Vladimír SadekŽidovská mystika

fra

Texty

Vladimír SadekZákladní text o židovské mystice a kabale

fra.cz

Vladimír SadekŽidovská mystika

fra

Texty

Vladimír Sadek (1932–2008) absolvoval Filozofickou fakul-tu UK obor hebraistika a islamistika v roce 1956, mimo jinése účastnil přednášek Stanislava Segerta, znalce aramejštinya Kumránu. Poté působil v knihovně pražského Státního ži-dovského muzea pod vedením Otto Munelese. Následně pra-coval v muzeu jako vědecký pracovník, zabývající se koordina-cí vědeckého výzkumu. Po získání hodnosti kandidáta věd sev roce 1968 habilitoval jako docent hebraistiky.

Na Filozofickou fakultu UK v Praze však mohl přejít až v ro-ce 1991, kdy zde byla plně obnovena pravidelná výuka hebra-istiky a judaistiky. Věnoval se obnovování těchto oborů a v ro-ce 1996 byl jmenován profesorem filozofie se zaměřením nahebraistiku–judaistiku.

Roku 1999 přešel jako profesor na Husitskou teologickoufakultu UK, kde se konstituovala judaistika, soustředěná na du-chovní hodnoty judaismu. Zde přednášel úvod do judaismu,židovskou filozofii středověku a renesance, židovskou mysti-ku (kabala, chasidismus) a interpretaci židovských mystickýchtextů.

Jeho publikované studie se zabývají židovskými kulturnímidějinami a dílem jednotlivých židovských myslitelů, zejménav Čechách v období středověku, renesance a osvícenství. Dalšískupinu tvoří studie věnované hebrejským rukopisům. Věnovalse židovské náboženské filozofii a mystice, především dílu ra-biho Löwa.

fra

2

Vladimír SadekŽidovská mystika

3

4

Vladimír SadekŽidovská mystika Druhé, upravené vydání

fra

TextyVladimír SadekŽidovská mystika Odborný redaktor Jiří Turek, spolupráce Ladislav PuršlReprodukce na obálce detail synagogální opony, Jindřichův Hradec 1763Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2009 jako svou 64. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání druhé, upravené

© Agite/Fra, 2003, 2009Text © Heirs of Vladimír Sadek, 2003, 2009Photos © Židovské muzeum v Praze, 2003, 2009Author photo © Alex Jamison, 1983ISBN 978-80-86603-91-9

6DA001

Obsah

Úvahy o kabale a mystice vůbec 9Nejdůležitější kabalisté a kabalistické texty 44Mystická kosmologie kabaly 66Kabalistické učení o člověku a převtělování duší 90Kabala v Praze v době středověku a renesance 111Myšlenkový svět rabiho Löwa 125Tradice o golemovi a její vztah ke kabale 142Heretické vyznění kabaly v sabatianismu 154Chasidismus 167Několik slov o mystice v současném světě 197Doporučená literatura 203Ediční poznámka 207Jmenný rejstřík 209

7

8

Úvahy o kabale a mystice vůbec

Kabala patří k myšlenkově nejvíce závažným rezultá-tům židovského náboženství – judaismu a židovskékultury. Kdybychom se zamyslili nad tím, čím přispě-lo židovství k světovému náboženskému a kulturnímuvývoji, s určitostí bychom dospěli k závěru, že to bylopředevším hebrejskou Biblí (v křesťanské terminologiiStarým zákonem), jež dala lidstvu do vínku nábožen-ský monoteismus, základy univerzální etiky, základyučení o posledních věcech člověka a lidstva (eschato-logii), silné sociální cítění, pravidelný rytmus prácea odpočinku a mnoho dalších myšlenek, na kterých jezaložena naše civilizace s její dynamikou a z nichž bez-prostředně vyrůstá křesťanství a částečně také islám.

Dalším důležitým momentem bylo pak rozpracováníbiblického odkazu v pobiblických autoritách judais-mu, především v Talmudu (v Talmudu babylonskéma jeruzalémském), který je rovněž jedinečnou nábo-ženskou památkou, zachycující vývoj myšlení mnohagenerací židovských učenců.

Třetím plodným obdobím bylo pak setkání židov-ského ducha s řeckým duchem filozofickým a vědec-kým, z něhož postupně vyrostla židovská filozofie. Taje někdy stavěna do protikladu k židovské mystice, alemá ve skutečnosti mnohé prvky s ní společné, což vy-plývá ze společného biblického základu. Již největší sta-rověký židovský filozof Filón Alexandrijský (asi 25 př.n. l.–50 n. l.) byl mystickou osobností, mystický duchproniká do díla některých židovských novoplatonikůa v myšlenkách předního židovského aristotelika Mo-šeho ben Maimona – Maimonida (1135–1204) nalez-neme určité mystické prvky, které nalezly svůj ohlasu představitele extatické kabaly Abrahama Abulafii

9

(1240–asi 1292). Čtvrtý rozhodující moment spočívaltedy ve vzniku židovské mystiky – kabaly, která je ne-jen důsledkem setkání biblické a pobiblické židovskétradice s novoplatonismem, ale především se starově-kou židovskou gnózí. Tyto základní myšlenkové smě-ry udávají obsah a zaměření židovské kultury předobdobím novověku, kdy se paralelně rozvíjelo studi-um Bible, rabínského talmudického práva, nábo-ženské filozofie a mystiky, chápané jako nejvyšší stu-peň náboženského poznání. Mystika však zůstávádodnes v některých směrech judaismu živou a inten-zivně studovanou, jak uvidíme v závěrečné úvazeo chasidismu. I o židovské mystice platí (podobně ja-ko o mystice křesťanské a islámské, nemluvě o mysti-ce východní), že je věčným a nepomíjejícím jevem,vyplývajícím ze setkání lidské duše s Bohem. Toto set-kání má sice různé formy a podoby, ale jeho vnitřnípodstata je vždy skoro identická.

Mylné názory na kabaluNa rozdíl od křesťanské a islámské mystiky byla kabalaobklopena různými falešnými a mylnými názory, kterépřetrvávají často dodnes. Nejasný byl již samotný ná-zev této mystiky. Kabala znamená v hebrejštině tolikco tradice a sloveso pak tolik co „přijmout na základětradice“. Začátek talmudského traktátu Pirkej avot (Vý-roky otců) začíná slovy „Mojžíš přijal Tóru ze Sina-je…“ a toto slovo zde znamená převzetí boží tradicea její další předání následujícím generacím. V tomtopůvodním slova smyslu znamená slovo kabala nábo-žensko-mystickou esoterní tradici přijímanou z po-kolení na pokolení. Ovšem na druhé straně slovokabala získalo v povědomí nežidovského okolí také vý-znam čarování a magie, podle Jungmannova česko-německého slovníku jde o „tajemný význam heb-rejských písmen a slov, odtud i tajemné počítání,

10

karet vykládání“ aj. Ve smyslu úkladů (conspiratio)přešlo slovo kabala také do světové literatury díkySchillerovu dramatu Kabale und Liebe (Úklady a lás-ka). A jestliže nahlédneme do zmíněného starého čes-ko-německého slovníku, nalezneme zde slovo kabalarovněž ve významu „tajné spojení více osob ke zlémuúmyslu a podvodné jednání takovýchto osob“, při-čemž jako příklady jsou uváděny výroky jako „vykruťse z té kabaly, jestliže můžeš“ nebo „robit kabalu pro-ti někomu“. Předpokládá se, že v tomto případě došloke splynutí dvou zcela odlišných slov: hebrejského slo-va kabala a anglického termínu cabal, který byl užívánjako pejorativní označení ministerského kabinetuStuartovce Karla II. (1660–1685), usilujícího o reka-tolizaci země. Slovo cabal mělo vzniknout z počáteč-ních písmen jmen členů nenáviděného kabinetu, ji-miž byli Clifford, Airlington, Buckingham, Ashley,Landerdale.

Falešné názory na židovskou mystiku nevzniklyovšem jen na základě nepochopení jejího označení.To se stalo běžným až v období středověku. Dříve bylamystika označována v hebrejských textech jinými ná-zvy. Obecně rozšířeným byl názor, že judaismus je ná-boženstvím převážně nábožensko-právním, ve kterémmystika nehraje podstatnou roli a objevuje se (častojako heretický prvek) jen okrajově.

Kromě řady jiných mylných názorů je třeba zásadněodmítnout ten, který ztotožňuje kabalu s magií. Jepravda, že v kabale nacházíme řadu magických prvků,které jsou důsledkem kabalistické zásady, že základstvořitelského procesu a vesmíru je nejen spirituálněsvětelné podstaty (božské pléróma), ale také podstatyslovní, dané různými variantami božího jména a bib-lických textů, v nichž jsou tyto varianty zašifrovány.Ale na druhé straně je nepopiratelnou skutečností, žemystické úvahy a koncepce nad těmito magickými

11

prvky (přesněji řečeno nad prvky bílé magie) jistěpřevažují a tvoří hlavní jádro židovské mystiky. Takzva-ná praktická kabala, založená na slovní magii, je vlast-ně souhrnem magických praktik od talmudické dobyaž po práh moderního věku. Mnozí nositelé této prak-tické kabaly jsou nazýváni termínem baalej šemot, tj.pánové jmen – rozumí se znalci různých variant boží-ho jména, kteří se zabývali také zhotovováním amule-tů a léčitelstvím. S touto magickou tradicí se pochopi-telně setkáváme i v jiných kulturách, poněvadž magieje ve své podstatě internacionální. Pro tuto praktickoukabalu je však vždy charakteristická tendence vyvaro-vávat se magie černé a své praktiky zakládat jen na ma-gii bílé, což je dáno již samotnou prioritou božíhojména a jeho kombinací. Není tím ovšem řečeno, žedruhý pól a směr kabaly, tzv. kabala teoretická či spe-kulativní, je jakýchkoliv prvků bílé magie prosta. Tyv ní samozřejmě existují, ale v menší míře a jen jakonezbytný doplněk mystických úvah a spekulací o ka-balistických duchovních sférách (sefirot). Někdy bylotaké rozlišováno mezi kabalisty, zabývajícími se větši-nou úvahami o sefirotických světech, a kabalisty pra-cujícími převážně s tajnými mystickými jmény.

Obecně rozšířený byl názor, že kabala je jedinýmuceleným systémem, v němž není historického vývoje.Moderní historikové kabaly plně prokázali mylnosttohoto názoru a ukazují, že v kabale můžeme naléztobdobnou mnohost mystických osobností a názorůjako v mystice křesťanské či islámské. Stejně tak byl vy-vrácen názor, že judaismus je náboženství ve své pod-statě pouze legistické, které se věnovalo a věnuje pře-vážně rozvíjení náboženského práva. Toto v judaismuhraje bezesporu úlohu mimořádně důležitou, poně-vadž v období diaspory bylo prvkem spojujícím židov-ské obce a zabraňujícím jejich asimilaci a zániku. Nic-méně židovské náboženské právo není pochopitelně

12

jediným prvkem, který vyčerpává podstatu judaismu.Podobně jako v křesťanství a islámu, je i v judaismumystika podstatným vnitřním proudem, bez něhož bypouhé nábožensko-právní studie nemohly nikdyuspokojit potřeby lidské duše a lidského srdce. Mysti-ka se nerozvíjí ovšem ve všech historických obdobíchstejnou měrou. V židovství dosahuje svého vrcholu vestředověku, ve 12. a 13. století, a pak ve století 16. až17., v době velkých kabalistických syntéz MošehoCordovera (1522–1570) a Izáka Lurii (1534–1572).Posledním plodným obdobím židovské mystiky je vý-chodoevropský chasidismus, který dodnes udržuje ka-balistické dědictví živé ve své skoro původní podobě,ovšem více zvnitřnělé a více propracované.

Mystika a náboženské právoJestliže jsme označili rabínský nábožensko-právní ideála náboženskou mystiku za dva průběžné a vzájemněse doplňující proudy uvnitř judaismu, neznamená to,že by mezi nimi neexistovalo určité napětí a konflikty.Tyto byly velmi malé až miniaturní v obdobích, kdy ži-dovská mystika měla esoterní ráz a omezovala se jenna malé skupinky kabalistů, kteří zároveň byli uzná-vanými rabínskými autoritami. Situace se zpravidlazměnila v okamžiku, kdy se kabala větším či menšímzpůsobem zpopularizovala, kdy se stala záležitostí šir-ších vrstev. Na rozdíl od islámu, kde v průběhu jehodějin docházelo k ostré radikalizaci islámské mystiky,k jejímu střetu s legistickými právníky a v důsledkutoho k perzekuci řady mystiků (vzpomeňme jen nabrutální popravu mystika al-Halládže v roce 922 čimystika as-Suhrawardího al-Maqtúla v roce 1191),v judaismu k tak drastickým konfliktům nedocháze-lo. Neznáme případ, že by nějaký židovský mystik bylmučen, popraven či zabit. V nejkrajnějším případěmohlo dojít jen k náboženské klatbě a ke snaze po-

13

tlačit některé texty, například při konfliktech v ranéfázi chasidismu.

Mystika byla ovšem korigována, především zásadoupřistupovat k jejímu studiu až ve vyzrálém věku, poté,co člověk zvládl všechny předcházející etapy studia,tedy Bibli, Talmud a ostatní texty. Tato obecně rozší-řená zásada vycházela z pojetí biblického Zákona, vekterém teologie judaismu rozlišovala několik význa-mů: prostý význam doslovného znění (pešat), významnábožensko-filozofický (remez), eticko-homiletický(deruš) a konečně jako nejvyšší význam mystický(sod). Tyto jednotlivé roviny tvoří pak podle tohotopojetí příčky duchovního žebříku, po kterém lidskáduše stoupá k Bohu. I když je poznání vnitřního mys-tického významu Zákona stupněm nejvyšším, nelzeopomenout příčky nižší, bez nichž by nikdy nebylomožné dosáhnout nejvyššího smyslu.

Židovská a křesťanská mystikaDosavadní úvahy nás přivádějí k otázce, jaké jsouhlavní rysy, jimiž se kabala odlišuje od mystiky křes-ťanské. Je to především skutečnost, že židovská mys-tika vyrůstá z judaismu a židovské pobiblické kultury,v důsledku čehož není christologická jako mystikakřesťanská. Ta vyrůstá z mystické nápodoby Krista, je-ho života a utrpení. „Nežiji již já, žije ve mně Kristus“– tato slova apoštola Pavla z listu Galatským tvoří jád-ro křesťanské mystiky spolu se slovy „S Kristem jsembyl ukřižován“, jež v některých případech vrcholímystickým jevem stigmatizace. V židovské mystice senaproti tomu setkáváme s mystickým učením a proje-vy, souvisejícími s kabalistickým pojetím duchovníchsefirotických vesmírů a s vizemi výlučně židovskéhoobsahu, jako je mystické zjevení proroka Eliáše (gilujElijahu), případně dalších biblických či pobiblickýchosob, které jsou chápány jako zvěstovatelé, zpro-

14

středkující židovským mystikům nebeská tajemstvía pravdy.

Židovská mystika se nerozvíjela a nerozvíjí v nábo-ženských řádech, které judaismus až na malé výjimky(jako je kumránsko-esénská pospolitost) nezná. Tímse odlišuje zejména od mystiky katolické, jejíž jádrospočívalo v řádech, a stejně tak od mystiky islámskés jejími súfijskými organizacemi. Konečně byla židov-ská mystika v podstatě patriarchální, podobně jako jetomu v případě převažující části mystiky islámu. Velkémystičky a vizionářky, jako byla v křesťanské mysticeHildegarda z Bingenu, Kateřina ze Sieny a Tereziez Avily, zde nenajdeme. Nesetkáváme se proto s tako-vým množstvím mystických geniálních osobností žen-ského rodu, jejichž škála v katolictví sahá od mystičekučených (jako byla Hildegarda z Bingenu) až po mys-tičky prosté, jako byla Kateřina ze Sieny. A v důsledkutohoto maskulinního charakteru židovské mystiky v nísamozřejmě také postrádáme řadu pokusů o vystiženíextatických stavů lásky, jimiž jsou křesťanské mystičkytypické a které tak hluboce vystihuje Gianlorenzo Ber-nini ve svém sousoší Extáze sv. Terezie (chrám SantaMaria della Vittoria, Řím). Není ovšem pravdou, že byženský prvek byl z kabaly zcela vyloučen. Existuje i zdeve velmi smělé podobě v mystické spekulaci, kterápřipouští existenci ženského prvku v samotné struk-tuře božského pléróma: boží mohutnosti a potence,sefíry jsou chápány jako mužské či ženské a aspekt Bo-ha bezprostředně související s naším světem (Šechi-na) je rovněž ženské podstaty. Jako nejpodstatnějšírys, kterým se kabala odlišuje od křesťanské mystiky,musíme však označit její gnostický charakter, který vy-stupuje do popředí zvláště v luriánské kabale. Jestližekřesťanský mystik se snaží dosáhnout vize Boha sledo-váním příkladu Ježíše Krista, jestliže jeho prožitkyjsou prodchnuty trojiční mystikou, pak židovský mys-

15

tik usiluje spíše o mystické vystižení a zachycení růz-ných potencí a mohutností Boha a procesů, které pro-bíhají v božské sféře, ve sféře božího pléróma. Samo-zřejmě ani zde nechybí soterologický prvek spásy,který je charakteristický zvláště pro luriánskou kabalua pro novodobý chasidismus.

Převtělování, specifický rys kabalySpecifikem židovské mystiky je také osvojení si prasta-rého učení o převtělování lidských duší. Tím se ka-bala výrazně odlišuje od křesťanské mystiky, poněvadžkřesťanství učení o převtělování zásadně vyloučilo zesvé struktury, i když v raném křesťanství alespoň čás-tečně a místy existovalo (Órigenés). Vyloučilo je takéze svého platonského dědictví a drasticky zlikvidovalo,prakticky formou genocidy, západoevropské nositeletohoto učení, katary – albigenské. Judaismus v tomtoohledu vykazuje zcela jiný obraz. Jako celek neznáučení o převtělování, které se podobně jako v křes-ťanství či islámu nestalo oficiální a všemi uznávanousoučástí jeho struktury. V židovské mystice se však totoučení stalo obecně rozšířeným od doby středověku,kdy se prvně vynořuje v kabalistické Knize Bahir, k je-jíž konečné redakci došlo v jižní Francii, v geografic-ké i časové blízkosti ke katarskému hnutí. Není ovšemvůbec jisté, zda toto učení bylo inspirováno katary,kteří byli v mnohých bodech judaismem nepřijatelní:především proto, že radikální kataři odmítali BohaStarého zákona jako nedokonalého demiurga, ne-schopného tvůrce tohoto světa, který stojí v protikla-du k nejvyššímu skrytému Bohu (Deus absconditus).Tento dualistický princip, spojený s odmítáním Staré-ho zákona, byl samozřejmě pro judaismus a jeho mys-tiku nepřijatelný, takže se předpokládá, že kabala pře-vzala některé staré esoterní tradice z východu, jejichžnositeli byly menší židovské skupiny, které neznaly

16

rozlišování mezi nejvyšším skrytým Bohem a nižšímBohem stvoření. Tato myšlenka se v židovské mysticeovšem nakonec také jednou objevuje, ale až v samot-ném jejím závěru, v heretickém hnutí sabatianismu.

Pozoruhodné pak je, že učení o převtělování nenív judaismu odsuzováno jako hereze, ale je plně to-lerováno. Je možno být nábožensky věřícím Židema učení o převtělování odmítat i přijímat. Tato vnitř-ní tolerance je důsledkem skutečnosti, že v judaismunevzniklo obecně platné a závazné dogma, jako tomubylo v křesťanství. Existují jen obecně přijímané zá-kladní věroučné články, především Maimonidovýchtřináct článků víry. V nich je vyjádřena víra v existenci„budoucího světa“, v odplatu člověka, v příchod Me-siáše a zmrtvýchvstání na konci věků. Co však probíhámezi fyzickou smrtí jednotlivce a příchodem mesiáš-ské doby, je otevřené a názory o tom se mohou různit.

Vztah mezi židovskou a křesťanskou mystikou jezkomplikován také skutečností, že od renesance dálese zformoval zvláštní směr křesťanské kabaly. Velmičastou metodickou chybou je pak to, že tato křesťan-ská kabala se směšuje s původní kabalou židovskou,což je samozřejmě možné, ale historicky jen máloopodstatněné.

Křesťanská kabalaKřesťanská kabala vznikla v době renesance a huma-nismu v 15.–16. století. Souvisí se zvýšeným zájmem re-nesance o platonismus a novoplatonismus, který po-stupně vytlačil středověký aristotelismus z jeho pozic.Přijímání některých prvků kabaly se proto dálo sou-běžně s přijímáním novoplatonismu a hermetickýchtextů. Ohniskem byla zprvu Florencie a její akademie,kde působil Marsilio Ficino (1433–1499), jehož žá-kem byl první velký křesťanský kabalista GiovanniPico della Mirandola (1463–1494), který se snažil

17

o spojení křesťanství s kabalou a s hermeticko-novo-platonskou tradicí. Stejně tak usiloval o dosažení har-monie mezi Platonem a Aristotelem a nakonec vypra-coval devět set tezí o souladu kabaly s křesťanstvím.Jeho základní tezí bylo, že žádná věda nás nepřesvěd-čuje více o božskosti Krista než magie a kabala. Tytoteze samozřejmě narazily na odpor vrcholných křes-ťanských autorit a samotný Pico della Mirandola sev závěru svého života ocitl pod vlivem Savonaroly, kte-rý v roce 1494 nad jeho rakví držel smuteční řeč.

Řada křesťanských kabalistů působila také na severod Alp. Přední postavení mezi nimi zaujímá německýhumanista Johannes Reuchlin (1455–1522). Ten sezapsal do kulturních dějin mimo jiné i svým bojem zazáchranu Talmudu, který byl ohrožen vystoupenímkřesťanského konvertity J. Pfefferkorna, požadujícíhojeho zničení. V pozadí tohoto boje stála skupina ko-línských dominikánů, zřejmě přesvědčených o tom,že Talmud je hlavní překážkou bránící konverzi Židůna křesťanství. Vystoupení Reuchlina na obhajobu Talmudu a židovské literatury vedlo k vytvoření jednotnéfronty humanistických vědců, kteří se stali základemkřesťanské hebraistiky. Zároveň byl však JohannesReuchlin také hlavním představitelem křesťanské ka-baly, autorem spisů De Verbo Mirifico (O zázračnémjméně, 1494) a De Arte Cabbalistica (O umění kabaly,1517), v nichž projevuje velkou znalost některých tex-tů židovské mystiky. Tyto texty jsou samozřejmě inter-pretovány v duchu křesťanství a nacházíme v nichzároveň i pythagorejskou numerologii. Dalším před-stavitelem křesťanské kabaly byl Agrippa z Nettes-heimu (1486–1535), typický renesanční polyhistor,vedoucí dobrodružný život, směřující k naučnýmcentrům celé řady evropských zemí. Jako ostatní křes-ťanští kabalisté, i on studoval u židovských učitelů, zá-roveň se zabýval studiem Reuchlinových kabalistic-

18

kých spisů. Stejně tak intenzivně se Agrippa zabývalhermetickými spisy a zejména magií. Jeho spis Deocculta philosophia (Okultní filozofie, Praha 1996)z roku 1533 patří mezi nejdůležitější magicko-okulti-stická díla renesance. Tendencí Agrippy bylo dosáh-nout určité rehabilitace magie v křesťanství, vyvrátittvrzení, že magie je dílem ďábla, a naopak ji hodnotitjako vědu, odkrývající tajemné zákonitosti stvoření.Co se týče samotné kabaly, tvrdí Agrippa, že Mojží-šův Zákon obsahuje také vnitřní a tajný smysl, kterývystihuje kabala. Nejvyšší interpretace Bible je tedyesoterní, přičemž kabala vypovídá i o příchodu Kris-ta a vyžaduje své doplnění křesťanským zjevením. Ži-dovské zjevení v interpretaci kabaly vede tedy podleAgrippy přímo ke křesťanství a boží jméno dosahujesvého plného výrazu ve jménu Ježíše Krista. Agrippabyl ovšem typickým učencem své doby, plným vnitř-ních rozporů a myšlenkových protikladů, jak ukazujeValerij Brjusov (1873–1924) ve svém románu Ohnivýanděl a Sergej Prokofjev ve stejnojmenné opeře pod-le Brjusova. Nemusíme se proto divit, že na sklonkusvého života se Agrippa ve svém spise De Incertitudineet Vanitate Omnium Scientiarum et Artium (O nejistotěa marnosti všech věd a umění, 1527) distancuje odmagie a kabaly, kterou odmítá jako škodlivou pověrua magii jako podvod. Historik kabaly Moše Idel alezároveň konstatuje, že Agrippa postřehl v této souvis-losti příbuznost kabaly se starověkou gnózí, což bylov jeho době ojedinělé, poněvadž křesťanští kabalistéuváděli kabalu spíše do souvislosti s novoplato-nismem. Z ostatních křesťanských kabalistů musímeještě zmínit Christiana Knorra von Rosenroth, kterývzešel z protestantského prostředí a intenzivně se za-jímal o mystiku, ovlivněn dílem Jakoba Böhma. Jehorozsáhlý spis Kabbala Denudata (Odhalená kabala,1677–1684) přináší řadu dobrých latinských překladů

19

20

Ženská postava (symbol křesťanské kabaly) drží v ruce svitekpředstavující Starý a Nový zákon. Nový zákon je však priorit-ní. „Odhalená kabala“ znamená kabalu v křesťanském pojetí,které je dávána přednost před původní kabalou židovskou.Knorr von Rosenroth, Kabbala Denudata, Frankfurt n. M. 1677

9 788086 603919

Co

ver

© Ž

ido

vské

mu

zeu

m v

Pra

ze,

2003

Kabala znamená v hebrejštině tolik co tradicea sloveso pak tolik co přijmout na základě tradice.Začátek talmudského traktátu Pirkej avot (Výrokyotců) začíná slovy Mojžíš přijal Tóru ze Sinaje…a toto slovo zde znamená převzetí boží tradicea její další předání následujícím generacím. V tom-to původním slova smyslu znamená slovo kabalanábožensko-mystickou esoterní tradici přijímanouz pokolení na pokolení. Ovšem na druhé straněslovo kabala získalo v povědomí nežidovskéhookolí také význam čarování a magie, podle Jung-mannova česko-německého slovníku jde o tajemnývýznam hebrejských písmen a slov, odtud i tajem-né počítání, karet vykládání aj.

Photo © Alex Jamison, 1983

fra.cz

9 788086 603919

Co

ver

© Ž

ido

vské

mu

zeu

m v

Pra

ze,

2003

Kabala znamená v hebrejštině tolik co tradicea sloveso pak tolik co přijmout na základě tradice.Začátek talmudského traktátu Pirkej avot (Výrokyotců) začíná slovy Mojžíš přijal Tóru ze Sinaje…a toto slovo zde znamená převzetí boží tradicea její další předání následujícím generacím. V tom-to původním slova smyslu znamená slovo kabalanábožensko-mystickou esoterní tradici přijímanouz pokolení na pokolení. Ovšem na druhé straněslovo kabala získalo v povědomí nežidovskéhookolí také význam čarování a magie, podle Jung-mannova česko-německého slovníku jde o tajemnývýznam hebrejských písmen a slov, odtud i tajem-né počítání, karet vykládání aj.

Photo © Alex Jamison, 1983

fra.cz

novinky

Jean-Claude Izzo, Totální chaosK. Čchol-hwan, P. Rigoulot, Pchjongjangská akváriaGuy Viarre, Bílé předáníPetr Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-NazaireLadislav Šerý, Laserová romance 2Jakub Řehák, Světla mezi prknyBytosti schopné zemřítMuhammad Šukrí, Nahý chlebaDorota Masłowská, Královnina šavlepřipravujeme

Dario Fo, Mých prvních sedm let (a nějaká navíc) fra