+ All Categories
Home > Documents > Synchronní Struktura (Automaticky Uloženo)

Synchronní Struktura (Automaticky Uloženo)

Date post: 07-Jul-2016
Category:
Upload: sanja
View: 233 times
Download: 2 times
Share this document with a friend
32
SYNCHRONNÍ STRUKTURA SYNTAX Skladba (syntax) = nauka o mluvnické a významové stavbě věty, o stavbě souvětí (spojování vět v souvětí), i o výstavbě souvislých textů, studuje syntagmatické vztahy na úrovni slov a vět, zkoumá mezislovní a mezivětné vztahy POJMY - Věta = slovní vyjádření myšlenky, má stránku významovou, mluvnickou a grafickou - základní jednotka, relativně uzavřený abstraktní celek - lze u ní rozlišit stránku obsahovou, modální a funkční. (Popis skutečnosti, postoj mluvčího - otázka, rozkaz…, vnitřní organizaci). – Výpověď = jednotka jazykového projevu, tj. konkrétní realizace modelu, určitého větného vzorce, věta pronesená nebo napsaná v konkrétní komunikační situaci Výpověď je komunikativní jednotka, je to realizace systémových jednotek v konkrétních komunikativních situacích. Zatímco abstraktně pojatých vět je omezené množství, výpovědí je nekonečné množství. Systémovým základem výpovědi je většinou věta jednoduchá - větný celek vyjadřující jednu myšlenku – holá nebo rozvitá. Otac je otišao juče./ Otec včera odjel. To je pak výpověď větná. Někdy bývá systémovým základem tzv. větný ekvivalent, což je útvar bez VF ( verbum finitum) , ovšem fungující jako textová jednotka.
Transcript

SYNCHRONNÍ STRUKTURA

SYNTAX

Skladba (syntax) = nauka o mluvnické a významové stavbě věty, o stavbě souvětí (spojování vět v souvětí), i o výstavbě souvislých textů, studuje syntagmatické vztahy na úrovni slov a vět, zkoumá mezislovní a mezivětné vztahy

POJMY

- Věta = slovní vyjádření myšlenky, má stránku významovou, mluvnickou a grafickou- základní jednotka, relativně uzavřený abstraktní celek - lze u ní rozlišit stránku

obsahovou, modální a funkční. (Popis skutečnosti, postoj mluvčího - otázka, rozkaz…, vnitřní organizaci).

– Výpověď = jednotka jazykového projevu, tj. konkrétní realizace modelu, určitého větného vzorce, věta pronesená nebo napsaná v konkrétní komunikační situaci

Výpověď je komunikativní jednotka, je to realizace systémových jednotek v konkrétních komunikativních situacích. Zatímco abstraktně pojatých vět je omezené množství, výpovědí je nekonečné množství. Systémovým základem výpovědi je většinou věta jednoduchá - větný celek vyjadřující jednu myšlenku – holá nebo rozvitá.

Otac je otišao juče./ Otec včera odjel. To je pak výpověď větná.

Někdy bývá systémovým základem tzv. větný ekvivalent, což je útvar bez VF ( verbum finitum) , ovšem fungující jako textová jednotka.

Nádherný dům!/ Prelepa kuca! Výpověď nevětná. Nejsou to z hlediska systému věty.

Další typ výpovědi je tzv. výpověď souvětná.

Např. Nevím, jestli přijdeš./ Ne znam da li ces doci. Je to útvar tvořený dvěma větami, dvěma predikacemi, ale jedna z vět je vedlejší, má pouze větněčlenskou platnost, ale nikoli samostatnou komunikativní funkci. Je to výpověď souvětná.

Systémovým základem je tzv. věta složená.

Výpovědi mají obvykle nějaký věcný obsah - propoziční obsah, tzn. že o něčem vypovídají, že jsou "odrazem světa".

Propozice je věcný obsah výpovědi. Akt propoziční je tvořen aktem predikačním a aktem referenčním.

Presupozice je význam skrytý, předpokládaný, doplňovaný k významu podle situace a kontextu.

Marie je dneska vlídná./ Marija je danas ljubazna . Znamená, že účastníci komunikace vědí, že obvykle Marie nebývá vlídná.

Každá výpověď má svou komunikační funkci, což je záměr produktora výpovědi. Základními funkcemi jsou: oznamovací (konstatační), rozkazovací) imperativní, tázací (interogativní), přací (optativní). Každá z těchto skupin je dle dělena podle dalších speciálních funkcí.

oznámení, přání, rada, dotaz, výzva, rada, apel, výčitka, dovolení, omluva.

Stránka modality a emocionality.

Vyjádření postoje mluvčího k obsahu k obsahu celé výpovědi.

Postojová modalita.

Modalita jistotní, evaluativní voluntativní.

– Větný člen = nejmenší jednotka větné struktury

PREDIKÁT- člen věty, o něčem něco někomu říká- sloveso je v podobě VERBA FINITA

- predikátor nebo predikátorový výraz – zahrnuje všechny výrazy, které mohou plnit úlohu predikátu ve větě

Př.: “Dati” - více predikátorů

Syntatická klasifikace predikátorů

- Slovesa dělíme do skupin :

o Podle významu

o Jak se ve větě chovají

Mutační ( elementární)

Stavové – biti, znati

Procesové – jednoduché procesy: svetliti, spavati,ljubiti

Mutační – označují změnu z jedné situace do jiné : oslepeti, sesti, otici, obojati, savinuti,

o Predikátory : implikují různý počet účastníků situace, která je v nich reflektovaná

o Perticipant : účastník situace – “ neko ima nekoga ili nešto”; 2 nebo 3 účastníci situace

o Participanti podle formy:

Substanční – objekty- situace, osoba, zvíře

Větné členy, které se vyjadřují slovy X

Situační

o Substanční participanti :

Agens = konatel – “ Brat piše pismo.”

Adresátor

Patient – “Gradi se nova škola.”

Instrument – prostředek, kterým provádíme děj

Posesor, vlastník

o Situační participanti:

vyjadřují se vedlejšími větami

informace

instrukce

podnět

účel

o Konstitutivní větné členy – určují základní větné struktury

o VALENCE = schopnost některých slov. druhů vázat jeden a více dalších formálních jednotek

Počet valenčně vázáných syntaktických pozic

Jejich formou

Druh výrazů

o 1 - “Lipe cvetaju.”

o 2-3- “ Deca pomažu roditeljima.”

1.

o Vynechání :

Kontextově: “Petar je doneo Mariji ružu.”

Významově: “Petar je ljubomoran na Ivana.”

Emocionálně

o Valenční pozice:

o Obligatorní – musí být obsazené vždy

o Potenciální (subjekt) – možné , mohou zůstat neobsazeny

o Fakultativní větné členy: Předmět

Valence X Intence

Valence – větný člen v rovině gramatické

Intence - dopnění predikátoru v rovině významové

Rekce – schopnost jakéhokoliv slova vázat na sebe větné členy ( substantivum řídí tvar přívlastku)

Čežnja za nekim/nečim

Valence adjektiv a substantiv deverbativních:

Davati knjigu- davanje knjige, dajuci knjigu

o VĚTNÉ ČLENY = ČLANOVE REČENICE, PRILOŠKA OZNAKA

o Jsou to syntaktické funkce plnovýznamových slov a zájmen ve větě.

o Subjekt + predikát = hlavní větné členy; tvoří základ dvojčlenné věty

o Objekt (předmět), atribut( přívlastek), atribut verbální (přístavek), adverbiale (příslovečné určení), doplněk = rozvíjející větné členy

o Vážou se přímo na predikát

Primární/ samostatné –(predikát), subjekt,objekt

Sekundární- vážou se na ostatní větné členy– atribut(přívlastek) a apozice (přístavek) adverbiál

1) Formálně syntetické:

Parataxe (form. nezávislost)

o Souřadnost

o Řazení

o Zmnožením vzniká skladební skupina. Obsahuje více rovnocenných členů, které mají stejnou větněčlenskou platnost.

Pavel, Honza a Jana šli na koncert. Setkal se s Pavlem, Honzou a Janou.

Hypotaxe

o Dominace

Tímto vztahem vzniká syntagma: na jednom členu řídícím závisí člen závislý, jeden je dominovaný, jeden dominující: psal dopis, pád letadla, nový student, přišel včas

o KONGRUENCE (shoda - v rodě, čísle a pádě) - přídavné jméno (2) se váže na podstatné (1)

o Rekce – (určuje tvar slova, ) řízenost – předmět je řízen slovesem, doplněk, přívlastek neshodný

o Adjunkce (adverbiála) – přimykání – nenajdeme shodu ani řízenost, pouze to přiřadíme (neshodný přívlastek, příslovečné určení) - “ u Beogradu”

2) Významově syntetické:

Predikace – predikace (přisuzování) vztah mezi podmětovou a přísudkovou částí věty “Petar trči.”

Determinace –(určování) vztah mezi kterýmkoliv členem rozvíjejícím (tj. závislým) a členem řídícím

“ Stara ljubav”

Koordinace – (souřadnost) vztah mezi navzájem nezávislými větnými členy, které mají touž větnou platnost (např. přívlastky, subjekty)

“ Ivana i Ana su došle.”

“ Nabrao je kruške i jabuke.”

Apozice (přístavek); (přistavování) spojování dvou nebo více větných členů téže členské platnosti, vztah totožnosti – “Doktorka Simic, poznati pedijatar….”

- : věta a výpověď, aktuální členění výpovědi; gramatická struktura věty; větné členy

PREDIKÁT = PŘÍSUDEK

o Jediný větný člen, který není závislý na žádném jiném větném členu – naopak, další větné člen se do věty zařazují na základě gramatických kategorií predikátu

o Gramatické kategorie predikátu : Osoba, číslo, jmenný rod – odkazují na subject, shodují se s nim Čas – vztah děje k současnosti, předčasnosti Způsob Vid – dokonavost, nedokonavost

Přechodnost – tranzitivnost; jestli vyžaduje objekt: přímý X nepřímý1) Slovesný:

Vyjádřený slovesem Jednoduchý – plnovýznamový slovesný tvar : “ Prodaje kucu.” Složený – neplnovýznamové tvary ( pomocná, modalní a fazová): “ Počeo je graditi

kucu.”

2) Jmenný: Pomocné tvary slovesa BITI ( tzv. spona nebo – li kopula) + jméno

Podstat. jméno – Mačka je životinja Přídavné jméno- Predavanje je bilo kratko. Číslovky- Četiri i tri su sedam. Příslovce- Moja kuca je blizu. Zájmeno . Ja nisam ti. /Sve su žene takve.

Jmenná část predikátu se shoduje se subjektem v rodě, čísle, pádě: V nominativu- Postao je umetnik/ Ostala sam poslednja. V předložkovém genitivu : “ Bili smo dobre volje” V instrumentalu – Nazvan je ocem otadžbine. Předložková vazba + akusativ: Smatraju me za grešnicu. Předložkový výraz – “ biti bez košulje”/ Narukvica je od srebra. S čásaticí

POMOCNÁ SLOVESA : BITI, HTETI

o K tvoření složených slovesných tvarů “ Došao je”, “Došao bi”

MODÁLNÍ SLOVESA: HTETI, MORATI, TREBATI, UMETI, SMETI, MOCI, ZNATI, IMATI, BOJATI SE, NAMERAVATI

o Modifikují jiný děj (přání, požadavek)o Vyjadřují doplnění v infinitivu nebo “da konstrukci”o Př.: “ Ne može voziti – Ne može da vozi “

FÁZOVÁ SLOVESA:

o Označují fázi dějeo Př.: početi čitati, završiti, nastaviti slušati, završiti gradnju

PERIFRÁZNÍ SLOVESA:

o Spoluvytvářejí slovesné perifrázeo Př.: vršiti popis, dovesti u pitanje, voditi borbu, stupiti na snagu, doci do izražaja,

dovesti do očajao Mohou mít různou podobu : sloveso + podstat. jménoo Sloveso + podstat. jméno s předložkouo HTETI –

plnovýznamové: Ona hoce upravo takvu haljinu. Posuvné: Svi ce doci. Modální: Svi bi oni hteli doci.

Přítomný děj

o vyjádřen primárně prezentem nedokonavých sloveso Př.: Upravo pišem pismo.

Čas gnomický : Svi ljudi umiru. Opakovaný děj Historický prezent Budoucí čas Rozkazovací a přací způsob

Minulý děj

o Aorist - v relativním užití může vyjadřovat: Jistou budoucnost- “Umreh od žedji.” Gnomický aorist – “ Isteraše pitome.”

o Perfektum – použití místo aoristu a imperfekta, plusqvamperfektao V relativním užití může perfektum vyjadřovat :

Budoucnost Zákaz Přání nebo zvolání Gnomické perfektum – “ Bilo (je) pa (je) prošlo.” = KRNJI PERFEKT; chybí

pomocné sloveso, neúplné

Budoucí děj

Vyjadřuje:

o Minulost - díky historickému futuruo Gnomické futurum – “ Dok je novca, bice i prijatelja.”

o Modalitu – nejistotu v tvrzení, nutnost, rozkaz Př.: Svi cemo umreti u ovom veku.

Futurum II.

o Tvary nedokonavých sloves – děj současný + jiný děj v budoucnosti Př.: Spremicu stan dok ti budeš spavao.

o Tvary dokonavých sloves + děj předcházející jinému ději v budoucnosti Př.: Uzmi ono što budeš našao.

Predikát v pasívu

Př.: Vojska je spalila sve kuce u tom selu. X Sve kuce u tom selu su spaljene.

o Původce děje (agens) v pasivních konstrukcích může být vyjádřen konstrukcí : OD + GENITIV : Bice odlikovan od predsednika republike.

o Nepersonální původce děje (kauzátor) může být take instrumentálem: Př.: Delovi šume zahvaceni su požarom.

SUBJEKT = PODMĚT

- Ozačujeme hybatele- Je závislý na predikátu; shoda s kategoriemi osoby, čísla a rodu

o Komšija je prodao kucu. - Shoda ve jmenném rodu je jasná ve tvarech slovesa, která rod vyjadřují- Gramatické kategorie subjektu:

o Rodo Čísloo Pád

- Funkce subjektu:o Podstat. Jméno- Voz kasni. o Zájmena- Oni ce ti pomoci. o Substantizační adjektiva – “ Stari su iskusniji.”o Číslovky- Od cele družine ostao je samo jedan. o Syntagma – Te godine počeo je Prvi svetski rat.o Infinitiv

o Vedlejší věta; tzv. “ podmětová”- Vyjímky:

o Před subjektem je předložkao “komšijom” je instrumentálo “prodajem” je tvar prezentu

- Nevyjádřený subjekt:o Predikát je ve slovesném tvaru : 1,2 os. J.č. nebo 2 . os. Mn. č.

Čekam te pred kucom. Varate se.

o Subjekt je jasný z předchozí věty (kontextu). (Necu više da gajim kamelije.) Zahtevaju previše vode.

o Bezlične rečenice / Ekvivalenty – bez subjektu!; Konatel děje není vyjádřen Svice./Hladno je. / Dobro se živi.

Potencionální větný člen ?

SHODA (KONGRUENCE) SUBJEKTU A PREDIKÁTU

- Osoba, číslo, rodo Shody gramatické – podle tvaru o Shody sémantické – podle významu

TYPY PŘÍSLOVEČNÝCH URČENÍ (PRILOŠKE ODREDBE, ADVERBIJALE) NA ZÁKLADĚ VÝZNAMU

- Nejčastěji se výjadřují přísl. určení :o Místa (mesto)o Času ( vreme)o Způsobu ( način)o Účelu (namera)o Příčiny (uzrok)o Podmínky (uslov)o Přípustky (dopuštanje)o Důsledku (posledica)o Průvodních okolností (pratece okolnosti)o Míry (količina)o A další...

1) Místa (mesto) – prostor Gde? Kuda? Kamo? Na povrchu: na, u, pred, ispred, iza, pod, nad, kroz... Často zájmenná příslovce

Ovde, ovamo, odatle, onamo Negde, svugde, gore, nazad, vani

2) Času (vreme) Kada? Do kada? Od kada? U+ akuzativ : u jesen, u subotu, u 19. Veku Genitiv časový (akuzativ zřídka narozdíl od čj) : toga dana, ove godine Začátek nebo konec časového úseku : početkom/krajem/tokom, pre, posle, od, do, dva

sata Trvání “po delší dobu” : instrumentál – danima, vekovima Čitav + genitiv : čitave noci, čitavog života Jak často? Akuzativ + genitiv – svaku noc/svake noci Pravidelnost v názvech dnů v instrumentálu – subotom

Sutra, do jutra, uveče3) Způsob (način) – kvalita děje – okolnosti

Vyjadřují se příslovci nebo předložkovými pády o Očekivati s nestrpljenjem, otici bez pozdrava

Přirovnáním se: kao, poputo Visoka je kao jela.

Nekako, tako, uglas, napamet, s naporom, kroz suze… ( + předložka)4) Prostředku ( sredstvo)

Vyjadřují prostředky, nástroje Čime? Pomocu čega?

Brijačem, nožem, bez ključa, avionom5) Příčina ( uzrok)

Zašto? Zbog čega? Od (fyziologicky nebo psychicky), zbog (důvod), iz (vnitřní pohnutka, jež vyvolává

záměrnou činnost) Od trčanja, od gladi, zbog loše igre, iz ljubavi, iz zavisti, za hrabrost, za uvredu

6) Účelu ( namera, svrha, cilj) Zamýšlený výsledek nebo cíl Zašto? S kakvom namerom? Radi, zbog, za :

Primljen je u bolnicu radi ispitivanja. Molili su za spas njegove duše.

7) Podmínka (uslov) U slučaju rata, pod tim uslovima

8) Přípustka (dopuštanje) Uprkos, (i) pored

Nastavili su sa poslom uprkos vremenu.9) Důsledek (posledica)

Tako sam srecna da bih skakala od srece.10) Společnosti (društva)

Ivan je došao sa drugarima.11) Mira (mera) – kvantita, intezita děje

Malo, puno Sobu treba malo provetriti.

12) Průchodné okolnosti

NESAMOSTATNÉ VĚTNÉ ČLENY :

ATRIBUT + APOZICE

ATRIBUT = PŘÍVLASTEK

- Blíže určuje podstatné jméno, shoduje se v rode, čísle a páděo Shodný – vyjádřený adjektivem nebo substantivem

Adjektivní přívlastek- složené tvary adjektiv, jmenné tvary Vztahuje ke jménu, jež označuje blíže neurčenou osobu

(předmět) a celá věta má obecnou platnost (užití jmenného adjektiva je fakultativní)

o Stari čovek ne može izdržati velike napore. Vyjádření aktualizovaného hodnocení, jméno v přísudkové

platnostio On je pametan čovek.

Často v citově zabarvené výppvědio Jadan starac!/Čudan čovek!

V genitivu vlastnosti:o Čovek visokog rasta

V nepřímých pádech Substantivní přívlastek- vyjádřený substantivem = PŘÍSTAVEK

Spojení jména obecného a vlastníhoo Pisac Andric, reka Neretva

Spojení dvou jmen obecnýcho Ptica lastavica, drug predsednik (lepota devojka = lepa

devojka)

o Neshodný – nejčastěji má genitivní formu, neshoduje se se subjektem Genitiv vlastnosti:

čovek mirne naravi, bogatog iskustva, on je rumena licaGenitiv přivlastnovací:

kuca moga oca/očeva kuca- osoba, která něco přivlastnuje tuga žene za detetom / ženina tuga za detetom Vukova dela, Marinina sestra – vlastní jména a posesivnost Povratak (moga) prijatelja/ prijateljev povratak

- Atribut rozvitý – “ dobra knjiga” o Kvalitativnío Kvantitativnío Individuálnío Posesivnío Relativní

OBLIGATORNOST ATRIBUTU

- S genitivem a akuzativ. času Nazvacu sledece sedmice.

- S kvalitativ. Instrumentálem

PŘÍSTAVEK = APOZICE

- “ to, co je přidáno”- Ve funkci apozice jsou podstatná jména – vztah congruence, jedno blíže určuje

druhé- Nejčastěji však vlastní jména : “ Gospodja Lukic”- Vždy rozvíjí substantivum, bez ohledu o jaký větný člen se jedná

o “ Kroz Prag teče reka Vltava” – shoda v rodu, čísle a pádu- Apozice po jménu : Stojan Matic, novinar

ATRIBUTNÍ APOZICE NEBO ATRIBUTIVA

o Př.: Zvezda padalica, suze radosnice

o Druhé substantivum v nich zužuje význam prvního substantive, které je v tomto syntagmatu

APOZITIV

- Tvořené přívlastkem, přívlastk. syntagmatem nebo jmenným syntagmatem- Vložená informace

o Př.: “ Ljiljani, crveni I beli, zamirisali su celu cvecaru.”

PŘEDMĚT/OBJEKT

- Pravi/direktni (přímý) - Předmět v akuzativu

o Přechodná slovesa Razumeti, postici, iskoristiti, pomagati,savetovati Svirati – kvalifkační význam – svirati violinu, klaviru Brinuti brige, bol bolovati – vnitřní (explikativní) předmět

- Předmět v genitivuo Slovesa s významem dotyku

Dotaci se zida. Dohvatiti se tlao S významem odlukivým: předložková vazba OD

Osloboditi se obaveza, rešiti se duga, čuvati se koga(psa)- Genitiv partitivní

o Děj zasahuje jen část předmětu Kupiti mesa, popiti vode Sloveso IMA(TI): imeti velikih gubitaka Velké množství: nakupilo se nevolja, bilo je komplikacija

- Genitiv záporový Nestalo je brašna Zesílená negace: Nisu uspeli otkriti nikakve tragove/nikakvih tragova.

- Akusativ : předmět je po záporu blíže určen : Nije vratio knjigu/On nema velik stan ( X On nema stana.)

- Nepravi/indirektni (nepřímý)- Genitiv bez předložky se slovesy návratovými

Seti se obecanja./ Više ga se ne plašim.- Genitiv s předložkou

Sve zavisi od rezultata.- Akusativ s předložkou

Nisam mislio na vas.- Předmět v dativu

o Po slovesech s významem přibližování, směřování k cíli + pri – približiti se, pristupiti čemu, priključiti se kome

o Dativ přivlastnovací = volný dativ, nezávislý na slovese – enklitické tvary osobních zájmen

On mi je prijatelj; To mi je brat.;Kosa mu je bela.; Sin mu je veterinar. Popularnost mu je narasla.

o Dativ prospěchový- účel Kupili su bratu (za brata ) cipele.

- Předmět v instrumentáluo Slovesa s významem “ pohybovat něčím”

Mahati štapom, tresti granama Rukovoditi, vladati, upravljati čim

Vladao je carstvom.o Instumentál s předložkou

Nastavicemo s vežbama.

DOPLNĚK = PREDIKATIVUM

- Vujadřuje vlastnost substantiva, v okamžiku promluvy – konkrétní situace- 2 typy:

o Predikativ + dopunski predikativ Substant. nebo adjektiv. Charakteru; pojí se se slovesy s neúplným

významem Neobjektové

Marko je posato košarkaš. Ivan je postao rasejan. Postajati, nazvati se, proglasiti se

X Objektové predikativum – blíže určují objekt; po přechodných

slovesech Drugovi smatraju Marka rasejanim. Proglasiti, zvati, smatrati, postaviti, imenovati

o Aktuelni kvalifikativ / privremeni atribut Charak. Subjektu nebo objektu

Vratio se sa treninga umoran ( dopněné, nemusí být) Ivan je brata zatekao bolesnog ( subjekt. Objekt) Není obligatorní; je fakultativní

VĚTA

- Abstraktně míněna, dominuje predikáto Jednoducháo Klauze

Užší smysl- KLAUZE:

Nezávislé (stojí samostatně) Závislé (nejsou samostatné)

X

- SOUVĚTÍ : Větný celek složený

Jednoduchá věta (prosta rečenica, jednostavna)

Dvojčlenná- pasivní konstrukce nebo podmět + přísudeko Slovesná

Jádro tvoří základní větná dvojice a řísudek nevyžaduje dopnění Otac radi. Kuca se gradi.

Slovesný přísudek vyžaduje doplnění Předmětem: Otac je poklonio sinu knjigu. Přislov. Určení: Bolesnik se oseca bolje. Infinitvem – konstrukce da + prezens

Spojení stejnopodmětová:

o ne mogu da dodjem/docio Slovesa frázová: počeo je da radi/raditio Slovesa s významem “přát si”, “ rozhodnout se”, mít

schopnost”, slovesa pohybu – došao je...

Spojení různopodmětová:

o Kauzativní slovesa: Naučio ga svirati./Pomaže mu raditi.

o Čula se muzika.

Neslovesná

Věty sponově jmenné: o Otac je učitelj./Dečak je dobar.o Postao je direktor-

Věty nesponově jmenné – přísloví:o Učenje-mučenje./Struje- dovoljno (nadpis)

Sponově jmenné věty stavové:o Vrucina je./Štrajk je.

Jednočlenná – bezpodmětná/ bezlična, impersonalna rečenicao Slovesné –

Svice./ Grmi./ Pozlilo mi je./ Svejedno mi je./Radilo se. Predikát je v neosobním tvaru – 3. Os. Stř. Rod

o Věty existenční Neosobní sloveso IMA/NEMA + genitiv Ima vode./Ima dosta posla./Nema knjige.

o Věty neslovesné – predikativa vyjádřena příslovcem nebo jménem Hladno je. Vruce je. Prijatno je. Muka mu je.

o Infinitivní Nama je sutra putovati.

Ekvivalenty, Jmenné věty (specijalne nezavisne rečenice)o Tvoří je podstat. jm., přídav. Jm. Nebo příslovce v neosobních tvarech +

částice, citoslovce; vyjadřují postoje, rozkaz nebo přání Auto!/ Evo autobusa!/ Nevaljalče jedan!/Tišina! Musí být kontext!

Podle obsahu, komunikační funkce (záměr) a modální platnosti (postoj volontativní):

MODÁLNÍ PLATNOST:

- Oznamovací/ Obaveštajne/ Izjavne/ Deklarativne Prosté tvrzení, sdělení, konstatování Indikativ nebo kondicionál Klesající intonace

Ja bih rado došao u pozorište.- Tázací/ Upitne

Zisk informací Intonace se liší podle typu otázky + otazník/upitnik

Zjištovací- potvrzení nebo popření dotazované skutečnosti S částicemi : -li, da,zar (Da li ce do sutra doci?) Bez částic: (Ivan dolazi?) ; stoupavá intonace

Vylučovací – ili-ili Hoceš li doci danas ili sutra?

Doplnovací – doplnění informací; detailní Ko bi želeo da učestvuje?

Rozvažovací Šta da radim? Da ne bi i ti došla u pozorište?

Řečnická- citově zabarvená věta oznamovací- forma otázky, částice ZAR

Ko to može da uradi? /Zar si me zaboravila? Ko to ne zna?

- Zvolací/Uzvične/ Usklične Emočně zabarvené

Kako ga je udario! Hej, vrati se!

- Rozkazovací/ Zapovedne Požadavek, rozkaz, příkaz, výzva, varování

Idite! Neka dodje! Nemojte + infinitv – Nemojte vikati! Dodji ovamo! X Dolazi ovamo! (přísnost díky vidu) Důrazná výzva (hajde + imperativ) Hajde reci! Ti idi kuci! Ni pisnuti! Ni maci! Ne otvaraj prozor! ( Zápor = zákaz) Důrazný rozkaz, výhrůžka (da)- Da se niste maknuli! (varování)

- Přací/ Željne Zvolací intonace, da + prezens nebo preteritum Přání, požehnání, přísaha Splnitelná přání – da + prezens dokonavý

Neka žive mladenci!/ Samo da ga više nikad ne vidim! Přání nesplnitelná – da + prezens nedokonavý

Kamo srece da sam pijan! (ali nisam :/ ) Přání nesplněné- da + preteritum

Da sam ti zabranio ici k njemu. Kondicional – Kad ; Kad bi samo on došao. Sela bih malo! Přací platnost:

Dobro došli! Živeli! ( Krnjak perfektum – bez pomocného slovesa) Hoceš li mi dodati so? (prosba) Zašto to radiš?

PO

Podle obsahu :

- Vedlejší obsahové/ izrečne Věty, bez kterých by situace nebyla úplná da + kako (spokjky) – přechodná slovesa

Marko je rekao da ce doci. Pomirila se s time da nece naci muža.

- Tázácí- mluvení , tázání Ko + šta – čas je relativní Neoddělují se čárkou Z přímé do nepřímé

- Vztažné/ odnosne rečenice- nahrazují adjektiva Ko, šta + čovek, osoba Atribut, subjekt, objekt

- Příslovečné určovací Místní – gde, kamo, kuda, dokle Časové- časové hranice Způsobová/ načinska

Neoddělují se čárkou Srovnávací / poredbene Příčinné Důsledkové

Nepravé věty vedlejší Oddělují se čárkou Da umreš (tako)

Účelové/ Namerne Cíl

Da, kako, neka Podmínkové

Ako, ukoliko, kada, da + inverze Modální, potencionální, nereálné Současnost : nereálná úplná Minulost: děj, který by se odehrál

Přípustkové Iako, ipak

VĚTY S NĚKOLIKANÁSOBNÝMI VĚTNÝMI ČLENY

VZTAHY:

1. SLUČOVACÍ Slučovací spojka – i

oPisao je eseje i kritike. Slučovací vztah s odstínem PROTIKLADNOSTI- spojka –a-

oOn desnom rukom drži volan, a levom menjač. o + částice –i- To su lepe a i korisne stvari.

Další spojky: pa (čas. Sled), najpre – pa onda, kao i , isto tako, onda, zatim (výčet), kako- tako i, čas –čas, sad –sad, što-što

oRodilo im se dvoje dece, najpre cerka, pa sin.oVoli da jede italijansku hranu kao i domace specijalitete.oGleda čas nju čas mene, sad jedno sad drugo.

Slučovací vztah se záporem – spojka –NITI, NI – oNe jede ni pije.oNe znam niti želim znati.o –ni-ni- Dete nema ni oca ni majku.oA ni, kao ni – Vece panike nije bilo, kao ni vecih ostecenja.

2. ODPOROVACÍ Spojka –ALI-

oVatra i voda su dobre sluge, ali zli gospodari.o Jeden člen popírá, druhý vyzlučuje – NEGO,VEC-

Ne treba mi lep momak, nego pošten. 3. STUPNOVACÍ

Spojky: pa i, pa čak, štaviše, čak, ne samo- nego i, (a) kamoli oNe bih niakda nikog izdao, čak ni psa.oBlagom se može sve kupiti, pa i obraz.oBrak je bio ne samo srecan nego i plodan.

oProblem još nije ni postavljen, a kamoli rešen.4. VYLUČOVACÍ

Spojky: ili; ili-ili; bilo-bilo;bilo-ilio Ja ili ti.oPosle ručka pijemo čaj ili kafu.o Želi da učestvuje bilo u privatnom bilo u javnom životu.

SOUVĚTÍ

a) SOUŘADNÉ - Obsahuje nejméně dvě hlavní věty (glavne/nezavisne/naporedne rečenice), které jsou na sobě mluvnicky nezávislé. Na počtu vět vedlejších nezáleží.Koordinacija= parataksa – naporedno složene rečenice

Vztahy mezi větami hlavními/ nezavisnim rečenicama

- 6 základních typů:1. Slučovací

Spojky: i, te, pa, a ( často protikladné obsahy), niti ( záporná věta + kladný tvar přísudk. slovesa), čas-čas, sad-sad

Ljudi nam se obracaju i traže sručnu pomoc. Zvali ste me, pa sam došao. Ja ga pitam a on odgovara. Muškarci su bili na radu, a žena u kupovini. Ne jedu ni ne piju. Čas vam treba, čas vam ne treba.

2. Odporovací Spojky: ali, no, medjutim, a, pa, ali ipak, no ipak, nego, vec, dok Oni imaju ponudu za ples, no odbijaju. U fabrici su ga cenili, pa ipak je otišao. Ne pomišlja na smrt, nego se sprema na borbu. Dok jedni rade, drugi se odmaraju.

3. Stupnovací Spojky: čak, štaviše, pa, ne samo- nego /vec, (a) kamoli Godinama ga nisam srela, a kamoli s njim razgovarala. Postoji nada da se pomire, pa čak i stupe u brak

4. Vylučovací Spojky: ili, ili-ili, bilo( da) – bilo (da) Ili cemo pobediti ili ispadamo iz takmičenja.

5. Důsledkové Spojky: zato,zbog, stoga, pa, dakle, znači, prema tome Momci su se mnogo trudili, zato ih treba nagraditi. Brave su nedirnute, dakle nije u pitanju provalnik.

b) PODŘADNÉ - Obsahuje pouze jednu hlavní větu (glavnu, nezavisnu rečenicu) a jednu nebo více vět vedlejších (zavisne rečenice). - Vedlejší věty jsou k větě hlavní připojeny podřadícími spojkami nebo vztažnými zájmeny a příslovci.Subordinacija = hipotaksa= zavisno složene rečenice

Př. : (1) Ne videci drugog izlaza, (2)on je odlučio (3) da ode do šefa (4) i da mu prizna (5) šta se stvarno dogodilo.

on je odlučio- Glavna rečenica ( hlavní věta) (3)+ (4) – navzájem koordinirane (spojka i) (1)+ (3) + (4) = zavisne (zavislé na (2)) (5) závisí na (4) – ta je upravna nad (5)

--Podle druhu vedlejší věty:

Subjekatske/ Podmětné věty Vyjadřuje podmět věty řídící Spojovací výrazy vztažná zájmena : ko, šta + da Otázky pro rozpoznání: 1. pádová otázka – KO, ŠTA? Poznato je da kafa škodi srcu.

Objekatske/ Předmětové Vyjadřuje předmět věty řídící. Spojovací výrazy: da, kako, koliko Otázky pro rozpoznání: Pádové otázky, kromě 1. Pádu – KOGA, ŠTA? Tražili smo da se ukine porez na knjige.

Predikatske/ Přísudkové Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Spona - sponové sloveso stojí ve větě hlavní. Spojovací výrazy: da , takav, tako da Cilj ove rezolucije je da se prekinu sukobi. ( prekid sukoba)

Atributske/ Přívlastkové Vyjadřuje přívlastek podstatného jména ve větě řídící. (Rozvíjí jedno slovo ve VH.) Spojovací výrazy: kakav, koji, čiji, takav, ko, kuda, da , što

Otázky pro rozpoznání: Kakav , koji, čiji Životinje koje žive na dalekom severu imaju debelo krzno.

Apozicijske/Doplnkové Vyjadřuje doplněk věty řídící. Spojovací výrazy: koji Pomůcka pro rozpoznání: Vedlejší věta doplňková závisí na dvou členech věty hlavní. Davorin Jenko, koji je komponovao srpsku himnu, bio je Slovenac.

Adverbijalne/ Příslovečné – Místní, časové, měrové, způsobové, příčinné, účelové…

1. Obsahové

- Vedlejší obsahové/ izrečne Věty, bez kterých by situace nebyla úplná da + kako (spojky) – přechodná slovesa

Marko je rekao da ce doci. Pomirila se s time da nece naci muža

Što- citové prožitky Drago mi je što je došao. Radujem se što..., Dobro je što..., Oprostite što...

Kao da – děj zdánlivý Pravi se kao da nije primetio.

Da + prezent – žádací Želim da ostanem sam.

Tázácí- mluvení , tázání Částice li nebo da li Pitali su, jesi li završio zadatak. Ko + šta – čas je relativní Pitali su, šta se dogodilo. Z přímé do nepřímé

2. Vztažné/ odnosne rečenice

nahrazují adjektiva Vztažné zájmeno “koji”

Radnici, koji su izvršili plan, nagradjeni su. Kvalitativní určení: kakav X kvantitativní : koliki, onakav- kakav

Ostali su onakvi kakvi su bili.

Přivlastnovací vztah – “čiji” Osudjena je grupa kriminalaca na čijem čelu se nalazio mladic.

Ko, šta, taj , ono + čovek, osoba – substantivní věta Ko uči, taj i nauči. Nije odgovarao onome, ko ga nešto pita. – nepřímý pád

Atribut, subjekt, objekt

3. Příslovečné určovací

Místní – gde, kamo, kuda, dokle Vratite se u tačku odakle ste pošli.

Časové- časové hranice Spojky: kada, pre, nakon, otkad, dok Pre nego što je izašao, zatvorio je prozore.

Způsobová/ načinska Neoddělují se čárkou

Srovnávací / poredbene Spojky: kao, kao što, onoliko-koliko, nego, no, kao da... Kako stariji sviraju, tako mladji igraju.

Příčinné Spojky: zato što, stoga, zato jer, zbog toga... Nemoguce je videti atome, zato što su suviše mali.

Důsledkové Spojka “da” + výraz míry ( toliko, tako, takav...) Nepravé věty vedlejší Oddělují se čárkou Imam toliko briga da ne znam gde mi je glava.

Účelové/ Namerne Spojka “da , kako, neka” + prezent Cíl Došao sam da vas vidim./ Pomerio se, kako bi trudnica sela na svoje

mesto. Podmínkové

Spojky: Ako, ukoliko, kada, da + inverze Ako saznam, reci cu ti- realný vztah (indikativ, kondicional) Nereálný : v hlavní větě - kondicional

Přítomnost : da + prezens nedokonavý

o Da nisi pijan, video bi ono, što ne vidiš. Neproběhlo v minulosti: da + preteritum

o Da ste hteli, mogli ste pobeci. o Kad + kondicional : Kd bih znao, kazao bih.

Modální, potencionální, nereálné

Přípustkové Spojky: Iako, ipak, i pored toga što, makar da, pa makar, ma koliko... Došao je iako je bolestan. Život ma koliko bio težak, uvek ima radosti.

. Syntax: věta a výpověď, aktuální členění výpovědi; gramatická struktura věty; větné členy.

2. Přísudek (slovesný, jmenný, jmenný se sponou); valence a intence sloves; predikátní kategorie.

3. Podmět, shoda přísudku s podmětem, vyjádření podmětu. Předmět. Příslovečné určení.

4. Přívlastek. Přístavek. Doplněk. Vztahy mezi větnými členy.

5. Souvětí souřadná. Poměry mezi hlavními větami.

6. Souvětí podřadná, druhy vedlejších vět, vedlejší věty podmětné, přísudkové, předmětné a přívlastkové.

7. Vedlejší věty příslovečné a doplňkové.

8. Výstavba textu, tematické posloupnosti, větné vzorce.

9. Lexikologie: lexikální jednotky a jejich význam; významové vztahy. Slovní zásoba srbštiny: vrstvy slovní zásoby, změny ve slovní zásobě.

10. Slovotvorba: základní pojmy, způsoby tvoření slov (odvozování, skládání, přejímání a adaptace).

11. Tvoření podstatných jmen.

12. Tvoření přídavných jmen.

Tvoření sloves a příslovcí.

o


Recommended