Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Centrum DVPP

Závěrečná práce

Téma:

Využití prvků waldorfské školy v tradiční

škole

Vypracovala: Mgr. Štěpánka Hanusová

Odborný konzultant: Mgr. Margareta Garabiková Pártlová, Ph.D.

České Budějovice 2018

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s použitím

pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se

zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých

Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva

k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž

elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby

kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází

kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských

kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne: Podpis:

Anotace

Cílem závěrečné práce je popsat důležité prvky waldorfské pedagogiky, zvlášť slavnosti

a rituály. Prostřednictvím rozhovorů s respondenty se pokusím najít vhodná témata, která

by se dala použít v tradiční škole.

Klíčová slova: waldorfská pedagogika, antroposofie, slavnosti, rituály, Rudolf Steiner

Abstract

The aims of my final work are to describe the important elements of the waldorf

pedagogy with regard to celebrations and rituals and to find suitable topics which may be

applied in the traditional schools. To accomplish my goal I made a survey among waldorf

teachers.

Key words: waldorf pedagogy, Antroposophy, celebrations, rituals, Rudolf Steiner

Poděkování

Děkuji Mgr. Margaretě Garabikové Pártlové, Ph.D. za odborné vedení, podněty

a připomínky při zpracování závěrečné práce. Zároveň bych chtěla poděkovat všem

učitelům za laskavost a čas, který mi věnovali při přípravě rozhovorů.

Obsah 1 Úvod ................................................................................................................................... 7

2 Antroposofie a waldorfská pedagogika ............................................................................. 8

2.1 Historie a současnost waldorfských škol ve světě i u nás ........................................... 9

2.2 Obecná charakteristika waldorfských škol .................................................................. 9

2.3 Základní rysy waldorfské pedagogiky ........................................................................ 10

2.3.1 Charakteristika ŠVP ............................................................................................. 11

2.4 Projekty ve waldorfské škole ..................................................................................... 12

2.5 Učitel waldorfské školy a systém jeho přípravy a vzdělávání ................................... 13

2.6 Cíle studia .................................................................................................................. 14

3 Slavnosti ve waldorfské škole .......................................................................................... 16

3.1 Svátky v rytmu roku ................................................................................................... 16

3.1.1 Svatováclavská slavnost – 28. září ...................................................................... 17

3.1.2 Michaelská slavnost – 29. září ............................................................................ 17

3.1.3 Martinská slavnost – 11. listopad ....................................................................... 18

3.1.4 Advent ................................................................................................................ 18

3.1.5 Svátek sv. Mikuláše – 6. prosince ....................................................................... 19

3.1.6 Svátek sv. Lucie – 13. prosince ........................................................................... 20

3.1.7 Tříkrálová slavnost – 6. ledna ............................................................................. 20

3.1.8 Masopust ............................................................................................................ 20

3.1.9 Vynášení Smrtky a vítání jara ............................................................................. 21

3.1.10 Velikonoce ........................................................................................................ 21

3.1.11 Letnice – „líbezné svátky“ ................................................................................ 22

3.1.12 Svatojánská slavnost – 24. června .................................................................... 23

3.2 Měsíční slavnosti ....................................................................................................... 24

3.3 Rytířské slavnosti ....................................................................................................... 24

3.4 Duhový festival .......................................................................................................... 25

3.5 Stolky ročních dob ..................................................................................................... 25

4 Pedagogický výzkum ........................................................................................................ 26

4.1 Výzkumná otázka ....................................................................................................... 26

4.2 Výzkumný design ....................................................................................................... 27

4.3 Výsledky výzkumu a jejich analýza ............................................................................ 30

4.4 Diskuse ....................................................................................................................... 41

5 Závěr................................................................................................................................. 43

6 Seznam literatury ............................................................................................................. 44

7 Seznam příloh .................................................................................................................. 46

7

1 Úvod

Cílem této závěrečné práce je představit waldorfskou pedagogiku (a s ní spojenou

antroposofii) a vykonat pedagogický výzkum zaměřený na zapojování prvků waldorfské

pedagogiky v tradiční škole.

Závěrečná práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou.

Záměrem teoretické části je vymezit pojmy antroposofie a waldorfská pedagogika, stručně

charakterizovat základní rysy waldorfské pedagogiky a systém vzdělávání waldorfských

učitelů.

Velký prostor je věnován koloběhu roku a s ním souvisejícím slavnostem.

Výběr popisovaných waldorfských slavností se řídil osobní zkušeností a důraz byl kladen na

rovnoměrné pokrytí všech ročních období.

Praktická část má za cíl zmapovat reálné využití prvků waldorfské pedagogiky v tradiční

škole. Realizace praktické části je založena na souboru výzkumných otázek, ze kterých bude

zpracován výzkumný vzorek. Ten projde závěrečnou analýzou a bude vyhodnocen v diskusi.

8

2 Antroposofie a waldorfská pedagogika

Zakladatelem waldorfské pedagogiky a antroposofie byl Rudolf Steiner, filozof, pedagog,

vizionář, který se narodil v roce 1891 v Kraljevci na chorvatském pomezí Rakouska-Uherska.

Jeho otec byl železničním úředníkem rakouské dráhy a jeho rodina se velmi často stěhovala.

Rudolfovo dětství bylo ovlivněno technickým světem strojů a vynálezů a zároveň světem

víry a církevních tradic. Tyto odlišné světy se snažil celý život propojovat a jako velmi citlivý

člověk v něm hledal harmonii. V roce 1879 maturoval na reálném gymnáziu ve Vídni. Poté

tamtéž studoval přírodní vědy a matematiku na polytechnické univerzitě. Současně

prohluboval znalosti německých dějin, literatury a filozofie. V jeho životě byl silně ovlivněn

mysliteli 19. století, zejména J.W. Goethem. Od roku 1889 pracoval ve Výmaru v Goethově

a Schillerově archívu a připravoval k vydání Goetheho přírodovědné spisy. Zaujaly ho jeho

poznatky z botaniky, rostlinné morfologie, nový pojem metamorfóza. Toto studium

pomohlo Steinerovi překlenout propast mezi novodobým myšlením a jeho duchovním

názorem. V roce 1897 pracoval jako učitel v Dělnické vzdělávací škole v Berlíně.

Od roku 1902 přednášel jako člen Teosofické společnosti o východních naukách, křesťanství

a mystice. Postupně začal budovat vlastní soustavu filozofických názorů, vědu o podstatě

člověka, jeho duchovním životě, který má kořeny v křesťanské i přírodní mystice, s prvky

východní, egyptské a řecké filozofie. Toto zajímavé a pro mnohé lidi hluboké až těžko

pochopitelné učení zvané Antroposofie odráželo i určité Steinerovy mystické zážitky, které

ho provázely již od dětství. Svobodová, Jůva (1995)

Jeho myšlenky trojčlenné společnosti, svobody, rovnosti a bratrství jsou pro někoho

pouhou utopií, pro jiné výzvou a nadějí do budoucna.

Jisté však je, že tyto krásné duchovní ideje byly Steinerem zhmotněny v jeho pedagogické

a didaktické koncepci, která přetrvala takřka sto let.

V roce 1919 byl Rudolf Steiner pověřen Emilem Moltem, osvíceným mecenášem

a majitelem továrny na tabákové výrobky Waldorf – Astoria, aby založil první svobodnou

waldorfskou školu ve Stuttgartu.

9

2.1 Historie a současnost waldorfských škol ve světě i u nás

Do vypuknutí 2. světové války bylo v Německu zřízeno osm waldorfských škol. Další vznikaly

v Holandsku (Haag), ve Velké Británii (Londýn), ve Švýcarsku (Basilej, Curych), Norsku (Oslo),

Portugalsku (Lisabon) a Maďarsku (Budapešť). V roce 1938 byly tyto školy v Německu

zakázány, ale po válce byly znovuobnovovány. Již v roce 1952 existovalo ve

Spolkové republice Německo 25 waldorfských škol. Pol (1995)

Dnes existuje po světě 1817 waldorfských mateřských škol a 1150 w. základních škol a lyceí.

Nejvíce základních w. škol je v Německu (242) a v západním světě. Waldorf World List

(2018). Těmto školám se nikdy nedařilo ve společenských systémech s totalitními rysy. Byly

a jsou jakýmsi indikátorem svobody ve společnosti. Téměř se nevyskytují v islámském světě.

Byly zakázány ve fašistických zemích a také v České republice mohly vznikat až po pádu

komunistického režimu. V roce 1991 byly zakládány první waldorfské školy u nás v Příbrami,

Písku, Semilech, Brně, Ostravě, Olomouci. K roku 2018 je v České republice 21 waldorfských

základních škol a lyceí. Jako poslední bylo otevřeno v dubnu 2018 Lyceum v Českých

Budějovicích. www.iwaldorf.cz

2.2 Obecná charakteristika waldorfských škol

Waldorfské školy patří mezi školy volné (svobodné), jednotné a všeobecné. Tyto školy jsou

přístupné všem dětem bez ohledu na jejich sociální, ekonomickou, rasovou či náboženskou

příslušnost. Snahou je vytvořit dostatečný prostor pro všechny žáky – schopné i méně

schopné. Pol (1995)

Pro život a práci ve w. školách platí zásada, že spolupráce žáků (studentů) jasně převažuje

nad jejich vzájemnou soutěživostí.

Významným prvkem organizace školy je, že se na jejím životě podstatnou měrou podílejí

i rodiče žáků. Účastní se všech důležitých okamžiků školy – svátků, slavností, výletů a někdy

spolupracují i při vyučování. Vališová a Kasíková (2007)

Velká důležitost je ve w. školách přikládána sociální stránce výchovy. Pol konstatuje, že

„komunita třídy, ve které se každý člen může rozvinout za stejných podmínek jako ostatní

10

a může se s ostatními od vstupu do školy až do puberty srovnávat, vede k dosažení zdravé

rovnováhy.“ (Pol 1995, s. 19)

2.3 Základní rysy waldorfské pedagogiky

Pol vychází ze Steinerových poznatků vývojové psychologie dítěte a popisuje tři stupně ve

vývoji dítěte, tzv. tři sedmiletí:

1. sedmiletí 0-7 let, cíl vyrovnat se s tělem, se sebou samým, naučit se funkcím, položit

základ pro život

2. sedmiletí 7-14 let, cíl rozvinout emocionální rovnováhu, prožít a rozvinout cítění,

rozvinout schopnosti pro myšlení

3. sedmiletí 14–21 let, cíl rozvinout individualitu, zdokonalit analytické a kritické

schopnosti, dosáhnout sebediscipliny a nezávislosti. Pol (1995)

Velmi důležitý je pro dítě denní rytmus. „Každé dítě žije v rytmu probouzení a usínání,

přijímání a zapomínání. Přihlížíme-li v rozvrhu hodin a v utváření učebního plánu k rytmu

dne a k většímu rytmu roku, pak dospějeme ke zvláštnostem umění výchovy, například

výuka v epochách posiluje soustředění, umělecká cvičení slouží jako školení vůle, mluvené

slovo působí na citový život.“ (Carlgren 1991, s. 49)

V rytmické části děti opakují pomocí rytmu např. násobkové řady, vyjmenovaná slova

apod., ve výukové části se děti dozvědí nové informace k danému probíranému předmětu

a vyprávěcí část slouží k seznámení se s příběhy českých a světových literárních děl, které

daný předmět propojí i s ostatními událostmi a souvislostmi okolního světa.

Denní rytmus navazuje na rytmus roční, jako je například slavení svátků v průběhu roku.

K typickému vyučování ve w. školách patří tzv. epochové vyučování. Epocha trvá 110 minut.

Má část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí. Na začátku epochy se učitel s žáky přivítá,

nastává promluva, pak společná hra na flétny. Poté učitel seznámí žáky s programem dne,

žáci vše společně nahlas zopakují. Následuje hlavní vyučovací předmět, kde se uplatňují

prvky dramatizace, kreativity žáků, vyvození dané látky žáky, zapsání poznatků do

epochových sešitů. Na závěr učitel vypráví pohádku, pověst nebo příběh ze Starého zákona.

11

Takto koncentrovaná organizace výuky obecně podporuje soustředění žáků, umožňuje

hlubší ponoření do tématu a vyučování v mezipředmětových souvislostech. Její členění

dává dlouhému časovému úseku rytmus a pestrost, která pracuje s koncentrací dítěte.

Následující vyučovací hodiny po pětačtyřiceti minutách tematicky navazují na epochové

vyučování.

Ve waldorfských školách není rozdíl mezi tzv. hlavními předměty (Český jazyk, matematika,

cizí jazyky) a předměty, které dítě rozvíjí v jiných oblastech. Jsou rozvíjeny ruční práce

a řemesla, práce s kovem a dřevem, modelování i svobodná umělecká tvorba. Důraz je

kladen i na rozvoj pohybu, je vyučována eurytmie – „viditelná řeč“, jako součinnost těla

a ducha.

2.3.1 Charakteristika ŠVP

Výuka je založena na zákonitosti vývojových kroků dítěte a mladého člověka, proměn

a rozvoje jeho vztahu ke světu a jeho schopnosti učit se. Učební plán, metody a obsahy

výuky jsou přizpůsobeny tomuto vývoji. Výkony žáků nejsou motivovány známkovým

hodnocením, vysvědčení má formu slovního hodnocení, které charakterizuje všechny

přednosti i nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce. Pouze

v 8. a 9. ročníku se z důvodu požadavku přijímacího řízení na střední školy převádí slovní

hodnocení na hodnocení známkové.

V učebním plánu se projevuje snaha o soulad mezi vědou, uměním a duchovními

hodnotami.

Podle Richtera (2013) je vyučování v prvních letech školní docházky zaměřeno na prožívání

světa. V první třídě provází učitel děti světem pohádek, ve druhé třídě jsou to bajky

a legendy, ve třetí třídě se žáci seznamují s příběhy ze Starého Zákona, ve čtvrtém ročníku

jsou to obrazy stvoření světa podle severské mytologie, případně je dobré připojit pověsti

z různých krajů (Krakonoš, Enšpígl, příběhy z Kocourkova).

V metodách učiva hrají důležitou roli obraz, rytmus a pohyb.

12

2.4 Projekty ve waldorfské škole

V každém školním roce probíhá mnoho projektů, na kterých participují žáci, učitelé i rodiče.

Některé jsou otevřeny i veřejnosti, Adventní a Velikonoční jarmark je velmi oblíbený

a navštěvovaný.

Další jsou slavnosti při příležitosti křesťanských svátků: Michaelská, Martinská, Vánoční,

Tříkrálová, Velikonoční, Svatojánská.

V rámci tradičních slavností vycházejících z lidových i místních tradic se koná Masopust,

Vynášení smrtky, Rytířská slavnost, Duhové divadlo.

Mezi projekty jednotlivých tříd patří Adventní spirála, Měsíční slavnosti, ročníkové práce

žáků vyšších tříd.

Učitelé, žáci a rodiče z každé třídy mají na starost jednu slavnost během roku.

1. třída Velikonoční jarmark – úkolem je vymyslet téma, datum, čas, příprava školy,

zajistit materiál, zajímavé lidi, občerstvení, doprovodný program (koncert, zpívání,

divadlo)

2. třída Vánoční jarmark (podobně jako velikonoční jarmark)

3. třída Masopust – zajistit masky, masopustní průvod, zamluvit místo, kde se bude

konat masopustní veselice

4. třída Vynášení Smrtky – připravit Moranu, vyrobit ze dřeva kostru, ušít šaty, vycpat

slámou a ozdobit ji korály z vyfouknutých vajec

5. třída Olympijské hry – téma: Řecko – žáci připravují olympiádu pro ostatní

waldorfské školy (putovní soutěž mezi školami)

6. třída Rytířské slavnosti – připravit si šaty pro rytíře a dámy, vytvořit vlastní erb,

naučit se středověký tanec, organizace slavností na středověkém hradě či tvrzi,

zajistit občerstvení, popř. doprovodný program (hudba, šermíři)

7. třída pomáhá průběžně ostatním třídám, hlavně mladším žákům (tento věk je

nejproblematičtější i ve waldorfských školách)

8. třída Duhový festival – setkávání ostatních waldorfských škol v Písku, žáci 8. a 9.

tříd hrají na různých scénách v Písku divadelní představení (přístupné veřejnosti),

13

zajistit organizaci, ubytování a stravování účastníků z jiných měst, domluvit

pronájem scén (velmi dobrá spolupráce s městem)

9. třída pomáhá 8. třídě s přípravou Duhového festivalu, který je organizačně

nejnáročnější akcí a zároveň vyvrcholením celoroční práce ve škole a průběžně se

zapojují do aktivit pro mladší děti (Michaelská, Martinská slavnost, Mikulášská

nadílka apod.)

2.5 Učitel waldorfské školy a systém jeho přípravy a vzdělávání

"Opravdu plodně však mohou vychovávat pouze ti učitelé, kteří díky pronikavému poznání

člověka rozumí souvislosti svých metod s vývojovými silami, které se projevují v určitém

životním údobí. Není skutečným učitelem a vychovatelem, kdo si osvojil pedagogiku jako

vědu o práci s dětmi, nýbrž ten, v němž pedagog procitl poznáním člověka.“

(Steiner, Zdražil 2010, s. 13)

Řízení školy zajišťuje kolegium učitelů, které společně rozhoduje o provozních i odborných

otázkách. Setkává se pravidelně na týdenních konferencích, kde je čas pro studium

pedagogických textů, místo pro výměnu názorů, diskuse a získávání nových zkušeností. Jsou

zde stanoveny konkrétní úkoly pro jednotlivé zaměstnance školy, řeší se pedagogické

otázky, metodické a didaktické záležitosti jednotlivých tříd. Také probíhá rozhovor o dítěti

– pokud je nějaký výchovný či jiný problém – jak se dítě projevuje, jak vypadá, může být

i fotografie dítěte, jeho práce, jak funguje rodina. Výsledkem rozhovoru o dítěti by měla být

terapie, jak s dítětem pracovat přímo ve škole, někdy poté dochází i k samovolné proměně

dítěte.

Každý den před vyučováním probíhá ve sborovně ranní kruh. Účast všech učitelů není

povinná. Učitelé stojí kolem společného stolu, nejdříve probíhá promluva jednoho z učitelů,

poté se všichni chytnou za ruce a společně zpívají. Prostřednictvím tohoto „duchovního

cvičení“ dochází ke zklidnění a koncentraci na nový vyučovací den a k posílení kolegiality.

Velmi důležité je ve waldorfské škole postavení třídního učitele. Je průvodcem žáků po

celou dobu jejich školní docházky, od 1. do 9. třídy. Kromě přípravy na své vyučování má

14

třídní učitel další úkoly: častý styk s rodiči, zvláštní péči o děti, které zůstávají pozadu

v některých předmětech, podílí se spolu se svými žáky a jejich rodiči na projektech školy.

Devět let školní docházky je dlouhá doba a žáci procházejí řadou pronikavých změn a s nimi

i jejich třídní učitel.

V prvním sedmiletí školní docházky probíhá láskyplné pečování o dítě v tělesné blízkosti.

V druhém sedmiletí je sepětí učitele s žáky založeno na společných zážitcích, radostech

i bolestech.

Třetí sedmiletí se duševní spojenectví učitel – žák zaměřuje na společný duchovní obsah,

přátelství a společné nadšení ze spolupráce. Carlgren (1991)

Waldorfské školy mají vlastní systém vzdělávání učitelů v rámci postgraduálního

specializovaného studia – semináře waldorfské pedagogiky. Studijní program má podobu

dálkového studia a probíhá formou víkendových seminářů, které se konají zhruba jednou

měsíčně (tři roky, celkem 24 víkendů) a letních soustředění v délce zhruba dva týdny

v každém roce. Předpokladem k přijetí do studijního programu "Waldorfský učitel“ je

ukončené nebo probíhající vysokoškolské studium.

2.6 Cíle studia

Studenti získají základní vědomosti z antroposoficky prohloubené antropologie

a psychologie dítěte. Vedle toho jsou uvedeni do problematiky vyučování jednotlivých

předmětů, jež vyučuje třídní učitel, po stránce obsahové i metodické. Předměty jsou

probírány v souvislosti vývoje dítěte a vyučování v různých ročnících. Dále jsou rozvíjeny

osobní schopnosti především prostřednictvím uměleckých předmětů.

V posledním roce zpracují studenti diplomovou práci, kterou na závěr studia obhájí

v prezentaci. Předpokladem pro absolutorium studia je pravidelná účast na kurzech,

seminářích a cvičeních, stejně jako aktivní vypracovávání referátů a písemných

samostatných prací k určeným tématům. Student dále absolvuje dvě výukové praxe.

Výsledky praxí jsou hodnoceny písemnými zprávami mentorů.

Činnost waldorfských škol v České republice koordinuje zejména České sdružení pro

waldorfskou pedagogiku, ve spolupráci s Asociací waldorfských škol České republiky vydává

časopis Člověk a výchova a antroposofickou literaturu.

15

Pol konstatuje, že „učitelům jsou ve waldorfských školách svěřeny nezvykle široké

kompetence – mnohem širší, než bývá pravidlem v případě kompetencí učitelů běžných

škol. Současně je na ně kladena nezvykle velká odpovědnost.“ (Pol 1995, s. 145)

16

3 Slavnosti ve waldorfské škole

3.1 Svátky v rytmu roku

Lidové písně, říkadla, zvyky a obyčeje mají svůj hluboký symbolický význam. Lidé tak

intuitivně oslovovali a sytili své duše, podobně jako tak dodnes činí lidové pohádky. Podle

Šottnerové „lidová obřadnost-tradice, zvyky a rituály člověka provázejí od pradávna. Byly

silným prostředkem ke stmelování rodiny, obce i celého národa.“ (Šottnerová 2008, s. 7)

Hlavně děti mají snové, obrazné myšlení, žijí ve svém světě tvarů, barev a vůní. Cítí

jednotlivé nálady v roce, stejně jako naši předci rozumějí řeči přírody, pokud jim to

umožníme. Během roku bychom, my, dospělí lidé, měli vědomě vnímat a prožívat

symboliku ročních svátků. Teprve když sami rytmus roku vnitřně procítíme, můžeme

předávat dětem něco ze svého vlastního prožívání. Tím můžeme dětem dát spoustu

bohatých vnitřních zážitků… Slavnostní okamžiky nám umožňují prožívat dva druhy času:

čas všední a čas sváteční. Každý z těchto časů má svůj vlastní rytmus a své vlastní

zákonitosti. V čase svátečním činíme jiné věci než v čase všedním, každodenním. Takto

rytmicky prožívaný čas má velký význam, dovolí nám, abychom se mohli na něco těšit, něco

očekávat a poté ve slavnostním okamžiku prožít pocit naplněného očekávání.

Zdroj: JANSKÁ, Irena, BEJŠÁKOVÁ, Pavla, Věneček říkadel, básniček, písniček, her,

vyprávěnek a nápadů pro (nejen) rodiče waldorfských školek (i škol) Jaro, 2003, s. 1

17

3.1.1 Svatováclavská slavnost – 28. září

Svátek sv. Václava slavíme s dětmi (bez rodičů) ráno ve třídách nejblíže k 28. 9. Vyprávěním

Legendy o svatém Václavovi si připomínáme jeho skutky, vztah k naší zemi a úrodě. V tento

den pečeme s dětmi poprvé chléb z vlastnoručně namleté mouky. Pro tuto slavnost

připravíme dětem krásné jablko. To je symbolem úrody a zároveň se jím posilníme na boj

s drakem, který nás čeká následující den při Michaelské slavnosti.

3.1.2 Michaelská slavnost – 29. září

Svátek svatého Michaela nemá v Čechách velkou tradici, proto ho musíme každým rokem

znovu opatrně a nově utvářet na základě rozšiřování vlastního poznání zákonitosti přírody

a kulturních souvislostí.

Michael stojí na přechodu léta a podzimu, tzn. v období, kdy vše vnější ve své nádheře

uvadá, ale o to více sílí to duchovní, vnitřní. Tento přechod vyžaduje vždy mnoho sil. Lze

pozorovat, že i v přírodě působí síly, které jako by chtěly zabránit dalšímu pokroku a rozvoji

a postava Michaela tak může dávat impuls k odvaze k boji, k překonání těchto sil. Obrazně

můžeme tyto síly zániku vyjadřovat jako draka, se kterým za pomoci Michaela zápasíme.

Proto je dobré dětem vyprávět o statečném princi, který dostal slunečné dary (korunu, meč

a šerpu) a vysvobození se z jeho moci. Další vhodné pohádky jsou: O ovečkách a vlkovi,

O třech prasátkách, Červená Karkulka, O sedmi kůzlátkách. Dalším motivem je železo, které

k nám na zem v michaelské době padá v podobě meteoritů. Železo bylo vždy pro naše

předky symbolem síly vlastního Já a fyzických schopností člověka. Prožitek motivů lidské

síly, odvahy a rozhodnosti ve společně vyprávěných legendách pomáhal vždy člověku

snášet různé obtíže, jež mu přinášelo období nastávajícího podzimu a zimy. I v tomto

případě nám mohou posloužit pohádky nesoucí podobné poselství, např. Železný Jan,

Železná kamna od bratří Grimmů nebo Neohrožený Mikeš od Boženy Němcové.

Michaelský svátek se slaví v době, kdy dozrávají plody a kdy se zároveň v člověku formuje

něco jako vnitřní plod, semínko, které si neseme do zimy a ze kterého budeme muset v zimě

žít a vydržet. Proto v tomto období sbíráme různé plody, můžeme společně s dětmi uvařit

polévku z různých druhů zeleniny, upéci první chléb nebo ozdobit slavnostní stůl ovocem.

18

Poté vyrážíme s dětmi na draka, což už je tak trochu pro děti tajemství. Děti 1. a 2. třídy jsou

oblečeny do pláště a s mečem v ruce vyrážejí na cestu lesem a jdou si pro jablko a zlatou

korunu. Po cestě mohou plnit různé úkoly, které jim připravili starší žáci. Prožívají si tak boj

s vlastním strachem a uvědomují si odvahu.

3.1.3 Martinská slavnost – 11. listopad

Martinská doba je dobou vnitřních světel. Svatého Martina slavíme 11. listopadu.

„Martinovo milosrdenství je v začínající době chladu, prázdnoty a opuštěnosti prozářením

a útěchou.“ (Krček 2011, s. 8)

Několik dní před slavností vyrábíme s dětmi lucerny, které nám posvítí na cestu k pokladu,

kterým jsou zlaté podkovičky. V den slavnosti pečeme dopoledne martinské rohlíčky,

kterými podělíme naše blízké. V odpoledních hodinách slavíme již s rodiči, a to nejprve

zpívanou hrou ve třídách, pohádkou O děvčátku a hvězdách a poté hledáním martinského

pokladu na zahradě. Pak se objeví i opravdivý kůň s Martinem v sedle, někdy po nich

najdeme jen zapomenutou kouzelnou podkovu. Také si připomeneme legendu o svatém

Martinovi.

3.1.4 Advent

V létě se vše otevírá světu, aby přijalo sluneční teplo a světlo. V zimě je tomu naopak, vše

se uzavírá do vnitřního prostoru a otevírá se duše, aby v ní mohlo zazářit vnitřní slunce.

Advent znamená příchod, očekávání přicházejícího. Je to nálada velkého tajemství. Sluneční

světlo téměř pohaslo, ale světla uvnitř přibývá. Všechny vnější vjemy v přírodě utichají, aby

uvnitř mohlo něco klíčit. Děti mohou v této době zažít takové lidské kvality jako čekat,

uklidnit se a cítit to tajemné. Jít vstříc zážitkům, které přijdou za čtyři týdny. V dnešní době

už děti zřídka mohou zažít ten pocit, na něco čekat, na něco se těšit, po něčem toužit…

Adventní čas je časem tmy a světla. Světlo v době krátkých zimních dnů působí více než kdy

jindy. Světla přibývá pomalu, je v něm vývoj, což odpovídá živé duši dětí. O Vánocích pak

přijde plnost světla. (Vavřincová, Malá encyklopedie Vánoc)

První adventní sobotu se ve waldorfské škole koná vánoční jarmark. Sejdou se učitelé,

rodiče a děti, aby společným setkáním zahájili adventní období. Jarmark zahajuje tradičně

19

sbor rodičů zpěvem adventních písní a pak se již všichni mohou občerstvit v bufetu

spoustou dobrot od maminek, čajem z čajovny, děti mohou vyrábět dárečky v dílničkách

(svíčky, vánoční řetězy, ozdoby, přáníčka…). A všichni si ještě mohou nakoupit drobné

dárečky a navštívit adventní koncert či divadelní představení.

Adventní spirála je komorní slavnost pro děti za přítomnosti rodičů, která se koná

1. adventní neděli ve zšeřelé jen svitem svíčky osvětlené a jehličím provoněné třídě. Na

zemi se vytvoří spirála z chvojí. Nejprve se usadí rodiče na židle a lavičky, pak se pomalu

usazují děti na polštářky kolem spirály. Paní učitelka vypráví o Marii, která se vydala na

dlouhou cestu a my budeme chvíli putovat s ní. Pak zazní housle a píseň (např. Z nebe posel

vychází) a slavnostně přichází anděl, který nese velkou hořící svíci do středu spirály. Anděl

vede dítě pomaličku do středu, kde si zapálí svůj svícínek, a zpět, kde ho předá paní učitelce

a sedne si na polštářek kolem spirály. Takto se vystřídají všechny děti. Poslední jde do středu

spirály anděl a když vyjde ven, zapálí první adventní svíčku na adventním věnci a zmizí.

Slavnost končí tím, že se děti za zpěvu písní (Moje malé světýlko, chci abys svítilo…) zvedají

z polštářků, odcházejí a na závěr svá světýlka zhasnou (schovají do srdíčka).

Nejsoustředěnější cestu k sobě samému vystřídá zážitek bohatství, který si děti přinášejí ze

středu.

3.1.5 Svátek sv. Mikuláše – 6. prosince

Je svátkem, který se v české tradici uchoval až do dnešních dnů. Co znamená obraz sv.

Mikuláše – po levici s čertem, po pravici s andělem? Co říká tento obraz naší duši? Čert

žaluje – vyzrazuje hříchy a nekalé skutky…láskyplný anděl „přebíjí“ tyto činy skutky dobrými

a čistými…. a Mikuláš s otevřenou zlatou knihou stojí mezi nimi. Je symbolem tohoto

vysokého, vznešeného, neúplatného myšlení. Pokud necháme dítě prožít pravdivě tento

obraz, pak mu umožníme si uvědomit, že vše, co děláme, má svůj smysl. Důsledkem

takového prožití může být pohled do minulosti, přemýšlení nad svými skutky, zpytování,

sebereflexe.

Tento svátek zajišťují žáci 9. třídy v doprovodu třídního učitele. Děti dostávají dárky –

perníčky, oříšky (symbol skutků, které potřebují vůli), uhlí (skutky, které se musí spálit).

20

3.1.6 Svátek sv. Lucie – 13. prosince

Všechny dívky i paní učitelky, které se jmenují Lucie, se převlečou za bílé Lucky, vezmou

peroutky, košťata a mouku a vymetají smetí a hříchy ze všech koutů ve třídách.

Na závěr Adventu se koná měsíční slavnost, kde celá škola zpívá vánoční písně.

3.1.7 Tříkrálová slavnost – 6. ledna

Ve škole probíhá školní akademie, kde každá třída vystupuje s vlastním představením. Také

se představují tři králové jako symbol světové moudrosti, přinášejí své dary: zlato jako

symbol své královské hodnosti a nejvyššího poznání, kadidlo jako symbol oběti, která se

v ohni přeměňuje a myrhu jako symbol Kristovy nesmrtelnosti. Tečkou za celým obdobím

je slavnost Hromnic – 2. 2., které se také nazývá „obdobím světel“. Zbytky všech svíček se

za účasti dětí symbolicky slévají do jedné veliké, která se pak užívá při dalších oslavách.

3.1.8 Masopust

Je to velmi starý předkřesťanský svátek spojený s očekáváním návratu jara. Název masopust

je překladem latinského „carne vale“ – sbohem maso. Období masopustní hýřivosti v jídle

následuje po adventním půstu a předchází půst před Velikonocemi. O masopustu se lidé

přestrojují do různých masek a nebyl původně jen lidovou zábavou, ale lidovou magií

k zajištění zdaru v příštím roce, bohaté úrody, plodnosti a hojnosti. Žáci si vyrábějí masky

a různé jednoduché hudební nástroje. V úterý před Popeleční středou vyjdou v průvodu

městem, zpívají a tančí, pak následuje veselice. Šottnerová (2008)

„Panímámo, pečte šišky neb koblížky, medvědáři jsou, než vy si je napečete, oni tu budou.“

Z Čech

„Masopust držíme, nic se nevadíme, pospolu, proč bychom se hádali, když jsme se tak

shledali poznovu?“ píseň z Plzeňska

Po půlnoci začínala Popeleční středa s ní přísný půst….

21

3.1.9 Vynášení Smrtky a vítání jara

Obraz jara a Velikonoc je velkým mezníkem v celém koloběhu ročních svátků. Spící příroda

se probouzí k novému rozkvětu. Smrt je překonána a přichází další etapa života. Znovu

prožíváme a plně vnímáme náladu Velikonoc: ukřižování, smrt, zmrtvýchvstání, nový

život…jejich vědomé zpracování je určeno nám, dospělým. Dětem je předkládáme formou

obrazů. A tím je Jarní slavnost, která je pro děti srozumitelná a stravitelná. Šottnerová

(2004)

Žáci 4. třídy s paní učitelkou mají za úkol vytvořit postavu Morany, Smrtky, která

symbolizuje umírající zimu. Její hlavu, tělo a ruce vycpou slámou z vlastní loňské sklizně

obilí, ušijí šaty, uváží šátek, navlečou korále z vyfouknutých vajíček. Ostatní třídy 1. stupně

se připravují nácvikem písní, říkadel, tanců s tématikou vyhánění zimy a vítání jara – Smrtná

neděle, Smrt chodí po vsi, Smrtko bílá, Vrby se nám zelenají, Jarní slunce (Petr Eben, Václav

Čtvrtek), Hřej, sluníčko, hřej.

Sněženka: Jan Čarek

„Kdyby se dívenka, jmenovala sněženka, měla by tvářičky bělounké jak sníh. Jak jsi bílá, něžná, sněženko má sněžná. Inu, jak bych byla, jiná nežli bílá, když jsem se tak blízko sněhu včera narodila.“ (Čarek 1971)

Na Smrtnou neděli (nebo pátek před ní) žáci z 1. stupně spolu se svými třídními učiteli jdou

ven na zahradu, zpívají a tancují písně o jaru. Vyvolávají Smrtku, když vyjde, děti ji ozdobí

barevnými pentlemi a korály. Děti se seřadí do dvojic a v čele průvodu jdou čtvrťáci, kteří

nesou Moranu k řece. Nakonec udělají zlatou bránu, poté co projde Smrtka, jdou k řece

a hodí ji do vody.

3.1.10 Velikonoce

Velikonoce jsou svátky vznikajícího, rozkvétajícího života v přírodě. Podobají se tím životu

dítěte a přinášejí dětem radostné pocity. U malých dětí ještě nespojujeme Velikonoce

s obrazy smrti a zmrtvýchvstání.

22

Děti zpívají jarní a velikonoční písně. Vyrábějí z barevného transparentního papíru jarní

výzdobu oken. Společně osejí mističku s hlínou a radostně očekávají, až osení vzejde

a zazelená se. Před Velikonocemi děti, učitelé a rodiče pořádají každoroční velikonoční

jarmark pro veřejnost, na kterém je možné zakoupit tradiční velikonoční pečivo – vrkoče,

jidáše, preclíky, malovaná vajíčka a zdobené perníčky. Připraveny jsou i dílničky, ve kterých

si děti mohou uplést pomlázku, namalovat vajíčka, ozdobit perníčky apod. Nachystáno je

samozřejmě také domácí občerstvení od maminek a ke koupi spousta krásných výrobků od

uměleckých řemeslníků.

Při prožitku pocitu naplnění a hojnosti člověk přirozeně vnímal, že se jedná pouze o dar,

který nedostává vždy automaticky, většinou spíše pouze výjimečně. V tom cítíme velkou

podobnost s podzimním obdobím, konkrétně s martinskými a michaelskými motivy.

Vrcholící jaro má symbolů více, jedním z nich je vedle vajíčka – symbolu nově se rodícího

života právě velikonoční zajíc – symbol altruismu, skromnosti, pokory, čistoty a překonání

tělesného pokušení (býval zobrazován u nohou Panny Marie).

Nás, lidi moderního světa, mohou tyto svátky, s nimiž se setkáváme v období všeobecně

jarního bujení a pohybu, podněcovat také ke snaze o nalezení vnitřního řádu a konkretizaci

dříve stanovených cílů. Všechny obrazy, které nám poskytují tradiční činnosti tohoto

období, jako by vyprávěly o tomtéž – vynášení Smrtky, pečení jidášů, mazanců a beránků,

řehtání řehtačkami, pletení pomlázek, otloukání píšťaliček, zasazení semínka své vlastní

rostlinky, o niž je nutno pečovat, aby nezahynula.

3.1.11 Letnice – „líbezné svátky“

Tyto pohyblivé křesťanské svátky se slaví 50 dnů po Velikonocích.

Letnice jsou mezi jiným také svátkem nového duchovního společenství jako symbol

budoucího uspořádání.

Na kříži z vrbových proutků můžeme volně zavěsit čtyři skupiny po třech proutcích. Na ně

umístíme v různých výškách tři holubice jako symbol Ducha svatého v bílé, jemně červené

a světle modré barvě, které se vzhůru stoupajícím teplem hořících svíček pomalu kývavě

pohybují.

23

S dětmi lze obnovovat i jinou tradici nacházející se v období Letnic – otevírání studánek. Aby

Země mohla opravdu vydechnout, přicházejí lidé se svou pomocí a vyčistí studánku,

pramen, aby zdravá čistá síla mohla volně proudit ven. Strážcem takové síly je pro děti víla

ze studánky. Dary, jež od ní dostanou nejen v podobě vody, ale především čerstvých lesních

bylin, je později přenesou rovnou do svatojánské doby.

Miroslav Bukeš: Otvírání studánek

„I studánky chtějí býti čisté,

tak jako, děti, vy jste, i jim se stýskalo už po

jaru. Nejedna studánka malá se o pramínek

bála, aby nezapadl do kalu. Do bláta a do

kamení, tak jako člověk do toužení, ani

trochu vláhy by v ní nezbylo. Vždyť každá

studánka v lese na hladině nebe nese.

Kdyby jí nebylo, o zem by se rozbilo.“

(Šottnerová 2007, s. 80)

3.1.12 Svatojánská slavnost – 24. června

Je to den narození Jana Křtitele, protipól k vánočním svátkům má smysl, když je naplněna

trojnost duchovního poznání lidského ducha, ducha přírody a ducha Kristova. Duchovno

přírody nás musí opět oslovit – to je svatojánská nálada.

V čase, kdy se jaro mění v léto, se slaví s dětmi na konci školního roku svátek svatého Jana.

V přírodě nastává letní slunovrat, Zemi ovládá Slunce, Země uvolňuje všechny síly ze svého

nitra na povrch. Dává je volně k dispozici všemu živému a jako by se chtěla spojit se Sluncem

i celým vesmírem.

Konec června je obdobím prožívání nejhlubšího výdechu Země, kdy zemské síly jsou zcela

uvolněny, rostliny jsou v plné síle, kvetou a některé mají i zvláštní, snad čarovnou moc

(Třezalka tečkovaná neboli krev svatého Jana).

24

V tuto dobu chodíme s dětmi do přírody, na louku, do lesa nebo na zahradu a pozorujeme,

poznáváme rostliny, jejich léčivé či naopak nebezpečné účinky na lidské tělo, léčivé byliny

sbíráme, sušíme, založíme si herbář.

Můžeme s rodiči uspořádat svatojánskou slavnost jako oslavu konce školního roku, zapálit

svatojánský oheň, do kterého děti házejí slámu, do níž zašeptají, co špatného provedly

a chtějí to napravit. Na ohni se uvaří v kotlíku čaj z bylinek, které děti nasbíraly. Společně si

děti vyprávějí, co všechno prožily během celého školního roku a připravují se na letní

prázdniny.

3.2 Měsíční slavnosti

Jednou za měsíc pořádá waldorfská škola měsíční slavnost. Jde vlastně o představení

určitého tématu, kterému se jednotlivá třída věnovala celý měsíc. Děti prezentují naučené

téma formou básniček, písniček, dramatizací a předvádějí ho před rodiči a žáky ostatních

tříd.

3.3 Rytířské slavnosti

Tyto slavnosti nesouvisí s během roku, ale s vývojem dítěte. Patří mezi přechodové rituály.

Konají se v 6. třídě, kdy děti přecházejí do 3. sedmiletí.

Ve 2. pololetí 6. třídy probíhá epocha středověku, která žáky připravuje po všech stránkách

na tyto slavnosti. Žáci se seznamují se středověkou kulturou, bitvami, životem panovníků,

šlechty i obyčejného člověka. Diskutují o tom, jak by se měl chovat správný rytíř a dáma.

Sestavují si svůj vlastní erb, připravují si oděv, učí se středověký tanec, hrají na flétny

a zpívají středověké písně. Zkoušejí lukostřelbu a základy šermu.

Na konci května jsou šesťáci na hradě či zřícenině poblíž školy pasováni králem a královnou

(ředitel a třídní učitel) na rytíře (chlapci) a dámy jsou uváděny ke dvoru (dívky). Tento

v podstatě iniciační rituál nenásilně převádí dívky a chlapce z období dětství do dospívání.

25

3.4 Duhový festival

V 8. třídě žáci secvičí ročníkové divadlo. Divadelní hře se věnují 2. pololetí školního roku.

Vyberou si klasické dílo (Shakespeare, J. K. Tyl) a zahrají ho v původní, neupravené podobě.

Tento festival se koná na přelomu května a června v Písku, kam se sjedou všechny

waldorfské školy z České republiky a účastníci hrají na různých scénách ve městě. Je zván

i profesionální host. Tento projekt je podporován městem Písek a hojně navštěvován

veřejností.

3.5 Stolky ročních dob

Třídní učitelé 1.stupně vytvářejí ve své třídě stolky ročních dob, které jsou živým obrazem

toho, co se právě teď odehrává v přírodě… Při uspořádání tohoto stolku bychom se jako

učitelé neměli nechat příliš ovlivňovat a svazovat jakýmikoli pravidly a zásadami. Roční

stolek by měl dýchat svým vlastním životem, být odrazem našich pocitů. Kouzlem ročního

stolku je, že můžeme beze slov pomocí barev a symbolů vyjádřit i hluboké duchovní

myšlenky.

Na stolek umístíme různé přírodniny – větvičky, kytičky, mech, minerály…

Jako podklad použijeme lehkou, různě barevnou látku, například hedvábí. K vytvoření

nálady nám pomohou barvy – teplá červená pro Velikonoce, zlatožlutá pro Janské období,

růžová v michaelské době, modrá pro adventní a vánoční čas.

Stolek ročních dob můžeme vytvářet s dětmi nebo ho trochu tajemně proměňovat v době,

kdy nejsou děti přítomny. Jednotlivé obrazy na ročních stolcích by se měly proměňovat

vzájemným prolínáním. Nikdy by se stolek neměl proměnit celý, vždy by v něm mělo něco

zůstat z minulého a postupně přecházet do budoucího….

26

4 Pedagogický výzkum

Cílem mého pedagogického výzkumu je zjistit, jaké rituály probíhají ve waldorfské škole

a které z nich by se daly použít ve výuce v klasické škole. Pokud tyto rituály probíhají

i v tradiční škole, pokusím se je porovnat.

Podle Kaščáka lze rituály vnímat „jako prostředek zabezpečující kontakt člověka s něčím

mimo jeho zkušenost, např. rituál modlitby jako prostředek kontaktu s Bohem. V jiném

smyslu lze rituály vnímat jako sociálně regulované aktivity, které nesměřují k magickým

a náboženským obsahům, ale k světským a zároveň mimozkušenostním obsahům.“ (Kaščák

in Švaříček a kol. 2014, s.313)

Waldorfská základní škola navazuje na řadu rituálů prováděných ve waldorfské mateřské

škole. Ať se jedná o každodenní přechodové mikrorituály či o rituály přechodové, které

pomáhají dítěti při přechodu z jednoho sociálního stavu do druhého.

4.1 Výzkumná otázka

Jako hlavní výzkumnou otázku jsem si stanovila:

• Jak se dají využít prvky waldorfské pedagogiky v tradiční škole?

• Jak se na výuku učitelé připravují?

• Jakou roli v jejich práci hraje antroposofie?

Dále jsem se zabývala otázkou rituálů v tradiční a waldorfské škole a některými slavnostmi

(Masopust, Vynášení Morany a Rytířské slavnosti), jejich propojením s výukou, srovnáním

jejich přípravy a průběhu ve waldorfské a tradiční škole.

27

4.2 Výzkumný design

Jako metodu získávání dat v kvalitativním výzkumu jsem si vybrala zúčastněné pozorování.

V terénním výzkumu jsem se seznámila s prostředím waldorfských škol, učiteli a žáky. Tento

předvýzkum byl pro mě důležitý, protože ve své praxi jsem v alternativní škole nepracovala.

Při této praxi jsem se seznámila s několika waldorfskými učiteli, kteří byli ochotni vést se

mnou polostrukturované rozhovory.

„Zúčastněné pozorování lze definovat jako dlouhodobé, systematické a reflexivní sledování

probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu s cílem objevit a reprezentovat sociální

život a proces.“ (Švaříček 2014, s. 143)

Pozorování jsem se účastnila ve dvou waldorfských školách, a to v Českých Budějovicích

a v Písku.

Vzhledem k mým časovým možnostem jsem toto pozorování omezila pouze na šest

vyučovacích hodin (3 epochy) ve třetí třídě, 1 měsíční slavnost a 1 jarní slavnost v Českých

Budějovicích.

V Písku jsem pobývala týden. Byla jsem přítomna 10 ti vyučovacím hodinám (5 epoch) ve

třetí třídě, ranních kruhů a jarní slavnosti – Vynášení Morany (viz Příloha č. 2). I když mé

zúčastněné pozorování bylo spíš krátkodobé, nasbírala jsem během této doby dost

informací, ze kterých jsem mohla dále čerpat.

Pozorování jsem zaměřila na průběh samotného vyučování (epochy), zejména na rytmus

hodiny a rituály ve třetí třídě. Dále jsem pozorovala Jarní slavnost vynášení Smrtky jako

formu rituálu v rytmu roku. Sledovala jsem i přípravu na přechodový rituál Rytířské

slavnosti.

Vlastní výzkum jsem prováděla formou polostrukturovaných rozhovorů.

Zadané otevřené otázky měly komparativní charakter, porovnávala jsem učitele

z waldorfské školy a učitele, respektive vychovatelku ze školy tradiční. Při volbě

respondentů jsem postupovala tak, že jsem oslovila 4 zkušené waldorfské učitele, dva

učitele 3. a 4. třídy z českobudějovické waldorfské školy a dva učitele 4. a 6. třídy z písecké

svobodné školy. V tradiční škole jsem oslovila 3 učitelky z tradičních základních škol, které

absolvovaly tříletý waldorfský seminář a uplatňují prvky w. pedagogiky ve své výuce. Dál

28

jsem oslovila paní vychovatelku v družině tradiční maloměstské Základní školy, která má

zkušenosti s konáním některých lidových slavností (Masopust, Vynášení Smrtky) a paní

učitelku 4. třídy ZŠ, kterou zaujala myšlenka rytířských středověkých slavností a na základě

toho vytvořila s dětmi projekt „Rytíři“.

Všechny otázky nebyly identické, protože waldorfský učitel má v určitých situacích jiné

zkušenosti a možnosti než učitel ve škole tradiční. V případě odlišnosti otázek jsem zvolila

variantu A pro waldorfské učitele a variantu B pro učitele tradiční školy.

Na úvod mého výzkumu jsem čtyřem respondentům z waldorfských škol a třem

respondentkám, které využívají prvků waldorfské školy, položila tyto otázky:

1. Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

2. Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikal/a jste do této filozofie

snadno?

3. Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

4. Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

5. Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z nich je

Vám osobně nejbližší a proč?

6. Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit pracovní

a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

7. Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole? Uveďte,

prosím, některé z nich.

K tématu mikrorituálů a rituálů týkajících se epochového vyučování jsem si vybrala čtyři

respondentky. Tři učí v tradiční základní škole, ale využívají prvky w. pedagogiky, jedna

respondentka učí ve waldorfské škole.

29

Připravené otázky k polostrukturovanému rozhovoru zněly takto:

1. Jak dlouho Vám zabere příprava na jednu epochovou/vyučovací hodinu? Z jakých

studijních materiálů čerpáte?

2. Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během vyučovacího dne?

V další části kvalitativního výzkumu jsem se zabývala rituály a zvyklostmi v rámci slavností

během roku, konkrétně přípravou Jarních slavností a Masopustu. Formou rozhovorů jsem

zjišťovala společné i rozdílné rysy v přístupu dvou učitelů waldorfské školy a vychovatelky

z družiny v tradiční škole.

Byly položeny tyto otázky:

1. Ve čtvrté třídě se připravujete na slavnost Vynášení Morany. Jak Vaše příprava

probíhá?

2. A: Jak Vám tato slavnost zasahuje do výuky?

B: Spolupracují s Vámi při přípravě učitelé?

3. Jak na tuto slavnost reagují děti? Líbí se jim tato slavnost? Popřípadě podílejí se na

přípravě i rodiče dětí?

4. A: Třetí třída ve waldorfské škole má v rámci slavností na starosti Masopust. Jak se

na něj připravujete?

B: Jak se připravujete ve družině na slavení Masopustu?

V poslední části mého výzkumu jsem se zaměřila na přechodový rituál Rytířské slavnosti,

který probíhá ve waldorfské škole na konci května a symbolicky převádí dítě z fáze dětství

do fáze dospívání. Ve waldorfské škole má na starost tyto slavnosti 6. třída.

Tento rozhovor byl veden se dvěma respondenty, třídními učiteli v 6. a 4. třídě, konkrétně

s panem učitelem z písecké svobodné školy (6. třída) a s paní učitelkou z tradiční základní

školy (4. třída).

30

Cílem rozhovoru bylo porovnat přípravu na tyto slavnosti ve waldorfské a v tradiční základní

škole. Věková nesourodost žáků obou skupin byla dána tím, že paní učitelka 4. třídy tradiční

základní školy byla ochotná se mnou spolupracovat a udělat tento projekt se svojí třídou.

Připravené otázky k rozhovorům:

1. Jak dlouho trvá příprava Rytířských slavností? Jak se připravujete Vy jako učitel, děti

a jak se podílejí rodiče?

2. Do jakých vyučovacích předmětů příprava těchto slavností zasahuje?

3. Co Vás na této slavnosti zaujalo?

4. Je pro žáky tato slavnost přínosem, co se jim líbí?

4.3 Výsledky výzkumu a jejich analýza

Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Všechny respondenty, které jsem oslovila, vedla k tomuto rozhodnutí potřeba změny

přístupu k výchově a vzdělání dětí. Jeden respondent učí celý svůj profesní život jen ve

waldorfské škole, srovnání s výukou v tradiční škole nemá. Pouze z vlastní zkušenosti žáka,

který prošel klasickým českým školstvím. Ostatních tři respondentky učily nějakou dobu

v tradiční škole, ale tato výuka je nenaplňovala. Když se k nim dostala informace o studiu

waldorfského semináře, neváhaly a začaly w. pedagogiku studovat. Další tři respondentky

stále učí v tradiční škole, ale také studovaly či studují w. seminář.

Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikal/a jste do této filozofie snadno?

Všichni respondenti odpovídali, že studium w. semináře je velmi obohatilo po všech

stránkách. Hlavně je zaujal jiný úhel pohledu na dítě, než nabízí klasická škola. Celostní

31

přístup, epochové vyučování, velmi propracovaná psychologie dítěte, jednotlivé vývojové

etapy a jejich charakteristika. Někteří respondenti také zmiňují, že antroposofie jim

pomohla nalézt a prohloubit smysl jejich života, odpovědět na důležité životní otázky.

Antroposofie není podle většiny respondentů snadno a rychle pochopitelná filozofie,

k jejímu pochopení a procítění je třeba dostatek času a soustředěnosti. Důležité je správné

vedení ve w. seminářích. Všichni respondenti studovali w. seminář, kde se jim dostalo

dostatek informací. To ovšem nestačí, důležitá je neustálá práce na sobě prostřednictvím

Steinerových knih, společných setkání a dalších seminářů. Podle jedné respondentky

mohou být také problémy s překlady Steinerových knih do češtiny. Někteří respondenti

uvádějí, že upřednostňují aplikaci antroposofie přímo v praxi.

Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

U této otázky dával každý respondent přednost něčemu jinému. Věra tvrdila, že prostředí

školy, používání přírodních materiálů. Dále chování žáků, příprava učitelů. Jitka

upřednostňovala epochové vyučování, eurytmii, kreslení forem. Hanka zmínila kolegialitu

učitelů, jejich vzájemnou pomoc při všech činnostech ve w. škole. Z obecných charakteristik

je to celková atmosféra školy, výchova k lidskosti.

Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Všichni respondenti se shodli, že spolupráce rodičů a učitelů je velmi důležitá. Ve

waldorfských školách mají většinou s rodiči dobré zkušenosti, pomáhají škole s výrobou

různých pomůcek, například vytvářejí slabikáře pro své děti, šijí skřítky. Dále pomáhají

s přípravou slavností. Většina respondentů zmiňuje Steinerovu zásadu spolupráce dítě,

rodič, škola. Ovšem dva respondenti zmiňují i negativní reakce některých rodičů, kdy více

věří svému dítěti než zkušenému učiteli.

Na 1. stupni waldorfské školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z

nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Na tuto otázku odpovídali respondenti různě. Jitka, která se připravuje na přestup z tradiční

ZŠ na waldorfskou zmiňuje, že svým druhákům v tomto školním roce připravila Martinskou

32

slavnost, která se jim moc líbila. Hance je nejbližší Michaelská slavnost pro svou hloubku

prožitku a obsah. Stanislav popisuje Rytířské slavnosti, které u nich ve škole mají vždy velký

ohlas. Ladě je nejbližší Vynášení Smrtky a Velikonoce jako symbol jara a nového života. Věra

zmiňuje více slavností, které připravuje pro své žáky v tradiční škole. Komorní Adventní

spirálu, Vánoce, kdy se děti zklidní, veselý Masopust, kterého se účastní celá škola a pak má

vztah k Letnicím, ve kterých vidí příležitost, jak pomoci přírodě. Marta má ráda Adventní

jarmark, pořádaný již tradičně waldorfskou školou. Janě je blízká Michaelská slavnost jako

symbol odvahy a překonávání vlastního strachu a nalezení odvahy k činu. Současně má také

oblíbenou Vánoční spirálu pro její klidnou, někdy až posvátnou atmosféru. Blanka popisuje

dvě slavnosti, které pořádají v družině tradiční školy, a to Vynášení Moreny a Masopust,

který má v jejím rodném městě velkou tradici.

Příprava učitele ve waldorfské škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Na tuto otázku odpovídalo šest respondentek, Blanka a Stanislav neodpovídali.

Jitka popisuje, že se na waldorfském semináři jako budoucí w. učitelé učili respektovat

rytmus života – udělat si čas pro sebe, přesně si jej vymezit. Každý den má podle

antroposofie svoji kvalitu. Ve w. škole je velmi důležité sepětí mezi kolegy, nově nastupující

učitel má k dispozici učitele – průvodce. Důležitá je konstruktivní kritika od kolegů, praktické

rady a typy, které slouží ke zlepšení osobního růstu učitele. Obvyklé jsou vzájemné

hospitace. Vnímá, že bude časové nasazení ve w. škole velmi náročné, ale věří, že budou

nápomocni rodiče a že bude moci kdykoliv požádat o radu jakéhokoliv kolegu.

Podle Hanky je příprava w. učitele velmi náročná, na druhou stranu je tento způsob práce

velmi naplňující. Myslí si, že je velmi zásadní, aby pro waldorf dýchala celá rodina. Pak vše

může dobře plynout bez ohledu na jakoukoliv náročnost.

Lada si myslí, že bez pomoci kolegů nelze tuto práci dělat. Je potřeba předávat si své

zkušenosti a materiály.

Věra také konstatuje, že příprava na výuku je časově náročná. Má dospělé děti, tak se může

věnovat škole. Její zajímavou myšlenkou je, že se tak dá někdy řešit i krize středního věku,

kdy vlastní děti vyletí z hnízda a člověk se najednou cítí nevyužitý. Věra se cítí využitá na sto

procent, a i když se někdy cítí unavená z práce, dobrý pocit a nadšení dětí jí za to stojí.

33

Marta zdůrazňuje, že je velmi důležitá spolupráce s ostatními učiteli. Kolegialita, zkušenosti

předávané ústní formou, hlubší poznatky na týdenním kolegiu. Třídní učitel za celý školní

rok posbírá zkušenosti, poznatky, vyrobí si pomůcky a vše uloží do krabice, aby jí předal

dalšímu kolegovi…Podle Marty se vše nedá propojit s rodinným životem, hlavně některé

víkendové akce.

Jana též zmiňuje, že pomoc kolegů a předávání zkušeností je nedílnou součástí práce. Méně

zkušení kolegové mají též doprovázející či uvádějící učitele, se kterými se pravidelně radí

a konzultují. Své zkušenosti si předávají i v rámci pravidelných pedagogických setkání všech

w. učitelů.

Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky waldorfské školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Na tuto otázku odpovídalo šest respondentek, Blanka a Stanislav neodpovídali.

Tři respondentky, Jitka, Hanka a Věra, učí v tradiční škole, absolvovaly w. seminář a zařazují

prvky w. školy do výuky. Tyto respondentky se rozpovídaly s nadšením.

Jitka učí druhým rokem v tradiční škole a zapojuje do výuky v rytmické části hodiny

končetiny – dupání, tleskání, pytlíčkování, směr dopředu, dozadu. Místo počáteční

průpovědi na začátek hodiny používá krásnou básničku nebo písničku, kterou pravidelně

obměňuje dle témat po celý školní rok. Podle Jitky je dobré respektovat rytmus hodiny,

vyučování, měsíce, celého školního roku. Začít vyučování písničkou, básničkou, zařazovat

jazykolamy, pohyb (rytmická část), pak by měla následovat výuková část, nakonec

vypravování. Soustředit se na mluvené slovo a podporovat fantazii, představivost.

Respektovat nádech a výdech, střídat činnosti náročné na pozornost a uvolňující. Hodně

malovat. Samozřejmostí je podání si ruky s dětmi při příchodu do třídy, ranní úvodní rituál

pozdravení se po zvonění. Jitka se těší, až místo klasického zvonění bude moci použít

zvoneček a jiné rytmické nástroje, řečení data, uvedení jména, kdo má dnes svátek. Dětem

píše narozeninovou básničku. V den svých narozenin mají na hlavě korunu a oblečen plášť

– mají svůj velký den. Předčítá dětem knihu na pokračování. Do výuky a chodu třídy se snaží

zapojovat i rodiče žáků.

34

Hanka učí v podstatě „po waldorfsku“. Vnímá, že dětem tento celostní přístup vyhovuje

stejně jako jí. Má pocit, že každé ráno přichází do „zdravé“ třídy. Pro Hanku je velmi důležité

vystupovat jako autentická bytost, možná důležitější než dokonalá příprava na hodinu. Děti

poznají pravdu, to je podle Hanky potřeba si uvědomit. Hance se nelíbí, když vyučování

probíhá bez emocí. Učitel se musí nechat svými žáky poznat. Pak už záleží na nich, zda ho

přijmou jako svého učitele a průvodce nebo ne. Zároveň si Hanka uvědomuje, že taková

role vyžaduje neustálou práci na sobě. Být waldorfským solitérem na tradiční škole s sebou

ovšem určitě nese různá úskalí a často zbytečná nepochopení ze strany vedení nebo kolegů.

Věra využívá prvky w. školy dennodenně. Ráda používá přírodní materiály, výzdobu, ve

výuce různá rytmická cvičení, osobní básně (na každé dítě vymyslí básničku), skřítky,

násobkové řady, tvořivou řeč. Také s dětmi hodně zpívá a hraje na flétny. Má individuální

přístup ke každému dítěti, v každém se snaží něco objevit, pro něco ho nadchnout. To podle

Věry může a měl by udělat každý učitel, nejen waldorfský. Je to sice hodně práce, ale

odměnou jsou spokojené děti i rodiče. Věra by ráda děti neznámkovala, protože známky

jsou leckdy zavádějící, ale podle Věry náš školský systém ani společnost nejsou na takovou

změnu připravené.

Další tři respondentky, Lada, Marta a Jana učí ve waldorfské škole. Jejich odpovědi byly spíš

pesimistické.

Ladě přijde, že je to jako vytržení z kontextu. Podle ní jde waldorfu o to, aby učitel věděl,

proč zrovna tohle dělá. Co tím chce dosáhnout. I na tradiční škole je mnoho učitelů, kteří

velmi tvořivě přistupují k vyučování a vědomě vytvářejí program pro konkrétní třídu.

Mohou se inspirovat ve w. škole. Podle Lady je ale vybírání si líbivých metod, postupů jako

vykrádání waldorfské pedagogiky. Jako vybírání rozinek z vánočky...

Marta si myslí, že lidský, láskyplný, empatický a spolupracující přístup k dětem i kolegům

lze uplatnit v jakémkoli školství i jiných oblastech práce.

Jana konstatuje, že některé prvky w. pedagogiky se různým způsobem vytrženě používají.

Podle ní zřejmě také fungují, ale chybí pochopení pedagoga, proč se to a kdy dělá/aplikuje

tzn., že něco chybí, celek není celkem…pro Janu je těžké říci, co to do budoucna znamená,

co to může způsobit.

35

Jak dlouho Vám zabere příprava na jednu epochovou/vyučovací hodinu? Z jakých

studijních materiálů čerpáte?

Na tuto otázku odpovídaly dvě respondentky, shodují se, že příprava na vyučování je časově

náročná.

Jitka se na vyučovací hodiny se připravuje velmi zodpovědně, jako budoucí w. učitel nic

nepodceňuje. Pro w. učitele je typická příprava tabule – w. učitel kreslí obrázek přes celou

tabuli – snový, bez obrysů, linek. Takto podporuje fantazii. Podle Jitky zkušený w. učitel

musí respektovat nádech a výdech, vnímat pozadí všeho, co předává, chápat souvislosti,

propojenosti, vnitřní význam všeho, co s dětmi dělá.

Lada konstatuje, že je to různé. Připravuje se na celou epochu a pak konkrétně na týden,

pak na jednotlivé dny, podle toho, jak se daří. Tedy od čtvrt hodiny do dvou hodin. Někdy

je to obtížné, ale člověk má určitý pocit naplnění a užitečnosti.

Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během vyučovacího dne?

Na tuto otázku odpovídaly pět respondentů, tři učí v tradičních základních školách a dva ve

waldorfské škole.

Jitka uvádí, že je jich celá řada. Prvním rituálem, který ve své učitelské praxi využívá, je

podání ruky a pozdravení, tento uvítací rituál praktikuje s dětmi od 1. třídy a děti ho berou

jako samozřejmost. Při průpovědi zapaluje svíčku, dále pravidelně zařazuje písničky,

básničky, hru na hudební nástroj. Podle Jitky je důležité vytvořit si jasné znaky pro

přechodové činnosti – čím jemnější zvuk, tím lépe (zazvonění na zvoneček, zvonkohra,

triangl). Jitka respektuje tři vyučovací části hodiny – rytmickou, výukovou a vypravovací,

střídá nádech a výdech. Důležité je podle Jitky nechat vše nové projít nocí, nechvátat,

nechat děti klást otázky, hledat odpovědi. Při výukové části dbát na soustředění, zajistit klid

na práci. Hanka podotýká, že naprosto zásadní je určitě podání ruky. Musí to být

samozřejmě myšleno opravdově. Pokud dítěti podáte ruku jen proto, že se to "má", ztrácí

tato činnost smysl. Z podání ruky můžete vyčíst mnoho. Poznáte, v jakém rozpoložení

přichází žák na vyučování, stisk ruky prozradí žákův převažující temperament. Dále Hanka

uvádí, že pro waldorfskou školu je typické vyučování z hlediska temperamentu. Učitelé by

měli podle Hanky při vyučování "nakrmit" všechny temperamenty. Naučit se oslovovat

36

choleriky, melancholiky, sangviniky i flegmatiky například v rámci jedné vyučovací hodiny,

chce hodně praxe a trpělivosti. Výsledky, které se po čase dostaví ovšem stojí za to.

Zapalování svíček a absenci zvonění na waldorfských vnímá Hanka také velmi pozitivně.

Věra si myslí, že malé děti a děti na 1. stupni potřebují pevný řád, a tedy i rituály. Každá

paní učitelka nějaké používá. Věra z těch waldorfských přijala například individuální

zdravení s každým dítětem i rodičem, pokud dítě do školy doprovází. Podle Věry hned

nastává přátelštější atmosféra a mnohé problémy se samy rozplynou. K dalším Věřiným

rituálům patří promluva na začátku dne, ať formou básničky, písničky nebo nějakého

příběhu. Během hodin Věra s dětmi zpívá, recituje básničky, rytmizuje, dramatizuje, a tím

se dětem učení dostává přirozeně pod kůži.

Lada považuje za důležité ty rituály, které přijaly děti za své. Začátek vyučování, oslava

narozenin, začátek vyprávění...Podle Lady by dětem neměly být vnucovány, ale potřebují

je pro svou orientaci v čase, pro svůj rozvoj vůle a jistoty. Lada podotýká, že rituály mohou

účinně bojovat s chaosem v dětské duši. Záleží na každé třídě a učiteli, které rituály u nich

zdomácní.

Stanislav popisuje učitelský rituál, tzv. ranní kruh. Probíhá každý den před vyučováním ve

sborovně. Učitelé stojí kolem společného stolu, nejdříve probíhá promluva jednoho

z učitelů, poté se všichni chytnou za ruce a společně zpívají. Podle Stanislava

prostřednictvím tohoto „duchovního cvičení“ dochází ke zklidnění a koncentraci na nový

vyučovací den a k posílení kolegiality.

Ve čtvrté třídě se připravujete na slavnost Vynášení Morany. Jak Vaše příprava probíhá?

Lada uvádí, že tyto svátky má nejraději. Jsou pro ni začátkem jara, symbolem znovuzrození.

Zpívají se krásné písně, je to krajový zvyk, folklor...Tuto slavnost s kolegy ve škole postupně

vyvíjeli k určitému ustálenému rituálu. Čerpali z místních zdrojů, z knihy NÁŠ ROK,

z časopisů Věneček atd.

Jana popisuje, že příprava na tuto slavnost zabrala minimální čas, jednak proto, že není

náročná na přípravu a je uskutečněna spolu s 1., 2. a 3. třídou. Většinou se s kolegy

domlouvají, jaké písně budou zpívat a ty pak ve třídách nacvičují. Inspirují se často

z Věnečků (sborníky pro rodiče dětí z waldorfských škol).

37

Blanka zmiňuje, že tuto slavnost dělají už deset let a připravuje se na ní celá družina. První

oddělení má na starost přípravu Mořeny, vybírá recyklovatelné materiály, které se rozpustí

ve vodě. Druhé oddělení se učí písničky, básničky o jaru (Petrklíč, Vozilo se na jaře, Kde jsi

jaro, kde jsi, Zima už je za dolama atd.) Blanka uvádí, že tento svátek slaví se začátkem

kalendářního jara, tj. kolem 20. března.

A: Jak Vám tato slavnost zasahuje do výuky?

Lada vysvětluje, že tyto jarní svátky se slaví na 1. stupni. Čtvrtá třída má na starosti přípravu

Mořeny, tj. výrobu dřevěné kostry, ušití šatů, ozdobení šátkem, korály z vyfouknutých vajec.

Všechny třídy 1. stupně nacvičují jarní písně a tance, kterými pak Moranu vyvolávají. Podle

Lady se na tuto slavnost všichni pečlivě připravují a radostně ji očekávají.

Jana uvádí, že u nich na škole má na starost přípravu Mořeny družina. Na Janě jako učitelce

4. třídy pak je připravit scénář slavnosti – co se bude zpívat, tančit, dramatizovat.

B: Spolupracují s Vámi při přípravě učitelé?

Blanka konstatuje, že učitelé na 1. stupni o této slavnosti ví, s dětmi také zpívají písně

a recitují básně o jaru. Někdy vyprávějí dětem, proč se tato slavnost dříve slavila, jaký byl

její význam, takže děti už vědí, o čem je řeč. Pokud má učitel z 1. stupně čas, připojí se

k družinové vycházce.

Jak na tuto slavnost reagují děti? Líbí se jim tato slavnost? Popřípadě podílejí se na

přípravě i rodiče dětí?

Podle Lady je tato slavnost u dětí i učitelů oblíbená, všichni se těší na příchod jara. V pátek

před Smrtnou nedělí žáci a učitelé 1. stupně na školní zahradě vyvolávají Mořenu a pak ji

dva zdatní čtvrťáci nesou k Otavě. Lada podotýká, že ve městě o Mořeně ví i veřejnost, která

se k oslavám také připojuje jako divák.

Jana popisuje, že tento svátek její škola slaví na Smrtnou neděli, tedy dva týdny před

Velikonocemi. Zúčastňují se děti, rodiče, učitelé i veřejnost. Všichni se sejdou u Malého jezu

a za zpěvu jarních písní, tanců a dramatizací Mořenu hodí do Malše.

38

Blanka uvádí, že dětem se slavnost moc líbí. Za pěkného počasí jde celá družina na vycházku

k řece Stropnici do Tereziina údolí. Dvě nejzdatnější děti nesou Mořenu – paní Zimu. Po

cestě děti zpívají jarní písničky, také případně sbírají odpadky a čistí les. Když dojdou k řece,

hodí do ní Mořenu a dívají se, kam pluje. Podle Blanky někteří aktivní rodiče a prarodiče

pravidelně pomáhají, například s dřevěnou kostrou Mořeny, poskytnou materiál, například

papír, stuhy atd.

A: Třetí třída ve waldorfské škole má v rámci slavností na starosti Masopust. Jak se na něj

připravujete?

Marta popisuje, že příprava Masopustu ve waldorfské škole souvisí s epochou řemesel, se

kterými se děti postupně seznamují v druhém pololetí školního roku. Učí se

i o zapomenutých řemeslech, například o tkalci, řezbáři, kováři. Jako řemeslníci vystupují

žáci v masopustních maskách. Podle Marty si vyrábějí i hudební nástroje z papíru. Pak

společně vyjdou na koledu, zpívají a hrají na hudební nástroje, a nakonec se veselí ve školní

družině.

Věra zmiňuje, že ve škole připravují Masopust, s dětmi vyrábí různé masky a připravují se

na koledu – hrají na flétny a jiné hudební nástroje a zpívají. Věra učí na základní škole

s rozšířenou hudební a výtvarnou výukou, takže tyto slavnosti se samy nabízejí. Díky Věřině

nadšení se zapojují i ostatní třídy 1. stupně a v období Masopustu připravují v aule naší

školy pro všechny žáky a učitele masopustní koledu. S koledou pak jdou i na městský úřad

a do Domova pro seniory, kde se jejich představení vždy setká s úspěchem. Na oplátku

městská část pořádá pro děti Karneval s občerstvením.

B: Jak se připravujete ve družině na slavení Masopustu?

Blanka s nadšením popisuje, že příprava Masopustu je v družině velká událost, která se řeší

hned po Vánocích. Malý družinový masopust připravují už osmnáctým rokem, je to tradice,

na kterou se těší děti nejvíc. Sama Blanka je z masopustní rodiny, tak má tento svátek v krvi.

Zde jsou typičtí koledníci s klobouky, na kterých je nalepeno 365 barevných růžiček

z krepového papíru jako počet dnů v roce. Při přípravě pomáhají děti i jejich rodiny. Je to

pro všechny čest mít v rodině malého koledníka. Tyto klobouky se dědí. Koledníků je čtrnáct

39

jako zastavení na křížové cestě. Další děti jsou rybníkáři, konšelé, výběrčí, rychtář, hejtman.

Nejdůležitější je Matka koledy, vede masopust a je to největší a nejzkušenější žák družiny.

Blanka vypráví, že při přípravě masopustu dětem nenásilně vysvětlují symboliku

masopustu, co je to koleda, kdo ji tvoří. Vyvrcholením snažení je páteční masopustní koleda

na náměstí, která se koná před Velkým masopustem. Děti obcházejí místní obyvatele,

udělají jim kolečko, všem se tato slavnost moc líbí, děti se cítí důležitě a těší se na další

masopust. Na závěr mají v jídelně občerstvení a karneval, které zajišťuje město.

Jak dlouho trvá příprava Rytířských slavností? Jak se připravujete Vy jako učitel, děti a jak

se podílejí rodiče?

Stanislav popisuje, že na slavnost se připravují žáci 6. třídy celé druhé pololetí školního roku.

Na konci května vše vyvrcholí o víkendu slavnostmi na nedaleké zřícenině, kde jsou žáci

pasováni králem a královnou (ředitel, třídní učitel) do stavu rytířského (chlapci) a dámy

(dívky) jsou uváděny ke dvoru. Podle Stanislava je bohatý i doprovodný program jako

divadlo, šermíři, střelba z luku, koncerty. Stanislav vše jako třídní učitel šesté třídy zaštiťuje,

aby vše na sebe navazovalo. Rodiče žáků pomáhají organizovat program, například zajistí

šermíře a jiné středověké aktivity. Zajistí také občerstvení.

Marie tvrdí, že příprava zabrala zhruba týden, ovšem intenzivně. Je potřeba shromáždit

materiály, ukázky, domluvit se s dětmi na pomůckách, které si mají přinést z domu. Rodiče

dětem připravili vše potřebné, dále se do projektu nezapojovali.

Do jakých vyučovacích předmětů příprava těchto slavností zasahuje?

Stanislav uvádí, že se žáci v epochovém vyučování zabývají středověkou problematikou,

v dějepisu probírají středověké bitvy, panovníky, architekturu a kulturu. V hudební výchově

zpívají a hrají středověké písně, v literatuře čtou a recitují středověké autory, v hodinách

výtvarné výchovy si vytvářejí vlastní erby, v ručních pracích šijí košile. Marie popisuje, že

vlastivěda, český jazyk, výtvarná výchova, tělocvik, matematika (přepočítávání starých

délek), hudební výchova.

40

Co Vás na této slavnosti zaujalo?

Podle Stanislava je to slavnost, která nesouvisí s během roku, ale s vývojem dítěte. V 6. třídě

nastává pro dítě přechod do 3. sedmiletí, tedy z období dětství do dospívání. S těmito

slavnostmi jsme začali před 11 lety. Marie oceňuje, že je to krásný ucelený komplex, který

rozhodně přináší dětem více prožitků, vjemů a informací než zaměření se na středověk

pouze v rámci vlastivědy.

Je pro žáky tato slavnost přínosem, co se jim líbí?

Podle Stanislava se žákům Rytířské slavnosti moc líbí a celé pololetí se na ně důkladně

připravují. Chtějí, aby se jim slavnostní den povedl, aby vyšlo počasí. Je to pro dívky i chlapce

velký den, kdy se oficiálně stávají dospívajícími a patří už mezi ty starší.

Marie zmiňuje, že žákům vyhovovalo hlavně to, že se některé části slavností odehrávaly

venku. Taktéž se jim velice líbila výroba vlastních štítů, na které jsou nyní velmi pyšní a které

nám krásně ozdobily třídu.

Na sedmnáct výzkumných otázek odpovídalo celkem osm respondentů, sedm žen a jeden

muž. Čtyři respondenti byli waldorfští učitelé, dva z českobudějovické waldorfské základní

školy a dva z písecké svobodné základní školy. Další tři respondenti byli učitelé z tradiční

základní školy a po absolvování waldorfského semináře uplatňovali prvky waldorfské

pedagogiky ve výuce. Poslední respondentkou byla vychovatelka z družiny v tradiční

základní škole, která má zkušenosti s konáním lidových slavností.

Odpovědi respondentů byly různě obsáhlé, od velmi stručných až po podrobně

vypracované. Záleželo na tématu, které danému respondentovi vyhovovalo. Na některé

otázky byly odpovědi rozdílné, což bylo dáno rozdílným postojem respondentů k určitému

tématu.

Kvalitativním pedagogickým výzkumem se podařilo porovnat názory jednotlivých

respondentů.

41

4.4 Diskuse

Na hlavní výzkumnou otázku mi odpovědělo šest respondentů – 3 respondentky

z waldorfské školy a 3 respondentky, které učí v tradiční škole a absolvovaly waldorfský

seminář. Odpovědi byly rozdílné.

Respondentky z waldorfské školy na otázku odpovídaly spíš vyhýbavě. Ve využití waldorfské

pedagogiky v tradiční škole nevidí velký význam, mají spíš obavy, aby se antroposofický

duch výuky a výchovy nerozplynul v touze po alternativě a originalitě. Naopak tři

respondentky z tradičních škol, které využívají prvky waldorfské pedagogiky tvrdí, že lze

velice dobře propojovat tradiční a waldorfskou školu, například používat různé rituály,

výukové metody, vnímat a respektovat individualitu dítěte, prožívat slavnosti.

Rozpor mezi těmito dvěma skupinami vidím v tom, že waldorfští učitelé jsou zcela ponořeni

do své práce a studia antroposofie. Také si zřejmě nedokáží představit, že i současná

tradiční pedagogika se neustále vyvíjí a obohacuje se o alternativní prvky.

Další zjištění se týkalo přípravy jak waldorfských, tak tradičních učitelů na výuku. Zde byly

odpovědi podobné v tom, že příprava na vyučování je velmi časově náročná

a propracovaná.

K problematice studia antroposofie a vztahu k této filozofii zaujal každý respondent své

osobní stanovisko, všichni byli jednotní v názoru, že je antroposofie obohatila a přispěla i

ke změně vnímání pracovního a osobního života.

Co se týče rituálů, respondenti popisovali různé, na některých se většinou shodli a všichni

potvrdili, že jsou pro vývoj dětí důležité.

Na příkladu slavností (Masopust, Vynášení Morany, Rytířské slavnosti) jsem zjistila, že tyto

slavnosti se zaujetím a nadšením připravují jak waldorfští, tak tradiční učitelé. Děti z obou

typů škol je velice rády prožívají a podílejí se na jejich přípravě spolu s rodiči.

Ve waldorfských školách je důležitá duchovní nadstavba, propojení s antroposofií, která

není dítěti prezentována jako filozofie nebo náboženství, ale je dítětem vnímána skrze

postoje waldorfského učitele. Ten se neustále v tomto směru vzdělává, pravidelně se

zúčastňuje seminářů a společných setkání s ostatními učiteli.

I tradiční učitel by měl vnímat individualitu a originalitu žáka, více spolupracovat s rodiči

a zapojovat je do dění ve škole. Dále posilovat vzájemnou spolupráci a kolegialitu, stále se

42

sebevzdělávat a pracovat na sobě nejen odborně, ale i psychosociálně, popřípadě

duchovně. Na 1. stupni ZŠ lze slavit některé slavnosti, používat některé rituály, ale vždy by

měl mít učitel na paměti, že vše, co dělá, má nějaký hlubší smysl, neměl by tyto prvky

využívat izolovaně, na což waldorfští učitelé poukazovali.

43

5 Závěr

Cílem závěrečné práce bylo popsat rituály a prvky waldorfské pedagogiky a zjistit, zda by se

daly použít v tradiční škole.

V teoretické části jsem popsala základní rysy waldorfské pedagogiky, projekty, učitele ve

waldorfské škole a systém jejich vzdělávání. Dále jsem se věnovala slavnostem v rytmu

roku waldorfské školy.

V praktické části jsem se zabývala pedagogickým výzkumem v této oblasti, prostřednictvím

zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů s respondenty jsem zjišťovala

postoje waldorfských a tradičních učitelů k rituálům, slavnostem a k výuce.

Odpovědi jednotlivých respondentů byly v mnohém shodné, například názory na výuku,

vzdělávání, potřebu rituálů.

Vyskytly se i rozdílné odpovědi u hlavní výzkumné otázky, týkající se použití prvků

waldorfské pedagogiky v tradiční škole. Respondentkám z tradičních škol se daří

propojovat tradiční a waldorfskou školu. Naopak odpovědi waldorfských učitelů byly spíše

pesimistické, učitelé vyjádřili obavy, pokud se budou prvky waldorfské pedagogiky používat

izolovaně, bez širších souvislostí a s absencí duchovní podstaty. To by měl mít na paměti

každý učitel, který se na tuto dráhu rozhodne vydat.

Celý tento proces poznávání antroposofie a waldorfské pedagogiky prostřednictvím knih,

pobytu ve waldorfských školách a rozhovorů s waldorfskými i tradičními učiteli nebyl

jednoduchý a rychlý, nicméně mě určitě obohatil v přístupu k profesnímu životu, k vnímání

žáka jako individuality a celkově zamyšlením se nad vývojem českého školství i celé naší

společnosti.

Myslím si, že našemu školství, společnosti a našim dětem by v dnešní přetechnizované době

prospěla oduševnělost, duchovní a morální hodnoty spjaté s waldorfskou školou

a antroposofií.

44

6 Seznam literatury

CARLGREN, Frans. Výchova ke svobodě: pedagogika Rudolfa Steinera : obr. a zprávy ze svět. hnutí svobodných waldorfských škol. Praha: Baltazar, 1991. ISBN ibsnibsn80-9003072-6.

ČAREK, Jan: Čarokruh, Albatros, Praha, 1971

HRDLIČKOVÁ, Alena. Alternativní pedagogické koncepce: [Určeno pro posl. pedag. fak.].

České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1994. ISBN ,isbn80-7040-104-4.

GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Přeložil Vladimír

JŮVA, přeložil Vendula HLAVATÁ. Brno: Paido, 2010. ISBN isbn978-80-7315-185-0.

GRUNELIUS, Elisabeth M. Výchova v raném dětském věku: školky s waldorfskou

pedagogikou. Praha: Baltazar, 1992. ISBN ,isbn80-900307-3-4.

KOEPKE, Hermann. Tři stupně ve vývoji školního dítěte: sedmý, devátý a dvanáctý rok života

z hlediska waldorfské pedagogiky : praktické podněty pro rodiče a pedagogy. Praha:

Asociace waldorfských škol ČR, 2013. ISBN ,isbn978-80-905222-2-0.

KRČEK, Josef. Vánoce: putování do Betléma. Ilustroval Renáta FUČÍKOVÁ. Praha: Albatros,

2011. ISBN isbn978-80-00-02856-9.

MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Cesty pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2004.

Pedagogický výzkum v teorii a praxi. ISBN ,isbn80-7315-078-6.

PRŮCHA, Jan. Alternativní školy a inovace ve vzdělávání. Praha: Portál, 2001. Pedagogická

praxe. ISBN ,isbn80-7178-584-9.

PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 3., rozš. a aktualiz. vyd.

Praha: Portál, 2001. ISBN isbn80-7178-579-2.

POL, Milan. Waldorfské školy: izolovaná alternativa, nebo zajímavý podnět pro jiné školy?.

Brno: Masarykova univerzita, 1995. Věda do kapsy. ISBN isbnibsn80-210-1097-5.

RICHTER, Tobias, ed. Vzdělávací plán pro 1. až 12. ročník waldorfské školy: pedagogické

pojetí a vzdělávací cíle. Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2013. ISBN ,isbn978-

80905222-5-1.

SMOLKOVÁ, Táňa. Dítě v úctě přijmout--: vzdělávací program waldorfské mateřské školy.

Praha: Maitrea, 2007. ISBN isbn80-903761-2-6.

STEINER, Rudolf, ZDRAŽIL, Tomáš: Anthroposofie a pedagogika, Asociace waldorfských škol

ČR 2010

45

SVOBODOVÁ, Jarmila a Vladimír JŮVA. Alternativní školy. Brno: Paido, 1995. Edice

pedagogické literatury. ISBN ,isbn80-85931-00-1.

ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Jaro: [zvyky, obyčeje, náměty, návody, pohádky, příběhy a hry].

Ilustroval Jitka TLÁSKALOVÁ. Olomouc: Rubico, 2007. ISBN isbn978-80-7346-074-7.

ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice: původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky,

říkadla a hry. Olomouc: Rubico, 2009. ISBN isbn978-80-7346-096-9.

ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Velikonoce: původ, zvyky, hry, pohádky, návody a náměty. Vyd. 2.

Olomouc: Rubico, 2004. ISBN ,isbn80-7346-044-0.

ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Vyd. 2.

Praha: Portál, 2014. ISBN isbn978-80-262-0644-6.

VALIŠOVÁ, Alena a Hana KASÍKOVÁ. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2007.

Pedagogika (Grada). ISBN ).isbnibsn978-80-247-1734-0.

VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie vánoc. 2. vyd. Praha: Libri, 2001. ISBN

,isbn807277-077-2.

Internetové zdroje:

www.iwaldorf.cz, stránky Asociace waldorfských škol České republiky

Waldorf World List 2018 https://www.freunde-

waldorf.de/.../waldorfworldwide/waldorf.../.

46

7 Seznam příloh

Příloha č. 1

Rozhovor č. 1

Jitka, 42 let, 8 let praxe v malotřídce, 2. třída ZŠ, připravuje se na přechod do waldorfské

školy

Otázka č. 1: Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Po chvilkové pauze (3/4 roku), kdy jsem učila na malotřídce a rozhodovala jsem se, zda

i nadále pracovat ve školství, mě oslovil kamarád z českobudějovické waldorfské školy

a pozval mě na návštěvu. Absolvovala jsem dvě hospitace, oslovila mě celková atmosféra

školy a rozhodla jsem se pro studium waldorfského semináře. Po roce studia jsem našla

odvahu vstoupit do waldorfských učitelských řad a vyzkoušet si tak aplikovat tuto filozofii

v praxi. Od září budu na w. škole v Českých Budějovicích učit prvňáčky.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

Vnímám, že tato filozofie klade důraz na životní síly, rytmus a dívat se na obsah, nejen na

formu. Zaujal mě jiný úhel pohledu na svět a na dítě, duchovní nadstavba antroposofie,

slavnosti, úzká spolupráce dítě-rodič-škola, pohled na moderní technologie. V antroposofii

jsem úplný začátečník, není jednoduché obsáhnout všechny oblasti této filozofie. Stejně tak

bude pro mě nové učit co nejvíce waldorfsky a přetransformovat tak všechny své zkušenosti

v souladu s tímto úhlem pohledu.

Otázka č. 3: Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

Líbí se mi epochové vyučování, ale v praxi jsem ho zatím nevyzkoušela. Dále eurytmie – děti

v pohybu objevují kvalitu hlásek, celkově je kultivuje, kreslení forem, kladení důrazu na

řemesla a rukodělné činnosti, rytmus, práce s vypravováním, rozmanitá témata

47

v jednotlivých ročnících, vzájemné propojení okruhů vycházející z vývojových potřeb dítěte,

slavení slavností.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Spolupráce s rodiči je přínosná, nejen jejich zájem o vlastní dítě, ale také při přípravě

slavností, při tvorbě pomůcek. Rodiče například šijí skřítky počítálky, vyrábějí dětem první

slabikáře… Sama jsem byla přítomna dvou schůzek s rodiči budoucích prvňáčků,

absolvovala jsem jako průvodce dětí zápis. Čeká na mě ve školce ještě pasování budoucích

prvňáčků a v červnu společný výlet.

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která

z nich je Vám osobně nejbližší a proč?

S mými dětmi jsme se v tomto školním roce připravovali na Svatomartinskou slavnost,

vyrobili jsme s dětmi koruny a byli jsme se podívat na náměstí na Martina na bílém koni,

což pořádalo město a církevní obec. Dětem se akce moc líbila. Na Dušičky jsme vyráběli

lucerničky.

Otázka č. 6: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Na waldorfském semináři jsme se jako budoucí w. učitelé učili respektovat rytmus života –

udělat si čas pro sebe, přesně si jej vymezit. Každý den má podle antroposofie svoji kvalitu.

Ve w. škole je velmi důležité sepětí mezi kolegy, nově nastupující učitel má k dispozici

učitele – průvodce. Důležitá je konstruktivní kritika od kolegů, praktické rady a typy, které

slouží ke zlepšení osobního růstu učitele. Obvyklé jsou vzájemné hospitace. Vnímám, že

bude časové nasazení ve w. škole velmi náročné, ale věřím, že budou nápomocni rodiče

a že budu moci kdykoliv požádat o radu jakéhokoliv kolegu.

48

Otázka č. 7: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Učím druhým rokem v tradiční škole a zapojuji do výuky v rytmické části hodiny končetiny

– dupání, tleskání, pytlíčkování, směr dopředu, dozadu. Místo počáteční průpověi na

začátek hodiny používám krásnou básničku nebo písničku, kterou pravidelně obměňuji dle

témat po celý školní rok. Je dobré respektovat rytmus hodiny, vyučování, měsíce, celého

školního roku. Začít vyučování písničkou, básničkou, zařazovat jazykolamy, pohyb (rytmická

část), pak by měla následovat výuková část, nakonec vypravování. Soustředit se na mluvené

slovo a podporovat fantazii, představivost. Respektovat nádech a výdech, střídat činnosti

náročné na pozornost a uvolňující. Hodně malovat. Samozřejmostí je podání si ruky s dětmi

při příchodu do třídy, ranní úvodní rituál pozdravení se po zvonění. Těším se, až místo

klasického zvonění budu moci použít zvoneček a jiné rytmické nástroje, řečení data,

uvedení jména, kdo má dnes svátek. Dětem píši narozeninovou básničku. V den svých

narozenin mají na hlavě korunu a oblečen plášť – mají svůj velký den. Předčítám dětem

knihu na pokračování. Snažím se zapojovat rodiče do výuky, například rodiče nám pomáhali

při pečení božích milostí a koblížků na posvícení. S dětmi jsme založili kvásek a pekli chleba.

Byli jsme se podívat u pár rodičů v jejich zaměstnání.

Otázka č. 8: Jak dlouho Vám zabere příprava na jednu epochovou/vyučovací hodinu? Z

jakých studijních materiálů čerpáte?

Na vyučovací hodiny se připravuji velmi zodpovědně, jako budoucí w. učitel nic

nepodceňuji. Například typická je příprava tabule – w. učitel kreslí obrázek přes celou tabuli

– snový, bez obrysů, linek. Takto podporuje fantazii. Zkušený w. učitel musí respektovat

nádech a výdech, vnímat pozadí všeho, co předává, chápat souvislosti, propojenosti, vnitřní

význam všeho, co s dětmi dělá.

Otázka č. 9: Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během

vyučovacího dne?

Je jich celá řada. Prvním rituálem je podání ruky a pozdravení, tento uvítací rituál praktikuji

s dětmi od 1. třídy a berou ho jako samozřejmost. Při průpovědi zapaluji svíčku, dále

49

pravidelně zařazuji písničky, básničky, hru na hudební nástroj. Důležité je vytvořit si jasné

znaky pro přechodové činnosti – čím jemnější zvuk, tím lépe (zazvonění na zvoneček,

zvonkohra, triangl). Respektuji 3 vyučovací části hodiny – rytmickou, výukovou

a vypravovací, střídám nádech a výdech. Důležité je nechat vše nové projít nocí, nechvátat,

nechat děti klást otázky, hledat odpovědi. Při výukové části dbát na soustředění, zajistit klid

na práci.

Rozhovor č. 2

Hanka, 35 let, učitelka 1. stupně ZŠ, 10 let praxe, učí v tradiční škole a ve výuce využívá prvky

w. školy, nyní je na rodičovské dovolené

Otázka č. 1: Jak dlouho učíš na w. škole? Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské

škole?

Nejsem členkou waldorfského kolegia. Absolvovala jsem tříletý waldorfský seminář, kde

jsem se seznámila s antroposofií Rudolfa Steinera, waldorfským přístupem k vyučování

a mnoha velice inspirativními lidmi.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

Obohatila. Po všech stránkách. Vlastně mi pomohla najít cestu ke svým žákům, ukázala mi,

že taková cesta nevede skrz učitelský zápisník a „číslování“ dětí. Naučila a stále mě učí vidět

to důležité. Pomohla mi oprostit se od kostnatého systému a určitě ze mě udělala mnohem

šťastnějšího a svobodnějšího člověka.

Určitě ne. Je potřeba dostatek času a klidu k takovému studiu. Problémem jsou také ne

příliš šťastné překlady Steinerových knih do češtiny. Ve waldorfských kruzích se říká, že to

nejmenší, co můžeš pro Steinera udělat, je naučit se německy. A já jsem pro něj zatím

neudělala ještě ani to.

Studium bylo zaměřeno především na celostní rozvoj osobnosti učitele. Ve středu všeho

stála otázka Může se učitel stát umělcem ve výchově? Odpovědi na tuto otázku jsme během

tří let hledali prostřednictvím nejrůznějších uměleckých činností, plnění různorodých úkolů,

studia antroposofických knih nebo nastudování autorské divadelní hry apod. Velice

50

zajímavé bylo proniknout do procesu vyučování typického pro waldorfské prostředí,

seznámit se s epochovým vyučování, náplní jednotlivých ročníků, zjistit jak, proč a v jakém

období jsou volena různá témata. Jednotlivé přednášky měli v režii zkušení čeští i zahraniční

pedagogové, odborníci, umělci a psychologové.

Otázka č. 3: Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

Moc se mi líbí celostní přístup waldorfských učitelů k osobnosti žáka. To, že své svěřence

mezi sebou neporovnávají a snaží se v každém vidět to jedinečné.

Hodně blízká je mi také absence známkování. Líbí se mi, že každý žák je v podstatě

porovnáván pouze sám se sebou. Jedině tak se může utvořit fungující kolektiv. Pamatuji si

ze základní školy, jak spolužák Jan a spolužačka Mirka, měli (jako jediní) na vysvědčení

v prvním pololetí první třídy velikou baňatou trojku. Všichni jsme se jim posmívali a takto

ocejchovaní pro mě zůstali vlastně až dodnes, přestože Mirka vystudovala dvě vysoké školy

a dnes je majitelkou prosperující firmy. Známkování dětí je, z mého pohledu, rakovina, která

prolézá celým školským systémem skrz naskrz.

Dále se mi moc líbí waldorfskými učiteli hodně využívaná forma tematické výuky. Ta je mi

velmi blízká.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Vnímám ji jako nezbytnou a pro dítě naprosto zásadní. Zažila jsem kdysi slavnost, kdy jsou

dětem předávány čítanky. Čítanky na waldorfské školy vyrábějí rodiče. Píší je podle

předepsaného vzoru, ilustrují je a pak předávají nastávajícím čtenářům. Vznikají překrásná

díla a troufám si říci, že je rodičem vyrobená čítanka takovým malým celoživotním

pokladem. To je jeden z příkladů, proč tvrdím, že spolupráce rodiny a učitele je velmi

důležitá. Dát dítěti pocítit pospolitost a vzájemnou spolupráci je velkým vkladem pro jeho

budoucí život.

51

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která

z nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Jednoznačně michaelská se všemi mraky na nebi, které mívají tvary andělů, s drakem, který

je poražen. Mám ráda, když se příroda a podzim začne uzavírat, zjednodušují se linie. Mám

ráda náladu přicházející zimy.

Otázka č. 6: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Ano, je velmi náročná, na druhou stranu je tento způsob práce velmi naplňující. Myslím, že

je velmi zásadní, aby pro waldorf dýchala celá rodina. Pak vše může dobře plynout bez

ohledu na jakoukoliv náročnost.

Otázka č. 7: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Ano, učím v podstatě „po waldorfsku“. Vnímám, že dětem tento celostní přístup vyhovuje

stejně jako mě. Mám pocit, že každé ráno přicházím do „zdravé“ třídy. Je pro mě velmi

důležité vystupovat jako autentická bytost, možná důležitější než dokonalá příprava na

hodinu. Děti poznají pravdu, to je potřeba si uvědomit. Nelíbí se mi, když vyučování probíhá

bez emocí. Učitel se musí nechat svými žáky poznat. Pak už záleží na nich, zda ho přijmou

jako svého učitele a průvodce nebo ne. Já se přijatá cítím. Zároveň si však uvědomuji, že

taková role vyžaduje neustálou práci na sobě. Být waldorfským solitérem na tradiční škole

s sebou ovšem určitě nese různá úskalí a často zbytečná nepochopení ze strany vedení nebo

kolegů.

Otázka č. 9: Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během

vyučovacího dne?

Naprosto zásadní je určitě podání ruky. Musí to být samozřejmě myšleno opravdově. Pokud

dítěti podáte ruku jen proto, že se to "má", ztrácí tato činnost smysl. Z podání ruky můžete

vyčíst mnoho. Poznáte, v jakém rozpoložení přichází žák na vyučování, stisk ruky prozradí

žákův převažující temperament. Vyučování z hlediska temperamentu je pro waldorfskou

52

školu také typické. Učitelé by měli při vyučování "nakrmit" všechny temperamenty. Naučit

se oslovovat choleriky, melancholiky, sangviniky i flegmatiky například v rámci jedné

vyučovací hodiny, chce hodně praxe a trpělivosti. Výsledky, které se po čase dostaví ovšem

stojí za to.

Rozhovor č. 3

Stanislav, 44 let, učitel 2. stupně ZŠ Svobodná Písek, praxe 20 let ve w. škole, aprobace

Matematika – fyzika

Otázka č. 1: Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Na waldorfské škole v Písku učím 20 let, od vysoké školy. Už na VŠ jsem začal dělat dálkově

seminář w. pedagogiky. K tomuto alternativnímu směru mě dovedla paní Alena Hrdličková

z katedry pedagogiky v Českých Budějovicích. Ve 4. ročníku pedagogické fakulty jsem

absolvoval náslechy a praxi v písecké škole a pobyt a atmosféra v této škole rozhodly o mém

dalším učitelském směřování.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikal jste do této

filozofie snadno?

Antroposofie a osoba Rudolfa Steinera mi přinesly velký vhled do mého vnitřního života,

odpovědi na některé otázky, které jsem dříve nebyl schopen nikde najít. Ztotožnil jsem se

se Steinerem v harmonii těla a ducha, vědy, filozofie a náboženství. Já jsem na pedagogické

fakultě studoval přísně exaktní vědy a na některé otázky jsem dostal odpověď až díky

antroposofii. Tímto ovšem nechci říci, že popírám vědecké myšlení, ale vnímám je v širších

souvislostech. W. pedagogika mě obohatila hlavně celostním pohledem na dítě, jeho vývoj.

Waldorfský učitel musí celý život pracovat sám na sobě, aby byl dobrým příkladem

a průvodcem dítěti v jeho výchově a vzdělávání. Učitelství je nejen řemeslo, ale i umění.

Otázka č. 3: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Spolupráce s rodiči je ve w. škole velmi důležitá. Steiner kladl velký důraz na propojení

školy, rodiny a dítěte, kde dítě je tím ústředním článkem, kterému jako rodiče a učitelé

ukazujeme cestu životem. Rodiče se aktivně zapojují do příprav na slavnosti během roku,

53

každý měsíc pořádáme rodičovské schůzky, kde si mimo jiné rodiče zkusí to, co dělají ve

škole jejich děti (například hru). Je snaha o vytvoření společenství rodičů, aby se rodiče

v jedné třídě znali.

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z

nich je Vám osobně nejbližší a proč?

V letošním školním roce jsem třídním učitelem v 6. třídě, mám se svými žáky a jejich rodiči

na starosti „Rytířské slavnosti“, které mám osobně moc rád. Je to slavnost, která nesouvisí

s během roku, ale s vývojem dítěte. V 6. třídě nastává pro dítě přechod do 3. sedmiletí, tedy

z období dětství do dospívání. S těmito slavnostmi jsme začali před 11 lety.

Jak dlouho trvá příprava Rytířských slavností? Jak se připravujete Vy jako učitel, děti a jak

se podílejí rodiče?

Celé 2. pololetí školního roku se žáci zabývají středověkou problematikou, v dějepisu

probírají středověké bitvy, panovníky, architekturu a kulturu. V hudební výchově zpívají

a hrají středověké písně, v literatuře čtou a recitují středověké autory, v hodinách výtvarné

výchovy si vytvářejí vlastní erby, v ručních pracích šijí košile atd. Na konci května vše

vyvrcholí o víkendu slavnostmi na nedaleké zřícenině, kde jsou žáci pasováni králem

a královnou (ředitel, třídní učitel) do stavu rytířského (chlapci) a uváděny jako dámy ke

dvoru (dívky). Bohatý je i doprovodný program jako divadlo, šermíři, střelba z luku,

koncerty. Tento den si všichni užijí. Jako třídní učitel šesté třídy zajišťuji, aby vše na sebe

navazovalo. Rodiče žáků pomáhají organizovat program, například objednají šermíře a jiné

středověké aktivity. Zajistí také občerstvení.

Je pro žáky tato slavnost přínosem, co se jim líbí?

Žákům se Rytířské slavnosti moc líbí a celé pololetí se na ně důkladně připravují. Chtějí, aby

se jim slavnostní den povedl, aby vyšlo počasí. Je to pro dívky i chlapce velký den, kdy se

oficiálně stávají dospívajícími a patří už mezi ty starší.

54

Otázka č. 9: Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během

vyučovacího dne?

Kromě každodenních rituálů spojených s epochovým vyučováním, zdravením při příchodu

a při odchodu ze školy, mě napadá učitelský rituál. Tento rituál mám moc rád a začínám tak

svůj učitelský den. Každý den před vyučováním probíhá ve sborovně ranní kruh. Účast všech

učitelů není povinná. Učitelé stojí kolem společného stolu, nejdříve probíhá promluva

jednoho z učitelů, poté se všichni chytnou za ruce a společně zpívají. Prostřednictvím

tohoto „duchovního cvičení“ dochází ke zklidnění a koncentraci na nový vyučovací den

a k posílení kolegiality.

Rozhovor č. 4

Lada, 57 let, učitelka v ZŠ Svobodná Písek, praxe 33 let

Otázka č. 1: Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Touha poznávat a hledat optimální přístup k dětem a kreativní způsoby vyučování.

Studovala jsem w. pedagogiku v Praze se zahraničními lektory a 14 dní jsem byla na praxi

v Mnichově a mé nadšení stále stoupalo. Pak přišla nabídka z waldorfské školy v Písku.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

Obohatila můj přístup k životu, k dětem, k lidem k přírodě, ke své minulosti i budoucnosti.

Byla jsem vychovávána v ateistické rodině, proto mi chvíli trvalo uvědomovat si duchovní

souvislosti.

Otázka č. 3: Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

Líbilo se mi vše, hlavně cíl, atmosféra, výchova k lidskosti. Velká úcta a vědomí

odpovědnosti mne však na počátku velmi svazovaly.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Osobnější vztah mi vyhovuje. Nemám zásadně špatné zkušenosti.

55

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která

z nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Asi velikonoční s vynášením Smrtky. Je to začátek jara, krásné písně, krajový zvyk,

folklor...Tato slavnost se postupně vyvíjela k určitému ustálenému rituálu. Čerpali jsme

z místních zdrojů, z knihy NÁŠ ROK, z časopisů Věneček atd. Tyto jarní svátky se slaví na

1. stupni. Čtvrtá třída má na starosti přípravu Mořeny, tj. výrobu dřevěné kostry, ušití šatů,

ozdobení šátkem, korály z vyfouknutých vajec. Všechny třídy 1. stupně nacvičují jarní písně

a tance, kterými pak Moranu vyvolávají. Na tuto slavnost všichni pečlivě připravují

a radostně ji očekávají.

Otázka č. 6: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Bez pomoci kolegů si neumím představit svoji práci. I já se snažím předávat své zkušenosti

a materiály.

Otázka č. 7: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Je to jako vytržení z kontextu. Nevím, jaké prvky...Na waldorfu jde o to, aby učitel věděl,

proč zrovna tohle dělá. Co tím chce dosáhnout. I na tradiční škole je mnoho učitelů, kteří

velmi tvořivě přistupují k vyučování a vědomě vytvářejí program pro konkrétní třídu.

Mohou se inspirovat u nás. Ale vybírání si líbivých metod, postupů je jako vykrádání

waldorfské pedagogiky. Jako vybírání rozinek z vánočky...

Otázka č. 8: Jak dlouho Vám zabere příprava na jednu epochovou/vyučovací hodinu? Z

jakých studijních materiálů čerpáte?

To je různé. Připravuji se na celou epochu a pak konkrétně na týden a pak na jednotlivé dny,

podle toho, jak se daří. Tedy od čtvrt hodiny do dvou hodin. Někdy je to obtížné, ale člověk

má určitý pocit naplnění a užitečnosti.

56

Otázka č. 9: Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během

vyučovacího dne?

Ty, které přijaly za své. Začátek vyučování, oslava narozenin, začátek vyprávění...Neměly by

jim být vnucovány, ale potřebují je pro svou orientaci v čase, pro svůj rozvoj vůle a jistoty.

Rituály mohou účinně bojovat s chaosem v dětské duši. Záleží na každé třídě a učiteli, které

rituály zdomácní.

Rozhovor č. 5

Věra, 55 let, 2. třída Základní školy, Praha

Otázka č. 1: Jak dlouho učíte na w. škole? Učila jste v tradiční základní škole?

Byla jsem na w. škole na praxi 2 týdny v rámci w. semináře. Učím v tradiční základní škole

celý svůj profesní život, z toho jsem šest let učila v malotřídce.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

Celý můj život mě přitahoval přírodní směr, alternativní metody ve výuce, takže to byly

osobní motivace a v mých padesáti letech nastal zlom a já se rozhodla jít studovat

waldorfský seminář. Studium mi hodně dalo, hlavně pro mě osobně, pomohlo ukotvit mojí

duši, najít smysl života. Do studia antroposofie bylo pro mě složité proniknout, ponořit se

do její hloubky, naučit se plně koncentrovat a přepínat z tohoto ponoru do normálního

života. Ale dá se to naučit a kvůli obohacení duševního i běžného života to určitě stojí za to!

Otázka č. 3: Co se Vám na vyučování ve w. škole líbí nejvíce?

Hned se mi líbilo prostředí školy, používání přírodních materiálů, chování žáků, příprava

učitelů.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Spolupráce s rodiči je velmi důležitá, a to nejen ve waldorfských školách. Já mám se

spoluprací rodičů dobré zkušenosti, učitel musí rodičům dát najevo, že mu jde o dobro jejich

57

dětí, že je má rád. Rodiče pomáhají s různými věcmi, například šijí skřítky, pytlíčky na

počítání.

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z

nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Ve své výuce s dětmi slavíme Advent a Vánoce, dětem připravuji Adventní spirálu, která je

vede ke zklidnění a zamyšlení, což je potřeba v dnešní až příliš konzumní době. Dále

připravujeme Masopust, s dětmi vyrábíme různé masky a připravujeme se na koledu –

hrajeme na flétny a jiné hudební nástroje a zpíváme. Učím na základní škole s rozšířenou

hudební a výtvarnou výukou, takže tyto slavnosti se samy nabízejí. Zapojili jsme i ostatní

třídy 1. stupně a v období Masopustu připravujeme v aule naší školy pro všechny žáky

a učitele masopustní koledu. S koledou pak jdeme i na městský úřad a do Domova pro

seniory, kde se naše představení vždy setká s úspěchem. Na oplátku naše městská část

pořádá pro děti Karneval s občerstvením. Pak mám také ráda Letnice, kdy chodím s dětmi

do přírody, uklízíme ji od plastových odpadků a když narazíme na potůček, snažíme se ho

také zbavit větví a různého nepořádku. Při této příležitosti dětem vysvětluji, proč je důležité

udržovat přírodu a vodu čistou, jak je pro nás voda důležitá.

Otázka č. 6: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Ano, příprava na výuku je časově náročná. Já už mám dospělé děti, které mě moc

nepotřebují, tak se mohu věnovat svým školním dětem. Možná se tak dá řešit i krize

středního věku, kdy vlastní děti vyletí z hnízda a člověk se najednou cítí nevyužitý. Já se

cítím využitá na sto procent. I když se někdy cítím unavená z práce, dobrý pocit a nadšení

dětí mi za to stojí.

Otázka č. 7: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Já prvky w. školy využívám dennodenně. Ráda používám přírodní materiály, výzdobu, ve

výuce různá rytmická cvičení, osobní básně (na každé dítě vymyslím básničku), skřítky,

58

násobkové řady, tvořivou řeč. Také hodně zpíváme a hrajeme na flétny. Mám individuální

přístup ke každému dítěti, v každém se snažím něco objevit, pro něco ho nadchnout. To

může a měl by udělat každý učitel, nejen waldorfský. Je to sice hodně práce, ale odměnou

jsou spokojené děti i rodiče. Ráda bych děti neznámkovala, protože známky jsou leckdy

zavádějící, ale náš školský systém ani společnost na to ještě nejsou připravené.

Otázka č. 9: Jaké rituály a mikrorituály jsou podle Vás důležité pro dítě během

vyučovacího dne?

Myslím si, že malé děti a děti na 1. stupni potřebují pevný řád, a tedy i rituály. Každá paní

učitelka nějaké používá. Já z těch waldorfských přijala například individuální zdravení

s každým dítětem i rodičem, pokud dítě do školy doprovází. Hned nastává přátelštější

atmosféra a mnohé problémy se samy rozplynou. K dalším mým rituálům patří promluva

na začátku dne, ať formou básničky, písničky nebo nějakého příběhu. Během hodin

zpíváme, recitujeme básničky, rytmizujeme, dramatizujeme, dětem se učení dostává

přirozeně pod kůži.

Rozhovor č. 6

Marta, 50 let, Základní waldorfská škola České Budějovice, 3. třída

Otázka č. 1: Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Zájem o antroposofii a jiné výukové metody, doporučení kamarádky učitelky.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

W. pedagogika mě obohatila velmi – způsobem přístupu k dětem (respektování jejich

vývoje po všech stránkách). Výuka tzv. na míru každému věku, temperamentu, individuální

přístup, vedení ke spolupráci, kreativní výuka, umělecké předměty, zajímavé akce

a slavnosti. Působení na w. škole mě dostalo až ke studiu waldorfské pedagogiky, což vede

k práci na sobě a k náhledu na svět jinak než dosud. Pochopila jsem mnoho faktů z různých

oblastí praktickou formou, jinak, než jsem zažila v dětství na své základní škole, naučila jsem

59

se spoustu dovedností z různých uměleckých oblastí. Zajímám se o novou literaturu, která

se týká antroposofie. Také jsem ve w. škole poznala mnoho zajímavých osobností, díky nimž

se dále rozvíjím a posouvám na své cestě životem, nejen duchovně. V antroposofii se stále

vzdělávám, snažím se jí pochopit ze zkušeností při práci ve škole, ze seminářů, společných

konferencí, při pozorování ostatních kolegů. Ještě jsem do ní nepronikla naprosto, jsem na

cestě. Líbí se mi, že zasahuje do všedních oblastí života – škola, lékařství, stravování atd.

Otázka č. 3: Co se Vám na w. škole líbilo hned a s čím jste se naopak musela postupně

sžívat?

Hned jsem ocenila spolupráci, zájem jeden o druhého (mezi kolegy), řešení společných věcí

na kolegiu, důležitost každého člověka ve škole (společné dílo, nikdo se nepovyšuje),

přirozené předávání zkušeností, dovedností, neustálé sebevzdělávání. Od začátku jsem se

cítila v novém kolektivu bezpečně, příjemně a jako nedílná součást společného cíle. Naopak

sžívat jsem se musela s větším pracovním nasazením (časovou investicí), v den, kdy je

kolegium (1krát týdně), kdy se věci týkají školy (chodu, dětí atd.) řeší společně. Je to moc

potřebné, ale někdy unavující po celém dni v práci, pokračovat do večerních hodin

v soustředění.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Jako pozitivum vnímám, že se řeší věci kolem dětí a školy konstruktivně a s pochopením

všech stran (škola, dítě, rodič), oceňuji přátelská setkání a jednání. Jako negativum je někdy

obtížné uspokojit všechny představy rodičů tak, aby to bylo v souladu s w. pedagogikou,

řádem školy, každý rodič potřebuje něco jiného, řeší své priority. Toto je nejtěžší úkol

učitele.

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z

nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Ráda prožívám s dětmi a kolegy všechny slavnosti, pokud mi to čas a soukromý život dovolí.

Na w. škole se často propojuje soukromí s prací, akce o víkendu. Velmi společensky zajímavá

60

je třeba akce Adventní jarmark. Nejvíce mě vždy zaujme jakýkoliv pobyt či výlet s dětmi

mimo školu – například škola v přírodě ve 4. třídě.

Otázka č. 6: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Velmi důležitá je spolupráce s ostatními učiteli. Existuje zde velká kolegialita, zkušenosti si

předáváme ústní formou, hlubší poznatky na týdenním kolegiu. Třídní učitel za celý školní

rok posbírá zkušenosti, poznatky, vyrobí si pomůcky a vše uloží do krabice, aby jí předal

dalšímu kolegovi… Vše se nedá propojit s rodinným životem, hlavně některé víkendové

akce.

Otázka č. 7: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Myslím, že lidský, láskyplný, empatický a spolupracující přístup k dětem i kolegům lze

uplatnit v jakémkoli školství i jiných oblastech práce.

Otázka č. 8: Třetí třída ve waldorfské škole má v rámci slavností na starosti Masopust. Jak

se na něj připravujete?

Příprava Masopustu ve waldorfské škole souvisí s epochou řemesel, se kterými se děti

postupně seznamují v druhém pololetí školního roku. Učí se i o zapomenutých řemeslech,

například o tkalci, řezbáři, kováři. Jako řemeslníci vystupují i žáci v masopustních maskách.

Vyrábějí i hudební nástroje z papíru. Pak společně vyjdou na koledu, zpívají a hrají na

hudební nástroje a nakonec se veselí ve školní družině.

61

Rozhovor č. 7

Jana, 42 let, Základní waldorfská škola České Budějovice, 4. třída

Otázka č. 1: Co Vás vedlo k rozhodnutí učit ve waldorfské škole?

Duchovní základ w. pedagogiky, individuální přístup k dítěti s ohledem na důležitost

celého společenství třídy, vzájemná spolupráce a komunikace. Všestranný rozvoj bytosti

a výuka zážitkem a rozvojem vlastního úsudku.

Otázka č. 2: Čím Vás obohatila w. pedagogika a antroposofie? Pronikala jste do této

filozofie snadno?

W. pedagogika mne stále obohacuje o nové pohledy na člověka a jeho vývoj i na další oblasti

života. Do antroposofie jsem určitě úplně snadno nepronikla.

Otázka č. 3: Co se Vám na w. škole líbilo hned a s čím jste se naopak musela postupně

sžívat?

Atmosféra školy – celého společenství a metody výuky. Těžší je stále hlubší pronikání do

duchovních základů antroposofie.

Otázka č. 4: Co si myslíte o blízké spolupráci rodičů dětí a učitele?

Osobní kontakt s rodiči je důležitý pro lepší pochopení bytosti dítěte. Na druhou stranu

osobní kontakt s rodiči s sebou nese různé možnosti úskalí, a to i negativní a nepříjemné.

Rodiče mohou mít dojem, že mohou tzv. do všeho mluvit, většinou jsou zaměřeni pouze na

své dítě bez ohledu na celek třídy, často se stává, že důvěřují více názoru dítěte než učitele,

byť může být názor dítěte zjevně manipulativní.

Otázka č. 5: Na 1. stupni w. školy jsou důležitou součástí ročního rytmu slavnosti. Která z

nich je Vám osobně nejbližší a proč?

Osobně mám ráda Michaelskou slavnost vzhledem k překonávání vlastního strachu

a nalezení odvahy k činu. Současně mám také oblíbenou Vánoční spirálu pro její klidnou,

62

někdy až posvátnou atmosféru a pro určité poselství zažehnutí vnitřního světla kontrastující

s vnější „temnotou“.

Otázka č. 6: V letošním roce vedete 4. třídu: Jak jste se připravovala se žáky na Vynášení

Morany? Jak dlouho Vám trvala příprava? Z čeho (literatura, zkušenosti kolegů) jste

čerpala na přípravu této slavnosti?

Příprava na tuto slavnost zabrala minimální čas, jednak proto, že není náročná na přípravu

a je uskutečněna spolu s 1., 2. a 3. třídou. Většinou se s kolegy domlouváme, jaké písně

budeme zpívat a ty pak ve třídách nacvičujeme. Inspirujeme se často z Věnečků (sborníky

pro rodiče dětí z waldorfských škol).

Otázka č. 7: Příprava učitele ve w. škole je velmi časově náročná. Jak zvládáte propojit

pracovní a osobní život? Pomáháte si s kolegy navzájem?

Pomoc kolegů a předávání zkušeností je nedílnou součástí práce. Méně zkušení kolegové

mají též doprovázející či uvádějící učitele, se kterými se pravidelně radí a konzultují. Své

zkušenosti si předáváme i v rámci pravidelných pedagogických setkání všech w. učitelů.

Otázka č. 8: Myslíte si, že lze smysluplně využít některé prvky w. školy v tradiční škole?

Uveďte, prosím, některé z nich.

Některé prvky w. pedagogiky se různým způsobem vytrženě používají. Zřejmě také fungují,

ale chybí pochopení pedagoga, proč se to a kdy dělá/aplikuje tzn., že něco chybí, celek není

celkem…pro mne je těžké říci, co to do budoucna znamená, co to může způsobit.

63

Rozhovor č. 8

Blanka, 40 let, vychovatelka ve školní družině „U klouzajícího sluníčka“ při ZŠ, 20 let praxe

Otázka č. 1: Jak se připravujete na slavnost Vynášení Morany? Jak Vaše příprava probíhá?

Tuto slavnost děláme už deset let a připravuje se na ní celá družina. První oddělení má na

starost přípravu Mořeny, vybíráme recyklovatelné materiály, které se rozpustí ve vodě.

Druhé oddělení se učí písničky, básničky o jaru (Petrklíč, Vozilo se na jaře, Kde jsi jaro, kde

jsi, Zima už je za dolama atd.) Tento svátek slavíme se začátkem kalendářního jara, tj. kolem

20. března. Za pěkného počasí jdeme celá družina na vycházku k řece Stropnici do Tereziina

údolí. Dvě nejzdatnější děti nesou Mořenu – paní Zimu. Po cestě zpíváme jarní písničky,

také případně sbíráme odpadky a čistíme les. Když dojdeme k řece, hodíme do ní Mořenu

a díváme se, kam pluje.

Otázka č. 2: Spolupracují s Vámi při přípravě učitelé? Z jakých materiálů čerpáte?

Učitelé na 1. stupni o této naší slavnosti ví, s dětmi také zpívají písně a recitují básně o jaru.

Někdy vyprávějí dětem, proč se tato slavnost dříve slavila, jaký byl její význam, takže děti

už vědí, o čem je řeč. Je to pro nás důležité. Pokud má učitel z 1. stupně čas, připojí se k naší

družinové vycházce. Používáme různé články z internetu, ze zkušenosti vlastní i ostatních,

například jak se svátek slavil dříve, informují nás i prarodiče našich žáků, také literaturu,

například Lidové tradice od Dagmar Šottnerové a další.

Otázka č. 3: Jak na tuto slavnost reagují děti? Líbí se jim tato slavnost? Případně podílejí

se na přípravě i rodiče dětí?

Dětem se tato slavnost moc líbí, je to pro ně změna. Rády zpívají, něco vyrábějí. Nejvíce je

zajímá, kam se Mořena dostane, jestli dopluje do moře. Někteří aktivní rodiče i prarodiče

nám pravidelně pomáhají, například s dřevěnou kostrou Mořeny, poskytnou materiál,

například papír, stuhy.

64

A ještě jedna otázka navíc: Ve Vašem městě je velká tradice Masopustu, který má i tradici

v družině. Můžeš tuto slavnost popsat?

Malý družinový masopust připravujeme už osmnáctým rokem, je to tradice, na kterou se

těší děti nejvíc. Sama jsem z masopustní rodiny, tak mám tento svátek v krvi. U nás na jihu

jsou typičtí koledníci s klobouky, na kterých je nalepeno 365 barevných růžiček z krepového

papíru jako počet dnů v roce. Při přípravě pomáhají děti i jejich rodiny. Je to pro všechny

čest mít v rodině malého koledníka. Tyto klobouky se dědí. Koledníků je 14 jako zastavení

na křížové cestě. Další děti jsou rybníkáři, konšelé, výběrčí, rychtář, hejtman. Nejdůležitější

je Matka koledy, vede masopust a je to největší a nejzkušenější žák družiny. Při přípravě

masopustu dětem nenásilně vysvětlujeme symboliku masopustu, co je to koleda, kdo ji

tvoří. Vyvrcholením našeho snažení je páteční masopustní koleda na náměstí, která se koná

před Velkým masopustem. Děti obcházejí místní obyvatele, udělají jim kolečko, všem se

tato slavnost moc líbí, děti se cítí důležitě a těší se na další masopust. Na závěr mají v jídelně

občerstvení a karneval, který zajišťuje město.

Rozhovor č. 9

Marie, 32 let, učitelka 4. třídy tradiční ZŠ, 5 let praxe

Co Vás na Rytířských slavnostech zaujalo?

Oceňuji, že je to krásný ucelený komplex, který rozhodně přináší dětem více prožitků, vjemů

a informací než zaměření se na středověk pouze v rámci vlastivědy.

Jak dlouho trvá příprava Rytířských slavností? Jak se připravujete Vy jako učitel, děti a jak

se podílejí rodiče?

Příprava projektu Rytíři mi zabrala zhruba týden, ovšem intenzivně. Bylo potřeba

shromáždit materiály, ukázky, domluvit se s dětmi na pomůckách, které si mají přinést

z domu. Rodiče dětem připravili vše potřebné, dále se do projektu nezapojovali.

65

Do jakých vyučovacích předmětů příprava těchto slavností zasahuje?

Určitě vlastivěda, český jazyk, výtvarná výchova, tělocvik, matematika (přepočítávání

starých délek), hudební výchova.

Je pro žáky tato slavnost přínosem, co se jim líbí?

Žákům vyhovovalo hlavně to, že se některé části slavností odehrávaly venku. Taktéž se jim

velice líbila výroba vlastních štítů, na které jsou nyní velmi pyšní a které nám krásně ozdobily

třídu.

66

Příloha č. 2

Vynášení Morany v ZŠ Svobodná Písek 16. března 2018

Foto: autor