AdrianaRazítko

Radka Wallerová

Taháky nejen k maturitě ISBN PDF: 978-80-87970-00-3 PDF pro čtečky: 978-80-87970-01-0 ePUB: 978-80-87970-02-7 Mobi: 978-80-87970-03-4

Kniha byla zakoupena na serveru knihy.idnes.cz. Kupující: Míchalová PavlaAdresa: , ,ID 1686-58081979949482565075-11715-735 Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dálezveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva sdůsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, kautorům a také k nám fér.

Obsah Karel Hynek Mácha: Máj ......................................................................................................................... 4 William Shakespeare: Hamlet .................................................................................................................. 7 S. Puškin: Evžen Oněgin ........................................................................................................................ 10 Molière: Lakomec .................................................................................................................................. 13 Karel Jaromír Erben: Kytice .................................................................................................................. 16 Milan Kundera: Směšné lásky ............................................................................................................... 19 E. M. Remarque: Na západní frontě klid ............................................................................................... 22 Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Hrovitzovou ............................................................................... 25 Karel Čapek: Válka s mloky .................................................................................................................. 28 Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky ................................................................................................ 31 Ota Pavel: Smrt krásných srnců ............................................................................................................. 34 Květa Legátová: Jozova Hanule ............................................................................................................. 37 George Orwell: Farma zvířat ................................................................................................................. 40 J. R. R. Tolkien: Společenstvo prstenu .................................................................................................. 43 John Steinbeck: O myších a lidech ........................................................................................................ 46 Franz Kafka: Proměna ........................................................................................................................... 49 Ernest Hemingway: Stařec a moře ......................................................................................................... 52 Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol ............................................................................................................. 55 Ken Kensey: Vyhoďme ho z kola ven ................................................................................................... 58 Michal Viewegh: Výchova dívek v Čechách ......................................................................................... 60 Jak na maturitní sloh? ............................................................................................................................ 65 Rozbor textu ........................................................................................................................................... 77 Didaktické testy ..................................................................................................................................... 80 Nenechte se nachytat .............................................................................................................................. 86

Míchalová Pavla » , ,

Karel Hynek Mácha: Máj

Nejznámější Máchovo dílo, které si autor poprvé vydal vlastním nákladem v roce 1836, figuruje v maturitních seznamech velmi často. Tato lyricko-epická básnická skladba se na středních školách probírá už dvě století. Děj díla je na začátku knihy shrnut a pak se teprve autor vrací k detailním činům svých hrdinů. Básnické dílo má čtyři zpěvy a dvě intermezza. Na svou dobu mělo dílo velmi neobvyklý pesimistický námět a tragické vyznění, přičemž autor je do velké míry pojal jako osobní zpověď člověka plného nejistot a otázek po smyslu života.

Místo milého přišla špatná zpráva

Jednou z postav je Jarmila, která hned v úvodu díla spáchá sebevraždu skokem ze skály do jezera, když marně čeká na svého milého. Básník zde mimo jiné nádherně líčí přírodu a navozuje tak tesknou atmosféru celého díla. Jarmila se nedočkala a místo toho se od neznámého muže dozvěděla, že jejího Viléma čeká poprava, protože zabil svého otce. Teprve po této expozici nás autor seznamuje s Vilémem a s tím, co ho vedlo k vraždě, za kterou má být potrestán - jeho otec, který ho kdysi vypudil z domu a dohnal ho k životu mezi loupežníky, svedl jeho milenku Jarmilu. Žárlivý a výbušný Vilém ho proto zabil.

Mladík, kterého od popravy dělí jediný den, ve vězení přemýšlí o tom, co může následovat po smrti, tragický hrdina soudí, že nic. Stejně to zřejmě viděl i sám Mácha. Přemýšlí také o vině a nevině. I tady se básník vrací k motivu přírody, jejíž věčnost klade do kontrastu s krátícím se životem Viléma.

Kde se vzal strašný lesů pán?

Mladík se navíc musí vyrovnávat s tím, že zabil svého otce, což v okamžiku vraždy netušil. Loupežník Vilém ovšem svého otce v úvahách také obviňuje z toho, že kvůli nedostatku jeho otcovské lásky skončil na okraji společnosti jako obávaný „lesů pán“. Vilém nakonec upadá do vyčerpaného spánku, ve snu se ale stále probírá tím, co ho trápí. Takto, aniž by o to usiloval, dojme strážného věznice, který mu naslouchá.

V první mezihře (intermezzu), která následuje po druhém zpěvu, vystupují v ději duchové, kteří zpívají o Vilémově blížící se smrti, zatímco spolu s mrtvými na popravišti oslavují jeho blížící se příchod mezi ně. Ve třetím zpěvu dílo vrcholí. I tady Mácha použil popis krajiny, po němž následuje Vilémova cesta na popraviště, obklopené zástupy lidí. Vilém se před popravou modlí a trochu překvapivě se loučí s vlastí. V další mezihře po Vilémovi pláčou ostatní loupežníci, kteří teskní po svém vůdci, zatímco Mácha líčí krásnou horskou krajinu. V posledním zpěvu (je psán v první osobě) se na místo popravy vrací básník, který sám o sobě mluví jako o poutníku Hynkovi, zatímco se zamýšlí nad tragikou lidského osudu. Když nalezne na pahorku, kde bylo popraviště, lebku, nechá si další den od hospodského odvyprávět celou tragickou historku, načež básník svůj osud přirovná k Vilémovu. Nakonec mluví o lásce jako o stavu bez konce, zatímco se děsí neznámé budoucnosti a teskní po dětství, do nějž se už nejde vrátit.

Karel Hynek Mácha se zřejmě nechal inspirovat skutečnou událostí, protože v roce 1774 byl poblíž Mladé Boleslavi popraven lámáním v kole Hynek (Ignác) Schiffner, který zavraždil v Dubé u Doks svého otce. Mácha toto vyprávění zaslechl o šedesát let později během některého ze svých pobytů u

dnešního Máchova jezera. Rukopis Máje byl objeven během první světové války v Katusicích u Mladé Boleslavi v pozůstalosti obrozence Jana Nepomuka Krouského.

O knize, historie a současnost

Nejvydávanější česká kniha doposud vyšla ve více než 260 různých vydáních. První Máj si autor vydal vlastním nákladem v roce 1836 v počtu 600 kusů, dnes je dochováno v archivech a soukromých sbírkách několik desítek kusů. Velmi známá jsou vydání s kresbou Jana Zrzavého.

Filmové zpracování

Poslední zpracování je film F. A. Brabce natočený roku 2008. Jde o kombinaci úryvků z původní Máchovy básně, kterou recituje kat a vypravěč v jedné osobě, a hraného příběhu nešťastného milostného trojúhelníku Hynka, Viléma a Jarmily. Hlavní role ztvárnili Jan Tříska, Juraj Kukura, Matěj Stropnický, Sandra Lehnerová. Hudbu k filmu nahrála skupina Support Lesbiens. Více informací najdete na http://www.filmykmaturite.eu/maj.

Další Máchova díla

Další díla K. H. Máchy prózy Cikáni, Křivoklát, Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Márinka

Rozbor díla u ústní zkoušky

Jak u zkoušky postupovat, pokud si vytáhnete Máj od Karla Hynka Máchy? Radí češtinářka Veronika Valíková z Arcibiskupského gymnázia v Praze.

Druh a žánr uměleckého díla:

Lyricko-epická básnická skladba s romantickou zápletkou.

Charakterizujte postavy

Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí, se skály v břehu jezera daleko přes jezero hledí.

To se jí modro k nohoum vine, dále zeleně zakvítá, vždy zeleněji prosvítá, až v dálce v bledé jasno splyne.

Po šírošíré hladině umdlelý dívka zrak upírá; po šírošíré hladině nic mimo promyk hvězd nezírá;

Dívčina krásná, anjel padlý, co amarant na jaro svadlý, vybledlých lících krásy spějí. Hodina, jenž jí všecko vzala, ta v ústa, zraky, čelo její půvabný žal i smutek psala.

Začněte ukázkou na pracovním listě, tuto najdete hned v prvním zpěvu. Vysvětlete: Proč je Jarmila zoufalá? - Čeká na milého, který už nikdy nepřijde, protože zavraždil jejího svůdce, který byl náhodou i jeho otcem. Tím jste zároveň charakterizovali i „strašného lesů pána“ Viléma. Zde bude dobré zmínit i to, že romantismus obecně měl v oblibě vyděděnce všech kategorií. Také Jarmila podléhá romantickému stereotypu: muže lákaly buď nedostupné chladné krásky, padlé dívky (bylo nutné pomstít jejich čest, nikoli se s nimi oženit), nebo umírající labutě.

Prostředí, v němž se odehrává děj:

Tragický příběh se odehrává na Máchově jezeře pod Bezdězem. Líčení přírody, používání barev a jemných odstínů je to nejkrásnější, co nám Máj nabízí.

Výstavba textu a vyznění básně:

Předzpěv, čtyři zpěvy a dvě intermezza. V prvním zpěvu je shrnut děj, ve druhém se Vilém připravuje na popravu, rekapituluje život, aniž lituje svého činu, ve třetím, nejobraznějším, je popraven a jeho tělo se vrací „v kolébku svou, hrob svůj, matku svou…“ Popřemýšlejte o předzpěvu, zřejmě ironickém. Možná najdete spojitost s verši v závěru básně: „Bez konce láska je! - Zklámánať láska má.“ Ty bohužel ironicky míněny nejsou. Brzy nato Mácha zemřel.

Rozbor jazykových zvláštností:

V ukázce je třeba najít obrazná pojmenování. Určitě si všimněte hry barev - růžový večer (básnický přívlastek-epiteton), modro se vine (metafora); obratů: hvězdy zírají (personifikace), anjel padlý (metonymie); hodina vzala (synekdocha). Nezapomeňte na Máchovu zvukomalbu (onomatopoie) a oxymóron (zborcené harfy tón).

Kontext (literárněhistorický a tematický)

Můžete hovořit o Máchovi a českém romantismu. Srovnání můžete nalézt třeba u Erbena, který psal Záhořovo lože jako polemiku s Májem. Můžete pohovořit o romantismu obecně a vyzdvihnout některé prvky romantické literatury, jako již zmíněný vyděděný hrdina, typ romantické ženy, případně literární práce s popisem přírody, která svým charakterem dobarvuje rozervanost a temnotu v ději. Existuje také kontext tematický: konflikty synů a otců (Zeus, Oidipus, rytíř Ivanhoe, později Karamazovi a z nových děl film Magnólia) či jiní odsouzenci před popravou (v Camusově Cizinci, Nabokovově Pozvání na popravu nebo Zelené míli).

William Shakespeare: Hamlet

Jedna z nejlepších Shakespearových tragédií, která se dodnes běžně hraje na jevištích divadel celého světa. Příběh dánského kralevice vzbuzuje emoce i po několika stoletích. Škoda, že mnoho lidí ze hry zná pouze repliku „být, či nebýt“, kterou pronáší Hamlet, když přemýšlí o tom, zda má zabít vraha svého otce a sám zemřít, nebo zda žít, aniž by se pomstil.

Jak je pro Shakespeara a jeho tragédie typické, děj je plný postav, z nichž na konci naprostá většina tragicky umírá, hlavní hrdina Hamlet jako poslední. Autor si navíc dává záležet na vykreslení charakteru svých hrdinů a vždy ukazuje motivy jejich jednání. Hra je plná filozofických monologů, které přednáší především Hamlet, jenž tu navíc má dvě polohy. Jednu rozumnou, druhou vyjadřující šílenství, které předstírá. Tehdy například používá dvojsmyslné slovní hříčky. Výstupy tragických postav občas také přeruší sarkastické či cynické poznámky.

Mluvil duch pravdu?

Děj dramatu se odehrává většinou na hradě Elsinor a začíná krátce po králově smrti v době, kdy už na trůn usedl jeho bratr Claudius, který si vzal za ženu svou švagrovou, vdovu po Hamletově otci Gertrudu. Otcův duch kralevicovi na hradbách svěří tajemství – jeho smrt nebyla náhodná, jeho bratr Claudius ho zabil tak, že mu během spánku nalil jed do ucha. Hamlet logicky zatouží po pomstě, ale nemá v ruce jediný důkaz.

Předstírá šílenství s vidinami o otcově smrti, aby dal okolí najevo, co ví, přičemž si sám není jistý, zda je Claudius skutečně vrahem. Jistotu získává, když na hrad přijíždějí potulní herci, kteří na jeho popud do repertoáru zařadí pasáž s otcovraždou, která Claudia rozčilí a donutí k útěku. Hamlet přesto s pomstou váhá, zdá se mu, že modlící se strýc svého činu lituje.

Rozhodne se však vše svěřit matce, jenže během jejich rozhovoru někdo stojí za závěsem a naslouchá. Rozčilený Hamlet neváhá a dotyčného bodne, předpokládá, že je to Claudius. Jenže to byl nejvyšší komoří, otec jeho milé Ofélie Polonius, který padá mrtvý k zemi.

Pověste ho, prosím

Claudius neváhá a Hamleta i s jeho bývalými spolužáky Rosencrantzem a Guildensternem posílá do Británie, přičemž jim s sebou dá průvodní dopis s výzvou, aby tamní král nechal Hamleta popravit. Hamlet vše včas zjistí a dopis vymění, takže anglický král nakonec nechá popravit právě jeho dva průvodce.

Mladý kralevic se vrací do Dánska zrovna v době, kdy má pohřeb Ofélie. Utopila se, přičemž předtím zešílela z otcovy tragické smrti a z toho, že ji Hamlet odmítl. Ofélii chce pro změnu pomstít její bratr Laertes. Toho využívá proradný Claudius a spolčí se s ním, doufá přitom, že se tak díky rozhněvanému Laertovi zbaví Hamleta, aniž by pro to on sám musel přímo něco udělat.

Poradí mu, aby vyzval Hamleta na souboj, a vyzbrojí jej do boje otráveným mečem, zatímco kralevic má nevědomky bojovat tupou zbraní. Bojovníci si však v průběhu bitky meče vymění, takže Laertes umírá a Hamlet vychází z boje coby vítěz, ale těžce raněný rovněž otráveným mečem.

Než zemře, stihne zabít vraha svého otce Claudia. Svědkyní souboje byla i jeho matka Gertruda. Když vidí celou tragédii, vypije číši s otráveným vínem, kterou původně připravil Claudius rovněž pro Hamleta. Vše přežil pouze Hamletův přítel Horacio.

O Hamletovi

Shakespeare se při psaní Hamleta inspiroval starým skandinávským příběhem nazvaným Ur-Hamlet, který vyprávěl o princi jutském – Jutsko je součástí Dánska. Sepsal jej na přelomu dvanáctého a třináctého století dánský kronikář Saxo Grammaticus. Existuje více českých překladů, z novějších jsou nejznámější překlady Martina Hilského a Jiřího Joska.

Filmové zpracování

Určitě se podívejte na film Zamilovaný Shakespeare a rovněž na některou z filmových adaptací Hamleta, mezi něž se dá zařadit i animovaný Lví král. Skvělá je například adaptace z roku 1996 od Kennetha Branagha, který si rovněž zahrál hlavní roli. Klasikou je verze z roku 1948, kterou natočil Laurence Olivier.

Další díla W. Shakespeara

Tragédie (Macbeth, Othello, Romeo a Julie), komedie (Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský), historické hry (Richard III.), pohádkové hry (Bouře) a mnoho dalšího.

Rozbor díla u ústní zkoušky

Ukázka: Hamlet (vede matku k portrétům na stěně):

Vidíte tyhle portréty dvou bratří? Pohleďte blíž na tenhle obličej, na jeho půvab, na ty kadeře, na božské čelo,

velitelský zrak, na celou postavu, tak vzepjatou, jako by stála na vrcholu hor. Do tkáně jeho těla, do všech rysů vepsali bohové svou záruku, že svět v něm právem vidí příklad muže. To byl váš manžel. Teď se dívejte,

kdo přišel po něm -nynější váš choť, klas nakažený rzí, jež zasáhla tak zhoubně jeho bratra! Máte oči? Jak jste se mohla vzdát těch horských pastvin

a hledat štěstí v bahně? Máte oči? Ne, neříkejte, že to bylo z lásky. Ve vašem věku je krev skromná, spí

a čeká na rozum, co přikáže. Byl to však rozum, ty dva vyměnit?

Nejdříve zařaďte dílo z hlediska druhu a žánru:

Hamlet je tragédie o pěti dějstvích, psaná částečně prózou, částečně veršem, jen zřídka rýmovaným.

Vysvětlení situace v ukázce:

Ukázka na pracovním listu je ze třetího dějství, Hamlet právě zabil Polonia, schovaného za závěsem, a vyčítá matce sňatek se strýcem, který mu zabil otce. Nezapomeňte dodat, že Shakespearův jazyk je velmi obrazný (klas nakažený rzí, s čertem hrát na slepou bábu).

Stavba dramatu:

Jelikož jde o drama, určitě se počítá s tím, že v díle poznáte prvky tohoto žánru. Tedy například expozici, či že popíšete vrcholící katastrofu, proto byste si měli zopakovat, co se kdy v Hamletovi stane.

Expozice (uvedení do děje): Dánsko, asi měsíc po smrti Hamletova otce. Novým králem se stává jeho bratr Claudius, který se žení s jeho ženou Gertrudou. Hamlet se dozví o zákeřné bratrovraždě a začne přemýšlet o pomstě.

Kolize (zauzlení): Myšlenky na pomstu otráví Hamletovu duši. Přestává si rozumět s matkou, přáteli i Ofélií, která sní o sňatku. Claudius začíná tušit, že se synovcem budou problémy.

Krize: Slavný monolog „být, či nebýt“ a důsledné předstírání šílenství i před Ofélií; herecká družina hraje hru o vraždě krále, při níž Claudius uteče ze sálu; Hamlet omylem zabije otce Ofélie.

Peripetie (zvrat): Hamlet odjíždí do Anglie, kde má být na přání strýce popraven. Ofélie zešílí a utopí se, její bratr Laertes prahne po pomstě.

Katastrofa: Při závěrečném souboji umírají všichni kromě Horacia, který vydává svědectví o příběhu.

Charakteristika postav a jejich konflikty:

Zásadní konflikt je samozřejmě mezi králem a princem, který váhá, kdy, jak a jestli se má mstít. Z toho plynou i jeho vnitřní rozpory. Pak je tu Claudiovo téma bratrovraždy a touhy po moci. A nešťastná láska mezi Hamletem a Ofélií, která příliš mnoho pověděla tatínkovi. A ještě Duch – do divadelní rekonstrukce vraždy můžeme o jeho obvinění z bratrovraždy pochybovat, potom se z děje vytrácí. Hra především klade věčné otázky po smyslu života ve zkaženém světě.

Zařazení do literárněhistorického a tematického kontextu:

Měli byste znát pět nejslavnějších Shakespearových tragédií (Romeo a Julie, Othello, Macbeth, Král Lear), vědět, co byla renesance (i baroko, Shakespeara nelze přesně zařadit) a co napsali Dante, Boccaccio, Cervantes a Villon.

S. Puškin: Evžen Oněgin

Podobné osudy hrdiny a autora

Když Puškin psal své nejslavnější dílo, román ve verších nazvaný Evžen Oněgin, nemohl tušit, že za pár let skončí podobně jako jeden z jeho romantických hrdinů. Jedna legenda přitom říká, že když básník a spisovatel s prostřeleným břichem umíral, neloučil se s nikým jiným než s knihami, které ho obklopovaly. Nesmrtelnost mu však nezajistil jen trochu výstřední život a tragická smrt, ale především jeho dílo, mezi nímž čestné místo zaujímá příběh petrohradského floutka Oněgina. Ten si roky užíval života vysoké společnosti, plesů, milenek, aniž by dělal něco užitečného, ale nakonec jej rušný velkoměstský život unavil. Chudší než dřív zamířil na venkov, kde umíral jeho bohatý strýc a Oněgin podle očekávání získal jeho majetek. Zde se spřátelil s mladým statkářem Lenským, naivním snílkem píšícím básně, který byl v mnohém jeho protikladem. Právě do postavy Lenského promítl Puškin do velké míry sám sebe.

V románu spolu oba hrdinové tráví mnoho času a vedou spoustu debat o literatuře.

Veselá Olga, zádumčivá Taťána

Lenský Oněgina seznámil se dvěma dcerami vdovy Larinové. Byly podobně odlišné, jako oba mladí muži. Lenského láskou byla bezstarostná Olga, zatímco Oněgin okamžitě okouzlil její starší a citověji založenou, ovšem nezkušenou sestru Taťánu, vášnivou čtenářku romantických knih. Napsala mu vyznání lásky, ale cynický mladík jí ani neodpověděl, byť ho takový zájem vlastně potěšil.

Taťáně to nedalo, nakonec se ho přímo zeptala, zda ji miluje a proč nijak nereagoval na její vroucí slova, Oněgin se neměl k přímé odpovědi, snažil se jí vyhnout a nakonec chladně vysvětlil, že by s ním nebyla šťastná, protože on po manželství netouží a jeho vztahy jsou jen povrchní. Odmítnutí dívku hluboce ranilo.

Miluji vás, ale zůstanu věrná svému muži

Když o nějaký čas později Oněgin na oslavě Taťánina svátku zjistil, že ho všichni považují za dívčina nápadníka, z trucu protančil celý večer s Lenského milenkou Olgou. Chtěl tak dát najevo svůj postoj vůči Taťáně a nejspíše se i pomstít Lenskému, který ho přesvědčil, aby s ním na oslavu šel. Olga se jeho dvoření nijak nebránila, snad jí dělalo dobře, což rozhněvalo jeho přítele Lenského a vyzval ho na souboj. Oněgin měl lepší mušku a Olžina snoubence zabil, načež odjel a deset následujících let putoval po Rusku. Nakonec se znovu ocitne v Petrohradu, kde na plese nečekaně potkává Taťánu, když mu ji jeho letitý známý, generál Gremin, představí jako svou ženu.

Taťána kvůli Oněginovi roky odmítala všechny nápadníky, ale nakonec na matčin nátlak odjela do Moskvy a provdala se za bohatého knížete Gremina. Šťastná rozhodně není, stala se z ní smutná a zklamaná žena z vyšší společnosti. Oněgina však okouzlila. Taťána nicméně jeho dvoření odmítla, na jeho vášnivé dopisy neodpověděla, ačkoli ve skutečnosti na Oněgina nikdy nezapomněla a milovala ho celý život. Role se nakonec obracejí. Evžen Oněgin krásné Taťáně při návštěvě u ní doma vyznal

lásku, od plačící ženy se však dozvěděl, že i ona jej sice miluje, ale že zůstane věrná muži, za kterého se vdala.

O Puškinovi a jeho knize

O Oněginovi Puškinův román ve verších poprvé vycházel jako seriál mezi lety 1823 až 1831, jako celek vyšel poprvé o dva roky později a definitivní podobu získal ve vydání z roku 1837. Sám Puškin skončil podobně jako jeho hrdinové. Zemřel po souboji ve střelbě pistolí, když ho zabil francouzský milenec jeho ženy. Nebylo mu ještě ani osmatřicet. Puškin pocházel z ruské šlechtické rodiny, ovšem jeho pradědeček Ibrahim Petrovič Hannibal pocházel ze šlechtického rodu v africké Eritrei a do Ruska se dostal přes krátkou epizodu v Konstantinopoli, kde byl držen jako rukojmí.

Další Puškinova díla:

Romantická novela Piková dáma, poéma Cikáni, historická novela Kapitánská dcerka, drama Boris Godunov.

Filmové zpracování a opera

Za zhlédnutí stojí americký film Oněgin z roku 1999 s hereckou dvojicí Ralph Fiennes a Liv Tyler v hlavních rolích. Sehnat se dá záznam oceňované divadelní adaptace Oněgina Divadelní společnosti Petra Bezruče z Ostravy. Existuje i operní podoba románu, kterou napsal Petr Iljič Čajkovskij.

Rozbor díla u ústní zkoušky

Ukázka: Ne, brzy nabažil se lásky a city vystřídal vněm chlad.

Myšlenky na úchvatné krásky ho přestávaly vzrušovat. Žárlit a šílet neměl síly, přátelé už ho otrávili.

Kdo by se také každý den nad paštikou a biftekem obíral lahví šampaňského a vtipem bodal okolí,

zvlášť když ho hlava rozbolí? Byl vznětlivý, teď však i jeho znudilo bít se pro slovo na šavle nebo olovo.

Choroba, jejíž prapříčinu sotvakdo opravdově zná, podobná anglickému spleenu, ta ruská chandra pověstná, zmocnila se ho zponenáhla. Ne že by ho až ke dnu stáhla, střílet se nebyl jeho styl. Život se mu však zprotivil. Jako Childe Harold podmračený vstupoval do všech salonů. Nevěnoval se bontonu, pohled či vzdechy krásné ženy, pletichy světských klevetnic, to vše mu neříkalo nic.

Definujte román

Delší epický útvar, v němž vystupuje více postav, jejichž zájmy se střetávají. Hlavní hrdina se vyvíjí a zraje.

Rozbor ukázky

Ukázka je z první kapitoly, autor nám právě představil hrdinu, neodolatelného svůdníka a rozkošníka, kterého unavil dosavadní způsob života, a také mu došly peníze, proto odjíždí jako možný dědic k bohatému strýci. Střídá se tu sdružený a střídavý rým, verše jsou zpěvné a lehké, přestože vyjadřují

závažná sdělení. Román je plný francouzských výrazů, protože francouzská kultura Rusko hodně ovlivňovala.

Charakteristika dalších postav a vývoj děje

Na venkově se Evžen spřátelí s Lenským. Romantický snílek od dětství miluje sladkou Olgu, zatímco Evženovi by se mohla líbit její starší komplikovanější sestra Taťána, kdyby po prvním setkání nepodlehla upřímnosti a nenapsala: „Vešels, já k tobě oči zdvihla/ a bleskem zasažená, zjihlá/ má duše řekla: tvoje jsem.“ Nebojte se říct vlastní názor na Taťánin dopis i Oněginovu reakci, která nebyla hrubá ani nelogická. I další vývoj pro vás bude pochopitelný: Oněginovy rozpaky, flirtování s Olgou, Lenského hněv. Otevřený konec, studentův názor: Karta se obrací. Oněgin potká vdanou Taťánu a píše dopisy on jí. Nakonec si přijde pro ortel: „Miluji vás (nač lhát a komu)/ nepatřím ale přesto vám/ a muži věrnost zachovám.“ Je to póza? Přijme Taťána Evženovu lásku? Je to logická odpověď vdané ženy? Nebo pochopila, že jako nedostupný ideál bude potřebnější než milenka, kterou časem odkopne? Nezapomeňte, že ho zná - a miluje. Literárněhistorický a tematický kontext: Romantismus (Byron, Scott, Hugo, Lermontov) a romantické konvence: rozháraný hrdina, nedostupná krasavice. Ale pozor, v Oněginovi si autor s romantismem vyřizoval účty. Je dobré vědět něco o Puškinovi, jeho problémech s cary i koketní ženou a o souboji, který si v díle předpověděl.

Tematický kontext díla

Nenaplněná, platonická láska jako silná motivace k proměně i tvorbě. Můžete srovnat s Goethovým Wertherem, který ten boj vzdal. Nebo s nedávno vydaným románem O. Pamuka Muzeum nevinnosti, který příběh novodobé Taťány a Oněgina posouvá do dalších rovin.

Molière: Lakomec

Když Molièrovi rodiče zjistili, že jejich syn se chce dát k divadlu, nadšeni rozhodně nebyli. Sami patřili k vážené měšťanské elitě, však jejich syn se dal ke kočovné divadelní společnosti – nejdříve jako herec, později jako ředitel a autor mnoha divadelních her. Těžko říct, jaké měl ambice, psal zejména komedie a frašky, které se hrály především pro chudinu. Hrají se i po třech a půl století, a to i v těch nejváženějších kamenných divadlech. Mimochodem, jméno Molie`re je uměleckým pseudonymem, které si autor zvolil proto, aby nedělal ostudu své původní rodině.

Všichni mě chcete okrást!

Děj jeho nejslavnější hry se odehrává v Paříži roku 1670 – jejím hrdinou je bohatý, ale nesmírně lakomý

Harpagon, pro kterého peníze znamenají více než láska nebo vztah k vlastním dětem. Shromažďování majetku

a zejména obava o něj jej úplně pohlcují, takže každou návštěvu podezírá z toho, že ho jde okrást, a šidí i své děti. Ty si proto musí peníze půjčovat.

Krom toho se snaží docílit toho, aby dětem nemusel dávat žádné věno, a proto jim plánuje sňatky s bohatými protějšky, ačkoli o ně nestojí.

Dceru Elišku hodlá tento intrikán provdat za bohatého vdovce Anselma, protože představa, že by si vzala chudého sluhu Valéra, je pro něj nepřijatelná, stejně jako odmítá povolit synu Kleantovi sňatek s chudou dívkou Marianou. Tu si k dovršení toho všeho chce vzít on sám, čímž syna šokuje. Harpagonovi však vyhovuje, že chudá dívka nemá zájem o jeho bohatství. Ke kterému přišel i díky tomu, že půjčuje lidem peníze na vysoký lichvářský úrok.

Lakomcovým dětem pomáhá proti otcovým intrikám sluha Čipera, který najde na zahradě poklad, který si tam Harpagon zakopal, aby ho nikdo neokradl. Eliška s Kleantem se rozhodnou poklad otci vzít a donutit ho tím, aby pochopil, jak šílený život vede. Zjištění, že někdo „unesl“ jeho peníze, Harpagona rozběsní a přivede na kraj šílenství. Zběsile pátrá po viníkovi a podezřívá každého ve svém blízkém i vzdálenějším okolí, přičemž si myslí, že mu bohatství vzal sluha Valér, kterého miluje jeho dcera Eliška.

Vrať mi snoubenku, vrátím ti peníze

Když navíc zjistí, že se tito dva mladí lidé zasnoubili, je dokonce vzteklý tak, že uvažuje o oběšení jako o vhodném trestu pro mladíka, který byl mezitím obžalován z krádeže. Valér proto raději Harpagonovi prozradí, že jeho skutečným otcem je boháč Anselm a že Mariana, kterou pro změnu miluje Kleantes, je jeho sestrou, a tudíž také boháčovou dcerou.

Syn Kleantes prozradí, že třicet tisíc dukátů, které sluha Čipera našel na zahradě, skončilo u něj, ale míní je otci vrátit jedině pod podmínkou, že si on sám bude moci vzít Marianu. Harpagon v podstatě okamžitě souhlasí, protože právě na pokladu mu vlastně záleží ze všeho nejvíce. Když navíc pochopí, že Valér a Mariana, milenci jeho dětí, jsou ve skutečnosti z bohaté rodiny, a že tedy svým potomkům

nebude muset dávat žádné věno, s jejich sňatky souhlasí. Marianu si sice chtěl vzít sám pro její půvab, ale peníze jsou pro něj důležitější. Valér se nakonec ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za ženu.

O Lakomci

Celovečerní komedie o pěti dějstvích odehrávající se v Paříži byla poprvé uvedena v roce 1668 – ve Francii zrovna vládl Ludvík XIV. – a patří do období klasicismu. Molie`re, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, napsal hru, když mu bylo 46 a už byl váženým principálem divadelní společnosti, jež se těšila přízni a ochraně samotného panovníka.

Televizní a divadelní Lakomec

Existuje několik televizních záznamů divadelního provedení Lakomce například s Milošem Kopeckým nebo Viktorem Preissem. V půjčovnách nebo prodejnách s levnými DVD lze narazit na francouzský film z roku 1980 s Louis de Funesem v hlavní roli.

Další Molièrova díla

Veršovaná komedie Misantrop, dále hry Zdravý nemocný, Pán z Prasečkova, Tartuffe, Měšťák šlechticem, Don Juan aneb Kamenná hostina. Většinou jde o satirické komedie odehrávající se ve francouzské vyšší společnosti, z jejíchž vlastností si utahuje, zápletka bývá dost jednoduchá, často jde o nevěru.

Rozbor Lakomce u ústní zkoušky

Následující text vám pomůže připravit se na to, o čem byste měli s učitelem mluvit, pokud si u ústní zkoušky z literatury vytáhnete Lakomce.

Zařazení dramatu

Ze všeho nejdříve byste měli dílo správně zařadit do literárního klasicismu, ačkoli jeho autor se pohyboval ještě na pomezí baroka a tohoto nového stylu.

Literární inspirace

V jeho díle je také zřetelná inspirace komedií dell’arte. Pro klasicismus je zde příznačná inspirace antickou hrou a také jednota místa, času a děje. Typické pro autora jsou spíše jednoduché zápletky a naopak důmyslná práce s jazykem či použitým druhem humoru, které přesně zaměřoval podle cílové skupiny, kterou chtěl oslovit. Což se mu v případě Lakomce původně moc nepodařilo, protože hru napsal v próze a lidé tehdy dávali přednost hrám veršovaným. Harpagon: …Nestůj tady jako tvrdý y a nečíhej, co se kde semele, aby ti z toho něco káplo. Já nechci mít pořád v patách špicla, křiváka s krysíma očima, co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám, slídí, kde by co ukrad, a nejradši by sežral všecko, co mám. Štika: Jak hrome chcete, aby vás někdo okrad? Vás a okrást, to mě podržte, když všecko zamykáte na deset západů avedne vnoci se od toho nehnete? Harpagon: Zamykat si budu, co chci, a hlídat si to, kdy a jak bude potřeba. –(Stranou) Není to jeden z těch čmuchalů, co špiclujou po domácnostech? Snad proboha neví, kde ty prachy mám. (Nahlas) Snad nejseš z těch, co o mně rozhlašujou, že doma schovávám bůhvíjaký prachy? Štika: Vy doma schováváte bůhvíjaký prachy? Harpagon: To jsem neřek, ty darebáku! (Stranou) Do prkýnka! …

O co jde v ukázce ze hry?

Určitě zmiňte použití nespisovných a hovorových výrazů, které překlad věrně přejímá z francouzského originálu (zde v podobě českých slov „ukrad, nejradši, všecko, špicl, špiclujou, prachy, nejseš, rozhlašujou, neřek“), nechybí ani přirovnání („jako tvrdý y“) či metafora ( „co se kde semele“– co se kde stane, „aby ti z toho něco káplo“– abys z toho měl prospěch, „co všude čmuchá a strká nos do všeho, co dělám“). Autor rovněž používá epiteton, což je básnický přívlastek („s krysíma očima“– očima někoho, kdo všude šmejdí, snaží se ho podvést), vulgarismy („špicl, křivák, sežral, čmuchalů, darebáku, do prkýnka!“).

Charakteristika postav

V celém díle se autor snaží charakterizovat postavy především vyzdvižením jejich komických vlastností, aby diváky pobavil, postavy neustále uvádí do situací, v nichž jejich povaha nejvíce vynikne. Jednotliví hrdinové v této i jiných Molie`rových komediích vždy představují vyhraněné typy.

Zařazení díla do kontextu,

Nezapomeňte zmínit to, že námět není původní, ale že pochází už z antiky, předlohou byla Plautova komedie Aulularia, která je v češtině spíše známá jako Komedie o hrnci. Také jejím hrdinou je lakomec, který opatruje hrnec s penězi, avšak na rozdíl od Harpagona je Euklio chudý. Intriky kolem svých potomků však spřádají oba. Na latinský původ nepřímo odkazuje i jméno Molie`rova hlavního hrdiny, které autor odvodil z latinského harpagé, neboli chamtivost a nenasytnost. Na druhou stranu Lakomcem se inspirovala mnohá další díla, v české literatuře jsou to například Chrobáci ve hře Ze života hmyzu od bratří Čapků. Slovo harpagon se navíc dostalo do běžné řeči coby označení pro lakomce.

Karel Jaromír Erben: Kytice

Zatímco některá literární díla si musela na svou slávu počkat dlouhá léta a čtenáři je často docenili až po smrti autorů, s Kyticí to bylo jiné. Když po několika desetiletích příprav konečně vyšla, byl z toho okamžitý úspěch. Ostatně, autor o tom, co chystá, mluvil nejméně deset let předtím.

Erben se nikdy netajil tím, že lidové pověsti, které sbírá, chápe jako díla s kolektivním autorem. Viděl v nich odvěký mravní řád, aniž nějak blíže specifikoval místo nebo čas, v němž se odehrávají. Básně ve sbírce doplnil informacemi o jejich původu.

Vina a trest, matky a děti

V knize je celkem třináct básní, z toho jedenáct balad a úvodní báseň Kytice a závěrečná Věštkyně, přičemž obě hrají na vlasteneckou notu. Prakticky ve všech baladách se řeší otázka viny a trestu a také milenecké vztahy nebo vztahy rodičů, zejména matek, a dětí. Většina z příběhů navíc končí špatně. Na Kytici se však lze dívat také jako na knihu o lásce: milenecké, manželské i mateřské.

Ve sbírce najdete básně s těmito názvy: Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně. Je-li překročen odvěký řád (například opuštění dítěte v Pokladu, rouhavá modlitba ve Svatebních košilích, neuposlechnutí matčina příkazu ve Vodníkovi), musí hrdinové nést těžké následky, jež je možné odvrátit jen upřímnou lítostí. Díky pokání se dočká odpuštění i loupežník a otcovrah v Záhořově loži, které lze podle některých odborníků číst také jako polemiku s Máchovým Májem. Naopak ve Zlatém kolovratu zahynou vražedkyně stejnou smrtí, jakou přichystaly své nevlastní dceři a sestře. Před osudem, který se hrdinkám zjevil po rouhačském věštění, se nedá uniknout.

Asi nejslavnější je Polednice následována Štědrým večerem, Vodníkem a baladou Svatební košile, ale když se začtete do obsahu, zjistíte, že více či méně znáte všechny. Přiblížíme vám, o co jde alespoň v těch nejznámějších:

POLEDNICE – příběh matky, která vaří oběd a zároveň se snaží zvládnout unavené malé dítě, dožadující se pozornosti, zatímco otec má přijít z práce. Žena na potomka přivolala Polednici, ale nakonec se jí tak vyděsila, že ze strachu dítě sama zadusila.

ŠTĚDRÝ VEČER – báseň má několik částí, zaobírá se mimo jiné lidovými zvyky v době Vánoc. Hlavní zápletka se týká dvou dívek, Hany a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je nemine. Podle věštby čeká jednu štěstí a druhou smrt, což se i stane. Zatímco se Hana ve čtvrté části balady vdá za hezkého mladíka, Marie přesně podle věštby z jezera zemře. V poslední části se opakuje motiv dívek předoucích len z úvodu, avšak navíc všichni oplakávají mrtvou Marii.

VODNÍK – mladá dívka nedbá matčina věšteckého varování a jde si k jezeru vyprat prádlo, avšak stáhne ji k sobě vodník. Stane se jeho ženou, narodí se jim dítě. Po čase chce žena navštívit svou matku, což jí vodník povolí až po dlouhém přemlouvání s tím, že se musí vrátit přesně podle dohody. Neudělá to však, a tak vodník přichází až k chalupě a nakonec ke dveřím přináší jejich mrtvé dítě.

SVATEBNÍ KOŠILE – zbožná mladá žena chce, aby se vrátil její milý, který před dlouhým časem odešel na vojnu. Muž k ní přichází v podobě démonického ducha, což ona hned nepozná, a chce ji zabít, aby na tom byla stejně jako on. Žena se obrátí o pomoc k Bohu a je zachráněna. Historie Kytice Je to jediná básnická sbírka K. J. Erbena. V prvním vydání z roku 1853 bylo 12 balad, později přibyla ještě Lilie. Erben se původně měl stát učitelem, ale kvůli vadě řeči šel studovat práva, po čase nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu. Zajímal se však o jazyk a historii a nakonec se stal pražským městským archivářem. Na co se podívat, co si poslechnout

Filmové a hudební zpracování

Kytice z roku 2000 od F. A. Brabce, najdete v něm sedm ze třinácti balad. Básně zhudebnil i Antonín Dvořák (Vodník – opus 107, Polednice – opus 108).

Další Erbenova díla

Erben se zabýval především sběrem lidové tvorby, hlavně písní. Lidovou slovesností se inspiroval i v Kytici. Zmínit určitě můžete jeho České pohádky (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Hrnečku, vař nebo Dlouhý, Široký a Bystrozraký), stejně jako pětidílnou sbírku folkloru Prostonárodní české.

Rozbor Kytice u ústní zkoušky

Definice balady

Balada je lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a většinou špatným koncem. Erbenovy balady jsou ovlivněny mýty, vystupují v nich nadpřirozené bytosti, některé mají blízko k hororu.

Ukázka: Kytice – Svatební košile

„Moc, má panenko, moc se ptáš, jen honem pojď – však uhlídáš. Jen honem pojď – čas nečeká,

a cesta naše daleká. Co máš, má milá, v pravici?“

„Nesu si knížky modlicí.“ „Zahoď je pryč! To modlení

je těžší nežli kamení! Zahoď je pryč, ať lehce jdeš,

jestli mi postačiti chceš.“ Knížky jí vzal a zahodil, a byli skokem deset mil

Dívka se modlí k Panně Marii: „Milého z ciziny mi vrať, aneb můj život náhle zkrať!“ Z křesťanského hlediska je to považováno za rouhání (člověk nemůže klást Bohu ultimáta). Trest přijde okamžitě – milý odvádí hříšnici s sebou. Psi vyjí, temná noc hrozí, dívka ztrácí pud sebezáchovy, což je zřejmě následkem jejího prohřešku. A odhazuje vše, co ji chrání: modlitby, růženec, křížek. Někdy jsou Svatební košile vykládány jako varování před špatným sňatkem. Všimněte si hororových motivů a trojího opakování, jež slouží k vystupňování děje (podobnou stavbu má Zlatý kolovrat).

Erbenův jazyk a stavba balad

Jasný, prostý, vybroušený. Erben upravoval Kytici 30 let. V ukázce najdete rým sdružený, v jiných baladách i rým střídavý či obkročný. Není tu mnoho obrazných výrazů (přirovnání „těžší nežli kamení“). Balady mají pevný řád, nefunguje tu náhoda, motivy se opakují a logicky vedou k vyústění.

Tematická struktura Kytice

Základní témata: problém viny a trestu (Svatební košile, Vodník, Polednice, Záhořovo lože…), vztah matky a dítěte (Kytice, Poklad, Polednice, Vodník, Dceřina kletba…), střet reality a nadpřirozeného – může být vykládán jako sugesce (Polednice) či obraz špatného kroku (Vodník, Svatební košile).

Erbenova přísná spravedlnost

Matka v Pokladu dítě najde, Matka v Polednici ho usmrtí (zavolala na dítě temnou sílu). Vhodná k diskusi je i Dceřina kletba (matka vražednice a odpovědnost rodičů) či Štědrý den (odhalování budoucnosti).

Literárněhistorický a tematický kontext

Erben byl zakotven v klasicismu (pevný mravní řád), mýty a nadpřirozené bytosti patří k romantismu. Zlatý kolovrat si vypůjčil od Němcové, některé motivy od jiných romantiků (Goethe: Král duchů).

A tematický kontext

Od Dceřiny kletby se dostanete k Viktorce, Markétce či Irvingovým Pravidlům moštárny. Před špatným partnerem varují Austenová, Dostojevskij i Nabokov v Lolitě. A odpovědnost rodičů najdete v Anně Karenině i Almodóvarově filmu Vše o mé matce.

Milan Kundera: Směšné lásky

Ačkoli patří Směšné lásky mezi Kunderova raná díla (vycházely od roku 1963), už tady je patrný jeho zájem o velká existenciální témata, kterými se zabývá později ve svých románech. Zaměřujeme se především na povídku Falešný autostop, z níž je naše ukázka a kterou rozebíráme na této stránce.

Falešný autostop, popis děje

Hlavními aktéry jsou mladík a jeho dívka, kteří spolu právě vyrážejí na čtrnáct dní do Tater. Jemu imponuje její stud a nevinnost, ona se trápí tím, že není smyslná a lehkovážná, a zároveň ji sžírají pocity žárlivosti. Když zastaví na benzince, ona poodejde dál, aby svého milence za chvíli zastavila jako neznámá stopařka. V tom momentě začíná hra, v níž mladík představuje cizího řidiče, kterého dívka svým chováním, tolik odlišným od jejího běžného vystupování, provokuje a svádí. Také mladík, jinak něžný a ohleduplný, se začíná chovat jako někdo jiný, ztrácí zábrany, zatímco dívka je coby cizí stopařka mnohem sebevědomější. Hra je baví, ale oba začínají žárlit, protože mají nezávisle na sobě pocit, že přesně takhle se jejich protějšek chová i jindy, když zrovna nejsou spolu. Dokonce se pohádají, ale i tak stále pokračují ve hře na to, že se neznají, a chovají se k sobě jako cizí lidé. Nakonec dojde i na sex, který však nemá nic společného s mileneckými něžnostmi, chovají se k sobě nadále jako cizí lidé a zároveň jim dochází, že jejich hra zašla příliš daleko. A že jejich vztah už nebude moci pokračovat tak jako dřív.

Sedm povídek o lásce a konfliktech

Celkem je v knize sedm povídek: Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech a Eduard a Bůh. Vyšly postupně v letech 1963, 1965 a 1969, knižně pak najednou v roce 1970. Ve všech se autor věnuje lásce a zároveň konfliktům mezi pohlavími, které mají různé a někdy až absurdní důvody, typické pro Kunderu jsou erotické motivy a více či méně otevřený konec povídek. Příběhy jsou většinou spíše vážné, ale v Kunderově podání groteskní až tragikomické, odtud název knihy Směšné lásky. Samotná stavba příběhů není složitá, autor vypráví vesměs chronologicky, ovšem proplétá povídky vzpomínkami na minulost. Složitá naopak jsou souvětí, jimiž autor líčí příběhy svých hrdinů, zejména v popisech událostí, děj často posouvají dopředu krátké dialogy.

O co jde v dalších povídkách?

Nikdo se nebude smát – příběh historika umění, který odmítá zrecenzovat špatné dílo a místo toho se zaplete do série výmluv a obvinění, kvůli nimž nakonec ztrácí práci i svou dívku. Zlaté jablko věčné touhy – dva přátelé, každý po svém, touží po ženách a dobrodružstvích s nimi, přičemž jeden je ženatý a druhý nezkušený. Symposion – povídka plná filozofických úvah o lásce, ženách a erotice, v níž vystupuje zdravotnický personál čítající sestru, lékaře a medika během noční služby v nemocnici. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým – starší žena po mnoha letech potkává svého mladšího milence, kterému nakonec zase podlehne, ačkoli původně kvůli svému věku nechtěla. Doktor Havel po dvaceti letech – vystupuje tu lékař z povídky Symposion, který při pobytu v lázních zjišťuje, že o něj už ženy kvůli věku moc zájem nemají. Eduard a Bůh – vesnický učitel Eduard chodí s katoličkou Alicí, kvůli níž začne také dělat horlivého katolíka, místo toho si však přivodí problémy v zaměstnání. Nakonec mu Alice podlehne, ale je to spíše zklamání.

O Kunderovi

Milan Kundera psal tyto povídky v průběhu celého desetiletí, byly vydány postupně ve třech sešitech – celkem jich bylo deset, do knihy jich však autor nakonec vybral jen sedm. Autor od roku 1975 žije ve Francii. Je nositelem mnoha světových cen a byl nominován na Nobelovu cenu. Nová díla vydává výhradně v zahraničí a odmítá, aby je do češtiny překládal někdo jiný.

Filmová zpracování limitovaná autorem

Dvě z povídek (Já truchlivý Bůh – byla jen v původních třech sešitech – a Nikdo se nebude smát) byly zfilmovány. Další nabídky k filmovým zpracováním autor odmítá.

Další díla Milana Kundery

Píše především romány (například Žert, Kniha smíchu a zapomnění, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Nevědomost – novější knihy píše francouzsky). Loni vyšla jeho nejnovější kniha Oslava bezvýznamnosti, a to nejdříve v italštině, do níž byla přeložena rovněž z francouzštiny. Je autorem mnoha esejů (například O sporech dědických, Můj Janáček, Nechovejte se tu jako doma, příteli), několika divadelních her (Majitelé klíčů, Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi) a básnických sbírek (Poslední máj, Monology) .

Rozbor Kunderova díla u ústní zkoušky

Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru:

Sedm povídek, tematicky sjednocených, avšak formálně velmi rozmanitých.

Ukázka:

Mladík se naklonil k okénku, vytočil je dolů, usmál se a zeptal se: „Kam byste chtěla, slečno?“ „Jedete do Bystrice?“ zeptala se dívka a koketně se na něho usmála. „Prosím, posaďte se,“ otvíral mladík dveře. Dívka usedla a auto se rozjelo. Mladík byl vždycky rád, když byla jeho dívka veselá; nebývalo to tak často; měla dost obtížné zaměstnání, nevrlé prostředí, mnoho přesčasových hodin bez náhradního volna, doma nemocnou matku, bývala unavená; nevynikala ani zvlášť dobrými nervy ani sebejistotou a propadala snadno úzkostem i strachu. Dovedl proto přivítat každý projev její veselosti sněžnou starostlivostí pěstouna. Usmál se na ni a řekl: „Mám dnes štěstí. Jezdím autem už pět let, ale tak hezkou stopařku jsem nikdy nevezl.“

Charakteristika díla po stránce obsahové a kompoziční:

Zápletka všech povídek je založena na mystifikaci; aktéři milostných příběhů se dostávají do tragikomických situací. Sex je únikem ze světa nesvobody, láska je pouhou iluzí. S lidskými vztahy a city se kalkuluje. Povídky přinášejí i svědectví o životě v totalitní společnosti; lidé trpí nejen chudobou materiální, ale i duchovní. Dvě z povídek (Falešný autostop, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým) se odehrávají během několika hodin a jsou podrobnou analýzou jediné situace, další dvě povídky (Symposion, Doktor Havel po dvaceti letech) mají stejného hrdinu – doktora Havla, jenž řeší svá erotická dobrodružství. V povídce Nikdo se nebude smát se hlavní postava stává dokonalou obětí své hry, aktéři příběhu Zlaté jablko věčné touhy zase ironicky boří šrámkovskou představu mládí. Závěrečnou povídku Eduard a Bůh lze chápat různě; je nejen absurdní parodií na ateismus... Formálně je každá povídka jiná, nejzajímavější kompozici má Symposion (vaudeville) – můžete pohovořit o Kunderově vztahu k hudbě.

Rozbor povídky Falešný autostop, charakteristika postav:

Vyjděte z úryvku, který zachycuje chvíli, kdy začíná „hra“ dívky a jejího přítele na svůdnou stopařku. Na začátku příběhu jsou oba protagonisté ještě zčásti sebou samými, postupně hra přerůstá v drama, jež nejde zastavit. V ději najdete několik momentů, kdy jedna z postav chce hru ukončit, ale ta druhá ve hře pokračuje dále. Vrcholem povídky je drsná sexuální scéna, v níž se spojí dvě těla, nikoliv milující bytosti. Dívka štká, hledajíc svou identitu („Já jsem já, já jsem já…“), hra se vymkla z kontroly a milenci jsou již někým jiným. Postavy v této povídce nemají vlastní jména; představují modelové charaktery, jsou však jemně psychologicky prokresleny.

Literárněhistorický a tematický kontext:

Kundera je úzce spjat s politickým vývojem naší země, pohovořte tedy o literatuře 60. let a následně o exilové literatuře (Škvorecký, Salivarová, Kohout). Z tematického kontextu je možné zmínit hru E. F. Albee Kdo se bojí Virginie Woolfové?, můžete se také zaměřit na soubor povídek Zdeny Salivarové Nebe, peklo, ráj (povídka Pas de trois je Kunderovi věnována).

E. M. Remarque: Na západní frontě klid

Obejde se působivý protiválečný román bez toho, aby popsal velké bitvy a velké hrdiny, kteří se v zákopech nevzdávají ani pod palbou nepřítele? Kniha Na západní frontě klid ukazuje, že ano. Autor v ní působivě přiblížil první světovou válku a to, jak se cítí němečtí vojáci, kteří se vraceli domů z fronty a už nikdy se nedokázali úplně zařadit do společnosti. Nejde mu o hrdinské boje, zaměřuje se především na utrpení vojáků, kteří doplácejí na rozhodnutí mocných a celý nesmyslný konflikt. Autor navíc chápe válku jako hrůzu, která postihla celou generaci jeho vrstevníků, „jejímž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Tento termín poprvé použila spisovatelka Gertruda Steinová a vztahoval se zprvu především na skupinu spisovatelů narozených kolem roku 1900, kteří za sebou měli válečnou zkušenost poznamenávající jejich dílo. Krom Remarqua sem patří také Ernest Hemingway, William Faulkner, John Steinbeck či Francis Scott Fitzgerald.

Válka jako samozřejmost

Hlavním hrdinou románu Na západní frontě klid je pruský voják Paul Bäumer, který spolu se svými kamarády podlehne vlasteneckému nadšení třídního profesora a místo dokončení gymnázia se přihlásí k vojenskému výcviku a počítá s tím, že brzy půjde na frontu. Už vlastní výcvik je plný šikany, což vše Paul popisuje, stejně jako válku či život v kasárnách. Nějakou dobu mu vydrží prvotní nadšení, avšak spolu s tím, jak jeho kamarádi (hned na začátku jeho přítel Kemmerich, s nímž se znal od dětství) umírají, i on sám je čím dál skeptičtější. Děsivě na něj působí plynové útoky, bombardování, budování zákopů, utrpení raněných, smrt přátel i krvavé boje muže proti muži. Remarque se drží pohledu obyčejného vojáka, vše líčí s až novinářskou precizností, přičemž se nevyhýbá ani naturalistickým detailům. Paul se někdy neubrání vzpomínkám na šťastnější doby, které se prolínají s líčením života v zákopech a průběhu bitvy z pohledu řadového bezvýznamného vojáka.

Padl v den, kdy byl na západní frontě klid

Šokem pro něj je návrat domů, když dostane dvoutýdenní propustku. Jednak zjistí, že jeho matka je vážně nemocná, navíc na něj naplno dolehne fakt, že se už úplně odtrhl od běžného života a že jej válka zcela deformovala – a hlavně, že on sám se změnil, protože boje bere jako samozřejmost, zatímco nic z dřívějšího života už ho nebaví, stejně jako nedokáže najít společné téma s lidmi, s nimiž strávil minulá léta.

S posledním žijícím kamarádem Katczinským, velitelem roty, se setká uprostřed bitvy, a když tohoto čtyřicetiletého Poláka postřelí, Paul jej nese přes bojiště k polní nemocnici, jenže život mu tím stejně nezachrání. Ze sedmi kamarádů zůstává naživu poslední, netečný k okolí, moc nereaguje už ani na zprávy o příměří, protože tuší, že stejně nedokáže žít ve světě po válce. Sám umírá v den, kdy se vlastně nic neděje. Jeho smrt coby smrt pěšáka autor popisuje celkem stručně, jak ukazuje následující věta. „Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.“

Veřejně pálená kniha

První německé vydání vyšlo v lednu 1928 – během jediného roku se prodalo milion výtisků v Německu a další milion v zahraničí, v češtině vyšla kniha poprvé o rok později. Autor se narodil coby

Erich Paul Remark. V roce 1916 odešel v osmnácti letech do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu. Ve třicátých letech po nástupu nacismu se stal zakázaným autorem, jeho knihy byly veřejně páleny, v roce 1938 přišel o německé občanství. Nacistická propaganda navíc prohlásila, že Erich Maria Remarque je ve skutečnosti Žid Paul Kramer (Remarque pozpátku), který ve válce nikdy nebyl, a tudíž o ní nemohl psát. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.

Filmové zpracování

Na základě knižní předlohy byl v roce 1930 natočen stejnojmenný film, který získal Oscara. Podruhé byl román zfilmován v roce 1979 Brity, film se natáčel v tehdejším Československu poblíž města Most i přímo v něm. Epizodní role a komparz hráli i čeští herci a vojáci. Tato verze vyšla před několika lety na DVD a měla by být k mání v půjčovnách.

Rozbor díla u ústní zkoušky

Ukázka:

Je podzim. Někdejších lidí zde už mnoho není. Jsem tu poslední ze sedmi z naší třídy. Kdekdo mluví o míru a příměří. Všichni čekají. Skončí-li to zase zklamáním, všechno se zhroutí, naděje jsou příliš silné, nedají se odklidit bez výbuchu. Nebudeme-li mít mír, budeme mít revoluci. Mám čtrnáct dní volna, protože jsem se trochu nalokal plynu. Celý den sedím v malé zahrádce na slunci. Příměří bude co nevidět, i já už v to věřím. A potom pojedeme domů. Zde mé myšlenky váznou a ne a nechtějí dál. Co mě neodolatelnou přesilou přitahuje a očekává, jsou pocity. Je to lačná touha po životě, je to pocit domova, je to krev, je to opojení z představy: jsem zachráněn. Ale nejsou to cíle. Kdybychom se byli vrátili domů v šestnáctém roce, byli bychom z bolesti a síly našich prožitků rozpoutali vichřici. Vrátíme-li se nyní, vrátíme se unavení, rozpadlí, vyhořelí, z kořenů vyvrácení a bez naděje. Když si u maturity vytáhnete knihu Na západní frontě klid, měli byste mluvit nejen o obsahu, ale i době, v níž dílo vyšlo.

Nejdříve dílo zasaďte z hlediska druhu a žánru

Jde o realistický válečný historický román založený na líčení zážitků hrdinů, prokládaných filozofickými úvahami. Určitě zmiňte výrazné autobiografické prvky a dokumentární preciznost při líčení dějů na frontě, jíž autor dosahuje silné působivosti.

Charakteristika díla po stránce obsahové a kompoziční

Příběh je vyprávěn chronologicky z pohledu běžného vojáka, autor používá dlouhé (vnitřní) monology hlavního hrdiny, občas je děj prokládán retrospektivními vzpomínkami na minulost.

Charakteristika postav

Hlavním hrdinou je student Paul Bäumer, který se s nadšením hlásí k armádě, ale posléze kvůli válce přišel o všechny kamarády i duševní zdraví. Zvolená ukázka přináší svědectví o tom, že už nevítá s radostí ani zprávy o příměří, protože válka z něj udělala jiného člověka. I strašné zážitky líčí věcně, stručně („Mám čtrnáct dní volna, protože jsem se trochu nalokal plynu.“ – více zranění nerozvádí). Autor ukazuje, že válka neničí lidi jen fyzicky, ale že má i psychický dopad.

„A potom pojedeme domů. Zde mé myšlenky váznou a ne a nechtějí dál.“ – hrdina se těší, že válka skončí, ale neví, čím potom naplní svůj život. Ne proto, že by chtěl neustále bojovat, ale proto, že prožití utrpení změnilo jeho pohled na svět).

Míchalová Pavla » , ,

Paul je solidární se svými kamarády, na rozdíl například od desátníka Himmelstosse, který vedl výcvik, k nováčkům je krutý, avšak vůči nepříteli zbabělý. Jazyk díla je spisovný s občasným použitím prvků hovorové řeči zejména v dialozích. Silného čtenářského efektu se dosahuje podrobným líčením krutých scén pomocí popisu a podobně. Smrt hlavního hrdiny je popsána v odstupu v er-formě, ačkoli většina románu je vyprávěna v první osobě.

Literárněhistorický a tematický kontext

Román poprvé vyšel v době, kdy se v Německu, které se teprve vzpamatovalo z první světové války, dostával k moci národní socialismus a sílily fašistické tendence. Autor se v něm vyrovnává právě se svou osobní zkušeností s minulou válkou, kdy podobně jako jeho hrdina prošel deziluzí a místo mladistvého idealismu začal pociťovat spíše rozčarování. Dosavadní kultura a ideologie se náhle autorovi jeví jako zbytečná a absurdní, falešná a nepřátelská.

Arnošt Lustig: Modlitba pro Kateřinu Hrovitzovou

Pouhých 12 dní potřeboval Arnošt Lustig na napsání Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou. Autor ji považoval za jedno ze svých nejlepších děl, proto ho opakovaně nepřepracovával, ani nedoplňoval, jak bylo jeho zvykem u jiných knih. Do většiny z nich Lustig promítá své tragické osobní zkušenosti s pobytem v terezínském ghettu a v koncentračních táborech v Osvětimi a v Buchenwaldu. Platí to i pro Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, působivý příběh založený na skutečných událostech. Roku 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali veškerý jejich majetek. Nakonec je zabili. Pro postavu Kateřiny Horovitzové byla Lustigovi předlohou polská herečka stejného jména, která při cestě do plynové komory vytrhla stejně jako románová hrdinka z ruky zbraň německému důstojníkovi a zastřelila ho. Důvod však měla jiný - podle pozdějších zjištění autora byla aktivní konfidentkou gestapa, která slibovala bohatým Židům odjezd do Ameriky, místo toho je však nalákala do hotelu, kde na ně čekalo gestapo. Za své služby měla od Němců slíbený odjezd do Švýcarska. Sliby zůstaly sliby, Kateřina měla skončit v plynové komoře, a proto střílela.

Tragický osud bohatých Židů

Novela, která se odehrává v roce 1943, líčí tragický osud skupiny bohatých Židů, kterým se podařilo uprchnout do Ameriky, a tak se zachránit před německým nacismem. Neprozřetelně se však vrátili do Itálie, kde padli do rukou nacistů. Ocitají se v zajateckém táboře, kde se jich ujímá cynický důstojník SS, Němec Bedřich Brenske. Jeho úkol je jasný -chce od bohatých Židů vymámit peníze, které mají uložené na švýcarských kontech. Za to jim slíbí záchranu, návrat do Ameriky. Mluvčím celé skupiny se stane obchodník Herman Cohen. Setkává se s mladou, krásnou polskou Židovkou Kateřinou Horovitzovou, tanečnicí, která má být i se svou rodinou transportována do terezínského koncentračního tábora. Díky Cohenovi se Kateřina může přidat k obchodníkům a odjet s nimi do Ameriky. Není to ale pochopitelně zadarmo - její záchrana stojí sto tisíc franků. Esesák Brenske skupinu bohatých Židů ujišťuje, že je vymění za zajaté německé důstojníky a nic už nebude překážkou jejich cesty do USA. Všichni nastupují do vlaku a jedou směrem na Hamburk, kde na ně má čekat loď. Brenske se zajatými Židy krutě manipuluje. Vystupuje velmi věrohodně, budí dojem, že se opravdu velmi snaží a dělá všechno pro to, aby se skupina Židů dostala zpět na svobodu. Neustále však vymýšlí další a další podmínky, které je potřeba splnit, a tak z nich postupně vymámí veškerý majetek. Někteří začínají tušit, že je to celé léčka a že se svobody nedočkají. Kateřina nemá americký cestovní pas, ale získá ho tím, že se provdá za Cohena. Jsou oddáni v táboře polským židovským rabínem Dajemem z Lodže. Po návratu do tábora Němci přikážou Židům, aby se kvůli hygieně svlékli a šli do očistné místnosti. To už je tragický konec jasný všem. Ponížená Kateřina musí ještě před odchodem do komory nahá tančit před vojákem, vzbouří se, zmobilizuje v sobě síly, překoná strach i pud sebezáchovy, sebere Němci zbraň a postřelí dva vojáky. Brenske se vrací a nemilosrdně přikáže Kateřinu zastřelit.

O knize i autorovi

Světově známá novela byla brzy po svém vydání v roce 1964 v Československu zfilmována, zároveň také vyšla v mnoha cizích jazycích. Ke stěžejním dílům Arnošta Lustiga, nominovaného opakovaně na Nobelovu cenu za literaturu, patří dále zfilmovaná novela Dita Saxová, Miláček či román Krásné zelené oči, navržený v roce 2003 na Pulitzerovu cenu za literaturu.

Filmové a divadelní zpracování

Filmovou adaptaci novely, ve které hráli například Jiří Adamíra, Martin Růžek, Lenka Fišerová, Vladimír Ráž či Čestmír Řanda, natočil roku 1965 Antonín Moskalyk. Světovou divadelní premiéru mělo dílo v roce 2012 v Divadle na Palmovce, neopakovatelnou atmosféru pak mělo stejné představení přenesené do vlaku. Pod názvem Vlak Lustig bylo inscenované v roce 2012 a 2013 v divadelních vlacích na různých nádražích Česka a Slovenska. Děj Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou se odehrává na peroně a v odstavených vagonech. Pod vedením režiséra Petra Kracika vzniklo velmi emotivní a působivé představení. http://vlaklustig.cz/modlitba-pro-kateri nu-horovitzovou/

Za zhlédnutí stojí i 13. komnata Arnošta Lustiga na webu České televize

Rozbor novely u ústní maturity

Ukázka:

Pan Bedřich Brenske se díval na své dílo, jak bylo úhledně zachyceno. Mezitím nechal svého adjutanta otevřít okno a uslyšel z blízké sušárny rabína Dajema z Lodže, jak úpěnlivě a přitom nepochybně pěkně zpíval. Usmál se zamyšleně a řekl: „Pro ně je to přirozené a pro nás je to šílené. Anebo obráceně?“ Ale odpověď si na to nedal. A rabín Dajem z Lodže začal hladit Kateřinu Horovitzovou po vlasech, jako už jednou, a po tvářích. Říkal jí stále: „Ty má maličká, ty má něžná, ty má statečná. Pochváleno budiž tvoje jméno, dříve než jméno boží. Ty má kurážná, ty má bojující. Stokrát budiž pochváleno tvoje jméno.“ A pak se díval, jak hořelo její tělo, zbaveno předtím vlasů, a říkal vše znova ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brenske ani jeho adjutant a ostatní nerozuměli. „Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná.“

Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru

Jde o psychologickou novelu (útvar střední epiky, postavy se vyvíjejí). Inspirací bylo několik skutečných příběhů (zajetí bohatých židovských obchodníků v roce 1943, vzpoura mladé polské tanečnice, která na prahu plynové komory zastřelila svého dozorce).

Charakteristika postav

Zaměřte se na analýzu jednotlivých postav a všimněte si, jakým jazykem promlouvají. Kateřina je mladá, odvážná žena, nechce zemřít, její postava je symbolická a je spjata s biblickým poselstvím (Judith a Holofernes). Bedřich Brenske je typem inteligentního padoucha - zdvořilý, uhlazený, jeho řeč je plná dvojsmyslů („…konečné řešení je na dosah ruky; vaše starosti shoří jako seno…“). Rabín Dajem a krejčí jsou anticipační (předjímající) postavy, objevují se v klíčových situacích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam (rabín zpívá Kateřině a Cohenovi na svatbě zpěv za mrtvé). Herman Cohen je mluvčím skupiny židovských obchodníků, myslí si, že všechny zachrání, nechápe, proč jsou lidé zabíjeni, procitá postupně.

Námět, jazyk, kompoziční výstavba

Kniha zachycuje nelidskost fašismu, hrůzné zážitky z koncentračního tábora, ale i naději a touhu po životě a lidské důstojnosti. Jazyk je spisovný, věcný, emocionálně zabarvené výrazy autor používá jen ve vypjatých situacích, objevují se hebrejská slova. Příběh se odehrává zčásti ve vlaku, zčásti v nejmenovaném koncentračním táboře. Kompozice je založena na číselném principu magické trojky (tři kapitoly, tři hlavní hrdinové, tři příjezdy do tábora). Název knihy koresponduje s postavou rabína Dajema, jenž se na konci díla nad tělem mrtvé Kateřiny modlí, zmiňuje její statečnost. Napětí je

založeno na kontrastu mezi tím, jak vnímají situaci hlavní postavy (nic netuší či nechtějí tušit) a jak ji vnímá čtenář.

Literárněhistorický a tematický kontext

Pohovořte o autorech zabývajících se židovskou tematikou (Weil, Fuks, Aškenázy). Z tematického kontextu můžete také zmínit Deník Anny Frankové a ceněný film Hořící keř (zamyslete se nad tématem vzpoury za cenu života).

Karel Čapek: Válka s mloky

„Vybral jsem si za podobenství zrovna mloky, že jednou byl opravdu otisk třetihorního mloka považován za zkamenělinu našeho lidského předka. Mloci se stali záminkou, aby byly vylíčeny věci lidské.“ Těmito slovy vysvětlil spisovatel a dramatik Karel Čapek, proč psal právě o těchto obojživelnících, z nichž se v průběhu děje stanou lidským přičiněním hrozivá ozbrojená monstra ovládající celou planetu.

Já vám nože, vy mně perly

Děj začíná, když kapitán Van Toch (neboli původem Čech Vantoch z Jevíčka) objeví na tichomořském ostrově Tana Masa obří a zároveň inteligentní mořské mloky. Hned s nimi domluví výhodný výměnný obchod. Oni pro něj budou lovit perly, on je za to vyzbrojí noži, aby se mohli bránit svým největším nepřátelům, žralokům. Svým projektem a nápadem, jak díky mlokům vydělat, se pochlubí dávnému kamarádovi z dětství, továrníku G. H. Bondymu, který začíná s mloky čile obchodovat, zatímco kapitán Van Toch je pomáhá díky továrníkovým lodím šířit i na další ostrovy.

Když Van Toch, který měl k mlokům poměrně laskavý vztah, po čase zemře a obchod s perlami začne upadat, změní Bondy své záměry ohledně mloků a začne s nimi již poměrně bezohledně obchodovat jako s levnou pracovní silou, založí kvůli tomu takzvaný Salamandří syndikát. Prodává mloky obyčejným lidem a ti se stávají běžnou součástí lidské společnosti. O mlocích se přitom dlouho nevědělo. Vše prasklo, když se krásná dívka nechala s mloky vyfotografovat na pláži. Mezitím rovněž proběhne vědecký výzkum zaměřený na původ mloků, který odhalí, že jde o druh dávno považovaný za vyhynulý. Jinak se však ti, kdo o mlocích vědí, snaží jejich existenci před lidstvem utajit. Některé státy je vyzbrojují, aby jim pomohli bojovat s nepřáteli, zvláště na mořském pobřeží, objevuje se však také snaha vzdělávat je podobně jako lidi a zacházet s nimi jinak než s otroky.

Mlok ve Vltavě

Každý stát má své mloky, přičemž jejich inteligence mezitím stoupá a tvorové se přemnožují. Lidstvo vůbec neřeší, co dělají mloci ve své domovině v moři. Ti začínají pod vedením Chiefa Salamandera lidem vyhrožovat válkou, pokud jim nedovolí bourat břehy pevnin, aby vytvořili mělčiny, na nichž se jim žije nejlépe. Tvrdí, že nic nemají proti lidstvu, ale že potřebují životní prostor.

Na dně moře si mezitím postavili velká sídla a pevnosti. Mloci se dále šíří a útočí, stojí za výbuchy a zemětřeseními, z mapy mizí Brazílie, Francie, Anglie, lidé utíkají, zatímco jejich vůdce Chief Salamander přednáší v rádiu mločí ultimáta. Mloci sami zároveň začínají být nejednotní. Objevuje se mezi nimi snaha rozlišovat se na rasově čisté a nečisté. V přímořských státech je přesto situace dost zoufalá, ale vnitrozemské jsou klidnější, protože mloci nedokážou žít ve sladké vodě. Až do momentu, kdy starý vrátný Povondra spatří mloka i ve Vltavě.

Úplný závěr knihy tvoří fiktivní dialog autora s jeho vnitřním hlasem, který ho přesvědčuje, ať lidstvo nechá přežít a mloky zemřít na otravu, kterou si způsobí sami.

O Válce s mloky

Karel Čapek se jako první český spisovatel výrazně prosadil i v zahraničí. V jeho knihách se krom klasického vzdělání projevuje i vliv vědecko-technické revoluce, román obsahuje prvky sci-fi, stejně jako jiná jeho díla. Čapek ho napsal v houstnoucí atmosféře 30. let. Sám se snažil varovat před zvyšujícím se nebezpečím, ale emigraci do Anglie coby vlastenec odmítl. Už ve 30. letech byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel náhle v předvečer druhé světové války.

Co vidět, co si poslechnout

Čapkův román se dočkal i operního zpracování. Vladimír Franz napsal stejnojmennou operu, která měla premiéru v říjnu 2013. Libretista využil i tří písňových textů Jiřího Suchého z roku 1980, kdy Suchý plánoval tento námět sám zhudebnit. Chystá se velkofilm Válka s mloky, na jehož vzniku se podílí slavná polská režisérka Agnieszka Hollandová, více na webu www.valkasmloky.cz, kde najdete i on-line knihu zdarma ke stažení.

Rozbor díla u ústní zkoušky

Ukázka:

„Ve jménu Kultury a Práva.“ A ve jménu Pravého Mloctví. Ve jménu národní Slávy a Velikosti. Heslo je: Buď my, nebo oni! Lemurové, ozbrojení dýkami jógů, podřežou bez milosti atlantské vetřelce; za to pokročilejší, evropsky vzdělaní Atlantové vpustí do lemurských moří chemické jedy a kultury zhoubných bakterií s takovým válečným úspěchem, že se tím zamoří všechny světové oceány. Moře je infikováno uměle vypěstovaným žaberním morem. A to je konec, člověče. Mloci vyhynou. „Všichni?“ Všichni do posledního. Bude to vymřelý rod. Uchová se po nich jenom ten starý öhningenský otisk Andriase Scheuchzeri. „A co lidé?“ Lidé? Ah pravda, lidé. Nu, ti se začnou pomalu vracet z hor na břehy toho, co zůstane z pevnin; ale oceán bude ještě dlouho smrdět rozkladem Mloků. Pevniny zase pomalu porostou nánosem řek; moře krok za krokem ustoupí a všechno bude skoro jako dřív. Antiutopický román z roku 1936 s prvky alegorie (nezapomeňte oba pojmy vysvětlit). Čapek sám o díle řekl: „Není to utopie, nýbrž dnešek. Není to spekulace o čemsi budoucím, nýbrž zrcadlení toho, co jest.“

Námět díla:

Varování před nebezpečím fašismu a rasismu („německý nadmlok, lepší mločí rasa“), nechybí kritika nezodpovědného podnikání („To udělaly státy, to udělal kapitál ... Všichni na nich chtěli vydělat.“). Čapek kritizuje faleš reklamních sloganů, prázdnotu proslovů, honbu za zvýšením prodeje novin. Jako vždy u něj najdeme apel na rozum a morálku.

Jazyk:

Spisovný, častý sarkastický tón, ironie, satira. Bohatá slovní zásoba, vhodně použité hovorové výrazy („Ožralý jste nebyl?“), dále cizojazyčné výrazy nebo jejich počeštěné obdoby („moc je žerou šarks - ty žraloci“) nebo nářečí („zvíře to je halt enom příroda“).

Kompoziční výstavba:

Děj je vyprávěn chronologicky s využitím publicistického stylu (starý Povondra shromažďuje novinové výstřižky atd.), časté jsou výkladové odkazy. Román je členěn do tří knih. Upozorněte na poslední kapitolu třetí knihy. Autor mluví sám se sebou. Je to dialog mezi pisatelem a vnitřním hlasem

autora. Hlas naléhá na autora, aby nenechal lidstvo zničit. Pisatel nachází možnost záchrany - najdete v úryvku.

Charakteristika postav:

Kniha víceméně nemá hlavní postavu. Můžete zmínit starého Povondru (vrátného pana Bondyho, který objeví první mloky ve Vltavě), průmyslníka Bondyho (financuje šíření mloků coby levné pracovní síly), kapitána Van Tocha z Jevíčka (objevitele mloků v první knize), Chief Salamandera (vůdce mloků) - alegorie na Hitlera?

Literárněhistorický a tematický kontext:

Zmiňte další představitele demokratického proudu v meziválečné próze (J. Čapek, Bass, Poláček) a zároveň další směry tohoto období. I dnes je dílo vysoce aktuální - podnikavost se proměňuje v byznys. Kundera to charakterizuje stručně: pokrok - vpřed - kamkoli. Až k sebezničení. Podobná témata najdete především u samotného Čapka (R. U. R.), později u Orwella (1984 nebo Farma zvířat), také u Bradburyho (451 stupňů Farenheita) a dalších.

Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky

Ostře sledované vlaky jsou vlastně pro Hrabala dost netypické. Sevřený děj s klasickým členěním, jasným dělením vět a odstavců směřující k výrazné pointě je v jeho díle spíše výjimkou. Daleko častěji u něj najdeme knihy skládající se z epizod, bez děje, který by se dal snadno odvyprávět a který je navíc třeba odchytávat z proudu řeči často halasných hlavních postav.

Aféra s razítkem

Novela o mladém železničáři je však tak trochu podobná svému hrdinovi, nenápadnému Miloši Hrmovi, který se do práce na malé železniční stanici vrací po delší rekonvalescenci, během níž se vzpamatovával z pokusu o sebevraždu. Psychicky labilní dvaadvacetiletý mladík si podřezal žíly, protože se mu nedařilo pomilovat se s přítelkyní Mášou.

Citlivý mladík nemá nejlepší pověst, přesněji řečeno, nemá ji jeho rodina. Podivíni, jimiž byli jeho otec, děda i praděd, nikde nepracovali a žili z invalidního důchodu od státu a ještě se ostatním vysmívali. Naivní a nezkušený Miloš Hrma je jiný, proti práci nic nemá, jenže opovržení společnosti se tak trochu přeneslo i na něj.

Příběh se odehrává za druhé světové války na malé stanici, kterou občas projíždějí ostře sledované vlaky – německé transporty s municí. Partyzáni z okolí se je snaží zničit, ale většinou jen zabijí nějaké vojáky, případně sami padnou, vlakům se nikdy nic nestane. Samotná železniční stanice mezitím žije menší aférkou – výpravčí Hubička otiskl razítko stanice na hýždě slečny Zdeničky, zdejší telegrafistky, na což si její matka přišla stěžovat, a provinilce tak čeká výslech před komisí.

Přednosta, starší muž, je přístupem pana Hubičky pohoršen, protože podle něj by se měl věnovat spíše kariéře než mladým dívkám, Hubička však na sobě nic měnit nemíní a vyšetřovatel jej nakonec beztak shledává nevinným. Mladík Hubičku obdivuje, zvláště pro jeho úspěchy u žen i pro to, jak si dovede život užít.

Nečekaný hrdina

Sám se však nadále trápí. Rád by měl sex s přítelkyní Mášou, ale bohužel toho není schopen. Nakonec uspěje jako muž, i když v trochu jiné situaci, než si plánoval.

Přímo na nádraží se pomiluje s půvabnou Rakušankou Viktorií Freie, účastnicí protinacistického odboje. Do odboje se pak také zapojí a díky účasti v něm a tomu, že se cítí důležitější, stoupne i jeho dosud velice nízké sebevědomí. Najednou se přestává trápit každou maličkostí a naopak se chová odvážně.

Dostane úkol hodit do německého muničního transportu nálož a vyhodit ho do vzduchu tak, aby byl skutečně zničen. Výbušninu a zbraň mu na stanici doručila právě krásná cizinka. Miloš odvážně vyleze na stožár, aby nálož hodil dolů, když ho spatří německý voják a okamžitě mu přikáže, aby se už ani nehnul. Mladý železničář však neposlechne, nálož hodí na transport a ještě po Němci vystřelí. Trefí se, ale voják stihne střelbu opětovat a oba tak umírají bok po boku. Miloš Hrma si ještě stihne prohlédnout medailon s fotografiemi nepřítelovy rodiny a uvědomit si, že je to obyčejný pěšák, podobně jako on. A že válka vlastně není bojem ani jednoho z nich.

O knize a autorovi

Autor se při psaní Ostře sledovaných vlaků (poprvé vyšly v roce 1965) inspiroval skutečným odpálením muničního skladu u Stratova a zároveň vyšel ze svých zkušeností výpravčího, kterým za války byl v Kostomlatech nad Labem. Počátkem 70. let Hrabal, vystudovaný právník, který se od 60. let živil jen psaním, dostal od režimu zákaz publikování. V roce 1975 sepsal sebekritické prohlášení a jeho knihy se opět objevily na pultech. Kam se jít podívat Do pražské Libně, kde žil v ulici Na Hrázi, dům byl sice zbourán, ale na místě je malba na zdi u východu z metra Palmovka. A do Kerska, kde měl s manželkou chatu. O obou místech a jejich obyvatelích hojně psal ve svých dalších, do velké míry autobiografických dílech.

Filmová a audio verze

Audioknihu načetl herec Kryštof Hádek. Podívejte se na stejnojmenný slavný film Jiřího Menzela, v němž hrál hlavní roli Václav Neckář. Film získal v roce 1968 Oscara za nejlepší zahraniční snímek a byl ve stejné kategorii nominován i na Zlatý glóbus.

Jak hovořit o zřejmě nejpopulárnější knize Bohumila Hrabala u zkoušky.

A potom se ozvala detonace. A já, který jsem se ještě před chvílí těšil na ten pohled, ležel jsem vedle německého vojáka dál, natáhl jsem ruku a otevřel jeho tuhnoucí dlaň a dal jsem mu do ní ten zelený čtyřlístek, který přináší štěstí, zatímco z krajiny vyrůstal do nebe hřibovitý oblak, který neustále rostl o vyšší patra a vyšší kouřová mračna, slyšel jsem, jak tlak vzduchu proběhl krajinou a syčel a hvízdal o holé větve stromů a keřů, jak zatřásl v semaforu převodovými řetězy a opřel se o rameno a zatřásl jím, ale já jsem se kuckal a chrčela ze mne krev. Do poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: „Měli jste sedět doma, na prdeli...“

Nejdříve dílo zařaďte z hlediska druhu a žánru

Próza se souvislým dějem (epika), rozsahem novela, při níž se autor soustředí zejména na hlavní dějovou linku a s minimem odboček (výjimkou jsou vzpomínky hlavního hrdiny) míří k pointě. Typicky tu vystupuje jen málo postav a dílo se zároveň odehrává v rámci krátkého časového úseku.

Charakteristika postav

Hlavní hrdina Miloš Hrma je v podstatě jediný, jehož charakter se během příběhu vyvíjí a mění se z bojácného naivního mladíka v dospěle a odvážně se chovajícího muže. Ostatní postavy se nemění (rozšafný záletník Hubička, starší opatrný přednosta, nevýrazná přítelkyně hlavního hrdiny Máša, naivní telegrafistka Zdenička).

Námět, jazyk, kompoziční výstavba

Hrabal novelu vytvořil přepsáním dvou kratších povídek (Legenda o Kainovi a Fádní stanice), výsledná válečná novela vypráví děj chronologicky, s občasnými retrospektivami. I v ukázce jsou vidět dlouhá Hrabalova souvětí, stejně jako kontrast (ticho a klid x cákající krev; vybuchující vlak x voják volající matku), utrpení a jeho zranění zdůrazňují použitá slovesa (crčet). Celá tragická scéna, v níž umírá hlavní hrdina, je tak trochu tragikomická, což ještě podtrhuje závěrečná věta s použitým vulgarismem („Měli jste sedět doma, na prdeli...“). Hovorová slova a vulgarismy jsou pro Hrabalův

písemný projev příznačné, používá je například k vykreslení atmosféry namísto podrobné charakteristiky postav.

Literárněhistorický a tematický kontext

Novela vznikla v polovině 60. let, v době společenského uvolnění po tuhém režimu 50. let, které se týkalo i literatury.

Další Hrabalova díla

Příliš hlučná samota, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále vyšla nejdřív v exilu či samizdatu. Ostře sledované vlaky se řadí do takzvané druhé vlny válečné literatury, která se zaměřuje především na vnitřní pocity hrdiny (zmiňte také román Zbabělci od Josefa Škvoreckého nebo Démanty noci od Arnošta Lustiga, do první vlny se řadí například Jan Drda s Němou barikádou nebo Jiří Weil a jeho Život s hvězdou). Ostře sledované vlaky kritika neřadí k vrcholným Hrabalovým dílům s poukazem na to, že cennější jsou knihy psané za použití originálnějších výrazových prostředků a sestávající z různých, na první pohled nesouvisejících epizod.

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Furiantský od začátku až do konce. Takový byl tatínek spisovatele Oty Pavla, hlavní hrdina povídkové knihy Smrt krásných srnců – dnes se věnujeme poslední z nich nazvané Králíci s moudrýma očima, z níž je i vybraná ukázka. Povídka Králíci s moudrýma očima končí smrtí hlavního hrdiny, tatínka Lea. Jeho rodinu tak jako skoro vždycky trápil nedostatek peněz. Spásou se tentokrát měli stát králíci šampánského plemene, které chtěl Leo Pavel chovat a posléze prodávat. V radotínském domečku pro ně stloukl kotce, v nichž nechyběly ani závěsy. Zatímco maminka úspěšně chovala a prodávala krocany, slepice a vajíčka, projekt s králíky ani po letech tak úspěšný nebyl. Všechno vyvrcholilo nápadem vyrazit s králíky na výstavu. Tatínek si plánoval, jak tam všechny šedé a stříbrné krasavce prodá a nakoupí za ně spoustu jídla, pro své děti. Ženě řekl, aby kvůli tomu vyklidila poloprázdnou rodinou spíž. Nechal králíky potetovat, aby je rozlišil, za poslední peníze si pronajal nákladní auto a všech sto odvezl na výstavu, kde mu porota řekla, že žádnou cenu nedostanou, protože nemají pořádně upravené drápy.

Tatínek se děsil toho, jak přijde domů, zatímco jeho žena bude čekat spoustu jídla. Vypustil proto všechny králíky do přírody a teprve pak šel domů, pěšky, nezbylo mu ani na vlak. Cestou se mu udělalo špatně od srdce, ale domů ještě dorazil, aby viděl, že žena spíž raději nevyklidila. Jeho stav se nelepšil, a tak pro něj musela přijet sanitka. Na dveře ještě stačil starý obchodník dát cedulku Přijdu hned, ale už se nikdy nevrátil.

Další povídky

Nejdražší ve střední Evropě – Leo Popper se nechal napálit a koupil rybník jen s jedinou rybou. Aby se nepoctivému prodejci pomstil, prodal mu po letech tu „nejdražší“ lednici ve střední Evropě, která neměla žádný vnitřek. Za stejnou cenu, za kterou kdysi koupil prázdný rybník.

Ve službách Švédska – tatínek pracuje pro firmu Elektrolux jako prodavač ledniček a vysavačů. Je nejlepší z celé republiky, takže si nechává šít pěkné šaty, chodí k drahému holiči a pořídí si auto.

Smrt krásných srnců – nad celou rodinou se vznáší hrozba odjezdu do koncentračního tábora. Tatínek se rozhodl, že svou rodinu před takovou cestou naposledy pořádně nakrmí. Pomo