________ _____________________

_________________________________

SVATORUSKÉ VÉDY

Sepsal mudrc Jagajlo Gan

z rodu Starogorodských,

v Novgorod Velikém, v Suro i a Kyjev

v IX. století

P eklad a vysv tlivky A. I. Asov

_________________________________ _____________________

________

2

A tehdy vyslovili na i reci mudrci starost o

osud Véd. Pravili, e nám nesmí býti nikým

ukradeny, máme-li na e Berend je a Bojana.

Bus I, 2:2

Tuto Velesovu knihu zasv cujeme na emu Bohu,

který je na ím úto i t m i na í silou...

I li jsme m na ím Bohem a za ali Ho velebiti:

Bu pochválen dnes jako v budoucnu a na v ky

v k !

Toto slavnostn pronesli kouzelníci. Potom ode li a

vrátili se zp t.

Rod IV, 1:1

© Alexander I. Asov, 2001

© FAIR-PRESS, «Kniga Velesa», 2001

Translation © Velemíra elezná, 2002

Czech edition © Dobra, 2002

© Bratrstvo (www.bratrstvi.tk), 2005

Úvod

Svaté písmo Slovan

Velesova kniha je Svatým písmem Slovan . Byla vy ezána do bukových desek novgorodskými velekn zi v 9. století na eho letopo tu a je v nována bohu Velesovi. Tato kniha popisuje d jiny Slovan a mnoha jiných národ

Eurasie od dob Praotc

(20 tisíc let p . n. 1.), a rovn od dob historických, za jejich za átek je pova ován po átek 1. tisíciletí p ed na ím letopo tem, a do 9. století na eho letopo tu. Okrývává p ed námi duchovní vesmír starých Rus . V této knize jsou obsa eny zku enosti mnoha tisíciletí duchovních hledání, boj , vít zství a porá ek mnoha národ , obývajících Eurasii. Velesova kniha je jediné evropské Svaté písmo, které se nám dochovalo a

do sou asnosti. Ze svatých knih starých ek a íman , jako jsou Orfeovy Rapsodické Teogonie, díla Museionu, nebo Sibylliny knihy, se nám toho p íli nedochovalo. Antické mýty a svaté d jiny známe z volných p evypráv ní starov kých autor . Dochoval se skandinávský epos, sestavený ve 13.. století, písn skald : Star í Edda

a Mlad í Edda . Ze svatých knih druid zbyly pouze mlad í irské pov sti. Velesova kniha zaujímá v této ad mimo ádné místo, nebo je to kniha psaná pohanskými velekn zi, a proto se její text adí k nejstar í evropské tradici. Ov em nikoli pouze Evropské. Vypráv ní o pravlasti ve Velesov knize mají mnoho spole ného s pov stmi staroindických Véd a staroíránské avestské literatury. Pov sti o zakladatelích rodu ve Velesov knize jsou toto né rovn s biblickými legendami o patriar ích. Máme tak mo nost prostudovat základy staroslovanského védského nábo enství a proniknout do ducha staré slovanské kultury. Jsem p esv d en, e p íchod

Velesovy knihy znamená za átek éry ruského obrození.

___________________________

Oproti eskému vydání knihy tento p epis neobsahuje p vodní runové písmo Velesovy knihy, obrázky a p ílohy.

Bratrstvo

3

Velebení Triglava

1 Nu , za n te, zaprvé,

sklo te hlavu p ed Triglavem!

takto jsme

za ínali, velice Jej velebili, Svaroga

praotce

boh , který nás o ekává, op vovali. 2 Svarog

nejvy í B h Bo ího Rodu

a celého Rodu

v n tryskající pramen, který v lét vytéká ze d bánu, v zim nezamrzá, napájí tou vodou íznivé! 3 Pili jsme i my, dokud se ná as nenaplnil, dokud jsme se sami k n mu neodebrali, k rajským blahoslaveným luh m! 4 A Hromovládci

Bohu Perunovi, Bohu bitev a zápas

jsme íkali: Ty, kdo o ivuje , co se zjevilo na sv t,

nep estávej otá et Koly! 5 Ty, kdo vedls' nás cestou pravdy k bitv a tryzn p eveliké!

6 Ó, vy, kdo padli jste v boji, vy, kte í jste krá eli, ijte v ným ivotem v Perunov vojsku!

7 I oslavovali jsme Svantovíta. On jest bohem Pravi i Javi! Op vujeme Ho v písních, v dy Svantovít

to je Sv t. Spat ili jsme skrze N j irý Sv t. 8 Pohle te, jak povzná í Jav, a chrání nás p ed Naví! My Mu p jeme chválu! 9 Jásali jsme

Jeho jsme velebili, vzývali jsme na eho Boha, neb onen B h nosil Zemi se Sluncem, a dr el hv zdy, a upev oval sv tlo. 10 Op vujte velikého Svantovíta: Sláva na emu Bohu!

I napl te svá srdce alem, abyste se mohli z íci zlých skutk , které iníme, a dosáhli tak dobra. Nech obejmou se dítka Bo í! 11 A rcete: V e, cokoli bylo stvo eno,

není s to rozervaná mysl obsáhnout!

12 Musíte to pocítit, neb jen toho jste schopni, neb se tu skrývá veliké tajemství: kterak Svarog a Perun

jsou zárove i Svantovítem. 13 Ti dva obestírají nebe, st etá se tu ernobog s B lobogem, kte í podpírají Svargu, aby tento Bo í Sv t nebyl svr en. 14 Za t mito dv ma

Chors a Veles, Stribog. Dále

Vy en, Lela, Letenica. 15 Dále Radegast, Koleda a Kry e , ka dý bezmála Svrchovaný vládce. 16 Dal ími v po adí jsou Siva, Jar a Da bog. A hle B lojar, Lado, rovn Kupala, a Seni , a Zitni , a Veni , a Zerni , Ovseni , a Prosi , a Studi , a Ledi , a Luti . 17 Za Nimi následují

Pti i , Zverini a Mili

a Do di , a Plodi , a Jagodini , a P eli , Neresti , a Kleni . Ozerni , a Vetry , Solomi , a Gribi , a Lovi , Besidi , a Sn ic, a Stranic, a Svjati , a

adi , Svijeti , Korovi , a Krásíc, a Travi , a Stebli . 18 Za nimi jsou

Rodi , Masleni , a ivi , a Vedi , a Listvi , a Cveti , a Vodi , a Zvezdi , a Gromi , a Semi , a Lipi , a Rybi , Berezi , Zeleni , a Gory , a Stracli , a Spasi , a Listopadi , a Mysli , a Gosti , a Rati , a Stryni , a uri -Rodi , 19 a zde je Semargl-Ogn bog

Je istý i zu ivý, rychle zrozený. To jsou

Triglavové vespolek. 20 A hle, p ichází ty, ji beze stopy smutku, a dve ník ihned Otevírá bránu a p ivádí t sem dovnit do tohoto p ekrásného Irije. Te e tu eka Ra, ta, která p ed luje nebeskou Svargu a Jav. 21 A islobog tu odpo ítává na e dny. Udává své íslo Boh m,

má-li být Svarog v Den, má-li být Noc, a odtíná Jav od Navi. Nebo On sám je jsoucí. On sám je v Bo ím Dnu. V noci v ak nep ebývá nikdo, jen ná B h Did-Dub-Snop. 22 Sláva Perunovi

Bohu ohnivých kade í! To on posílá st ely do nep átel, a v rné vede po cest . Práv on je ctí a soudem vojín , je spravedlivý

zlatorouný, milosrdný! 23 Kdy zem e , odebere se na Svarogovy lu iny, i usly í Perunicino slovo: To není nikdo jiný

ne sám ruský vojín, ádný Varjag nebo ek,

pochází ze slavného slovanského rodu, p i el sem, aby op voval va i Matku, Na i Matku Sva,

na Tvé luhy, ó, veliký Svarogu!

24 Nato promluví nebeský Svarog: Vykro m j synu,

do té v né krásy! Tam uvidí d da i bábu. O, jak se zaradují, jak se pot í, kdy t znenadání spat í! Do dne ního dne prolévali slzy, a te se mohou nechat uná et radostí nad tvým v ným ivotem a do konce v k ! 25 O takové kráse jste je t nesly eli. Jeliko jste v ak v Jasu ov vojsku, nejste v bec takoví jak

ekové. Dostává se vám jiné slávy. Do li jste a k na emu Iriji, zde jste spat ili p enádherné kv ty, a stromy, a také louky. 26 Musíte tu vázat snopy, v potu tvá e chystat tato pole ke ním,

4

a plíti je men, a sklízet p enici do sýpek nebeského Svaroga. Neb to je jin í bohatství! 27 Na zemi jste v ichni p ebývali v prachu, a v chorobách, a strázních, te v ak ji nastanou pokojné dny. 28 Stáli jsme na svém míst

a bili se s nep áteli nelítostn , a kdy jsme se slávou padli, pak p i li jsme sem, stejn jako jiní. 29 A hle, Matka Sva tlu e k ídly o své boky, celá jak v ohnivé sv telné zá i. A ka dé její pírko je p ekrásné: rudé, modré, rezav hn dé, luté, i st íbrné, zlaté a bílé. 30 A zá í stejn , jak Slunce-car, létá si po slune ní dráze1*, a stejn tak zá í sedmerem krás2, které jí odkázali Bozi. 31 A Perun, jakmile Ji spat í, rozeh mí se hromy v onom jasném nebi. A práv to je na e t stí. A musíme vynalo it ve keré úsilí, abychom spat ili, jak je odtínán ná starý ivot od nového, p esn tak, jak se roztíná d íví v domech ohni an . 32 A Matka Sláva bije k ídly. Poj me pod na e vlajky, a jsou to Jasu ovy vlajky!

___________________________

* Odkazy jsou na stránkách uvedených v obsahu na konci knihy. V p ípad , e jsou uvedena dv a t i ísla ( íslování stránek), první odkazuje na za átek

kapitoly, druhé a t etí odkazuje na vysv tlivky a poznámky p íslu ných kapitol.

ást první

RODOVI I

V tba

1. P ílet Ptáka, který p je o bitvách a vnitrokmenových rozbrojích

1 Tu p ilétl k nám Pták, usedl na strom a za al zpívat, a nebyla na n m dv stejná pírka, i zá il r znými barvami. A noc se zm nila v den, a On zpívá písn o bitvách a rozbrojích. 2 Vzpome me si na to, jak se na i otcové, kte í na nás nyní shlí ejí s modrého nebe a tak p kn se na nás usmívají, bili s nep áteli. A tak nejsme sami, nýbr na i otcové jsou s námi. I pomý leli jsme na Perunovu pomoc a spat ili Posla letícího tryskem po nebi na Bílém O i1. I pozvedá me a k nebes m, roztíná oblaka, a hrom h mí, a na nás se ine ivá voda. A myji pijeme, nebo v e, co pochází od Svaroga, vlévá do nás ivot. A my to budeme píti, neb to je zdroj Bo ího ivota na zemi. 3 A tu se Kráva Zemun2 vydala do modrých polí a za ala pojídat onu trávu a dávat Mléko. I za alo téci to Mléko po nezm rné nebeské báni a rozzá ilo se v noci nad námi bezpo tem hv zd. A my vidíme, jak pro nás to Mléko zá í, a to je Cesta Pravdy3, jinou se nesmíme dát. 4 Poslechni si, potomku, píse Slávy! Chovej ve svém srdci Rus, která je a z stane na í zemí! 5 A bylo na í povinností bránit ji p ed nep áteli. I umírali jsme pro ni, jak umírá den bez slunce. A Slunce

Súrja tehdy nevycházelo, a byla tma. I nadcházel ve er, a kdy ve er umíral, nadcházela noc. A nocí Svargou krá el Veles po Nebeském Mléce4. I ubíral se do svých palác . A k Hv zd Polárce a k samotné Brán 5. A tam jsme ekali my, abychom za ali zpívat písn a velebit Velese na v ky v k , i Jeho chrám, který zá í velikým mno stvím oh , a stáli jsme p ed Bohem jak nevinní beránci. 6 Veles u il na e praotce orat zem, a sít obilí, a nout, do snop vázat na polích sklizn , a postavit

snop do p íbytku, a uctívat Ho jako Nebeského Otce: jak Otce na eho, i Matku

Slávu. 7 I naslouchali jsme Velesovým v tbám a v echno se naplnilo podle nich, nebo Bohové sd lili v echno o v cech budoucích na í Matce Sláv . A Ona pak, sestupujíc k nám, pak poka dé ekla, co se má státi. A my proto musíme vhazovati býlí do ohn a p ivolávat Slávu i Velese6. Neb to oni nás nau ili uctívat na e Bohy a vodili nás Cestou Pravi. 8 Tak jsme krá eli, a nebyli jsme darmojedy, nýbr Slovany

Rusy, kte í oslavují Bohy a proto slynou Slovany.

5

Kapitola I.

Odchod Ári

Pov sti o Jarovi a Jarunovi

1. Jar zavedl praotce do Ruského Kraje, nebo kdyby neode li, asná chladna by jiní zp sobila obrovské utrpení (XX. -V. tis. p . n. 1.)

1 Jakmile nás opustil Bus1, nastala veliká se trvající mnoho m síc . Rus se stokrát znovu postavila na nohy a nastokrát byla op t pora ena od p lnoci k poledni2. 2 A toté za starých as museli vytrp t na i praotcové. A proto byli otcem Jarem odvedeni do Ruského kraje, nebo , kdyby z stali, hodn by strádali v d sledku asných zim. 3 A tehdy jsme doputovali na toto místo a usídlili se tu jako rolníci ohni ané na ruské zemi. A tak uplynula dv temna znamenající dvacet tisíc let3. 4 (...) A hodn jsme toho v d li, a vyráb li jsme v ohni tích hlin né nádoby, a orali dobrou zem a také jsme se vyznali v chovu dobytka, jako na i otcové. 5 I vydal se proti nám zlý kmen. A p epadl nás, a my jsme byli nuceni skrýt se v lesích, a ili jsme tam jako lovci a rybá i. A tam jsme se dokázali vyhnout nebezpe í. Tak jsme p e kali jednu tmu

deset tisíc let, a potom jsme za ali v ude budovat hradi t a ohni anské vesnice. 6 Po druhé tm

deseti tisících letech

nastala veliká chladna4, a my jsme se vydali k poledni, proto e tam jsou úrodná místa...

2. Nastala veliká chladna (5 tis. let p . n. l). A potom (ve 4. tis. p . n. 1.) jsme ekli Jarunovi:

Odve nás odtud pry !

Putovali jsme z Inského kraje kolem Farsijské zem .

1 Znovu a znovu p icházela veliká chladna. Proto se otcové za ali bít, aby nám vybojovali jiné kraje. 2 A mnozí z nás za ali íkat, e ji není t eba obracet se k Rodu, uctívat ho, proto e to ohni an m nep iná í ádnou út chu. Poj me rad ji sami, jen tak jak jsme, p ebývat v lesích nebo na horách. 3 Taková slova pronesli na i praotcové. I rozhn val se velmi B h Svarog kv li onomu rozhodnutí a za al b snit. I uchystal a seslal na ty hory veliký trest a paniku5. A tak Slovany probudilo uprost ed noci hrozivé hromobití, a ot esy zem . Vtom zaslechli r át kon na horách. A zachváceni strachem se srotili do houf a vyb hli ven z osad, i ovce tam ponechav i.

4 I spat ili ráno pobo ené domy, jedny ty ící se strm vzh ru, jiné zbo ené, jiné zmizev í ve veliké dí e v Zemi tak, e po nich nez stalo ani stopy, jako by v bec nikdy p edtím ani neexistovaly. I byli Slované na mizin

a nem li nic, ím by se ivili.

5 I ekli otci Jarunovi: Odve nás odtud pry !

I

ekl Jaruna: Pak vám tedy budu vládnout i se svými syny!

I odv tili mu: Od nyn j ka vás bu-

deme poslouchat!

I vydali se Kyj, S ek a Choryv t i Jarunovi synové

na obhlídku jiných zemí. I vze el od nich slovanský rod, který ije a doposud. A my jsme toho sv dky. Takovou dal Da bog budoucnost smrtelník m. P jme chválu na Jeho moudrost! Té vzpomínejme on ch as a vypráv jme o nich. 6 P vodn slovanský rod p ebýval ve velikých a vysokých horách. Tam jsme orali zem a chovali ovce a vodili je pást na travnaté lu iny. A jednou se pak lidé probudili, proto e zaslechli pod oblaky hlasité rzáni koní. A kdy jsme to usly eli, zmocnil se nás strach, a báli jsme se, e se nedoká eme zachránit. Pak nastal veliký hlad a mor. I ode li jsme z kraje Inského a li, kam nás o i vedly. I p e li jsme kolem Zem Farsijské, a putovali dále, nebo ta zem nebyla vhodná pro ovce. 7 Putovali jsme p es hory a vid li kamení, na n m nelze sít proso. Proto jsme tím místem jenom pro li, abychom nakonec spat ili kvetoucí a zelené stepi. A tam jsme se zastavili na dv léta, a potom zas pokra ovali dále, nebo se ukázalo, e tam ijí dravci. P e li jsme kolem Kajaly k ece Nep e, která nás chrání v ka dé bitv . A pro líté nep átele tvo í ta eka Nepra p eká ku na jejich cest . I usadil se tam rod Slovan a byli jsme ohni any, jeliko ka dý m l v zemi jámu a ohni t . 8 I za ali jsme uctívat Svaroga a Da boga, kte í p ebývají v p e isté Svarze. A Peruna a Striboga, kte í jsou vládci nad hromy a blesky. A Stribog se také v podob v tr zu iv prohání po Zemi. A toho boha Lado, který je vládcem po ádku, radosti a v elikého milosrdenství. A boha Kupalu, který vládne nejr zn j ím koupelím a omývání. A boha Jara, který je pánem jarního rozkv tu a rusalek s vodníky, a lesních mu i domácích sk ítk . A Svaroga, který vládne ve kerému rodu. A ura i pra ury (praotce), kte í zem eli p ed mnoha sty lety. Tyto Bohy jsme uctívali a Oni nás obdarovali radostí. 9 A tehdy Slované poprvé postavili modlitební a ob tní místo v tom jiném m st Kyjev 6, který slul rovn Kyjev. A kolem n j jsme se usadili v dubových lesích. A tam se za ali na v tvích houpat lesní mu i, a jejich brady byly propleteny chmelem, vlasy trávami. A do svých vous si vetkávali zelené listí a vodní asy, které sbírali v ní inách a na blatech.

6

3. Velebeno budi Indrovo jméno! My, Áriové jsme p i li ze Zem Árijské do Kraje Inského. Synové Jaruny: Kyj, S ek a Choriv se rozd lili na rody a vydali se na jih a na západ.

1 Budeme vypráv t o tom, jak jsme p i li do svého domova, kde doposud ijeme. Velebeno budi Indrovo jméno! Je bohem na ich me . Bohem, který zná Védy. Op vujme tedy Jeho moc! 2 M li jsme stáda dobytka, a opatrovali jsme je a starali se o n . My samotní jsme Áriové, a p i li jsme ze Zem Árijské do Kraje Inského7. A do ed e do travnatého kraje, dostalo se nám írných luk pro na e stáda. A p edtím nás postihlo tamní veliké zem t esení8. 3 A tam ná praotec Jaruna ekl, aby se t i jeho synové rozd lili na t i rody a vydali se na jih i na západ Slunce. A stalo se, e Kyj, S ek a Choriv tak u inili a rozd lili se do t í rod . A tak se ka dý vydal do svého kraje, a Kyj vybudoval m sto, který dostal jméno Kyjev. A tam jsme pro ili zimu, a potom putovali na jih, kde jsme pásli první léto dobytek.

4. Sta e inou byl eko z rodu Árij . Jaruna v Penzi (Pand áb) íkal, e budeme ít v blahobytu.

1 Podrobn ji bychom o na em po átku pov d li toto. Tisíc p t set let p ed Direm p i li na i prad dové ke Karpatské ho e9, i usadili se tam a ili poklidným ivotem, proto e v ele rod stáli otcové rodi , a sta e inou rodu byl eko z rodu Árj . 2 I Parkun nám byl naklon n, tak jsme se tam usadili a pro ili tak p t set let, a pak jsme se vydali k Slunce východu a do li a k ece Nep e. Ta eka se vlévá do mo e a my jsme se usídlili p i jejím

toku na severu a nazývali se jednou N pry, jindy zas Pripjati i. A tam jsme se usadili a p t set let nám vládlo v e, a Bozi nás chránili p ed mnohými nep áteli, kterým se íkalo pohané. 3 A bylo tam mnoho Ilyr . A ohni an Osed vodil stáda skotu do t ch stepí, a tam nad námi bd li Bohové. Mo ná práv toto p edvídal otce Jaruna v Penzi, e budeme mít hodn zlata a budeme ít v blahobytu

5. Starý Árij (Jaruna) vládl padesát století p ed Chazary (ve 4. tis. p . n. l.)

1 Na e krev je svatá krev! To pravil ná kní e, kdy jsme zvolili na ím kní etem Starého Árije. Tak nám vládl skrze v e p ed padesáti staletími. I shroma ovali jsme se na on ch sn mech, abychom soudili, a lo o kohokoli: lov ka nízkého rodu, i n koho, kdo byl panovníkem-

vládcem. A tak vládl ná otec nad v emi a velebil Bohy. 2 A o to blaho jsme p i li kv li Chazar m po Trojanových10 asech, kdy se poprvé stalo, e kní ata dosadila na stolec své syny a vnuky v rozporu s rozhodnutím v e.

6. Jaruna a Kisek. Rozd lení Praslovan Ári a Pragermán . Osídlení Golun 11. Boje proti Jazyg m.

1 To na e neklidné sv domí nás nutí, abychom op vovali skutky na ich otc . A tak íkáme skute n dobré v ci o na em kmeni a nel eme! 2 I vyprávíme tu pravdu o na em prvním pánu, jím po ínajíce vze la na e kní ata, volená i úd lná. 3 Onen Kiska12 putoval v ele na ich praotc po stepích se svým dobytkem na polední stranu, a do el tam, kde zá í slunce. 4 I p i ed k n mu otec Jarun, pravil:

Oba jsme m li své rody: d ti, mu e, i eny. A nejstar í z rodlu vedli války proti nep átel m. I dohodli se, aby jejich kmeny slou ily svá stáda ovcí i dobytka dohromady a stah se jediným kmenem. A toté Bohové navrhují i nám. V dy jsme vid li jejich udatnost od t ch dob a na v né asy. 5 A kdy se za aly s ítat hlasy, jedni byli pro spojení, druzí pro n co jiného. A tehdy otec Jaruna odvedl od nich svá stáda i lid. A odvedl je daleko a tam pravil: Zde vybudujeme m sto. Od nyn j ka tu bude stát Golu 13, která byla d íve holou stepí a lesem . 6 A také Kiska ode el pry . A také odvedl sv j licí do jiných míst, aby se nemísil s lidem otce Jaruny. A tak ti na i p edkové vybudovali na t ch územích m sta a vesnice. 7 A tak Kiska ode el se svými lidmi, aby si vybudoval jinou zem. A tam se usadili, a tímto zp sobem se roze li a odd lili hranicí, a rozhodli se, e si budou navzájem cizí. Ti v ichni m li jak obilí tak sílu a jeden druhému v ni em nebránili. 8 I byl ten Kiska slavný a lidé otce Jaruny byli rovn slavní, jeliko si v té dob získávali hojn slávy a pole znala jejich me e a st ely. 9 I vtrhli do jeho kraje cizáci a za ali loupit dobytek. A Kisek tehdy proti nim zaúto il. A prvního dne je porazil, av ak druhého dne byl on sám i se svými lidmi pora en. I za ala se ta místa ernat krkavci, a p eveliké mno ství pták pojídalo

ostatky lidí, skolených me i. 10 I ekl otec Jaruna:

Jak je v e mrtvo a erná se hejny krkavc ! A krkavci sk ehotají nad na imi soukmenovci a jedí na e padlé! I naplnilo se Jarovo srdce nevolí, i zvolal na svou p íze :

7

Podpo te Kiseka a jeho lid! V ichni sedlejte

kon ! 11 A v ichni se na tu výzvu vrhli na cizáky a bili se s nimi tak dlouho, dokud je neporazili. A vtom si za ali uv domovat pravdu, e jsme byli silní pouze tehdy, pokud jsme dr eli pospolu

tenkrát nás

nikdo nedokázal p emoci. Ani ve stepích, kdy jsme byli jednotní, nás nep emohli, neb jsme Rusové a slávu jsme získali od proklínajících nás nep átel. 12 A ti, kdy vid li na e ivobytí, pokou eli se nás oloupit o na e st íbrné korbele, me e, ba i hlin né hrnce na jídlo s prosem, a o v echno obilí. Av ak stepi nám budou pat it a do na eho konce! ádnou nouzí tam netrpíme, zatímco oni nám p edpovídají jiný ivot. 13 A tato na e slova jsou pravdivá, kde to jejich slova jsou l ivá, nebo oni vykládají le a neposlouchají nás. 14 Na to Kisek, stejn jako Jaruna, pronesl p ed útokem e ke svým lidem, a oni pojali nenávist v i nep átel m, zaúto ili a zvít zili. A to byl d kaz oné obrovské síly, kterou Jav necht la obda it nep átele. Kdy jsme byli ka dý zvlá , byli jsme slabí

av ak takto jsme nabyli veliké síly, kde to nep átelé nebyli tak silní, nebo my jsme Rusi i, a nep átelé nikoli. 15 A práv tam, kde byla prolita na e krev, tam je na e zem. A nep átelé to v dí. A tak se sna í na i zem uchvátit. Ale v echny jejich snahy budou marné, stejn jako v dávných dobách, za as na ich otc . 16 Proná eli a p edávali jsme si ta slova zpam ti, a ádné z t ch slov se neztratilo. I íkali jsme na im

brat ím, e budou obda eni nadp irozenou silou, a kone n zvít zí nad svými nep áteli, kte í ba í po jejich zemích. A srazte je k zemi, a mají ústa plna té zem , a b icha jí budou nacpána a nebudou pak moci klnouti. 17 Bu te syny svých Boh , a budete jejich silou obda eni a do konce! 18 Nem li jsme obilí, abychom nasytili své útroby, nebo bylo se ehnuto nep átelským ohn m. A krávy na e trp ly stejn jako my. A tak jsme pomocí na ich elezných akinak dobyli brzkého vít zství na jihu, a tak jsme se stali siln j í ne na i nep átelé!

Kapitola II.

Bogumírovy asy

Pov sti o Sedmi í í

1. Bogumír a t i mu ové. P vod Drevljan , Krivi , Polan , Severjan a Rus (2. tis. p . n. l.).

1 il v on ch dobách Bogumír

man el Slávy. A ti m li t i dcery a dva syny. P ivedli svá stáda do stepí a ili si tam vprost ed trav jako za dob na ich prap edk . 2 Byli velmi zbo ní, a naslouchali hlasu Vy n . A tam jejich máti, které se íkalo Slavu a, p iná ela Bohu v ob proso. 3 I ekl jim Bogumír sedmého dne (v ned li)1: Musíme provdat na e dcery, abychom spat ili

vnuky . Tak pravil a zap áhl povoz a jel, kam ho o i vedly. I dojel k dubu vprost ed pole, rozd lal lam ohe a z stal u n j nocovat. I spat il za ve erního soumraku, jak se k n mu blí í t i mu ové na koních. 4 I ekli mu:

Bu zdráv! Zdalipak n eho hledá ? I pov d l jim Bogumír o své starosti. A oni mu odv tili, e oni sami jsou na cest proto, aby si na li man elky. I vrátil se Bogumír do svých stepí a p ivedl svým dcerám t i mu e. 5 Odtud se zrodily t i slovanské rody. Odtud pocházejí Drevlané, K ivici a Polané2, nebo jméno první Bogumírovy dcery bylo

D eva, druhé Skreva, a t etí Poleva. 6 A Bogumírovi synové se jmenovali

star í Seva a mlad í Rus. Od nich vze li Severjané a Rusi3. 7 A oni t i mu ové byli t i posli: Utrennik (Jit ník), Poludennik (Poledník) a Ve erník. 8 Zrodily se ty rody v Sedmi í í4, kde jsme p ebývali za mo em v Kraji Zeleném, kdy jsme byli pastevci dobytka. A bylo to za dávných as p ed na ím odchodem ke Karpatské ho e. I bylo to tisíc t i sta rok p ed Hermanarikem5. V té dob se urputn bojovalo o b ehy Gótského6 mo e, a tam na i praotcové stav li mohyly z bílého kamení, pod nimi jsme pochovali své bojary a vojev dce, kte í padli v bitv .

2. Lado p edává tajemství suriny Kvasurovi a Bogumírovi

1 Také budeme vypráv t o tom, kterak Kvasura7

dostal od Boh tajemství jak d lat surinu. A práv ona je tím prost edkem k ha ení ízn , který máme.

8

A my se musíme na Radogo ti v kol Boh radovat, a plesat, a v nce vyhazovat do nebe, a zpívat, oslavujíce Bohy. 2 Kvasura byl mu silný, kterého Bozi obdarovali u ením. A tu k n mu p i el b h Lado8, p ikázal mu nalít med do vody a nechat ho vykvasit na Slunci. A tu Slunce-Surja zp sobilo, e zkvasil a zm nil se v nápoj zvaný surica. A my jej pijeme na po est Boh . 3 A to se událo v p edkyjevských dobách. A il tehdy mu tuze slovutný, a za alo se mu íkat otec Blagomír, A dostal ponau ení od Svaro i e, jak init úlitby zkva eným nápojem, zvaným surina9. A

my to tak vykonáváme na na em Radogo ti10. 4 A tomuto Bogumírovi se za alo íkat Tvastyr11, nebo Ten byl Praotcem jeho i v ech Slovan . I tak to bylo, a tak to také bude, nebo Bohové vy kli to jméno... 5 A tak po sob zanechal rody, a proto e jsou Bohové p vodci t ch rod , z t ch rod vze ly dal í rody. 6 A tak je Svarog Otcem, a ostatní jsou Jeho syny. A my jsme se Mu museli pod izovat, stejn jako jsme se pod izovali Rodu-Rodi i, který je Otcem ve kerých rod . A tento rod je rodem rek od Kyje a po Kyjevská kní ata.

3. Bohové Bogumírovi neodpírali pozemských radostí. Po Bogumírovi následoval Árij se svými syny.

1 I dop áli Bohové Bogumírovi pozemských radostí, a tak jsme je m li i my. A my jsme si Ho rovn najali, aby byl bánem-vlada em. A nejstar ího mu e rodu jsme volili za kní ete, a ten se za starých as stával na ím v dcem, kterého si tehdy v ichni najímali. A toto kní ecí vlada ení trvalo dlouho, dokud mu synové ecka neu inili p ítr a nebyl tomu v emu konec, jeliko nejvy í vládci za ali vládnout z pokolení na pokolení. A my bychom nem li odvád t poplatky jejich potomk m, aby nám vládli. 2 A po Bogumírovi následoval Árij se syny. A kdy Hunové zosnovali velikou válku, aby si vybudovali svou velikou zemi, ode li jsme odtamtud na Rus. 3 A nyní nastala jiná doba a my se musíme chopit ot í a jít stále dop edu. A nikdo o nás nebude íkat, e jsme opustili své zem a vzali si jiné, nýbr se o

nás bude íkat, e jsme se za sebe udatn bili. 4 Nebo Rusi ové nenechali ek m své zem na pospas, nýbr o n bojovali. 5 eka Ra v t ch dobách tvo ila hranici s jinými zem mi. A tehdy si na i nep átelé usmysleli, e nás p epadnou, a my jsme byli nuceni bojovat za na e snopy, abychom si udr eli na e stepi a nedali nikomu na i zem. To jsme museli d lat, abychom

kv li na im polím nemuseli pálit duby, a sít na popelu, a nout obilí, nebo jsme m li travnaté stepi. A museli jsme vodit dobytek na pastvu, ochra ujíce ho p ed nep áteli.

9

Kapitola III.

Árij a jeho synové

Odchod ze Sedmi í í

1. Poutník vypráv l Osed ovi a jeho syn m o jiných zemích. Osede p ijal Árjovo jméno a p ekázal svým syn m, aby li nap ed, p ed kmeny (IX. st. p . n. l.).

1 il v t ch dobách ohni an jménem Osede . M l v eho hojnost, a Bohové mu dali po ehnan ovcí a skotu pasoucího se ve stepích. I byla ve stepích hojnost trav, a Bohové obda ili jeho dobytek plodností a násobili jeho stáda. 2 Tu p ed n j p edstoupil poutník a ekl mu: ,,Nech se tví synové vypraví do cizí zem , do nádherného kraje

tam, kde zachází Slunce, kde spí na zlatém lo i. 3 A kdy tam p icválá jezdec na koni, íkává Slunci:

Jdi, Slunce, do svých blankytných luh . Musí vystoupat ke svému vozu a pohlédnout z východu. 4 A ka to, cválá do jiných kraj . A ve er se za ním op t vrací. I íká ten jezdec:

Slunce za lo za své hory a opustilo sv j zlatý v z. A nep átelé se ho sna í zmocnit. 5 A tu se na koni blí í jezdec, který nav t vuje cizí kraje. A tak Zarja (Zora) krá í a nese své jiskry a nat ásá Da bog v od v a jiskry se rozletují po nebeském kraji. 1 Tak zn lo jeho vypráv ní. 6 A tehdy se dva synové vydali tam, kde zapadá Slunce, a vid li tam mnoho zázrak a bohaté past-viny. I vrátili se k otci a pov d li mu, jak p ekrásná je ta krajina. 7 A mnohé rody a kmeny zatou ily vydat se po té cest . I p i li v ichni k onomu Osed ovi, za ali mu íkat otec Árij, a jeho syny postavili do ela v ech

rod . 8 A necht li u se d lit na ty a na ony. A tehdy se postavil do ela svých lidí jediný kní e a vydal se s nimi v polední stranu

otec Árij s nimi putoval i lo p ímo ského kraje. 9 I byla tam vyprahlá zem a pou . I li tedy do hor, a tam se usadili na p l století, a shromá dili veliké jezdectvo, ne se vydali do cizích kraj . 10 A v t ch krajích se jim do cesty postavilo vojsko donutilo je k boji, a bylo pora eno. A pak putovali dále, a spat ili teplé kraje, a opovrhli jimi, jeliko tam byly usazeny mnohé cizí kmeny. A tak pokra ovali dále v cest . 11 A Bohové je vedli, jako sv j lid. A do li a p eveliké ho e2. A kdy tam svedli boje s nep áteli, vydali se na dal í cestu.

12 A od t ch dob jsme to museli mít na pam ti následovali jsme své p edky, a stejn jako na i otcové jsme se o i ovali modlitbou, omývajíce se, i umývajíce se jsme se modlili za istotu své du e i t la, nebo Svarog nám p ikázal, abychom se takto umývali, a Kupalec nám na to poukazoval. A nesm li jsme to zanedbávat, i myli jsme svá t la, i umývali svého ducha v isté ivé vod . 13 I odcházeli jsme usilovn pracovat, a ka dý den jsme se modlili, a popíjeli surju, kterou jsme i d íve po ívali. A pili jsme ji p tkrát denn a p li radostn

chválu na im Boh m, proto e surja

je na e mléko, ale i na e ob iva, i potrava, kterou dostáváme od Krávy, a tím se ivíme, a va íme írné byliny v mléce a p ijímáme ka dý sv j díl.

14 A tehdy jsme p icházeli k Modré ece, plynoucí rychle jak as, as ná v ak není v ný. I vid li jsme tam své matky i prap edky, kte í o ou ve Svarze, a pasou tam svá stáda, a vá ou snopy, a jejich ivot je stejný jako ná , jenom tam nejsou ani Hunové, ani Heléni, a vládne tam Pravda ( Prav ). A ta Pravda je skute ná, nebo Sv t p ízrak ( Nav ) je umíst n ní e ne Jsoucno ( Jav ). 15 A tehdy p icházel do onoho kraje Zarebog a promlouval k na im prap edk m, kte í ili na této zemi. A trp li v ude, kdekoli pobývali, a kde za ili mnoho zla. A zde se jim nic zlého ned je, dívají se na zelené lu iny. A naslouchají evelení t ch trav na Bo ím pov t í a to je pro ony lidi t stí. 16 Tak budeme muset spat it rajské stepi v modrém nebi. A ta mod pochází od Boha Svaroga. A Veles tam chodí vládnout stád m, a jde k írným pastvinám a k ivé vod , a nikomu se tam nemusí odvád t dan , a nejsou tam otroci, a ob se tam p iná í taková, jakou nev ící neznají

k modlitb se tam nese vinná réva, a med, a obilí. 17 A tak jsme velebili Bohy, kte í jsou na imi Otci, a my jejich syny. I bu me Jich hodní istotou svých t l i du í, které nikdy nezem ou. A ony neumírají v hodinu smrti na ich t l. A tomu, kdo padl na bitevním poli, dávala Perunica napít ivé Vody. A ten, kdo ji vypil, vydával se k Svarze na Bílém koni. A tam ho vítal Peru ko a vedl do Svých bo ských palác . A tam bude po tu dobu p ebývat a zaopat í si nové t lo, a tak za ne ít raduje se, a modle za nás dnes jako v budoucnu a na v ky v k .

2. P i li ze Sedmi í í z Árijských hor do Sýrie a Mezopotámie, pak ode li ke Karpat m.

1 Kdy jsme ob tovali bílé kon , ode li jsme ze Sedmi í í z Árijských hor do Záho í a tam jsme ili jedno století. 2 A potom jsme to místo opustili a p i li do Mezopotámie, a tam na e jezdectvo porazilo v echny nep átele, a li jsme do zem Sýrie. A tam

10

jsme se zastavili a pozd ji jsme putovali p es vysoké hory, a sn hy, a ledy, a pronikli jsme do stepí, kde jsme pobývali se svými stády. A tam jsme byli Skyty

pastevci dobytka.

3 A tehdy poprvé na i praotci, ochra ující nás p ed Naví

Sv tem p ízrak , a dodávající nám sílu,

abychom ve velikém zápase odrá eli Bo í nep áteli, odhalili na im otc m Pravdu. 4 A tu jsme po on ch bitvách dorazili ke Karpatským horám, a tam jsme nad sebou ustanovili p t kní at, a za ali budovat ohni anská m sta a vesnice, a tehdy nastala nesmírná trápení a útlak.

3. Árjovi synové se vydávají do zemí, kde te e strdí i mléko. Zalo ení Antského Kyjeva (9. stol. p . n. l.).

1 A onen Árij, Starý Otec, ekl: Odejd me z této zem , kde Hunové zabíjejí na e bratry a asto se prolévá krev. V dy nám kradou ná dobytek, a zabíjejí d ti . 2 Jakmile Starý Otec pronesl tato slova, ode li jsme do jiných zemí, ve kterých te e strdí a mléko3. 3 A do t ch zemí se vydali v ichni t i Árjovi synové. Byli to

Kyj, Pa ek a Gorovato, od nich vze ly t i slovanské kmeny. Tito synové byli state ní, stav li se do ela vojska, vsedali na kon a jezdili do mnoha bitev a boj . A za nimi krá ela vojska jinoch , dobytek, krávy, povozy ta ené býky, ovce. ly i mi i d ti, chrán né starci, matky, man elky, a také nemocní lidé. 4 A tak li na jih k mo i a me i srá eli nep átele k zemi, li k veliké ho e, do travnatého údolí oplývajícího obilím. 5 A tam se usadil Kyj. Zapo al tam stav t Kyjev4, který se stal ruským. Slovany stál ten odchod hodn krve. Antové nedbali zla a li tam, kam je posílal Árij. Nebo na e krev

je svatá krev5 ,

o tom hovo il v Sedmi í í. 6 A my v ichni jsme Rusi i. A neposloucháme nep átele, kte í íkají patné v ci. My pocházíme od otce Árje.

4. Byl vid n Árij, krá ející po oblacích

1 A tu je na e ob , je to med-surja o devíti silách, lítá6. A ta se nechává stát na Slunci-Surji po t i dny, pak se zcedí p es vlnu. 2 A to je a bude na e skute ná ob Boh m, kte í jsou na imi praotci. Nebo my pocházíme od Da boga, a vydobyli jsme si slávu, Bohy své oslavujíce, a

jsme je nikdy neprosili a ne adonili o na e blaho. A tu nám Bohové praví: Cho te si po Rusi, nikdy v ak k nep átel m!

3 A tu nám zpívá Matka Sva-Sláva. A zpívá nám, abychom se vydali proti nep átel m. A my jsme jí uv ili, nebo Sláva jest Vy v Pták, letící ze Svargy nad Rusí. 4 Tak jsme volili svá kní ata a jejich moc pocházela od Onoho Ptáka. I odrá eli jsme nep átele od na ich hranic a nep ítel je nep ekra oval, a táhl zpátky. 5 A jací jsme my sami, to v dí Peru ko a Snop. A tak jsme se modlili k Bohu, velebíce Jej, ale nikdy jsme Ho neprosili, a nikdy od N j ne ádali to, co pot buieme nutn k ivotu. 6 A tak pohle te na na eho otce Árje, jen krá í po oblacích, a pobýval u Vy n . Nejvy í vládce Ho poslal k Perunov kovárn . I vid l tam Árij, jak Perun koval me e proti nep átel m. 7 A Ten mu b hem kování ekl:

Hle, zde máme st ely a me e na ty vojíny. Neopova ujte se t ch nep átel zaleknout, jeliko t mito budou sra eni k zemi, a vojíni se smísí s prachem a stanou se bahnem mo ál . A stanou se z nich zví ata, jako jsou vep i, zmazaní tím bahnem. A jejich smrad se bude í it v jejich stopách. A bude se o nich íkat, e jsou smradlaví vep i a svin ! 8 Takto promlouvaje, Peru ko koval me e. A Árij o tom vypráv l, a pov d l to na im otc m. A lakový byl ná boj o ivot a hrdinské bitvy p ed mnoha staletími. A nyní lidé uv ili, e v echno bylo úpln jinak.

5. Milujte Zákon otce Árje!

1. Tu ekl Svarog, který jest Samotným Stvo itelem, Árjovi: Jste výtvory Bo ích prst . A bude se o vás íkat, e jste Stvo itelovi synové, a budete jako synové

Stvo itele, a budete jako byste byli mými d tmi, a Da bog bude va ím Otcem. A vy Ho musíte poslouchat, a On vám ekne, co máte mít, a poví o tom, co máte init, jak máte mluvit, jak konat ob ady. 2 I stanete se velikým národem, a dobudete celý sv t, rozdupete jiné kmeny, které erpají své síly z kamene a konají zázraky, jako jsou vozy bez koní, a konají r zné zázraky bez kouzelník . 3 A tehdy bude ka dý z vás krá et jako by byl kouzelník, a strava pro vojíny se bude tvo it pomocí zaklínadel. Av ak vojíni se stanou otroky mnoho-mluvnosti. A díky takovému mno ství t ch slov p ijdete o state nost a stanete se otroky daní a zlatých mincí, a zatou íte se prodat za mince nep átel m. 4 A tehdy vám Bohové eknou:

Milujte Zákon otce Árje! Jest On pro vás Zeleným Sv tlem a ivotem! A milujte své p átele, a zachovávejte mír mezi rody!

11

Kapitola IV.

Rus, Sloven, Vend

1. Pov st o otci Rusovi. Odchod ze Sedmi í í k Donu.

1 Tuto Velesovu knihu v nujeme na emu Bohu, který je na ím úto i t m i silou. 2 V on ch dobách il mu , a ten byl dobrý a chrabrý, i íkalo se mu otec Rus. Ten mu m l enu a dv dcery, a také dobytek, krávy a veliké mno ství ovcí. I p ebývali ve stepích, kde pro jeho dcery nebyli mu i. I modlil se horoucn k Boh m, aby nedopustili, by jeho zapo av í rod vym el. 3 I vysly el Da bog tu úp nlivou prosbu i dal mu to, za se modlil, jeliko pro to nade la vhodná doba. A tak On pro el mezi námi. A my jsme padli tvá í k zemi, nebo ctíme Jasun 1. A pak sestoupil B h Veles a p inesl jinocha. 4 I vydali jsme se k na emu Bohu a za ali jsme mu p t chválu: Bud pochválen nav dy

dnes jako v budoucnu a nav ky v k amen!

5 To vypráv li kouzelníci, kte í ode li pry , aby se zp t navrátili. I p li slávu Rusovi, který nás vyvedl ze Sedmi í í k Donu, kde nyní p ebýváme. A o tom nám pov d li otcové, kte í nás vedli Cestou Pravdy. 6 I událo se to za dávných dob. A Matka Sláva k nám zpívala a pov d la nám o nezm rném vále ném úsilí, jak pak Rusi p i li do Karpatských hor. A tam nás p epadli nep átelé a my jsme se vydali k ece Ra, a za ali jsme ít v t ch asech na Donu. I byla na í Matkou Sva. A modlili jsme se k Surje. A tak tomu bylo po mnoho v k . 7 A my jsme si p edávali est a sílu od Bojanových as a do na ich dob, a po v echny v ky jsme

porá eli nep átele Rusi. A od t ch dob pijeme surju a uctíváme Védy.

2. Skyt a Sloven (Slaven). Zalo ení Slovinska. Poté o Vendovi, Kisekovi a v dci jménem Kola.

1 I il kdysi kní e Slaven se svým bratrem Skytem2. I dozv d li se tehdy o velikém sváru na východ tak ekli:

Poj me do zem Ilmerské a k Dunaji! 2 A rozhodli tak, aby star í syn z stal u starce Ilmera I p i li na sever a tam Slaven zalo il své m sto. A jeho bratr Skyt byl u mo e a byl stár, a m l svého syna Venda, a po n m následoval vnuk Kisek3, jen se stal vládcem ji ních stepí. 3 I prolévalo se tam mnoho krve kv li tomu, e byly veliké rozep e a sváry o osetá pole a oranice po obou stranách Dunaje a k ruským horám, a po karpatské pastviny.

4 A tam za ali zjednávat po ádek a zvolili si Kola4, a on se stal jejich v dcem, a také zaji oval obranu v i nep átel m. I porazil je a odrazil je. A, svolav jednotné v e, hovo il se svým kmenem o tom, e by se m la vybudovat na e vlastní zem . 5 Ta zem tam potom takto p etrvávala p t set let, na e mezi Rusi i zapo aly sváry, i ili jsme ve vzájemném nep átelství, vysilovali jsme se, a nebylo mezi námi klidu a souladu. 6 A tehdy zaúto ili nep átelé na na e otce z jihu, i utkali se v boji s Kyjevskou zemí o mo ské pob e í a stepi. Pak ode li na sever a spikli se s Frýgy, kte í také p isp chali nep átel m na pomoc. A Skyt tí mu ové se odhodlan st etli s nep átelskými vojsky, a zvít zili nad nimi. A tak byli Hunové, kte í úto ili na Rus, zni eni, byli tenkrát odra eni. A to bylo pro nás znamení: toti , budeme-li tak postupovat i nyní, dopadne to stejn . 7 Vrátili jsme se, abychom st e ili stepní pastviny, stejn jako na i otcové a praotcové, kte í si vydoby-li pastviny, a vlastnili své stepi. A oni se um li za své traviny a kv ty postavit, bránit je, prolévajíce svou krev. 8 A tak jsme p enechali na i Golu nep átel m. A ta Golu byla obehnána valem, ale nep átelé dorazili p ímou cestou. 9 A my jsme museli obehnat na e m sta valy, stejn jako na i otcové, kte í v dávných dobách hájili na i zem se zbraní v ruce. A ka dý jinoch-vojín padl tvá í k zemi a políbil ji a tam také umíral. A vojáci na na i step neúto ili, proto e a by li kamkoli, nikde by nena li úkrytu. 10 A tak jsme tu mluvili o tom, e jsme se bili, jako na i otcové. A kdy jsme tehdy byli pora eni p i el k nám Perun. A vedl nás, a tehdy

a by bylo na zemi sebe víc zrnek prachu

stejn

tolik bylo Svarogových vojín . To byla pomoc vojska, sestupujícího z oblak k zemi. A hle, v jeho ele stál ná D d Da bog. A to by bylo, aby tenkrát na i otcové nezvít zili! 11 A my jsme nechápali, jak se n co takového mohlo v bec p ihodit? A tak jsme se obraceli s modlitbou k na im Boh m, aby nám p isp chali na pomoc a dop áli nám vít zství nad nep áteli! Modlili jsme se také za na i zem, kterou zdupaly mrzké nohy na ich nep átel. 12 A tak jsme vid li, co se d lo kolem nás. I vyrazili jsme proti t m nep átel m, a nabrousili jsme akinaky na jejich b icha, a otá eli jsme jimi v ranách nep átel, dokud jsme ty, kte í nás p epadli, nezabili. O tom bylo na e vypráv ní!

3. Pov st o odchodu slovanských rod ze Sedmi í í a válkách proti Gót m-Kimmeri m (2. - 1. tis. p . n. 1.)

12

1 P i li jsme ze Zeleného Kraje ke Gótskému5 mo i a tam jsme Góty, kte í nám stáli v cest , roznesli na kopytech na ich koní. A tak jsme bojovali o ty ze-m a o na e ivoty. 2 A od té doby na i otcové p ebývali na mo ských b ezích u eky Ra6. A s velikými obtí emi jsme p eplavili sc j lid a skot na druhý b eh, a li jsme k Donu, a tam jsme uvid li na jihu Góty a Gótské mo e. I spat ili jsme, jak proti nám stojí ozbrojení Gótové a byli jsme nuceni bít se za na e ivoty a ivobytí tak, jako kdy li Hunové ve stopách

na ich otc a p epadávajíce je, zabíjeli lidi a odvád li skot. 3 A tak p eslavný rod doputoval do zemí, kde v noci p espává Slunce7, a kde je mnoho trav a írných luh , a kde se to v ekách hem í rybami, a

kde nikdo neumírá. 4 Gótové v ak tehdy byli v Zeleném Kraji a pon kud p edb hli na e otce, kte í putovali od eky Ra. Re-Ra je mohutná, odd luje nás od jiných lidí a vlévá se do Fasiského mo e8.

4. Da bogovi vnuci: Skytové, Antové, Rusové, Borusíni, Suro ci, Doudlebové a Genesi

1 Tam tam krá í Perun, pot ásaje zlatou hlavou, vyst eluje blesky do modrého nebe, a to se díky tomu zpev uje. A Matka Sláva p je o svém vyp tí v se i. 2 A my Ji musíme poslouchat a tou it po líté bitv

za na i Rus a na e svatyn . Matka Sláva zá í v oblacích jako Slunce a zv stuje nám vít zství i zkázu. Av ak my se toho nebojíme, nebo jsme obda eni v ným ivotem, a musíme dbát o v nost, proto e ve srovnání s ní není pozemský ivot ni ím. My samotní jsme na Zemi jak jiskra a zhyneme ve tm , jako bychom nikdy ani nebyli.... 3 A tak na e sláva plyne k Matce Sláv , a bude v ní p ebývat a do konce pozemských v k a onoho ivota. A díky tomu nemáme ze smrti strach, nebo

my jsme slavní potomci Da boga, kterému jsme se narodili skrze Krávu Zemun. A proto jsme kravenci : Skytové, Antové, Rusové, Borusíni i

Suro ci. Tak jsme se stali prap edky Rus a s písní na rtech krá íme do modré Svargy. 4 Za starých as nás opustili rybojedi , kte í ji necht li putovat do na ich zemí s tím, e jim je dob e i beztoho. A tak zahynuli a neza ali se s námi rozmno ovati, vym eli, proto e po neplodných nezbude ni eho. Není dnes také nic známo o t ch kostobokých , kte í o ekávali pomoc od samotné

Svargy a p estali pracovat, a tak se stalo, e byli pohlceni Ilyry. I tu jsme si ekli, e je to pravda, e po ádném z t ch dvou nic nezbylo9, jeliko Ilyry jsme zas pohltili my - a nyní u je nemáme.

5 A tak Doudlebové od nás odbo ili na Borus. Ilyr z stalo málo, i za ali jsme jim íkat Ilme i, proto e se usídlili vedle jezera. O n co dál se usadili Venedi, a Ilme i tam z stali. Beztak jich bylo málo. 6 I promluvila Sva v na em poli, i tloukla k ídly Matka Sva, a svolávala svou písní do bitvy. A ten pták není vládce Slunce, ale je Tím, kdo od n j pochází.

13

ást druhá TROJANOVY V KY

V tba

1. My máme pravou víru, která si ne ádá lidských ob tí

1 Sláva na im Boh m! Na e víra je pravou vírou, která si ne ádá lidských ob tí. To se d lá u Varjag , kte í p iná ejí takové ob ti a nazývají Peruna Perkunem. 2 Takto ka dý, kdo naslouchá ek m, bude o nás íkat, e jsme lidojedi. Ale to jsou l ivé e i,

proto e tak tomu skute n není! Na e oby eje bývaly jiné. Ale ten, kdo chce zvít zit nad druhými, hovo í o nich patn , a ten, kdo se proti tomu nebrání, je hlupák, proto e pak to za nou íkat i jiní. 3 Ru tí bohové nep ijímají ádné lidské ob ti, ani ivo ichy, jenom plody, zeleninu, kv tiny a zrno,

mléko, k pití surju, kvasící na bylinách, a med, nikdy v ak ivé ptactvo, ryby. Jsou to práv Varjagové a Heléni, kdo p iná í Boh m jinou a stra nou ob :

lidskou. My jsme to v ak d lat necht li, nebo my jsme vnuky samotného Da boga, a tak jsme se nesna ili tajn napodobovat cizozemce. 4 I my jsme Bohu p iná eli ob ti, ale sm li jsme ob tovat pouze polní ob ti, a proso, mléko, tuk, které jsme dobývali v potu tvá e. A také jsme posilovali Koledu jehn tem, a takté v dob Rusalií v Jaril v den, a také na ervenou horu. 5 I tu jsme se za ali rozpomínat na Karpatské hory. V té dob se ná rod jmenoval Karpeni. Ti, kte í se usídlili v lesích, nosili jméno Drevi i, na polích jsme se jmenovali Polané. 6 A tak k nám po dlouhou dobu vládly rody, sta e inové z ka dého rodu se shroma ovali, aby vykonávali soud nad p edky pod Perunovým stromem. A také jsme v ony dny po ádali veselice - hry p ed zraky shromá d ných: mladíci p edvád li sílu, rychle b hali, zpívali a tan ili. V ten den ohni ané p icházeli k pastem a p iná eli sta e in m zv inu, ti ji pak d lili mezi ostatní lid. A kn í p iná eli ob ti Boh m, velebili Je a p li jim slávu. 7 A kdy pak nastanou dny Ovsen , tak dokon ujeme atvu a máme z toho radost. A jestli n kdo v té dob neovládne svou p irozenost a ekne bláznivost

pak je to od ernoboga. Kdy n kdo jiný má radost

tak to je od B loboga. A tak doká eme ur it, kdo je p ítel, a kdo nep ítel. 8 Kdy

kujeme své me e, abychom upevnili síly, býváme obda eni Bo skou silou, abychom porazili na e nep átele na obou stranách1.

Kapitola I.

Rusové v Babylonu,

Asýrii a Egypt

1. Do li za mo e a zalo ili Chorsu a jiná m sta (VIII. st. p . n. l.). Za vnitrokmenové skytsko-sarmatské války nesou vinu ekové. Vláda Oriana-Arianty1 (VI. st. p . n. 1.).

1 I tak se objevili za mo em, a za ali budovat m sta: Chorsu a dal í, která byla vybudována pozd ji. Av ak Roxola byla su ována vnit ními nepokoji, ke kterým docházelo na jihu, a mnoho si vytrp li i Borusové na severu. Proto e tehdy jsme nestáli pobrat ení, a o to, aby se ruské rody sjednotily. 2 A v Roxolani spolu bojovaly tyto dva rody, a byly dv ma v tvemi rodu jediného a íkali si velcí a malí Borusíni, Suren ané. A Suren ané vyzývali Rusy a Bourusy, aby se s nimi bili a bojovali. A byla to nespravedlivá bitva a boj. A dlouho trvající nep átelství mezi rody rozdíralo Borus na kusy2. Nebo Borusové se necht li stát eky. 3 Pouze Skytové za ali ít jako ekové. Rusové musí být Rusy. Být moud í a velmi silní, a ne se bez ustání bít u sv ta P ízrak

Navi. A Suren a není silné kní ectví, jeliko odevzdává ecku a jiným nep átelským zemím své reky. 4 I d lilo asy otce Oriany a Dirovu dobu tisíc p t set ! 5 A v t ch dobách m li na i praotcové m d né me e. A tak jim Stvo itel pravil:

D lejte elezné! A berte si kon , kte í k vám sestupují od Boh ! 6 A tak Rozpla zesílila a upevnila se. A d lo se tak díky v Perunovi, který nás podporoval. Kolikrát jsme tasili me z pochvy a odrá eli nep átele od na í zem , nebo v dci Orianových rod byli silní, jako po pití slune ní surji.

2. Rusové v Babylonu pod Nabuchodonosorem3

(doba vlády kaldejské dynastie 627-562 p . n. l.). Ta ení Rus

us do Egypta (rok 605 p . n. l.).

l I dálo se to za starých egyptských as . V tu dobu i jsme byli nejednotní. A bez Velese jsme byli jako ovce. A On nám íkal, e máme chodit zp íma, a nikdy

nak ivo, av ak my jsme Ho neposlechli. 2 A ud lali jsme chybu, e jsme se nem li na pozoru, a proto Per ané pod ídili velikou ást Rusi Nabuchodonosorov moci. 3 I do lo k tomu kv li nep átel m, kte í nás p epadli od sv tlého mo e. A tak jsme se odebrali

14

sklonit hlavy pod nep átelské bi e. A ta vojska p epadla Rus ze t í stran, kdy jsme vodily krávy k slunce západu. A tam jsme byli pora eni a na i lidé li pod vládce Nabuchodonosora. A potom jsme li

pod egyptské Slunce. A dlouho jsme v on ch asech odvád li dan .

4 Ale dny plynuly, a Rusové Nabuchodonosorovi utekli! Nebo praotcové se nevydali za ním, nýbr ode li do na ich kraj . A tam jsme slo ili své písn o Indrovi a Valovi. A stali jsme se v ícími a dleli s Bohy| a cizí Bohy na im otc m nikdo nevnutil. 5 A kdy jsme museli odvád t da -mýto, nikdy nám ne íkali jinak ne pohani4, proto e jsme trp li v babylonské porob . 6 V té dob vládl král Nabuchodonosor, který si nás podmanil. A my jsme mu odevzdávali své jinochy do války. A bili nás tenkrát holemi po ohanbí, a po t íslech a tvá ích, a my jsme to nemohli snésti. Nemohli jsme tak ít. I íkali jsme si, e toto se nám v bec nezamlouvá. 7 I stalo se to práv v ten den, kdy do lo k velikému zem t esení. A zem se otá ela a mnozí lidé se vznesli k Svarze. A kon a volové se tenkrát vzpínali a vali. 8 I zmocnili jsme se svých stád a zamí ili sp n na sever, a tak jsme spasili své du e. 9 A tak jestli p i nás budou stát Bozi, nep ijdeme o své syny, dcery, ani eny, a budeme jim prost p edávat d dictví. A nebudeme smeteni s povrchu zemského, proto e nebudeme krá et v ele Nabuchodonosorova vojska. I dan nám z stanou. 10 Nejsme ádní psi, nýbr potomci Slovan . A my samotní m eme být vojíny, a nebudeme se et it. 11 A hle Magura svolává svou písní do bitvy. A tento pták pochází od Indry, nebo Indra byl a na v ky p etrvá jako ten Indra, který v dy bojuje spolu s Perunem. I bylo tomu tak, i srá el nep átele k zemi a vedl Jarovy syny za lep ím. 12 Lépe je nám zahynouti, ne odvád t dan a p iná et ob ti jejich boh m!

3. Pov st obojích s Elamity v Charamu5, a o konci Skytské í e v P ední Asii (rok 595 p . n. 1.)

1 I tak se vojíni zmocnili oné Káran 6, p i ed i od ruských mo ských b eh . A tam byl vládce, který rovn

p ikázal, aby byli Helénové biti7 a odehnáni od Rusi. I vyzbrojil vojsko a jezdectvo a zaúto il na n , a bojoval s nimi. A Heléni plakali v p evelikém zármutku a adonili, aby nám mohli platit poplatky. I vybíraly se od nich dan

ovce, vep i a víno. 2 A tehdy Heléni vidouce, e Rusi i hodn pijí, rozhodli se, e je p epadnou a p em ou. 3 I p i el mudrc Chors8 a jeho bratr Sloven. A ti ekli Rusi m: Neopíjejte se t mi dary!

Av ak Rusi i nedbali jejich rad. A opili se. A Heléni se na

n tého

dne vrhli a porazili je. A vidouce svou

záhubu, Rusi i odtáhli do stepí. 4 A tam se rozzu ili, a vzchopili se, shromá div i své vojsko, a vyrazili zp t proti nep átel m a porazili je, nebo Bohové stáli p i nás, a dali sílu na im pa ím, a my jsme zvít zili. 5 A tak se Rusové bijí s nep áteli. A tak íkají, e rozmetají nep átele do v ech stran jak ovce, a sami se stanou vládci onoho kraje

nebo je p ekrásný, a my ho nedáme zp t. 6 A tak jsme se modlili k Velikému9 i Malému10

Triglavu. A ten Triglav nás ochra oval. A rychle cválal na koni, srá eje nep átele. A tu jsme spat ili, e Bohové vít zí nad nep áteli. I spat ili jsme, e ti,

které Bozi zabili, jsou mrtvi. A my máme krá et za nimi a vid t mnoho mrtvých t l na ich nep átel, na které se vrhlo veliké Perunovo vojsko a porazilo je. 7 A hle, Svaro i i jdou odleva, a byli to oni, kdo p inesl na e vít zství na Svých rukou slovanskému rodu, rodu, který i nadále rozhoj uje slávu otc , a doká e na bitevním poli porá et své nep átele. 8 A elovi se z elelo nep átel, a Gory a ho ekuje nad smrtí, do ní jsou srá eni Bo íma rukama. A tady Karna oplakává ty mrtvé, kte í stáli na Bo í cest a zem eli. A ta pole jsou plna mrtvol a s atých hlav a úd , od ezaných od t l. A to v e le í na tráv a smrad se vzná í nad oním polem. A letí sem krkavci, aby klovali mrtvolám o i a pojídali maso mnoha mu , kte í tu padli.

4. Zákon Árje-Arianty. O Ky ekovi.

1 A tu ekl Svarog, který je Samotným Stvo itelem, Árjovi-Ariantovi: Jste stvo eni z pozemského prachu. A bude se o vás íkat, e jste syny Stvo itele, i budete jako synové Stvo itele, a budete jako Mé d ti, a Da bog bude va ím Otcem. A vy Ho musíte poslouchat, a On vám ekne, co máte mít, a poví o tom, co máte d lat, a jak mluvit, a jak ob tovat... Milujte Zákon otce Árje! Je va ím Zeleným Sv tlem i ivotem! A milujte své p átele, a nech se va e rody chovají navzájem mírumilovn !

2 A od t ch dob panovalo na sedmdesát na ich kní at, takových jako byli Mezislav, Boruslav, Komon branec a Gorislav. A v t ch dobách byli jedni voli na na v e, jiné zas v e odvolávalo, kdy si je lidé víc nep áli. 3 A kní ata za on ch as vynakládala mnoho sil. A il tehdy veliký a moudrý Ky ek11. A kdy zem el, následovali po n m jiní, a ka dý vykonal n co dobrého. 4 A my si to uchováme ve své pam ti, proto e je v echny v dy velebíme na ka dé tryzn

nat ikrát. I na i synové ctí jejich památku, a nikdo to nesmí zapomenout, jinak si vyslou í prokletí od Boha i od lidí, a lidé mu budou nav ky spílat.

15

Kapitola II.

Války s eckem

1. Zalo ení Korsun a Suro e (VII. st. p . l.)

1 A tak se objevili za mo em a za ali budovat m sta. Chorsu a potom dal í, která tam vystav li1. A ti Rusové vybudovali na jihu silné m sto Suro 2, na jaké by se ekové nezmohli. 2 Av ak ti je zbo ili a cht li Rusy pobít, a proto jsme proti nim podnikali výpravy a bo ili ecké vesnice. Toti ti Heléni jsou nep áteli Rus a nep áteli na ich Boh . V dy v ecku neuctívají Bohy, nýbr lidi vytesané z kamene, kte í se podobají mu m, kde to na i Bohové jsou obrazy.

2. ekové se zmoc ují Suro e (IV. - V. st. p . n. 1.). ekové íkají, e nám dali písmo. Pov st o Konstantinovi ( edesátá léta IX. st n. l.).

1 Kdy na i prap edkové vybudovali Suro , za ali ekové nav t vovat na e tr i t jako hosté. A jak

k nám tak p icházeli, v echno si prohlí eli a kdy vid li na i zemi, posílali k nám veliké mno ství jinoch , a stav li domy a m sta kv li sm n a obchodu. 2 A náhle jsme spat ili jejich vojíny sme i v rukou a ve zbroji, a brzy na i zem uchvátili, a to u byla jiná písni ka. A najednou jsme mohli vid t, e se

ekové oddávají jen veselí, a Slované na n pracují. A tak se na e zem , jejími jsme byli vládci po ty i staletí, stala eckou3. A my samotní jsme byli náhle jako psi, a vyhán li nás odtamtud pry kameny. A ta zem se po e tila. A tehdy nám nezbylo, ne abychom ji dobývali zp t, prolévajíce svou krev, aby se stala znovu na í rodnou a bohatou zemí. 3 I let la nebem Perunica, a nesla roh slávy a my jej vypili do dna. A my musíme na im nep átel m vyrvat na e pole zp t. 4 I ekla ta Perunica:

Jakpak k tomu, Rusi ové, do lo, e jste p i li o svá orani t ? Od tohoto dne o n musíte bojovat! 5 Na to ekla Surja:

Jd te, Rusi i, a vykonejte to! Copak si po nete bez svého kraje? 6 I ude ili jsme do m stských hradeb, prorazili v nich díru pro sebe i pro své lidi, a tak jsme se ocitli sami u sebe. 7 A rozhodli jsme takto: Komu je Perunem souzeno, ten se dostane do Irije a bude u Vy n ve Svarze. M e se stát, e dnes zahyneme, ale pro nás jiná brána do ivota neexistuje. A lep í je býti mrtvým ne ivým a otro iti na jiné. A otrok nikdy

ne ije lépe ne tyran, dokonce ani tehdy, kdy ten se k n mu chová vlídn . Museli jsme poslechnout svá kní ata a bojovat za svou zem, jak nám nakázala.

8 A tu k nám p i el Indra, abychom si uchovali svou sílu v boji a stali se tvrdými, aby na i hrdinové odolali, nebo na e síla je bo ská, a toho bohdá nebude, abychom byli pora eni na bitevním poli. 9 P inesli jsme svým Boh m na Rusi ob ti, a v tili podle pta ího letu, i vid li jsme, e nep átelé musí být sra eni k zemi do krve a prachu. 10 A pakli e se odvá íme prorazit prstenec hradeb, tak se za nimi objeví ekové, kte í nemají ádnou sílu, nebo se stali z en tilými

a me e mají tenké, títy lehké, a hned se unaví, a jeliko jsou slabí,

odhazují je na zem. A Vasilijci jim nestihnou p isp chat na pomoc, a proto se budou muset sami vzchopit ku vlastní obran . 11 A ta Suro byla na e

a op t bude na í, a nemusíme je v bec poslouchat. 12 Oni íkali, e u nás zavedli své písmo, abychom ho p ijali a vzdali se vlastního. Ale vzpome te si na onoho Konstantina4, který cht l u it na e d ti a musel se schovávat v na ich domech, abychom nev d li, e se u í na e písmena, ani to, jak ob tuje na im Boh m. 13 I ekl jsem vám, e zvít zíte nad eky. A bude op t tak, jak bývalo d íve, nebo jsem z eteln vid l Kije

na eho otce, a on mi ekl, e je zni íme, a poko íme Chorsu , která je pro nás hanebnou potupou, a staneme se velikou mocností v ele s vlastními kní aty, velikými m sty, a nekone ným mno stvím eleza, a budeme mít bezpo et potomstva, a po et ek se zmen í, a budou se podivovat minulosti a pokyvovati hlavami. 14 Vykonejte to, nebo nás ekají p emnohé bou e, i dun ní hromu, a dv kní ectví se spojí a povstane jiné, nové. A tak s kone nou platností zvít zíme, a díky Boh m tu setrváme po mnoho v k . A není nic, co by nás dokázalo poní it. Musíte jeden druhého bránit, jako lvi! A dr te se svého kní ete. A Perun bude s vámi a dop eje vám vít zství. 15 Sláva na im Boh m na v ky v k ! A zemi této

Rusi, kterou jsme zd dili po otcích, zemi na í hodn

t stí! A tak tomu bude prov dy, nebo tato slova vy kli Bohové.

3. V Suro i byli Bohové svr eni do prachu

1 A to je pro nás veliká urá ka, e v suro ských svatyních, dobytých nep áteli, byli na i Bohové sra eni do prachu a musejí se tak válet, proto e Rusi i nemají dostatek sil, aby nep átele p emohli v boji. 2 A na e od vy byly rozedrány jako aty poutníka, který se trmácel v noci po lesích a potrhal si sv j at

16

na kusy. Rusi i m ly rovn cáry na ruském t le. A my jsme ne et ili svého atu, jen jsme usilovali o velebení Boh , kte í nep ijímají na e ob ti, proto e jsou popuzeni na í leností. 3 A p ece nám pták Matka Sva p edpov d l slávu a úp nliv

nás prosil, abychom opatrovali slávu otc .

Av ak nem li jsme kurá vyrazit proti vojsku a dobýt zp t svou zem na imi me i, zbaviv i ji jejich nep átel.

4. ecko p i lo na onu zemi a pranic si z Rusi ned lalo

1 Novojarové byli potomky Starého Árje a byli to stejní Rusi i jako my. A ti se vydali na jih a po deset v k bojovali ve stepích. 2 A jsou to také Rusové, kte í si volí svá kní ata. Tak se to d lalo v ka dém rodu, a ka dý rod jmenoval za sv j kmen jedno kní e, a tato kní ata pak volila hlavního kní ete. A ten stál v bitvách v ele vojsk. A takto jsme si ili v oné zemi do té

doby, dokud k nám nep i li nep átelé a neporazili nás. 3 Bylo to ecko, které p epadlo onu zem, a usadilo se v ní a pranic si z Rusi ned lalo. A tu Rusové tasili me e, a p epadli eky, a odehnali je od svých mo ských b eh . A tehdy ekové p itáhli s vojsky chrán nými eleznou zbrojí. Atak do lo k veliké bitv , a vrány tam krákaly p i pohledu na lov inu rozsetou po poli. A vrány jedly ty ostatky, a sk ehotaly nad krmí, a nad tím polem se neslo mocné sk ehotání. Jedly v ak jen ostatky ecké, ty ruské nechávajíce na pokoji. T m na tom poli nic nehrozilo, nebo Bohové si nep áli zhoubu Rus . 4 I utkalo se tam o tu zem Slunce s M sícem5. I nebesa bojovala za bitevní pole, aby ta zem nepadla do helénských rukou a z stala ruskou. 5 A matka tam oplakává svá dítka, která prolila krev na bitevním poli, a to pole se stalo ruským. Novojarové tam p ebývají do dne ního dne, a ona zem ji na e díky krvi prolité me i. 6 A tam promluvili Helénové k na emu nejvy ímu kní eti, i pov d li mu, e netou í úto it na zemi N pr , ani brát alanské otroky do zajetí, p ejí si pouze ovládat mo ské b ehy. 7 Také toto nám bylo ve své dob p edpov zeno, jeliko

na i otcové, a koli polo ili ivoty na bitevním poli, zp t ji na i zem od na ich nep átel nedobyli. Máme-li v it v tb , je z ejmé, e ani dnes se jí nikdo nezmocní. 8 A tak byla Suro helenizována, a nebude ruskou, dokud nenastane V k Sva. A tak tam vstoupili e tí bohové. 9 A my se tam nebudeme oddávat alu, a ty cizáky porazíme. I vyvede nás Syn Sv tla Indra z Tmy! I dostane se nám od Nejvy ího pomoci jako za starých as . A to je na e t stí, a dostali jsme od

N ho urputnost a pevnost, abychom nep átel m ukázali, v em tkví pravda6.

17

Kapitola III.

Karpatský odchod

1. T i karpatské odchody. ek v rod p i el ke Karpat m vVI. st. p . n. 1. a po 500 letech (v I. st. p . l.) do el k Dn pru, kde potom il po dobu 500 let a v r. 430 n. 1. se znovu vrátil do Karpat.

1 Podrobn ji bychom o na em p vodu ekli toto. Tisíc p t set let p ed Direm do li na i praotcové ke Karpatským horám1, a tam se usadili a poklidn si ili, proto e v ele rod stáli otcové p edk , a sta e inou rodu byl S eko z rodu Árj . 2 A Parkun nám byl naklon n, a my jsme se tam usídlili a ili tam p t set let, a potom jsme se vydali k Slunce východu, a jsme do li k ece N p e. Ta eka se ubírá k mo i, a my jsme se usadili p i jejím severním toku a íkali jsme si N p i a Pripjati i, jak kdy. A tam jsme se usadili a p t set let nám vládlo v e, a chránili nás Bohové p ed mnohými, kterým se íká pohani.

3. Vzpomínka na Karpatský odchod. Dále Bodri vedl Rusy do Golun (I. st. p . n. 1.)

1 Rozhlédn te se kolem sebe, abyste spat ili toho Ptáka na va em ele! A ten pták vás povede do vít zných bitev, v nich zdoláte nep átele. A tak stojí len pták Sva p i vás a proto zvít zíte! 2 A on se tam p ed námi ukazoval v celé své kráse, a vábil nás k Sob svým sv tlem. A tak to chodilo v on ch dobách, kdy to Rusi i táhli s Venedy i a cht li donést své bohy a k mo i. 3 A tam jsme se usadili. A byla tam m sta a chrámy

modlitební místa, a bylo tam mnoho staveb, a my jsme byli bohatí. A ony modlitebny byly vyzdobeny zlatem a st íbrem, a my jsme zde uctívali mnoho d ev ných boh a nepodléhali poku ení. 4 A bylo to známo i cizím lidem, kte í to vid li, a které to drá dilo a bylo proti mysli, a proto na i p edkové nem li klidu. P icházeli sem lidé r zných emesel a obchodovali na tr i tích, a tam ulpívalo

bohatství, a tam se odvád ly dan vojín m. 5 I íká se, e ta zem nám p estala být milá mimo jiné kv li válkám a t kému ivobytí. A tehdy jsme ode li od Karpatských hor ke Kyjevu. Ale i tam jsme ili v zá ti se zlými pohany. Tam jsme zpívali, e jsme Rusi, a op vovali n kdej í slavné dny. A

dochovaly se nám ty písn o nádherném ití ve stepích a o sláv p edk p evzaté od na ich otc . 6 A tu odvedl vojvoda Bodri 2 Rusi e do Golun a po smrti obdr el hodnost v chrabrém Perunov

vojsku. Na to nikdy nezapomeneme, nebo jsme syny na ich otc a chováme památku na n v lásce.

A hovo ili jsme o nich, jeliko nás posilovali, a ta síla v nás pochází od nich. I sklízeli jsme obilí, vázali snopy a íkali, e pocházíme od t ch, kte í o nás pe ují. 7 Nem li jsme tehdy své svatostánky a modlili jsme se p ed studnami a prameny, kde tekla ivá voda. A tam p ebývá kouzlo a draví vlci se tam neuká í.

3. Rozpla se zrodila poblí Goluni. Válka Vend s Berigem na Slunce západu (I. - II. stol. p . n. 1.), kv li které Slovani ode li z Karpat.

1 Za starých as bylo rozhodnuto, abychom se spojili s jinými a vytvo ili velikou í i. Na e Roxola se zrodila poblí Golun , kde vyrostlo na t i sta na ich m st a vesnic

dubových dom s ohni ti. A tam je také ná Perun, i na e zem . 2 A hle Pták Matka Sva zv stuje svou písní Onen Den. A my jsme ekali, kdy ten as nastane, kdy se rozto í Svarogova Kola3. Podle písn Matky Svá ta doba nastane. I vypráv la nám Matka Svá o tom, co bude. 3 A íkala:

Bra te dob e na i zem! 4 A tak Venedy, kte í ode li k Západu Slunce, a tam o ou p ed nep áteli zem, a jejich víra není pevná, porazil vojín Bor4. Ten osob íkal, e je silný, a jeho lidé t m slov m v í. Ale my nejsme po etilí hlupáci a neuv íme tomu, dokud se nep esv d íme u na vlastní o i. 5 Venedi! Vra te se do na ich zemí v starobylých stepích! A pohle te na zoraná pole, která byla p ed na im p íchodem z P ti í í a Sedmi í í chudá, a která vám od ali násilím Dasu ové5! 6 A kdy se k nám ene Ohe Semargl, obraceje Golu

ve spáleni t , Pták Sva promlouvá takto: Bohové, polévejte a de t m d t te! Nebo

ta zem je chudá a zpusto ená, a zdupaná kopyty koní. A tak pohané loupí va e syny, kdy se tudy enou na svých koních.

7 Ó, Bohové moji! To Bohové posílají sem do stepí ty Dasun , proto e jsme p estali uctívat Bohy. A my je musíme poslouchat. Av ak neposlouchat tak, jako za as Ant . Ti Antové mnohé srá eli me em, a nyní jsou sami pochováni a le í v rakvích na poh ebi tích, která jsou nám cizí, a která se staví jina ím zp sobem.

18

Kapitola IV.

Roxola , Ostrogótské

království a bosporská í e

1. Boj se sv tem p ízrak

s Naví a s

bosporskou í í1 (I. st. p . n. 1.). Vzpomínka na ne t stí z roku 63 p . n. l.

1 I bylo spat eno ve sv t p ízrak toto: z prazvlá tního draka tam vystoupil ohnivý mrak. A ten zahalil zemi, a z ní tekla krev. A Drak ji lízal. 2 V tom p i el Silný Mu , a rozsekl Draka vedví a zd draka se najednou stali dva Draci. I al je t jednou

a objevili se tu Draci ty i. A ten Mu zaúp l k Boh m, aby mu p i li na pomoc. 3 A oni sestoupili na koních s nebe a toho Draka zabilii, proto e jeho síla nebyla lidská, nebyla ani Bo ská, nýbr erná. 4 A ten Drak

to jsou nep átele p icházející z jihu. Jsou to bospor tí bojovníci, kte í zapomn li, jak je na i d dové porá eli v bitvách. Cht jí, aby na e zem p ipadla ek m, ale my ji nedáme, proto e je na e, a my se jí nevzdáme. A ten dra í výtvor je na e zkáza, 5 Musíme se bít a polo it ivoty za na i zem. Ta se rozprostírá od nás a k Polan m a Dregovi m, a Rus m a sahá a k mo i a horám, ke stepím p ldenním. A to je Rus. A pouze od Rusi se nám distávalo pomoci, proto e jsme Da bogovi vnuci. 6 I vzývali jsme Patara Dyje, jen d tí ohe 2. A ten poskytuje Matka Sva, to Ona p iná í na im praotc m slávu na Svých k ídlech. A my Ji op vujeme v na ich písních u ve erních oh , kde vyprávíme starobylými slovy o na í sláv , o na em svatém Sedmi í í, kde jsme m li svá m sta, a kde bojovali na i otcové. 7 A tu zem jsme opustili, jdouce k jiné zemi, kde se te

musíme udr et. A za starých as jsme vybojovali svou Golu . A v té zemi jsme vystav li m sta i a vesnice a ohni t . 8 Omyjme svá t la, i své du e, aby Roxola , kde se lidé p eudatn

bijí a nahán jí p í erný strach nep átel m, byla istá. 9 Nebo na e ovce chodí a ke Kisekovým3

zemím. A tam je zem Odinova4, jen k nim p e el od nás. A tam se p iná ejí ob ti na jiný zp sob. A tam jsme byli za starých dob, a tam jsme bojovali. A uz eli jsme tam ruku, která nám hrozila, a vid li Krutého Odina, který ba il po krvi. A my ji prolijeme na svou Ruskou Zem. 10 V ruských m stech na nás úp nliv volají kameny, a my jsme se rozhodli jít a bít se na smrt za Ruskou Zemi

11 Uct te památku mého syna, který pro ni zem el...

2. Boj Rus s eky a Dasuni: Dáky a Góty (I. - III. st. p . n. 1.)

1 Skytové a Suren ané, na i p edci, pásli deset v k skot a vlastnili oranice. A ekové nám na i úrodu uloupili a tak si ijí blahobytn oni. 2 V Suro i nad námi bude sv tlo. I my krá íme tam, kde vidíme ho ící zem. U Mo ské zátoky obracíme ka di ký den své zraky k Boh m, kte í jsou tím Sv tlem. A Jemu dáváme jména Perun, Da bog, Chors, Jar, i jiná jména. A tak p jeme slávu Boh m i ijeme z milosti Bo í dotud, pokud máme ivot. 3 V Suroze byli na i nep átelé, kte í se plazili v podob had a vyhro ovali nám bolestmi, smrtí, a ztrátou ivota. A v em se jim zjevil Silný B h, a srá el je me em - bleskem, a vypustili ducha. 4 I svítí na nás a k nám Surja, a v ichni nejd íve spat ili, jak slávu Surji zastírá Did Odin. A ten Odin je zlý. A od n j po lo zlé asovo plém . A to zlé plém p epadlo na e p edky. A kdy podnikli ten p epad, mnozí ode li a zem eli. 5 I doputovali Tiverci a k modrému mo i a k Suroze, a ekli vám:

Jak si sami pamatujeme, za starých dob se Antové spojili, aby se ubránili pohan m. A bylo také prolito mnoho krve a na ní stojí Rus, jeliko jsme prolili svou krev, a tak u to z stane do konce vek . Z na í zem vze ly slovanské kmeny a rody. A my jsme uctívali Bohy, a nikdy jsme Je o nic neprosili, jen op vovali Jejich sílu. A také jsme uctívali na eho prap edka Svaroga, který byl, jest a bude ji

nav ky na ím v dcem.

3. Války s Kelty a eky (I. -III. st. n. l.) 1 My samotní jsme potomky slovanského rodu, který p i el k Ilyr m, aby se spojili v Rus a do p íchodu Gót 5. 2 A tak tomu bylo po tisíc let6. I zaúto ili na nás Keltové se svým elezem, a porazili nás7. I obrátili jsme se ke Slunce západu, a za ali t ímat pluh a me pevnou rukou. I nahán li jsme strach, i vid li jsme h bety nep átel, kte í se vzdalovali od na ich zemí. 3 Av ak Ilyrové, vidouce to, nebili se a do svého konce8, aby do ista nezahynuli. Proto Ilyrové necht li brát elezo do svých rukou a bít se s nep áteli, jeliko by pak jejich národ nutn zmizel, a jiní by se stali jeho pokra ovateli. 4 Tu zah m l v Modré Svarze hrom

to my jsme vylétli proti nep átel m, jak rychlé vla tovky. A ne in eli jsme pe ím, ale novými me i. A Rusové

19

by m li jiný cíl, kdyby Skytská Step byla na na í stran 9. Av ak nyní ka dý, kdo se potuloval po té stepi, se na nás rozzlobil. Av ak na e krávy se tam p ece musejí popásat, a musejí tam ít na i p íbuzní. A tak v era to byli Keltové, a dnes Varjagové a ekové, kterým se íká Heléni. A oni si myslí, e jejich vojáci budou od nás vybírat dan . 5 Bij se, Ruská Zem ! Bra sama sebe! Aby tomu nebylo jinak, nebo nelze dopustit takové ne t stí. Nep átel m se nesmí dovolit, aby ti nasadili chomout, aby ídili v z a ty abys táhla káru v tu stranu, kam cht jí cizí vládci, my si to v ak nep ejeme. 6 A k tomu, kdo se nenechal pou it t mito slovy, p ijde samotná veliká ala s Karnou. I ude í nebeský hrom. Aby takového srazil k zemi a on se ji více nezvedl. 7 Na imi vládci jsou jenom Chors a Perun, Jar, Kupala, Lada, Da bog. A kdykoli p icházel Kupala s v ncem uvitým z v tví zelených, kv t a plod , spo ívajícím na Jeho hlav , ihned jsme museli uhán t na koních daleko podél eky N pry k Rusi. I nemysleli jsme na svou smrt, a ili jsme sv j ivot na p ekrásných polích.

8 Bije k ídly Matka Sva - Sláva a íká, abychom li do bitvy. A musíme jít do cizích zemí. A na hostinu av ak nikoli proto, abychom tam jedli chléb hutným sádlem, ale abychom spali na vlhké zemi a jedli zelenou trávu, dokud nebude Rus svobodná a silná.

4. Na im prarodi m pomáhali Keltové Ilyrové (I. st. n. 1.), kdy táhli na eky a Dasun

1 Osi ela na e m sta, a nejstar í mu i na eho rodu ji

nevolí nové sta e iny, aby se ujímali vlády. A nestojí za to ani o tom mluvit. A plýtvat silami na ne ekané starosti. A trápit se a prolévat kv li tomu slzy. 2 I bila k ídly Matka Sva - Sláva. Tím nám v tila t ké asy

sucho a dobyt í mor. A my jsme tomu v ili, proto e to vy kli praotcové, kterým pomáhali Keltové10. A tak jsme p icházeli za Kelty a oni nám po sto let poskytovali pomoc. Stejn jako Ilyrové, nebo Ilyrové jsou s námi sp ízn ni. A tak Rod Ro ani nás choval v otcovském srdci a chránil p ed nep áteli, které jsme nyní porazili. 3 A tak jsme prosili Bohy

na e ochránce. I stane se tak, nebo Jasu stojí p i nás.

5. Markomanská válka (rok 160 n. l.). Války s pohany a kostobokými, odchod k Lech m (rok 50- 250 n. l.).

1 A tak pohané ode li na p ldenní stranu a zanechali nás samotné. A my jsme se vydali tam, kam se vydává skot a na i býci. I spat ili jsme,

kterak k nám letí veliké hejno pták . I létaly nad jídlem kavky a vrány, a bylo ve stepích hodn potravy, jeliko nás p epadlo plém kostobokých11. 2 I otev ely se mnohá rány a byla prolita krev. Ti náhle stínali svým nep átel m hlavy, a ty pak jedly vrány. 3 A tak se Stribové prohán jí po stepích, a bou e duní a neutichá a do p lnoci. Ta veliká bitva nebyla bezpe ná. Pohani a kostobocí se sve ep bili a prchali velice rozlíceni, aby kradli na e býky. A tak ten zápas trval dv st let. A na i p edkové se vydali k Lech m a tam se usadili sto let p ed Hermanarikovými Góty.

6. Válka s císa em Traianem (rok 97-105 n.l.)

1 P ipome me si, jak byli na imi p edky pora eni ím tí orlové poblí ústí Dunaje, kidy Traianus12

p epadl Doudleby. A tehdy zaúto ili na i otcové na legie a rozbili je. I stalo se to t i sta let p ed na ím Busem, a to musíme uchovávat v pam ti. 2 A nesmíme se podrobit Rurikovi, jako jsme se d íve nechali podrobit jinými. M li jsme vlastního kní ete a odvád li jsme mu poplatky, a tak ji budeme init prov dy. Ani ímané, ani Heléni nám vládnout nebudou! I tak tomu bude nav ky. 3 To Doudlebové o nás íkají, e jsme jejich brat i. A to je ryzí pravda, jeliko jsou stejného p vodu, jako my samotní. A my si dob e pamatujeme, jak Traianus utrp l porá ku od na ich p edk , a legioná i byli zajati, aby odpracovávali dan na na ich polích. 4 I pracovali na nás ímané deset let, a potom jsme je propustili 5 A ti ímané íkají, e jsme barba i! A na druhé stran op t ekové íkají, e jsme barba i! Tak tu máme dva dravce, kte í si brousí zuby na na e zem . Av ak tato zem je ta, kterou jsme dobyli me em, a tato zem je zkropena na í krví. 6 Tento Traianus byl p t set let p ed Góty13. A tak jsme si a do dne ního dne íkali, e ná boj nep estane, do konce na eho ivota. A my se postavíme za na e ivoty s me em v ruce. A to nám íká korouhev, a ta korouhev pochází od na ich

otc 14.

7. ímané p ijeli s vozy v elezné zbroji. Války s eky a ímany (I.-IX. st. n. l.)

1 A tu ímané p i pohledu na nás pojali nedobré úmysly. I p ijeli se svými vozy v elezné zbroji a p epadli nás. A proto jsme se jim dlouho bránili a zahán li je od na í zem . A ímané poznali, jak si ceníme vlastních ivot , a proto nás nechali na pokoji.

20

2 A v té dob si od nás usmyslili vybírat dan v Chorsuni ekové. A dlouho jsme se vzpírali na emu otroctví, a ten ukrutný boj a nesvár trval po t icet let, a potom nás nechali na pokoji. 3 A ekové tehdy nav tívili na e tr i t a ekli nám: Vym te své krávy za masti a st íbro, které pot ebují eny a d ti . 4 Tak jsme m nili pluhy za jejich potravu. Potom u nás ekové za ali hledat slabinu a pokou eli se od nás vybírat poplatky. Ale my jsme se jim nepoddali a nevzdali jsme se své zem , stejn jako jsme svou zemi neodevzdali Traianovým íman m. Jen aby síly Da bogových vnuk , kte í byli znepokojeni ozbrojenými nep áteli, nedo ly úhony od Obidy. 5 Stejn jako na i otcové, tak ani my dnes nezasluhujeme hany, neb jsme se bili me i na b ehu Modrého mo e s Góty, a tam jsme nad nimi zvít zili15. 6 Zní pochvalná píse z Mat iných úst. Matka je p ekrásný pták, který p inesl na im prap edk m do dom ohe , a také p ijímal beránka. 7 Nad Góty, na ím trápením, jsme zvít zili silou. A musíme do nep átel rubat a zostouzet je jak ne isté psy. 8 Pohle , m j lide, jak jsme u et ili jiné národy. A nechybili jsme, kdy jsme se poté, co utr ili rány, nesp chali p estrojiti. Sami jsme vyhán li nep átele a tak se vyst íhali ne t stím a ná ivot se zm nil, proto e jsme sami bojovali za sto m st a neopou t li je. I postihla nás p et ká porá ka. Ale i kdy jsme museli tisíc p t set let p ekonávat mnohé bitvy a sváry, p eci jsme z stali na ivu díky sve eposti a ob tavosti jinoch a vojev dc . 9 I vznesli jsme prosby k Jasuni, a Indra kri el za námi, stejn jako krá el za na imi otci na ímany v Traianov zemi. A nic by se nestalo, kdyby na tu zem vedli na e bojovníky Varjagové, nebo jsme je mohli vésti i my samotní. 10 O tisíc let jsme odrá eli ímany a Góty. A na antskou Suru, která byla s námi, nikdy nezapomeneme...

8. Matka Sva p je slávu bojovník m, kte í padli Ríman nedaleko Dunaje vedle Traianova valu10

1 I v d li jsme, e se ruský národ musí shroma ovat v desatera, a desatera ve sta, aby p epadl nep átele setnul jim hlavy. A pak ti zlí padnou k zemi, dravá zv , po tom, co je po ere, zdechne. 2 Tekou po Rusi veliké eky, a zur í mnoho vod, a zpívají o tom, co se událo velmi dávno. O t ch bojarech, kte í se nebáli jít ke Gótským polím, a po mnoho let bojovali za ruskou svobodu, o t ch, kte í ne et ili ni eho, dokonce ani svého ivota, tak o t ch hovo í Beregi a.

3 I bije k ídly Matka Sva - Sláva, a zpívá t m po-tomk m, kte í nepodlehli ani ek m, ani Varjag m, a zpívá ten Pták bojovník m borusínským, kte í padli rukou íman podél Dunaje vedle Traianova valu. 4 A ti polo ili své ivoty na p ímé cest k tryzn . A Stribogovi vnuci se nad nimi veselí, a na podzim je oplakávají, a za studených zim nad nimi na íkají na ob tních schodech. A dívenky - holubi ky íkají, e padli d stojn a nep enechali svou zemi nep átel m, nýbr svým syn m. A tak my jsme jejich potomci, a nenecháme se p ipravit o svou zemi, nedáme ji ani Varjag m, ani ek m. 5 A tu k nám p i la Rudá Zora, jak dobrá ena, a dala nám mléko, aby se zdvojnásobila na e tvrdost a síla. Nebo Zora zv stuje východ Slunce. A také jsme sly eli, jak jede tryskem posel na koni k slunce západu, aby poslal Zlatý lun k noci, aby byl Zlatý lun ta en krotkými Voli po modré stepi. 6 A tam se Slunce ulo í na noc k spánku. A kdy se ji

den chýlí k ve eru, objevuje se druhý jezdec ten praví Slunci, e V z i Voli jsou p ipraveni o ekávají Je na Mlé né dráze, a e se Zora rozlila po stepi, a zavolala Matka, aby si Sva pospí ila ...

9. P i la Rudá Zora. ekové íkají zlé v ci, av ak my dobyli Slávu.

1 A tu p i la Rudá Zora, navlékajíc na sv j háv drahokamy. A my jsme ji srde n vítali

jako Rusi i, a nikoli jako ekové, kte í neznají na e Bohy a p i své nev domosti íkají zlé v ci. 2 Ale my jsme si vydobyli Slávu

a tu slávu jsme osv d ili na nep átelském eleze, kdy jsme na nep átele úto ili me i, které je t stále z stávaly m d né. A v ude se roznesla ta sláva. A Alani, jedoucí tryskem na koních, se zastavili, a potom v ude Rusech vykládali: Oni by neza ali zabíjet, kdyby to to nebylo nutné, nebo ti Rusové jsou stepními bojovníky. Av ak ekové bojují kv li své ádostivosti. A nedávají chléb tak jako ekové,

kte í beu, av ak sami se na dávající ve skrytu du e zlobí . A tu slávu hlásají orli do v ech stran, nebo Rusi i jsou svobodní a silní ve stepích.

21

ást t etí BUSOVY ASY

Busova v tba

1. el, e zapomínáme na hrdinství n kdej ích dob O Pravi, Javi a Navi.

1 koda, e zapomínáme na hrdinství n kdej ích as

a ubíráme se neznámo kam. A tak se díváme zp t a mluvíme, jako bychom se styd li poznávat Nav

Sv t p ízrak , Prav

Pravdu a Jav

Jsoucno, a stydíme se poznávat a chápat ob stránky svého Bytí1. 2 A tak nám Da bog stvo il toto Vejce2, v n m nám zá í sv tlo hv zd. A do tohoto nezm rného prostou Da bog zav sil na i zemi, aby se tam dr ela. A tak nám du e prap edk zá í z Irije v podob hv zd ... 3 Av ak ekové p epadávají Rus a páchají zlo ve jménu svých Boh . A my u sami ani nevíme, kam bychom m li utéci a co si po ít. Nebo nám není známo, co je p edur eno Da bogem v Pravi. 4 A jeliko se ta bitva odehrává v Javi, která tvo í ná ivot, pak jestli e se od Javi vzdálíme, nastane smrt. Jav je to probíhající, plynoucí, to, co stvo ila Prav. Nav je v ak po ní, i p ed ní je Nav. A v Pravi je Jav. 5 Byli jsme pou eni starou (moudrostí), zasv tili jsme tomu své du e. A práv to nám pat í, nebo to pochází od Boh . A tak na Koledu ob tujeme Boh m. A hle, zpozorovali jsme v sob jejich sílu, a to je Bo í dar, ale my jsme o to ne ádali, nebo to by bylo marné. 6 A tak na nás z Irie hledí o i prap edk . A plá e tam elja, a praví, e jsme nedbali Pravi, Navi, a Javi Nedbali jsme na to a tropili si z pravdy posm ch A nejsme hodni být Da bogovými vnuky. Nebo jen tehdy, budeme-li se modlit k Boh m, maajíce své du e i t la istá, nás eká ivot s na imi praotci, splynuv i s Bohy v jedinou Pravdu. Pouze tak budeme Da bogovými vnuky. 7 Prohlédni, Rusi i, OUM3!

OUM

Veliký a Bo ský! On Jediný je s nám!

A k N mu se modlete a Jeho op vujte

spole n s Bohy

8 Ná ivot je pomíjivý, my samotní

také. A budeme muset pracovat jako na i kon , ít na zemi s telaty a ovcemi, s na ím skotem, prchajíce p ed nep áteli na sever4.

Kapitola I.

Bus B lojar

1. Narození Buse B lojara podle Bojanova hymnu Zlatogorových písní (20. dubna r. 295 n. l.). Váno níí hv zda a p íchod mág .

1 Zah m l hlas Rusa, jeho vedl samotný kní e Starý Bus

Bojan v otec. O tom, jak se Bus, otec mladého volchva - mudrce, bil, srá eje k zemi nep átele, vypráv l Zlatogor. 2 P kné jsou Zlatogorovy hymny! Skute n krásné! Zpíval, jak v hloubi Svargy pro kní ete Buse (p i jeho narození) stoupala ona igir-ugor, Zelená Hv zda. A p i pohledu na nebeskou osu Plejády, ty icet kouzelník uz elo, e me Jara Buse se proslaví a ke Kyjevu!

2. Starý Bus hovo il o tom, jak krá et Cestou Pravdy r. 295-368 n.l.)

1 Mu Spravedlivý vystoupil na kazatelnu a hovo il o tom, jak krá et Cestou Pravdy. A slova jeho se shodovala s iny. A o n m, o Starém Busovi, se íkalo, e konal ob ady a byl lepý, stejn jako na i

p edkové. A mluvili o Busovi, jako o Pobudovi. A podobn byla i Busova Doba velmi oslavována1. 2 A v t ch dobách m li na i kn í starost o Védy. Pravili, e nám je nikdo nesmí ukrást, máme-li své Berend je a Bojana. A proto dnes dokonce i naprostí nevzd lanci v dí v echno o tom, odkud pocházíme... 3 Ejhle Zora nám svítí, a p ichází k nám Jitro, a tak máme Posla, který jede na koni tryskem po Svarze. I p li jsme chválu a slávu Boh m.

3. O rodu B lojar , z n j po el Bus B lojar

1 A tu k nám p icházeli Berend jové a íkali, e se jim d jí veliká p íko í od Jág , kte í p i li ve stopách Hun . 2 A tak jim B lojar ekl, aby po kali. I vydal se za tamt mi, a p i el k nim neo ekávan s p ti tisíci. I bil Jágy, a rozehnal je na v echny strany, jak prostoduché. I vzali jsme jim krávy a býky, a osvobodili jsme na e dcery, jinochy a starce. A my, Rusi i, jsme byli hrdi na svou výpravu a stáli jsme jeden p i druhém. A bili se a do smrti spravedlivých. 2 A mu z B lojarova rodu p echázel na onu stranu eky Ra a varoval tam si ské kupce, putující k

Frýg m, proto e Hunové íhali na svém ostrov na hosty - kupce a tam je obírali.

22

4 A to bylo p l století p ed Aldarichem2. A je t d íve, za dávných dob, byl B lojar v rod silný. A p ed Huny se obchodníci schovávali za B lojarovy mu e. I ekli jim, e jim dají st íbro a dva kon zlata, kdy tudy budou provedeni a vyhnou se hunskému nebezpe í, a projdou kolem Gót , kte í jsou v bitv stejn krutí, a dojdou tak a k ece N p e. I jejich kní ata jsou nepoctivá, nadvakrát vybírají poplatky. 3 Kv li tomu se si tí kupci, kte í k nám proudili ze v ech stran, vrátili do Si ské zem 3, aby se ji nikdy více nevrátili.

4. Busova Roxola se zrodila po vít zství nad Huny u eky N pry

1 A tak nás Hunové obírali, a pálili (na e nivy), a my jsme p ed nimi prchali. I brali nás na práci, abychom sbírali snopy pro cizáky. 2 (A p estalo to) po tom, co se odehrála bitva u eky N pry. Nebo my jsme kmeny Rusi ! A my

(Rusi, Borusíni, Suren ané, Antové... ) a Kostobocí jsme tehdy vytvo ili Roxola . 3 Tak bylo, a tak bude. A Rus bude ochra ována, nikdy tomu nebude jinak! A Marmara, který je na ím ne t stím

se neodvá íme velebiti a být odpadlíky. 4 A jménem na eho rodu to Pobud (Bus) v em Borus m (a Rus m p ikázal).

5. Po Hunech dorazil dal í nep ítel Hermanarik, potom pohané. Bus dal povel a my jsme je vzali zte í. B lobog stanul v ele na ich vojsk a jízdy.

1 A tak po Hunech na nás ze severu zaúto il jiný nep ítel

Hermanarik. Byl vnukem Otorikových vnuk . 2 I posílal na nás své bojovníky s rohy na elech. I vyzývají nás nep átelé, abychom na n zaúto ili. Ale my neza neme bojovat na obou polích, v dy jak Hunové, tak i Góti jsou na imi nep áteli, a my nem eme mezi nimi rozhodnout, kdo z nich je na ím úhlavním nep ítelem. 3 A tu na nás p itáhli pohané z Tanaisu a Tamatarchy se silnou jízdou a bezpo tem bojovník . I valila se na nás myriáda za myriádou4

a to vojsko se na nás nep estávalo hrnout. I nem li jsme jiného ku pomoci, ne Buse. 4 Bus nám zavelel

a na e síly se zdesateronásobily, my jsme proti nim vyrazili. To B lobog stanul v ele na eho vojska a jízdy. A tu jsme spat ili kouzelnice p ebývající v lesích, jak p i ly k vojsku chopily se me . I vid li jsme kouzelníky, kte í konali veliké zázraky. Vid li jsme, kterak z hrsti pozemského prachu, který

pozdvihli k nebi, povstávají Svarogovi bojovníci. A vyrá ejí proti nep átel m a srá ejí je do hrobu. A vtom jsme spat ili, jak k nám letí veliký pták. 5 Tu se vrhá na nep átele Matka Sva, bije k ídly a volá na nás, abychom se postavili za svou zemi a bili se za ohni t na eho národa, nebo jsme Rusi i. 6 Chystejte se a vyrá ejte do útoku, brat i na i kmen za kmenem, rod za rodem! A bojujte s nep áteli na na í zemi, která pat í nám a nikdy nikomu jinému. Rad ji tu zem ete, ale neobracejte se zp t! A nic vás nezastra í, a nic se vám nestane, proto e jste ve Svarogových rukou. A On vás povede ka di ký den do mnoha boj a bitev! 7 A poka dé, kdy na nás zaúto il nep ítel, v dy jsme se sami chopili svých me a dobývali vít zství.

BH. Bojan v hymnus. Hymnus Bojana5, syna Buse B lojara, na po est vít zství bojovník sjednocených rod v ele s kní etem Slovenem (do r. 368) nad Hermanarikem.

HYMNUS SLU EBNÍKA BO ÍHO BOJANA V novaný Starému i Mladému Slovenovi,

zem elému i ivému, a Zlatogorovi

Svarogovu kn zi

V hodovních síních pijící med rody kní ete Starého Slovena,

vy, kte í jste vyhnali lítou mhu od eky N pry, poslechn te si Bojanovu píse !

Bu me syny svých otc !

Pozvaly nás zmírající rody

my osedlali kon a tryskem se p ihnali, adíce se po bok kní ete.

Bojanovy o i vidí pravdu!

Tys stanul v ele na ich voj , kní e! V ele vojsk proti nezvaným Gót m!

Kdo t doprovázel coby sluha? Bojan

mladý podkoní.

Tys promluvil, kní e, k Radimi m: Ho-o-oj-ja!

Kimbr m, Dregovi m a Zem gal m, aby povolali své syny do boje.

Bojan zazpíval hymny - i vyrazily do útoku stovky voj !

Mágové p i li, nu pohle , jejich ko eny sahají a k Rusovi,

Stejn jako rám pot ebuje pa i

kní e pot ebuje ony mu e.

Kní e ná Sloven svými zraky zá í

23

tak v lét Slunko p ipaluje!

V kol n j kmeti

bojovníci lítí

bílé jsou B lojarovy m síce! Kdy spat í Bojan kní ete Slovena srdce se mu chv je, jak listoví stromu,

zraky zastírají mraky!

O, zem golové, k Vám zazpívám! Darmo jste mne krmili a napájeli

I zah m l hlas Rusa, kterého vedl samotný kní e starý Bus

Bojan v otec.

O Busovi otci mladého mudrce, O tom, jak bil se, srá eje k zemi nep átele,

p l mudrc Zlatogor. Jste skute n nádherné, Zlatogorovy hymny!

Zpíval, jak let la igir-hv zda zahalená ohn m coby drak,

vyza ujíc Zelené Sv tlo. A ty icet mág

kouzelník , do Plejád hledíce, uz elo,

se me Jara Buse proslaví a ke Kyjevu!

A jak Zlatorog op voval otce ver i starých bylin,

tak i já, Bojan, nyní zpívám a p ji slávu tomu

koho miluji.

Pravil Hermanarik:

O-ho-hó! Mé voje uz í veliké vody,

bohy Kimmeri a mágy! My ty Kimmerie a mágy vy eneme! Ale nebyli to Varjagové - Jasuni.

A ná v dce vyhnal ost ím me cizáky

hosty!

O, starý Slovene, odm uj podle zásluh

dej podíl tomu, kdo je sm lý! O, Bojane, nabu op t síly!

Komu jsi zap l píse - ten budi asten! A tak: Velesovu soudu nelze uniknout!

A Slovenovu slávu nelze sní it. A Bojanovým me em je jasný jazyk.

I p ipíjíme památce mudrce Zlatogora! To vzpomínka na Árje, a hymnus na Skyta!

Rozsévej na tryzn helmice plné zlata!

6. Porazili jsme Hermanarika. Amal Vend uk i oval Boha Buse a sedmdesát kní at6 (21. b ezna roku 368).

1 I byla pora ena Roxola Hermanarikovými Góty. A on si vzal enu z na eho rodu a zabil ji. A tehdy na i ná elníci podnikli proti n mu výpravu a Hermanarika porazili.

2 Ale potom byla Rus znovu pora ena. A B h Bus a sedmdesát jiných kní at bylo p ibito na k í . A tento Amal Vend vyvolal na Rusi veliké pokoje. A tehdy Sloven7 shromá dil Rus a stanul v jejím ele. A pro tentokrát byli Gótové pora eni. 3 A nedovolili jsme Zelje, aby se tu rozpínala. A po zim nastalo léto, a po smutku radost. A ná D d Da bog vítal bojovníky

mnoho na ich otc , kte í

dobyli vít zství. A nebylo na na í cest mnoho ne t stí a strázní, a tak se zem gótská stala na í. A tak tomu bude nav ky v k . 4 A ruské kmeny se za aly usidlovat ve m stech, která byla d íve gótská, a za aly vést nekone né boje proti ek m a jiným p átel m. A tam se Rus bila n jaký as. I padlo tam noho bojovník , kte í úto ili a Rus od ek . A my jsme sídlili podél Donu a Donce, potom jsme li k Dn pru Dunaji, a tam jsme vedli poklidný ivot.

BP. Nápis na pomníku kní ete Busa

O-om! Bo e! Om! O-om chaje! O- om chaje O- om chaje! O-om chaje! O- om chaje! Pobud! O-om chaje! Pobud! Sar! V te! Sar Jar Bus Bo í Bus! Bus

Pobud Rusi Bo í! Bo e Bus! Jar Bus!

5875, 31. luten

(21. b ezna 368 n. l.).

24

Kapitola II.

Hermanarikovy války

1. Hermanarikovo ta ení proti nám

1 Od as Árje, který je spole ným otcem nás a Borus , se od eky Ra a po N pru a Karpatské hory rozprostírala veliká í e a v ele rod stáli nejstar í p íslu níci rodu, sta e inové a v e. Ka dý rod si zvolil jednoho sta e inu, který se stával vládcem. A kdy jsme se vydali k ho e1, zvolili jsme si tam kní ete, vojvodu

ná elníka lidu, aby bojoval s nep ítelem na Perunovu po est. 2 A tehdy nám Da bog op t p isp chal na pomoc! Tak se ta zem stala Ruskou zemí díky Rus m a Borus m. A tak Rusové bojovali, a ta veliká nep etr itá bitva probíhala bez ustání. A byli jsme su ováni mnohými prudkými boji, av ak tlak nep átel byl v té dob jednou prov dy rozdrcen. A stejn tomu bylo i s ímany a Góty. 3 A tu proti nám podnikl ta ení Hermanarik zaúto il na nás. A tak jsme byli srovnáni se zemí, kdy jsme se bili. A kv li Románc m a Gót m jsme tleli a ho eli mezi dv ma ohni. A tu na nás dolehlo veliké ne t stí, a na e úroda lehla popelem, nezbylo jediné vsi, kde by nez stal ne dým a spáleni t . 4 V tom k nám p ilet l Bo ský Pták a pravil:

Jd te na p lno ní stranu a p epadn te je, kdy blí í k na im vsím a pastvinám. 5 A tak jsme u inili

ode li jsme na p lno ní stranu a zaúto ili na n . A v té e i jsme je porazili. A tak jsme se k nim dostali a rozbili tábor u eky Dunaj. A tam proti nám za ali bojovat ímané, a bili se urputn . Vtom nás n kte í z nich cht li rychle srazit na kolena

ale místo toho byli na kolena sra eni sami. I byl tu bezpo et pora ených bojovník . Napadlo mnoho sn hu. Na e lidi, kte í z stali u eky a o v echno p i li, trápil hlad. Tehdy jsme hodn zkusili, ne jsme získali nezávislost... 6 Tak po stu dvaceti letech vál ení ode li Gótové, vyt s ováni Huny a Berend ji, na p lno ní stranu a usadili se mezi ekou Ra a Dvinou a to byl jejich konec. 7 Hermanarik a Hularach je odvedli do nových zemí, nebo Hunové s Berend ji p ivedli do tamního kraje své býky. Bylo tam mnoho koní a býk , írná tráva, ivá voda. A vtom Hularach p ivedl nové své posily a odrazil hlavní síly Hun , a zaúto il proti nám s mnoha bojovníky. 8 A tu byli na i otcové na koních p ipraveni utkat se nimi. I trvala ta ukrutná e t icet dní. A Rusové pustili Góty do svých zemí. A nám nastaly zlé asy. 9 Z jihu, od Dunaje nás p epadli ímané, rovn od jihu ekové, a Gótové od severu a z jihu. A

tehdy se páchalo p eukrutné zlo. A ímané byli ve m stech dunajských, a ta proti nim bojovala. A tam se odehrála veliká a dlouhá bitva, z ní se neradovali ani Bohové, ani lidé. 10 A tak nám nezbývalo nic jiného, ne si zvolit mezi vojev dci kní ete, který by vládl od Ovsen do Ovsen , a kterému bychom odvád li dan od obyvatelstva. 11 A za starých as jsme vodili svá stáda a obd lávali p du. A tak to chodilo po sto padesát let, a ka di ký den jsme svád li nelítostný boj Huny. I zaúto ili na n Berend jové. A ti m li kní ete Asen , a ten byl p emoudrý2, byl zadob e s Rusy a byl na ím p ítelem. 12 Berend jové postupovali pozvolna. A tu (dorazili) Hunové, kte í jsou zlod ji. A boj s nimi byl p et ký a trval sto let. I z stali Hunové na gótské zemi.

2. O odchodu k Lech m. Hermanarik si p ipíjel vínem na p átelství, aby se pak stal na ím nep ítelem.

1 A na i p edkové se vydali k Lech m a tam se usadili sto let p ed Hermanarikovými Góty. A ti tak proti nám pojali zá , a tu do lo k velikému boji, a Gótové byli vytla eni a zahnáni k Donci a Donu. 2 A Hermanarik si s námi p ipíjel vínem na p átelství po na ich vojvodech. A tak byl stvrzen nový ivot. 3 Ná p ítel tedy pil krev a víno, a po tom v em jednoho léta na nás zaúto il s me em v ruce. A tenkrát Bolorev navrhnul, abychom si na Góty po kali, i u inili jsme tak, jak on ekl, a n jakou dobu jsme tak dr eli strá . 4 Tak bylo rozhodnuto, e je dobré stát po boku vojev dce. A bít se tak za na e ivoty elezem na ich otc . A tak na e síla spo ívá v kole-kruhu3 a v koních. A tak jsme to ud lali, a byl klid. 5 Za Hermanarikových dob li Gótové na sever, potom se vydali proti nám a rozsekali nás. A my jsme se nebili, a nem li jsme bojovníky, i d ly se zlé v ci, a Rus padla. A vládli nám nep átelé. A páchali zlo. 6 Av ak Rusové musejí být volní. A my jsme ili takto. I za ali jsme se bít s Góty za svou svobodu. I ubránili jsme zem Roxolan p ed Huny. A z les vyrazilo mnoho lidu k Voron ci. I vrhli jsme proti Gót m ve keré síly a porazili jsme je!

3. Hemranarik p i el od severu

a tak musíme bránit své zem

1 A tak nás Hermanarik p epadl od severu, a my jsme museli bránit své zem , a také proti n mu úto it, nebo gótská zem je na e. B lohorové

25

(Kavkazané) ji seli a posévali svými kostmi a polévali svou krví

a proto je na e.

2 A vtom o nás zpívá Pták Matka Sva a v tí nám slávu: jak nám samotným, tak i na im me m. A my jsme vyrazili na Svaté pole a p emohli p lno ní nep átele, a odrazili nep átele p ldenní. I vyrazili jsme proti nep átel m a setkali se s nimi, do ela Rusi se postavili Gromi ové, proto e jsme syny na eho Otce Peruna a Da bogovi vnuci. 3 A tak nám Svarog ukázal, kam odtáhli Heléni a Hermanarik. A onen Hermanarik ode el na sever, a Heléni na jih. A tak jsme získali na i zem nazpátek a slou ili ji dohromady, a neodvád li jsme na e syny, nebo cena na ich syn je nevy íslitelná. 4 A tak p ichází do na ich stepí veliké mno ství jiných kmen , a my nemusíme být pokorní, a nemusíme ádat o pomoc, nebo tu máme ve svých rukou a na konci me , a jimi rubáme na e nep átele. 5 A to nám zpívá Pták Matka Sva, abychom pozvedli své me e na svou obranu. A Matka bije k ídly o zem, a pozvedá prach ku Svarze. A na této zemi jsou nep átelé, a Ona je bije, a bojuje za nás. A my jsme je porazili, jak Ona nám velela svým pok ikem, nebo Její k ik byl v na em srdci. A my jsme v d li, jak pít surju, a li jsme do bitvy, a tam jsme dostávali jiný nápoj, stvo ený Bohy. A ten pro nás bude jak ivá voda v poslední hodinu veliké tryzny, které se dostane ka dému, kdo polo il ivot za vlast. 6 A tu na nás Svaro i hledí od své kouzelné Svargy a, vida na e vojska, p epo ítává je. A nesta í-li mu k po ítání prsty na rukou, pak po ítá na prstech u nohou. A tak se ná praotec dovídá, e máme velikou sílu a na i nep átelé nás nemohou p emoci. 7 A tak jsme na n zaúto ili a po kali si, dokud ne padnou k zemi a neum ou Ma iným p i in ním. A Mar si je vezme! 8 A tak jsme si íkali ve svých srdcích, e se nevrátíme ke svým ohni tím, dokud je t nep átelé slídí v kol nás, dokud se nevrhneme svými t ly na nep átele, dokud nám je t nep átelé odnímají na e zem . I íkáme si, e nad námi Bohové nep estávají bdít. A ihned, pro Své První Syny, k sob berou i jejich d ti, proto e my se ke svým nep átel m neobracíme zády. 9 A tak jsme nabírali do svých otev ených ran zem, abychom ji udr eli a do hodiny smrti a uz eli Maru. A aby se nás Mara vzdávala se slovy:

Nem la jsem dost sil a proto jsem nep emohla ruské reky. 11 A pak tedy sláva stoupala ke Svarze. A tam ekli Bohové:

Rusi i, jste state ní, a va e místo je vedle Boha války Peruna a Va eho otce

Da boga .

4. Hermanarik ustoupil za Malou Kalku. P ichází k nám Svjata.

1 To bije k ídly Pták Matka Sva, kdy na nás Germáni op t pochodují. A nep átelé mají na elech rohy, a tak na nás táhnou a úto í na nás. A tak se rozlévá po na em kraji veliký zármutek podoben stepnímu dýmu, který vidíme, jak stoupá ku Svarze. 2 Kdy nad námi plá e ala a Matka Sva volá na Nejvy ího, který posílá vítr les m a ohe na im ohni tím, pak On p ichází na pomoc a spolu s Ním se na i otcové bijí s nep áteli. 3 A tak Hermanarik ustoupil. A Gótové ode li za Malou Kalku a odtáhli k mo skému b ehu. A tak se zem osvobodila a k Donu a po onu stranu eky Donu. A práv Veliká Kalka je tou hranicí mezi námi a ostatními plemeny. A tam se Gótové bili po ty i sta let se svými nep áteli.

4 A tehdy jsme za ali osívat svou zemi, za ali jsme klidn orat zem pro Helény, obchodovat s nimi provád t vým nu dobytka, ko e in a sádla za st íbrné a zlaté mince a pití, a krmi v elikou. A ivot ná poté plynul poklidn a mírn .

5 A tu nás Góti p epadli je t jednou. A trval ten nesvár deset let. A my jsme na i zem udr eli. Také se na nás sypaly nadávky od nep átel, kdy se vyhýbali Svjat m4. Ti Svjatové k nám p icházejí. A první Svjato je Koleda, a dal í jsou Jar a ervená hora, Veliký a Malý Ovse ové. A jdou ti Svjatové, jak mu i, od m sta k vesnici ohni anské, a s tím na zem p echází mír od nás k jiným, a od jiných k nám. 6 Splývejte spolu navzájem a jd te, brat i na i, kmen s kmenem, rod s rodem! A bijte se za sebe na na ich zemích, které pat í nám a nikdy nikomu jinému! Nebo my jsme Rusi i, velebící své Bohy na imi písn mi a tanci, a hrami, a na im p edstavením, které po ádáme na Jejich po est. 7 A tu jsme si posedali na zem a za ali p ikládat prach na své rány a p chovat ho tam. A po smrti jsme stanuli p ed Marmorou, která nám ekla:

Nebudu vinit toho, kdo je napln n prstí, a koho od ní nemohu odd lit. 8 A Bohové, kte í tam byli p ítomni, promlouvali po ní takto:

Proto jsi Rusi a z stane jím, e jsi nabral prs do svých ran a p inesl ji do Navi. 9 V t ch dobách, dokud byla volena kní ata, bylo mnoho ná elník a kní at. A o v ech t ch panovnících rozhodovali prostí mu íci na v e. A rozhodovalo se takto: Zemi orejte pro sebe, a kní e nech podle vlastního uvá ení brání lid.

A tak ka dého dne dostával od svých lidí chléb a stravu, a v e, eho je zapot ebí k ivotu. Nyní ov em jiná kní ata vybírají dan , a moc p edávají svým syn m, z otce na syna a dokonce a na pravnuka.

26

Kapitola III.

Po Busovi

1. Jakmile nás opustil Bus, okam it nás p epadli ekové. Po átek nového Svarogova Dne (Zlých as ) se podobá po átku Jarovy a Kry ovy doby1.

1 Busova Rus byla rozbita nep átelskou rukou. A v tu dobu byly páchány hanebné iny. A dal í kní e ji nemohl posílat své syny do bitvy, nebo se podrobil nep átel m a opovrhoval sn mem. A to, o em rozhodlo v e, ji v té dob nebylo ve

vá nosti, jeliko jsme byli pora eni. A proto od nás vybírali dan . 2 A zdali práv proto nyní ne íkáme:

Musíme mít svá vlastní kní ata! Nesmí tomu býti jinak! A musíme se vydat v p ldenní stranu, abychom dobyli zem jak pro sebe, tak i pro na e d ti. 3 A tam na jihu, jakmile nás opustil Bus, p epadli nás ekové. I strhla se veliká bitva trvající n kolik m síc . Stokrát se Rus postavila zpátky na nohy stokrát byla pora ena od p lnoci k poledni. 4 A toté si za starých dob vytrp li na i praotcové proto je otec Jar odvedl do ruského Kraje, nebo kdyby z stali, zkusili by mnoho kv li asným mrak m. A tehdy jsme do li na zdej í místo a usídlili se tu coby Ohni ané na Ruské Zemi.

2. Souhrn událostí Uplynulého Svarogova Dne. Dvacet tisíc let, které byly p ed odchodem Buse B lojara2.

1 A tak minuly dv tmy

dvacet tisíc let. A po t ch dvaceti tisících letech p i li Varjagové a od ali zem Chazar m, na které jsme pracovali a jim jsme odvád li dan . 2 A il také národ, který byl s námi sp ízn ný, co byli Ilyrové, kte í ovládali od jednoho do dvou set kraj . Ná národ v ak p i el pozd ji z Ruské zem a usídlil se mezi Ilyry. A ti byli na imi bratry, a velmi se nám podobali. A v té dob se vál ilo proti Varjag m a oni nás chránili od zlého. 3 I svolali jsme v e. A v echna rozhodnutí p ijatá na v e, byla pova ována za zákon. Co v ak p ijato nebylo, to se nem lo uskute nit. Volili jsme kní ete od shromá d ní ke shromá d ní, a tak jsme ili a pomáhali jim, a tak to chodilo. 4 A hodn jsme toho um li, a d lali jsme v ohni tích hlin né nádobí, orali dobrou p du, a také jsme um li chovat skot, stejn jako na i otcové. 5 I zaúto ilo na nás zlé plém . I p epadlo nás, a my jsme byli donuceni skrýt se v lesích, a tam jsme ili

jako lovci a rybá i. A tam jsme se mohli uchránit p ed nebezpe ím. Tak jsme p e ili jednu tmu

deset tisíc let

a za ali jsme v ude stav t m sta a

ohni anské vesnice. 6 Po druhé tm

co je deset tisíc rok

nastala

veliká chladna3, a my jsme se vydali na p ldenní stranu, proto e tam jsou úrodná místa. A tam od nás brali ímané ná skot za cenu, s ní jsme souhlasili, a dr eli v i nám slovo. I vydali jsme se k ji ním zeleným pastvinám a m li jsme mnoho skotu .

3. Za átek Zlých as podobn jako za dob Árje, Jara a Jaruny (po átku B lojarovy doby). Po Busovi následoval bratrovra edný boj a byl Oglen a.

1 A tak vypukl mezi Rusy spor a bratrovra edný boj. A afa se postavila mezi n a spustila plá a ná ek. P eci bychom za ní ne li, v dy s ní jde ruku v ruce ne t stí a na e záhuba. A my se do káme té doby, kdy z ní nic nezbude. 2 Vzpome me na to, jak byl za otce Arje slovanský rod jednotný. A po otci rozd lili ná rod jeho t i synové na t i rody. A potom se Roxolané a Vendové rozd lili na dva národy. Stejné to bylo s Borusy, kte í se roz t pili na dv ásti. A proto je nás kolem deseti rod . A tak to bude pokra ovat, jestli se budeme donekone na d lit. V dy i ta Borus by mohla být jednotná a nikdy se nerozd lit, kdyby se ty rody a pokolení neza aly d lit. 3 A tenkrát nás p epadl nep ítel. A my jsme se mu museli bránit. Ale ekli jsme si, e se nebudeme rozhodovat tak, jak si to p áli otcové. A proto jsme prolévali desateronásobn více krve a hynuli jsme rukou malého nep ítele. M jme to na pam ti p etrvejme jako jeden rod a do konce. A pak se v t ch místech, kde je nás deset, objeví tisíce. 4 A v on ch letech vodil krávy po stepích jistý Oglen a4. A ten toho hodn vykládal o svých p edcích a sám sebe ctil více ne prap edky i otce Árje. A tím napáchal kody, a my ho nesmíme napodobovat a jít v jeho lép jích.

4. Brodnikové a Oglen a táhli po pádu Roxolan a odchodu Buse B lojara od Azovského mo e k Dn pru

1 Od mo ských b eh Gótského mo e jsme putovali k Dn pru. A nikde jsme nevid li jiné brodniky

ko ovníky, kte í by byli Rusy, ale vid li jsme kmeny, kterým se íkalo Hunové a pohani. My samotní jsme m li bojara Oglen u, který bojoval spolu s námi. 2 A velmi asto jsme odvád li poplatky, a od úsvitu k úsvitu jsme vid li zlo, které bylo pácháno na Rusi. I ekali jsme, kdy se dostaví dobro. Ale to

27

se nedostaví nikdy, pokud nesjednotíme své síly kone n nepochopíme jednu my lenku, kterou nám zv stuje hlas praotc . Naslouchejte mu ne i te proto nic jiného! A pak tedy p jdeme do na ich stepí bojovat za na e ivoty, nebo jsme kní ecí bojovníci, a nikoli n má dobyt ata, která ni eho nev dí.

5. B lorev p epadl Huny, a potom spolu s Sege ou zabil Hermanarikova syna a Hularikovy vojáky. Gótové ode li na sever, a potom v 6. století (za as Theudericha) se obrátili k jihu a dobyli Itálii.

1 Za on ch as táhli Gótové na sever. Byl tu Hermanarik, a ve stejnou dobu p itáhli Hunové. A tak lo po ád dokola. A tak jsme m li dva nep ítele na dvou r zných koncích na í zem . A B lorev m l p ed sebou p e t ký úkol a zapochyboval: proti komu zaúto it. A tu k n mu p ilet la Matka Sva ekla, e nejd ív musí p epadnout Huny. A nejd ív

porazit je a potom se obrátit na Góty. 2 I u inil, jak ekla, a porazil Huny. A kdy se obrátil na Góty, zabil Hermanarikova syna a Hularichovy bojovníky. 3 A do boje táhl rovn B lojar Sege a, který zabil Hermanarikova syna a Hularichovy bojovníky Voron ce. 4 Po Halarichovi Gótové byli na severu. A tam zmizeli. A vedl je Theoderich, a od té doby u o nich nic nevíme. 5 A to mu nám vypráv la o Gótech, kte í m li Theodericha: prý do li na sever a tam se u mudi obrátili na jih. Potom táhli na ím. A tam porá eli legie cizích bojovník . I vzali si od nich veliké poplatky. I vtrhli do jejich zemí, a onen Theoderich zabil Odoakera5, nebo Gótové se Boh m protiví, a Ti na n plivou.

6. Hularich zaúto il z p lno ní strany, a Hunové z p ldenní. Rus stvo ila Zemi Ant a Kyjevskou Skythii.

1 Kdysi u nás nebyli hosté z cizích kraj , a nyní dorazili a dotírají na nás. Tehdy jsme dokázali odrazit nep átele. A tak jsme je ka dý den odrá eli, vít zili nad t mi i nad on mi. 2 Nejprve jsme svolali pod korouhve na e vojev dce, kte í je t nebyli z en tilí, nýbr byli bojovníky... P icházeli ti vojáci na nám stí a íkali, e se to musí stát, a my musíme vytáhnout do boje

proti ek m, jak o tom rozhodlo v e. 3 I prosili jsme v Jasuni, a Indra el za námi, jako el a na imi otci na ímany v Traianov zemi. A

nic by se nestalo, kdyby Varjagové vedli na e bojovníky na tu zemi, nebo my sami jsme je také

mohli vést. 4 Tisíc let jsme odrá eli ímany a Góty. A na antskou Surju, která byla s námi, nikdy nezapomeneme, ani na to, jak se Gótové spojili s Huny proti nám. 5 A Hularik zaúto il z p lno ní strany, a Hunové z p ldenní. I zaplakala Roxola , Borusie, proto e Hunové se spojili s Góty, a jejich po et se ztrojnásobil. Na e se Rus vzepjala celou svou silou odrazila Huny, aby vytvo ila Kraj Ant a Kyjevskou Skythii. 6 A dodnes na e srdce krvácí pro ty bitvy. I chodili me od rána do ve era, a ronili jsme slzy nad na ím ivotním úd lem a byli jsme n mí. A v d li jsme, e nastane as, kdy budeme muset vytáhnout do

boje proti nep átel m, a to budou ekové nebo Hunové. A my je musíme p emoci a spoutat, teprve tehdy se zbavíme nep átel, kte í jsou ohavností p ed na imi zraky. 7 A tak za to Hularik pykal, a musíme donutit Chorsu , aby zaplatila za slzy na ich odvedených dcer syn , vzatých co by da . Ale ta platba nebude ani ve st íb e ani ve zlat , nebo je nutno stínat jim hlavy a rozsekat je na kousí ky!

7. Kdy padla Roxola , p i li jsme ke Kyjevu a ke Goluni (IV. st. n. l.)

1 A kdy po Gótské válce padla Roxola , opustili jsme ji a p itáhli ke Kyjevu a usídlili se v té zemi, kde jsme za ali bojovat se stepními nep áteli. A kde jsme se jim bránili. 2 A to bylo tisíc t i sta let po Kyjov v ku, t i sta let po ivot v Karpatech a tisíc let od zalo ení Kyjeva. Tehdy jedna ást lidu ode la ke Goluni z stala tam, druhá do la k m stu Kyjev. A ti prví

to jsou Roxolani, a ti druzí, to jsou ti, kte í uctívali sure , pásli dobytek a vodili svá stáda deset v k po na í zemi. 3 A ona Golu byla v hlasnou pevností a m la t i sta silných m st. A Kyjev-grad m l mén : deset m st na jihu, n kolik vesnic a to je v e. P ed tím byly v echny jejich rody ve stepích a sm ovaly na jihu obilí. A tam dávali ek m obilí vým nou za zlaté et zy, mince a náhrdelníky, které nosíme na svých íjích. A m nili jsme za ecké pivo a víno ovce, které jsme chovali. 4 A ti Rusové vybudovali na jihu silné m sto Suro , jaké by ekové nedokázali vybudovat, ale oni je zbo ili a cht li Rusi e pobít, a proto jsme proti nim úto ili a bo ili ecké vesnice. Ti Helénové jsou ov em nep áteli Roxolan a také nep áteli na ich Boh . V dy p ece v ecku se neuctívají Bohové, ale lidé vytesaní z kamene, podobní mu m. Zatímco na i Bohové jsou svaté obrazy. 5 A kdy jsme se bili s Góty, kte í si nasazovali na své hlavy volské a kravské rohy, a svá bedra halili

28

do k í, doufajíce, e tak Rusi e zastra í, tehdy jsme svlékali své nohavice a obna iv i svá t ísla, li jsme do boje, a p emáhali jsme je. A od t ch dob hodíme do bitev obna ení a vít zíme nad nimi, stejn jako nad eky, podobajícími se zhý kaným jeh at m. Ti se velmi brzy dostanou v Navi Jámovi6, který eká na svou ob spadlou na zem, aby pil její krev, a umrtvil, a vzal jí ivot.

Kapitola IV.

Kyjovy asy

1. Rusi i putovali od Bílé V e k Dn pru. Kyj upevnil Kyjev. Vydali jsme se k Dunaji. Sn movní vláda.

1 A to je na e ob . A uctívali jsme Osedn , jako otce svého. A íká se, e v t ch dobách jsme m li na Pontském b ehu i na Rusi m sta. 2 A tu se Rusi i vydali od Bílé V e. A p i li k zemím v Podn p í. A tam Kyj upevnil m sto Kyjev. I shromá dili se Po ané, Drev ané, Krivi i a Lechové vespolek na Rusi, a stali se z nich Rusi i. 3 A tudy vede na e Cesta. A tak jsme bojovali a nikdy se nestane, abychom se obrátili na út k. A Bohové nás hostili jako své d ti. A bojovníci li Cestou Pravdy, a my jsme li za Nimi. A tak jsme dobyli Don. A tu k nám p icválal jezdec a ekl nám, abychom li bojovat na Dunaj, nebo tam Vla i bojují proti na im, a ti jsou te práv pora eni. 4 A tak m ly za starých as mnohé rody své ná elníky, které volili sta e inové na v e. A m li jsme kní ete, který byl volen na sedmero kol

od Koledy do Koledy. A ka dému rodu vládl kouzelník, ob toval Boh m. A ka dý rod m l starého kouzelníka, který slou il pobo nost na Radogo ti. A v tom spo ívala Pravda. A vp edu stál Da bog, a tomu p iná el ob ti.

2. Za Kyjových as jsme byli tam, kde zapadá Slunce. Po výpravách k Dunaji, které podnikl Kyj, jsme ode li na východ, ke Kyjevu. Vy e p ichází na oblacích!

1 Za Kyjových as jsme byli tam, kde zapadá Slunce, a odtud jsme se vydali za Sluncem k ece N p e, kde Kyj opevnil m sto, a v n m p ebývaly r zné slovanské rody. A tam jsme se usídlili, zapalujíce ohn Dubu a Snopu, kte í jsou zárove Svarogem

na ím Prap edkem. 2 A tak, kdy ná rozum i odvaha zesílily, vydali jsme se ke Slunce východu, abychom se dívali z obou b eh eky. I usadili jsme se na tom míst , které nám ukázala Matka Sva, a Ona vybojovala oba b ehy k ídly, a také se té zem zmocnila a chránila ji p ed Dáky a Huny, a také ke Gót m obrátila Své st ely a nabrou ené me e... 3 A tehdy nás p epadl dal í nep ítel, který v té bitv pil krev na ich prap edk . A Kyj zamí il se svými vojsky proti nep átel m. I vid li jsme, jak se na n ze Svargy vrhli Perunovi vojíni a porazili je, a nep átelé prchali, ukazujíce nám svá záda.

29

4 A tu nás p epadlo plém pohan , a do lo k veliké bitv , a do ista v echno nám bylo uloupeno. A na i vojíni, vidouce to, pravili: 5 Na i Bohové na e nep átele vy enou, nebo Vy e se ji blí í na oblacích!

6 A On k nám promluvil takto: D ti, opev ujte svá m sta a pevnosti, abyste byli chrán ni p ed nep áteli! Nech je vá boj nelítostný a tvrdý! To Svarog Mne za vámi posílá, aby vás doprovázela nebeská síla napravo i nalevo! A dále vám vzkazuje, e opovrhujete Bohy a proto se ocitáte tvá í v tvá nep íteli.

3. Kyj vedl vedl Rusy, ek

echy, Choriv

Chorvaty (ve 2. tis. p . n. 1.). Znovu se objevil Kyj, který nám vládl t icet let (r. 430

460 n. 1.). Podpo il nás Attila . Války v Itálii, jednání s ímským pape em Lvem (r. 452 n. l.). Potom následovala kní ata Slaver, Veren a Sere en (r. 460 510 n. l.).

1 A tak krá el otec Árij p ed námi a Kyj vedl Rusy ek vedl své národy, a Choriv své Chorvaty, a

putovali do té zem , jeliko jsou sami Bo ími vnou aty. Nato ek a Choriv odtud ode li, a my jsme se usadili v Karpatských horách. A tam byla jiná m sta vybudovaná jinými kmeny, a m li jsme jiné soukmenovce a vlastnili veliké bohatství. 2 A tu nás p epadli nep átelé, a my jsme utíkali k m stu Kyjevu a a ke Goluni. A tam jsme se usadili, pálili své ohn sálající a ku Svarze a p iná eli ob ti na d kaz vd nosti Boh m. A tak tomu bylo. 3 A tu Kyj2 po t icetiletém panování na emu lidu zem el. A po n m následoval jeho syn Lebe an3, kterému se íkalo Slaver, a ten il dvacet let. Pak byl Veren z Velehradu, ten il také dvacet let. Poté Sere e , který se do il

deseti let. 4 A v té dob vít zil nad na imi nep áteli Attila4. A hnaly se na nás mraky udatných (Attilových bojovník ) od Sinji-Sinbiri5. A ti p epadali jak na e nep átele, tak i nás. 5 A vtom p i li do na ich stepí Gótové, aby tam páchali zlo. A tehdy byla na im praotc m dána chrabrost v boji o ivot. A stali se Slovany, nebo velebili Bohy. A tak pocházíme od Boh , jsme vnuky na eho Svaroga a Da boga. A tehdy jsme si vytrp li mnoho zla, a d íve jsrne m li sílu p evelikou, a bránili jsme se vpád m na ich nep á-tel Gót po dobu tém esti set let6. 6 A tu nás podpo ili Attilovi bojovníci a my jsme nep ítele porazili A tak jsme rozdrtili deset vládc

císa . A jejich pána a vládce Lva Velikého jsme zajali. 7 A kdy se state ní bojovníci p iblí ili k ímským hradbám, tu on

Pape Lev

za al chytra it: prý, Stvo itel neká e, aby se bojovalo: me e je lep í

zakopat, a v novat se rad ji vým n skopc a plod ; v ak to velí samotná Svarga.

7

4. Kyj se usadil v Kyjev . ek se vydal ke Slunce západu. Choriv odvedl své bojovníky. A Attilovi bojovníci jsou uprost ed. Konec sv ta p ijde pozd ji!

1 Tak si íkáme, e máme p ekrásnou korunu na í víry a nesmíme p ijmout cizí. 2 I ekl ná kní e:

Musíme se dát k vojsku Jasu , abychom na i zemi ubránili p ed nep átelskými vpády. A Konec sv ta nastane pozd ji! A dojde k tomu tak, e svou nu získáme ve stepi Matky Slunce-Sva. 3 I rozprost ely se na e voje coby k ídla na dv strany. A Attilovi bojovníci byli uprost ed. On sám stál v ele Jasu , a po obou stranách bojovali Slované, kte í v on ch dnech nelitovali svých hlava ne et ili jich. 4 A tehdy se ek vydal se svými bojovníky ke Slunce západu. I Choriv odvedl své bojovníky. A ást ekova rodu se v té dob usídlila s Rusy, a

také jejich zem se neodtrhla, a tak se spolu s nimi vytvo ila Roxola . 5 Samotný Kyj se usadil v Kyjev . A my jsme se mu podrobili, a za jeho panování se Rus sjednotila. Venedi se stali jinou silou, a nep ipojili se k Rusi. Av ak ta je na í matkou, a my samotní jsme jejími d tmi, a setrváme s ní a do konce.

5. Kyjovo ta ení proti Bulhar m. Kyj se zmocnil ruského m sta Golu . Upevn ní Roxolan .

1 A tu si kní e Kyj usmyslil, e podnikne ta ení proti Bulhar m8. A nejprve táhl s tím svým vojskem na sever, a po tom se vydal do Voron ce, jeliko tam byli bojovníci Polané, kte í byli v Attilov zajetí. 2 I zmocnil se t ch lidí a tak dobyl ruské m sto Gosu , po odchodu z donských zemí. Tak uchvátil tamní kraj a Rusi ové se tam usadili. Lebed v ak dlel poblí hory u m sta Kyjeva. A to byl rozumný lov k, a vládl jako z chrámu, a na tr i tích a

nám stích soudil d lný lid podle Mat ina ádu. 3 A tehdy Kyj odvedl své pluky od nep átel, a kam tí Bulha i se s ním nebili. A jeho rod se zmocnil t ch zemí a vod. A jeho v hlas se í il do v ech stran. A za al se bít s Góty a vyhnal ty lidi pry násilím. 4 A tak se ta zem stala na í od jednoho konce ke druhému. I byla Roxolaní. A darovali nám ji bohové. A my jsme ji bránili p ed nep áteli, a tak jsme ji udr eli pro sebe. A m sto Goly bylo veliké a bohaté. A tu nep átelé p icházeli k jeho hradbám zapalovali je. A tak zdi zachvátily

30

plameny, a my jsme museli tu na i pevnost bránit a dobývat vít zství, nebo jsme Rusi i. 5 A to je Vol ská zem. Kolem dokola ji obtéká

eka Ra. A to je zem na ich otc . A my jsme ji uchovali neporu enou, a ubránili jsme ji. A tu zem jsme kráp li rudou krví a proto bude na í na v ky v k .. A srdce na ich vojvod utr ila rány a na zem se inula krev, a to je ruská krev. A to je ta zem, kterou jsme zabrali. A vidíme to p ikázání za na ich dn , a musíme jít do t ch stepí, abychom je bránili. To je na e zem a Rusí ji z stane nav ky. I chránil I nás Perun svými st elami. I byla nám dána Jeho síla. A my vít zili nad nep áteli. A takto to chodilo po celý v k. 6 A ta vojna neutichala. A tak jsme v boji poznali svou sílu. I vydali jsme se tehdy ke Goluni a k Suro ské zemi. A tam je napravo Doudlebské mo e, a nalevo

Gótové. A p ímo na jihu byli Heléni, a my jsme s nimi obchodovali a bohatli. I na e síly se upevnily, kdy jsme se dali dohromady, nebo jsme provolávali hlasit chválu Boh m. A tam jsme ud lali Surju a p ipíjeli jsme jí na po est Boh , a usoudili, e to je dob e. A tam jsme obda ili tou stepí své rody a vytvo ila se Veliká Skythie. Ovce a krávy, v nich spo ívá na e síla, jsme vodili pást na travnatá luka a dokázali jsme je ubránit po dva v ky. 7 I tak to chodilo, e na e zem byly studené a my jsme nem li seno. A pro seno jsme putovali na jih do zelených trav a írných pastvin. Onen Attila a na i bojovníci jsou lidé studených zemí. A na í záhubou byli ekové, ale my se nesmíme vzdát zelených trav, t eba e jsou Heléni na imi nep áteli. A ty zelené louky jsme dobyli a vedli lítý boj po celé století, a oni nám necht li pomoci. 8 I rozhodli jsme se, e se za ty skutky pomstíme a odplatíme nep átel m, a nastane pravý as. A tak se na i otcové rozhodli, e tu zemi dobudou a vytla í ecko k mo i. I postavili jsme se jim v í silou, mu proti mu i a porazili je. A postoupili jsme dop edu a tu se strhla veliká bitva, a tu ekové za ali adonit o mír, abychom ukon ili boj. 9 A tak jsme dostali zelené pastviny a zem, a krmili sv j dobytek, a velebili Bohy.

6. Opustil nás Kyj

i dostavilo se ne t stí

1 A tak se p edkové za ali p ít o to, kdo by m l stanout v ele kmene. Kyj se odebral k zem elým otc m a praotc m. Kyj nás opustil

a dostavilo se ne t stí. A tu mezi Rusy zavládl veliký svár, a za ali bojovat za rozd lení, a rozd lili se. 2 A my jsme v d li o dvou krajích

jeden pat il Ved m, druhý Gót m. A tu k nám p i li Gótové, a ti Gótové zesílili, zatímco Venedi zeslábli. A kolem nás byli udové, a byla tam rovn Litva, ti si íkali Ilmové, a my jsme je nazývali Illmery9.

3 A tu za ali od svých zemí vyvíjet tlak ekové. my jsme na bitvu nem li dost sil, abychom vytvo ili kruh a shromá dili se na k ídlech. A ka dý nás byl sám za sebe a pokukoval po svých sousedech. 4 A víra nám chyb la proto, e mu i jdoucí do bitvy vracející se zp t, za ínali nadávat

za

Kyjových ta ení prý bylo lépe, za Kyje se ji p edem od ve era hovo ilo o vít zství. 5 A zpívali tehdy o vále ných ta eních svých otc , tom, e kdy byla Roxola sra ena na kolena V d sledku bitev s Góty a Huny, vytvo ila se Kyjevská Rus a Antije. A Gótové se toho zalekli ode li pry na sever.

31

ást tvrtá ZLÉ ASY

V tba

1. Nastanou Zlé asy. Pták Matka Sva proná el své v tby a bil nep átele. A ztracená Rus se po t ikráte dokázala op t vzchopit.

1 Praotcové shromá dili své d ti do kupy, a íkali jim, e nastanou Zlé asy. A proto jsme nejd íve ze v eho museli opev ovat m sta, a krom toho jsme nesm li (zapomínat na Bohy). 2 Ale za as Gót , nebo kdy p itáhli Varjagové, se za vrchního velitele volil Kní e. A tento vojev dce vedl jinochy do nemilosrdné e e ... 3 A tu se objevil Vparuna a vrhl se na nep átele. A hle, p ilet la k nám veliká Matka Sláva. A Matka proná ela proroctví, a bila svými k ídly na e nep átele. A ejhle, nep átelé za ali p ed námi prchat. (I zvít zili na i reci a kní ata, zvolená) prostými mu íky, aby se o nás starala. 4 (...) A tak Pták Matka Sva let l p ed na í jízdou. I vrhl se st emhlav dol a tloukl nep átele k ídly po hlavách. A to bylo t stí pro na i jízdu. A, pozbyv e rozumu, kosili jsme v té se i nep átelské iky. íkali jsme rovn , e chceme zvít zit a poní it na e nep átele. I museli jsme v onen den p iná et ob ti, a jak ovce (ob tní byli p ed námi nep átelé). 5 (...) A po t ikráte se vzchopila p emo ená Rus. my jsme se bili s Huny ve veliké bitv . A odrazili jsme je a k Si skému Kraji. A vzchopili jsme se tenkrát. A v té dávné bitv jsme zvít zili, a proto jsme m li travnaté stepi. 6 A znovu zavítala mnohá plemena do na ich stepí. mraky st el zast ely slunce. Ale Rus byla jednotná. A my jsme úp nliv prosili Svargu o Bo í pomoc. A pro in ení me nebylo sly et hlasy. (A zahynuli bychom, kdybychom) nebyli jednotní.

Kapitola I.

Zánik Svatojar

Ob i, Gótové a Hunové

1. Rus vznikala od severu po pádu Kyjeva a zániku Svatojar (r. 543 n. l.) P íchod chána Bajana.

1 My

jsme synové veliké Rusi, která se rodila od severu, jeliko jsme nem li jinou mo nost. Shromá dili jsme se v ilmerských lesích, kam p i la nevelká ást lidí z Kyjeva, nebo se v n m usídlili na i nep átelé

Góti, kte í jsou elmy, které ob sily Svatojary. A potom jsme spat ili jejich t la. 2 A tehdy ná B lojar Gordy a porazil Góty spolu se Skoti em

a to byl p eslavný in po p íchodu slovanského lidu na Rus, po uplynutí sta t iceti let1, nebo tehdy nás znenadání p epadli, aby nás oloupili. A zabili Svatojara, jediného kní ete, kterého volila jak Borusije, tak i Roxola . 3 A Ruskolané a Borusi se opásali me i a vypravili se proti Gót m od Voron e. 4 A doprovázelo je sto tisíc jezdc elitní Bajanovy jízdy, a ani jeden p ák. A ti se vrhli na Góty. I následovala ukrutná e , a krev tekla jako surina-med, a k ve eru Bajan Góty porazil.

2. Gordy a porazil Childebertovy Góty v roce 543 n. l. A jeho hrdinský in se podobal inu Segeni B loreva (konec IV. st. n.l.)

1 I il tehdy B lojar Gordy a, který pobíjel Childebertovy Góty. I bylo to sto t ináctého léta po Karatském Odchodu. A vypravil on se na toho Childeberta zcela neohro en , podobn jako se vydal bojar Sege a, jen zabil Hermanarikova syna a Hularichovy bojovníky poblí Voron ce. 2 Tam z stala Boruská Rus a Roxola . A tak budeme muset býti zahanbeni slovy na ich nep átel, jestli e je proti nám vy kli, av ak my nedokázali oplatit ka dé jejich slovo, které nám bylo e eno, desateronásobn .

3. Obrové se rozhodli, e si podmaní Rus. Putovali jsme a k Dunaji a dále, a stali se volnými. Na Dunaji jsme porazili vojev dce Theudericha (r. 534 n. l.). 1 A tenkrát nás p epadlo vojsko Obr , na ich nep ál, jeliko jsme se p ed obry nechránili. I bojovali jsme a do konce. I dorá eli na nás

32

nep átelé. A na Rus p itáhli Berend jové a osvobodili nás, a my to víme velmi dob e. 2 Av ak po Hunech nás postihlo veliké ne t stí. To Ob i, kterých bylo jak písku v mo i, rozhodli podmanit si Rus. Ale my jsme Obry zastaviii a bili se s nimi, ov em Rus nebyla svorná, a proto nás Ob i p emohli svou vojenskou silou. A ru tí vojev dci byli Obry utýráni smrti ... 3 I museli jsme podniknout ta ení proti ek m, nebylo zbytí. A tak jsme se rozhodli na v e spolu na imi ná elníky, e potáhneme k Dunaji a pak je t dále2. A odtud jsme odbo ili a hned jsme byli volní. Hovo ili jsme o jednot na ich rod , o svornosti mezi rody. A tak jsme se sjednotili a p emohli tu velikou sílu. A tehdy s tím na i otcové souhlasili. 4 A kdy jsme p i li k Dunaji, nastaly íman m zlé asy. A ímané m li Theudericha. A to byl nelítostný ímský voják. A my jsme nad ním zvít zili. A tak jsme íman m odplatili za jejich zlo3. 5 A od dob Obr a po dne ní asy se musíme bít do posledního dechu a bojovat za na i zem a do konce. A ekové proti nám nep jdou. Nebo pak by Perun silou hromu ot ásal nebe. V dy on je ná v dce, a rozdrtí ty eky. I vid li jsme, jak let ly vrány. A byla tam smrt, a le eli tam ekové. I bylo tomu tak. 6 A tak sta e inové rod slo ili p ísahu, e p jdou na východ a budou odrá et nep ítele, dokud nep ijde jejich smrt, a rad ji zem eli, av ak Rus osvobodili. A ekli, e pakli e se n kdo chce místo ta ení do bitvy vrátit dom a ukrýt se pod svou st echu, pak bude na eky pracovat jako v l, a jeho trest bude p et ký, a jeho rod vym e, a elja ho oplá e a jeho jméno bude zapomenuto. A kdy Roxola neubráníme, pak nebudou ani hrdinní rekové, a my budeme mít od pokolení k pokolení výb r í daní trýznitele. 7 I vid li jsme p ed sebou Huny

ty, kte í byli potomky vnuk d tí Chun 4. I bojovali jsme proti nim, a porazili jsme je, a tak jsme vytrp li mnoho zla.

4. O bojích s Góty, Huny a Obry... Ob i p i li a zabili na eho kní ete Mezamíra5 (561 n. 1.).

1 A hle, tu p ichází na pomoc svému lidu Da bog se svým po etným vojskem. A my nepoci ujeme strach, proto e On se ji odnepam ti, stejn jako nyní, stará o ty, o n pe oval, kdy se mu zlíbilo. A tak jsme ekali, kdy nadejde ná den, den, jen

nám byl prorokován. 2 I stal se Voron ec místem, kde Gótové znásobili své po ty. A Rusi se tam bili, av ak v tom m st

nás bylo málo. A tak jsme jej po bitv spálili. A

prach a popel rozvál vítr po polích do v ech stran. A to místo z stalo opu t né. 3 Je to v ak ruská zem ! Nez íkejte se jí, a nezapomínejte na ni! 4 P ece tam tekla krev na ich otc . A tak jsme uposlechli Prav. A od toho Voron ce se po Rusi í í láva, a je Svarogova.

5 Zaúto te na ni celou svou silou, vybojujte ji se svými kní aty v ele zp t, osvobo te blahoslavenou ruskou zem! Nebo jsou tam nádherné oranice, které mohou dát ob ivu odm nu jak kní at m, tak i Ohni an m

jejich slu ebník m. (A u i me to tak, aby) ti, kdo ji osvobodí v bitv , z ní dostávali zvlá tní odm nu

jídlo a pití, které budou dostávat, po ínaje tou dobou, a do smrti. 6 A tak jsme padli. A mnozí z nás slo ili své kosti u Golun krátce p ed tím, ne nastaly Mezamírovy asy. A tak jsme my sami byli Anty. A my, kte í

op vujeme Bohy, se nazýváme také Slovany, a nikdy jsme o nic ne ádali, jen jsme je velebili. A kdy jsme konali modlitby, omývali jsme svá t la a p li slávu, a také jsme na po est Boh pili p tkrát denn surju. A zapalovali jsme ohe u Dubu. A také jsme velebili Snop a p li Mu chválu, nebo , my jsme Da bogovi vnuci a nesm li jsme býti lhostejní v i vlastní sláv . 7 A p ed n kolika staletími jsme byli Anty na ruské rovin , a v dávnov ku jsme byli Rusy, jako jsme jimi i nyní. 8 A tu jsme p i li na Voly . A p i ed i tam, bili jsme se s nep áteli, jeliko jsme state ní. A v té Volyni je P ední Rod. A tehdy se voje rozzu ily, a Mazamirovi Antové zvít zili nad Góty, rozprá iv i je na v echny strany. 9 A za nimi vyrazili Hunové, ba ící po krvi Slovan . Ten boj, který spolu svedli, byl nelítostný. A tu se Gótové spojili s Huny a spole n s nimi p epadli na e otce, a my jsme je p emohli a zni ili. 10 Poté na nás p itáhli Ob i a zabili na eho kní ete. A tak Rus p i la o modré mo e.

33

Kapitola II.

Chazarské jho

Chrabrova, Moskova a Bravlinova vojska

1. Po Trojanových asech jsme p i li o v e kv li Chazar m (poprvé na Rus p itáhli v r. 567). Borusové bojovali proti Chazar m padesát let (r. 650

700). Tehdy se dostavil Trojan v vnuk Sámo (r. 626 661).

1 Na e krev, to je svatá krev! Tak to íkal kní e, kdy jsme si za kní ete zvolili na eho Starého Árje. A tak nám vládl skrze v e p ed padesáti staletími. A my jsme se na t ch sn mech scházeli, abychom soudili ka dého, a byl nízkého stavu, nebo pánem a vládcem. A tak ná otec vládl v em a proná el moudrá slova. 2 A o to t stí jsme byli p ipraveni Chazary po Trojanových1 asech, kdy kní ata poprvé dosadila na kní ecí stolec své syny a vnuky v rozporu s rozhodnutím sn mu. 3 Borusové necht li mít vládce, s nimi by nesouhlasilo v e, a proto na n zaúto ili Chaza i, a tamti nem li bojovníky. A ta rozmí ka trvala padesát let a hned tak neskon ila, a tak jsme se dostali pod Chazarské jho. Nebo dokud se Borusové bili, velmi rychle jsme byli mnohokrát p epadeni. 4 A tehdy se dostavil Trojan v vnuk Sámo2, otec moudrého Rusa. A mnohým se dostalo út chy ...

2. P ehled Trojanových dob3. Svarog v Kruh (20 000 let) jsme budovali Rus. Objevil se kagan (chán), a ten na nás nedbal (r. 567).

1 lo s námi mnoho mu , ale i my sami jsme se velmi p i inili, abychom získali svobodu, stejn jako na i p edci. A Veles nás nau il orat p du, a také sít zrní, jeliko se na i p edkové cht li stát ohni any a být zem d lci. 2 íkáme to tak, jak se to íká v na í zemi, a ne jak to íkají ekové, kte í tou í porobit si Rusy z ko istnictví, podobn , jako si podmanili Bulhary4. 3 I musíme pást sv j dobytek v írných polích. A museli jsme volit kmen po kmeni svého ná elníka, který by nám vládl. Av ak za deset v k 5 jsme zapomn li, ke komu pat íme, a proto kmeny za aly Vít jako odd lené národy, tak se zrodili Poljané, a na severu Drevljané, v ichni jsou v ak Rusi i z Roxolan , kte í se rozd lili podobn jako Saamové, Vesi a udové. A kv li tomu na Rusi vzplanuly bratrovra edné boje.

4 A ve druhém tisíciletí jsme se rozd lili, a tehdy jsme p i li o samostatnost, a museli jsme odvád t cizák m poplatky; nejprve Gót m, kte í nás nelítostn kubali, potom Chazar m, kte í zabíjeli. 5 Objevil se kagan, a ten o nás nedbal. Nejd íve p i el na Rus s kupci, a ti byli mnohomluvní, a potom za ali být zlí a za ali Rusi e utla ovat. 6 I za ali jsme si íkat: Kam bychom od nich ode li? Kde bychom byli volní? Do ista jsme osi eli, Bo í ruka se od nás odvrátila, nebo jsme za dvacet tisíc let6 nedokázali vytvo it Rus. Av ak tu k nám p i li Varjagové a tato místa nám sebrali .

3. Boja ín Skote (r. 560-580). Rusko-alanské království.

1 I byl to p e t ký ivot v on ch dobách. A il tehdy ve stepi boja ín Skote , a ten se pod nadvládu Chazar nedostal. A proto e byl honec, po ádal o pomoc Ironce7. A ti k nám poslali jízdu a Chazary porazili. íká se, e n kte í Rusi i z stali pod Chazary, a jiní doputovali a do m sta Kyjeva a tam se usídlili. Ti Rusi ové, kte í necht li slou it Chazar m, ode li ke Skote ovi. 2 A tak se Rus vzchopila. Ironci od nás jakt iv nevybírali dan , a rovn dovolili Rus m, aby si ili podle ruských zvyklostí. Chaza i v ak Rusy

nutili, aby na n pracovali, vymáhali od nás dan , a brali nám jak d ti, tak i eny, a velmi nelítostn nás bili a páchali zlo. 3 A vtom p itáhli Gótové a p epadli Rus, a Skote byl poblí ... I p epásal se me em. A na i p edkové se jim postavili. A tehdy proti nim vyrazila ironská jízda a Góty rozdrtila. A Gótové byli rozprá eni a utíkali z pole, nebo se tam prolévala krev, ruská, rudá, a do té zem nará eli peruni. Rozsekala Rus Gótskou Zemi, a ka dého jsme na imi me i zahubili, a jejich zemi jsme si p ivlastnili. 4 A vtom nás, kte í jsme ji nem li v e, p epadli Chaza i, a pojali

nás. A tu se Rusi i vrhli do bitvy jak lvi, se slovy: Jestli se o nás nepostará Perun, jsme ztraceni . A On nám pomohl. 5 A Gótové byli pora eni, je t v ak p ed nimi jako první

byli sra eni do prachu a rozprá eni Chaza i. A nato se Rus zklidnila, ale íkali jsme si: ekají nás je t ona ej í v ci ...

6 Chaza i uprchli k Volze, k Donu a Donci. A tam sklidili hanbu, i odhodili své me e na zem, a li tam, kam je o i vedly. 7 A Gótové se tenkrát p emístili, a poode li na sever, a tam, jdouce dále, vyhnali pohany, nebo Rus se zabydlila na jejich zemi, kterou dobyla a zkropila ekami ruské krve. 8 I ekli jsme si, e k nám sestoupila Bo í milost. I vychvalujeme Da boga na eho i Peruna Zlato-vousého za to, e Oni stáli p i nás. 9 A tak jsme poprvé velebili Bohy na té zemi, které

34

jsme dali pozd ji jméno Roxola . 10 A na té zemi jsme m li veliké starosti, a na e zem zesílila. A Chaza i se k té zemi báli p iblí it a nikdy na Roxola neúto ili z obavy, aby se na Donci neopevnili Gótové.

4. Chaza i se obrátili na Skoten , ale on je odmítl r. 581). O Krivorogov výprav na Suro (konec VI. st.).

1 Rus surinovat la, prolévala a krev-surinu na tu zemi. A tak to chodilo do té doby, dokud do Kyjeva nep i li Varjagové s obchodníky a Chazary8

nevyhnali. 2 A tehdy se chazarský kagan

chán obrátil na Skoten o pomoc. Av ak Skote odmítl a ekl, e vy si prý pom ete sami, a také to, e nemají v Ruskolani poblí nás co pohledávat. 3 A ta nep átelská síla (Chaza i) p epadla zem Voron ce. Ten Voron ec se budoval v dávných dobách po mnoho v k a byl p ed okolními vpády nep átel opevn n hradbami. A ti nep átelé podnikali proti Voron ci výpravy, aby ho dobyli, a tak se stalo, e byla Rus od Slunce západu ohrazena. A n kte í se vydali na jih k Surje dobýt m sto Suro . I objevili se u mo e, kde m li ekové opevn né m sto Suro . 4 B lojar Krivorog byl v tu dobu ruským kní etem a vypou t l bílou holubici. lo se tam, kam let la. I zamí ila k ek m, a Krivorog je p epadl a porazil. Nato ekové, jak li áci vrtíce ocasem, za ali Krivorogovi dávat zlaté rouno a st íbrné kon 9. I z stal ten Krivorog v Suro i. ekové v ak byli v Goluni. A Krivorog souhlasil, aby tam byla Rus otev ená. A tehdy ekové na nás poslali bojovníky v elezné zbroji a pobili nás. Mnoho krve Rusi se vylilo dol na zem, a ruské sténání nebralo konce. 5 Iyrové íkali, e jsme hlupáci, e oni by nám p isp chali na pomoc... 6 Poj me tedy uctít památku t ch, kte í se ulo ili ke spánku do ruské zem a zúrodnili ji a p ipojili se k na im kmet m

praotc m, k t m, kte í odevzdali Rusi v echny své síly. B hem bitev s nep áteli jejich krev zúrod ovala na i p du. A oni jsou t mi boguny10, kte í kovali s Perunem na kovadlin me e proti na im nep átel m. A my se k nim pomodlíme a oni nám pomohou.

5. Chrabr bojuje proti nep átel m: ek m a Chazar m (VII. st. n. 1.)

1 A tu Chrabrll porazil onu zlou sílu

ob setniny p epásaných bojovník . A my jsme si museli ponechat sv j potrhaný at a vystav li jsme pro Bohy svatyni. I p icházeli jsme k dubové st n i ke druhé st n , a tam jsme p echovávali vyobrazení

na ich Boh . 2 M li jsme mnoho svatyní v Novgorodu na ece Volchov , m li jsme i v m st Kyjev v Bo ích lesích. A také jsme m li doudlebskou svatyni na Volyni a v Suroze u modrého Suro ského mo e. 3 A je to pro nás veliká urá ka, e v Suro ských svatyních, které dobyli na i nep átelé, byli na i Bohové uvr eni do prachu a musejí se tam válet, jeliko

Rusi i nemají dost sil, aby p emohli nep átele v boji. 4 I m li jsme rozedraný at, jaký nosí poutník, který chodí v noci po lesích a rozdírá sv j od v na kusy. Stejn tak Rusové m li cáry na ruském t le. A my jsme ne et ili atu, jen jsme se sna ili velebit bohy, kte í od nás nep ijímají ob ti, jeliko jsou podrá d ni na í leností. 5 A p ece nám Pták Matka Sva v til slávu a úp nliv nás prosil, abychom hájili slávu na ich otc . Av ak chyb la nám drzost, abychom se vrhli na vojsko a dobyli svými me i zp t na i zem a o istili ji od nep átel. A tak st e íme tisíc t i sta let své svatyne12, a tu ji i na e eny íkají, e jsme prostodu í, e jsme pozbyli rozumu, a stojíme p ed nep áteli jak jeh ata. e si netroufáme vyrazit do vále ného pole a srá et na e nep átele me em k zemi. 6 Vtom se k nám blí í Kupala a praví nám, e z nás musejí být takoví bojovníci, jejich t la i du e jsou isté. I padli jsme k nohám Toho, jen se k nám

dostavil, aby nás chránil a vedl do kruté bitvy. A tam bychom (po smrti) stanuli p ed tvá í Svaroga. A tak, jdouce do bitvy, jsme p ed bojem p li chválu na im Boh m, jako ve dnech míru. A tu nám Kupali ekl, e a nadejde Ten pravý as, my ji toho budeme hodni a budeme vá eni pro svoji slávu, a budeme také p ebývat s na imi otci .

6. Dunajské panování kní at Moska a Radogosta (90. léta VI. st.). Po válce s Vlachy (r. 597) se Moskovy rody vydaly na sever a zalo ily Moskvu.

1 A nyní si zavzpomínáme na Moska13, který sjednotil Slovany a usiloval o jednotu zem . Ten kní e byl velmi rozumný. A m lo nás starost. A potom se ka dý z nás vydal svou cestou. A n které rody putovaly na sever, a to byli Vjati i a Radimi i. 2 A tak se stalo, e Mosk uctil památku svého zem elého bratra Radogosta. I stal se tak jediným kní etem, a my jsme se tehdy také sjednotili. 3 A tak pil krev - víno na památku svého zem elého bratra, který ode el k Boh m. A zabili ho Vlachové, nebo onen Radogost byl Svatojary . 4 A tenkrát po tryzn jsme nem li spát, av ak usnuli jsme. A tehdy nás p epadli vojáci Vla i, a my jsme se nedokázali bránit. A tak jsme ustoupili. A potom jsme se vrátili. A rozhodli jsme se: Vla i

35

hodn jedí a pijí, a my proto také p ijdeme a budeme pít víno na bratrství. 5 I vypravili jsme se na ímany. A nesm li jsme se ohlí et zp t, hled li jsme jenom dop edu. I vydali jsme se k Dunaji. A íman m nastaly t ké chvíle, stejn jako za Childeberta. A ti ím tí vojáci nem li slitování, av ak vít zství na bitevním poli bylo na e. A tak se íman m dostalo odplaty za zlo, které páchali. A tak jsme je vyhnali a oni odtáhli pry . 6 A dojedli jsme tuto krmi. A oslavovali jsme památku t ch, kte í p i li osvobodit ruské stepi a padli. I íkali jsme, e ti cizáci p ijdou znovu, a znovu proti nám pozvednou své me e. A ta válka bude trvat a do konce na ich dn . 7 A tak jsme tenkrát sami ekli v dci (Moskovi Svjatojari i), který byl na í oporou:

Sta se na ím vládcem! A postarej se o nás! A tak jsme se se li u Moska, a vystav li Moskovo m sto14. A byla tam ohni t . A tam pil Mosk surinu

medovinu. A tak ono m sto pochází od n ho15! On sám byl obda en silou a prostoupen moudrostí. A jakmile si usmyslil, e se vypraví proti nep átel m na ich otc , vydal se proti nim a porá el je.

7. Zalo ení Novgorodu (r. 789 - 790 n.1.) Bravlinem II., pravnukem Bravlina I. (r. 660 -700 n. 1.). Výprava Bravlina II. proti ek m po zatm ní Slunce dne 30. listopadu r. 810.

1 P i li jsme od m sta Starý Grad k jezeru Ilme a zalo ili jsme Novgorod16. A od nyn j ka p ebýváme tady. A zde se také modlíme ke Svarogovi, Prvnímu Praotci, nebo on je také Rod-Ro ani a studna-pramen nebeský. A my toho prap edka prosíme, nebo on je také zdrojem na eho chleba: Svarog, jen stvo il sv t. On je Bohem Sv ta, i Bohem Pravi, Javi a Navi. 2 A to v echno my máme skute n , a ta skute nost

pravda p em e temné síly a p ivede nás ke t stí, stejn jako dovedla praotce, kte í vytvo ili Sedmi í í. Nyní si p ipome me Aldarichovy17 asy.

íkalo se mu lhá , nebo nedbal na zbo nost a neplnil slovo. A nesmírn drze tehdy kradl a uná el na e krasavice, a ty dívky pak odvá el. A my sami jsme byli tenkrát mezi sebou znesvá eni kv li Gót m. I tak jsme tam ili a byli jsme pod Góty. 4 A odvád li jsme dan Aldorichovi. A to bylo dv staletí p ed Askoldem18. 5 A za on ch as nám vládly rody a kní ata. I il tehdy kní e Bravlin, který pro nás nazpátek od al Helén m mo ské b ehy. A po bitv jsme tam ode li ít, a tam jsme chovali dobytek, a dovolovali jsme

Skyt m19, aby pásli dobytek ve stepích. 6 A tak to bylo. A ecko znovu úto ilo, a budovalo m sta, a nevra ilo na nás. V t ch dobách jsme

ode li li pry na sever, a tam jsme ili po dv st let, a od t ch dob tam z stáváme a doposud. 7 A m li jsme tenkrát dal ího kní ete Bravlina, který byl pravnukem svého d da , jen íkal :

Vydejte se na jih, na ecko! Nebo ekové jsou

mezi Helény zvlá tní plém , i obchodovali s námi ve stepích, a cht li si ná dobytek brát zadarmo. A my je musíme set ást do mo e a hnát je do jejich kraj , jeliko ta zem je ruská, tam zkráp la ruská krev zemi, a zem ta pila na i krev. Spolehn te se na nás! A my ji budeme bránit po v echny dny a zachováme ji. 8 A na i nep átelé se musejí obrátit nazp t. I za ekli jsme se, e ta na e m sta dobudeme zp t, a p ijde as.

9 A toto pravíme kní eti Bravlinovi:

Dobývej nep ístupné pevnosti s me em v ruce! Nech tví vojíni vít zí! A opatruj tu ruskou sílu, která je jedinou hrozbou nep átel! 10 A tak se i stalo. 11 To mu nám vypráv la o Gótech, kte í m li Theodericha, kterak do li na sever a tam u mudi se se obrátili na jih. Potom se vydali na ím. A tam porá eli legie a cizí bojovníky. A vybrali si od nich veliké poplatky. I vtrhli do jejich zemí, a onen Theoderich zabil Odoakera. Nebo Gótové jsou Boh m protivní, a tak na n plivou20. 12 Na e m sta osi ela, a sta e inové na ich rod nejmenují své nástupce, kte í by se po nich ujímali vlády., A ani by nestálo za to o tom hovo it. A vysilovat se ne ekanými starostmi. A trápit se, prolévat nad tím slzy. 13 I bila k ídly Matka Sva-Sláva. Tím nám v tila zlé asy

sucho a dobyt í mor. A my jsme tomu uv ili, proto e to prorokovali na i praotcové, kterým pomáhali Keltové. A tak jsme p icházeli ke Kelt m a oni nám po sto let pomáhali. Stejn jako Ilmerové, nebo Ilmerové jsou na imi p íbuznými. A tak nás Rod Ro ani choval v otcovském srdci a chránil p ed nep áteli, které jsme nyní porazili. 14 A tak jsme úp nliv prosili Bohy, na e ochránce. A tak se i stalo, nebo Bohové, Jasuni, jsou na na í stran , a byli to oni, kdo provedl na e otce skrze hory a stepi, ani se st etli s Góty. A my jsme pili z Donu, z té eky, kde na e krev skráp la zemi. A to je Ruská zem, a bude op t ruskou. 15 A tak dr el Svarog nad Rusi i svou ochrannou ruku. A oni usilovn pracovali, aby m li ivobytí. A tu nám mu ekla, abychom vy li ze svých dom . A tak nás podpo ili proti na im nep átel m, ani z toho m li jaký u itek. A rozhodli se jít do boje, aby state n pomáhali Rusi m v boji proti spole ným nep átel m, kte í jsou jak jejich, tak i na imi nep áteli. 16 A pak nade la na e t ká hodina. A my se o sebe nebojíme, a jdeme umírat za ná rod. A vtom ohavný Jama po írá zabité. A vrány klovou jejich o i. A tráva pror stá jejich elistmi. A ten pohled je

36

nesnesitelný. 17 A tak jsme p i li jak o na e hory, tak i o zem . A byli jsme na pokraji svých sil, a vybírali od nás dan z rádla, a orali jsme jako kon na jejich polích a vázali jsme jejich snopy, aby oni jedli ná chléb a my

zem. A o n em takovém se nám ani

nezdálo... 18 My v ak p ece nemusíme ohýbat na e íje k zemi. Nebo Bohové p emohou na e nep átele a zlomí jim h bety, jeliko si troufli brát nás do zajetí a svazovat nás do houf a vlá et na e eny a d ti na tr i t , kde nás prodávali Helén m

ek m za st íbrné a zlaté odlitky. I stalo se, e kdy se nep átelé rozhodli uskute nit tu vým nu, tehdy Slunce zahalila tma21, a to se Perun vrhnul v í silou na nep átelské bojovníky, a rozehnal je jako ovce. A ti bojovníci se rozt ásli strachy a zmocnila se jich báze ze Svargy. 19 A tu se nám dostalo znamení: u eky N pry rozkvetla v zim uprost ed kv t vrba. A Kupala nám ukázal to znamení, které v tilo vít zství nad nep áteli. Práv toho musíme dosáhnout. A tu proti nim vyrazily Mar a Mor, a ty dv je p ipraví o jejich síly, a povedou je pod na e me e. A ty me e nás ohradí od ní. A ta mez nás odd lí od Mary. A ta mez je plna krve. A to je p eká ka, aby Mara nedosáhla na nás, ale pouze na n . A tak se i stalo. 20 I ekl Bravlin, abychom podnikli výpravu na nep ítele. A to znamení nám v tí, e musíme bojovat, jeliko jsme Venedi22. A Venedi obývají zemi, kde spí Slunce-Surja v noci na svém zlatém lo i. A tam je jejich zem . O tom vypráv l na im otc m Svarog. A oni jsou rovn na imi bratry z tamního kraje. I íkali, e by k nám p i li v zimní as a podpo ili nás.

21 A tak k nám sestoupila Bo ská síla, aby nás podpo ila a do konce. A tak oni Venedi do li a k Donu, jeliko jsme kemrali o pomoc, nebo ka dý národ se musí bránit.

Kapitola III.

P íchod Varjag

K est Rusi

1. Kdysi bývali na Rusi Chaza i

nyní

Varjagové

1 as od asu se mezi námi rodí Svarogovi bojovníci. A p ed t mi prchá i samotná smrt. Stejn tomu bývá i u Ilmer , kte í nás nejednou chránili. A p idávali se k nám, a prolévali za nás svou krev. 2 Za starých as na Rusi p ebývali Chaza i, dnes jsou to o Varjagové... My samotní jsme v ak Rusi i, nejsme ádní Varjagové! ... My necháváme na Slunci stát na e mléko - surju s no ními bylinami. Roztloukáme v hmo dí ích prysky ník, bylinu Lute , o ní hovo ili na i praotcové. A tak to dáváme zkvasit. A popíjíme surju t ikrát denn , a p tkrát denn velebíme Bohy. To je na e prastaré uctívání Boh . A musíme ji popíjet spole n ... A ten ob ad bude na im pojítkem... 3 A není nám dovoleno uctívat ani Maru ani Morky. Nebo ony bohyn jsou na e ne t stí... Na i d dové ve Svarze...

2. Vypu te Rurika z na ich zemí! Vadimovo povstání (r. 870 872).

1 Mátí Sva bylo prorokováno, e nás eká veliká budoucnost. I li jsme na smrt, jako na slavnost. Bylo nám to p edpov zeno je t za starých dob, kdy jsme m li své chrámy v Karpatech, kdy jsme p ijímali kupce, m li sluhy, a dal í. 2 A ti hosté-kupci uctívali Radogo t, a my jsme za on ch as vybírali clo a vybírali jsme je poctiv , proto e jsme ctili Bohy. A bylo nám p ikázáno, abychom je ctili. I bylo nám za na ich dob p ikázáno, abychom nep ijímali nepevnou víru, ale abychom uctívali na e otce, a nep icházeli ke strom m jen kv li zahálce. 3 A nebudou na e ruce zmo eny od pluh , ale od me , kterými dobudeme svoji nezávislost. A tak nám bylo p ikázáno, abychom se vypravili k na im hranicím a bránili je p ed nep áteli. 4 A tu stoupá k nebi dým za dýmem. A to znamená veliký zármutek pro na e otce, d ti a matky. A to znamená, e nastal as k boji. A nesmíme hovo it o ni em jiném, pouze o tom. A tu p icházeli k Dn pru Varjagové, a zmoc ovali se na í zem , a zabíjeli lidi. A tito lidé nyní vládnou na í zemi. 5 Brat i! Dnes nesmíme p itakat ni emu jinému, ne me i! Vypu te Rurika z na ich zemí, e te jej zp t tam, odkud p itáhl.

37

6 A hle, nep átelé pobo ili na e hranice, a nep ítel zdupává na i zem. A na í povinností je zemi bránit, a my nep estáváme tou it po ni em jiném, ne po této bitv .

3. Tisíc t i sta let od Karpatského odchodu na nás p itáhl zlý Askold (70. léta IX. století)

1 A tak jsme vedli sv j lid, kam ekl pták. ecká li ka nás lstí odloudila z na ich pastvin se zd vodn ním, e nám kodí slunce. Av ak na im cílem je pou it se z vlastních chyb a nebrat it se s nimi. A to bylo tisíc t i sta let po na em Karpatském odchodu1. 2 A vtom nás p epadl zlý Askold, kdy byl národ znesvá ený. A u inil to tak, aby el ka dý pod na e korouhve, aby se bránil p ed nep áteli na Rusi. Mocný je Svarog

ná B h, a nikoli jiní Bozi. A nemohli jsme od Svaroga ádat nic jiného, ne smrt. A ta není stra ná, kdy po ní tou íme. A tak nás Svarog povolává, a my k N mu odcházíme. 3 I li jsme, nebo Matka Sva zpívala vále nou píse , my ji museli poslouchat, abychom nemuseli jíst trávu a vydat na i Skythii ek m. V dy oni nás tam nechají pouze kameny hrýzti, proto e my máme velmi tvrdé a ostré zuby. 4 To nám íkají samotní nep átelé, e jsme po nocích stra liv vr eli na lidi, kte í slynou eky. I ptaly se nás národové: kdo vlastn jsme? A my jsme jim odpovídali, e jsme lidé bez vlastního kraje. A ijeme pod nadvládou ek a Varjag . A co ekneme na im d tem, které nám budou plivat do o í

a budou v právu? 5 A tak se pod na imi prapory shromá dilo vojsko. A ka dému ekneme, e bychom nem li jíst, kdy jsme na bitevním poli, abychom mohli odnímat ecké jídlo, a abychom si s sebou nebrali to, co ne-

sníme. Nebo nad námi zpívá Matka Sva, a my musíme nechat na e prapory t epetat se ve v tru, a na e kon cválat po stepích. 6 I zví ili jsme za sebou vále ný prach a donutili jsme nep átele, aby ho vdechli. A v onen první den bitvy jsme m li dv sta padlých za ruskou zem. Budi jim v ná sláva! A odebrali se ti lidé k prap edk m, a dostavili se k Busovi B lojarovi. Jen abychom sami k N mu také do li, poté, co vystrojíme nep átel m velikou tryznu! 7 Vrhneme se na Chorsu jako sokoli, abychom si vzali krmi, a majetek, a dobytek, ale eky brát do zajetí nebudeme. Oni nás znají jako zlé, my jsme v ak na Rusi dob í. A nebudou mezi námi ti, kte í p isvojiv si cizí v ci, íkají, e iní dob e. A nebudeme stejní, jako oni, v dy nás vede na e Jasu a proto se vynasna íme vlastním p i in ním porazit na e nep átele v echny do jednoho. 8 Jako sokoli je p epadneme a vrhneme se do

stra livé bitvy, nebo Matka Sva p je ve Svarze o hrdinských inech vále ník . Opustili jsme na e domovy a zaúto ili na nep átele, i dali jsme jim okusit ruského me e. I uvid li tehdy, jak sekají Jasuni. 9 A nem li bychom zbyte n mluvit, nu nezbývalo nám nic jiného, ne jíti stále kup edu. A neve me plané e i, a stejn tak nep edbíhejme na i Matku Sva. I postupovali jsme rychle, a kdo krá í rychle, ten dobude slávu, kdo jde pomaleji, na toho krákorají vrány a pok ikují slepice. Nejsme v ak pinavými býky, nýbr istými Rusy. 10 A to je ponau ení pro jiné, i budou od nyn j ka v d t, e Prav je na ím spojencem, a e jsme se Navi nebáli, proto e Sv t p ízrak je v i nám bezmocný. A proto jsme se museli sna it a úp nliv prosit Bohy o pomoc v na em bitevním úsilí. 11 A hle Matka Sva bije k ídly a zpívá o hrdinských inech na bitevním poli a o sláv vojín , kte í se v prudké e i napili ivé vody od Perunici. A ta Perunica k nám p ilétala. A podávala kterémukoli na emu bojovníkovi, skolenému me em a p i ed ímu o svou bujnou hlavu, roh plný vody v ného ivota. A tak nás ne ekala smrt, nýbr v ný ivot, a brat i v dy usilovn pracovali pro bratry.

4. Vzpomeneme na Dira (r. 850-860). Nastal hlad (r. 864). Askold a Rurik se procházejí po Dn pru (70. léta IX. st.). Askoldovo ta ení proti Ca ihradu (r.874).

1 Vzpomeneme i na onoho Dira. A budeme vypráv t O tom, jak k nám ten Dir p itáhl a pobil nás kv li na í nejednotnosti a vnitrokmenovým rozep ím. 2 A tak se nám Varjagové Rurik a Askold pov sili na krk. A to nám bylo odporné, nebo my samotní jsme potomci slovanského rodu, kte í p i li k Ilmer m a sjednotili Rus je t p ed p íchodem Gót . 3 A tu si nás podrobili cizáci, proto e nastal hlad2, a my jsme hned osi eli a za ali trp t nouzi. Tamti nabrousili elezo, aby svrhli na eho Indru. 4 Kv li tomu se to v echno stalo, a proto se Askold s Rurikem procházejí po Dn pru, a vyzývají na e lidi k boji. Ale jeliko jsme m li u sebe Dira, necht lo se nám proti nim vypravit. 5 A to nám budi ponau ením, abychom si uv domili na e chyby. A musíme se zm nit, a nadejde as. 6 A hle, Askold posadil své bojovníky do lun a vydal se loupit do jiných míst. Tak to tenkrát bylo. A vydal se proti ek m, aby poko il jejich m sta a p inesl ob ti Boh m v jejich zemích. Ale to není správné, nebo Askold není Rusi , nýbr Varjag, a chce si podmanit Ruskou Zem, le zahyne, konaje

38

zlo. 7 Ani Rurik není Rusi , proto e ten slídil lstiv jak li ák ve stepi a zabíjel kupce, kte í se mu sv ovali do jeho rukou. 8 Chodili jsme na stará poh ebi t a tam, kde le í na i prap edkové pod zelenou trávou, jsme p emý leli. A náhle jsme pochopili, co si po ít a koho následovat .

5. Askold porazil Dira Helénského a sám zaujal jeho místo (r. 876). Budou následovat dal í t i Askoldové. Nesmíme dopustit, aby si nás Rurik podmanil.

1 Hovo ili jsme o tom v dycky, a na e slova byla pravdivá, a tak jsme v dy docílili Pravdy. A íkali jsme to starobylými slovy, která pocházela od na- I ich otc , jen byli silní. A tak musíme jít cestou,

kterou proklestili, abychom jim vyhov li. 2 A tu k nám p itáhl se svými Varjagy Askold. A ten Askold je na ím nep ítelem. íkal nám, e nás jde chránit, av ak l e, nebo je pok t ný stejn jako

ekové. Tento Askold byl Varjag

najatý voják, který se zbraní v ruce chránil helénské kupce, jdoucí k ece N p e. 3 A onen Askold, který k nám p i el se svými rytí i dv století po Odoakrovi3, si umanul, e nám bude vládnout. A tu nám ekl Dir Helénský, abychom se s tím smí ili. A zpo átku tomu tak bylo. Ov em potom onen Askold Dira porazil a sám zaujal jeho místo. A on je rovn na ím nep ítelem, av ak my jsme ho necht li mít za nep ítele. 4 Sta í lidé nám ekli, e na Rus p ijde je t dal í Askold a budou následovat dal í t i Askoldové. Jsou to na i nep átelé a jsou to Varjagové, budou si sami sob p iná et ob ti. A nejsou to na inci. Jsou to cizí kní ata, a kní aty vlastn ani nejsou, nýbr

prostými vojáky. A tu vládu nad námi získávají násilím. 5 I tak tomu bylo, kdy p i el Rurik. 6 Vzpome me na to, jak na i p edkové porazili ím-ské orly poblí ústí Dunaje, kdy Traianus p epadl Doudleby. A na i p edkové tehdy zaúto ili na legie porazili je. I bylo to t i sta let p ed na ím Busem, to si musíme uchovat v pam ti. 7 A nesmíme podlehnout Rurikovi, stejn jako jsme d íve nepodléhali jiným. M li jsme vlastního Kní -ete a odvád li jsme mu poplatky, a tak budeme init a do konce. 8 Ani ímané ani Heléni si nás nedoká í podmanit! A tak to z stane ji nav ky4. 9 A tak jsme prosili Bohy, a oni nás obda ili silou, bychom m li na i zem ve svých rukou. A tak jsme my samotní byli obklí eni nep áteli a bili jsme se u Voron ce

u eky i m sta. A tam na i otcové na i porazili Góty, a my stejn tak porazíme na e nep átele. I p ekonali jsme tuto starost, kouce, e je

na n as i jindy. 10 A Matka Sva

ta, která dává ohe na im

prap edk m, nese p ed námi slávu5. A ti na i p edkové nás mají ve Svarze radost a modlí se za nás k Pitaru Dyjovi. A zde Árij shlí í na sv j lid. A tak jsme nemohli na im nep átel m ukázat záda. 11 I il v t ch dobách Dir. A to byl ek, a potom zmizel. A na nás p itáhli Askold a Rurik. 12 A také o to se vroucn modlím k Boh m, aby zbavili Rus tohoto zla.

6. Byla neúroda, ekové a ímané li po mo ských b ezích do Suro e (r. 864). Askold se po Dirovi usadil kní ecím stolci jako nezvaný kní e (r. 875

876). Askold v K est Rusi.

1 Doba byla naprosto klidná, dny byly jasné, a u nás zavládlo kruté sucho. A proto se neurodilo obilí, a tak jsme ode li do jiné zem a tam jsme se pozdr eli . 2 Rus byla rozdupána eky a ímany, kte í li podél mo ských b eh do Suro e. A vytvo ili tam Suro ský kraj, nebo se tam nalézalo m sto Suro , podléhající Kyjevu. A takové uspo ádání nebylo dobré, nýbr zlé, proto e kv li n mu za aly boje. 3 A Varjagové tehdy poprvé p itáhli na Rus. Askold p epadl se svým vojskem na eho kní ete a zvít zil nad ním. Askold se u nás po Dirovi usadil na kní ecím stolci jako necht ný kní e. I za al nám vládnout a stal se v dcem samotného Ogn boga, ochránce ohni . A proto od nás odvrátil svou tvá , jeliko jsme m li kní ete, kterého pok tili ekové 4 Askold je nevzd laný voják. A tak dnes se mu od

ek dostalo ponauna ení, e ádní Rusi neexistují, e existují jen barba i. Ale my jsme se tomu mohli

jen smát, v dy p ece byli ti Kimbrové, rovn na i otcové, a ti cloumali ímany, a rozmetali eky, jak vyd ená podsvin ata! 5 Na i ná elníci ka dému umo nili, aby jednal podle svých pot eb. Tento je v ak jiný, a koná ob ady na cizokrajný zp sob. A tento Askold p iná el ob ti cizím boh m, a nikoli na im, jak to zavedli na i otcové, av ak nelze p ipustit, aby se to konalo na cizí zp sob! 6 A ekové nás cht jí pok tít, abychom zapomn li na své bohy a p iklonili se tak k nim, aby z nás st íhali dan , podobn jako pastý i, obírající Skytské království. 7 Nedovolte vlk m, aby loupili beránky, kte í jsou d tmi Slunce! 8 Zelená tráva

to je Bo í znamení. A my ji musíme sbírat do nádoby a nechat kvasit na Slunci, abychom na na ich sn mech velebili Bohy v modrém nebi a p iná eli na emu otci Da bogovi ob . A ona je ji v Irii posv cena na sto krát.

39

7. A tak je dnes Rus k t na (r. 876)

1 Na i praotcové krá ejí po vyprahlé zemi... A tak nám nepat í ani tento kraj, ani na e zem . Dnes byla Rus pok t na6.

STUDNICE

1. Oslavování Peruna

1 Pomoz nám, Bo e! Ty, jen nám dává pít Surju! Ty, jen se v podob smrtky blí í k nep átel m a blýská svým me em. Ty, jen osl uje svým sv tlem. A my se obracíme k Nádhernému, který zá í do o í sv tlem! A jestli e na nás zaúto í cizozemci, aby nás Jasun zni ili, pak se Perune obrátíme k tob , abys nás p ed tím uchránil. 2 Ty p ichází ze Svargy, kdy se ti zachce. A p im je ty, co se zapomn li, aby se vzpamatovali a h mí jako hrom. A tvá sílá nutí pole, aby rodila. A Ty h mí jako hrom a vylévá de t z oblak , která plynou podle tvé v le. 3 Ze svatyní-chrám se vzná ejí slova, jimi t velebíme. íkáme tak, e s Tebou je na e blaho. A Tys kurýr na eho blaha. Ty nás posiluje , i jako své ovce ut uje . 4 Z stávej s námi po v echny asy! A my ti zachováme v rnost a budeme T velebit a do konce! Nebo tys ná Otec i v dce, a tak tomu bude na v ky. My ti ob tujeme plody a krmi. A tak T op vujeme a velebíme!

2. Oslavování Da boga

1 Velebíme Da boga. Budi On na ím ochráncem a zastáncem p ed Koledou a u Koledy! A (ochráncem) polních plod . On dává na emu dobytku trávu po v echny dny. A krávy se mno í, a v sýpkách p ibývá zrna. A nedovolí medu, aby ztuhl. Je Bohem Sv tla. Oslavujte Svaro i e, z íkajícího se zimy a sm ujícího k létu. A jemu p jeme slávu na polích, jeliko On je na ím Otcem.

3. Oslavování Semargla

1 Velebíme Ogn boga Semargla, hryzoucího strom. Sláva Mu

Bohu ohnivých kade í, s tvá í, která zrána, za dne i zve era zr oví. A my M u za to, co vykonává, dáváme jídlo a pití. A Jeho jediného p echováváme v popeli. A On vychází a svítí nad na í zemí od chvíle, kdy se Slunce ulo í ke spánku, a do té doby, ne se Slunce znovu narodí, dokud je býky vedeno p es Chorsovy luhy. 2 A z Da bogovy v le se rodí i na e mlá ata. A my Ho velebíme.

4. Modlitba k Velesovi-Semarglovi. Oslavování Surji

1 Modlíme se k Velesovi, Otci na emu, aby

40

povznesl do nebe Surjiny kon , aby Surja nad námi vy la a otá ela v nými zlatými koly. Nebo ona je na ím Sluncem, osv tlujícím na e domy, a p ed ní jsou ohni t v na ich domech bledá. 3 A tomuto Bohu Ognikovi Semarglovi íkáme:

Uka se a z sta stát na nebesích a svi a do

modrého rozb esku! Nazýváme Ho jménem Ogn bo e a jdeme za svou prací. A tak to chodí ka di ký den. Kdy se po 4 modlíme a nasytíme t lo jídlem, jdeme na na e pole piln pracovat, jak Bohové velí ka dému mu i, kterému je p edur eno dobývat sv j chléb prací. 5 Da bogovi vnuci

oblíbenci Boha, t ímajíce v ruce Bo í pluh, p jeme slávu Surje. A nezapomínáme na to a do ve era. A p tkrát denn velebíme Bohy. A pijeme surici na znamení milosrdenství a sounále itosti s Bohy, kte í se ve Svarze také p ipíjí na na e t stí. 6 Jakmile zazní na e oslava Surji, vysko í zlatý Surjin k na nebesa. A kdy se vracíme po práci dom , zapálíme tam ohe a jdeme ve e et. íkáme si, e je nám dána Bo í láska, a potom se odebíráme ke spánku, nebo den uplynul a nastala tma. 6 Tak jsme dávali jednu desetinu na im p edk m a jednu setinu

vrchnosti. A tak setrváváme v sláv , nebo oslavujeme na e Bohy a modlíme se t ly, omytými istou vodou .

5. Jak oslavovati Peruna, praotce, Chorse, Da boga. O omývání.

1 Kdy svítí Surja, p jeme chválu Boh m a také Ogni i Perunovi, kterého nazýváme hubitelem stínajícím nep átele. 2 I p jeme nezm rnou slávu na im otc m a d d m, kte í jsou nyní ve Svarze. T ikráte to vyslovíme a odvedeme svá stáda na travnaté pastviny. A bude- li zapot ebí odvést dobytek do jiných stepí, p jdeme, a budeme znovu p t chválu na im Boh m. P jeme slávu p ed polednem. A proná íme velikou slávu Chorsovi zlatorounému, který otá í kolem Surjou. P jeme ji a do ve era. A ve er, jsou-li postaveny hranice

zapalujeme ohn , a p jeme ve erní slávu na emu Da bogovi, kterého nazýváme svým Prap edkem, a jdeme se umýt, abychom byli istí. A kdy se omyjeme, ulo íme se ke spánku a.tam nás uvítá nebeský Veles .

6. O uctívání Velese, Peruna a Bo ských doubrav

1 A ten, kdo bude sluhou Bo ím a oporou lidí, a projde netknut zlem, ten uz í p e istou a milosrdnou Svargu, a kdy vejde do sv ta p ízrak , pak spat í Divu P enádhernou a Moudrého Velese. 2 A kdo uz ev i to v echno, neza ne velebit Bohy,

budi t ikrát proklet! 3 Sláva Perunovi, Bohu na emu! On nás ochra uje, dává nám zdraví a vezdej í radosti. A pro N ho zapalujeme v Novgorod v ný ohe , p i v t ní na ho e i u les . A chráníme Bo ské doubravy, nebo duby se nesm jí kácet na i Bohové v t ch dubech p ebývají. A Ti Bohové nám dávají, o je prosíme. A my Boh m p jeme chválu.

7. O Da bogovi 1 Da bog pluje ve svém lunu modrou Svargou, a ten lun zá í. A my vidíme, e Ogn bog roz havil zlato... 2 Je to duch ve kerého ivota a úto i t pozemských tvor . A to m e spat it ka dý poctivý mu , av ak zlému B h zraku nedop ává. A ten bude jako slepý a nebude s námi asten. A tak ka dý, kdo jde za zlem, setrvá se zlem a do konce.

8. Chra ové p ijali Pitara Dyje, dal ího Perunce. My jsme Svarogovy d ti.

1 A tu Chra ové p ijali Pitara Dyje, který se postavil zvlá proti Matce. 2 I stalo se, e zteplal pramen a lijavce zp sobily, e se vzedmula eka. A to nám seslal Da bog, který

k nám p i el a p inesl to teplo. A my jsme si ili sv j ivot a vili e na jeho po est. A tak naproti jeho zemi je na e zem, a my jsme ji opatrovali stejn jako na i otcové. A tak byly Svarga a Zem sezdány. 3 I slavili jsme svatby, kdy jsme o ekávali, e tak u iní i Svarog. A proti n mu je Jeho ena. A tuto slavnost jsme museli konat pro Mu e se enou. Je-liko my samotní jsme Jeho d ti. A takto jsme hovo ili, abychom byli zdrávi a m li hodn d tí. 4 A tak Mu za to p jeme chválu. A hledíme do vody, abychom byli plodní. A to Pitar dává svým mu m. A slibuje nám, e budeme mít mnoho plod , a zeleniny, a zrna. A my jsme se z toho radovali, a mnohé jsme od N j dostávali. A tak tomu bude a do Posledního Dne. 5 A tak se k tob tví v rní obracejí v modlitbách se svými radostmi i starostmi. A máme v echno, eho je k ivotu zapot ebí!

tak se k tob obracejí ti, kte í se dr í Tvé moci, Vergune, nebo ty dává chléb, kterého máme nedostatek. A tak Jej sna n prosíme, a dáváme Mu dary, proto e On je jiný Perunec. A On úto í na nep átele a ti prchají, a rovn stíná jejich hlavy, a h mí z nebes, a srá í je do mo ských hlubin. 6 A tu se rychle í í z cizího kraje sucho. A to se d je v tuto hodinu, a Pitar to sucho odvádí, p iná í temné mraky. Vrací se nazp t, vrhá se st emhlav dol a vít zí nad suchem.

41

7 A o to my prosíme ve svých modlitbách Bohy. A proto Zelja a Goru a sedí mezi Bohy p ed Svarogem. A Ten se probírá rukama ve svém plnovousu. A p ikazuje de ti, aby se spustil na zoraná pole. A vyprahlá zem pije do sytosti, a zrna se nalévají, a tvrdnou, a uzrávají na Slunci!

9. Ohnivé p iná ení ob tí. B h je jediný i mnoho etný

1 A tak Surja napájí nivy a dává sílu klas m v zeleném kraji. A strnisko o ívá, a v echno se zelená, a stébla rostou, a my je sklízíme, a plníme jimi na e sýpky. A tak jsme získali ty snopy. 2 A íkali jsme si, e i kdyby Vergun c padl na na e nivy podruhé, obilí i jiné traviny budou stejn r st. I nyní budeme jíst sv j chléb. A tak jsme káceli stromy a d lali tak klády. I ekli jsme si, e je to hotovo. A potom jsme zapalovali mohutné hranice a p ikládali ta b evna, aby ohe dosahoval a do nebeské vý e a tam se t epetal jeho ohnivý jazyk. A ten se d lil na dva i na t i. A tím nám Bohové dávají znamení, e je jim ta ob pochuti. A Oni ji p ijímají. 3 ijí v bludu rovn ti, kte í Bohy p epo ítávají, a tímto zp sobem rozd lují Svargu. Ti budou zavr eni Rodem jako neznabozi. Co pak Vy e , Svarog a dal í jsou mnoho etní? V dy B h je jeden i mnoho etný. A a nikdo ned lí onu mnohost a ne íká, e máme mnohé Bohy. 4 A hle, blí í se k nám Sv tlo Irije. I bu me Ho hodni!

Vysv tlivky a poznámky

Velebení Triglava

Velesova kniha hned na svém za átku vyzývá, abychom se sklonili p ed Triglavem. Triglav p edstavuje Svaroga, Peruna a Svantovíta vjednom. Svarog je Pán Nebes, P edek boh (ind. svarga

nebe, ráj). Nejmilostiv j í a zárove hrozivý B h Svarog o ekává lidi nebeském Ráji, zvaném Irij neboli Svarga i Jasu , jak Irij nazývá Velesova kniha. Svarog je nejstar ím bohem Bo ího rodu, je z ídlem

celého rodu. Následuje bli í vysv tlení. Slované nazývají slovem rod celý vesmír, který do sebe zahrnuje v echny bohy

jak nebeské, tak i pekelné. Rod vystupuje ve dvou hypostazích: jako b h vesmíru a jako domácí b h-p edek, zakladatel rodu, a v t chto hypostazích je zmi ován rovn ve Velesov knize. Rod je otcem i matkou v ech boh , je to v podstat samotný vesmír. Svarog je stejn jako rod nebeským pramenem, který vytéká z hlin ného d bánu , nebeského pramene ivota. Svarog je mu ská hypostaze rodu, je Tvastyrem (Rod II., 2:6), v hinduismu Tva tar, neboli stvo itelem na eho sv ta (On dal dohromady neboli stvo il ná sv t). Svarog je nebeský ková , od jeho úder na kovadlinu se rozlétají jiskry-blesky. Podobn Slované a ji s kladivem nebo me em v ruce vidí Peruna. Perun je b h bou e a války. Hromovládce. O ivuje stvo ené, vdechuje ivot v emu, co existuje. Volání k Perunovi aby nep estával otá et Kolem

znamená, aby nep estal bdít nad ádem sv ta nad východem a západem zlatého slune ního kotou e, nad otá ením nebeského Kola. Perun je hrozivý b h, av ak vystupuje ve Velesov knize zárove jako b h milosrdný a neskonale spravedlivý. Perun je milostivý v i t m, kte í ho uctívají a hrozivý pro nep átele Rusi. Dochovalo se nemálo zprávo Perunovi. Pov s vremennych let

vypráví o Peru nov kultu takto: Za al Vladimír v Kyjev vládnout jako jediný

kní e. I postavil na chlumu vn dvorce v ního a sice Peruna d ev ného s hlavou st íbrnou a zlatým vousem...

Na Peruna p ísahali ru tí dru iníci . V letech 907

91l (po výprav

kní ete Olega na Ca ihrad-Konstantinopol) byla mezi Rusí a Byzancí podepsána mírová smlouva: Císa Leon spolu s Alexandrem uzav eli s Olegem mír.... ti samotní políbiv e k í , vedli Olega i jeho mu e k p ísaze a podle ruského zákona p ísahali svou zbraní a p i Perunov, p i svém bohu, a Velesovi, dobyt ím bohu... zpe etili mír.

Poslední smlouva p ed kone ným p ijetím

42

k es anství, kterou Rus uzav ela roku 971, byla rovn stvrzena p ísahou ruskými bohy: Pakli e tyto (podmínky) d íve dojednané nesplníme v dy máme p ísahu od Boha, v n j v íme, a od Peruna pak vlastními zbran mi budeme rozsekání Odkazy na Peruna nalezneme v mnoha církevních pou eních proti pohanství z IX. a XII. století, jako nap . v pou ení ,,Slovo ob idolech

(Slovo o modlách), Slovo Christolubca

(Slovo toho, kdo uctívá Krista), Slovo Ioanna Zlatousta

(Slovo Jana Zlatoústého). Perun hromovládce je znám pod jménem

Perkunas rovn Litevc m a Loty m. V pohádkách pobaltských národ asto vystupuje jako Perkunas v nep ítel Vel as (Velinas), prchající p ed hrozivým hromovládcem. Perun nebyl v dy zobrazován pouze s jednou hlavou. Pobalt tí Slované, jak dokládá Saxo Grammatikus, se klan li p tihlavé modle nazývané Porenucij-Perun. tvero tvá í m l na ramenou a jednu na hrudi. Perunovy pohanské chrámy se obvykle budovaly na kopcích, kde mu byly p iná eny ob ti. V letopisu z roku 944 stojí tento zápis: A k ránu sezval Igor síly ( ecké) a p i el na chlum, kde stojí Perun, slo il zde své zbran , a títy, a zlato Pohanský chrám s velkolepou Perunovou sochou stál v Kyjev a rovn v Novgorodu. Vzpomínka na.. novgorodskou Perunovu svatyni se udr ela a do 17. století. V roce 1654 si cestovatel Adam Olearius zapsal: Obyvatelé Novgorod tí, kdy

je t byli pohany, m li modlu, které íkali Perun, neboli b h ohn , nebo Rusové íkali ohni Perun. A na tom míst , kde byla postavena tato jejich modla, stojí klá ter, který si zachoval jméno modly a byl nazván Perunovým klá terem. Toto bo stvo m lo podobu lov ka s k emenem v ruce, který p ipomínal st elu

blesku nebo paprsek. Na znamení uctívání tohoto bo stva udr ovali ve dne v noci ho ící, nikdy neuhasínající ohe rozd lávaný z dubového d íví, a jestli e slu ebník dopustil, aby ohe zhasl, stihl ho trest smrti.

Keltové íkali bohu bou ky obdobn (P)erkunia. Indickému bohu Indrovi se p ezdívá Paljanya, co je rovn obdoba jména boha Peruna. V imn me si, e v Rigved nalezneme rovn zmínku o bohu jménem Parajanya (Parjanya), co je b h bou kového mraku, který není toto ný s Indrou, av ak je s ním neustále spoojen. Svantovít

je b h nebes a sv tla západních Slovan . ty hlavá modla Svantovíta (Sventovíta) stála v hlavní svatyni pobaltských Slovan , v Arkon , na ostrov Rujána. Soud podle Velesovy knihy, Svantovíta uctívali nejen na západních slovanských územích, nýbr i v severním Rusku, v Novgorod . Tato víra byla do Novgorodu p enesena p esídlenci ze západních zemí

Vagry, Obodrity,

Ra any. Sta í Slované v ili v jediného nebeského boha, svrchovaného vládce, kterého nazývali nejr zn j ími jmény: Svarog, Perun, Svantovít, a kone n také Triglav, neboli Trojice. To znamená, e Svarog je b h otec, Perun syn, Svantovít svatý

duch. Tvo í tak p edk es anskou trojici. Velesova kniha hovo í o velikém tajemství

trojjedinosti

Peruna, Svaroga a Svantovíta. Ostatní bohové se pod izují svrchovanému vládci Triglavovi. Existují rovn historická sv dectví o tom, e

sta í Slované uctívali Triglava. Triglav v kult byl znám pomo anským Slovan m. V ivotopise sv. Ottona Bambergského se vypráví, e v prvních m stech Pomo anska, ve t tín a Wolin , byly hlavní chrámy zasv ceny práv Triglavovi. t tín tí kn í hlásali, e Triglav je jejich nejvy í b h a e je v i lidskému rodu blahosklonný. Veles je b h stád a bohatství, b h moudrosti; ve své chtonické hypostazi je pr vodcem do záhrobí. Ve Velesov knize rovn vypou tí na nebesa slune ní o e (Kry 4:1). V dávné minulosti byl Veles bohem Slunce a Chorsovým bratrem. Nyní je Veles slune ním, m sí ním a hv zdným bohem zárove . O Velesovi byla zmínka ve smlouv mezi Rusy a Byzantinci jako o dobyt ím bohu . V Kyjev stála jeho modla v Podole v p ístavi tích eky Po ajny. Veles je b h moudrosti, poezie. P vci a básníci se mu klan jí, pova ují se za Velesovy vnuky. Velesovým vnukem je nazýván ve Slov o pluku Igorov epický p vec Bojan. Chors je b h slunce, nebeského t lesa. B h Slunce a slune ního disku Chors byl uctíván od dob praslovansko-iránské jednoty, ba dokonce d íve: slovo Chors je blízké k árijskému (íránskému) slovu horsed

slunce. Chors pat il do Vladimírova pantheonu, co sv d í o síle Chorsova kultu v té dob . Byla o n m rovn zmínka ve Slov

o pluku Igorov , kde se vypráví o tom, jak se kní e Vseslav prom uje v noci ve vlka, a k i uje cestu velikému Chersovi . Neboli p etínal dráhu Slunci, jel na sever. Stribog je b h v tr . Ve Slov o pluku Igorov jsou v try nazývány Stribogovými vnuky a ve Velesov knize (Rod I., 2:7) se íká, e Stribog ádí po zemi v podob v tr . ernobog a B lobog jsou dv vzájemn bojující bo stva. O B lobogovi nalezneme zmínku ve staro eském slovníku Mater Verborum .

ernobogu se klan li pobalt tí Slované. U ení o zápase t chto boh , o zápase sil Javi a Navi, to je pradávné dialektické u ení, podobné staroindickým u ením o r zných stranách a hybných silách bytí, o gunách

sattva, rajas a tamas, nebo ínskému dialektickému u ení Jin a Jang. Vy e je Nebeský vládce Slovan . V Indii mu íkají Vi nu, v bulharských Rodopských horách

43

Vi na. Jméno Vy e lze chápat rovn jako pojmenování Da boga-Roda s významem

Nejvy í. Lela je dcerou Lady. Je nazývána dcerou Bohyn man elství Lady v díle Pov s

vremennych let ,

figuruje i v Czenstochowském rukopisu Jana z Michoczina z roku 1423. Nemén d le itá jsou i jazyková sv dectví, kdy ruské « », « » znamená milovat; « » je dít atd. Lela je staroslovanská bohyn lásky. Letenica je podle staro eského slovníku Mater Verborum Perunovou man elkou a matkou Devany: Devana-Letnicina i Perunova dci . Radegast, Kry e , Kolada

názvy svátk a jména boh

ochránc t chto svátk . Ka dý z nich je svrchovaným vládcem, úplnou expanzí Vy n . Kry e

je jméno boha Kri ny (jeho první sestoupení na zem), úplné expanze Vy n . Koleda je podle legend Rodopských hor, které sesbíral I.Verkovi , synem boha Vi ny a Zlaty Majky, a podle rekonstruovaných písní z Hv zdné Koledovy knihy

synem Vy n -Da boga a Zlatogorky. Siva

srovnej s indickým slovem siva (blahý, bla ený, dobrý). V hinduismu mu odpovídá iva, jedno bo stvo z trojice Trimurti. Ve Véd Slovan

je bohem-nep ítelem Gurgie (Jarily). Trestá zem d lce, kte í mu nep iná ejí ob ti. Jar

Jarilo, b h slunce, jara, probouzející se p írody a zárove b h-bojovník. Význam boha Jarily jako boha zem d lství stoupl v Kyjevské Rusi v d sledku boje s novgorodským (a roxola ským) Velesovým kultem. Jarilo je v Hv zdné Koledov knize

synem Velese, syna Slunce. Jako prudká-zu ivá-jará

(rusky jaraja ) hypostaze Velese, je Jarilo

B h bo itel, B h války. To je dotvrzováno rovn historickými fakty o Jarilov kultu. Nap íklad pobalt tí Slované m li podle sv dectví cestovatel raného st edov ku ve m stech Volego e a Gavolane chrámy, zasv cené Jarovitovi-Jarilovi. Ve volego inském chrámu visel Jarovít v tít obrovských rozm r a mistrné práce, který byl pokryt zlatými plátky. Ve vále ných dobách jej snímali se st ny chrámu a nesli p ed vojskem. On je zárove jarní hypostazí Velese, proto je Jarilo b h jara, jarního kvetení, lásky, slune nosti. Da bog

slune ní b h, slovanský Apollón. Slované se pova ovali za potomky cara-Slunce Da boga. Tak o sob Rusi i hovo í jak ve Velesov knize, tak i ve Slov o puku Igorov . Obra me pozornost k Ipatjevskému letopisu z roku 1114 (který pochází z textu slovanských p eklad Kroniky Jana Malaly), kde se o Da bogovi íká toto: Jeho (Svarog v) syn, jménem Slunce, íkají mu Da bog Vládce Slunce, syn Svarog v, jen jest Da bogem, je mu silný , jím

po ínaje za ali lidé odvád ti dan císa m. Semargl

je ve Velesov knize bohem ohn .

Existuje staroruské slovo Smaga , které znamená plamen. Je p íbuzné s íránským Simurgu, tento pták se podobá ohnivému ptáku Matari vanu (ptáku-ohniváku). islobog - je b h asu. Did-Dub-Snop

to je Triglav: Did

Svarog,

Dub

Perun, Snop

Veles. V imn me si, e v tomto Triglavu je Svantovít nahrazen Velesem. P ed p esídlením západních Slovan na novgorodská území nebyl sou ástí Triglava Svantovít, nýbr Veles.

1

pohybuje se po slune nímu kolu, po slune ní dráze, neboli po slune ní ekliptice (zdánlivá ro ní dráha Slunce mezi hv zdami). 2

zde je rovn

i krásou Rodu Sedeho (Sedoj, Mudryj, Svatoj). Neboli tato slova mají rovn

smysl: vyza uje svatou krásu, pocházející od Rodu Bo ího, nebo sedm

je svaté sedyjevo íslo.

ást první RODOVI I

V tba

Na za átku p ilétá Pták Matka Sva-Sláva. Jde o indického ptáka Matari van (Matarisvan), který je v Rig-Ved ztoto ovánI s bohem ohn Agni, nebo nese ohe : Kdy byl Agni stvo en ve své matce v podob Matari vany, stal se rychlým závanem v tru (Rig-Veda I., 96, 4; III., 29, II). Práv on je poslem boha Slunce Vivasvata (v slovanské tradici je to Vy e -Da bog). Matari van p iná í otc m prarodi z nebe ohe , a ohe dostávají v prvé mudrci z rodu Bhrigu (slov. Brag). Matari van je v Atharvaved vládcem v tr . Toté iní i Pták Sva ve Velesov knize. P iná í ohe prap edk m na pokyn Vy n a rovn vládne v tr m. (Rod III., 4:3,Trojan IV., 1:6. Bus II., 3:2, Bus II.,4:2, Lut III., 5:9) Srovnej rovn s anglickým slovem swan

labu . Koncové n vzniklo z písmene jus, co dovoluje rekonstruovat staré formy: Matka Sva, Svarog, Svarga, svastika, svato (odtud pochází sv tlo a svátost).

1 Souhv zdí B lojara (Orionu), ochra ující B lojarovu epochu (zví etníková éra Skopce, neboli 2. tis. let p . n. l. IV. století n. l.).

2 Kráva Zemun

to je souhv zdí Býka (Taurus), rozlévající po obloze Hv zdné mléko (Mlé ná dráha). 3 Cesta Pravi to je pravá cesta, po které kdy se lov k (nebo národ) ubírá, ídí se Nebeským zákonem (Prav) a kdy s ní sejde, koná zlo. Nebeský zákon (hv zdoznalství) byl vylo en ve Svantovítov knize. 4 Nebeské mléko

Mlé ná dráha 5 Sedava-hv zda

Polárka (zvezda Sedyja). O tuto hv zdu se opírá zemská osa (sto ár), zde ve významu Brána Svargy, Irije.

44

6 Tato v ta je p evzata ze zlomk , které Miroljubov shromá dil pod . 20. Je tu reprodukována, nebo v Miroljubovov zápisu bezprost edn následuje po slovech Veles u il na e praotce orat zem , která souhlasí s

textem této desky.

Kapitola I. Odchod Ári .

Vypráv ní o Jarovi a Jarunovi.

Na za átek Velesovy knihy jsem umístil texty desek, popisující nejstar í asy. Podle t chto text Slované opustili severskou Pravlast pod vedením boha Slunce Jara. A bylo to p ed dvaceti tisíci lety ( dve my ). Tato událost je zaznamenána rovn v Kry ov Véd , v písni 4 z Hv zdné Koledovy knihy, podle ní se odchod Kry ni a boha Slunce ze Severních ostrov udál p ed p ibli n dvaceti tisíci lety, v minulé zodiakální é e Kry n -Vodná e. O tom pojednávají rovn legendy Pomo an, a rovn jiných severských národ (Loponc , N nc a tak dále).

Výklad Pov sti o Jarovi

Podle Evropských legend se za dávných as na Severu v ledovém oceánu rozkládaly bájné arktické ostrovy, osídlené bohy a prvními prap edky, p edky národ bílé rasy . Existoval nap íklad ostrov, který ekové pojmenovali Tule a Slované Tulský ostrov, ov em i dal í strovy, jako nap . Veliký (ostrov Veles v a Svarog v), Bílý (Favorský), Zlatý (Alatyrský) a dal í. K blahoslaveným severským zemím, uctívaným jako pravlast Slovan , pat ila i ást sou asného pob e í Ledového oceánu. Odtud ode li a odnesli si s sebou védskou víru p edkové Indo-Ári , z nich se ást stala Slovany. Podle pov sti zprost edkované Velesovou knihou, vyvedl prap edky Slovan b h Slunce a první p edek Jar (Rod I., 1:2, Trojan I., 2:11). Slované pova ovali v dy sebe samotné za vnuky Slunce, pozemskému vládci asto íkali Rudé Slunko. Legendy vypráv jí o pradávném slovansko-árijském carovi, který vládl p ed 20 tisíci lety (Velesova kniha, Rod I., 1:3). Práv

jeho sta í Slované nazývali prvním carem

Rudým Slunkem. Nazývali jej otcem Jarem nebo Jarilou. V t ch dobách Slované ili na severu, p i em ivot p edtím, ne nastalo období chladna, byl

podle vypráv ní astný a ni ím nezkalený uprost ed kvetoucích zahrad a zur ících ek bohatých na vodu. Krom toho legendy lí í Slovany jako vysoce vysp lý národ, který ovládal mnohá emesla (nap . ková ské) a um ní, a p edstavují je

coby mo eplavce. Av ak podnebí se zm nilo, a Slované museli pravlast opustit. Legenda o odchodu ze Severu (uvedená v Koledov knize) zní takto: v dávných dobách, kdy prap edci Slovan obývali severské ostrovy, se na Bílém ostrov konala veliká slavnost. Shromá dili se na ní v ichni bohové, v etn kní ete, vládce Slovan , neboli boha Slunce

Jara. Náhle se zvedl vichr a na ernoh ívém o i p icválal z jihu erný Idol. Zmrazil Bílé mo e a ukradl z Alatyrského ostrova zlaté býky boha Slunce. Potom odvedl ony býky daleko na jih. A kv li tomu za ala na severu zima, nastala Chladna. Bohové a jimi vedené lidské rody za ali erného Idola stíhat. P eplavili se p es Bílé mo e a putovali od severu p es kouzelnou zemi Biarmii na ji ní Ural. A potom od Uralu osídlili postupn ' celou Ruskou zemi. Práv na to vzpomíná Velesova kniha (Rod I., 1:2): A tak vodili dobytek na i praotcové, a p ivedl je otec Jar do Ruského kraje, proto e kdyby z stali, vytrp li by mnoho strázní kv li asným chladn m...

Dále se na stejné desce íká, e Slované, kte í p li ze severu ili jako lovci a rybá i a e po p íchodu zim se vydali na jih.

A v onom míst p ehradili p esídlenc m od severu cestu vládci Biarmije (Permské zem na st edním Uralu a v Pokamí). Byl to b h Barma, jeho man elka Tarusa a jejich d ti Man a Ma a. Mezi p íchozími a vládci té zem se rozpoutal boj. Ru tí bohové Jarila a Ilm Tulský pou ili velikého Blesku a Koledovy zbran , p i em popis jejich p sobení velmi p ipomíná následky pou ití sou asných vysoce ú inných zbraní: popraskala obloha i hory , p iplul erný mrak", zafoukal ostrý vítr , Slunce ztratilo lesk . Nicmén na oplátku pou il b h Barma velikou Barmovu zbra , která dokázala odrazit jakoukoli jinou zbra . Barmovi a jeho p íbuzným, proti nim bojovali obyvatelé Bílého ostrova, pomáhali sever tí gnomové-gomozulové. P ivazovali eleznými lany mo ské mysy, aby nebyly bo eny, kdy obyvatelé Bílého ostrova pou ívali kouzelnou zbra . A tehdy se bohové dohodli na smíru. Po rozhovorech vysly el Barma Ilmovu a Jarilovu prosbu a dovolil slovanským kmen m p ejít p es svá území. A práv v té dob se v Biarmii-Permi usadily n které kmeny Praslovan (Uralorus ), kte í od t ch dob ili vedle Permjak , Turkotatar a Mans (co jsou potomci Barmy, Tarusy a Mana). Jarila a dal í bohové se vydali dále k ji nímu Uralu. Po cest zvít zili nad t emi chromými v dmami, obry-lidojedy, kte í jezdili na bílých a hn dých medv dech, a rovn nad dubovými a sosnovými obry, kte í si sedlali zajíce, st íbrné i oby ejné li ky. V pr b hu t chto bitev Ilm i Jar n kolikrát padli,

45

av ak Nejvy í je znovu o ivoval. Nakonec na li hluboko na jihu erného Idola, který si nechal kovat zbran u ková e za elezným lesem. Po vít zství nad erným Idolem se stali Kry e a Jarila bohy Bílého mo e a Uralských hor. Jar, který p i el spolu s Kry n m z dálného severu na ji ní Ural a do Sedmi e í, putoval potom dále do Indie. Ve Velesov knize (Rod I., 3; Rod I., 2) se hovo í o velikém p esidlování Áriú nejprve od severu, ze zem árijské do kraje Inského. Inským krajem se rozumí ji ní Ural, ína a P ední Indie. A potom z kraje Inského p es zemi Farsijskou (Irán), Sýrii, Mezopotámii se Áriové vydali k Dn pru a ke Karpatským horám. Podle Velesovy knihy (Rod I., 2), po dob velikého chladna byli mnozí Áriové zvikláni ve své ví e v boha: Znovu a znovu p icházela veliká chladna. Proto se otcové za ali bít, aby nám vybojovali jiné kraje. A mnozí z nás za ali íkat, e ji není t eba obracet se k Rodu, uctívat ho, proto e to ohni an m nep iná í ádnou út chu.

A tehdy se Áriové-Slované za ali bít v jiných zemích a hledali út chu v lesích a v horách. A v textu (Rod I., 3) je p ímo e eno, e v dob válek za tohoto velikého st hování za ali Áriové uctívat boha války Indru (tentý je ve staroslovanském ver i o Holubí knize nazýván Indrikem-zví etem): I budi pochváleno Indrovo jméno! Je bohem na ich me . Bohem, znajícím Védy!

V tu dobu bylo souhv zdí Kozoroha, symbolizující Indrika a jeho otce Dyje vid t p ímo na jihu. Ve védské astrologii to znamená, e Dyj a Indra stojí poblí tr nu erného boha, který sídlí na jihu. A práv tehdy erný b h spol ený s Indrou a Dyjem ukradl slune ní krávy boha Slunce (proto také nastala chladna, a Áriové opustili severskou pravlast). A teprve v dobách míru se Slované op t vrátili k uctívání Rodu a jiných hypostazí Nejvy ího. Z Velesovy knihy vyplývá, e ást Ári se za ala klan t Indrovi, jako trestající hypostazi Boha. A tehdy se Áriové vydali na jih do Indie, vedeni otcem Jarem (Starým Árjem) za vp edu na jihu zá ícím souhv zdím Indry- Kozoroha. Po vít zství na Urale se kmeny vedené Jarem vydaly rovn do Evropy, v té dob obývané národy erné rasy, které se klan 1y ernému Bohu, zjevujícímu se v podob Hada, Idola nebo Kost je. V on ch legendách se rovn hovo í o chladnu, které nastalo v d sledku toho, e erný Idol ukradl lidem posvátný ohe . Lidé, nemajíce ohn , se pokou eli nabrat slune ní sv tlo do dlaní a nosili ho do svých obydlí, ale tepleji jim díky tomu nebylo a oni se m nili ve valouny. Taková legenda o valounech, p inesených velikým ledovcem, se stala sou ástí Ko adovy knihy a uchovali ji B lorusové (podobné legendy mají rovn mnohé jiné národy). Kdy nastala chladna a lidé za ali hynout,

Vy nij-Kry e se rozhodl zachránit lidstvo a dobýt ohe , který st e il erný Had, Kry e ukradl

ernému Hadovi zázra ný ohe v erných horách na b ehu erného mo e (neboli zopakoval starý hrdinský in). Potom si vzal za enu dceru Slunce bohyni Radu. Jejich d ti se staly slovanským kmenem Jar (B lojar , Novojar ), který se potom proslavil na Kavkaze, v B loho í. Jarova v 1e pozvedala národy a vedla je do jiných kraj cestou mnoha ne t stí a válek. A tak se obnovovala tvá Zem , rodily se nové í e, zanikaly í e p vodní, oslabené národy odcházely, aby je

vyst ídaly národy mladé a plné sil.

Výklad pov stí o Jarunovi

Za dávných dob Slovano-Áriové, vedeni bohem Slunce Jarem, doputovali ze severu do Asie a zalo ili tam velikou í i v zemích sou asné Indie, Pákistánu a Sedmi í í (stepi Kazachstánu a ji ního Uralu). V tehdej ích dobách se védská víra roz í ila tak ka po celé Zemi. Av ak hlavní události 5. tisíciletí p ed n. l. se odehrávaly v P ti í í Pá d ábu (neboli Pen e, podle Velesovy knihy), ili poblí nejvy í hory sv ta u-mu-lang-my.

Tato doba je posvátná jak pro védy Rusi, tak i pro védy indické. V té dob se odehrály hlavní události indického eposu Mahábhárata. A tehdy dochází ke druhému odchodu Ári -Praslovan . První byl ze severských ostrov , druhý z Pen e, z Indie. Podle slovanských legend p i li slovan tí p edkové do Indie z Uralu ve stejné dob , kdy se zárove usazovali v eurasijských stepích a na Ruské rovin . Jeden z eurasijských kmen se tehdy vydal na jih, p ekonal Himaláje a ocitl se v Indii. Podle slovanských legend se v nových zemích b h Slunce Jar (v dce Slovano-Ári ) tehdy utkal s Hadem Lamiou, který slou il Bohu ivovi, a porazil ho, co znamená vít zství p ívr enc

Jarova kultu nad zastánci ivova kultu v Indii. Potom se tyto bitvy opakovaly mnohokrát i v jiných zemích: na severním Kavkazu, v Rodopských horách, v Malé Asii. V pozdních slovanských a eckých (k es anských) p ekladech t chto legend se b h Jar zm nil ve svatého Ji ího nebo Georgie. A tehdy po oné p vodní bitv zalo ili Jarovi potomci ( ili potomci starého Árje) v Indii a Íránu Árijskou í i. Jako boha a v dce v té dob uctívali Indrika. A on jim dal moc nad poko enými národy. P vodní obyvatelstvo Hindustánu bylo zotro eno, jejich m sta zbo ena, nebo jako vyznava i ivy (boha ni itele a boha hn vu) byli p ed Nejvy ím h í ní. Av ak i samotní Ariové, vedení Jarem, se tehdy odklonili od uctívání Nejvy ího a za ali vyznávat

46

Indru. A tento polob h deformuje cestu pravdy. Proto civilizace Ári i jejich m sta po ur ité dob podlehla úpadku. Ke 2. tisíciletí p . n.1. po starých dobyvatelích nezbylo ani stopy. Teprve po p l tisíciletí byla Indie zaplavena novými vlnami Ári z Íránu, kte í s sebou p inesli rovn u ení o Nejvy ím-Vi nuovi. Zalo ili skute n velikou védskou civilizaci staré a sou asné Indie. Podle Velesovy knihy (Rod I., 2) kv li odpadlictví od staré víry, od uctívání Nejvy ího Rodu se v té dob

velmi rozzlobil a za al b snit b h Svarog . A tehdy do lo k velikému zem t esení a domy prap edk byly zbo eny, a skot hynul, padajíce do vznikajících zemských puklin. Stalo se to ji po p esídlení ze severu

ve vysokých horách, v kraji I ském poblí zem Farsijské (Rod I., 2), p esn ji v Pen i , neboli v Pa d ábu (Rod I., 4). Toto zem t esení se odehrálo v Údolí Kulu poblí nejvy í hory sv ta u-mu-lang-my. A do lo k n mu po veliké bitv na poli Kuru mezi rody Bhárát , a také po odchodu Kri nov , který byl zt lesn ním Nejvy ího-Kry ni v tehdej í dob . A tehdy se také hynoucí lidé obrátili k Jarunovi (v indickém eposu Arjunovi), aby je vyvedl ze zem , zachvácené ne t stím. I stalo se to v 5. - 3. tisíciletí p . n. 1., v tak zvané zví etníkové é e Lady (Býka), kdy na obloze u tr nu Nejvy ího, neboli p ímo na severu, zazá ilo Jarilovo souhv zdí (pozorované v okam ik jarní rovnodennosti). Tehdy byl na zemi praotec Jaruna (Arjuna), zt lesn ní boha Jara, jako jeho druhé zjevení. Podle Velesovy knihy (Rod I., 4) Jaruna spolu se svými d tmi Kyjem, ekem a Chorivem vyvedl p edky Slovan z Pa d ábu p es Írán a Kavkazské poho í a k Dn pru a ke Karpat m. V té dob z Indie ode li ti, kte í se rozhodli pro návrat k pradávné ví e: I uctívali jsme Svaroga a Da boga, který dlí v p e isté Svarze . A tím se za ali Slované odli ovat od Ári , kte í tehdy z stali v Hindustánu, uctívajíce Indru a Dyje. Tímto zp sobem se ze spole né rodiny árijských národ vy lenili Slované

ti, kte í na rozdíl od jiných, kte í uctívali Indru a Dyje, ne ádali své bohy o nic, jen se sklán li p ed jejich sílou, uctívali Nejvy ího a Jeho jméno. A do dne ního dne lze najít spole né stopy mezi kulturami Ind státu Pand áb, poblí se rozkládajících oblastí Pákistánu a rovn Slovan . P edev ím karpatských Slovan , kdy nalézáme podobné od vy, p edm ty ka dodenního ivota, chrámy. Za zmínku rovn stojí, e spolu s Jarunou tehdy do Evropy p i el kur, p vodem z Indie. Domnívám se, e Jaruna si ocho il kur (mo ná pojmenovaný na po est boha Slunce Korse). A od t ch dob Slované

ob tovali kur Jarilovi a Árjovi, zatímco ekové Bohu války Áresovi. Údaje o odchodu praslovanských p edk z Indie se zachovaly rovn ve védské tradici samotné Indie. Jaruna, který vyvedl p edky Slovan z I ského kraje do Karpat po velikém zem t esení, je toto ný s hrdinou indických Véd Arjunou, který dobyl severské zem Kimmeri , neboli severskou pravlast, Kimmerii, která se rozkládá v sou asném Rusku. Události popisované v indickém eposu Mahábhárata se odehrávají po slavné bitv na poli Kuru. Zem t esení, které údajn zp sobilo odchod p edk Slovan z Indie (zmínka ve Velesov knize), za alo v okam iku, kdy Zemi opustil Kri na, Vy ovo zjevení na ná sv t. Zem t esení, které se svým rozsahem podobalo sv tové katastrof pak doprovázelo odchod ze sv ta i dal ích Kry ových vt lení, jako nap . Krista, keltského Esise, slovanského Buse B lojara. Potom se Jaruna se svými syny Kyjem, ekem a Chorivem, a rovn s bratrem Kisekem vydal na sever, za Himaláje, ke staré pravlasti, tam k prap vodnímu B lovodí, kam ode el samotný Kry e . A tam, v severním B lovodí, na Rusi, Jaruna op t uz el Boha.

Cestu Jarunových syn z Indie na Rus m eme vystopoval jak ve Velesov knize, ruských letopisech, tak i v íránských legendách a ve starobylých kronikách Zakavkazí. Jaruna a jeho synové nejprve p i li z Indie do údolí poblí hor, které nazvali Araratské (hory Árjovy, nebo boha Slunce Jara). Tam se Áriové usadili u eky, které dali jméno Arax (Árjova eka). Zde ást

Ári splynula s budoucím arménským národem (jméno Ar-méni znamená Árjovi lidé ). Av ak bojovníci, kte í sem p i li s Árjem-Jarunou ve 4. tisíciletí p . n. 1., si po dlouhou dobu i po p esídlení uchovali svou etnickou svébytnost, íkali si Indové (pozd ji se nazývali Vindy, Venedy a Vandaly). Mnoho sv dectví o Jarunovi a jeho synech se uchovalo ve staroarménské Taronov kronice , kterou sepsal Zenob Glak, který byl mnichem v dob , kdy svatý Ji í ve III. a IV. století n. l. k til Armény. Tento mnich se bezprost edn ú astnil k tu Ind a slou il v kostele, který byl d íve chrámem Jarunovým a Kisekovým. Své informace získal z první ruky: od indických kn í vyhnaných z chrámu nebo z rukopis chrámové knihovny. Zenob Glak nazýval Jarunu ecky Demetrem, neboli doslovn

p elo il význam jeho jména. Árij

znamená orá , srovnej s ruským orataj , a demetrios

v e tin znamená zem d lec (Jar je ruský b h zem d lství a Slunce, Démétér je ecká bohyn zem d lství). Glak uvádí rovn jméno Demetrova bratra Gisanej, p i em význam tohoto jména vykládá

47

jako copatý

(od ges

cop ): A tak, jeliko

m l Gisanq copy, m li i jeho slu ebníci copy, které jim na ídil ust ihnout (po násilném k tu) vlada

Antex . Mimochodem tyto copy lze srovnat s copy sou asných vyznava Kri ny a s kozáckým oseledcem .

Tento Jarun v bratr je znám i Velesov knize, kde se mu íká Kisek, praotec germánských národ . Památku na jeho jméno doposud uchovávají západní N mci, obyvatelé Hesenska. Podle západoevropských legend, p evypráv ných Isidorem Sevillským v VI. století, jmenoval se praotec Germánc Kus. Po p íchodu do Arménie zalo ili Jaruna a Kisek starobylé hlavní m sto Arménie, m sto Boha Vi nu (Vi ap). Vzty ili tu kolosy: estnáctimetrového Kiseka (Gisaneje) z m di a osmimetrového Jarunu (Demetria) z kamene. Zbo eny byly tyto sochy teprve ve IV. století n. I. Pak zalo ili Jarunovi synové Kyj (Kuar), ek (Meltej) a Choriv (Chorean) poblí Araratu starov ká arménská m sta: Kuara, Melteja a Choreana. Tato m sta byla potom známa po mnoho staletÍ. Stejnojmenná m sta byla pozd ji zakládána rovn na severním Kavkaze poblí Donu, a pak i v Dn provské Rusi. Tyto legendy lze porovnat se známou legendou Poves vremennych let

o zalo ení Kyjeva Kyjem, ekem a Chorivem. Ti zalo ili na Dn pru

(nedaleko budoucího Kyjeva) veliké m sto Golu (Kolu ), nazvané na po est Kolo-gradu v uralské pravlasti, v Arkaimu. Podle Velesovy knihy tehdy ve 4. tisíciletí p . n. l. p i lo spolu s Jarunou a Kyjem k Donu, do P idn p í a do Karpat mnoho slovanských kmen . Usidlovali se, vytla ujíce kmeny Danajc , které legendy lí í jako obry zrozené mo em, zápasící s bohy (neboli atlanty). Do stejné doby Velesova kniha (Rod I., 6) za azuje rovn vy len ní Slovan z Jarunova rodu a Germánc z Kisekova rodu. K tomuto rozd lení do lo na základ rozhodnutí sn mu

v e. Jaruna tehdy navrhoval, aby jednota rodu z stala zachována a za p íklad uvád l otce, kte í: dohodli se, aby jejich kmeny slou ily svá stáda ovcí i dobytka dohromady a stali se jediným kmenem. A toté Bohové navrhují i nám.

Av ak kdy do lo na s ítání hlas , Jedni byli pro spojení druzí se vyslovili pro n co jiného.

A nakonec se kmeny Jaruny a Kiseka roze ly. A to okam it

vedlo k velmi smutným následk m. Velesova kniha (Rod I., 7) vypráví o tom, e ihned po rozd lení p epadly Kisek v rod kmeny Jág , a jen málo chyb lo a Rodovi e vybily. Pragermánce tehdy zachránili na poslední chvíli p isp chav í Jarunovi vále níci. A potom ode el Kisek v rod daleko na sever do Skandinávie. Práv tam se podle Velesovy knihy

rozprostírají Kisekovy zem

a zem boha

Skandinávc a Germánc Odina. ,,A tamje zem

Odinova, jen k nim p e el od nás. A tam se p iná ejí ob ti na jiný zp sob. A tam jsme byli za starých dob, a tam jsme bojovali. A uz eli jsme tam ruku, která nám hrozila, a vid li Krutého Odina ... " (Trojan IV., 9). Áriové, kte í p i li s Jarunou a jeho syny, splynuli v zemích Rusi s místním obyvatelstvem, sp ízn ným co do jazyka a oby ej . A potom následovaly rovn dal í vlny st hování indoíránských (praslovanských) rod z Uralu, ze Sedmi í í a dokonce i ze severní íny. K tomu v ak docházelo v jiných tisíciletích. Takové byly cesty usazování první vlny Praslovan z rodu Jara a Jaruny v Evrop .

1 Odchod a Prom n ní posledního vt lení Nejvy ího vládce, kní ete Buse B lojara (z 20. na 21. b ezna roku 368 n. 1.) znamenal konce Svarigiva dne a za átek nového Svarogova dne, a zárove konec B lojarovy epochy (Trajánových v k ) a po átek Zlého v ku (éra ryb), za átek v ku válek a velikého st hování národ . Zde se události, následující po Busov+ odchodu, srovnávají se za átkem Posvátných d jin

s odchodem Ári

ze severské pravlasti pod vedením boha Jara (Jarily), co se událo na po átku minulého Svarogova dne. Tehdy do lo také k prvnímu odchodu a prom n ní vt lení nejvy ího boha Kry n . P lnoc z 20. na 21. b ezna roku 368 od Kristova narození, neboli 31. lut n a I. b lojara r. 367/8 (rok 5575/6 od stvo ení sv ta)

je hlavním bodem letopo tu slovanského védského kalendá e. V následujících vydáních Velesovy knihy bude brán jako po átek odpo tu ve kerých dal. Tedy I. b lojara roku 1 od po átku Svarogova dne (I. den zlého v ku, I. den po Busovu prom n ní). 2 Sm rem od severu na jih. 3 Kompletn je text této desky uveden ve t etí ásti Busovy asy (Bus I., 1; Bus III., 1 a 2). Celý tento text

je propojen podle smyslu a je souvislým textem jedné desky. Musel být rozd len proto, e zachycuje rozsáhlé asové úseky a p i chronologickém azení v ech text

Velesovy knihy je nutné jej uvád t vedle jiných text jiných desek. P edpokládám, e bude d le ité p e íst si ho rovn i v té podob , jak byl zapsán p vodn . 4 Má se na mysli poslední veliká doba ledová, trvající t i Svarogovy dny a vyst ídaná oteplením v 11. a

13. tisíciletí p . n. 1., a také nové ochlazení v dob mezi 5. a 3. tisíciletím p . n. 1., kdy se na severu Eurasie místo les rozprost ela tundra. Toto poslední ochlazení vedlo k p esídlení Ari na ji ní území, v etn zemí Rome , neboli starých obyvatel Itálie, o em se hovo í ve t etí ásti.

5 Má se tu na mysli zem t esení, k n mu do lo po odchodu Kry n (Kri ny) z tohoto sv ta. Toto zem t esení zap í inilo odchod Ári -Praslovan v ele s Jarunou (Arjunou) z Pa d ábu, zem I ské. O tomto zem t esení pí e také rimad-Bhagavatam (píse

I., kap. 14., . 15): Pohle , dým halí oblohu. Zdá se, e se chv jí zem i hory. Sly í , v nebi bez mrá k h mí hrom a blesky lehají z blankytu...

Zem t esení p ipomínající sv tovou katastrofu doprovázelo odchod z tohoto sv ta i

48

dal í vt lení Nejvy ího, neboli Krista, keltského Esise, slovanského Buse B lojara. 6 Zde se jedná o m sto Kuar (Kyjev Taronský) poblí hory Ararat, který byl zalo en Jarunou ve 4. tis. p . n. l. O této události vypráví starogermánský rukopis, sepsaný ve IV. století n. 1., tak zvaná Taronova kronika, kde se hovo í o tom, jak do údolí Araratu p i li od Ind

brat i

Gisan j a Demetr (Slovany jsou nazýváni Kisek a Jaruna). A potom jejich synové Kuar, Meltej a Chorean (u Slovan

Kij, ek a Choriv) tam zalo ili svá m sta, nazvaná jejich jmény. Antský Kyjev a Kyjev na Dn pru byly zalo eny a mnohem pozd ji. 7 Zde se stejn jako v p edchozím textu krajem I ským má na mysli území Indie a íny. V takovém p ípad je Arijskou zemí ji ní Ural a Sedmi í í (stepi od Balcha e po Kaspijské mo e). 8 Jde o stejné zem t esení jako to, které popisuje Rod I., 2:3. 9 Tisíc p t set let p ed Direm, ve VI. století p . n. l. byl vládcem skytské í e Arianta, který bojoval mimo jiné i na Karpatech. Zde se tento Arianta sbli uje s Jarunou (Arjunou), který p ivedl Slovany na Karpaty z Pa d ábu v 3. tis. p . n. l. Ve Velesov knize íkali jménem Árij (otec Or) také Árjovi Osed ovi, který rovn do el a ke Karpatské ho e. V ichni tito Árjové byly uctíváni jako to zt lesn ní Jarily a pro ili toto ný ivot. 10 Trojánovy v ky se odpo ítávají od dob vlády patriarchy Trojána (sou asníka Árje Osedn , viz ní e) a do as Buse B lojara. Neboli od 2. tisíciletí p . n. l. a do IV. st. n. l. Je to zví etníkový v k B lojara (Berana). 11 Golu (Kolu )

jak p edpokládají archeologové, to je nyní B lské hradi t na ece Vorskle (p ítok Dn pru). Je to Hérodotem zmi ované m sto Helon v zemi Budín . 12 Tentý u Armén (v Taronov kronice, knize pocházející ze IV. st. n. 1.) vystupuje jako Gisenej, co znamená copatý . Je praotcem západních Germánc (Hessenc ). Isidor Sevillský (historik z VI. Století) ozna oval za praotce Germán Kuse. 13 Tento text p ipisuje zalo ení m sta Golu (Herodotova m sta Helonu v zemi Budín ) Jarunovi. Neboli klade zalo ení tohoto m sta do 4. tisíciletí p . n. l. To znamená o dva tisíce let d íve, ne je stá í tak zv. Belského hradi t , jak je udávají dne ní archeologové. Mo ná se jedná o jiné m sto. Av ak není ani d vod odmítat Jarun v p íchod do t chto zemí, ba i západn ji do Karpat, nebo existuje nepochybná sp ízn nost mezi kulturami obyvatel Pa d ábu a karpatských horal (Hucul ).

Kapitola II.

Bogumírovy asy Pov sti o Sedmi í í

Ve starých posvátných knihách Slovan , jako je Velesova kniha a Véda Slovan , stejn jako v obdobných védských pov stech se nám dochovalo veliké mno ství p ekrásných a moudrých legend o praotci Bogumírovi. Bogumír byl také nazýván Bohem Imirem, Blahým Imirem (ve Velesov

knize a skandinávské Edd ), carem Imou (ve Véd

Slovan ), Jimou X ajta (v Avest ) , Jamou (ve Védách Indie), Jü (v

ín ), D em- idem (v Knize král

neboli ach-nam

Firdousí), im-bulatem (ve vol ských a p edev ím marijských pov stechl). Jeho jméno bylo známo od Afriky (Imán, Omán), p es západní Evropu (Kimmer), Malou Asii (biblický Homér), a po dálný sever Ruska (Jamal) a Sibi (Omo ). P vodn se jméno tohoto patriarchy vyslovovalo jako [H´m´] a znamenalo kam

neboli aman (od

slovesa kamlati ). První zvuk jména se vyslovuje jako m kké jihoruské g , druhý je zm k ené m . Dal í jména jsou odvozena od p vodního jména v souladu se zákony etymologie. Slované jej nazývali jak carem Imou, tak i

jako nap . ve Velesov knize

Bogumírem (neboli bohem- amanem) a Blagomírem (blahým amanem). Tento obraz zahaluje veliké tajemství. Je nazýván bezmála Stvo itelem sv ta, i bohem smrti, nebo prvním carem-kn zem, bo ím synem a Praotcem.

Výklad pov sti o Bogumírovi

Uplynulo více jak p t tisíc let od t ch dob, kdy se v Irijských, neboli Uralských horách narodil syn boha Jara a Slunce, jinak také Tarcha Da boga a bohyn Zimy a Smrti, ili Mareny Svarogovny. Marena a Da bog obda ili syna tajemstvím dvojí nesmrtelnosti

du evní a fyzické. Da bog mu dal napít mléka-abrity, které vytékalo z vemene nebeské krávy Amelfy, Bogumírovy prabáby. A tak Bogumír získal du evní nesmrtelnost. Marena dala synovi fyzickou nesmrtelnost. Od t ch dob se k Bogumírovi asto p iplazil Had, který mu p iná el jablka z Irijské zahrady. Kdy je mu po il, opou t ly jej nemoci, do t la se vlévaly nové ivotní síly. Bogumír z stal smrtelníkem, av ak

jeho ivot se mohl prodlu ovat donekone na. Nicmén smrtelníci nem li v Iriji co pohledávat, proto Bogumír se enou Slavuní opustili Irijskou horu. BogumÍr dal p ednost ivotu ve zjeviv Ím se sv t , zvolil si slasti a strasti fyzického p echodného ivota. Rozhodl se státi se praotcem velikých národ . A tak ode el spolu s d tmi a se enou Slavuní, je byla dcerou patriarcha Mana. Byla pova ována za p evt lení Matky Sva-Slávy. A v samotném Bogumírovi bylo spat ováno p evt lení praotce Svaroga, nebo byl Svarogovým vnukem po Marenin linii a pravnukem po linii Da boga. Svarog, b h nebes, je Bogumírovým praotcem, proto jsou Bogumírovi potomci Slovano-Kimmeriové rovn Svarogovy d ti. O tom se ve Velesov knize íká (Rod II., 2:6): A tak je Svarog Otcem a ostatní jsou Jeho syny . Dále se ve Velesov knize udává po adí, jinými slovy vý et zjevení Nejvy ího. První: Rod

Otec v ech rod , potom Svarog, dále samotný Bogumír t etí v ad , od n j vze el rod od Kyje a po kní ata kyjevská

49

A od t ch dob ka dý Bogumír v potomek, ve keré slovanstvo, v sob nese onu prap vodní bo skou jiskru. il v on ch dobách Bogumir - man el Slávy. A ti m li t i dcery a dva syny. P ivedli svá stáda do stepi a ili si tam vprost ed trav jako za dob na ich p edk . Byli velmi zbo ní, a naslouchali hlasu Vy n .

(Rod II., 1:1).

Jak je e eno ve Velesov knize, stepi, v nich se usadila Bogumírova rodina, se rozprostírají v Sedmi í í, u pramen eky Ra, za mo em v kraji zeleném . Neboli za Kaspickým (Chvalynským) mo em, ve stepích ji n od Uralu, kterým se i nyní íká Sedmi í í. Pramen eky Ra (v sou asnosti

Volhy) se nalézá u hor Iremel a Avalak. eka Ra protékala koryty sou asných ek B laja, dále Kamy a Volhy, po dolním toku Donu. Bogumírova rodina p i la do posvátného Medv dího údolí, nedaleko nejvy ích hor Ji ního Uralu

Iremel a Jamantau. poblí Medv dí hory Arkaim ( ark

znamená medv d ). Medv dí horou se nazývala také proto, e se zde zjevoval Veles v medv dí podob . Bogumír se usídlil v Medv dím údolí, nebo se pova oval za Velesova pravnuka. Byl Da bogovým synem a vnukem Rosy, za jejího otce byl pova ován podle Koledovy knihy Veles-Gvidon. Zde, v posvátném údolí Arkaima byl na p íkaz boha Velese zalo en Bogumírem a jeho rodinou posvátný Kajle-grad . O tomto m st se zmi uje Véda Slovan jako o Kulatém m st (Kalica, Kolo-grad, nebo Kajle-grad). Jméno tohoto m sta má n kolik význam . Kolo

kajle neznamena pouze kruh

, ale i b h , car-vládce . Srovnej: Koleda

jméno na zem sestoupiv ího Nejvy ího vládce; kolo jako symbol Nejvy ího Rodu; Chajle je oslovením Nejvy ího v Slovanské véd (Chajre je u ek , Chare

v Indii, toté co Chvála, Sláva); Kej titul íránských vládc . Tento Kulatý grad je rovn podrobn popsán v Avest : A tak Jima ud lal var (dv r) o velikosti b hu na v echny ty i strany pro lidská obydlí... Ve vn j ím okruhu ud lal dev t pr chod , v prost edním est, ve vnit ním t i... (Videvdad, Fragard 2, 33-38). Tento popis Kajle-gradu souhlasí s podobou z ícenin starého m sta, které bylo nedávno objeveno v Arkaimu. Kdy se Bogumírovi potomci st hovali z tohoto m sta, zakládali nová m sta nesoucí podobn zn jící názvy: ve St ední Asii - Chivu, na Kavkaze

Kijar, na Dn pru

Kyjev. Hory a údolí ji ního Uralu, okolí Arkaimu jsou kolébkou samotného védského nábo enství. Tady na ho e Iremel u pramene eky Ra le í b lo havý

kámen Alatyr. Vedle hory Iremel se nalézá nejvy í vrcholek ji ního Uralu

Jamantau ( Jama

je védské jméno Bogumírovo, tau znamená hora).

Práv k této ho e se pojí pov st o prvním p iná ení ob tí, které uskute nil Jama-Bogumír. Je popsáno jak ve Velesov knize, tak i v Avest , i v Knize král , a rovn v knihách zoroastrických

kn í-mobad . Bogumír vystoupil na onu vysokou horu. A tu se mu zjevil b h Kvasura, seslaný bohyní Ladou a drakem Ládónem, st e ícím zlatá jablka Irije. Kvasura obdr el od Lady tajemství p ípravy posvátného medového a slune ního nápoje suriny. ,,A tu k n mu p i el b h Lado, p ikázal mu nalít med do vody a nechat ho vykvasit na Slunci. A vtom Slunce-Surja zp sobilo, e zkvasil a zm nil se v nápoj zvaný surica. A my jej pijeme na po est Boh ." (Rod II., 2:2). A potom Kvasura p edal toto tajemství Bogumírovi. A Bogumír u inil první ob bo skou surjou na ho e Jamantau. Podle ínské legendy vyrobil za tímto ú elem dev t trojno ek-ob tnic, kdy ka dou z nich dokázalo pohnout z místa pouze devadesát tisíc lidí (podle mého je to p ehnané). Toto p iná ení ob tí jej obda ilo velikou silou. A dostal od boh farr , neboli bo í znamení. Nyní se na jeho p ání mohl vedle n j, stejn jako vedle samotného Svaroga, zjevovat had Ládón, a kolem jeho hlavy se tvo ila zá . A tak ,,I dop áli Bohové Bogumírovi pozemských radostí, a tak jsme je m li i my." (Rod II., 3:1). Ve zdech posvátného Kajle-gradu p e il Bogumír se svou rodinou Potopu sv ta, k ní do lo poté, co Da bog rozbil zlaté vejce s Ka ejovou smrtí. P ed potopou Bogumíra varoval Asila Veles (tentý vystupuje avestských legendách jako Achura Mazda, který na potopu upozornil vládce Jimu). Vody se nedotkly svatého m sta, a tam bylo Bogumírem zachrán no zví ectvo, rostliny a lidé. Po potop p ed Bogumírem vyvstal nelehký úkol. Musel provdat své dcery a o enit své syny, aby se do kal vnuk a aby Bogumír v rod m l pokra ovatele a mno il se. Av ak v té dob bylo obtí né nalézt enichy a nev sty, nebo zem byla vylidn ná.

Jsou známa vypráv ní o mnoha dcerách Bohumírových, z nich se ve Velesov knize hovo í o t ech, jménem Dreva, Poleva a Skreva, od nich vze ly Drevljané, Poljané a Krivi i. Bogumírovými dcerami jsou rovn nazývány noc

Kupalnica, úsvit

Utrennica (Jit enka) a ve erní evánky Ve ernica, k nim je dodáván rovn duch poledne

Poludnica. A rovn p ekrásné polobohyn Pluga, Podaga a Prija. Jako Bogumírovi synové jsou ve Velesov knize jmenováni Seva a Rus prarodi e Severjan

a Rus . Východní legendy k nim p idávají Kimari

prarodi e Kimmeri , Skyta

praotce Skyt a Kazara (který je nejspí Kajsak) praotce Kozák a mnoha jiných východních národ

sakské skupiny. A tak se Bogumír rozhodl hledat man ele pro své

50

dcery. I zap áhl tehdy povoz a jel, kam ho o i vedly. I p ijel k posvátnému mu dubu stojícímu v poli a z stal tam na noc u ohn p iná eje ob ti a vzývaje boha ohn . A tehdy se Bogumírovi zjevily na koních d ti boha slunce Utrennik ( Jit ník ), Poludennik ( Poledník ), Ve eník a Poluno ník ( P lno ník )

ochránci ty sv tových stran, kte í spolu s otcem

chrání sv t p ed vpádem zlých sil. Ve starobylém jazyce se jim íká rovn Kumarové (neboli jino i), kte í sestoupili z poho í Kumartag, jen spojuje hory Jamantau a Iremel A potom se zjevil samotný Semargl, a po n m i Veles, doprovázený svými d tmi-mudrci v podob medví at, které byly du emi sedmi hv zd Velké Medv dice, a íkalo se jim

Kriv, Prov, Brag, Ant, Podag, Ark a Sava. Jsou známi i indickým Védám pod jmény: Pulahstja (Kriv), Vasi tha (Prov), Bhrigu (Brag), Angiras (Ant), Dak i (Podag), Vi vamitra (Ark) atd. A tehdy se Bogumír s enichy vrátil do Kajle-gradu. A konala se veliká svatební hostina. I provdal Bogumír své dcery za syny boh . A od jejich potomstva vze ly mnohé významné rody lidi poloboh a rovn rody lesních mu a rusalek. A Semargl a Noc Kupalnica zplodili Hospodina Kupalu (tého Indové nazývají Kapilou), zjevení na tento sv t Nejvy ího vládce. A v ichni Bogumírovi potomci, a Slované obzvlá , se pova ují za d ti boh . Proto i nyní nazýváme ruský národ národem vyvoleným. Plynula léta. Bogumír v rod se rozmno oval, objevovala se nová m sta. Bogumírovi potomci za ali plnit zemi, vyt s ovat rody prvních praobyvatel. V Avest je popsáno, jak se nat ikrát roz i ovala Bogumírova í e: I bylo Jimov í i t i sta (potom est set, dev t set) let... Drobný dobytek, velký

dobytek ani lidé u se nem li kam podít... Tehdy Jima vystoupil ke sv tlu v poledne na pouti Slunce. Obrátiv se k zemi zadul do zlatého rohu a p etáhl ji bi em (varianta: vrhnul zlatou st elu, v ude, kam dolétla, se objevila sou e), ka: Milá Spento Armajti (Svatá Zemi), rozestup se a rozprost i do í e!... Takto Jima roztáhl zemi do í ky...

A tak na Urale v jihoruských stepích vznikla Bogumírova í e. Zlatá st ela avestijských legend v ruce Bogumírovy sochy pln odpovídá zlaté st ele v ruce Bogumírovy sochy z Petry. Vrháním st ely se mají na mysli dobyva né výpravy Bogumírových rod na v echny sv ta strany. Jak se tento stát roz i oval, zabíral pak tak ka celou Eurasii. Bo9umíra mají v pam ti Slované, Skandinávci i Germánci, Indové i Iránci. O jeho skutcích vypráv jí rovn í ané. V ín vystupuje jako první p edek Jü. Tam také ovládl pomocí samorostoucí zem

si an potopu (srov. se samorostoucí Spenta Armajti avestijských legend o

Jimovi). Za pomoci draka Jin-Luna vyhloubil kanály (co

je slovanský Ládón). Nau il í any

emesl m a um ní. Zalo il staro ínský stát, rozd lil ínu na provincie a zanechal po sob sakskou

(neboli árijskou) dynastii prvních ínských císa Sia. Bogumíra pamatují rovn v Africe. V Ruand se o n m vypráví jako o prap edkovi a demiurgovi Imánovi (Ománovi), který stvo il sv t, první dvojici lidí, a který cht l rovn obda it lidi nesmrtelností, av ak zabránil mu v tom had. Podle slovanských legend byl Bogumír nejv t ím z v dc zem

Kimmerijské, neboli zem boha Imira, Kimira (zem Kim-puru a varny v indických Védách). Panoval zemi dlouho a moud e. V Avest a Slovanských védách se íká, e se Bogumír dozv d l mnoho od Ahury Mazdy (Velese) a potom p edal své v d ní lidem. Podle knih mág -mobad (a také podle vol ských pov stí o im-Bulatovi) v noval prvních padesát let vlády na zdokonalování zbraní: nau il lidi tavit kovy, kovat zbroj a me e. Dal ích padesát let zpracovával hedvábí, ko e iny a plátna, vynalezl tkalcovský stav. Potom se pustil do stavitelství m st, kv li emu si ocho il démony-devy, kte í se mu podrobili a za ali stav t zdi m st a p ekrásné paláce. V slovanské véd se hovo í také o tom, e vládce Ima-Bogumír u il lidi orat, sít, nout, péci chléb a rovn

d lat z hlíny nádobí. Samotný Bogumír se tomu v emu nau il od boha Velese. Potom se Bogumír pustil do vy izování státnických úkol . V avestijských pov stech se tvrdí, e rozd lil národ na stavy (kasty): kn ze, vojíny, emeslníky a zem d lce. A ve Velesov knize ze Bogumír vystupuje co by zakladatel sn movní a kní ecí vlády: A za Bogumírovy vlády to u nás chodilo jinak. A nejstar ího mu e rodu jsme volili za kní ete, a ten se za starých as stával na ím v dcem

(Rod II., 3: 1). Nicmén za jeho nejv t í úsp ch se po právu ozna uje to, e pronikl do taj lé itelství a poznal tajemství fyzické nesmrtelnosti ( íká se, e od své matky Mareny

bohyn smrti). A tak sebe i své nejbli í postavil narove boh . Proto se také do il více jak 900 let. Ov em to byl práv jeho h ích. Nebo poznav tajemství fyzické nesmrtelnosti a, navíc, u iniv ji p ístupnou mnoha lidem, degradoval a zavrhl nesmrtelnost duchovní. Tím si podle prorokal Zarathu try p ivolal sv j dal í pád.

Toto se psalo o císa i lmovi: pobýval on v nebi t i roky, i slou il tam nejvy íHmu Bohu. Bohu Vy n mu d lal pomy lení

Ten mu tehdy v noval jasnou knihu....

(Slovanská véda, VII.,110). Ima-Bogumír se stal nejv t ím vládcem-kn zem. Dokázal se za iva vznést do nebe, kde po t i roky slou il u tr nu Nejvy ího. Proto také obdr el od

51

Boha Vy n jako dar Jasnou knihu, která obsahuje hymny v nované boh m, které se zpívají b hem ob tování. A s touto knihou se spustil k lidem.

Tak se dostal na úrove boh . Za al být uctíván stejnou m rou jako Kry e , Veles i Koleda, kte í také p inesli od tr nu Nejvy ího Svaté knihy.

Bogumír se stal prvním lov kem, který se za al ídit védskými p edpisy a ob tovat boh m. Podle

Velesovy knihy to byla bohyn Lada a b h Kvasura, kdo nau il Bogumíra ob tovat rozléváním posvátné surici po oltá i.

Bogumír za al také jako první p iná et hojné zví ecí ob ti. V Slovanské véd se hovo í o tom, e Velesovi ob toval t i sta vol a t i sta krav . A v Avest se íká, e vládce Ima ob toval bohyni Se e (je toto ná s ekou Ra-Surjou) na ho e Chukarja (Jamantau) sto h ebc a tisíc krav, a miriádu ovcí . A to bylo tím pravým ob továním, nebo podle avestijských legend lidé v té dob nejedli maso.

V sedmistém nebo devítistém roku ivota (podle zdroj áhnáme a Avesty) Bogumír za pomoci oddaných div a draka Ládóna pozvedl sv j tr n a k samotnému nebi. Do el k záv ru, e není nad n ho nikoho vy ího. Zpychl a za al se do adovati, aby byl uctíván jako hlavní nade v emi bohy , tedy nejen jako bo í syn, nýbr jako samotný Svrchovaný vládce, neboli syn rovný otci.

Do vínku mi dáno být Pánem Vesmíru Co vykonal jsem skutk skv lých nadmíru Kdo za eh' ivné sv tlo um ní a v d ní To já byl jako první, mn podobného není!

áhnáme, D em il, 945.

Tak toto ekl D em id-Bogumír. Také za al trvat na tom, aby se t m, kdo se mu nepod ídili, íkalo démoni. I zahájil proti nim válku ve v ech zemích. Po t chto slovech a skutcích byli mnozí lidé uvedeni do rozpak a nev d li si rady. Jedni svrhli sochy starých boh a postavili v chrámech vyobrazení vlada e Bogumíra. Jiní se v ak necht li podrobit t mto novotám. Vyústilo to a v nábo enské rozep e mezi p íslu níky jednoho kmene. A tak p edci Skandinávc

a Germán p ijali Imira-Bogumíra za svého boha. Ve skandinávských pov stech, v Edd , vypudil Imir v obraz Roda a Svaroga. Imir to je v Edd samotný Stvo itel-Rod, z jeho t la se na po átku v k zjevil sv t. Jiné národy, nap íklad p edci Slovan , si v tomto p ípad ochovali chladnou hlavu, a nadále uctívali jak Roda, tak i jiné bohy, i Da bohova syna Bogumíra. Bogumíra Slované uctívali jako rovného Svarogovi, nicmén nikdo nezapomínal na to, e vlastn

p i el a po Svarogovi. Ve Velesov knize se íká: A tomuto Bogumírovi se za alo íkat Stvo itel-Tvastyr, nebo Ten (Tvastyr Svarog) byl Praotcem jeho i v ech Slovan .

(Rod II, 2:4).

Nazývat jménem Tvastyr znamená dát Bogumíru jméno samotného Stvo itele Svaroga. Také tam se íká, e bohové dali toto jméno , ím se

potvrzuje bohootev enost

tohoto Bogumírova

jména, p evt lení Tvastyra- Svaroga. Mezitím se na zemi zjevil samotný Vládce Zla Achriman ( ernobog). Ten zalo il Babylón, potom svedl syna vládce Prarab semit Zohaka a zm nil jej v t íhlavého draka (v Avest A i Dahaka, u Srb A daja, Bulhar A der, u Rus Ja er). Bogumírova í e se za ala t í tit kv li nábo enským t enicím. A do lo to tak daleko, e se na li nejbli í Bogumírovi spolubojovníci, kte í se p i li poklonit Zochakovi s prosbou, aby se stal vládcem Kimmerijské zem a nastolil tam po ádek. U inili to proto, e Bogumír p i el o bo ské znamení farr , opustil jej drak Ládón. A jeliko se Zohak sám zm nil v draka, znamenalo to podle nich, e farr

p e el k n mu. Za ala p edlouhá válka mezi zastánci Bogumíra a Ja era. Bitvy zu ily na obrovském území Eurasie v horách i na rovinách, lid Babylonu a po uralský Kajle-grad. Pouze ze zajatc , kterým se jen tak-tak poda ilo uprchnout p ed ob továním Ja erovi, se vytvo il národ Kurd (co jsou mimo jiné rovn ural tí Ba kirové) Po mnoha bitvách byla Bogumírova vojska pora ena. Kajle-grad byl opu t n. Za ala hr zná tisíciletá vláda draka Zohaka, vzkvétala í e

ernobogova, která byla zbo ena teprve po p íchodu Da bogova syna Árje. Bogumír byl nucen prchnout do íny, kde byl po stu letech zabit. Podle staré uralské legendy ho zabil samotný otec Da bog (nebo Veles v jedné ze svých podob). Rozetnul Bogumíra na dv p lky. Jedna, ta tmavá, ode la do Pekla. Zm nila se v p í eru Jamu, která za ala po írat du e h í ník . Druhá ást, sv tlá, se vznesla do Irije. V Iriji Bogumír usedl po Da bogov pravici mezi významnými bohy, stal se nebeským ochráncem Slovan .

1 Ned le (Sedyj v den) 2 Drevljané, východní sousedé Voly an -Doudleb . V letopisu Vypravování o dávných dobách se íká, e Drevljané p ebývající v lesích, ili zví ecky, jako dobytek, zabíjeli jeden druhého, jedli v e ne isté, ne ili v man elství, honili u vody dívky

Nicmén toto sv dectví nemusí být bráno za bernou minci, nebo je známo, e Drevljané m li kní ecí vládu. Mo ná, e Nestor, obyvatel Kyjeva, potomek Poljan , m l d vody, které jej vedly k tomu, aby pinil sousedy Drevljany. Zmi uje se o nich Konstantin VII. Porfyrogennétos jako o Dervleninech. Krivi i. ili na území sou asné Smolenské a Pskovské oblasti. Jsou známi rovn z antických zdroj . Ptolemaios je z ejm nazývá Karvones, Konstantin VII. Porfyrogennétos

Krivitacini. Poljané. Podle Vypravování o dávných dobách ;

Takto ti Slované p i ed e a usadiv e se na Dn pru,

52

íkající se Poljané, (...) od nich jsou Polané v Kyjev a do dne ního dne.

3 Severjané. V letopisu Vypravování o dávných dobách

se íká, e ili na t ech ekách levého b ehu Dn pru: A druzí usídlení u D ny', Semi, Suly a nazývali se Sever.

U Ptolemaia se tomuto kmeni íká

Savari.

Rusi. Velesova kniha naprosto vyvrací normanskou verzi o P vodu etnonyma Rusi , která pochází z Vypravování o dávných dobách

( ... jdouce za mo e k

Varjaag m, k Rus m... a od on ch Varjag (Norman ) dostala jméno Ruská zem ). Je více ne pravd podobné, e Nestor, který plnil objednávku velkokní at

varja ského p vodu, byl nucen hovo it práv takto. Slovinci. Podle Velesovy knihy a podle d jepisných údaj byli Góty a Huny ve IV. století n. l. douceni (n které jednotlivé rody dokonce d íve) presídlit se k Ilme skému Jezeru: Zmi uje se o nich Ptolemamaios

Stavani, Stlavani. 4 Sedmi í í. V sou asnosti je Sedmi í ím (kaza sky

etysu) nazývána historicko-geografická oblast mezi jezery Balcha , Sasykol, Alaklol a d ungarským Alatau. Název pochází od sedmi ek vlévajících se do Balcha e. Je to starobylé centrum zem d lství vyu ívajícího zavla ování. Nicmén ve starov ku se Sedmi í ím nazývaly rovn v echny stepi od Altaje po Kaspické mo e.

Kdy se Ariové p esídlili z ji ního Uralu do Indie, nazvali nové zem rovn Sedmi í ím: Sapta sindhavag (doslova

sedm ek). Tak véd tí Áriové nazývali sou asný stát Pa d áb. Za tyto eky pova ovali p t ek Pand ábu, a rovn eky Ind a Kábul (nebo mýtickou eku Sarasvati).

V Sedmi í í se zformovaly rody Slovan , jejich prap edky byli Bogumírovi synové a dcery. Od dcer pravd podobn vze ly matriarchální kmeny, ze syn pak patriarchální. 5 P elom l. a 2. tisíciletí p . n. l. 6 Zde je to Azovské mo e, kam p i li Góti ze Sedmi í í o n co d íve ne Slované (ve 2. tisíciletí p . n. 1.). 7 Kvasura, b h veselí a chmele. Od jeho jména pochází název nápoje kvas . V Edd vystupuje jako Kvasir. Podle tamní pov sti byl stvo en po válce As

a Van

na d kaz míru. Byl tak moudrý, e neexistouala otázka, kterou by nedokázal odpov d t. Hodn cestoval po sv t a u il lidi moudrosti.

Potom Kvasira zabili trpaslíci, jeho krev slili do dvou pohár a do kotle, jeho krev smísili s medem. A z ka dého, kdo se tohoto medu napil, se stal bu skald nebo u enec. Ov em As m

boh m trpaslíci ekli, e se Kvasir zalknul ve své moudrosti, nebot' nebylo tak moudrého lov ka, aby se od n ho dala vyzv d t ve kerá moudrost . A potom se tomu medu, smíchanému s Kvasirovou krví (s chmelem), íkalo med poezie , a na Rusi

kvasura (kvas). 8 Lado nebo Lada, b h (bohyn ) man elství, blahobytu. O bohyni Lad

nalezneme zmínky ve starých rukopisech. Autor Piskarevského letopisu doplnil p íb h Vypravování o dávných dobách

o idolech Vladimíru: tvrtý idol

Lado, byl b h veselí a ve kerého blahobytu. P iná eli mu (idolovi) ob ti ti, kdo se chystali vstoupit do man elství, m li ku pomoci Lada a u ívali si výborného veselí a p íjemného ivota... A na svatebních veselkách starý ábelský p vab toho idola op vují, rukama tleskajíce a bouchajíce o st l .

Lada je zmi ována rovn v Czestochowském rukopisu Jana z Michoczina z roku 1423 (Ladu si, jak je vid t, pamatovali dokonce je t v XV. století): ...scházejí se sta eny, eny a dívky, ale nikoli do chrámu, nikoli na modlitbu, ale na tanec; nikoli aby vzývali boha, ale ábla: Issaya, Lado, Hely . Existují i jiné zmínky o Lad . 9 Surica, posvátný nápoj, podobný íránské chaom a indické som . Jeho název pochází z indoevropského slova Surja

slunce. V Rig-Ved vystupuje b h Soma (on je zárove i nápojem) jako enich Surji, v daném p ípad dcery Slunce. Tento mýtus lze chápat rovn jako symbolický popis postupu p ípravy svatého nápoje za pomoci Chmele-Chaomy-Somy a medu, který se nechává stát na Slunci-Surje, aby za al kvasit. Sou ástí surici a somy byly rovn byliny a kravské mléko. 10 U ní e následujícího úryvku textu je v kopii S. Lja evského uvedeno, e stojí zvlá a nesouvisí s p edchozím (na rozdíl od kopie A. Kurenkova). Je podle smysl u za azen do Trojan Pr: 6-7. 11 Tvorcom (ind. Tva tar), neboli stvo itelem. Je jedním ze Svarogových jmen. Tak pok tili bohové Blagomíra (blahého Imíra), nebo jej uznali za pozemské zt lesn ní Svaroga. Proto se stal Bogumírem (bohem Imírem).

Kapitola III. Árij a jeho synové

Odchod ze Sedmi í í

Ji v p ede lých kapitolách se hovo ilo o prvním odchodu Praslovan -Ári

ze severu, které se uskute nilo pod vedením boha Slunce Jarije, a k n mu do lo v 7. tisíciletí p . n. l.. Tehdy p i li Áriové z nejzaz ího severu na ji ní Ural, do st edoazijského Sedmi í í a do Indie. Do ela Ári p i druhém odchodu ve 4. tisíciletí p . n. l. se postavil Jaruna (Ard una). Vyvedl p edky Slovan z Indie (Pa d ábu) do P ední Asie, na Kavkaz, do Podn p í a do Karpat. Uplynula dal í dv

tisíciletí. A ve stepích Sedmi í í se objevil nový Árij, kterému p vodn íkali Osed . Ten p isp l svými skutky ke zm n

podoby Zem p inejmen ím stejn , jako jeho p edch dci.

Výklad Legendy o Árjovi Osed ovi

Co tak významného vykonal Árij, který se zjevil v Sedmi í í? Pro pak se památka na n j uchovává v celém indoevropském sv t nemén

v ele, ne památka na Jarije a Jarunu? Velesova kniha (Rod III., 1:1) vypráví o skutcích Arije Osedn toté , co i o praotci Bogumírovi:

M l v eho hojnost, a Bohové mu dali hodn ovcí a skotu pasoucího se ve stepích. . il tento Árij ve stejných stepích Sedmi í í, jako Bogumír. Sv d í o tom cesta, po které se potom ubíraly jeho kmeny. V tých místech, kde se

53

rozkládala Bogumírova í e, tedy na ji ním Uralu, existuje eka Or, m sta Orsk a Orenburg, jejich stará jména pocházejí od jména praotce Árje (nebo otce Orja). Zde také il Bogumír v potomek Osede Árij. Jméno Osede nosil tento praotec je t p edtím, ne se rozhodl postavit do ela slovanských kmen , a ne se stal Árjem. Pochází od jména hv zdy Sedava (Polárky), a znamená

Svatý ( Sedoj ). To znamená, e se onen ohni an

vyzna oval tajemnou silou, podobn jako indi tí svatí diddhové nebo kelt tí kouzelníci sidové. Tak on byl znám svou zbo ností, neboli byl blahý . Dochovala se nám i jiná jeho jména. Tak nap íklad v Avest je nazýván Trajataona, neboli je také nositelem jména odvozeného od jména praotce Tarcha Da boga. Ale i on sám byl pova ován za nov na Zemi sestoupiv ího Tarcha (u Skandinávc

Thora, Helén

Targelia, Skytové

Targitaje). Tentý

b h figuruje v ach-Name jako Feridun nebo Ired , u Moldavan

Fet-Frumos, u starých ek

Perseus (nebo Árij). Genealogie na eho hrdiny je skute n mimo ádn zajímavá. Podle slovanské tradice je Árij Osed synem Dvojana nebo Dvina, Advina. Feridunovým otcem je Atbin (srov. s Perseovým d dem Abantem). V raných zoroastristických textech se Atbinovi, který jako druhý po Bogumírovi (který je Odinovou variantou) p iná el ob ti, íká Atvija a jeho jméno pochází od íslice dv . Jako t etí vykonával ob ti Árj v bratr a Dvojan v syn, Trojan. Brat i Odin, Dvojan a Dvojan v syn Trojan jsou potomky Bogumíra. Árij Osed , Dvojan v syn, pat í k tému svatému rodu. Árij se narodil do neklidné doby. í e jeho praotce Bogumíra se rozpadla. Bogumír, který vládl tak ka jedno tisíciletí a vybudoval í i, která se rozkládala na v t in území Eurasie a Afriky, byl svr en na sv t sestoupiv ím Je t rem, vt lením

erného boha. Bogumírovy sestry drak unesl a odvedl do Babylónu, kde se staly jeho metresami. Traduje se, e unést Bogumírovy sestry drakovi pomohl mistr

na takové kousky kouzelník Kitovras Gi d íve unesl bohu Slunce jeho enu Zarju-Zarenicu). Samotný Bogumír prchnul do íny a posledních sto let ivota vládl tam, av ak Veles ho zabil. Potom v ín p e la moc na dynastii, kterou ur il Bogumír. Stejný p íb h vypráv jí skandinávské pov sti, podle nich boha Imíra (Bogumíra) zabíjí spolu s bratry Odin, jinak Votan (vt lení Boda Velese a Da boga). Potom m l Odin-Veles u sebe u atou Bogumírovu hlavu, kterou o ivil a s ní se radil. Drakovi bylo p edpov zeno, e bude rovn s tr nu sesazen Bogumírovým potomkem. Proto

pronásledoval ka dého, v n m kolovala Bogumírova krev, takových ov em bylo nes íslné mno

ství.

Pronikl a do íny, k Advinovi, Árjovu otci, a zabil ho. Proto musela Árjova matka své syny, Árje, Pory e a t etího syna, kterému íkali Ark-Mos (neboli medv d) ukrýt. Byli z paláce ínských císa posláni do nekone ných stepí Sedmi í í, které se rozkládají ji n od Uralu. Zde, v í i Trojana, co byl Álj v bratr, je drak vypátrat nedokázal. A tam byl Árij vychován nebeským pastý em a nebeskou krávou. Tady ve svatém m st -chrámu Kajla-grad, které se nalézá v údolí Arkaimu, Árij ovládl staré moudrosti Ári a proslavil se svou zbo ností. V té dob dostal jméno Osed , které znamená mudrc. Árjovi se v Sedmi í í narodili synové

Tur a Sannat. Jeho bratrovi Pory ovi se narodil syn Pe en g, a ti dali vzniknout turkotatarským, sarmatským a pe en ským kmen m. Tato Jména se doposud pou ívají u turkotatarských a íránských národ St ední Asie a St edního východu. V té dob vládl v Sedmi í í král Sam, Trojan v syn a vnuk ínského císa e Advina. Tehdy byl v Sedmi í í znám rovn Rus, Sam v vnuk. Rus hodn pomáhal Íránc m z Áljova rodu. A od n j pocházejí Rusové. První roky ivota Árje a jeho syn v Sedmi í í nebyly zcela klidné. Jen co se Árij objevil na scén , poslal Ja er do Sedmi í í vojska. Drak tam vypravil z íny vojska Chun (budoucích Hun ). A zabil tenkrát Nebeskou Krávu, která odchovala Árje. To pravd podobn znamenalo, e Ja er spolu s Huny zbo il Veles v chrám, p i n m Árij vyr staI. A nato pravil: Odejd me z této zem , kde Hunové zabijejí na e bratry a asto se prolévá krev. (Rod III., 3:1). A vtom Osed v rod nav tívil poutník, který vypov d l o zemích, které se rozprostírají na jihozápad od jeho stepí. Vypráv l, e jsou tam veliké hory, u jejich úpatí se rozkládá Irij, kam klesá Slunce po západu, a nikdo tam neumírá. Poutník vypráv l legendy o zemích na pob e í

erného a Kaspického mo e, o údolích u hory Alatyr (Elbrus), o svatyních boha Slunce p i ústí eky Ra (Volhy a Donu).

A tehdy dva synové otce Osedn

Tur a Sarmat ode li do zemí, o nich jim pov d l poutník. A kdy se vrátili, vypráv li o tom, jak arokrásný je ten kraj . Pak tedy mnohé rody zatou ily p est hovat se do on ch vzdálených po ehnaných míst. Osed se spolu se svými syny postavil do ela st hujících se rod

Ári . A tehdy Osed p ijal jméno otce Árje, na eho prap edka, jen v dávných dobách p ivedl Slovany z B lovodí na ji ní Ural:

A mnohé rody a kmeny zatou ily vydat se tou cestou. I p i li v ichni k onomu Osed ovi, za ali mu

54

íkat otec Árij, a jeho syny postavili do ela v ech rod .

(Rod III., 1:7)

I za al veliký odchod Ári ze Sedmi í í. Kdy jsme ob tovali bílé kon , ode li jsme ze Sedmi í í z Árijských hor do Záho í a tam jsme ili jedno století.

(Rod III., 2:1).

A rody, které se st hovaly ze Sedmi í í, se rozd lily na dva proudy. Jedna ást v ele s Rusem obe la Kaspické mo e od severu. Dal í kmeny, v jejich ele stál Árij a jeho synové Tur a Sarmat, se rozhodli obejít Kaspické mo e od jihu. Kmeny Rusa a jeho bratra Sevy táhly severn ji od Kaspického mo e, potom po stepích a podh í severního Kavkazu do ly a k Asgardu (As-grad) na ece Don, kde vládl Odin. A potom do ly a k Elbrusu, neboli Alatyrské ho e, ke starobylému svatému m stu Slunce Belgradu nebo Cargradu, vystav nému je t kouzelníkem Kitovrasem pro boha Slunce Chorse.

Rody Árje Osedn se podle Velesovy knihy vydaly od Sedmi í í (Rod III., 1:9) nejprve na jih do pou tí podél Kaspického mo e, a tam bylo veliké sucho a pou t . Do li a k mo i, které nazvali mo em Aralským (neboli mo em otce Árje). Árijské massagetské kmeny se v t chto zemích vyskytovaly i pozd ji, je t v prvních stoletích na eho letopo tu. Dále pokra ovali k ji nímu b ehu Kaspického mo e, a k vysokým horám , které nazvali Alatyrské (ty se

pozd ji staly svatými horami Al-burd , nyní Elbrus). Zde se za íná odvíjet historie íránského národa. V té dob Áriové dobyli také jedno z nejv t ích m st starého sv ta, které zalo ili Atlanti, Altyngrad (Zlatý grad), který se co do velikosti a v hlasu vyrovnal Babylonu. Nyní je to hora Altyn-depe ve St ední Asii. Dále po uplynutí p lstoletí se podle Velesovy knihy (Rod III., 1) Áriové vydali do cizích kraj , kde se jim do cesty postavili vojáci , potom do teplých zemí , ale pohrdli jimi, nebo tam ily mnohé jiné národy. Odchod Árje Osedn , jeho bratr a syn ze Sedmi í í byl vyprovokován válkou s Ja erem, vládcem Babylonu. A ta válka se nezastavila v Malé a P ední Asii. První mocný úder armády nanesly drakov citadele, m stu Bejt-ol-mukaddes, neboli Svatému m stu. Tomuto m stu Rusi-Áriové íkali Jerusalem (jeden z výklad p vodu jména m sto Rus , sr. se jménem Rus

Jeruslané). Práv Ári m (Chiber m, Ever m, z eho pozd ji vzniklo jméno národa Hebrejci , které pak p ijali idé) slíbil b h p i dobývání Palestiny zem v nich

te e strdí a mléko

(Rod, III., 3:2). Stejná legenda o bohem zaslíbené zemi, která vpravd oplývá mlékem a strdí

je uvedena i v Bibli ( tvrtá

Kniha Moj í ova, 13:28). Tady Bible cituje árijské legendy, tedy avestské, slovano-védské). Bibli tí Moj í a Aron mají v tomto kontextu sv j p edobraz v podob bratr Mose a Árje, kte í p ivedli Árie-Chibery do Palestiny ze Sedmi í í (tyto zem se nazývaly také Ku anským královstvím, jako biblická zem Ku , pozd ji ztoto ovaná s Egyptem). Tradi n je biblický král David (srov. Da-vit, Sento-vít) a jeho syn alamoun (Solnce-car) ztoto ují s hrdiny íránského eposu Feridunem (Árjem Osedn m) a Selmem (Sarmatem). A v tomto eposu vystupují jako Árijci a nikoli idé (sv dctví o tom nalezneme i v samotné Bibli, tak nap . mezi 700 alamonovými enami nebyla ani jedna idovka).

Mimochodem, odtud také vyplývá, e jak Je í Kristus, potomek David v (Árj v-Osed v), tak i

alamoun (Sarmat) m li (árijskou krev, a lze je pova ovat za potomky Da boga a Velese. V biblickém Pateru knih Moj í ových lze v bec velmi snadn

vystopovat tenden n p epracované árijské a babylonské legendy, známé z jiných starých zdroj (podrobný rozbor t chto legend by' tu zabral p íli mnoho místa, nalezneme jej v publikaci

. M., 1998). Nicmén hlavním cílem Árje Osedn nebyla Palestina, ale hlavní m sto draka, Babylon. Co mohlo být d le it j ího, ne

porazit úhlavního nep ítele? Soud podle Velesovy knihy (Rod II., 2), Árij si podmanil Dvou í í d íve ne Sibi a Palestinu, a také je t p ed výpravami do Evropy. Toto vít zství zajistilo pevný týl pro dal í výpravy a výboje. Kdy se Árjova vojska p iblí ila k hranicím Babylonské í e, do lo v hlavním m st k povstání proti Drakov tyranii. Do ela povstání se postavil ková Kave (v jeho jménu je stejný slovní základ, jako v ruském slov koval ). V ichni synové tohoto ková e m li být ob továni drakovi, proto ji nemohl déle ekat. Kave pozvedl svoji ková skou zást ru nachové barvy na kopí do vý e. Tato rudá vlajka se stala praporem povstalc (v pozd j ích dobách, v podstat a do sou asnosti figurují rudé prapory v povstáních na v ech kontinentech). Potom se Kave a vzbou ený lid rozhodli, e zem pot ebuje jiného vládce. Cht li, aby na tr n op t usedla dynastie Bogumírových d tí. Proto p i li za Árjem, jako to legitimním d dicem tr nu. Árij Osed p ijal od Kaveho rudý prapor, zam nil ková skou zást ru za rudý brokát, ozdobil prapor diamanty a nazval ho kavejánským . Potom Árij ve el v ele svých vojsk a vzbou eného lidu do Babylonu. A Je t r prchnul daleko na východ, do Indie. Po p íchodu do Babylonu spat il Árij-Feridun drak v zámek:

55

I vidí car Feridun v nesmírné dáli V p edjit ních mlhách ten zámek jak sen Jen opírá hlavu svou v nebeskou báni A k samotným hv zdám vypíná se...

ach-name Zohak, 1925

Kdy se Árij dozv d l, e tato v nebyla stvo ena ve jménu boha , okam it ji zbo il. Domnívám se, e práv tato událost poslou ila jako základ pro

legendu o zbo ení Babylonské v e. Tuto v vystav l tentý Kitovras (v ach-name - Kondrov), kteIý vystav l chrám Slunce (v Bibli alamoun v chrám), jen je avestským Selmem nebo Sarmatem, synem Árje Osedn ). Árij povolal tohoto kouzelníka k sob do slu by, av ak ten jej oklamal a utekl k drakovi Ja erovi do Indie. V Indii drakovi vypráv l o tom, jak Árij v Babylonu vládne. Nejprve p ijal A der toto vypráv ní s naprostým klidem, dokonce nazval Árje drahým hostem . Av ak v moment se rozzu il,

jakmile mu Kondrov Kitovras vypráv lo tom, jak Árij nejprve podrobil Ja erovy milenky (Bogumírovy sestry) o ist , a pak je pojal za man elky. Nato Ja er, shromá div v Indii a v Afganistanu vojska, vytáhl proti Árjovi. Av ak hned v první bitv vojska odmítla slou it drakovi, a tak musel p ed Árjem prchnout na Kavkaz. A tam u Elbrsu byl zabit bohatýrem a vládcem Sak Samem z Bogumírova rodu, d dem Rusa. Tak dokonal drak sv j ivot. Av ak jeho potomci je t dlouho vládli v r zných zemích sv ta, a dokonce se stali p íbuznými rodu Trojanova syna Sama. Ale o tom pohovo íme dále, a se bude mluvit o patriarchovi jménem Rus a zalo ení první slovansko ruské í e Roxolan .

V era jsme p i li z daleké zem , kam nám Siva p inesl Bílou Knihu, Bílou knihu erného písma ..." (Slovanská véda, díl I., píse III. O králi Sadovi a p esídlení národa z kraje zem k Dunaji.) Z Asie za ali Áriové, vedeni t emi bratry, Árjem, Pory em a Mosem (Arkem), a rovn Árjovými syny, Turem a Sarmatem, podnikat výpravy do Evropy. Postupovali podle v eho spole n s p edárijskými kmeny Malé Asie, neboli s Atlanty. Ark se spole n s Pory em a rovn s kmeny Atlant a s Indy Árii vydal p es Malou Asii a p es Dardanelský pr liv na Balkán, a pozd ji i do ecka. Ark se v ecku proslavil pod jménem Argos (odtud Argolida, Arkádie a dal.). Ark (Argos) zplodil Pelega, jím byl zapo at rod Pelasgói , první árijský rod St edomo í. V pozdních eckých legendách je znám rovn pod jménelli obra Alkinoia. Tento obr m l bratra Porifroia, a práv on je podle v eho oním Pory em ze slovansko-védských legend. Z eckých legend vyplývá, e se Árij, bratr Arka a Pory e, ten krát v ecku neukázal, mí il více na

sever. ekové jej znají pod jménem maloasijského a skytského boha války Árese, kterého nem li

ekové obzvlá v lásce. Slovanské pov sti vypráv jí, e se rovn Árij Osed tehdy ubíral severn ji ne jeho brat i

k

Dunaji. Osed ovi se v té dob

vzdala Malá Asie a

budoucí Trácie (zem sou asného Bulharska a Rumunska). O p íchodu Osedn k Dunaji hovo í Slovanská véda. V této knize se o Osed ovi hovo í jako o králi Sadovi. Tento Sada p i el s kmeny lidí

kamjanu od itajské zem . Neboli Osede p i el v ele Kimmeri z íny (Sedmi í í bylo v té dob pova ováno za sou ást íny, jinak zem in). Na Dunaji ji tehdy ily n které lovecké kmeny divých mu ,kte í se klan li Dyji, neorali, neseli. Navíc z Bílého Dunaje nenechala nikoho napít Krutá Lamja . Vojáci krále Sada tenkrát divé

mu e porazili. A Krutou Lamju podle jiné písn ze Slovanské védy porazil Jarila (sv. Ji í), který je oním Árjem Osedn m. Na osvobozené p d za aly rody krále Sady orat a sít. V té dob se v Evrop spolu s rody Árje Osedn objevili potomci Radima, neboli Radimi i. Je zajímavé, e v slovanské redakci Kroniky Jana Malaly, kde jsou p evypráv né ecké mýty smíchány s mýty slovanskými, porodí bohyn Evropa Radomanta (Radima) vládci Turovi, neboli synovi Árje Osedn . Podle ruských kronik doputoval Radim do Evropy spolu s Vjatkou, praotcem Vjati -Vened . Rod Vened pochází od Vana (Vjatki). Po áte ní d jiny tohoto kmene se pevn pojí k Malé Asii a Zakavkazí. Von ch místech bojovali a potom se smísili s rody Atlant , kte í za svého praotce pova ovali Atlanta, který je bájným Svantogorem. Tehdy byla atlantská civilizace vyst ídána árijskou. Po usazení v Podunají podnikl Árij námo ní výpravu ke Kavkazu, kde se ji usídlily slovansko-ruské kmeny, které p i ly s praotcem Rusem. Tam Osede obdr el podle pov sti od Boha Zákon. Ve Velesov knize, na desce Rod III., 5:4, jsou ádky ze Zákona Árjova otce. Árij dostal od

Svaroga proroctví o veliké budoucnosti Slovan , o tom, e Slované dobudou celý sv t a budou t it sílu z kamene , d lat povozy bez koní

(co se evidentn týká na í doby). Av ak potom se vojíni stanou otroky mnohomluvnosit

a pozbyv e odvahy prodají se nep átel m za zlato. A tehdy bohové znovu p ipomenou Slovan m: Milujte Zákon otce Árje!

Podle Velesovy knihy byl dán Zákon Árjovi Osed ovi, kdy

odcházel z tohoto sv ta a stoupal k Bohu. Bylo to na ho e Elbrus (Alatyr). A v té dob skon il v k Lady (Býka) a za al v k B lojar v (Berana). A Árij Osed se jako vt lení Jarily a hrdina

56

B lojarova v ku utkal s Drakem Ládónem, drakem odcházejícího v ku, a zvít zil nad ním. I vystoupil na horu Alatyr. A p ed ním se otev ela nebeská brána. I usly el Zjevení, a to se stalo Zákonem otce Árje. Proto se od t ch dob Elbrusu íká mimo jiné Osed ova hora (Rusové), hora Sady-krále (Bulha i) nebo hora at ( erkesové). Zákon otce Árje obsahuje vizi celé budoucí historie Slovan . Mluví se tam rovn o budoucím odklonu Slovan od starobylé víry, a následném návratu; o tom, jak se Zákon znovu zjeví potomk m otce Árje.

1 Poutník vypráví o zemích poblí Ústí ek Don a Kubá . Zde Slunce spí za noci (viz také Rod IV., 3:3). ekové rovn umis ovali í i boha Slunce Hélia a jeho syna Faethóna na severní Kavkaz. 2 V této pov sti splynuly dv veliké hory: Ararat a Elbrus. Spí e se má na mysli práv Elbrus, poslední vysoká hora, k ní doputoval Árij se svými syny. Onou velikou horou u ní Kyj zalo il Kyjev Antský (viz rovn Rod III., 3:4), je podle slovanských legend Alatyrská hora, neboli Alabyrská (n kdej í Albrud , nyní Elbrus). 3 Také zemi oplývající strdí a mlékem slibuje Jahve Moj í ovi a jeho bratru Aronovi (Kniha Moj í ova II., 3:7-8; Kniha Moj í ova IV., 13:28) . ekl Hospodin: Z eteln vid l jsem trápení lidu mého, který jest v Egypt ; a k ik jejich pro p ísnost ú edník

jeho sly el jsem; nebo znám bolesti jeho. Proto jsem sestoupil, abych vysvobodil jej z ruky Egyptských a vyvedl jej z zem

té do zem

dobré a prostranné, do zem

oplývající mlékem a strdí... Podle árijských pov stí (text desek a nap . legend o

Feridunovi), se jedná stále o jedno a toté místo v Palestin . P ipomenu, e v minulém textu byla zmínka o tom, e Árij vedl Rusy z Uralského Sedmi í í do Sýrie. V Bibli jsou tudí p ekrouceny staré pov sti o odchodu Ári

z Uralu. V nich byly Sedmi í í a Indie zam n ny za Egypt, odkud ode li

idé. Slovan tí Árij a Mosk se stali v Bibli Aronem a Moj í em. idé si vyp j ili tyto legendy od Ári -Chiber . Údajné biblické dobytí Palesliny idy vykonali ve skute nosti Chiberové (dokonce jméno idovského vojev dce Navina pochází od slova Nav

atd.). Aron p iná í ob ti zlatému teleti (stejným zp lsobem ob toval Árij teleti-býku Jarilovi, svému ochránci a p edkovi). Je rovn jasné, e Elbrus, na n m Árij obdr el Zákon, byl v Bibli nahrazen horou Sinaj. Árijské legendy idé p ejali a p ekroutili podobn jako legendy Sumer , Chaldejc a dal ích, kdy se rodil Izrael. Tyto legendy byly p evzaty od árijských národ t chto míst. 4 Je mo né, e se jedná o Sar-grad ( císa ský-grad ) nebo Antský Kyjev. Jde o m sto Serak v Údolí Baksan p i Úpatí Elbrusu, o n m se zmi uje zem pisec z I. století n. I. Ptolemaios Klaudios. Stejné m sto bylo nejprve zalo eno rovn poblí Araratu. V této pov sti se op t prolínají dv legendy. Srovnejme arménskou a slovanskou verzi této legendy. Arménský letopisec Zenob Glak (IV. století n. l.) v díle Taronovy historie vypráv l o tom, jak byla zakládána starobylá m sta Arménie:

Demetr a Gisane byla indická kní ata sp ízn ných rod , která za ala sp ádat proti svému vládci Dinaskeiovi

úklady. Kdy se o tom císa dozv d l, poslal za nimi své lidi s p íkazem bu je zabít, nebo vyhnat ze zem . Kní ata jen o vlásek unikla smrti a hledala úlo i t u panovníka Valar oka, a on jim v noval zemi Taron, kde m li právo vládnout a kde vybudovali m sto a dali mu jméno Vi ap. Kdy potom doputovali do A ti atu, vzty il tu své modly Demetra a Gisaneje, které uctívali v indických zemích. Po patnácti lelech arménský vládce oba Indy zabil, kv li emu nevím, a p eenechal vládu jejich t em syn m, co

byli Kuar, Meltej a Chorean. Kuar vystav l m sto Kuary, které bylo nazváno na jeho po est. Meltej vybudoval na onom poli své m sto, které nazval jménem Meltej, a Chorean poslavil své m sto v oblasli Paluni a dal mu jméno Chorean. (...) A po uplynutí ur ité doby Kuar, Meltej a Chorean po porad vystoupili na horu Karkeia a na li tam p ekrásné po ehnané místo se sv ím vzduchem, jeliko

tam byla iroká prostranství pro lov a p íjemný chlad, a také hojnost trav a stromoví. I vybudovali tam osadu a vz.ty ili dv modly: jednu jménem Gisanej, druhou Demetr O kom vypráví tato legenda? Demetr

to je Árij Jaruna, Ard una), nebo árij , stejn

jako orij , rataj

znamená starorusky orá , a bohyn

Démétér je ochránkyní zem d lství, orby. Proto také Árjovi mohli dát jméno Demetr

Demetrios (p i p ekladu jména do e tiny). Zde je zakladatelem prvních arménských m st,

praotcem Armén . Gisanej

to je Kisek z Velesovy knihy, který si nep ál spojit se s rodem Árje-Jaruny a proto utrp l porá ku od Jág . Myslím si, e je praotcem maloasijských Chetit , pozd ji Chett -Trák . Z ur ité ásti Chett , kte í splynuli s jihoslovanskými kmeny, se stali Slované, a druhá ást se po pohlcení Germánci stala Hesenci (dodnes je v N mecku m sto Hessen). Demetr a Gisanej prchají z P ední Asie p ed pronásledováním jistého krále Dinaskeia. Jméno Dinaskeia znamená syn Dino , nebo syn kmene Dino , a rovn syn boha Dino . V indických védách existuje démon Danu-Vritra, nep ítel boha Ari Indry, stejn jako jeho matka kráva Danu. Neboli na za átku této arménské legendy se vypráví a asech Jaruny a Kiseka. Av ak v tomto míst je ji legenda promíchána s pozd j ími legendami o Árjovi Osed ovi a jeho synech. Zenobem Glakem zmi ovaní Kuar, Meltej a Chorean, jsou vlastn na i dob í známí Kyj, ek a Choriv, synové Árje Osedn . Legendy o t chto prarodi ích známe spí e z textu letopisu Vypravování o dávných dobách , av ak tam jsou tito hrdinové umíst ni do pozd j ích as do Rusi. Podle arménské legendy vystav li jedno m sto v oblasti Paluni, neboli v zemi pra-Polan , nebo Pelag (Pelasg

odtud Palestina). ili tehdy v Malé Asii a potom se p esídlili za svými p edky k Donu a Dn pru. Kyj-Kuar buduje své m sto u jisté hory jménem Karkea. P edpokládám, e v druhém p ípad se hovo í o zalo ení m sta-gradu Kiary (Kyjeva Alatyrského) poblí Elbrusu. Horu Karkea lze zcela sm le ztoto nit s Elbrusem, nebo s horami stojícími poblí n ho, které nesou velmi podobn zn jící jména. Vedle Elbrusu se nalézají vrcholky

Kur ou (3609 m) a Karakaja (3646 m). 5 Stejná slova vyslovil starý Árij (Ard una) ve 4. tisíciletí p . n. l. Jsou rovn uvedena na desce 3a (Rod I., 5:1). 6 Popis p ípravy nápoje surici, v etn vyma kávání bylin, cezení p es ov í vlnu, se shoduje s popisem p ípravy somy v Rigved I., 28; I., 5; IV., 27.

57

P i p íprav súrji se smíchá med s dev tsilem, zimolezem a avelem (nebo s jistou bylinou alujaj ), a je t s dal ími bylinami, o nich hovo ili na i otcové . Pak se med nechá t i dny kvasit na Slunci, poté se scedí a smíchá s mlékem (p ípadn s arakou ). Viz rovn Lut III., 1:2.

Kapitola IV.

Rus, Sloven, Vend

Na za átku této kapitoly je uvedena legenda o praotci Rusovi. Od n j pocházejí Rusové íránského p vodu. V ichni potomci Rusi, Da bogovy matky, byli pova ováni za Rusy, neboli ve keré árijské slovanské rody jsou rody ruské. Rusi se d lí na Kyjany-Poljany, echy, Chorvaty a tak dále, a mezi nimi existuje také kmen, ktelý nese pouze toto jméno: Rusové. Podle íránsko-slovanských legend pocházejí tito Rusové od praotce Rusa, Zorjanova syna, Sámova vnuka, Trojanova pravnuka, a prapravnuka Dvojanova neboli Advojny z Bogumírova rodu (podle íránské pov sti jsou toto ni s Rustamem, Zerem, Samem, Advinem, Jimou). V imn me si, e podle íránských legend, které nalezneme na p íklad v ach-name , byl Rustam synem Zera a vnu ky draka A i-Dachaki (Zovchaka). A podle eckého výkladu skytských legend byl Skyt synem Heraklovým a hadonohé san Echidny. Z toho vyplývá, e Skyt a Rus se v legendách jeden druhému velmi podobají a mají ve svém rodu draka. Rus zd dil po drakovi velikou sílu, zam enou na bo ení v eho vetchého, p e itého (bo í starý sv t), a od Da boga a Velese zd dil touhu po spravedlnosti, v dy krá í po cest Pravdy.

Výklad pov sti o Rusovi

Rus se narodil zázra ným zp sobem. Matka dlouho trp la, nebo dít bylo p íli veliké a t ké, a po ád se ne a ne narodit. Tehdy p izval otec Zorjan na pomoc svého ochránce

ptáka Gamajun. Pták pomohl dít ti na sv t skrze bok. Rus se ihned po svém narození postavil na nohy, uprost ed jeho ela plálo Slunce (podobným zp sobem se ve Védách popisuje narození Indry). Rus si oblékl brn ní a zlatou helmu, vysko il na kon a pozvedl zástavu s vyobrazením draka. V popisu narození Rusa (Rustama) v Knize král

se v podstat opakují slovanské lidové balady o narození Drakova syna (Volcha Zmejevi e, jihoslovanského Draka Ohnivého Vuka), který si obvykle podmaní Inderii a zahubí zví e-Indrika, svého otce, (bez ohledu na pozd j í

p ekroucení, kdy se nap . místo oblékání samotného Rustama hovo í o oblékání do zbroje n jaké pany, ale tými slovy). Ano, Rus p i el na sv t jako Drak v potomek, av ak narodil se k záhub Draka, který jej zplodil, a okam it prohlásil: Jsem p ipraven porá et nenávid né nep átele ku sláv svatého Sv tovládce!

( Kniha Král 8154).

A Rus hned ukázal svou p evelikou sílu, kdy poko il nedostupnou pevnost na hranici zem Ári

v Sedmi í í. Na el si kon k obrazu svému jménem Rech (neboli k -král). Zkrocení tohoto kon bylo p irovnáváno k zápasu s drakem. Potom Rus podle Knihy Král

pomohl sakským-árijským vojsk m odrazit nájezd turanského krále. V té dob se v Sedmi í í objevil poutník, který vypráv lo dalekých zemích, kde nikdo neumírá . Tentý poutník pov d l o údolích poblí hory Alatyr (Elbrus) na severním Kavkaze, kde stály velebné chrámy Slunce, kde se rozkládalo zázra né m sto Bílý Car-grad (Sar-grad), v n m vládli Jarunovi a Bogumírovi potomci. A tehdy se árijské rody vedené Árjem Osedn m a Rusem vydaly hledat ono blahoslavené místo

oplývající strdí a mlékem . Na rozdíl od cesty Árije Osedn vedla Rusova pou p es údolí eky Ra zem mi, kde ily kmeny uctívající Velese, kterému se tu íkalo b h Boda, nebo také Asila Veles. Skandinávské legendy hovo í o tom, e v t chto zemích vládl Odin, Dvojan v bratr. Odin byl v jedné osob jednak samotným Velesem, ale i v po adí dal ím vt lením Velese

císa em Asgardou (rus. Asgrada). Jmenoval se Odin, nebo jako první p inesl ob nápojem zvaným soma (Dvojan-Advin

jako druhý, Trojan

jako t etí). V tom kraji vládl Odin, a zde se nalézalo hlavní m sto jeho zem Asgard. Toto m sto se v lí ení skandinávských legend Sága o Ynglinzích

rozkládalo na východ od eky Tanakviskl, neboli východn ji od eky Don (antický název Tanais). Na základ druhé zmínky se Asgard nalézal ve st edu sv ta, na poli IdavelI. Tedy nikoli v horách, ale v rovin , její jméno je toto né se jménem eky Volhy, které Turci íkali podobn

Idel (Idil). Tak se v Asgardu se li Trojanovi potomci kní ata Sam, Zaran a Rus, kte í sem doputovali ze Sedmi í í, s rody Rus

a Seveljan , a rovn Velesovi Jasuni, mezi nimi byl nejznám j í kní e Use , následník Asgardova tr nu. Use byl synem velikého mudrce Braga

Velesova syna (jeho Slované uctívají dodne ka na podzim ve dnech Usen -Tausen ). Rusovy kmeny se v Asgardu spojily s rody a vojsky Odinovými. Válce se poda ilo vyhnout, nebo

na Asgardovu stranu se po stavil samotný Veles, p esv d il v echny kmeny, které ily v povodí posvátné eky Ra (Volhy), aby se spojily.

58

Rus uznal Velese-Odina za vládce Árijské zem . Rus se sklonil p ed potomkem boha Slunce. Z Asgardu za ali Rusové a Jasuni podnikat výpravy do hloubi Kavkazu a do Evropy. Zpo átku bojovali proti Van m, u nich se ukryl Ja er po porá ce v bitv s Árjem Osedn m u Babylonu. Tohoto draka tehdy zabil Rus v d d Sam. A to byl jeho nejv t í hrdinský in, jím se tehdy proslavil na v n asy. Av ak potom se válka s Vany pon kud protáhla, bitvy se odehrávaly na obrovském území od Kavkazských hor a pob e í Kas pického mo e a po Skandinávii. Na stran As bojoval Odin. Odinovi a Sak m-rybojed m tehdy p ipadly zem v Skandinávii, z nich vze li Sasové. A Odinovým spojenc m Rus m a Alan m p ipadla Roxola vol ské a donské stepi, úpatí severního Kavkazu. Vanové dobyli budoucí Venedii. Jedna ást Van -Vened

splynula s germánskými (vandalskými) a západoslovanskými, pobaltskými kmeny, z druhé ásti kmene se stali Vjati i.

Dochovala se je t jedna zmínka o válce, ke které vlastn ani nemuselo dojít, a o jejích ob tech se dochovaly smute ní písn v eposech íránských a tureckých národ . Podle íránských a tureckých legend ve stejné dob , kdy Rus táhl ze Sedmi í í k Asgardu a Alatyrské ho e, podmanil si í i Semengan (Samovu í i). Tam se zamiloval do vlada ovy dcery, a plodem jejich lásky byl chlapec, budoucí udatný rek, kterému Íránci íkali Asach (Sach, dokonce Sachrab). V ruských legendách, kde jsou p evypráv ny berend jské legendy, vystupuje pod jménem Asan (zakladatel královského berend jevského rodu v Bulharsku se jmenoval Ase ). Kdy Asach (Ase ) povyrostl, zatou il najít svého otce, který ode el daleko na západ, za Chvalynské mo e, a zopakovat jeho hrdinské iny. Ase shromá dil vojsko Berend j , Tork a Sak (neboli turko-íránská vojska, budoucí erné klobuky , Kozáky). A tak se dali na pochod p es Volhu na Roxola . Tam je nepoznali a pova ovali je za nep átele, nebo se p i prvních st etech chovali velmi hrdinn a zahubili mnohé veliké bohatýry. Potom Ase ovi Berend jové (podle Knihy král

II., 500) vzali zte í Bílou pevnost, co je m sto Bílá Ve a na Donu. Vzáp tí se pod hradbami Bílé pevnosti odehrála veliká bitva mezi Rusy, Torky a Berend ji. Rus se bil se svým nepoznaným synem Asen m. A vzpát tí Ase srazil Rusa k zemi, ale slitoval se nad ním. Druhého dne v ak Rus srazil k zemi Asen a zabil ho. A vtom Rus podle amuletu poznal v Ase ovi svého syna. Nelze ani vylí it Ase v al. Po jeho smrti se Rusové a Berend jové sbrat ili. Ase ovi synové, kte í potom p ijali dynastické jméno Ase , se stali kní aty Berend j a po v echny asy,

dokonce po uplynutí mnoha set let z stávali spojenci Rus . O tom se hovo í ve Velesov

knize:

Berend jové... m li kní ete Asen , a ten byl velice moudrý... m l s Rusy doblý vztah a byl na im p ítelem

(Bus II., 3:2).

A také Rusové jim pomáhali. Nap íklad kní e Rus B lojar pomohl Berend j m, které utiskovali Jagové a Hunové (Bus I. , 3:2). Hlavním cílem Rusa a Use ových As bylo dosáhnout hory Elbrus v údolí Alatyrské eky. Podle árijských legend Rus a Use , a rovn dal í reci a mudrci

Sam, Zaran, Brag podnikali vále né výpravy k Elbrusu a bojovali zde proti Bílému Divu, který vrhal na árijská vojska kameny, padající z mrak místo krupobití. Zde u m sta Bílá Pevnost se odehrávaly bitvy Íránc a Turanc . Vypráv ní o válkách na úpatí Elbrusu popisuje boj lov ka proti Bohu, nebo podle legend obývali posvátné území potomci boh . Práv proto se Rus zpo átku vzpíral podniknout výpravut k Elbrusu, který pova oval za nep ístupnou tvrz, kterou si netroufali dobýt ani velicí hrdinové a bohatý i minulosti. Ani samotný Odin neposílal své vojíny do on ch hor. Av ak mudrc Brag, Veles v syn, který byl uctíván jako velilký hv zdopravec a sestoupení na zem ducha jedné z hv zd Veliké Medv dice, ur il podle hv zd konec v ku Lady (Býka) a za átek B lojarova v ku (Berana). Bohové starého období v tomto období p elomu odcházejí, a u tr nu Nejvy ího vládce zaujímají místo noví bohové a hrdinové. Mudrc Brag rovn ur il, e Nejvy í vládce bude pravideln sestupovat na Zemi za ka dého v ku v jiném vt lení. A tomu bylo jakkoli, Brag p esv d il svého syna Usen , e svaté území jei mo né dobýt. A Use zamí il se svými vojsky k ho e Alatyr. Nicmén Brag v astrologický výpo et se ukázal jako nep esný, Use ova vojska utrp la hned v první bitv zdrcující porá ku od Bílého Diva (lze se domnívat, e lo o B logora, tehdej í vt lení Bílého boha). Samotný Use byl vr en do kobky. Tenkrát p i el Use ovi na pomoc Rus. Na hranici Alatyrského území se Rus utkal s divem Uladem (slovanským drakem Ládónem) a poda ilo se mu ho p eesv d it, aby se postavil na Rusovu a Use ovu stranu a pomohl jim. Na Rusov praporu, který pozvedl hned p i svém narození, byl vypodobn n drak Ládón. A to znamenalo, e práv k Rusovi p e lo bo ské znamení od p edka Bogumíra, jemu slou il drak Ládón. S drakovou pomocí se Rusovi poda ilo osvobodit Usen z v zení, potom vrátil na as vládu ve svaté zemi samotnému Ladovi (Ládónovi). Av ak ani samotnému Rusovi, ani Use ovi, se dokonce ani po výstupu na vrcholek hory Alatyr nepoda ilo dosáhnout tr nu Nejvy ího, a se sna ili sebevíc. íká se, e Use zbudoval na svazích hory Alatyr

59

za pomoci div palác-chrám: Na svazích Elborzu vystav l takový palác, e ta práce zmohla dokonce i diva (Kniha král I., 13796). Na Orlí ho e Erzifie (podle Avesty, Ja t 5, XII.) Use p iná el ob ti Surje. Le marn , Hospodin p ed ním nebeskou bránu neotev el. Nicmén si Use svým hrdinským skutkem vrátil mládí, získal bo í znamení, a stal se vládcem. Pak se Use pokusil k tr nu Nejvy ího vládce vzlétnout. Vybudoval tr n, k n mu p ivázal mohutné orly, a nad n na kopí p ivázal maso, aby orli ve snaze dolétnout k potrav pozvedli vzh ru na onom tr n také Usn . A tak se Use vznesl nad mraky, ale pak se orli unavili a Use se i s tr nem z ítil k zemi a jen tak tak p e il pád. Nejvy í toho, kdo bojoval proti boh m, nep ijal. Use byl zbaven jak vlády, tak i po ehnání, a pouze díky p ímluv duch jeho nenarozených potomk (mezi nimi se musel zjevit i samotný Bus B lojar) se Use ovi vrátila jak vláda, tak i po ehnání.

V k Lady (Býka) se p iblí il ke svému konci. Ládón v p edtu e, e se konec neodvratn blí í, stával se nesná enlivým a krutým. V ude vid l nep átele, proto se Ládónova vláda stala pro v echny nesnesitelným b emenem: i uchvátil zemi, a tekla z ní krev ... Práv jemu, hadu Ládónovi se v Bibli íká had Leviatan vlada nad v emi syny hrdosti . A ve Velesov knize je Hadem z Navi, který byl pozd ji ztoto n n s hadem, který se p iplazil z jihu, od

ek , kte í se klan li u Bosporu Diovi (Zeus). To sv d í o tom, e Ládón p e el do Diových slu eb. A tehdy se s Ládónem utkal samotný Árij

Osed , vt lení Jarilovo. Je t p edtím v ak pro el celou Asii a východní Evropu. A pomáhali mu v ichni velicí rekové a nebe tí bohové. A hlavní bitvy Árje s Ládónem se odehrály na mo i. Árij Osede p iplul ke Kavkazu z Trákie, kde porazil démony-dasun a Hada Lamie. Árij Osede zopakoval vít zství nad drakem v

erném mo i, kterého ji d íve dosáhl Kry e Koleda. Byl uznán nejenom za Jarovo vt lení, ale i za vt lení Vy n Kry n . A potom také vystoupil k tr nu Nejvy ího vládce.

Výklad Pov stí o Rusovi, Slovenovi a Vendovi

Potom Árjovy rody zalo ily rody B lojar , Novojar

a B logor ; z Ase ových rod povstaly rody Berend j , a z rod

Rusa

rody ernomo ských Rus .

Tito Rusové ili v sousedství jiných p íbuzných kavkazských kmen . O tomto míst , kde se usadily Rusovy kmeny nap . vedle Chazar (na Tamani),

vypráví mimo jiné anonymní arabské dílo Mod amal-attavarich

(Soubor p íb h ) z roku

1126: ... íká se také, e Rus a Chazar pocházeli zjedné matky a jednoho otce. Potom Rus vyrostl a je!iko nem l místa, které by mu vyhovovalo, napsal Chazarovi dopis a poprosill ho o ást jeho zem , kde by se mohl usídlit. Rus hledal a na el si místo. Ostrov

ani velký, ani malý, s mo álovitou p dou

a zka eným vzduchem; a tam se také usadil . V deskách se hovo í rovn o p íbuzenském vztahu mezi Skyty a Rusy. Uvádí se genealogická legenda o bratrech Slavenovi a Skytovi. Je tu rovn zmínka o v dci Kolovi. Ten pravd dobn bude oním Herodotovým Kolaksajem (synem Targitajovým, neboli synem Tarcha Da boga), zakladatelem rodu Skald . Tato legenda se v mnohém shoduje s legendou uvedenou v Mazurinském letopisci (PSRL, sv. 31. Leningrad, 1968), a rovn s legendou ze Sulakadzeho Novgorodského letopisu (kopie po ízená pro G. R. D r avina je ulo ena ve ve ejné knihovn

SPb). Tito letopisci se z ejm opírali o jednu z tehdy existujících knih podobných Velesov knize. Ze by byla taková kniha p echovávána v klá terní knihovn ?

Kdy Sloven a Rus ode li roku 3099 (r. 2591 p . n. 1.) se svými kmeny od Exinopontu ( erného mo e) a od svého rodu, a od brat í, a brázdíce zem celého sv ta, jak ok ídlení orlové p eletujíce mnohé pou t , hledali si místo, kde by se usadili; a v mnoha místech se zastavovali a odpo ívali, a nikde si nena li místa, kde by se usídlili. Tak trnáct let obcházeli prázdná místa a zem , nakonec do li k jistému velikému jezeru, zvanému Moiska, kterému dali potom jméno lrmer na po est jejich sestry Irmery). Téhdy jim v tba p ikázala státi se d dici onoho místa. A nejstar í Sloven se se svým rodem a se v ím, co mu pat ilo, usadil na ece, které se tehdy íkalo Mutnaja , dal jí pak jméno Volchov, podle nejstar ího Slovenova syna, jeho

jméno bylo Volchova. Léta 3113 (r. 2578 p . n. 1.) vystav l veliký kní e Sloven m sto a nazval ho svým jménem Slovensk, jemu se nyní íká Veliký Novgrad, od ústí velikého jezera Ilmeru po eku Volchovu p l t etího pole. A od t ch dob se za alo nov p íchozím Skyt m íkat Slované...

O Slavenovi a jeho bratrovi Skytovi se zmi uje rovn Ioakimovský letopis, o jeho obsahu m eme soudit z Tati evova p evypráv ní:

Slaven s bratrem Skytem, majíce mnohé války na východ po cest na západ, si mnohé zem u

erného mo e a na Dunaji porobili... A podle star ího bratra si za ali íkat Slované.. Kní e Slaven... jde p lno ním sm rem a zakládá veliké m sto, jen nazve podle sebe Slovensk. A Skyt, který z stal u Ponta a Meotise p 'ebývat v pou ti, ob ivu

60

maje od dobytka a z loupe ení, nazval onu zemi Veliká Skytie. Kdy kní e Slaven vybudoval veliké m sto, zem el, a po n m vládli po mnoho staletí jeho synové a jeho vnuci. I il také kní e Vandal, který vládl Slovan m. Ten táhl na v echny strany, na sever, východ i západ po mo i i po sou i, mnohé zem dobyv a po okraj mo e a národy si podmaniv, vrátil se do m sta Velikého. A Vandal... si v echny jejich zem od mo e k mo i podmanil..." Zde se také hovo í o tom, e Slavenovými potomky byla novgorodská kní ata, zakladatelem jejich rodu byl Slaven v syn Vandal (tak pojmenovává Jáchym Venda).

Jáchym zde pravd podobn nikoli náhodou cituje doslova Velebovu knihu. Je prvním novgorodským biskupem, byl to on, kdo spolu Dobry ou a Pu atou k til Novgorod. Byl to kulturní a vzd laný lov k, byzantský ek, který studoval na akademii a t ídil tam rukopisy eckých pohanských filosof a básník . Pouze on ji mohl zachránit b hem pogromu vedeného Dobry ou. Byl to pravd podobn on, kdo zachránil Velesovu knihu, shromá dil d ev né desky z rozbo ených védských chrám ve vznikající biskupské knihovn .

1 Jasu je jedno z Velesových jmen. On je také As-Velesem. 2 Slaven a Skyt, jak se íká o n co dále, byli zpo átku na Donu. Potom Slaven táhl na sever do Ilmerovy zem (Ilmer je prap edkem Fin a zalo il Slavensk. Potom byl v tamních zemích zalo en Novgorod. 3 Kisek je praotcem Germánc . Ve Velesov knize pochází z Venedova rodu, av ak není Árjovým bratrem (jak to tvrdí staroarménská Taronova kronika ). 4 Ten, kdo vystav l kolem m sta Golu (Kolu ) hradby ve tvaru kruhu. Vystupuje u d jepisce Herodota (IV. st. p . n. 1.) jako Kola-ksaj (car Kola). 5 Gótské mo e

Azovské mo e, v jeho blízkosti ili ve 2. tisíciletí p . n. l. Góti-Kimbrové (jeden z kimmerijských národ ) 6 eka Ra

pradávné jméno eky Volhy. Jako Ra figuruje v dílech antických ek a íman , Rasa

v Rigvéd , Ranha

v Avest . 7 Slunce spí

poblí ústí ek Kubá a Don. Sta í ekové a ímane na Tama

(pozd ji také do Kolchidy) umis ovali í i boha Slunce Hélia a jeho syna Faethóna. 8 erné mo e. Fasis p ístav na pob e í erného mo e. Ve 2. a 1. tisíciletí p . n. l. se Volha vlévala do erného mo e, a nikoli do Kaspického. Dolní tok Donu byl rovn ekou Ra.

9 Kostobocí-rybojedi (Massagetové) p ebývali v dob , kdy se odehrávaly tyto události, tedy ve II. století n. l. v Evrop (kde byli pohlceni Ilyry), o sto let d íve v Sedmi í í a na Ji ním Uralu, odkud jich byla ást vyhnána na Kavkaz a ást pohlceny Ilmery (Ugro-Finy). V daném textu se mají na mysli jak jedny, tak i druhé události (epická situace). Viz také Trojan IV., 5:1.

ást druhá TROJANOVY V KY

V tba

Ve V tb se popisují kalendá ní zvyky Slovan , které v dy souvisely s uctíváním p edk . V Malém ro ním Kole svátk Slované pro ívali Veliké Svarogovo kolo (27 tisíc let), a ka dému sváte nímu dni odpovídala dávná historická epocha (v souladu se zákonem souvislostí), a krom toho se v tyto dny vzpomínalo na události nedávných d jin v p ípad , e m ly duchovní souvislost s událostmi dávnov ku. ervená hora

1. b lojara (21 . b ezna). To je den jarní rovnodennosti, za átek Nového roku. V tento den Rusi i vycházeli na rodová úpatí hor, uctívali p edky, krmili ptáky. Vzpomínali na Zrození sv ta, na po átek posvátné historie, na odchod Ári pod vedením Jara, Jaruny, Árje Osedn . Na Árjovo prom n ní na Alatyrské ho e na za átku, a rovn na Busovo prom n ní (21. b ezna, 1. b lojara r. 368) na konci Trojanových v k . Dny Jarily a Rusalie (Kupala) se slavily v m síci travni. Jaril v den 22. kv tna (2. travn ) v lidovém pravoslaví splynul s dnem Mikoly Ve n ho. Kupala se slavil 31. travn

(20. ervna). Je to den letního slunovratu. Mezi nimi byly Rusalie, a také probíhaly polní práce. V tyto dny se vzpomínalo na Jariilu, boha jara, lásky, jarního kvetení. Rovn byl uctíván Kupala a Kostroma d tí noci, i b h Ohn . V Kupalovi se spat ovalo rovn jedno z vt lení Kry n (ind. Gopala, Kapila) a Koledy. Ovse toto ný s Oseninami (Malý ovse , Narození Zlaty Maji) se slavil v den podzimní rovnodennosti (v pravoslaví se v tento den slaví narození Bohorodi ky). Vzpomínalo se na dávné v ky, na asy Atlantidy (ve velikém Kole tomuto dni odpovídá 14 tisíc let p . n. 1.), kdy Svantogor a Plenka zplodili Zlatu Maju. Potom Zlata Maja porodila Da bogovi Koledu. Koleda se slaví dva týdny následující po 21. - 22. prosinci. To je as zimního slunovratu. Narodí se dít Koleda, vt lení Vy n a Kry n . Ve stejný den se narodil také Bogumír. Mágové (králové) jdou do Irie k bohu Koledovi a prohla ují jej za Nejvy ího vládce. Koleda lidem dává Knihu véd.

1 Úryvky textu v ásti Trojan Pr: 7 a 8 jsou vlo eny z III. 22, av ak v kopii S. Lja evského je uvedeno, e jsou to jednotlivé kousky, které nesouvisí s ostatním textem. Pod tímto íslem je pospojoval a vedl J. P. Miroljubov. Trojan Pr: 3 je p evzat z I. 4b podle smyslu. Konce desky II. 7a je podle smyslu p enesen do ásti Lut Pr:2.

61

Kapitola I. Rusové v Babylonu, Asýrii a Egypt

Praslovanské kimmerijské a árijské kmeny (Kimmeriov Praslované) se objevily v P ední Asii za dob Jaruny a Árie Osedn . Kolem VIII. století p . n. l. probíhalo rovn veliké st hování Skyt , pronásledujících Kimmerie, z území p i erném mo i za Kavkazské poho í, o em se hovo í na za átku kapitoly. Události se odvíjely následujícím zp sobem: v letech 722 a 715 p . n. l. Kimmeriové podle zpráv asyrských pion z Urartu porazili vanského (neboli pravenedského) krále Rusu I. V letech 676 a 674 ve spojenectví s Vanským císa stvím porazili Frýgii, pozd ji v roce 654 Lýdii. Tito Skytové a Sakové, a rovn jejich, sousedé Médové, Vanové byli Indoíránci, neboli p edky mnoha indoíránských-árijských národ , po ítaje v to i Slovany (a p edev ím Kozáky). V VII. století p . n. l. vládl Skytské í i I pakaios, který byl spojencem sousední Médské í e. B hem války s Asýrií v 70. letech byl I pakaios zabit. Jeho následník Partatua (u Herodota

Protoius) p e el na stranu Asy an . O enil se s dcerou asyrského krále Asarhaddona, narodil se jim syn Madios (v Bibli nazývaný Magog, arabsky Mad ud , v slovanské podob

Mosk). Také bych rád p ipomenul, e Arabové v raném st edov ku pova ovali Slovany za potomky Madaie, syna Jáfetova, jen byl Noemovým synem. A Arab Al-Madudi hovo í p ímo o tom, e Slované jsou Madaia , neboli Medové-Skytové. V té dob za ala Asyrská í e za ívat nesmírné potí e. Babylon, který byl její sou ástí, povstal. V Babylonu se v roce 627 ujal moci Nabopolasar, otec Nabukadnezara II. Tento Nabukadnezar, který vládl od r. 605 do r. 562, se potom o enil se Skytkou jménem Amaga, co byla dcera Astiaga (vládce Skyt a Méd ), a její matkou byla Arienis (jejím otcem byl Skyt, král Lýdie Alyattes). Z toho vyplývá, e v t ch dobách skytská krev kolovala v ilách vládc tak ka v ech království P ední Asie. Ve stejné dob , kdy povstal Babylon, vystoupil proti Asýrii v r. 625 p . n. l. rovn Fraetr, syn médského krále Deiokese, av ak byl pora en. Jeho syn Kyaxar zvít zil nad Asy any v letech 625 a 622 p . n. l. a obsadil hlavní m sto Asýrie Ninive. M sto tehdy zachránil vpád Skyt do Médie, kte í v ele s Madiem p i li sp átelené Asýrii na pomoc. Kyaxar byl donucen zpod hradeb Ninive odtáhnout. Nicmén válka mezi Kyaxarem a Madiem z toho nebyla, nebo potom se Skytové a Médové ú astnili spole ných výprav, a je docela mo né, e práv

onu dobu Herodot nazval osmadvacetiletým obdobím nadvlády Skyt nad Asií, jeliko se jejich vláda roz í ila i na Médii.

Mimochodem Kyaxar se podle v eho nevzdal královské koruny, a lze p edpokládat, e po Madiov smrti (o ní se nám nedochovalo ádných zpráv) se stal králem nejenom Médie, ale i Skytie. Je známo, e Skytové a Médové spole n do li a k egyptským hranicím. Faraón Psammték I. (zem el r. 610 p . n. 1.) se od Skyt vykoupil jen s nejv t ími obtí emi. K tomuto období se vztahuje rovn proroctví biblického proroka Ezechiele, který p edpov d l vpád kmen Goga (domnívám se, e jde o Kyaxara - Gog-cara) a Magoga (co

je Madij-Mosk). V roce 614 p . n. l. Médové a Skytové v ele s Kyaxarem podnikli op t ta ení proti Asýrii. Tehdy Kyaxar, který se jistil podporou Skyt , dobyl hlavní m sto Ninive (kdy je p edem zatopil pomocí um lé p ehrady). O dobytí Ninive se zmi uje rovn biblický prorok Nahum. Ve stejné dob do lo k upevn ní Babylonu. Za alo d lení asyrského d dictví

mezi spojenci

babylonskou, skytskou a médskou í í. Skytské jednotky jako sou ást tak zvaných vojsk umman-manda

(oddíly Skyt a Kimmeri ) p sobily i v Kyaxarov vojsku, i v jednotkách Nebukadnezara II. Po porá ce Asýrie a sousedních stát Skyt m p ipadlo Mannejské a Vanské království. Av ak ást Skyt se podle Velesovy knihy a babylonských klínopisných desti ek dostala pod nadvládu babylonských vládc

Nabopolasara a jeho syna Nebukadnezara II. V roce 610 p . n. l , t i roky po dobytí Ninive, se Nebukadnezar spolu se skytskýmil vojsky umman-manda

vydal dobýt poslední ba tu asyrské moci

m sto Charan. V d sledku toho asyrský vládce Assurubalit ustoupil spolu se svým vojskem do Sýrie. Pozd ji se pokou el do Charanu vrátit, av ak marn . Babylonská vojska v ele s Nebukadnezarem, podnikla výpravu do Egypta, pravd podobn s oddíly umman-manda . V roce 605 v bitv u Karchemi e (Sýrie) Nebukadnezar Egyp any porazil a dobyl Sýrii a Palestinu. Za následujícího ta ení (v r. 597 p . n. 1.) odvlekl do Babylonu na 3 tisíce id , ím za alo ono pov stné biblické babylonské zajetí . Ke stejné dob se vztahuje zápis z Velesovy knihy (Trojan I., 2): A na i lidé li pod Nabsura-cara. A potom táhli na slune ný Egypt. A dlouho jsme v on ch letech odvád li dan . Av ak as se naplnil a Rusové Nabsurovii uprchli!

Na jiné desce (III. 25) je popisována událost stejného období. Vypráví se tu o tom, jak elanste

(Praheléni, nebo Elamité) pobili Rusy na hostin v Cháran, v P ední Asii: a tehdy Heléni vidouce, e Rusi i hodn pijí, se rozhodli na n vrhnout a pobít je... A toho dne se Heléni na n vrhli a porazili je. A vidouce svoji zkázu, stáhli se Rusi i do stepí.

Je známo, e po porá ce Asýrie, po výpravách Babylo an

a Skyt do Palestiny (VII. st. p . n. 1.),

62

se bývalí spojenci rozkmot ili. A to nikoli bez vlivu id vyhnaných z Jeruzaléma, kte í byli na

Babylo any rozezleni (proroci na to p ímo poukazují) Elamité, Médové, Per ané a rovn Skytové vstoupili do války s Babylonem. Babylon se také opíral o vojska umman-manda , jimi se rozum li Skytové a Kimmeriové. A lze p edpokládat, e m sto Charan, dobyté vojsky umman-manda , které se stalo sou ástí

Babylonské í e, bylo tehdy rovn p epadeno Elamity : Médy, Per any a Skyty.

D vodem této války, která rozbila d ív j í spojenectví, byla podle v eho skytská hostina . Herodot vypráví, e ona hostina byla po ádána po uplynutí osmadvacetileté nadvlády Skyt nad Asií (podle Herodota p i li Skytové poprvé v letech 622-3 p . n. 1., kdy Kyaxar poprvé dobyl Ninive, to znamená, e jde o léta 594-5 p . n. 1.). Tehdy

Kyaxar a Médové, pozvav e je na náv t vu a napojiv e, pobili je (skytské v dce) a tímto zp sobem zachránili svoji vládu a získali nazpátek to, co jim ji d íve pat ilo ( Klio , 106). Vzhledem k tomu, e Kyaxar nem l d vod vést válku proti jemu podrobeným Skyt m, po jejich boku svád l boje tém po t i desetiletí, jedná se v tomto p ípad o Skyty, kte í byli pod nadvládou Babylonu (ale dost mo ná i o Kimmerie v p ípad , e Herodotovy prameny byly nep esné, nebo pod

pojmem umman-manda

se obvykle rozumí Kimmeriové). Je zajímavé, e vzpomínka na tehdej í hostinu se dochovala i v Bibli. Prorok Jeremiá práv v onom roce 595-4 p . n. l. (podle Bible ve tvrtém roce babylonského zajetí, které za alo v roce 597) p edpovídal zkázu Babylonu a zárove s tím:

Opojím kní ata jeho moudré jeho, vévody jeho i znamenit j íjeho i silné jeho, aby zesnuli snem v ným a neprocitli...

(Jerem., 51-57). Pod Babylo any tu mohou být chápáni také Nebukadnezarem podman ní Skytové a Kimmeriové (Praslované). Zmíním se rovn o tom, e Velesova kniha pova uje Skyty zabité na hostin za p edky Slovan a zcela otev en s nimi soucítí, p esto nazývá Kyaxara (cara Ky eka) za velikého a moudrého , neboli za jednoho z prvních slovansko-skytských kní at, a v bec ho neobvi uje, e pobil Skyty. A to je správné, nebo Kyaxar byl skytským vládcem, a na zmín né hostin pravd podobn zabil jejich dávné nep átele Kimmerie (ale je mo né, e to vlastn ani nevykonal on, nýbr Elamité). Pozd ji se skytské a kimmerijské tradice spojily a jejich dávné vzájemné nep átelstvÍ bylo zapomenuto. Tehdy se Skytové vrátili do své severní zem . Skytové p ekro ili eku Araks a vrátili se do severního ernomo í, kde se z nich stali králov tí

Skytové. Usídlili se mezi ostatními skytskými rody, které obydlená místa neopou t ly a neputovaly po

P ední Asii. Podle Velesovy knihy (Rod II., 1:14), vedl Skyty a Saky k veliké ho e (neboli k Elbrusu) a k modré ece Ra

samotný Zarebog. Mo ná za

tohoto boha byla pova ována Zarina, podle eckých pramen Madiova ena. Trosky grandiózní hrobky Zarininy pyramidy

(ka dá strana základny 500

metr ), m eme do dne ních dob spat it na pravém b ehu eky Terek.

1 Tisíc p t set let p ed Direm (doba vlády 864-876 n. 1.), neboli v 6. století p . n. l. ve Skytské í i vládl císa Arianta. Tvrdí se tu, e za jeho vlády Rusové p e li od m d ných zbraní ke zbraním elezným.

Byl to veliký vojev dce, který dokázal sjednotit síly v ech Skyt . A za jeho dob se stala Veliká Skýtie jednou z nejsiln j ích a nejv t ích í í sv ta. Jednou se podle Herodotova sv dectví (Melpomena, 81) Arianta rozhodl spo ítat sílu svého vojska. P ikázal, aby mu v ichni Skytové p inesli po jednom hrotu ípu. Shromá dilo se tolik hrot , e z nich císa zhotovil pomník: m d nou nádobu, do ní se vejde est set amfor a tlou ka její st ny je est palc .

Traduje se, e na za átku 6. století Arianta porazil Urartu, a potom se vydal na sever. Ovládl a porobil si ecké kolonie severního ernomo í. Potom podnikl

grandiózní výpravu k Volze, Oce a Kam a dále na Ural, a na své cest si, soud podle archeologických nález , podmanil ve keré kmeny.

Soust ediv v echny své síly dohromady, vydal se Arianta na západ do Evropy, do zemí Vened , Trák a Kelt . A zde si podmanil v echny národy st ední Evropy v Podunají, Karpatech, Sudetech a po Baltské mo e. Sv dky on ch výprav jsou st ny nejstar ího Berlína (slovanského m ste ka Berlo) a jiných m st tak zvané lu ické archeologické kultury, kde se zachovalo veliké mno ství skytských íp a s poz statky ohni . Lze p edpokládat, e hlavní d vod tehdej í války byl nábo enský (Venedi nep ijali Arianta za nového Árje Osedn

nebo Jarilu, nebo byli pohany-dievi i). Úpln

jinak byl Arianta se svými kmeny p ijat v Karpatech a v Podunají, kde opatrovali památku na Árie Osedn

(krále Sada), a je t

d íve Jarunu (Arjunu), kte í do t chto míst p ivedli rovn Árje. A není divu, e Ariantu uznali za nového Árje t etí vt lení boha Jarily. V textu desky III. 25 (Trojan I., 4:1), kde jsou popisovány asy Skytské í e, nalézáme text s Árjovým zákonem. Kompletní text Zákona je p emíst n do kapitoly o Árjovi Osed ovi, nebo podle v ech jiných árijských zdroj bylo zjevení dáno práv

jemu. Nicmén lze p edpokládat, e byl tento Zákon jako Zákon otce Árje potom dán (obnoven) práv

Ariantou, proto je tento text (ve zkrácené podob ) uveden také na tomto míst . Proto je Árj v Zákon zárove Zákonem Ariantovým.

A tak se velmoc Árje-Arianty, veliká Skytie, rozprost ela od Uralu a

po Karpaty. A podrobily se jí národy jak Evropy tak i Asie. 2 Vzájemná zá mezi po e t nými skytsko-slovanskými kmeny a sarmato-Rusy za ala, soud podle tohoto textu, ji v VIII. století p . n. l. Byla ukon ena ve III. století n. l. s pádem Skytské í e a zrozením veliké Sarmatské í e. 3 Velesova kniha nazývá jménem Nabsur hned dva císa e, otce a syna: Nabopolasara (doba vládnutí r. 627 a 605 p . n. l.) a Nabukadnezara II. (co je biblický

63

Nabuchodonozor (doba vlády od r. 605 do 562 p . n. 1.). 4 Pohany jsou zde nazývány divoké národy, uctívající polobohy. 5 Rusi-Skyti (v klínopisu umman-manda ), kte í byli v Nabukadnezarov vojsku, dobyli Charan v roce 610 p . n. l. 6 V tomto p ípad se jedná o události dob e známé z Herodotových spis . Odehrávaly se v P ední Asii, ve m st Charan v roce 595 p . n. l. Tehdy byli skyt tí v dci rovn opiti a pobiti Elamity a Médy. 7 Zde se jedná o Elamity, obyvatele Elamu ( ást Elamit se stala p edky Helén v Malé Asii). 8 V archivní kopii J. P. Miroljubova stojí psáno slovní spojení, které lze p e íst jako (jak to u inil Jacenko), ale i jako . 9 Veliký Triglav

to jsou ve Velesov knize trojice Did-Dub-Snop (Svarog-Perun-Veles), a také Svarog-Perun-Svantovít. Kole ané mají trojici Vy nij-Koleda-Maja. 10 Malý Triglav je sestoupení na Zem Velikého Triglava. Ve Velesov

knize jsou za n j pova ováni Radegast-Koleda-Kry e , stejn

jako Siva-Jar-Da bog a mnozí dal í. 11 Jedná se o Kyaxara

krále Médské a Skytské í e (doba vlády p ibli n

625 a 585 p . n. l.)

Kapitola II. Války s eckem

K prvním st et m s eky docházelo ve IV. století p . n. l. Ve stejné dob nebo o n co d íve byla na pob e í erného mo e zalo ena Praslovany-Tauridy m sta Suro a Korsu (Chersones). Mezi eky a Skyty se potom po dlouhá staletí odehrávaly boje o nadvládu nad t mito m sty. Podle Velesovy knihy tato m sta nesla své názvy sv d ící o tom, e Skytové a Tauridé vyznávali kult Slunce ji p i jejich zalo ení. Pozd ji Skytové a Sarmati zakládali dal í m sta, jako nap . Golu v Podn p í, Voron ec na ece Voron (nedaleko sou asného m sta Voron se rozkládá staré hradi t ), Kyjar a Sirak. (Sar-grad) na úpatí Elbrusu, Novgorod (Skytská Neapol) na Krymu. D jepisci se zmi ují o skytských králích z V. století p . n. l , co byli nap . Ariapif, jeho synové Skil a Oktamasad. Ji tehdy s nimi vál ili ekové. V roce 437 p . n. l. podnikl vále nou výpravu do Pontu aténský vojev dce Periklés, s jeho jménem se pojí po átek zlatého v ku Helady. Podle Plutarchova sv dectví se Perikles objevil v Pontu v ele veliké a skv lé flotily a p edvedl barbar m

ve kerou sílu a nebojácnost Athé an , kte í jsou schopni zdolat jakékoli vody a kte í si podmanili celé mo e . A Velesova kniha tvrdí (Trojan II., 3:1), e práv tehdy ekové dobyli grad Suro : Je pro nás velice zahanbující, e v suro ských chrámech dobytých nep áteli, byli na i bohové svr eni do prachu a musejí se tam válet, nebo ' Rusi i nemají dost sil,

aby p emohli nep átele v boji . Tamté (Trojan II., 2:2) se íká, e ekové nejprve p icházeli jako hosté - kupci, a teprve pak se dostavili jako vojáci s me i v rukou: A tak se na e zem , kterou jsme ovládali po ty i staletí, stala eckou... I museli jsme ji dobývat zase nazpátek,

prolévajíce svou krev.

Války mezi Slovany a eky probíhaly se st ídavým úsp chem, aby po nich následovala dlouhá období míru, kdy jsme na tr i tích m nili jejich brány za jídlo , krávy za mast a st íbro

(Trojan IV., 7:2), ito za zlaté et zy, mince a náhrdelníky , ovce za ecké pivo a víno

(Bus III., 7:3), Jinými slovy, obchodovali jsme s eky. Tou dobou se ve skytských zemích objevilo mnoho eckého zbo í, ozdob, nádob. Slovan tí a skyt tí kn í byli proti takovému obchodu, nebo spolu s ozdobami do slovanské zem pronikala rovn ecká víra. M nil se zp sob ivota i pojmy. Jednoduchý a spravedlivý ivot, neboli staré asy odcházely, aby je vyst ídala honba za p epychem, za zlatem, a úpadek mrav . Duchovní expanze je n kdy mnohem zhoubn j í, ne oby ejná válka.

1 Tato v ta je p evzata z desky II. 6g. 2 Obvykle se p edpokládá, e Suro a Korsu byly zalo eny v pozd j ích dobách. Nicmén je známo, e na míst eckého m sta Chersonés (v Balaklavském zálivu), zalo eného údajn eky v roce 422 p . n. 1., se ji

d íve rozkládalo m sto Taur (Homér jim v Odysei íká Lestrigonové). Obvykle se má za to, e Suro (Sugdak, Sugdea) zalo ili Alani ve III. století p ed n. l. (212 p . n. 1.), av ak archeologové do li k záv ru, e Taurové tu byli usídleni ji alespo od IV. století p . n. l. (a z ejm je t d íve, od dob, kdy sem dorazili Áriové-Taurové). 3 Tauro-Rusi dobyli ernomo í v VIII. století p . n. 1., a potom podnikali vojenské výpravy do p ední Asie. V VI. století p . n. l. se kmeny slovanských Rus (Sarmaté) vrátily z Medie do ernomo ských oblastí. Suro dobyli a zpusto ili ekové (stalo se tak nejspí e v roce 437 n. l. pod vedením samotného vojev dce Perikla), a to ty i století od doby, kdy Rusové toto m sto zalo ili. 4 V Miroljubovov kopii nalezneme výraz, který nade v í pochybnost ozna uje Konstantina-filosofa, av ak zápis jména je zkomolen (byly p ehozeny poslední slabiky, první slabika je zapsána chybn ). V Konstantinov Panonském ití

se hovo í o stejné v ci jako na této desce: A do ed e do Chorsun ... získal tam Evangelium a Zaltá , které byly psány ruskými písmeny, a setkal se s lov kem, hovo ícím onou be-sedou, a pobesedovav s nim, a sílu e i p ijav, své besed p ikládaje r zných písmen hlásky a souhlásky a modle se k bohu, vbrzku za al ísti a hovo iti, a mnozí se tomu podivovali...

5 Slunce

to je Rus, nad kterou dr í ochrannou ruku Slunce

vládce Da bog. M síc

to je ecko, které ochra uje m sí ní b h Zeus (Jovis Pater, Jupiter). 6 Tento odstavec je p evzat z desky II. 6d, domnívám se, e se jedná o úlomek, který se odlomil z desky III. 23.

64

Kapitola III. Karpatský odchod

V této kapitole se hovo í o odchodech slovanských kmen , p edev ím v ak kmen Vend , z Karpat. Ve Velesov knize se vypráví o tom, e Vendi nemají pevnou víru , orají na západ p ed Varjagy. P edkové západních Slovan ji tehdy vyznávali jinou víru, ne ve keré ostatní slovanské rody. Nazývali se Venedy, nebo se klan li bohu války Indrovi a jeho otci, bohu Nebe Diausovi (ind.), neboli Dyjovi, co je Pater Dyj z Velesovy knihy

(který je zárove Jupiterem i Diem Paterem v ím ). To byl vlastn také d vod, pro západní

Slované nep ijali pravoslaví, , nýbr katolickou víru, v dy katolíci doposud boha nazývají Diem. Venedi pocházejí, jak praví Velesova kniha, od

Veneda, Skytova syna, který m l bratra Slovena, který zalo il legendární Slovensk. Samotný Vened zplodil Kiseka, co byl praotec Gót -Germán . Jinými slovy, ve Velesov knize se hovo í o bezprost ední sp ízn nosti Gót -Germán s Venedy (Vandaly). Podle Velesovy knihy Venedi podobn jako Góti p i li do svých zemí ze' severního

ernomo í, od Donu. Je t d íve, za as Árje Osedn , p ebývali v Malé a P ední Asii. Pravlast Vened i Enet byla za dob antiky umis ována takovými historiky, jako byl Hérodot a Strabon, ale i mnoha jinými, do Malé i p ední Asie. Tento názor zastával je t Homér, jen

v Iliad (II., 851) zmínilo maloasijském ná elníkovi Pilemenovi, který odvedl p íslu níky svého rodu z Enetie od Mesk , chovateli dobytka. Potom se Venedi p est hovali do Venetie na b ezích Jaderského mo e. Zde se z nich stali Etruskové, obrátili Latiny na svou víru, aby se z nich kone n stali Benát ané. ást Vened -Enet -Vind se usídlila u Ker enského pr livu (Kimmerijského Bosporu), v Sindice. Zde se stali Sindy nebo Indy. A odtud se ást Vened vydala k Baltskému mo i. O Venedech (Venetech) v d 1i mnozí anti tí geografové, po ínaje Pitheem. Dobývali tam jantar, který byl v ecku a v ím velmi cen n. Spolu s Venedy ke Karpat m a k Baltickému mo i tehdy podle Velesovy knihy (Trojan III, 2:2) dorazili rovn Rusové: Rusi i li s Venedy, a ti cht li zanést své bohy k mo i .. A bylo v t ch horách mnoho staveb , modlitebny , které byly

ozdobeny zlatem a st íbrem , a uctívali jsme mnohé d ev né bohy . Uplynula n jaká doba a za p t set let " (neboli v I. a II. století p . n. 1.) Rusi i opustili zabydlená místa a vydali se k ece N p e". Do lo k velikému st hování Rusi z Karpat. D vodem bylo to, e

ta zem se nám zprotivila kv Ii válkám a t kému ivotu .

Podle Velesovy knihy vál ili Rusi i v Karpatech s jistými Dasuny (stejn jako d íve v Pend i s Dasy ), a rovn s Varjagy. Zde je t eba rozum t, e se tu jedná o pragermánský kmen Dák .. (N mci

sami sebe doposud nazývají Deutsche ) . Na stran Germánc stanul v ele vojsk podle Velesovy knihy (Trojan III, 3:4), jistý vojín Bor, který o sob prohla oval, e je silný . Luti i (Venedové) jeho slov m uv ili , Rusi i v ak nikoli. Podle gótských legend, které p evypráv l Jordanes (Getika I., 25), byl panovníkem Germánc -Gót v té dob král Berig, který p i el se svým rodem ze Skandinávie. Domnívám se, e práv on by mohl být oním Borem z Velesovy knihy. Kdy Berig dorazil spolu s Góty do Evropy, za al vál it proti Vandal m-Vened m a podle Jordanova sv dectví si je spolu s okolními národy podmanil. Dokázal porobit rovn Germánce Dáky (Tráky), a spolu s nimi se vypravil k ernému mo i p es Karpaty, poko iv ást zemí Malé Skythie, neboli budoucí Dacii (mezi í í ek Dn str a Dunaj). V d sledku tehdej í války tehdy z Karpat a od pob e í Baltu uprchlo mnoho slovanských kmen , které se usadily na Dn pru u Golun a za aly si íkat N prové a Pripjati i

(Rod I., 4:2). A vedl je vojvoda Bodri

(v p ípad jiného tení runy dostaneme Bobri , Bobrec), jeho jméno pravd podobn sv d í o tom, e stál v ele venedského kmene Bodri . Po p íchodu do Golun za ali Bodri i bojovat proti zlým pohan m , jinými slovy

st etli se s jinov rci, pravd podobn ze sarmatského kmene Jazyg . T mi mohli být bu mazdisté nebo velesovci, kte í p edtím z Golun vyhnali eky dionýsiány. Po vít zství Vened a ustálení Perunovy víry (která se tu udr ela a

do dob Svatého Vladimíra) Bodri zem el a dostalo se mu hodnosti v chrabrém Perunov vojsku . Velesova kniha rovn íká, e po p esídlení do Golun Slované neza ali stav t chrámy: nem li jsme tehdy své modlitebny a vykonávali jsme ob ady p ed studnami a prameny, kde tekla ivá voda . Zatímco d íve v Karpatech chrámy budovali, kdy uctívali kult Radegasta, Koledova syna. To znamená, e b hem války s Germánci p e li na Perunovu víru, pro ni je charakteristické odmítání kn ských ob ad , stav ní chrám aj. A je tomu jakkoli, v Podn p í za al díky p íchodu a vít zství Bodri p evládat slovanský jazyk, a vytla il z ka dodenního ivota a z nábo enství jazyk sarmatsko-íránský. Tak e p ítomní Íránci, co byli Skyti, Sarmati, Alané za ali splývat se Slovanskými kmeny, jako byli N p i a Pripjati i spolu s Tiberci a Suren any (Taury), Rusy-Roxolany, Venedy-Sindy, Severjany, B logory, B lojary, Novojary a dal ími.

1 Tisíc p t set let p ed Direm, neboli v VI. st.p . n. 1.,

65

vládl skytské í i Arianta, který bojoval mimo jiné i v Karpatech. Zde se sbli uje tento Arianta s Jarunou (Ard unou), který p ivedl Slovany do Karpat z Pend c (Pá d ábu) ve 3. tisíciletí p . n. l. Ve Velesov knize byl Árjem (otcem Orem) nazýván rovn Árij Osede , který také dorazil a ke Karpatským horám. V ichni tito Árjové byli pova ováni za vt lení Jarily a pro ili shodný ivot. 2 V originálu to byl pravd podobn Bodri a nikoli Bobri nebo Bobrec (domnívám se, e zde Miroljubov nezkopíroval p esn runu ). Bodri bylo jméno praotce Bodri , západoslovanského kmene, kte í p i li od Karpat k Dn pru a Goluni kolem 3-2. století p . n. l. 3 Znamená to, e nastane Nový Svarog v Den (Nové Svarogovo Kolo), trvající kolem 27 tisíc let. Podle slovansko-védské tradice nastalo Nové Kolo l. b lojara (22. b ezna) roku 368 na eho letopo tu. 4 Podle gótského d jepisce jménem Jordanes (VI. st. n. 1.) byl práv

on prvním králem Gót Berigem (III. - II. st. p . n. 1.). Berigovi Góti se p eplavili ze Skandinávie do Venedie a porazili Venedy. 5 Nemají se tu na mysli pouze véd tí démoni dasu, ale i dácké kmeny (odtud vlastní název N mc deutsche ).

Kapitola IV. Roxola , Ostrogótské království a

bosporská í e

Na za átku této kapitoly se hovo í o válkách Slovan

s bosporskou í í. V I. století p . n. I. pat ilo k praslovanským zemím Skytské království a ást Sarmatské í e, a dále bosporská í e, nebo v echny nále ely ke stát m, které byly závislé na Pontu, jeliko byly jeho sou ástí. Pontos, který se rozkládal na b ezích celého erného mo e, byl v té dob nesmírn silným státem, posledním st ípkem í e Alexandra Makedonského, jen si uchoval

nezávislost na ímu. Pontos po mnoho let soupe il s ímem. V ele Pontu stál král a vojev dce v jedné osob Mithradates VI. Eupator, který dobyl obrovská území, celé ernomo í, bosporskou í i, ecké m stské státy Tauridy, Malou Skytii, Malou Asii. Asii. Podnikal výpady do Makedonie, stále hrozil, e zaúto í na ecko a na ím.

Severní ernomo í v etn Skytského království Mithradates dobyl v letech 110-109 p . n. l. Bosporská í e uznala Mithradatovu nadvládu v letech 107-106. Potom za aly tak zvané Mithradatovy války mezi Pontskou í í a ímem. Válka s ímem, který usiloval o sv tovládu, trvala bez p estání tak ka p l století. Mithradata nedokázali porazit ani nejlep í ím tí vojev dci, jako byli Sulla, Lucullus, ba

dokonce ani Pompeius. Nejv t ího úsp chu dosáhl Pompeius, který v roce 65 p . n. l. porazil Mithradatova vojska v bitv u Nikopole v Malé Asii. V odpov se Mithradates rozhodl podniknout

protiúder proti samotnému ímu. Uzav el v Bosporu, v Pantikapei spojenectví s mnoha skytskými a keltskými vlada i, shromá dil nes íslný po et bojovník , který mnohonásobn p evy oval vojsko ímské í e, které bylo zdecimované v d sledku válek vedených v Evrop a Asii, a potla ení povstání otrok (v ím bylo potla eno Spartakovo povstání). Av ak Mithradatovu zám ru zaúto it na ím zabránilo zem t esení, k n mu do lo v Bosporu v roce 63 p . n. 1., po n m Mithradates spáchal sebevra du. O tomto zem t esení podal zprávu Dión Cassius Kokkerian, p vodem z m sta Nicea (II. st. n. 1.). Napsal 80 knih ímských d jin

a popsal Mithradatovy války následovn : ... Mithradatovi ubývalo sil (d vodem jeho oslabení bylo mimo jiné zem t esení nad jiné siln j í, které mu pobo ilo mnoho m st) . Dal í zmínku o tomto zem t esení nalezneme u Pavla Orosia z Tarragony, presbytera, áka svatého Augustina. Napsal Sedmero knih , v nich vylo il ímské d jiny. Ve svém pojednání se opíral o práce ímských historik , které se nám v ak nedochovaly. Tou dobou, kdy Mithradates v Bosporu slavil

svátek Matky-Zem Démétér, do lo náhle k silnému zem t sení, v jeho d sledku podle vypráv ní následovala veliká zkáza m st a polí . M sto Pantikappaion padlo za ob mimo ádn silnému zem t esení. Jeho stopy m eme spat it i dnes

jsou to sesuvy p dy okolí mysu Utri na Kavkaze a skály velikosti p tipodla ního domu, které byly vr eny do mo e n kolik desítek metr od pob e í. Jak dosv d ují nálezy geolog a archeolog , toto zem t esení bylo mimo ádn silné, jeho intenzita dosahovala devátého stupn . A tak byla m sta bosporské í e a ji áste n nebo zcela zni ena. V Pantikappaionu se po zem t esení znovu stav ly budovy a nov

projektovaly terasy na svahu hory Mitridat. P i em z ejm navíc do lo k sirovodíkové katastrof (výron sirovodíku a metanu ze dna erného mo e, doprovázený výbuchy na mo i a kyselými de ti). Vzpomínka na zem t esení roku 63 z stala dlouho ivá. Jeho obrazy se stávaly sou ástí apokalyptické literatury té doby. P ldruhého v ku poté bylo v Malé Asii (v zemi bývalé pontské í e) vytvo eno Zjevení Jana Theologa, kde je krom jiného podán obraz konce sv ta, který se opírá o popisy tohoto zem t esení a sirovodíkové katastrofy (sírou ho ící mo e, de t síry, and lé vrhající ho ící skály apod.). Existovalo veliké mno ství popis tohoto zem t esení, jako

i následných jev a znamení. Jeden z nich, opírající se o nám neznámé zdroje, uve ejnil v roce 1557 v Basileji Konrad Likosten v díle Prodigorum ac ostuntorum chronicon), které bylo p elo eno do ru tiny v roce 1599. Do ítáme se tu mimo jiné: Vroce 5360 po Adamovi (?) plenil

66

pontský král Mithradates ím (?!), a ve stejné dob vytryskly ze zem proudy krve; a ve m st Amiterp se narodilo dít o t ech nohou, a potom nap esrok ve m st Cefepen padala z nebe vále ná znamení a korouhve. Tehdy ho ela veliká hora Etna plamenem, a zp sobila mnoha lidem zlo, a potom dal ího léta ve m st Amiternum bylo mo no za noci spat it slunce, a v l promluvil lidskou e í, tehdy se v Ataliánské zemi vzbou ilii otroci proti svým pán ml a v d sledku toho do lo k mnoha nepokoj m. Ve stejné dob se na nebesích ukázalo znamení, kamení padalo a zem se sypala jako dé . O zem t esení, k n mu do lo za Mithradata Eupatora, se na Rusi hovo ilo ji v 16. století. Av ak nejstar í zprávu nalézáme v Velesov knize (Trojan IV., 1), kde se vypráví o tom, jak se v Navi u Bosporu zjevil Drak

ecký b h Patar Dyj, který d til ohe ". A uchopil Zemi a ot ásal jí tak, e z ní tekla krev

(tento jev popsal rovn Likosten). A dále je e eno, e tento stvo ený Drak jest na í záhubou . S tímto drakem podle Velesovy knihy zápasil Silný Mu , jemu pomohli Svaro i i, kte í, p isp chav e na koních z nebes, onoho draka zabili. Silný mu je jedno z Velesových jmen (on je také Asilou a v Asii Silákem Balu, Valu). Nicmén nám je známo, e po vlád Mithradata Eupatora (a jeho syna Fernaka) p e la moc na Asandrovu sannatsko-roxola skou dynastii (Asandr vít z nad Farnakem), p i em don tí Roxolané podle v eho uctívali nejvíce Velese-Asilu.

1 í e ek a íman na Krymu a na Tamani. 2 Zde se má na mysli to, e Patar Dyj (který je pro bosporské ímany Zeus Pater, neboli Jupiter), neboli bosporský drak chrlící ohe . 3 Kisekova zem

to je N mecko a Skandinávie. 4 Odin je nejvy í b h Germánc a Skandinávc . Pradávný ná elník Odin dovedl Pragermánce z Asie. 5 V VI. století na eho letopo tu. 6 Od p íchodu Rus v IX. - XIII. století p . n. l. a do I. - II. století n. l. 7 Zde se hovo í o keltsko-slovanské válce na p elomu na eho letopo tu, kdy se rodila veliká Gétská í e Burebistova. Gétové a Slované spolu zpo átku bojovali. Burebista podle Strabonova sv dectví p epadl v Karpatech Bóje, a rovn Taury. Av ak ji v polovin I. století n. 1. Kelti a Slované spole n Úto ili proti spole nému nep íteli, jím byli ekové ze severního Cernomo í. 8 Burebista se podle Strabonova sv dectví dostal se svými vojsky a do lIýrie a Makedonie, zpusto il zemi Kelt , kte í zde byli smí eni s Tráky a Ilyry. 9 Skytská step existovala do IV. století n. 1. I rozlítili se Skytové na Sarmato-Rusy po pádu velikého Skytského království. 10 Sarmato-Rusové, kte í p i li ve 40. létech k Dunaji, se spojili s Kelty a Ilyry a podnikali koncem 1. století n. l. výpravy proti ecko-skytským m st m severního

ernomo í. Zbo ili Olvii.

11 Jedná se zde o události tak zvaných dob Markomanské války (160 -180 n. 1.). Historik Dión Cassius Kokkerian (Cocceianus), pam tník tehdej í války zaznamenal (Dian. Cass. I., LXX, s. 12), e vandal tí Astingové, rozhodnutí usadit se v Dacii, zaúto ili v dob Markomanské války na kmen kostobokých a zni ili je . 12 Marcus Ulpius Trajanus vládl ímské í i v letech 98 - 117, dobyl Dacii, Arábii a Velikou Arménii.

Trajanus dobyl v letech 105 - 106 zemi Dák u Dunaje. Na po est svého vít zství nad Dáky vzty il monument Tropheum Trajani

u ústí eky Dunaj a Trajan v sloup v ím . Pova oval své vít zství za v bec nejv t í v historii, nicmén dále na sever do Skytského království a Sarmatské í e proniknout nedokázal.

Podle sv dectví Velesovy knihy (Trojan IV., 6) p epadla Trajanova vojska slovanské kmeny Doudleb a Borus u Dunaje a tam je porazila.

O t chto válkách u Trajanových val je zmínka ve Velesov knize a rovn ve Slov o pluku Igorov . Tehdy se podle Yelesovy knillY (Trojan IV., 6-8) u Trajanova valu shromá dily slovanské kmeny Duleb , Voly an a Borusin .

A ve Slov o pluku Igorov Bojan srovnává výpravy ruských kní at, kte í byli jeho sou asníky, s dávnými výpravami vydávali se Trojanovou cestou . Rovn se tam hovo í o ptáku-bohyni jménem Obida (k ivda), který vstoupil na Trojanovu zem a tloukl labutími k ídly na Modrém mo i (Azovské mo e) u Donu, kdy byla ruská kní ata znesvá ena. Stejný obraz nalezneme rovn ve Velesov knize, kde se bohyn Obida sklání p ed Da bogovými vnuky, kte í vít zí nad ímany u Trajanových va1 a nad Góty na Modrém mo i. K ivda spáchaná ímany a Góty byla tenkrát od in na. Av ak tá k ivda (Obida) se podle autora Slova o pluku Igorov op t postavila mezi Slovany, kdy mezi sebou rozpoutali bratrovra edné války.

Pozor na zám nu císa e Trajana a patriarchy Trojana, Advinova syna. K takovým omyl m docházelo ji za starých dob, nebo není v dy z ejmé, zda se Trojanovou cestou rozumí cesta patriarchy Trajana nebo monument ,,Tropheum Trajani". Kdo vzty il Trajanovy valy? Je z ejmé pouze to, e v p ípad Trojanovy zem jde o Rus, zemi patriarchy Trojana. Ov em ani v slovanských pohádkách o caru Trojanovi není v dy jasné, kdo se má na mysli. Ten nap . v bulharských pohádkách n kdy vystupuje jako drsné bo stvo zimy (jak Trajanus tak i Trojan byli ztoto oválll s bohy). A pohádka o Trojanových kozlích u ích kopíruje ecký mýtus o u ích krále Midase (jde z ejm o rodinný rys, nebo podle árijské genca logie je král Midas Trojani v potomek). 13 Zde se má na mysli gótsko-slovanská válka, k ní do lo v polovin IV. století. V roce 543 dobyli Góti Voron ec a Kyjev, a posledního kní ete z dynastie Kyjevi Svantojara popravili. 14 Pokra ování textu desky viz Lut III., 5. 15 Jde o gótsko-slovanskou válku z roku 543. Tehdy se odehrála slavná bitva pod Voron cem, o ní se zmi uje deska III. 29 (Trojan IV., 6) Byla srovnávána s válkou mezi Slovany a císa em Trajanem. 16 Tento text se vztahuje na v echny války, které svedli Slované s eky a ímany od I. do IX. století.

67

ást t etí BUSOVY ASY

Busova v tba

Na této desce jsou vykládány základy slovanské védské filosofie, u ení o Cest Pravi

Pravdy.

Toto u ení dal Slovan m buditel

Pobud

bo í

Rusi, kní e Bus B lojar: Spravedlivý Mu vystoupil na kazatelnu a u il Cest Pravdy

(Bus I., 2:1). 1 Existence v Javi a Navi, neboli v reálném, skute ném a duchovním (záhrobním) sv t . 2 Vejce , v n m zá í sv tlo hv zd

to je hv zdná obloha, to je vesmír. Z tohoto vejce, které je pova ováno za Prap vodní Rod, se zjevila P íroda, neboli ve kerý Zjevený sv t.

Stejným zp sobem zjevuje Nejvy í vládce i vejce sv ta v indických védách, v legendách starých ek a Fin . Srovnej nap íklad s eckým mýtem: Potom stvo il veliký Chronos v bo ském Étheru st íbrné vejce" (Orfeus, Rapsodická teogonie, fr. 70). 3 OUM

jméno Nejvy ího vládce v slovanské a indické védské tradici. Základní mantra neboli slavosloví, jinými slovy oslava Hospodina.

Toto jméno existuje rovn v k es anství. Je í Kristus íkal Já jsem Alfa i Oméga" (Zjevení S. Jana 22:13).

Srovnejte rovn s k es anským slovem amen (a se slovem um ). Oslovení Boha ve slovanské k es anské tradici se nazývá rovn . 4 Zde Bus hovo í o nadcházejícím odchodu ze svatého kraje na sever a rovn o osídlení severních oblastí Slovany, kte í ode li z Kavkazu, od Dn pru a z Karpat, kde potom op t dojde k obrod Rusi.

My jsme syny veliké Rusi, která se utvá ela od severu, jeliko

jsme nem li jinou mo nost

(Lut I., 1:1).

Kapitola I. Bus B lojar

Výklad Legendy o Busovi

Poprvé se Hospodin na zemi zjevil v podob Kry n , podruhé jako Koleda, napot etí jako Bus B lojar. A Bus se narodil, stejn jako Koleda i Kry e (ba i jako Je í Kristus). Jeho p íchod na sv t rovn doprovázela nová hv zda-kometa. O tom se zmi uje staroslovanský rukopis Bojan v hymnus, pocházející ze 4. století, v n m se vypráví o hv zd igir ugor (Halleyova kometa), podle které p i narození kní ete hv zdopravci p edpov d li jeho velikou budoucnost. Podle komety, zmi ované v Bojanov hymnu, bylo stanoveno datum narození Busa B lojara. Bus se narodil 20. dubna roku 295 n. l.. A podle r zných znamení, která se objevila p i narození Busa B lojara, mudrci p edpov d li, e

Bus B lojar ukon í Svarog v Kruh. V kavkazských legendách se praví, e Bus byl prvorozený syn. Krom n ho m l jeho otec dal ích sedm syn a jednu dceru. Jméno jednoho z brat í nalézáme v Bojanov hymnu

je to aman ( kam )

Zlatogor, který dostal své jméno na po est Zlaté hory Alatyr. A jméno Busovy sestry je Lybe (labu ) Sva (která je ve skandinávských ságách jako Svanhilda), která své jméno dostala na památku své pramáti Ptáka Matky Sva.

I narodil se Bus, stejn jako jeho brat i a sestra v posvátném m st Kijar-grad

Kyjev Antském (Sar-grad) poblí Elbrusu. A Bus byl následníkem tr nu Roxolan - Antie. Rod B lojar vze el ze spojení rodu B logor , kte í odedávna ili u Bílé Hory, a rodu Árje Osedn (rod Jar ) na samém po átku B lojarova v ku. P edkové Buse B lojara vládli od Altaje, p es poho í Zagros a

po Kavkaz. Jméno Bus bylo vlada ským jménem saských a slovanských kní at. Bus, jeho brat i a sestra strávili d tství v posvátném m st

Kyjev Antský. Busa a jeho bratry u ili kn í moudrosti Ant ze svatých knih, které byly p echovávány ve starobylých chrámech. Podle legendy vystav l tyto chrámy p ed mnoha tisíci lety kouzelník Kitovras (tentý byl znám Kelt m pod jménem Merlin) a Gamajun na rozkaz boha Slunce. i jeho brat i byli vysv ceni. Nejprve krá eli cestou v d ní, byli tak zvanými poslu ci

áky. Kdy absolvovali tuto cestu, stali se v d ny

neboli v doucími, ili t mi, kte í jsou dokonale obeznámeni s Védami. Nejvy í hodnosti, hodnosti Pobudy (Budaje), neboli probuzeného i probouzejícího, duchovního u itele a zv stovatele v le boh , dosáhli brat i Bus a Zlatogor. Bus, jako to nové vt lení Kry ni a Koledy m l v mnohém zopakovat jejich iny. Podle staroruských mýt podnikli Kry e a Koleda plavbu na ostrov Slunce a o enili se tam s dcerami Slunce Radou a Radunicí. Takté i Bus mohl podniknout plavbu na ostrov Rhodos (ostrov nymfy Rody, Heliovy dcery) a také si tam na el pro sebe man elku, carevnu Eulisii. Kdy Bus podnikal tuto cestu, nedokázal se vyhnout vá ním, které v té dob planuly v ímské (Byzantské) í i (k es anská nábo enská reforma císa e Konstantina, nicejský koncil v r. 325). Kdy se potom Bus B lojar vrátil zp t na Rus, za al stranit k es an m a sám za al hlásat u ení o cest

pravdy, o pravoslaví, o cest Je í e Krista. Stopy, které o jeho osob nalezneme ve starobylých legendách (Bus v ivot a jeho vztah ke k es anství se promítá do ití Josafa i Budasafa ze starých gruzínských a eckých pov stí), jeho náklonnost v i k es an m a kázání k es anství se setkalo s nepochopením ze strany kní ete Da ina. A tomu se nelze divit, nebo kní e Da in v d l, k emu vedlo p ijetí k es anství v Arménii, kde byly

68

zbo eny svatyn B lojar (sochy Árje i Kiseka), rovn byly uzav eny védské chrámy, a kn zi i jiní slu ebníci bo í byli bu popraveni, nebo násilím obráceni na novou víru. A o tom nev d l pouze z doslechu, nýbr to spat il na vlastní o i, a sám se n kolikrát setkal s v rozv stem, biskupem Reho em (Grigorij). Nicmén Bus si byl v dom toho, e jakékoli u ení se m e obrátit ve zlo. Jeho u ení bylo jiné. I nezbylo kní eti Da inovi, ne se s tím smí it, av ak nep ál si ít i nadále vedle syna, jen se vzep el jeho v li. A tehdy do lo k rozd lení Roxolan , Bus dostal pod svou kní ecí vládu zem na západ , v Podn p í, zatímco Da in byl panovníkem na východ . Po Da inov smrti se Busova moc roz í ila i na otcovy zem . Busovo kázání o Hospodinovi bylo v podstat pokra ováním jak k es anské, tak i védské tradice. Bus za al upev ovat a o i ovat zárove védské nábo enství. Dal lidem u ení o cest pravdy. Ve Velesov knize (Bus I., 2:1) se o tom íká: Mu Spravedlivý vystoupil na kazatelnu a hovo il o tom, jak krá et Cestou Pravdy. A slova jeho se shodovala s iny. A o n m, o Starém Busovi, se íkalo, e konal ob ady a byl lepý, stejn jako na i

p edkové." U ení o cest pravdy je vylo eno v Busov v tb , která obsahuje kosmogonii, filosofii (u ení o pravd , reálném a duchovním ) záhrobním sv t

Prav, Jav a Nav

o obou stranách Existence). Bus íkal: Jav je tím probíhajícím, plynoucím, tím, co stvo ila Prav. Nav je v ak po ní, ale p ed ní je Nav. A v Pravi je Jav." Na stejném míst se mluví rovn o tom, e je nutno velebit bo í jméno, a také, e je t eba uctívat na e p edky:

Prohlédni, Rusi i, OUM! OUM veliký a bo í!

Bus také upev oval Rus, která vedla války s pohanskými kmeny. Neboli, pova oval pohanství (odmítání Svrchovaného vládce) za jedno z hlavních nebezpe í pro Rus a védskou víru (Bus I., 3:1-2). Bus krom toho bojoval s Huny. Ve Velesov knize (Bus I., 4) je e eno, e Bus po vít zství nad Huny zalo il Roxola u eky N pry. Bus také vál il s Góty (starými Germánci). Kní e Bus se nev noval pouze ochran Roxolan , nýbr pokra oval rovn ve staré tradici rozvíjení mírumilovných obchodních vztah se sousedními národy a velikými civilizacemi té doby. Ve Velesov knize se nám nap íklad dochovalo sv dectví o obchodování Ant s ínou a Byzancí (Frýgy). Na desce I. 9 (Bus I.,3) se vypráví o tom, kterak mu z B lojarova rodu (jeden z Busových potomk ) zaji oval ochranu ínským kupc m, kte í cestovali za Frýgy, p ed Huny a Góty. Kupci, cestující po veliké hedvábné cest , platili za tuto slu bu t d e: A mu z B lojarova rodu p echázel na onu stranu eky Ra a varoval tam si ské kupce,

putující k Frýg m, proto e Hunové íhali na svém ostrov na hosty - kupce a tam je obírali. A to bylo p l století p ed Aldarichem. A je t d ív, za dávných dob, byl B lojar v rod silný. A p ed Huny se obchodníci schovávali za B lojarovy mu e. I ekli jim, e dají st íbro a dva kon zlata, kdy tudy

budou provedeni a vyhnou se hunskému nebezpe í, a projdou kolem Gót , kte í jsou stejn krutí v bitv , a dojdou tak a k ece N p e." Bus se tehdy nezajímal výlu n o státnické zále itosti. V on ch letech se jim s Eulisií narodil syn, který po uplynutí n kolika let, po vysv cení, p ijal jméno dávného p vce Bojana, nebo nem l sob rovna co do zp vu a h e na gusle. Lidé se domnívali, e se do mladého Bojana vt lila du e starého Bojana - p vce, jen zpíval písn , které sly el od Hospodinova ptáka - Gamajuna. Av ak hlavní starostí kní ete Busa B lojara tehdy bylo nebezpe í, které pocházelo od bojovných Gót -Germánc .

I byla pora ena Roxola Hermanarikovými Góty. A on si vzal enu. na eho rodu a zabil ji. A tehdy na i ná elníci vyrazili a Hermanarika porazili.

(Bus I., 6:1). V polovin 4. století se vydal král Gót Hermanarik v ele svého národa dobýt sv t. Byl to veliký vojev dce. Jak tvrdí Jordanes, byl srovnáván s Alexandrem Makedonským. Podle sv dectví gótského d jepisce Jordana (VI. století) a Velesovy knihy, zmocnil se Hermanarik po dlouho trvajících válkách tém celé Východní Evropy. Hermanarik se probojoval p es Volhu a ke Kaspickému mo i, potom bojoval na ece T rek, p e el p es poho í Kavkazu, potom táhl podél ernomo ského pob e í, a do el k Azovskému

mo i, neboli k hranicím Roxolan . Podle sv dectví Velesovy knihy (Bus II., 2:2), zprvu Hermanarik uzav el se Slovany mír ( pil víno na p átelství ) a teprve pak "proti nám zaúto il s me em v ruce". Mírová smlouva mezi Slovany a Góty byla stvrzena dynastickým s atkem Busovy sestry (Lybe - labut) a Hermanarika. To byla da za mír, nebo Hermanarik byl v té dob ji hodn starý (zahynul ve 110 letech, a s atek byl uzav en krátce p edtím). Jak dokládá Edda , o ruku Lybed -Sva tehdy ádal Hermanarik v syn Hularik, a ten ji také otci

odvezl. A tehdy jim Hermanarik v rádce Bikki ekl, e by bylo lep í, kdyby Lybe p ipadla Hularikovi,

jeliko jsou oba je t mladí, zatímco Hermanarik je sta ec. Tato slova se Lybedi i Hularikovi zamlouvala a Jordanes dodává, e Lybe Hermanarikovi utekla. Tehdy Hermanarik svého syna popravil, ob sil ho na ibenici, a Labu nechal roznést na kopytech koní: ....hodil pod kopyta koní, vraných i bílých, na vále né cest ... " A tato vra da, o ní se zmi uje

69

Velesova kniha (Bus I., 6:1), se stala záminkou pro vypuknutí slovanko-gótských válek. Hermanarik, který v rolomn poru il mírovou smlouvu , hned v prvních bojích Slovany porazil. Av ak potom, kdy

se Hermanarik vydal do srdce

Roxolan , p ivítala ho spojenecká vojska v ech národ Východní Evropy. Hermanarikovi zastoupili cestu Antové, v jejich ele stál kní e Bus, rovn Slované, které vedl kní e Sloven. Za tolbu slou il Slovenovi Bojan (podle Bojanova gymnu), syn kní ete Busa. To byl d kaz p átelství mezi Busem a Slovenem. Velesova kniha tvrdí, e Hermanarika porazila spojenecká vojska mnoha slovanských kmen . Bojan v hymnus tvrdí, Hermanarikova vojska byla rozbita sp átelenými kmeny, v jejich ele stál Sloven. O Busovi se praví, e byl Slovenovým spojencem a Bojanovým otcem. Ve Velesov knize (Bus I., 5:4) se hovo í o tom, e se spojenci shromá dili na pokyn ptáka Matky Sva (ducha Labut Sva, za ni byla rovn pova ována i Busova sestra Lybe ), a do boje vojsko vedl B lobog, kterým se rozumí samotný Bus B lojar, vt lení Jara-B loboga za B lojarových dob.

To B lobog vedl do boje na e vojska i jízdu. A tu jsme spat i1i v lesích p ebývající arod je, kte í p i li k vojsku a vzali me e do rukou. I vid li jsme kouzelníky vykonávající veliký zázrak, kterak z hrsti zem pozvednuté k nebi povstávají nebeská vojska. I vyrá ejí proti nep ítel m, a srá ejí je do hrobu...

Hermanarik byl pora en. Podle Jordanova sv dectví mu vrazili do boku me Rossomoni (toté co Roxolané) Sar a Ammij (v Edd jsou to Serli a Hamdir). Sar

to je samotný král Bus, zatímco Ammij (Hamdir)

to je jeho bratr kam

(neboli aman) Zlatogor. Bus se Zlatogorem zasadili

Hermanarikovi smrtelnou ránu a ten záhy na to skonal.

...Zrádný kmen Rosomon (Roxolan ) ... vyu il následujícího p íhodného okam iku... V dy poté, co král, posedlý zu ivostí, p ikázal jistou enu jménem Sunhilda (Lybe ) z uvedeného rodu za v rolomné opu t ní man ela roztrhat na kusy, p ivázav ji k divokým koním a pobídnuv je k b hu do r zných stran, její brat i Sar (Eus) a Ammij (Zlat), kte í se mstili za smrt sestry, vrazili Hermanarikovi me do boku . (Jordanes. De origine actibusque Getarum

O vzniku a skutcích Gót , VI. st. n. 1.) Na po est vít zství nad Hermanarikovými Góty byla v Slovenii na Dunaji uspo ádána tryzna, na ní zpíval Bus v syn Bojan. Oslavoval Slovena i Buse, vzpomínal na Zlatogora (tento Bojan v hymnus se nám dochoval). Po tomto vít zství se Slované op t upevnili v Tmutarakani na Tamanském poloostrov a v Tavrid na Krymu, a od t ch dob v dy jen na

krátkou dobu opou t li tamní zem . D dictví po kní eti Busovi se neomezuje pouze na dobytá území. Významným inem kulturního významu, který kní emudrc vykonal, byla reforma a uspo ádání kalendá e. Busovým kalendá em se ídíme doposud, o em není tak t ké se

p esv d it. Podívejme se na doposud u ívaný lidový kalendá . lov k bez p edsudk ví, e mnohé k es anské svátky m ly v minulosti védský smysl. A tak po p ijetí k es anství na Rusi vytla il den proroka Ilji (Eliá e) Perun v den, den narození Bohorodi ky

narození Zlaty Maji, a tak dále. Kdy dali k es ané starým svátk m nový význam, na p vodních datech se nic nezm nilo. A tato prap vodní data m la nepochybný astrologický obsah. M la spojitost s daty, kdy nejjasn j í hv zdy protínaly p vodní hv zdný poledník (severní sm r). Nap íklad hv zda Spika (Alfa Panny) protíná nultý poledník 50 dní po hv zd Regul (Alfa Lva). A nyní se podíváme do kalendá e, abychom zjistili, mezi kterými svátky, které jsou v t chto znameních, je práv takový po et dn . Ve znamení Panny (Maji) probíhá m síc Serpe , nejv t ím svátkem m síce je narození Zlaty Maji (vytla en narozením Bohorodi ky). A ve znamení Lva (Da boga) plyne m síc erve , p i em nejv t ím svátkem tohoto m síce je Perun v den ( I1jin den ). Ale mezi tímto svátkem a narozením Bohorodi ky je rovn 50 dní. Jiné svátky se pojí k jiným hv zdám. Nicmén v sou asnosti hv zda Spika a Regul neprocházejí nultým poledníkem v uvedené dny. B hem uplynulých staletí se kv li precesi zemské osy vzdálily o 1 hodimnu a 19,9 úhlových minut. Víme-li, e dv úhlové hodiny odpovídají 30 stup m nebo jednomu zví etníkovému v ku (neboli 2162 rok m), není obtí né vypo ítat, e Spika procházela p es nultý poledník v 60. létech IV. století na eho letopo tu, tedy za kní ete Busa. O tom, e Bus provedl tuto reformu, sv d í také vyobrazení Sv tového kruhu , neboli kalendá ního Svarogova kola na podstavci sochy Busa B lojara. Tento kalendá obsahoval ve keré události, popsané védami. Ohni ané je pro ívali v pr b hu jednoho roku a tyto události tvo ily Ro ní Kolo zem d lských slavností. Ve keré p írodní úkazy, st ídání ro ních období, sezónní zm ny po así bylo mo né podle Busova kalendá e vysv tlit jako odraz ve skute nosti i realit Javi) toho, co se d je v duchovním, neboli onom sv t (Navi), tedy ve sv t boh a duch . Bylo by ov em mylné domnívat se, e v dobách p edcházejících as m kní ete Busa ádný kalendá neexistoval. Bus zdokonalil ji existující kalendá , který vycházel z Koledovy Hv zdné knihy . Po zdokonalení kalendá e se oslavy na po est boh za aly po ádat v ty dny, kdy p íslu né hv zdy p etínaly severní sm r. Po zániku Roxolan se ji

70

data neup es ovala, p i christianizaci (byzantinizaci) se zm nily pouze názvy svátk . Od Busových dob a do dne ka jsou data svátk v lidovém kalendá i toto ná s hv zdnými daty z roku 368 na eho letopo tu (co je podle byzantského letopo tu rok 5875 od stvo ení sv ta). Tímto kalendá em se ídí ruská pravoslavná církev, v ní se zachovalo hv zdné mysterium Busova kalendá e. Na západ se k tomuto kalendá i p iblí ili ponejprv za Julia Césara. Tehdy kalendá sestavili egypt tí mudrcové na základ hyperborejského kalendá e. Potom do lo za pape e eho e op t k odklonu od hv zdného kalendá e (gregoriánský kalendá ). Je ov em pravda, e v novém kalendá i z stalo zachováno slune ní mystérium. Rok 368 má zcela jednozna ný astrologický význam. Je to hranice, p ed l. Konec B lojarovy éry (Skopce), za átek v ku Rodu (Ryb). Skon il veliký Svarog v den, který je rovn nazýván Svarogovým rokem, který trval 27 tisíciletí (skon ily Trojanovy v ky, které se po ítají od as Trojana, d da patriarchy Rusa). Nastala Svarogova noc (Svarogova zima). A to znamená, e lidé opou t jí bohy. Vt lení Vy n

Kry e , nebo Da bog musí být uk i ován (b h Vy e - Da bog je uk i ováván ka doro n v m síci lutém , který probíhá ve znamení Ryb). A moc p echází na za átku v ku k ernému bohu. Nejstar í texty Velesovy knihy jsou plny o ekávání toho dne, kdy se za ne otá et nové Svarogovo kolo, za ne nový letopo et: ,,A hle Pták Matka Sva zv stuje svou písní Onen Den. A my jsme ekali, kdy ten as nastane, kdy se rozto í Svarogova Kola. Podle písn Matky Sva ta doba p ijde." (Trojan III., 3:2)

Av ak Nebeský kruh se oto il a nastala Svarogova noc, krutá éra Ryb podle slovanského hvezdného kalendá e. A hle, ji se na Rus valí cizí vojska

vlna za vlnou, cizí vojska

Góti, Hunové, Herulové, Jazykové, Heléni, ímané. I dostavil se Hunumund (Amal Vinitarius), který nastoupil na tr n po Hermanarikovi. Hunumund pat il ke germánsko-venedskému královskému rodu Amal . Mezi jeho p edky byli rovn Slované- Venedi (pravd podobn z mat iny strany). Ka dopádn Velebova kniha ho p ímo nazývá Vendem, ov em i mnozí Vinitariovi potomci nosili slovansko-venedská jména: Vandalarius (syn), Valamír a Vidimír (vnuci). Podle Jordanova sv dectví byl Hunumund - Amal Vinitarij, který vpadl na slovansko-antské území, hned v první bitv pora en. Av ak potom

za al jednat rozhodn ji . A to bylo zp sobeno tím, e podle slovanského astrologického u ení nastala Svarogova p lnoc

3. lute roku 367 (21. b ezna roku 368). Staré Svarogovo kolo se zastavilo a za alo se to it

kolo nové. A Gótové v ele s Amalem Vinitariem Anty porazili. A tak byla slovanská kní ata spolu se sta e iny uk i ována, nebo ti se jim v ten den nesm li postavit na odpor. O tomto uk i ování se zachovala t i pradávná sv dectví. První pochází z Velesovy knihy (Bus 1., 6:2-3): ,,Ale potom byla Rus znovu pora .ena. A B h Bus a sedmdesát jiných kní at bylo p ibito na k í . A tento Amal Vend vyvolal na Rusi veliké nepokoje. A tehdy Sloven shromá dilRus a stanul v jejím ele. A tentokrát byli Gótové pora eni.. A

nedovolili jsme ale, aby se rozmáhala. A po zim nastalo léto, a po smutku radost. A ná D d Da bog vítal bojovníky

mnoho na ich otc , kte í vydobyli vít zství. A nebylo na na í cest mnoho ne t stí a strázní, a tak se zem gótská stala na í. A tak tomu bude nav ky v k .

Druhá zpráva pochází od Jordana (De origine actibusque Getarum, VI. století n. 1.): Amal Vinitarius... vkro il s vojskem na území Antu. A kdy k nim dosp l, byl pora en v prvním st etu, potom za al jednat odvá n ji a nechal jejich krále jménem Boz spolu s jeho syny a 70 významnými lidmi uk i ovat, aby mrtvoly pov ených lidí znásobily strach poko ených.

T etí pochází z kavkazské legendy, kterou p evypráv l N. B. Nogmov v XIX. století. Baksan ... byl zabit gótským králem se v emi svými bratry a osmdesáti nejvýznamnij ími narty (bohatýry). Kdy to usly el lid, zmocnilo se ho zoufalství: mu i se bili p stmi do psou, eny si rvaly vlasy na hlavách, na íkajíce: Je zabito, zabito osm Dauových syn ! ... " Podle kavkazské legendy utrp li Antové porá ku proto, e se Bus nezú astnil spole né modlitby. Av ak on tak neu inil proto, e chápal nevyhnutelnost porá ky. Nebo nastala Svarogova noc, bohové opustili Rus. A proto byl Bus uk i ován, a proto nebylo pro st ely vid t slunce

... Ve stejnou noc, kdy byl uk i ován Bus, do lo k úplnému zatm ní m síce. Zemi rovn postihlo zem t esení nevídané síly (ot ásalo se celé pob e í

erného mo e, pobo en byl Konstantinopol i Niceia). V tém roce dvorní básník a vychovatel císa e Decill Magnus Auzonius napsal následující ver e:

Uprost ed skytských skal stál pro ptáky suchý k í

z n j z t la Prométheova stékala krvavá rosa ...

Nejde zde pouze o poetický obraz, v n m se spojil k í s podobou Buse, Krista a Prométhea. Je to d kaz toho, e se o Busov uk i ování hovo ilo v on ch letech dokonce a v ím . Neboli ím tí

71

pohané vid li v Busovi B lojarovi uk i ovaného Prométhea, a ranní k es ané poznali v Busovi B lojarovi Mesiá e, znovu na zem sestoupiv ího Spasitele, Ut itele a Ducha Pravdy.

Spojitost mezi evangelickým obrazem Krista a Busem B lojasem tím nekon í. Ji jsme zde hovo ili o tom, e v Busovi B lojarovi byl spat ován Ut itel, o n m hovo il Je í Kristus, a zárove Mesiá , jeho p íchod byl o ekáván podle Ezdrá ova proroctví 400 let po Je í i Kristovi. Podle v eho lze usuzovat, e i samotný symbol k í e vstoupil do k es anské tradice teprve tehdy, kdy byl na k í p ibit Bus B lojar. Je t eba mít na pam ti rovn i to, e kánon Evangelií se ustálil a po 4. století a ten se opíral krom jiného i o sv dectví ústní tradice, která tehdy kolovala po k es anských spole enstvích, v etn skytských a v t chto podáních ji byly obrazy Je í e Krista a Buse B lojara smíchány. A tak se v kanonických Evangeliích nikde nehovo í o tom, e by byl Kristus p ibit na k í . Místo slova k í

(byst) je tam pou íváno slovo stavros , co znamená sloup, a hovo í se tam niko

li o uk i ování, nýbr o pov ení na sloup (navíc se v textu kapitoly Skutkové s. apo ol

10:39 íká, e Krista pov sili na d ev ). Slova k í

a uk i ování

se objevila teprve v p ekladech z e tiny. A jsem rovn p esv d en, e na

p ekroucení p vodních text p i p ekladu, stejn jako pozd ji na ikonografii (nebo neexistují ran k es anská vyobrazení uk i ování) se podepsala práv slovansko-skytská tradice. Smysl p vodního eckého textu byl v samotném

ecku (Byzanci) dob e znám, av ak po p íslu ných reformách v novo e tin p ijalo slovo stavros

oproti p vodní tradici krom významu sloup

rovn vyznam k í . V idovské tradici (která stojí k es anské nejblí e) se rovn traduje legenda o Je í ov ob ení. Existuje idovská Pov st o ob eném

napsaná b hem prvních staletí na eho letopo tu, kde je podrobn popsána Je í ova poprava práv skrze ob ení. A v Talmudu jsou uvedeny dva p íb hy o poprav Je í e Krista. Podle jednoho (Tos. Sang. II; Sang. 67 a) byl Je í ukamenován, a to nikoli v Jeruzalém

nýbr v Lodu (Lydda). Podle jiného vypráv ní, které bylo mimochodem z pozd j ích vydání Talmudu (Sang. 43) vypu t no, cht li Je í e nejprve kamenovat, ale jeliko

byl královského rodu, byla tato poprava zm n na na smrt ob ením: V p edve er velikonoc (pascha

pesach) byl Je í ob en. Ji 40 dn p edtím bylo oznámeno, e bude muset být ukamenován za to, e se v noval arod jnictví: kdokoli m e íci cokoli v jeho obhajobu, nech p ijde a ekne to. Av ak nic nebylo nalezeno na jeho obhajobu, a tak byl v p edve er velikonoc ob en. ekl Ula: Kdyby byl,

dejme tomu, rebelem, pak by bylo mo né hledat d vody pro jeho obhajobu; on v ak provokuje ke kací ství, a Tóra íká: Nelituj a nekryj ho. Je í , to je jiná v c: byl blízký ke královskérnu dvoru.

(Citát z knihy: A. B. Ranovi . P vodní prameny d jin raného k es anství. M., 1990). Nejen na Blízkém východ mezi pravov rnými

idy je v il p esv d ení, e byl Je í ob en, ale i v celém muslimském sv te. V Koránu, který se opírá o ran k es anské legendy, jsou proklínáni ido-k es ané, kte í tvrdí, e údajn Isa (Je í ) nebyl prorokem a mesiá em, nýbr samotným Alláhem (Bohem), a obdobn je popíráno samotné uk i ování. Proto muslimové ve v í úct

k Je í ovi odmítají symbol k í e, nebo se domnívají, e prorok Isa uk i ován nebyl.

A za to, e oni ( ido-k es ané) poru ili Zákon (...), ocejchoval je Alláh jak za jejich nev rectví, tak i za to, e vyslovili o Marjam velikou le . (má se tu na mysli uznání Marie za bohorodi ku - AA.), a také za jejich slova V dy jsme zabili Mesiá e,Isu, Marjamina syna, Alláhova posla". A oni ho nezabili ani neuk i ovali, to se jim pouze zdálo, ve skute nosti ti, kte í to í í- o n m pochybuj; nemají ádných znalostí, ... Oni ho nezabili - nepochybn .

Nikoli, Alláh ho vyzvedl k sob " v dy AIIáh je veliký a moudrý" (Korán, Súra 4:154-156). V tradi ní íránské miniatu e (ilustrace ke Koránu) je zvykem zobrazovat Je í e jako ob eného. A stejná je i árijská tradice, která se pravd podobn kryla i se slovansko-árijskou. Je í ovo ob ení (jako to zp sob popravy) nepopírá ani jeho NanebevstoupenÍ ani Prom n ní Je í e Krista. Kristovo Prom n ní musela rovn doprovázet veliká znamení, stejn jako Kri n v odchod, který doprovázelo zem t esení, podobn jako prom n ní Buse B lojara. Domnívám se, e redakto i Evangelií ve IV. století, které napadaly práv takové my lenky, za adili do textu o Kristov poprav zprávy o nedávném zatm ní a zem t esení. Tím spí e, e zasv cenci v d li o tom, e Bus je práv oním Ut itelem, o n m se zmi oval Je í Kristus, a o n m se hovo ilo ve 3. knize Ezdrá ov . V Evangeliu s. Marka (15:33) a v Evangeliu s. Matou e (27:45) se íká, e Kristus trp l veliká muka za jarního úpl ku v noci ze Zeleného tvrtku na Veliký pátek, a e tehdy bylo zatm ní trvající od esté do deváté hodiny. Za úpl ku k zatm ní Slunce

nedochází. A zatm ní Slunce také na rozdíl od zatm ní m síce obvykle netrvá t i hodiny. Navíc está palestinská hodina

to je podle sou asného m ení asu p lnoc. V tomto p ípad se tedy jedná o zatm ní M síce. Není obtí né zjistit, e b hem prvních staletí na eho letopo tu v uvedených termínech, ba ani v blízké dob k ádnému zatm ní M síce nedo lo. Toto zatm ní odkazuje p esn pouze na jediné

72

datum

na noc z 20. na 21. b ezna roku 368

na eho letopo tu (to je naprosto p esný astronomický výpo et). A v t chto textech Evangelií se tak hovo í pouze o jediné události o poprav Busa B lojara. To musí bezpochyby od základ zm nit na e p edstavy o kontaktech mezi slovanskou a ímsko-byzantskou civilizací v pr b hu prvních staletí na eho letopo tu. Bus B lojar byl spolu s dal ími 70 kní aty p ibit na k í v noci ze tvrtka na pátek 20.

21. b ezna roku 368. Zatm ní trvalo od p lnoci do t etí hodiny ranní dne 21. b ezna. A to byly první hodiny nového Svarogova dne. T la Buse a jiných kní at byla z k í

sejmuta v pátek. Potom se s nimi vydali do jejich vlasti. Podle kavkazských legend t lo Buse a dal ích kní at do vlasti p ivezlo osm pár vol . Busova ena p ikázala, aby se nad jejich hrobem navr ila mohyla na b ehu eky Etoko (p ítok Podkumka), a na mohyle vzty ila pomník pocházející z rukou eckých mistr ( a pomník nedosahuje jeho velikosti, jeho v rná podoba mi v ak svírá srdce... "

takto zpívala, jak praví legenda). Aby Busova památka ila na v né asy, p ikázala, aby se ece Altud od t ch dob íkalo Baksan (Busova eka). Bus, stejn jako Je í , vstal z mrtvých t etího dne, v ned li. A ty icátého dne vystoupil na horu Faf. Slovanský lidový a církevní kalendá obsahuje stopy, které lze vylo it jako podrobný popis událostí on ch ty iceti dn , a to bude u in no, a nadejde as (ve vydání slovanského kalendá e). A tak Bus B lojar, stejn jako Kry e a Koleda, vystoupil ty icátého dne na Bílou horu (Elbrus) a stal se Pobudou (budite lem) Bo í Rusi, usedl vedle tr nu Nejvy ího vládce. Po uplynutí mnoha let se Bus v Roxolani objevil znovu. P ilet l na p ekrásném ptáku, na n j usedla i Eulisie (podobn jako d íve Radunica). A potom Bus s Eulisií spolu odlet li k Alatyrské ho e. A nyní p ebývají v Iriji, v království bo ím poblí Hospodinova tr nu. A na zemi z stal jako památka na Buse monument, který dala vzty it Eulisie. A ten stál na staré mohyle na ece Etoko po mnoho let, a kolemjdoucí si na n m mohli p e íst starodávný nápis, dokud nebyl zapomenut starý jazyk a starobylé písmo:

O-om hoj! Pobud! Sar! V te! Sar Jar Bus

Bo í Bus! Bus

Pobud Rusi Bo í! Bo e Bus! Jar Bus! 5875, 31. luten

Tato památka se nyní nalézá v depozitá ích Historického muzea v Moskv , a v dne ní dob se v bec nehovo í o tom, e je v nována Busovi

(p esto, e v minulém století o tom hovo ily mnohé v decké kapacity). Nikdo se neodvá í p elo it nápis psaný runami, i kdy není p íli slo itý. A tak nyní snad pouze ti, kdo etli pozorn Slovo o pluku Igorov , si mo ná vzpomenou, e je tam zmínka o dávno minulých Busových asech...

1 Pokra ování textu té e Busovy desky viz za átek kapitoly Po Busovi . 2 Aldarich (vládce Gótského Taurského království) il dv st let p ed Askoldovým p íchodem podle (Lut III., 5:3), neboli v edesátých létech sedmého století. To znamená, e ínské kupce chránil kolem roku 600 mu z B lojarova rodu. Dále se hovo í o tom, e v dávných dobách (za dob Buse B lojara) byl B lojar v kmen silný. A zaji oval také ochranu velké hedvábné cesty. Po pádu Roxolan byla tato obchodní cesta p eru ena. 3 ína a Sibi . 4 Tma 10 000. Tma za tmoj

nes íslné mno ství. 5 O vít zství Buse a Slovena nad Hermanarikem vypráví Bojan v hymnus (IV. století n. 1.)

Kopie tohoto hymnu, psaného pelago-tráckým runovým písmem, byla nalezena v archivu G. R. D r avina ve ve ejné knihovn SPb. Originál tohoto hymnu byl rovn sou ástí knihovny Anny Jaroslavny spolu s Velesovou knihou. Kompletní runový text byl poprvé uve ejn n v asopisu Nauka i religija . 4, 1995. 6 O událostech popsaných na této desce vypráv l rovn gótský historik, který il ve IV. století n. 1., Jordanes. V jeho podání byla Hermanarikovou enou jistá Sunhilda i Svanhilda, co n mecky znamená labu , která byla sestrou Roxolan (Ruskolan ) Sara a Ammie. V Edd vystupují pod jmény Sarus a Hamdir. P ipome me si rovn , e vládci Roxolan se odjak iva íkalo sarus (podle Menandra Protiktora byl král Alan -As v V. století oslovován titulem sar-i-os

neboli král As ). To by tedy znamenalo, e se v germánských legendách hovo í o vládci Roxolan , neboli práv o Busovi. V p ípad jména, které bylo p i eno jeho bratrovi, jen zn lo jako Ammij nebo Chamdir, se rovn nejedná o jméno jako takové, nýbr o titul kam , neboli mudrc-aman (odtud slovo « »). Z Bojanova Hymnu

víme, e se Bus v bratr jmenoval Zlatogor. Jeho píse o vít zství nad Hermanarikem se ve velmi p ekroucené podob dostala do «Eddy» («Chamdirova píse »). O válce s Hunumundem - Amalem Vendem Geho nazývá Marcellinus Comes Vitimirem, Jordan Vinitariem), která následovala, a rovn o uk i ování kní ete Buse vypráví také Jordanes. 7 Kní e Sloven p edtím Hermanarika podle Bojanova hymnu spolu s Busem porazil. Zde se íká, e porazil také Hunumunda - Amala Venda. V jiných deskách se tvrdí, e za Busovu smrt se Gót m pomstil rovn novgorodský

kní e Bolorev a vojvoda Sege a. Zatímco Jordanes uvedl, e Amala Venda potrestal jistý «král Hun » Balamer.

Ten na b ehu eky Erak (pravd podobn eky Ra, neboli Volho-Donu) srazil Vinitarie zásahem st ely do hlavy, a potom se «sp íznil s atkem s jeho (Vinitariovou) nete í Vadamerkou». Není vylou eno, e je Balamer práv

tím Bolorevem z Velesovy knihy.

73

Kapitola II.

Hermanarikovy války

V této kapitole se popisují války mezi Góty a Slovany, které p edcházely Hermanarikovu p íchodu, a rovn války vedené samotným Hermanarikem. Podle Velesovy knihy p esídlili Tauro-Rusové spolu s dal ími slovansko-ruskými kmeny v 1. století z Krymu na Dunaj po válkách s Jazygy a kostobokými. A v polovin 3. století za ali vál it proti Gót m: A na i p edkové se vydali k Lech m a tam se usadili sto let p ed Hermanarikovými Góty. A tak ti proti nám pojali zá , a tu do lo k velikému boji, a Gótové byli vytla eni a zahnáni k Donci a Donu . (Bus II., 2). Velebova kniha tedy tvrdí, e d vodem, pro Gótové (historicky germánský kmen Herul ) p i li na Don a na Rus, byl út k z Evropy p ed Slovany. V n meckých pramenech se tento odchod lí í jako významn dobytí území, které vedlo ke zrodu í e í e Ostrogóta a jeho syn:, Kniva (Ovida,

Humula, Hungula). N kte í d jepisci v n m spat ovali Kyje, a není vylou eno, e Kyj-Kniv Vandalský i Ostrogótský, Starý, dobyl území v Podn p í v etn Kyjevského teritoria. Starý Kyj byl spat ován i v Agiulfovi, Hermanarikov otci. P ímé d kazy pro to v ak neexistují. Pouze nep ímé sv d í o tom. e v tehdej ích dobách tyto zem Rusí nebyly. Mimochodem, v t ch dobách se venedsko-slovanské a vandalo-germánské kmeny li ily jen málo. V roce 237 Germánci do li a k ústí eky Don a zmocnili se Tanaisu, kdy jej nejprve zbo ili. Ve stejných létech ná elník Germánc a Vened Kniv, neboli Kyj Gótský (doba vlády 251-283), dobyl Sedmihradsko, kde bylo m sto Novae (z ejm Novgorod Skytský v Taurid ). V té e dob byla podle sv dectví Zosimy (I., 31, 1-2) Góty a rovn kmeny Barand (Borusk ) a Slovan Karp pora ena Bosporská í e, kde vládl král Savromat IV. a ímský správce Tiberius Julius Tejran. V létech 240-250 se Skytové, pod kterým to názvem je nutno chápat rovn Slovany, ú astnili války mezi ímem a Germánci. V letech 248 a 251 Germánci a Slované, v jejich ele stáli vojev dci Ostrogóta a Kniv (Kyj Gótský), porazili

ímany u Abrittu, a tehdy byl zabit ímský císa Decius spolu se svým synem. Germánci se spolu se Slovany zmocnili Dácie. Tak se gótsko-slovanské ostrogótské království rozprost elo po celém pob e í erného mo e od Donu po Dunaj. V 60. létech III. století za ínají Skytové (pod kterým to pojmem se obvykle rozumí pouze Gótové- Herulové, zatímco my máme d vod pova ovat je rovn za Slovany) podnikat námo ní

výpravy proti íman m. V roce 262 p ivedli vojev dci Skyt Respa, Veduk a Tarvar (mo ná Slované Rus, Vedun a Triver) své dru iny do Malé Asie. V roce 263 se Skytové probojovali k Egejskému mo i. Dobyli ecká m sta Athény a Korint a vyplenili je, vojska byla rozprá ena. P i em ást Athé an se p idala ke Skyt m (ne lo tudí o pouhou loupe nou výpravu, Skytové osvobodili

eky od íman , zru ili otroctví). Ve keré síly ímské í e se soust edily proti Skyt m. A teprve v roce 267 porazilo ímské námo nictvo skytskou flotilu, ítající na 500 lodí. Av ak ji v roce 268 podnikli Skytové novou výpravu a vyslali do ecka n kolik tisíc lodí, na nich p iplulo kolem t í set tisíc bojovník , kte í ve svých adách sjednotili zástupce v ech ernomo ských národ . A p esto císa Aurelianus

Claudius dobyl v roce 270 vít zství. as pádu í e je t nenastal. V následujícím století se stali Venedi, kte í se smíchali s Roxolany, Slovano-Rusy, zatímco Venedi smí ení s Dáky se stali Vandaly (deutsche), neboli Germány. V tomto století války As -Ruskolan proti Dák m-Gét m p erostly ve války Slovansko-Gótské. Hermanarik vyrazil do boje proti Ruskolani. Gótové ji od 2. století pronikli hluboko na slovanská území, dobyli Krym, pob e í Azovského mo e, a kmen Herul , p íbuzný Gót , uchvátil Tama ský poloostrov. Rusko ztratilo p ístup k

ernému mo i a ustoupilo do stepí a les mezi ústím Volhy a Donu, a st edním tokem Dn pru. Podle informací Velesovy knihy (Bus II., 2) Hermanarik nejprve uzav el se Slovany mír ( pil víno na p átelství ) a teprve potom na nás vytasil me . K válce do lo proto, e Hermanarik zabil svou enu Lybe , Busovu sestru. Slovansko-Gótská válka, jí se na stran Slovan ú astnily mnohé národy východní Evropy, skon ila porá kou Gót . Hermanarik byl smrteln ran n. Gótské zem p e ly op t do slovanských rukou. 1 Z ejm se jedná o Alatyrskou horu, o zvolení Kyje a zalo ení Kyjeva Antského. Viz také Rod III., 3:4 2 O Asachovi (Asanovi, Ase ovi) P emoudrém, dávném v dce Slovan , se zmi uje Mazurinský letopisec (PSRL, sv. 31). 3 Domnívám se, e je to toté , co kozácký kruh , sn m. 4 Je to jak svátek, « », a rovn dobrý duch, « ».

Kapitola III. Po Busovi

Po Busovi nastaly Zlé asy, Nový Svarog v den. Ode dne uk i ování, který se shoduje s koncem B lojarovy epochy a Trojanových v k , se léta

74

odpo ítávají od Trojanových v k . Zmín ný letopo et nalezneme ve Slov o pluku Igorov , kde se hovo í i o tom, jak na kní ecí tr n usedl Vseslav Polocký v sedmém Tr'ojanov v ku ... a p ichvátal ke gradu Kyjevu , co bylo v roce 1068. Slovo o pluku Igorov tudí rovn za íná letopo et Trojanových v k od roku 368 n. l. (od roku 1068 se ode ítá sedm století). Za Trojanovy v ky Rusové pova ovali dobu od okam iku, kdy prad d patriarchy Rusa, jménem Trojan (sou asník Árije Osedn ), p ipravil Somu, a po uk i ování Buse B lojara .

Ve stejné kapitole se vypráví o italických válkách, které se odehrávaly za dob velikého st hování národ . Do Itálie tehdy p i li ze st ední Asie Rusíni a rovn mnohé germánské kmeny, vedené ná elníkem Odeakerem, který pat il bu k Rugi m-Rusín m, nebo Herul m ( íkalo se mu rovn Odonacer, Odoachar, Odovachar, Odoachros, Otar atd.). Kozáci ctili jeho památku je t v minulém (rozum j 19.) století, nazývajíce ho ná elníkem Odonakerem. V roce 476 Odeaker sesadil posledního císa e západo ímské í e Romula Augustula. Odeaker odeslal spolu s ímským senátem ádost byzantskému císa i Zenónovi, ve které prohlásil, e je zbyte né, aby m l ím vlastního císa e, maje

za to, e jeden monarcha je pro sou asnou obranu Východu i Západu zcela dosta ující . Jménem svým i jménem ímského lidu dal senát souhlas s p emíst ním hlavního m sta í e do Konstantinopole. Senát rovn psal, e stát Itálie

se m e spolehnout na jeho (Odeakrovy) ob anské i vojenské dobrodince . í e Západo ímská a s ní i celý sv t antiky p estaly existovat. V Evrop nastal st edov k.

V roce 493 padla Odeakrova vláda v Itálii, jí byly krom Rusín pod ízeny rovn kmeny Gepid , Gót , Hungar (Ma ar ) a Herul . Odeaker formáln uznával, e je pod ízen byzantskému císa i Zenónovi oplátkou za pomoc, kterou mu poskytovaly ímské a byzantské legie, nezbytné pro odrá ení Gót . Av ak Odeaker za al zejm bojkotovat odvád ní daní do císa ské pokladny a rovn vypravování svých vojsk z Itálie na obranu vzdálených hranic í e. Proto za al byzantský dv r pomáhat Theoderichovým Ostrogót m v nad ji, e vzájemná válka barbar

zp sobí jejich oslabení a vrátí Itálii pod nadvládu í e. Proto byla Odeakerova vojska pora ena a

vlády nad ímem se zmocnil Ostrogót Theoderich (té Theodorich), o em se zmi uje také Velesova kniha (Lut II., 7:11) Ve Velesov knize se Theoderichovi íká D terech (D t ich). Poznamenejme, e v n meckém eposu se Theoderichovi (tak jeho jméno

vyslovovali Latinové) íká Dietrich Bernský (Dieterich von Bern)

to je lidová etymologie, ve

skute nosti byl Theoderichem Veronským. V deskách se tvrdí, e D terech stál v ele t ch Gót , kte í byli vyhnáni z Krymu na sever po válce Rus proti Halerechov i ve 4. století. O tomto D terechovi Rus m vypráv li emaité ji za Bravlinových as , neboli v 8. století. Z ejm lo o p evypráv ná podání germánských ság.

Dietrich byl populárním hrdinou ság, v nich vystupoval jako sou asník jak Hermanarika, tak i Attily a Odeakera. Historický prototyp D terecha-Dietricha, král Theoderich, zalo il Ostrogótskou í i v Itálii, v ní vládl do roku 526. Bojoval rovn proti slovanským vojsk m, mezi nimi byla i ta, která slou ila Byzanci.

1 Epocha Jarova a Kry ova

to je minulý v k Vodná e. Viz také Rod I., 1. 2 Na tomto míst následuje pokra ování p edcházejícího textu, který byl napsán na stejné desce. A op t jde o smíchání událostí z po átku minulého Svarogova dne, který byl p ed dv ma tmami

(p ed 20 tisíci lety), a zárove epoch Jara, Jaruny, Arje Osedn se za átkem nového Svarogova dne, Zlých as , které následovaly po odchodu Buse B lojara. Jedna tma let zde m e znamenat i 12 tisíc let (po dvou tisících letech na jeden zví etníkový v k), neboli polovinu Svarogova dne. 3 Má se tu na mysli velká doba ledová, která trvala t i Svarogovy dny a vyst ídalo ji oteplení ve 13.-11. tisíciletí p ed n. 1., a dále ochlazení v 5.- 3. tisíciletí p . n. 1., kdy byly lesy na severu vyst ídány tundrou. 4 O Oglendovi, ktetý po pádu Roxolan utekl s Brodniky od Donu, se hovo í rovn v ásti Lut I.,2. 5 Odeaker je král Itálie z rodu Rusín , který dosedl na tr n místo posledního ímského císa e. 6 Jama

b h smrti, erná podoba Bogumíra (boha Jimy nebo Jamy). Tentý je v Indii Jamarad a.

Kapitola IV. Kyjovy asy

Kdy zahynul Bus B lojar, za ala být Ruskola su ována nájezdy Hun . Svatý kraj, B loho í, byl zcela vyplen n. Svatý Sar-grad byl zbo en, starobylé chrámy P tiho í se obrátily v prach. Rusové pova ovali Huny, kte í se zjevili z Uralu, za divé lidi , které Svarog za dávných as uv znil v Uralských horách, a kte í se objevili, kdy nastal konce starého Svarogova kola. Nejstar í texty Velesovy knihy (Trojan III., 3, 2) jsou plny o ekávání této doby: A my jsme ekali, kdy ten

as nastane, kdy se rozto í Svarogova Kola. Podle písn Máti Sva ta doba p ijde. . A tak nade el ten as. A mnozí jej pova ovali za konec sv ta. Ov em tehdy kní e Rus , samotný Kyj, ekl: Musíme se dát k vojsku Jasu , abychom na i zemi ubránili p ed nep átelskými vpády. A Konec sv ta nastane pozd ji!

(Bus IV.,

75

4:2) Od úpatí Elbrusu se tehdy vydaly rody B lojar , B logor a Novojar (ti, kte í p e ili války s Huny a Góty) k Dn pru. Kní e Kyj podle Velesovy knihy (Bus IV., I:2) vedl Rusi e k Dn pru od Sar-gradu nebo Bílé V e (potom bylo toto m sto nebo jeho nástupce na Donu nazváno Sarkel). Kní e Kyj byl pokra ovatelem Buse B lojara. Domnívám se, e byl jeho p ímým potomkem. A tak se v Podn p í a podél b eh Rosi zrodila Kyjevská Skuf. Kyj vybudoval v míst starého osídlení m sto-grad Kyjev na Dn pru, jeho zalo ení je v Novgorodském letopisu, pocházejícím ze sebraných spis E. V. Barsova (kopie pocházející ze 17.' století), odhadováno na rok 430. Toto asové ur ení se pln shoduje s datací Velesovy knihy, v ní se hovo í o zalo ení Kyjeva na Dn pru za Attilových dob. V prvních dvou desetiletích V. století Hunové postoupili po stepích severního ernomo í kup edu. Podle v eho nedokázali p ekonat Dra í valy a tak nechali Rus Golu skou na pokoji. Podle Velesovy knihy (Bus IV., 5) není Golu dobyta Huny, nýbr samotným kní etem Kyjem, ode ed zDonských zemí . Nejprve se kní e Kyj vydal od Donu na Huny-Bulhary (Bus IV., 5). O tomto ta ení vypráví Nikon v letopis. Podle Velesovy knihy za el Kyj po výprav proti Bulhar m do Voron ce, kde p ipojil ke svému vojsku bojovníky z ad Poljan . Potom se zmocnil Golun a dobyl Kyjev. Letopo et 430 je rokem, kdy Kyj usedl v Kyjev na kní ecí stolec, a vybudovaly se m stské hradby (samotný Kyjev byl z ejm vystav n ve II. a IV. století Starým Kyjem). Ve stejném roce do lo k odchodu ech do Karpat, je to rok zalo ení rusko-eského . státu, který nesl jméno Kyjevská Skuf .

Existoval ov em i jiný letopo et: od zalo ení Kyjeva Andského v IX.- VIII. století p ed n. l. a odchodu kmen Árije Osedn do Karpat (tento letopo et se p estal pou ívat po zániku Roxolan ). Nový letopo et, po ínající rokem 430, byl p ijat po obdobných událostech, k nim do lo v V. století n. l. (zalo ení Kyjeva na Dn pru, odchodu na Karpaty). Tento letopo et se ve Velesov knize nazývá od Karpatského odchodu , nebo od pi'íchodu ruských lidí na Rus . Po Kyjovi (430-460) vládl jeho syn Lebe an, kterému se íkalo také Slaver. Ten, jak praví Velesova kniha (Bus IV., 5) dlel poblí hory u m sta Kyjeva. A byl to rozumný lov k, a vládl jako z chrámu.

Lebe an, jen byl vojvodou Tor in (jinak Tork , Tiverijc -Taur , takté Turovc , Tverak ), vládl dvacet let (rok 460 a 480 n. l.). Potom p e el Kyjevský stolec na kní ete Verena, který byl pozván z Velikogradu neboli Velehradu, budoucí moravské metropole, pop ípad z obodritského Velehradu-Mecklenburgu (co je

málo pravd podobné). Podle Velesovy knihy byly v té dob ekovy zem (tedy i m sto ech Velehrad) sou ástí Kyjevské Rusi, nebo to bylo krátce po tom, co se e i p esídlili z Kyjeva a obsadili ony zem . Veren vládl Kyjevské Rusi také 20 let (léta 480-500). Po Verenovi byl 20 let u moci kní e Sere e (r. 500 - 510), av ak krom doby vlády o n m není nic dal ího známo. Posledním Kyjevi em byl kní e Sventojar (pravd p. r. 510 - 543). Byl zvolen sn mem sjednocené Borusie a Roxolan (z ejm v r. 510).

1 Zprava i zleva 2 Tento Kyj il ty i tisíce let po Kyjovi, Jarunov (Ard unov ) synovi, a dva tisíce let po Kyjovi, synovi Arje Osedn ; jsou o nich zmínky v prvních ádcích desky. Kyj vládl v letech 430 a 460, Lebe an 460 a 480, Veren 480 a 500, Sere e 500 a 510. Po áte ní datum bylo stanoveno podle Novgorodského letopisu ze sbírky E. V. Barsova, av ak je dolo eno i adou jiných zdroj .

Legendy o tomto kní eti uvádí letopisec Nestor v letopisu Poves vremennych let, kde se vypráví o tom, jak Kyj slou il jistému byzantskému císa i (B. A. Rybakov, vycházející z nep ímých sv dectví, se domnívá, e jde o Anastasia I., který vládl v létech 491 a 518 n.

1.). Nicmén se dochovalo i p esné datum, kdy kní e Kyj zalo il Kyjev, co je rok 430 n. l. Z toho vyplývá, e Kyj mohl nav t vovat bu císa e Honoria (r. 395 - 423), po tomto císa i následovalo mezivládí do roku 444, nebo císa e Valentiniana III. (444 - 455) ji za Attilových asll, co je v ak mén pravd podobné. Datace - rok 430 - je krom Barsovova letopisu, uvedena rovn ve sborníku Akademie v d, Sinopsis 1735 goda . Srovnejme legendy obsa ené v dílech Poves vremennych let a Sinopsis . I ili kdysi t i brat i: jednomu se íkalo Kyj, druhému ek a t etímu Choriv, jejich sestra se jmenovala Lybe .

Kyj sídlil na vr ku, kde je nyní Bori ova hora, ek sídlil na koplci, kterému se te íká ekovica, Choriv pak sídlil na t etí hole, která dostala jméno po n m, Chorivica. I vystav li brat i m sto na po est nejstar ího z nich a dali mu jméno Kyjev. Kolem m sta se rozkládal veliký les a bor, a tak tam lovili zv . A byli to mu i moud í a chyt í, íkali si Polané, a dodnes po nich slynou Polané v Kyjev . N kte í lidé v ak íkají, ani

by o tom cokoli v d li, e Kyj byl p evozníkem. Existoval v on ch dobách u Kyjeva p ívoz z opa né strany Dn pru, a proto se íkalo: Na p ívoz na Kyjev . Nicmén kdyby Kyj byl skute n p evozníkem, nem l by d vod chodit do Ca ihradu (Cargrad). Nicmén tento Kyj vládl svému lidu z kní ecího stolce, a nav t voval císa e, nevíme pouze, který císa to byl, víme pouze tolik, e od onoho císa e, kterého za jeho panování nav tívil, se mu dostalo, jak se traduje, velikých poct

Poves vremennych let

Nejstar í bratr Kyj zalo il m sto-grad na kopci nad ekou Dn pr a nazval ho svým jménem

Kyjev, kterého v ak to bylo roku, to ru tí letopisci nepí í ... Pouze jeden letopisec (na okraji stránky je odkaz na ruský P eklad

76

historika Stryjkovského

A. A.) datoval zalo ení gradu

Kyjev na rok ty stý t icátý od Kristova narození .

Sinopsis roku 1735

3 O vojvodovi Lebe anovi a o zemi Lebedii psal Konstatntin Bagrjanorodnyj následovn : Turecký národ il kdysi poblí Kazarie v kraji, jemu se íkalo Lebedie

na po est tamního prvního vojvody jménem Lebedias... Tehdy se nejmenovali Turci, nýbr z n jakého d vodu Savratiasfalové

( O marodách , kap. 38). Domnívám se, e pod pojmem Turci je zde t eba chápat Tursi , neboli

Tauro-Rusy, nebo Tury, Tor íny (od slova tur neboli býk), kte í se p vodn jmenovali Savirové i jinak Severjané. Tource umis uje vedle Kazar rovn Konstantin Filosof (Cyril), a jsou to práv oni, u nich nalézá Evangelium rouskými písmeny psané . Práv oni zalo ili m sta Turov, Tor esk, ov em byli p vodem Slovano-Íránci, nikoli v ak Turky. 4 Attila, král Hun , nejv t í vojev dce doby st hování ná-rod . Vládl v letech 434 a 454.

Hunové p e li v roce 420 ke st ednímu Dunaji a zalo ili tam království, které se stalo jádrem í e. Zpo átku Hunové nebyli jednotní, v ele t í hunských hord stáli chánové Roil (Rugil), Mundzuk a Oktar. V té dob za aly st ety mezi Huny a ímem najatými barbary (Góty, Alany a samotnými Huny) na hranicích ímské í e. Byzantský patriarcha Prokl (437 - 447) v

jednom ze svých kázání proklínal Huny, které p irovnal k biblickému Gogovi, kní eti zem Ro a, a Magogovi. Pod jménem Ro a mohl chápat i Rus (pro starov ké národy obvyklé ztoto n ní), navíc mezi Huny bylo dost Rus . V roce 434 chán Rugila zem el a Hunové zvolili za své nové vládce bratry Attilu a Bledu, co byli synové chána Mundzuka. Ve skute nosti se v echna moc soust edila v rukou Attily, který dokázal spojit ve keré síly Hun . Po sjednání míru s Byzancí, kdy Attila podepsal roku 434 smlouvu s císa em Theodosiem II., vedl b hem prvních esti let svého panování války na severním Kavkaze, kde si podrobil kmeny Roxolan (neboli Berend j , arkas

a dal ích), kte í tam z stali. V roce 441 se Attila znovu vrátil k Dunaji a za al bojovat proti Byzanci, nebo ta p estala odvád t slíbené dan . V roce 443 Hunové svád li bitvy v údolí eky Moravy a odtamtud se vydali na Konstantinopol. Na to si císa vy ádal mír a splatil dluh. V roce 445 Attila zabil svého bratra a spoluvládce Bledu a stal se jediným vládcem í e, která se rozprostírala od Volhy k Dunaji. Attila nebyl pouze obávaným vojev dcem, ale i velmi schopným diplomatem. Tak nap íklad údery vedené proti Byzantské í i podnikal ve spojenectví s Per any, ucházel se o ruku sestry císa e Valentiniána III., jisté Honorie, která byla do Attily zamilována, a m l své p ívr ence i u byzantského dvora. Attila dokázal získat na svou stranu v boji proti Gót m podman né Slovany-Anty, a rovn uzav ít mír se Slovany Kyjevské Skufi. Dokázal ve prosp ch í e vyu ít dávného nep átelství mezi Slovany a Góty.

V té dob se poblí Kyjeva usazovaly mnohé kmeny ech ( ek v rod), které vyhnaly z Karpat p ibli n o

p t století d íve Germánci pod Berigovým vedením (odchody ech pokra ovaly i pozd ji). Navíc v té dob byli od B eh Labe (Elba) do Podn p í vytla eni rovn Venedi-Bodri i, zatímco ti, kte í z stali, byli áste n pon m eni.

Attila spole n se Slovany vyhnal Góty z Karpat a od b eh Labe. Velesova kniha (Bus IV., 3) hovo í o válce Slovan proti Gót m pod Attilovým vedením a o tom,

e Slované porazili deset král . V té dob Slované pronikli daleko na západ do Evropy. e i se vrátili do Bohemie a osídlili ji, Srbové obsadili území kolem Labe a na jeho pravém b ehu se usadily kmeny Bodri a Stodoran .

Velesova kniha (Bus IV., 3 a 4) o tehdej ích dobách íká: A v té dob vít zil nad na imi nep áteli Attila... I rozprost ely se na e voje coby k ídla na dv strany. A

Attilovi bojovníci byli uprost ed. On sám stál v ele Jasu , a po obou stranách bojovali Slované...

Na stejných deskách se hovo í o Kyjových výpravách, o osidlování zemí ekovými a Chorevovými kmeny. O vále ných výpravách Kyje proti dunajským a vol ským Bulhar m se zmi uje rovn Nikon v letopis.

Válka mezi Attilou a Slovany na jedné stran a Vizigóty na stran druhé se v roce 451 roz í ila dále do Galie, na území ímské í e, kam Vizigóti uprchli p ed Huny. A pakli e si ímané d íve najímali pro boj s Góty Huny, te se ím rozhodl pro opa nou politiku. ímský vojev dce Aëtius shromá dil pod svými zástavami Vizigóty, Burgundy a Franky. V ervnu roku 451 do lo k tak zvané bitv národ na Katalaunských polích (Campus Maruriacus) poblí sou asného m sta Troyes. Byla to krvavá bitva, v ní zvít zil vojev dce Aëtius (o této události se pí e doposud v u ebnicích d jepisu). Av ak Aëtiovo vít zství spo ívalo pouze v tom, e neutekl z bitevního pole. Domnívám se, e se Attila rovn pova oval za vít ze, jenom neza al

dobíjet nep átelské vojsko, proto e tato bitva byla tak ka bratrovra ednou (na obou stranách bojovali jak Gótové, tak i Alani). A samotný Aëtius byl kdysi Attilovým p ítelem. V tém roce porá ek

zahájil Attila p ípravy na vpád do Itálie. Aëtius ji nemohl po ítat s pomocí Vizigót , nebo ti se sami chystali p epadnout ím. V roce 452 Attila vtrhnul p es alpské pr smyky do Itálie, dobyl pev-nost Aquileia, a potom i Milán. Av ak proti ímu se po jednáních s pape em Lvem se svými vojsky nevydal. O této epizod se zmi uje rovn Velesova kniha (Bus IV., 3): ...kdy

se state ní bojovníci p iblí ili k ímským hradbám, tu on

Pape

Lev

za al chytra it: prý, Stvo itel neká e, abychom bojovali: me e je lep í

zakopat, a v novat se rad ji vým n skopc

a plod ; v ak to velí samotná Svarga .

Attila uv il t mto slov m a vrátil se do Panonie. Jeho následující kroky sv d í o tom, e za al up ímn usilovat o mír. A jestli e se d íve ucházel o ruku princezny Honorie (co vedlo málem k válce s Byzancí), pak nyní se v zájmu upevn ní míru s Góty rozhodl o enit s mladou germánskou krasavicí Ildico.

Av ak p íb h skon il velmi smutn . Ráno po svatební noci byl Attila nalezen mrtvý. M lo se za to, e ho Ildico otrávila. Av ak dokázat se to nepoda ilo, nebo skonal na svatebním lo i na srde ní infarkt. Po Attilov smrti si jeho í i mezi sebe rozd lili jeho synové a ta se brzy na to rozpadla. 5 Sinbirskou stranou byla rovn nazývána Sibi . 6 Neboli od dob gótského v dce Beriga (II. století p . n. 1.), který vystupuje na deskách jako vojín Bor. 7 Tato slova interpretují smysl výzvy, s ní se ímský císa obrátil na Attilu v roce 452. Po vým n názor s

77

pape em se Attila rozhodl ím u et it a opustil Itálii. Av ak ím byl stejn o t i roky pozd ji dobyt a vyplen n Vandaly. 8 O Kyjov výprav proti Bulhar m se zmi uje rovn Nikon v letopis Poves vremennych let : Kyj... se také vydal proti vol ským a kamským Bulhar m a zvít zil, a navrátiv se zp t do svého hradu Kyjeva, kde také skonal. 9 Tento odstavec je p enesen z konce tohoto kusu desky, který je zvlá .

ást tvrtá ZLÉ ASY

V tba

Za zlých as , které odpovídají zví etníkové é e Ryb, do lo k uk i ování Nejvy ího vládce, vlády nad sv tem se zmocnil erný b h (kní e v ehomíru). Tato epocha je Svarogovou nocí. Dochází k bo ení starého v d ní, lidé opou t jí staré bohy. A pouze ti, kte í zachovávají v rnost uk i ovanému bohu, dojdou za této noci spasení. Éra Ryb nastala 31. luten roku 367 n. l. (21. b ezna roku 368). V tomto roce byl uk i ován kní e Ant Bus B lojar. Po této události byla Ruskola , starobylá í e Rus , vyplen na Huny, kte í p itáhli od Uralu. Hunové jsou potomky Dyjových lidí , kte í byli zadr ováni v Uralských horách. V knize Hv zdná Koledova kniha

( Zvezdnaja kniga Kolady ) bylo p edpov zeno, e na konci minulého Svarogova dne dorazí z Uralských hor Dyjovi lidé . A k tomu také do lo. Dyjovi sluhové zni ili starobylou védskou civilizaci Rusi. Potom spolu s poko enými národy vtrhli do Evropy. V k Ryb je epochou triumfu k es anství na Rusi i v Evrop . Duchovní st ed sv ta p e el do Izraele, do Jeruzaléma, který se nalézá pod ochranou Ryb. Práv ve IV. století se k es anství stalo státním nábo enstvím v Byzanci i ím , a pak postupn i v celé Evrop . Antický sv t se b hem n kolika málo let stal minulostí, na pospas ohni byly vydány chrámy a knihovny. erný b h odklidil cestu novému Svarogovu dni. Éra Ryb skon í ve XXV. století n. 1., jeliko epocha trvá p ibli n 2160 let. Pak nastane v k Vodná e a duchovní st ed sv ta se op t vrátí do Ruska, jeho je práv Vodná ochráncem.

Kapitola I. Zánik Svantojar

Obrové, Gótové a Hunové

V V. a VI. století pokra ovalo veliké st hování národ . Zpo átku se nejd le it j í události odehrávaly na Dunajských hranicích s Byzancí, a rovn v Itálii a na Balkán . Koncem V. století za byzantského císa e Aspara, který byl gótsko-alanského p vodu, vznikl svaz mezi Byzancí a Antským královstvím. Aspar se obklopil Anty (jeho vojev dcem byl Ant Anagast). Antové se v té dob na pokyn Byzance usidlovali podél dolního toku Dunaje. Av ak potom, za císa e Zenona a Anastasia, se za al vztah Byzance k Ant m m nit. Trákové a Antové se za ínali bou it proti moci í e. V ele t chto povstání (která v podstat byla ob anskou

78

válkou o moc uvnit impéria) stanul jistý Vitalián. Existují d vody pova ovat jej za vnuka císa e Aspara a dokonce za Slovana. Vitalián, stojící v ele vojska, v jeho adách byli Gótové, Hunové a Skytové (neboli Slované-Antové) t ikrát obléhal Konstantinopol. Podvakrát se mu poda ilo dosáhnout toho, eho se do adoval (místodr itelství v Thrákii a výkupného), av ak napot etí, v roce 516, ho porazil vojev dce Justin (mimochodem rovn Trák a není vylou eno, e p vodem Slovan). V roce 517 mnohé slovanské kmeny (jim Byzantinci íkali Getové , nicmén v getotráckých zemích se ji dávno usídlili Slované Antové) vpadly do Ilýrie a Makedonie. Tehdy se stal císa em Justin (517-527) a vyhnal Slovany a Tráky za Dunaj. Nápor Slovan mimo ádn zesílil za císa e Justiniána. Kdy císa usedl v roce 527 na tr n, za al vést válku na v ech hranicích své í e ve snaze vzk ísit moc a slávu starého íma. Av ak jeho výboj m byla u in na p ítr na severu. Za císa e Justiniána (a za vlády kní ete Svantojara) Slované mohokrát bo ili obranné stavby na Dunaji, násilím Thrákie, Makedonie a severního ecka, kde vra dili a vyhán li Byzantince. A potom se na vyplen ných územích usazovali. Tak se rodila ji ní v tev slovanských národ : Srbové, Slovinci, Chorvaté, Bulha i.

D jepisec Prokopios psal ve své Tajné historii

o vojenských vpádech 20. a 30.let následující: Ilýrie a Thrákie, které zaujímaly celé území od

Iónského zálivu a

po pohrani ní území Byzance, v etn ecka a thráckého Chersonu, se od té doby, kdy v ímské mi usedl na tr n Justinián, v podstat ka dý rok potýkaly s nájezdy Hun , Sklaven

a Ant a ti vyvolávali mezi obyvateli regionu p í erný chaos. B hem ka dého vpádu bylo podle mého odhadu zahubeno a zotro eno více ne dv st tisíc

íman ...

Císa i Justiniánovi nezbývalo ne uznat Anty za své poddané (doufal, e kdy bude jednat tímto zp sobem, poda í se mu rozd lit a znesvá it slovano-antské kmeny mezi sebou). Od t ch dob za ali Antové bránit hranice í e p ed novými nájezdy, a to jednak ze strany svých soukmenovc , ale také Bulhar , Utigur a Kutrigur . Av ak bránili hranice í e neochotn , vpády pokra ovaly. Byzanc tak za ala na druhé stran podporovat Ostorgóty, kte í ili v horách Tauridy, a mezi nimi a Slovanskými kmeny panovala odv ká zá . Jeliko zájmy Gót a Byzance byly toto né, Gótové se pod ídili císa ské nadvlád a zavázali se, e budou dodávat na ádost vlada e t i tisíce

bojovník do císa ského vojska (Prokopios, O stavbách , III., 7-14). Za Justiniánovy vlády císa ství velmi intenzivn í ilo k es anství byzantského ob adu (oproti

ariánství) rovn mezi tauridskými Góty. Tomu v

p ípad Gót ve zna né mí e bránila skue nost, e Góti nem li m sta a dávali jednozna n p ednost venkovskému ivotu. Justinián posílal do Gótského království in enýry a architekty, aby budovali na svazích Krymských hor pevnosti a také aby stav li hradby a chrámy ve vznikajícím gótském m st Doras. Justinián posiloval rovn tama ské Góty (v roce 547 k nim poslal biskupa).

O nejd le it j ích událostech on ch let, o válce mezi Góty a Slovany, nám toho velmi skrovné byzantské zdroje, které se nám z on ch dob dochovaly, nesd lují v bec nic. O to cenn j í jsou informace, které nám p iná ejí desky novgorodských mudrc . Podle Velesovy knihy (Lut I., 4:2 a 2:1), se nejprve poblí

Voron ce shromá dil v t í po et Gót . Ve Voron ci se v té dob nalézal nevelký oddíl bojara Gordyni, který p istoupil na nerovný boj. Do lo ke slavné bitv : A od toho Voron ce se í í sláva po Rusi, a pat í Svarogovi!

Ve Velesov knize je uvedeno datum oné bitvy: sto t ináct let od odchodu z Karpat . Neboli, jedná se zde o rok 543 n. l. Tehdy Gordy ovi bojovníci porazili Góty a jejich hrdinský in byl p irovnán k vít zství Segeni a B logreva, kte í porazili Hermanarikova syna a mládence Hularika pod hradbami Voron ce o sedmdesát let d íve. Nicmén po bitv z m sta z stalo pouze spáleni t , a tak je hrstka ruských vojín , a nepora ena, opustila . P ed odchodem vojáci p ísahali, e na vlast nikdy nezapomenou a e svatou ruskou zemi

osvobodí. Ve stejném roce Góti v ele s králem Theudebertem ude ili proti Golu i a Kyjevu. A mnozí Rusové slo ili své kosti u Golun

(Lut I., 4). A potom Gótové v Kyjev ob sili Svantojara (Lut I., 1:1). Tak skon ila dynastie Kyjevi . Poslední kní e z této dynastie Svantojar vládl na Rusi od roku 510 do roku 543 (v p ípad , e se ujal vlády bezprost edn po Verenovi). Tehdy z Kyjeva ode la nevelká ást lidí , kte í

se shromá dili v lesích ilmerských . A potom se za ala od severu utvá et veliká Rus, nebo jsme nem li jinou mo nost . K nim se potom p idali I1me tí Slované, prchající p ed Avary, a Rusové, utíkající p ed Chazary, Venedi, prchající p ed Germánci. Novgorodské letopisy p idávají, e v Novgorodu za al ve stejné dob vládnout rod Vladimíra Starého (byl na kní ecím tr nu dev t kolen p ed Burivojem). Obyvatelé Kyjeva neprchali jen tak do lesa, nýbr do osad obyvatel Novgorodské oblasti Ilme ských Slovan

(lovc a rybá ), kte í tu ili od nepam ti. Není vylou eno, e se tu Ilme tí Slované za ali usazovat, kdy Gótové krále Beriga vyhán li kmeny I1me ských Slovan z Karpat, neboli o p t století d íve. Lze tedy p edpokládat, e

79

obyvatelé Kyjeva v d li, kam jdou. Nejspí u s Novgorodem obchodovali. Díky dal ímu lí ení událostí ve Velesov knize m eme u init záv r, e ást Roxolan se tenkrát uchýlila k Donu a na Kubá pod ochranu donských Rus

a As (v deskách jsou popsány války s Góty a

Chazary na Donu). Stará védská Roxola na Donu a na severním Kavkaze byla pora ena o dv století d íve (kdy zahynul Bus B lojar). Tehdy mnohé kmeny Rus a Alan opustily své zem . Ov em ti, co tam z stali, se postupn op t vzchopili, budovali m sta a chrámy a jako d íve tu stáli v hrozivé síle. Nezanikl ani rod Buse B lojara, ve Velesov knize je zmínka o mu i jménem B lojar Krivorog, co byl sou asník Skoten a Gordyni. O Rusech a Asech z Podoní se dochovaly zprávy v mnoha starobylých pramenech. Tak nap íklad v syrské kronice Zachariá e Milétského z roku 555 je mezi jinými národy, obývajícími území kolem Azovského mo e, zmi ován následující: Sousedí s nimi (amazonkami) národ "hros", jeho mu i mají obrovské kon etiny, nemají ádné zbran a kv li svým kon etinám nemohou jezdit na koních.

Je to pravd podobn nará ka na vysoký vzr st Rus , p edk donských Kozák . Je rovn známo, e v polovin V. století na Tamani p i ústí Donu ili krom Gót , Utigur a

erkes rovn Alano-Rusové ( Ruhs-Asové

neboli sv tlí Asové , jinými slovy Antové). Místu, kde byli usazeni, se íkalo tama ské m sto nebo ostrov Rus (anonymní ravenský zem pisec ze VII. století uvádí, e v ústí eky Kubá se nalézalo m sto Mal-i-Ros, Rav. An. IV., 3). Tama ským As m vládl kní e Sarosios (podle Menandra Protiktora). Jméno kní ete m e znamenat jeho titul car As , sar-i-os (srov. se Sarusem-Busem).

Sarosius udr oval diplomatické styky s byzantským dvorem. Ve stejné dob

se mezi Rusy, Alany a Góty, obývajícími Tama , pokra ovalo upev ovat k es anství. První k es anské spole nosti zde zalo il je t samotný apo tol Ond ej. Je známo, e ve IV. století byla tato území sou ástí Bosporské diecése (Bosporský biskup Kadm se ú astnil Nicejského koncilu v roce 325). Skyt tí biskupové byli ú astníky i následujících koncil . A za císa e Justiniána byla v roce 547 schválena samostatná biskupská stolice na území tama ských Gót a ig (neboli arkas ) a tedy i tama ských Rus . Je nutno íci, e ne v ichni Rusové, Asové a slou ené kmeny vítali í ení byzantského vlivu. V roce 550 tu vzplanulo povstání proti nadvlád Gót a císa i Justiniánovi. P edev ím povstali Abasgové , neboli Abchazové (jak lí í Prokopios

z Kaisareie ve své zpráv , 6. stol.) a také Asové , Haskunové

(podle sv dectví D uan ena D un erianiho, IX. stol.). Povstání potla il samotný

císa Justinián, který zemi As a Rus vyplenil. Prokopios z Kaisareie napsal: ímané zajali eny ná elník se v ím jejich potomstvem, zdi opevn ní pobo ili a do základ a celou zemi nemilosrdn vyplenili.

A tak po pogromu roku 550 se na území As a

ig ustavila moc, mezi ní a Byzancí panovaly p átelské vztahy. V té dob se z ejm stal císa em Alan a Rus král Sarosius. Nicmén odveta za kavkazskou Justiniánovu výpravu následovala ji v následujícím roce, tedy v roce 551. Tehdy do Thrákie vtrhli Kutigurové, kte í p itáhli z Taman a

ernomo ských stepí a bez jakýchkoli p eká ek p e li p es antská území. Vpád byl odra en. Byzantinci zesílili útlak národ severního Kavkazu. Konstantinopolského koncilu v roce 553 se zú astnil biskup národa

ig , Dometian. Av ak válka na slovansko-antských hranicích pokra ovala. V roce 558 Bulha i a Slované v ele s chánem Zaberganem znovu vyplenili Thrákii a Makedonii. Potom Slované ze Zaberganovy armády zaúto ili na Konstantinopol od mo e a Bulha i ze sou e. Zabergan si ji sta il vybrat bohatou da , nicmén byl nucen stáhnout se zp t, kdy k n mu dorazila zpráva, e se v donských stepích objevila nová horda, od ní hrozilo nebezpe í, e ude í na Bulhary z týla. lo o Avary chána Bajana, kte í dorazili od Kaspického mo e a od Volhy, z turecké a mongolské pou t . Ve ty icátých létech 6. století je altaj tí Turci vyhnali (a áste n vyhladili). Zbytky pora ených hord tehdy prchaly na západ a kolem roku 558 dorazily k severnímu Kavkazu. Alanský vládce Sarosius, dosazený Byzancí, sd lil císa i Justiniánovi, e se objevili Ava i a potom p ikázal, aby byla byzantským posl m, kte í li za Avary, poskytnuta ochrana. Byzanc se

rozhodla, e vyu ije avarskou hordu proti Hun m a Slovan m, kte í í i zna n znep íjem ovali ivot. Alano-Rusové rovn pustili Avary p es svá území k Voron ci, jeho se zmocnili Gótové, a pak i do zem

svých nep átel Hun (Utigur a Kutrigur ). Z Velesovy knihy se dovídáme, e k Avar m se tehdy p ipojily oddíly Alano-Rus (p edpokládám, e v jejich ele stál Gordy a). Ava i p e li v roce

559 p es území Severjan (Sabir ) k Voron i. Podle Velesovy knihy II. 4b (Lut. I, 1:3), se pod hradbami m sta, obsazeného Góty, shromá dilo sto tisíc elitních jezdc chána Bujana (Bajana). I

následovala lítá e , a krev tekla jak surina-med,a

k ve eru Bajan Góly porazil. V roce 560 Ava i vpadli do zem

Utigur na východ Azovského mo e a potom na Donu porazili na hlavu Kutrigury. Chán Kutrigur (z ejm Zabergan, který obléhal Konstantinopol v roce 558)

80

se stal Bajanovým poplatníkem. V té dob Bajan p ijal titul chána. Potom v roce 561 avaro-kutrigurská horda zamí ila k ece Dn str do Antie. Ani v jednom ze starých pramen nenajdeme zmínku o válkách Avar v Podn p í. Ava i si stejn jako d íve Hunové netroufli zdolat Dra í valy . Do Kyjeva a do Holun se tehdy vydaly ruské Gordy ovy oddíly a alano-ironské Skote ovy oddíly. A tehdy Gordy a znovu porazil Góty

a vyhnal je z Kyjevské Rusi. Potom se Kyjevská Rus stala sou ástí Alanského království (kterému se za alo op t íkat Roxola ). Ve Velesov

knize se uvádí, e Ironci (Alani) od nás ji odedávna nevybírali dan a dovolili Rusi m, aby ili podle ruských zvyklostí", a krom toho také skute nost, e i samotný kní e bojar Skote il ze své práce , neboli nevybíral dan , které mu jako kní eti p íslu ely (Lut II., 3). Je docela mo né, e se Kyjev stal ze sídelního m sta op t vesnicí.

Mezitím Ava i a Kutigurové chána Bajana obe li Dra í valy od jihu a vtrhli na území Doudleb a

Ant , na Voly . Samotná Voly se rozkládala u pramen Bugu, Pripjati a Dn stru. Antie, která áste n pat ila do Voly ského kní ectví, sahala ke

b eh m erného mo e. Ve Voly ském kní ectví ili Doudlebi, kte í pat ili k jednomu z nejstar ích slovanských kmen . Proslavili se tím, e porazili císa e Trajána. Nep átel m se nikdy nepoda ilo podmanit si je a donutit, aby odvád li dan . Ve IV. století po pádu Ruskolan Doudlebi p ijali na svá území Anty a Mosky (Mosochy), kte í prchali p ed Huny z Kavkazu. A zem Doudleb se za ala nazývat Volyní na po est bohyn Ant a Mosk Volan , choti Slunce a vládkyn Voly ského (Kaspického) mo e. Po dv staletí Voly ané bojovali proti Gót m a Hun m, a ani jednomu z nich se je nepoda ilo porobit. Jejich zem nikdy nepat ily do Hermanarikova i Attilova království. V polovin VI. století vládl Voly skému kní ectví kní e Mezenmír. Ve Velesov knize (Lut I., 4) se íká, e nejprve bojoval proti Gót m, zvít zil a rozmetal je na v echny strany . Potom byli Menzemírovi bojovníci nuceni odrá et vpád Hun (z ejm Zaberganových Bulhar ). Je t pozd ji Anti bojovali proti spojeným silám Hun a Gót . A op t byli nep átelé pora eni díky Berend j m, kte í p isp chali Rus m na pomoc. Práv v té dob , kdy byli Antové oslabeni v d sledku dlouhých a krvavých válek, ude ila z východu erstvá vojska chána Bajana. O tom také hovo í Velesova kniha (Lut I.,3): To se Ob i (Ava i), kterých bylo jak zrnek písku v mo i, rozhodli porobit si Rus. Ale my jsme Obry zastavili a bili se s nimi, av ak Rus nebyla svorná, a proto

nás Ob i p emohli svou vojenskou silou. Ava i vít zili, proto e b hem t chto let za ali Antové díky politice Byzance bojovat mezi sebou ( nebylo mezi nimi svornosti ). Rusi-Anti, kte í se usadili po pravém b ehu Dunaje, bojovali proti svým p íbuzným p icházejícím zpoza Dunaje (tak tomu bylo v dob vpádu chána Zabergana a Ant do Byzance). Mezenmírovi nedokázali pomoci ani Gordy a se Skoti em, av ak nikoli proto, e po n jaký as byli Bajanovými spojenci (díky tomuto spojenectví se jim poda ilo porazit Góty ve Voron ci a v Kyjev ), nýbr proto, e pokra ovali bojovat proti krymským Gót m. A tehdy dorazili do Voly e Obrové a zabili na eho kní ete, a Rus p i la o Modré mo 'e

(Lut I., 4:10). O této vra d kní ete Ant , která se stala kolem roku 561, vypráv l rovn historik Menandros Protiktor (který byl sou asníkem tehdej ích událostí):

Jakmile se ná elníci A nt ocitli ve svízelné situaci a oproti vlastnímu o ekávání byli zdrceni ne t stím, za ali Avarové okam it plenit (jejich) zem a drancovat (jejich) území. A tak, zcela vy erpáni nájezdy nep átel, vyslali k nim Antové posly, a pro tuto misi vybrali !dansiova syna a Kalegastova bratra Mezamira (Mezenmira) a ádali o mo nost vykoupit n které své soukmenovce zajaté v boji. A tak, kdy Mezamir, který se vyzna oval mimo ádnou upovídaností a chvástáním, za al svou e zvysoka a dokonce drze, pak známý Kotragir,

který byl v i Avar m p átelsky naklon n, zatímco Anty z celé du e nenávid l, jeliko Mezamir hovo il mnohem pový en ji, ne

se na posla slu í, chánovi ekl: »Tento mu získal na Anty mimo ádný vliv, je

schopen postavit se komukoli ze svých nep 'átel. Proto je nutné ho zabít a potom ji podnikat nájezdy na cizí zemi bez jakýchkoli p eká ek.« Ava i ho pak uposlechli, nedbajíce na úctu, která posl m nále í, a opovrhujíce právem, Mezamíra zabili. Od t ch dob ast ji ne d íve drancovali zemi Ant

a nep estávali tam se zotro ováním, odvád ním lidí a s loupením". Já v ak na rozdíl od Menandra up ímn obdivuji Mezenmirovu state nost. Tento kní e, který nejednou vít zil nad Góty a Huny, se neohro en a dokonce neuvá en vydává do samotného nep átelského doup te. A dokonce Avar m vyhro uje! Mezi zajatci z ejm byli jeho blízcí lidé. Mo ná syn? Ava i Mezenmira, kní ete a posla v jedné osob , zabili. A tím poru ili doposud neochv jné mezinárodní právo , postavili se mimo smlouvy a

zákony. Vtrhli do antských zemí na Dn stru, aby je plenili a odvád li zajatce. Av ak potom Antové Avary odmr tili k Dunaji a na pob e í. Tak pronikli Ava i v roce 562 do Dobrud e a stanuli na hranicích Byzantské í e. Av ak p ekonat

81

hranici, kterou tvo il Dunaj, a vejít do Thrákie, si p eci jen netroufli. ást Avar za ala stoupat vzh ru podél Dunaje k Panonii. Druhá ást se vydala podél Prutu a Dn stru k Hali i, odkud cht li p es horské pr smyky vyjít rovn

na panonskou

rovinu. Tehdy, po ád je t v Hali i, se Ava i dostali na území kolem horního toku Dn stru, kde dobyli území Chorvat a Doudleb . O této historické epizod se zachovalo sv dectví v kronice Poves vremennych let : Ti ob i bojovali se Slovany a zmu ili Doudleby, jsoucí Slovany, a dopou t li se na doudlebských enách násilí: kdy se obr chystal vyjeti, nedal zap áhnouti ani kon , ani vola, nýbr dal zapnouti 3 i 4 i 5 en do vozu a vézti obra, a takto Doudleby mu ili. Byv i obrov tí t lem a umu py ného, i vyhubil je B h, a v ichni pom eli, a nez stalo jediného obra. I na Rusi dodnes existuje po ekadlo: vym ít jako ob i; a nez stalo po nich ani plemene, ani potomk ." Skote a Gordy a nemohli své bratry Doudleby osvobodit od avarského jha, nebo bojovali proti Gót m, kte í v té dob úto ili Krym. A jejich tehdej í válka trvala ji estý rok, av ak Góti se stále je t nesmí ili se ztrátou Kyjeva, Golun a Voron ce.

V Podunají a v regionech hrani ících s Byzancí se v oné dob vyvíjely události následujícím zp sobem. V roce, kdy usedl na tr n císa Tiberios I. (S. íjna roku 578), kdy císa ská vojska bojovala proti

Per an m, podnikli Slované a Antové dal í útok na balkánské provincie Byzantské í e. Tehdy se císa Tiberios obrátil na chána Bajana s návrhem, aby proti Slovan m podnikli spole nou výpravu. Bajan souhlasil, a tak v roce 579 poslal Tiberios k Avar m, kte í dleli v Panonii, císa skou flotilu, která nalodila a p evezla 60 tisíc avarských jezdc dol po proudu Dunaje do zem íman . Potom avarská jízda pro la podél pravého

ímského

b ehu Dunaje k mo skému b ehu, odkud ji ímané p evezli na levý b eh. Ava i, takto nepozorovan dopravení do Malé Skythie, p epadli slovanské osady. Pálili pole, loupili v e, co jim p i lo pod' ruku. Osvobodili rovn n kolik desítek tisíc zajatých íman , kte í pracovali pro Slovany. Na e Slované bez odporu opou t li své chý e, schovávali se v lesích a potom prchali ke kní eti Dobritovi, kde se shroma ovaly slovanské dru iny. Bajan v domn ní, e ji má pod svou kontrolou celou Antii, vyslal své posly za Dobritou a za sta e iny slovanských kmen s rozkazem, aby se pod ídili Avar m a za adili se k plátc m daní . Na to Dobrita odpov d l: Zdali pak ji

spat il sv tlo sv ta a pod slune ními paprsky se h eje

takový lov k, který by si nás dokázal podmanit? My máme ve zvyku dobývat si zem , a ne aby jiní panovali v na í zemi. A to z stane na ím p esv d ením, dokud na sv t existuje válka a me e! Kdy Dobrita pronesl tato slova, p ikázal chánovy posly zabít. I byla to pomsta za smrt posla a slovanského kní ete Mezenmira, kterého Bajan zabilo sedmnáct let d íve. Potom ji Slované za ali zcela ignorovat nároky chána Bojana a nechali ho na pokoji. Velesova kniha íká (Lut I, 4), e tehdy se Slované na sn mu rozhodli podniknout výpravu proti ek m , vydat se k Dunaji a odtud se ji

nevracet a být volný". ,,1 hovo ili jsme o jednot na ich národ . A zít zilii jsme nad velikou silou vojska, sjednotiv e se. Takto v letech 578-580 postihl vpád Slovan velikou ást Missie a Thrákie a v echny zem a po Konstantinopol. Srbové, pochodující z oblasti dne ního Berlína (v té dobé to byla Slovanská osada Berlo), Sloveni a Chorvaté z Karpat, Drevlané a Dregovi i a mnohé jiné slovanské kmeny se vydaly na Balkán a mnohé kmeny se tam usadily (kdy se v ak vzdalovaly, pak to nebylo na dlouho). V té dob byl v Rodopských horách na skále vytesán reliéf zobrazující Svantovíta (tak zv. Ma arský jezdec), potom byl vedle n j umíst n runový zápis letopo tu (doba prvních slovansko-bulharských chán ). Ava i v ele s Bajanem se v roce 580 rovn vydali na pochod k hranicím í e. A Bajan se zprvu tvá il, e hodlá císa i pomoci a pokusí se ude it na Slovany z týla. Za al p eplouvat na druhý b eh Dunaje, av ak kdy se tam dostal, zcela nepokryt p epadl a vyplenil ímské m sto Sirmium na dolní Sáv . Císa Tiberios ve snaze p edejít dal ímu pr niku Avar na jih usilovalo co nejrychlej í uzav ení míru a slíbil, e jim bude ka doro n vyplácena ástka ve vý i osmdesáti tisíc zlatých. Záhy po uzav ení této smlouvy císa Tiberios zem el, zanechav po sob skomírající í i. Tiberiovým nástupcem byl císa Maurikios (582-602). Ten odmítl odvád t Avar m dan a proto Ava i v roce 583 p epadli Ilýrii, kde bo ili a drancovali m sta. Bajanova vojska nenarazila na ádný odpor a tak zdolala Balkán, a do la k ernému mo i poblí Burgasu. Chán v hlavní stan

se nalézal v té dob v císa ských lázních jménem Anchialos (nyní Ankiali), kde vyv ral známý minerální pramen. Podle informací historika Theophilakta (I.,4, 5) si tam Bajanovy eny u ívaly teplých koupelí. Ve stejné dob jako Ava i zaúto ila na í i i slovanská vojska. Dochoval se gruzínský dokument (S. Lesnoj jej uvádí ve své knize Otkuda ty,

82

Rus? ), v n m se sd luje, e za as císa e Maurikia jistý ruský kní e ( ruský chakan ) zaúto il na Byzantskou í i a jednou vzal do zajetí 12 000 ek a potom ádal po 1 drachm za lov ka". Potom tento kní e podnikl výpravu proti

Konstantinopoli rovn v roce 626. V tomto gruzínském dokumentu se pravd podobn jedná o kní ete Ardagasta (ve Velesov knize figuruje jako Radogost Svantojary ), který podle sv dectví historika Theophilakta (I., 7, I) p itáhl s vojsky v lét 585 k dlouhým hradbám Konstantinopole, odkud byl odehnán stratégem Komentiolem. Nicmén výpravy roku 626 se nemohl zú astnit, proto e zem el v roce 598 (gruzínský dokument není p íli v rohodný). Byzantinci se jen s velikou námahou bránili nájezd m Avar a Slovan na p íjezdových cestách ke Konstantinopolu. Jejich situace byla navíc ztí ena tím, e í e za ala vést ve stejné dob vy erpávající válku s Persií, s ní byla uzav ena mírová smlouva teprve v roce 591. Ava i vedli v té dob jednání s mnoha slovanskými kní aty ve snaze p esv d it je, aby poslali svá vojska proti Byzanci. T i takové posly, p icházející z dalekého severu (pravd podobn od Novgorodu), zajali ímané náhodou v Thrákii a p ivedli k císa i Maurikiovi. Tito poslové nebyli ozbrojeni, m li s sebou pouze gusle . Z ejm to byli mudrci, moud í lidé .

Dostavili se k avarskému chánovi, aby mu vy ídili odmítnutí zú astnit se t chto válek z d vodu veliké vzdálenosti (samotným posl m cesta trvala patnáct m síc ). Bajan je necht l propustit a proto jim nezbylo, ne prchnout do Thrákie, a odtud se dostali k císa i. A gusle

prý nosí proto, e jejich zem nezná elezo, které iní ivot mírný a ni ím neru ený, hrají na gusle , neznajíce zp vu trubek . Kdy císa Maurikios posly vyslechl, nadchl se jejich kmenem a poctil ony p íchozí barbary pohostinstvím, podivuje se rozm r m jejich t l a velikosti úd , a s tím je propustil.

Ve stejné dob do lo i k výprav Krivoroga z B lojarova rodu na Suro . Ve Velesov knize (Lut II., 4) jsou Krivorogovy výpravy za azovány do Skote ových as . Jestli e Skote bojoval spolu s Gordy ou (pak mu v roce 543 muselo být alespo dvacet let), pak samotný Skote z ejm sotva p e il p elom VI. a VII. století. Krivorog na druhé stran nemohl p ed rokem 581 podniknout proti Suro i výpravu, ani narazil na Chazary. To by pak znamenalo, e se Krivorog vydal na Suro v posledních dvou desetiletích VI. století a to ve stejné dob , kdy Slované obsazovali území za Dunajem. P ed výpravou Krivorog "vypustil bílého holuba

kam ten pletí, tam se vydají . Holub je

podle názor Slovan Vy ovým ptákem. Tímto zp sobem si Krivorog zjistil v li Bo í. A v souladu s ní se vydal na Suro , m sto na Taurid , kde sídlili

ekové. ekové byli pora eni. Za ali si Krivoroga

p edcházet, p iná eli mu zlato a st íbro. Zatímco sami tou dobou p epadli Golu , která byla v té dob bezbranná. A tehdy na nás ekové pustili vojáky v elezném brn ní a pobili nás. A vylilo se mnoho

krve Rusi dol na zem, a ruských sten bys nespo etl". Domnívám se, e práv na po est tohoto kní ete byl nazván kraj Krivoj Rog (na jeho míst vyrostlo m sto).

1 Po ítáno od posledního Karpatského odchodu a zalo ení Kyjeva, neboli od roku 430. Je to rok 543 na eho letopo tu. Viz rovn kapitolu Karpatský odchod (Trojan III., 1:1-2). 2 Tak se zrodili ji ní Slované: Bulha i, Srbové, Chorvati, Slovinci, ernohorci atd. V prvních staletích byly v adách ji ních Slovan jmenovány rovn kmeny, z nich ást z stala ve východoslovanských zemích.

3 Tento odstavec je vlo en z desky 33 (sr. Lut I., 3-4)· Rozdíly ve výkladu tohoto místa jsou zp sobeny poru ením runového textu a tudí mo ností text p ekládat r zným zp sobem. Za azení do textu a p eklad zde vyplývá ze smyslu. 4 Hunové (tito figurují ve Slov o pluku Igorov

jako Hinové ) jsou to turkotatarské kmeny, které p i ly na

Ural z D ungarie a Mongolska v letech 155 - 160 n. l. Zde se smísily s Uhry a tak se zrodili Bunové. 5 Menzemir, Idar v syn, kní e Ant , byl zabit Avary v roce 561.

Kapitola II. Chazarské jho

Chrabrova, Moskova a Bravlinova vojska

V roce 567 se Roxola , která se pouhých est let p edtím postavila op t na nohy zásluhou Gordyni a Skoten , ocitla tvá í v tvá novému nebezpe í. Zpoza Volhy dorazily nové hordy ko ovných národ . Tentokrát to byli Turci a Chaza i. Turci doputovali po stopách Avar z Altaje a Sedmi í í. Na Severním Kavkazu se spojili s Chazary. Velesova kniha pod poI jmenováním Chaza i hovo í rovn o Turcích, kavkazských Chazarech ( bílých Uhrech ) a dokonce pravd podobn i o Ma arech ( erných Uhrech), kte í se dostavili z Uralu. Turci p e li p es stepi severn podél Kavkazského poho í a vzali si za spojence místní Chazary, aby se pak spole n spojili s hordou Utigur , kte í zrovna bojovali s Rusy a Alany. ást Rus od Donu a od Kubán se tehdy dostala do podru í TurkoChazar , ov em ti, kte í si nep áli chodit pod Chazary , utekli ke Kyjevu, ke

83

Skote ovi (Lut II., 3:1). V roce 567 Turci a Chaza i p ekonali Ker enský pr liv a zmocnili se Bosporu. V roce 581 obsadili Chersones. A po v echny ty roky Turko-Chaza i bojovali proti tama ským a krymským Gót m, vyu ívajíce toho, e Gótové museli vál it zárove jak s Turko-Chazary, tak i s Rusy. V té dob Gótové op t p epadli Roxola . A boja ín Skote se p epásal me em a ironská jízda rozdrtila Góty,: "Rus roz ala Gótskou zemi, a ka dého jsme zahubili svými me i a jejich zem

jsme si p ivlastnili." (Lut II., 3) Gótové, prchající p ed Rusy a Alany, p epadli Chazary, kte í se ji pravd podobn usadili na Krymu. A Chaza i se obrátili o pomoc ke Skote ovi, av ak ten to odmítl

ka, e Chaza i si pomohou sami , a e ,,(oni) nemají co pohledávat v Roxolani vedle nás

(Lut II., 4). Tehdy Chaza i p epadli Rusy a Alany-Ironce, av ak byli pora eni a prchli k Volze, Donu a Donci, a tam str ili jen hanbu, i prchli a odhodili své me e na zem" (Lut II., 3) Ke sta ení Chazar z Krymu a ke zru ení osady Chersones do lo v roce 581 n. I. Po této porá ce Chaza i nechali zem Roxolan na dlouhou dobu na pokoji. A Chaza i se báli p iblí it k té zemi a nikdy nep epadali Roxola ze strachu, e na Donci zakotví Gótové .

Chaza i se na dlouho vytratili z dohledu, d jiny se v ak psaly dál. O dal ích událostech se dovídáme z Historie

Theophilakta Simokatty, sou asníka tehdej ích událostí, jeho pokra ovatele Theophana Zpov dníka, a rovn z Velesovy knihy. Byzanc do té doby dlouho a neúsp n bojovala proti Persii v nad ji, e se jí poda í získat zp t své zem v Malé Asii. Av ak tyto boje Byzantinc nebyly úsp né. Kdy byzantský císa Maurikios uzav el v roce 591s Per any mír, obrátil svou pozornost k zájm m í e na Balkán . A tehdy byla vojska Slovan

vyhnána za Dunaj, nebo Slované postupovali nekoordinovan a pod vedením mnoha ná elník . V roce 597 p ekro il vojev dce Prisk Dunaj poblí Dorostolu a vtrhnul na slovanská území. V noci pak zaúto il na le ení antského krále Ardagasta (Radogosta), a tomu se jen s nejv t ími obtí emi poda ilo uniknout p ed zajetím skokem do eky.

Potom Prisk prohlásil, e Byzanc vede nábo enskou válku proti pohan m, a za al vyu ívat slu eb pion a zrádc z ad k es an , p edev ím Ant a Gepid . A tak se Priskovi poda ilo zmocnit slovanského lo stva na Dunaji, které ítalo více ne p l druha sta lodí. A pak op t pod rou kou noci p epadl le ení

slovanského vojev dce Musokije (pocházejícího z kmene Voly an -Mosk ). Prisk vyu il toho, e Slované p edtím po ádali smute ní tryznu na pa-

mátku Radogosta

Musokijova bratra a byli opilí.

A tehdy ímané pokra ovali ve smute ní hostin , p iná ejíce úlitby krví . Kdy Slované následujícího dne vyst ízliv li; oplatili íman m jejich p epadení a vysvobodili zajatce. Stejnou epizodu lí í i Velesova kniha (Lut 11., 6). Mimochodem, pokud lze v it byzantským pramen m, Radogost byl jenom zran n, kdy se vrhnul do eky, pouze Velesova kniha tvrdí, e p i tom zahynul. V d sledku vál ení Byzantinc -Vlach , podobn jako Avar v Podunají, byly mnohé slovanské kmeny donuceny stáhnout se na sever k Vjati m. Velesova kniha o tom íká: A potom jsme se vydali ka dý svou cestou: n které kmeny se vydaly na sever, i byli to práv Vjati i a Radimi i.

Zmi uje se o tom rovn Poves vremennych let :

Radimi i i Vjati i pocház.ejí od Lech . ili kdysi mezi Lechy dva brat i

jeden jménem Radim, druhý Vjatko. Radim do el k So i a podle n j dostali jméno Radimi i, zatímco Vjatko se usadil se svým rodem podél toku Oky, a po n m slynou Vjati i.

Posléze se také Musokij v (Mosk v) rod p est hoval spolu s Vjati i do sou asné Moskevské oblasti. A letopisy spolu s archeology jednozna n tvrdí, e práv v tomto století Vjati i i Radimi i p esídlili od Lech

(neboli z Volyn , která hrani í územím Lech ) do p íhrani ního území se zem mi Krivi a Fin . Práv v té dob Mosk (Mosoch z díla Opisanije

mnicha Rvovského) zalo il grad mal

na kopci jménem vivaja gorka, rozkládající se p i ústí eky Jauzy, jen se postupn rozrostl a stal sídelním m stem Moskevské Rusi. Vedle Moskvy zalo ili dunaj tí Keltové-Filidi, kte í do t chto míst doputovali spolu s Moskem, obec jménem Fili. Tehdy dostala své jméno také místní eka Istra (tak se v dávných dobách jmenoval Dunaj). Slovanský kmen Krivi ji v t chto místech p ebýval alespo od VII. století p . n. l. (v tak zvaném Djakovském hradi ti, co je budoucí ves Kolomenskoje). Zde se nacházela Velesova svatyn ve str i Volosov ovrag. Zde se uchovávaly jak legendy o patriarchovi Moskovi, Velesov synovi, který il 4 tisíce let p . n. l. Tudí Moskové nep i li do prázdného kraje, nýbr do míst, která Slované obývali odjak iva, od dob odchodu ze Severu. Není vylou eno, e tu sám Mosk hledal místo zvané Moskva B lovodja. Rok zalo ení Moskvy kní etem Moskem lze velmi snadno ur it podle Historie

Theophilakta Simokatty. Moskovy kmeny ode ly od Dunaje po válce s ímany, kterou ímané zahájili po uzav ení mírové smlouvy s Per any v roce 591 (proto n kte í historikové za azují tuto válku do roku 592 nebo 593, co je ov em mylné). Theophilakt popisuje, jak se po uzav ení císa em Maurikem míru s Per any dostavili poslové

84

thráckého krále Theodericha, av ak ten usedl na tr n n kdy koncem jara

po átkem léta roku 596,

tudí jeho poselstvo mohlo dorazit a na podzim i v zim . Z toho vyplývá, e následující války se Slovany byly zahájeny na ja e roku 597. Za datum odchodu Moskových kmen od Dunaje je tudí nutno pova ovat práv tento rok. Mosk Svantojary byl zvolen kní etem na ja e roku 597 (po ínaje tímto rokem je tudí nutno za ít po ítat Moskovy asy), p i em následující zalo ení Moskvy je t eba datovat rokem597-8 (existuje i mén pravd podobná varianta

rok 603, vezmeme-li do úvahy n které moskevské legendy, viz pozn. k Lut II., 6:8). Rád bych upozornil na to, e v roce 1147 (co je rok první letopisné zmínky o Moskv ) se slavilo 550 výro í odchodu od Dunaje. Nemohl to být ten pravý d vod, pro do lo v Moskv k onomu slavnému setkání Jurije Dolgorukého a Svatoslava Olgovi e? Konec estého století se nesl ve znamení nových válek mezi Byzancí a Slovany. Slované nep estávali p ekra ovat Dunaj a plenit Moesii. V roce 597

ímané op t vytla ili podunajské SI 0vany, jim vládl kní e Pejregast (Pirogo Svantojary ), za Dunaj. V jedné z bitev kní e Pejregast padl. Ve stejném roce vtrhli na území í e Ava i. Pro li p es Thrákii a Makedonii, oblehli Singidunum (sou asný B lehrad), a do li k Dlouhým zdem. Teprve v roce 600, po nadmíru vy erpávající válce, byla uzav ena pro Byzanc velmi potupná mírová smlouva. A tehdy se na scén op t vyno ili Chaza i a Turkové.

Turecká horda dorazila na Severní Kavkaz v roce 567. V sedmdesátých létech VI. století si Turci porobili mnohé kavkazské národy, které byly oslabené po válce s Huny. Tak tedy p emohly místní indoíránské národy

Berend je (ty, kte í neopustili vlast a neode li k Dn pru a Dunaji), a rovn kavkazské Chazary (horský kmen Ári ). Jméno Chazar

pochází od slova chaz

(nebo kaz ) ,co

znamená hora a dále ar

Árij. Byl to národ sp ízn ný s Alany a Rusy. Hovo ili p íbuznými jazyky, av ak antropologické údaje dokazují, e Chaza i byli oproti Alan m a Rus m mnohem ni ího vzr stu. V legendách arabského sborníku Mad al-at-tavarich

z roku 1126 je prap edek Chazar ozna ován za Rusova bratra:

Vypráví se rovn , e Rus a Chzazar byli z jedné matky i otce... V sou asnosti se na základ poznámky Araba Ibn-Haukala obvykle soudí, e Chaza i byli sp ízn ni s Huno-Bulhary, a e dorazili na Kavkaz ve IV. století. Nicmén Ibn-Haukal mohl hovo it rovn o p íbuzenském vztahu Chazar a Bulharo-Slovan , nebo podle arabských zpráv jsou Bulha i

národ smí ený z Turk a Slovan , a cestovatel

Ibn Fadlan, který strávil n jaký as i ve Vol ské Bulgarii, nazýval v dy vol ské Bulhary Slovany. Existuje rovn názor, e Chaza i byli idy z rodu Simova, kte í zapomn li víru svých p edk . Tuto verzi prosazoval tzv. Cambrid ský anonym , který tvrdil, e Chaza i p ijali judaismus koncem VIII. století. Av ak pro tento názor neexistují ádné jiné d kazy a nelze jej tudí pova ovat za hodnov rný (ostatn jako i samotný dokument, známý ve velmi pochybném a tenden ním vydání). A ji kavkaz tí Berend jové a Chaza i p vodn hovo ili jakýmkoli jazykem, za dob turecké nadvlády p e li na ture tinu. Vytvo ili pak spolu s Turky vojenský stav Chazarského chanátu a ture tina se stala jejich mate tinou. Díky této skute nosti se Chazar m i Berend j m dostalo zna ných privilegií. Sousedé a nejbli í p íbuzní Chazar

Alané a Rusi (Kozáci) si zachovávali zna nou samostatnost a sv j jazyk si uchovali, a ji po n jaký as byli sou ástí Tureckého chanátu, i nikoli (p ímé d kazy pro to neexistují).

Na území severn od Derbentu, mezi ekami Terek a Sulak, se rovn od poloviny V. století za ali usazovat idé, revolucioná i

mazdakité , kte í byli v roce 529 vyhnáni achem Husravem (Chosroés I.) z Persie poté, kdy tam vyprovokovali ob anské nepokoje a chyb lo jen málo, aby rozvrátili Perskou í i. idé hráli v Chazarském chanátu obrovskou roli a asem se stali vládci tohoto státu, proto se podíváme na jejich osudy pon kud podrobn ji.

idé dorazili na Kavkaz z íránu (Persie), kde se objevili ve II. století, kdy J udea podlehla

íman m. Tam se v novali lichv a obchodu, a za n jaký as dosáhli v Persii zna ného vlivu. V V. století zorganizoval v Persii jistý Mazdak, vezír acha Kavada, lidové povstání, kdy vyburcoval chudinu k rebelii proti bohá m. Opakoval staré tvrzení z posvátné knihy Avesta o tom, e p íli né bohatství je zlo, vystupoval jako to bojovník za istotu víry pod rudými prapory v duchu zoroastrismu. K Mazdakovu povstání se tehdy p ipojil idovský exarcha Mar-Zutra s celým idovským

klanem (ve své v t in chudina), zatímco bohatí idé se postavili proti Mazdakovi. A tak Mazdak

vyst hoval bohá e

antimazdakity z Persie, a ti se st hovali do ecka. Ne idovský majetek rozd lil mezi své nejbli í, p i em na chudáky, kte í jej podpo ili, si samoz ejm ani nevzpomenul. Per ané, kte í kone n prohlédli, Mazdaka v roce 530 svrhli, jeho p íznivce zakopávali za iva do zem (hlavou dol ). Samotný Mazdak byl ob en, nicmén mnoha jeho p ívr enc m z ad id se poda ilo zav asu uprchnout. idé mazdakité, kte í v té dob ji na revoluci zna n zbohatli, nalezli úto i t na

85

druhé stran Kavkazského poho í v sousedství ChazarÚ (aby pozd ji p ijali jejich jméno). Podle sv dectví Cambrid ského anonyma

(zdroje samoz ejm velmi pochybného) pak idé, kte í p esídlili k Chazar m, zapomn li tak ka v echny idovské oby eje (jeliko mezi nimi chyb li rabíni, nebo rabinát podpo il antimazdakity), pamatovali jen na ob ízku a dodr ování ábesu. Pod vlivem revolu ních my lenek o rovnosti a bratrství se dokonce p estali isolovat v duchu idovské tradice pouze ve vlastním spole enství, a

za ali uzavírat smí ená man elství s Chazary, kte í byli navíc vládci zem . Následovala druhá vlna p esídlenectví id do Chazarské í e. Tentokrát lo o idy, které vyhnal císa Hérakleios z Byzance. Byli to práv oni idé

antimazdakité, které ekové p ijali a zachránili b hem Mazdakova povstání. A idé neváhali se ek m za jejich pohostinství odvd it. Kdy Byzanc bojovala proti Arab m, domlouvali se s nep ítelem a otevírali brány eckých m st. Pak levn skupovali eky

otroky, kterých bylo v dy po dobytí m st Araby mnoho, aby je pak prodali za trojnásobnou cenu. Proto

ekové idy vyhnali za hranice í e do Chazarie.

Jaká vlastn ta Chazarie byla? Koncem IV. století byla Chazarie sou ástí Tureckého chanátu, ktelý se rozprostíral od poho í Altaje a Mongolska po Kavkaz a Krym. Av ak v 80. létech VI. století byla rozpínavosti Turk na západ u in na p ítr . V roce 581 p estali Turci a Chaza i obléhat Chersones a ode li z Krymského poloostrova na Severní Kavkaz. Na to Rusi z Podoní odrazili Turky a Chazary za Don a Don c. V té dob vzplanula v Tureckém chanátu, v Turkestánu ob anská válka, která trvala dv desetiletí, aby po t icetileté p estávce (600-630) vypukla znovu. Ob anské nepokoje skon ily teprve v roce 651, kdy se Chazarský chanát odd lil. Tehdy Chaza i vytáhli do boje proti Bulhar m, kte í ko ovali ve stepích Severního ernomo í, a se v í pravd podobností si podmanili severské Slovanské kmeny. V roce 650 zaúto ili Chaza i proti Bulharsku a roz ali je na dv ásti. Jedna bulharská horda v ele s chánem Asparuchem uprchla p ed Chazary k Dunaji, kde si podmanila místní Slovany a Anty (pozd ji Bulha i splynuli se Slovany v jediný národ, stali se tak p edky sou asných Bulhar ). Druhá horda se vydala k Volze, k Vol skému Bulharsku. Ov em ást Bulhar (pravd podobn Ma a i) z stala ve stepích Severního ernomo í pod nadvládou Chazar . V té dob se Chaza i, kte í si podrobili Ma ary a Severjany, st etli s Borusy a kyjevskými Polany v Podn p í. Kdy ovládli Ma ary pocházející z

oblasti le ící p i Azovském mo i, st etli se rovn s donskými Slovanskými Rusy. Na deskách se vypráví o tom, jak se v t ch dobách za ali na Rusi objevovat Chaza i: Objevil se Kagan, a ten o nás nedbal. Nejd íve p i el na Rus s kupci, a ti byli mnohomluvní, a potom za ali být zlí a za ali Rusi e utla ovat.

Chaza i dosadili svá kní ata a posléze tato kní ata za ala p edávat moc z otce na syna a ze syna na vnuka

v rozporu s rozhodnutím sn mu, ím poru ili zákon, který sahal a k praotci Arjovi.

Av ak Borusi necht li kní ata, s nimi sn m nesouhlasil, a tak povstali. Chaza i povstání Borus , které tam neutuchalo po dobu tém padesáti let, potla ovali. Lze p edpokládat, e tato válka trvala od roku 651 a do konce století. V roce 651 m li Chaza i náhle volné ruce na východ , jejich í e se odd lila od Tureckého chanátu a v následujících letech nanesla drtivou porá ku Bulhar m a vzáp tí po nich i Slovan m v Podn p í. Dal ímu pronikání Chazar na západ u inil p ítr esko-moravský kní e Sámo. Na po átku VIII. století si Chaza i z ejm na krat í dobu podrobili kmeny Seveljan a Polan . Potom bojovali s Borusy, ale porazit je nedokázali Není vylou eno, e vymáhali dan od n kterých kmen Krivi a Vjati . Velesova kniha íká: Chaza i nutili Rusi e, aby na n pracovali, odvád li dan , brali jim d ti i eny, a velmi krut je bili a páchali zlo. Chaza i nedokázali postoupit ani dále na sever do Novgorodské Rusi. Tou dobou v Novgorodu vládli potomci Vandala (Veneda). V novgorodských letopisech jsou uvedena jména jeho syn Vladimír Drevnij, Izbor a Stolposvet. Tato kní ata vládla po dobu alespo dvou set let (vyst ídalo se dev t generací) p ed Burivojem, který il po átkem IX. století. Neboli tato kní ata vládla v Novgorodských zemích na za átku VII. století, p ed první válkou s Chazary. Velesova kniha p idává ke jmén m Vladimíra, Izbora a Stolposveta jméno jistého kní ete i vojvody Chrabra. Chrabr bojoval (pravd podobn ji s Chazary a Góty) tisíc t i sta let po Kapatském odchodu

(Lut II., 5:5), neboli p ibli n v VII. století. Lze p edpokládat, e byl jedním z Burivojových p edk . Mo ná na památku na jeho vít zství nad Chazary potom Rusové nazývali rovn kní ete Svjatoslava Igorevi e, který zvít zil nad Chazary, Svjatoslav Chorobryj. Nep íli mnoho toho víme rovn o dal ím novgorodském kní eti Bravlinovi I. Tento Bravlin I. ( pravnuk svého d da ) bojoval p ibli n sedmdesát let p ed Bravlinem II., tedy p ibli n po átkem VIII. století. Velesova kniha o Bravlinovi I. mluví rovn jako o sou asníkovi jistého prolhaného

Aldaricha (pravd podobn vládce Taurické Gótie), a ten il dv st let

p ed

86

Askoldem (Lut III., S:3), neboli ve druhé polovin VII. století. Bravlin I., stejn jako Bravlin II.,

od al Helén m mo ské b ehy . A Slované m li v té dob rovn rozep e s Góty, kte í kradli na e .eny .

Av ak potom podle Velesovy knihy (Lut III., 3:1): ecký li ák nás lstí odvrátil od na ich travin s

vysv tlením, e nám Slunce kodí." Neboli Rus op t opustila Tauridu.

Chaza i vedl na východ války se st ídavým úsp chem, n kdy vybírali od Rusi dan a dokonce dosazovali svá kní ata (která pak Rusi svrhávali). Zárove v ak Chaza i svád li t ké boje na ji ní a (kavkazské) hranici. Je t v roce 627 Chaza i vstoupili do vojenského spojenectví s Byzancí (která práv v té dob zvít zila nad Per any a Avary u Konstantinopolu). Ve stejném roce chazarský chán spole n s císa em Hérakleitem porazil Per any, vstoupil na jejich území a obsadil Tiflis. Persie byla mimo ádn vy erpaná v d sledku válek s Chazary a Byzantinci. Av ak poslední úder jí zasadili Arabové. V roce 622 se stala událost sv tového významu, její následky poci ujeme velmi intenzivn dodnes. Tehdy do lo k odchodu proroka Mohameda z Mekky do Medíny (hid ra) a tento rok se stal po átkem islámské éry. V Arábii za ala válka Arab , která se brzy roz í ila do Persie. Tato válka skon ila vít zstvím Arab nad Sásánovci. Ve 31. roce hid ry (661- 662) Arabové vtrhli Derbentským pr smykem do Zakavkazska a tam byli u m sta Belend er pora eni Chazary, Asy a Belend ery. Arab m se tehdy nepoda ilo p esunout do Zakavkazí sdostatek vojsk, nebo ve stejné dob vedli válku proti Byzanci. Byli odra eni na druhou stranu horského h betu, jeho pr smyky a pr chody za ali bránit Chaza i a Asové. Následující arabsko-chazarská válka trvala sedmdesát let. Arabové odrá eli ni ivé chazarské nájezdy, av ak dostat se na druhou stranu Kavkazského poho í se jim nepoda ilo. Kone n v roce 737 prolomil arabský vojev dce Mervan chazarskou obranu a vtrhnul na Severní Kavkaz. Chaza i byli pora eni a jejich chán byl donucen p estoupit na islám. Mervan do el a k dolnímu toku Donu, kterému Arabové íkali Slovanská eka. Ov em s donskými Slovany ji nevál il, naopak uzav el s nimi spojenectví proti odv kému nep íteli Slovan Byzanci. P inutil 20 tisíc slovanských rodin k p est hování z území podél eky Don za Kavkazské poho í, pravd podobn a k samotné hranici s Byzancí. Tam u v té dob p ebývalo n kolik tisíc Slovan p eb hlík , kte í prchli zpod nadvlády Byzance a

p idali se k Arab m. Slované p ebíhali z byzantských vojsk k Arab m v roce 655 (p ibli n 5 tisíc lidí) a dále v roce 685 (kolem 7 tisíc). A tak se na hranici s Byzancí ocitlo celkem kolem 50 tisíc Slovan , o nich se v t chto místech dochovaly zprávy a do 10. století. Po p esídlení Slovan do lo k oslabení Donu, a tak se toto území z ejm dostalo na n jakou dobu pod nadvládu Chazar , kte í samotní odvád li dan Arab m. V následujícím období v Zakavkazí docházelo nep etr it k protiarabským vzpourám. Tak ji v roce 754 za kalifa AI-Mansura musel arabský vojev dce Jásid potla it chazarské povstání. Tenkrát byli Chaza i pora eni a Jásid se o enil s chánovou dcerou . V roce 764 se Chaza i znovu vzbou ili. V ele chazarských vojsk tehdy stál jistý ras-tarchan , p vodem z ejm donský Rus. Don tí Rusové se této války také pravd podobn zú astnili a vydobyli si nezávislost jak na Chazarech (v p ípad , e byli pod jejich nadvládou), tak i na Arabech. Rusové a Chaza i dobyli Tiflis, a vyhnali Araby z Arménie. Po tomto vít zství nezávislá Chazarie op t upevnila svou moc. Chaza i za ali vál it na svých západních hranicích a v Taurid . V roce 787 Chaza i vybojovali na Byzanci Gótské království na Krymu, zmocnili se gótského m sta Doras, v n m

dosadili svého vládce. Byzanc v té dob nebyla dost silná, aby hájila své panství na Krymu, nebo vedla války proti Bulhar m. Krom toho ji su ovaly vnit ní nábo enské nepokoje, boje ikonoklast s ikonoduly. Ale i v samotné Chazarské í i v té dob docházelo ke st et m zájm mezi vyznava i velikého po tu nábo enských vyznání. A tak p ed chazarskými vládci vyvstala otázka, k jakému nábo enství se p iklonit. Chaza i se za ali vzdávat své p vodní víry je t za dob turecké nadvlády, kdy si Turci p inesli altajskou variantu védismu, uctívání boha nebe Tengri. Toto nábo enství vzáp tí svrhli Arabové, kte í pobo ili pohanské

svatyn , pod ezali hrdla kn z m a za ali v Chazarské í i í it islám. Po vít zství nad Araby ji vládc m Chazarské í e islám, který proklamoval státní z ízení v podob kalifátu, p estal vyhovovat. K es anství pro n bylo v d sledku války s Byzancí rovn nep ijatelné. A této situace vyu ili idé, o jejich aktivitách, p edcházejících této dob , se nedochovaly ádné v rohodné zprávy. Nicmén z ejm ji v té dob dosáhli v í i významného vlivu. idov tí kupci ji dávno soust edili ve svých rukou obchod a disponovali zna nými prost edky. Lze tedy soudit, e práv o nich se zmi uje Velesova kniha, kdy

hovo í o tom, e p ed vpádem Chazar p icházeli kupci, kte í byli pravd podobn pióny, byli mnohomluvní, av ak potom se stali zlými . V p ijetí nové víry sehrála významnou roli rovn

87

skute nost, e mnozí Chaza i pocházeli ze smí ených idovsko-chazarských rodin. A tomu bylo jakkoli, jeden z chazarských v dlc jménem Bulan p ijal koncem VIII. století nové jméno Sabriel a pozval do zem rabíny, aby obrátili Chazary na judaismus. Od t ch dob m li v ichni chazar tí panovníci idovská jména: Obadiá , Iziá , Manasiá I., Nissi, Menachim, Benjamin, Aron a Josef. V okam iku p ijetí judaismu se zrodila jak v etnickém tak i nábo enském smyslu zcela nová zem , v ní tradi ní nábo enskou toleranci vyst ídala idovská nábo enská nesná enlivost. Tento krok se ukázal pro Chazarskou í i jako osudný. Jako první proti id m povstali krym tí Gótové, k es ané, v ele s biskupem Janem (podle spisu Zitie loanna Gotskogo ). Jak jsme se ji zmi ovali, Gótské království se dostalo pod nadvládu Chazar v roce 787 poté, co Chaza i dobyli m sto Doras, av ak to se ji v roce 790 ocitlo zp t v rukou gótského vládce, který v ak byl pod ízen Byzanci (je mo né, e zrovna v té dob chazarský chán p estoupil na idovskou víru) . A práv tehdy novgorodský kní e Bravlin II., vyu ívaje gótsko-chazarské války a oslabení Byzance na Taurid , na tyto zem zaúto il. Pí e se o tom v díle itije St fana Suro skogo : Po uplynutí n kolika málo let od skonu ( t pána Suro ského) p i lo vojsko veliké z Novugrada kní ete Bravlina velmi silného...

Vzhledem k tomu, e svatý t pán zem el v roce 786, Bravlinova výprava se z ejm uskute nila koncem VIII. století. N kte í historici p edpokládali, e se tento Bravlin dostavil z Neapole Skythské (Novgorodu Taurického), av ak toto m sto padlo zárove se Skythskou í í na Krymu. A Rusové-Slovinci opustili tato místa po válce s kostobokými

ve II.-III. století n. l. Podle Velesovy knihy v tomto p ípad nemohlo jít o ádný jiný Novgorod, ne o Novgorod na Volchv . Navíc Bravlin úto il ve spojenectví se mudí , sousedy novgorodských Slovinc : A tak nám mu ekla, abychom vycházeli z na ich dom . A tak nás podpo ilii proti na emu nep íteli. (Velesova kniha III. 28; Lut II., 6). Bravlin vyzval své soukmenovce, aby se s ním vydali proti ecku a set ásli eky do mo e , nebo Rusi pova ovali Tauridu za ruskou zemi:

jeliko je to ruská zem a ruská krev tam kanula dol na zem a ta pila na i krev . Rusové li vedeni bohy a praotci, skrze hory a stepi, jdouce mimo Gót . Jinými slovy, vojsko kní ete Bravlina minulo m sta Tauridského Gótského království, ani se pustilo s Góty do boje, a okam it zaúto ilo proti eckým m st m na pob e í. V t chto textech je rovn zmínka o tom, e

Rusov v tili o nadcházejícím vále ném ta ení z kvetoucích prut vrby na b ehu Dn pru ( eky N pry), a pak p i li k Donu. Znamená to tedy, e Rusové museli p ekonat v echny slovanské zem od Dn pru k Donu. Lze také p edpokládat, e osvobodili Kyjev a ernomo skou Rus. Ve spisu

itije St fana Suro skogo

se íká toto: I plenil

(Bravlin) v e od Korsun po Ker , a potom s velikými vojsky p i el k Suro i. Po dobu deseti dn se spolu bili (obyvatelé m sta s Bravlinovými bojovníky), a po deseti dnech Bravlin násilím vyvrátiv bránu, p istoupil k chrámu, ke svaté Sofii... Dále se v tomto díle hovo í o tom, e Bravlina ranila mrtvice, kdy se ocitl u hrobu svatého

t pána. Jakmile se to stalo, vystoupil z hrobu duch samotného t pána a hroziv

ke kní eti promluvil: Nedá -li se pok tít v mém chrámu, ji odtud neodejde a nevrátí se dom . Aby se vylé il, nechal se Bravlin ihned pok tít, p estal obléhat m sto

stáhl svá vojska, a kdy propustil zajatce a vrátil ko ist, ode el. Nicmén Velesova kniha (která nap íklad odsoudila Askolda za to, e se nechal pok tít) se o tom v bec nezmi uje. Bravlin je na deskách popisován jako kní e, který naslouchá radám rec

ob tník . Kdyby skute n k n emu takovému do lo, v deskách by o tom byla alespo nepatrná zmínka. Za Bravlinovy vlády se Rus rozprost ela na území sahajícím od Baltského mo e a Novgorodu a po Don. Je docela mo né, e práv tehdy se staré knihy Ruskolan dostaly z Donské Rusi do novgorodských chrám , nebo po Bravlinových asech ji ve Velesov knize nejsou ádné zmínky

o událostech na Donu a na Kavkaze. Lze p edpokládat, e n kte í slovan tí reci ode li v té dob od Donu na sever do Novgorodu, kam s sebou p inesli svaté knihy. N kolik let p edtím (p ibli n v roce 770) do lo ke slavné bitv u Bravally (osada v Dánsku). Tam bojovali západní Slované v ele s kn nou Visnou spolu se svými spojenci Dány, které vedl král Harald, proti véd m a Nor m. P edpokládám, e se této bitvy ú astnil i Bravlin, o em sv d í nejenom jeho jméno, které mohl získat za hrdinství v bitv u Bravally, ale také to, e pak byl (po 20 letech) prvním kní etem Novgorodu, který zalo ili lidé, kte í pocházeli ze západoslovanského Stargorodu. Bylo to n kdy po roce 789, kdy Slované prchli p ed thráckým králem Karlem Velikým. Ze ság se dovídáme, e v bitv ti Bravally porazili védové spojenecká vojska Dán a Slovan , a král Harald na vále ném poli padl. Av ak tato porá ka se pro Slovany zm nila ve vít zství. Slované vyu ili oslabení svých bývalých spojenc Dán a dokonali jen to, co bylo zapo ato

védy

porazili je. Slovanský kní e Ismar vzal do

88

zajetí dánského krále Jamenrika. A tak se Slované stali vládci Dánska, potom se za ali usazovat na Jutském poloostrov , v západní ásti dne ního N mecka, na území Holandska a na

pob e í Anglie. V t chto západních zemích existovalo hojné slovanské osídlení a do XII. století.

1 Trojanovy doby se po ítají od doby vlády patriarchy Trojana (sou asníka Árije Osedn ) a po asy Buse B lojara, neboli od 2. tisíciletí p ed n. l. do IV. století n. l. Tato doba je B lojarovou dobou. 2 Kní e Sám o podle franské kroniky z VI. století, p ipisované Fredegarovi Scholastikovi, stanul v ele slovanského povstání v Panonii proti avarské nadvlád v letech 623 a 624.

Sámo byl Slovan, který se narodil jako svobodný mezi Franky. Slovanem (Slavus) je Sámo nazýván v anonymním salcburském traktátu Obrácení Bavor a Karantán z IX. století. Fredegar ho nazývá p vodem Frank , maje na mysli nikoli jeho etnický p vod, nýbr místo narození. Jméno kní ete Sáma je árijsko-védské. Jmenoval se tak patriarcha, kní e Ári , Trojan v vnuk (Trit-Isrit) a d d Rus (Rustam).

Ve Velesov knize je Sámo, který se objevil za chazarských dob po boku Borus , nazýván Trojanovým vnukem a otcem moudrého Rusa, podobn jako jeho prap edek íránské (árijské) Knihy král : A vnuk Trojan v byl (objevil se) Sámo, otec osedn Rusa, a mnohým se dostalo út chy...

(Lut II., 1:4). V íránské Knize král (Chvatáj námek) i v Avest je Sámo synem Her aspa a také Trojanovým vnukem (Trity). V roce 626 p ivítal kní e Sámo spolu se vzbou iv ími se Slovany Avary, kte í se vraceli z neúsp ného obléhání Konstantinopole a veliké mno ství jich bylo zahubeno me i Vened . Potom Slované zvolili Sáma za svého kní-ete a ten vládl 35 let (doba vlády 626 a 661 n.l.).

Z Velesovy knihy lze vyrozum t, e kní e Sámo pomáhal Borus m v jejich bitv proti Chazar m. Z ejm práv o t chto válkách se hovo í rovn ve franské kronice: Za jeho vlády bojovali Venedi proti Hun m (pod tímto jménem se mohli skrývat i Chaza i) v mnoha bitvách; díky jeho radám a odvaze Venedi nad Huny v dy vít zili. Sámo m l 12 en slovanského rodu; s nimi m l 22 syn a 15 dcer.

(Fredegarova Kronika ). Sámovo mnoho enství dokazuje, e uctíval pohansko-védské nábo enství venedského jazyka . Venedi se odedávna dr eli mnoho enství. Na rozdíl od nich Rusové (kte í m li silné tradice Amazonek) m li po jedné en , o em hovo í i Svarog v zákon

z Ipa jevského letopisu z roku 1114. Ve franské kronice je rovn

dokumentován theologický spor

mezi kní etem Sámem a poslem Franského krále, který naléhal na to, aby Sámo se svým lidem slou il franskému králi Dagobertovi. Sámo odpov d l, e by byl rád, kdyby si zachovali p átelství . Na e posel namítl:

Je vylou eno, aby k es ané, slu ebníci Pán , navázali p átelství se psy.

(parafráze na Matou ovo Evangelium: 15; 22-28). Na to Sámo odpov d l následovn : Jestli .e vy jste slu ebníci Pán a my jsme psi Pán , pak zatímco vy neustále iníte skutky proti Bohu, nám je dovoleno trýznit vás svým kousáním!

Nato Dagobert podnikl vále nou výpravu proti Sámovu kní ectví. Kdy Frankové dosáhli men ích

úsp ch v p íhrani ních regionech (Austrasijci a Langobardi), obsadili pevnost Vogastiburg, která za ti ovala sídelní m sto kní ectví. I bojovali po t i dny, a mnoho Dagobertových bojovník tam bylo skoleno me em, a odtamtud se dali na út k, zanechav i v echny své stany a v ci, které m li, tam odkud p i li...

Po tomto vít zství za ali Venedi kní ete Sáma podnikat výboje proti Durynsku a dal ím oblastem Franské í e. Krom toho osvobodili z podru í Franské í e území Slovan Sorb

(Srb ),jim vládl kní e Dervan. Ve stejné dob pokra ovali polab tí Srbové a Chorvati v p esidlování z Hali e na Balkán. Zval je do slu by samotný císa Hérakleios. Na Balkán v té dob ili rovn

Severjané a kmeny sedmi klan

(pravd podobn Radimi i a Vjati i). Ji n ji, v Rodopských horách, se usazovali Dregovi i, zatímco Poljané a Smoljané byli známi mezi makedonskými národy. Poljané, Krivi i a Dervljané se v té dob usadili na Peloponésu. 3 Trojanovy v ky

to jsou dva tisíce rok p ed odchodem Buse B lojara. Zde se podrobn probírají v echny události t chto dvou tisíciletí. 4 Byzanc si podrobila a pok tila Bulharsko za cara Borise, neboli v IX. století, kdy se psala tato deska. Av ak hovo í se v ní o starých dobách a o p íchodu Chazar v VI. století. 5 První tisíciletí Trojanových v k . Potom se hovo í o konci Trojanových v k , o druhém tisíciletí. 6 Veliké Svarogovo Kolo, neboli dvanáct zví etníkových v k (ve skute nosti trvá kolem 27 tisíc let). Viz také poznámky k Rod I., 1. 7 Ironci

to jsou Alani, p edkové Osetinc . Jsou nositeli stejného jména s Iránci, a jsou jejich p ímými p íbuznými. 8 Varjagové vyst ídali Chazary na za átku IX. století. 9 Zlaté a st íbrné mince s vyobrazením zlatého rouna a kon .

10 Boguni

bo í lidé. Existuje p íjmení Bogun (poznámka man el Gna ukových). 11 Kní e, Burivoj v p edch dce, vládl a bojoval s Chazary v VII. století n. l. 12 To nám umo uje za adit Chrabrovy války do VII. století n. l. Na ernomo ském pob e í a na Karpatech se Rusi objevili v VIII. století p ed n. l. Tato doba se nazývá od Karpatského odchodu (viz rovn desku II. 5b).

13 Tento text se dochoval ve patné rukou psané kopii (deska . 33). Jméno kní ete se rovn zachovalo pouze v p ibli né interpretaci J. P. Miroljubova, který ho zcela evidentn cht l p iblí it k psané podob MAX , nebo tímto jménem ve svých pracích nazval slavného ná elníka Slovan . V Miroljubovov kopii nalezneme nap . tvar: M (v ní Miroljubov nerozpoznal jméno ná elníka), a dále identifikované MAX a MA X (druhé slovo psáno ne iteln )

Tého ná elníka nazývají byzant tí historici, kte í byli sou asníky on ch událostí, Theophilactos Simocatta a Theophan jako:

(Simocatta, 9 (I) a adekvátn

(Theoph., 271). U Anastasia figuruje jako Musacis (Anast. Bibl., 167). Tito sta í auto i lí í stejný p íb h o Moskov zádu ní hostin jako Velesova kniha. Arabský zem pisec Masudí o n m hovo í rovn jako o v dci Voly an , který sjednotil v echny Slovany. Masudí uvádí jeho jméno jako Majak (arabská písmena lze p e íst rovn jako Mad ak, p íp. Madzak a dokonce jako Mosok atd.).

89

14 Text je v tomto míst zna n rozt í t n, nicmén lze bez problém rozli it runy, které znamenají vystav li Moskvu

15 O zalo ení Moskvy Moskem Sventori em vypráv jí mimo jiné mnohé moskevské legendy, jako nap íklad ta o Mosochovi. V XVII. století se na Rusi t ila veliké oblib pov st o tom, e Moskvu vybudoval po potop sv ta patriarcha Mosoch, vnuk Noem v a nejmlad í syn Jáfet v.

Takto popisuje tuto událost ve svém díle mnich Timofej Rvovský: A tehdy si kní e Mosoch vybudoval malý hradec na p evysoké ho e té, co se ty í nad ústím eky Javuzy, na onom svém prap vodním míst , práv

moskevském, kde dodnes stojí na té ho e kamenný chrám svatého a velikého mu edníka Nulity .

Onen Mosoch, hospodá nás v ech byl podle letopiscových slov mu silnoruký a vytahanec lukosilný , který sem p i el z hory Araratské od svého otce Jáfeta.

Je velmi pravd podobné, e tato legenda nese rovn prvky skute ných událostí. Odchod z Kavkazu m e odkazovat na odchod slovanských rod z Médské í e a z Kavkazu, o em také vypovídají desky. A pak rodu biblického Patriarchy Jáfeta (a jeho syna Gomera) odpovídá rod slovanského patriarchy Imira nebo Bogumira (podle Velesovy Knihy), prap edka slovanských Kimmeri . Ov em i samotná jména praotc , v etn Mosochova jména (bibl. Mé ech), z po áte ních kapitol Bible byla p evzata z knih Fili tínských Peli tejc , p íbuzných Slovan . Mosochovo jméno je tudí obdobou starého praslovanského patriar ího jména. Samotné jméno Mosoch (v letopisech se vyskytuje rovn v podob Mosch) se v Bibli vyskytuje jako Mé ech. Neboli ruský letopisec uvádí patriarchovo jméno ve zvlá tní slovanské podob , ím jsou vy e eny mnohé otázky, nebo toto jméno je evidentn indoevropské. Toto slovo nále í k celé rodin slov, jejich základ mosch

nebo mosk

je vlastn jedním ze zp sob výslovnosti slova mozg

ve významu moudrost

(sr. avest. Ahura Mazda

Hospodin Moudrost). Toto jméno mohli p ijímat za svaté jméno vlada i a kní ata, kte í se stav li do ela rodových svaz a byli pova ování za nejmoud ej í. Jde o dynastické jméno. Proto také v dc

honosících se jménem Mosk mohlo existovat hned n kolik, stejn jako bylo n kolik Árij , Kyj , Sloven i Bus .

Existují dal í dv legendy o zalo ení Moskvy pocházející ze VII. století, které byly doposud pova ovány za iré smy lenky. K takovým záv r m ov em byly pádné d vody. Jedná se tu o legendy, zahrnuté do spisku Chronograf Dorofeja

(Dorofej v chronograf). V tomto Chronografu je uveden p ehled t í zpráv o zalo ení Moskvy. Jako zakladatelé Moskvy jsou tu, krom Jurije Dolgorukého, jmenováni rovn dal í postavy, jistý neexistující

velkokní e Daniil Ivanovi a rovn Oleg Moudrý. Co se tý e zprávy o Olegovi, zde je v echno jasné. P i el z ejm stejn jako po n m Jurij Dolgorukij na ji obývané místo, mo ná vystav l novou pevnost. Samotný Mosk Sventojary jednal v podstat stejn , také se dostavil na místo, které ji nebylo liduprázdné (podrobn ji o tom pohovo íme ní e).

Ale kdo je vlastn ten Daniil Ivanovi ? V Chronografu je nazýván velkokní etem , který v roce

1208 po Rurikovi králi ímském trnáctého léta p i el

nejprve z Velikého Novgorodu do Suzdalu, a potom se vydal vyhledat místo, kde by mohl vybudovat sídelní m sto svého velkokní ectví". A tu se dostal do údolí eky Moskvy a doplul na jistý ostrov "temný a zle sch dný, a na n m byly veliké ba iny a mo ály . Na tomto ostrov kní e spat il malou chý i, v ní il poustevník Bukal. Dále letopisec uvedl, e na míst té chý e v estém roce Rukalova ivota

velkokní e zalo il m sto a dal mu

jméno Moskva , a tam, kde stála chý e, byly potom vybudovány carské paláce. Tato slova podle mne ne-znamenají, e k zalo ení m sta do lo est let p ed odchodem z Novgorodu, nýbr to, e est let p ed vlastním odchodem a zalo ením Moskvy byl Bukal na ivu, av ak v dob p íchodu kní ete na místo ji byla jeho

chý e prázdná. Domnívám se, e dokonce i lov ku, který d jiny Rusi nezná nijak zvlá podrobn , bude leccos na této legend p ipadat neobvykle. Za prvé, ádný velkokní e (ani n jaký trochu významn j í by pouhý kní e) jménem Daniil Ivanovi nikdy neexistoval, a to nejen v roce 1208, ale v bec v ádném jiném roce. Do lo tu ke z ejmému promíchání jisté staré legendy o zalo ení Moskvy a nedávné o zalo ení Daniilova klá tera kní etem Daniilem Alexandrovi em (nikoli Ivanovi em!) Moskevským, k n mu mimochodem do lo sto let po uvedeném datu, tedy ve 14. století. V roce 1208 ji bylo okolí eky Moskvy a Borovické hory zcela obydlené. Stálo tu ji významné m sto, které se za Jurije Dolgorukého zvelebovalo. Byly zde vsi bojara Ku ky. Ze sv dectví historika D uvejniho (zem el v roce 1282) se dovídáme, e kdy Mongolsko-tatarská vojska dobyla Moskvu, bylo zabito na 270 tisíc jejích obyvatel (Moskva tudí v té dob nebyla ani zdaleka vískou). Ale i kdyby byl tento po et p ehnaný, stejn nebylo okolí Moskvy ve 13. století liduprázdné. A p ece se datum 1208 neobjevilo v Chronografu

evidentn náhodou. Mnich Dorofej je uvedl vzhledem k tomu, e v prameni, z n j vycházel, bylo uvedeno, e jistý kní e se dostavil z Novgorodu do Suzdalu a do údolí eky Moskvy 14 let od usednutí na tr n jistého ímského

krále . Mnich Dorofej, který se pramálo vyznal jak v d jepisu, tak i ve svých pramenech, pravd podobn ztoto nil tohoto ímského krále

s Rurikem Rostislavovi em, který se skute n 141et p edtím stal kyjevským kní etem. Jak k tomu mohlo dojít? Nejspí proto, e si Dorofej spletl tohoto Rurika s Varjagem (Normanem) Rurikem, zakladatelem dynastie Rurikovi , který pocházel z rodu ímských císa . Tato legenda se t ila práv za dob

Dorofejových nesmírné oblib . Zkrátka a dob e: Dorofejovi se v hlav v echno pomotalo: spletl si Rurika s Rurikem Rostislavovi em (Dorofej znal jenom dobu jeho panování), a do toho se mu p ipletl je t jakýsi císa Jaký? Dorofej v pramen pravd podobn uvád l jméno, které zn lo podobn jako jméno Rurikovo. Je nabíledni, e tohoto panovníka je t eba hledat v mnohem dávn j ích dobách.

Vylu tit tento legendární historický rébus nám op t pom e Velesova kniha a historické zprávy o kní eti Moskovi Sventojari i. Ten skute n opustil území v Podunají, v etn Novgorodu na Dunaji u Mursijského jezera, v 6. století. Tento Dunajský Novgorod (Novietun), hlavní m sto Slovinska, se v té dob podle sv dectví gótského historika Jordana rozkládalo u pramen Dunaje. Práv o tomto Novgorodu hovo í Dorofej ve své

90

legend . Hlavní m sto Slovinska opustil Mosk Sventojary v

roce 597. O trnáct let d íve se v Byzanci ujal vlády císa Maurikios, s ním zrovna v té dob bojoval. Práv Maurikia m l Dorofej z ejm na mysli, kdy se zmi ovalo králi ímském . Ov em takovou chronologickou shodu nelze pova ovat za náhodnou!

Samotné mytologické prost edí legendy nasv d uje tomu, e se v ní hovo í práv o Moskovi Sventojary i. Daniilem Ivanovi em se mohl stát proto, e pocházel z rodu Van (Vened ) a p i el od Dunaje (Danavije). Mohlo se mu íkat jak Mosk, neboli Moudrý, tak i Mosk Dunajský z rodu Van (Moudrý Dan z Van ). Mimochodem jak jméno Dan (Don), tak i jméno Mosk jsou p ívlastky boha Velese. Nelze ov em vylou it ani to, e Mosk m l krom rodného jména rovn k es anské

jméno (ji Bus byl k es an). A·tak se stal Daniilem Ivanovi em. A v XVII. století ji postava Dana-Moska z Van zcela splynul s obrazem Daniila Moskevského, syna Alexandra N vského.

Legenda vylí ená Dorofejem je vlastn kompilací legend o Moskovi Dunajském, zakladateli Moskvy, Mosochovi Jáfetovi i a Daniilovi Moskevském, zakladateli Danilova klá tera.

V takovém p ípad nám text Dorofejova Chronografu p iná í vzácné informace o n kdej ích

skutcích Moska Sventojary e a zprost edkovává duch oné doby.

Kdy se do p vodního textu dosadí jméno Maurikios a Mosk Sventojary , získává obnovená p vodní legenda následující podobu: V roce 167 od Karpatského odchodu velkokní e Mosk Sventojary 14. léta po Maurikiovi, králi ímském, p i el z Novgorodu Dunajského do Suzdali...

To mimochodem znamená, e ji tehdy existoval Suzdal.

Potom p ijel Mosk Sventojary na ostrov poustevníka Bukala a tam m l, jak praví legenda, vid ní. I spat il

zví e p'eveliké a p enádhené, trojhlavé a erveno zelené . Mudrc Vasilij (Basileos)

ek, který Moska Sventojary e doprovázel na jeho cestách, vysv tlil toto vid ní následovn : Na tomto míst povstane m sto p eveliké, i rozprost e se do iroka tvá trojúhlá í e, a v ní se zmno í po et lidí r zných hord.

Tak vysv tlil mudrc vid ní Velikého Triglava. T i hlavy

to je podoba í e ve tvaru trojúhelníku, r zné barvy znamenají to, e v tomto m st budou ít lidé z r zných zemí sv ta. V imn me si, e i Veles býval zobrazován se t emi hlavami, a stejn jméno mudrce, podávajícího vysv tlení k onomu vid ní, je oby ejnou náhra kou Velesova jména. Vzpome me si, e na Borovickém vr ku le el a do poloviny XIX. století Veles v kámen (viz lánek Velesova svatyn v Kremlu , Nauka i religija, .

10, 1997). Ale i samotný Mosk byl z Velesova rodu. To znamená, e Moskva byla zalo ena pod Velesovou patronací, tím se také vysv tluje skute nost, e se o ní zmi uje rovn Velesova kniha.

Podle této p edpov di byla Moskva zalo ena kní etem Moskem Sventojary em v roce 597 (a nikoli o est let pozd ji, tedy v roce 603). A to znamená, e v roce 1997 bylo Moskv 1400 let. 16 Slované opustili Stargorod pravd podobn v roce 789, kdy franský král Karel Veliký vtrhl na slovanská území. Stargrad byl velmi významným m stem v zemi Vagr

(nedaleko sou asného Lübecku), jeho p ístav byl v kontaktu s Hamburkem a Wolinem, ov em nalézal se v t sném sousedství n meckých zemí (které tehdy byly sou ástí Franské í e) a proto jej Slované opustili. Pak tedy Vagrové doputovali k jezeru Ilme , kde zalo ili m sto Novgorod na území Slovinc , kte í se tu usidlovali od IV. století. 17 Na desce III. 29 (Lut III., 5, 3) se íká, e Aldarich il dv st let p ed Askoldem, neboli v posledních ty iceti letech VII. století. 18 Tato pasá je p evzata z úlomku 27(6). Podle smyslu je toto ná s textem uvedeným na desce 111.29. 19 Alan m (kte í jsou toto ní s Ironci, Skythy, jen jsou p edky Osetinc ). 20 Mezi lidem mudi se vypráv ly legendy o tom jak Theoderich Veliký, který dobyl v VI. století Itálii, pobýval najejich území. 21 Zmínka o zatm ní. Tato událost se odehrála za as Bravlina II., neboli po odchodu ze Stargorodu a zalo ení Novgorodu v roce 790, a rovn n kolik let po skonu

t pána Suro ského (786). Podle sv dectví ití Ji ího Amastridského podnikli Rusi výpravu proti Byzanci na po átku vlády císa e Nikéfora (802 - 811). Je rovn známo, e v té dob utrp la Byzanc n kolik porá ek od Bulharska, v roce 811 byl císa Nikéforos zabit, a z jeho hlavy si nechal slovansko-bulharský chán Krum vyrobit pohár.

K jedinému zatm ní v tomto období, které pozorovali Bravlinovi bojovníci na Dn pru, do lo dne 30. listopadu roku 810 (jde o naprosto p esný astronomický výpo et). Odehrálo se to skute n v zim (tehdy rozkvetl v zim proutek ), jak tvrdí desky.

Jak ití t pána Sirotského , tak i ití Ji ího Amastridského byla poprvé uve ejn na koncem 19. století. Vytu it p edem tyto události v etn zimního zatm ní bylo nemo né. Záv r: tento text je dal ím d kazem sv d ícím o nesporné pravosti desek . 22 Bravlin tvrdí, e pochází z venedského, neboli západoslovanského kmene.

Kapitola III. P íchod Varjag

K est Rusi

V pr b hu IX. století se Byzanc neustále sna ila obrátit v echny Slovany na k es anskou víru a tak zajistit bezpe nost svých severních hranic. Bylo by ov em chybou domnívat se, e k es anství bylo pro Slovany n ím novým a neznámým, nová byla pouze jeho byzantská varianta. První nepo etné k es anské obce se za aly mezi Rusy v Podoní objevovat ji za apo tola Ond eje a Bartolom je v I. století na eho letopo tu. O Bartolom jovi je známo pouze tolik, e kázal v Bosporu, o kázáních apo tola Ond eje se toho ví mnohem více. Traduje se (viz nap . iz i trudy svjatogo apostola Andreja Pervozvannogo

/ ivot a dílo svatého apo tola Ond eje prvn povolaného/, Od sa 1894, dále pak Muravjovské vydání itija svjatych apostolov

/ ivoty svatých apo tol / z roku 1854),

91

e se apo tol Ond ej, ák Je í e Krista, vydal se svou misí do zemí, které idé do té doby neznali, na Severní Kavkaz, do zem

Alan (Roxolanie, co

je rusky Ruskola , kde ili Rusi-Kozáci a Alani), potom do zemí Abchaz a Adyg . V díle Zitina

se íká, e kázání apo tola Ond eje se setkalo s úsp chem u v ech národ t chto zemí, pouze jeden z tamních kmen (v tomto sv dectví se mu íká D ibuti ) toto kázání v bec neposlouchal. Proto

apo tol opustil jejich zemi s velmi zarmouceným srdcem. Podle jiné legendy, která se stala sou ástí letopisu Poves vremennych let , do el apo tol Ond ej a ke Kyjevskému vrchu, tam vzty il k í , a potom doputoval a do Novgorodu. Nicmén je známo, e ani Kyjev na Dn pru, ani Novgorod na Ilmeni v I. století na eho letopo tu je t neexistovaly. Podle Velesovy knihy a Bojanova hymnu p edch dce Kyjeva na Dn pru

Kyjev Ruskola ský (jinak se mu také íkalo Kyjar, i Car-grad, Sar-Grad) v té dob v Roxolani existoval, rozkládal se nicmén p i úpatí Elbrusu. A Novgorod, i Neapol Skythská, byla na Krymu. Tak e apo tol Ond ej mohl v té dob kázat pouze v t chto m stech. Na jeho kázání se nezapomn lo, tak e od t ch dob se ruská pravoslavná církev nazývá apo tolskou. Za aly se objevovat a rozr stat k es anské obce, jejich leny ji byla také kní ata donských Rus . Tak je nap íklad známo, e ve IV. století, podle arabské verze historika Agafangela, napsané v V. století n. 1., se mezi kní aty, která vítala svatého Ji ího (k titele Armén ), nalézal rovn císa Rus . Kdy ji k es anství dosáhlo v ímské í i kone ného vít zství a í ská metropole p esídlila do Konstantinopolu, p ijali don tí Rusové (Kozáci) ve IV. století k es anství konstantinopolského ecko-byzantského) ob adu. Zem rozkládající se podél eky Don pat ily k bosporskému episkopátu. Je

známo, e bosporský biskup, ek Kadmus, se v roce 325 zú astnil Nicejského koncilu a podepsal nicejský Symbol víry. V sou asnosti bylo na hranicích Bosporu a Skythské í e (v Ilurátu) nalezeno rovn n kolik eckých a skythských náhrobk z tehdej í doby s k es anskou symbolikou, které se nacházejí v pohanských nekropolích. Na pomníku kní ete Ant (Rus -Kozák a Adyg ) Buse, je na zadní ásti sochy vyobrazen rovnoramenný k í v té podob , jaká byla obvyklá u raných k es an . Na pomníku je mimo jiné nápis, na jeho konci je uvedeno datum (rok 5875 od stvo ení sv ta). Uvedený letopo et odpovídá ecko-byzantské tradici (jde o rok 368 n. 1.). Sv d í to o tom, e kní e Ant Bus znal byzantský k es anský letopo et.

ímský císa Justinián potla oval v roce 550 na

Tama ském poloostrov , dále na Donu a na Kavkaze (tedy v p íhrani ních územích ímských kolonií) projevy nespokojenosti s í ením byzantinského k es anství, které se vyzna ovalo naprostou netolerantností v i místním tradicím. Cílem t chto protest z ejm nebylo k es anství jako takové, vzhledem k tomu, e se jich ú astnili rovn místní apo tol tí k es ané; tyto nepokoje m ly ryze protibyzantskou povahu. V echny kavkazské národy, které uposlechly apo tolova kázání, p istoupily bu k tehdej í k es anské církvi, nebo k jejím pozd j ím formám. Lze v ak p edpokládat, e asto pod jménem k es an Alan , Kumán -Polovc vystupují rovn jejich sousedé Brodníci-Kozáci (cizinci si je pletli, nebo tyto národy vedly stejný zp sob ivota). Brodníci-Kozáci nikdy neodcházeli z t chto

míst a velmi dbali na své k es anské a védské tradice . Nicmén p evá ná ást slovanského sv ta nebyla v té dob stále je t obeznámena s k es anstvím a vid la v ímanech pouze jinov rce a nep átele na boji ti. Koncem roku 860 poslal konstantinopolský patriarcha Photius ke Slovan m a Chazar m misi v ele se solu skými bratry

Cyrilem (Konstantinem) a Metod jem, jejich úkolem bylo í it k es anství mezi pohany. Z Cyrilova ití

se dovídáme, e se v Chersonu setkal s jistým Rusínem, který m l altá a Evangelium psané v ru tin . V ití

se p ímo íká, e Cyril si slovanskou abecedu vyp j il od jistého Rusi e, k es ana z Chersonu. V bec tedy nebyl autorem slovanského písma, pouze pravd podobn doplnil slovanskou abecedu o n která ryze ecká písmena (théru, i ici, psí atd.), kterých bylo zapot ebí kv li zprost edkování eckých slov v liturgických textech. ádné z t chto písmen se v ak ji do dne ní doby nedochovalo, nebo pro n ji více nebylo pou ití, a tak abeceda nabyla soudobé podoby, která je toto ná se starodávnou velesovicí .

Teprve v pozd j ích dobách bylo p ijato dogma o tom, e prvními v rozv sty, kte í Slovan m p inesli k es anské knihy, byli Cyril a Metod j. Ov em jak samotné k es anství, tím spí e písmo bylo na Rusi známo dávno p ed jejich p íchodem. V rozv sti nejprve p sobili na Taurisu, potom od roku 863 na Morav . A ji v roce 863 byl pok t n velkomoravský kní e Rastislav. Na Rusi v t ch letech citeln zesílil byzantský vliv. Dokonce v samotném Kyjev z ejm do lo k p evratu a po Varjazích se k moci dostali ekové. Lze se domnívat, e k tomu do lo za spoluú asti ecky hovo ících k es an orientovaných na

Byzanc, proti nim stáli ru tí k es ané, p idr ující se tradice sahající k apo tolu Ond ejovi.

92

A do lo k tomu tehdy, kdy byla Rus rozdupána eky- ímany, kte í krá eli po mo ských b ezích

k Suro i

(Lut III., 6). Tehdy pravd podobn do lo

ze strany Byzance k odvetné výprav , jejím cílem bylo potrestat Rusi e za útok proti Konstantinopolu, k n mu do lo ne dlouho p edtím v roce 860. P ípravy na vále né ta ení trvaly ty i roky, aby pak bylo zahájeno v roce 864, kdy v Bulharsku a Podn p í nastal v d sledku sucha veliký hlad. Vypráví o tom Poves vremennych let a Velesova kniha (Lut III., 4): ...my jsme ... osi eli

a za ali trp t nouzi". Tehdy bylo nelítostné sucho , které zp sobilo neúrodu. Byzantinci okupovali Bulharsko. Za ali Bulharského kní ete a ve kerý jeho lid p esv d ovat (spí e silou zbraní ne slovem), e hlad byl seslán za h íchy manismu a pohanství. A potom byli v ichni Bulha i pok t ni na byzantský zp sob. Tehdy Byzantinci ( ekové a ímané) podle Velesovy knihy (Lut III., 6) p ipravili Kyjevskou Rus o Suro ský kraj, v Tarid se op t upevnilo byzantské k es anství. A tehdy byli taurid tí Rusové pok t ni byzantským patriarchou Photiem. O této události pí e patriarcha Photios v roce 866 ve své epi tole : Nejen onen národ (Bulha i) vym nil svou odv kou bezectnost za víru v Krista, ale i národ, asto mnohými zmi ovaný ba oslavovaný, vynikající nade v echny ostatní národy svou krvea ností, hovo ím o Rusech, kte í poko iv e okolní národy, zpychli a majíce o sob vysokého mín ní, pozvedli zbra proti ímskému impériu (v roce 860

pozn. A A.). Nyní sami vym nili sprostou pohanskou pov r ivost za istou a neposkvm nou k es anskou víru a chovají se v i nám uctiv a p átelsky, zatímco nedlouho p edtím nám znep íjem ovali ivot svými nájezdy . Photi v k est se z ejm dotkl pouze Suro ské Rusi (bývalého Skythského království). V té dob byli do Skythského království z Byzance posláni misioná i, kte í za ali mezi Rusy vykládat své u ení. Za aly se zde budovat k es anské chrámy v místech p vodních svatyní, v nich byli bohové Rus svr eni do prachu , podobn jako za Periklových dob (Rusové nevid li ádného rozdílu mezi eky k es any a eky pohany). Takto nám to p ibli uje Velesova kniha (Lut III., 6): A ekové nás cht jí pok tít, abychom zapomn li na své bohy a p ikloniii se tak k nim, aby z nás st íhali dan , podobn jako pastý i, obírající Skythské království". V Kyjev byla v té dob s nejv t í pravd podobností vyst ídána moc Varjag (Chakana Rus) probyzantským z ízením. Velesova kniha íká následujícímu kyjevskému kní eti Diros Helénský Gen v letopisech figuruje jako Dir). Nebyl to Norman (Varjag), Rurik v boja ín , jak o tom informují n které ruské

letopisy. Není vylou eno, e byl potomkem kní ete Kyje, jak to p edpokládal polský historik Jan Dlugosz (zem el v r. 1480), který se opíralo nám neznámé letopisy: Po smrti Kyje, eka a Choriva vládli Rus m po mnoho let jejich synové a synovci, následujícíje v p ímé linii, do té doby, ne následnictví p e lo na dva rodné bratry Askolda a Dira.

Tuto zprávu musíme pova ovat za velmi popletenou. Nicmén , pova ujeme-li informaci o tom, e byl Dir Kyjovým potomkem, za správnou, v tom p ípad mohlo jít pouze o Gótského Kyje: pouze v takovém p ípad mohl být Dir Helénský zárove jak Kyjovým potomkem, tak i p vodem

ek. Jinými slovy, Dir mohl pocházet z helenizovaných obyvatel Taurického ecka, nejspí e z Gótské í e, i dokonce z gótského m sta Doras. Dirovo celé jméno zní Diros Helénský, Velesova kniha uvádí dokonce podobu Dor (Doras), co je p esné zn ní jména onoho m sta. Domnívám se, e nemá cenu hledat podobná jména u Kelt i Ilyr , jak to iní soudobí historici, ti tenkrát ili p íli daleko od zmi ovaných míst, a navíc jejich kmeny ji byly oslabeny a vymíraly. A tento Dir se p ed rokem 864 dostavil do Kyjeva a porazil nás kv li na í nejednotnosti a bratrovra edným svár m

(II. 8; Lut III., 4). Domnívám se, e ho podporovali Byzantinci. Nicmén , kdy se Dir zmocnil vlády nad Kyjevem, neza al k tít obyvatele m sta z obavy, e by to vzbudilo nevoli lidu. Není také známo, zda v bec byl k es anem. Alespo obyvatelé Kyjeva mu dali p ednost p ed pok t ným Askoldem. Lze snadno spo ítat, e Dir vládl v Kyjev od 60. let 9. století a do roku 876 (poslední roky spolu s Askoldem). V roce 876 pok t ný Askold Dira zabil. Tohoto vládce znali také arab tí spisovatelé jeho sou asníci. Tak nap íklad Al-Masúdí psalo kní eti Dirovi následovn : První ze slovanských kní at je císa

Dir; vládne rozlehlým m st m a mnoha obydleným zemím. Muslim tí kupci p icházejí do hlavního m sta jeho státu se zbo ím nejr zn j ího druhu.

Podle Velesovy knihy (III. 29; Lut III., 5) do Kyjeva ve stejné dob p icházeli Askold a Rurik v ele normanské (varja ské) dru iny, která zaji ovala ochranu helénských kupc . V roce 870 byl Rurik po ádán, aby nastoupil na kní ecí tr n v Novgorodu. O této události se zmíníme podrobn ji, jeliko Rurik se stal zakladatelem rodu, z n j pocházeli ru tí monarchové a mnohé ruské lechtické rody. Zakladateli dynastie Rurikovi je v nován obrovský po et navzájem si odporujících bádání. Vylo il bych své vlastní hledisko ohledn této otázky. Je známo, e zastánci normanské teorie

93

pova ovali Rurika za norského i védského krále, a vyslovovali jména jako Eirikr Krvavá Sekyra a Rorik Dánský (Jütlandský, Frislandský) atd. Eirikr Krvavá Sekyra byl králem Norska v létech 930-934, podnikl výpravu proti Anglii, odkud byl vyhnán v roce 955, co znamená, e v ádném p ípad nemohlo osmdesát let d íve vládnout a zem ít v Novgorod . Rorika Jütlandského pova ovali za Rurika Novgorodského B. A. Rybakov a G. V. Verriadskij (poprvé s tímto ztoto n ním p i el Fridrich Kruse v roce 1836). Tento král z rodu Sköldung vládl zemím v Jutlandii, ve Frieslandu, pat il mu region Rustringen. Ú astnil se protidánských válek. Jeho lo stvo, sestávající z 350 lodí, p epadlo pob e í Anglie; a po tom v em, za své nep ístojné chování v i církvi, se na celém sv t proslavil jako v ed k es anství

(podle anglických kronik

jel Christianitatis ). Je nabíledni, e ani jako král, v jeho rukou je soust ed na veliká moc a který vládne rozlehlým územím, ani jako nep ítel k es an , se nemohl ivit ochranou helénských kupc na opa ném konci sv ta u erného mo e. Je evidentní, e tento král není Rurikem z Velesovy knihy. Kdo e pak vlastn byl? Jak vyplývá z text desek, spory o Rurikov p vodu za aly u za jeho ivota. Novgorod tí kn í jej nazývali Erikem,

p i em

zd rraz ovali, e je p vodem cizinec. Erik není Rusi !

t mito slovy se kn í obraceli k v ícím. Pov imn me si, e ani o Germanarechovi, ani o nikom jiném kn í tímto zp sobem nemluvili. To, e nebyli Rusi i, bylo evidentní i bez vysv tlování. Rurik pravd podobn usilovalo kní ecí stolec v Novgorodu a tvrdil, e je Rusi . A to nikoli oby ejný Rusi , nýbr p ímý potomek Slovena prvního novgorodského kní ete. M l pro to své d vody. Nikoli náhodou ve v ech spisech kroniky Poves vremennych let

je Rurik spolu se svými spole níky nazýván Varjagem-Rusem: ... oni se nazývají Varjagy-Rusy, jako se jiní nazývají védy, dal í Normany, jiní op t Góty...

Pro pak by pak tedy kn í byli proti Rurikovi zaujatí? Jaký m li d vod, aby tvrdili, e není Rusi , a to nikoli co se jeho krve tý e, nýbr proto, e poru uje zvyky

zabíjí kupce? Na základ Velesovy knihy lze usuzovat, e kn í v dy prosazovali staré sn movní z ízení, byli tedy proti neomezené moci kní ete, a proto proti n mu za ali bojovat. Mimochodem sn m není t eba chápat jako p e itek rodového z ízení. A nem lo by se v it letopis m, v nich se sn m popisuje jako jakési hlasité shromá d ní, které nez ídka vyústilo v krveprolití. Letopisci bývali zaujatí, plnili zpravidla objednávku kní at, kte í bojovali proti sn movní moci.

Neznamená to v ak, e vláda sn mu a kní ecí moc stály v dy proti sob . Sn m je slo itá instituce lidové moci, p ipomínající sou asnou konstitu ní monarchii. Kní ecí moc se v Novgorodu d dila, av ak byla omezena sn mem. Kní ata usilovala o upevn ní své moci, av ak bránil jim v tom sn m, p eká elo jim i nábo enství, které posv covalo tento druh vlády. Práv z tohoto d vodu pozd ji p ijali k es anskou víru a za ali lid o i ovat od védského nábo enství s jeho ideály o vlád sn mu. Christianizace Rusi bylo zapot ebí k ustavení absolutní monarchie. Kn í, vedoucí zápas proti Rurikovi, jej p edstavovali jako cizího dobyvatele a nezákonného d dice. Navíc samotný Rurik k tomu je t p ispíval: hovo il rusky z ejm jen s velikými obtí emi, a za man elku si vzal Jefandu z norského královského rodu. Moci dosáhl za p isp ní norské dru iny Moudrého Olega (v ságách figuruje jako Odd)

v bratra Jefandy. Ov em i celá jeho varja ská dru ina, která se skládala nejen z Bodri , ale i z Nor , se jen nepatrn li ila od norských a védských varja ských dru in. A p eci Rurik nebyl Norman. Byl skute n zákonitým následníkem novgorodského kní ete Gostorriysla, a jeho prost ednictvím i potomkem praotce Slavena. Podle letopisu, psaného novgorodským biskupem Jáchymem, se události odvíjely následujícím zp sobem. Gostomyslovi, který se ocitl bez následníka, nebo ten padl v boji proti Varjag m, se zdál nedlouho p ed smrtí sen. Zdálo se mu, e z l na jeho prost ední dcery Umily

vyrostl p enádherný strom. Mudrci mu sen vylo ili takto:

jeho následníci vzejdou z jejího l na, a zem bude obda ena kní aty z jeho rodu . Tento sen byl p esným opakováním snu skythského vládce Astyaga, jeho dce i se narodil budoucí podmanitel P ední Asie císa Kýros (6. stol. p . n. 1.). Tato shoda potvrzuje domn nku, e ve Starém Novgorod znali docela dob e skythské a persko-médské d jiny Praslovan a Per an . Zdalipak nedostal Gostomysl v vnuk své jméno Erik (Rurik) na po est Kýrose, nebo toto jméno je jméno Kýr tené pozpátku. Dodal bych, e v Persii psali zprava doleva, nicmén perská jména mohla být ve Starém Novgorodu p e tena i naopak. Rurik je tudí synem Umily a vnukem Gostomysla, tedy Slaven v potomek. Je nejbli ím p íbuzným, který by m l být pokra ovatelem na kní ecím stolci. Krom Jáchymova letopisu existuji i jiná sv dectví. Podle meklenburské legendy uvedené v knize X. Marmiera Les lettres sur le nord (Brusel, 1840) je Rurik syn Godoslava (Godlava), kní ete Bodri , co byl slovanský kmen, který obýval pob e í Baltického mo e. Tato legenda byla zaznamenána dosti pozd , ale

94

z ejm pochází z dávných dob. Na tuto pov st poprvé upozornil J. P. Miroljubov, kdy je t il v Bruselu. Podle této legendy dal Gostomysl svou dceru Umilu za man elku Godoslavovi, kní eti m sta Rarog (budoucí Neusterlitz poblí Meklenburku), a ta mu porodila Rurika (Rorika). Zmín ného Godlava zabil Gottfried Dánský a proto byl Rurik nucen opustit svou vlast. Dlouho se trmácel cizími zem mi, pak stanul v ele varja ské dru iny. Rurik je varjag, nicmén varja ství

je druh innosti, a nikoli etnický název. Neboli Rurik není Norman, nýbr Bodri (Slovan, varjag-Rus). Mimochodem, rovn jeho jméno pochází od jména posvátného ptáka západních Slovan Obodrit

sokola Raroga, inkarnace Ohn boha Semargla. A narodil se ve m st Raroze, které N mci p ejmenovali na Neusterlitz. Nicmén jeho spolubojovníci varjagové, mezi nimi byli rovn Skandinávci (ve varja ských dru inách se scházeli bojovníci nejr zn j ích národností), mu mohli íkat také Erik. St ídání dynastie v té dob je t nevedlo k p etnutí rodové linie, proto e Rurik je p eci jen Gostomysl v vnuk, by nikoli po me i. Tento královský rod, který podle starých legend existoval kolem t í tisíc let a podle letopisných údaj od 6.-7. století na eho letopo tu, zanikl teprve v 17. století za tzv. bou livé doby, kdy byla dynastie Rurikovi vyst ídána dynastií Romanovc . Podle ruských letopis p i el Rurik do

Novgorodských zemí s bratry Sineusem a Truvorem. Mimochodem, rovn meklenburské obodritské pov sti hovo í o pozvání t í bratr na Rus. Jméno prvního z brat í je slovanské (sine-us modrovous), druhého pak skandinávské: takové jméno nalezneme v knihách Saksona Grammatika, a jeho skandinávský význam zní d v ryhodný . Na tom není nic zvlá tního, e Obodrité pou ívali i skandinávská jména (my také v sou asné dob dáváme svým d tem neslovanská jména). Není ádný d vod hledat v t chto jménech zkomolený

tvar norského slova vlastní rod

a vlastní dru ina , s nim /s ní

(a nikoli s bratry) údajn Rurik p i el. S touto verzí p i el zcela evidentn s ironickým úmyslem jeden ze zakladatel normanismu

G. Bayer, a tento názor dodnes s obdivuhodnou vytrvalostí opakují ru tí historici. Brzy po p íchodu do Novgorodských zemí Sineus a Truvor zem eli. Z stal tak vládnout pouze Rurik. Podle Velesovy knihy Askold podnikl vále nou výpravu proti Kyjevu pravd podobn z Novgorodu, ve kterém se Rurik objevil v roce 870. Podle ruských letopis Rurik z stal v Novgorodu, zatímco do Kyjeva ode li Rurikovi Boja i Askold a Dir (Údaje letopis jsou v tomto p ípad mén hodnov rné, Dir u v Kyjev byl).

A tehdy si Askold umanul, e nám bude vládnout . Nejpravd podobn j í bude p edpoklad, e se Askold s Rurikem o moc nad Rusí pod lili, a

Askoldovi tak p ipadl Kyjev, Rurikovi Novgorod. Obyvatelé Kyjeva se nejprve necht li Askoldovi podrobit, nebo m li u sebe Dira , av ak Dir jim ekl, aby se s tím smí ili. A tak po n jaký as vládli

Dir a Askold spole n ( Tak tomu bylo na za átku"). V roce 872 se Askold vydal na vále nou výpravu proti Bulhar m, a tehdy byl podle Nikonovského letopisu zabit Bulhary Askold v syn . Toto sv dectví mimo jiné dokládá, e v roce 872 bylo Askoldovi alespo ty icet let. Ve stejném roce (podle Nikonovského letopisu ) zabil Rurik v Novgorodu Vadima Chrabrého, a také mnohé jiné zdej í obyvatele a své rádce. Velesova kniha obsahuje výzvu ke svr ení Rurika, která pochází práv z tehdej í doby. Tehdy prchla podle v eho ást novgorodských kn í p ed násilnostmi, které Rurik páchal, do Kyjeva, nebo poslední texty obsahují pouze popis Askoldova a Dirova panování v Kyjev : onoho léta (874) prchlo P ed Rurikem z Novgorodu do Kyjeva mnoho novgorodských mu . V roce 873 Askold a Dir bojovali proti obyvatel m Polocku a podle poznámky letopisce tam napáchali mnoho zla . Ji v následujícím roce (874) se Askold vydal na Ca ihrad. (K tomu bych poznamenal, e se tak ka v dy uvádí chybné datum

rok 866. K rozdílu osmi let v dataci do lo v d sledku odli ných letopo t od Stvo ení sv ta , existuje byzantské datum 5508 p ed n. l. a bulharské 5500 p . n. 1.) Podle letopis se Askold vydal na Ca ihrad spole n s Direm, nicmén ve Velesov knize se hovo í pouze o Askoldovi Ge mo né, e pouze jednal jménem Dira Helénského). Askold posadil své vojáky do lun a ode el drancovat do jiných míst . Dále je tam e eno, e se vydal proti

ek m, aby poní il jejich m sta a p inesl ob ti boh m v jejich zemích . Podle dochovaných zpráv byla tato výprava mimo ádn neúsp ná. Bou e rozmetala lod varjag a Rus do v ech stran. Tato bou e byla p ipisována zázraku, k n mu do lo tehdy, kdy patriarcha Ca ihradu pono il do mo e okraj ízy Bohorodi ky. Kdy se Askold a Dir vrátili od Ca ihradu v malé dru in , rozlehl se Kyjevem

veliký plá

(podle Nikonovského letopisu). Ale ji v roce 875 bojovali Askold a Dir proti Pe en g m na Volze. Vidíme z toho, e vojenské výpravy Askolda a Dira zachvátily tém celou východní Evropu, podnikali svá ta ení od Novgorodu, Polocka, Bulharska a k Volze a Ca ihradu . Nicmén není vylou eno, e Dirovo jméno p i azovali k Askoldovu jménu a letopisci, tím

95

spí e, e vedle jmen t chto vládc jsou asto slovesa v jednotném ísle. Zázrak s ízou Bohorodi ky nez stal pro Askolda bez následk , nebo za al pomý let na to, e se nechá pok tít. Vtom (kolem roku 875) pozval byzantský císa Basileios I. Makedonský Rusy k rozhovor m. B hem tohoto setkání Basileios rozdával t d e zlato, st íbro a hedvábné od vy. A tehdy byla uzav ena mírová smlouva a Rusy v ele s Askoldem se poda ilo p esv d it, aby p estoupili na k es anství. Bylo jim ukázáno Evangelium, které neho elo v ohni (podle mého byla tato kniha impregnována ohnivzdornou látkou). Askold, spat iv zázrak , se nechal pok tít. Vzhledem k tomu, e se pak Askold v hrob nalézal v chrámu svatého Nikoly, p edpokládám, e byl pok t n na Nikolaje. Kdy se Askold po p ijetí k tu vrátil zpátky do Kyjeva, zabil podle slov Velesovy knihy (III. 29, II. 6e) Dira a sám zaujal jeho místo . Askold p emohl na eho kní ete násilím a zvít zil nad ním. Po Dirovi se Askold u nás usadil jako nezvaný kní e. A za al nám vládnout, i stal se ná elníkem samotného Ohn boha, který st e í krby. A On odvrátil od nás svou tvá , proto e jsme m li kní ete pok t ného eky . Askold, temný vojín , pou ený eky, za al tvrdit, e jsou Rosové barba i. Rusi se mu zpo átku vysmívali. Na to uspo ádal pogrom na svatyn , vyhnal z Kyjeva kn ze, za al k tít kyjevský lid násilím. A tak se stalo, e Askold pok til Rus (byl to ji v po adí druhý k est po prvním Fotiov k tu). A touto událostí kon í Velesova kniha. Její poslední slova zn jí takto: Na i praotcové krá ejí po vyprahlé zemi... A tak nám nepat í tento kraj ani na e zem . Dnes byla Rus pok t na .

1 Má se tu na mysli Karpatský odchod v 6. století p ed n. l. V té dob , tedy v 7.-8. století n. l., neboli tisíc t i sta let od Karpatského odchodu, bojoval jak Chrabr, tak i Bravlin I. (Lut III., 5:5). Nicmén ek m se nejspí poda ilo vybojovat Tauridu zp t. 2 O velikém hladu roku 864 se zmi ují rovn ru tí letopisci. 3 Aldorik il v posledních 40. létech 7. století n. l. 4 Následovalo vypráv ní o válkách s Traianem, které jsem p e adil do Druhé ásti (Trojan IV., 5). 5 Máti Sva dává ohe prap edk m a ohni tím na p íkaz Vy n . Viz Trojan IV., 1., dále pak Rod II., 4:3, Bus II., 3:2. 6 Jedná se Askoldovo pok t ní Rusi. ást Rus

p ijala k est od patriarchy Photia na území, která byla dobyta Byzancí, ji v roce 866. Podruhé Rus pok til Askold v roce 876. Pozd ji je t pohanství (ve varja ské modifikaci a z ejm ji bez psané podoby) na Rusi obnovoval jednak Oleg Moudrý a po n m i Svjatoslav. K t etímu k tu do lo ji za kní ete Vladimíra v roce 988.

STUDNICE

Jméno Studnice (Krynica) dostala tato ást na památku védské knihy tého jména ze sbírky starých rukopis A. I. Sulakadzeva. Krynica znamená doslova posvátný pramen .Viz Triglav 2.

Pou ité zkratky

TSD

B. . To o c o ap e opycc o o a. Sv. I.-IV. Moskva, 1955.

SDJ

. . Cpe e c . C o ap pe epycc o o a. 3 svaz.

Moskva, 1989 SDrJ

C o ap pe epycc o o a. 10 svaz.

Moskva, 1989. SRNG

C o ap pycc apo o opo

Moskva Leningrad, 1965-1991... SRJ

C o ap pycc o o a XI-XVII .

Moskva 1980- ... SSRLJ

C o ap co pe e o o pyccko o epap o o a. Moskva Leningrad, 1964.

SF

ac ep. o o ec

c o ap pyccko o a. 4 svaz.

Moskva, 1987. JS

poc a c o ac o c o ap

Jaroslavl, 1961. SUM

C o y pai c o o

Kyjev, 1970. URS pa o-pycc c o ap Kyjev, 1986. RNG

a e epo . Pe a apc e . Sofie, 1977.

Dal í

BH

Bojan v hymnus . BP Nápis na Bojanovu pomníku. NiR

«Hay a pe ». Arch. Mir. Archiv J. P. Miroljubova. Rus. mif.

. . M po o . Pycc a

M o o . Ve svazku «Ca pa oe Pyc » Moskva, 1996. Lja .

Archiv Lja evského-Butova.

96

Doslov k eskému vydání Velesovy knihy

Tajemství dávných d jin ech

Po átky slovanských d jin byly a doposud pova ovány za velmi mlhavé. Nicmén nyní, kdy byl objeven nejstar í slovanský letopis

Velesova kniha, který byl zapsán volchvem Jagajlou Ganem v IX. století n. l. na b ezových deskách, se ji situace podstatným zp sobem zm nila. Byl poodhalen závoj, skrývající prapo átky d jin v ech slovanských národ , v etn ech . Ji samotné jméno a p vod mudrce Jagajla Gana, tv rce desek, nás zavádí do západoslovanských zemí. Podle Velesovy knihy pochází jeho rod z obodritského m sta Stargorodu (nyn j ího Oldenburgu na území N mecka), odkud jeho kmen asem p esídlil do Novgorodu na Ilmeni. Do lo k

tomu v IX. století po válce s franským králem Karlem Velikým. V jeho jazyce se zachovaly mnohé rysy polského a eského jazyka, co byl d vod, pro jej n kte í badatelé pova ovali za pra-Poláka". Jeho rod byl sp ízn n s rodem budoucích polských a eských král

Jagellonc .

Vzdálení p edci ech a západních Slovan

Kterou dobu je tedy mo né pova ovat za po átek eských d jin? Podle Velesovy knihy sahá historie eského národa, s jako jiných slovanských národ ,

a do as na ich dávných prap edk , slune ních kmen , které ode ly z dálného severu pod vedením v dce a boha Slunce Jara, kterému se také íkalo Or nebo první Árij. Podle uvedené rodové legendy m l tento první prarodi v ech Slovanských rod syny, kte í se postavili do ela st hujících se slovanských národ . Tato kní ata

praotcové východních, západních a ji ních Slovan , m la p íslu ná jména

Kyj, ek (nebo ech) a Gorovato ( i Chorvat). Praotec ech se stal hlavou rodu, z n j pocházejí západní Slované, p edev ím tedy e i. Tuto starobylou rodovou legendu zapsal mudrc Jagajlo Gan v IX. století, a je nepochybné, e se pak v nejr zn j ích podobách í ila dále. S odstupem t í staletí se dostala do známého eského letopisu Kronika ech (Chronica Boemorum) letopisce Kosmase, jinak Kosmovy Kroniky, potom ve XIV. století do Dalimilovy kroniky. Auto i t chto dvou kronik se neopírali pouze o ústní podání legendy, nýbr m li k dispozici také letopisy podobné Velesov knize. Za pov imnutí stojí skute nost, e Kosmas ve své

kronice nazývá praotce ech jménem Bohemus, od jeho jména pak také vze lo staré jméno

eských zemí Bohemie. A teprve a v Dalimilov kronice je tento p edek ztoto n n s praotcem

echem. Na tuto nesrovnalost se poukazuje ji velmi dávno, a teprve Velesova kniha nyní nabízí klí k vy e ení této otázky. P i studiu legend o prarodi ích je nutno mít v dy na z eteli, e se v nich spojují dohromady legendy o mnoha praotcích a v dcích jednotlivých národ . Jinými slovy, jedná se tu v dy o epickou situaci, která se nejenom v pr b hu v k , ale i tisíciletí nejednou opakovala. Jméno prvního praotce echa (nebo eka) nás zavádí do as prap vodního odchodu slovanských árijských rod ze staré pravlasti na dálném severu. Velesova kniha ur uje tuto dobu, dobu rodovi , jako po átek otá ení Svarogova kola . Jinými slovy, události této legendy se odehrávaly dvanáct zví etníkových ér p ed sou asným v kem Ryb. Velesova kniha, vycházejíc z astrologických výpo t , hovo í o tom, e k tomuto p vodnímu odchodu kmen boha Slunce, neboli slune ních kmen , do lo p ed dv ma tmami

(dv ma temny), neboli p ed 20 tisíci lety, kdy nastala doba velikých zim . K odchodu potom do lo je t

jednou, a to v 7. tisíciletí p . n. l., kdy ji rody vedl vnuk Slunce, první Árij jménem Jar. V t chto legendách se pravd podobn hovo í o dob ledové. Jméno tohoto praotce potom p e lo ve jméno dynastické; ná elníci st hujících se slovanských rod si je nes etn krát p idávali ke svým jmén m, která dostávali p i narození. Tak nap íklad jméno dávného praotce v ech indoárijských národ Árije si p ibral p i novém p esídlení ze stepí jihouralského Sedmi í í otec Osede , který je znám jednak z Velesovy knihy, a krom toho o n m nalezneme zmínku rovn v Bulharské Véd Slovan , kde se mu íká král Sada. K tomuto st hování docházelo podle chronologie Velesovy knihy ji v 1. a 2. tisíciletí p . n. 1., p i em slovanské rody se v té dob usídlovaly na obrovských územích Eurasie, od Uralu a ke Karpatským horám. Práv tehdy se na území poblí Karpat objevili první Slované, mezi nimi rovn p edci ech . Velesova kniha íká v em t mto p ikarpatským

Slovan m jménem Karpeni : Tisíc p t set let p ed Direm p i li na i prad dové ke Karpatské ho e, i usadili se tam a ili poklidným ivotem, proto e v ele rod stáli otcové rodi , a sta e inou rodu byl eko z rodu Árj ...

(Rod 1., 4:1). Tu jsme se za ali rozpomínat na Karpatské hory. V té dob se ná rod jmenoval Karpeni. Ti, kte í se usídlili v lesích, nosili jméno Drevi i, na polích jsme se jmenovali Polané.

(Trojan Prov: 4). Neodpustím si na tomto míst poznámku, e a do této doby byli Karpové pova ováni za Kelty,

97

av ak Velesova kniha tímto jménem jednozna n pojmenovává karpatské Slovany v dobách, kdy je t Slované byli jednotni. Velesov knize jsou známi rovn karpat tí Keltové (rod kel i ), kte í se spolu se Slovany ú astnili spole ných vále ných výprav proti ek m a íman m, a dále Ilyr m, kte í jsou zde v ak pova ováni za p íbuzné Slovan . P i lí ení ivota karpatských Slovan na p elomu na eho letopo tu se Velesova kniha zmi uje o p ti slovanských kmenech, které p i ly do Karpat a v jejich ele tehdy stálo p t kní at: A tak jsme po on ch bitvách dorazili ke Karpatským horám, a tam jsme nad sebou ustavili p t kní at, a za ali budovat ohni anská m sta a vesnice...

Nejspí se tu hovo í o eských kmenech, a to jak o vlastních

e ích, tak o Sedli anech, Lu anech, De anech, P ovanech, Slezanech, Lemúzích, Doudlebech a dal ích. Jako ná elník v ech t chto Slovan je tu ve Velesov knize uvád n ek, kterého si na sn mu zvolili sta e inové a ná elníci v ech rod . Nicmén jméno ek ( ech) je svaté jméno, bral si je kní e, který se stával ná elníkem v ech západoslovanských rod , a to nejenom eských, nýbr i polských a venedo-obodritských, dále srbochorvatských, ale i mnoha dal ích. Kní e, který p ijal toto jméno, jakoby opakoval na zemi ivotní pou dávného praotce tohoto jména,

Da bogova vnuka. Av ak S ek, který p ivedl slovanské rody z Ariany ke Karpat m, m l p edtím, ne stanul v ele v ech slovanských rod , je t i jiné jméno. Jak jsme se o tom ji zmínili vý e, Kosmova Kronika nazývá tohoto praotce, který se zastavil v eských zemích u hory íp, jménem Bohemus.

Av ak zde jde pravd podobn o polatin t nou formu v dcova jména. Velesova kniha uvádí stejné jméno v podob Bo , a rovn Bus, co je zárove i dynastické jméno. Praslovanská a árijská kní ata tohoto jména jsou známa rovn ze st edoasijského Sedmi í í (ze IV. století p . n. 1.) a ze Severního Kavkazu (ze IV. st. n. 1.). Od tohoto jména pochází nap íklad jméno eky Bug, a rovn (podle kroniká e Kosmy) starý název eských zemí Bohemia. P edpokládá se také, e starý název Bratislavy

Pi o

nepochází od jména ímského vojev dce Pisona, nýbr také od tohoto prvního kní ete jménem Bo , nebo mo ná jeho syna Bo ana. Je znám také Bus v syn Bojan, který il ve IV. století a skládal své hymny o t chto místech, av ak o tom budeme hovo it je t ní e.

Byli sta í obyvatelé Bohemie Kelti nebo Slované?

V sou asné dob se sv dectví kroniká e Kosmy

bere do úvahy jen z ídkakdy, a staré jméno ech Bohemie se neodvozuje od jména praotce ech , nýbr ast ji od kmene Bój , které sou asní historikové pova ují za Kelty. Je tomu tak skute n ? Keltové opravdu obývali rozlehlá území St ední Evropy, mimo jiné i Karpaty a Podunají, a v 1. tisíciletí p ed na im letopo tem byli usídleni na ji ních svazích Karpat, neboli na území dne ního Slovenska. Jedná se o kmeny Kotin , co jsou nesporní Kelti. Za keltské d dictví je v sou asnosti pova ována kultura dunajských mohyl. K slovanským kulturám pat ila kultura popelnicových polí, nebo lu ická, která dominovala ásti dne ních polských a eských území v 1. tisíciletí p . n. l. Laténská a hal tatská kultura, které se od p edcházejících v mnoha sm rech li í, pat í pra eskému rodu Bój , kte í jsou v sou asnosti pova ováni za Kelty. Av ak d vody pro to jsou velmi nepr kazné, nebo archeologie nám nedává zcela jednozna nou odpov ohledn etnického za azení té i oné kultury, nýbr poskytuje pouze celkový obraz o roz í ení toto ných archeologických nález . A tak nap . Karpeni, jak jsme ji uvedli, kte í byli doposud pova ováni za Kelty, se ve skute nosti ukázali býti Slovany (podle údaj desek Velesovy knihy). Toté lze íci i o kmeni Bój . Samotné jméno tohoto rodu lze vykládat na základ slovanských jazyk jako bojovník . Dal í jméno tohoto kmene je známo v latinské transkripci jako Galati . Tento rod Bój ode el z Karpat do Malé Asie a zalo il tam Galatii, p i em tyto Galaty pova ují n kte í u enci za Kelty, jiní za Tráky. Nicmén ve Velesov knize a dal í staré slovanské památce Bojanov hymnu (pocházejícího ze IV. století n. 1.) je toto jméno vykládáno jako karpatská « o »nebo « o » a íká se tam o tomto kmeni toto: « o po a po o pyco » ( gola

je sp ízn na s ruskými rody). Tento kmen je znám jak pod jménem golad' , tak i pod jménem Gój nejen v Karpatech, nýbr i na Ukrajin (ukr. bojki ), dále v zemích starobylého Pruska, a

potom také na Rusi. Ve st edov ku se objevují jeho p íslu níci rovn nedaleko Moskvy u m sta Mo ajsk.

Ko enoren tohoto slova je velmi starý, je docela mo né, e sahá a k Etrusk m i Pelag m, kte í jsou mnohými badateli pova ováni za Praslovany. A pro tuto teorii se v sou asné dob objevují stále nové a nové d kazy (a koli tento problém není je t stále definitivn vy e en). Za dávných as Bójové obývali území od Karpat a po severní Itálii, neboli práv zem Etrusk . Je známo, e ve IV. století p . n. l. p e li tito Bójové p es Alpy a vpadli do Itálie, kde do li a k ímu. Hlavním m stem Bój bylo podle latinských pramen m sto Budoris (koncovka -is

byla

98

jednozna n p idána Latiny). Toto m sto se rozkládalo u dne ní vesnice Stradonice u Berouna. A v tomto míst se nevyhneme poznámce o tom, e Velesova kniha nazývá Buse (Bo e), praotce a prvního v dce Budorem ( i Budyrem). Toto jméno znamená probuzený , buditel . A není ádný d vod pova ovat je za keltské, nehled na jeho prom nlivý osud a v mnoha ohledech tragickou dávnou historii.

Rané d jiny Bohemie

eských zemí

Území Bohemie, které pro ilo sv j rozkv t za dob prvních vále ných výprav na ím, bylo od II. století p ed n. l. nuceno samo odolávat vpád m nep átel. A tak ji ve II. století p . n. l. vtrhl na území Bohemie germánský kmen Kimmeri , pozd ji v 60. létech I. století p . n. l. pusto il zem Bój stra livým zp sobem národ Gét , tak e tomuto území se po dlouhý as ne íkalo jinak ne bójská pou .

Mimochodem tato válka mezi Géty a Bóji rovn sv d í v neprosp ch verze o keltském p vodu Bój . Kdyby byli jedni eltové v této zemi vyst ídáni jinými, pak by ímané Bohemii ne íkali Bójská pou , st í by v takovém p ípad rozli ovali jedny Kelty od druhých. Zdrcující porá ku Bój dovr ily germánské kmeny Markoman a Kvád , v jejich ele stál král Marobud, který v míst bójského hlavního m sta Budorosu zalo il m sto, které nazval svým jménem Marobudum. Zajímavá je v tomto p ípad posloupnost v názvu hlavního m sta, a rovn to, e mara

ve slovanských zemích znamená smrt, a tak nabývá jméno m sta symbolického významu. Pozd ji, v roce 21 p ed n. l. dobyli markomanské území Rímané, a pod jejich nadvládou z stávalo po 200 let. Nemyslím si, e by b hem t chto historických zm n bylo p vodní slovanské osídlení z tohoto území zcela vytla eno. ást obyvatelstva se z ejm stáhla za Karpaty, jiní v ak zde z stali a ili i nadále pod svými dobyvateli. A nebyl práv toto d vod, pro potom první eská kní ata z rodu P emyslovc vze la z prostých

orá , jeliko v té dob se z p íslu ník starých kní ecích rod stali orá i, av ak sta e inové rod si p ece jen uchovávali v pam ti jejich výjime né postavení a p vod. Následující události, o nich p iná í sv dectví Velesova kniha, se vztahují ke druhé polovin II. století n. l. V období let 160-180 n. l. vzplanula tak zvaná markomanská válka, kdy barba i, jimi se rozumí kmeny Vened (mezi nimi byli rovn p edkové ech ) a germánských Markoman , zaúto ili proti ímu. Za vlády císa Marca Aurelia a Commoda podnikli n kolikrát vpád na území

ímské í e, bo ili opevn ní na Dunaji. A teprve v roce 180, neboli po dvacetiletém období válek, se poda ilo císa i Commodovi obnovit p edvále né hranice í e. Ve stejné dob za aly na území Bohemie a do Karpat znovu pronikat kmeny Slovan , mezi nimi byli p edev ím p edkové Slovák , kte í se v té dob poprvé objevili v Karpatech, ov em rovn i ada eských kmen . Za ali vyt s ovat ímany,

Germánce a rovn

zbytky Kelt Kotin a Ilyr . lo pravd podobn práv o ty eské kmeny, které se vracely do zem svých p edk , aby pomohly svým p íbuzným, ale byly tu i jiné slovansko-venedské rody z první vlny velkého st hování národ .

Nová vlna p esídlení Slovan do Bohemie

P enesme se na za átek na eho letopo tu. Velesova kniha tvrdí, e v té dob jeden ze slovanských kmen opustil svou pravlast. Hovo í se o Slovenech, co jsou v tomto p ípad z ejm p edkové Slovák . Velesova kniha íká, e je vytla ili z jejich p vodní vlasti pohani Jágové a rybojedi-kostobocí sto let p ed Hermanarikem, neboli ve II. nebo ve III. století n. 1.

A tak pohané ode li na p ldenní stranu a zanechali nás samotné... (a tehdy) nás p epadlo plém kostobokých. Pohani a kostobocá se sve ep

bili a prchali velice rozlícení, aby kradli na e býky. A tak ten zápas trval dv st let. A na i p edkové se vydali k Lech m a tam se usadili sto let p ed Hermanarikovými Góty ...

(Trojan IV., 5). Jágové i jazygové (pohani), to jsou Kavkazané, kte í ili v

Tmutarakani (Tama ) poblí ecké kolonie Danais(jak podle Velesovy knihy, tak podle Ptolemaia). V p ípad rybojed -kostobokých jde nejspí e o íránské kmeny Sak Massaget (massya

avest. ryba), o nich se zmi uje Herodotos. Tito rybojedi ili p vodn ve St ední Asii a potom se p esídlili do ernomo í. Plinius se v I. století n. 1. domníval, e

ko ovali poblí Srb u Donu (Plin. H., . I. VI., s. 7). Av ak ji Ptolemaios Alexandrijský (175-182), který jim íkal Koestoboci, je umístil do Dácie k Dunaji poblí Vened (Ptolem. 1., III., s. 81). Takté jsou známa jména slovansko-venedské kn ny Ryndy a jejího syna Boje (z rodu Bój ?), a rovn vládce Rus Klinera, kte í v té dob bojovali proti Dán m (podle Saxe Grammatica), a potom nejspí s kostobokými (Dión Cocceianus z Pr sy). Dión Cocceianus z Pr sy na konci II. století n. 1. vypráv l o Markomanské válce v Dacii mezi vandalskými Astingy (neboli Venedy) a kostobokými: vandal tí Astingové v dob Markomanské války, poté co se rozhodli usadit v

99

Dácii, zaúto ili proti kostobokým a vyhubili je

(Dion. Cass. I, LXX, s. 12). O dal ím osudu kostobokých Velesova kniha sd luje, e rybojedi-kostobocí byli pohlceni Ilyry a potom byli Ilyrové pohlceni zase námi, neboli Slovany. Do sousedství kostobokých Velesova kniha umis uje Doudleby a Venedy (tyto Doudleby nalézáme i mezi eskými kmeny). Mimo jiné se tam íká, e kostobocí vym eli sami, nebo p estali

pracovat a stali se neplodnými, a není tam ani slovo o válce mezi Venedy a kostobokými (je mo né, e Dion, e ený Zlatoústý, nem l správné informace). Vandal tí Astingové (Venedi) obsadili vylidn ná území kostobokých ji tak ka bez boje.

A tak vidíme, e jeden z kmen slovanských Vened byl ze stepí Severního ernomo í, nejspí od Skytské Neapole (Novgorodu), po válce s rody kostobokých vytla en. Tito Venedi tak ode li k Dunaji. Byli to podle v eho Sloveni (Slováci), kte í ili do II. století na eho letopo tu na Krymu.

Vlastn i jméno m sta Neapol

Novgorod

je pro Sloveny velmi b né. Víme, e za Mitridatových as (I. století p . n. 1.) vládl v tomto m st na Krymu skytský král Skilur, a práv takto musí znít z eckých úst jméno slovenského kní ete Slovena (srovnejme se slovem Sklavini, jak Slovan m íkali ekové). Po odchodu z Krymu se Sloveni - Slováci usadili p i Dunaji a v Karpatech, kde byli nuceni bojovat s Góty. A ti (Gótove) proti nám pojali zá t; a tu do lo k velikému boji, a Gótové byli vytla eni a zahnáni k Donci a Donu.

(Bus II., 2:1) A germánsko-skandinávské ságy vypráv jí o tom, e v té dob gótský král Kniv Gemu se také íkalo Ovid, Humul, Hungul), syn Ostrogóta (Nidala) porazil Sedmihradsko, kde stálo m sto Novae (doba vlády Kniva 251-283 n. l.). Nejspí se tu mají na mysli události související s dobytím Krymu a sloveno-skytského m sta Neapol Skytský Góty, kte í potom do li rovn k Tanaisu na Donu.

asy Buse B lojara a Bojana

A tak nastalo IV. století, které nazýváme zlatým v kem slovanských d jin. Je to doba Buse, Slovena, Bojana a zárove as válek proti gótskému králi Hermanarikovi. Na po átku IV. století byla slovanská území

rozd lena do n kolika zemí: Roxola , Borusii, Ostrogócii, Slovenii, Voly a Venedii. eské zem neboli Bohemie byly tehdy sou ástí Borusie, která zahrnovala území od dolního toku Dn pru a po Dunaj; v jejích zemích ili Borusové, suro ci-tiverci, kte í uprchli z Taurského poloostrova, Karpeni a rovn zbytky Kelt a Trák . Ve stejném století podléhala ást Borusie

Ostrogót m a Visigót m. Slovenie neboli zem Slovák se rozkládala na severních úbo ích Karpat, hlavním m stem byl Novgorod (podle Jordana Novietun). O n co severn ji le ela zem Doudleb se svou metropolí ve Volyni. První p lka IV. století se odvíjela ve znamení míru a v eobecného rozvoje slovanských zemí. Archeologové v tomto období zaznamenávají rozkv t er achovské kultury . Slované se tehdy

mnohému nau ili, rozvíjela se literatura (ví se o existenci písní p vce Bojana, který to byl synem Buse B lojara, a Zlatogora, které se práv v té dob zaznamenávaly). Ve stejném období byl vytvo en kalendá , vystav na nová m sta, chrámy. Podle archeologických údaj se v zem d lství za al pou ívat zdokonalený pluh, vylep ilo se hrn í ské emeslo a tavení eleza, objevilo se ji v t í

mno ství p epychových p edm t , pocházejících ze sousedních stát , a to jak z východu tak i ze západu.

Od poloviny IV. století se za aly pro Roxola a Slovenii dramaticky vyvíjet vztahy s Góty. Zachování míru nezachránilo ani uzav ení s atku mezi gótským králem Hermanarikem (Hermanaricus, doba vlády 351 a 375 n. l.), pravnukem Kniva, a carevnou Lybedí, sestrou Buse B lojara. Hermanarik carevnu Lybe zabil a to dalo podn t k rozpoutání války mezi Slovany a Góty. Tenkrát bojovníci Roxolan a Slovenie pod vedením Ant -Roxolan Buse a krále novgorodských Sloven

Slovena výpady ostrogótského krále Hermanarika, kterému se ji poda ilo podrobit si mnohé národy a vytvo it í i Gót , odrazili. Velesova kniha vypráví, jak zpo átku Hermanarik usiloval o uzav ení míru se Slovany,

Hermanarik si s námi p ipijel vínem na P átelství po boku na ich vojvod , aby pak mírovou smlouvu poru il a jednoho léta na nás zaúto il.

(Bus II., 2:3). Válkám, které se odehrávaly za Busových a Hermanarikových as , je v nována tak ka t etina text Velesovy knihy, av ak my bychom zde obrátili svou pozornost na úryvek, který nás op t p ivádí do Karpat a k Dunaji.

A tu proti nám podnikl ta ení Hermanarik a zaúto il na nás. A tak jsme byli srovnáni se zemí, kdy jsme se bili ... Vtom k nám p ilet l Bo ský Pták a pravil: »Jd te na p lno ní stranu a p e padn te je, kdy se blí í k na im vsím a pastvinám.« A tak jsme u inili

ode li jsme na p lno ní stranu a zaúto ili na n . A v té e i jsme je porazili. A tak jsme se k nim dostali a rozbili tábor u eky Dunaj ... (Bus II., I). A tak se zde hovo í o tom, e se slovanské kmeny bijí s Góty na severu, potom vít zí a rozbíjejí sv j tábor na ece Dunaj. Sv dectví o tom, e se Sloveni usídlili u Dunaje, a také to, e se tam

100

ve IV. století rozkládal Novgorod, podává rovn gótský historik Jordanes: Sklavené ijí od m sta Novietunu a jezera, které se zove Morsiánské, a po Danastr (Dn str) a na severu a po Vikslu (Vislu)" (Jordanes, 35). V dy Skytie hrani í se zemí Germánie a k tomu místu, kde za íná eka Ister (Dunaj) a rozprostírají se Mursiánská blata

(Jordanes, 30). To tedy znamená, e m sto Novietun - Novgorod, sídelní m sto Slovenie, se nalézá poblí jakéhosi jezera a Morsiánských mo ál (jde-li o toté místo) p i horním toku Dunaje. Nejpravd podobn j í interpretace je taková, e jde o jezero s mo álovitými b ehy Neusiedler See (v p ekladu z n m iny to znamená Novgorodské jezero). Toto jezero se v sou asnosti nalézá na hranicích mezi Rakouskem a Ma arskem, p ibli n 30 km od Bratislavy

hlavního m sta Slovenska. Nedaleko odtud se nalézá i vodní zdroj, jeho jméno obsahuje slovní základ mor

(odtud Morsijské jezero

blata, mo ály). Jde o eku Moravu, která tvo í hranici mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava se naproti jezeru Neusiedler See vlévá do Dunaje (mimochodem, tato zem se odedávna jmenuje Morava). Jordanes ne íká, e se Novgorod rozkládá bezprost edn u tohoto Morsijského jezera, co by bylo ov em také obtí né u kv li ba inatým b eh m. My se m eme domnívat, e nejpravd podobn j ím místem, kde se starobylý Novgorod - Novietun rozkládal, je sou asné asné hlavní m sto Slovenska, m sto le ící na b ezích Dunaje

Bratislava. Práv v tomto m st se oslavovalo vít zství nad Góty, a zrovna tam zazn l známý Bojan v hymnus, který se nám dochoval a nedávno byl také uve ejn n. Vzhledem k tomu, e se v tomto Bojanovu hymnu neuvádí název m sta, v n m Bojan zpíval, m eme rovn p edpokládat, e jde také o m sto Po o , kterému se mo ná také íkalo Novgorod (nebo se tu nalézal také Novgorod, hlavní m sto Sloven , máme-li v it Jordanovu sv dectví). M sto jménem Novgorod mohlo v Slovenii ve IV. století le et i v jiném míst . O dv st kilometr východn ji se na území dne ního Ma arska zachovala oblast, která hrani í se Slovenskem, nesoucí jméno Nograd. To by také mohla být vzpomínka na n jaký jiný Novgorod, je-li to d kaz toho, e zdej í místa nále ela k Novgorodu, který se nalézal poblí Bratislavy. Existují také domn nky, e se toto m sto mohlo rozkládat n kde na ece

Sáv , v takovém p ípad by bylo mo né Mursianské jezero ztoto nit s Balatonským jezerem. Zda je tomu opravdu tak, to uká í dal í bádání. Zmín né bitvy proti Gót m se nezú astnily pouze slovanské kmeny, ale i mnoho jiných evropských národ : mu (Litevci), Vlachové

(p edci Rumun ). V Bojanov hymnu je nazýván rovn národ zvaný gola , neboli obyvatelé Bohémie, p edkové dne ních ech . Jak podle Bojanova hymnu, tak i podle gótských legend, byl Hermanarik v této válce Slovan a Gót t ce zran n. Ránu mu zasadil sar Bus a volchv

(mudrc) Zlatogor, a vedl pak podle Jordanových slov bídný ivot. Potom, jak uvádí Ammian Marcellinus, Hermanarik spáchal sebevra du. A tak se zem Bohemie a Slovenie nav dy osvobodily z podru í germánské a ímské nadvlády, p esto e Germáni ani v následujících staletích nep estávali na tyto zem dotírat. Po uplynutí ur ité doby se historie za ala ubírat jiným sm rem. Tehdy docházelo mezi Ostrogóty k vá ným rozep ím mezi p íznivci Hermanarikova syna Hunumunda a zastánci Amala Vinitaria, jen byl synem Vultulfa

Hermanarikova bratra. Vinitariovi se podle Marcellina íkalo Vitimir. Jméno tohoto gótského ná elníka je evidentn slovanského p vodu (venedské). To sv d í bu o tom, e se mezi gótskou vládnoucí dynastií vyskytovali rovn Venedi, nebo o tom, e si gót tí vládci brali slovanská jména (k tomu bych poznamenal, e Vinitariova nete se mohla také pochlubit slovanským jménem, jmenovala se Vadamerka; o enil se s ní slovanský kní e B lorev). Podle Velesovy knihy byl Amal Vinitarius Vened, v deskách se mu p ímo íká Amal Vend. Nicmén tehdy Amal Vend, který tou il p edvést svou sílu a vymanit se ze slovanské závislosti, podnikl n kolik vále ných výprav na slovanská území. Nejprve utr il n kolik porá ek, av ak potom, kdy se dozv d l datum, kdy podle slovanského védského letopo tu nastal konec Svarogova dne (v tba p edpov d la Busovi jeho záhubu práv na tento termín), nanesl Slovan m zdrcující porá ku, a Buse spolu s dal ími 70 ná elníky uk i oval. Celý národ Ros oplakával smrt Buse B lojara a jeho spolubojovník . Po uk i ování Buse B lojara Roxola padla, a tím se otev ela cesta do Evropy kmen m Hun . Za alo velké st hování národ . Starý sv t byl zbo en, nastal as nového Svarogova dne.

D jiny Bohemie

ech za Attilových as

Dobu hunského vpádu na slovanská území popisuje Velesova kniha jako konec Svarogova kola a konec sv ta, jak jej p edpov d li na i p edci. Po lítých a mnoho let trvajících bitvách se Hunové, p edkové dne ních Ma ar , usadili v Evrop a vytla ili esko-moravské kmeny od Balatonského jezera, kde si zalo ili svou í i, její moc tehdy

101

sahala tém na v echna slovanská území od Severního Kavkazu a po Baltické mo e. Toto v e se odehrálo za vlády prvních hunských chán Rugily, Mundzuka a Oktara. A tato slovansko-hunská í e, v ní po et slovanského obyvatelstva mnohonásobn p evy oval ostatní, se tak v podstat stala prvním slovanským impériem. Proto také následník prvních hunských vládc chán Attila uzav el se Slovany mír, který z nich inil spojence proti odv kým nep átel m Germánc m a ímsko-Byzantské í i. Odehrálo se to takto. V roce 441 se Attila po nekone ných válkách na Severním Kavkaze vrátil na Dunaj a za al bojovat proti Byzanci. V roce 443 pro li Hunové s Bóji údolím eky Moravy a pak se vydali na Ca ihrad. A tehdy si císa vyprosil mír a vyplatil dluh. Attila zabil svého spoluvládce, vlastního bratra Bledu, a za al v í i, která se rozprostírala od Volhy po Dunaj, vládnout jako samovládce. Attila v ak nebyl jenom skv lým bojovníkem, nýbr i obratným diplomatem. A tak podnikal výpady proti Byzantské í i ve spojenectví s Per any, po ádalo ruku sestry císa e Valentiniána III., jisté Honorie, která byla do n ho zamilovaná, a m l své p ívr ence dokonce u byzantského dvora. A tenkrát Attila získal na svou stranu v boji proti Gót m jím porobené Slovany-Anty tím, e uzav el se Slovany Kyjevské Skufi spojenectví. Tehdy se podle Velesovy knihy a letopisu Poves vremennych let usazovaly poblí Kyjeva mnohé kmeny ech ( ek v rod), které byly vyhnány z Karpat o p t století d íve Berigovými Germánci (k odchod m ech v ak docházelo i pozd ji). Ve stejné dob byli od b eh Labe (Elby) do Podn p Í také vytla eni Venedi-Bodri ové, a ti, kte í z stali, byli áste n pon m eni. Attila ve spojenectví se Slovany (s t mi kmeny, které z staly nedot eny válkami na Kavkaze) vyhnal Góty z Karpat a od labských b eh . Velesova kniha (Bus IV., 3) íká o válce Slovan proti Gót m pod Attilovým vedením mimo jiné i to, e Slované porazili deset král . V té dob

Slované pronikli v Evrop daleko na západ. e i se ji definitivn usadili v Bohemii, Srbové se zmocnili zemí za Labem, po jeho pravém b ehu se usídlily kmeny Bodri a Stodoran . Velesova kniha (I. 2b, II. 7z) o tehdej ích asech íká: A v té dob vít zil nad na imi nep áteli Attila

... I rozprost ely se na e voje coby k ídla na dv strany. A Attilovi bojovníci byli uprost ed. On sám stál v ele Jasu , a po obou jeho bocích slovan tí vojvodové stojící v ele Jasu , kte í m li bezpo et bojovník .

V t chto deskách se také hovo í o Kyjových výpravách, o usídlení ekových a Chorivových rod . V roce 451 se válka Attily a Slovan proti Vizigót m p esunula do Galie, na území ímské

í e, kam Vizigóti utekli p ed Huny. V ervnu roku 451 se odehrála tak zvaná bitva národ na boji ti zvaném Cam pus Maruriacus, neboli na Katalaunském poli (poblí dne ních Chalons-sur-Marne v sev. Francii). Do lo tam ke krvavé bitv a vojev dce Aetius si p ipsal vít zství na své konto (o em se m eme dodnes do íst v u ebnicích

d jepisu). Ov em Aetiovo vít zství spo ívalo pouze v tom, e neutekl z bitevního pole. Attila se podle mého názoru rovn pova oval za vít ze, nebo ve stejném roce za al tento tak zvan pora ený

Attila chystat vpád do Itálie. Aetius se ji nemohl spoléhat na Vizigóty, nebo ti samotní v té dob plánovali p epadení íma. V roce 452 Attila vtrhl p es alpské pr smyky do Itálie a dobyl pevnost Aquileia, a posléze také Milán. Av ak proti ímu se ji po jednáních s papc em Lvem I. nevydal. O této události se zmi uje rovn Velesova kniha (Bus IV., 3), kdy vysv tluje d vody, pro Attila p eru il vále né ta ení proti Gót m a íman m: A tu nás pod po ili Attilovi bojovníci a my jsme ne p ítele porazili. A tak jsme rozdrtili deset vládc

císa . A jejich pána a vládce Lva Velikého jsme zajali. A kdy se state ní bojovníci p iblí ili k

ímským hradbám, tu on

Pape

Lev

za al chytra it: Prý Stvo itel neká e, aby se bojovalo: me e je lep í zakopat, a v novat se rad ji vým n skopc a plod ; v ak to velí samotná Svarga.

Na tomto míst je t eba p ipomenout, e Slované, kte í se ú astnili této války, v podstat krá eli ve stopách svých prarodi

Etrusk a Bój . Po celé v ky usilovali o navrácení zem p edk , kterou jim o n kolik století d íve uloupili ímané. Potom se Attila vrátil do Panonie. Jeho následující kroky sv d í o jeho up ímné snaze uzav ít mír. A pakli e se d íve ucházel o ruku princezny Honorie (co málem vedlo k válce s Byzancí), pak se nyní v zájmu upevn ní míru s Góty (a zárove , aby uklidnil byzantský dv r), rozhodl o enit s mladou germánskou krasavicí Ildico. Av ak p íb h skon il velmi smutn . Attila byl po svatební noci nalezen mrtev (není vylou eno, e ho Ildico otrávila). Tak skon ila Attilova epocha. Nicmén za dobu panování Attily a kní ete Kyje z rodu B lojar (který byl potomkem Buse B lojara) se zrodilo obrovské spole enství slovanských národ , do n j mimo jiné spadala rovn území Kyjevské Rusi, Slavonie a Borusie (v etn Bohemie

ech). V té dob podle Pov sti vremennych let ili také Kyjovi brat i, kte í p ijali jména dávných prap edk eka a Choriva. A byl to podle v eho Kyj v bratr ek, jen p i el se svým rodem od Kyjeva do zemí Bohemie, kde se také ujal vlády. Po Kyjovi (doba vlády r. 430 a 460) usedl na kní ecí stolec jeho syn Lebe an, kterému se také

102

íkalo Slaver. Ten, jak praví Velesova kniha, dlel poblí hory u m sta Kyjeva. To byl rozumný lov k, a vládl jako z chrámu , a byl u moci 20 let (r. 460 a 480). Potom vláda nad Kyjevem p e la na kní ete Verena, jen byl pozván z Velikogradu (z Velehradu, budoucího hlavního m sta ech a Moravy). Podle sv dectví Velesovy knih byly v té dob zem ekova rodu (to znamená, e i m sto

ech Velehrad) sou ástí Kyjevské Rusi. Veren velehradský v Kyjev vládl rovn 20 let (480-500). Po Verenovi vládl po dobu ro rok kní e Sere e (500-510), av ak o n m není nic dal ího známo. Posledním vládcem z rodu Kyjevi , který byl v Kyjev u moci, byl kní e Svatojar (pravd. doba vlády r. 510-543). Na svém sn mu ho zvolili za kní ete zástupci sjednocené Borusie (spolu s Bohemií

echy) a Roxolan (nejspí v r. 510). Svatojarovi synové a jeho dal í potomci nevládli pouze Kyjevu, nýbr ijiným západoslovanským a jihoslovanským zemím. V Podunají, po ítaje v to i Bohemii, vládl Ardagast Svatojary (?-597), po n m následoval Pejregast, který spravoval území ji n ji od Dunaje. Ardagast v bratr, Mosk Svatojary , se dostal k vlád po bratrov smrti v roce 597. Potom se vydal od Dunaje nap í p es ve kerá slovanská území na sever, a jak nás informuje Velesova kniha, sjednotil v echny slovanské rody zalo il m sto, které bylo nazváno na jeho po est Moskvou (n které staré moskevské pov sti a také sv dectví cestovatel tuto legendu potvrzují).

Boj Slovan proti Avar m Moskova, Dobritova (Dauritasova)

a Sámova vláda

V Podunají a v regionech sousedících s Byzancí se tehdej í události odvíjely následovn . V té dob p e el p es slovanská území avarský chán Bajan a doprovázelo ho vojsko s bezpo tem bojovník . Potom v roce, kdy usedl na tr n císa Tiberios II. (dne 5. íjna 578), a kdy vojska impéria vedla války proti Per an m, podnikli Slované spolu s Anty dal í nájezd na balkánské provincie impéria. A tenkrát se obrátil císa Tiberius na chána Bajana s návrhem, aby se spolu vypravili proti Slovan m, a Bajan souhlasil. V roce 579 poslal Tiberius k Avar m, kte í práv dleli v Panonii, císa skou flotilu, která p evezla na 60 tisíc avarských jezdc po proudu Dunaje do zem Rome . Potom ji po sou i po pravém ímském b ehu punaje byla avarská jízda vpu t na a k mo skému b ehu, kde ji ímané dopravili na levý b eh. Ava i, takto nenápadn dopravení do Malé Skytie, p epadli slovanská sídli t . Pálili tam pole, loupili v echno, co jim p i lo pod ruku. Slované se ani

nesta ili postavit na odpor, opustili své chý e, poschovávali se v lesích, aby pak utekli ke kní eti Dobritovi - Dauritasovi, kde se shroma ovaly slovanské dru iny. Kdy Bajan nabyl dojmu, e se mu Slované podrobili, poslal za Dobritou a za sta e iny slovanských rod své posly s p íkazem, aby se Avar m pod ídili a p ipojili se k plátc m daní . Na to mu Dobrita odpov d l: Je t se takový nenarodil a neobjevil pod sluncem, který by dokázal na i sílu zlomit. My jsme si p ivykli na to, e vládneme cizím krajinám a ne, aby n kdo jiný (vládl) nad na í; v tom jsme si jisti, dokud existuje vojna a me e.

Po t chto slovech Dobrita p ikázal chánovy posly zabít, co byla v podstat pomsta za vra du posla a slovanského kní ete v jedné osob Menzemíra, kterého nechal Bajan usmrtit o 17 let d íve. Potom ji Slované za ali p íkazy chána Bajana zcela ignorovat a nechali ho být. Ve Velesov knize (III. 32, Lut I., 4) se íká, e tenkrát se na sn mu Slované rozhodli vypravit na

eky , jít k Dunaji a dále, a odtud neuhýbat, a být volní". A hovo ili jsme o jednot na ich rod . A kdy jsme se sjednotili, p emohli jsme obrovskou sílu." V létech 578 a 580 postihl vpád Slovan v t inu Moesie a Trácie a v echna území a po Ca ihrad. Srbové, kte í se vydali z oblasti sou asného Berlína (tehdy to bylo slovanské sídli t Berlo), Sloveni a Chorvaté z Karpat, Drevljané a Dregovi i, stejn jako mnoho dal ích slovanských rod , se vydali na Balkán, a mnohé kmeny se tam ji usadily nadobro (a kdy ode ly, pak to nebylo na dlouho).

Tiberiovým nástupcem byl Maurikios (doba vlády r. 582 a 602). Ten odmítl odvád t Avar m dan , a proto Ava i p epadli v roce 583 Ilýrii, kde plenili a bo ili m sta. Bajanova vojska, která se nesetkala s ádným odporem, p ekonala Balkán, a se dostala k ernému mo i poblí Burgasu. Sou asn s Avary postupovaly proti í i rovn slovanské vojenské oddíly. Dochoval se nám gruzínský dokument, v n m se pí e e za as císa e Maurikia p epadl jistý ruský kní e ( ruský chakan ) Byzantskou í i a Jednou vzal do zajetí 12 tisíc ek , a potom si vy ádal po 1 drachm za hlavu". Potom tento vládce p epadl Ca ihrad je t v roce 626 (co je pochybné). V tomto gruzínském dokumentu se hovo í o kní eti Ardagastovi (Radegastovi Svatojary i), který v lét 585 do el a k dlouhým Ca ihradským zdem, jak pí e Thofilaktos (I., 7, I). Jeho vojska byla odra ena jistým vojev dcem Komentiolem. Byzantinci se jen s velikými obtí emi ubránili Avar m a Slovan m na p ístupových cestách k Ca ihradu. Jejich situace byla o to t í, e í e za ala vést vy erpávající válku proti Persii, s ní se poda ilo uzav ít mírovou smlouvu teprve v roce

103

591.

V pr b hu tohoto období Byzanc aktivn obracela barbarské národy na k es anskou víru ve snaze odvrátit sv j zánik. Proto vlastn za ali Byzantinci tvrdit, e vedou nábo enskou válku proti pohan m. A tak za al byzantský stratég Prisk, který podnikl v roce 597 výpravu za Dunaj, vyu ívat slu eb pion z ad k es an

Ant a Gepid . Díky tomu se Priskovi poda ilo na Dunaji zmocnit slovanské flotily, která ítala na p l druha sta lodí. A tak jedné noci, jak dokládá Theofilakt Simokatta, p epadl le ení slovanského kní ete Musokie (ve Velesov knize se tomuto kní eti íká Mosk Svatojary ). Prisk vyu il toho, e Slované p edtím slavili tryznu po Moskov bratrovi Ardagastovi a byli opilí. A tehdy ímané pokra ovali ve smute ní hostin , a inili úlitby krví . Nazít í, kdy Slované vyst ízliv li, íman m jejich útok oplatili a osvobodili zajatce, o em vypráví i Velesova kniha (Lut II., 6). Podle byzantských pramen Radegast (jinak Ardagast) byl pouze zran n, kdy se sna il p ed ímany zachránit skokem do eky, a pouze Velesova kniha tvrdí, e potom zahynul. Války Byzantinc -Vlach , stejn jako Avar v Podunají donutily mnohé slovanské kmeny k ústupu na sever k Vjati m. O tom nám íká Velesova kniha toto: A potom se ka dý z nás vydal svou cestou. A n které rody putovaly na sever, a to byli Vjati i a Radimi i.

O stejném období nalezneme rovn zmínku také v letopisu Poves vremennych let: Radimi i a Vjati i pocházejí od Lech . Lechové m li dva bratry Radima, a druhého jménem Vjatko. Radim p i el k So i a tam se také usadil, po n m se nazývali Radimi i, Vjatko se se svým rodem usadil u eky Oky, a podle n j se jim íkalo Vjati i .

Ve stejné dob se i Musokyj v (Mosk v) rod p esídlil spolu s Vjati i do sou asné Moskevské oblasti. Jak letopisy, tak i archeologové shodn tvrdí, e se práv v tomto století Radimi i a Vjati i p esídlili od Lech

(neboli z Volyn , co je pohrani ní území Lech ) do zem Krivi a Fin . A práv tehdy zalo il Mosk (podle kroniky Opisanije

mnicha Timofeje Rvovského se mu íkalo Mosoch) grad mal

na vivé h rce, která je p i ústí Jauzy, a ten se postupn

rozrostl a stal se hlavním m stem Moskevské Rusi. Dunaj tí Keltové Filidi, kte í do t chto míst p itáhli spolu s Moskem, zalo ili poblí Moskvy osadu Fili (v sou asné dob je to jedna z moskevských tvrtí). Tehdy také dostala své jméno eka Istra, která te e nedaleko Moskvy, a to na

památku eky Istry, jak se v dávných dobách íkalo Dunaji.

Konec VI. století se nesl ve znamení nových

válek mezi Byzancí a Slovany. Slované stále p ekra ovali Dunaj a plenili Moesii. V roce 597 Romeové op t vytla ili podunajské Slovany, v jejich ele stál kní e Pejregast, za Dunaj. V jedné z t chto bitev byl kní e Pejregast zabit. V tém roce vpadli na území í e Ava i, kte í postupovali dále do Trácie a Makedonie, obsadili Singidun (sou asný B lehrad), do li a k Dlouhým zdem. A teprve v roce 600, po dlouhé vy erpávající válce, byl uzav en mír, který byl pro Byzanc potupný.

V roce 617 zem el avarský chán Bajan. Jeho následovník dvakrát p epadl Ca ihrad, a to v letech 619 a 626. V srpnu 626 vydal avarský kagan

p íkaz k útoku na Ca ihrad jak ze sou e, tak i z mo e. Av ak obyvatelé m sta se urputn bili. Potom byzantské lo stvo doslova rozmetalo lehké lod Slovan , které se sna ily p eplavit do Evropy Per any. Posádka Ca ihradu podnikla odvá ný výpad a chánova vojska byla nucena ustoupit k dlouhé zdi. Chán za al popravovat Slovany, jim se nepoda ilo Per any p evézt, a také ty, které poslal, aby obléhali m sto (ale oni jej nejen e nedobyli, nýbr v panice ustoupili a strhli s sebou k ústupu i ostatní vojska). Celý konflikt se natolik vyhrotil, e podle sv dectví n kterých kronik Slované opustili tábor , vzdálili se a tím vlastn donutili prokletého chána, aby je následoval. Kdy se o tom dozv d li Per ané, rovn opustili asijský b eh. Po porá ce Avar pod Ca ihradskými hradbami

se jich v echny národy, které byly v jejich podru í, p estaly bát. Podle franské kroniky, pocházející z VI. století a p ipisované Fredegarovi Scholastikovi, se za ali Slované v Panonii bou it proti avarské nadvlád ji na p elomu let 623-624. Tehdy se do ela povstání postavil slovanský kupec Sámo, který se narodil jako svobodný ve Franské í i. Ve Velesov knize je Sámo, který se objevil za chazarských as v sousedství Borus , nazýván Trojanovým vnukem a otcem moudrého Rusa, podobn jako jeho dávný p edek z perské (árijské) Knihy král : A Trojanovým vnukem byl Sámo, otec Osedn Rusa, a mnohým se dostalo út ch ...

(Lut II., 1:4). Sámo a vzbou iv í se Slované p ipravili Avar m, vracejícím se z Ca ihradu, p kné p ivítání: a bylo jich me em Vened pobito veliké mno ství . Potom si Slované zvolili Sáma za svého kní ete, a on jim vládl 35 let (r. 626-661). Z Velesovy knihy lze vyrozum t, e kní e Sámo pomáhal rovn Borus m v jejich bojích proti Chazar m. Z ejm práv o t chto bitvách hovo í franská kronika: Za jeho vlády se Venedi (jimi se zde rozumí rovn Chaza i) ú astnili mnoha bitev; díky jeho radám a state nosti Venedi poka dé nad

104

Huny zvít zili. Sámo m l 12 man elek slovanského rodu; s nimi zplodil 22 syn a 15 dcer.

(Fredegarova kronika). Ve franské kronice se nám dokonce dochoval theologický spor

Sáma s poslem franského krále

Sichariem. Ten po adoval, aby Sámo a jeho lid slou ili franskému králi Dagobertovi. Sámo odpov d l, e by byl rád, kdyby si zachovali p átelství. Na to Sicharius namítl: Je nemo né, aby k es ané, sluhové bo í, ili v p átelství se psy.

Sámova reakce na tato slova byla následující: Jestli e vy jste bo ími sluhy, a my jeho psy, tak

dokud vy neustále jednáte proti bohu, je nám dovoleno trýznit vás svým kousáním!

Tehdy Dagobert podnikl proti Sámovu kní ectví výpravu. Kdy Frankové dosáhli významných vít zství v p íhrani ních oblastech, obsadili pevnost Vogastiburk, která byla zá titou hlavního m sta í e. A po t i dny trvala ta bitva, a mnozí

z Dagobertova vojska tam byli sra eni me em, a zanechav e tam své stany a v ci, co jich m li, se odtud úprkem vrátili zp t

Po tomto vít zství za ali Venedi kní ete Sáma podnikat vpády do Durynska a dal ích oblastí Franského království. Krom toho osvobodili z franské poroby území slovanských kmen , jim vládl kní e Dervan. V on ch letech pokra ovalo p esidlování Srb od povodí Labe a Chorvat z Hali e na Balkán. Zval je do slu by rovn samotný císa Hérakleios. Ve 30. a 40. létech odmítli balkán tí Slované uznat nadvládu jak avarského chána, tak i Byzantského císa e. Na Balkánu v té dob ili rovn Severjané a kmeny sedmi klan

(pravd podobn Radimi i a Vjati i). O n co ji n ji se v Rodopských horách usidlovali Dregovi i. Poljané a Smoljané byli známi mezi makedonskými kmeny. A dále se v tomto období usazovali Poljané, Krivi i a Drevljané na Peloponésu.

Konec tajných d jin

eských zemí

eské d jiny následujících v k ji nejsou zahaleny tajemstvím. Podrobn je popsal d kan pra ské kapituly Kosmas ve své kronice Kronika

ech , která je datována letopo tem 1113. Jeho práce v mnoha ohledech dopl uje údaje Velesovy knihy. A tak, jak praví Kosmova Kronika, po t icetiletém Sámovu panování vládl eským zemím v následujícím VIII. století vojvoda Krok, potomek praotce echa. Jedná se zde pravd podobn o

eka, Kyjova bratra, o n m se zmi uje Velesova kniha, jen il za Attilových as . V takovém p ípad by ov em tento kní e Krok byl rovn z rodu Svatojary , a ten se práv v jeho osob p eru il v eských zemích po me i, nebo Krok

nem l ádného syna, pouze dcery. Vojvoda Krok m l t i dcery: nejstar í byla Kazi, v tkyn a lé itelka, prost ední Teta ena jemného vkusu , která ila snadno bez mu e , a nau ila národ, jak se klan t lesním mu m a rusalkám. T etí Krokova dcera Libu e p edpov d la velikou slávu Prahy. Libu e si vzala za mu e P emysla Orá e ze vsi Stadice poblí sou asného Ústí nad Labem, a jeho enou se stala pro jeho moudrost a vzne enost.

P emysl pak uvedl do ivota zákony a proslavil se svou moudrostí a spravedlností. Tento moudrý kní e P emysl se stal zakladatelem rodu P emyslovc , který se jím ujal v Cechách vlády. Prvními kní aty po n m byli Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, K esomysl, Neklan, Hostivít, a po nich na kní ecí stolec usedli Bo ivoj a Ludmila. Kní e Bo ivoj byl prvním pok t ným eským kní etem. K est na ecko-ortodoxní zp sob

p ijal od sv. Metod je na dvo e moravského kní ete Svatopluka ve Velehrad . Pozd ji se k es anství je t více upevnilo za jeho vnuka Václava, av ak ji v podob katolicismu (nicmén to bylo je t p ed rozd lením církví). K es anství se do roku 1093 v eských zemích definitivn upevnilo. Podle Kosmovy kroniky tehdy kní e B etislav, horlivý stoupenec k es anské víry, vyhnal ze své zem ve keré kouzelníky, v tce a v dmy, a krom toho nechal pokácet a spálit v echny háje a stromy, které byly v mnoha místech uctívány prostým lidem. Následující etapy d jin eských zemí jsou ji dávno dob e známy z k es anských pramen . Ov em mnohem star í a v podstat pohanská historie ech se p ed námi odkryla teprve nyní po objevení Velesovy knihy.

Obsah

ÚVOD

Svaté písmo Slovan . . 2

VELEBENÍ TRIGLAVA .... 3, 41

ÁST PRVNÍ

RODOVI I

V tba . .. 4, 43 Kapitola I. Odchod Ári . Pov sti o Jarovi a Jarunovi .. ... 5, 44 Kapitola II. Bohumírovy asy. Pov sti o Sedmi í í ..

7, 48 Kapitola III. Árij a jeho synové. Odchod ze Sedmi í í ... . 9, 52 Kapitola IV. Rus, Sloven, Vend . ... 11, 57

ÁST DRUHÁ

TROJANOVY V KY V tba. ........... ... .. 13, 60 Kapitola I. Rusové v Babylonu, Asýrii a Egypt . ... 13, 61 Kapitola II. Války s eckem ..... 15, 63 Kapitola III. Karpatský odchod . .. 17, 64 Kapitola IV. Roxola , Ostrogótské království a bosporská í e ... 18, 65

ÁST T ETÍ

BUSOVY ASY Busova v tba .... 21, 67 Kapitola I. Bus B lojar . . 21, 67 Kapitola II. Hermanarikovy války . .. 24, 73 Kapitola III. Po Busovi . . 26, 73 Kapitola IV. Kyjovy asy . .. 28, 74

ÁST TVRTÁ

ZLÉ ASY V tba .. .. 31, 77 Kapitola I. Zánik Svatojar . Ob i. Gótové a Hunové .... 31, 77 Kapitola II. Chazarské jho. Chrabrova, Moskova a Bravlinova vojska .. . ... 33, 82 Kapitola III. P íchod Varjag . K est Rusi .. 36, 90

STUDNICE . .. .. 39, 95

VYSV TLIVKY A POZNÁMKY .. .... 95

DOSLOV K ESKÉMU VYDÁNÍ .. .. 96