Tajnosti Popraviste Sanson

7/25/2019 Tajnosti Popraviste Sanson

1/136

Pamti paskch katvodDne 18. bezna 1847 jsem se vrtil domz jednz tch dlouhch prochzek, pi kterch

jsem vyhledval jen oputnmsta, abych na nich pohbil svsmutnsny a ustavinou tse.

Kdyjsem pekroil prh domu a sotva za mnou zapadla starm, kterse mlokdy otvrala a vrzala ve svch zrezivlch epech, odevzdal mi vrtndopis.

Hned jsem poznal irokou oblku s velikou peet, pi pohledu na nijsem se zachvvalhrzou a bolest. Rozruenjsem pijal poselstv, tce jsem krel po schodech a oekval, e tozase bude jeden z tch neblahch rozkaz, kter

jsem pi svm hroznm zamstnnmusel poslouchat.Kdyjsem piel do svho pokoje, zoufale jsem otevel tu osudnou oblku. Dopis mi

oznamoval mproputnze sluby.Zmocnil se mpodivna nevysvtlitelnpocit. Podval jsem se k obrazm svch pedk

- dval jsem se na vechny ty zachmuen, hloubavtve, v nichjsem etl stejnou mylenku,kteradosud trznila mj ivot. Hledl jsem na svho dda v loveckm obleku, melancholickyopenho o hlavesvpuky a hladcho svho psa, kterbyl snad jeho jedinm ptelem. Nasvho otce, vnho mue s kloboukem v ruce, obleenho do smutench at, ktervdyckynosil. Zdlo se mi, e vem tm svdkm oznamuji konec neblahho osudu, kterna jejich rodutce leel mnoho let.

Zathl jsem za zvonec, dal jsem si pinst msu s vodou a sm ped bohem, ktervidna dno srdce a do nejskrytjch zhybsvdom, jsem si slavnostnumyl ruce, kter

use nikdy nemly poskvrnit krvmch blinch. Potom jsem odeel do pokoje svmatky,uboh, svateny. Je mi, jako bych ji jetvidl ve starsametovlenoce, ze kterjen tkovstvala. Poloil jsem jdo klna list ministerstva spravedlnosti. Peetla ho, potom ke mnobrtila svdobroi, ze kterch jsem tak asto erpal svou vekerou slu a odvahu, a ekla:

"Budipoehnn tento den, mj synu! Konentzbavuje zlho ddictvtvch otc. Vklidu budetrvit zbytek svho ivota a snad tbude Prozetelnost dl obdaovat svmi dary."

Protoe jsem stle jetmlel a dusil se rozilenm, z kterho se konenprodrala radost, matka dodala:"Ostatn, bylo teba, aby uto skonilo. Ty jsi poslednz rodu. Nebe tobdailo jen dcerami, vdycky jsem mu za to dkovala." Druhden se o mou krutou

ivnost uchzelo osmnct adatel. Byl jsem rozhodnut. Rychle jsem prodal stardm, plnsmutnch vzpomnek, v nmilo sedm pokolenmho rodu v hanba ponen, prodal jsem svkoni kor, na nmbyl jako znak namalovn puklzvon (Sanson - bez zvuku, narka narodnjmno Sanson). Zkrtka, zbavil jsem se veho, co mi njak pipomnalo minulost. Potomjsem navdy to ddinobydl, v nmjsem se, stejnjako moji pedkov, nemohl tit ani zklidu dn, ani z odpoinku noc, opustil. Nebt vysokho vku a neduivosti mmatky,vysthoval bych se do Ameriky. Mj otec byl usedm let mrtv. Potstilo se mi provdat mdcery. Ubohdti! Musm mlet o jmnech, pod nimiskryly jmno svho otce, protoe nechci,aby se jejich nevinnela zardvala studem.

Moje matka zemela necelti roky po mm proputnze sluby. Byla to pro mtkrna, kterna dlouhou dobu ochromila moji energii. as ubhal, doshl jsem vku,

ve kterm se lovk uneme tit, e zane novivot, a plnjsem se vzdal svho myslu vysthovat se za moe.Zvolil jsem si tulek, ve kterm mi nic nepipomnsmutnad, jakjsem zastval ve


2/136

svm mld. Pod nepravm jmnem se zde udvanct let tm ptelstvdobrch lida trnustrachem, e je ztratm, jakmile se dozvm

pravjmno.Byla to marnopatrnost mubohmoudrosti. Prvv tom krytu, ve kterm jsem chtl

uniknout i svm vzpomnkm, ctm, e ve mnovaja dolhajna m

vekerou svou tkost. Tady, jako edestnk unavenivotem, jehosladkosti jsempoznval vdycky jen s hroznou pmstrpkosti, tady jsem podlehl nejpodivnjmu anejlenjmu pokuennapsat knihu, jejmvodem jsou tyto strnky.

Zahlka a samota jsou patnmi spolenky pro fantazii, kterchce utct sama ped sebou,nemohl jsem dle snet svmylenky. Proti svvli jsem se stle vracel do minulosti.Pedstavoval jsem si adu svch pedk, mezi niminalo pochopena lsku ani ne sedmiletdt. Mj pradd Charles-Jean Baptist Sanson, narozen19. dubna 1719 v Pai, nastoupil posvm otci 2. jna 1726. Protoe nebylo mon, aby toto dtvykonvalo svj pernad, urilparlament (Soudndvr) jako jeho zstupce mue jmnem Prudhomme, ale dal, aby hoch bylpi vech popravch a svojptomnostpotvrzoval jejich zkonitost. Myslel jsem na dda, kterza doby, pro nije pojmenovnHrza plimrn, musel stnat hlavy nejulechtilejch lidinejvtch zloinc, a kterbyl tak otrl, e unepocioval hrzu ani nad zloinem, aniopovrenpro ob. Obojnikdy nedovedlo potlait hlas srdce a vitky svdom. Pedstavuji sitoho starce, jehobledou tvjsem vidl ve svm dtstv, jak vykonvsvj ad s necitelnostosudu uprosted divokho zpasu stran.

Prohlel jsem truchlivstrnky, na nmoji pedkovzapisovali den co den, pl druhhostolet, skutky a iny naeho rodu, etl jsem ty anly, ve kterch jsem sm pokraoval a v nichjsem nalzal nejproslulejjmna vedle jmen hodnch zavren. A ptal jsem se sm sebe, jestlitady nennmt ke knize, jejuitenost a zajmavost by omlouvaly jejho nedstojnho autora,a jestli psantknihy by nebylo nejlepm vyuitm poslednch let mho st. Poznte, e je toupmn, hodnovrndlo, ktermohlo vzejt jen z hlavy lovka vyzkouenho bolestmi, jebyly mm dlem, a pouenho zkuenostmi, ktermi z nich zstaly.

Bh chra, ani okamik jsem nemyslel na njakou obhajobu gilotiny nebo naospravedlovnpopravho mistra! Mruka by spuschla, neby se pokusila o dlo, kterbybylo v takovm rozporu s mm vnitnm pesvdenm a se snahami mho ivota. K tomu, abychzaal pst, mpimla vnvc, o nrozhoduje soud civilizace a o nse vyslovilo tolikvmluvnch hlas, poadujcch, aby byl odstrann nesmiitelntrest, jehojsem byl nanetstivm zosobnnm. Kdybyste se mzeptali, jak jsem pi takovm ctnmohl tak dlouho zastvatten hroznad, ktermi byl souzen jako ddictv, mohl bych vm odpovdt pouze toto:"Podvejte se laskav, v jakch pomrech jsem se narodil." Mezkona se v mrodinddil jakomelechtic, jako ezlo u krlovskch rod. Mohl jsem zvolit jinzamstnn, anibych urazilediny svho otce, ktersedl u mho krbu? Svatmi povinnostmi jsem byl pikovn ke palku ak sekee, musel jsem dostt pernmu kolu. Ale uprosted mivotndrhy jsem se rd zekljako jedinpotomek tohoto druhu dynastie popravch mistrpurpuru, popravita ezla smrti.Chtl bych se dokat toho, aby byl z naich zazenodstrann trest, kterje stle id; aby byloodstranno popravovn, kterje v na

civilizaci jakmsi poslednm zbytkem barbarstv! Kmohou teni tto knihy vnedalekbudoucnosti ci: "To je testament trestu smrti, kternapsal poslednkat!"

Kapitola 1 - Pvod mrodinyKdo pe pamti, pe zpov.Hlavnm principem zpovdi, i veejn, je pokora. Jako prvnpovinnost ukld, abychom

svosobncity obtovali pravd.


3/136

Musm tedy ct, e ten, ktersvmu synovi odkzal hroznddictv, kterjsem pakpevzal j, byl lechticem. Hned na zatku tto knihy musm piznat, e to bylo provinn, kteruvrhlo est generacmch pedkna cestu hanby. V patnctm stoletbydlela mrodina vAbbeville. V djinch tohoto msta mla estnmsto ado dne, kdy jeden jejlen ji pivedl nanejnistupe

spoleenskho ebku.Nkolik Sansonbylo v tomto hlavnm msthrabstvPonthieu konely. Jeden lenrodiny slouil Jindichu IV. ve vech jeho vlkch a u FontaineFrancaise byl tce rann. Krlzde byl mlem zajat a zabit panlskou jzdou. Po uzavenmru ve Vervins se ten statenspolubojovnk Jindicha vrtil do svho rodnho msta a trvil tam posledndny svho ivota vevnosti a ct

svch spoluoban. Zemel 31. kvtna 1593.Jeho vnuk byl jeden z nejznmjch muprvnpoloviny sedmnctho stolet. Jmenoval

se Nicolas Sanson a byl otcem novodobho zempisu. Tento prosluluenec, narozenv roce1600, se til velikvnosti. Kardinl Richelieu nechtl nechat ve venkovskm sdle mue,kterbyl schopen pomhat v jeho velikch plnech zmoskkolonizace, a proto mu uril slunronplat a poctil ho svou zvltnpzn.

Zalbit se vemocnmu ministrovi bylo nejjistjm prostedkem, jak dojt milosti ukrlovskho fantomu, jehojmnem ten mocngnius vldl. Krlovu pozornost k NicolasuSansonovi obracely jetjinokolnosti. Djiny odsoudily Ludvka XIII. Zamovaly lovka spanovnkem, prohlsily je oba za bezvznamn. Syn Jindicha IV. miloval umna literaturu. Byldobr

hudebnk i mal. Zkrtka jeho vzdlnbylo pozoruhodnv dob, kdy nevdomost jetnepestala bt v nejvych vrstvch tradin. Brzy ocenil zsluhy zempisce, kterho mu dal jehoministr, a Nicolas Sanson dostal mnoho dkaz

krlovskpzn.Dvorskzbavy a uencovy styky s nejproslulejmi osobnostmi tehdejdoby velmi

asto zdrovaly Nicolase Sansona v Pai, ale neusadil se zde. Poteba soustedna samoty atouha po otcovskm krbu ho ustavinpivdly do Abbeville, kde trvil vtinu roku.

Kdyv roce 1638 pijel Ludvk XIII. do Abbeville, odmtl ubytovnhodnkrle a pesnalhnadpodal svho zempisce o pohostinstv. Francouzskkrl spal dvnoci podchudobnou stechou rodiny, jejpotomek pozdji ve jmnu barbarskho a bohapustho zkonavzthl ruku na jinho francouzskho krle

Podivnhra osudu!Charles Sanson, kterse stal praotcem vtve, ve kterjsem poslednm vhonkem,

pochzel, jak tradice vyprv, ze stejnrodiny jako Nicolas Sanson. Jsem hotov s tmi ze svchpedk, ktebyli obany. Dlm msto tm, kterm se kalo kati.

Kapitola 2 - Charles Sanson de Longval

Vypustm z historie Charlese Sansona ve, co nesouviss jeho neuvitelnmrozhodnutm, vechny epizody jeho dobrodrunho ivota, ktermajjen nepm

vztah k hroznmu zamstnn, ktermu se dobrovolnvnoval. Jeho zpisy jsou bohuelnepln. Snad ho pekvapila smrt, nemohl dokonit dlo, snad mu duevntrzenedovoliladostt bolestnmu kolu, ktersi uril. Doplnm jeho rukopis vypravovnm svho otce a dda.

Charles Sanson se narodil v roce 163 v Abbeville. Byl jetv kolbce, kdymu zemelotec i matka. Ml bratra, kterse jmenoval Jean-Baptiste Sanson a byl o jedenct let star. Jedenbratr jejich matky, Pierre Brossier, sieur de Limux, se obou sirotkujal. Jeho dobrota a nnostzmrnily jejich smutnou situaci. Ml dceru, kterkali Colomba.


4/136

Obma svm synovcm vnoval stejnou otcovskou pi jako svmu dtti. ColombaBrossierova Charles Sanson byli skoro stejnsta. Sladkkamardstvu nich bylo posilovnokrevnm svazkem a vzbudilo v nich vzjemnou nklonnost. Jean-Baptiste byl od svsestenice abratra odlouen svm stm. Jeho strc uril, aby se stal prvnkem. Studie mu rychle nahradilydtskhry, zaal se zabvat paragrafy, kdyti druzjetvatlali a vymovali si svprvn

projevy nnosti.Tato nnost s nimi rostla. Jejich nklonnost se zmnila v lsku. Ani Pierre Brossier, aniJean Baptiste Sanson nevidli, jak tato lska vznikla, ani jeden ani druhnepozorovali, e se stalavn.

Pro nbyli Colomba a Charles stle dtmi, a podle toho takposuzovali city, ktersi tidva mladlidprojevovali.

Jednou v nedli po jdle oznmil Pierre Brossier svdcei, e pro Jeana zskal msto radyu vrchnho soudu v Abbeville. Colomba a Charles otvrali sta, aby blahopli novmu radovi,ale Pierre jetsvoji eneskonil a dodal, e pokldza nutn, aby se Jean oenil, nenastoupsvj ad. Oba mladlidna sebe vrhli bolestnpohled jako dvgazely, kterbyly souasnzasaeny smrtcranou. Neblahpedtucha je naplnila hrzou, tsli se strachy, co staec jetekne, a pestvky, kterdlal za kadm slovem, se jim zdly vnost.

Pierre Brossier dodal, e satek jeho dcery se synem jeho ubohsestry byl snem celhojeho ivota a e pro nj byl nejkrsnjten den, kdy se zeptal Jeana, koho si zvolza enu, a onmu odpovdl, e Colombu. Dodal, e za trnct dn

bude svatba.Pierre Brossier jetneskonil, kdydvka vstala a omluvila se, e jnendobe, utekla do svho pokoje, kde se rozplakala, div ji neudusily slzy. Tento nhl

odchod pokldal otec za nsledek rozruen, docela pochopitelnho u nevinnho dtte, kterslyo manelstv.

Snad by zmnil svmnn, kdyby se podvala na mladka, ktermlky a zdrcensedl na idli, jako by ho bolest ochromila, a stle si pejdl rukou elo, jako by zahnl

zlsen. Ale Pierre Brossier a Jean Baptiste zaali projednvat sv atebnsmlouvu a nieho sinevmali.

Nkolik slov s Colombou a horeka stenvrtily mladkovi energii. Druhden pokal,ajeho bratr opustil dm, a odeel ke svmu adoptivnmu otci. Padl mu k nohm a piznal se kesvlsce k jeho dcei. Strc po jeho ei ztratil svj obvyklklid a hlasitse rozesml. Jehosmch peel v zchvat bolestivho kale.

Charles opakoval svoji prosbu. Pierre Brossier nebyl zllovk, byl to mu, kternaprosto neznal vna podle jeho mnnbyl ivot zazen podle uritho programu. Bylpesvden, e jedinbh me tento program zmnit. Charlesovo nalhnurelo jeho city.Pestal se smt a mluvil k nmu s nebvalou psnost. ekl mu, e lovk jeho vku a postavenmpomlet na zaloensvexistence v krlovch slubch, a ne na obohacense satkem. Ikdyby se nerozhodl provdat svou dceru za starho synovce, kterho prozetelnost urila, abyudroval rod, nic na svtby ho nepimlo, aby ji dal mladmu. Charles odeel se sklopenouhlavou. Za dvemi uvidl enskou postavu schoulenou na dladicch. Byla to Colomba, ktervyslechla rozhovor svho otce s tm, kterho milovala, a plakala. Kdyzaslechla kroky svhomilho, nezvedla hlavu. Charles peel kolem nbeze slova, plnzoufalstv.

Oba dva pochopili, e je pro nvemu na svtkonec.Mladmuihned odeel od strce, ktermu v dtstvposkytl tulek, do Pae. Ale i tam

se mu zdlo, e je stle blzko Colomby. V duchu stle pekonval vzdlenost mezi nimi, vidl aslyel ji. Ona se na nho usmvala a volala ho. Kdyse piblil den Jeanova satku s Colombou,


5/136

dostal strach, e ztratrozum v boji, ktersvdla v jeho srdci lska s povinnost.V jeho mozku se vynoila mylenka na sebevradu. Proti nse ale postavilo nboensk

ctn. Rozhodl se odejt na konec svta, jen aby se zbavil pokuen, ktermu podlhal, protoe hooslabovalo pomylen, e Colomba patnkomu jinmu.

Odhodlal se vstoupit na lo. Kdyoznmil svjmno, pijal ho velkoadmirl do slueb

Jeho Velienstva. Ihned odeel do Rochefortu, vydal si rozkaz k nalodna za nkolik dnuseplavil do Kanady.V Quebecu nael sestru svho otce, kterho pijala do svho domu. Ale ani etnrozptlen, ktermu poskytoval novsvt, ani srdenpijet, ktermu pipravila jeho

teta, ani ptelstv, ktermu dokazoval jeho mladbratranec Paul Bertaut, nezmnily alostnstav jeho srdce.

ivot na palubho nutil zapomnat na svbolesti, nauil se mlky trpt. Ale Colombinobraz el pod s nm a ona se mu kadden zdla zivja svdnj.

Kdyse podruhvrtil do Toulonu, nael tam dopis. Byl to dopis od Colomby, kterhoprosila, aby za nhned pijel.

Charles podal o dovolenou a vydal se na cestu. Po celou dobu se mu v mysli honily tynejpodivnjdomnnky. Colombin dopis byl krtk, dalo se z nho usuzovat pouze to, e jipotkalo veliknetst. Ale nebylo v nm ani zmnky o jeho bratru. Byl snad mrtev?

Proti jeho vli se mu stle vybavovala mrtvola jeho bratra. Vidl enu, kterovdovla, kterbyla voln, a srdce mu divoce tlouklo. S hrzou myslel na to, e i kdyji

najde volnou, on una ni ztratil prvo. Jistpoznzuivou rlivost na cizho, kterou uznal,kdyji pocioval ke svmu bratru. Tehdy cesta trvala tmpt tdn. Charles jel dnem i nocadostal se k cli za dvanct dn. Jakmile spatil vkostela, kterzila v paprscch zapadajchoslunce, seskoil z kona vrhl se na kolena. Chtl se pomodlit a podkovat bohu, ale z st muvylo pouze jedinjmno. Srdce mu tlouklo tak prudce, e se bl, e mu pukne hrudv, neudltch nkolik krok, kterho jetdlily od Colomby.

Zahnul za roh a octl se ped domem s hrotitou stechou, obloukovmi okny a s blmprelm - ped domem Pierra Brossiera. Ptral oima po vech otvorech, jestli ho Colombaoekv. Kdyse piblil, sevelo se mu srdce. Ten domeek, kterkdysi vypadal tak vn, aleklidna jasnjako jeho pn, byl najednou chmurna smutn. Mladnmonk pozvedl tesoucse rukou klepadlo. ervotoiv

podlaha chodby zaznla mnohonsobnou ozvnou, ale nikdo nepichzel. Nikdo muneodpovdl.

Piel k nmu jeden soused, poznal ho a ekl, e dcera a zePierra Brossiera urok nebydlve svm domna nmstSaint-Jean, ale v pedmstAmiensu. Charles mu

nestail ani podkovat. Uvaoval, e el tak blzko kolem svvroucnmilovanColomby a e mu nic neeklo: Tady je!Vrtil se se sklopenou hlavou. Ukzali mu novobydljeho bratra. Jeho vnjek byl

skromn, tmchud, a Charles zanal tuit, jakto bylo netst, ktervyctil z Colombina dopisu. Zaklepal. Hlas, pi nmse zachvl, zavolal:"Vstupte."

Ale on zstal stt pede dvemi jako socha. tst, e zase uvidtu, kterpo ti roky bylapnm, jevyjadoval kadm svm dechem, to tstv nm te

vzbuzovalo pocit podobnhrze.Uvnitbylo slyet hluk krokpo dladicch, dvee se tie otevely a v polotmse objevila silueta eny, kter, kdyho uvidla, vykikla a padla Charlesovi do nrue.

Bylo to Colomba, troku pobledl, ale stle pvabn. Byla to Colomba, kterou nael tak nnou,


6/136

jako bvala tehdy, kdy se zdlo, e jejbratranec je jedinm pedmtem jejho citu. Mylenkymladeny se bezpochyby penesly z ptomnosti do minulosti, protoe se: nejdv plnoddalanaden, kterji vrhlo do Charlesovy nrue, potom ale nhle couvla a snaila se dostat z objet,kterji drelo na srdci jejho ptele.

Celse zaervenala, vzala nmonka za ruku, thla ho do domu a zastavila se ped

muem, rozloenm v iroklenoce, ktervypadal, jako by spal. Obliej toho mue bylzbrzdn tak hlubokmi a tak etnmi jizvami, e ho plnznetvoovaly. Jeho drentla i jeho jizvy svdily o tom, e nedvno proil tkutrpen.

Kdypozvedl vka, ukzal dvmdl, strnulztelnice, na prvnpohled hrozn.Charles v tom pzraku stpoznal svho bratra Jeana. Pohldl na Colombu. Plakala,

klec opodl.Unepochyboval a vrhl se k svmu bratrovi, pokryl polibky a slzami stopy krutch ran a

trhanzaeptal zmatenslova, mezi nimibylo slyet i slovo odputn. Snad se mu v tomokamiku zdly zloinem vechny ty mylenky, kter

po ti roky zmtaly jeho du.Kdyse vichni ti konentrochu uklidnili, sedli si Charles a Colomba vedle Jeana. Ten

pak vypravoval svou smutnou historii.est mscpo Charlesovodchodu zemel Pierre Brossier a zdlo se, e toto prvn

netstotevelo dvee vem ostatnm.Pn lna v Limeux, kterbylo celm jmnm Colomby, si je vzal zpt, odvolval se na

starustanoveno doivotnm uvn. Prvnnroky Petra Brossiera na lno nebyly docela vpodku. Jean prohrl proces a byl nejen zbaven lna v Limeux, ale musel prodat i domek nanmst, aby zaplatil soudnvlohy. Jean-Baptiste podlehl tak krutmu zklamn. Za njakoudobu po strcovsmrti jeden z jeho ptel, obchodnk v Amiensu, ktermu Jean svil penze,zkrachoval a Jeanovi zstal jedinstatek, jehovnos sotva stail na ivobyt. Nsledkem tohotonetstse Jeanovi vrtily starnervovzchvaty, ktermval v dtstva o nich se domnval, ese z nich vylil. Jednoho dne, kdyjeho ena odela a nechala ho u krbu, dostal stralivzchvat padoucnice, spadl ze idle do ohnit, a neho zvedla sluka, pivolanhlukem, bylnejen jeho obliej pokryt hroznmi spleninami, ale dky tmto spleninm takoslepl. Tehdyprodal svj ad a uchlil se se svou enou do domku na pedmst. KdyJean-Baptiste skonilsvalostnvyprvn, chvlil nnost a oddanost Colomby, dky n, jak prohlsil, stle jetil.

Charles se podval na mladou enu. Zbledla, neodvaovala se zvednout oi a zdlo se mu,e se jzachvvruka.

Piel k na ekl jhlasem, ktermu se snail dodat pevnost: "Sestro," na toto slovopoloil draz, "chce, abychom v ptch chvlch bdli nad mm bratrem oba dva?"

"Neekala jsem od tebe nic menho, brate," odpovdla, "a proto jsem ti napsala."Oba se asi domnvali, e stavyslovit dvjmna, aby byly zahlazeny vechny stopy citu,

ktertak dlouho naprosto vldl v jejich srdcch. Charles se tedy vzdal svkariry. Pinesl dodomu pjem ze svho lna Longval, a tak se s jeho pomocvrtil blahobyt, kterjeho bratrpoteboval ke svmu ubohmu ivotu.

V horlivpi o Jeana zvodil s Colombou a jeho astvyprvno cestch znanpispvalo k zmrnnhroznjednotvrnosti slepcova ivota. Tuto oddanost mu Jean oplcelvdnost, kterou projevoval pi kad

pleitosti. Kdybyl sm se svou enou, byly pedmtem jeho hovoru Charlesovaulechtilpovaha a vzneenost jeho cit. Kdybyl sm se svm bratrem, rd pirovnval


7/136

Colombu k andlm.Pierre Brossier asi Jeanovi neekl, provlastnCharles odeel z domu, a eklli mu to,

bvalsoudnrada, kterml stejnnzory jako jeho pstoun, nepochyboval, e to dtinstvnezanechalo nsledky, protoe stle prosil Charlese, aby bavil Colombu, vodil ji na prochzky adoprovzel do kostela. Dval tak pleitost k tomu, aby se znovu jeden s druhm stle vce

sbliovali. Colomba byla tak cudn, e netuila nebezpe, ktermu se vydvala. Ani ji nenapadlovyhbat se tm nebezpenm schzkm a zdlo se, e je nejastnj, kdyje se svm vagremsama.

Brzy ale zpozorovala, e je Charles smutna zaduman. Polekalo ji to a promluvila o tomse svm muem. Jean-Baptiste si zhluboka vzdychl. V sobectv, ktertkvve vech lidskchutrpench, se zabval pedevm tm, co se tkalo jeho zdrav. Jeho stav se Charlesovouptomnosttak zlepil, e se strachem myslel na jeho odchod. Odpovdl, e na tom nenniczvltnho, kdyse mlad

dstojnk, zvyklna radovnky svta, nudv nejsmutnjm domsmutnho msteka,aby udlala, co bude moci, aby ho nuda nedonutila odejt. Ve stejnveer navrhla Colombasvmu vagrovi malou vychzku do pol. JeanBaptiste, kterml za sebou tkden, pedstral,e se mu chce spt, a pipojil se k prosbm sveny.

Dali se cestou, kterou Charles piel, a potom se pustili po zkpinmezi obilm. Bylato nebezpena rozkondoba, kdy slunce vyslna zemi jako polibek na rozlouenounejtepleja nejzivjpaprsky. Vnek od moe lehce rozvloval hladinu klas. Ptci zmlkli vbrzdch a jedinjednotvrnkik cvrka ruil velebnticho.

Charles a Colomba li vedle sebe. Pae mladeny leela na pai jejho ptele v nevinnnenucenosti, opela hlavu o jeho ramena a jejdlouhkadeavvlasy laskaly jeho obliej.

Zdlo se, e mysljen na to, aby zaplaila chmury z ela svho bratra, a proto ji nenapadlonic lepho, nee mu pipomnla nejkrsnjchvle jejich dtsk

lsky.Ale Charles byl stle zasmuileja podivnzneklidnl. Brzy el rychle, jako by chtl

odvlct svoji druku do jetvtsamoty, brzy se zastavoval a zdlo se, e se chce vrtit, aColomba ctila, jak se chvje.

"Charlesi," ekla mu, "je to pravda, e se ti stskpo tvm dobrodrunm ivot?"Charles neodpovdl."Charlesi," pokraovala, "tak ty nejsi asten u svho bratra, kterje ti tak drah, a

sestra"To poslednslovo skonilo na Colombinch rtech, neodvila se dl mluvit. Charles stle

mlel.Colomba najednou vytuila, co se asi dje v jeho dui, zachvla se, jako by se probudila z

njakho snu."Charlesi," zaeptala hlasem, kterse zajkal rozechvnm, "bh chtl, abychom navdy

zstali bratrem a sestrou. Ctme jeho vli a nelitujme snnaeho dtstv. Nestanm ke tstbezhonnnklonnost, kterns spojuje, chtl by ses protivit Prozetelnosti, kterdovolila,abych tzase smla milovat bez hchu?"

Pi tchto slovech zvedla Colomba hlavu, aby mu nabdla svelo. Charles se k nsklonil, ale nebylo to elo, s nmse setkala jeho sta - byly to jejrty. Na okamik zapomnli nacelsvt.

Charles se vzpamatoval prvn. Zvedl pst k nebeskklenb, rouhal se a potom, celzmaten, utekl pes pole.

Colomba se vrtila domsama.


8/136

Tetden potom dostal Jean-Baptiste dopis od svho bratra, ktermu oznamoval, eopustil Abbeville, a prosil ho, aby mu odpustil, e neml odvahu mu svj mysl oznmit pedem.

Za njakas si Charles koupil hodnost poruka u pluku de la Boissiere. Nechtl se vrtitza moe. Chpal, e jeho povinnost vyadovala, aby odejel, a e mu takkzala, aby bdl nadsvmi drahmi, jejichbyl jedinou oporou. Jean-Baptiste obvinil svho bratra z nevdku. Co se

tkColomby, od tdoby nikdo nevidl, e by se zasmla.Kapitola 3 - HoroskopV roce 1662 bylo Dieppe pevnobchodnm mstem. Nmonci se plavili pod jeho

vlajkou po vech moch, jeho rybi soupeili ilosts rybi ze Saint-Malo, jeho nmonlupiizvodili odvahou s lupii bayonnskmi. Dieppe bylo proslul

vm, jen ne svou eleganc.Mlo zk, tmavuliky, vroubendvma adami doms vysokmi stechami, jejich

prvnpatro penvalo pes dldnnebo vlastnpes trk. Bylo plnzpachu dehtu a solench ryb. Na ulicch bylo vidt jen nkterplizamstnanmany, pstavndlnky, nmonky a sem tam njakou hezkou

Dieppanku.

Hospoda U vytaenkotvy, nejznmjv celm mst, mla stejnprospchskaskromnvzhled jako celDieppe. Stla na kiovatce ulic de la Poissonnerie a de l'Epe. Hostilanejen nmonkapitny, ale i okolnlechtice a dstojnky pluku de la Boissire, kterbylposdkou v Dieppe.

Jednou veer v noru onoho roku se z velksnhospody U vytaenkotvy ozval zpv,hlunsmch a cinkot sklenic. Bylo pozda povyk byl tak velk, e man, ktese vracelidom, doprovzeni slukou nesouclucernu, zvedli nos k zkmu oknu, kterzilo ve tmjakodra do pekla. Ale otec Baudrillart, majitel a kuchahospody, ml daleko mnhost, nesepozdnchodci mohli domnvat.

Byli tam vehovudy ti pijci, sedcu dlouhho dubovho stolu se spirlovitzatoenmi nohami. Stl byl hlavnm kusem nbytku v rozlehlmstnosti. Byla tam

takovhromada jdel, tak rozmanitsbrka lahvvech podob a rozmr, e ti ti hostasi jedli apili za est, a proto smli dlat rmus za dvanct. Podle mezavench na stna podleobleenbyli vichni ti lechtici. Dva z nich byli mlad, tetse blil vku, ve kterm kdynerozum, tak aspozdrav

naizuje zdrenlivost. Ale podle veho byl prvon vdcem tveseltrojky. Byl to mu,kterpekroil tyictku, velik, huben, kostnat. Jeho vrazn, skoro hranatobliej svdil otom, e pochzz jihu. I jeho jmno - rytde Blignac, kterm ho oslovovali jeho spolenci,tomu napovdalo. Vechny gaskoskchte a odvnost se v ttvi zrcadlily. Jeho hlubocezapadl, ale neobyejnivoi vyjadovaly lstivost a zludnost. Ale hlavnm rysem byl rozdlmezi horna dolnstoblieje. Pohled pana de Blignac zil veselost

a vnem, ale jeho krtkostrzuby, jako zuby koky, se nepodailo pimt k smvu. Mlsilnsvenkoutky. A tak pes pravidelnost rys, pes vtzn

natoenknr, jehopiky sahaly ak obo, dodval tento nedostatek lechtici chmurnvzhled.

Pan de Blignac ml barvy pluku de la Boissire.Druhhost neml ani dvacet roka byl vybranobleen. Uchoval si vechen svj pvab

i naivnnenucenost mld. S vnivostsvho vku se oddval zbav, kterpro nho byla asinov. Rozplen vc hlukem nevnem, ktervypil, zvodil s panem de Blignac v kiku, smchu aertech.

Tethost neml tak veselou nladu jako ti druz. Byl to asi ptadvacetilet


9/136

mus vnou tv. Jetnesi lovk viml charakteristickkrsy jeho rys, byl uudiven ndechem melancholie, kterzstvala na jeho oblieji i uprosted nejhlunjho veselav duchu se sm sebe ptal, jakpedasnbolest zbrzdila to mladelo tolika vrskami. Stejnjako pan de Blignac patil k pluku de la Boissiere.

I kdypil stle vno, ktermu nalval pan de Blignac, ml chladnou mysl a jeho veselost

se ani zdaleka nevyrovnala bujnveselosti jeho spolenk. Jestlie se usml, bylo to jen pimladkovch vbuch bujnho opojena kdyse zahledl na jeho pvabnobliej, zrudlhorekou zbavy.

Pan de Blignac prvotevel dallhev, naplnil svoji sklenici a dval se na rubnovnpoj proti svtlu. Potom ho zaal znalecky ochutnvat. Plavovlas

dstojnk, kterho udeldobu zneklidovala vanivost jeho kumpna, vyuil pestvky,naklonil se k mladkovi a ekl mu: "Paule, tak ty se vrtdo Nov

Francie (nynjvchodnKanada) aza rok?""Ano," odpovdl, "a celten rok strvm s tebou, milCharlesi.""Nm se bude zdt plikrtk, ale pro tvoji matku bude naopak plidlouh.""tstdli lovka sobce, Charlesi, jsem tak astn, e tzase vidm, e na matku,

kterpro mple, nemyslm.""Jsi plimlada nerozvn, abys pochopil tse, ktersvrjejsrdce. Kdybych jml

matku, kterpro mple a nak, nic na svtby mnedonutilo odlouit se od n.""Jestli se terozejdeme, shledme se jetnkdy?" V mladkovtvi bylo vidt siln

vzruen, ale pan de Blignac ho nenechal odpovdt. Nkolikrt mlaskl, aby upozornil svspolenky na pita na vsledek zkouky. Konento nevydrel a vykikl: "Mordieu, mladptel, kdyped sebou mte celrok spolenho ivota, budete mt jetkdy na svdvrnostia dovolte mi, abych vs upozornil, e se neslu, abyste mnechali sedt v koutku s przdnoulahv. Ta vtka patvm, poruku Longvale, protoe vbratranec, pan Bertaut, by uritnezapomnl na to, e je nutnzachovvat uritohledy mezi lechtici.

Mladdstojnk pokril rameny."Dovolte mi, milBlignacu," ekl, "abych mezi nmi dal ve do podku. Pan Paul

Bertaut, mj bratranec, ped trncti dny pijel z Ameriky, a hned jak mobjal, ve stejnveer,odcestoval do Pae, kde ml panu de Mazarin odevzdat depee kanadskho guvernra. Dnes,kdyjsme spolu li z citadely a mj bratranec seskoil s kona zval mna veei, pokud se dobepamatuji, byl jste to vy, kterprosil o to, abyste mohl jt s nmi, i kdybylo jasn, e jsme po takdlouhdobodlouenchtli bt spolu sami. Nestujte si a pitte si vinu sm sob."

Z Gaskocovch ovyletl blesk hnvu. Prudkm pohybem uchopil sklenici a srychlost, kterprozrazovala velice silnou vli, potlail hrozivvraz sv

tve.Jednm doukem vyprzdnil pohr, postavil ho na stl a odpovdl s ertovnou

dobromyslnost."Tak jsou tedy zneuctvny nejlepcity. Z hlubokho ptelstvk vm, milLongvale, z nklonnosti, kterou ctm k vaemu bratranci, i kdyho neznm, myslm, e

vvk a vae neznalost vs pedurujk tomu, abyste se stali obmi toho hroznho travie,kterse jmenuje Baudrillart. dal jsem vs o dovolenpostarat se o vai veei, a vy temistmysly pekrucujete?" Paul Bertaut se hned ujal slova:

"Mte pravdu, pane de Blignac, jsem vm velice zavzn a chci vs poprosit o vaipomoc pi jednnch, kterbudu nucen vst s Baudrillartem. Ped nm se musmt lovk napozoru."

Plavovlasdstojnk svratil obo, ale obliej gaskoskho lechtice se po tom nvrhu


10/136

rozjasnil.

"Doufm, e mi mj bratranec Charles odpust," pokraoval jinoch, "musm dodat, paneryti, e jste zakroil v pravou chvli. Byl zasmuila skoro mi zkazil jeden z mla pknchveerv mm ivot."

"Paule!"

"Morbleu, bratrane, je vidt, es nepiel ze zemdivoch. Nechpe, jakje to tst,slyet francouzskzpv, kletby a nadvky. Udva tdny jsem jako blzen - kdyjsem vystoupilz brky, ktermvezla z lodna pevninu, skoil jsem na krk prvnen, ktermi pila do cesty,tikrt jsem ji polbil a teprve pak zpozoroval, e je stara okliv."

Pi tomto nadenmusel Charles de Longval rozjasnit tv."Nemte tst, milpane Bertaute," ekl rytde Blignac, "copak v naem mstnendost hezkch dvat?""Mluvte o tom, pane ryti, jako mu, ktermezi nimi nael nemlo obt! Na vae lsky,

pane de Blignac!"

Pan de Blignac si piukl s chut."Baudrillarte! Hal, Baudrillarte!" zaval gaskosklechtic. "Zatracenhospodsk. Darebo, pjdesem, kdytvolm?"Pan de Blignac jetnedomluvil a hospodskse uobjevil ve dvech, pokorna

ponen."Baudrillarte, pojsem a pozdrav, protoe mtu est hostit ve svm dommladho pna, ktervyniknad vechny zemnky tohoto hrabstv, protoe mtolik

penz, e by mohl koupit vechna jejich panstvka, kdyby se mu chtlo. Kromtoho je to mj ptel. Musse u tebe setkat s ohledy, jakmu nleej. A tenm pines nkolik lahvlepho vna, nejakjsi nm nabzel do tto chvle.""Dovoluji si pipomenout panu baronovi," koktal hospodsk, "e jsem jeho spolenosti

nabdl, co jsem ml nejlepho, a ""dnei, vno musjt jako zbava crescendo, jak kajnai soused, Italov. Vno a

karty.""Karty, k emu?" zeptal se Charles de Longval."Skonit takovveer bez karet, to by nelo, mj mil. Mu, kterslouil na lodch Jeho

Velienstva a u pluku de la Boissire, jvs nechpu.""Jak chcete, milBlignacu, ale hra ve dvou, to asi nebude moc zbavn," odpovdl

poruk.""Ve dvou?"

"Zapomnl jste, e nikdy nehraju, milryti?""To je pravda! Aby vs ert vzal, vy jste se minul povolnm. Lpe nevojenskkabt by vm sluela kutna.""Snad ji kvli vm nkdy oblknu, ryti, ale ten slib vm nedtetho do karet.""Hrome, musm ho najt. Baudrillarte, jistmve svhospodnjakho cestujcho, jdi

pro nho."Otec Baudrillart vhal.V tom okamiku zadunly prudkrny na dvee."Nhoda je chytejnety, Baudrillarte," zvolal rytde Blignac, "protoe nm posl

toho, koho jsme potebovali. Jdi, a aje to kdokoliv, piveho k nm."Za njakou chvli stanul na prahu hospody mu, kterbyl apo oi zahalen do irokho

pltz ervenho sukna.Kdyspatil ti lechtice, vhal, nechtl jt dl.


11/136

Ale pan de Blignac mu tak pvabnm zpsobem ukzal msy, kterzstaly na stole, aohe, vesele plpolajcve velikm krbu, e se cizinec rozhodl vstoupit do mstnosti a pistoupilke krbu. Hluboce se poklonil tm, kteho tak srden

pijali.Cizinec byl skoro staec. Jeho obleense podobalo vojenskmu. V jeho chovn

bylo znt rozpaky, kterse podivnodrely od tmdivoktvrdosti jeho tve.Stl u ohnit, ohval si svirokruce a upense dval do ohn. Jen jednou nebodvakrt pozvedl zrak a Paul Bertaut byl zaraen jeho divokm vrazem. Oba mladlidpociovali pi pohledu na toho mue nepopsatelnou nevolnost, dvali se na nho se zvdavost,kterse podobala divu. Jenom rytde Blignac byl stle il. Pipravil pbor, srovnal lhve dojedn

ady a dval do podku msy s obratnost, kterou by mu otec Baudrillart uritzvidl.Prvnperuil mlencizinec."Podkoval jsem vm za vai zdvoilost, pnov, tejetzbv, abyste mi ekli, co ode

mne chcete."

V tom okamiku postavil ilGaskonc ke stolu idli a odpovdl: "Abyste si k nmpisedl a opel pravici o tuhle baterii lahv, ktertu bude jako zloha, abyste rozil trhlinu v ttopatice a vzal ji tokem. Pak vm ujen zbv

smst pomocnou armdu, kterou pedstavuje tato kambala s rapomaznkou. Zantestlet z dl," pokraoval pan de Blignac a nalil celou lhev do nejvtho pohru, kternael."Nebudete mt nedostatek steliva."

"To je plimnoho cti pro lovka mho stavu, pnov, auje jakkoliv. Jsem zvyklpijmat jen to, co mohu oplatit."

"Nennic jednoduho a snazho," ekl Gaskonc, "vy dnes budete veeet na naetraty a ztra my budeme obdvat na vae."

"Ne, ne, pane lechtici," odpovdl neznm, "nikdy bych se neodvil pozvat lidi jakojste vy, aby pekroili prh mho skromnho pbytku."

"Jezte a pijte, milpane, a jvm dvm slovo lechtice, e pijdu do vaeho domu, ikdyby stl v nejhorulici pekla, kdympozvete ke svmu stolu." Pavel Bertaut se keGaskocovm slovm pipojil, mladdstojnk cizince stle mlky pozoroval.

Ten se nedal dle prosit. Sedl si a brzy v nm zmizel ohromnkus patiky. Ale kvelikmu pekvapen, msto aby si poslouil velikm pohrem vna, vzal neznm

konvici s vodou, kterse stolovnci ani nedotkli, nalil si do sklenice a piloil ji ke rtm.Pan de Blignac pi pohledu na to onml a strnul. "Z tolika lahvsi vyberete prvtuto?"

"Prone, jvno nikdy nepiju, pane.""Vy nepijete vno, to bych rd vdl, pro.""Co na tom zle, snad proto, e je erven," ekl cizinec. Na tvi pana de Blignac se

objevilo tak komickzklamn, e se dal Pavel Bertaut do hlasitho smchu.Cizinec myslel, e si z nho dlajlegraci, zamrail se a rychle uchopil me. Mlad

dstojnk mu zadrel ruku, muse uklidnil a mevrtil zptky do pochvy."Promite, pnov," ekl jim, "jsem chudk, kternechce kit svj mes vam. Ale ve

svm nzkm postavenjsem si uchoval dost pchy, abych v kadm vaem ertu vidl urku.Dovolte tedy, abych odeel do svho pokoje." Cizincovo bolestnrozechvna mrnost, s jakoudval najevo oprvnnou nedtklivost, Pavla i jeho bratrance dojala.

"Pane, mli bychom se omluvit my vm, nechtl bych, abyste mpokldal za spoluvinkaztetnosti, jejmterem by byl munoscme, kterbyl asi - alespovojkem, kdyne


12/136

lechticem. Zdvoilost naeho ptele pana de Blignac nebyla tak nezitn, jak se vm mohlozdt."

Gaskonc hned promluvil:"Ano, pane, jestli jsem dal najevo pekvapennad vazlibou v npoji, kterpodle msniuje lovka na stupezvete, poznal jsem podle hrdtve, s jakou jste se

chopil zbran, e nejste z tak nzkho rodu, jak jste nm chtl namluvit, a jsem stle pesvden,e po veei sm uznte, e slunliddovedou as vyut lpe, neaby ho maili spanm.""Urit, oni ho mou vyut ke ztrtpenz.""Nebo k jejich vyhrnna svch spolencch," odpovdl pan de Blignac a pyncinkal penzi v kapse. "Uhodl jste. Kdyjsem vs zaslechl, ekl jsem si, e jste slun

lovk, kterneodmtne zahrt si s nmi.""Nejste bystrozrak, pane ryti.""Musm vm upozornit," ekl Gaskonc, "e netst, ktermpronsleduje, potvrzuje

pslov, kterznte stejndobe jako j. Protoe mm tstv lsce, mm ve he neslchanousmlu. Je to opravdovpleitost, kterou vm tu nabzm, a pokldm vs za plirozumnho,abyste se jnechopil."

"Opravdu," ekl neznm, kterunjakou dobu pronikavhledl na pana de Blignac,"opravdu vm tstnebylo adosud naklonno, i kdyjste si, myslm, nikdy nemohl vytat, ejste propsl pleitost pokusit se o n."

"Kdo vs tak dobe informoval?" zeptal se Gaskonc."Pane ryti, za vldnpijet, kterho se mi dostalo od vs a od vaich ptel, vm dm

jednu uctivou radu."

Pan de Blignac ekl: "Vm nesta, e jste odmtl s nmi hrt, vy nm msto toho chcetedlat kzn?"

"Nehrajte, pane ryti de Blignac," ekl cizinec temnm hlasem. Gaskonc se zaal smt."To je poveden," zvolal. "Zct se hry, mordieu! Blignac se usmvna svj posledn

zlak a vdycky douf, e zsknov.""Znm plidobe lidsksrdce, abych mohl pedvdat, jak pijmete mou radu, ale pesto

vm jetjednou opakuji, zeknte se hry, pane ryti de Blignac.""Pro?" ekl Gaskonc, opel se o stl a tvil se vesele, "vy jste pozvedl cp sv

kraboky, abyste nm ukzal nos kazatele. Rd bych vdl, jestli nejste plidomliv,pokraujte, prosm."

"Adoposud pro vs byla hra obzvlosudnou, e mm pravdu, pane ryti de Blignac?""Po tom, co jsem vm prvteekl, nebylo to tkuhodnout.""Nhlsmrt vaeho starho bratra vm pomohla k ddictvpo otci. Kam se podlo to

ddictv, pane ryti?""Kde jsou losksnhy," odpovdl ryt. "Zdse, e mznte, milpane, a nento nic

neobvyklho, kdymi vypravujete mou historii.""Kam zmizelo vno obou vaich nete, kters sebou mly pinst do kltera, nese

staly jeptikami?""Bh je pijal bez penz a ony nejsou takov, aby si nakaly. To je ve?""Trplivost, pane ryti. Za vlky s frondou (obanskvlka ve Francii 1648 - 1653) jste

byl myslm svobodnkem u pluku pana de Corinthe.""Hrome," ekl Pavel Bertaut, "zdse, e to nenvera, co jste se setkal s panem rytem de

Blignac."

"Pan vvoda de Beaufort," pokraoval cizinec, "si vs velice vil. Byl jste statena


13/136

dobrkamard. To plnstailo, abyste se zalbil vnuku Jindicha IV. Tolik si vs cenil, e vmposkytl est, kterou jste prvtechtl poskytnout vy mn. Vechno lo tak dobe, e jste bylstle oblbenjm. Nanetstzddil ten slavnpan de Beaufort po svm krlovskm otciskutenou hrzu pede vm, co se podobporce. Prohrval partii za partia ve sv

zlosti se odvil tvrdit, e kostky jsou falen. Jtomu nevm. Mme-li ale vit tomu,

co se tehdy vyprvlo, lohy se podivnobrtily. Nejdve jste bil, a potom jste byl bit, paneryti."Gaskonc, jehoobliej uchvli hrl vemi barvami, stranzaklel, a nemu v tom

mohli jeho spolenci zabrnit, vytasil mea vrhl se na cizince. Cizincova tvmla posmvanvraz a nejevila znmky nejmenho rozilen. Vzthl pai, stiskl ve svirokruce zpstrytede Blignac a sevel je tak prudce, e se lechtic zkroutil a upustil mena podlahu.

"Le!" zaval Gaskonc. "Kdyby se to tak stalo, jak povd, aubyl pan de Beaufortvvoda a syn krle, hnal bych ho k zodpovdnosti."

"To jste takudlal, protoe jste stejntak domlivjako staten, ale vae vyzvnmlo pouze ten vsledek, e vs pivedlo do Bastily, kde jste piel o nadji, e dostanete setninu,kterou vm slbil pan de Montigny u svho pluku. Je to tak a jsem dobe informovn, pane rytide Blignac?"

"U bla, u bla," opakoval Pavel Bertaut, "zdse mi, e se bavte m, nejste pedpokldal, pane de Blignac?"Ten se skutentvil dost kysele. Pistoupil k cizinci a zeptal se ho:"Kdo jste, marnsi lmu hlavu a nemu si vzpomenout na vai tvani na vai osobu.""To je dost pochopiteln, pane ryti. lechtic jako vy jde nevmavkolem hmyzu, kter

se plazu jeho nohou.""Chci vdt vae jmno!""Neptal jste se na n, kdyjste mpozval k vaemu stolu. Tejsem v prvu, kdyse

zdrhm vm ho ci.""Jse ho dozvm!" zvolal ryt, zvedl svj mea postavil se do stehu. "Vytas svj rapr,

darebku, brase!"Mladdstojnk se vrhl mezi nho a cizince, kterse ani nepohnul."Ke svvelkltosti," ekl pevnm a vnm hlasem, "bych byl nucen pidat se na

pnovu stranu a proti vm, milBlignacu. Vae nedtklivost je mi krajnnepjemn.""Partie ve tyech," kiel Gaskonc, "ke mn, ke mn, milpane Bertaute, to bude pkn

souboj! To bude lep, nehrt karty!" Mladk se dal do smchu."Tasit meproti svmu bratranci, to snad nemyslte vn, ryti, opravdu, dnes veer jste

neml tsta je dobe pro vae penze, e jsme se zekli karet. Zastrte me! Pece se nemetebt s muem, kterse vbec nebrn!"

"Vak jsi tnajdu, ty darebku!""Toho vs bh chra, pane ryti!" ekl cizinec. "A temi dovolte, abych se vyjdil.

Jestlie jsem vm pipomnl minulost, ktervm nenpjemn, jak se zd, nechtl jsem vsurazit. Chtl jsem vs pouze upozornit, e byste ml vnovat pozornost mm slovm, abudumluvit o vabudoucnosti."

"O budoucnosti?" opakovali vichni ti spolustolovnci souasn."Ano, pnov, o budoucnosti," odvtil neznmprost, ale velice pesvdiv. Z oblieje

pana de Blignac okamitzmizela kadstopa hnvu."Proboha," zvolal, "vy jste astrolog?"

"Nejsem astrolog, pane ryti. Jsem lovk, kterpozoruje, srovnva vzpomn, nic vc."


14/136

"A co se mi stane, kdyneposlechnu vae rady?""Nco horho nedosud.""To je velice neurit, pane, a vae slunost by mla jt dl a ct mi, o kterkmen

kloptne mj k.""Vae ve, ktervs pipravila o jmna o vojenskou kariru, vs bude stt ivot, pane

ryti de Blignac!""Snad se zalknu rozilenm, avyhraju sto tisc na panu de Mazarin?""Ne pane, zemete nsilnou smrt!""To je vojensksmrt. Dkuji vm za vai pedpov, mj mil.""Nedkujte mi tolik, pane ryti," odpovdl cizinec, "protoe musm dodat, e zemete

provazem."

"Poven?""Poven.""To je nepravdpodobn, milpane. Kdymtak dobe znte, ml byste vdt, e jsem

lechtic a e se lechtici nev.""Nic nevysvtluji, pane ryti, pouze konstatuji. To je ve.""Pane," ekl Pavel Bertaut a pistoupil k cizinci, "mte mi tco ci?""Po tom, co jsem prvoznmil vaemu pteli, je vae zvdavost smlost, pane."Pi tch slovech uchopit mladkovu ruku a prohlel linie jejdlan. Ale rytde Blignac

zakroil a ekl:"Upozoruji vs, pane, e tento druhpokus by mo niem nepesvdil. Snadno

rozlutme tv, kter, jako moje, nese stopy vech vnsvho majitele. Stejnsnadno se dtakst ve dvacetiletm oblieji. Chcete, abych uvil perspektiv, kterou

jste mi nakreslil! Vysvtlete nm tedy piny smutku, kterobas zahaluje elo naeho ptele. Odhalte-li to, po em jmarnptrm ti roky, uvm

ve vae umn."Charles de Longval nastavil ruku. Sotva se na ni cizinec podval, oddal se horenmu

pemtn."Podivn, podivn!" mumlal."No tak," ekl Gaskonc, "uje vae kouzelnictvv koncch?" Muvstal a na jeho tvi

bylo znt ohromnrozilen."Narodil jste se na hroznplanet, pane," ekl polohlasem, "a na vrskch vaeho ela i v

hlubokch rhch varuky vidm, e nad vam ivotem stle vldne osud, jakch je mlo.""Hm, to je mnkompromitujcvtba," ekl rytde Blignac."Ticho!" zvolal mladdstojnk."Vy jste miloval - pedmt valsky s vmi byl spznn krevnm svazkem a ta lska,

dosud tak ist, se stala zloinem Chtl jste utci, poloil jste mezi sebe a tu, ktervmnemohla nleet, nesmrnost mo. Nadarmo. Jejobraz vs ustavinneprosnpronsledoval.Zkouka byla nad sly vaeho vku a vy jste neodolal. Byla chvle, kdy byste obtoval ve, jenabyste ji zase vidl. Tak

ona vs oekvala, takona trpla, dovolvala se vapomoci, prosila vs, abyste k npiel. Poslechl jste a od tchvle byl pro vs ivot neustlm zpasem mezi povinnosta vn.Jettese snate potlait tu ve, kter

ve vaem srdci probouznovcity ""Dost, dost, proboha, pane," ekl mladdstojnk a tce oddychoval. Paul Bertaut byl

bledjako pzrak.Pan de Blignac vzal jednu ztku, mechanicky ji rozezval a nespoutl z tch dvou oi.


15/136

Vichni se na chvli odmleli. Cizinec promluvil prvn. Obrtil se k mladmu dstojnkovia ekl: "Lituji, pane, e jsem probudil zrmutek vaeho srdce, kdy

jsem odpovdal na jakousi nedvru pana de Blignac, a prosm vs za odputn.""Pane," odpovdl pan de Longval, "mluvil jste jen o mminulosti a ta je dost chmurn,

abyste mi piznal prvo zeptal se vs tena moji budoucnost." Cizinec vzal svj pla hodil si

jej pes ramena."Nechte modejt," ekl, "dovolte, abych se vzdlil, mladmui. Vte, nepokouejte senadzvednout olovnou oponu, kterou Prozetelnost zavsila mezi vae dny a oi. Jestlie jsempanu de Blignac odhalil osud, kterukonjeho ivot, bylo to proto, e pan de Blignac, anitotu, je mj starznm, ktermu se touto formou musm trochu pomstt. Ale vy jste odrazil me,kterbyl na mnamen. Jetjednou vs prosm, dovolte, abych sml odejt."

"To ne, naopak se odvolvm na slubu, kterou jsem vm prokzal, abych vs tak pimlk ei."

"Budi, budu mluvit. Ostatn, i kdydovedu namhavlutit tajemnznamenna lidskmele, nejsem tak domliv, abych pedpokldal, e mvda je neomyln. Vm-li v pedurenlovka, jsem takkesan a vm, e vle a milosrdenstv

Nejvyho me toto pedurendoke pekonat a ovldnout. Budu mluvit." Dstojnkse pokusil o smv.

"To, co mi oznmte, je asi hrozn, podle opatrnosti, a jakou mna to pipravujete. Budemado smrti pronsledovat osud, kterjste odhalil v mm horoskopu?"

"Bude vs pronsledovat aza hrob, pejde na vae potomky.""A za mho ivota?"Cizinec vhal, zbledl jako vichni ostatnkolem nho a jeho keovitse chvjcvka

klesala a zvedala se."Vy tohoto mladka milujete!" zvolal prudce."Je to mj bratranec, je to mj ptel, je to mj bratr.""Tento mladk zeme varukou!"Dstojnk byl nkolik okamiknm, koulel oima, jako by tomu nerozuml. Potom

vzal Paula Bertauta kolem krku a pitiskl ho silnk srdci. ekl hlasem, ktermu potlaovaly v hrdle slzy:"Paule, jedinpteli, ja tvm vrahem?"Meme zabt a nebt vrahy, milpane," odpovdl cizinec tms divokou prudkost."Nerozumm vm!""Kat nenvrah, pane, to nevte?"Dstojnk zdrcenklesl na idli a zatmco se Paul Bertaut snail, aby ho pivedl k sob,

zatmco rytde Blignac, ktermsto ztky vzal karty, trhal jednu pro druha hzel do ohntystarpedmty svho zboovn, opustil cizinec mstnost a bylo slyet, jak pod jeho tkmkrokem vrzajschody do prvnho patra.

Kapitola 4 - ProkletdvrPedpov, kteroznamovala mmu pedkovi, jakosud ho ek, na nho mla velik

vliv.

Ml plizdravho rozumu, neaby slovm neznmho naprosto vil, nicmnsenedovedl ubrnit, aby mu ta slova neustle neznla v uch. Pozvolna dochzel k pesvden, esvmu osudu neunikne.

Jeho tkomyslnost se zmnila v nenvist k lidem.Adoposud byl lhostejnuprosted zbav a radostsvch ptel, ale po phodv hospodU vytaenkotvy se mu i tato spolenost zprotivila. Jeho styky s Paulem


16/136

Bertautem byly opravdu zvltn. Kdyse s nm setkal, svdily jeho nnpohledy a rozruenvtvi o jeho nklonnosti k tomuto mladkovi, a pece se mu co nejvce vyhbal.

Odlouenost Paula od svta, ve kterm il s Charlesem Longvalem, ho vydvala na milosta nemilost ryti de Blignac. Paulova nnpe, kterou projevoval Charlesovi, pomaluochabovala. Z Colombinch dopisCharlesovi Sansonovi vyplvalo, e stav jeho bratra se den

ode dne zhoruje. S hrzou myslel Charles na to, co se stalo mezi n m a Colombou toho dne, kdyji opustil. Pi tto vzpomnce si uvdomoval chabost a marnost svch pedsevzeta neodvaovalse pipustit, co se stane, aruka boodstranpekku, ped nzdencouvala jeho ve. Ajako by jetnebylo dost toho trpen, muily ho mal, ale nalhavstarosti o existenci tch,ktermiloval.

Jeanova nemoc plnvyerpala prostedky tneastndomcnosti. Charles poslalsvmu bratrovi trochu penz, kterml, ale z Colombina dopisu poznal, e ani zdaleka nestailyna poteby, kternemocstle vzrstaly. Jeden veer nael na prahu svho domu posla, ktermuodevzdal dopis. Jakmile pohldl na adresu, na smrt zbledl, zapotcel se a div neupadl. Poznalpsmo sv

vagrov. To psmo bylo z velksti smazno slzami. Jetneotevel dopis, uhodl, eJean-Baptiste je mrtv. Opravdu mu Colomba oznamovala netst, kter

ji potkalo. Psala, e jejzoufalstvse zvtuje povinnostsdlit mu jetjinou vc. Tlesnpozstatky ubohho slepce jetnebyly pohbeny a jeho bvalkolegov- mui zkona - use vrhli na jeho chudobnou pozstalost. Colombu vyhnali z

domku. Ta nenala soucit ani u pbuznch, kterv Abbeville mla, tak se vydala na cestu kesvmu bratrovi, ale jejslzy zradily jejodvahu. Zstala ve vesnici Envermeu, nkolik mil odDieppe, kde ek, apro ni pijde a doprovodji do tulku, kterpro ni vybere.

Charles zstal chvli bez hnut, beze slova, zdrcentou zlou zprvou. Konense ze svstrnulosti probral. Propustil posla, sm osedlal kona tryskem se rozjel k

Envermeu. Dostal se tam asi v pt hodin odpoledne. Ped vesnicstojna nvrkamennk.Uz dlky vidl Charles ern

obleenou enu, ktersedla na jeho stupnch.Colomba tam oekvala pchod toho, kterho k sobvolala. Kdyho uvidla, skryla

obliej do dlan. Charles seskoil z kon, postavil se ped n, ale ona hlavu nezvedla. Byl slyetjen jejvzlykot, bylo vidt, jak se jejhruzved

a kleskeovitmi otesy. Zavolal ji jmnem a naklonil se k n. Ona povstala, vyhnula sejeho objeta ukzala na k.

Oba dva poklekli na ulovstupna jejich srdce splynula v modlitbza toho, kterusnimi nebyl.

Kdyse zase zvedl, ctil Charles, jak jeho due byla osvena a poslena. Zbvalch citzstala jen nekonennklonnost a bezmocnoddanost ke Colomb. Vzal

ji za ruku. Nepoctil jako kdysi mrazen, zstal klidn, kdyse na ni dval. Zhluboka a astnsioddychl.

Kreli vedle sebe ak chatri venkovan, kteColombposkytli toit. Charles chtl,aby slabColomba u svch hostitelzstala jetden, ona vak, potena klidnou esvhoptele, spchala, aby se dostala do Dieppe. Cestou mu ekla, e se rozhodla vstoupit donboenskho sdruen. Aje jejich stbude chrnit ped pomluvami a ped poblouznnmrozumu, e se zase sejdou a proijspolu posledndny ivota, kterjim bh jetdopeje. Bylodusno. Nad jejich hlavami se kupily velikmraky a tce se valily od vchodu k zpadu. Dalekmoe pllo v paprscch jako vhe, jeho vlny se dmuly jako proudy lvy. Colomba zastavila kona mlky pozorovala toto velkolep


17/136

divadlo. Zaaly padat tkkapky det. Zvedl se vtr a rozvil prach na cest. Vechnoohlaovalo hroznou boui. Mli ped sebou jethodinu jzdy, a kam se Charles podval, nikdenevidl obydl, kde by se dalo schovat. Rozehnal kondo klusu. Potom se vyhoupl do sedla,pravou ruku ovinul kolem tlho boku mladeny, levou rukou uchopil uzdu a pobdl kondotrysku. V tom okamiku propukla boue s vekerou prudkost. Prelo proudem a brzy byla takov

tma, e Charles vidl na cestu, jen kdyse nebe otevelo a vypustilo nkolik ohromnchohnivch had.Colomba skryla obliej na jeho prsou. Srdce jdivoce tlouklo a jeho tlukot se msil s

chvnm srdce Charlesova. Toho se brzy zmocnilo zvltnpohnut. Silnvdechoval teplvpary ovzdua chvlemi se jeho hruzvedla povzdechem zkosti."Colombo, Colombo, zemt tak, bt usmrceni bleskem jeden na prsou druhho!" Mlad

ena zvedla hlavu."Nemluv tak, Charlesi."

Ale Charles ji neposlouchal. Zdlo se, e se ho zmocnilo lenopojen, jako by ohetboue vjel do jeho il. Pustil uzdu. Jeho ostruhy, kterzuivbodaly kondo slabin, dodalyzveti zvratnou rychlost. Jeho pae svraly Colombu. Tiskl ji k svmu srdci s nevslovnou vna ona ctila jeho rty na svm ele. Vtom roztrhl blesk mraky a na vteinu ozil temnotu. Colombazkostliv

vykikla, protoe spatila bledou tv, kterse naklnna k jej, ty krvpodlitoi. Myslela, e mped sebou tvdmona. "Charlesi, mj slitovn," eptala, "ve

jmnu svho bratra, ve jmnu boha!" V tom okamiku je obklopila ohnivsmr. Na deset krokod nich se vyvrtila jabloi s koeny. Kzdivoelhrzou se vzepjal a oba dva shodil na zem.Charles se stzvedl a hledal Colombu. Zjistil, e vedle msta, kde se ztili s kon, je pkop.Vrhl se do nj a brzy nahmatal Colombino tlo. Ale bylo bezvldn, zdlo se bezduch:

Marnse pokouel probudit je k ivotu. Vzal ji do nrue a zmatenbel pes pole. Vokamiku, kdy se prodral ivm plotem, spatil svtlo, kterzilo mezi listm zahrady, do ktervnikl. Vybhl v tu stranu. Nael dvee, kopl do nich a vyerpn hroznm rozilenm vc neztrtou krve, klesl pod thou svho bemene a svalil se v mdlobch u prahu.

Trvalo dlouho, nezase nabyl vdom. Kdypiel k sob, marnse snail vzpomenoutsi, co se stalo a kde je. Slunensvtlo oslovalo jeho oi. Rozeznal zivou hlavu mladdvky.Sedla ve vklenku okna a zdlo se, e je zamstnna vznm kytice z polnch kvt. Asi se naposteli pohnul, protoe krsndvka vstala a pistoupila k nmu. Kdyji spatil, vzpomnl sinhle na jmno a nael mylenky, ktermu unikly.

To jmno bylo Colomba.Ty mylenky prozrazovaly zkost, s jakou pronesl to jmno. Dvka neodpovdala.Uctil dvslzy, kterspadly na jeho ruce. Uvidl dvkrsnoi, z nichty slzy skanuly a

kterse na nho upraly s vrazem nnho soucitu. Dvka potom poklekla ped kem, ktervisel nad krbem, a zaala se modlit. Ty slzy a modlitby neznmdvky byly nn, ale dojemnavmluvn. Mj pedek pochopil, e Colomba je mrtv, opustily ho sly a on, zdrcen ohromnoubolest, zase ztratil vdom. Zachvtila ho velkhoreka.

Charles ml zchvaty deliria. Potom upadl do jaksi otuplosti, ktertrvala nkolik dn.Nejednou se mu zdlo, e vidpvabnou tvmladdvky, kterse k nmu sklna pozoruje ho s zkost. Kdyvak zase nabyl vdom, nenachzel ji uvedle sebe, i kdy

ji stle svmi pohledy hledal.Rozkonou oetovatelku vystdala starena.Nkdy takvidl, jak k jeho posteli pistupuje mu. Jeho tvho neobyejnzarela, protoe se mu zdlo, e to nenpoprv, co se s nm setkv. Kdyse jednou


18/136

veer Charles probudil, vstoupil jeho hostitel do pokoje, vzal ho za ruku a pozornsledoval jehotep.

"S radostzjiuji," ekl konen, "e vs tentokrt smrt nechtla, pane de Longval."Pi zvuku tohoto hlasu se rozjasnily vzpomnky mho pedka. Poznal podivnou osobu,

kterou rytde Blignac pozval k veei U vytaenkotvy, toho, ktermu ekl tak zvltnslova.

Pozvedl se na lku, srdenstiskl ruku, kterdrela jeho, a ekl se smutnm smvem:"Pane, jste-li tak dobrprorok, jako jste se ukzal dobrm lkaem, snad jste ml radjinechat smrt, aby konala svou povinnost."

"Pane," odpovdl mu, "nejsem ani prorok, ani lka. Jsem odsouzen vidt zblzkatlesnutrpena vechny nemoci due a uvm svch pozorovn, abych pomohl svm blinm,a nechci od nich ani vdnost."

"Mou vdnost jste si vak zskal, pane, ani ne tak pro to, co jste udlal pro m, ale pro to,e jste prokzal poslednslubu t, ktermprovzela. M

seste. Chtl byste mdoprovodit k jejmu hrobu?""Pane de Longval, zdse mi, e jste se dostatenzotavil ze svnehody a nemoci, take

pro vs nebude mt dnnsledky jedna mle. Jeden z mch lidvs dnes v noci doveze v ke do Dieppe. Dopravvs bez nmahy doma hrobnk vm

proke slubu, o kterou mne dte."I kdymj pedek znal podivnzpsoby tohoto mue, byl pece pekvapen tou hrubost,

kterse tak nesnela s p, jse mu dostalo."Budi," odpovdl. "Jsem vm plizavzn, neabych se pozastavoval nad ponkud

hrubm zpsobem, kterm mi ohlaujete mj odchod. Nese vak rozloume, pane, eknte mialespo, jak se jmenujete. Mte prvo zatajit to jmno mzvdavosti, ale nemete je zamlet,kdyvs o ndm, proto, abych ho mohl opakovat ve svch modlitbch."

"Modlete se za ty, ktetrp, pane de Longval, a tak se budete modlit za m. Bylo byzbyten, abyste znal mjmno. Jestli si opravdu myslte, e jste mi zavzn vdnostza mpohostinstv, prokate mi ji tm, e nebudete nalhat."

"Nemohl bych alespoci sbohem t"Muho prudce peruil."Odejdte," zvolal chmurnm hlasem. "Ujsme se dvakrt setkali na tomto svt, pane de

Longval, dej bh, aby to bylo naposledy!"Potom pomohl mmu pedkovi pi oblkn. Ten nael na dvoe tkou kru s jednm

konm a vedle njakhosi chlapa obrovskpostavy, kterna nj ekal. Obrtil se, aby naposledypodkoval svmu hostiteli. Ten uvak veel do domu a zavel dvee.

Ve chvli, kdy vozka pomhal dstojnkovi do vozu, zdlo se mu, e se pohnula zclonajedinho okna v prvnm pate a e za nm zmizela silueta dvky, kterou zahldl rno.

Tkvz se zatsl a dal se do pohybu.Cestou si Charles de Longval viml podivnho nkladu na voze, ve kterm jel. Byly to

tye, klet, provazy a zvltnkolo. Marnse pokouel pimt vozku k ei. Jedin, co se odnho dozvdl, bylo, e dm, ve kterm se mu dostalo tak lechetnho pohostinstv, se jmenujeProkletdvr.

Kdyse vrtil do svho osamlho pokoje, uvdomil si Charles s hrzou, e hopronsleduje vzpomnka na krsnou dvku z Prokletho dvora a e uneme vyvolat stn tmrtv, aniby se mezi ten stn a nho nepostavil jinobraz. Od tohoto okamiku svho ivotazanmj pedek svvypravovn. Kapitola 5 - Rukopis Charlese Sansona

Roku 1662 jsem byl porukem u pluku pana markze de la Boissire, ktertehdy piel sposdkou do msta Dieppe.


19/136

Ve stejnm roce zemel mj bratr, bvalsoudnrada ve mstAbbeville, kde bydlel. Bylto pro mvelikzrmutek a bolest tm sp, e vdova po nm, Colomba Brossier de Limeux,odela nkolik dnpo nm. Zahynula velmi krutou smrt.

Pdem svho konjsem byl nebezpenzrann i j. Byl jsem odnesen do obydlchudho mue, kterbydlel v Prokletm dvoe za hradbami msta Dieppe. Mumi vymyl

a ovzal rny a propustil mteprve tehdy, kdyjsem byl plnzdrv. Ale odnesl jsem si z jeho domu horzlo, neod jakho mi pomohl. Odchzel jsemzamilovando dvky jmnem Marguerita, kterbyla jeho jedinm dttem.

Zpotku jsem na to nechtl myslet. I kdyjsem neznal pravpostavenMargueritina otce, zdl se mi uboh, a protoe jsem si ji chtl vzt, nemohl jsem uvst do

netstdceru toho, ktermi prokzal dobrodin. Krutztrta, kterou jsem prvutrpl, kdyjsem ztratil milovanho bratra a svoji velmi milovanou sestru, mou dui naplnila smutkem a jjsem se rozhodl oplakvat ji po celsvj ivot. Ale lidskrozhodnutjsou jen peludy, a proti svvli jsem ve dne v noci vidl obraz t, na nimyslet mi pipadalo jako zloin. V tdobpiel doDieppe za obchodnmi zleitostmi mj bratranec, kterse jmenoval Paul Bertaut.

I kdyjsem utehdy tajnnenvidl svblinpro pohromy a trapy, ktermpotkaly, Paula jsem silnmiloval. Poznal jsem ho jako hoka ve mstQuebecu, kdy

jsem tam byl na krlovch lodch.Paul neznal pinu mpravmrzutosti a tkomyslnosti. Snail se mrozptlit jednak

svou vlastnspolenost, jednak spolenostpana de Blignac, kterbyl jako jporukem u plukupana markze de la Boissire a byl dobrvojk a veseldruh.

Jednou na podzim, kdyjsme vichni ti jedli na behu moe v domIzka Crochetena,prohlsil mj bratranec, e nejdle za msc bude jeho milenkou nejhezdvka co jich jen vemsta jeho pedmstch je. Pan de Blignac, kterbyl takveliklichotnk a pochlebovalkadmu, kdo se od nho nechal podvdt ve he a kdo mu platil jeho hivost, toto ujiovn

potvrdil, jako by to dve znal.By jsem tm velice rozilen, protoe jsem pozoroval unkolik dn, e mj bratranec nos

na kabtpolnkvt, kterse jmenuje stejnjako ta, na kterou jsem stle myslel, a ujsem sipedstavoval, e je to na jejpoest (Marguerite je francouzsky sedmikrska). Bylo to ode mneblznovstv, protoe po zrmutku, ktermi zpsobila mprvnlska a pro vzpomnku, kteroujsem j

chtl zachovat, jsem psahal, e budu milovat jen boha. Odeel jsem od stolu a pedstral,e musm jt do citadely. Opustil jsem sv

ptele a oklikou jsem se dostal k Prokletmu dvoru. Kdyjsem v zahradmezi jablonmispatil Margueritin domek, napadlo m, abych se vrtil dom. Ale kal jsem si to marn, el jsemstle tm smrem.

Jejho starho otce jsem vidl dvakrt. Naposledy mi zakzal vstup do svho domuvemonmi hrozbami, kterjsem pital jeho obavm, abych nechal na pokoji jeho dceru.

Neel jsem tedy ke dvem ze strachu, aby netrestal nevinn, a obeel jsem zahrdku,kterou obklopoval jen pkovplot. Uvidl jsem ji, jak se prochz, a protoe byla prvvodlehlm mstzahrdky, peskoil jsem plot a bel k n. Li nejsou chybou toho, kdo vce imnmiluje, a dse o nich ct, e jsou psluenstvm lsky. Vyprvl jsem dvce, e jsemnemohl podkovat jejmu otci a e tedy chci podkovat jza jejpi a milosrdnsluby. Potom,bez dlouhch e, jako bych se toho unemohl dokat, a takze strachu, aby mnkdo jin

nepedbhl, vyznal jsem jdocela tie lsku.Dvka se zardla, ale nezlobila se. Vidl jsem, jak se jejoi zalily slzami, a kdyjsem se

jptal, prople, odpovdla mi, e ji nesmm milovat, e takov


20/136

nklonnost by na muvalila velikou pohromu. Prosila m, abych co nejrychleji odeel,protoe kadou chvli me pijt jejotec.

Zstal jsem s njen chvli, opakoval, co jsem juekl, a vrtil jsem se do msta.Ale druhden jsem el znovu do Prokletho dvora a chodil jsem tam i nsledujcdny.

Nkdy jsem ji nevidl, jindy jsem vidl jejho otce, kterse s nprochzel po zahrdce,jindy to byl zase sluha, ktertam pracoval, nebo sluka trhala zeleninu. Byl jsem nucen seskrvat a spokojit se pohledem na tu, s kterou hovoit mnikdy neunavilo. Ale obas bvala taksama, a i kdynae rozmluva byla sebekrat, staila, abych se vracel s jetvthorekou.Opravdu bylo toto druhlenstvdaleko prudneprvn. Marnjsem si nadval, marnjsemhledal slu ve vzpomnce na tu, kterou jsem oplakval, pi modlitbch na jejm hrobjsem sepistihoval, e myslm na Margueritu.

Protoe byla zdrenliv, protoe se jednoho dne, kdyjsem jchtl ukrst polibek, takrozhnvala, e mi jen stodpustila, nemyslel jsem una svho bratrance a na jeho obdivuhodnspch.

Jednou veer, kdyjsem sedl s panem de Blignac, kterbyl rozohnn vnem a byl udocela roztomil, dlal jsem si z nho legraci a mluvil jsem posmno Paulovkrsnptelkyni i o nepknloze, jakou on hraje, jestli je to pravda. Odpovdl mi, e nic nenpravdivja e dky jeho slubm si prv

temj bratranec uvmilosti nejkrsnjdvky, jakou kdy kdo spatil. Protoe se midnnezdla pvabnjneMarguerita, zase jsem byl neklidn. Trpil jsem ho otzkami.Trochu se mi posmval, potom se mu rozvzal jazyk. Vypravoval mi, e ta dvka bylanepstupn. Na jeho radu koupil Paul Bertaut u lkrnka uspvaclk, dal ho sluhovi, kterhopodplatil, a sluha jej tveer dal svpana sluce. Dodal tak, e ta dvka bude velmi brzyvydna mmu bratranci na milost a nemilost, protoe jejotec a sluha nebudou tu noc doma aprotoe jejich dm stojna samot.

Kdyby se velikvkostela svatho Jakuba ztila na moji hlavu, myslm, e bych nemltakovstrach jako tehdy, kdymi to pan de Blignac ekl. Ztratil jsem ei zrak, zvedl jsem se takprudce, e jsem svou idlpovalil stl i s ndobami. Mj mea klobouk leely na lavici, chytiljsem jen mea dal se od bhu jako len. V okamiku, kdy jsem se blil k domu, spatil jsemstn mue, kterse plil podl zdi. Vykikl jsem: "Hola!" Muse dal na tk, ale ne tak rychl,abych ho nedohonil a nepoznal, e pan de Blignac nelhal a e ten, kterchtl pepadnout spcdvku, byl opravdu mj bratranec.

Thl jsem ho s sebou a celrozilenhnvem a bolestjsem mu vytal jeho neestnchovn. Mj bratranec sklopil hlavu a mlel. Kdyby zstal sm, asi bych ho piml k ltosti,protoe jeho nectnosti byly nectnostmi mlda patn

spolenosti, ale vechno zkazil pchod pana de Blignac. Ten, kdyvidl, e jsem od nhocelrozezlenutekl, bel za mnou.

Zmnil jsem tn, pustil jsem se do nho a rozhoenjsem mu ekl, e est msc, co jepan Bertaut ve mst, se ho snail svst k zlmu, podncoval ho ke he, pit, hena vemonmpatnostem.

Pan de Blignac vynadal mmu bratranci, e si dvlbit takovvitky, dlal si legraci apsahal, e se zlobm, protoe sm na tu krasavici mm spadeno. e se mu budu zodpovdat zaslova, kterjsem mu ekl, nebo e mi je vrazzptky do hrdla. Nato chytil me, udeil na mavolal mho bratrance, aby se k nmu pidal, e dvka bude patit tomu, kdo zvtz.

Bumu lska popletla hlavu, nebo byl pod vlivem pana de Blignac, Paul Bertaut senestydl tasit na svho pbuznho a toit na msouasns panem de Blignac. Brnil jsem se,


21/136

jak jsem mohl, a zranil pana de Blignac dobrou ranou tak vnv zpst, e mu upadl menazem, jjsem na nj stoupl a odhodil ho co nejdl. Paul Bertaut utrpl jen krbnuta jjsem bylbodnut do ramene. Potom oba utekli a volali, e ztra se utkme znovu.

Rozhodl jsem se, e tam zstanu celou noc, tak jsem se bl toho pana de Blignac, muedost zrdnho a patnho na to, aby piml pana Paula Bertauta, aby se mi pomstil.

Kdyjsem ani o plnoci jetneslyel, e by se nco v dompohnulo, zaal jsem mtstrach, e ten prokletnpoj usmrtil dvku i sluku, a to se mi stalo osudnm. Podle domluvy spanem Bertautem nechal ten darebk sluha pooteven

dvee. Vstoupil jsem do domu a pekroil jsem prh, ktervedl do domu ubohho dtte.Piznvm se s velikm studem a ltost, e jsem tam naprosto zapomnl na moudrrady, kterjsem dal panu Bertautovi. Kdyjsem uvidl dvku, do kterjsem byl

zamilovan, tak krsnou a tvrdspc, rozplynula se moje ctnost jako dm, kterodvane nejslabvtr, a jjsem se nebl dopustit se zloinu, kterjsem jinm tak oste

vytkal.Kdyjsem byl druhden ve svm byt, piel lokaj pana Bertauta a ekl mi, e mpn

oekvna nmstPuits-Sal. Vzal jsem svj mea el s lokajem. Na nmstbylo mnoho lidabyl jsem velice pekvapen, e Paul Bertaut toto msto zvolil, auk souboji nebo k rozhovoru.Ale kdyjsem se s nm seel, nedal mi najevo ani zlost ani hnv nad tm, co se stalo pedelden.Naopak mi podval ruku. Nepijal jsem ji. Ml jsem stle ped oima, e se proti mn

spojil s panem de Blignac.

Ukzal mi popravit, postavenna nmst, a vyzval m, abych se tam podval. Vmui, kterpivazoval nkolik hochna pran, jsem poznal svho hostitele z Prokletho

dvora. Pan Bertaut mi zroveekl, e vdl, e jeho krska je dcera Pierra Jouanna, popravhomistra msta Rouenu a hrabstvdieppskho, a e mi dkuje, e jsem si ji vzal pro sebe, protoenechce mt styky s katovm pokolenm.

Tejsem ml udeit jna nho. Ale kolem ns bylo tolik lid, e jsme od sebe bylirozdleni a jjsem se vrtil domvelice stsnn a hroznzarmoucen. I kdybyl mistr PierreJouanne, jak se mi zdlo, v podivnnladi ten den, kdy panu de Blignac a mnpedpovdal takzvltnvci, i ten den, kdy obvazoval mrny, a spmvyhnal nepropustil ze svho domu,nikdy m

nenapadlo, e by mohl vykonvat ad, pro kterjsem ctil hnus a pohrdn. Cestou docitadely se mi zdlo, e se moji znmode modvracej, a v citadele jsem zetelnvidl, e mpnovod pluku pana de la Boissire pijmaj

odmenji neobvykle.Protoe jsem se nikdy s nikm moc neptelil, nedotklo se mto a po cvienjsem odchzel zamylen.Marguerita stla ped domem, vidla m, a i kdybych se chtl vrtit, jako jsem nechtl, ze

zdvoilosti to nelo. Vidl jsem ji tak bledou a utrpenou, e se mvitky svdompromnily v krutou zkost. Jejotec nebyl jethotov se svou praca

zstal ve mst. Prochzel jsem se s npo zahrdce, skoro jsem se ani neodvaoval k nmluvit,ale byl jsem vedle ntak rd, e jsem si na cestk domovu ekl, e mm velice pvabnouptelkyni, a jestlie jejotec lme dy a stahuje ki, na jejch rukou nenani kapika krve.

Chodil jsem za nkadden. Mnklonnost k nbyla tak velk, e i kdybyla dceroukata, miloval jsem ji stejn, jako kdyby byla dcerou krlovny, a snail jsem se nemyslet naemeslo jejho otce.

Pan de Blignac se zatm vylil ze svrny a zaal o mnroznet nejrznjsprostoty a li, take jednoho dne, kdyjsem piel na cvien, dlali pnov, jako by m


22/136

vbec nevidli, ani pede mnou nesmekli.Vrtil jsem se domvelice rozzloben. Chtl jsem pana de Blignac vyzvat, a tak jsem zaal

hledat sekundanta. Ale vichni, na kterjsem se obrtil, odekli. Myslel jsem, e bude nejlp,kdypjdu rovnou za panem de Blignac a podm ho o zadostiuinnza livzprvy, kterrozil. Vtom piel mj lokaj se vzkazem pana markze de la Boissire, abych k nmu ihned

piel. Nael jsem ho velice rozhnvanho. Kiel na m, e jsem nejen pekroil a znovu chcipekroit krlv rozkaz, co se tksouboj, e takzneuctvm pluk svm neistm milostnmpomrem s katovou dcerou a ubohou dvku zahrnul velmi oklivmi jmny, kterse neodvaujiani opakovat. Mvzntlivpovaha se rozplila a jjsem tak oste odpovdl tomu, komu jsembyl povinovn ctou pro jeho vk a dstojnost, e mi pan markz poruil, abych opustil pokoj azstal ve vzencitadely, dokud krli nepodzprvy o mm chovn. Neovldl jsem se, vytasilsvj mea zlomil pes koleno se slovy, e si me uetit psankrli, aby mzbavil hodnostiporuka, protoe apijdu dom, vlastnma rukama roztrhm dstojnickpatent. Odeel jsem.Doma jsem sebral trochu penz, kterjsem ml, a rychle odjel z msta.

Byl jsem rozhodnutpustit se na sever, v nkterm pstavu sednout na lo, jedoucdoZpadnIndie, kde jsem se chtl zase stt nmonkem. Ale nechtl jsem odjet tak daleko bezrozlouense svou ptelkyn. Doufal jsem, e ji pesvdm, aby la se mnou, a byl jsemodhodln piznat se j, jak jsem se j

bez jejho tuenzloinnzmocnil.Za hradbami jsem zamil pmo k Prokletmu dvoru. Byl jsem pekvapen, e okna hlavn

snbyla zavena okenicemi, protoe nebylo nijak pozd. Kdyjsem pisel bl, vidl jsemsvtlo, kterpronikalo trbinami dveu jaksi klny, sousedcs domem, a zdlo se mi, eslym nek.

Pivzal jsem koni ke stromu a el k tm dvem. Nahldl jsem dovnitnejirskulinou, a pi tom, co jsem uvidl, mi vstvaly vlasy hrzou na hlav. Marguerita, m

milovan, byla pivzanke koenmu lku, kterse uvk muen. Jejotec, podobnsptygru nelovku, jnavlkl panlskou botu. Byly to tyi dubovdesky, ktersvralyodsouzencovu nohu. Desky mly drky, jimise prothly provazy, aby byly desky silnji seveny.Kat pak mezi desky zarel palikou devnkolky, aby stiskl, nebo i zlomil odsouzencovy dy.Vlastnrukou zarel kolk, potsnnkrv, kterbyla krvjeho dtte. Pi kadm deru jkalse zuivm vztekem: "Piznej se, piznej se?" A ta uboh, zmtajcsebou v slzch a zkostlivmkiku, brala vechny svata boha za svdky svnevinnosti.

Nedval jsem se na tu ukrutnost ani pl minuty a ujsem popadl trm, ktertam leel ajednou ranou rozrazil dvee. Mistr Jouanne mpoznal, odhodil paliku a uchopil velikme,jakho se uvalo ke stnnlechtic, neohrooval m, ale mval s nm nad hlavou svdcery.Padl jsem na kolena s kikem a nkem. Mistr Jouanne se mzeptal, jestli mu eknu svdcovojmno, kterna svdcei marn

vynucuje muenm. Povdl jsem mu o svm provinna dokzal mu, e jjedinjsem vinen, a ne jeho dt.Kdyto uslyel, padl ped lkem na zem a plakal. Sundal muidlo z nohy svdcery, vzal zmodralou a zmuenou nohu do rukou, lbal jejrny, obvzal je a prosil dceru

za odputns tak bolestnm rozechvnm, e by se nad jeho zoufalstvm kmen ustrnul.Oznmil jsem mu svj pln odsthovat se z vlasti a vzt s sebou Margueritu jako svoji

enu.Mistr Jouanne se obrtil ke svdcei a ekl, e je na n, aby se rozhodla. Dvka hned

uchopila ty ruce, kterjtak krutublily, polbila je a ekla, e otec mjenom ji, e je mutchou a oporou v jeho velmi osamlm ivot, a proto ho neopust, i kdybych jnabzel


23/136

krlovsktrn. Mistr Jouanne objal svou dceru a ukzal mi dvee. Kiel, e je sice kat, ale nevrah, e mnezabije, ale jestli mi zlena ivot, abych se mu nadosmrti vyhbal.

Odchzel jsem se sklopenou hlavou a se zlomenm srdcem. Obrtil jsem se a uvidlMargueritu, jak omdlela. Bel jsem k n. Mistr Jouanne modstril. Poznal jsem, e mdvkatakmilovala, a nic na svtmnemohlo pimt k odchodu. ekl jsem tedy jejmu otci, ami ji

dza enu a e do dalekch zemodejdeme vichni ti. Odpovdl, e ta pozdnzmnazamstnnby nezabrnila jeho zeti, aby pohrdal jm i jeho dttem, e se jeho dcera stane mou,jestli mlska k n

bude tak siln, aby elila nenvisti a opovren, kterje dlem jich obou. e svprovinnmohu napravit jedintak, e se stanu katem jako on. Tady konrukopis mho pedka.

Colomba i Marguerita asi zanechaly v jeho srdci stle krvcejcrny, kterch se dotkaljen nerad a s bolest.

Vzal si Margueritu Jouannovou za enu. V protokole o jednpropravv Rouenu jsemnael dkaz, e divokmistr Jouanne dal na svm zeti, aby do poslednho psmene splnilpodmnky jejich smlouvy.

V tom protokolu stoj: "Mistr Pierre Jouanne, kat, maje zlmati dy jmenovanmuMartinu Eslanovi, nutil svho zet, aby odsouzence udeil eleznou ty, ten padl do mdlob a bylzahrnut posmchem davu."

Draze vykoupentstCharlese Sansona uprchlo jako sen. Marguerita mu brzy odela naonen svt, dala mu syna. Zemela na nemoc, kterse kbyta jej

sdlo je spv dui, nev tle.Kapitola 6 - Pchod do PaeKoncem roku 1685 odeel mj pedek Charles Sanson de Longval z Normandie a nechal

tam popel Marguerity Jouannov, kterou si vzal s tak neblahm vnem. V Rouenu se mu shrzou vyhbali, zdaleka si ukazovali pedasnzestrlho mue, kterna sobnesl stopyznienexistence. Mj pedek tedy ochotnpijal nvrh, aby se pesthoval do Pae a abyvenkovskad vymnil za ad v hlavnm mstkrlovstv. Tehdy skonily vechny pohromy,kterpostihly Francii, a vechno by bylo v podku, kdyby jeden z politickch innepipraviltto zemdalsrii pohrom. Mluvm o odvolnediktu nantskho. (Jindich IV. vydal v roce1589 v Nantes edikt, jmbyla protestantm - hugenotm - dna nboensksvoboda a plnprvo sttnho obanstv. Ludvk XIV. odvolal tento edikt v roce 1685 a protestanty zaalpronsledovat.

Podle jednoho krlovskho vnosu byly na nemocn, ktenechtli pijmout svtosti,uvalovny nejpsnjtesty. Bylo v nich eeno, e v ppad

uzdravenbudou kaci odsouzeni k veejnmu pokn(odsouzenec byl vezen na ke pomst), k doivotnmu vypovzenna galeje a ke konfiskaci jmn. Kdy

zemou, jejich mrtvoly budou vleeny v koatina hozeny na mrchovit. Jinvnossthal stejnmi tresty protestanty, ktese pokusili opustit Francii, i ty, kdo jim v tom pomhali.Naizovalo se pod trestem konfiskace statkvem protestantm, ktese vysthovali, nebo tm,ktebyli povaovni za emigranty, aby se co nejdv vrtili do Francie, a byla slibovna velik

odmna kadmu, kdo by oznmil nebo pekazil mysl vysthovat se. Protestanti byliskutenpronsledovni jen v nkterch provincich, v Pai mn. A co se tkodmny zaudavastv, moc lidnelkala, protoe pes bdlost policie se protestanti sthovali z celhokrlovstva odvdli s sebou velkou st lechty a bohatho manstva, kterzaalo naColbertv podnt (ministr Ludvka XIV., zakladatel francouzskho prmyslu, 1619 - 1683)zakldat prmysl a obchod.)

Sanson bydlel nejprve v prani u trnice, ktermu lidkali Katv hotel. Byla to ponur


24/136

stavba s oste zakonenou devnou v, kterse otela kolem svosy. Zloinci odsouzenna pranbyli ve vznici pivzni a jejich tvse otela ke

tyem svtovm stranm. Dlalo se to pi takovch pleitostech, kdy bylo ptomno co nejvcelid. Ped tou zvltnstavbou se zvedal k, u jehonohou museli bankroti prohlaovat, e sevzdvajsvho jmn, potom dostvali zelenou epici z rukou vykonavatele spravedlnosti. Kolem

dokola byly krmky. Vedlejmi mstnostmi byly stj a klna, kam se na noc dvalo tlopopravenho, nebylo pohbeno. Pod tmto pstekem, pi pohledu na obti svho kruthopovoln, pi pohledu na bledmrtvoly, kterm poskytoval posledna osudnpohostinstv, poctilpraotec mrodiny ve svm srdci podivnou ctidost. Kdyby tak, nedmrtvolu hodit namrchovit, mohl vyptrat tajemstvivota, kdyby mohl prozkoumat tlesnou schrnku a mstosmrtcho mee pouvat pitevnho noku, kterptrv organismu. Tato mylenka se ho pln

zmocnila. Jeho bdnnebylo bezvsledn. Mme od nho zajmavpozorovno hesvala klouba mnohrecepty proti chorobm tto sti organismu. Studium anatomie apprava rznch lkse v narodinudrely. Zabval se tm kadz ns. Lky jsme drazeprodvali lechticm a bohm, ale chudm jsme je dvali zadarmo.

Vracm se k Sansonovi de Longval. Vysthoval se z prane a ubytoval se v tmprzdntvrti Pae poblkostela svatAnny, kterse kalo NovFrancie. Skoro

vechny rozsudky vynela jedna komora soudnho dvora. Soudnzenbylo krtka strun.Kdyobalovanzloin vytrvale popral, naizoval soudndvr nejastji pedbnmuen.Hroznmi mukami se z nho snaili vyrvat piznn. V jinch ppadech, kdybyla vinadostatenprokzna, vynesla komora rozsudek smrti a dodala, e odsouzenec mpedtmpodstoupit dna mimodnmuen, aby prozradil svppadnspoluvinky.

loha muitele byla svovna zvlkvalifikovanm ednkm. Byl tm poven takjeden z mch prastrc. Rozdlm se s vmi o nkolik jeho zitk. Toho dne, kdy ml btproveden rozsudek, odeel hlavnzzenec soudnkancele za doprovodu vykonavatele domurny. Byla to rozshlmstnost, temn, aby nebyly vidt zetelntve, a neprodynuzaven, aby kik nepronikal ven. Potom byl piveden odsouzenec. Musel pokleknout a byl muhlasitpeten rozsudek. Svzali ho a nathli na skipec. V tom okamiku vstoupili dva soudn

radovjako komisai uren, aby se ho vyptvali.Hned zaal vslech. Mezi jednotlivmi otzkami byl odsouzenec podrobovn novmu

muen. dy mu byly svrny roubem, trhali mu maso, lmali kosti. K emu taketit tlo, ktermlo bt veer mrtvolou?Na optovnotzky, ktermu kladli, aby prozradil spoluvinky, odpovdal neastnk

nejastji vkiky bolesti a nkem. Vtina jich pi tom hroznm muenzemela. Mysleli, ejim jetzbvajsly k utrpen, a mnohdy se pepotali.

Ani ti nejsilnjnedovedli odolat tbarbarskzkouce, jestlie pekroila uritmeze.Kdyse jim na rtech objevila krvavpna, kdyse jim po bledch spncch inul smrtelnpot,honem je odvazovali a kladli na matraci. To se stvalo skoro vdycky pi osmpanlskbot.

Takovbyl poslednodsouzencv den koncem 17. stolet. Veer vydali popravmumistru, co jetz tlidskbytosti zbvalo. Kancelista a soudnvykonavatel provzeli ty trosky ak popraviti, naposledy je vyzvali, aby jmenovali sv

spoluvinky, potom je slavnostnpozdravili a vzdlili se. Pila ada na popravhomistra. Musel dokonit dlo zkzy. Musel zlomit eleznou tyklouby zmrzaench dapivzat jettu ivou mrtvolu na kolo, s tvobrcenou k nebi, avydechla naposled.

Bylo zachovno velmi mlo zprv o tch hroznch procedurch. Ale vechny nesou stoputsn, kterse zmocovala lid, urench k provdntakovch barbarstv. Jestlie se na koncinkolika protokolo muen, kterjetmme, me slab


25/136

ruka zmuenho podepsat jenom nkolika neitelnmi znaky, podobnmi krvavmskvrnm, nenpodpis soudcv a kancelistv o nic pevnj. Je z nich vidt, e se horekazmocovala vech herctohoto stranho divadla, e vyetujc

soudce nesly, e zapisovatel nechbet pero po papru. Ze zznam, kterzanechalSanson de Longval o svch prvnch popravch, se d

poznat, e vechny byl psny v duevnm rozruen, pi kterm se tsla ruka. Jsou mlozajmava lise jen v podrobnostech.Kapitola 7 - Zlodjskkrma v osmnctm stoletSanson de Longval byl vdycky zbon, ale v poslednch letech svho ivota konal

nboenskpovinnosti stle horlivji. Farnostpatil ke kostelu Notre Dame de Bonne Nouvelle.Vedle kostela byl hbitov, pes ktermusel Sanson chodit, aby se dostal do chrmu.

U hbitovnch vrat, v pedsni kostela, stvalo vdy nkolik ebrk, mui en. Mjpedek kolem nich mlokdy peel, aniby jim nedal almunu. Viml si mezi nimi starce, kterho vdycky, kdyel kolem, sledoval zvlpozornm pohledem. Ani st, ani bda nezmnilypravidelnmuovy rysy. Se svm vysokm lysm elem a s dlouhmi edmi vousy, ktermusahaly ana prsa, se podobal apotolu.

Ale kalhoty toho ebrka byly na stehnech roztrhny a veejnmu soucitu vystavovalyobrovskved na noze. Tento ved strnul a nemnil se ani k lepmu, ani k hormu.

Celch pt let, co Sanson de Longval ebrka vdal u chrmovch dve, byla ta rna stlestejn, take ho mohl adit mezi emeslnebrky, ktese dovolvali milosrdenstvsimulovanmi chorobami. Ale ebrk ml vedle sebe dvtko, jehoprosbm o almunu senedalo odolat. kalo ebrkovi ote a on se k nmu choval velice nn.

Dvce Sanson dval vce neostatnm a ona si na jeho drky tak zvykla, e mu bhalaradostnvstc, hned jak ho uvidla.

ebrk sm nikdy nedkoval. Sanson de Longval se domnval, e ten muho zna e seproto nechce modlit za kata.

Dtrostlo a stalo se z nho dve nevdankrsy. Kdykoliv ji Sanson spatil, se smutkemmyslel na hroznosud, ktertoto stvoenek, a ptal se sm sebe, jestli by nebylo nejvtmmilosrdenstvm, kdyby ji ped tm osudem zachrnil. Jednou rno, kdyse dve od ebrkavzdlilo, pistoupil k nmu, vylil mu city, kterho vedou, a navrhl mu, e ho doporunkolikadobrm lidem, kte

by mohli dve umstit v nkterm stavu a zajistit mu tak lepbudoucnost. Naebrkovtvi se objevilo vzruena hnvivSansonv nvrh odmtl. Od toho dne dve nejene ho neprosilo o almunu, ale posmnse usmvalo, kdyel kolem, a starebrk odvracelhlavu.

Tak uplynulo nkolik msc.Jednoho dne nenael Sanson ani ebrka, ani jeho dceru a nevidl je ani pozdji. Nikdo

mu nedovedl ci, kam se podli. Za nkolik dnnato poskytl pranlidu rozilujcpodvanou.Krlovskprokurtor Jean Bourret, asesor Fracois le Tourneur a dozorce Pierre de

Manoury byli usvdeni, e se dopustili zpronevry, kdyposlali jednoho lechtice na popravit,aby se zmocnili jeho jmn. Byli odsouzeni do vyhnanstva postaveni na pran.

Na nmstbylo mnoho lid, a i kdybyl trhovden, vtina z nich nebyli venkovan.Sanson de Longval poznal v davu mnohznmtve, ktersvdily o tom, e vichni bylizvdav, jak se budou na prani tvit ti, ktetam poslali jin.

Kdyse veer vracel dom, zaslechl v jednulici hlunsmch a otoil se tm smrem.Smlo se krsndve, ktervychzelo z hostince zavendo jakhosi niemy. Ihned v nmpoznal ebrkovu dceru, i kdybyla elegantnobleen. Tak


26/136

ona poznala starce, kterjdal do malruky tolik penz. Jejveselost zmizela a ona se sesvm spolenkem ztratila v temnotvedlejulice. Od svho druhho satku mlokdy vychzelSanson de Longval ze svho pbytku po zpadu slunce. Jeho stranad mu mezi zloincinadlal tolik neptel, kte

tehdy znepokojovali Pa, a tvr, ve kterbydlel, byla tak pust, e takov

opatrnost byla zcela na mst, i kdyby daldvod nenael v pvabu svmladeny, kterse rozhodla stt tchou jeho st.Jednou veer krtce po pranovnprokurtora a jeho spolenkse ale zdrel pozddo

noci a domel v doprovodu sluhy, kterped nm nesl lucernu. Najednou vyskoilo z jednzahrady u cesty pt nebo est mu, kteje chtli pepadnout.

Sluha se otoil ke svmu pnovi, nestail ale udlat ani deset kroka byl zastelen.Mj pedek vytasil iroktesk, kterml msto mee, a vrhl se na tonky. Jeden z nich

se za nho piplil, objal ho a znemonil pout zbran. Sanson de Longval byl v okamikupovalen; spoutn a byl mu vraen roubk do st. Jeden muobrovskpostavy si ho hodil na zdaa celbanda se opatrndala na cestu pes pole a zahrady.

Zdlo se, e dobe znajosobu, kterse zmocnili. Kdyse dostali na nvrGrande Batelire, zastavili se uprosted pol. Ten, kternesl Sansona de Longval, odepjal

mch, kterml ovinutjako bandalr, stril do nho zajatcovu hlavu a pevnmu jej uvzalokolo krku.

Banditm lo o to, aby Sanson nevdl, kde je.Asi byl na nesenplitk, a tak mu obas rozvzali nohy a nutili ho, aby el, piem

ho dva dreli za ruce.Hovor jeho prvodcnhle zmlkl a oni se snaili jt co nejtieji. Sanson pochopil, e jsou

na obydlenm mst. Asi po sto krocch se zastavili a mj pedek uctil tkanivem pytle ostraodpornzpach horkho tuku, pznanpro paskkrmy.

eptali si kolem nho, zaslechl vrznpadacch dvea skoro hned hlunzpv, kik asmch v podzem. Prvodci mu poruili, aby sestoupil po ebku. Slova tch, k nimse blili, sestvala stle zetelnj. Zaznly vkiky: "Kat, kat!" a ironickpotlesk. Ale v okamiku, kdy senoha popravho mistra dotkla zem, nadil jeden hlas ticho a hlomoz ihned ustal. Thlas pakporuil tm, ktepivdli pana ednka krlova, aby mu sali pouta a roubk. Sanson deLongval poznal podle opatrnosti, s jakou s nm jednali, e neusilujo jeho ivot. Kdyoteveloi, vidl, e je ve spolenosti nejobvanjch paskch bandit:

Byli v ohromnm sklep. adivknoty tnebo tyi lamp osvtlovaly tu chmurnoumstnost tak slab, e klenba zstvala ve stnu a nebylo mono rozeznat tve ptomnch.

Vichni se vrtili k pedelmu zamstnn. Jedni hrli, druzpili, jintie smlouvalinjakou vpravu. Nejstara nejmladkdlili dvata. Sanson de Longval dobe vdl, e semustvit staten. Ujal se slova a ptal se tch lid, co od nj chtj. Ale jeden staec hopokynem ruky vyzval k mlen

a trplivosti. Byl to mupodivnho, skoro fantastickho zjevu. Zdlo se, e dospl dokrajnch mezlidskho vku. Podle dlky rukou a nohou se dalo usuzovat, e byl vysok, alepoprsse nahrbilo a ztratilo na sv

velikosti, take kdysedl, vypadal velmi malik. Stnenechalo na jeho svalech anikousek masa. Ale pod svou zdnlivou selostsi uchoval mladistvou slu. Jeho hlas byl zvun,jeho pohyby prudka hbit. Jeho odv byl ponkud ountl, ale podle toho, jak drel mezinohama dlouhme, bylo vidt, e je splechtic nebandita.

tstmu neplo. Prohrl a odhodil karty s gaskoskm zaklenm, pi kterm se mjpedek zachvl.


27/136

Starcova tvv nm nebudila dnvzpomnky, ale zdlo se mu, e nejednou slyel tukletbu i ten hlas, kterji pronesl.

Starhrsi mezitm sedl na sud, pokynem svolal vechny ptomnkolem sebe a obrtilse k Sansonovi de Longval. S pedstranou zdvoilostse ho zeptal, zda je paskkat.

"Ano," odpovdl mj pedek nejdrsnji, "co ode mne chcete? Lidvaeho druhu se mi

obyejnspvyhbaj, neaby mvyhledvali." Pi tto odpovdi se starcova sta zkivila avldnekl:"Cap de dious, psahm, milpane, e se v naich citech mlte.""Co tedy chcete? Projste msem pivedli? Projste zavradili mho sluhu?""To jsou bezvznamnmalikosti. Kdyse dlomeleta, vdycky se rozbije njakvejce. Pejdme k tomu, m se chceme zabvat, milpane. Potebujeme vae sluby, asi

bychom se jich marndoadovali, proto jsme to zadili tak, abychom si je mohli vynutit.Neudlali jsme to dobe?"

Sanson de Longval mvl pohrdavrukou."Je tu lovk odsouzenk smrti," pokraoval staec s ironickou chladnokrevnost,

"nechtli bychom zasahovat do vaich prv a vsad. Odevzdme vm ho a doufme, e nmneodepete tcti, abychom byli svdky va

obratnosti.""Odsouzen!" zvolal Sanson de Longval a sml se. "Odsouzen! Km odsouzen?dnm soudem, soudnkomorou nebo policejnm prefektem? Vy jste asi soudnkancelista a ukete mi dnvyhotovenrozsudek? Kde je protokol, kde je rozkaz k

poprav, abych ihned poruil svm lidem, aby namazali provaz tukem nebo nabrousili me?"Jeden z ptomnch, kterho podrdil posmntn mho pedka, k nmu pistoupil,

piloil mu pistoli k elu a ekl:"Rozkaz k poprav, tu ho m. Nezdse ti, e je tak platnjako kadjin?" Staec

seskoil se sudu s hbitost, jakse od tak starho lovka nedala oekvat, a odstril tonka."Pane," ekl, "mohl byste bt pesvden, e kadodpor je marn. Tito pnovsi vzali do hlavy popravu podle vech pravidel, pi nnebude nic chybt, ani vy ne. A

kdybyste vdl, jak dovedou bt tvrdohlav, uetil byste ns svho zbytenho zdrhn. Ostatn,abych uklidnil vae svdom, ujiuji vs, e mu, na kterm mte ukzat svumn, je prvtakvinen jako kadjin, kdo se kdy houpal na hezkm konop, o kterm jste prvmluvil."

"To mi dvte pknou zruku!" ekl Sanson de Longval. "Mj meje meem zkona.Vytasse proti vm, ale nikdy pro vs. Potebujete-li nkoho zavradit, vyuijte svch dk, tyvm uritposkytnou pomoc." Mezi shromdnmi to hnvivzamruelo. Staec pokynul avechno zase ztichlo. Kapitola 8 - ebrk

Sanson de Longval se zanal divit trplivosti, s jakou staec snel ty urky, a tuil, ese za nskrvcosi tajemnho.

"Pane," odpovdl nelnk bandit, "muste uznat, e jste v namoci. Bez jakkolivzbablosti mete ukzat, e jste moudr. Pochyboval jste o naich slovech. Uslyte, jak seobvinnke svmu zloinu pizn, a doufm, e pak pestanete se svmi nmitkami."

Po tch slovech staec pokynul.Ze skupiny vystoupili dva mui a li k ohromnmu sudu. Strili do dna, kterse otevelo

jako dvee. Mj pedek zaslechl stnn, ktersvdilo, e toto vzennovho druhu je obydleno. Banditz nho skutenvythli spoutanho mue a vlekli ho k

tm podivnm soudcm.Staec zase sestoupil ze svho sedadla. Vzal jednu lampu a drel ji ped neastnkovm

obliejem. Zeptal se kata:


28/136

"Znte ho?"Kdymu Sanson odpovdl, e toho uboka vdal po nkolik let v pedsni kostela,

peltl pes rty nelnka banditzvltnsmv. Opravdu to byl ten ubok, jehodceru potkalmj pedek ped nkolika dny. ebrkovy oi se zejmou zkosthledly na ptomn. Jehoprohled se snail proniknou sraenmi adami tch, kteho obklopovali. Asi nenael tv, kterou

hledal, sklonil zemdlenou hlavu na prsa.Staec promluvil:"Pane, tento muokradl svbratry. Je zvykem v rodin, ktermm est bt hlavou, e

se dvbokem st pjm, kternm nebe sele. Tato st je uloena na zlasy nebo pro ty zns, ktemli nespch ve svch obchodech. Ty penze jsem svil tomuto mui a on si jepivlastnil. Kdyjsem je na nm dal, jeho mec byl przdn. ekl jsem pravdu?"

ebrk pikvl."Darebku," pokraoval staec a obrtil se k ebrkovi. "Stejnjako j, i ty jsi dobrovoln

zvolil msto mezi ebrky. Dobe jsi vdl, e majsvzkony jako ta spolenost, kterou jsiopustil. Vdl jsi, jak trestajzradu?"

"Vdl jsem to," zamruel mu."Smrt! Smrt!" kieli vichni ptomn."Smrt darebkovi, smrt zlodji!"Staec zase nadil ticho."Zaslouil jsi smrt," ekl ebrkovi, "musji podstoupit, ale chtl bych taspouetit muk, kterby tped nmla ekat." Neastnk udlal pohyb, kter

naznaoval, e jsou mu ta muka, o nichnelnk mluvil, lhostejn."Buupmnv poslednhodinsvho ivota, a psahm ti pi ptelstv, kterjsem k tobctil, e zabrnm, aby tmuili. Co jsi udlal s jejich penzi?""Ujsem ti to ekl nelnku," odpovdl ebrk, "utratil jsem je.""Le! K stru se bel stvpoustevnkem. Kdyjsi zestrl, stal ses kupodivu lakomm.

Le, povdm ti. Ty jsi ty penze nkde zakopal. ekni svm ptelm, kde mohou zase najt, cojim pat, a oni ti odpusta dovol, abys zemel smrt, jakou si vybere."

Starebrk mlel a nejdivoejz bandy se na nho chtli vrhnout. Staec ho zaseochrnil, ale bylo zejm, e jeho vnost brzy stait nebude. Pistoupil k mmu pedkovi.

"Pane de Longval," ekl temnm hlasem a kladl draz na titul, ktermu dval,"tento lovk je pro vs tedy jen ebrkem, ktermu jste hzel nkolik groa nim

jinm."Popravmistr pekvapencouvl. Matnvzpomnky, kterm si netroufal uvit, se

vyjasnily. Pozoroval obosobnosti, kterped nm stly, a ve vteinpoznal druhy svho mld.S vkikem se vrhl k ebrkovi."Blignac! Paule, ty zde, mezi tmi "Pan de Blignac ho nenechal domluvit.

"Mordious, pane de Longval," ekl mu posmn, "zdse, e si nemme co vytat. I kdyjsme li rznmi cestami, meme se pochlubit, e jsme vichni ti udlali pknou kariru."

Starpopravmistr rozhoenodmtl ruku, kterou mu podval bvallechtic."Promite, pane de Blignac," ekl mu. "Krev vaich ptel nechala adoposud moje ruce

dost ist, neabych si je popinil."Sansona de Longval pobuovala nestydatost, kterpanu de Blignac zstala i v jeho

hlubokm poklesnut, souasnvak ctil bolestnou soustrast se svm neastnm bratrancem,kterbyl tak spravedliv, ale tak krutpotrestn za svj nepodaenivot. Poklekl vedle nho asnail se ho pimt k ltosti a zrovek piznn.


29/136

Paul Bertaut zstal hluchke vemu nalhn, a jako by chtl udlat konec tm prosbm,vykikl chvjcm se, trhavm hlasem:

"Piznal jsem se. Utratil jsem ty penze, utratil jsem je. Mj boe, mizernch jedencttisc, co je to? Nevzpomnsi, nelnku, kdyjsme se pi nvratu z Montrealu stavili vLondn? Jedenct tisc, ale to bylo za den. Protoe se piznvm, e jsem ukradl vae penze,

zabijte m. Zabijte mrychle, jchci zemt, jchci zemt!"Ptomnnechpali touhu po smrti, kterse ebrka zmocnila, a hledli na sebe v nmmdivu.

Ale Blignac se naklonil ke svmu bvalmu pteli a ekl mu: "Jnevm, kam tm m,ale jsem si jist, e ns chcepodvst. Doba, o ktermluv, uje daleko za nmi, Paule, a dneszncenu hale! ekni mi jet, projsi odstranil ze svho bytu svou dceru ten den, kdy jsem ktobml pijt, abych s tebou vytoval? ek

Date post:	24-Feb-2018
Category:	Documents
Upload:	praseveprove
View:	229 times
Download:	0 times

Tajnosti Popraviste Sanson

Documents