U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

Julie Garwood

FAST TRACK

Copyright © Julie Garwood, 2014All rights reserved

Translation © Magda Cindričová, 2015

Všechna práva vyhrazena.Žádná část této publikace

nesmí být bez písemného svolení nakladatelereprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými

nebo elektronickými, ani fotokopírovánímnebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací.

ISBN 978-80-7411-124-2

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

Pro Marlowa Raye Garwooda, naši poslední pýchu a radost!

Kéž je u tebe neustálepaprsek slunce, aby tě zahřál,paprsek měsíce, aby tě potěšil,

strážný anděl, aby ti nic nemohlo ublížit.

Irské poŽehnání

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

7

Prolog

Cordelie kaneová potkala svého čarovného prince, když jí bylo teprve pět let.

Cordelie, které otec odmalička říkal Cordie, nechtěla jít do školy v pěti letech, ale otec ji už nechtěl nechat doma. Trval na tom, aby to zkusila. Byl přesvědčen, že se jí ve škole bude líbit. Jak se ukázalo, měl pravdu. V den, kdy byla v předškolním roč-níku poprvé, si tam našla dvě nové kamarádky, sofii roseovou a regan Madisonovou.

Cordie viděla sofii hned první den ráno, jak přechází parko-viště, a byla přesvědčená, že je to děvčátko, která sem právě při-šlo z pohádky. platinově plavé vlasy se jí při chůzi pohupovaly a v očích se blýskaly jiskřičky. Brzy nato se objevila regan. I ona byla moc hezká, měla husté hnědé vlasy a nos plný pih, což si přála mít i Cordie. netrvalo dlouho a děvčata utvořila partu. sta-čil k tomu jeden incident na hřišti. Trapič z druhé třídy se pokusil vytáhnout Cordii z vlasů sponky a regan se sofií jí okamžitě při-spěchaly na pomoc. sofie byla velice pobouřená, ale statečnost nakonec projevila hlavně regan. obořila se na kluka a neustoupi-la ani o krok. od té chvíle tvořila děvčata nerozlučný svazek. kam zamířila jedna, šly i ostatní. Cordiiny nové kamarádky pocházely z prostředí, které se velice lišilo od toho jejího. regan a sofii vo-zili do školy šoféři v limuzínách. Cordii přivážel otec ve starém, spolehlivém pickupu. regan a sofie navštěvovaly už dva roky prestižní mateřskou školu, než začaly v Briarwoodu chodit do předškolního ročníku. Cordie nechodila do mateřské školy, ale když nastoupila do předškolní třídy, uměla už číst. naučil ji to

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

8

otec, sedával s ní totiž každý den po večeři a po koupání a četl si s ní.

Čtení nebylo jediné, čemu ji naučil. Zatímco se jiné děti věno-valy kreslení a ručním pracím a hrály si na schovávanou, Cordie trávila čas s otcem v jeho autodílně a dovídala se všechno o auto-mobilech. Moc rád pracoval na takových, kterým říkal staré šun-ky, a protože mu Cordie chtěla udělat radost, zajímala se o to, co dělal, a každý den se jí podařilo pořádně ušpinit oblečení. Večer, než odešli domů, hráli vždy jednu hru. otec otevřel kapotu vozu, pak ji zvedl do náruče a ukázal jí něco na motoru nebo kolem něj. Jejím úkolem bylo říkat mu, jak se která součástka jmenuje a k če-mu slouží. Jak rostla, šlo jí to čím dál lépe a rychleji. ráda jezdila s otcem v odtahovém voze, s nímž pomáhal lidem v úzkých. ně-kdy trvalo jen pár minut, než se motor rozběhl; jindy otec musel vůz odtáhnout do své dílny. nejjednodušší bylo opravit vybité ba-terie a opotřebované zapalovací svíčky. obojí znala, věděla, co to je, protože jí to otec řekl. stejně jako jiné děti i ona měla omalo-vánky a pastelky, ale nikdy si s nimi nehrála. raději se točila ko-lem otce a pomáhala mu.

protože kolem sebe nemívala dětské kamarády, bála se, co ji ve škole čeká. Ale jakmile potkala sofii a regan, obavy byly ty tam.

Cordii byla zvláště blízká sofie. oběma zemřela matka, ještě než byla děvčata tak stará, aby si na ni pamatovala. regan měla štěstí. Její matka žila a Cordie a sofie by možná své kamarádce záviděly, jenže regan si matky moc neužila. nebývala totiž doma, neustále cestovala, a i když se vrátila do města, málokdy trávila čas doma. nebýt tří bratrů, neznala by jejich kamarádka žádnou rodinu. Jako jediná měla sourozence, ale Cordii a sofii to nevadi-lo. když byly spolu, připadaly si jako sestry.

protože sofie byla téměř o rok starší, zdálo se jí, že by těm dvěma měla velet, a ony jí to na chvíli dovolily. později, jak ply-nul čas, začala spolu děvčata soutěžit téměř ve všem – kromě fotbalu. přihlásila se do oddílu, ale sofie se nerada zpotila nebo ušpinila, a tak obvykle jen chodila po hřišti a čekala, až kolem ní

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

9

poletí míč. Tahounem byla regan, nejmenší členka týmu. Ale Cordie byla zrovna tak dobrá. každá z nich obvykle vstřelila ales-poň jeden gól. přesto žádné z nich nechyběly dívčí záliby, milo-valy stuhy ve vlasech a volány na sukních, na hřišti však uměly být agresivní a měly chuť vítězit.

svého hrdinu potkala Cordie po jednom fotbalovém tréninku.evana, reganina šoféra, tehdy poslali na letiště, aby přivezl

přítele její matky, a postarat se o odvoz všech děvčat dostal za úkol Aiden, reganin nejstarší bratr. spencer, prostřední bratr, se rozhodl, že pojede s ním.

Tréninkové hřiště bylo uprostřed pustiny. Aiden špatně odbo-čil, musel se vrátit, a než se k němu dostal, měl patnáctiminutové zpoždění. Fotbalový trenér vždycky čekal, než všechna děvčata někdo vyzvedl, teprve pak odešel. právě se chystal regan, sofii a Cordii naložit do své dodávky, když se Aiden konečně objevil. sUV, které řídil, přijelo s děsivým rachotem.

Děvčata stála, batohy u nohou, a mhouřila oči do zapadajícího slunce k hlučnému vozidlu.

„To je nějaké staré auto,“ řekla sofie. „hodně staré.“Cordie přikývla. „Je to šunka,“ oznámila sebejistě.Vůz zasupěl a zastavil, pak z něho vystoupili dva výrostci

a zamířili přes hřiště k děvčatům.„Co je to za kluky?“ zeptala se sofie.„Moji bratři,“ odpověděla regan. „Ten velký je Aiden. Je mu

šestnáct. spencerovi je teprve čtrnáct,“ dodala. „nevím, kde je Walker. Možná zůstal doma.“

Aiden hvízdl a kývl na regan. „Jdeme,“ zavolal. „Chová se jako cvok,“ zašeptala sofie.regan zavrtěla hlavou. přehodila si batoh přes rameno a řekla:

„není cvok. Jenom pořád spěchá.“Aiden zahvízdal znovu. regan zrychlila a vykřikla. „přestaň

pískat. nejsme psi, Aidene.“Aidenovi její poznámka připadala směšná a hlasitě se zasmál.

regan mu podala batoh a po své vůdkyni udělaly totéž sofie a Cordie. Cestou k vozu regan představovala své kamarádky. so-

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

10

fie pohlédla na oba chlapce, usmála se a řekla ahoj, ale když se na ně zadívala Cordie, jenom ohromeně zírala. Upírala zrak jen na Aidena. připadalo jí, že je to ten nejkrásnější kluk, kterého kdy vi-děla. Vypadal úplně jako princ z její oblíbené pohádky sněhurka. Vlasy měl zrovna tak tmavé a tvář stejně hezkou. Byl také dost vysoký, vyšší než otec. Možná je to opravdu princ, blesklo jí hla-vou.

„Jaký byl trénink?“ zeptal se spencer.„Dobrý,“ odpověděla regan.„nejspíš jo,“ přisvědčil Aiden. „Jsi hrozně špinavá.“„Cordie je taky špinavá,“ namítla regan. „Jenom sofie ne.“spencer se obrátil k malé blondýnce. „Tys dnes netrénovala?“

zeptal se a měřil si její dokonale čistý oděv. neměla na sobě ani smítko a její kopačky vypadaly, jako by je právě vytáhla z kra-bice.

„Trénovala,“ ujistila ho.„Ale…“regan začala vysvětlovat. „sofie se nechce ušpinit.“spencer pohlédl na Aidena a pak se zeptal sofie: „Tak proč

hraješ fotbal?“„Líbí se mi,“ odpověděla.regan přikývla. „To je fakt.“Aiden se zasmál. „Ty aspoň mluvíš rozumně, spencere.“„A co?“zeptal se jeho bratr.„ony ne.“Došli k bleděmodrému sUV. Aiden hodil batohy děvčat doza-

du, zatímco spencer jim otevřel dveře, aby mohly nastoupit. „Za-pněte si pásy,“ vyzval je.

„proč máš tohle auto?“ zeptala se regan.„půjčil jsem si je,“ řekl Aiden. „Je to jen na pár dní, než bude

opravené moje. nic jiného tam neměli.“Usadil se za volant, zastrčil klíč do zapalování a otočil jím.

Motor zakašlal a zmlkl. Aiden to zkusil znovu. Výsledek byl stej-ný. pokusil se nastartovat ještě několikrát, přitom šlapal na pedál plynu.

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

11

pak na rameni ucítil ruku. když se otočil, zjistil, že si Cordie rozepnula bezpečnostní pás, posunula se na okraj sedadla a pozo-ruje ho. než ji mohl vyzvat, aby si pás zase zapnula, řekla: „ne-dělej to. Asi přehlcuješ karburátor.“

„Co?“ zeptal se spencer.„Motor.“ Copak to neví? napadlo ji. „přehlcuješ motor,“ vy-

světlovala pomalu, aby správně pochopil.Vzpomněla si, co jí často říkal otec. kdyby dostal dolar za

každé volání kvůli autu, které nestartuje, protože řidič přehltil kar-burátor, měl by jich pořádnou hromadu.

Aidena tichá autorita v jejím hlase tak překvapila, že trvalo ně-kolik vteřin, než se zmohl na odpověď.

„Já nic nepřehlcuju,“ řekl.pohlédla mu do očí a namítla: „Ale jo, přehlcuješ. když to tak

budeš dělat dál, budeš muset dlouho čekat, než to budeš moct zku-sit znovu, a víš co? pak to asi znovu přehltíš.“ poplácala ho po ra-meni, jako by ho chtěla utěšit, a dodala: „To proto, že nevíš, co děláš. Jestli chceš, můžu ti to ukázat.“

když vyslovila svůj názor, posunula se zpátky a nabídla kama-rádkám ovocné tyčinky, které měla v kapse. Za pár vteřin si děv-čata začala šuškat a chichotat se. Tématem hovoru byl halloween a to, jaké kostýmy si vezmou na školní večírek. regan oznámila, že půjde za ošklivou čarodějnici a sofie ještě nebyla zcela roz-hodnutá, ale uvažovala o baletce.

„pořád chceš jít za popelku?“ zeptala se sofie Cordie.Cordie se na okamžik zamyslela, a než odpověděla, zadívala

se na Aidena. „rozmyslela jsem si to,“ řekla potom. „půjdu za sněhurku.“

Aiden ignoroval štěbetání na zadních sedadlech a zeptal se spencera, jestli si během cesty k hřišti nevšiml nějaké benzinky.

„nedíval jsem se. Ty něco víš o autech?“„ne,“ odpověděl Aiden. „A ty taky ne.“ opět se pokusil na-

startovat a potom ještě několikrát, než to definitivně vzdal. „Za-traceně,“ zašeptal. „proč, proboha, musí mít trénink tak daleko?“

„To mi řekni. Asi by někdo z nás měl vyrazit pěšky. počítám,

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

12

že k nejbližšímu domu to bude pár mil. půjdu já. Zaklepu na dveře a poprosím, aby mě nechali zatelefonovat. Ledaže…“

„Ledaže co?“spencer se ohlédl a zadíval se na děvčata. „nic.“„Ledaže co?“ opakoval Aiden.„Ledaže bychom se zeptali té malé,“ zašeptal spencer.„Ty chceš, abych se ptal pětileté holky, co mám dělat s tím za-

traceným autem?“ zeptal se Aiden, v hlase nádech sarkasmu.„ne,“ řekl spencer. „Zeptám se jí já.“otočil se k děvčatům. „hele, Cordie…“„Jmenuje se vlastně Cordelie, ale všichni jí říkají Cordie,“ in-

formovala regan.„Cordelie je moc hezké jméno,“ poznamenal Aiden.Cordii se její jméno nelíbilo, ale když jí Aiden řekl, že je hez-

ké, okamžitě změnila názor. rozhodla se, že bude chtít, aby ji všichni oslovovali Cordelie.

„Říkala jsi, že bys mohla Aidenovi poradit, jak má nastarto-vat?“ zeptal se spencer.

„Možná jo,“ řekla Cordie. Znovu poposedla dopředu. „Je to jednoduché. Musíš prostě dát nohu na plyn a stlačit. A držet. ne-smíš střídavě pumpovat nahoru a dolů, jak jsi to dělal. pak otoč klíčem a nech to tak. Tys to pořád zapínal a vypínal, a to je špatně. Všechno jsi dělal špatně,“ sdělovala mu radostně. potom ho opět poplácala po rameni a dodala. „neboj se, Aidene. Ten motor mož-ná nastartuje.“

„Možná, jo? Tak dobře, já to zkusím.“ Řídil se jejími instruk-cemi a v duchu se usmíval tomu, že poslouchá pětiletou holku, ale když se po několika vteřinách nic nedělo, začal uvolňovat nohu z pedálu.

křikla mu do ucha. „ne! Vydrž.“stlačil plyn až podlaze a najednou motor několikrát zakašlal,

potom nabral obrátky a rozběhl se.Aiden se otočil ke Cordii a ona se na něho zeširoka spokojeně

zazubila. Aiden se napřímil a zařadil. když vyjeli od fotbalového

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

13

hřiště, ztišil hlas, aby ho slyšel jen spencer. „přiznáme se, že ta malá…“

spencer ho přerušil. „nikomu to nepovíme.“V zpětném zrcátku Aiden viděl, že sofie a regan si pořád šuš-

kají, ale Cordie se na něho usmívala a upírala na něho ty nejjas-nější modré oči, jaké kdy viděl. potřásl hlavou a rozesmál se. „Tomu by nikdo neuvěřil.“

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

15

Jedna

Člověk často na smrtelné posteli učiní nějaké doznání, někdy překvapivé, ale tohle… no, tohle opravdu bylo neuvěřitelné.

Byl to třetí srdeční záchvat Andrewa kanea a tentokrát se z ně-ho nedostal. Ventrální stěnu měl tak poškozenou, že nebylo mož-né doufat ve zlepšení. Věděl to a věděla to i jeho dcera Cordie, která u něho seděla na jednotce intenzivní péče a modlila se za zázrak.

Její otec byl připojen k řadě kanyl a k intravenózní výživě. neustálé pípání monitorů srdce Cordii uklidňovalo, protože i když měl otec zavřené oči a povrchní dýchání, byl stále naživu. neode-šla od něho ani na minutu, protože se bála, že v chladném, steril-ním prostředí vydechne naposledy a přístroje kvílivým alarmem oznámí jeho skon.

Cordiin život se krutě otřásl v pátek večer v jedenáct hodin večer, když jí zavolali. právě dorazila domů z charitativní akce v chlapecké střední škole sv. Matouše a byla vyčerpaná. Její den začal ve čtvrt na sedm ráno, když ze svého domu odešla do práce. Jakmile odučila tři hodiny chemie a dvě biologie, oklasifikovala písemky, dohlédla na dva laboratorní pokusy, roztrhla kluky, kteří se pustili do rvačky, zvládla ještě suplování za učitelku matemati-ky, jež ležela doma s chřipkou. potom, až měli studenti po vyučo-vání, pomáhala spolu s většinou dalších špatně placených učitelů vytvářet ve škole atmosféru Monte Carla pro každoroční chari-tativní aukci. Zbytek večera servírovala nealkoholické nápoje a usmívala se na sponzory, až jí tuhly svaly v obličeji.

Vyučovala u svatého Matouše tři roky a přitom si udělala dok-

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6

16

torát. Škola sídlila na jižním okraji Chicaga, což byla obávaná ob-last města, ale Cordie se tam zatím nesetkala s žádnými problémy. Budovu i parkoviště obklopoval tři metry vysoký železný plot, který tam byl od vzniku školy, a ona musela ujet jen dva bloky od výjezdu z dálnice, aby se tam dostala. U brány stál vždycky stráž-ný. Jakýsi anonymní dárce věnoval škole vydatný příspěvek pod podmínkou, že ji neustále bude hlídat ostraha, a od té doby, co ře-ditel najal doporučovanou bezpečnostní firmu, množství rozřeza-ných pneumatik a rozbitých čelních skel prudce kleslo.

Třebaže to její otec nechtěl přiznat, Cordie tušila, že dárcem byl on. když začala pracovat ve škole, stal se jejím skalním pří-vržencem. Dokonce převzal výuku automobilové techniky, když řádný instruktor dal uprostřed semestru výpověď. Chlapci dovedli učitele potrápit. Vyučovat je bývalo někdy riskantní, ale otec s ni-mi neměl žádné problémy. Vyrostl v new Jersey, a dokonce i teď, po tolika letech, kdy žil v Chicagu, si udržel slabý newjerseyský přízvuk a vzhled drsného chlapa. Jednal s chlapci s respektem a oni se vůči němu chovali stejně. Získal si je svým strohým, věcným přístupem a nadšením. nebylo také na škodu, že pouze vlastním přičiněním vybudoval celý národní řetězec autoopraven. V očích jinak cynických studentů mu to dodalo důvěryhodnost. Ve svých hodinách míval stoprocentní účast.

Cordie věděla, že pro něho nemohlo být jednoduché vycho-vávat ji sám. Vždy tu byli jen oni dva. Ani na jedné straně rodiny neměli žádného příbuzného. Matka zemřela, když byla Cordie ještě nemluvně, takže se na ni vůbec nepamatovala. otec jí říkal, že vypadá úplně jako ona, ale nikdy o matce nevyprávěl. Cordie si myslela, že pro otce bylo příliš bolestné mluvit o tom, jak ztratil svoji životní lásku.

nebyla připravená, že ztratí i jeho. Byl to její milovaný tá- ta. Vždycky… nezdolatelný. Až do svého prvního infarktu před půlrokem nebyl nikdy nemocný, nikdy nechyběl v práci. Cordie u něho vždy hledala sílu, když měla těžké období, a on ji vždy podpořil.

když poprvé vstoupila na pokoj intenzivky, zděšením se jí má-

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

17

lem podlomila kolena. nad otcem stál kněz a dával mu posled-ní pomazání. sotva otce poznávala a zůstala stát na místě zcela ochromená strachem. otec byl svalnatý, urostlý muž, měřil asi metr osmdesát, ale na nemocničním lůžku vypadal maličký, slabý a zranitelný.

Teď, když Cordie seděla u něho, zaplavila ji touha nějak mu pomoct. po tvářích jí stékaly slzy a ona si je netrpělivě otírala. několik minut jí trvalo, než byla schopná ovládnout emoce. kdy-by otec otevřel oči, nechtěla, aby viděl, že pláče.

pak přišel jejího otce zkontrolovat starší kardiologický rezi-dent a ujistil ji, že nijak netrpí. nedovedl jí říct, jak dlouho potrvá, než se jeho srdce zastaví.

„srdce je úžasný orgán,“ řekl jí.„Takže by se to mohlo zlepšit,“ zašeptala a upnula se k naději.rezident ji však o ni připravil. Zavrtěl hlavou a řekl: „ne.

Doktor plate vám jistě vysvětlil závažnost…“přerušila ho. „Ano, vysvětlil.“„poškození…“„Já vím,“ přerušila ho znovu. „Umírá.“přesto tomu však nemohla uvěřit. Ach Bože, prosím, dej, ať

nezemře.Věděla, že neuvažuje rozumně, že žádá nemožné. Byla dospě-

lá žena, a přece když tam tak u něho seděla, cítila se zas jako malá holčička. A tolik se bála.

Vzala ho za ruku. Chtěla, aby věděl, že je u něho, že není sám. Její panika však postupně slábla. prvotní šok pominul a Cordie se opět uklidnila.

Jak tam seděla a hodiny míjely, přemýšlela o otcově životě. když byla ještě batole, vrátil se do školy, aby dokončil studium obchodní akademie. Aby oba uživil, pracoval jako mechanik v malé autoopravně. Ještě než dovršila pět let, už mu ta opravna patřila a byl také majitelem čtyř dalších. pak expandoval a podaři-lo se mu získat v sousedních městech šestnáct autoopraven. o je-jích desátých narozeninách byly autoservisy kane Automotive v celé zemi a z otce multimilionář. Minulý rok firmu, která se me-

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 1 5 9 6 6