Univerzita Palackého v Olomouci · 2008. 8. 18. · Univerzita Palackého v Olomouci...

Univerzita Palackého v Olomouci

Přírodovědecká fakulta

Katedra rozvojových studií

Mezinárodní rozvojová studia

Eva Bazgierová

Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její

dopady na region

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Marián Halás, Ph.D

Olomouc 2008

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a veškeré pouţité zdroje

jsem uvedla v seznamu literatury.

Olomouc, 15. Srpna 2008 ……………………..

podpis

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce RNDr. Mariánu Halásovi za

vstřícný přístup, cenné rady, doporučení a připomínky, které mi pomohly při vypracování této

práce. Mé poděkování patří i Mgr. Ladislavu Vrátnému za jeho pomoc s překladem z ruštiny.

Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie Školní rok: 2006/07

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

student

Eva BAZGIEROVÁ

Název práce:

Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její dopady na region

Migration from Caucasus states to Russia and its impact for region

Zásady pro vypracování:

Cílem bakalářské práce je hodnocení vývoje situace v státech Zakavkazska po rozpadu SSSR s detailnějším zaměřením na časoprostorový vývoj migrací (příp. pracovních migrací) z Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie (podle dostupnosti dat) do Ruska a jejich dopadů na demografický a socioekonomický vývoj regionu.

Struktura práce:

1. Úvod 2. Teoretický vstup, metodika a zhodnocení literatury 3. Definice regionu, základní FG a SEG charakteristika 4. Vývoj situace v Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii po Rozpadu SSSR 5. Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její vliv na národnostní strukturu

regionu 6. Migrace ze států Zakavkazska do Ruska a její vliv na ekonomickou situaci

regionu 7. Shrnutí (v angličtině)

Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách:

studium literatury k dané tématice rešerše relevantních zdrojů literatury (demografie, migrace, geografie Zakavkazska) sběr a analýza statistických dat (národní statistické úřady) konstrukce tabulkových, grafických a mapových příloh analýza získaných výsledků (časová, prostorová) shrnutí dosavadního vývoje migrace a její dopadů

Rozsah grafických prací: cca 3-5 tabulek, 3-5 grafů, 2-3 mapy

Rozsah průvodní zprávy: cca 40 stran základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě

Seznam odborné literatury:

ATABAKI, T., MEHENDALE, S. 2005. Central Asia and the Caucasus: Transnationalism and Diaspora. Abingdon : Routledge.

BAAR. V. 2002. Národy na prahu 21. století Emancipace nebo nacionalismus? (část věnovaná Zakavkazsku). Ostrava : Nakladatelství Tilia.

BAAR. V. 2005. Decentralizační a dezintegrační procesy v Ruské federaci v 90. letech minulého století. Ostrava : Ostravská univerzita.

Atlasy světa, geografické lexikony, lexikony zemí (států světa) apod.

Internetové stránky národních statistických úřadů (Arménie, Ázerbajdžán, Gruzie, Rusko)

Další literatura bude doplněna v průběhu řešení.

Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Marián Halás, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce: 18. 06. 2007

Termín odevzdání bakalářské práce: ne dříve než 9 měsíců od zadání

vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce

http://www.artforum.sk/index.php?mod=catalog&section=4&detail=4693

5

Obsah Seznam pouţitých zkratek .......................................................................................................... 7

1. ÚVOD .................................................................................................................................... 9

2. CÍLE PRÁCE A METODOLOGIE ..................................................................................... 11

2.1. Cíle práce ...................................................................................................................... 11

2.2. Metodologie .................................................................................................................. 11

3. Charakteristika oblasti .......................................................................................................... 13

3.1. Vymezení názvu oblasti ................................................................................................ 13

3.2. Poloha oblasti ................................................................................................................ 13

3.3. Základní fyzicko-geografická charakteristika ............................................................... 14

3.4. Socioekonomická charakteristika .................................................................................. 17

3.4.1. Obyvatelstvo .......................................................................................................... 17

3.4.2. Celková hospodářská situace ................................................................................. 19

3.4.3. Arménie .................................................................................................................. 20

3.4.4. Ázerbájdţán ............................................................................................................ 22

3.4.5. Gruzie ..................................................................................................................... 23

3.4.6. Socioekonomické problémy ................................................................................... 24

4. POLITICKÝ VÝVOJ PO ROCE 1991 ................................................................................ 26

4.1. Vývoj po roce 1991 v Arménii ...................................................................................... 27

4.2. Vývoj po roce 1991 v Ázerbájdţánu ............................................................................. 28

4.3. Gruzie ............................................................................................................................ 30

4.4. Vnější aktéři na Jiţním Kavkaze ................................................................................... 31

6

4.4.1. Rusko ...................................................................................................................... 31

4.4.2. Spojené státy americké ........................................................................................... 32

4.4.3. Evropská unie a Rada Evropy ................................................................................ 33

4.4.4. OSN a OSCE .......................................................................................................... 34

4.5. Vliv Islámu .................................................................................................................... 34

4.5.1. Írán ......................................................................................................................... 34

5. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA DO RUSKA ..................................................... 35

5.1. Příčiny migrace ............................................................................................................. 35

5.2. Rusko jako cílová země ................................................................................................ 38

6. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA A JEJÍ DOPADY NA DEMOGRAFICKOU

SITUACI STÁTŮ – NA PŘÍKLADU ARMÉNIE .................................................................. 41

6.1. Dopady na demografickou situaci Arménie .................................................................. 41

6.2. Dopady na ekonomickou situaci Arménie .................................................................... 44

6.2.1. Přínosy .................................................................................................................... 44

6.2.2. Negativní dopady ................................................................................................... 45

6.3. Úloha remitend .............................................................................................................. 46

7. POSTAVENÍ MIGRANTŮ V RUSKÉ FEDERACI .......................................................... 48

8. Závěr .................................................................................................................................... 49

9. Anotace/Summary ................................................................................................................ 51

10. Pouţitá literatura a zdroje ................................................................................................... 52

7

Seznam použitých zkratek

BTC Ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan

CUG Občanská unie Gruzie (Citizens Union of Georgia)

CE Council of Europe (Rada Evropy)

EBRD European Bank for Reconstruction and Development (Evropská banka pro

obnovu a rozvoj)

EC European Commission

EU European Union

IMF International Monetary Fund

IOM International Organization for Migration ( Mezinárodní organizace pro

migraci

OA Oficial Aid (Oficiální pomoc)

ODA Oficial Development Aid (Oficiální rozvojová pomoc)

OSCE Organization for Security and Cooperation for Europe (Organizace pro

bezpečnost a spolupráci Evropy)

OECD Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace pro

hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OSN Organizace spojených národů

SNS Společenství nezávislých států

SALW Small arms and light weapons

SOCAR Státní těţařská společnost Ázerbájdţánské republiky

SIDA Sweden International Development Cooperation Agency (Švédská rozvojová

agentura)

UNDP United Nation Development Program (Rozvojový program OSN)

USAID United Stated Agency for International Development (Agentura rozvojové

pomoci USA)

8

WB World Bank (Světová Banka)

WTO World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

9

1. ÚVOD

Majestátné pohoří Kavkazu, které dalo své jméno celé této oblasti, bylo Řeky povaţováno za

konec světa, na kterém podle pověsti nechal Zeus přivázat Prométhea, který zde proţíval po

staletí muka. Po tisíciletí byla tato oblast ale hlavně „mostem“, trţištěm i překladištěm

drahého zboţí a vědomostí, místem setkávání, střetávání a mísení kultur. Zejména na

Hedvábné stezce1, která tudy vedla a tvořila důleţitý faktor při rozvoji starověkých civilizací.

K vybrání tématu bakalářské práce mě vedl především dlouhodobý zájem o tuto oblast. Vţdy

mě fascinovalo, jak na tak malé území můţe docházet ke střetům tolika kultur, etnik a

náboţenství a jak zde dochází k neustálému vývoji a dění. Přestoţe oblast Zakavkazska patří

ke strategickým regionům, není jí věnováno tolik studií a literatury.

Jedním z nejváţnějších problémů, které trápí tři malé státy pod Kavkazem při budování nové

státnosti, je odliv obyvatelstva z tohoto regionu. Problém ztráty obyvatelstva v důsledku

migrace je všeobecný problém všech tří zemí Jiţního Kavkazu.

Migrace má vliv na absolutně všechny sféry ţivota v zemích Kavkazu. Jak v negativním tak

v pozitivním směru. Migrace mění strukturu a počet obyvatelstva, ovlivňuje ekonomiku,

politickou situaci a společenský ţivot. V kaţdém případě nemá tento problém pouze

akademický nebo historický rozměr. To, jestli probíhá i nadále strmá migrace nebo se jiţ

stabilizovala, jakým způsobem se adaptují migranti a adaptují-li se vůbec, je-li moţný masový

návrat atd., má jednoznačně význam pro další rozvoj těchto zemí.2

1 Starověká trasa vedoucí Jiţní Asií, ve své hlavní větvi spojující čínské město Xi´an s Malou Asií a

Středozemním mořem. Její celková délka po moři a po souši činí asi 8000 km.

2 Iskandarian, 2004: 5

10

Migrační procesy, které probíhají na území bývalého SSSR, jsou pro mnohé části světa

analogické, např. migrační procesy v Africe, Jiţní Asii, Turecku i v některých zemích EU.

Migrační tendence na území SNS mají svoje specifické rysy a jsou dostatečně zajímavé jako

fenomén, jako něco nového, co prozatím není zdaleka tak zkoumáno a podrobně popsáno.

V zemích Jiţního Kavkazu a v Rusku existuje ohromné mnoţství nejasností a předsudků

spojených s migrací. Ty jsou pak uváděny ve společenské diskusi, v masových sdělovacích

prostředcích, často i v oficiálních dokumentech. Přitom reálné rozměry, parametry a

dynamika migračních trendů jsou sledovány velmi slabě.

11

2. CÍLE PRÁCE A METODOLOGIE

2.1. Cíle práce

Cílem bakalářské práce je analyzovat a zhodnotit situaci odlivu obyvatel z jihokavkazských

republik do Ruské federace po roce 1991, její příčiny a dopady na tento region. Tento

fenomén je ve zdejší oblasti velmi silný a ovlivňuje rozvoj těchto zemí a zasahuje všechny

sféry společnosti. Je to region nesmírně pestrý a sloţitý po všech stránkách, tudíţ se zaměřuji

jen na některé oblasti charakteristiky. Snaţím se podat základní charakteristiku regionu spíše

z hlediska socioekonomického a popsat současný politický vývoj a situaci. Kavkaz je oblastí

značného strategického významu, o čemţ svědčí narůstající zájem politických aktérů o něj.

V současné době je Kavkaz střetem různých vlivů a mnoha zájmů a vývoj v tomto regionu

bude v budoucnu určitě zajímavý a hodně komplikovaný.

2.2. Metodologie

Při zpracování práce byla pouţita rešeršně-kompilační metoda, která spočívá ve vyhledávání,

shromaţďování, třídění a zpracovávání dat a informací. Data a informace byly získávány

zejména z internetových zdrojů, odborných publikací a knih, z nichţ převáţná část je

v elektronické podobě, a odborných časopisů. Byly vyuţívány licencované databáze přístupné

přes univerzitní sítě UPONET, nejčastěji JSTOR. Dále jsem vyuţívala výroční zprávy

významných mezinárodních organizací a jejich agentur, v tomto případě zejména IOM,

OECD, WB, OSN, UNDP. K získání informací o oblasti Jiţního Kavkazu byly nejvhodnější

studie vědeckých institutů jako je Central Asie-Caucasus Institut and Silk Road Studies

Program Joint Center, jenţ vydává řadu odborných publikací.

Při psaní této práce se vyskytlo několik věcí limitujících práci. Jedná se hlavně o problém

dostupnosti spolehlivých a relevantních dat. Přestoţe statistické úřady v různých regionech na

Kavkaze pracují s podobnými metodami (přinejmenším do rozpadu Sovětského svazu), jejich

data se z hlediska komplexnosti a kompatibility liší. Zatímco pro Rusko existují víceméně

12

jednotná data, pro státy Jiţního Kavkazu jsou údaje za určitá období často nedostačující nebo

neexistují vůbec. Toto platí především pro Gruzii, kde získat relevantní data je značný

problém. To je způsobeno také zasaţením jednotlivých států četnými konflikty, které tuto

oblast postihují. Data týkající se autonomních oblastí ve státech Zakavkazska (např.

Abcházie, Jiţní Osetie, Náhorní Karabach) prakticky neexistují. Pokud jsou informace

dostupné, nelze říci, do jaké míry jsou spolehlivé.

Při fyzicko-geografické charakteristice států Jiţního Kavkazu je oblast popisována jako

součást jednoho geografického celku, Kavkazu. Zejména proto, ţe odborné studie z hlediska

fyzicko-geografického se zabývají Kavkazem jako jednotným komplexem. Většina publikací

je napsána v rámci popisu fyzické geografie SSSR. Jedna z nejnovějších publikací zabývající

se přímo Kavkazem je „Caucasus Environmental Outlook“ z roku 2002, která je výsledkem

společné práce expertů ze všech třech zemí Jiţního Kavkazu a Ruska. Popis socioekonomické

sféry a vývoje politické situace je jiţ zaměřen jen na státy Jiţního Kavkazu – tedy Gruzii,

Arménii a Ázerbájdţán. Stejně tak i obecné trendy migrace jsou analyzovány pro oblast

Jiţního Kavkazu. Konkrétní demografické a ekonomické dopady ukazuji poté na příkladu

jedné ze tří jihokavkazských republik – Arménie, která má nejvíce přístupných informací a

dat týkající se migrace do Ruské federace. Na závěr se snaţím nastínit situaci těchto

emigrantů v Ruské federaci a postoj zdejší populace k přistěhovalcům. V současné době totiţ

můţeme vnímat narůstající extremismus a xenofobii v Ruské federaci zejména mezi mladou

populací.

13

3. Charakteristika oblasti

Kavkaz tvoří šíji mezi Evropou a Asií, kudy často procházely migrující národy a nezřídka se

zde také usazovaly. Vystřídaly se zde přílivy Římanů, Byzanťanů, Arabů, Turků a Peršanů.

V tomto regionu se v minulosti stýkaly hranice tří velkých mocností Ruska, Turecka a Persie,

z nichţ se kaţdá snaţila získat nadvládu nad celým regionem. Soupeření o vliv nad touto

oblastí přetrvává dodnes a Kavkaz se tak stal prostorem boje vlivu velkých mocností. Nejen

Ruska, Turecka či Iránu, ale v poslední době stále intenzivněji i USA a Číny.

3.1. Vymezení názvu oblasti

Během éry SSSR nazývali odborníci zabývajícími se státy Gruzie, Arménie a Ázerbájdţánu

tuto oblast jako oblast Zakavkazska, protoţe leţí za Velkým Kavkazem. Avšak po rozpadu

Sovětského svazu se vynořilo jiné geografické chápání lokalizace těchto zemí. Proto většina

vědeckých a politických publikací začala uţívat termín Jiţní Kavkaz, zahrnující teritorium

těchto tří nezávislých států. Název „Zakavkazsko“ se uţívá nyní jen ve smyslu fyzicko-

geografickém, jehoţ hranice jsou na hřebeni Velkého Kavkazu. V tomto ohledu pak část

Ruské federace (pobřeţí Černého moře) leţí v oblasti Zakavkazska a region severní Gruzie a

severovýchodního Ázerbájdţánu patří k oblasti Severního Kavkazu.3

3.2. Poloha oblasti

Oblast Kavkazu leţí mezi Kumo-manyčskou depresí na severu a Turecko-Íránskou hranicí na

jihu. Ze západu je Kavkaz ohraničen Černým a Azovským mořem, na východě mořem

Kaspickým. Pohoří Kavkaz tvoří spojovací článek mezi alpínským a himálajským systémem.

3 Caucasus Environment Outlook, UNEP 2002

14

Celková plocha Kavkazu je asi 440 000 km2.4 Z toho území Jiţního Kavkazu, tj. republiky

Arménie, Ázerbájdţánu a Gruzie zaujímá rozlohu necelých 190 000 km2.5

Problém lokalizace Kavkazu, zda leţí v Evropě nebo Asii, je stále nevyřešenou otázkou a

vedou se o tom neustále diskuze. Odpověď na tuto otázku úzce souvisí i s vyřešením sporu

kudy vedou přesně hranice mezi Evropou a Asií. Existuje několik řešení a pohledů6. Řešení

této otázky však není cílem této práce, proto se touto záleţitostí nebudu podrobněji zabývat.

Statistické i jiné druhy informací týkající se Kavkazu jsou obvykle uváděny v termínech jeho

politických a administrativních hranic. V tomto ohledu jsou tradičně rozděleny na tři státy

Jiţního Kavkazu, tj. Arménii, Ázerbájdţán a Gruzii a autonomní republiky nebo kraje

Severního Kavkazu v rámci Ruské federace.

3.3. Základní fyzicko-geografická charakteristika

Převáţnou část kavkazského území tvoří mladý alpínský orogén, většinou s horským reliéfem.

Rovin a níţin je podstatně méně, ovšem i ony souvisí s třetihorní orogenesí. Výjimkou je část

Předkavkazska, která leţí na mladé Skytské tabuli.7 Přestoţe je Kavkaz povaţován za horský

region, jeho průměrná nadmořská výška je o 268 m menší neţ světový průměr.8 Pokud ovšem

bereme v úvahu jen oblast Velkého a Malého Kavkazu přesahuje tato oblast světový průměr o

638 m.

Na severu mezi Černým a Kaspickým mořem se nachází sníţeniny a na jihu navazující horský

systém Arménské vysočiny, který vyplňuje části území Turecka, Íránu a Iráku. Páteří Velkého

Kavkazu je jeho Hlavní hřbet, který se rozpíná od Tamanského poloostrova u Černého moře

aţ k poloostrovu Apšeron u Kaspického moře. Směr hřbetu vede ze severozápadu

k jihovýchodu a jeho délka je 1500 km. Jeho nejvyšší bod Mt. Elbrus (5 642 m.n.m) je

4 Votýpka, 1982: 72

5 Národní statistické úřady jednotlivých států

6 Viz. Caucasus Enviromennt Outlook 2002, kde se touto otázkou zabývá několik odborníků a specialistů.

7 Votýpka, 1982: 72

8 Světová průměrná nadmořská výška je 840m.

15

lokalizován v centrální části. Pásmo Kavkazu vzniklo zhruba před 25 miliony lety vzájemným

tlakem euroasijské a arabské tektonické desky. Dodnes oblast suţují častá zemětřesení a je

oblastí mnohých geodynamických procesů. Jedno z nejničivějších zemětřesení proběhlo

v roce 1988, které zcela zničilo arménské město Spitak a zahynulo při něm 25 000 lidí.

Značné ekonomické poškození způsobilo zemětřesení v roce 1991 v Sachkhere.

Rozmanitost kavkazské přírody a reliéfu vedla k vytvoření několika odlišných fyzicko-

geografických oblastí. Jejich počet se podle různých autorů a odborníků liší. Obecně se ale

dělí na hlavní čtyři fyzicko-geografické oblasti, které samotné se dělí na řadu menších celků.

Jsou to: Předkavkazí, Velký Kavkaz, Zakavkazské roviny, Zakavkazské horské systémy9.

Státy Jiţního Kavkazu tvoří hlavně dvě fyzicko-geografické oblasti: Zakavkazské roviny a

Zakavkazské horské systémy.

Oblast Zakavkazských rovin představuje mezihorskou depresi, která byla do miocénu

mořským průlivem. Kdyţ se v miocénu vytvořil Lichský (Suramský) hřbet, rozdělil průliv na

záliv Černého moře a záliv Kaspiku. Zakavkazské roviny se dále dělí na několik podoblastí

s rozdílným klimatem, faunou i flórou.10

Zakavkazské horské systémy zahrnují středohorský Malý Kavkaz a vulkanickou Arménskou

vysočinu. Malý Kavkaz se zvedá nad zakavkazskými depresemi. Od Velkého Kavkazu se

značně odlišuje. Chybí mu především horská “páteř“(podélný Hlavní hřbet) a nedosahuje ani

svou nejvyšší horou hranice 4000 m. Horský ledovcový reliéf se vyskytuje pouze v náznacích.

Klima Malého Kavkazu je teplejší neţ Velkého Kavkazu, coţ je dáno jiţnější polohou, menší

nadmořskou výškou a chybějícími ledovcovými poli na vrcholech. Zvlášť mírné a vlhké

klima se projevuje na západním i východním okraji systému. Zde jsou úbočí hor ještě

zasaţena vlivem vlhkých subtropů, coţ se projevuje i na vegetaci, představované většinou

listnatými lesy. Vlastní velké řeky Malý Kavkaz nemá. Z okrajových hřbetů, sklánějících se

k Černému a Kaspickému moři zde směřuje mnoţství horských potoků.

9 Votýpka, 1982: 72.

10 např. Rionská níţina, Kurinská proláklina, Iorská plošina, Talyšské hory,…

16

Arménská vysočina (Armjanskoje Nagorje) jako celek patří k jednomu z největších

vulkanických systémů Přední Asie. Tato náhorní plošina leţí na vnitřní zóně alpínské

geosynklinální oblasti. Lávové potoky zaplnily nerovnosti starých údolí a vytvořily mocné

lávové příkrovy v podobě rozlehlých vulkanických plošin. K nejvyššímu místu Arménské

vysočiny patří stratovulkán Aragac. Náhorní plošina má i řadu jezer, z nichţ největší je Sevan.

Jedna z hlavních specifik Kavkazu je jeho výšková krajinná rozmanitost. Tímto ukazatelem,

Kavkaz zaujímá jedny z nejvyšších hodnot ve světě. Nalezneme zde široké spektrum typů

krajin, od subtropických aţ po glaciální, od níţinatých aţ po vysokohorské, od suchých aţ po

vlhké. Asi 40% krajinných typů nacházející se na Kavkaze zaujímají ve světě pouhých 0,5%.

V rámci klimatu, je Kavkaz přechodem mezi subtropickým klimatem k podnebí mírného

pásu. Hranice mezi těmito podnebími vede přes hlavní hřbet Kavkazu. Také vegetační kryt se

odvíjí od typu klimatu. Průměrně je Kavkaz chladnější neţ oblast kdekoli ve světě se stejnou

zeměpisnou šířkou. Na zdejší oblast působí silná sibiřská anticyklóna a výsledkem je

pronikání studeného arktického vzduchu na Kavkaz. V létě jsou celkové teplotní hodnoty

blízké hodnotám v oblastech se střední zeměpisnou šířkou. Oblast Zakavkazska má

kontinentální podnebí, kde jsou teploty ještě o 3 aţ 5 stupňů vyšší. Průměrně je tato oblast

sušší neţ globální průměr, s ročním úhrnem sráţek dosahující 400 mm. Pouze oblast Kolchidy

a Velkého a Malého Kavkazu je mnohem vlhčí.

Co se týče biologické rozmanitosti, není tak velká jako v tropických zemích, ale zaujímá

přední místo mezi regiony se stejnou zeměpisnou šířkou. Kavkaz je charakteristický vysokým

počtem endemitů: téměř ¼ všech druhů jsou endemité. Velká biologická rozmanitost vychází

ze spojení mezi subtropickým a mírným podnebím a je ovlivněna jak mírným oceánským

vzduchem Atlantiku, tak i suchým kontinentálním vzduchem Euroasie. Celkově je Kavkaz

oblastí s relativně čistým ţivotním prostředím a jen několika horkými skvrnami tzv. hot spots.

Přírodní prostředí Kavkazu je hodně ovlivněné přítomnými ropovody ve zdejší krajině. Boj o

přístup ke zdejšímu přírodnímu bohatství značně ovlivňuje politickou situaci v kavkazských

republikách.

17

3.4. Socioekonomická charakteristika

Kavkaz má význam jako klíčový transportní koridor. Je to nejkratší cesta z oblasti Blízkého

východu a Střední Asie do Evropy. Také transportní linie z Ruska do Turecka nebo Iránu jdou

přes Kavkaz. Nicméně vyuţívání těchto transitních koridorů je komplikované kvůli četným

politickým a etnickým konfliktům a špatné prostupnosti terénu. Během éry Sovětského svazu

republiky, autonomní oblasti a provincie („kraj“) byly rozděleny do administrativních

distriktů („rajónů“). V roce 1989 na Kavkaze samotném existovalo 390 administrativních

distriktů. Ty přetrvaly do dnešní doby ve všech státech Zakavkazska kromě Arménie.

Namísto 29 distriktů byly vytvořeny regiony.

Oblast Jiţního Kavkazu byla a je odedávna místem střetu mnoha kultur a mocností a cenným

polem na geopolitické šachovnici. Rozpad Sovětského svazu otevřel tuto oblast znovu

okolnímu světu. Bylo zahájeno nové soupeření vnějších mocností, které ovlivňuje

vnitropolitické dění v republikách a vzájemné vztahy. Jde hlavně o získání vlivu nad ropným

bohatstvím v Kaspické pánvi a o cesty, kterými je dopravit dál.

Etnická a náboţenská fragmentizace, snadný přístup k ropnému bohatství a k realizaci plánů,

kde a jak stavět nové energovody, vedly ke vzniku různých konfliktů uvnitř států. Jsou to

oblasti obtíţně definovatelného napětí, které je buď příčinou, nebo důsledkem migrací, které

jsou formou existence v této oblasti téměř od nepaměti.11

3.4.1. Obyvatelstvo

Specifický rys Kavkazu je jeho vysoká etnicko-kulturní různorodost. Je to region nesmírně

pestrý jak po jazykové tak i náboţenské stránce. Oblast Kavkazu představuje v dnešní době

jednu z nejvýbušnějších oblastí na světě. Existuje zde velké mnoţství etnik a těmi jsou nejen

Gruzínci, Arméni a Ázerbájdţánci, ale i dalších asi padesát etnik, včetně všudypřítomné ruské

menšiny. Stojí za povšimnutí, ţe mnoho ekonomických a socio-kulturních aspektů Kavkazu

jsou stejné nebo podobné jak pro jeho severní tak i pro jiţní část.

Velký vliv na současnou situaci v oblasti Jiţního Kavkazu mělo v minulosti národnostní a

náboţenské sloţení sousedních mocností: Osmanské říše, Persie a Ruska. Ţije zde mnoho

11

Mezinárodní politika 12/2007: 3

18

etnických skupin, které vyznávají různá náboţenství a mají své specifické kulturní tradice.

Hlavní jazykové skupiny v této oblasti jsou Indoevropská, Altajská a Kavkazská. Ty mají

samozřejmě kaţdá několik větví, které se dále dělí a existuje zde také velké mnoţství

dialektů. Velmi častým jevem je, ţe vesnice leţící blízko sebe si navzájem nerozumějí, a

jejich obyvatelé mohou komunikovat mezi sebou pouze v ruštině

Mezi pravé kavkazské národy v jazykovém pojetí patří jen některé z nich. Hlavními a

nejpočetnějšími z nich jsou Gruzíni. Jejich stát zde v různých podobách existoval jiţ před

mnoha staletími. Další skupinu tvoří Čečeni, Inguši, Čerkesové a řada etnik ruského

Dagestánu, kteří ţijí na severních svazích a v podhůřích Kavkazu. Ostatní „kavkazské“

národy do této oblasti v minulosti migrovaly.12

Patří sem zejména Arméni, kteří se řadí do

indoevropské jazykové skupiny. Ke stejné skupině patří Kurdové, kteří obývají rozsáhlé

oblasti na rozhraní Turecka, Íránu a Iráku, s menšími enklávami v Sýrii a v kavkazských

republikách, Osetové, kteří ţijí na severní i jiţní straně Malého Kavkazu a málo početní

Tátové. Ti vyznávají převáţně judaismus. Mezi další zmiňovanou jazykovou skupinu,

Altajskou, patří Ázerbájdţánci neboli Azerové, kteří ţijí na území dnešního nezávislého

Ázerbájdţánu, ale také na severu Íránu, kde tvoří menšinu dvakrát početnější neţ v samotném

Ázerbájdţánu. Mezi Černým a Kaspickým mořem existují ještě další turkické národy a to

Balkarové, Karačajci, Kalmykové a Nogajci.

Důleţitým faktorem ovlivňující vývoj a strukturu na Jiţním Kavkazu je náboţenství. Po

staletí zde ţijí v blízkém spojení Islám a Křesťanství, které se navzájem střetávají a propojují.

Mají velký vliv na utvářející politické procesy a prostředí. Křesťanství zde bylo silně

zakořeněno jiţ na počátku 4. století n. l. Roku 301 přijala Arménie křesťanství jako oficiální

státní náboţenství jako vůbec první národ na světě. Arméni vytvořili vlastní monofyzickou

arménskou církev. Silnou křesťanskou základnu zformulovali i Gruzíni, kteří podobně jako

Arméni vybudovali také vlastní církev. Jejich církev patří do konglomerátu autokefálních13

pravoslavných církví.14

Islám se do zdejších oblastí dostal uţ v 8. století s první arabskou

invazí. K výraznější islamizaci došlo zejména mezi severokavkazskými národy, k čemuţ

12

Baar,2002: 238

13 Samostatná, nezávislá tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem, prvním z biskupů.

14 Arménská k nim oficiálně nepatří, ale má k nim velmi blízko.

19

přispělo zejména násilné ruské pronikání ze severu v období 16. aţ 19. století. Následkem

bojů Rusů proti zdejším národům řada z nich přešla právě na islám. Genocida, jiţ se Rusové

na zdejších obyvatelích dopustili, zůstává zapsána v paměti malých národů a dodnes provází a

ovlivňuje vztahy k Rusům.15

Naopak křesťanští Gruzíni a Arméni viděli v Rusku nadějnou

protiváhu proti Osmanské říši, proto dobytí oblasti Zakavkazska nebyl pro Rusko takový

problém jako u oblasti severokavkazské.

V Ázerbájdţánu byli dříve nejpočetnější etnickou menšinou Rusové a Arméni, tzn. křesťané.

Nyní jejich místo zaujali Lezgové a Talyši, kteří jsou muslimského vyznání. V roce 1989

tvořili Azerové 83% obyvatel Ázerbájdţánu, muslimové byli zastoupeni 87%, 12,5% byli

zastoupeni křesťané a 0,5% ţidé. Dnes je 97% obyvatelstva Ázerbájdţánu muslimského

vyznání. Tímto způsobem se Ázerbájdţán stal z hlediska náboţenství mnohem více

homogenním. Z kulturního hlediska jsou Talyšové a Lezgové daleko bliţší Azerům neţ

dřívější Arméni, Rusové a Ţidé. Analogický obraz můţeme spatřit v Arménii. V roce 1989

zde ţilo 6% Azerů, avšak poté, co většina opustila republiku během konfliktu o Náhorní

Karabach, nezbyli v zemi ţádní muslimové. Jediná nekřesťanská menšina v Arménii,

Kurdové (Jezidové), mají specifické tradiční náboţenské vyznání. Jsou ovšem nezvykle

adaptováni na kulturní prostředí a tvoří nejméně 2 % obyvatelstva. Takovým způsobem se

Arménie stala v podstatě monokulturní zemí. Celkově se v oblasti Kavkazu sníţil dramaticky

počet Rusů.16

3.4.2. Celková hospodářská situace

Období první poloviny 90. let bylo poznamenáno hlubokým a dlouhotrvajícím úpadkem

hospodářství, které váţně postihlo průmysl a celkovou socioekonomickou situaci všech tří

států. Ztráta tradičních obchodních vazeb a exportních trhů z dřívějších zemí SSSR byl jeden

z hlavních faktorů, který zapříčinil prudké sníţení exportu o 70 aţ 90 % a pokles růstu HDP.

K celkovému ekonomickému kolapsu přispěla řada konfliktů, které se získáním suverenity

rozpoutaly, a následný masový odliv obyvatel a tedy i potřebné pracovní síly. Státy Jiţního

Kavkazu procházely sloţitým obdobím přechodu z centrálně plánované ekonomiky na trţní.

15

Baar, 2005:42 - 48


20

Byly nuceny zavést řadu ekonomických reforem, včetně privatizace, měnové reformy a nové

fiskální politiky. Ţivotní úroveň obyvatel se propadla na jednu z nejniţších na světě a došlo

k prudkému nárůstu chudoby. Krom toho všeho provázela tuto oblast značná geopolitická

nestabilita, která přetrvává dodnes. Spolu s uznanými teritoriálními jednotkami zde existují i

jednotky neuznané, které však samy sebe povaţují za nezávislé státy. Přetrvávající ozbrojené

konflikty představují pro tyto země závaţný problém. Politické konflikty mají váţné

ekonomické, zdravotní a environmentální důsledky. Mezi mnoha zmiňme konflikt o Náhorní

Karabach mezi Arménií a Ázerbájdţánem a separatistické tendence Jiţní Osetie a Abcházie

v Gruzii.

Od 2. poloviny 90. let se ekonomická i politická situace začala do jisté míry stabilizovat a

jednotlivé státy začaly vykazovat pomalý růst HDP. Všechny tři státy disponují vzdělanou

pracovní silou17

se silnou podnikatelskou tradicí. Podle kategorie Světové banky patří

v současné době jihokavkazské státy do skupiny s niţšími středními příjmy.18

Tabulka 1:Ukazatele životní úrovně19

Státy jižního Kavkazu Hrubý národní produkt

na hlavu (GDP)

Podíl osob žijících pod hranicí

chudoby (méně než 2 USD/ den)

v %

Ázerbájdžán 2585, 9 9

Gruzie 1765,8 16

Arménie 1234 49

3.4.3. Arménie

V roce 1994 Arménská vláda zahájila ambiciózní program na liberalizaci ekonomiky

financovaný Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Po rozsáhlých reformách začala země

17

Míra gramotnosti dosahuje ve všech třech státech téměř 100%.

18 WB, 2008

19 Tabulka vypracována na základě dat: IMF World Economic Outlook Database 2006 a UN Population

Reference Bureau, 2005

21

od roku 1995 ekonomicky růst. Arménii se podařilo do jisté míry sníţit míru chudoby a

modernizovat průmyslový sektor. Vlivem privatizace přešlo zemědělství z velkých

zemědělsko-průmyslových komplexů na farmy malých rozměrů. V roce 1995 byl zahájen

opět provoz jednoho ze dvou reaktorů jaderné elektrárny v Metsamoru, i přes protesty a

výhrady ze zahraničí, které vyvíjejí tlak na vládu, aby elektrárnu uzavřela, kvůli jejím nízkým

bezpečnostním standardům. Tato elektrárna ovšem poskytuje 40% energie státu.

Arménie se snaţí rozvíjet flexibilní a mnohostranně orientované hospodářství, zejména kvůli

izolaci mezi jejími sousedy Tureckem a Ázerbájdţánem. Nová odvětví jako jsou

zpracovávání vzácného kamene a šperků, informační a komunikační technologie, a turistický

ruch začali doplňovat tradiční odvětví jako je zemědělství20

. Začaly se také vyrábět a dodávat

obráběcí stroje, textilie, a jiné manufakturní zboţí do sousedních zemí výměnou za nerostné

suroviny a energii.

Arménie má velmi blízké ekonomické vazby s Ruskem, které přetrvaly z dob SSSR, hlavně v

oblasti energetického sektoru. Vzhledem k izolaci Arménie21

, je spolupráce s Ruskem

jediným přístupem k potřebným surovinám a energii. V roce 2009 má být dokončena stavba

plynovodu vedoucí z Íránu do Arménie. Arménie má určité zásoby rud jako je zlato, bauxit a

měď.

Špatná obchodní bilance byla kompenzována částečně zahraniční pomocí, přílivy peněz od

příbuzných pracujících v zahraničí tzv. remitendy a přímé zahraniční investice. Arménie

vstoupila do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2003.

Hlavními obchodními partnery jsou EU, Rusko, Izrael, Írán a USA. Dováţejí hlavně ropu a

zemní plyn, tabákové výrobky a potraviny. Ekonomický růst Arménie je podporován

mezinárodními institucemi, jako jsou MMF, Světová Banka a Evropská banka pro obnovu a

rozvoj (EBRD). K rozvoji napomáhá i bilaterální rozvojová spolupráce, kdy jí ostatní státy

20

Armenian Foreign Ministry

21 Arménie má uzavřené hranice jak s Ázerbájdţánem v důsledku konfliktu o Náhorní Karabach, tak s Tureckem,

které odmítá uznat genocidu arménského obyvatelstva v roce 1915. Navíc nový ropovod BTC jde mimo území

Arménie, čímţ její izolaci znásobuje.

22

poskytují výhodné půjčky a granty, coţ pomáhá hlavně zlepšit infrastrukturu a budovat

příznivé ekonomické prostředí.

Přestoţe ekonomika v posledních letech roste, míra nezaměstnanosti zůstává vysoká. Vláda

bude muset provést další reformy, aby zlepšila hospodářskou konkurenceschopnost a nadále

sniţovat chudobu a nezaměstnanost. Překáţkou zůstává korupce, která je zde velmi rozšířena.

3.4.4. Ázerbájdžán

V období od nezávislosti Ázerbájdţánu do roku 1994 kleslo HDP kaţdý rok o 13 aţ 20 %.

Stát byl na pokraji celkového hospodářského zhroucení. Mezi léty 1996 aţ 2000 však začala

země ekonomicky pomalu růst a HDP se zvýšilo celkově o 39 %.

Došlo ke stabilizaci hospodářství. Úspěšného nastartování ekonomického růstu bylo dosaţeno

zejména pomocí ropného průmyslu a privatizací některých podniků. Ropa je hlavním

bohatstvím země a je vedoucím odvětvím ekonomiky Ázerbájdţánu. Největší událostí

v období transformace bylo podepsání tzv. „Kontraktu Století“ v září 1995 s významnými 11

zahraničními společnostmi a Státní těţařské společnosti Ázerbájdţánské republiky

(SOCAR).22

V roce 1999 na summitu OSCE v Istanbulu došlo k podepsání smlouvy mezi

Tureckem, Gruzií a Ázerbájdţánem o zahájení stavby hlavního exportního ropovodu Baku-

Tbilisi-Ceyhan (BTC).

Ázerbájdţán je bohatý také na zemní plyn a disponuje úrodnou zemědělskou půdou, která je

však v důsledku těţby ropy znečišťována. Ropa a zemní plyn přispívají přibliţně 1/3 na HDP,

zatímco zemědělství asi 9%. Přesto zemědělství zůstává hlavní obţivou pro téměř polovinu

obyvatel Ázerbájdţánu. 23

V posledních pěti letech vykazuje hospodářství Ázerbájdţánu významný růst, průměrně aţ

12% ročně. Děje se to zejména díky ropě. Rozvoj neropného sektoru a vytvoření různorodého

průmyslu je důleţitý pro vytváření pracovních míst a pro dosaţení dlouhodobého růstu.

Existují zde značné rozdíly mezi jednotlivými regiony státu. Přístup ke sluţbám je na venkově

značně omezen, coţ je příčinou rostoucí urbanizace, tedy migrace z venkova do měst.

22

WB, Country Brief, 2007

23 WB, Country Brief, 2007

23

3.4.5. Gruzie

V době Sovětského svazu byla Gruzie jednou z významných exportérů zemědělských a

energeticky náročných produktů do Sovětského svazu. Byla také významnou turistickou

destinací. Po získání nezávislosti v 1991 stejně v jako v Arménii a Ázerbájdţánu došlo

k ekonomickému kolapsu. U Gruzie to bylo znásobeno etnickými konflikty. Export se sníţil o

90%, coţ je jeden z největších ekonomických propadů z celého bývalého SSSR.

Gruzie je má značné zásoby nerostných zdrojů. Leţí na tzv. Hedvábné stezce mezi Evropou a

Asií a tvoří průchod pro zboţí zasílané přes Kavkaz. Gruzie má také velký turistický

potenciál. Můţe nabídnout pláţe podél Černého moře, hory a bohatou kulturní historii. Díky

úrodné půdě a příznivému klimatu lze pěstovat a vyváţet různorodé plodiny, jako jsou ovoce

a zelenina, oříšky, čaj, chovat dobytek a mléčné produkty. Obzvláště významné je víno,

v jehoţ pěstování má Gruzie dlouhou tradici.

V roce 2005 začal fungovat ropovod BTC, který přináší do státní pokladny potřebné finance.

Dalším projektem, který by měl spojit kavkazský region s okolním světem, tedy hlavně se

západem, je vybudování ţelezniční tratě Baku-Tbilisi-Achalkhalaki-Kars, která má být

následně napojena na vnitrostátní tureckou ţelezniční trať.

Graf 1: Roční růst HDP v %

24

3.4.6. Socioekonomické problémy

Socioekonomická situace na Jiţním Kavkaze je podle různých ukazatelů stále špatná. I přes

četné reformy a ekonomický růst v jednotlivých zemích v posledních letech je dětská

úmrtnost, míra chudoby a HDP na hlavu přibliţně třikrát horší neţ odpovídající indikátory

v pobaltských státech, donedávna sousedních zemí SSSR.24

Zpráva UNDP o lidském rozvoji

z roku 2006 poukazuje, ţe státy ještě stále nedosáhly úrovně sociálního blahobytu a zdravotní

péče v době Sovětského svazu.25

I přesto, ţe jednotlivé státy neustále bohatnou, obzvláště

Ázerbájdţán díky velkým ziskům z ropy a nově otevřeného ropovodu BTC, celkové zlepšení

sociální situace je pomalé. Hlavně díky napjaté politické situaci a konfliktům. Poměry

v malých státech vyústily do formy rodinné klanové politiky a ekonomických monopolů a

kartelů, které podkopávají volný obchod a soutěţivost.

Postavení států sráţí rozšiřující se organizovaný zločin. Vůdci těchto skupin často zasedají

v parlamentu nebo představují významnou lokální sílu. I přes určité slibné pokusy bojovat

s korupcí a organizovaným zločinem naráţí vlády na značné potíţe, zejména v pohraničních

oblastech. Jiţní Kavkaz leţí na tzv. jiţní drogové stezce ze Střední Asie a pašování přes

zkorumpované úředníky na hranicích je velmi snadné. Mnoho obyvatel vůbec neplatí daně,

ale platí úplatky, coţ je usnadněno vzájemnou tradicí loajality v rodině a v regionech. Míra

kriminality však od 90. let poklesla a podle odborníků je nepravděpodobné, ţe by se dostala

znovu na stejnou úroveň.26

Problémem je také rozšíření a dostupnost malých a lehkých zbraní (SALW – Small arms and

light weapons). Podle ruských expertů zůstalo po rozpadu Sovětského svazu v regionu kolem

260 000 kusů SALW a více neţ 17 000 nákladních vozů munice. S rozpuštěním nevládních

militantních jednotek v 90. letech většina zbraní lidem zůstala.

24

Waal, Matveeva, 2007: 2

25 Arménie zaujímá 83. místo, Gruzie 100. místo a Ázerbájdţán 101. místo

26 Waal, Matveeva, 2007: 2

25

Nejzaostalejší je situace ve zdravotnictví. Výdaje vlád na zdravotnictví jsou shodné s výdaji

na zdravotnictví ve státech subsaharské Afriky. Zejména zdravotnická zařízení mimo hlavní

města jsou zanedbávána a v kritickém stavu. Vybavení je nedostačující, budovy se rozpadají a

platy zdravotníků a lékařů jsou velmi nízké. Na zdravotnictví je poskytována zahraniční

finanční pomoc, avšak jde většinou o pomoc nepřímou. Peníze byly často investovány do

fondů na četné reformy zdravotní péče a na privatizaci zdravotnictví, přitom základní sluţby

zůstaly naprosto nedostačující.

Novým problémem vynořujícím se na povrch je rychle rostoucí počet HIV pozitivních lidí.

Situace začíná být v některých oblastech závaţná. Počet HIV pozitivních lidí je sice podle

odhadů v současné době 20krát niţší neţ v Rusku a na Ukrajině, ale je to dáno

nedostačujícími údaji, které odráţí konzervativní postoj společnosti k takovému tématu,

nedostatek vládní činnosti v této záleţitosti a nedostatek veřejného povědomí. Migrace z a do

Ruska zejména mladých muţů za prací napomáhá HIV rozšiřovat.

Sedmnáct let poté co Arménie, Gruzie, Ázerbájdţán získali nezávislost, je moc stále

koncentrována v rukou jen několika lidí. Existují zde velké regionální rozdíly ve všech třech

státech. V hlavních městech se koncentruje většina obyvatel, administrativy, moc a zdroje.

Menšiny, jako jsou Arméni a Ázerbájdţánci v Gruzii nebo Lezgové, Kurdové a Talyšové

v Ázerbájdţánu, mají jen slabé zastoupení ve veřejné sféře a trpí nedostatkem příleţitostí ke

vzdělání a nedostatečnou infrastrukturou. Zůstávají pak pouze poddajnou a nespokojenou

silou uvnitř společnosti. Právě tyto nespokojené vrstvy jsou nejsnadnějším terčem

fundamentalistických islámských hnutí, které např. v Ázerbájdţánu nabírají na síle.

Migrace, zejména do Ruska, je závaţným problémem. Téměř čtvrtina obyvatel z 15 milionů

lidí ţijící v oblasti Jiţního Kavkazu migrovalo za prací mimo svou zemi. Arménie, nejmenší

z nich, trpí největší odlivem. V roce 2004 UNDP odhadovalo, ţe kolem 900 milionů dolarů

ročně neboli 30% HDP Arménie přichází do země ve formě remitend. Zemědělství je

zdevastováno migrací, míra porodnosti je nízká a region pokračuje ve zpomalování růstu a

zaostávání za jeho sousedy.

26

4. POLITICKÝ VÝVOJ PO ROCE 1991

Rok 1991 byl rokem drastických změn v celé oblasti bývalého Sovětského Svazu. Během

tohoto období se Sovětský svaz rozpadl a vznikly tři nezávislé státy – Arménie, Gruzie a

Ázerbájdţán27

. Severní část Kavkazu zůstala součástí Ruské federace. Přelom 80. a 90. let byl

poznamenán řadou konfliktů, které poznamenaly vývoj v jednotlivých kavkazských

republikách. Od získání nezávislosti čelily všechny tři státy mnohým výzvám a problémům,

stejně jako ostatní státy bývalého Sovětského bloku v přechodu svých ekonomik z centrálně

plánovaných na trţní. Došlo k velkému ekonomickému propadu a deformaci, poškození

v sociálních sluţbách a infrastruktuře a prudkému nárůstu chudoby. Tradiční ekonomické

vazby byly přerušeny a ze strany Ruska byly ekonomicky bojkotovány. Země zahájily proces

transformace ekonomik z centrálně plánované na trţní ekonomiku. Proces transformace

probíhal však velmi pomalu a neobratně.

Všechny tři republiky Jiţního Kavkazu se pokoušely o zavedení demokratického systému, coţ

se jim podařilo relativně při prvních svobodných volbách v období mezi rokem 1990 aţ 1992.

Od té doby pod tlakem ozbrojených konfliktů, ekonomického úpadku a z důvodu

nezkušenosti s mnohostrannou politikou v jednotlivých republikách postupně rostla opět

autoritativní moc. Tento proces byl vítán většinou společnosti, kteří po počáteční euforii

z nezávislosti a demokracie, postupně viděli demokracií jako příčinu ekonomického úpadku a

špatné politické situace. Pořádek a stabilita se staly pro většinu obyvatel prioritou, a jak se

ukázalo, autoritativní způsob vlády je v tomto ohledu mnohem spolehlivější a schopnější.

Autoritativní vláda se snaţila získat plnou moc nad jednotlivými státy stejným způsobem,

jakým získali moc představitelé států Střední Asie, ale to se ve zdejších oblastech nepodařilo.

Vliv na to mělo i členství jihokavkazských republik v Radě Evropy a otevření regionu

vnějšímu okolí. V polovině 90. let nespokojenost s autoritativními vládami rostla.

Ekonomický propad byl stále větší, korupce se rozrostla do všech sfér a míra chudoby se

zvyšovala. Korupce zasahuje téměř všechny sféry společenského ţivota v kavkazských

27

Ázerbájdţán získal nezávislost 18. října 1991, Arménie 21. Září 1991, Gruzie 9. dubna 1991

27

státech. Je zapříčiněna jak nízkými platy a neadekvátními tresty za ni, tak celkovými

nedostatky v legislativě.

Proces politických a ekonomických reforem probíhá pomalu a je zatíţen rozšířenou

byrokracií. Státy se jen pozvolna zotavují z rozpadu Sovětského svazu, ekonomického

propadu, válek a různorodých období politického chaosu.

Gruzie získala členství v Radě Evropy v roce 1999, Arménie a Ázerbájdţán o dva roky

později. Všechny tři státy jsou nyní účastníci Evropské Konvence o lidských právech28

, která

poskytuje jednotlivým osobám právo vyţadovat odpovědné jednání svých vlád za jejich

kroky. Mezinárodní organizace a finanční instituce aktivně podporují reformní procesy

v tomto regionu, financují a řídí program rozvojové pomoci.29

4.1. Vývoj po roce 1991 v Arménii

Prvním prezidentem nezávislé Arménie byl zvolen vůdce Arménského Národního Hnutí

Levon Ter Petrosjan. Vedl Arménii ve válce s Ázerbájdţánem o Náhorní Karabach, ve které

de facto zajistil jeho anexi. Ústava, přijatá v roce 1995, ustanovuje prezidentovi silnou

pravomoc, která je omezena parlamentní většinou, podle francouzského modelu. Ve volbách

v roce 1996 byl Prezident Ter Petrosjan opět zvolen prezidentem. Tyto volby byly označeny

jako neregulérní a zmanipulované, přesto Ter Petrosjan ve funkci setrval. O rok později byl

vyzván skupinou Minsku OBSE30

, aby naléhavě řešil otázku sporu o Náhorní Karabach a jeho

budoucí status. Přijal smířlivý návrh skupiny, který představoval staţení arménských

vojenských jednotek z okupovaného území, obnovení ekonomických a obchodních vazeb

mezi Arménií, Ázerbájdţánem a Tureckem. Rozhodnutí o statusu Náhorního Karabachu mělo

být odloţeno. Prezident tento návrh přijal, čímţ způsobil nespokojenost a bouře

v nacionalistickém křídle své vlády, vedené premiérem Robertem Kočarjanem, dřívějším

28

Přijata členskými státy Rady Evropy v roce 1950 s úmyslem chránit lidská práva a základní svobody.

29 SIDA, 2002

30 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, skupina Minsku byla zaloţena v roce 1992 na Konferenci o

Bezpečnosti a spolupráci v Evropě, aby posílila mírové jednání mezi Arménií a Ázerbájdţánem o Náhorní

Karabach.

28

prezidentem neuznané Republiky Náhorní Karabach a zastáncem tvrdé linie. Vytvořil koalici

spolu s ministrem obrany a ministrem pro národní bezpečnost a donutili prezidenta Ter

Petrosjana k rezignaci v únoru 1998. Ihned na to byl novým prezidentem zvolen dosavadní

premiér Kočarjan. Politická stabilita ovšem nevydrţela dlouho. V říjnu 1999 byli zastřeleni

představitelé vládnoucí parlamentní strany Miasnutiun („Jednota“) a šest dalších členů

neznámými střelci, kteří vpadli do budovy parlamentu. Motivy jsou dodnes neobjasněny.

Politická hierarchie byla narušena a Arménie se ocitla v politickém chaosu. Byla vznesena

obvinění proti prezidentu Kočarjanovi za ovlivňování vyšetřování Státního zástupce. Podařilo

se mu však přiklonit na svou stranu většinu hlasů v parlamentu a opět tak posílit svou moc.

Vláda postupně utvrzovala svou moc a zakázala vysílání nezávislého a populárního kanálu

„A1+“. Veřejnost a opozice na to zareagovaly masivními protesty v ulicích a poţadovaly

rezignaci prezidenta. Bohuţel neúspěšně. Prezident ve funkci přetrval i se svou „elitou“ celé

následující volební období, přestoţe podpora veřejnosti byla slabá a socioekonomické

nespokojenosti narůstaly. V únoru letošního roku proběhly prezidentské volby. Ve hře byli tři

kandidáti. Dosavadní prezident Kočarjan, exprezident Levon Ter Petrosjan, který se znovu

ucházel o post prezidenta, a třetí kandidát Serţ Sarkisjan. Ten nakonec volby vyhrál a od

dubna 2008 je novým prezidentem Arménie.

4.2. Vývoj po roce 1991 v Ázerbájdžánu

Kdyţ Ázerbájdţán deklaroval svou nezávislost, představitelé země usilovali o vytvoření

rozvinuté sekulární demokracie s trţní ekonomikou. Antikomunistická lidová fronta usilující

o nezávislost Ázerbájdţánu, převzala moc v květnu 1992 a přinutila tehdejšího

komunistického vůdce Ayaz Mutalibova k rezignaci. V červnu toho roku se konaly

nejdemokratičtější volby v historii nezávislého Ázerbájdţánu. Zvítězil v nich předseda Lidové

fronty Abulzaf Elchibey a stal se prezidentem. Po svém zvolení započal radikální reformy se

snahou o zavedení demokracie po vzoru Turecka. Bohuţel, reformy se nepodařily v důsledku

špatného hospodaření, korupce, těţkým ztrátám ve válce o Náhorní Karabach a celkovému

ekonomickému propadu. Po následném armádním povstání v roce 1993 upadl Ázerbájdţán do

politického a ekonomického zmatku a 20% území státu získala Arménie. Tím se samozřejmě

posílila separatistická hnutí menšin v zemi, Lezgů na severu a Talyšů na jihu, kteří ohroţovali

rozvrácení země ještě více. Prezident Elchibey předal moc dřívějšímu komunistickému

29

představiteli Ázerbájdţánu a členovi politbyra Gejdarovi Alijevovi. Nový prezident zaujal

pragmatický přístup jak v domácí tak i zahraniční politice s úmyslem zavést pořádek a získat

stabilitu. Jeho úsilí bylo úspěšné. Podařilo se mu zničit separatistické tendence obou menšin a

ujednat příměří s Arménií v roce 1994. Dále nalákal zahraniční investory do těţebního

sektoru. S jeho nástupem se začala ekonomika pomalu obnovovat a růst, zároveň se ustálila

politická situace a tak vláda nastartovala četné strukturální reformy.

Tento úspěch má však druhou stranu mince. Alijev posílil svou prezidentskou moc a omezil

demokracii a svobodu slova. Ázerbájdţán přijal novou ústavu v roce 1995. I přes určité

zlepšení v legislativě, ve všech dosavadních volbách (parlamentní v roce 1995 a 2000,

komunální 1999) byla favoritem prezidentská strana Nový Ázerbájdţán (Yeni Azerbaycan

Partiyasi , YAP), jejíţ členové byli zastoupeni ve všech volbách na všech úrovních. V roce

2000 se však ukázala síla opozice, která podle pozorovatelů získala většinu hlasů. Oficiální

výsledky nicméně nechaly hlavní opoziční stranu mimo parlament.31

Navzdory tomu, byl

Ázerbájdţán přijat v následujícím roce spolu s Arménií do Rady Evropy. Po výměně moci

v rámci rodinného klanu se stal v roce 2003 nástupcem nemocného charismatického

prezidenta Gejdara Alijeva jeho syn Ilham Alijev.32

V současné době je Ázerbájdţán stále

v přechodném stádiu od autoritativního reţimu k úplné demokracii. Funguje zde asi 40

politických stran. Úspěšný rozvoj demokratických institucí a zajištění hladkého průběhu

k fungující demokracii patří mezi hlavní výzvy, kterým Ázerbájdţán čelí. Vládnoucí třída,

která splynula kolem prezidenta Alijeva, vyuţívá ropné bohatství k udrţení svého vlivu i po

další období. Přestoţe můţe podplatit většinu odpůrců, čelí výzvám rivalů uvnitř vlastní

vládnoucí vrstvy a objevují se tak nové zdroje opoziční síly, poháněné sociálními nerovnostmi

způsobené ropným bohatstvím a posílené národní vášní ve sporu o Náhorní Karabach.

Důleţitou roli začíná hrát také radikalizující se islám, jehoţ vliv neustále roste. Aktivity

islámských fundamentálních hnutí jsou podporovány a financovány Íránem, jenţ se tak snaţí

ovlivňovat vnitropolitickou a zahraničněpolitickou situaci země.

31

SIDA, 2002

32 Mezinárodní politika 12/2007: 12-13

30

4.3. Gruzie

Největší pokrok v budování demokratického systému udělala ze všech tří jihokavkazských

republik Gruzie. Ta vyhlásila nezávislost jako jedna z prvních států bývalého SSSR, uţ

v dubnu 1991. Prvním gruzínským prezidentem po pádu Sovětského svazu byl Zviad

Gamsachurdia, jeden z předních představitelů gruzínské opozice v sovětském období. Jeho

popularita však byla narušena výstředním stylem vládnutí33

, který odradil většinu dřívějších

spojenců34

. V roce 1989 začal konflikt s Jiţní Osetií, který zhoršil celkovou situaci ve státě a

polovojenská junta donutila prezidenta Gamsakhurdia k odchodu do exilu. Tento převrat

zbrzdil vstup Gruzie do Organizace spojených národů (OSN). Junta postavila do čela

„Státního Výboru“ bývalého komunistického vůdce a sovětského ministra zahraničních věcí

Eduarda Ševardnadzeho. Zvládl postupně obnovit určitou stabilitu země a vybudovat státní

suverenitu Gruzie a její mezinárodní stanovisko. Po válce v Abcházii čelil i rozsáhlému

armádnímu povstání, které si vynucovalo, aby prezident ustoupil Ruskému tlaku a dovolil

postavení ruských vojenských základen v Gruzii a na hranicích s Tureckem rozestavění ruské

pohraniční stráţe. Ševardnadze přistoupil na dohodu s Rusy a za jeho vlády Gruzie vstoupila

do SNS, kterému se doposud bránila. V obou prezidentských volbách v roce 1995 a 2000 byl

s obrovskou převahou opět zvolen prezidentem. Stejně tak i jeho strana, Občanská unie

Gruzie (Citizens Union of Georgia – CUG), vyhrála největším počtem získaných křesel ve

vládě v obou parlamentních volbách v roce 1995 a 1999. Mezinárodní pozorovatelé soudí, ţe

volby byly v mnoha případech neregulérní. V posledních několika letech popularita

prezidenta klesla na nejniţší moţnou úroveň, coţ bylo zapříčiněno špatnou ekonomickou i

sociální situací a rozsáhlou korupcí. I přes pokusy o sesazení setrvával Ševardnadze i nadále

v čele států zejména díky podpoře několika ministrů vládního kabinetu, kteří zabezpečovali

jeho moc. Po zmanipulovaných parlamentních volbách došlo k povstání v listopadu 2003

v čele s opozičním vůdcem Micheilem Saakašvilim. Proběhla tzv. Revoluce Růţí, pokojné

mírové povstání, které ukončilo, s malou přestávkou, téměř třicet let trvající působení

Eduarda Ševardnadzeho v čele Gruzie35

. Micheil Saakašvili byl poté 4. ledna 2004 zvolen

33

uráţel opozici a své oponenty nechal zatýkat

34 V těchto letech byla Gruzie v mezinárodní izolaci jak ze strany Ruska, tak Západu.

35 Mezinárodní politika 12/2007: 7- 9

31

v mimořádných volbách, kdy získal 90% hlasů, prezidentem. Hlavním cílem byla

hospodářská obnova země a reintegrace separačních území. V prvních 18 měsících se nová

vláda zaměřila na vymícení korupce, stabilizování ekonomiky a snaţila se vnést pořádek do

fiskálního managementu. Vláda také započala rozsáhlé reformy vzdělávacího systému,

omezila byrokracii v podnikání a začala se zaměřovat na dlouholeté problémy v energetickém

sektoru36

. Gruzii nyní vládne mladá privilegovaná vrstva v čele s prezidentem Saakašvilim,

která je orientována prozápadně a silně nacionálně.

4.4. Vnější aktéři na Jižním Kavkaze

Jiţní Kavkaz není souvislý region stejným způsobem, jako jsou například Pobaltské státy.

Nemá téměř ţádné vzájemné vazby a ţádnou regionální integrační instituci. Křehkost

jednotlivých státních institucí a nejednotnost vyplývající z konfliktů zvětšuje úlohu

neformálních aktéru, silných sousedních států a mezinárodních organizací v regionu.37

Vnější

vztahy států jsou určovány jejich polohou na strategické křiţovatce vklíněné mezi tři

regionální mocnosti. Stejně tak jsou ovlivňovány i jejich vztahy navzájem. Tato síť vztahů

představuje rozdílné vnímání hrozeb a příleţitostí, určuje rozdílné orientace v zahraniční

politice jednotlivých států.

4.4.1. Rusko

Rusko zůstává nejsilnějším hráčem v poli Jiţního Kavkazu. Jeho účinnou zbraní je vyuţívání

politiky víz, dodávek plynu a hrozby ekonomického embarga. Ze všech tří států jsou

nejnapjatější vztahy s Gruzií. Moskva podporuje separatistické jednotky v Abcházii a Jiţní

Osetii a má pevné zájmy udrţet tyto dva konflikty nevyřešené, aby je mohla vyuţívat na

udrţení vlivu na Gruzii a mít tak stálou kontrolu nad celým územím. Rusko-gruzínské

ekonomické spory a diplomatické rozepře mají negativní dopady nejen na Gruzii samotnou

ale i na stabilitu regionu jako celku.

36

WB, Country Brief, 2007

37 Waal, Matveeva, 2007: 5 - 6

32

Arménie byla naopak blízký spojenec Ruské federace. Prakticky neměla jinou moţnost

vzhledem k její izolaci a nedostatku energie a surovin a je tedy na dodávkách z Ruska závislá.

Ruské společnosti vykupují značné mnoţství odvětví Arménského hospodářství, včetně

elektrické sítě. Rusko v Arménii udrţuje svou vojenskou základnu v Gyumri, která má být

ovšem uzavřena do roku 2020. Arménie se však také snaţí prohlubovat svoje vztahy

s Evropou. Vztahy s Ázerbájdţánem různě kolísají, ovšem pod současným ázerbájdţánským

prezidentem Alijevem se značně zlepšily.

Všechny tři státy mají obrovskou skupinu svých obyvatel, kteří emigrují a nacházejí se

zejména na území Ruské federace, odkud posílají do svých domovů značnou část peněz, ale

také často trpí xenofobií ruské společnosti a předsudky vůči kavkazskému obyvatelstvu.

Oslabení dřívější dominantní role Ruska má za důsledek stále menší moţnost čelit prozápadní

orientaci zakavkazských států. Největším problémem Ruska v budoucnosti je demografický

vývoj. Rusko je vedle Ukrajiny jedinou zemí na světě s dlouhodobým přirozeným úbytkem

populace.38

Do jisté míry lze tento úbytek kompenzovat imigrací ze sousedních zemí.

4.4.2. Spojené státy americké

Návštěva Gruzie prezidentem George W. Bushe v roce 2005 byla důkazem rostoucího zájmu

USA v regionu Jiţního Kavkazu. USA je největším bilaterálním donorem v této oblasti a

poskytovatelem velkých investic. V rámci nového programu „US Millenium Challenge

initiative“39

ve formě pětiletého grantu, bylo poskytnuto 295 milionů dolarů Gruzii a 236

milionů Arménii. Ázerbájdţán pak obdrţel jiný druh investicí prostřednictvím ropných

společností, jako jsou například Exxon a BP-Amoco.

Americká politika vůči této oblasti není jasně definována a je řízená několika konkurenčními

zájmy: pohled, ţe Ázerbájdţán a Gruzie jsou klíčovými spojenci ve válce proti terorismu,

význam BTC ropovodu jako zdroj „energetické bezpečnosti“ vedoucí mimo Blízký východ a

ideologická podpora pro Gruzii, která je vnímaná jako demokratický spojenec proti Rusku.

38

Baar, 2005: 212

39 Jde o program, který v roce 2002 uvedl Bush jako nový návrh pro zahraniční pomoc USA. Je řízen

„Millenium Challenge Corporation“ (MCC) a poskytuje pomoc a spolupráci rozvojovým zemí skrze proces

výběrového řízení.

33

Navíc Kongres Spojených států zajišťuje vysokou úroveň USAID40

pro Arménii a Náhorní

Karabach, vlivem významných arménských lobbistů v USA. Spojené státy také hájí zájmy

Gruzie v případě otázky statusu Abcházie a Jiţní Osetie a krize s Ruskem.

4.4.3. Evropská unie a Rada Evropy

Evropská unie (EU) projevuje svůj zájem v regionu Jiţního Kavkazu od doby, kdy došlo

k rozšíření EU o státy z východní Evropy. Poskytuje poměrně velkou část rozvojové

pomoci,41

která je i přesto niţší neţ rozvojová pomoc USA. Evropská Unie není také v této

oblasti vnímána tak dobře jako USA.

Evropská komise (EK) vyčlenila 4 miliony Eur na projekt realizovaný mírovými jednotkami

pod mandátem OSN a UNDP, který bude probíhat ve východní části Abcházie, stejně tak i

v regionu západní Gruzie Zugdidi.

EU rozšiřuje svůj vliv na Kavkaze jen velmi pomalu. V roce 2004 byly jihokavkazské státy

začleněny do Evropské politiky sousedství. Členství však nepřineslo nějaké bliţší spojení a

větší zájem EU. Ţádná z jihokavkazských republik není zařazena do fronty mezi státy čekající

na připojení k EU, jako např. Chorvatsko či Turecko. Zvláštní reprezentativní úřad EU42

pro

Jiţní Kavkaz má omezený mandát a malý rozpočet a můţe hrát pouze roli příspěvkovou.

Oproti tomu bilaterální vztahy mezi členskými zeměmi EU a státy Jiţního Kavkazu jsou

daleko intenzivnější a lépe určené.

Velký význam má pro tyto země Členství v Radě Evropy (Council of Europe), instituci, která

má významný vliv na utváření demokratických procesů v jednotlivých státech.43

40

Oficiální rozvojová pomoc USA

41 Mezi léty 1992 aţ 2003 darovala 1 mld. USD

42 Mandát nového zvláštního výboru pro Jiţní Kavkaz. V čele je Peter Semneby, jmenovaný v roce 2006.

43 Přiměly státy Jiţního Kavkazu ke zrušení trestu smrti, zavedli transparentnější volby, zlepšili ochranu menšin,

atd.

34

4.4.4. OSN a OSCE

Dvě hlavní multilaterální organizace v regionu Jiţního Kavkazu jsou Organizace spojených

národů (OSN), která vede dozor nad řešením konfliktu v Abcházii a Organizace pro

Bezpečnost a Spolupráci v Evropě (OBSE), která pracuje v Jiţní Osetii a Náhorním

Karabachu. V případě obou organizací je jejich role na tomto poli spíše umírněná v porovnání

s jejich angaţovaností na Balkáně.

4.5. Vliv Islámu

Ázerbájdţán byl označen Spojenými státy jako klíčový spojenec v jihokavkazské oblasti,

a to nejen z důvodu jeho ropného bohatství, ale protoţe je to prozatím nejpřátelštější

muslimský stát v širší oblasti Středního Východu. Menšiny v Ázerbájdţánu jsou náchylné

k radikálnější formě islámu. Asi 200 tisíc příslušníku menšiny Lezgů, vyznávající sunnitský

islám a ţijící v severní části státu, mají silné spojenecké vazby s přibliţně 400 tisíci etnicky

příbuzné menšiny v Dagestánu. V Dagestánu funguje nejradikálnější forma islámu ze všech

regionů Severního Kavkazu v Rusku. V jiţní části Ázerbájdţánu šíitští Talyšové udrţují zase

pevné vazby s Íránem. Vzestup politického Islámu v Ázerbájdţánu, prozatím umírněného, je

zapříčiněn rostoucí sociální nespokojeností a nerovností rozdělení ropného bohatství. Tomuto

rostoucímu fenoménu je potřeba věnovat více sociologických výzkumů.

4.5.1. Írán

Írán je v oblasti Jiţního Kavkazu angaţován nejméně ze všech tří jeho velkých sousedů. Má

dobré vztahy s Arménii a napjaté s Ázerbájdţánem. Ázerbájdţánci tvoří odhadem jednu

čtvrtinu populace v Iránu a obě země jsou v rozporu kvůli právům ázerbájdţánské menšiny

v Iránu, stejně tak kvůli právům na těţbu ropy v Kaspickém moři. Potenciální hrozbu

představuje zejména Ázerbájdţánská menšina, u které se čas od času objevují tendence

připojení k Ázerbájdţánu.

35

5. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA DO RUSKA

Rozpad Sovětského svazu podstatně změnil povahu migračních toků v celé této oblasti.

Dřívější vnitřní migrace v rámci jednoho státu náhle získala povahu migrace mezinárodní.

Migrace se stala významnou součástí této oblasti nejen v době transformačních procesů, ale i

po jejich dokončení. Vymezení nových hranic států se však ukázalo jako proces značně

obtíţný a zdlouhavý.44

Ani několik let po rozpadu SSSR nejsou hranice jednotlivých států

jasně definované a chybí jakékoli hraniční přechody. Hranice jsou tak stále i několik let

rozpadu SSSR zcela prostupné.

V rámci Sovětského svazu byly pohyby obyvatel přísně kontrolovány a migrační toky

byly v podstatě určovány vládou. Migrace za hranice státu byla zakázána. Není tedy divu, ţe

se vznikem nových států a uvolnění hranic, vypukla obrovská vlna stěhování a počet migrantů

na světě se zdvojnásobil.45

Jen obyvatel ruské národnosti, kteří po rozpadu SSSR zůstali

mimo svou „rodnou zem“ je odhadován přes 25 milionů.46

5.1. Příčiny migrace

Vlna migrace, která započala krátce po vyhlášení nezávislosti, byla výsledkem zejména

závaţné ekonomické krize a politického chaosu, do kterého se země dostaly.

V počáteční fázi, tj. v první polovině 90. let dominovaly jako hlavní příčiny odchodu obyvatel

faktory politické a etnické.47

Diskriminační politiky nových států vůči menšinám, nevyřešené

územní a etnické spory, které vedly k ozbrojeným konfliktům, to vše vedlo k migraci

44

Zhukava, 2006

45 IOM

46 http://www.migrationinformation.org/Profiles/display.cfm?ID=62

47 Korobkov, Palei, 2007

36

vynucené, která měla za následek vzniku velkého mnoţství uprchlíků a vnitřně přesídlených

osob. Jen následkem konfliktu o Náhorní Karabach, bylo nuceno opustit své domovy téměř

milion a půl obyvatel, kteří mají status uprchlíka nebo vnitřně přesídlených osob.48

V letech 1993 – 1995 nabrala migrace nový rozměr a rostl význam socioekonomických

faktorů migrace. Bylo to v důsledku období největšího ekonomického propadu států,

značného sníţení platů, kolapsu energetických dodávek a prudkého zhoršení ţivotních

podmínek. Odhaduje se, ţe v tomto období v rámci celého postsovětského prostoru ročně

odešlo ze svých domovů milion aţ milion a půl lidí.49

Emigrace pokračovala v menší míře i

po obnovení ekonomického růstu a energetických dodávkách mezi léty 1994 a 1995. Tento

emigrační boom byl také výsledkem prakticky úplné eliminace migračních omezení a

překáţek po získání nezávislosti.50

Období etnicky podloţené migrace, jejíţ vrchol připadá na počátek 90. let, byl v podstatě

ukončen uprostřed tohoto desetiletí. Vojenská situace se stabilizovala, výměna obyvatelstva

byla zakončena, migrace získala jinou motivační základnu, rozměry a částečně i smysl.51

Nová migrační vlna byla ze značné míry motivována ekonomickými důvody. Její původní

příčina byla v hospodářském kolapsu kavkazských republik, který byl společným rysem všech

postsovětských republik. Závaţné důsledky mělo přerušení hospodářských vztahů, krach

direktivní ekonomiky sovětského typu, dále chybějící financování vojenskoprůmyslového

komplexu a také další řada pro kaţdou ze zemí specifických příčin masové nezaměstnanosti

v zemích Jiţního Kavkazu. Největší mírou k tomu přispěly následky zdejších konfliktů

v podobě blokád a energetických krizí. Příspěvky nezaměstnaným nebo důchody byly pak

několikrát niţší neţ existenční minimum.52

48

Cornell., 1999

49 Shetvtsova, 1992: 241 - 257

50 Armenia 2020, 2003: 6



37

Odhady odborníků na přesný počet lidí, kteří opustili území států Jiţního Kavkazu v období

od roku 1989 do roku 2001 se liší a jen stěţí lze zjistit jejich pravý počet. V zahraničí jsou

buď přijímáni jako uprchlíci ţádající o azyl nebo usilující o občanství daného států, coţ byla

jedna z moţností jak uniknout chudobě. Nejrozšířenější je počet nelegálních pracovních

migrantů, který můţe být i třikrát vyšší neţ uvádějí oficiální úřady. Je to způsobeno snadnou

dostupností přechodu přes hranice jednotlivých států.

Během období po rozpadu SSSR se tedy povaha migračních toků v oblasti postsovětských

republik měnila od migrace nucené, jakoţto výsledek silných politických a ekonomických

tlaků, jako byly vojenské konflikty, sociální propady, diskriminace etnických menšin,

ekonomické krize, aţ k migraci dobrovolné, motivované ekonomickými faktory. Ty postupně

etnické a politické faktory nahrazovaly.53

Podle průzkumů hlavní motivem k odchodu za

hranice jsou socioekonomické rozdíly mezi jednotlivými státy. Proto lidé odcházejí za prací,

za lepší ekonomickou a sociální situací, aby si tak zajistili určitou stabilitu. I přes výrazný

nárůst migrace ekonomické, je stále jeden z deseti migrantů z Arménie či Ázerbájdţánu

uprchlík, protoţe byl nucen odejít nedobrovolně. Z Gruzie je to celkem 6% všech

emigrantů.54

Tabulka 2: Počet pracujících migrantů v zahraničí

Odhady počtu pracujících v zahraničí (v tis.), rok 2000

Stát

Celkový počet

migrantů pracujících v

zahraničí

Počet migrantů

pracujících v Rusku

Arménie 800 - 900 650

Ázerbájdžán 600 - 700 550 - 650

Gruzie 250 - 300 200

53

Ivakhnyuk, 2006: 2-3

54 Korobkov, 2007

38

Migrace je komplexní sloţitý jev skládající se z několika faktorů a motivací. Základní faktory

ovlivňující mezinárodní migraci se dělí na tzv.“push“ a „pull“ faktory. Špatné ekonomické

podmínky, demografický tlak a nezaměstnanost jsou „tradičními“ „push“ faktory, tedy takové

faktory, které nutí obyvatelé opustit své domovy a odejít do zahraničí. Naopak mezi obvyklé

„pull“ faktory jsou uváděny vyšší platy a poptávka po pracovní síle, sjednocení s rodinou a

celková lepší ţivotní úroveň.

5.2. Rusko jako cílová země

Základní vektor postsovětské migrace ze zemí Zakavkazska směřuje do Ruska. Přestoţe

masová migrace je výsledkem rozpadu SSSR, tento samotný jev, jako i mnohé jiné problémy

postsovětských zemí, má své kořeny jiţ v době Sovětského svazu. Rozpad SSSR, přeměna

Jiţního Kavkazu na pole etnicko-politických konfliktů, deportací, blokád, etnických čistek,

tento proces migračního proudu do Ruska silně zintenzivnil.

Hlavní důvody, proč lidé si lidé z jihokavkazských republik vybírají jako cílovou zemi

Ruskou federaci, jsou následující:

- historické vazby;

- geografická blízkost;

- „otevřené“ hranice, tj. bezvízový styk mezi jednotlivými zeměmi;55

- společná dopravní infrastruktura;

- psychologické aspekty (neexistující jazyková bariéra, dřívější společné území).

Pracovní migranti směřovali především do Ruska ze zcela pochopitelných příčin. Byla to

znalost jazyka, přítomnost etnických krajanů, velká šance najít práci v ruské ekonomice, která

neutrpěla takový krach, jako ekonomiky zemí původu migrantů. Nakonec neméně váţným

důvodem bylo i to, ţe do Ruska bylo snadnější se legálně dostat, i proto, ţe Rusko nebylo

odtrţeno vízovými bariérami pro občany bývalého SSSR.

55

Výjimkou je Gruzie. Ta má vůči Rusku vízovou povinnost

39

Mnozí odborníci ve svých výzkumech velmi rozdílně vyhodnocují počty přistěhovalců

z jihokavkazských republik v Rusku. Jejich přesný počet je velmi sloţité zjistit zejména

z nedostatku relevantních metod sčítání a evidence, rozsáhlou nelegální migrací v důsledku

relativně snadného přechodu hranic a rozšířenou sezónní migrací. V kaţdém případě však jde

o miliony lidí.

Příliv značného počtu migrantů má velký vliv na mnoho procesů probíhající v ruské

společnosti. Růst xenofobie, radikalizace nacionální rétoriky v tisku i v digitálních

prostředcích masové komunikace, rozvoj různých neonacistických hnutí ve velkých městech a

podobně - to vše všechno je katalyzováno příchodem migrantů. Na druhé straně však migranti

v ruském hospodářství v mnohých regionech zaplňují místa na trhu práce, která nechtějí

obsazovat místní obyvatelé, čímţ značně pomáhají k rozvoji ekonomiky státu.

Příliv migrantů do Ruské federace bude s největší pravděpodobností pokračovat i

v následujících létech, nezávisle na Ruské migrační politice a stanovených kvótách, na

zákonodárných a byrokratických bariérách. Je to způsobeno objektivními předpoklady a

potřebami samotného Ruska. Rusko je ve fázi přirozeného úbytku obyvatelstva, zvláště pak

v produktivním věku. To je nepřehlédnutelný faktor, díky němuţ se Rusko stává zemí

přijímající přistěhovalce. V současné době zaujímá druhé místo na světě v počtu příchozích

obyvatel do země po USA.56

Úbytek obyvatel je tedy do značné míry kompenzován přílivem

migrantů. Začínající oţivení ruské ekonomiky se jiţ nyní střetlo s rostoucím deficitem

pracovní síly. Z toho vyplývá, ţe imigrace do Ruska, a zejména dočasná pracovní imigrace, to

je nevyhnutelný, dlouhodobý a neustále rostoucí trend.

Ruská migrační politika i obyvatelstvo Ruska však nebyli připraveni na takový příliv

migrantů a demografického vývoje. O tom svědčí, za prvé, mimořádné rozměry masové

nelegální migrace, častokrát mnohanásobně překračující oficiálně zaregistrovaný migrační

příliv do RF, coţ je do značné míry následkem nedostačující migrační politiky, a za druhé,

růst extremismu a xenofobie, jak na vládní úrovni, tak i v prostředí místního, přijímajícího

obyvatelstva. Uţ v roce 1991 v důsledku konfliktu Náhorní Karabach přišlo do Ruska kolem

710 tisíc uprchlíků z Arménie a Ázerbájdţánu. Následný vývoj počtu příchozích do Ruska je

uveden v tabulce.

56

WB, Migration full report, 2006

40

Tabulka 3: Celkový objem migrace do Ruska (v tis.)57

Rok

Celkový objem migrace do Ruska v tis.

Celkový počet

příchozích

Z toho:

Státy SNS Arménie

2004 119,2 110,3 3,1

2003 129,2 119,6 5,1

2002 184,6 177,3 6,8

2001 193,5 186,2 5,8

2000 359,3 350,3 15,9

1997 597,7 582,8 19,1

57

Tabulka vytvořena na základě dat: Státní federální statistický úřad Ruska

41

6. MIGRACE ZE STÁTŮ ZAKAVKAZKA A JEJÍ DOPADY

NA DEMOGRAFICKOU SITUACI STÁTŮ – NA

PŘÍKLADU ARMÉNIE

Nejčastější cílovou zemí států Jiţního Kavkazu je Rusko. Směřuje sem aţ 70% všech

migrantů.58

Masová migrace z Arménie začala se získáním její nezávislosti a pokračuje

dodnes, ačkoli ne jiţ v tak rozsáhlém počtu jako v devadesátých letech. Na přelomu

osmdesátých a devadesátých let byly důvody pro migraci různorodé. Postupem času začaly

být toky více soustředěné. Výzkumy a přehledy vedené během určitého období ukazují, ţe

v migračních procesech za poslední léta dominují ekonomické motivy. Dvě třetiny emigrantů

se shodují, ţe hlavní důvod pro emigraci je spojen s problematikou nezaměstnanosti v zemi,

jako je nedostatek pracovních míst, obzvláště pak míst kvalifikovaných a nízká úroveň

platů.59

6.1. Dopady na demografickou situaci Arménie

Povaha a rozměr migrace má negativní vliv na demografickou rovnováhu země. S ohledem

na budoucnost můţe tento vývoj dále zbrzdit ekonomický rozvoj země. Migrace velkého

počtu obyvatel jako v případě Arménie můţe mít dramatické dopady na společenský a osobní

ţivot obyvatel, včetně nerovnováhy pohlaví, jelikoţ zemi opouštějí převáţně muţi.

V důsledku toho vznikají problémy v manţelství a v rodinách. Vznikají demografické

nerovnováhy a nevyrovnaná věková struktura, protoţe roste počet dětí a obyvatel

v důchodovém věku, zatímco obyvatel v produktivním věku ubývá. To působí na udrţitelnost

systému sociálního zabezpečení a sluţeb.

58

Armenie 2020, 2003

59 EU, Policy Brief, 2007

42

Problémem pro Arménii je její nepříznivá demografická předpověď, stárnutí populace, pokles

porodnosti a sňatečnosti. Negativní dopady pokračující úbytku obyvatel, budou v budoucnosti

mnohem větší, neţ se nyní zdá.

Podle dat Arménského leteckého úřadu byl počet migrantů v 90. letech kolem 600 000.

Přehled pohybu obyvatelstva od roku 1989 aţ 2001 je prezentován v tabulce 3 a je

vypracována na základě informací poskytnutých Státní leteckým úřadem Arménie.

Tabulka 4: Roční vývoj migrace60

Rok Odjíždějící (v tis.) Příjíždějící (v tis.) Migrační saldo

1989 87,7 101,6 13,9

1990 54,1 90,2 36,1

1991 50,2 71,2 21

1992 865,5 636,9 -228,6

1993 831 689,9 -141,1

1994 597,8 470 -127,8

1995 507 469,5 -37,5

1996 517,4 469,9 -20,5

1997 504,9 473,6 -31,3

1998 439,7 415,5 -24,4

1999 318,6 311,4 -7

2000 318,4 292,7 -25,7

2001 403,9 380,2 -23,7

Celkem 5 492, 2 4 899, 4 -596,6

Je třeba zdůraznit, ţe informace o pohybu migrantů na kontrolních stanovištích jinde neţ na

letištích, například na autobusových nebo ţelezničních transferech začaly být shromaţdovány

a pozorovány teprve od roku 2000. Podle jejich záznamů, byl taktéţ počet odchozích větší neţ

počet příchozích do země.61

60

Tabulka je vypracována na základě dat: Aviation Authorities of the Republic of Armenia

61 Armenie 2020, 2003

43

Celkový počet migrantů v roce 2001 je tedy minimálně o 50 000 lidí více, nebo dokonce

dvakrát tak větší neţ je uvedeno. Ve srovnání s údaji o sčítání lidu, podle, kterých aktuální

počet62

obyvatel Arménie v roce 2001 byl 3 002 000, kdeţto údaje Národního statistického

úřadu Arménie pro rok 2001 jsou 3800 000. Z toho můţeme usoudit, ţe celkový počet

emigrantů byl téměř 800 tisíc, představuje 26,6% populace v roce 2001.

Převáţnou část těchto emigrantů tvoří muţi, kteří představují 66,4% z celku, kdeţto ţeny

přibliţně 33,6%. Tento poměr je vyváţený v delším horizontu a je prakticky shodný s údaji

z roku 2000, 1999 a 1998. Věková skladba mezi muţi i ţenami se liší, ale obecně tvoří

největší podíl migrantů osoby v produktivním věku (18 aţ 65 let), asi 75 %, 20% má méně

neţ 18 let a pouze 5% je starších 65 let. Úroveň vzdělání emigrantů je celkově vyšší neţ

průměr v republice – podle výzkumu z roku 2001 mělo vyšší nebo pomaturitní vzdělání asi

34% všech migrantů, přičemţ průměr v Arménii je 29%.63

V Rusku se nalézá největší arménská diaspora na světě. Podle odhadů čítá aţ dva a půl

milionů lidí. Dalším z prvků charakteristických pro migraci do Ruska je, ţe 50% všech

migrujících odchází s tím, ţe se zase vrátí. Čili jde o migraci dočasnou. Jejich hlavním cílem

je najít si práci a podporovat tak rodinu ţijící v Arménii. Tuto část migrace tvoří převáţně

muţi. Naopak lidé, kteří migrují do Evropy nebo USA odchází s úmyslem usídlit se zde na

trvalo a začít nový ţivot. Berou sebou obvykle celou rodinu. Ekonomicky motivovaná

emigrace do USA je cílem zejména ţen, které nalézají pak nekvalifikované pomocné práce

jako uklízečky, nebo pokojské. (tab. Důvodů migrace str.8). Z tabulky je jasné, ţe hlavní

důvody pro emigraci jsou ekonomické. Jako je nedostatek práce, malé ohodnocení a platy,

málo moţnosti vydělat dost peněz na zajištění spokojených ţivotních podmínek. To jsou

hlavní příčiny jak u muţů (87,6%) tak u ţen (63,4%). U mladých muţů převaţuje ještě jeden

hlavní důvod a to je snaha vyhnout se povinné vojenské sluţbě. U ţen všech věkových

kategorií je to pak nedostatek příleţitostí, diskriminace a moţnost seberealizace.

62

takový počet, který představuje počet lidí v dané chvíli v určité oblasti.

63 Výzkum je veden od února 2001 do února 2002.

44

6.2. Dopady na ekonomickou situaci Arménie

Migrace je komplexní fenomén a neměla by být posuzována jen z jednoho úhlu pohledu. Má

své přínosy i zápory. Národní statistický úřad Arménie uvedl průzkum nejčastějších příčin

stěhování. Jsou prezentovány v tabulce

Tabulka 5: Hlavní důvody emigrace z Arménie64

Důvody odchodu

Věková skladba Celkem

18 -

19

20 -

49

přes

50 Muži Ženy

Nedostatek pracovních příležitostí 11,1 55,6 53,3 58 34,3

Nedostatek odborných pracovišť - 5 5,9 5,4 3 Nedostatek možnosti zajistit uspokojivou životní

úroveň 3,3 30,1 26,3 29,6 29,1 Nestabilní sociální, morální a psychologické

prostředí - 1 3,3 1,1 3

Nestabilní geopolitická situace 1,1 0,6 - 0,2 3

nedostatek příležitostí k rozvoji 33,3 5,2 4,2 3,5 20,1

obtíže spojené s podnikáním - 1 3 1,4 -

Jiné 51,2 1,5 4 0,8 7,5

6.2.1. Přínosy

Arméni jsou v zahraničí vesměs úspěšní podnikatelé a tvoří významnou pracovní sílu, takţe

emigrace je obvykle pravým nástrojem k tomu, aby zlepšili svou materiální situaci a vydělali

peníze. Pro specialisty a odborníky, hlavně v oboru hi-tech, můţe emigrace poskytnout velkou

kariérní příleţitost, neţ by kdy měli ve své zemi. Pozitivní vliv má emigrace také na

obyvatelstvo v mateřské zemi a to v tom smyslu, ţe je vytvářena menší poptávka na trhu

práce. To můţe být pro zemi s vysokou mírou nezaměstnanosti, jako je Arménie, nástrojem

k vyřešení tohoto problému.

64

Tabulka vypracována na základě dat: Národní statistický úřad Arménie, 2001

45

Mnohem významnější však je, ţe migrace je důleţitým zdrojem příjmů pro mateřskou zemi,

hlavně zásluhou to transferů peněz a investicím ze zahraničí. Podle výsledků výzkumu

„Integrated Living Conditions Survey“, který uvedl Národní statistický úřad Arménie v letech

1998 aţ 1999 a dále pak v roce 2001, remitendy ze zahraničí, z nichţ většina je zasílána

příbuznými, kteří opustili zemi v posledních 15 letech, představovaly 10,45% z celkových

příjmů obyvatel v roce 1999 a v roce 2001 dokonce 17,4%. To představuje sumu asi 122

milionů dolarů pro rok 1998 aţ 1999 a 236 milionů dolarů pro rok 2001. Také velká část

přímých zahraničních investic jsou poskytovány obyvateli diaspory ze zahraničí. Celkový

průměr zahraničních investic je kolem 50 milionů dolarů, z čehoţ polovinu tvoří peníze

z diaspory.65

Únik pracovních sil můţe zřetelně zajistit úlevu od nezaměstnanosti a chudoby. Například,

práce v zahraničí, obzvláště v Ruské federaci je jedním ze způsobů ţivobytí a důleţitým

vyrovnávacím mechanismem pro mnoho rodin ve Střední Asii a na Jiţním Kavkaze.66

Nicméně existují určité hranice těchto příspěvků.

Za předpokladu, ţe povaha migrace je dočasná, navracející se migranti mohou sebou přinést

nové vědomosti a postoje, které podpoří lokální rozvoj. Přínosem můţe být i v tom směru, ţe

mladí lidé vidí šanci a vyhlídky na uplatnění u jiných obyvatel, jsou motivování se vzdělávat

a specializovat se v určitých oborech. Tím mohou rozvinout nová odvětví v domácím

průmyslu a posílit tak ekonomický rozvoj.67

6.2.2. Negativní dopady

Negativních dopadů odlivu obyvatel je celá řada. V důsledku vzdělanostní struktury

emigrantů (34% z nich má vyšší nebo vysokoškolské vzdělání) dochází k úniku

specializovaných lidí, kteří odchází za kariérou. Jako hlavní důvody uvádějí nedostatek

příleţitostí rozvoje a nesrovnatelně niţší platové ohodnocení. Emigrace vytváří závaţný

problém úniku mozků tzv. brain drain. Mezi rokem 1989 a 2001 opustilo zemi aţ 300 tisíc

65

Armenie 2020, 2003

66 ADB 2008, Technical Assistent Report

67 Mezinárodní politika 06/2008: 8 - 10

46

s vyšším či vysokoškolským vzděláním. Migrace kvalifikované pracovní síly negativně

dopadá hlavně na slabé ekonomiky států se slabými institucemi. Stát nese náklady na vzdělání

těchto migrantů, zatímco přijímající země získá všechny přínosy. Od získání nezávislosti do

roku 1997 ztratila Arménie 1/3 všech odborníků a specialistů převáţně ve vědě a

strojírenství.68

Země tak trpí nedostatkem kvalifikované pracovní síly, coţ brzdí její další

moţný rozvoj. Bohuţel bliţší výzkumy zabývající se problémem odlivu mozků a jeho dopadu

na rozvoj země zatím nebyly uskutečněny.

Na druhou stranu, globalizace světového hospodářství, dramatický nárůst vyuţívání

informačních a komunikačních technologií, stejně tak i rozvoj znalosti ekonomiky

v rozvinutém světě směřuje k omezení tohoto fenoménu v určitých oblastech ekonomických

aktivit, jako jsou informační technologie, softwarové inţenýrství a výzkum věd. Ty pomocí

technologií umoţňují pracovat v místě svého bydliště, aniţ by museli emigrovat a odjíţdět za

prací. Nedávný rozvoj průmyslu počítačového softwaru v Arménii je dobrým příkladem

tohoto trendu.

6.3. Úloha remitend

Peníze vydělané přistěhovalci v zahraničí a zasílané svým rodinám či komunitám do mateřské

země, tzv. remitendy, tvoří nejpřímější vazbu mezi migrací a rozvojem v zemích původu

migrantů. Celková hodnota oficiálních objemu peněz plynoucích do rozvojových zemí je za

rok 2006 asi 206 miliard USD, coţ značně převyšuje hodnotu Oficiální rozvojové pomoci.69

Avšak podle mnohých odborníků mohou celkové hodnoty peněz být aţ dvakrát vyšší.

Remitendy jsou důleţitým zdrojem zahraničních příjmů, poskytují hodnotnou podporu

k vyrovnání bilance platebních účtů a napomáhají tak rozvoji. V některých případech

překonávají celkový objem přímých zahraničních investic a jsou zdrojem nezbytné zahraniční

měny. Na úrovni domácností je všeobecně uznáváno, ţe transfery peněz mohou přispívat

k redukci chudoby. V četných diskuzích o ekonomickém růstu a rozvoji méně rozvinutých

68

Armenie 2020, 2003

69 Ta činila v roce 2006 56 mld. USD

47

zemí získávají převody peněz ze zahraničí stále větší popularitu. Role remitend se stala

středem zájmu mnoha posledních studií a to po celém světě, nejen v oblasti Kavkazu.70

V Arménii bývají transfery peněz často primárním zdrojem pro financování malých projektů.

Mnoho jedinců otevírají své obchody a začínají s malým podnikáním na základě peněz, které

obdrţely od svých příbuzných ze zahraničí.

Samozřejmě i přes pozitiva, které remitendy poskytují, existují zde určité rizika. Jedním

z největších je pravděpodobně vytvoření závislosti na finančních transferech ze zahraničí, coţ

podkopává motivaci usilovat o lepší práci, vzdělání nebo motivaci pracovat vůbec.

Tabulka 6: Objem a podíl remitend v hospodářství jednotlivých států71

Objem a podíl remitend v hospodářství států, r. 2003, v milionech USD

Stát Celkový objem

remitend

Přímé zahraniční

investice

Objem exportu

zboží a služeb

ODA a

OA

Arménie 850 121 678 293

Ázerbájdžán 700 2 352 2 167 349

Gruzie 275 334 477 313

Podíl na HDP v %

Arménie 30,8 4,4 24,6 12,4

Ázerbájdžán 9,5 32 29,5 5,7

Gruzie 6,9 8,4 12 9,2

70

AIPRG, 2006

71 Tabulka vypracována na základě dat: IMF a WB

48

7. POSTAVENÍ MIGRANTŮ V RUSKÉ FEDERACI

Migranti ze států Jiţního Kavkazu jen velmi zřídka pracují na místech vyţadujících vysokou

profesionální přípravu nebo v podnicích s vysoce kvalitními technologiemi. Nedominují na

odborných ani vedoucích pozicích. Nejčastěji je práce migrantů vyuţívána v oborech

s celkově zaostalou technologií. Migranti stejně jako dříve obsazují taková pracovní místa,

která se původnímu obyvatelstvu jeví jako nezajímavá, neprestiţní a jako méně hodnocená.

Jen těţko můţeme předpokládat v nejbliţší době výrazné změny v tomto trendu.

Je zcela nemoţné přehlédnout, ţe zejména v posledních létech zesílily v Rusku alarmující

vyjádření na všech moţných úrovních státní správy i v masových sdělovacích prostředcích o

cizoetnické imigraci – čínské, vietnamské, tadţické, ale zejména kavkazské. Zvýšil se i počet

ostrých reakcí ze strany místního obyvatelstva, napadání mladými lidmi právě této migrační

skupiny, některá dokonce se smrtelnými následky. Mezi oběťmi takového násilí byli

především příslušníci kavkazských národů.

Právě kavkazští migranti představují v migračním přítoku do Ruska etnickou skupinu, která

ponejvíce budí negativní postoje přijímající společnosti a tak vznikl v polovině 90. let

fenomén „kavkazofobie“. Ruské obyvatelstvo vidí na příjezdu migrantů něco negativního.. Ve

výčtu námitek k migrantům můţeme najít téměř celý seznam vţitých stereotypů existujících

v ruské společnosti na všech úrovních, včetně státní moci.

Na prvním místě v těchto stereotypech je obraz migranta-zločince. Tento obraz je aktivně

vytvářen a šířen do společenského vědomí zejména díky prohlášením vedoucích státních

činitelů, policií a prostřednictvím masově sdělovacích prostředků.

49

8. Závěr

Bakalářská práce se zabývá migračními trendy po roce 1991 ve státech Jiţního Kavkazu

(Arménie, Gruzie, Ázerbájdţán). Rozebírá příčiny a důsledky obrovského odlivu obyvatel

této oblasti a snaţí se zhodnotit jaké dopady má emigrace na celkovou socioekonomickou

situaci. Dále popisuje politický vývoj a hospodářství po rozpadu SSSR a postavení nově

nezávislých států v mezinárodním společenství.

Problematickým faktorem této práce bylo získání spolehlivých dat a zpracování odhadů, které

se mezi jednotlivými studii lišily. Přestoţe se oficiální statistické úřady jihokavkazských

republik snaţí podávat kaţdoroční přehled dat týkajících se obyvatelstva, na důsledky

emigrace a skutečný počet lidí, kteří opustí ročně stát, se zaměřuje jen minimálně. Ani jedna

vláda se masovým odlivem vlastního obyvatelstva nezabývá a chybí jakékoli odborné studie

či vládní agentury na řešení tohoto problému. V kaţdé ze tří zemí působí pobočky

významných mezinárodní organizací a institucí, jako je OSN, Mezinárodní organizace pro

migraci nebo Světová banka. Ty se zabývají migrací hlouběji a zaměřují se na ni jako jeden ze

skutečně závaţných problémů jihokavkazských republik. Nejpřínosnějšími v tomto směru

byly ovšem studie vědeckých pracovníků a odborníků z těchto zemí z nevládních organizací a

univerzitních institutů, které analyzovaly odliv obyvatel hlouběji a rozebíraly i otázku

migrace nelegální a pobyt nelegálních migrantů v Ruské federaci. Nejvíce takových to studií

bylo vypracováno pro Arménii, která také trpí největším odlivem obyvatelstva do Ruské

federace.

Rusko je cílovou zemí pro 75% všech migrantů z Jiţního Kavkazu. Důvody, proč lidé směřují

právě sem, jsou hlavně relativní geografická blízkost, společné kulturní i historické vazby,

chybějící jazyková bariéra i snadná moţnost vstupu do země, jelikoţ chybí vízová povinnost,

větší příleţitost získat práci a také špatná demografická situace Ruska, kde dochází

k demografickému úbytku.

Jako motivy k odchodu ze země jsou nejčastěji uváděny nízká ţivotní úroveň, vysoká

nezaměstnanost, nedostatek příleţitostí k rozvoji, chybějící odborná pracoviště a v neposlední

50

řadě nestabilní geopolitická situace. Právě špatná politická situace a četné ozbrojené konflikty

přinutily k odchodu velké mnoţství lidí v první polovině 90. let. Byly to hlavně konflikty

Gruzie se separatistickými oblastmi Jiţní Osetie a Abcházie a dále válka mezi Arménií a

Ázerbájdţánem o Náhorní Karabach. Jen v důsledku této války opustilo své domovy aţ

milion a půl obyvatel obou zemí a staly se uprchlíky nebo vnitřně přesídlenými osobami.

Druhým nejčastějším důvodem k odchodu ihned po získání nezávislosti bylo navrácení se do

své „vlasti“. S rozpadem SSSR se ocitlo bezmála 25 milionů obyvatel ruské národnosti mimo

svůj „domov“. Tato vlna migrace trvala jen krátce, přibliţně mezi léty 1991 – 1993. Od 2.

poloviny 90. let začala růst emigrace motivována ekonomickými příčinami. Její objem

postupně narůstal a dnes je ekonomická migrace charakteristickým rysem této oblasti. I přesto

kaţdý desátý obyvatel Arménie či Ázerbájdţánu je nucen odejít ze své země nedobrovolně a

tudíţ získává status uprchlíka. V Gruzii je to téměř 6%.

Převáţnou část pracovních emigrantů tvoří muţi. Ti pracují v Rusku na nekvalifikovaných

pracovních místech, jako pomocná síla ve stavebnictví a zastaralých odvětvích. Jen málokdy

dostanou příleţitost pracovat na odborných pracovištích či ve svém vystudovaném oboru.

Odchod muţů sebou nese negativní demografické dopady na společenskou situaci. Nese

sebou nevyváţený poměr muţů a ţen, narůstají problémy v manţelství, dochází k poklesu

porodnosti. V posledních letech navíc přináší závaţný problém a to je narůstající počet HIV

nakaţených. Ti většinou do země přiváţí právě migranti pracující v Rusku. Přesný počet

těchto lidí samozřejmě není znám, ale pokud se vláda touto otázkou růstu HIV nebude

zabývat, můţe dojít k nekontrolovatelnému šíření, coţ bude mít váţné důsledky na rozvoj

země.

V poslední kapitole v této práci je zmíněna otázka postavení migrantů v Ruské federaci a

zejména fenomén xenofobie vůči kavkazským přistěhovalcům. V Rusku nabývá extremistická

hnutí na síle a roste počet smrtelných útoků na přistěhovalce.

Napjatá situace na Kavkaze nedávno propukla ve válku v Gruzii. Tato situace značně zasáhne

do celkové situace ve všech Jihokavkazských republikách.

51

9. Anotace/Summary

Cílem této práce je popsat a zhodnotit vývoj ve státech Jiţního Kavkazu (Gruzie, Arménie a

Ázerbájdţán) po rozpadu Sovětského Svazu. Snaţí se podat ucelený obraz současné situace

v těchto zemích, obzvláště z hlediska politického, sociálního a ekonomického rozvoje. Práce

obecně popisuje problémy, které tyto státy postihují a zaměřuje se detailněji na problém

hlavní a to je odliv obyvatel. Zabývá se hlavním migračním proudem ze států Jiţního

Kavkazu do Ruska a zkoumá důvody a motivace této masové emigrace. Hlavním cílem je

zhodnotit důsledky této migrace na demografickou situaci a dopad na hospodářství

jednotlivých zemí.

Klíčová slova: emigrace, státy Jiţního Kavkazu, ekonomický rozvoj, situace

Summary

The main goal of this thesis is to describe and evaluate development of the states of South

Caucasus (Georgia, Armenia and Azerbaijan) after break up of Soviet Union. Thesis attempts

to briefly characterize current situation in the mentioned countries, especially from the point

of view of political, social and economical progress. It is also generally describing the main

problems affecting these states and is focusing on the most significant problem – the

population outflow. Important migration flow from South Caucasus to Russia and the reasons

and motivation for this mass emigration are examined and analyzed as well. The principal

objective is to evaluate consequences of this migration on the demographic and economical

situation of the countries of South Caucasus.

Key words: emigration, countries of the South Caucasus, economic development, situation

52

10. Použitá literatura a zdroje

Monografie a odborné časopisy:

BAAR, Vladimír. Decentralizační a dezintegrační procesy v Ruské federaci v 90. Letech

minulého století. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. 231 s. ISBN 80-7368-141-2.

BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století – Emancipace nebo nacionalismus? 2.vyd.

Ostravská univerzita (Ostrava): Tilia, Šenov, 2002. 415 s. ISBN 80-86101-66-5

ISKANDARIAN, A. Ed., Caucasus-Russia: Legal and Illegal Migrations. (rusky) CMI,

Yerevan, 2004. s 160. ISBN 99930-78-37-9

SKOKAN, Ladislav. Rusko. Geografický přehled. 1.vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E.

Purkyně, 2005. 215 s. ISBN 80-7044-647-1

VOTÝPKA, Karel. Fyzická geografie SSSR – II. Regionální fyzicko-geografický přehled.

1.vyd. Praha: Státní Pedagogické nakladatelství, 1982. 215 s. ISBN 17-192-81.

Elektronické zdroje:

ANDRIENKO,Yuri; GURIEV, Sergei. Center for Economic and Financial Research at New

Economic School. Understanding Migration in Russia. November 2005, No 23. [cit.

2008/03/19] Dostpuné na: <www.cefir.ru/download.php?id=216>

Asian Development Bank. Remittances and Poverty in Central Asia and South Caucasus.

Technical Assistance Report. Poverty Reduction Cooperation Fund, April 2008. Project

Number: 40038. [cit. 2008/03/15] Dostupné na:

<www.adb.org/Documents/TARs/REG/40038-REG-TAR.pdf >

BADURASHIVILI, Irina. Illegal migrants from Georgia: labor market experiences and

remittance behavior. Georgian Centre of Population Research, Tbilisi. [cit.2008/03/15]

Dostupné na:

<iussp2005.princeton.edu/download.aspx?submissionId=51259>

53

Cornel Caspian Consulting. The South Caucasus: A regional overview and conflict

assessment. SIDA 2002, Regional Overview. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:

<www.cornellcaspian.com/sida/sida-cfl-2.html>

CORNELL, Svante E., STARR, Frederick S. The Caucasus:A Challenge for Europe. ©

Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program, 2006. ISBN: 91-85473-16-2

[cit.2008/01/21] Dostupné na:

<www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0606Caucasus.pdf>

Department for International Development. Central Asia and the South Caucasus: Strategy

Paper. October 2000. [cit.2008/01/18] Dostupné na:

<www.dfid.gov.uk/Pubs/files/casiacaucasus-csp.pdf>

GEVORKYAN, Aleksandr V., et al. Armenian International Policy Research Group.

Economics of Labor migration from Armoenia: a Conseptual study, January 2006, working

paper No. 06/05. [cit. 2008/03/19] Dostupné

na:<pdc.ceu.hu/archive/00003150/01/economics_of_labor_migration_from_Armenia.pdf>

Environment program GIS. Caucasus Environment Outlook, 2002. New media Tbilisi. ISBN-

99928-803-2-5. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:

<www.earthwatch.unep.net/product/publication/ceo/ceo%20intr.pdf>

FOERSTER, Robert F. Armenia Economica. Reviewed Work(s):The American Economic

Review, Vol. 9, No. 4. Str. 798-799. [cit.2008/03/12] Dostupné na:

<http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28191912%299%3A4%3C798%3AAE%3E2.0.C

O%3B2-D>

International Center for Human Development. Regulation of Labor Migration is Urgent.

European Commission, 2007. Policy Brief. [cit. 2008/03/19] Dostupné

na:<www.ichd.org/files/pdf/34-Migration1.pdf>

IVAKHNYUK, Irina. Migration in the CIS region: Common Problems and Mutual Benefits.

Department of Economic and Social Affairs. United Nations Secretariat, Turin 28-30 June

2006. [cit.2008/03/10] Dostupné na:

<www.un.org/esa/population/migration/turin/Symposium_Turin_files/P10_SYMP_Ivakhniou

k.pdf >

KOROBKOV, Andrei V., PALEI Lev V. Migrant Remittances in the CIS: The Financial and

the Socio-Economic Impact. Paper prepared for presentation at the International Studies

Association 48th

annual meeting, Chicago, March 2007[cit.2008/05/13] Dostupné na:

<www.allacademic.com/meta/p180462_index.html >

54

KRASSINETS, Eugene. Informal Network on foreign labour in Central and Eastern Europe.

Illegal migration and employment in Russia, November 1998, ILO Luxemburg Cooperation:

Project RER/97/MO2/LUX. [cit. 2008/03/19] Dostupné

na:<pdc.ceu.hu/archive/00003150/01/economics_of_labor_migration_from_Armenia.pdf>

Labor Migration Services, IOM, December 2004. Contemporary Economic Impact of

Migration An introductory Note. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:

<www.colomboprocess.org/.../Contemporary%20Economic%20Impact%20of%20Migration_

An%20introductory%20Note.pdf>

LYNCH, Dov. Separatist States and Post-Soviet Conflicts. International Affairs, 2002 Vol.

78, No.4. s. 831-848 . Blackwell Publishing on behalf of the Royal Institute of International

Affairs Stable. [2008/05/13]Dostupné na: <http://www.jstor.org/stable/3095759>

MATVEEVA, Anna; WAAL, Thomas de. International Peace Academy. Central Asia and the

Caucasus: A vulnerable Crescent. Coping with the Crisis. February 2007. Working Paper

Series. [cit. 2008/03/19] Dostupné na: <www.reliefweb.int/rw/RWB.NSF/db900SID/KHII-

6ZR48L?OpenDocument>

MUKHERJEE, Amitava. UNDP Armenia. Voices of the Poor. PRSP Review of Armenia,

2007. [cit. 2008/03/13] Dostupne na: <http://www.undp.am/?page=2007Publications>

RYBAKOVSKY, Leonid, RYAZANTSEV, Sergey. United Nations Expert Group meeting on

International migration and Development. International Migration in the Russian Federation.

Department of Economic and Social Affairs. United Nations Secretariat, New York, 6-8 July

2005. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:

<www.un.org/esa/population/meetings/ittmigdev2005/P11_Rybakovsky&Ryazantsev.pdf>

SHEVTSOVA, Lilia. Post-Soviet Emigration Today and Tomorrow. International Migration

Review, 1992. Vol. 26, No. 2, s. 241-257. [cit.2008/03/12] Dostupné na:

<http://links.jstor.org/sici?sici=01979183%28199222%2926%3A2%3C241%3APETAT%3E

2.0.CO%3B2-7>

© UNESCO 2005. HIV and AIDS in the Caucasus Region:A Socio-Cultural Approach.

[cit.2008/01/21] Dostupné na: <portal.unesco.org/culture/en/ev.php-

URL_ID=27169&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html>

World Bank. Overview of Migration trends in Europe and Central Asia, 1990-2004.

[cit.2008/03/15] Dostupné na: <www.worldbank.org/eca/migration>

YEGHIAZARYAN, Armen. How to reverse Emigration?, 2003, Armenia 2020. [cit.

2008/03/19] Dostupné na:

<www.ameria.am/downloads/Research_How%20to%20reverse%20emigration.pdf >

55

ZHUKAVA, Nadzeya. Florence School on Euro-Mediterranean Migration and Development.

The Russian Federation: New Immigration Pole in Eurasia. European University Institute,

September 2006. [cit. 2008/03/15] Dostupné na:

<www.iue.it/RSCAS/research/SchoolOnEuroMedMigration/2006pdfs/Paper%20Zhukava.pdf

>

ZUBIASHVILI, Tamaz, TUKHASHVILI, Miriam. Institute of Demography and Sociological

Studies, Tbilisi. The impact of Migration in Georgia. [cit. 2008/03/19] Dostupné na:

<ourworld.compuserve.com/HOMEPAGES/USAZERB/225.htm>

International Labor Migration. Subregional Office for Eastern Europe and Central Asia.

Dostupné na: <http://www.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=39>

International Organization for Migration. South Caucasus. Dostupné na:

<http://www.iom.int/jahia/Jahia/pid/692>

Národní statistický úřad Arménie. Dostupné na: <http://www.armstat.am/en/>

Národní statistický úřad Ázerbájdţánu. Dostupné na: <http://www.azstat.org/indexen.php>

Národní statistický úřad Gruzie. Dostupné na: <http://www.statistics.ge/index.php?plang=1>

Ministerstvo zahraničních věcí Republiky Arménie. Dostupné na:

<www.armeniaforeignministry.com>

Ministerstvo zahraničních věcí Ázerbájdţánu. Dostupné na:

<http://www.mfa.gov.az/eng/azer/general.shtml>

Ministerstvo zahraničních věcí Gruzie. Dostupné na:

<http://www.mfa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=39>

The World Bank. Europe and Central Asia. Armenia. Dostupné na:

<http://www.worldbank.org.am>

The World Bank Group. Europe and Central Asia. Azerbaijan. Dostupné na:

<http://www.worldbank.org.az>

The World Bank Group. Europe and Central Asia.Georgia. Dostupné na:

<http://www.worldbank.org.ge>

Date post:	10-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times