Poloha

• Směrem od jihu na západ hraničí Tibetská autonomní oblast s Myanmarem, Indií, Bhútánem, a Nepálem; hranice je dlouhá 4 000 km. Směrem od severu na východ pak sousedí s provinciemi Sin-ťiang, Čching-chaj, S'-čchuan a Jün-nan.

Historie

• Území autonomní oblasti tvoří něco přes polovinu celkové rozlohy historického Tibetu, které se dostalo do závislosti na Číně již ve 13. století[1]. Roku 1912 se území zhruba v rozsahu moderní autonomní oblasti opětovně osamostatnilo, roku 1950 však byl tento novodobý tibetský stát násilně obsazen a anektován komunistickou Čínskou lidovou republikou. Oficiálně byla Tibetská autonomní oblast vyhlášena až v roce 1965.

Údaje

• Stát Čínská lidová republika Správní středisko Lhasa (拉萨 )

• Rozloha- celková

- část území- voda%.

1 228 400 km² Počet obyvatel 2 740 000 ob. 1,86 % (ročně)

2,2 ob/km² HDP- celkový (2002)

- z národního HDP- HDP/os

21,15 M RMB 0,586 %

7720 RMB Administrativní status autonomní oblast Předseda: Qiangba Puncog Obl. výk. tajemník KS Číny: Čang Čching-li

Obyvatelstvo

• Z celkového počtu 2 740 000 obyvatel provincie Tibeťané tvoří asi 93 % populace; druhou nejvýznamnější etnickou skupinou jsou Chanové, kterých je asi 6 %. Ve zbylém 1 % jsou zastoupeny všechny ostatní národnostní menšiny, např. Chuejové, Monpové a Lhopové aj. Ze sčítání lidu dále vyplývá, že etnické skupiny nejsou rozmístěny rovnoměrně, když např. obyvatelstvo ve Lhase je tvořeno ze 63 % Tibeťany, 34 % Chany a ostatní národnosti jsou zastoupeny 3 %.

• Gramotnost dosahuje 59 % (1999) a míra urbanizace činí 27 %. Na jednoho lékaře připadá 478 obyvatel (2000). Je zde nejnižší příjem na hlavu ze všech čínských provincií a také se jedná o jediný region ČLR, kde průměrná délka života nepřekračuje 60 let (celostátní průměr je 69 let). Novorozenecká úmrtnost je zde dokonce jedenáctkrát vyšší než v Pekingu.

Náboženství

• Původním náboženstvím Tibetu od dob prehistorických byl bön, který začal od 7. století ustupovat

buddhismu. K aktivnímu šíření buddhismu dochází v Tibetu v 8. století, s příchodem indického mistra

Padmasambhavy, zakladatele směru: Ňingmapa, školy červeným miter, čepic. Tuto formu buddhismu přijímá král

Thisong Decän jako státní náboženství. • Dalšími hlavními směry, školami tibetského buddhismu jsou:

Kagjüpa, založená Marpou Překladatelem (Marpa Lócawa) v 11. století. O jednu z jejích mnohých odnoží, školu Karma-kagjü, se opíraly královské dynastie Rinpung a Cangpa, vládnoucí v 15.-17. století. První hlavou (karmapou) Karma-kagjü byl Düsum Khjenpa. Základem učení školy Kagjüpa i jejích podškol je dharma velikého symbolu (pečeti) a dharma šesti nauk-ta je považována za tajnou, protože nebyla běžně přístupná ani mnichům v klášterech.

Sakjapa, vzniklá také v 11. století, zaujímá ve 14. a 15. století významné politické postavení.

Gelugpa, škola žlutých čepic, založená Congkhapou ve 14. století. Jejím nejvýznamnějším představitelem je dalajláma, který má v Tibetu dominantní duchovní vliv nejpozději od 17. století, nedlouho nato i světský. Gelugpa vychází z duchovních tradic školy Kadampa, kterou založil Atíša; jeho reformátorské úsilí mělo ostatně vliv i na vznik Kagjüpy a Sakjapy.

Film

Jazyk - Tibetština

• Tibetština je jazyk spadající do skupiny tibeto-barmských jazyků, která je součástí sinotibetské jazykové rodiny (neboli tibetočínská jazyková rodina). Tibetština je aglutinační, monosylabický a tónický jazyk s velkým množstvím dialektů.

• Rozšíření: Čína (Tibet, Čching-chaj, Kan-su a S'-čchuan), Indie (Kašmír), Nepál a Bhútán

• Počet mluvčích: 6 milionů

• Klasifikace: Sinotibetské jazyky Tibeto-barmské jazyky Himálajské jazyky Tibeto-kinaurské jazyky

• Písmo: Tibetské písmo Postavení Regulátor: není stanoven

• Úřední jazyk: Čína (Tibetská AO)

Literatura

• •

• Zdroje:

• Wikipedia

• Ottova encyklopedie

• Texty: Kusbi,Hrony

• Hudba: Hrony

• Grafika: Kusbi