TuristikaNordic Walking

Praha sportovní

3

ObsahProjekt čisté a zelené Prahy ..........................................................................2Vysvětlivky .....................................................................................................3

1. Vycházka za meandry Botiče ..............................................................4 2. Na Točnou za Kelty .............................................................................8 3. Kolem tajemné Pacoldovy vápenky ..................................................11 4. Od středověké vesnice k pražskému Semmeringu ...........................14 5. Putování největším pražským lesem .................................................18 6. Od hvězdárny k zoo ..........................................................................21 7. Za kamenným stolem ve Vinořském parku .......................................25 8. Drahaň-Troja – zelený ostrov uprostřed velkoměsta .........................29 9. Údolím Ctirada a Šárky .....................................................................3310. Venkovskou krajinou podél Říčanky ..................................................37

Vysvětlivky

Informativní piktogramy Piktogramy dalších sportů

možnostparkování

charaktertrasy

příjezdvěřejnoudopravou

vodní sporty

zajímavostina trase

skateboarding

jezdectví

lezení

golf a minigolf

cyklistika

In-linebruslení

start a cílvýletu

délkatrasy

turistikaa Nordic Walking

běh

dětské hřiště

Legenda k mapám

trasa s kilometráží

trasa metra se stanicí

přívoz

koupaliště

značená turistická trasa

přírodní památka, přírodní rezervaceparkoviště

naučná stezka

občerstvení

hradiště

trasa vhodná i pro dětské kočárky

Vycházka za meandry Botiče

1

Putování podél dvou pražských potoků zahájíme na autobusové zastávce K Pitkovičkám, kam nás dove-ze autobus 232 ze stanice metra „C“ Háje. Zelená značka nás po pěšince procházející třešňovkou dove-de nejprve k Pitkovicím a posléze i k Pitkovickému potoku, který nás bude provázet několik dalších kilo-metrů. Pitkovický potok pramení jihovýchodně od Pra-hy v malém údolí poblíž Svojšovic, má délku 14 kma tvoří jeden z přítoků Botiče. Za Pitkovickemi se před námi otevře pěkné údolí potoka s loukami, na začát-ku údolí si můžeme vybrat mezi pěšinou podél potoka nebo pěšinou ve svahu kudy vede také naučná stez-ka Povodím Botiče. Obě cesty nás zanedlouho dove-dou k nejcennější lokalitě v okolí Pitkovického potoka– k Pitkovické stráni. Je to ostroh na pravém břehu potoka, který je tvořen břidlicemi předprvohorního stáří. Svah je skloněn k jihu a poskytuje ideální pro-středí pro teplomilná společenstva stepního charakte-

• start: Pitkovice• cíl: Hostivař

délka trasy: 8 km

trasa vede po pěšinách a loukách podél potoků, za mokra může být bahnitá

• tam: bus 232 do zast. K Pitkovičkám• zpět: tram 22, 26 ze zast. Hostivařská

4

4

5

1

ru. Bylo zde zjištěno kolem 100 druhů vyšších rostlin.Z chráněných ohrožených druhů rostlin zde roste konik-lec luční český a chrpa chlumní, ze silně ohrožených druhů časně kvetoucí křivatec český. Kvetoucí rostliny jsou zde doprovázeny cennými travinami (ovsíř luční nebo kostřava žlábková). Na ploše přírodní památky Pitkovická stráň je chráněno celé zdejší společenstvo, včetně půdních mikroorganismů, dalších rostlin, bez-obratlých i obratlovců. Tato společenstva se tu držela od konce poslední doby ledové, mělká a sušší půda bránila přirozenému zalesnění. Stráň bývala spásána ovcemi a kozami, což bránilo šíření nevhodných dru-hů. Dnes se místo původního spásání používá selek-tivní kosení. Další úsek trasy vede stále podél potoka po pěšince přes údolní louky. Po kilometru přichází-me do místa zvaného Dobrá Voda, kde se Pitkovický potok vlévá do Botiče.

Vlevo za Botičem jsou viditelné zbytky Fantova mlý-na, který zřejmě vznikl již ve 14. století, písemně je doložený z 16. století. V roce 1740 byl mlýn obnoven a přestavěn do podoby, v níž zůstal zachován až do požáru v roce 1960. Od roku 1975 zde byl umístěn chov koní s novou obytnou budovou a stájemi. Kon-cem 90. let minulého století však budovy zpustlya dnes už jsou na místě pouze zbytky obvodových zdí. Od bývalého mlýna pokračujeme po pravém břehu Botiče, míjíme opravený petrovický jez, který původně

• přírodní památka Pitkovická stráň• Hostivařská přehrada• přírodní památka Meandr Botiče• Toulcův dvůr

další sporty

1

6

zásoboval vodou dosud patrný náhon mlýna v Petro-vicích. Před Petrovicemi mineme ragbyové hřiště nad nímž se nachází opuštěný zámek. Samotné Petrovi-ce jsou jsou poprvé připomínány v roce 1352, zámek vznikl v polovině 18. století na místě bývalé tvrze. Za Petrovicemi přicházíme k vodní nádrži Hostivař, kte-rá, společně s přilehlým lesoparkem, tvoří význam-nou rekreační oblast hlavního města. Přehrada byla dokončena v roce 1962, vodní plocha má rozlohu 43 ha, maximální hloubka je 12 m, vodu zadržuje sypaná hráz vysoká 16 m a dlouhá 110 m. Asfalto-vá cesta, která kopíruje břeh jezera, nás přivede ažk hrázi. Po jejím shlédnutí pokračujeme dále po pra-vém břehu Botiče, který zde vytvořil velice pěkné meandrovité koryto. Bujná příbřežní vegetace chráně-ná jako přírodní památka Meandr Botiče, se táhne až do Záběhlic. Břehové porosty jsou útočištěm mnoha chráněných rostlin a živočichů. Při troše štěstí zde můžeme zahlédnout i ledňáčka. Naše cesta pokračuje dále po červené značce k zástavbě Hostivaře. Hosti-vař byla osídlena již v 8. století, hradistě nad Botičem, které jsme před chvílí minuli je o dvě století starší. Za návštěvu stojí dochovaná stará zástavba v okolí Kozinova náměstí, především kostel sv. Jana Křtitele s historií sahající do 11. století. Dalším lákadlem je Toulcův dvůr, tvrz doložená roku 1364. V současnosti zde sídlí Ekologické centrum hlavního města Prahy, které zde pořádá nejrůznější pořady a akce pro celou rodinu. Okolím dvora prochází NS Toulcův dvůr, jejíž součástí jsou i dřevěné chodníčky přes mokřady, které bychom spíše očekávali na šumavských rašeliništích než v Praze. Trasa končí spolu s červenou značkou na zastávce tramvaje 22 a 26 Hostivařská.

7

4

7

1

2

Na Točnou za KeltyVýlet začínáme na železniční stanici Zbraslav, kam sepohodlně dostaneme „Posázavským pacifikem“ nebo autobusem č. 165. První zajímavost máme hned na-dosah – vpravo nad ulicí Komořanská se nachází pří-rodní památka U Závisti, což je významná geologická lokalita – odkryv letenského souvrství ordoviku (prvo-hory). Od nádraží vycházíme po žluté turistické značce směrem na Točnou, podcházíme most Závodu mírua stoupáme k osadě Závist, kde přejdeme silnici a vpra-vo podél louky stoupáme do lesa a zároveň do přírod-ní rezervace Šance. Rezervace byla založena v roce 1982 a chrání zdejší skalnaté svahy v údolí Břežan-ského potoka s významným geologickým profilem a du-bový les v několika přirozených typech. Zdejší lesy jsou velice různorodé, na jižních a západních svazích jsou většinou původní doubravy s přimíšenou břízou, hab-rem, bukem, borovicí a babykou. Na spodních částech svahů roste především akát z umělých výsadeb, v údol-ních partiích pak nacházíme i suťové javořiny. Žlutá značka spolu s naučnou Keltskou stezkou nás přes několik zastavení přivádí k dodnes velmi dobře dochovaným valům keltského oppida Závist, které bylo nejstarším a největším známým oppidem na území Čech. Větší a starší centrální část oppida leží na protěj-ším kopci Hradiště. Název Šance vychází ze staršího pojmenování mohutných valů opevnění, které vzniklo až v pozdní době laténské. Opevnění zde bylo budová-no ve své době netradiční, moderní stavební technikou. Základní článek fortifikace Šancí tvořil velký val, kte-

• start: Zbraslav, železniční stanice• cíl: Komořany

délka trasy: 6,5 km

trasa vede z velké části po lesních cestách, větší stoupání na hradiště Šance

• tam: ČD Praha-Zbraslav, bus 165 zastávka Nádraží Zbraslav• zpět: bus 165, 205 zastávka Komořany (bus 165 jede i do místa startu)

parkovištěu železniční stanice Zbraslav

8

4

9

2

• hradiště Šance• Komořanský zámeček• letiště Točná• přírodní památka U Závisti

další sporty

rý byl již od počátku stavby budován ne jako hradba, ale jako skutečný valovitý násep z kamenů a zeminy. Šířka valu při jeho úpatí je místy až 25 m, jeho výška ještě dnes po více než 2000 letech dosahuje až 8 m. Na koruně valu stála původně ještě dřevěná palisádová předprseň ke krytí obránců. Dalším článkem opevnění byl příkop před valem, široký přes 10 m a dosud i 4 m hluboký, který probíhal po celé severní straně opevně-ní. Jižní strana je směrem k centru oppida na Hradišti neopevněná a val o celkové délce přes 2 km byl oběma konci napojen na nepřístupné skály nad Břežanským údolím. Po žluté značce pokračujeme dále do centra hradiště až k altánku, kde se trasa žluté značky a Kelt-ské stezky oddělují. My jdeme vpravo po trase Keltské stezky, která nás zanedlouho přivede k pěkné vyhlídce do Břežanského údolí a na Hradiště. Vrchol Hradiště (391 m n. m.) leží ve významné geografické polozeu jižního okraje Pražské kotliny a v blízkosti někdejšího soutoku Berounky s Vltavou. Okolí soutoku bylo již od pravěku křižovatkou dálkových cest a na Vltavě zde byl důležitý brod. Podle výsledků archeologických výzku-mů zde sídlili lidé již v pozdní době kamenné, dávno před vznikem oppida. Od vyhlídky pokračujeme po trase naučné stezky a po chvíli i žluté značky do Toč-né. Vilovou čtvrtí projdeme až k ulici Branišovská, kde opustíme žlutou značku a zatočíme vlevo na značku zelenou, po které stoupáme na vrch Čihadlo. Z vrcho-lu, na kterém se nachází vojenské prostor, klesáme kolem samoty Nouzov k technickým budovám, které prozrazují, že právě přecházíme přes nově budovaný tunel pražského okruhu. Na kraji lesa můžeme odbočit vpravo po neznačené cestě a navštívit ještě sportovní letiště Točná, kde je i možnost občerstvení, nebo pokra-čovat přímo a po zelené značce sejít do Komořan, kde stojí za shlédnutí především Komořanský zámek,v současnosti sídlo Hydrometeorologického ústavu. Náš výlet zakončíme na zastávce Komořany, odkud odjíždějí autobusy ke stanici metra „C“ Kačerov.

10

2

11

43

Kolem tajemnéPacoldovy vápenkyVýlet zahájíme ve Slivenci, kam nás doveze např. auto-bus 248 ze Smíchovského nádraží. Vystupujeme na za-stávce Slivenec naproti kostelu Všech Svatých, jehož nej-starší část pochází ze 13 století. V roce 1693 pak byla přistavěna předsíň a v roce 1889 byly provedeny úpra-vy podle návrhu Antonia Barvitia. Od kostela scházíme ulicí K Lochkovu, kde se napojíme na modrou značkua pokračujeme po ní směrem do Velké Chuchle. Po ne-celých dvou kilometrech se před námi na kraji zástav-by velké Chuchle objevuje zajímavá technická památka – Pacoldova vápenka. Vápenka je patentem prof. Jiřího Pacolda (profesor pozemního stavitelství a rektor ČVUT) a je výjimečná tím, že dokázala zpracovávat netříděný vápenec, který se těžil v nedalekém lomu. Objekt se skládá ze dvojáků tzv. Pacoldovek – tj. vedle sebe stojí-cích dvojitých šachtových pecí. Pece byly plněny vápen-cem shora (po zaniklé dřevěné lávce). Dnes je vápen-ka postupně rekonstruována. Hned naproti vápenky se nalézá přírodní rezervace Homolka, což je jeden z nej-významějších geologických odkryvů na území České republiky. Nachází se zde typická lokalita přídolského souvrství siluru, které bylo vzato za základ pro světové dělení nejvyšší části silurského útvaru a které se nazý-vá podle zdejší lokality Přídolí. Dále se zde vyskytuje mezinárodní stratotyp hranice mezi devonskými stupni lochkov a prag. Je tu také několik celosvětově klasických nalezišť zkamenělin, které studoval již Joachim Barran-

• start: Slivenec• cíl: Malá Chuchle

délka trasy: 5 km

středně náročná trasa, některé cesty mohou být po dešti bahnité

• tam: bus 230, 246, 247, 248 do zast. Slivenec• zpět: bus 129, 172, 241, 243, 244 ze zast. Malá Chuchle

• kostel Všech Svatých ve Slivenci• Pacoldova vápenka• přírodní rezervace Homolka• kostel svatého Jana Nepomuckého ve Velké Chuchli• zookoutek v Chuchelském háji• komplex budov bývalých lázní v Malé Chuchli

12

3

de. V lomech se dříve těžil vápenec, ze kterého se vyrá-běla i proslulá tzv. černá mozaika na pražské chodníky.V západním sousedství Homolky byly těženy olomitizova-né vápence hornickým způsebem systémem štol. Na kraji velké Chuchle opustíme modrou značku a vydáme se po žluté, která stoupá do Chuchelského háje. Příroda této části Prahy je nesmírně pestrá – nalezneme zde rozlehlé lesy, romantické skály i unikátní stepní lokality. Nachá-zí se tu např. tři zvláště chráněná území, kostel svatého Jana Nepomuckého z roku 1729 a velkým lákadlem jei místní zookoutek. Chuchelský háj náležel od 13. století k panství Zbraslav, které bylo majetkem cisterciáckého řádu a bylo spravováno náboženským fondem. V dobách husitských válek byl majetek řádu zabaven, ovšem v roce 1455 byla Malá Chuchle získána zpět. V roce 1786 jev revíru Zbraslav popisována dubová a habrová „porostli-na“ nazývaná Chuchelský háj. Už ve 30. letech 20. století tvořily háj převážně duby a habry. Zbraslavské panství,k němuž náležela Velká i Malá Chuchle koupil v roce 1825 bavorský šlechtic kníže Bedřich z Oettingen-Wal-lersteinu. V současné době v lese převažuje dub zimní, borovice lesní a lípa srdčitá, hojný je také nepůvodnía agresivní akát. Chuchelský háj můžeme celý projít po žluté značce, nebo si udělat odbočku po asfaltové cestě ke kostelu, od kterého je nádherný výhled na jižní část Prahy a na žlutou značku se opět napojit u zookoutku. Žlutá značka nás nakonec dovede do malebné části Ma-lé Chuchle, kde v 18. a 19. stol. stávaly lázně. Později byla sice léčivost zdejších pramenů zpochybněna, ale Malá Chuchle se přesto stala vyhledávaným výletním místem. Z této doby se zde dodnes zachovalo několik budov např. čp. 4, 44 a 45. Do chráněného komplexu budov patří také pozdně barokní až rokokový kostel Na-rození Panny Marie z roku 1774, který byl postaven na místě původního románského kostela a kaplička P. Ma-rie postavená v 2. pol. 18. stol. v lese nad pramenem. Od kostela již jen podejdeme železniční trať a výlet zakon-číme na autobusové zastávce Malá Chuchle.

další sporty

13

43

14

• start: Stodůlky• cíl: Hlubočepy

délka trasy: 9 km

středně náročnátrasa, v Dalejském údolí je vedena většinou po malých pěšinách a cestách,v Prokopském údolípo asfaltové komunikaci

• tam: metro „B“ do stanice Stodůlky• zpět: bus 104, 120 ze zast. Hlubočepská

• skanzen Řepora• národní přírodní památka Dalejský profil• přírodní památka Opatřilka – Červený lom• přírodní rezervace Prokopské údolí• Prokopské jezírko

Od středověkévesnice k pražskému SemmeringuVycházku začínáme u stanice metra Stodůlky, po modré značce vycházíme směrem na Řeporyje, opa-trně přecházíme Jeremiášovu ulici a po pěšině podél silnice přicházíme ke skanzenu Řepora, přibližující středověké období ve věrohodně ztvarněném prostře-dí imaginárního českého venkovského městečka. Po prohlídce Řepory nás modrá vede do Řeporyj. Přes Řeporyjské náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla pokračujeme po naučné stezce , která nás za posled-ními domy přivádí k tzv. Placaté skále, což je odkryv v mírně ukloněných vrstvách nejvyššího ordovického souvrství. Střídají se zde šedozelené pískovce a pra-chovce, na kterých jsou vidět stopy po pohybu moř-ských živočichů (ichnofosilie). Podél Dalejského poto-ka pokračujeme dále ke zbytkům Trunečkova mlýna. Původně bylo na poměrně krátkém toku Dalejského potoka sedm mlýnů, dodnes se dochovali zbytky tří z nich. U mlýna opouštíme tok Dalejského potoka

4

15

44

a po trase naučné stezky pokračujeme přes úze-mí národní přírodní památky Dalejský profil, kde jev bývalých lomech chráněn klasický geologický profil ordoviku, siluru a spodního devonu s řadou meziná-rodně významných geologických odkryvů a nalezišť zkamenělin, dále významná společenstva skal a tep-lomilných pastvin s chráněnými a ohroženými druhy.

Naučná stezka nás rozmanitým územím bývalých lomů přivádí k osadě Holyně, kde je i možnost občer-stvení. Na konci osady překonáme Dalejský potok po nově vybudované lávce a po modré značce vstupuje-me na území přírodní památky Opatřilka – Červený lom. Jeho horní část tvoří společenstva teplomilných trávníků – historických pastvin. Skalní profily a odkry-vy spodní části vznikaly v souvislosti s těžbou vápen-ce od 19. století. Po necelém kilometru přicházíme do Prokopského údolí, které je nejvýraznějším kra-sovým územím v Praze. Najdeme tu typické krasové jevy, jako jeskyně a dutiny a také náznaky škrapových polí. Údolí bylo v minulosti vážně narušeno těžbouv lomech, pálením vápna a výstavbou menších prů-myslových závodů, přesto si zachovalo cenné přírod-ní hodnoty. Roste tu přes 400 druhů rostlin, z toho

další sporty

4

16

26 chráněných, vyskytuje se zde řada bezobratlých živočichů, hlavně měkkýšů a hmyzu. Jako na jediném místě v Praze tady najdeme suťový les, vyskytuje se zde i les dubohabrový. Zdejší skály představují unikát-ní geologický profil od svrchního ordoviku po střední devon. Nejnavštěvovanějším místem údolí je roman-tické jezírko sevřené strmými vápencovými stěnami. Vzniklo po odstřelu skály v roce 1905 výronem spod-ní vody. Má plochu 25 arů, je dlouhé 107 m a široké26 m, hloubka se pohybuje kolem 10 m. Ve strmé stě-ně nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou dobře viditelné otvory Klukovických (Korálových) jeskyní, jejichž celková délka je 68 m; nejdelší z nich měří19,5 m. U osady Daleje bývala Prokopská skála se známou Prokopskou jeskyní, dlouhou 120 m. Našli se v ní pozůstatky pravěkého člověka, ale i kosti mamuta a dalších pravěkých zvířat. Podle pověsti v ní žil jako poustevník sv. Prokop, který tu přemohl skupinu čertů, rušících jej při čtení bible. Dnes už bohužel neexis-tuje, v 19. století tu byl otevřen Prokopský lom, kte-rý v roce 1882 zničil poustevnu při jeskyni a v letech 1883–1887 i jeskyni samotnou. Další zajímavostí Pro-kopského údolí je Pražský Semmering – železniční trať, která překonává údolí dvojicí monumentálních viaduktů. Trať byla vybudována v letech 1868–1872(z toho v posledních dvou letech se budovaly viaduk-ty) společností Buštěhradská dráha jako součást spo-jení Hostivice a Smíchovské nádraží. Celým Prokop-ským údolím nás provede modrá turistická značka, která nás také dovede do Hlubočep, kde na zastávce autobusu Hlubočepská náš výlet končí.

4

17

4

18

Putování největším pražským lesemSedmikilometrový výlet nás zavede do rozsáhlého lesní-ho prostoru Klánovického lesa, který ve středověku pro-slul tím, že se zde na lesních cestách hojně vyskytovali loupežníci a lapkové a ohrožovali počestné pocestné.Výchozím bodem naší cesty je železniční stanice Pra-ha-Klánovice, odkud se vydáme po modré turistické značce. Značka nás nejdříve vede uličkami malebných Klánovic. Milovníci architektury zde mohou obdivovat dnešní podobu lesní obce, kterou po roce 1878 počal budovat obchodník s nemovitostmi Václav Klán. Ten zakoupil v r. 1874 od knížete Lichtensteina a od dvora v Jirnech pozemky , které pak vykácel a rozprodal pro stavbu prvních osmnácti usedlostí. Podnikatelsky to byl velmi prozíravý plán, pozemky se rychle zhodnocovaly hlavně díky nově vystavěné železnici, na které se Vác-lavu Klánovi podařilo vyjednat zřízení nové železniční zastávky. Na začátku první světové války tak již v obci stálo 90 vil, 7 restaurací a velký pension. Klánovice se tak rychle staly nejoblíbenější vilovou čtvrtí v pražském okolí a dodnes platí za dobrou pražskou adresu. Zhruba po 500 m, které jsme ušli v ulicích Klánovic zatáčíme do lesa a zanedlouho již přicházíme k golfovému hřišti. Golf má v Klánovicích dlouhou tradici, na zdejším hřišti se začalo hrát již v roce 1937. Pozemky na hřiště věno-val Golf clubu Praha kníže Liechtenstein a vlastní práce financoval baron Ringhoffer. Do začátku 2. světové vál-ky bylo vybudováno 6 hracích ploch a byla postavena

• start: Klánovice, železniční stanice• cíl: Běchovice, železniční stanice

délka trasy: 7 km

trasa vede většinou po širokých lesních cestách bez většího převýšení

• tam: ČD Praha-Klánovice, bus 251, 303, 391 do zast. Nádraží Klánovice• zpět: ČD Praha-Běchovice, bus 109, 240, 250 ze zast. Nádraží Běchovice

u železniční stanice Praha-Klánovice

5

19

45

klubovna s restaurací. Po válce se začala budovat další plánovaná hřiště až do počtu 18 jamek. Klánovické hřiš-tě si získalo světovou proslulost, hrály se zde velké tur-naje a mezinárodní golfová mistrovství. V roce 1950 byl Golf club Praha zrušen, golf se jako buržoazní přežitek přestal hrát a většina herních ploch byla postupně rozo-rána a zalesněna. Od golfového hřiště pokračujeme stá-le po modré značce a po dvou kilometrech přicházíme k samotě Nové Dvory. Jedná se o bývalý poplužní dvůr, později lichtenštejnskou myslivnu. Ve středověku stáva-la na tomto místě tvrz Slavětice s velkou okrouhlou věží a stejnojmennou vesnicí. První zmínka o Slavěticích je z roku 1227, kdy jsou šlechtickým rodem Hrabišických darovány klášteru na Zderaze v Praze. Dále Slavětice několikrát změnily majitele a od roku 1586 jsou uvádě-ny jako pusté. Později byla zdejší oblast připojena ke kolodějskému panství a jižně od Slavětic byl vybudován velký rybník (byl zrušen při stavbě trati, ale dodnes je v lese patrná hráz). Po prohlídce pěkně opraveného dvora pokračujeme opět po modré až ke kraji lesa, kde modrou značku na čas opustíme a pokračujeme cestou po kraji lesa. Po 700 m přecházíme poměrně frekvento-vanou silnici a znovu po modré značce vstupujeme do Xaverovského háje, který čítá téměř 100 hektarů zales-něné plochy. Zastoupení zde má dub letní, zimní i čer-vený, dále zde najdeme porosty habrů, jasanů, javorůa nechybí ani borovice, smrk, topol, bříza a lípa. Xave-rovský háj nás provází další skoro dva kilometry, po kterých zatáčíme vlevo a po kraji pole klesáme k Vinici a dále k okraji Počernického rybníka, který představuje velmi cennou ornitologickou lokalitu. Rybník je využíván jako hnízdiště ptactva i jako odpočinková lokalita na tahu a v zimním období. Z hnízdících ptáků můžeme zaregistrovat např. potápky roháče, kachny divoké nebo lysky černé. Z táhnoucích ptáků můžeme při troše štěs-tí zahlédnout orlovce říčního nebo kormorána velkého. Od rybníka je již na dohled cíl našeho výletu – měst-ská část Běchovice, v nohách máme 7 kilometrů a výlet zakončíme u železniční stanice Praha-Běchovice, nebo u nedaleké zastávky autobusů.

další sporty

• Klánovický les• Nové Dvory• Počernický rybník

trasa vhodná i pro dětské kočárky

20

5

21

46

Od hvězdárny k zooŠestikilometrový výlet nás zavede do Ďáblického a Či-mického háje, pokocháme se krásnými výhledy z Vel-ké skály a Havránky a na závěr navštívíme Trojský zámek nebo zoologickou zahradu.Ze zástavby starých Ďáblic vycházíme po žluté turis-tické značce na skalnatý výběžek, který je místem dalekého rozhledu, především severním směrem kde je možné vidět Říp a České středohoří. Několik metrů pod vrcholem skály stojí Ďáblická hvězdár-na postavená v padesátých letech astronomickým kroužkem obce Ďáblice. Pro veřejnost byla otevře-na v roce 1956. Původní stavba (východní kopule, přednáškový sál a knihovna) byla rozšířena v roce 1960 o kancelář, západní kopuli a spojovací chod-bu. V roce 1968 se hvězdárna spojila se Štefániko-vou hvězdárnou a od roku 1975 je třetím střediskem Hvězdárny a planetária hlavního města Prahy. Od hvězdárny nás žlutá značka zavádí po louce do Ďáb-lického háje, což je malý lesík, který se rozprostírá na úpatí vrchu Ládví (358 m n. m.). Zhruba uprostřed lesa se nachází několik bývalých lomů, zajímavýchz geologického hlediska – jeden z nich je chráněn jako přírodní památka Ládví, protože zahrnuje pří-livovou kapsu s ohlazeným kamenem dokládající, že ve druhohorách byl vrch Ládví ostrovem v moři. Ládví je také významnou archeologickou lokalitouz období starší doby kamenné – paleolitu. Na kraji lesa se žlutá značka stýká se zelenou, po které pokra-čujeme dále kolem Kobyliské vozovny do Čimického

• start: Ďáblice• cíl: Troja

délka trasy: 6 km

nenáročná trasa po zpevněných cestách a pěšinách, pouze úsek od Havránkyk Trojské ulici po příkré cestě

• tam: bus 103 do zast. Květnová• zpět: bus 112 ze zast. Zoologická zahrada

22

6

háje. Háj projdeme kolem dětského hřiště a hájovny a po zelené jdeme dále podél ulice V Pazderkách. Na okraji sídliště Bohnice opatrně přecházíme silnici, za kterou se nachází přírodní památka Velká skála. Velká skála je asi 500 m dlouhé a 50 m mocné těleso, které je tvořeno starohorními buližníky. Velká skála je neobvyklým pamětníkem geologického vývoje od starohor po současnost. Jako ostrov v prvohorníma druhohorním moři odolávala mořskému příbojia několikrát ji překryly mocné vrstvy mladších usaze-nin. Dříve rostly na Velké skále zajímavé zbytky skal-ní stepi s roztroušenými keři či stromy. Dnes je ale vegetační kryt velmi chudý a původní společenstva nalezneme pouze ve vrcholových částech masivu. Jsou to především porosty vřesu a dalších doprovod-ných druhů. Název Velká skála souvisí s tím, že mezi Velkou skálou a starou obcí Bohnice byla z buližní-ku ještě tzv. Malá skála, dnes již odtěžená a zanik-lá. Zůstal z ní pouze parčík uprostřed bohnickéhosídliště. Zelená značka nás po okraji lesa zavádík další přírodní památce našeho výletu – k Havrán-ce. Z vrcholu svahu je krásný výhled na celou Prahu, v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem, vpravo s usedlostí Havránka. Od vyhlídky scházíme podél vřesové louky dolů do Trojské ulice. Trojský zá-mek, který jsme před chvílí obdivovali z výšky máme nyní před sebou jako na dlani. Zámek vybudovalv letech 1679–1685 hrabě Václav Vojtěch ze Štern-berka jako své letní sídlo a pobýval zde se svou chotí Klárou a dcerou. Autory projektu byli Giovanni Do-menico Orsi a později Jean Baptiste Mathey, stavite-lem byl Silvestro Carlone. V roce 1685 byla založe-na přilehlá zahrada a roku 1697 byla postavena te-rasa a hospodářské budovy v okolí zámku. Po rodu

• Ďáblická hvězdárna• přírodní památka Ládví• přírodní památka Velká skála• přírodní památka Havránka• Trojský zámek• zoologická zahrada• botanická zahrada

4

23

6

Šternberků zakoupila zámek pro ústav šlechtičen Marie Terezie a sama tu také několikrát pobývala. Poslední soukromý majitel, statkář Alois Svoboda v roce 1922 věnoval zámek i s přilehlými pozem-ky Československé republice. Rozlehlá zahrada ve francouzském stylu vznikla až na přelomu 17.a 18. století jako mistrovská práce zahradního archi-tekta Jiřího Seemana s řadou fontánek a unikátním bludištěm. Na svazích za zámkem vyrostly ve stejnou dobu rozlehlé vinice a v jejich středu se na vrcholu kopce nachází kaple sv. Kláry, zasvěcená této svě-tici podle Šternberkovy manželky Kláry z Maltánu.U Trojského zámku výlet končí, kdo by si ho chtěleště prodloužit může navštívit třeba sousední zoo-logickou zahradu, světově proslulou např. chovem koně Převalského.

další sporty

24

6

24

25

4

25

7

Za kamenným stolem ve Vinořském parkuVýlet nás zavede do přírodní rezervace Vinořský park. Areál byl původně přírodně krajinářským parkem vinořského zámku, nachází se zde úzké podmáče-né údolí ohraničené pískovcovými skalkami, které je také archeologickou lokalitou (slovanské hradiště).V druhé části výletu pak navštívíme lesní komplex Bažantnice v Satalicích, jenž je chráněn jako přírodní památka.Začátek výletu je situován do vsi Jenštejn, kam nás zaveze autobus 367 a 376. Uprostřed vsi se nachá-zí nejvýznamnější zdejší památka – zřícenina hradu Jenštejn. Hrad byl založen dvorským sudím Jenčemz Janovic ve 30. letech 14. století. Byl navržen jako vodní hrad, hluboký příkop se dal kdykoliv napl-nit vodou z několika rybníků na Vinořském potoce.V roce 1368 jej získal Pavel z Vlašimi, notář královské komory, a začal s jeho přestavbou. V roce 1379 hrad zdědil jeho syn, třetí pražský arcibiskup Jan z Jen-štejna a přestavbu dokončil. V roce 1390 mu jej zaba-vil král Václav IV., poté se zde často střídali majite-lé, v letech 1408–1414 jej vlastnil např. Prokop Holý.Hrad byl pustý od začátku 17. století, kdy ho opustil Jan Dobřichovský z Dobřichova, zkázu hradu dokona-ly v roce 1641 švédská vojska. V 19. století bylo zdivo postupně rozebíráno na domky chudiny v okolí. Od roku 1977 byla zřícenina zpřístupněna pro veřejnost. Nyní je zde umístěna stálá muzejní expozice na téma

• start: Jenštejn• cíl: Satalice

délka trasy: 5,5 km

nenáročná trasa po udržovaných parkových cestách

• tam: bus 367, 376 do zast. Jenštejn• zpět: bus 186, 376 ze zast. Satalická obora

• zřícenina Jenštejn• přírodní rezervace Vinořský park• přírodní památka Bažantnice v Sa- talicích

26

7

26

stavební vývoji hradu a archeologický výzkum regionu. Dominantou zachované části hradu je 22 metrů vyso-ká okrouhlá věž, na které jsou u vstupu umístěny tři pískovcové erby majitelů. Od zříceniny vycházíme po červené značce, vedené po vedlejší silnici směrem na Podolanku. Na hrázi rybníka silnici opouštíme a pře-cházíme na Vinořskou ulici, která nás dovádí k Vinoř-skému potoku, podél něhož pokračujeme do Vinoře. Vinoř je z jihovýchodu sevřena zámeckou oborou, ze severozápadu ohraničena Ctěnickým hájem. Kolem dokola jsou úrodná pole, pětistupňovou kaskádou ryb-níků protéká Vinořský potok, zvaný v minulosti též Val-cha nebo Chobot. Jeho pravý břeh se opírá o pískov-cové útvary, vytvářející mělké údolíčko, místně zvané V Topolech. Nejstarší historicky doloženou stavbouv obci je místní kostel, zasvěcený Povýšení sv. Kříže. Původní románská jednolodní stavba byla v letech 1727–1728 přestavěna do nynější barokní podoby. Projektantem byl pravděpodobně tvůrce vinořského zámku F. M. Kaňka, který původní kostel rozšířil o dvě boční lodi, zvětšil apsidu a k severní straně přistavěl sakristii. V průčelí stavby je hranolová věž, krytá níz-kou cibulovitou stříškou. Její zdivo z vrstvené opuky je románské. V horním patře jsou patrny zbytky potroj-ných okének. Do severní stěny sakristie byl při barokní přestavbě vsazen náhrobní kámen Elišky z Kraselo-wa, manželky Jana z Dubče. Od Vinoře pokračuje-me po žluté značce, podél níž je instalováno několik informačních tabulí, popisujících historii a zajímavostí okolí. Značka nás zavádí do Vinořského parku, který navazuje na jižní stranu vinořského zámku a přileh-lého hospodářského dvora. Autorem původní barokní zahrady a přilehlé štěpnice, stejně jako zámku, dvora a vinořského kostela, byl kolem roku 1720 arch. F. M.

27

4

27

7

Kaňka. K zahradě byla volně připojena jižním směrem se táhnoucí obora. Po polovině 18. století, kdy Čer-nínové získali i sousední ves Satalice, dali v blízkém lese zřídit bažantnici spojenou s oborou a zámkem alejemi. V 19. století byla barokní zámecká zahradai s přilehlou částí obory v údolí vinořského potoka pro-měněna na přírodně krajinářský park.Dnes je část tohoto parku, navazující na zahradní prů-čelí zámku, oplocena a je součástí zámeckého areá-lu. Další úsek parku při potoce je neudržovaný a má charakter lesa a je volně přístupný. Od obory, v jejímž středu leží zatravněná plocha bývalého slovanského hradiště s valy a příkopy, jej dělí přirozená hradba pís-kovcových skalek. Žlutá značka nás dále z Vinořského parku zavádí do nedaleké satalické bažantnice, která je chráněna jako přírodní památka. Výlet zakončíme na kraji obory u kaple svaté Anny na zastávce autobu-su Satalická obora.

další sporty

28

7

28

29

4

29

8

Drahaň-Troja – zelený ostrov uprostředvelkoměstaVýlet nás provede přírodním parkem Drahaň-Troja,který se nachází na území Prahy 7 a 8, zahrnuje oblast Trojské kotliny podél Vltavy, a to především na jejím východním břehu. Celý přírodní park má rozlohu 626 hektarů a kromě hojně navštěvované botanické a zoologické zahrady sem patří přes dvanáct zvláš-tě chráněných území, tedy přírodních památek a re-zervací.Vycházíme z Troje od konečné autobusu u zoologic-ké zahrady. Zoo Praha, která se rozprostírá vpravo od nás založil cestovatel a zoolog Jiří Janda a o její dnešní podobu se značně zasloužil dlouholetý ředi-tel zoolog profesor Zdeněk Veselovský. Vznikla ve30. letech 20. století, ovšem historie chovu cizokraj-ných zvířat v Praze je mnohem starší, sahá až do dob prvních králů. Krátce byla malá zoo také ve Vrchlické-ho sadech před dnešním Hlavním nádražím. Při svém otevření 28. 9. 1931 měla zoo asi na 300 zvířat a byla omezena na plochu 8 ha. Zoo se rozprostírá na vel-mi různorodém pozemku, jsou tu skály, jež se jinde nepřirozeně a draho budují, rovina u řeky, svah i ná-horní větrné prostranství a především starý romantic-ký porost. Mezi nejvzácnější zvířata patří kůň Převal-ského, jehož ohrožený druh zachránila pražská zoo „za pět minut dvanáct“. V přírodě žije kůň Převalského

• start: Troja• cíl: Čimice

délka trasy: 8 km

podél Vltavy většinou asfaltové cesty,v Drahanskéma Čimickém údolí pěšiny s převýšením

• tam: bus 112 do zast. Zoologická zahrada• zpět: bus 152, 183, 202 ze zast. Čimice

30

8

• Trojský zámek• zoologická zahrada• botanická zahrada• přírodní památka Podhoří• přírodní památka Zámky• Drahanská rokle• přírodní památka Čimické údolí

už jen v Mongolsku, a i tam byl naposled sledován vědeckou expedicí někdy v 50. letech 20. století. V sou-časné době žije v zoo kolem 2 500 zvířat, reprezen-tujících 500 druhů. Padesát z nich je velmi vzácných.V areálu zahrady stojí dřevěné domky postavené ve stylu českého národního rondokubismu, projektovanéarch. Josefem Gočárem, které byly původně umístěny na letišti ve Kbelích. Od vchodu do zoo nás červená značka zavádí kolem Trojského zámku k Vltavě a po zdejší cyklostezce obcházíme celý areál zoologické zahrady. Pokračujeme kolem psího útulku a zane-dlouho jíž procházíme pod skalami přírodní rezervace Podhoří. Historie osídlení Podhoří sahá až do doby před asi šesti tisíci lety. Při archeologickém průzkumu v letech 1966–1973 byly na skalním ostrohu Na Far-kách nalezeny pozůstatky pěti osad. Nejstarší pocházíz mladší doby kamenné. Pravěké osídlení zde pře-trvalo až do starší doby železné, kdy zde žili před-chůdci Keltů – lidé bylanské kultury. Od Podhoří pokračujeme stále podél Vltavy po červené značce. Vpravo mineme Bohnické údolí a přicházíme k dal-ší zajímavosti našeho výletu – k přírodní památce Zámky. Toto území je rozděleno na dvě části ostře zaříznutou Zámeckou roklí a je tvořeno horninamisvrchního proterozoika, které představují nejstarší hor-niny na území Prahy. Historie osídlení a využívání území člověkem sahá až do doby před asi pěti a půltisíci lety, kdy v mladší době kamenné vzniká na skal-natém ostrohu nad Vltavou výšinné sídliště. To je poz-ději osídleno v době neolitu lidem řivnáčské kulturya poté nepřetržitě až do doby příchodu Slovanů. V do-bě ranného osídlení Slovany, v 6.–8. století, dosahuje hradiště největšího rozkvětu. Z novější historie je zají-mavé, že v Zámecké rokli byla v roce 1870 za osob-ní účasti A. Nobela otevřena první továrna na dyna-

31

48

další sporty

mit v Čechách. Ihned za přírodní památkou Zámkynás čeká malebné údolí Dranského potoka. Drahan-ské údolí je věnováno rekreaci, již od první republi-ky zde stála chatová osada, dnes pomalu se měnícív nesourodou změt chatiček a rodinných domků. Upro-střed Drahanského údolí stojí doposud pěkně udržo-vaný mlýn z 17. století. Údolím procházíme po modré značce podél potoka a zhruba po 200 m odbočujeme vpravo na pěšinu, po které stoupáme okrajem údolí. Po modré pokračujeme další kilometr a přicházíme do mělkého údolí Čimického potoka, kde se rozkládá pří-rodní památka Čimické údolí. Na povrch zde vystupují skalky, tvořené pevnými břidlicemi předprvohorního stáří. Ty byly později, ve čtvrtohorách, překryty štěr-kopískovými usazeninami, které sem přinesla Vltava a které byly později opět erudovány vodou. Jejich zbytky lze na území najít dodnes. Čimické údolí projdeme po pěšině s modrou značkou a výlet zakončíme v Čimi-cích na zastávce autobusu Čimice.

32

8

33

9

Údolím Ctirada a ŠárkyVýlet Šáreckým údolím nás zavede na bájná místa zmiňovaná ve Starých pověstech českých, jejichž mystika umocňuje krásu okolní krajiny.Cestu zahájíme na konečné tramvaje Divoká Šár-ka. Vycházíme po červené, po které sestupujeme po starých schodech pod hráz vodní nádrže Džbán. Vodní nádrž byla vybudována v 60. letech 19. stol. a je jednou z nejvýznamnějších rekreačních oblastí v Praze. Podél Šáreckého potoka pokračujeme do skalní průrvy uprostřed přírodní rezervace Divoká Šárka. Rezervaci tvoří asi 2 km dlouhý průlom Šárec-kého potoka tvrdými buližníky, vytvářející dvě soutěs-ky a náhorní plošinu nad soutěskou.V těchto místech bývalo kdysi slovanské hradiště. Podle jeho rozleh-losti a bohatých nálezů se usuzuje, že zde byla křižo-vatka obchodních cest. Místo se také váže k pověsti o dívčí válce ze Starých pověstí českých. Rozmanité prostředí Divoké Šárky umožňuje přežití řadě druhů měkkýšů a hmyzu, které jsou vázány na protikladné životní podmínky. Na slunných skalách se vyskytují stepní teplomilné druhy, na stinném a chladnějším dně údolí žijí druhy chladnomilné. O tom, proč má přírodní rezervace v názvu přívlastek „divoká“, není pochyb. Ale k pojmenování Šárka nabízí místopisci více výkladů. Starší prameny uvádějí, že souvisí se známou pověstí o Šárce a Ctiradovi, která se odehrá-la údajně v tamních lesích. Podle jiných zdrojů daly oblasti název hluboké šeré (dříve šaré) lesy. Čer-vená značka pokračuje k překrásnému přírodnímu

• start: Vokovice• cíl: Dejvice

délka trasy: 8 km

středně náročná údolní asfaltovácesta se střídás pěšinami vesvahu

• tam: tram 20, 26 do zast. Divoká Šárka• zpět: bus 131 ze zast. U Matěje

34

9

• přírodní rezervace Divoká Šárka• přírodní památka Vizerka• přírodní památka Jenerálka• přírodní památka Zlatnice• kostel sv. Matěje

trasa vhodná i pro dětské kočárky

koupališti Divoká Šárka. Za koupalištěm opouštíme červenou a pokračujeme údolím po asfaltové cestě, postupně míjíme restauraci Dívčí skok, Čertův mlýn a přicházíme zpět na červenou značku, která nás vede po malé pěšině nad údolím, ze které se otví-rají nádherné výhledy na údolí Divoké Šárky. Pěšinas červenou značkou se postupně vrací do údolí a při-vádí nás k přírodní památce Jenerálka, což je ostroh tvořený převážně starohorními břidlicemi a prachov-ci, v jihozápadní části pak diabasovými tufy. V minu-losti se zde prováděli pokusy o těžbu železné rudy. Dokladem toho je několik lůmků na temeni kopcea zejména krátka průzkumná štola při západním úpa-tí ostrohu. Jméno převzala lokalita od nedalekého zámečku, ve kterém sídlila ve 2. pol. 18. století část rakouského generálního štábu. Při jihovýchodní patě hřebene se nalézá bývalá cihelna Na Salátce, která je významnou paleontologickou lokalitou. V blízkém okolí byly také nalezeny doklady o osídlení již ve starší době kamenné. Červená nás dále vede kolem zámečku Jenerálka a stejnojmenné restaurace ažk ulici V Šáreckém údolí, kterou přecházíme a stou-páme ke zbytkům usedlosti Zlatnice, kde se nalézái stejnojmenná přírodní památka. Jsou zde chráněny zbytky přirozených lesostepních a vřesových spole-čenstev rostlin a živočichů. Od Zlatnice pokračujeme po červené, která nás vede ulicemi Hanspaulky do cíle výletu, který je na zastávce autobusu U Matěje. Před tím než odjedeme autobusem na stanici metra Hradčanská ještě můžeme navštívit nedaleký kos-tel svatého Matěje. První zmínka o kostelu pocházíz roku 1404. Podle pověsti založil kostel roku 971 kníže Boleslav II. na místě, kde byla za tzv. dívčí vál-

35

ky údajně pohřbena zmasakrovaná Ctiradova druži-na. V roce 1770 byl starý kostel zbořen a v letech 1770–1771 byl péčí probošta metropolitní kapituly u sv. Víta na Hradě pražském Františka Strachov-ského rytíře ze Strachovic na jeho místě postaven kostel nový, ve stylu pozdního baroka. Hlavní oltář zdobí obraz namalovaný patrně Kristianem Dittman-nem. Kostel má tři zvony, z nichž dva byly roku 1787 přeneseny od sv. Vavřince na Petříně, stejně jako křtitelnice, která byla původně v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Kolem kostela se rozkládá hřbitov s hrobkou svatovítských proboštů a s hroby mnoha významných osobností. Od kostela je také výborný výhled na údolí Vltavy.

9

další sporty

36

9

37

10

Venkovskou krajinou podél ŘíčankyTrasa vycházky nás provede okolím Říčanského poto-ka, někdy také zvaného zkráceně Říčanka. Potok pramení v obci Tehov, měří 21 km a v Běchovicích se vlévá do Rokytky. Začátek vycházky je situován do městské části Dubeč, což bývala kdysi rozsáhlá obec známá již v 11. století, kdy patřila vyšehrad-ské kapitule. Dnes je největší zdejší pamatkou kostelsv. Petra v Dubečku a sýpka se zbytky tvrze, dříve sídlo rytíře Jana Dubečského z Dubče. Výlet začínána autobusové zastáve Lázeňka, kam jezdí autobusy ze stanice metra „C“ Háje, Černý Most a Skalka. Pokraji rybníka se dostaneme pod návrší Rohožník.V 19. a 20. století se zde těžil kámen v řadě lomů, poz-dější archeologický průzkum prokázal, že právě ná-vrší Rohožníku bylo jedním z nejdříve osídlených místv širokém okolí. V pozdní době kamenné zde vzniklo pravěké výšinné sídliště a s přestávkami zde existova-lo až do doby hradištní. Celá oblast byla prohlášena za archeologickou kulturní památku a těžba v lomech byla definitivně zastavena. Dnes je na místě bývalých lomů vyhlášena přírodní památka Rohožník – lomv Dubči. Přírodní památka odkrývá plochu radiálního zlomu se zachovalou nadložní polohou bazálních sle-penců sladkovodní křídy. Ve stěně lomu je také zřetel-ně odkryto horizontální tektonické rýhování. Po kraji lomu vystoupáme na návrší Rohožník a po pěšině podél zahrádek přicházíme na cestu s modrou znač-

• start: Dubeč• cíl: Uhříněves

délka trasy: 6 km

nenáročná trasa po zpevněných cestách a pěšinách

• tam: bus 111, 240 do zast. Lázeňka• zpět: bus 232, 265, 266, 267 ze zast. Nové náměstí, ČD Praha-Uhříněves

• přírodní památka Rohožník – lom v Dubči• Podleský rybník• přírodní památka Obora v Uhříněvsi• židovský hřbitov v Uhříněvsi

38

10

další sporty

kou. Po modré pokračujeme až k Podleskému rybníku, kde můžeme vidět vpravo pod hrází zbytky komplexubudov Podleského mlýna. V současnosti jsou stavby ve velmi špatném stavu a historický ráz komplexu je do značné míry setřen. Podleský rybník je pozůstat-kem rozsáhlé soustavy vodních nádrží, která byla ve středověku na Říčance vybudována. Za třicetileté vál-ky však celý systém zpustl a většina rybníků byla poz-ději vysušena. Podleský rybník však zůstal zachován a v roce 1919 zde byly zřízeny tzv. říční lázně, které navštěvoval při svých pobytech na zámku v nedale-kých Kolodějích i Tomáš Garrigue Masaryk. Od ryb-níka pokračujeme stále po modré značce, která nás po asfaltové silnici přivádí k další zajímavosti výletu – k přírodní památce Obora v Uhříněvsi. Celé území dřívější bažantnice je na skalním podkladu tvořeném proteozoickými prachovci až břidlicemi s polohou sle-penců v severovýchodní části. V jihovýchodní části jsou na okraji území výchozy žilného dioritového por-fyritu. Celé území je překryto mohutnou až 10 m silnou vrstvou kvartérních sedimentů. Porosty v oboře tvoří především duby, nižší patra jsou pak tvořena javory, jasany a habry a konečně v nejnižším patře je zastou-pena líska nebo svída. Modrá znáčka nás dále vede po okraji obory, překonáváme Říčanku po dřevěném můstku a po chvíli se před námi objevuje židovský hřbitov, kde je na rozloze více než 3 000 m2 zacho-váno asi 300 náhrobků, z nichž nejstarší pocházejíz 18. století, některé s velmi pěkným barokním členě-ním a výzdobou. Kromě náhrobků se zde nachází také márnice se zbytky původní malířské výzdoby. Posled-ní část trasy již vede zástavbou Uhříněvsi. Obec Uhří-něves je poprvé připomínána roku 1228, za třicetileté války byla vypálena a až po roce 1872 se dočkala vel-kého rozmachu v souvislosti s výstavbou železniční trati z Prahy do Tábora. Najdeme tu řadu nejrůznějších památek: zámek ze 16. století, barokní kostel Všech svatých s cennými sochami v okolí nebo klasicistní synagogu. V Uhříněvsi náš výlet končí, pro cestu zpět můžeme využít autobus MHD, který odjíždí z Nového náměstí, nebo vlak.

39

10

Praha sportovní – Turistika, Nordig Walking

Pro Magistrát hlavního města Prahy vydala a zpracovala Kartografie PRAHA, a. s.Fotografie na obálce: David Huf, www.davidhuf.cz, LEKI.cz, Profimedia

Obálka: Magistrát hlavního města PrahyTisk: Tiskárna Reproprint, s. r. o.

Vydáno v roce 2009

© Autoři fotografií: FOTODESIGN, Jiří Dušek, Martin Hurin, Luboš Matějů

Kartografie PRAHA, a. s., Ostrovní 30, 110 00 Praha 1tel.: 221 969 446, fax: 221 969 444

e-mail: info@kartografie.czwww.kartografie.cz

Tato brožura vznikla za finanční podporyhlavního města Prahy.

www.praha.eu

Praha sportovní

www.praha-sportovni.cz