62 ELEKTRO 2/2017

celoživotní vzdělávání

62 ELEKTRO 2/2017

Uni

e so

udní

ch z

nalc

ů ra

dí

Znalecký posudek jako důkaz

1. Důkaz

Znalecký posudek je důkaz (důkazní pro-středek). Samotný pojem důkazu či dokazo-vání je chápán v rámci různých věd různě. V matematice je důkaz chápán jako pravdi-vost tvrzení, jestliže jsou pravdivé předpo-klady, ze kterých se vychází. Dokazování se zde provádí prostřednictvím matematických operací. Obdobně je tomu i v logice, kdy se z předpokladů pomocí logických operací vy-vozuje logicky správný důsledek. V právu je situace částečně odlišná.

1.1 Dělení práva

– Právo procesní a právo hmotnéRozdíl mezi právem procesním a právem

hmotným. Kdyby se všichni řídili právem hmotným, bylo by právo procesní zapotřebí? Nebylo. Protože by nebyly spory. Je znalecká činnost součástí práva hmotného, nebo práva procesního? Procesního.– Právo občanské, trestní, správní, finanční

Rozdíly a shodné prvky jednotlivých typů.

1.2 Důkaz ve smyslu logickém – logická struktura důkazu

Pro objasnění pojmu důkaz ze zákona vy-plývá, že pravdivost soudu musí být potvrze-na bezprostředně zřejmými fakty, které jsou pokládány za pravdivé, nebo odkazem na jiné soudy, které se samy zakládají na prav-divých faktech.

Zatímco Weinbergerova definice je: „Do-kázat tvrzení t znamená přesvědčit se o prav-divosti výroku t vyvozováním t z jiných prav-divých výroků. Výrok t, který se má dokazovat, se nazývá tvrzení (teze, také předmět důkazu neboli probandum). Při dokazování musíme najít takové zřejmé nebo již dříve dokázané výroky, tzv. důkazové prostředky neboli argu-menty důkazu, z nichž teze logicky vyplývá.“1)

Znalecký posudek je vystavěn na tom-to postupu:– je dána znalecká otázka,– argument nebo argumenty (zřejmé anebo

dokázané výroky ve formě podkladů pro posudek), s jejichž pomocí lze

– odpovědět na položenou otázku (logický úsudek, že odpověď vyplývá z argumentů).Argumenty, ze kterých znalec vychází při

vypracování znaleckého posudku (předpokla-

dy ve znaleckém posudku, podklady pro vy-pracování znaleckého posudku), musejí být pravdivé a úplné.– z nepravdivých argumentů (podkladů pro

posudek) nemůže vzniknout pravdivý závěr,– z neúplných podkladů nelze vyvodit jistý

závěr,– použitím nesprávné metody nelze dojít ke

správnému výsledku,– chybný postup v rámci správné metody ne-

vede ke správnému závěru (závěr je pravdi-vý, vyplývá-li závěr logicky z argumentů).

1.3 Důkaz ve smyslu procesního práva

Procesní dokazování nelze ztotožnit s lo-gickým dokazováním. „Procesní dokazování je procesním právem upravený postup, kte-rý je mnohem širší než logické dokazování. Procesní dokazování zahrnuje i takové po-stupy, které předmětem formálně logického dokazování vůbec nejsou, protože v tomto smyslu nejsou vůbec dokazováním. Napří-klad procesní dokazování upravuje důkaz ohledáním, což znamená, že se soud vlast-ním přímým vnímáním seznamuje s movi-tým předmětem, anebo na místě samém s ne-movitostí, třeba se stavem budovy, stavem oplocení pozemku a podobně. Takový důkaz ohledáním není důkazem ve smyslu formál-ní logiky, je však důkazem ve smyslu pro-cesním.“2)

1.3.1 Znalecký posudek jako důkaz Znalecký posudek je obvykle důkazem ve

smyslu logickém. Znalec používá při jeho vy-pracování jiné důkazové prostředky – argu-menty ve formě podkladů pro zpracování po-sudku. Z těchto podkladů znalec vyvozuje závěry pomocí logických metod. Logické me-tody jsou obvykle součástí metod užívaných v daném oboru. Posudek obsahuje výrok vy-jadřující konkrétní relevantní zjištění – skutko-vá zjištění. Nejde o právní důkaz, ale výroky ve znaleckém posudku ve formě závěrů jsou podkladem pro rozhodnutí – právní důkaz.

Znalecký důkaz je vždy důkazem odvoze-ným, protože k jeho vypracování znalec po-třebuje podklady (argumenty), které mohou být přímým i odvozeným důkazem. Na ar-gumentech, které jsou podkladem pro posu-dek, záleží i kvalita závěru posudku. Obecně platí, že závěr znaleckého posudku nemůže být pravdivý, nejsou-li pravdivé argumenty

(podklady). Opačná závislost neplatí. I při pravdivých argumentech může být posudek nepravdivý.

2. Znalecký posudek

Znalecký posudek je důkazem (důkazním prostředkem). Jde o zvláštní typ důkazu, kte-rý se vyvinul relativně nedávno. Aby byl po-užitelný, musí mít vlastnosti a náležitosti.

2.1 Vlastnosti znaleckého posudku

Nároky na znalecký posudek je možné ztotožnit s požadovanými vlastnostmi posud-ku. Základním nárokem na znalecký posudek je jeho pravdivost. Od pravdivosti se odvíje-jí další nároky.

2.1.1 Pravdivost znaleckého posudkuPravdivost je kategorie objektivní. „Po-

jem „pravda“ nesnáší atributy: něco prav-da buď je, nebo není, není ale možné, aby něco bylo pravda víc než něco jiného, a není ani možné, aby jedna pravda byla objektivní a jiná subjektivní, resp. jedna „materiální“, a jiná nikoliv. To, že pravda je objektivní, je dáno v pojmu pravdy samém a přímo z její-ho pojmu vyplývá, že nemůže být subjektivní. (Subjektivní pravda je přesvědčení o prav-dě, nikoliv pravda sama.) Pokud jde o prav-du materiální, smysl této její kvalifikace spo-číval v tom, že soudce při zjišťování pravdy není vázán žádnými formálními pravidly, není tedy např. povinen považovat za prav-divé to, co shodně vypověděli dva svědkové, a naopak nespokojit se s tím, tj. nepovažo-vat za pravdu, co vypověděl jen jeden svě-dek; není povinen považovat za pravdu to, co vypoví znalec, atd. S tím souvisí proces-ní zásada volného hodnocení důkazů, která umožňuje soudci, aby uvěřil jednomu svěd-kovi a neuvěřil třeba třem svědkům, kteří vy-povídají opak.“3) Pravdivost soudy obvyk-le posuzují podle přesvědčivosti. Není to dobře. Místo aby soudce věděl, pouze věří. Věří tomu, kdo je přesvědčivější.

Znalec v posudku podává svůj úsudek jako subjektivní názor. Jestliže soud v rámci soudního řízení využije informace ze zna-leckého posudku jako podklad pro rozhod-nutí, subjektivní názor objektivizuje. Sub-jektivní názor znalce se tímto stává „ob-jektivní“ pravdou v rámci daného sporu.

Tvrzení, argument, důkaz a pravdaJUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA

1) WEINBERGER, O. – ZICH, O.: Logika. Praha, 1965, s. 49.2) WINTROVÁ a kolektiv: Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha, Linde, 2004, s. 240.3) KNAPP, V.: Teorie práva. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 1995, s. 217–218.

63ELEKTRO 2/2017

celoživotní vzdělávání

63ELEKTRO 2/2017

Uni

e so

udní

ch z

nalc

ů ra

dí

2.1.2 Přesvědčivost Zatímco pravdivost znaleckého posudku je

objektivní kategorie, přesvědčivost je kate-gorie subjektivní. V řízení „účastníci ve sku-tečnosti usilují nejen o dokazování objektivní pravdivosti výroku P, ale zároveň o přesvěd-čení soudu o jeho pravdivosti. Je tedy třeba rozlišovat skutečnost, že výrok P je objektivně pravdivý, a skutečnost, že soud jej subjektiv-ně za pravdivý považuje.“4) Soudce není od-borníkem v konkrétní skutkové věci, proto si povolal znalce, a proto je o pravdivosti pře-svědčován. Přesvědčivost se odvíjí nejen od obsahové stránky posudku, ale i od formál-ní. Důležitou roli hraje vystupování znalce při výslechu. Nicméně hlavní důraz musí být kla-den na obsahovou stránku posudku. Základní obsahovou vlastností, která musí být posuzo-vána, je přezkoumatelnost znalcova postupu.

2.1.3 PřezkoumatelnostPřezkoumatelnost je základním metodo-

logickým požadavkem na znalecký posudek. Odvíjí se od ní další vlastnosti, jako je kom-plexnost či vzájemná slučitelnost metod. Je to nutná vlastnost pro další zkoumání. Jest-liže posudek není přezkoumatelný, nelze ani prohlásit, zdali splňuje další požadavky na posudek kladené.

Přezkoumatelnost posudku představu-je možnost uživatelů zkontrolovat posudek znalce včetně možnosti zkontrolovat vstupní podklady z hlediska úplnosti či pravdivosti. Kontrola zahrnuje přezkoumatelnost znalco-vých metod použitých v posudku, zdali byly po užity správné metody, a ovšem také zdali byly použity tyto metody správně.

2.1.4 Vstupní podklady První podmínkou přezkoumatelnosti vstup-

ních podkladů je jejich taxativní výčet. Při kontrole vstupních údajů se totiž přezkoumá-vá mimo jiné to, zda jsou podklady úplné. Měl znalec všechny podklady, které jsou dostupné a zároveň nutné pro zpracování posudku? Jest-liže měl znalec všechny podklady nutné pro zpracování posudku, přezkoumává se, zdali jsou tyto podklady pravdivé. Znalec by měl také uvést, proč některé podklady nepoužil.

Znalec by měl uvést, o které podklady žá-dal a které obdržel. Je na znalci, aby požádal o určující podklady. Které podklady znalec potřebuje pro zodpovězení znalecké otázky, je odborná otázka skutková.

Pozn.:Zm I 746/28 – II. Otázka postačitelnosti

podkladu pro podání spolehlivého posudku jest otázkou odbornou, již řešiti je znalcům podle jejich přísahy.

2.1.5 Uvedení a výběr použitelných metod Obvykle je možné problém řešit různý-

mi metodami v rámci daného oboru. Znalec

by měl uvést, které metody řešení přicháze-jí teo reticky v úvahu, kterou metodu řeše-ní pro daný problém vybral a proč nepoužil ostatní metody.

2.1.6 Znalcův postup – důsledkový vztahUž jsou známé podklady, ze kterých zna-

lec vychází, a metoda, kterou použije. Pře-zkoumatelný musí být i postup, kterým zna-lec z premis (podkladů) dospěl k závěrům. Postup vyvozování závěrů z argumentů se nazývá důsledkový vztah, který je defi-nován jako „tvrzení, že důsledek je logicky nutně pravdivý, jestliže jsou pravdivé všech-ny premisy. Platnost důsledkového vztahu je zcela nezávislá na tom, zda jsou premisy sku-tečna pravdivé, zda jde o domněnky s nejis-tou pravdivostí, nebo zda jde o předpoklady ireálné (nepravdivé). … Jak dokazuje logika platnost důsledkového vztahu? Vychází vždy z přesné strukturní analýzy článků důsledko-vého vztahu. Na tomto základě se pak postu-puje různými metodami, zejména vyvozová-ním z daných axiomů podle stanovených pra-videl, nebo se o platnosti rozhodne určitými operacemi, nebo se aplikují obecné návody (schémata) dedukce. Vyvozování důsledků se děje důsledkovým vztahem, který nás oprav-ňuje tvrdit důsledek, jsou-li dány jeho premi-sy. Tuto operaci přechodu od premis k důsled-ku lze provést zejména v těchto případech:– jsou-li všechny premisy logicky pravdivé,– přesvědčili-li jsme se o pravdivosti všech

premis zkušeností (včetně případu, že ně-které z nich jsou logicky pravdivé),

– chápeme premisy jako předpoklady, které rozvíjíme v důsledky,

– chápeme premisy (nebo některé z nich) jako hypotézy, které ověřujeme ověřením důsledků.V případě a) bude i důsledek logicky prav-

divý. V případě b) je důsledek empiricky do-kázán.“5)

Znalec je plně odpovědný za správné použití důsledkového vztahu!

2.1.7 Přílohy posudkuAby příjemce mohl přezkoumat posu-

dek, nejenže musí vědět, jaké podklady zna-lec použil, ale tyto podklady musí mít také k dispozici.

2.1.8 Komplexnost

Posudek je komplexní, jestliže znalec při-hlédl ke všem relevantním skutečnostem, které mohou mít vliv na stanovení znalco-va závěru, ať již v rovině věcné, nebo časo-vé. Problém není jen ve skutečnosti, že zna-lec nepřihlédl k podkladům, ke kterým při-hlédnout měl a mohl – učinil méně, než měl. Porušením zásady komplexnosti je i postup znalce, kdy využil informaci, která k dané-mu datu nebyla k dispozici.

2.1.9 Bezrozpornost – vnitřní konzistence Posudek je bezrozporný, jestliže se před-

poklady, na kterých posudek stojí, vzájemně nevylučují. Například společnost je oceněna likvidační metodou, přestože znalec předpo-kládá trvání společnosti v budoucnosti.

2.1.10 ÚplnostPosudek je úplný, jestliže znalec uvedl

všechny podklady, které použil, a tyto pod-klady jsou dostupné. Dále znalec uvedl všechny předpoklady, na kterých je posu-dek postaven. Uvedl přesný postup, kterým dospěl k závěru.

2.2 Náležitosti znaleckého posudku

Náležitosti znaleckého posudku se dělí na formální a obsahové. Přestože některé náleži-tosti lze zařadit do formálních i obsahových (posudek, nález) dělení bude zachováno. For-mální náležitosti vyžaduje zákon či vyhláška. Některé znalecké posudky musejí mít obliga-torně kromě obecných náležitostí také urči-té zvláštní náležitosti vyplývající ze zákon-ných požadavků.

2.2.1 Formální náležitosti obecnéFormálními náležitostmi písemného po-

sudku podaného znalcem jsou:a) podpis (§13 zákona o znalcích a tlumoč-

nících),b) otisk pečeti (§13 zákona o znalcích a tlu-

močnících),c) číslování stran (§13 vyhlášky o znalcích

a tlumočnících),d) posudek musí být sešit sešívací šňůrou při-

pevněnou k poslední straně posudku a pře-tištěnou znaleckou pečetí (§13 vyhlášky o znalcích a tlumočnících),

e) znaleckou doložku (§13 vyhlášky o znal-cích a tlumočnících).

2.2.2 Zvláštní náležitostiNejen ZnalZ ukládá formální náleži-

tosti posudku. Formální náležitosti posud-ku přikazují i jiné právní normy. Formál-ní náležitosti může obsahovat také usnesení o jmenování znalcem. Znalec si musí ověřit a uvědomit, zdali posudek má mít i zvlášt-ní formální náležitosti, které stanovují jed-notlivé zákony, příkladem jsou zde uvede-ny nejdůležitější.

4) KNAPP, V.: Teorie práva. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 1995, s. 178.5) WEINBERGER, O.: Logické a metodologické základy důkazu v oboru práva. Stát a právo, 1967, č. 13, s. 192–194.

JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA je znalcem v oboru oceňování. Věnuje se také právní teorii znalec-ké činnosti. Působí ve spo-lečnosti ZNALEX, s. r. o., která je součástí skupiny Moore Stephens.

64 ELEKTRO 2/2017

celoživotní vzdělávání

64 ELEKTRO 2/2017

Uni

e so

udní

ch z

nalc

ů ra

dí

2.2.2.1 Občanský soudní řádObčanský soudní řád v § 127a stanovuje,

že znalecký posudek dodaný stranou sporu v občanském soudním řízení musí obsahovat doložku znalce o tom, že si je vědom násled-ků vědomě nepravdivého znaleckého posud-ku. Obdobně trestní řád.

2.2.3 Obsahové náležitosti Kvalitní posudek musí být nejen správný,

ale i přesvědčivý. Obsahové náležitosti se od-víjejí od požadavku na správnost, přesvědči-vost a přezkoumatelnost posudku. Posudek je důkazem v rámci řízení. Objasňují se jím skutečnosti, které vyžadují odborné posou-zení. Proto posudku vždy předchází znalecká otázka, na kterou znalec v posudku odpovídá.

2.2.3.1 Úvodní část„Úvodní část zachycuje fakta, která cha-

rakterizují procesní a technické podmín-ky, v nichž probíhalo znalecké zkoumání.“6) Uvádí se zde: – jméno znalce,– zadavatel,– věc, ve které je posudek vyhotoven,– výčet položených otázek.

2.2.3.2 Seznam podkladů Které podklady znalec obdržel. Které pod-

klady si znalec obstaral.

2.2.3.3 NálezNález je obligatorní součást znaleckého

posudku podle § 13 vyhlášky. Zahrnuje po-pis zkoumaného materiálu, popř. jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu znalec přihlí-žel. Nález musí obsahovat teoretický základ, ze kterého znalec při svém zkoumání vychá-zel. Popis teoretických metod, které užil. Dále zahrnuje popis podkladů, ze kterých znalec vycházel. Podstatnou součástí nálezu je po-stup, kterým znalec z dodaných podkladů do-šel k svým závěrům. Zde se odehrává hlavní část znalcova zkoumání. Při postupu z pre-mis (podkladů) k závěrům znalec uplatňu-je své odborné znalosti, které jsou nutné pro stanovení závěrů. Vlastní nález tvoří logickou strukturu důkazu.

2.2.3.4 Posudek (Závěr)Výčet otázek, na které má znalec odpově-

dět, s odpověďmi na tyto otázky, představu-je vlastní posudek. V některých případech je tato část znalci nazvána Závěr. Jde o odpo-vědi na položené otázky. Odpovědi jsou uvá-děny již jen ve formě tvrzení. Samotný pro-ces logického dokazování je součásti Nálezu.

2.2.3.5 Znalecká doložkaZnaleckou doložkou znalec stvrzuje podá-

ní písemného posudku. Jde o evidenční pod-klad pro zápis posudku do znaleckého deníku u znalců – fyzických osob. Součástí je také

podpis a uvedení osob, které mohou posudek obhajovat (u znaleckých ústavů).

2.2.3.6 PřílohyVýznam příloh spočívá v možnosti pře-

zkoumat názor a postup znalce.

2.2.4 Procesní náležitostiZnalecký posudek, který byl vypracován

před zahájením řízení, není z hlediska teorie dokazování považován za důkaz znaleckým posudkem, ale za listinný důkaz. Pouze když byl posudek zpracován a vyžádán až v průbě-hu řízení, jde o důkaz znaleckým posudkem.

2.2.4.1 Znalecká otázka – vymezení úkoluCílem znaleckého posudku je odpovědět

na znaleckou otázku. Otázka musí být po-ložena tak, aby se zadavatel odpovědí při-blížil k zjišťování pravdivosti skutkového tvrzení, aby odpověď ozřejmila skutečnosti potřebné pro celkové posouzení skutkové-ho stavu. Znalecká otázka by měla být vždy otázkou skutkovou (quaestio facti), protože znalec se může vyjadřovat jen ke skutkovým podstatám. Zadavatel sám zjišťuje skutkový stav pomocí důkazního řízení. „Jde-li o od-borné znalosti, soud musí znalce ustanovit, i když by takové znalosti sám měl – jinak by totiž zbavoval ostatní subjekty řízení mož-nosti hodnotit a popřípadě zpochybnit zna-lecký posudek spolu s ostatními provedený-mi důkazy.“7)

2.2.4.2 Znalec a obstarávání důkazů, ohle-dání a vyšetřovací pokus, hodnocení důkazů

Znalec si nemůže obstarávat v trestním řízení důkazy. Nemůže sám zjišťovat skuteč-nosti na místě činu. V občanském soudním řízení je situace nepatrně jiná.

Jestliže znalec sám obstarává důkazy (ohledání místa), v občanskoprávním říze-ní není přítomna strana sporu či obžalovaný, soudní proces vykazuje ústavní vady.

Pozn.:I. ÚS 1012/07 Pokud znalec provádí

místní šetření, pak za účasti stran sporu. Ústavní soud judikoval, že „pokud obec-né soudy zvolily cestu dokazování vedoucí k opatření důkazního prostředku stěžejní-ho pro závěr ve věci, vytvořily tak situaci, v níž bylo třeba respektovat všechny zákon-né požadavky kladené na dokazování jako takové. Pokud tedy bylo stěžovatelům, ať již kýmkoliv, znemožněno zúčastnit se místního šetření znaleckého ústavu, neměli pak mož-nost vyjadřovat se k získávání podkladů pro tento posudek na místě samém; to lze srov-nat se znemožněním vyjadřovat se k prová-děnému důkazu, i když se v místním šetření, jak je výše uvedeno, jednalo „jen“ o získá-vání podkladů pro znalecký posudek. Z hle-diska oprávněných zájmů stěžovatelů však šlo o deficit významný, a to i z toho důvo-

du, že znalecký ústav nemohl být okamžitě konfrontován s jejich názory a připomín-kami. Následná možnost stěžovatelů vyjá-dřit se k samotnému znaleckému posudku či posudkům na této vadě řízení již doda-tečně nic změnit nemůže.“; Ústavní soud argumentoval porušením zákazu libovůle stanoveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základ-ních práv a svobod a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny (po-známka autor).

2.3 Výslech znalce – obhajoba posudku

Nejtěžší fází znalecké činnosti je obha-joba posudku výslechem znalce před sou-dem. Není těžké posudek napsat, těžké je ho obhájit. Znalci, kteří chtějí vyjít zadavateli vstříc a napíší posudek v jeho prospěch, ná-sledně mají problémy s obhajobou posudku.

2.4 Shrnutí

Samotné vypracování posudku má po-vahu deduktivního usuzování, vyvozování úsudku z daných premis. Ve vypracování po-sudku se nejvíce projevují znalcovy odborné znalosti a vědomosti. Zde znalec odborným postupem vyvozuje z dodaných podkladů (premis) pomocí odborných znalostí závě-ry. K tomu mu kromě deduktivního úsudku slouží i již zmíněné logické operace a další úsudky. Vždy záleží na metodě, kterou zvo-lí pro vyvozování.

Úsudek, který znalec uvádí v posudku, je subjektivním názorem znalce. Soud v rám-ci soudního řízení zkoumá, zdali tento sub-jektivní názor zobjektivizuje a použije jako podklad pro rozhodnutí. Předpokladem pro zobjektivizování znaleckého úsudku je jeho hodnocení.

3. Hodnocení znaleckého posudku

Jsou různé rozsudky, které se rozdílně sta-ví k hodnocení znaleckého posudku.

Ústavní soud ve svém rozhodnutí I. ÚS 49/06 upozornil: „Ponechávat bez povšim-nutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závěrům znalce, by zname-nalo ve svých důsledcích popřít zásadu vol-ného hodnocení důkazů soudem podle jeho vnitřního přesvědčení, a naopak privilego-vat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soudního rozhodo-vání na znalce; takový postup nelze z ústav-něprávních hledisek akceptovat.“ Hodnoce-ní věcné správnosti představuje hodnocení kvality (pravdivosti).

Kromě věcné správnosti se hodnotí for-mální správnost, zdali vůbec jde o znalecký posudek z formálního hlediska, či zdali může být označen daný materiál pouze za listinný důkaz. A dále procesní náležitosti znalecké-

6) PJEŠČAK, J. a kol.: Základy kriminalistiky. Praha, Naše vojsko, 1976, s. 279.7) WINTROVÁ a kolektiv: Civilní právo procesní. 3. vydání. Praha, Linde, 2004, s. 259.

65ELEKTRO 2/2017

celoživotní vzdělávání

65ELEKTRO 2/2017

Uni

e so

udní

ch z

nalc

ů ra

dí

ho posudku, zdali vůbec může být připuštěn jako důkaz. Jestliže byly podklady pro zna-lecký posudek získány nezákonně, znalecký posudek jako důkaz použít nelze.

3.1 Kritéria hodnocení znaleckého posudku

Znalecký posudek nemůže být hodnocen chaoticky a nahodile. Musí existovat kritéria či metodika, jak znalecký posudek hodnotit.

3.1.1 Kritéria podle Musila Musil v roce 2010 v časopise Krimina-

listika8) uvedl následující kritéria hodnocení znaleckého posudku:– Právní korektnost důkazu

Rozumí tím zákonnost či právní přípust-nost důkazu. Posuzuje, zdali je znalecký po-sudek v souladu s právními předpisy, zdali posudek vydal znalec; zdali znalec nebyl pod-jatý; řešil znalec otázky právní; získal důkazy zákonným způsobem; hodnotil znalec důka-zy; byl znalec poučen; má posudek obsaho-vé a formální náležitosti.– Důkazní význam (relevance) znaleckého

posudkuLze vůbec z obsahu posudku vyvodit něja-

ké poznatky o předmětu dokazování?– Hodnocení pravdivosti a věrohodnosti zna-

leckého posudku„Ke zjištění pravdivosti závěrů znalecké-

ho posudku lze však dospět také zprostředko-vaně, a to tak, že se zkoumá jeho věrohod-nost. O věrohodnosti se mluví tehdy, jestliže na pravdivost poznání je usuzováno z metody, z postupu, kterým jsme k poznání došli. Vě-rohodná je taková cesta poznání, která svými podmínkami zaručuje pravdivý výsledek po-znání.“9) V tomto bodě s Musilem autor člán-ku nesouhlasí, což dále rozvede.

3.1.2 Kritéria podle ústavního souduÚstavní soud ve svém nálezu rozebírá

způsoby, kterými se má posudek hodnotit v judikátu III. ÚS 299/06: „Hodnotit je tře-ba celý proces utváření znaleckého důka-zu, včetně přípravy znaleckého zkoumání, opatřování podkladů pro znalce, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teore-tických východisek, jimiž znalec odůvodňu-je své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem a způsob vyvozování závěrů znal-ce. Metodologie znaleckého dokazování vy-žaduje, aby jak orgány činné v trestním ří-zení, tak samotný znalec kriticky hodnotili úplnost a bezvadnost podkladových mate-riálů, které znalec podrobuje svému zkou-mání. Znalec nesmí sám vyloučit některé z předložených podkladů jen proto, že neza-padají do jím vytyčené verze události. Po-nechávat bez povšimnutí věcnou správnost znaleckého posudku, slepě důvěřovat závě-rům znalce, by znamenalo ve svých důsled-

cích popřít zásadu volného hodnocení dů-kazů soudem podle svého vnitřního přesvěd-čení, privilegovat znalecký důkaz a přenášet odpovědnost za skutkovou správnost soud-ního rozhodování na znalce; takový postup nelze z ústavněprávních hledisek akceptovat. Pro posouzení věrohodnosti znaleckého po-sudku není bez významu ani formální a lo-gická skladba předloženého posudku, přes-nost uváděných údajů, pečlivost věnovaná slovní formulaci dokazovaných skutečností.“

Judikatura obecných soudů k tomu dodá-vá – 30 Cdo 5359/2007-2: „Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podá-ní odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjiš-tění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.“

3.2 Hodnocení znaleckého posudku a vady znaleckého posudku

Při hodnocení znaleckého posudku jako důkazu je nutné zkoumat, zdali posudek bude jako důkaz vůbec připuštěn. Jestliže nemůže být připuštěn, nelze využít jeho obsah. Pro-to je nejdříve třeba určit možné vady znalec-kého posudku.

3.2.1 Formální vady znaleckého posudkuFormální náležitosti znaleckého posudku

jsou stanoveny v zákoně č. 36/1967 Sb. a ve vyhlášce 37/1967 Sb., popř. v jednotlivých případech v trestním zákoně, v obchodním zákoníku apod. Formální vady znaleckého posudku je možné následně odstranit.

3.2.2 Procesní vady znaleckého posudkuProcesní správnost znaleckého posudku

nemá vliv na pravdivost závěrů posudku. Avšak má vliv na práva účastníků řízení. Nedodržení procesní správnosti může mít za následek nemožnost použít znalecký posu-dek jako důkaz.

Pozn.:Ústavní soud judikoval, že „pokud obec-

né soudy zvolily cestu dokazování vedoucí k opatření důkazního prostředku stěžejní-ho pro závěr ve věci, vytvořily tak situaci, v níž bylo třeba respektovat všechny zákon-né požadavky kladené na dokazování jako takové. Pokud tedy bylo stěžovatelům, ať již kýmkoliv, znemožněno zúčastnit se místního šetření znaleckého ústavu, neměli pak mož-nost vyjadřovat se ke získávání podkladů pro tento posudek na místě samém; to lze srov-nat se znemožněním vyjadřovat se k prová-děnému důkazu, i když se v místním šetření, jak je výše uvedeno, jednalo „jen“ o získá-vání podkladů pro znalecký posudek. Z hle-diska oprávněných zájmů stěžovatelů však šlo o deficit významný, a to i z toho důvo-

du, že znalecký ústav nemohl být okamžitě konfrontován s jejich názory a připomín-kami. Následná možnost stěžovatelů vyjád-řit se k samotnému znaleckému posudku či posudkům na této vadě řízení již dodatečně nic změnit nemůže.“ I. ÚS 1012/07; Ústav-ní soud argumentoval porušením zákazu li-bovůle stanoveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na spra-vedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listi-ny (poznámka autor).

Tato skutečnost se nedá zhojit, jde o vadu neodstranitelnou. Protože zde Ústavní soud argumentoval ústavním zákonem (Listinou), daná výtka se vztahuje na všechny typy pro-cesů.

Pozn.:Usnesení KS Ústí nad Labem sp. zn. 10

Co 615/2004 – Jestliže soud prvního stup-ně při rozhodování vycházel ze znalecké-ho posudku, který fakticky namísto znal-ce vypracovala znalcem určená osoba, jde o vadu, pro kterou nelze napadené rozhod-nutí věcně přezkoumat, a nezbývá, než jej zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Takový znalecký posudek není použitelný jako znalecký důkazní prostředek. Znalec je povinen vypracovat posudek osobně.

3.3 Obsahová (věcná) správnost znaleckého posudku

Hodnocení obsahové správnosti znalecké-ho posudku je nejnáročnější část hodnocení posudku, představuje hodnocení kvality. Cí-lem hodnocení je ověřit pravdivost závěrů znaleckého posudku. Problém je, že posu-dek zpracovával odborník v dané věci, ale hodnotit ho má v dané věci laik. – Kontrola znalecké otázky.– Kontrola a hodnocení vstupních podkladů

(včetně dostatečnosti, selekce, neúplnost, vadnosti).

– Výběr metody.– Použití metody a přezkoumatelnost posud-

ku včetně znalcova postupu.

3.4 Soulad znaleckého posudku s ostatními důkazy (s ostatními posudky)

V předchozím textu byl posuzován znalec-ký posudek jako osamocený důkaz. Znalecký posudek je však třeba porovnávat s ostatními důkazy, např. listinnými důkazy.

Jestliže má znalec spis, měl by si ho pro-číst, aby zjistil, zdali je závěr posudku v roz-poru s jinými důkazy.

Pokud je v rozporu s jinými důkazy, a zna-lec na svém posudku trvá, tak se může zna-lec dopředu připravit na vysvětlení u soudu, a nebude zaskočen dotazy.

S

8) MUSIL, J.: Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika, 3/2010, s. 182.9) MUSIL, J.: Hodnocení znaleckého posudku. Kriminalistika, 3/2010, s. 184.