Památce těch z nás, kteří nepřežili…

DĚJINY DOMOVA „NEŠARIM“

Z Hamburku a Drážďan jsme se sešlido místnosti jedné jsme se vešliKluci smutní, veselíTéž bojácní a smělí.

Nebylo to velmi vábnéavšak i nedůvěra kluků slábneKdyž jsme se trochu zařídilia matrace, krychle, si spořádali.

Už jsme se jako doma cítilikdyž jsme tu nějaký čas pobyli.Franta byl u nás a dvě opatrovniceco chybělo nám ještě více.

I footballové mužstvo Franta založil.Později nám však pravil:Tři skupiny se utvoří na programjednu bude učit Kaethe, druhou Lilly

a třetí já sám.

A program běží účelně a dobřes opatrovníky našimi na velkém dvořekde i náš sportovní duch pronikáa footballové naše mužstvo v lize

vyniká.

V pátek večer Franta vždy večírky děláa žár dvou svíček v pokoji se bělájsou EREV ŠABATY zvanéFranta, ten to umí pane!

A zas týdnů několik nám mineživot na domově klidně plyne.Však jednoho dne krutá ránatransporty – věc nám tak známá.

Je v něm pět našich klukůto je shonu, to je hluku.A tak odjíždějí naši kamarádi,které měli jsme tak rádi.

A pak přišlo ještě jedno neštěstí!Nemoc, která nic dobrého nevěští.A onemocněl, Franta, opatrovníkmusel do Sudetských na marodku jít.

Jinak jsme nevěděli nic –až potom, že má zápal plic.Pak přišli nepěkné dobypřišli k nám madřiši noví.

Hugo Steckler, první opatrovník nášpřísný, řízný, tak ho máš.Mírnějšího bychom radšije však u nás dobu kratší.

Čte nám povídky a učípřírodopis do nás hučí.A tak Hugo Steckler pánv brzké době odchází nám.

Po něm Otík nastoupilnikdo proto se nermoutil;ten si s námi jenom hrálpříběhy nám povídal.

A Otík nám odcházíLeo Demner přichází.Hned růžovější jsou nám dnovékdyž čte „Burští hrdinové“.

Na harmoniku prima hrajepísně cizí, i z našeho kraje.A když Leo Demner odcházelnastoupil k nám Reissů Pavel.

Pavel Reiss byl přísný pánnebyl zrovna vlídný k nám.On nám nečet, on chtěl práciu něho nešlo, jenom hrát si.

Pak odešel. To bylo v našich snácha Rudla přišel – toť mezník v dějinách.Napřed vykládal nám zcela hezkyto byl jenom povrch lesklý.

Vyprávěl nám o svém sportujak trénoval v zimě, v horku.O Palestýně – o zemi hroudě,slaném moři a hotelu boudě.

A domov jsme si rozpůlilijedni kluci, druzí s Lilly.To byla doba nenávistikdy jenom zlosti v nás hnízdí.

I Otík zásahy v tom činíne! V tom tedy nebyl líný.Ty věci nás vůbec neodradilybychom v nenávisti dále žili.

Franta k nám přišel v únorubylo nutno vítacího sboru.Franta tu! O to jde hlavněuvítání nám dopadlo slavně.

Bleskový turnaj na Baště se hrála kde kdo se tomu smál.Byl to terén hrbolatýpřec to vyhrál team náš zlatý.

Lépe se hraje na nově založeném hřištitam míč i hráč rychleji sviští.Liga na Baště se hrajenaše mužstvo, doufáme, vyhraje.

Avšak první dva zápasy prohrávátedy svou poslední sílu vydává.Z posledních míst se probojujetak, že na druhém se umisťuje.

Franta jde do práce s chutícosi ho k tomu ponouká, nutí.Franta soutěže vypisujei veselé podniky navrhuje.

Zas života na domově jedna scéna„Nešariada“ je zahájena.Veselé i těžké obory,návrhů, prací, jsou celé hory.

Když soutěže jsou v nejlepším a konají sepřijde transport, je tu, roznáší se.Jsou v tom tři kluci našibalení už zase straší.

Každý z nich se na oko smějeavšak víme, co se v jejich nitru děje.

Nešariada pokračuje zdárněkaždý se snaží vyhrát – marně.Jen Bomsík jako vítěz vyšeljenom pílí k tomu přišel.

Gorila učinil kousek smělýnamočil svíčku by legraci jsme měli.Dostali jsme trest za ten čin malýbyl zasloužený – erevy přestaly.

A zas nudné večeryškoda, pěkné erevy.

Většina poslechla práce vnadya každý spěchá do zahrady.Heinz Heller nás tam vedepod jeho dozorem se více svede.

A zatím naše mužstvo spěje k cílipoctivou hrou a svojí pílí.Teď už je to zcela jistéNešarim na prvním místě.

A transport vyruší nás z klidujede zase množství lidu.A od nás jede Bomsík, Erna,kamarádů dvojice toť věrná.

Nové starosti, tréma, strachdivadla: Boj o první místo, Modrý prach.

A život plyne klidně dálev tom dozvěděli jsme se něco nenadále.Bude veliké sčítání liduté noci neměli jsme klidu.

Fasoval se chléb, paštika a sanaa hned druhého dne z ránapřed domem jsme nastoupiliv trojstupech se seřadili.

Dlouho jsme se načekalia potom se v pochod dali.Byli jsme tam celý denvraceli jsme se až s večerem.

Přišli jsme celí rozespalíhonem jsme si rozestlali,V tom co to? Franta vběhl sem:Honem kluci! Z postelí ven!

Kluci honem, u Rudly hořípro Pána Boha! svět se zboří!Nosit vodu u sta hromůale než dostali jsme se k tomuoheň na dobro uhašen,dobrou noc, už spíme jen.

Na Sylvestra jsme dlouho vzhůru bylislavnostně jsme terezínské pivo pili.I appel o půlnoci bylbyl by tohle někdo snil?

Hausdienst určen na pořádek domunikdo se arciť neměl k tomu.Z prvu to bylo učarovánopak to šlo už zcela samo.

Osumnáctého prvník Witrák lístky přinesodněkud z kalendáře je vynes.U nás už byl noční klidkdyž je rozhodil mezi lid.

Kluci hned ven z postelíke sbírání se měli.Lístků na zemi zbyl zbytekvelký byl dřív jich nadbytek.

V tom Franta vejde do dveřía svému zraku nevěří.Plno papíru valí se

a kluci hlasitě baví se.

Jen klid, už není o lístečky boja Franta opouští pokoj.

Když se to ještě jednou stáváFranta appel hned svolávákaždého pak číslem volánikdo smíchu neodolá.

Pak náhle Franta se stolu spadnenebylo to příliš ladnékol Franty se mnoho kluků hemžídruzí honem pro doktora běží.

Žádný po lístkách se nebažínikdo mluvit se neodváží.

Nikdo neví jak to přišlojedno číslo novin vyšlojmenuje se „List Sedmičky“to je zábava lidičky.

A hned v zápětí za malou chvílivychází časopis jinýjeho jméno zove „Nešar“doufáme, že bude míti zdar.

A jak druhé číslo vyšloněco nepředvídaného přišlotřetí noviny! Ó slyš!podívejme se blíž.

Kdo jen tuhle práci konalpěkná kresba – tvrdý obal.Časopis se otvírákaždý do něj zvědav zírá.

A jak kdyby kvítek zvadl„List sedmičky“ se rozpadl.

A jiné noviny se dopředu řítí,každé chtějí lepší býti.Nemohou si odpustitiněkdy se pohašteřiti.

Pak se stala věc nemiláEncephalitis nás navštívila.Tři kluci její obětí se stalido Vrchlab se stěhovali.

Když jednou měl appel začínatiřekli nám, že se bude plynovati.

I nábytek dostanem novýlavice, skříně, kavalce, stoly.Zkrátka bude se tu plynovatčistit, stavět, malovat.

A tak matrace a krychlezabalili jsme si rychlejedni chtěli u rodičů spátdruzí do Hamburku se stěhovat.

A tak jsme v Hamburku život vedlitam jsme spali, tam jsme jedli.Skautská skupina založenaa je Heinym Mairem vedena.

Náhle večer appel spěšnýten je zcela bezútěšný.Jak nám na appelu řeklidva chlapci z Ghetta utekli.

A tak začalo velké láníod rodičů stěhování.Přes všechnu snahu a všechny vědyNešar vyšel po třinácté – naposledy.

Pomalu uplynula nám tu domaStěhujem se domů znova.

A transport se nás dotkl na citlivém místětak jako ještě nikdy jistě.Beneš, Gorila, Herz a Lammčtyři kamarádi odjeli nám.

A zármutek přešel…

Žije se nám zcela skvěle

ještě skříně a bude to celé.A dočkali jsme se tohopřivezli nábytku mnoho.

Život už běží klidně zcelaa program už se opět dělá.

Však jednoho dne přišla zprávaže Otík je moc mladá hlava.Všem nám naskakuje kůže husíkdyž slyšíme, že Otík ustoupit musí.

Jaké však naše překvapeníkdyž to nikdo hrozný neníje to velký dětí přítelsám pan Freudenfeld ředitel.

Jeho řeč nám mile šumíten to s námi kluky umí.

A klidně jak letadlo řídí pilotběží nám na domově dále život.

Na výročí Rim Rimu dějiny píšuOd jiných článků poněkud se lišíA myslím, že správná má naděje hrdáŽe Rim Rim zůstane,

nezvadne,vytrvá.

(Původní text vytištěn bez úpravIlustrovala Helga Weisová – HoškováZvánovice, květen 1992)