Čítanka sociologických klasiků - Ukázka

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 8 0 6 8 1

��

��

��

��

��

��

��

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

http://www.kosmas.cz/knihy/180681/citanka-sociologickych-klasiku/

��

��

��

��U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 1 8 0 6 8 1

PhDr. Jan Jandourek, Ph.D.

ÈÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKÙ

Vydala Grada Publishing, a.s.U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400www.grada.czjako svou 3878. publikaci

Odpovìdná redaktorka Zuzana KoutnáSazba a zlom Milan VokálNávrh a realizace obálky Denisa KokoškováPoèet stran 200Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s.Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod

© Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-2934-3

Èítanka sociologických klasikù osvit 0, 8 January 2010


(elektronická verze ve formátu )(tištěná verze)© Grada Publishing, a.s. 2011ISBN 978-80-247-6936-3

ZJA

Text napsaný psacím strojem

ZJA


ZJA


ZJA


(elektronická verze ve formátu )

ZJA


ZJA


(tištěná verze)

ZJA


ZJA


© Grada Publishing, a.s. 2011

ZJA


ZJA


ISBN 978-80-247-6936-3

Obsah

Poznámka k Èítance sociologických klasikù . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

Platon (427 nebo 428–347 pø. Kr.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Platon: Ústava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Emile Durkheim (1858–1917) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Emile Durkheim: Elementární formy náboženského života . . . . . 18Emile Durkheim: Spoleèenská dìlba práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Max Weber (1864–1920) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27Max Weber: Sociologie náboženství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Tomáš G. Masaryk: Otázka sociální. Základy marxismufilosofické a sociologické. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31Tomáš G. Masaryk: Sebevražda jako masový sociální jevsouèasnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Karel Marx (1818–1883) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38Karel Marx: Kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Friedrich Engels (1820–1895) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42Karel Marx, Friedrich Engels: Komunistický manifest . . . . . . . . . 42Karel Marx, Friedrich Engels: Nìmecká ideologie . . . . . . . . . . . . . 43Karel Marx: Kapitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44Karel Marx, Friedrich Engels: Úvod ke kritice Hegelovy filosofiepráva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Antonio Labriola (1843–1904) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Antonio Labriola: Památce Komunistického manifestu . . . . . . . . 46Antonio Labriola: Eseje o materialistickém pojetí dìjin . . . . . . . . 48

OBSAH 5


Antonio Gramsci (1891–1937) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51Antonio Gramsci: Poznámky o Machiavellim, politicea moderním státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

Thorstein Veblen (1857–1929) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54Thorstein Veblen: Teorie zahálèivé tøídy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

Gustave le Bon (1841–1931) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60Gustave le Bon: Psychologie davu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

Vladimír Iljiè Lenin (1870–1924) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64Vladimír Iljiè Lenin: Stát a revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Robert Michels (1876–1936) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71Robert Michels: Strany a vùdcové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Karl Mannheim (1893–1947) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76Karl Mannheim: Ideologie a utopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76Karl Mannheim: Ideologie a utopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Emanuel Chalupný (1879–1958) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80Emanuel Chalupný: Úvod do sociologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

Paul Felix Lazarsfeld (1901–1976) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86Paul Felix Lazarsfeld: O sociálním výzkumu a jeho jazyce . . . . . 86

Theodor Wiesengrund Adorno (1903–1969) . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

Jürgen Habermas (* 1929) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

Erich Fromm (1900–1980) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96Erich Fromm: Strach ze svobody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Erving Goffman (1922–1982) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102Erving Goffman: Stigma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102Erving Goffman: Všichni hrajeme divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Lucien Goldmann (1913–1970) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112Lucien Goldmann: Humanitní vìdy a filosofie . . . . . . . . . . . . . . 112

6 ÈÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKÙ


Talcott Parsons (1902–1979) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117Talcott Parsons: Studie o sociální stratifikaci . . . . . . . . . . . . . . 117

Charles Wright Mills (1916–1962) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124Charles Wright Mills: Mocenská elita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

Hannah Arendtová (1906–1975) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131Hannah Arendtová: Pùvod totalitarismu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Anthony Giddens (* 1938) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136Anthony Giddens: Dùsledky modernity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

Zygmunt Bauman (* 1925) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142Zygmunt Bauman: Individualizovaná spoleènost . . . . . . . . . . . 142

Thomas Luckmann (* 1927) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150Peter L. Berger, Thomas Luckmann: Sociální konstrukcereality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

Peter L. Berger (* 1929) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156Peter L. Berger: Kapitalistická revoluce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156

William Thomas (1863–1947) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Florian Znaniecki (1882–1958) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161William Thomas, Florian Znaniecki: Polský sedlák v Evropìa Americe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

Thomas Kuhn (1922–1996) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164Thomas Kuhn: Struktura vìdeckých revolucí . . . . . . . . . . . . . . . 164

Robert King Merton (1910–2003) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169Robert K. Merton: Studie ze sociologické teorie . . . . . . . . . . . . . 169

Ernest Gellner (1925–1995) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175Ernest Gellner: Pluh, meè a kniha. Struktura lidských dìjin . . . 175

Noam Chomsky (* 1928) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179Noam Chomsky: Perspektivy moci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

OBSAH 7


Samuel Huntington (1927–2008) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184Samuel Huntington: Støet civilizací. Boj kultur a promìnasvìtového øádu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

Francis Fukuyama (* 1952) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190Francis Fukuyama: Konec dìjin a poslední èlovìk . . . . . . . . . . . 190

Jmenný rejstøík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197




Poznámka k Èítance sociologickýchklasikù

Sestavit èítanku klasických sociologických textù je obtížné kvùli tomu,že když se nìkdo stal klasikem, tedy èlovìkem, který utváøel nejen svoudobu, ale také zanechal trvalý odkaz dalším generacím, bývá jeho díloobsáhlé a významné. V takovém pøípadì bývá nejjednodušší z klasika vy-brat buï jen citát, nebo naopak úryvek velmi obsáhlý, který je však vždyvytržený z kontextu. Svìtové dìjiny jsou navíc již tak dlouhé, že klasikùneustále pøibývá. Bez nìkterých autorù si nemùžeme souèasné sociolo-gické myšlení pøedstavit, a tito lidé jsou pøitom stále ještì i fyzicky mezinámi. Vynechat je nemùžeme, ale zároveò zaøadit nìkoho ještì za jehoživota mezi klasiky je nevdìèná záležitost.

Zvláštní kategorií jsou klasici, které sice nikdo neète, ale jsou neustálezmiòováni, protože bez nich by dìjiny oboru byly jaksi neúplné. Spisyautorù, jako byli Auguste Comte nebo Herbert Spencer, nepatøí mezidnešní bestsellery, ale vynechat tyto myslitele nemùžeme. Navíc nikdynevíme, kdy se jejich myšlenky zase vynoøí jako ponorná øeka na povrch,a to nechme stranou, jak jejich vliv pùsobí skrytì, tøeba v pøípadì H. Spen-cera jako inspirace pro spisovatele Jacka Londona.

Pøes všechny potíže se vyplatí udìlat v pøípadì pøipomenutí více èiménì minulých autorù aspoò nìco. Pøedevším proto, že øešili èasto tysamé problémy, jako øeší souèasní lidé, a mnohdy sami objevujeme s vel-kou slávou to, na co naši pøedchùdci pøišli dávno pøed námi.

Následující texty jsou vybrány podle rùzného klíèe. Buï jsou tam ta-kové, které obsahují nìkteré klíèové pojmy s autorem/autorkou spojené(tøeba protestantská etika s Maxem Weberem), nebo jsou tam zmínìnatémata, která jsou zajímavá pro nás – napøíklad problém moci a politic-kých vùdcù. Na nìkteré známé myslitele se nedostalo a jiní jsou výjimeè-nì citováni dvakrát.

Dvacet let po pádu komunismu jsme již staèili zaplnit bílá místaa mnoho klasických textù vyšlo v èeském pøekladu. Proto má ètenáø této

POZNÁMKA K ÈÍTANCE SOCIOLOGICKÝCH KLASIKÙ 9


èítanky možnost dohledat si „zbytek“ z díla pøíslušného myslitele, pokudmu zde uvedená pasáž poslouží jako inspirace a lákadlo.

Dnešní ètenáø má výhodu, že – oproti døívìjším dobám – nemusí zù-stat u úryvkù. Snadno lze najít mnoho textù, èasto i celých knih elektro-nicky pøes služby jako je Project Gutenberg (www.gutenberg.org/wiki/Main_Page) nebo Google Books (http://books.google.com) a další. Pøestoslouží èítanky z rùzných oborù jako jakýsi rozcestník, který sice nemùžeukázat veškeré cesty, ale snad ty, které ukazuje, jsou všechny nìjakýmzpùsobem dùležité.

Sociolog Miloslav Petrusek ve své knize Teorie a metoda v modernísociologii píše o tom, jaké pouèení mùžeme èerpat z dìjin sociologie:

„Laskavý osud mì donutil, v souvislosti s mými pedagogickými povin-nostmi, koneènì systematicky èíst sociologické klasiky, což bylo, jak zná-mo, nìkterými, v neposlední øadì postmoderními autoritami, shledánoèinností navýsost nadbyteènou. Nemyslím si to. Èetba klasikù mì totižzplnomocòuje k tomu, abych formuloval ètyøi pouèení z tìchto studií:

Všechny podstatné odpovìdi týkající se spoleèenského života jižbyly formulovány, ne vždycky však umíme retrospektivnì zformulovatotázky, na nìž odpovídají; obvykle teprve „stav ohrožení“ nám kladeotázky, které umožòují tyto odpovìdi nalézat a novì jim rozumìt.

Žádná sociologická teorie (èi koncepce) neodpovídá ve svém výsled-ném tvaru metodologickým postulátùm, jež si uložil sám autor, což setýká stejnì tak Comtovy pozitivní metody (…), Durkheimových pravidelsociologické metody (…), Marxovy dialektiky nebo Weberovy metodolo-gie (…), abychom zùstali u opravdových klasikù (implicitní paradox: je-livìda definována od Descartových dob Metodou, jedná se v pøípadì so-ciologie vùbec o vìdu?).

Vliv žádné sociologické teorie ani ve vìdì samotné, natož pak ve ve-øejnosti není pøímo úmìrný míøe jejího empirického èi historiografickéhozdùvodnìní, jinými slovy – neplatí pøedpoklad, že èím více teorie odpoví-dá scientistickému kánonu své výstavby, tím vìtší je její vìdecká autoritaa sociální efektivita (implicitní paradox: role sociálních vìd ve spoleènostise nemìøí jejich exaktností, ale jejich rétorickou a persuasivní schop-ností). (…)

V celých dìjinách sociologie, ať jsou co do poèátku zakotveny jakko-liv – od Aristotela, Montesquieua nebo od Comta – se permanentnì opa-kuje sada témat s dichotomickými, ba kontradiktorickými øešeními, cožnaznaèuje, že jde sice nepochybnì o problémy existenciálnì a sociálnì



svrchovanì vážné, ale pravdìpodobné prostøedky ‚èisté vìdy‘, pro-støedky ‚sociologického rozumu‘, neøešitelné.

Jak patrno, uvažoval jsem pùvodnì spíše o sociálním agnosticismua sociologickém pesimismu než o antinomiích, nakonec se však ukázalo,že uvažovat v kategoriálním rámci antinomií èi paradoxù je vlastnì šťast-né.“ (Petrusek, M.: Teorie a metoda v moderní sociologii. Praha, Karoli-num 1993, s. 179–180.)

S tímto vìdomím mùžeme snad pøistoupit k èetbì toho, co nám našipøedchùdci zanechali.

Jan Jandourek

POZNÁMKA K ÈÍTANCE SOCIOLOGICKÝCH KLASIKÙ 11



Platon(427 nebo 428–347 pø. Kr.)

Platon: Ústava

Platon argumentuje ve prospìch názoru, že by obec mìli vzhledem ke svým kvalitám

vést filozofové.

Jelikož filosofy jsou lidé, kteøí jsou schopni postihnout to, co je vìènéa nemìnné, zatímco ti druzí toho schopni nejsou, nýbrž jako nefilosofo-vé se bludnì pohybují mezi vším tím, co má èetné podoby a co se promì-òuje – kteøí z tìch dvojích se potom mají stát vùdci obce?

„Jak o tom vykládat, abychom se vyjádøili pøimìøenì?“ otázal se.Já na to: „Za strážce je tøeba ustavovat ty z nich, kteøí projeví schop-

nost uchovat zákony a obecní ustanovení.“„Správnì,“ pravil.„Je potom jasné i to, zda má být strážcem – ať už èehokoli – èlovìk

slepý nebo pronikavì vidící?“ zeptal jsem se.„Jakpak by to nebylo jasné?“„Nebo se ti snad zdá, že se od slepých v nìèem odlišují ti, kteøí jsou ve

skuteènosti zbaveni poznání jsoucna každé jednotlivé vìci a kteøí ve svéduši nemají žádný jasný vzor a nejsou schopni ani jako malíøi pohlížet nato, co je nejvíce pravda, stále se k ní navracet a co možno nejpøesnìji jivnímat, a tak ustanovovat – pokud je to tøeba – zde na zemi platné záko-

PLATON 13

Starovìký øecký filozof a jeden ze zakladatelù západní kultury. Inspi-rován svým uèitelem Sokratem založil filozofický systém, ve kterém sezabýval logikou, teorií poznání, metafyzikou a etikou. Z hlediska so-ciologie jsou dùležité jeho názory na uspoøádání spoleènosti, jak je vy-ložil mimo jiné ve spisech Ústava (Politeia) a Zákony (Nomoi).


ny o všem tom, co je krásné, spravedlivé a dobré, a stanovené støežita chránit?“

„Pøi Diovi!“ zvolal, „Neliší se to pøíliš od sebe!“„A ustanovíme pak radìji za strážce je, anebo ty, kteøí pochopili každé

jednotlivé jsoucno a ani svou zkušeností ani nièím jiným nezùstávají zatìmito slepci pozadu a neopožïují se za nimi ani v žádné jiné oblasti do-konalosti?“

„Vybírat si k tomu jiné by bylo vìru bláhové,“ pravil, „pokud byovšem nebyli pozadu v nìèem jiném. A vynikat by mìli právì tímto po-chopením, jako vìcí snad nejdùležitìjší.“

„Nemìli bychom dále vykládat o tom, kterak titíž lidé budou schopnimít souèasnì jak ony pøednosti, tak i tyto?“

„To bychom urèitì mìli.“„Jak už jsme øíkali na zaèátku tohoto výkladu, na prvém místì je tøeba

poznat jejich pøirozenou povahu; jestliže se na ní dostateènì shodneme,pak se, myslím, shodneme i na tom, že titíž lidé jsou schopni mít tytopøednosti a že vùdci obce nemají být jiní lidé nežli tito?“

„Jak to?“„O pøirozených povahách milovníkù moudrosti potom shodnì uznej-

me, že jsou vždy zaníceny pro pouèení, jež jim objasòuje nìco z onéjsoucnosti, která je vìèná a která není zmítána zrodem a zánikem. Ano,na tom se shodnìme!“

„A také na tom,“ pravil jsem já, „že jsou zaníceni pro ni celou a že sesami nevzdávají její menší ani vìtší, významnìjší ani bezvýznamnìjšíèásti, jak jsme to právì vyložili už døíve o lidech ctižádostivých a o lidechtoužících v lásce.“

„To øíkáš pøesnì,“ pravil.„Potom uvažuj dále! Museli by mít v povaze ti, kdož by mìli být takoví,

jak jsme o nich mluvili, ještì tohle?“„A co?“„Neschopnost lhát a vùli nepøijímat za žádných okolností lež, nýbrž ji

nenávidìt – pravdu však milovat.“„To je ovšem samozøejmé,“ pravil.„Pøíteli, je ale nejen samozøejmostí, nýbrž i naprostou nutností, aby

ten, kdo svou pøirozenou povahou touží po nìèem zanícenì, miloval vše,co je pøíbuzné a blízké pøedmìtu jeho touhy.“

„Správnì,“ øekl.„Mohl bys snad najít nìco bližšího moudrosti, nežli je pravda?“„To sotva,“ odpovìdìl.

14 ÈÍTANKA SOCIOLOGICKÝCH KLASIKÙ?



„Anebo je možné, aby táž povaha byla i pøítelem moudrosti i pøítelemlži?“

„Rozhodnì ne!“„Kdo tedy je skuteènì pøítelem poznání, ten musí co nejvíce usilovat

o plnou pravdu už od mladosti.“„Pøesnì tak.“„Èím více se však žádosti poutají k jednomu, tím ménì jim pak, jak to

víme, zùstává sil pro ostatní.“ (…)„To jistì.“„U koho žádosti proudí k naukám a podobným vìcem, u toho se tak

dìje, myslím, pro slast duše samé o sobì, kdežto slasti tìla zùstávají stra-nou – pokud ten èlovìk není filosofem jen pøedstíranì, ale opravdovì.“

„To je naprosto nutné.“„Takový èlovìk by ovšem byl vyrovnaný a už vùbec by nebyl chtivý

penìz. Vždyť všechno to, kvùli èemu se shánìjí peníze, pojící se k velkýmvýlohám, náleží opatøovat spíše nìkomu jinému nežli tomuto èlovìku.“

„Tak tomu je.“„Dále je snad tøeba pøihlížet i k tomuhle, chceš-li rozlišovat povahu fi-

losofickou a nefilosofickou.“„K èemu?“„Aby ti snad nezùstalo utajeno, že se nepodílí na smýšlení nízkého

èlovìka. Malichernost je totiž nìco nanejvýš protikladného k duši, kteráse má vždy upnout k celku a veškerenstvu, ať božskému, nebo lidskému.“

„To je naprostá pravda,“ pravil.„Kterému myšlení potom náleží vznešenost a rozvažování o veškerém

bìhu èasu i o veškeré jsoucnosti, ten je, myslíš, schopen považovat lid-ský život za nìco velkého?“

„To je nemožné!“„Takový èlovìk tedy nebude považovat za nìco hrozného ani smrt?“„Jistì ne.“„Potom by se zbabìlá a nízká povaha na opravdové filosofii, jak se

zdá, ani nepodílela.“„Nezdá se, že by mohla.“„Co dál? Mùže se snad øádný, po penìzích netoužící, nikoli nízký, na-

prázdno nemluvící a nikoli zbabìlý muž stát nìjakým zpùsobem špat-ným spoleèníkem v jednání nebo být nespravedlivý?“

„To ne.“

PLATON 15


Date post:	28-Oct-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	8 times
Download:	0 times

Čítanka sociologických klasiků - Ukázka

Documents