66
Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta ZÁVĚREČNÁ PRÁCE Téma: Využití naučné stezky pro výukový program
Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
Téma: Využití naučné stezky pro výukový program
Autor: Ing. Pavlína Šímová 2001
OBSAHstr.
1. ÚVOD 3
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 4
2.1. Ekologická výchova
4
2.2. Pracovní listy
7
2.3. Naučné stezky
7
3. METODIKA 9
4. NAUČNÁ STEZKA 10
4.1. Charakteristika naučné stezky Třísov – Dívčí Kámen – Holubov
10
4.2. Zhodnocení využití naučné stezky pro vzdělávání a výchovu
11
4.3. Informační tabule
11
5. VÝUKOVÝ PROGRAM „Z TŘÍSOVA DO HOLUBOVA“ 12
5.1. Charakteristika výukového programu
12
5.2. Průběh výukového programu
13
5.3. Pracovní listy k výukovému programu
13
5.3.1. Pracovní list č. 1: Stromy 13
5.3.2. Pracovní list č. 2: Keltové 14
5.3.3. Pracovní list č. 3: Zřícenina hradu Dívčí Kámen 15
5.3.4. Pracovní list č. 4: Fauna Křemžského potoka 15
6. ZÁVĚR 16
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 17
2
1. ÚVOD Člověk se jako jeden z mnoha biologických druhů vyvíjel dlouhá tisíciletí v přírodě
a s přírodou je neodlučitelně spjat. V současné době se člověk čím dál tím více od
přírody vzdaluje a odcizuje.
Děti získávají ve škole řadu informací o přírodě, ale vztah a odpovědnost za své
chování k přírodě si za školními lavicemi těžko vybudují. Je důležité, aby děti získávaly
informace přímými kontakty s přírodním prostředím.
V této práci jsem se soustředila na vzdělávání a výchovu dětí v přímém kontaktu
s přírodou s využitím naučné stezky a výukového programu, který jsem pro tento účel
vytvořila.
3
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED2.1. Ekologická výchova Pod pojmem ekologická výchova se rozumí nejen vzdělávání a výchova k péči o
životní prostředí, ale zahrnuje i etiku, morálku a mezilidské vztahy. Nejde tedy o pouhé
získávání znalostí z různých oborů, ale o vytvoření rozumově, citově a mravně
podloženého vztahu, který se má projevit nejen v názorech, ale především v jednání,
v návycích, činech a ve způsobu života. Ekologická výchova má napomáhat k utvoření
životního stylu, který by vycházel ze žádoucího směru vývoje společnosti – k trvale
udržitelnému žití. (Máchal, 1996)
V nejširším slova smyslu lze ekologickou výchovu popsat jako veškeré výchovné a
vzdělávací úsilí, jehož cílem je především:
- zvyšovat spoluodpovědnost lidí za současný i příští stav přírody i společnosti, za
místo, ve kterém je jim domovem, za smysluplné využívání místních zdrojů;
- rozvíjet citlivost, vstřícnost a tvořivost lidí k řešení problémů péče o přírodu i
problémů lidské společnosti;
- utvářet ekologicky příznivé hodnotové orientace, které kladou důraz na
dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality lidského života.
V praktické pedagogické činnosti jde o dosažení vyváženého souladu nezbytných
odborných ekologických poznatků s citovými a smyslovými prožitky, které pomáhají
nalézat lásku k přírodě, zvnitřňovat úctu ke všemu životu a zvyšovat úroveň
mezilidských vztahů. (Máchal, 2000)
Přímý kontakt s přírodou Má-li člověk přírodu respektovat, musí ji znát a na základě znalostí být schopen
domýšlet své činnosti a korigovat volené postupy, tedy tzv. ekologicky myslet. (Horká,
1996)
Máchal (2000) uvádí, že minimální ekologická gramotnost žáka je důležitým
předpokladem pro jeho aktivizaci k postojům a činům, které předem zvažují důsledky
lidských zásahů do životního prostředí a cílevědomě dávají přednost řešením pro
přírodu šetrnějším a únosnějším.
Člověk byť vzdělaný v ekologii, ale odtržený od praxe, bude sice vědět, co by se
mělo dělat, ale těžko může mít schopnosti a vůli moudře jednat. Lidstvem poničená
4
příroda postupně chátrá a destrukce může být zastavena jen když postačující část
populace bude mít potřebnou vitalitu, bude chtít a umět pomoci. (Strejčková, 1998)
K utváření takových postojů napomáhá rozvíjení dětské citlivosti, vstřícnosti a
tvořivosti ve vztazích k přírodě, zejména bezprostředním kontaktem s živou přírodou.
Didaktika ekologické výchovy naléhavě volá po rozšíření a prohloubení přímého
kontaktu dětí s živou přírodou. (Máchal, 2000)
Ekologická výchova vyžaduje poznání, pochopení, prožívání a orientaci na jednání
v sepětí se smyslovým vnímáním, emocionálním zážitkem, přímým pozorováním,
osobní zkušeností a aktivitou, nejlépe přímo v přírodě. (Horká, 1996)
Máchal (2000) zdůrazňuje, že bezprostřední kontakt s přírodou pochopitelně není
samospasitelný prostředek výchovy či ochrany, nýbrž příležitost, která by neměla být
promarněna. Nicméně snaha o maximální využívání bezprostředního kontaktu
s přírodou, práce s živými přírodninami přímá pozorování v biotopech se musí stát
výraznou dominantou ekologické výchovy.
Při pobytu v přírodě velmi citlivě reagujeme na chování dětí, vyplývající z potřeby
experimentace. Trpělivě vysvětlujeme, že v přírodě má vše místo a svůj význam, a
proto nelze ničit, svévolně trhat květiny, zabíjet brouky apod. Bereme v úvahu, že děti
mají rády to, co je pěkné a ničí to, co vzbuzuje odpor. Tento jev je třeba od počátku
odstraňovat. (Horká, 1996)
Co největší prostor necháváme pro uplatňování aktivizujících metod, včetně zážitků
a zkušeností z bezprostředního kontaktu s přírodou. (Máchal, 1996)
Situace ve školách Místo do přírody byly děti zahnány do škol a místo přírody jim byla dána do rukou
kniha, uši zaplaveny slovy. Nežijme v domnění, že vyučujeme přírodovědě, my ji jen
popisujeme. Co je platné, že jsme se naučili zaškatulkovat každého živočicha a každou
rostlinku, když z tohoto katalogu budeme umět jen škrtat ty formy, které svým
„racionálním“ počínáním zahubíme. (Houška, 1995)
Informace o přírodě zprostředkované slovy, obrazy nebo technickými prostředky
nemohou být jiné než neúplné a nějakým způsobem deformované, vytržené ze
souvislostí. Malým dětem nemohou stačit ke správné orientaci v životních situacích.
(Strejčková, 1998)
5
Dovednosti a návyky získávané při terénních cvičeních a hrách s přírodovědnou a
ekologickou tematikou provozovaných rovnou v přírodě nelze dětem poskytnout při
„meotarové“ výuce v interiéru školy. (Máchal, 2000)
Houška (1995) doporučuje méně se věnovat katalogizaci a formální systemizaci a
více se věnovat přírodě samé. To ale znamená vzít děti ven ze třídy do lesa,
zemědělských podniků, na venkov, do ZOO a botanických zahrad a pro tento účel
vytvořit z přírodovědných, zeměpisných a dějepisných hodin několikadenní integrované
bloky, které by to umožňovaly.
Strejčková (1998) zdůrazňuje, že dítě má právo na optimální rozvoj své
osobnosti kontaktem s nejsložitějším – tedy přírodním – systémem a na poskytování
dostatečného množství přímých informací z přírodního prostředí. Vychovatelé mají
povinnost rozvíjet všechny schopnosti dětí tak, aby další generace měla předpoklady
řešit narůstající problémy společenské i environmentální.
Ekologický výukový program Ekologický výukový program (EVP) je interaktivní tvořivá výchovně vzdělávací
lekce s cílem obohatit učivo všech stupňů škol o ekologický a environmentální rozměr.
EVP probíhá zpravidla mimo školu, tj. v přírodě, ve středisku ekologické výchovy,
v zahradě apod.
Společným jmenovatelem EVP je zřetelný důraz na osvojování ekologického
myšlení, na nekonzumní hodnotové orientace a na spoluodpovědnost člověka za stav
životního prostředí.
Pro EVP je příznačné využívání prvků souvislostního, problémového a
projektového vyučování, etické, estetické, pracovní i dramatické výchovy. Důraz je
kladen na odbornou úroveň a aktuálnost poskytovaných informací, rozvíjení tvořivosti,
komunikace a týmové práce, na řešení problémů konkrétními skutky, na bezprostřední
kontakt s přírodninami, přírodními materiály, na aktivní pobyt na zahradě, v terénu
apod.
Cílem EVP je pojednat o určitém tematickém celku učiva v souvislostech, napříč
vyučovacími předměty s obzvláštním důrazem na ekologické souvztažnosti, na
rozvíjení komunikativních dovedností žáků a utváření postojů přátelských vůči přírodě
a životnímu prostředí. Podstatnou roli hraje také aktivizace žáků a obohacování o
praktické poznatky. (Máchal, 2000)
6
Hry v přírodě Hra, jako každá prožitková forma, přirozeně formuje postoje a hodnotový systém
hráčů. Hráč je většinou do hry vtažen citově a jen těžko může zůstat neutrální ve smyslu
postoje k simulované skutečnosti. (Činčera, Caha, Kulich, 1996)
Samotné poznávání při hrách sice není tak intenzivní, zato však dokáží
několikanásobně umocnit motivaci a zájem o studium samotné a čas jimi strávený se
zcela určitě vyplatí. (Ledvinová a kol., 1992)
2.2. Pracovní listy Pracovní list je učební pomůckou k účinnějšímu osvojení, procvičení nebo
opakování části učiva. Při přípravě pracovního listu si předem ujasníme, komu je určen,
jaký výchovný a vzdělávací cíl má plnit, je-li určen především k hodnocení znalostí a
dovedností žáků, zda slouží ke zopakování a upevnění již probraného učiva, zda je
pomůckou pro samostatnou práci nebo je pokynem pro další činnost. Při tvorbě
pracovního listu máme na paměti především jeho srozumitelnost, názornost a
přehlednost.
Posláním pracovního listu je žáka aktivovat a podpořit jeho tvořivost. Těžiště
většiny zadávaných úkolů by proto mělo spočívat v aktivní práci, kdy děti mají např.
vyhledat informaci, najít souvislost, popsat pracovní postup nebo navrhnout postup
řešení, sestavit pořadí, pořídit schematický náčrtek, doplnit chybějící nebo nově zjištěné
skutečnosti, vyjádřit své pocity a postoje, zkoumaný problém zhodnotit, jevy pospojovat
a zařadit do souvislostí apod. Není vhodné zaměňovat pracovní listy s testy, ve kterých
žáci pouze zaškrtávají či vybírají předem připravené odpovědi. (Máchal, 2000)
2.3. Naučné stezky Naučné stezky jsou vyznačené výchovně vzdělávací trasy vedoucí přírodně i
kulturně pozoruhodnými územími a oblastmi. Jsou jedním kamínkem z mozaiky
možností, jak lidem pomoci přírodu znovu objevit a porozumět jí. Posláním naučných
stezek je probuzení případně prohloubení zájmu návštěvníků o přírodu jako celek a
uvědomění si významu jednotlivostí i jednotlivých lokalit. (Klonfarová, 1999)
Cílem naučných stezek je poznání unikátního a typického prostředí, zásahů člověka
do něho – moudrých i nerozumných. Naučné stezky ukazují většinou zajímavé či
7
vzácné přírodniny, ale měly by také na názorných příkladech ukazovat, jak člověk
krajinu ovlivňuje a které zásahy jsou prospěšné a které naopak škodlivé nebo
problematické. (Čeřovský, Záveský, 1989)
Účelem není zahltit návštěvníka podrobnými a odbornými informacemi, ale
vyprovokovat jeho zájem dozvědět se více – informace musí být krátká, čtivá, dobře
graficky zpracovaná. (Klonfarová, 1999)
Výchovně vzdělávací využití naučných stezek
Nejčastěji je naučná stezka připravená pro širokou veřejnost, s vysvětlujícími texty
instalovanými v terénu. K některým naučným stezkám byl vydán i tištěný průvodce.
Určité množství stezek bylo vybudováno speciálně pro děti nebo mládež.
V zásadě není důvod, proč by naučná stezka pro veřejnost nemohla dobře sloužit i
potřebám škol. V ideálním případě na to mysleli již tvůrci stezky a kromě informačních
textů v terénu připravili i pracovní listy pro děti (studenty) případně i s metodickými
materiály pro učitele. Pokud se tak nestalo, nebo jsou tyto materiály vhodné pro jinou
věkovou skupinu dětí, musí si pedagogové, mají-li o její využívání zájem tyto materiály
dodatečně připravit. Pracovní listy pro děti jsou také velmi dobře využitelné
v mimoškolní činnosti. Jsou-li pracovní listy dobře zpracované i po grafické stránce,
děti je chápou jako hru a přímo se jich dožadují. Proto by bylo dobré, kdyby pracovní
listy byly dostupné také veřejnosti. (Klonfarová, 1999)
K aktivaci mladých návštěvníků naučné stezky přispívá hra a soutěž. Naučné stezky
pro ně poskytují nepřeberné množství. (Čeřovský, Záveský, 1989)
Specifickým případem jsou školní naučné stezky nebo stezky speciálně připravené
pro děti a mládež. Bývají také různých typů – někdy jsou informační texty instalovány
v terénu, jindy děti absolvují pod vedením odborného průvodce po trase naučné stezky
na jednotlivých zastávkách výukové programy. (Klonfarová, 1999)
Způsoby využití naučných stezek podle Čeřovského a Záveského (1989):
- exkurze – výlet
- opakované exkurze
- pomoc v některé fázi budování využívání naučné stezky (údržby)
- soustavná pomoc v některé fázi budování, využívání, údržby naučné stezky
- vybudování vlastní trvalé naučné stezky, její využívání, péče o ni.
8
3. METODIKA Cílem seminární práce je zhodnocení využití naučné stezky pro vzdělávání a
výchovu dětí v terénu a navržení výukového programu.
V první části práce jsem se zaměřila na studium odborné literatury a literárních
pramenů týkajících se ekologické výchovy, výukových programů a využití naučných
stezek.
Dále jsem provedla charakteristiku přírodní, historické a technické naučné stezky
Třísov – Dívčí Kámen – Holubov a zhodnocení typu naučné stezky podle pravidel
Klonfarové (1999). Dalším krokem bylo vyhodnocení naučné stezky z hlediska využití
pro vzdělávání a výchovu dětí v terénu, včetně zhodnocení informačních tabulí.
Pak následovalo navržení výukového programu na využití naučné stezky a příprava
pracovních listů.
Ke zpracování dat jsem použila program Microsoft Word.
9
4. NAUČNÁ STEZKA 4.1. Charakteristika naučné stezky Třísov – Dívčí Kámen -Holubov
Přírodní, historickou a technickou naučnou stezku územím při ústí Křemžského
potoka do Vltavy, kde se vedle přírodních pozoruhodností soustředily už od pravěku i
lidské aktivity, připravila Správa CHKO Blanský les. Naučná stezka je vybudovaná na
území Chráněné krajinné oblasti Blanský les a prochází dvěmi přírodními rezervacemi –
PR Holubovské hadce a PR Dívčí Kámen. Sdružení pro duchovní a hmotnou obnovu a
rozvoj CHKO Blanský les vydalo průvodce k naučné stezce.
Naučná stezka začíná v obci Třísov a končí v obci Holubov, je dlouhá necelé 3 km a
má 14 zastavení:
1. Úvodní informace – obec Třísov
2.a Keltské oppidum Třísov
2.b Památné a významné stromy Blanského lesa
3. Západní linie oppida a vstupní brána
4. Severní akropole, zástavba vnitřní plochy a život na oppidu
5. Architektura keltských oppid
6. Údolí Vltavy a Křemžského potoka
7. Údolí Vltavy a Křemžského potoka v historických souvislostech
8. Přírodní rezervace Dívčí Kámen
9. Fauna a flora na Křemžském potoce
10. Hrad Dívčí Kámen
11. Využití vodní síly na Křemžském potoce
12. Přírodní rezervace Holubovské hadce
13. Adolfovská železárna
14. Holubov
Typ naučné stezky (podle dělení Klonfarové, 1999)
- kombinovaná (podle zaměření)
- samoobslužná – návštěvník prochází trasu sám, informace mu poskytují
vysvětlující tabule (podle způsobu obsluhy)
- s instalovanými informačními texty (podle vybavení)
10
- krátká – do cca 5 km (podle délky trasy)
- pro širokou veřejnost (podle cílové skupiny)
- pro pěší (podle způsobu využití)
4.2. Zhodnocení využití naučné stezky pro vzdělávání a výchovu
Délka (3km) a umístění trasy naučné stezky (naučná stezka prochází přírodovědně i
historicky zajímavou lokalitou CHKO Blanský les) jsou vhodné pro exkurze a školní
výlety základních škol i mimoškolní činnost. Také dostupnost naučné stezky je nutno
vyzdvihnout, neboť začátek a konec naučné stezky jsou v obcích na železniční trase
České Budějovice – Český Krumlov. Naučná stezka je tudíž dobře využitelná pro školy
českobudějovického i českokrumlovského regionu.
4.3. Informační tabule Informace na tabuli musí být krátká, čtivá, dobře graficky zpracovaná, neboť účelem
není zahltit návštěvníka podrobnými a odbornými informacemi, ale vyprovokovat jeho
zájem dozvědět se více. (Klonfarová, 1999)
Na informačních tabulích, které jsou umístěny na této naučné stezce, je podle mého
názoru značné množství textu, díky kterému návštěvník získá téměř vyčerpávající
informace o daném místě. Množství textu je kompenzováno možností volby, kdy se
návštěvník může rozhodnout pouze pro základní informaci, která je v úvodu textu, je
psána tučným větším písmem a je tak oddělena od ostatního textu.
Pokud by někdo chtěl naučnou stezku využít pro vzdělávání a výchovu, doporučuji
mu seznámit se předem s trasou i celým textem na tabulích, proto jsem texty na
jednotlivých zastaveních zařadila mezi přílohy (příloha č.1).
Informační tabule jsou dobře graficky zpracované. Fonty písma se nemíchají,
k odlišení různých částí textu jsou využity kurzívy, tučné písmo a jeho různé velikosti
viz. fotografie informační tabule č. 2a v příloze č. 9. Text je doplněn ilustracemi,
fotografiemi, schématy a mapkami, které napomáhají čtivosti textu i k jeho porozumění.
Informační tabule a texty jsou zpracovány tak, aby „zapadaly“ do terénu a
nepůsobily rušivě. Tabule jsou opatřeny dřevěnou stříškou, což je pro návštěvníky
přitažlivější.
11
5. VÝUKOVÝ PROGRAM „Z TŘÍSOVA DO HOLUBOVA“
5.1. Charakteristika výukového programu Naučnou stezku lze dobře využít pro vytvoření výukového programu pro žáky
základních a studenty středních škol. Existují dvě možnosti:
a) výukový program s průvodcem
b) výukový program bez průvodce
A: Výukový program s průvodcem
Výukový program Z Třísova do Holubova je součástí Nabídky výukových
programů, kterou vydává Středisko ekologické výchovy Šípek v Českém Krumlově.
Učitelé si mohou tento program objednat a pracovník střediska jej pro ně zrealizuje.
Výukový program je určen pro žáky 4. – 7. tříd základních škol, jeho délka se
pohybuje kolem 4 hodin (započtena pouze doba výuky). Poplatek na žáka činí 20 Kč,
zahrnuje pomůcky, materiál a pracovní listy.
Výukový program navazuje na znalosti a dovednosti žáků získané ve více
tematických okruzích i v různých předmětech (přírodověda, vlastivěda, přírodopis,
dějepis, občanská výchova, český jazyk, výtvarná výchova, tělesná výchova), prakticky
je procvičují, rozšiřují a upevňují.
Výukový program poskytuje velký prostor pro uplatňování aktivizujících metod,
včetně zážitků a zkušeností z bezprostředního kontaktu s přírodou. Žáci při plnění úkolů
rozvíjejí tvořivost a týmovou spolupráci.
B: Výukový program bez průvodce
Učitel si výukový program připraví sám. Výhodou této varianty je učitelova znalost
třídy a možnost orientace na téma, která učitel potřebuje pro doplnění výuky.
Příprava výukového programu je časově velmi náročná. Proto jedním z cílů této
práce je poskytnout učitelům dostatek informací o naučné stezce, přírodních i
historických zajímavostech, řadu námětů a ukázky pracovních listů a minimalizovat tak
čas potřebný k přípravě výukového programu.
12
5.2. Průběh výukového programu Výukový program je nutné předem připravit:
- seznámit se s trasou naučné stezky a s jednotlivými zastaveními (příloha č. 1)
- prostudovat dostupné materiály k historickým událostem a přírodním poměrům
(příloha č. 6 )
- připravit pomůcky a pracovní listy (příloha č 2-5).
Na úvod je nutné motivovat žáky a seznámit je s průběhem výukového programu.
Naučná stezka se nachází na území CHKO Blanský les a prochází dvěmi přírodními
rezervacemi. Proto je důležité dětem připomenout zásady chování v chráněném území,
značení rezervací.
Třída se na začátku programu rozdělí na skupiny (4 - 6 družstev). Zástupci družstev
si vylosují barvu svého družstva. Každé družstvo obdrží sadu pracovních listů, které
bude během výukového programu vyplňovat.
U každé informační tabule naučné stezky je vhodné se na chvíli zastavit a říci pár
vět k danému tématu. Na tabulích je značné množství textu a informací. Proto je třeba
vzhledem k věku dětí vybrat pouze základní informace a zdůraznit nejdůležitější. Texty
informačních tabulí jsou v příloze č 1.
Během naučné stezky děti vyplňují pracovní listy, které se týkají daného tématu
naučné stezky. Výukový program je možné využít jako soutěž družstev a družstva lze
pak hodnotit podle splněných úkolů (za každý úkol získává družstvo body). Pro tento
případ jsem navrhla bodování jednotlivých úkolů.
5. 3. Pracovní listy k výukovému programu5.3.1. Pracovní list č. 1: Stromy (příloha č. 2)
U informační tabule 2 b, která je věnovaná památným a významným stromům
Blanského lesa, družstva vyplní pracovní list č. 1. Děti ve družstvech mají odhadnout
výšku, obvod Třísovské lípy a zjistit kolik dětí je zapotřebí na obejmutí kmene. Pro
změření obvodu mohou použít různé pomůcky dle své fantazie (tkanička od bot,
pásek…). Po splnění úkolu pedagog s pomocí dětí přeměří obvod lípy metrem. Výška
lípy dosahuje 31 metrů a v prsní výšce měří v obvodu 7 metrů. Dále mají družstva
nakreslit list lípy srdčité, její květ či plod a napsat příklady významů stromů. Během
cesty na zříceninu si družstva budou zapisovat názvy stromů a keřů, které znají.
13
Hodnocení:
Úkol 1: Družstvo, které nejpřesněji určí výšku lípy získá 5 bodů, druhé družstvo 4 body
atd., stejné hodnocení se použije i u obvodu lípy.
Úkol 2: Za správný nákres družstvo získá 5 bodů.
Úkol 3: Za každý uvedený příklad 1 bod.
Úkol 4: Za název stromu, keře 1 bod.
5.3.2. Pracovní list č. 2: Keltové (příloha č. 3)
Po cestě mezi informační tabulí č. 2 a tabulí č. 3 naučné stezky má za úkol každé
družstvo najít, sesbírat kartičky barvy svého družstva, poskládat z nich zprávu (příloha
č. 5a) a v ní najít odpovědi na otázky ze života Keltů.
Uvnitř Třísovského oppida u informační tabule č. 4, která je věnována životu na
oppidu, každé družstvo obdrží modelovací hmotu a podložku. Úkolem družstva je
vymodelovat nádobu vyráběnou v oppidu. Pro inspiraci slouží fotografie nádob na
informační tabuli č. 4 a okopírované materiály (příloha č. 7).
Od tabule č. 4 cesta pokračuje do centra severní akropole na místo, kde
pravděpodobně stávala svatyně. Zde je vhodné seznámit děti se vztahem Keltů
k přírodě, stromům a porovnat jej s dnešní dobou. Na základě vlastního pozorování se
mají družstva pokusit o popis člověka dle keltského horoskopu podle stromů – dub,
bříza.
Hodnocení:
Úkol 1: Družstvo, které sestaví zprávu jako první získá 5 bodů, druhé družstvo 4 body.
Úkol 2: Za každou správnou odpověď získá družstvo 2 body.
Úkol 3: Hodnocení výtvorů družstev je velmi subjektivní, hodnocení záleží na situaci ve
třídě. U tohoto úkolu je vhodnější pouze slovní hodnocení, na kterém se bude podílet
celá třída.
Úkol 4: Družstvo, které napíše nejlepší charakteristiku získá 5 bodů.
14
5.3.3. Pracovní list č 3: Zřícenina hradu Dívčí Kámen (příloha č. 4)
V prostoru předhradí zříceniny je rozmístěno 6 karet s informacemi: 1349, doby
kamenné, Rožmberka, dva věžovité paláce, Václav IV. a 1541. Družstva mají tyto karty
najít a opsat z nich chybějící části textu do pracovního listu.
Každé družstvo obdrží 5 obrázků hradu (příloha č. 8). Úkolem je seřadit obrázky a
přiřadit k nim letopočet – 1350 – 1360, 1360 – 1370, po roce 1370, kolem roku 1400,
současnost.
Hodnocení:
Úkol 1: Za každé správné doplnění části textu družstvo získá 2 body.
Úkol 2: Za zcela správné seřazení obrázků a určení letopočtů získá družstvo 10 bodů.
Za každou chybu družstvo dostane o 1 bod méně.
5.3.4. Pracovní list č. 4: Fauna Křemžského potoka (příloha č. 5) V místech, kde vede naučná stezka podél Křemžského potoka každé družstvo obdrží
síťky na lovení vodních živočichů, misky, lupy a klíč k určování sladkovodních
bezobratlých živočichů. Úkolem družstva je během 15 – 20 minut nalovit a určit vodní
živočichy v potoce.
Na informačních tabulích naučné stezky jsou vyobrazeni zástupci živočichů této
oblasti. Družstva mají za úkol vyluštit názvy některých z nich.
Hodnocení:
Úkol 1: Za každý ulovený druh získá družstvo 1 bod a za správně určený druh získá
další bod.
Úkol 2: Za každý vyluštěný název živočicha získá družstvo 1 bod.
Na závěr se zhodnotí průběh výukového programu. Pokud se bodovali úkoly
pracovních listů, vyhlásí se pořadí družstev.
15
6. ZÁVĚR Přírodní, historickou a technickou naučnou stezku Třísov – Dívčí Kámen – Holubov
lze doporučit pro vzdělávání a výchovu dětí. K přednostem této naučné stezky patří její
délka, umístění v atraktivní část CHKO Blanský les a dostupnost.
Naučná stezka je dobře připravena. Žáci mohou čerpat řadu informací
z informačních tabulí, na nichž jsou texty doplněny fotografiemi, schématy, ilustracemi
a mapkami.
Naučná stezka je vhodná pro využití výukového programu. Žáci tak nezískávají
informace pasivně, ale sami se aktivně podílejí na jejich získávání. Další výhodou
výukového programu je pobyt v terénu. Výukový program poskytuje prostor pro zážitky
a zkušenosti z bezprostředního kontaktu s přírodou. Pracovní listy k výukovému
programu podporují aktivizaci žáků, rozvíjejí tvořivost, komunikaci a týmovou práci.
Výukový program „Z Třísova do Holubova“ je možné využít pro exkurze a školní
výlety i pro mimoškolní činnost.
16
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Čeřovský, J. – Záveský, A.: Stezky k přírodě. Praha, SPN 1989
Činčera, J. – Caha, M. – Kulich, J.: Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Praha,
Brontosaurus 1996
Drda, P. – Rybová, A.: Keltové a Čechy. Praha 1998
Hora, P.: Toulky českou minulostí. 1. díl. Baronet 1995
Horká, H.: Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno, Paido 1996
Houška, T.: Škola pro třetí tisíciletí. Praha, Papyrus 1995
Klonfarová, H.: Naučné stezky. Sisyfos, 1999, č. 3
Kolektiv: Klíč k určování sladkovodních bezobratlých živočichů. Brno, Rezekvítek
1997
Kozák, P.: Tajemná místa na samém jihu Čech. Praha, Nakladatelství MH 2001
Máchal, A.: Špetka dobromysli (Kapitoly z praktické ekologické výchovy). Brno,
EkoCentrum 1996
Máchal, A: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno, Rezekvítek 2000
Michálek, J. – Zavřel, P.: Archeologické nemovité památky v okrese Český Krumlov.
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích a Okresní úřad v Českém Krumlově 1996
Pleiner, R. a kol.: Pravěké dějiny Čech. Praha 1978
Preuschoffová, G.: Léčivá síla stromů. Praha, Ivo Železný 1996
Staudte-Lauber, A.: Keltové. Praha, Pragma 1996
Strejčková, E.: Děti pro pětihory. Praha, Zájmové sdružení Toulcův dvůr, 1998
Tříska, K.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Jižní Čechy.
Praha, Svoboda 1986
17
PŘÍLOHY
18
Příloha č. 1: Texty informačních tabulí naučné stezky Třísov – Dívčí Kámen – Holubov
1. Úvodní informace – obec TřísovObec Třísov je zajímavá okrouhlým uspořádáním usedlostí s rybníčkem uprostřed návsi. První písemná zmínka je z roku 1389, kdy obec náležela hradu Dívčí Kámen. Od konce 15. století patřila k českokrumlovskému panství.
Situace naučné stezky v síti značených turistických cest. (Vyznačení jednotlivých zastávek, hranice CHKO a hranice rezervací, vyznačený obrys oppida)
2a. Keltské oppidum TřísovJednou z nejvýznamnějších lokalit jihočeského pravěku je keltské oppidum Třísov. Keltové, reprezentovaní na českém území kmenem Bójů, dosáhli v průběhu 2. století před Kristem vysoké společenské organizace, jejímž odrazem jsou opevněná sídliště předměstského typu – oppida. V síti českých oppid zaujímají důležité postavení lokality situované při řece Vltavě – Závist u Prahy, Hrzany, Nevězice a nejjižněji položený Třísov. Je zřejmé, že rozmístění těchto opěrných bodů kolem Vltavy není náhodné a souvisí s komunikací, která kolem řeky procházela a spojovala českou kotlinu s podunajím i jižněji položenými oblastmi.
Počátky třísovského oppida, vybudovaného na šíji vltavského meandru je nutné hledat snad již v období okolo poloviny 2. století před Kristem, největšího rozkvětu však dosáhlo v 1. století před Kristem. Osídlená plocha zaujímá výměru 26 ha. Opevnění v podobě pásů valů zůstalo zachováno na západní a východní straně. Na severní a jižní straně nebylo opevnění budováno zřejmě příliš důkladně, neboť zde je lokalita chráněna prudkými přírodními svahy. Oppidu dominují dvě akropole v severozápadním a jihozápadním cípu lokality. V době svého rozkvětu byla lokalita důležitým regionálním výrobním centrem, byla nepochybně zapojena do sítě dálkového obchodu a hrála zřejmě i důležitou úlohu v náboženském životě tehdejší společnosti. Třísovské oppidum nemohlo v krajině existovat osamoceně. Muselo se opírat o síť zemědělských osad, které tvořily jeho zázemí. Jejich poznání a výzkum je však zatím jen torzovitý. Zánik lokality zřejmě souvisí s úpadkem keltské moci v Čechách v průběhu 2. poloviny 1. století před Kristem; oppidum však zřejmě nezaniklo násilnou cestou.Dnes je třísovské oppidum archeologickou rezervací.
Obrázky: 1. Poloha oppida Třísov na mapě ČR a doposud známé zemědělské zázemí lokality v okruhu 25 km.2. Schématický půdorys oppida3. Letecký snímek oppida Třísov
2. b Památné a významné stromy Blanského lesa Strom bývá přírodní dominantou krajiny, na křižovatkách, v ohbí cest, na mírných návrších nebo v sedlech, často doprovázen drobnou kapličkou nebo sloupem božích muk.
Třísovská lípa, u které právě stojíme, byla zřejmě vysazena zároveň se stavbou kapličky r. 1777. Dnes dosahuje výšky 31 m a v prsní výšce měří v obvodu 7 m (což odpovídá
19
průměru 2,2 m). V poslední době se kmen rozrostl až ke zdivu kapličky a v základech ji vyvrátil tak, že musela být přenesena opodál.Množství dalších stromů je významných svým vzrůstem, stavbou (habitem) nebo situováním. Neméně působivé jsou jednoduché aleje nebo oboustranný koridor vzrostlých stromů podél významnějších cest. Na konci naučné stezky u mostu v Holubově můžeme vidět takovou starou dubovou alej podél potoka. Její pokračování směrem ke Křemži, které tvoří topol černý, je ukončeno mohutným dubem letním.Význačné stromy jsou chráněny podle zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/92 Sb. jako stromy památné.
Obrázky:1. Mapa s vyznačením památných stromů a jejich fotografie
3. Západní linie opevnění oppid a vstupní bránaKlíčový význam pro existenci keltského oppida mělo opevnění. Díky konfiguraci terénu byla nejmohutnější fortifikační linie vybudována na západním okraji lokality, tedy v místě nejsnáze přístupném. Dnes se pozůstatky opevnění projevují jako dvě více či méně zachovalé linie valů, které vznikly postupným zánikem a rozvalením původní hradby. Archeologický výzkum umožnil rekonstruovat konstrukci a vzhled opevnění. Šlo o hradbu z kamenů kladených na sucho opírající se o nasypané, dřevěnou konstrukcí zpevněné, hlinito-kamenité tělesa.
Vnitřní val, u základny široký 7 m, měl čelní plentu z kamenů kladených na sucho bez malty zpevněnou svisle zapuštěnými trámy ve vzdálenosti 150 cm od sebe. Pravděpodobně z estetických důvodů byla hradba ve vodorovném směru proložena nejméně dvěma samostatnými pásy z velkých plochých kamenných ploten. Ve zkoumaném úseku bylo čelo hradby zachováno do výšky až 160 cm. Je pravděpodobné, že nad kamennou plentou a vnitřním nasypaným tělesem stála ještě dřevěná hradba.
Vnější opevnění bylo podobné konstrukce jako vnitřní. Zdá se, že druhá předsunutá linie opevnění je však o něco mladší. Prostor mezi oběma liniemi je vyplněn pravidelně se střídajícími se nízkými hřbety a příkopy kolmými k liniím hradeb. Jde zřejmě o zbytky zřícených zídek, které znemožňovaly případný boční pohyb útočníka v prostoru mezi liniemi hradeb. Tento obranný prvek je v keltském světě zcela ojedinělý.
Původní vchod do hradiště na západní straně sestává ze dvou bran. Tzv. klešťovitá brána ve vnitřním valu je poměrně jednoduchá – kamennou plentou zpevněné konce valového tělesa jsou pravoúhle zalomeny dovnitř do plochy oppida. Mezi nimi musela stát nejspíše dřevěná věžovitá stavba s uzávěrovým mechanizmem. Komunikace v bráně byla dlážděna valouny. Vnější brána je konstrukčně složitější. Konce valů jsou zalomeny nepravidelně a do prostoru mezi ně bylo navíc vloženo šikmé valové těleso, které zužovalo přístup a navíc oddělilo vodní pramen, který zde vyvěral.
Obrázky:1. Schématický půdorys linií opevnění oppida2. Celkový pohled na odkrytou část vnitřní hradby s viditelnou čelní kamennou
plentou.3. ideální rekonstrukce podoby brány ve vnitřním opevnění v době její existence
20
4. Pokus o rekonstrukci kamenných zídek mezi vnitřním a vnějším opevněním – foto
5. Schématický půdorys vnitřní a vnější brány
4. Severní akropole, zástavba vnitřní plochy a život na oppiduSeverní akropole byla zřejmě místem kultu. Archeologickým výzkumem zde byl odkryt půdorys osmiboké stavby dřevěné kůlové konstrukce, kterou lze s velkou pravděpodobností považovat za svatyni. Přibližně v místech, kde se nacházela stojí dnes romantická novodobá „keltská svatyně“.
Zástavba vnitřní plochy oppida byla částečně poznána díky dlouhodobému archeologickému výzkumu. Při okrajích lokality byly zjištěny pozůstatky obytných domů. Ve střední části plochy oppida byly odkryty půdorysy obdélných staveb dřevěné kůlové konstrukce se zahloubenými obilními jámami ve středu, které zřejmě sloužily jako skladové prostory. Náročněji zbudované srubové domy na kamenných podezdívkách, odkryté na jižní akropoli, mohou být pozůstatkem obytných staveb vládnoucí vrstvy oppida.
O Běžném životě obyvatel lokality nejlépe vypovídají hmotné archeologické nálezy. V areálu oppida byla soustředěna řemeslná výroba. Archeologicky doložitelná jsou především ta odvětví, která zpracovávala anorganické materiály nepodléhající snadno zkáze. Velmi důležitým odvětvím byla hrnčířská výroba. Keramických nádob vytáčených již s pomocí hrnčířského kruhu, spotřebovala každá domácnost velké množství. Specifikem třísovské keramické produkce byla tzv. tuhová keramika, vyráběná z místních surovin. Toto zboží bylo zřejmě také žádaným obchodním artiklem. Kromě běžné užitkové keramiky je v třísovských nálezech poměrně početně zastoupeno také luxusní hrnčířské zboží s malovaným dekorem. V areálu oppida je doloženo zpracování barevných kovů, železářství či textilní výroba (závaží tkalcovských stavů, četné přesleny). Velmi početnou skupinou nálezů tvoří železné nástroje, stavební železa, ojediněle zbraně. Početně jsou zastoupeny v nálezovém souboru také ozdoby např. skleněné kroužky či zlomky náramků. Zvláště důležité jsou bronzové či železné šatové spony, umožňující poměrně přesnou dataci období existence lokality. Dálkový obchod dokládají importované výrobky, např. zlomky římského keramického kahanu či fragmenty bronzových nádob. Vlastní směnu uvnitř oppida dobře ilustrují ojedinělé nálezy mincí či bronzové misky přenosných vah.
Obrázky:1. Keramické tuhové nádoby objevené při výzkumu2. Na hrnčířském kruhu točený keramický pohár3. Ukázky malováním zdobené keramiky4. Drobné bronzové předměty získané pří výzkumu na oppidu
5. Architektura keltských oppid Nejstarší doklady o opevňování sídlišť na dnešním českém území sahají až do mladší doby kamenné . O skutečných hradištích lze hovořit od sklonku starší doby bronzové. Postavení keltských oppid z 2. - 1. století př. Kr. je zcela vyjímečné, neboť je lze považovat za aglomerace předměstského typu. Tyto sídelní struktury je možno srovnávat až s raně středověkými hradišti.
21
Jako oppida jsou v Čechách dosud bezpečně ověřeny tyto lokality: České Lhotice u Nasavrk, Stradonice u Berouna, Hradiště nad Závistí, Hrazany, Nevězice a Třísov. Jejich plošná rozloha je různá. Hradiště nad Závistí má 157 ha, Stradonice 82 ha, Hrazany 3O ha .Třísov s výměrou 26 ha patří mezi malá oppida.O architektuře stojící v areálech oppid víme výhradně díky archeologickým výzkumům. Žádná ze staveb se nedochovala a proto podobu nadzemních částí je nutné rekonstruovat. Doposud se nikde nepodařilo prokázat existenci kamenné architektury. Doloženy jsou sruby či stavby kůlové konstrukce, které musely mít hliněné stěny (obr. 2-6). Některé domy byly dosti rozměrné - např. v Hrazanech byly odkryty půdorysy o rozměrech až 15x12 m, či základy staveb na podezdívkách kolmo ke svahu o délce až 21 m. Zcela běžně se objevují na oppidech menší chaty (8-18 m2) s podlahou zapuštěnou pod úroveň okolního terénu. Na třísovském oppidu se podařilo prokázat, že obytné stavby, někdy i na kamenných podezdívkách, byly soustředěny především při vnitřní straně opevnění, zatímco centrální plocha oppida byla zastavěna nejspíše hospodářskými objekty kůlové konstrukce o rozměrech 7-9 x 3-4 m. Na oppidu Závist i Hrazany byly zjištěny také pozůstatky samostatných ohrazených dvorců, nejspíše zemědělského charakteru.
Opevnění českých oppid bylo tvořeno náspy prokládanými dřevem, zpevněnými na vnější straně na sucho kladenou zdí, často doplněnou svisle spuštěnými trámy (obr. 7). Stavitelsky velmi důmyslné byly vstupní brány, kde se přerušené linie opevnění zahýbaly dovnitř a vzniklá ulička byla uzavřena vraty pod dřevěným obranným patrem (obr. 8-11). Po této cestě níže, pod svahem, je zbytek brány ve východní linii opevnění oppida. K fortifikaci jsou předsunuty dva samostatné „bastiony“. Tato část lokality nebyla dosud archeologicky zkoumána (obr. 1).
Obrázky:
1. Třísov, půdorys oppida. 2. Půdorysy velkých domů odkrytých na oppidu Závist.3. Malá usedlost při hradbě v podhradí oppida Závist.4. Rekonstrukce usedlosti na oppidu Závist.5. Terasovité domy na svahu Červenky v oppidu Hrazany.6. Domek v úpatí svahu při hlavní cestě na oppidu Závist
7. Rekonstrukce stavebních technik opevnění zjištěných na oppidu Závist. 8. Rekonstrukce nejstarší fáze hlavní brány oppida Závist.
9. Rekonstrukce poslední fáze hlavní brány na oppidu Závist.10. Odkryv brány D na oppidu Závist.
11. Systém dvou bran na oppidu Stradonice.
6. Údolí Vltavy a Křemžského potokaÚdolí Vltavy je významným nadregionálním biokoridorem, kterým migrují četné rostlinné i živočišné druhy. Proto je zde jejich zastoupení hojnější než v okolní krajině. Na stráních porostlých dnes kulturním lesem se zachovaly zbytky přirozených společenstev, které odpovídají původní skladbě lesních porostů z dob před započetím intenzivního lesního hospodaření.
Vltavské údolí má v naší oblasti tvar kaňonu, který vznikl po dlouhodobém zdvihu jižního okraje Českého masivu od konce třetihor následkem alpských horotvorných
22
procesů. Zahlubování toku a vytváření divokých meandrů bylo v pleistocénu podmí-něno mechanickým zvětráváním hornin, většinou ortorul. Vytvářely se strmé svahy s častými balvanitými sutěmi, prostřídané jednostrannými nivními, náplavovými polohami. Prudký spád řeky zde vytváří četné peřeje. V místech soutoku s Křemžským potokem se kamenná stěna rozpadla do typického útvaru skalní jehly.
Plošiny horních teras byly patrně porostlé borovými doubravami, vzácně se na skalách vyskytovaly reliktní bory. Živinami bohatší substráty obsazovaly lipové doubravy s ptačincem. Vlhké kamenité stráně a stinné rokliny ovládly suťové lesy, ve kterých se uplatňoval převážně javor klen i mléč a lípa. V nivě řeky se na plošších místech uplatňovaly olšiny. Olše ovládla i stále se měnící říční náplavy a ostrůvky tak, jak to vidíme dnes.
Květena a vegetace je ovlivňována blízkostí Šumavy a Alp, proto zde můžeme nalézt šumavské i alpské druhy. K typickým a nejhojnějším zástupcům vodní flóry patří lakušník vodní (Batrachium aquatile), vzácnější je stolístek střídavokvětý (My-riophyllum alterniflorium) zařazený v Červeném seznamu mezi ohrožené taxony. Pobřežní flóru tvoří nejčastěji ostřice banátská (Carex buekii), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a také zavlečené druhy, které původní flóru rychle vytlačují: netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a křídlatka česká (Reynoutria bohemica).
Obrázky:1. Lakušník vodní, chrastice rákosovitá2. Letecký snímek Dívčího Kamene3. Fyzickogeografická mapa meandru Vltavy a ústí Křemežského potoka4. foto údolí Vltavy
7. Údolí Vltavy a Křemžského potoka v historických souvislostech Zvláštní význam tohoto místa si uvědomíme z přírodních a historických souvislostí. Řeka Vltava je severojižní osou celé české kotliny. Jejím historickým potvrzením je sled keltských hradišť už od Lince v Podunají, přes Šumavské hřebeny k Třísovu a dál na sever, až k mohutnému oppidu na Závisti poblíž Prahy.
Průsek pod hranou někdejšího keltského hradiště nám umožňuje pohled na zříceninu gotického hradu Dívčí Kámen založeného r.1349 pány z Rožmberka. Již na přelomu starší a střední doby bronzové (15OO př.n.l.) stálo na témže místě hradiště. Náš pohled směřuje proti jižní stěně palácového jádra, pod ní stoupá oboustranně opevněná cesta k bráně nádvoří s purkrabstvím.
Na cestě z třísovského hradiště k Podhradskému statku se setkáte se zbytky nedokončeného vodního díla pro elektrárnu (tunel na jižní straně šíje a odpadní kanál na opačné straně), která měla využívat rozdíl hladin průkopem vltavského meandru. Záměr pochází r. 19O7 a jeho autorem byl známý vodohospodářský odborník, vynálezce vorových propustí - retardér, Ing. E. Bazika. Stavba byla zastavena po 1.svět. válce pro nedostatek peněz.
23
Obrázky:
1. Rekonstrukce Dívčího Kamene podle Ing.arch. Dobroslavy Menclové2. Rozmístění keltských oppid od Dunaje do středních Čech.3. Romantická představa údolí Vltavy pod Dívčím Kamenem na pozadí masivu
Kleti (Karel Liebscher, xylografie z konce 19.stol.)
8. Přírodní rezervace Dívčí Kámen Význam rezervace spočívá v ochraně reliktního boru s cennými společenstvy lišejníků. S ohledem na kulturně-historické souvislosti byla do chráněného území zahrnuta i zřícenina hradu Dívčí kámen. V blízkosti rezervace se nacházejí pozoruhodná technická díla-elektrárna pod Dívčím kamenem a nedokončená Bazikova elektrárna.
Rezervace byla vyhlášena r. 1952 na rozloze 4,92 ha. Lesní porosty tvoří reliktní bor. Její dominantou je rozpadávající se rulový ostroh - skalní jehla, vysoká téměř 50 m, porostlá cennými epilithickými (rostliny rostoucí na povrchu pevných hornin) společenstvy lišejníků. Hnízdil zde od nepaměti výr velký (Bubo bubo). Tím, že je součástí rezervace i hradní návrší, je pestrá mozaika různorodých stanovišť (skála, les, úpatní luh) doplněna i o plochy kdysi člověkem dlouhodobě ovlivňované. Dnes zde tudíž roste 176 druhů vyšších rostlin. Bylinné patro tvoří zvláště: tařice skalní (Aurinia saxatilis, kostřava sivá (Festuca glauca), a osladič obecný (Polypodium vulgare).
Pod skalou byl ve 40. letech 19. století postaven v souvislosti s Adolfovskou železárnou v Holubově hamr, který zpracovával hutní materiál. Měl dvě vodní kladiva, k jejichž pohonu byl využíván značný spád Křemžského potoka. Průraz skalou umožnil využití výškového rozdílu vodní hladiny potoka (před meandrem okolo hradu) a řeky Vltavy. Tento spád byl ještě mnohem účinněji využit jímáním vody z nádrží už pod Třísovským hamrem. Odtud se voda dopravovala tlakovým potrubím na turbinu vodní elektrárny o výkonu 70 kW, kterou v objektu bývalého hamru zřídil r. 1926 Ing. Zdeněk Stibral. Část skály, která se uvolnila r. 1980, zdemolovala strojovnu a zastavila provoz. Její vodní energii o spádu 24 m dnes využívá nová elektrárna postavená r. 1995 opodál v bezpečné vzdálenosti.
Obrázky:1. Situace přírodní rezervace Dívčí Kámen2. Tařice skalní (Aurinia saxatilis)3. Trosky hradu se skalním ostrohem nad řekou, lept Pauliny Schwarzenbergové z r.
1805.4. Objekt hamru se zříceninou v pozadí, Zenkerova litografie z r.1846 5. Výr velký (Bubo bubo)
9. Fauna a flora na Křemžském potoce Křemžský potok tvoří páteř stejnojmenné kotliny a je se svými přítoky přirozeným stanovištěm mnohých chráněných druhů živočichů i rostlin.
Původní vegetační pokryv tvořily acidofilní doubravy, na hadcích pak acidofilní bory. V nivě byly zastoupeny olšiny se střemchou. Velká část břehových porostů v nivě Křemžského potoka byla v důsledků regulace toku odstraněna. Tam kde porosty zůstaly zachovány, jsou tvořeny nejčastěji olší lepkavou (Alnus glutinosa) a střemchou
24
hroznatou (Padus avium). K typickým zástupcům bylinného patra patří blatouch bahenní (Caltha palustris), orsej jarní (Ficaria verna), sasanka hajní (Anemone nemorosa), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraia), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum) a ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Ze vzácných druhů, rostoucích podél břehu, jmenujme například oměj pestrý (Aconitum vulparia).
V horní části toku dožívá zbytková populace kriticky ohrožené perlorodky říční (Margaritana margaritifera). Od r. 1990 se vytvářejí podmínky pro její zachování. V Chmelenském potoce a v jeho ústí žije další kriticky ohrožený druh - rak říční (Astacus fluviatilis). Kriticky ohrožená je i mihule potoční (Lampetra planeri). Její izolovaný výskyt byl doposud zjištěn v horní a střední části Křemžského potoka. Především na dolním toku je možné spatřit zajímavého hnědočerného ptáka s bílou náprsenkou, skorce vodního (Cinclus cinclus). Živí se vodním hmyzem, který loví běháním po mělkém dně potoka. Nad hladinou se zejména v zimě ojediněle mihne ledňáček říční (Alcedo atth). V té době jsou dobře patrné stopy a trus silně ohrožené vydry říční (Lutra), které slouží potok jako přirozená cesta. Množství stop které zanechává, vede k mylné domněnce o četnosti vydří populace.Kamenné hráze obloukového tvaru, slouží k zadržení vody v této části toku, který má velmi prudký spád. Na pravé straně je každá vybavena komorovými stupni, které mají umožnit pohyb ryb proti proudu.
10. Hrad Dívčí KámenSkalnaté návrší nad soutokem Vltavy a Křemžského potoka bylo osídleno od pravěku. Na přelomu starší a střední doby bronzové (okolo 1500 let před Kristem) zde vzniklo významné hradiště, tvořící zřejmě důležitý strategický bod na komunikaci procházející podél Vltavy. Archeologický výzkum prováděný v 60. až 70. letech dr. J . Poláčkem z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích přinesl především velice rozsáhlou kolekci hmotných nálezů - řádově desetitisícovou kolekci zlomků keramických nádob, bronzové předměty či např. zcela ojedinělý soubor miniatur broušených kamenných nástrojů. Zapojení lokality do sítě dálkového obchodu dokládá hromadný nález jantarových korálů. V mladším období pravěku bylo návrší osídleno ve starší době železné, v tzv. době halštatské (7. – 6. století před Kristem).
Osídlení lokality ve 13. století je doloženo kolekcí zlomků keramických nádob získanou při archeologickém výzkumu dr. A. Hejny z Archeologického ústavu v Praze v roce 1962. Nelze zatím říci zda již v tomto období lze hledat počátky hradu. Písemnými prameny je hrad Dívčí Kámen doložen poprvé v roce 1349, kdy Petr, Jošt a Oldřich I. z Rožmberka získali od Karla IV. svolení k jeho stavbě. V majetku Rožmberků byl hrad po celou dobu své existence. Roku 1394 zde Jindřich z Rožmberka věznil krále Václava IV. . Roku 1412 převzal hrad Oldřich II. z Rožmberka. Během Žižkovy výpravy proti Oldřichovi v roce 1420 byl hrad zřejmě pobořen, nikoliv však dobyt. V hradních zdech trávil sklonek života v letech 1451 – 1461 sám Oldřich II. (+1462). V roce 1462 bylo zdokonalováno a opravováno opevnění. Z roku 1470 pochází zajímavý údaj o zvýšení hradní posádky na 24 střelce. Roku 1506 měl být hrad na základě rozhodnutí Petra z Rožmberka opuštěn a v roce 1541 se již uvádí jako „zbořený zámek“.
V nejvyšší části návrší je situováno dvoupalácové jádro, dochované místy do výše třetího patra. Toto architektonické řešení je typické pro 14. století. Před čelem paláce
25
leží předhradí ukončenou mohutnou okrouhlou věží. Zde také byly situované hospodářské objekty a tzv. purkrabství. Hrad byl poměrně náročně opevněn a jeho areálem byl také dnes zaniklý latrán, typický pro rožmberské hrady. Archeologický výzkum přinesl kromě keramiky a drobných kovových nálezů z období 14. až 1. poloviny 16. století, velmi kvalitní kolekci komorových kachlů ze 2. poloviny 15. století.Obrázky:
1. Půdorys hradu s podhradím2. Ideální rekonstrukce hradu3. Zbytky druhé hradní brány na Liebscherově vedutě4. Listina Karla IV. z 1. 7. 1349 povolující Rožmberkům postavit hrad Dívčí
Kámen5. Letecký pohled na hrad Dívčí Kámen
11. Využití vodní síly na Křemžském potoce V průběhu staletí vzniklo na Křemžském potoce a některých přítocích na dvacet vodních děl, mlýnů, hamrů a později elektráren. Nejstarší z nich, Křemžský mlýn, je uváděn už v 15.století.
Křemžský potok (jinak také v jednotlivých úsecích: Markův, Rybářský, Dobročkovský a Brložský) pramení na severozápadním svahu hory Chlumu ve výšce 9OO m.n.m. mimo území CHKO. Jeho vodoteč dlouhá 3O km, má povodí o rozloze 126 km2. Množství vody, zvláště na horním toku, umožňovalo přepouštět její část umělým kanálem do Chvalšinského potoka. Od 50 let je kanál zrušen.
Do našeho století se zachovaly v provozu mlýny Vackovský a Čížkův v Křemži. Poslední Holubovský, modernizovaný r. 1929, byl zrušen r. 1955. Mlýny bývaly vybaveny také jednolistou pilou na dřevo a v poslední době své existence i malou turbinou na výrobu elektrického proudu. Dodnes jsou v provozu malé vodní elektrárny o výkonu cca 10 kW ve Vackovském mlýně, pod Chlumem, v Čížkově a Holubovském mlýně. Nová elektrárna pod Dívčím Kamenem má výkon 90 kW.
Jiným vodním dílem byly hamry, podniky na výrobu rozličného nářadí. Byly vybaveny kladivem poháněným vodním kolem. Na obvodu hřídele byly palce, které pravidelně zdvihaly páku na jejímž konci byla kovací hlava zvaná „kobyla“. Tomuto zařízení se říkalo chvostové kladivo.
Nadhazovací kladivo bylo těžší a zvedalo palečné kolo těsně za kobylou. Nadhazovací kladivo mělo pomalejší chod a používalo se v hamrech, kde se zkujňovalo surové železo.
Nářaďové hamry byly vybaveny výhní s měchy na rozehřívání železa a doplněny brusem. Někdy měly i mechanické nůžky. Každé zařízení bylo poháněno samostatným vodním kolem. V poslední době byly i zde instalovány turbiny na výrobu elektřiny. Na Křemžském potoce byly původně jen dva hamry: pod vrchem Otmaní a Třísovský, před kterým stojíme. Situaci změnilo vybudování Adolfovské železářské huti u Holubova r. 1843. Další hamry vznikly pod hutí a tzv. dvojitý u Dívčího Kamene. Podle nerealizovaného projektu se počítalo s výstavbou dalších tří hamrů pod Holubovem.
26
Pod touto tabulí leží původní železný ingot (houska), výrobek Adolfovské huti, jaké se dále zpracovávaly v hamrech. Pochází z Třísovského hamru. Obrázky:
1. Mapa vodních děl na Křemžském potoce2. Situace Třísovského hamru r.18273. Schema zařízení nářaďového hamru4. Hamernické znamení z hamru v Dobrkovicích5. Třísovský hamr na staré fotografii6. Práce s hamernickým kladivem (B.Bernau: Der Böhmerwald 189O)
12. Přírodní rezervace Holubovské hadce Rezervace byla vyhlášena roku 1972 na rozloze 15,68 ha k ochraně typicky vyvinutého hadcového boru a charakteristické vegetace na navětralých výchozech hadců, které jako skalní lavice a stěny strmě spadají do údolí potoka.
Hadce, neboli serpentinity, jsou zásadité přeměněné křemičitany, které obvykle obsahují značné množství niklu, chromu, kobaltu a dalších prvků. Přeměnou a zvětráváním vzniká uhličitan hořečnatý, který se ve značné míře koncentruje na hadcových půdách, jež jsou tak pro většinu rostlin jedovaté. Existují však rostliny, které tyto podmínky snášejí tzv. fakultativní „serpentinofyty“. Z dřevin je to borovice lesní (Pinus sylvestris), která byla schopna snášet drsné tundrové klima na sklonku doby ledové a postupným oteplováním byla vytlačována náročnějšími zejména listnatými dřevinami. Jediná původní stanoviště z pradávných dob vývoje jsou právě reliktní hadcové bory. Z bylin se zde vyskytuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa), silenka nadmutá (Silene inflata), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), nebo zvonek klubkatý (Campanula glomerata)
Vzácnější jsou však tzv. obligátní serpentinofyty. Rostliny, které se tak dokonale přizpůsobily hadcovému podloží, že je ke svému životu bezpodmínečně potřebují. Z Holubovských hadců lze jmenovat dva takové významné druhy: sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a hvozdík kartouzek úzkolistý (Dianthus carthusianorum ssp.capillifrons). Protože rostliny na hadcovém podloží rostou vlastně v extrémních podmínkách, vytvářejí tzv. serpentinomorfozy neboli rostliny s neobvyklými vlastnostmi ve srovnání s rostlinami na běžných substrátech. Většinou se projevují malým vzrůstem, většími květy, vyšší odolností proti vysychání ap. Podobná společenstva můžete najít na další hadcové lokalitě v CHKO, v přírodní rezervaci Bořinka.
Vyskytuje se zde vzácná užovka hladká (Coronella austriaca).
Hadce jsou svým chemickým složení významné i pro průmyslovou výrobu. Někdejší těžbu magnezitu (uhličitanu hořečnatého) zde připomíná několik zavalených štol. Péče o rezervaci se omezuje na odklízení staré dřevní hmoty a počítá se s přirozenou obnovou borovice.
Obrázky:1. Mapka vegetace na území rezervace.2. Vyobrazení hadcové flóry3. Užovka hladká
27
13. Adolfovská železárna Železářskou huť založil roku 1841 významný jihočeský podnikatel Adalbert Lanna (18O5 - 1866), spolu s českobudějovickými měšťany F. L. Klavíkem a Janem Procháskou. Nazvána byla podle syna majitele panství, Adolfa Josefa ze Schwarzenbergu. Důvodem výstavby byla snaha vyrábět železné součásti a prvky pro rozmáhající se vodní a dopravní stavby ve vlastní režii. R. 1832 byla do-končena koněspřežní dráha z Č.Budějovic do Lince a r.1847 staví Lanna řetězový most v Podolsku (dnes ve Stádlci u Bechyně).
Pro situování železárny pod Holubovem byla řada důvodů: předně dosud málo využité zásoby dřeva v Blanském lese (železnice byla postavena až r.1891), dostatek vodní síly v Křemžském potoce k pohonu měchů huti a k výstavbě navazujících hamrů a konečně nově upravená silnice z Křemže do Č. Krumlova. V místech pozdější huti stávala na potoce Fučíkova pila.
Středem huti byla vysoká pec postavená ze žáruvzdorného pískovce. Za ní probíhal náhon na vodní kola, která poháněla měchy. Na nich závisel provoz pece, neboť kdyby se zastavilo dmychání, došlo by ke ztuhnutí tavené vsádky a zničení pece. Za náhonem se zvedá strmé návrší, kde stál sklad rudy a dřevěného uhlí. Výškový rozdíl umožňoval přemostěním zavážet vsádku na vrchol pece. Před pecí stál objekt slévárny, kde se lilo železo do připravených forem. Stranou pod slévárnou stála pravděpodobně ještě tzv. kuplovna kde se surové železo přetavovalo na litinu (tzv. 2. tavení).
Z původní huti dosud stojí objekt slévárny s vysokými obloukovými sdruženými okny, ale střecha byla změněna. Sklad rudy byl zbořen při výstavbě silnice k nádraží. Sousední domek č. 23 však stojí dodnes. Zachoval se také dvoupodlažní dům vedle slévárny, později přestavěný na penzion - vila Hermína. Na druhé straně silnice dosud stojí administrativní budova tzv. Schichthaus s vnitřním dvorem. Opodál stojící přízemní domek s valbovou střechou byl také součástí původní železárny. Všechny tyto objekty přesto, že byly mnohokrát přestavovány prozrazují empirový sloh a jsou památkově chráněny. Zachovaly se také opěrné zdi původního mostu, který směřoval proti slévárně.
Železná ruda, hnědel (limonit) se dovážela od Červeného mlýna nad Křemží, ze Strážkovic a ze Zahájí u Hluboké. Obsahovala 20 - 24% železa. Dřevěné uhlí se pálilo v milířích přímo v lesích. Největší roční výkon huti byl 1000 t surového železa a přes 300 t šedé litiny.
Hutní výroba byla zastavena jako neefektivní r. 187O. Nějaký čas se zde vyráběly z hnědele barevné pigmenty, pak zde vyráběl do r. 1882 francouzský podnikatel A. L. Japhet ohýbaný nábytek. Vysoká pec byla zbořena po r. 1922. Po roce 1945 zde vybudoval křemežský rodák František Sklář tiskárnu s výrobou papírenského zboží pod značkou ARTYPA (ARS - umění, TYpus - tvar, PApyrus - papír). Tento název a druh výroby si ponechal podnik po znárodnění r. 1948 i po odstátnění v 90.letech.
Za mostem se nachází přírodní zajímavost, opuštěný granulitový lom. Granulit je metamorfovaná hornina tvořící masiv Blanského lesa. Kámen je v této lokalitě jemnozrnný, šedobílý, složený z křemene a živce, jemně páskovaný biotitem. Obsahuje hojně drobné (cca 1 mm velké) porfyroblasty granátu s převahou almandinové složky.
28
Granulit je jinak v Českém masivu vzácností. Zde je odkryt v nezvětralém stavu a puklinové plochy jsou pokryty rezavě hnědým povlakem limonitu.
Ještě si připomeňme železniční most přes Křemžský potok z r.1891. Stavěla jej Společnost rakouských místních drah pro trať České Budějovice - Želnava, která souvisela s výstavbou českomoravské transverzály: Jihlava - Č.Budějovice - Písek. V pozadí stavby této trati byl schwarzenberský zájem dopravy dřeva, grafitu a rašeliny ze šumavských panství.
Most je ocelový, příhradový, přímopásový spojitý nosník se zapuštěnou mostovkou o celkovém rozponu 83,8 m s kamenným pilířem uprostřed a s výškou kolejí 24,7 m nad hladinou potoka. Hlavní nosníky jsou bezsvislicové, násobné soustavy diagonálních mezipásových příček. Protože je tato konstrukce jednou z posledních v síti Českých drah, je technickou památkou.
Obrázky:1. Plán původního uspořádání Adolfovské železárny.2. Pohled na huť od severozápadu. Zenkerova litografie z r.18463. Firemní vyobrazení provozu hutě od severu.4. Řez typickou vysokou pecí z konce 18.století.5. Fotografie Adolfovské železárny.6. Plán železničního mostu.
14. Holubov Nad nádražím je z větší části dochovaná původní stará část Holubova s dostředným uspořádáním usedlostí na návsi, uzavřené rovnou frontou tří statků. Předložený plán pochází z r. 1827 (žlutě jsou označeny dřevěné objekty), ale první písemná zmínka o vsi je z r. 1379, kdy byla poddanskou vesnicí českokrumlovského panství.
Obrázky:1. Situace naučné stezky v síti značených turistických cest. (Vyznačení jednotlivých
zastávek, hranice CHKO a hranice rezervací, vyznačený obrys oppida) 2. Plán Holubova z r.1827.
29
Příloha č. 2: Pracovní list č. 1
Stromy
Úkol 1: Stojíte před Třísovskou lípou. Odhadněte výšku lípy a zjistěte její obvod ve výšce asi 130 cm. Zjistěte kolika dětí je zapotřebí na obejmutí kmene lípy.
výška lípy je …………… obvod lípy je ………..….
kmen lípy obejme ……….. dětí
Úkol 2: Nakreslete list lípy srdčité, její květ či plod.
Úkol 3: Napište příklady významu stromů.
Úkol 4: Napište názvy stromů a keřů, které uvidíte během cesty na zříceninu hradu Dívčí Kámen.
stromy: keře:
30
Příloha č. 3: Pracovní list č.2
Keltové
Úkol 1: Najděte rozstřihané kartičky (každé družstvo má svou barvu) a sestavte z nich zprávu o životě Keltů.
Úkol 2: Ve zprávě najděte odpovědi na následující otázky a zapište je.
1) Jak se jmenoval kmen Keltů, který osídlil velkou část Čech?
……………………………….
2) Jak dlouho žili Keltové na našem území?
……………………………….
3) Jak se nazývala první opevněná sídliště městského typu?
……………………………….
4) Pomocí jakého vynálezu Keltové vyráběli keramiku?
……………………………….
Úkol 3: Keltové byli zruční řemeslníci. Z modelovací hmoty vytvořte keramickou nádobu vyráběnou v keltském oppidu.
Úkol 4: Druidové, keltští kněží, usuzovali na základě pozorování přírody, že se každý člověk svou podstatou i svými povahovými rysy podobá stromu. Popište člověka, který by měl charakteristiku dubu a člověka s povahou a rysy břízy.
DUB: BŘÍZA:
31
Příloha č. 4: Pracovní list č. 3
Zřícenina hradu Dívčí Kámen
Úkol 1: Doplňte chybějící slova v následujícím textu. Chybějící části textu hledejte na kartách. Karty jsou poschovávané v prostoru předhradí.
Dívčí Kámen je zřícenina rožmberského hradu, který byl založen
roku ………… Archeologickým průzkumem zde byly zjištěny stopy
osídlení již z pozdní ………………………… jeden z největších
hradů v Čechách postavili bratři Jošt, Petr, Oldřich a Jan z
……………………….. za 10 let. Jde o český typ hradu, kdy obytný
střed tvoří ……………………….………… spojené vysokými
hradebními zdmi. Roku 1394 zde byl krátce vězněn král
……………….…….. Dívčí Kámen postupně ztrácel na významu a
roku …………….. je již uváděn jako pustý.
Úkol 2: Poskládejte 5 obrázků hradu, tak jak byl postupně budován. Ke každému obrázku přiřaď kartičku s letopočtem.
32
Příloha č. 5: Pracovní list č.4
Fauna Křemžského potoka
Úkol 1: Nalovte co nejvíce druhů vodních živočichů. Určete nalovené živočichy podle klíče. Po skončení určování živočichy pusťte zpět do vody.
počet nalovených druhů: …………….
určené druhy vodních živočichů:
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
………………………………….. ………………………………..
Úkol 2: Vyluštěte názvy živočichů, jejichž obrázky jste viděli na tabulích naučné stezky.
ÝVR …………………… velký
KAR …………………… říční
RYDVA …………………… říční
KÁLEDČEŇ …………………… říční
ŽUKAVO …………………… hladká
NIROKASČ …………………… zelená
SOKIPAN …………………… horský
33
Příloha č. 5: Zpráva o Keltech
Keltové! Klasici „barbarského“ světa! Kmen Bójů osidluje velkou část Čech. Po Bójích zůstane naší vlasti jméno: Bohemia – země Bójů. Keltové u nás žili asi čtyři století. Byli to neobyčejně pilní lidé, skvělí řemeslníci, stavitelé, organizátoři, umělci. Keramiku jako první na našem území už točili na hrnčířském kruhu. Zbudovali tu první mosty a první silnice. První mince počali razit oni, zřejmě ze zlata rýžovaného v jihočeských tocích. V metalurgii železa pak Bójům vděčíme za bezpočet věcí, které téměř v nezměněné podobě užíváme i dnes (kladiva, pilníky, nůžky). Keltové zkonstruovali první primitivní soustruh, první účinný žací stroj tažený dobytčaty. Postavili první města na našem území – oppida. Na počátku nového letopočtu však vyspělou keltskou civilizaci vyvrátili útočící Germáni.
34
Příloha č. 6: Přírodní poměryPřírodní rezervace Dívčí Kámen
Skalní ostroh nad soutokem řeky Vltavy s Křemžským potokem, asi 2 km
severovýchodně od osady Třísov.
Katastrální území: Křemže (okres Český Krumlov).
Nadmořská výška: 440 - 475 m n.m.
Výměra: 4,82 ha.
Vyhlášeno: 1952.
Reliktní bor s lišejníky na rulovém skalním hřbetu nad soutokem Křemžského potoka
s Vltavou a porosty jedle bělokoré na vrcholových plošinách. Součástí rezervace je
zřícenina hradu Dívčí Kámen.
Hlavním cílem územní ochrany po stránce přírodovědecké na této lokalitě je zachování reliktního boru a lišejníkové vegetace na rulovém skalním hřbetu na ostrožně nad soutokem Křemžského potoka a Vltavy. S ohledem na značný kulturně-historický význam byla zahrnuta do chráněného území i vlastní zřícenina hradu Dívčí kámen, rozkládající se na návrší nedaleko zmíněné rulové stěny. Jde zde nejen o ochranu vlastní zříceniny středověkého hradu, ale především o ochranu staré kulturní vrstvy, která zasahuje s několika přeryvy až do starší doby bronzové (blíže viz Poláček 1966) a je předmětem podrobných archeologických výzkumů. Z hlediska botanického je vlastní zříceniny hradu zajímavá pouze výskytem některých teplomilnějších druhů rostlin. Ze skalní stěny nad Dívčím kamenem je udáván ve starší botanické literatuře výskyt vřesovce pleťového (Erica carnea L.), chráněného druhu, který rostě hojněji na Vyšebrodsku (např. ve státní přír. rezervaci Čertova stěna). Výskyt není vyloučen, v současné době však ověřen nebyl. Rezervace Dívčí kámen leží na trase několika turistických stezek a je hojně navštěvována. Železniční stanice Holubov a zastávky Třísov, pohodlná procházková cesta kolem Křemžského potoka i dobrý přístup motorovými vozidly do údolí potoka způsobují, že zde dochází k neúměrné koncentraci návštěvníků. Za těchto okolností dochází často k poškozování rostlinného krytu, trhání i tak nečetných druhů rostlin a ke znečišťování prostoru rezervace odpadky.
Přírodní rezervace Holubovské hadce
Severní a východní svahy lesa rozbrázděné roklinami, nahoře přecházející v plošiny,
v údolí Křemžského potoka, asi 0,6 km východně od obce Holubov.
Katastrální území: Holubov, Křemže, Třísov (okres Český Krumlov).
Výměra: 15,68 ha.
Nadmořská výška: 458 - 501 m.
Vyhlášeno: 1972.
35
Jedinečný komplex reliktních hadcových borů s výskytem hvozdíku kartouzku
hadcového (Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons) a dalších vzácných
rostlinných druhů.
V rezervaci je chráněna charakteristická flora a vegetace na hadcovém podkladě. Hadce (serpentinity) ovlivňují zásadním způsobem složení rostlinných i živočišných společenstev všude tam, kde vytvářejí geologický podklad. Jsou to přeměněné bazické křemičitany. Pro jejich chemismus je charakteristický obvykle značný obsah některých kovů (nikl, chrom, kobalt aj.), působících ve větších koncentracích na většinu organismů toxicky. Významně se také v hadcových půdách uplatňuje vysoká koncentrace uhličitanu hořečnatého, který vzniká jako produkt přeměny a zvětrávání hadců. Tak shledáváme, že na hadcových podkladech se obvykle vytváří typická vegetace, často velmi odlišná složením i strukturou od okolní vegetace na podkladech jiných hornin. Výběr druhů je určován schopností odolávat nepříznivým vlivům hadcového podkladu. Některé běžné druhy rostlin vytvářejí na hadcích specifické morfotypy, odlišující se v některých znacích od typických plemen. Jsou i takové druhy rostlin, které jsou svým výskytem vázány výlučně na hadcový podklad. Hadce jsou v naší oblasti výskytem geneticky vázány na obvod granulitových masivů. Nepřekvapuje proto, že největší a nejvýznamnější výskyty hadců v jižních Čechách jsou právě v Křemžské kotlině na Českokrumlovsku. Jedinou naší původní dřevinou, která trvale odolává toxickým vlivům hadcového podkladu, je borovice lesní. V dávných dobách, na sklonku poslední doby ledové, kdy i v podhorských oblastech jižních Čech bylo drsné, tundrové klima, byla borovice jedním z mála druhů odolných dřevin, které se roztroušeně vyskytovaly v otevřených formacích periglaciální tundry. Později byla borovice ze svých pozic vytlačena náročnějšími, zejména listnatými dřevinami, jejichž nástup byl umožněn postupným oteplováním a dalšími změnami klimatu .Pouze na takových stanovištích, která z nejrůznějších důvodů nemohla být osídlena náročnějšími dřevinami se udržela a převládla nenáročná borovice. Jedním z typů těchto stanovišť byly právě lokality na hadcovém podkladě. Můžeme proto právem hodnotit většinu těchto stanovišť jako reliktní, pozůstalé z pradávných dob vývoje naší přírody. Je samozřejmé, že dnešní bory na hadcových lokalitách jsou značně ovlivněny činností člověka, který krajinu v podhorské oblasti poměrně brzy kolonizoval a přeměnil pro své potřeby. S ohledem na vlastnosti hadcových podkladů se však právem můžeme domnívat, že šlo v těchto případech převážně o změny struktury, zatímco druhové složení zůstalo vcelku zachováno. Proto lze soudit, že dnešní vegetace na hadcových podkladech v naší oblasti je mnohem blíže předpokládanému původnímu stavu, než jiné typy vegetace. To je také jedním z hlavních důvodů výzkumného i ochranářského zájmu o tato území. V rezervaci Holubovské hadce je zachycen jak typicky vyvinutý, řídký hadcový bor na svazích Křemžského potoka, tak i velmi charakteristická vegetace na navětralých výchozech horniny, které jako skalní lavice a stěny strmě spadají do údolí potoka. Podrost je charakteristický častým výskytem jalovce (juniperus communis L.). V chudém bylinném patře převládají kostřava ovčí (Festuca ovina L.s.l.) v charakteristické hadcové rase se sivě ojíněnými listy, silenka nadmutá (Silene vulgaris /Moench/Garcke), metlice křivolaká (Avenella flexuosa /L./Dr.), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum L.) a jiné druhy. Velmi významný je zejména výskyt drobné kapradiny sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium Viv.), která roste na mělkých půdách v okolí hadcových skalek a ve štěrbinách těchto výchozů horniny. Spolu s další
36
kapradinou – sleziníkem nepravým (Asplenium adulterinum Milde), který je nejvýznačnějším druhem ve štěrbinách hadcových skal nad potokem, je největší botanickou zajímavostí této lokality. Oba druhy, zejména sleziník hadcový, jsou totiž v jihočeské oblasti vázány svým výskytem na hadcový podklad a tato lokalita je také jedním z mála míst jižních Čech, kde je možno je v přirozeném prostředí nalézt. Půdním typem porostů jsou hořečnaté rendziny, oligotrofní hnědozemě a kulturní semipodzoly. Zvětráváním hadců vzniká řada zajímavých produktů, např. magnezit (uhličitan hořečnatý). Pozůstatkem těžby magnezitu v malém je několik slepých štol na území rezervace. Největší z nich je ve skalní stěně nad potokem. V hornině na stěnách štoly i v jejím okolí jsou dodnes patrné drobné i větší bělavé magnezitové žilky. Jiným pozoruhodným produktem přeměny hadců jsou opály, vyhledávané pro dekorativní vzhled. Známými nalezišti opálů jsou pole a kamenné snosy u Holubova. Bohouškovic, Chmelné, Stupné, Chlumečku a jinde v Křemžské kotlině. V navětralých hadcích jsou hojné i drobné granáty.
37
Příloha č: 7
38
Příloha č: 8
39
40
41
42
43
Příloha č: 9
44
Příloha č: 10
45
