Toulky minulostí

øímskokatolická farnost u kostela sv. jana nepomuckého v Brně - Starém Lískovci

toulky minulostí¬

¬

¬

¬

¬

1926

- 2

006

TO U L K Y M I N U L O S T Í

2

¬ ¬ ¬ ¬ ¬ 80. výročí posvěcení farního kostela v Brně - Starém Lískovci

3

Vážení přátelé, připomínáme si chvíle, když před osmdesáti lety brněnský biskup Josef Kupka

posvětil nový chrám Páně sv. Jana Nepomuckého v Bohonicích – Lískovci. Dnes Bohonice nesou nový název Bohunice a obě tehdy malé obce na okraji

Brna jsou velkými městskými částmi, součástí moravské metropole. Ale jako tehdy, i dnes se schází lidé v tomto chrámu, aby společně oslavovali Boha a prožívali zde i velké a důležité chvíle svého života. Tvoříme navzájem velké společenství lidí,

které je živým organismem, pokud vnímáme důležitost svého zapojení do života farnosti, ve které zažíváme nejvíce společenství církve vedené nástupcem apoštolů – biskupem. Toto jubileum je nejenom vděčnou vzpomínkou těm, kteří zde byli před námi, ale zároveň je pro nás výzvou, z dobrých duchovních kořenů našich předků čerpat a skrze svůj život s Bohem a službu lidem okolo nás a celé farnosti žít a předávat dalším generacím radostnou zvěst Evangelia.

Ať každému z nás do našich životů žehná dobrý Bůh.

Pavel Opatřil, farář

1. List Korinťanům 3,16

Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?


2


3

1910 měla 180 domů a 1436 obyvatel. V původně zemědělské vsi převažovalo stále víc nezemědělské obyvatelstvo, které nacházelo uplatnění především v brněnském průmyslu.

Historie LískovceLískovec, jako zeměpanská ves, patřil

ke kapli sv. Prokopa na Starém Brně, jejíž správcové měli v Lískovci dvůr a vykonávali nad ním i duchovní správu. Později byla vesnice přifařena ke starobrněnskému kostelu sv. Václava. První písemná zmínka o Lískovci se dochovala z 3. května 1314. V roce 1321 získala kapli sv. Prokopa královna Eliška Rejčka. Roku 1330 darovala Eliška Rejčka kapli s veškerým majetkem klášteru cisterciaček na Starém Brně, který založila. Tak se dostal i Lískovec do vlastnictví kláštera a patřil mu až do jeho zrušení roku 1782.

Kaple sv. Jana Nepomuckého byla zbudována r. 1857.

Škola byla v obci zřízena roku 1818 jako jednotřídka. Roku 1874 byla rozšířena na dvojtřídní, roku 1889 na trojtřídní. Vesnice byla vždy česká a rozvíjela se rovnoměrným tempem až do 20. století. V roce 1907 bylo zahájeno vyučování ve škole v Novém Lískovci, který začal vznikat koncem 19. století asi 2 km severně od staré vsi a až do roku 1945 byl součástí Lískovce.

Místopis a dávná historieFarnost Starý Lískovec leží na jihozápadním okraji Brna. Patří do ní dvě městské části:

Starý Lískovec a Bohunice. Jsou to původně vesnice, které byly v roce 1919 připojeny k městu Brnu.

Historie Bohunic První zmínka o Bohunicích je ze září 1237, kdy patřily premonstrátskému klášteru

v Zábrdovicích. Přifařeny byly ke kostelu P. Marie na Starém Brně a když 15. května 1323 založila Eliška Rejčka u kostela P. Marie na Starém Brně klášter cisterciaček, byli poddaní z Bohunic přiděleni k starobrněnské faře u sv. Václava. Ve 14. století měli ve vsi značné plochy půdy brněnští měšťané a posléze se celé Bohunice staly majetkem zámožného patricije Bohuše z Tišnova. Ten je roku 1376 vložil do zemských desek svatopeterské kapitule, které patřily až do zrušení poddanství v roce 1848.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje byla vystavěna r. 1871 a 7. července 1872 byla odevzdána svému účelu: k pobožnostem a křesťanskému vyučování. 4. října 1880 bylo povoleno posvětit kapli obřadem pro kostely, aby se tam mohla sloužit mše svatá.

Děti chodily dlouhou dobu do školy v Lískovci, od roku 1884 pak byla pro ně otevřena škola v Bohunicích.

Obec se začala rychle rozrůstat zejména od posledního desetiletí 19. století. Roku

Starý Lískovec krátce po postavení kostela


4


5

Roku 1910 bylo v obci 269 domů a 1748 obyvatel. Na počátku 20. století si Lískovec ještě udržoval ráz zemědělské vesnice.

Před vznikem farnostiV roce 1893 na svátek sv. Jana

Nepomuckého, kdy se slavilo 500. výročí mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého, byla v Lískovci veliká slavnost. Tento den přivedl P. Alois Slovák k asistenci při požehnání dva jáhny – Františka Saleského Tošnara z Bohunic a Františka Xaverského Tošnara z Lískovce.

Vůbec první mše sv., která se kdy konala v Lískovci, byla primiční P. Františka Xaverského Tošnara dne 13. srpna 1893. Při ní dal P. Alois Slovák podnět ke zbudování nového chrámu Páně a vybídl občany ke sbírce. Této sbírky se ujaly školní děti. P. Alois brzy nato zemřel a díla se ujal P. Pavel Vlas. V r. 1908 založil kostelní jednotu, jejímž předsedou se stal pan František Dobšík. Sbírka na kostel utěšeně rostla a r. 1912 byly zakoupeny pozemky naproti hřbitovu ke stavbě kostela. S výstavbou se mělo začít na podzim r. 1914. Přišla ale I. světová válka se všemi důsledky. Přišel nedostatek a hlad, příspěvky se neplatily a kostelní jednota živořila.

Na počátku 20. století stála v Lískovci pouze malá kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému. Nacházela se u mostu přes

potok asi v místech, kde je dnes umístěna barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Kaplička byla malá, čtvercového půdorysu asi 6 metrů dlouhá. Měla věžičku se zvonem, na který zvonil obecní sluha. Konávaly se zde májové pobožnosti pod vedením kostelníka. Nynější socha sv. Jana stála na protější straně cesty.

Stavba kostelaNa podzim roku 1924 se usnesla kapitula

augustiniánského kláštera vystavět za pomocí farníků nový kostel na pozemcích zakoupených již před válkou. Důvodem byly jednak značná vzdálenost od dosavadního farního kostela, stále se vzmáhající stavební ruch a rostoucí počet farníků v těchto obcích. Opat a prelát František Saleský Bařina s pomocí prokurátora kláštera P. Anselma Matouška se v těžké době ujali díla. Plán nového chrámu Páně vypracoval prof. architektury na Vysoké škole technické v Brně Vladimír Fischer. Na jaře 1925 koncem měsíce dubna začal p. stavitel Leopold Čupr se stavbou chrámu Páně.

Věřící z Lískovce i Bohunic přislíbili součinnost. Ustanovil se kostelní výbor, který měl polovinu členů z Lískovce a polovinu z Bohunic. Tento se usnesl, že zdarma vykoná práce spojené s kopáním písku a štěrku a že obojí i se stavebním kamenem bezplatně doveze na staveniště.

“Doma jsme jen tam,

kde dlí tajemství.”Anselm Grün

Kaple sv. Jana Nepomuckého ve Starém Lískovci (přelom 19. a 20. stol.)


4


5

Rovněž, že podnikne sbírku na vnitřní výzdobu kostela. Přes zimu, kdy ustala práce na polích, bylo nakopáno a zdarma dovezeno 475 povozů písku a štěrku, který daroval pan František Dobšík a paní Sedláčková a 344 povozů kamene.

Dne 17. května 1925 opat a prelát P. Bařina požehnal základní kámen s velkou kněžskou asistencí při velké

návštěvě obecenstva z okolí.Stavba chrámu Páně utěšeně vzrůstala

a začátkem listopadu 1925 se zaskvěl na dostavěném chrámu kříž, který hlásal, že dílo je již dokonáno. Veškeré práce (zednické, tesařské, sklenářské, klempířské, stolařské, natěračské, elektromechanické, dlaždičské, řezbářské) a všechen stavební materiál, mimo štěrk

a písek, platil konvent řádu sv. Augustina ze Starého Brna.

První církevní slavnost v novém chrámu se konala 16. května 1926 ve svátek sv. Jana Nepomuckého. Toho dne byly posvěceny 4 nové zvony. Největší zvon byl pořízen ze sbírek bohunických věřících, druhý byl darován stavitelem chrámu panem Leopoldem Čuprem, třetí byl z lískovecké sbírky a čtvrtý byl darem rodiny pana Františka Bezděka, předsedy kostelního výboru. Zvony byly v početném průvodu, obklopeny malými družičkami, vezeny na 2 ověnčených vozech z Hraniček ke kostelu. Svěcení vykonal opat prelát František Saleský Bařina. Rektor alumnátu z Brna, dr. Karel Skoupý (pozdější brněnský biskup), vyložil posluchačům obřad svěcení zvonů, jejich úkol a prosil světce, jimž jsou zvony zasvěceny, aby byli oporou věřícího lidu a vedli jej nazpět k pokřesťanštění

Krátce po postavení kostela

Starý Lískovec - 1913


6


7

života. Když se pak po 4. hodině zvony poprvé rozezvučely, byly posvěceny znova - lidskými slzami.

Dne 3. října 1926 brněnský biskup ThDr. Josef Kupka slavnostně posvětil nový chrám Páně.

V době svěcení ještě vnitřní výbava nebyla úplná, chyběly dva vedlejší oltáře, křížová cesta, věžní hodiny a varhany, na něž byl vybrán ve sbírce téměř celý obnos. Hlavní oltář, kazatelnu, zpovědnice, lavice, skříně v sakristii pořídil klášter na Starém Brně. Věžní hodiny byly pořízeny fi rmou F. Moravus někdy koncem roku 1926, nebo začátkem roku 1927. V roce 1927 byly rovněž pořízeny varhany. Nebyla také ještě postavena farní budova.

Mše sv. zde sloužil v neděli a ve svátky P. Benedikt Švanda, který zde již před válkou vyučoval náboženství. Zpočátku

dojížděl ze starobrněnského kláštera. V roce 1929 byla zahájena výstavba farní budovy a v dubnu roku 1930 byla natolik dokončena, že se mohl nastěhovat kněz.

Zřízení samostatné farnostiDo 1. ledna 1930 byly oddavky, narození

a úmrtí zapisovány do matrik farního úřadu na Starém Brně. Dekretem biskupským ze dne 28. prosince 1929 byla zřízena samostatná farní obec a administrátorem fary byl jmenován P. Benedikt Švanda, „poněvadž se o zřízení kostela a nové farnosti velmi zasloužil“. 6. dubna 1930 byl výše jmenovaný kněz instalován. 23. února 1931 byl biskupským dekretem jmenován: vicarius religiosus actualis.

Farní okrsek nové duchovní správy tvořily katastrální obce Lískovec a Bohunice s vyloučením osady Nový

Morávkovo náměstí v Bohunicích s kaplí (1937) Pohled Bohunic

Lískovec a katastru ústředního hřbitova. Hranicí mezi s t a r o b r n ě n s k o u a novou farností byla silnice Jihlavská. Zřizovací a udržovací náklady a rovněž duchovní správu vzal na sebe A u g u s t i n i á n s k ý klášter sv. Tomáše na Starém Brně.

Zřízením samostatné farnosti byly dovršeny mnohaleté snahy o postavení kostela. Většina občanů na tento účel věnovala nemálo fi nančních prostředků i fyzických sil. Bylo to jejich vyjádření lásky k Bohu. Nyní byly dány všechny předpoklady k bohatšímu duchovnímu i společenskému životu farnosti.

Popis kostelaKostel je postaven v mírně svažitém

terénu. Osa kostela je orientována sever – jih. Presbytář je oproti hlavní lodi zúžen a orientován na severní straně, rovněž vstupní předsíň kostela je zúžena. Ze západní strany přiléhá ke kostelu štíhlá, čtyřhranná věž, 26m vysoká. Prostor mezi věží a zúženou vstupní sekcí je vyplněn krytým schodištěm na kůr a věž. Na severní straně chrámové lodi přiléhá ze

P. Benedikt Švanda (1956)


6


7

západní strany nízká sakristie. Loď kostela je prosvětlena velkými, obdélníkovými, mozaikovými okny. Z východní strany jsou tři, ze západní strany dvě velká a nad sakristií jedno asi poloviční velikosti. Rovněž presbytář je prosvětlen dvěma velkými okny z východní i západní strany. Prostor kůru je z jižní strany osvětlen velkým kruhovým oknem, opatřeným bílým matovým sklem. Do kostela se vstupuje masivními dvoukřídlými dubovými dveřmi. Vstupní schodiště je ohraničeno zdí. Loď kostela má rozměry 28 x 12 m. Kněžiště je zúžené na 8 x 5 m. Kůr kostela, který je nad předsíní kostela, přečnívá o 2 metry do prostoru chrámové lodě. Tato část je podepřena dvěma mohutnými pilíři čtvercového průřezu. Vitráže jsou provedeny Otakarem Vačkářem. Horní části tvoří různé rostlinné motivy, spodní části zobrazují světce. V presbytáři vlevo je obraz „Poslední večeře Páně“ s nápisem: „Toto je kalich mé krve“. Vpravo zobrazuje Pána Ježíše a pod ním nápis: „Toto je tělo mé“. Tyto dvě vitráže jsou darem rodin Klementových a Bezděkových. V chrámové lodi vitráže představují: vlevo - svatého Vojtěcha, svatého Josefa, vpravo - svatou Hedviku, svatou Terezii od Dítěte Ježíše a Betlém. Na čelní stěně presbytáře je obraz patrona kostela – svatého Jana Nepomuckého. Obraz zobrazuje světce, oděného v kněžské

roucho v oblacích v paprsku světla. V ruce drží kříž. Kolem hlavy má svatozář s pěti hvězdami. Doprovází jej po stranách dva andělé. Jeden nese monstranci a klíč, druhý drží palmovou ratolest. Spodní část obrazu představuje Hradčany, Karlův most a malý výjev, jak je světec mučen hořícími pochodněmi. Malba stěn v presbytáři

člení stěny bílými pruhy na obdélníky, dalšími méně výraznými pruhy na čtverce. V průsečících jsou drobné barevné kříže. Autorem oltářního obrazu i návrhu výmalby kostela je Jano Köhler. Nad obrazem je zlaté „Boží oko“ v trojúhelníku se zlatými paprsky.

Před oltářem je na dvou stupních

Presbytář v 60. letech1. sv. přijímání (asi 1943 -1945)ukázka vitráží


8


9

dřevěné suppedaneum z dubových vlysů. Dlažba v celém presbytáři, stejně jako v celém kostele, je z červených keramických dlaždic 15 x 15 cm. Pomocí bílých dlaždic 15 x7.5 cm jsou z ní vytvořeny čtverce. Dva schodištní žulové stupně, opracované pemrlováním, oddělují loď od presbytáře.

V lodi kostela jsou na čelní stěně po obou stranách boční oltáře. Oba jsou vytvořeny ze stejného materiálu jako oltář hlavní. Nad levým oltářem je v rámu, vytvořeném ze stejného kamene jako oltář, obraz „Snímání z kříže“. Socha na oltáři znázorňuje Pietu. Pravý boční oltář má obraz věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje a sochu Panny Marie. Vedle vchodu do sakristie je jednoduchá dřevěná kazatelna. Má tvar šestibokého hranolu. Od sakristie na ni vede dřevěné přímé schodiště. Nad kazatelnou je nízká šestiboká stříška zapuštěná do zdi, na ní je socha Krista.

Na protější straně chrámové lodi je kamenná křtitelnice ze stejného materiálu jako oltáře. Má tvar dvou šestibokých, na sebe postavených hranolů, horní je širší a je v něm

měděná nádoba na vodu. Zakryta je měděnou stříškou ve tvaru šestibokého jehlanu.

Na stěnách po obvodu kostela jsou obrazy čtrnácti zastavení křížové cesty. Obrazy jsou v prostých dřevěných rámech s malým dřevěným křížem na horní liště. Předsíň kostela je vybavena zádveřím s širokými dvoukřídlými prosklenými čelními dveřmi a po obou stranách ještě rovněž prosklenými bočními

dveřmi. Kropenky jsou ze světlého mramoru, mísovitého tvaru, zabudovány do stěny předsíně. Zvony zhotovila a spolu s příslušenstvím a železnou stolicí pro 4 zvony dodala fi rma R. Manoušek a spol. v Brně - Husovicích. Váha zvonů:

I-510 kg, II-326 kg, III- 228 kg,IV-156 kg.

Na prvním zvonu je obraz Sv. Cyrila a Metoděje s nápisem „Dědictví otců zachovej nám, Pane!“, na protější straně: „Ke cti a chvále sv. Cyrila a Methoděje, apoštolů Slovanstva, věnovali katoličtí občané z Bohonic“.

Na druhém je obraz sv. Anny a P. Marie, klečící před ní, s nápisem: „Buďte vzorem Boční oltář vlevo od presbytáře (1980)


8


9

našim rodinám“, na protější straně: „Sv. Anně, P. Marii a sv. Jos. ke cti a chvále daroval stavitel tohoto chrámu Páně Leopold Čupr s chotí Annou a dcerami Julií a Evou“.

Na třetím je obraz sv. Jana Nepomuckého s nápisem: „Sv. Jene Nep., oroduj za nás!“ na protější straně: „Patronu své obce, českému světci zasvětili katoličtí občané z Lískovce“.

Na čtvrtém je obraz sv. Františka s nápisem: „Odpočiňte v pokoji, po boji, věrné dušičky“, na protější straně: „K 700 výročí úmrtí sv. Frant. Seraf. a památce všech věrných zemřelých věnovala rodina Frant. Bezděka z Lískovce“.

Osudy farnosti po 2. sv. válceBěhem války, přesně 18. března 1942,

byly zabaveny kostelní zvony, které posloužily na výrobu zbraní a munice. 21. března 1943 byl rovněž zabaven měděný plech na kostelní věži a 5. června odebrán. Váha tohoto plechu byla podle protokolu 481 kg. Věž byla pobita pozinkovaným plechem.

Po válce se všichni dali do odstraňování škod. Bylo nezbytně nutné urychleně opravit střechu nad presbytářem, protože strop už začal být promáčený deštěm. Po dlouhém shánění povolení a lístků na dřevo byly konečně opraveny a obnoveny trámy, krytina dovezena z bohunické Kohnovy

cihelny a kostel byl provizorně zakryt.Následujícího roku v září 1946 se

přehnala ničivá smršť, která napáchala obrovské škody a kromě jiného poškodila také nově opravenou kostelní střechu. Musela se opět dát urychleně do pořádku, protože na 3. říjen připadalo dvacetileté výročí posvěcení farního kostela. Současně byly také opraveny zvětralé a válkou

Kazatelna (asi 1943 - 1945)

Boční oltář vpravo od presbytáře (1980)


10


11

poškozené římsy kolem kostela. Během září a října byly rovněž opraveny válkou poškozené kříže.

Poválečné období se vyznačovalo velkou semknutostí a solidárností. Lidé byli Bohu vděčni za to, že mohou zase normálně žít. Proto byly pořádány poutě a nadšené oslavy, kterých se vždy účastnila většina věřících. Kostel, místo setkání s Bohem i ostatními farníky, který krátce před válkou

sami s velkým úsilím vybudovali a stále ještě doplňovali výbavou, pokládali opravdu za „svůj“ a ze všech sil se starali o jeho opravy a další rozvoj.

Počátek roku 1948 přinesl únorové události. Začalo čtyřicet let komunistické totalitní vlády. Jedním z prvních kroků byla takzvaná sjednocená tělovýchova. Pod touto hlavičkou byl likvidován Orel a jeho majetek byl v Lískovci dne

20.7.1948 převeden do majetku T. J. Sokol. Každoročně začátkem léta pořádal Orel tradiční pouť na Hostýn. Zvlášť pečlivě byla připravována pouť v roce 1948. Byla uveřejněna zpráva v tisku, tiskly se pozvánky, železnice povolily slevu pro hromadné výpravy. Tisíce orlů vystoupilo na Hostýn už v předvečer hlavního poutního dne. U ohňů zpívali národní a orelské písně, též orelskou hymnu. To považovala Bezpečnost za provokaci. Funkcionářům se nepodařilo zabránit, aby se v některých skupinkách neprovolávala protikomunistická hesla a nezpívaly protisocialistické, satirické písně … Půl roku nato začalo hromadné zatýkání orelských pracovníků. Na podkladě vynucených výpovědí a vykonstruovaných obvinění bylo osmnáct orelských funkcionářů odsouzeno. Mezi odsouzenými byl i pan Karel Procházka z Bohunic - 10 let za Průvod Božího těla (asi 1940 - 1945)

Průvod Božího těla


10


11

každém kroku. Počal již zatčením známých orelských funkcionářů, pokračoval internací biskupů, omezováním církevních slavností a vyučování náboženství i dalšími projevy útlaku. Mezi věřícími byl strach a obavy z perzekuce. Ti vlažnější proto raději postupně přestali posílat své děti do náboženství a vytráceli se i z kostela.

Přes všechny potíže se však i nadále farníci o svůj kostel dokázali postarat, provádět nejen opravy, ale i modernizovat například tehdy moderním způsobem topení – svítiplynem.

Ještě jeden pozůstatek z války tížil farníky v Lískovci. Místo slavnostního nedělního vyzvánění čtyř zvonů, zval je k oslavě nejsvětější oběti pouze jeden zvon a ten byl ještě vypůjčený ze starobrněnského kláštera. Nastalo mnoholeté úsilí o pořízení nových zvonů. Až v polovině ledna 1957 dostala fara povolení ke sběru barevných kovů na nové zvony. 16. ledna byly objednány u n.p. Kovolit v České u Brna dva zvony váhy asi 490 kg a 340 kg. Byla vyhlášena sbírka na kovy a také peněz přibývalo. Již 8. února byla proto rozšířena objednávka a přiobjednány další dva zvony o hmotnosti asi 228 kg a 156 kg. Za měsíc od vyhlášení sbírky byla v České 22. března ve zvonárně provedena kolaudace zvonů. Objednány byly čtyři zvony v rozsahu váhy a ladění jako v Lískovci před druhou světovou válkou,

ulité Rudolfem Manouškem starším. Nyní zvony konstruoval Rudolf Manoušek mladší.

Největší zvon má reliéf sv. Cyrila a Metoděje a pod ním nápis: VÍŘE VŽDY VĚRNI BUDOU MORAVANÉ. Na protější straně je nápis: Věnovali farníci z Lískovce. Váha 547 kg, ladění gis1.

Druhý zvon má reliéf Panny Marie a pod

velezradu a profesor Zdeněk Svoboda z Bosonoh, rovněž 10 let za velezradu.

Byla vyhlášena dvouletka a byly zrušeny některé svátky, aby se získalo více pracovních dnů. Pracovním dnem se stal také svátek „Tří králů“ a Nanebevzetí Panny Marie. Proto byly od roku 1949 ve svátky, které byly prohlášeny za pracovní dny, zavedeny večerní mše sv. Tato praxe se osvědčila a na večerní bohoslužbě bylo vždy mnohem více farníků než na ranní.

V roce 1952 byly naposledy povoleny průvody Vzkříšení a Božího Těla ulicemi Lískovce. Rovněž naposledy byl o křížových dnech průvod do polí. Průvodu Božího Těla se účastnilo asi 2800 lidí.

Roku 1956 vzbudil mezi věřícími rozruch pastýřský list o obnově velikonoční liturgie. Obřady velikonočního tridua se původně konaly ráno. Na Bílou sobotu před večerem se ještě slavila slavnost vzkříšení Páně s průvodem Vzkříšení. Od tohoto roku však bylo konání obřadů po všechny tři dny přesunuto na večerní hodiny. I když mnozí pohlíželi kriticky na tuto novotu, návštěva velikonočních obřadů byla několikanásobně větší než jiná léta.

Od 1. ledna 1955 byly uzavřeny oba místní hřbitovy v Lískovci i v Bohunicích. Od té doby se pochovává na Ústředním hřbitově.

Padesátá léta byla poznamenaná silným proticírkevním tlakem, který byl poznat na Konsekrace (svěcení) zvonů (7.4. 1957)


12


13

ním nápis: MATKO BOŽÍ, OCHRAŇUJ NAŠE RODINY. Na protější straně je nápis: Věnovali obětaví farníci z Bohunic. Váha 390 kg, ladění h1.

Na třetím zvonu je reliéf sv. Jana Nepomuckého a pod ním nápis: SV. JENE NEPOMUCKÝ, ORODUJ ZA NÁS. Na protější straně je nápis: Věnovala rodina Klementova z Lískovce. Váha 216 kg; ladění cis2.

Na nejmenším zvonu je reliéf sv. Josefa a pod ním nápis: ODPOČIŇTE V POKOJI, PO BOJI VĚRNÉ DUŠIČKY. Na protější straně je nápis: Věnovala rodina Kvardova z Bohunic. Váha 154 kg; ladění dis2.

Slavnost posvěcení (dnes požehnání) nových zvonů se konala za velké účasti lidu.

Pouze oklikami se k nám dostávaly zprávy o II. Vatikánském koncilu,

vyhlášeném papežem Janem XXIII. Po roce 1965 bylo postupně uváděno do života ustanovení o posvátné liturgii. Nová liturgie byla vysvětlována a většina věřících ráda přijala změny. Projevilo se to i větší účastí na mších i u svátostí.

V roce 1967 došlo k velké události. Po dvaceti letech se mladí mohli připravovat ke svátosti biřmování. Přihlásilo se 98 lidí. Svátost biřmování pak uděloval 25. června pan kapitulní vikář Dr. Kratochvíl.

Rok 1968 přinesl velké změny v politice. Biskupové byli propuštěni a rehabilitováni. V Brně opět rozvinul činnost “Velký náčelník“ P. Josef Soukup. Navázal na činnost, kterou započal již před válkou a kterou válečné události a komunistický teror násilně přerušily. Nenápadně vedl skupiny dětí a nabízel jim programy polních her po skautském způsobu, různé soutěže v konání dobrých skutků (pomoc starým, nemocným), navrhoval četbu zajímavých knih a jiné. Pro dospívající pořádal v kapitulní síni na Petrově „Základní kurz křesťanské nauky“, kde se účastníci v sobotních celodenních kurzech seznamovali se základními věroučnými otázkami. Těchto jeho aktivit se zúčastnila i mládež naší farnosti.

Byla obnovena Lidová strana v Bohunicích i Lískovci, připravovala se obnova Orla.

Farnost zorganizovala pěší děkovnou

pouť do Tuřan. Účast byla obrovská. Velké procesí s hudbou šlo pěšky přes Heršpice, Komárov, Brněnské Ivanovice do Tuřan. V Tuřanech měl slavnostní kázání P. Pekárek a P. Lepka TJ.

V sobotu 22. června zažila naše diecéze velkou událost. Po osmnácti letech odloučení se do Brna do svého úřadu slavnostně vrátil otec biskup Dr. Karel Skoupý.

Na svátek Cyrila a Metoděje byly slaveny hody v Bohunicích. Před kaplí byla sloužena slavnostní mše za účasti mládeže, hrála při ní dechová hudba, která potom hrála při lidové veselici.

Tento slibný rozvoj však přerušily srpnové události. Byl to začátek „normalizace“, který se dotkl také náboženského života ve farnosti.

Od roku 1970 podle nových směrnic se

1. sv. přijímání (asi 1950 - 1959)1. sv. přijímání (asi 1943 - 1945)


12


13

přihlášky do náboženství mohly podávat opět jenom na ředitelství školy. I přesto se přihlásilo 51 dětí. Vyučovalo se 2 hod. v Bohunicích a 1 hod. v Lískovci.

4. července 1971 na svátek sv. Cyrila a Metoděje byla v Bohunicích před kaplí sloužena děkovná slavnostní mše svatá ke stoletému výročí postavení kaple. V následujícím roce na svátek sv. Cyrila a Metoděje již ale v bohunické kapli mše svatá dovolena nebyla. I když MNV v Bohunicích ji povolil, ONV v Brně povolení nedal. Po dohodě s církevními a státními úřady bylo rozhodnuto, aby se obvyklé služby Boží, konané k oslavě sv. Cyrila a Metoděje, konaly v kostele v Lískovci. Od té doby až do roku 1992 se v bohunické kapli mše sv. již nekonaly.

Krátkodobé uvolnění náboženského útlaku v 70. letech umožnilo přístavbu kaple vedle kostela. Díky obnovení činnosti ČSL bylo možné pořádat kulturní akce, zvláště hody a plesy. Kromě toho byly též obnoveny autobusové poutě, které byly velmi oblíbené a vždy se jich zúčastnilo plno farníků. Pořádaly se poutě na Velehrad, na sv. Horu, na sv. Hostýn, na Vranov, do Sloupu a na Zlatou sobotu do Žarošic, kam z každé vesnice jely obvykle družičky a mládenci s nosítkami s Pannou Marií. Krásný byl také dvoudenní poutní zájezd do Polska do Wambeřic v roce 1970. Postupem času ale pěší poutě do

Tuřan skončily, zčásti pro zdravotní potíže duchovního správce, zčásti pro těžkosti při shánění povolení a zčásti také pro klesající zájem ze strany farníků. Postupně také přibývaly potíže ze strany správních státních orgánů. Tyto však již zdaleka nedosahovaly tvrdosti padesátých let. Výstavbou nového sídliště pro třicet tisíc obyvatel pomalu a nenápadně začala zcela nová kapitola v dějinách našich obcí.

1. dubna 1976 nastoupil jako administrátor duchovní správce z Jamného u Jihlavy P. Josef Hinterhölzl. Byl radostně celou farností slavnostně přivítán.

Jeho prvním počinem bylo nainstalování zatím přenosného obětního stolu a ihned začal sloužit mše svaté čelem k lidu. Protože měl slabší hlas, zařídil v kostele rozhlas. Také jeho kázání byla zcela jiná. Začal při nedělních bohoslužbách probírat podle nové exegeze katechezi na pokračování. Kázal o bibli, o morálce, rozebíral věroučné otázky. I když byl již důchodového věku, jeho duch byl mladý a získal oblibu u většiny mládeže.

Na říjen připadlo padesátileté výročí posvěcení kostela. Význam této slavnosti podtrhla návštěva kapitulního vikáře prof. Ludvíka Horkého, který celebroval slavnostní mši svatou, při níž zpíval místní chrámový sbor.

Díky sídlišti již přestaly být přesně vymezené hranice jednotlivých obcí. Tak

se také od ledna 1977 začaly psát křestní zápisy do jedné společné matriky pro Lískovec i Bohunice.

Neustálé problémy, které vedení školy dělalo rodičům, přihlašujícím své děti do náboženství, způsobovaly, že čím dál tím méně dětí bylo do náboženství přihlášeno. Kolem kostela v přilehlém parku si ale začalo hrát stále více dětí z rozrůstajícího se sídliště. Těchto dětí se ujala jedna mladá maminka, která byla v té době na mateřské dovolené a neformálním způsobem pomocí her i vyprávění je vedla k poznávání Boha. Tato praxe se udržela několik roků

Oprava fasády (1976)


14


15

a několik dětí z nekřesťanských rodin dokonce přivedla i ke křtu. Postupně došli i k tajnému vyučování v kapli kostela a toto se udrželo až do roku 1989.

Příliv lidí do kostela, množství věřících u svátostí a aktivní živá farnost neunikla pozornosti všudypřítomným státním orgánům. V roce 1981 byl duchovní správce nucen pod pohrůžkou odebrání „státního souhlasu“ odejít. Do farní kroniky ještě zapisuje několik svých postřehů a rad: „Osídlením sídliště se nejen zvětšilo desateronásobně obyvatelstvo farnosti, ale i její celá struktura. Veliká část se přistěhovala ze středu města, někteří z okrajových farností, menší počet z venkova. Původní rolnické osídlení se mění v městské. Celé složení jest nesourodé. Staré, domorodé, se těžko

srůstá s novými osídlenci, kteří jsou v celku mladí lidé, zcela jiného smýšlení a pokud chodí do kostela, těžce srůstají s původním obyvatelstvem. Většině nesedí stálé modlení, že nemají přede mší sv. klid, touží po krátkých a jasných katechezích na podkladě nové biblické exegeze, skoro nenávidí stará „kázání“ a přejí si přijímat svátost smíření ve formě dialogu. Část prošla různými sektami a potřebují objasnění nejzákladnějších pravd víry. Nejtěžším oříškem pro budoucího duch. správce bude láskyplný přístup k rodinám, kteří nemají manželství dle CIC v pořádku a upřímně žádají křesťansky žít a vychovávat děti. Na tradiční výchovu ve škole stavět nemůže. Nejprve bude nutné vychovat rodiče, kteří mají „obavu“ z pana faráře, nebo důstojného pána, mají - pravděpodobně dědictví od rodičů - v krvi představu, že na faře ještě sídlí poslední Pán, který jest zvyklý poroučet a za každý úkon vybírat patřičný obnos. Duch sv. nechť dá budoucím bratrům na této faře hodně síly, by dovedli být svěřeným bratřím a sestrám, bratrem v Kristu.“ (farní kronika, 1978)

Na faru nastoupil od 1. července 1981 P. Josef Jahoda. Přišel z farnosti Brno – Komárov, kde byla zcela jiná náboženská i sociální situace. První měsíce věnoval pozornost poznávání farnosti i jejím potřebám.

Do vyučování náboženství byly

ve školním roce 1981 - 1982 přihlášeny jenom tři děti, takže se vyučovalo ve škole pouze jedenkrát měsíčně.

V roce 1985 se do náboženství nehlásilo již žádné dítě.

Další formou katechezí se stala homilie při mši svaté pro děti. Tyto mše, které zavedl již předchozí duchovní správce jednou týdně ve středu, také pro další roky schválil otec kapitulní vikář.

Kromě velkého chrámového sboru dospělých začal pracovat též dětský sbor. Sbor sestavil a vedl pan Pavel Frkal. Repertoár tvořily nové a jednoduché křesťanské písně, doprovázené fl étnou a malými elektrickými varhánkami. Tento sboreček zpíval při mši svaté pro děti a byl příznivě přijat farníky jako obohacení liturgie. Později, když se pan Frkal

P. J. Hinterhölzl, P. J. Hladík, P. J. Vlček (květen 1978)

1. sv. přijímání (asi 1980)


14


15

odstěhoval, převzal vedení dětského sboru Pavel Hamřík, který z něj vytvořil hudební těleso s několika desítkami dětí a vysokou uměleckou úrovní. Rovněž došlo ke změně ve vedení kostelního sboru dospělých. Z důvodu stále větších zdravotních problémů přenechal dosavadní vedoucí sboru pan Rudolf Konečný vedení sboru

panu Emilu Císařovi. Tento přinesl další obohacení repertoáru a nově společná vystoupení s profesionálními hudebníky i samostatné koncerty umělců. V současné době vede sbor Petr Janda.

V roce 1986 byla na území starých Bohunic zahájena výstavba dalších panelových domů pro 5 000 lidí. Probíhala v samém středu historické obce, kde se začalo s bouráním staré zástavby, a proto se mnozí farníci museli vystěhovat. Bylo plánované také zbourání kaple. Úsilím některých farníků, lidové strany, brněnského biskupství i památkového úřadu se podařilo kapli zachránit. Kaple byla však v neutěšeném stavu, byly zde pukliny ve zdivu, ujížděla opěrná zeď a byla nutná generální oprava. Ta byla plánovaná na rok 1984, materiál byl zajištěn a opravy by provedli občané brigádnicky pod hlavičkou ČSL. Ale NV od této akce odvracel, neboť prý se bude kaple stejně bourat. A tak zůstala bez opravy a byla obava, že otřesy těžkých mechanismů kapli ještě více poškodí. Kříž z této oblasti byl odvezen a postaven před farní budovu v parku.

Rok 1989 byl pod heslem VÍRA V MODERNÍM SVĚTĚ. Na podzim roku 1989 se objevuje první klenot Desetiletí: Anežčino svatořečení v Římě. Předchází mu příprava doma a následuje pouť u sv. Víta v Praze, která je už ponořena do proudu změn po 17. listopadu.

Také naše farnost se účastnila příprav, které byly v různých brněnských kostelech, i poutí v Brně a v Louce u Znojma. Rovněž v nedělních promluvách zaznívala témata: Základní pravdy víry, Desatero, Otče náš. Celkově bylo možno sledovat vzrůst náboženského života - především v účasti na sv. přijímání.

Od sametové revoluce po současnost

17. listopad 1989 byl velkým dnem také pro naši farnost. V následujících dnech se všechny práce zastavily a farníci sledovali politické události. Do kostela začalo chodit stále více lidí. Nejvíce to bylo vidět o vánocích, kdy se někteří lidé do kostela ani nedostali, jak byl plný, a půlnoční mši sledovali před kostelem.

Ve farnosti také došlo k oživení duchovního života. Kromě tradičního růžence přede mší svatou jsme se ještě začali modlit po mši kompletář. V pondělí po mši svaté byly zavedeny biblické hodiny. Stále pokračovaly středeční mše svaté pro děti. V kostele se také promítalo video o sv. Anežce České. Rovněž byly pořádány přednášky například o výchově dětí, o sv. Tomáši Akvinském a mnohé další.

Do vyučování náboženství se v roce 1990 přihlásilo 252 dětí. V kapli byla zřízena farní knihovna.

Žehnání varhan, kap. vikář L. Horký (1983)


16


17

Největší slavnost roku 1991 se konala v sobotu 7. září, kdy ve farním kostele slavil primiční mši svatou P. Vladimír Záleský. Byla to první primice v našem kostele v celé jeho historii od r. 1926, kdy byl postaven. Mše sv. byla sloužena na prostranství před kostelem, neboť velký počet přítomných by se do kostela nevešel. O šest let později jsme prožili další podobnou událost, když měl 5. ledna 1997 primiční mši v našem kostele P. Josef Hurt, náš farník a dlouholetý ministrant.

Otec biskup povolil v roce 1991 pro naši farnost dva stálé akolyty. Bylo to velkou pomocí pro duchovního správce, obzvlášť v neděli a ve svátky, kdy je velký počet komunikantů. Koncem téhož roku složila slib desetičlenná pastorační a tříčlenná hospodářská farní rada, takže duchovní správce našel více opory a pomoci ve farnosti.

Ve farnosti se rozvíjela činnost charity, která podle pokynů diecézní skupiny zajišťovala pečovatelskou službu, sbírky a zprostředkovávala sociální výpomoc. Byla zde rovněž živá společenství rodin, kde se scházeli k modlitbě i společenskému životu zvláště mladé rodiny. Úspěšně se rozvíjela činnost katolického skautu a orelských organizací.

Další pastorační aktivitou začínala být i divadelní vystoupení divadla jednoho herce. Miroslav Částek, náš farník, zahájil

v prosinci představením díla Aurelia Augustina „Na konci cesty stojí Bůh“ tradici těchto vystoupení.

Rok 1995 byl ve znamení příprav na další návštěvu papeže a svatořečení Jana Sarkandera a Zdislavy z Lemberka. Svatořečení a slavnostní mše svatá proběhla v Olomouci na letišti. Někteří naši farníci se ujali úkolu pořadatelů. I přes deštivé počasí na svatořečení od nás jelo pět autobusů a všichni jsme byli naplnění radostí. „Byli jsme při tom se svatým Otcem“ bylo hlavní heslo všech zúčastněných.

V této době byla aktivní tato společenství: Fokolare, Schönstatské hnutí, Neokatechumenát, Kursilo, Salesiáni spolupracovníci, Komunita Emmanuel, III. řád sv. Františka, Laické sdružení sv. Dominika, Junák – svaz skautů a skautek ČR a dvě orelské organizace.

V období od roku 1989 bylo zřetelné počáteční nadšení, chuť pracovat v církvi, v pastoraci. Objevilo se množství dětí přihlášených do náboženství a přitom nebylo dostatek katechetů a také zkušeností. Postupem času se toto dařilo zvládat. Na veřejnosti se také představily duchovní iniciativy, které předtím pracovaly v ilegalitě.

Na druhé straně se postupně začínalo projevovat tržní prostředí se svými zápory. Veškeré práce začínaly být stále dražší, mezi farníky nebylo již tolik peněz na opravy

a práce se zpomalovaly. Postupně také začalo opadat počáteční nadšení, projevuje se také stárnutí populace a úbytek dětí ve farnosti. A tak na prahu jedenadvacátého století se podle údajů statistického úřadu v naší farnosti k víře hlásí pouze asi 30% obyvatel, z toho ke katolické církvi asi 27%.

Stavby a opravyV roce 1948 byla v kostele provedena

malba. Akademický malíř mistr Kamenický z Ostopovic opravil válkou poškozený obraz sv. Jana Nepomuckého a čtyři poškozené obrazy křížové cesty.

V květnu následujícího roku se v kostele začala provádět instalace plynového topení. Těsně před vánocemi bylo namontováno těleso v sakristii, potom ostatní tělesa v kostele.

V roce 1951 se zjistilo, že věžička bohunické kaple hrozí zřícením. Místní tesař pan Černohorský ji opravil a následně se provedla výmalba kaple.

7. dubna 1957 posvětil kapitulní vikář Dr. Josef Kratochvíl 4 nové zvony. Zvony dostaly roku 1958 elektrický pohon.

V letech 1958 – 1968 byla provedena řada dalších stavebních zásahů a úprav. V červenci r. 1958 byl přestěhován kříž z Hraniček na rozhraní polí Lískovce, Moravan a Ostopovic - na Reky, kde stál starý dřevěný kříž. V Lískovci byl


16


17

vybudován nový most přes potok a proto se musela odsunout socha sv. Jana Nepomuckého asi o 5 m.

V roce 1961 byla provedena oprava elektrického vedení v kostele.

V roce 1963 se muselo opravit dláždění kolem kostela, které bylo během opravy silnice poškozeno stavebními stroji. Při té příležitosti byl vydlážděn i chodník na kůr. Byl konečně postaven i kříž u kůru a 9. června byl znovu požehnán.

V srpnu varhanáři z Bohunic opravili varhany.

Na ulici El. Přemyslovny v Lískovci byla opravena Boží muka, která byla již napůl rozpadlá.

V roce 1966 bylo v kostele pořízeno nové mozaikové okno nad sakristií a nové lavice pro děti. Byla také opravena fasáda u vchodu kostela a na faře.

V roce 1970 se začaly přípravné práce na novou fasádu na faře a přístavbu kaple u kostela mezi věží a sakristií. 14. listopadu ji mohl při vizitaci požehnat pan děkan P. František Kulhánek.

Topidla byla upravena na zemní plyn.Od 9. května 1976 se začala, za

odborného dozoru stavitele Jiřího Marečka, opravovat fasáda kostela. Zároveň byla opravena střecha kostela Janem Italym z Brna.

Na podzim roku 1977 byla upravena a nově oplocena farní zahrada.

Ve stejném roce podnik „Kovodružstvo“ Bratislava (závod Dvořák ve Vyškově) provedl generální opravu věžních hodin v ceně 35 068 Kč.

Mistr František Sysel restauroval celou křížovou cestu.

V posledních měsících roku 1979 se začal pod vedením ing. arch. J. Opatřila upravovat bohoslužebný prostor. Byla nově položena podlaha v presbytáři z keramických dlaždic. Původní oltář byl rozebrán a postaven nový z původního materiálu podle nových liturgických předpisů.

Na podzim roku 1981 byla provedena částečná oprava střechy farního kostela.

Ing. arch. J. Opatřil zpracoval plánek nové křtitelnice. V listopadu 1982 byl zajištěn materiál na křtitelnici a místní kameník pan M. Bartoněk zdarma křtitelnici sestavil.

Rovněž byla naplánovaná generální oprava varhan, která byla zadána Dřevopodniku města Brna - varhanářství. Kolaudaci nově postavených varhan provedl prof. Josef Pukl 15. listopadu 1983.

Na jaře roku 1988 byla zahájena generální oprava střechy farního kostela. Ozdoby kříže na věži kostela byly pozlaceny 24 karátovým zlatem. Cena pozlacení se téměř na korunu rovnala částce, která byla vyplacena pojišťovnou za škody způsobené vichřicí na podzim 1987. Veškeré práce, včetně klempířských, pokrývačských (kromě pozlacení kříže), vykonali zdarma sami farníci. Výše oprav byla tedy prakticky za nakoupený materiál. Farníci odpracovali 5 819 brigádnických hodin a některý den jich pracovalo až 65.

V květnu 1989 začala generální oprava fary a zavádění ústředního topení pro kostel a faru. Na faře byla vybudována společná plynová kotelna pro faru i pro kostel a všude byly nainstalovány litinové radiátory. Provedla se rekonstrukce elektroinstalace na faře, bylo vyměněno vodovodní potrubí a odpadní síť. Taktéž v kostele byla provedena nová elektroinstalace a celý kostel, včetně kazetového stropu s Köhlerovskou ornamentikou, byl vymalován na bílo.

Z bývalé kůlny na faře se zbudovala klubovna a sociální zařízení pro účastníky bohoslužeb.


18


19

Poněvadž byly v roce 1989 při výmalbě kostela malbou zakryty i konsekrační kříže, bylo rozhodnuto o jejich obnovení.

Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1786, která stávala na břehu lískoveckého potoka v místech, kde bývala kaplička, byla zrenovována nákladem 25 000 korun. V neděli 27. června 1990 po mši svaté byla uspořádaná pouť z kostela k této soše. Pouti se zúčastnilo nejen velké množství farníků, ale i těch, kteří do kostela nechodili.

Obecní úřad v Bohunicích začal na jaře roku 1992 s generální opravou

Žehnání kluboven na začátku staveb, P. Pavel Opatřil, biskup Lobkowicz (březen 2006)

1. sv. přijímání (červen 2005)

kaple, která patří obci a církev ji užívala. Finanční náklady překročily 465 000 korun. V polovině června proběhla kolaudace stavby a farnost se postarala o vybavení interiéru. A tak byla 5. července, na svátek sv. Cyrila a Metoděje, patronů kaple, za velkého počtu věřících sloužena před opravenou kaplí, po osmnácti letech, slavnostní mše svatá. Píseň „Bože cos ráčil“ doprovázel dechový orchestr a slavnostní ráz podtrhla i účast některých farníků v tradičních krojích.

Roku 1999 byla v kostele položena nová dlažba z velkých bílých keramických dlaždic. V témž roce byly pořízeny nové kostelní lavice.

Při prohlídce střechy se zjistilo napadení krovů hmyzem. Byla pozvána fi rma, která zajistila odbornou sanaci krovů.

Věžní hodiny dostaly nový pohon strojem řízeným radiovým signálem.

V roce 2005 proběhly úpravy fary, aby mohla být nejenom bytem kněze, ale především domem farnosti, místem setkávání lidí.

Rok 2006 byl rokem budování. Dříve naplánovaná dostavba farní učebny se začala realizovat a skauti si také opravili a rozšířili nevyhovující skautskou klubovnu na farní zahradě. Byla postavena garáž a zrekonstruovaná celá zahrada okolo farní budovy, aby mohla být skutečně dobrým zázemím pro rozmanité aktivity farnosti.

Slovo na závěr

Život farnosti je životem velice pestrým. Od slavení bohoslužeb, přes vyučování náboženství, práce s dětmi, rodinami, seniory….

Díky Vám všem, kteří jakýmkoliv způsobem přispíváte k opravdu živému společenství naší farnosti. Každý z nás tu má své nezastupitelné místo. Buďme vděčni za to, co se daří a buďme otevřeni všemu, co pro nás má Bůh v našem životě i skrze naši farnost připravené…

Pavel Opatřil, farář


18


19

Duchovní správci, kteří od r. 1929 působili ve farnosti

P. Benedikt Švanda 1929 - 1940P. Fulgenc Jančík 1940 - 1943P. ThDr. Vojtěch Josef Kučera OSA 1943 - 1959P. Jindřich Kuba (výpomoc) 1945 - 1950P. Jindřich Hladík 1959 - 1969P. Lepka (výpomoc)P. prof. Vojtěch Josef Kučera 1969 - 1975P. Štěpán Peška (zástup)P. Pavel František Šesták OSA (zástup)P. Pavel František Šesták OSA 1975 - 1976P. Jaroslav Adámek 1976P. Josef Hinterhölzl 1976 - 1981P. Josef Jahoda 1981 - 1998P. Pavel Posád 1997 (zástup)P. Ing. Jiří Sedláček CRV 1998 - 2005P. Luboš Pavlů CRV 1998 - 2005P. Pavel Opatřil 2005 - dosud

1926 - 2006

¬

¬

¬

¬

¬

toulky minulostí

Zdroj: Chaloupka, R.. Vznik a vývoj farnosti. Univerzita Palackého v Olomouci, Cyrilometodějská teologická fakulta. Katedra církevních dějin, patrologie a křesťanského umění. Olomouc. 2004. Diplomová práce. Grafi cká úprava a pre-press: Dvořáčková MagdalénaFoto: archiv farnosti Brno - Starý LískovecTisk: MJ servis, spol. spol. s r.o., Božetěchova 133, Brno

Vydala: Římskokatolická farnost u kostela sv. Jana Nepomuckého, Brno - Starý Lískovec, 2006

Date post:	21-Mar-2016
Category:	Documents
Upload:	magdalena-dvorackova
View:	217 times
Download:	3 times

Toulky minulostí

Documents