je člověk. -Primární stresové faktory- Projevují se plošným záběrem přírodních ekosystémů.

(průmyslové objekty, dopravné plochy, plochy intenzivního zemědělství, sídelní rekreační areály a pod. Důsledkem je změna druhotní krajinné struktury ,zánik přírodních ekosystémů

-Sekundární stresové faktory- negativní průvodní jevy realizace lidských aktivit v krajině, které nejsou vždy prostorovo ohraničené sem patří :

-- cizorodé látky(tekuté, plynné polutanty, odpady, rádioaktivita, hluk)-- degradační procesy(eroze, sesuvy, podmáčení, dezertifikace, acidifikace půd). Stresové faktory nepůsobí v krajině izolované, ale synergicky a v prostorovém průmětu, vytváří systém vzájemně propojených integrujících prvků, působí jako výrazné bariery v rámci územního systému ekologické stability.Územní systém stresových faktorů vytváří:A.Jádrové prvky: Tvoří jich antropogenní objekty a jejich soubory s vysokou koncentrací výrobních, obytních, komerčních a jiných aktivit. Spojuje jich úbytek přirozených ekosystémů a degradace přírodních zdrojů.(přímý vliv, nebo zprostředkovaně)B. Líniové prvky. Jsou tvořeny souborem antropogenně pozměněných i umělých liniových segmentů krajiny. Můžou být

a/polopřírodní-vodné toky, kanály, ovlivněny znečištěním, poškozením břehových zón, výstavbou umělých kanálů,

b/síť antropogenních informačních koridorů( komunikace, telekomunikace, produktovody, ) Umožňují přenos hmoty, energie a informací mezi jednotlivými prvky systému stresových

faktorů.C.Velkoplošné prvky: Jsou to areály plošné většího rozsahu. Jsou identifikovatelné vizuálně /zemědělství, vodní hospodářství, rekreace)Projevují se úplnou likvidací přírodních ekosystémů, ohrožují rostlinné, živočišní druhy vlivem chemizace, mechanizace,nebo identifikovatelné měřením tvoří bariery,,,postupného charakteru(hluk, tuhé, plynné, polutanty v ovzduší v půdě, vodě)

Téma 10

Trvalo udržitelný rozvoj.

Koncepce trvalo udržitelného rozvoje se zpočátku chápala zejména v smyslu zachování kvalitního prostředí. V současnosti se ovšem pojímá více komplexně, jako průnik sociálního, ekonomického, environmentálního a institucionálního hlediska rozvoje společnosti Princip trvalé udržitelnosti se v současnosti stává jedním z obecně uznávaných principů rozvoje

20

21

lidské společnosti a jeví se jako nové východisko řešení nepříznivých důsledků globálních trendů vývoje společnosti a jejich negativních dopadů. Def. Pod trvalo udržitelným rozvojem se rozumí cílený dlouhodobý a zároveň průběžný komplexní a synergický proces, ovlivňující podmínky a všechny aspekty života(kulturní, sociální, ekonomické , environmentální a institucionální) na všech úrovních (na lokální, regionální, globální). Směruje k takému funkčnímu modelu určitého společenstva (místní, regionální komunity, krajiny, mezinárodního společenstva), který kvalitně uspokojuje biologické, materiální, duchovní a sociální potřeby a zájmy lidí, přičemž eliminuje, nebo výrazně omezuje zásahy ohrožující, poškozující , nebo ničící podmínky a formy života. Trvalo udržitelný rozvoj nezatěžuje krajinu nad únosnou mru, rozumné využívá její zdroje a chrání kulturní a přirozené dedičství. V četných diskusích se objevuje názor, že udržitelný rozvoj není cíl ale cesta. Politika TUR se stává prostředkem trvalé optimalizace a adaptace sociální kapacity tak, jako se mění ekologické systémy a vědomosti o nich. Vyprofilovali se tři přístupy, které prosazují následující verze, založené na :

- 2 aspektech (ekologický a socioekonomický)- 3 aspektech(ekologický, sociální, ekonomický)- 5 aspektech(ekologický, sociální, ekonomický, kulturní, politický)

Nejpoužívanější verze je s 3 aspekty.

Tyto aspekty podpoří trvalou udržatelnost za těchto podmínek: -ekonomicky udržitelný systém musí být schopný trvale produkovat tovary a služby,

zachovávat přiměřený stupeň vnější, vnitřní zadluženosti a zabrání nerovnováze mezi odvětvími, která může poškodit zemědělskou , aneb průmyslovou výrobu

Environmentálně udržitelný systém musí zachovat stabilní základnu zdrojů, zabránit přečerpání obnovitelných zdrojů, nebo poškození environmentálních funkcí systému a vyčerpávání neobnovitelných zdrojů umožnit, jen když kapitál má adekvátní náhradu. To vyžaduje zachování biodiverzity, stability biosféry a dalších environmenálních funkci, které nejsou obecně klasifikovány jako ekonomické zdroje

-Sociálně udržitelný systém musí dosáhnout spravedlivost v rozdělování příležitosti poskytnout postačuje zabezpečení sociálním služby včetně zdravotnictví, vzdělávání, rodové rovnosti, příležitosti a politické zodpovědnosti a spolupráce.

Základní charakteristika trvalo udržitelného rozvoje. Definice trvalé udržitelnosti se poprvé objevila v roku 1972 v první správě Římského klubu –Hranice růstu, v které se definuje jako stav globální rovnováhy u které se počet obyvatel Země a kapitál ustájí více méně na konstantní úrovni a tendence změny musí být pod kontrolou.

Definic je víc, obsah však zůstává zachován.Z jednotlivých definic je možné vyvodit několik nejpodstatnějších společných obsahových elementů, které je možné formulovat následovně:

-trvalo udržitelný rozvoj je cíleným procesem změn v chování lidské spolčenosti -rozvoj je chápán jako dosahování nejvyšší udržitelné kvality života, resp.

Zvyšování potenciálu uspokojování lidských potřeb. rozvoj má zabezpečit nejen vnitrogenerační ale i mezigenerační rovnosti

v uspokojování potřeb lidí

21

22

-rozvoj má podpořit harmonii mezi lidstvem a přírodou, život v mezích únosné kapacity biosféry, případně zabezpečovat kromě vnitrodruhové rovnosti i mezidruhovou rovnost(spravedlivost) v distribuci majetku, resp. V uspokojování potřeb lidi i ostatních bytostí.

Ekologické hlediska TUR.

I když udržitelný rozvoj je možné hodnotit z různých hledisek , nejdůležitější je ekologické hledisko, protože je úzko přepojené s strukturou a fungováním ekosystémů jako základních funkčních jednotek přírody. Při hodnocení ekologických aspektů mají významné postavení biodiverzita, ekosystémy, zdraví ekosystémů,management ekosystémů, úrodnost . Diverzita druhů je nevyhnutná pro normální fungování ekosystémů, a biosféry jako celku. Volně žitími druhy rostlin jsou významným zdrojem genetického materiálu pro zlepšení už jestvujících kulturních druhů pro výrobu léčiv, surovin. Pro průmysl. Kromě toho pro ochranu organizmů žijících ve volné přírodě jsou též morální, etické, kulturní estetické a vědecké důvody. Ekosystém plní v soustavě socioekonomických vztahů mnoho funkcí. Považují se v ekonomi za přírodní kapitál většina ekosystémových funkcí má hodnoty, které se těžko vyjádřují v monetárních jednotkách. V současnosti se mluví o managementu ekosystém, co obsahuje ochranu ekologické integrity a koncepce managementu. Mezi ekologické aspekty trvalé udržitelného rozvoje patří též ekologická únosnost území. V současnosti se globální problémy trvalo udržitelného rozvoje většinou z pohledu technologických a ekonomických možností jejich řešení. Tradiční složkový způsob hodnocení stavu životního prostředí se postupně přesouvá k ekologickému chápání těchto problémů.Tento posun vyplývá především:

-z postupného rozvoje poznání, že udržitelný rozvoj je především celostný prostor života lidí a ostatních organizmů a nejsou to jen složky životního prostředí rezortně chápány.Životní prostředí má synergický vliv všech faktorů v konkrétních podmínkách.-Z postupného zdokonalování výrobních technologií, přičemž ve vyspělých státech se stává technologická ochrana složek životního prostředí integrální součástí a ne jenom zvláštním přívěskem , přesouvá se do technické, ekonomické a obchodní sféry. Tak se stává i životní prostředí krajinný prostor v geosystémovém chápaní při jednotící základ komplexního porozumění a řešení problému TUR.Z tohoto chápání vyplývá že krajinný prostor je prostředím života a činnosti člověka a ostatních organizmů. životní prostředí je komplexní systém prostoru, polohy, georeliefu a všech ostatních funkční přepojených prvků a z jich vazeb, jako prostředí života a činnosti člověka. Biofyzikální a socioekonomické rozměry trvalé udržitelnostiPodle Gladwina a kol., (1995) definice trvalé udržitelnosti má pět základních složek:

-zahrnutí všech lidí a druhů teď i v budoucnu -přepojení mezi ekonomický, sociálním a ekologickým cílem -rovnost v rozdělení zdrojů a vlastnických práv v rámci generací i mezi nimi -rovnovážnost při odhadu možných katastrof a ničení životního prostředí -bezpečnost pro lidi teď i v budoucnosti , aby měli bezpečný zdravý a vysoko kvalitní život.

Trvalá udržitelnost je též pojmem biofyzikálním, socioekonomickým a morálním.z biofyzikálního hlediska pochopení trvalé udržitelnosti znamená definovat rozsah vyčerpávání zdrojů vytváření odpadů a populační růst, který může planete realisticky zvládnout bez ohrození atmosférických, geosférických a biosférických procesů , které udržují život lidí na Zemi. Ze socioekonomického hlediska pochopení trvalé udržitelnosti znamená prozkoumání cest, které zabezpečí celosvětovou sociální, ekonomickou a environmentální spravedlivost.Chce to :

-nalezení biofyzikální definice „dostatku“ co vyjadřuje potřebu určení objemu spotřeby.

22

23

-zahrnutí přírodního kapitálu do rámce ekonomické efektivnosti – dát půdu a složení atmosféry, rostlinnou a živočišní biomasu do už i tak velice složitého ekonomického vzorce.Dosáhnutí rovnováhy mezi vyčerpáváním a obnovou zdrojů a též mezi vytvářením odpadů a rychlostí jejich recyklace, co by pozitivně ovlivnilo stabilizaci lidské populace na planetě.

-dostatek tovaru a služeb smysluplnou práci a globální ekonomickou spravedlivost pro populaci Jak je možné těchto požadavků dosáhnout?

Klíčovou otázkou pro TUR je vyčerpávání přírodních zdrojů a vytváření odpadů, Aby se toho dosáhlo, bude se muset v podstatě recyklovat veškerá hmota.Taky rychlost též trvale udržitelná v čase a kdy odpady z výroby a spotřeby vyvážené do přírodního prostředí budou takového druhu a v takém množstvu, že budou lehko absorbované přírodou. Také ekonomika bude muset akceptovat plnou recyklaci přirozeně toxických , nebo nebezpečných materiálů, plastů,papíru. těžké kovy patří mezi materiály, které budou muset být recyklované úplně. S úplnou recyklací bude potřeba vytvoření trvalo udržitelného systému světové energetiky. (Uhlí , ropa a zemní plyn představují v současnosti více jako 88% celkové spotřeby energie), včetně nalezení dostatku alternativní energie. Dalším požadavkem je stabilizace populačního rastu(když ne, vše kriteria jsou jen teoretické)( V současnosti se narodí přibližně dalších 90 miliónů lidí za rok, na Zemi je kolem 7 miliard lidi. Ekologové Kendall, Pimetnel(1994) zjistili, že na planetě je už teď 2,5 –krát více lidí, jako by jich mělo být, aby jich planeta mohla uživit nekonečně dlouho. Bude potřeba udržet porodnost 1,5-2 děti na rodinu. Organizace spojených národů uvažuje, že je toho možné docílit jenom tehdy , když se zlepší vzdělaní , zdravotní starostlivost, práva žen a ekonomické příležitosti v oblastech, kde je populační růst mimo kontroly.Dalším důležitým opatřením by mělo být vytvoření větší ekologické ekonomické a sociální rovnosti mezi rozvinutými a rozvojovými národy světa (25% populace spotřebovává 80% přírodních zdrojů), odstranit rozhodování výlučně od jedinců, kteří dělají rozhodnutí kvůli vlastnímu prospěchu.Věří se, že klíčem pro dosáhnutí trvalé udržitelnosti je v tom, čemu se říká management vlastnictví obce- zapojení do rozhodování více lidi, co ovlivní celkové prostředí místního charakteru. Poslední klíčovou biofyzikální požadavku pro dosáhnutí )TUR je vnímání vztahu mezi postupem ekonomické činnosti a postupem procesů na zemi.(biofyzikální cykly na Zemi mají evoluční rychlost, průmyslová činnost revoluční rychlost).Stručně, , přehledně pro dosáhnutá trvalé udržitelnosti na naší planetě jsou významné tyto biofyzikální a socioekonomické faktory:

-plná recyklace materiálů -přechod na trvalo udržitelný celosvětový energetický sytém -stabilizace, nebo snížení úrovně lidské populace -snížení rozdílu mezi rozvinutými a rozvojovým národními světa -vytvoření struktury rozprávní založené na obci, , která umožní široké koordinované zapojení do

rozhodování o společných zdrojích planety -změna vztahu mezi ekonomickým a ekologický systémem

Citujeme Jozefa Vavruška“ já jsem záměrně šel tam, kde problémy životního prostředí a lidstva je možno spojovat zejména v sociální oblasti.To není otázka přírodovědecká, přírodní věda nám poskytuje základní informace o tom, jek funguje příroda, technika umožňuje hledat technická řešení, ale klíč k tomu je v sociálních vědách, počínaje filosofii, přes psychologii, sociologii. Propojení sociálních, technický a přírodních věd je prosté nevyhnutné, protože to nutí lidi uvažovat v souvislostech.“

Morální rozměr trvalé udržitelnosti. Etika životního prostředí zdůrazňuje, že se pohled na planetu musí rozšířit za tradičné antropocentrické hranice lidského rozhodování , za hranice zvyšování ekonomického zisku. Jedna z populárních přestav o planetě v etice životního prostředí je obraz pavučiny. Síla pavučiny není v schopnosti jediného vlákna. I kdyby vládlo nad ostatními, síla je v schopnosti

23

24

každého vlákna zůstat pevně ve vnitřku pavučiny a vytvořit vzájemné výhodné vazby s dalšími vlákny. Lidstvo musí jít s přírodou v harmonii, vracet planetě to, co si od něj bere, neničit vlákna pavučiny přírody. Člověk není jediným druhem na planetě.Lidé by bez existenci mnohých druhů nemohli přežít, zatímco další rostlinné a živočišní druhy by mohli bez lidského zásahu přežít celkem v pohodě. Etika životního prostředí znamená definování etického systému, který překoná dichotomii ekologie a ekonomiky a připraví cestu pro vývoj lidstva k etice Země.Z tohoto hlediska je trvalo udržitelný vývoj nová smlouva mezi člověkem a přírodou. Je to nový způsob života ve jménu a za jeho udržení.

Politický rozměr trvalé udržitelnosti:Ekologickou etiku je množné charakterizovat jako novou filosofii ekologické morálky a ekologickou politiku jako novou teorii i praxi zachování kultury přizpůsobené ekologické výzvě.Politické a právní usměrňování funkčně silné integrovaného světového systému bude nesmírně obtížné. Postupně se rozpadá původní mocenská a řídící pyramida regionálních kultur a vzniká energeticky a informačně přepojená technosféra. V souvislosti s tím co bylo uvedené, národní státy nejsou schopné samé regulovat světový trh tovaru , služeb pohyb osob, kapitálu a tok informací.Původní centra výroby, správy, moci států se zčásti přesouvají do jižních zemí , zčásti se stávají formálními institucemi bez většího vlivu na skutečnost. Regionálně vzájemné nepřepojené celky, které se živili z přirozené produktivity přírody a které jako svoje subsystémy integrovala biosféra sama, nepotřebovali žádné centrum ústřední politické moci. S jistou můžeme tvrdit, že likvidace plurality a polycentrizmu vevnitř světového kulturního systému potenciálně nebezpečná. I pro kultury platí, že jejich systémová stabilita je funkcí jejich různorodosti. Směrování k světovému standardu spotřeby, k úrovni blahobytu, který dnes existuje v technicky nejvyspělejších krajinách by určitě vedlo k rychlému vyčerpání přírodních zdrojů a tím k nevyhnutnému globálnímu kolapsu. Globální ekologická politika, které půjde o záchranu světové kultury, nebude moci převzít mnohé základní hodnoty, normy a ideály, které vznikali v rozptýlených ekologicky neohrožených regionálních kulturách. Nesmí se stát politikou nedemokratickou, totalitní. Naděje je možné spojit jenom s takou politikou, která dokáže proti Přírodní, strukturu a režim kultury žití ekologicky transformovat. Funkce státu při řešení ekologických problémů:Nástup ekologické krize funkci státu při řešení ekologických problémů zpochybňuje. Ukazuje se, že instituce národního státu je pro řešení globálních ekologických problémů malá. Řešení globálních ekologických problémů často brzdí , nebo znemožňuje obmezenost teritoria národních států.možnosti většiny národních států jsou podstatně menší,jako by vyžadovala pt&zeba účinných zásahů proti ohrožením, které se globalizují. (změny Klímy, ozónová vrstva, zásobování vodou).Národní státy dokážou na svém území celkem uspokojivě řešit problém veřejných služeb.Jsou to ty, které souvisí s vnitřní bezpečností(udržování pokoje a pořádku, požární ochrany protipovodňové ochrany).Lhostejné jsou ovšem ku všemu, co se jich bezprostředně dotýká. Ukázali to také světové sumity OSN o čistotě ovzduší, ochraně biodiverzity.I kdyby současný stát byl ochotný dělat určité ústupky v prospěch ochrany veřejného majetku nadstátního významu, jakým je třeba životní prostředí, je stále bezmocnější vůči narůstajícímu vlivu velkých nadnárodních spolčeností i když jde o jeho vlastní přírodní bohatství.Prohlubující se integrace světové ekonomiky umožňuje koncentraci velké moci v rukách největších nadnárodních spolčeností, kterých příjmy vysoko překračují objemy hrubého národních produktu celých skupin malých a středních států.Tento vliv umožňuje nadnárodním spolčenostem především v rozvojových státech bez zvláštních omezení těžit přírodní zdroje, přemísťování do těchto států pro životní prostředí zvláště škodlivé prvky výroby a vytvářet skládky průmyslových a toxických odpadů.I když vlády těchto států zůstávají po formální stránce správci svého přírodního bohatství, hospodářská situace státu jim nedovoluje zacházet s tento bohatstvem skutečně hospodaření v prospěch státu.protože jeho politické a finanční elity jsou na této exploataci přírodních zdrojů přímo, či nepřímo zainteresované, obyčejně z důvodů slabost svého politického a ekonomického postavení. Nejrozšířenějším dokumentem o udržitelném vývoje i bezesporu AGENDA 21.Většina států souhlasila s tímto nejrozsáhlejším dokumentem UNCE- Tento dokument rozdělený na 4 části obsahující 40 kapitol, představuje reální návod na dosáhnutí trvale udržitelného rozvoje

24

25

ve vyváženém životním prostředí.Jde o dokument, který se zaměřuje na sociální ekonomické dimenze v neopominutelném environmentálním kontextu. Hodnotí a naznačuje východiště v ochraně zdraví, rozvoji sídel, ochraně a využívání zdrojů, v boji s chudobou, desertifikace a suchem. Vyzdvihuje úlohu velkých skupin(ženy, mládež, samosprávy, odbory, mimovládní organizace, obchodu průmyslu, vědy, mezinárodní spolupráce a práva, podporuje rozvoj vzdělanosti ,k environmentálně vhodných technologií, informatiky. Ze 1432 ukazatelů trvale udržitelného rozvoje předložených na 4. zasednutí Komise OSN pro trvalo udržitelný rozvoj (UNCSD) se 76 zaměřuje na sociální, ekonomické a institucionální otázky a 56 na environmentální problematiku. Jde zejména o ukazatele jako jsou: míra nezaměstnanosti, koeficient populačního rastu, celková porodnost, hustota obyvatelstva, poměrná gramotnost, střední délka života kojenecká úmrtnost, výživa dětí, užívání antikoncepce, výdavky na zdravotnictví, spotřeba fosilních paliv v dopravě motorovými vozidly, poměr ceny domu a příjmu, podíl čistých investic na hrubém domácím produktu, výdavky na občanskou vybavenost, granty na technickou spolupráce, dovoz základních prostředků,životnost energetických zásob, roční spotřeba energie na jednoho obyvatele, rezervy nerostných surovin a fosilních paliv, měrná spotřeba materiálů, intenzita těžby dřeva, orná půda na jednoho obyvatele, používání pesticidů v zemědělství,telefonní linky na 1OOO obyvatel, vzdělanostní hladina, vyváženost rozvoje měst a vesnic, uplatnění žen atd. Environmentální ukazatele se týkají zejména pitné vody, ochrany ovzduší a půdy, zneškodňování a recyklace odpadu, biodiverzity, budování soustav chráněných území. Hodnotí se také, zda příslušný stát postupuje podle schválené strategie trvalo udržitelného rozvoje. Návazně státy vypracovali zapracovávají Strategie ,zásady a priority státní environmentální politiky, včetně České republiky, krajské, okresní koncepce, místní koncepce(Lokální Agenda 21), a Národní environmentální akční programy.

Místní AGENDA 21(MA 21) Je program trvale udržitelného rozvojě pro 21 storočí, který představuje soubor vzájemně se podporujících komunitních aktivit pro obec, nebo mikroregion. Místí agenda se poprvé objevuje v kapitole 28 Agendy 21 dokumentu OSN, přijatého v červnu 1992 v Rio de Janeiro na Konferenci o životní prostředí a rozvoji za účasti 178 států světa, včetně České republiky.Místní samospráva se přitom považuje za jednu z hlavních skupin společnosti. Poslání samosprávách orgánů měst a obcí v oblasti podpory TUR je v MA 21 věnována samostatná kapitola č. 28. MA 21 představuje dlouhodobý tvořivý proces, v kterém samosprávy obcí měst a mikroregionů s ostatními hlavními skupinami společnosti. Jedním z cílů je vytvořit akční plán uplatňování TUR na místní úrovni. Je efektivním nástrojem na dosáhnutí tohoto sítě, protože se zakládá na reální práce a dobré znalosti místních poměrů. Dlouhodobým cílem MA 21 by mělo být dosáhnutí TUR pro obec, nebo mikroregión a pochopení globálního významu místních rozhodnutí. Při její uplatňování se vychází ze zásad dělat víc, ale postupními kroky, používat více zručností jako zdroje, být méně náročný na spotřebu materiálu a náročnější na lepší životné prostředí a kvalitu života. Motivujícím faktorem MA 21 je to, že se v ní řeší úlohy, které občané vnímají jako vlastní problémy. Není přitom důležité, jak se proces jmenuje, důležitější je to do jaké míry plní požadované kriteria programu MA 21.

Kriteria Mezinárnodní rady pro místní environmentální iniciativy(International Council for Local environmental Initiatives- ILEI) -zapájí místní občany -obsahuje vizi pro udržitelnou budoucnost-společné řeší ekonomické, environmentální a sociální potřeby místní komunity ve vzáiemných souvislostech-existuje multispektrální skupina, nebo fórum občanů, která řídí proces MA21-připravuje se , nebo je připraven akční plán-existují indikátory na monitorování úspěšnosti implementace MA 21

25

26

-existují mechanizmy na monitoring a podávání správ o postupu implementace MA21 Místní samosprávy se k programu MA21 můžou přihlásit v oficiálním a závazném dokumentu.Pro dosáhnutí TUR na místní úrovni je hybnou silou změna způsobu myšlení obyvatel, jejich větší participace na veřejných věcech, soudržná iniciativa všech skupin společnosti při posilňování prosperity obce, města, regiónu bez ohrožení kvality života a kvótního prostředí

Ochrana přírody a krajiny. Ochrana přírody se podle zákona 114/1992 Sb. České národní rady ze dne 19.2.1992 o ochraně přírody a krajiny se rozumí vynaložená péče státu a fyzických a právnických osob o volné živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva , o nerosty, horniny, paleobotanické nálezy a geologické celky péče o ekologické systémy a krajinní celky, péče o vzhled a přístupnost krajiny.

Ochrana přírody a krajiny zajišťuje zejména:

a/ Ochranou a vytvářením Územních systémů ekologické stability b/obecnou ochranou planě rostoucích rostlin a volně jících živočichů a zvláštní

ochranou těch druhů, které jsou vzácné, či ohrožené pěstováním, ovlivňováním vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popř. i za použití vhodných pěstitelských a ochranných zařízení.

c/Ochranou vybraných nalezišť nerostů, útvarů geomorfologických geologických zvláštností i zvláštní ochranou vybraných nerostů

d/Ochranou dřevin rostoucích mimo les e/vytvářením sítě zvláště chráněných území a péče o nich f/účastí na tvorbě schvalování lesních hospodářských plánů s cílem zajištění

ekologicky vhodného lesního hospodářství g/ spoluúčastí v procesu územního rozhodování s cílem přesazovat vytváření

ekologicky vyvážené a ekologicky hodnotné krajiny h/´častí na ochraně půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách i/ Ovlivňováním vodního hospodářství v krajině s cílem udržení přirozených podmínek

pro život vodních a mokřadních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních ploch a toků , mokradí.

j/ ochrana a vytváření nových přírodně hodnotných ekosystémů, ku příkladu u rekultivačních a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny.

k/ ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání turistikou a rekreaci.

Zákon tedy rozlišuje území, druhovou ochranu, z hlediska obsahu obecnou a speciální ochranu.Územní ochrana.Je zakotvena v Zákoně č. 114/1992 Sb. A jeho vyhlášce 395. V české republice jsou dvě úrovně zvláště území ochraně chráněných území. Jsou to velkoplošní zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošné zváště chráněná území(MZCHÚ) Přehled je možné získat v digitálním registru Ústředního seznamu ochrany přírody.Do VZCHÚ patří: Národní parky (NP) a chráněná krajinné oblasti (CHKO)Do MZCHÚ ptří: Národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památka(NPP),Přírodní rezervace (PR) a přírodní památka (PP).Druhová ochrana: Česká republika i přes svoji poměrně malou rozlohu se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin i živočichů.Je to dané polohou na rozhraní několika biogeografických oblastí ale i

26

27

kulturním a historickým vývojem bioty.V Čechách bylo zaznamenáno celkem 27OO druhů vyšších rostlin, 2400 nižších rostlin, 50OOO bezobratlých živočichů, 380 obratlovců.Podle zákona 114 /1992, Sb.o ochraně přírody a krajiny jsou všechny druhy chráněny. Řada z nich jsou druhy ohrožené, vybrané druhy jako zvláště chráněná podle vyhlášky C.355/1992 Sb. Druhová ochrana spočívá zejména v zjišťování informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrozených druhů, sledování dlouhodobého vývoje společenstev , populací,l druhů na vybraných lokalitách(monitoring). Druhová ochrana je realizována obecnou i zvláštní ochranou. Obecná obsahuje ochranu všech druhů rostlin a živočichů před poškozováním, sběrem, ochanou populací, ekosystémů, introdukci druhů, zvláštní ochraňuje vzácné a ohrožené jedince, populace, ekosystémy. Vypracovávají se seznamy- červené seznamy, Červené knihy.Natura 2000. Je souborem chráněných území , které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny vlády EU.Cílem této smlouvy je zabezpečit ochranu těch druhů živočichů a rostlin a typ°přirozených stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejohroženější, vzácné, či omezené jejich výskytem jen na určitou oblast(endemity). Nejdůležitější předpisy EU pro ochranu přírody z tohoto hlediska jsou: 2009/ 147 EHS -O ochraně volně žijících ptáků a 92/43/EHS -O ochraně přírodních stanovišť, volně žijících organizmu a planě rostoucích rostlin. Obě směrnice byli implementovány v Čechách do Zákona č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny a akceptovány vybrané ptačí oblasti (Speciál Protection Areas) a evropsky významné lokality rostlin, živočichů (Sites Community importace). Tyto území tvoří soustavu chráněných území Natura 2OOO

Nástroje environmentální politiky

-Strategické environmentální hodnocení(Strategic Environmental Assesment- SEA) -Proces posuzování vlivů na životní prostředí(Environmental Impact Assessment-

EIA) -Poces posuzování ekologických rizik (Ecological Risk Assesment-ERA)

Strategické hodnocení životního prostředí:

Je termín, používaný na popis procesu environmentálního hodnocení vlivů koncepcí, plánů, programů, dokumentů koncepčního charakteru, které se přijímají v časovém předstihu (před přijímáním povolení individuálních projektů)Proces posuzování vlivů na životní prostředí.

Se úspěšně uplatňuje jako nástroj environmentálního plánování a environmentální politiky. Považuje se za jeden z hlavních nástrojů mezinárodní ekologické politiky pro uskutečňování trvale udržitelného rozvojePřestavuje účinný preventivní systém starostlivosti o životní prostředí, kterých vychází z prognózy a hodnocení očekávaných vlivů plánovaných záměrů , projektů, rozvojových koncepcí na životné prostředí. Na mezinárodní úrovni se dosáhl soulad právní úpravy v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí V České republice s právní úpravou EU.Co je cílem tohoto posuzování? Je to komplexní odborné a veřejné posuzování navrhovaných staveb, zařízení a jiných činností před rozhodnutím o jejich povolení, jako i návrhů některých rozvojových koncepcí a obecně závazných právních předpisů z hlediska jejich předpokládaného vlivu na životní prostředí.

Předmětem posuzování jsou stavby, zařízení a činnosti v oblasti průmyslu, energetiky, infrastruktury, vodního hospodářství, zemědělství.Cíle jsou :-snížení rizika ohrožení lidského Zdraví Vás

27

28

-snížení rizika ekologického ohrožení-snížení riziko pod hranici obav-podpora účasti veřejnosti-používání dostupné technologie-zavést systém „platí znečišťovatel“-uchování pracovních míst-následní řízení aktivit , směrujících k uplatňování aktivit.

Systémy environmentáního manažerství(Environmental Management Systém-EMS)

Nabízí strukturovanou a systematickou metodu začlenění starostlivosti o živné prostředí do všech oblastí obchodní činnosti.Cílem EMS je:-Zlepšování realizace ochrany životního prostředí-získání renomé a zvýšení konkurenceschopnosti-plnění požadavek a minimalizace finančního rizika sankcií.Environmentální cíle:Zabránit znehodnocování základních složek biosféry-zabránit znečišťování ovzduší, vody, půdy-snížit tempo rastu těžby a spotřeby nereprodukovatelných fosilních surovin(paliv)Racionalizační (technologické cíle)

-projektování ekologicky vhodných výrobků(zelená projekce výrobků ) -program „ekologicky čistější výroby (Cleaner production- jCP)-program racionalizace průmyslové výroby (snižování jeji materiálové a energetické náročnosti)-hodnocení environmentálních vlivů používání výrobků(národní program EHV)Zdravotní- sociální cíle-snížení obsahu škodlivin v potravinách, vodě a v ovzduší-snižování úrovně hlučnosti a vibrací, působících na člověka v pracovním procesu- vytváření podmínek pro tvorbu životního stylu „návrat k přírodě.Ekonomické cíle-snížení rozsahu sankčních výdajů-snížení strat ve výrobě-zvýšení konkurenceschopnosti podniku-zvýšení podílu na trhu-snížení rizika havárií

Téma 11

Environmentálne informačné systémy Informačný systém (IS) e funkční celek zabezpečujícím cílevědomou a systematickou akumulaci, zpracování, uchovávání a zpřístupňování. informací. Každý informační systém zahrnuje informační základnu, technické a programové prostředky, technologie a pracovníků. Environmentální informační systémy můžeme považovat za specializované IS, zaměřené zejména na údaje o životním prostředí. Životní prostředí je ta část světa, se kterou je člověk ve vzájemném působení (interakci), kterou používá, ovlivňuje a které se přizpůsobuje. Zjednodušeně lze říci, že životní prostředí je prostředím, ve kterém existuje a vyvíjí se život, přičemž se často zdůrazňuje život lidské společnosti. Jde tedy o prostor na povrchu Země, kde žijí organismy od nejjednoduchších forem až po člověka.

Prřklady environmentálních informačných systémů (geografické informačné systémy-GIS)Environmentální informační systémy v resortu MŽP Všechny jevy a objekty materiálního světa jsou rozmístěny v prostoru a odehrávají se v prostorové závislosti na jiných jevech a objektech. Mnohé úkoly jsou bez zohlednění prostorové povahy materiálního světa neřešitelné. Informační systémy, které do svého obrazu světa zahrnují tento aspekt se nazývají geografické

28

29

informační systémy (GIS). Existuje několik definic GIS např. "GIS je libovolný soubor manuálních nebo počítačových procedur používaných k ukládání a manipulaci geograficky definovaných údajů."Pojem geografický informační systém byl poprvé použit v roce 1963 při zřizování územně orientovaného informačního systému podporovaného počítačem v Kanadě. Tímto pojmem se tehdy poprvé poukázalo na novou technologii a to pro použití počítačových technologií v oblasti zpracování prostorových dat. GIS je počítačově podporovaný systém, který sestává z hardwaru, softwaru, dat az uživatelů. Umožňuje získávání, editaci, ukládání, organizaci, modelování a analýzu prostorově orientovaných dat, jakož i jejich textově číselnou nebo grafickou prezentaci. Nejdůležitější součástí GIS jsou data, s nimiž tento systém pracuje, proto je digitální sběr dat rozhodujícím základem pro jeho úspěšné fungování.Praktické aplikace GIS jsou velmi různorodé. Zahrnují oblasti jako např..:- Státní správa (katastr),- Evidence majetku (evidence parcel, nemovitostí),- Plánování dopravy,- Zpráva inženýrských sítí (technické sítě, energetika),- Ekonomické aplikace (např. analýzy trhu),- Urbanistické analýzy (např. tvorba územního plánu),- Demografie, statistika, zdravotní stav,- Životní prostředí (např. vyhodnocování změn v biosféře, odpady),- Modelování jevů dynamických v území (např. hydrologické),- Integrovaný záchranný systém (hasiči, zdravotní záchranná služba),- Armáda (modelování činnosti vojsk) a další

Environmentální informační systémy vznikají v současné době na všech úrovních veřejné správy. S velikostí územního celku, který pokývají (obce, města, kraje) roste i význam takovýchto EIS.

Nejdůležitějším EIS v ČR je Jednotný informační systém o ŽP (JISŽP) vytvářený v rámci resortu MŽP, který byl od počátku 90. let budován jako komplexní informační systém v těchto subsystémech:

Příčiny devastace ŽP - výroba a spotřeba (celkové bilance, územní členění), výroba a spotřeba energie včetně zdrojů, chemická výroba, těžební činnost, zemědělská a lesnická výroba, stavebnictví, velké izolované investiční celky, doprava, technologie a výrobky ohrožující ŽP, osídlení a aktivity obyvatel, mezinárodní aktivity, vnější vlivy;

Stav a vývoj složek - ovzduší, voda, půda, fyzikální pole, příroda, umělé prostředí, odpady; Důsledky narušeného životního prostředí - zdravotní stav obyvatel, sociálně-patologické jevy,

ekologické havárie a katastrofy, kvalita potravin, ekonomické škody působené narušeným ŽP; Dokumentografické registry - bibliografické registry, účelové registry.

Původní představy o integrovaném EIS se zatím nepodařilo zcela naplnit, JISŽP je tvořen 47 heterogenními IS resortu MŽP. Snaha je alespoň o vytvoření Metainformačního datového informačního systému MIS, (http://mis.env.cz). Na Internetu byly zatím zpřístupněno několik subsystémů JISŽP formou portálů, které uvedeme v poslední subkapitole. Na základě zákona č. 123/1998 Sb., o přístupu informací o ŽP je lze nalézt na serveru MŽP (http://www.env.cz), Českého ekologického ústavu (http://www.ceu.cz) a dalších ústavů resortu MŽP.

V rámci informačních systémů budovaných státní správou je provozována řada dílčích systémů, které obsahují informace o dílčích složkách ŽP a vybraných souvisejících oblastech.

V   dalším uvedeme přehled nejvýznamnějších EIS resortu MŽP (Hradec, 2003):

Informační systém kvality životního prostředí (ISKO) je koncipován jako integrovaný informační systém pro zajištění souhrnných informací k celorepublikovému hodnocení stavu a vývoje kvality ovzduší sjednocující rozhodující databáze a informační agendy z ochrany ŽP (Registr emisí zdrojů znečištění ovzduší � REZZO 1-4, Imisní informační systém - IIS, Vojenský topografický informační systém, Meteorologické a klimatologické datové databáze). Pro analýzu a hodnocení kvality ovzduší v územních souvislostech se využívá geografický informační systém � GIS jako nejvyšší prezentační vrstva informační soustavy kvality ovzduší. Garantem ISKO je Český hydrometeorologický ústav (http://www.chmu.cz).

Hydro -ekologický informační systém (HEIS) eviduje emisní a imisní zatížení vodních toků, objekty povrchových vod, podzemní vody. Data jsou monitorována správami povodí na říčních profilech, údaje

29

30

o emisích také hlásí znečišťovatelé povodí a dále jsou předávána Výzkumnému ústavu vodohospodářskému TGM (http://www.vuv.cz). Subsystém zpracování informací organizuje nástroje pro zpracování dat: modely množství a jakosti vody, speciální modely a nástroje, nástroje a aplikace GIS (http://heis.vuv.cz).

Informační systém o odpadech (ISO) sleduje informace o produkci a nakládání s odpady . Garantem je CEHO � Centrum pro hospodaření s odpady jako součást VÚV TGM Praha, částečně je zpřístupněn na Internetu (http://www.vuv.cz).

Informační systém o EIA (IS EIA) eviduje informace o projednávaných posouzení vlivu staveb a činností na ŽP (http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/systemy_EIA). Tento IS je významným zdrojem informací o působení antropogenních vlivů na ŽP.

Informační systém o Státním fondu životního prostředí (IS SFŽP) poskytuje informace o příjmech a výdajích SFŽP, věcné, územní apod. členění rozdělených prostředků. IS spravuje MŽP (http://www.sfzp.cz/).

Informační systém České inspekce životního prostředí (IS ČIŽP) sleduje pokuty a správní rozhodnutí ČIŽP, poplatky za znečišťování ŽP (http://www.cizp.cz/).

Integrovaný registr znečištění (PRTR � Pollutant release and Transfer Registr) je vytvářen v souvislosti s významnou směrnicí EC IPPC, u nás zákon č.76/2001 Sb. o integrované prevenci a kontrole znečištění (http://www.env.cz/ippc). Základním cílem systémů PRTR je shromáždit a zpřístupnit integrované informace o podílu vybraných zdrojů na znečišťování v území. Do registru se uvádějí úhrnná roční množství uvolňovaných do ŽP a to nezávisle na tom, zda jsou uvolňovány do ovzduší, vody, půdy a předávaných k zneškodnění do čistíren, na skládky apod. IS provozuje ČEÚ.

Informační systém ochrany přírody (ISOP) eviduje lokality, botanické, zoologické, fytocenologické informace, maloplošná CHKO, památné stromy, data dálkového průzkumu Země. Provozuje Agentura ochrany přírody a krajiny (http://www.nature.cz).

Staré ekologické zátěže (SEZ) evidují sanace, staré skládky, staré zátěže po Sovětské armádě v mapové formě (http://www.map.cz).

Geologický informační systém (GEOINFO) poskytuje digitální atlas map ČR GOEČR 500, geologickou databázi GEOČR 1:25000, významné geologické lokality ČR, databáze petrografických a mineralogických analýz, geochronologie hornin ČR a řadu dalších databází.

Informační systém environmentální výchovy, osvěty a vzdělávání (IS EVVO) provozuje Český ekologický ústav a obsahuje odkazy na granty, adresáře, kalendáře akcí apod. (http://www.ceu.cz/edu/is/evvo/IsevvoRozcest.htm).

Informace o půdě lze nalézt v Informačním systému evidence nemovitostí (závazné informace pro řízení nakládání s půdou), Bonitačním IS (soubor informací o agroekologických podmínkách zemědělského území a produkční a ekonomické schopnosti půd v ČR), Registru lesního hospodářství, Informačním systému o území (ISÚ), který byl vytvořen pro potřeby územního plánování a pod.

Evropský environmentální informační systém

Koordinátorem budování Evropského environmentálního informačního systému (EEIS) je Evropská environmentální agentura (EEA) (http://www.eea.eu.int/),

Strategické dokumenty ochrany životního prostředí ČR

Státní politika životního prostředí ČR na období 2004 – 2010

Vymezuje základní rámec pro dlouhodobé a střednědobé směřování udržitelného rozvoje České republiky. Představuje dokument, který zastřešuje všechny ostatní koncepční materiály v oblasti životního prostředí (např. politiky týkající se jednotlivých složek životního prostředí).

Byla přijata usnesením vlády České republiky 17. března 2004. Úkoly stanovené v tomto usnesení ministrovi ŽP:

Státní program ochrany přírody a krajiny České republiky

Aktualizovaný text Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR byl schválen usnesením vlády 30. listopadu 2009. Lze jej najít na webu MŽP.http://www.mzp.cz/cz/statni_program_ochrany_prirody_a_krajiny Hlavní cíle :

30

31

- udržet a zvyšovat ekologickou stabilitu krajiny a zajistit její udržitelné využívání především z hlediska zástavby, zachování prostupnosti a omezení další fragmentace

- v lesních ekosystémech zvýšit druhovou a strukturální rozmanitost lesních porostů směrem k přirozenému stavu, zvýšit podíl přirozené obnovy druhově a geneticky vhodných porostů a posílit mimoprodukční funkce lesních ekosystémů

- u vodních ekosystémů zajistit pokračování v revitalizacích technicky upravených toků a celých povodí, tedy obnovit přirozené hydro-ekologické funkce krajiny a posílit schopnosti krajiny odolávat a přizpůsobovat se očekávaným klimatickým změnám, dále zajistit udržitelné využívání vodního bohatství jako celku a zachovávat a zvýšit biologickou rozmanitost vodních a mokřadních ekosystémů

- u zemědělsky využívaných ploch trvale zvýšit různorodost zemědělsky obhospodařovaných ploch a přilehlých pozemků, které jsou součástí zemědělsky využívané krajiny a zajistit ochranu půdy, která je stále velmi degradována

- v sídlech směřovat k zajištění vyšší kvality života zapojením přírodních nebo přírodě blízkých prvků do struktury sídel

- pro chráněná území zajistit kvalitní péči o dochované přírodní hodnoty a zlepšení integrace ochrany těchto území do života regionů

- vyvážení dotačních, náhradových a daňových prvků ekonomických nástrojů, které přispívají k naplňování cílů ochrany přírody a krajiny

- v oblasti informací a práce s veřejností zajistit kvalitní a dostatečná data pro vyhodnocování stavu a trendů jednotlivých přírodních fenoménů i přírody a krajiny jako celku a zajistit přístup veřejnosti k informacím průřezově ve všech oblastech souvisejících s ochranou přírody 

Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky

Schválena v roce 2005 usnesením vlády. Má v souladu s evropskou strategií podpořit splnění celosvětového cíle - snížení úbytku biologické rozmanitosti do roku 2010.

Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity – CBD), která se řadí k nejvýznamnějším mezinárodním úmluvám v oblasti životního prostředí, byla poprvé vystavena k podpisu na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) 5. června 1992 v brazilském Rio de Janeiru a v platnost vstoupila již 29. prosince 1993.

Vláda České republiky schválila Úmluvu svým usnesením ze dne 2. června 1993. ČR podepsala Úmluvu 5. června 1993 a smluvní stranou se stala 3. prosince 1993. Úmluva pro ni vstoupila v platnost v březnu 1994 (Úmluva vyhlášena ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb.)

Strategie je ke stažení na této stránce: http://chm.nature.cz/cooperation/fol362718 

Národní strategie vzdělávání k udržitelnému rozvoji

Přijato uznesením vlády v červnu 2008 na období 2008 – 2015.

Strategie bude realizována prostřednictvím Akčních plánů, které stanoví konkrétní aktivity v jednotlivých strategických oblastech a odpovědnosti za jejich plnění. Realizaci Strategie koordinuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí. Strategie se hodlá soustředit především na rozvoj kompetencí vzdělavatelů na všech stupních vzdělávání (v rámci předškolního, základního a středního, vyššího odborného, vysokoškolského i dalšího vzdělávání), rozvoj kompetencí příjemců vzdělávání a dostatečnou a dostupnou nabídku vzdělávacích programů.

Zdroj : http://mzp.cz/cz/strategie_vzdělávání 

31

32

Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky

Dokument stanoví vizi udržitelného rozvoje v České republice, definuje základní principy udržitelného rozvoje, které je nezbytné respektovat při tvorbě všech navazujících strategií a koncepčních dokumentů. Uplatnění cílů navržených ve Strategickém rámci má zajistit, aby prosperita české společnosti stála na vzájemné vyváženosti 3 pilířů udržitelného rozvoje – oblasti ekonomické, sociální a environmentální.

Dokument je strukturován do 5 prioritních os:

 PO1 – Společnost, člověk a zdraví

 PO2 – Ekonomika a inovace

 PO3 – Rozvoj území

 PO4 – Krajina, ekosystémy a biodiverzita

 PO5 – Stabilní a bezpečná společnost

Schválen usnesením vlády ČR č. 37 ze dne 11. ledna 2010. Tento dokument tvoří dlouhodobý rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala v souvislosti s členstvím v EU, OECD a OSN, respektující zároveň specifické podmínky ČR. Slouží jako východisko pro zpracování koncepčních materiálů (sektorových politik či akčních programů) a pro strategické rozhodování v rámci státní správy a územní veřejné správy a pro jejich spolupráci se zájmovými skupinami. Přijetím SRUR prokazuje ČR soustavné plnění závazků vyplývajících ze závěrů jednání Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002), hlásí se k závěrům konference Země v Riu de Janiero v r. 1992, k rozvojovým cílům Deklarace tisíciletí OSN, k závěrům jednání Komise OSN pro udržitelný rozvoj z r. 2003 (zejména Mezinárodní víceletý program činnosti Komise do r. 2017). Na základě výše uvedeného usnesení vlády má být aktualizovaný materiál předložen do konce r. 2015.

Zdroj : http://www.mzp.cz/cz/strategie_udržitelného_rozvoje 

Strategie bezpečnosti potravin a výživy na období let 2010 – 2013

 je klíčový dokument navazující na předcházející strategické dokumenty z let 2001, 2004 a 2007, nyní rozšířený také o otázky výživy.http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/bezpecnost-potravin/strategie-zajisteni-bezpecnosti-potravin/strategie-bezpecnosti-potravin-a-vyzivy.html 

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR

Měla být předložena vládě do konce r. 2010.

Jedná se o materiál, jehož cílem je definování potřebných adaptačních opatření, jejichž realizací lze zmírnit předpokládané dopady klimatických změn v měřítku a podmínkách České republiky. 

Politika ochrany klimatu

Politika ochrany klimatu v České republice je koncepční dokument, který určuje strategii a základní cíle ČR v oblasti změny klimatu do roku 2020.

http://www.integranet.cz/detail.php?id=77&id_web=1

  Národní program snižování emisí

Základní koncepci v oblasti ochrany ovzduší představuje dokument Národní program snižování emisí České republiky (NPSE), který byl schválen dne 11. června 2007 usnesením vlády České republiky č. 630.

32

33

Cílem NPSE je snížit rizika pro lidské zdraví, snížit zátěž životního prostředí látkami poškozujícími ekosystémy a vegetaci a vytvořit předpoklady pro regeneraci postižených složek životního prostředí. V souvislosti s těmito cíli je kladen důraz na podporu nových environmentálně šetrných technologií a využití potenciálu energetických úspor.

  Národní alokační plán ČR na období 2005 – 2007

Dne 6. 12. 2006 vláda schválila Národní alokační plán pro roky 2008—2012 ve výši 101,9 mil. povolenek na rok. Množství povolenek odpovídá společnému návrhu MPO a MŽP.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES :

 Cílem tohoto systému je podstatným způsobem snížit emise skleníkových plynů, aby bylo možno mj. dodržet závazky Společenství a členských států vyplývající z Kjótského protokolu. 

Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR

Hlavním strategickým dokumentem České republiky v oblasti změny klimatu je Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR z roku 2004, vyhodnocen v r. 2007. V současnosti probíhá příprava nové koncepce ochrany klimatu, která by měla být publikována během roku 2011. http://www.mzp.cz/cz/narodni_program_zmirnovani_dopadu_zmeny_klimatu 

Státní energetická koncepce,

která byla schválena vládou ČR dne 10. 3. 2004 a aktuální verze návrhu "Aktualizace Státní energetické koncepce" z února 2010 je zde: http://www.mpo.cz/dokument5903.html 

Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů http://www.mpo.cz/dokument38954.html

Program odpadového hospodářství ČR

Aktuální POH je zpracován na období 2003 – 2013.

Jeho plnění je každoročně vyhodnocováno prostřednictvím Hodnotící zprávy, která je zveřejňována na stránkách ministerstva. S Plánem odpadového hospodářství ČR musí být v souladu také plány odpadového hospodářství krajů a plány odpadového hospodářství původců odpadů v celé ČR.MŽPhttp://www.mzp.cz/cz/plan_odpadoveho_hospodarstvi.

Doporučená literatura

Briggs,D., Smithson,P., Ball,T., 1989: Physical Geography.Canadian Edition.Copp Clark Pitman Ltd. Mississauga,Ontaria, 594 p.ISBN 0-7730-4751-4.Coenraads,R., R., 2007: Geologie Země.Rebo Productions ,cz., spol.. s.r.l, 304 s.ISBN 978- 80-7234-739-1Demo,M., Hronec, O., Tóthová,M., a kol., 2007: Udržateľný rozvoj, Slov.poľnohospodárska Univerzita,Nitra, 449 s. ISBN 978-80-8069-826-3.Kudrna,K., 1988: Biosféra a lidstvo, Academia, Praha, 530 s.Miklós, L., Izakovičová,Z., 1997: Krajina jako ekosystém. Veda, Vydavatelstvo SAV, Bratislava, 152 s.ISBN 80-224-0519-1Tarbuck,E., J., Lutgens, F., K., 1976:Earth Science.5.Ed.Merril publ.Company,Toronto, 612p.

33

34

34