Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta
Katedra biblických věd
Obor: Křesťanská výchova
Libuše Novotná
Ježíšovy zázraky vlastní Lukášovu evangeliu Diplomová práce
Vedoucí práce: Doc. Dr. Petr Mareček, Th. D.
2009
2
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
……………………………………………..
Libuše Novotná
3
Děkuji Doc. Dr. Petru Marečkovi, Th.D. za odborné vedení práce, za rady, podněty a připomínky.
4
Obsah
Obsah 4 Seznam použitých zkratek 6 Úvod do řešené problematiky 7 1.1 Předmě t práce 7 1.2 Status quaestionis 8 1.3 Metoda a struktura práce 9 1.4 Cíl diplomové práce 10 2 Lukášovo evangelium 11 2.1 Autor 12 2.2 Místo a doba a historické pozadí napsání evangelia 13 2.2.1 Místo napsání 13 2.2.2 Doba napsání 14 2.2.3 Historické pozadí doby napsání evangelia 16 2.3 Adresát evangelia 19 2.4 Literární charakteristiky evangelia 21 2.5 Struktura evangelia 22 2.6 Teologický charakter 23 3 Význam pojmu zázrak 28 3.1 Etymologický význam pojmu 28 3.2 Chápání pojmu „zázrak“ ve Novém zákoně , Ježíš a zázraky 30 3.3 Literární druh „vyprávění o zázracích“ v evangeliích 34 3.3.1 Lukášovo pojetí zázraku 37 3.4 Přehled Ježíšových zázraků ve všech evangeliích 39 3.4.1 Zázraky vykonané Ježíšem 39 3.4.2 Zázraky v Novém zákoně, které jsou spojeny s Ježíšovou osobou 40 4 Výklad Ježíšových zázraků v Lukášově evangeliu 42 4.1 Zázračný rybolov (Lk 5,1-11) 42 4.1.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 43 4.1.2 Uspořádání perikopy 44 4.1.3 Výklad zázraku 45 4.1.4 Poselství zázraku 51 4.2 Vzkř íšení mládence v Naimu (Lk 7,11-17) 52 4.2.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 53 4.2.2 Uspořádání perikopy 54 4.2.3 Výklad zázraku 54 4.2.4 Poselství zázraku 58 4.3 Vyhnání zlých duchů z Marie Magalské (8,1-3) 59 4.3.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 59
5
4.3.2 Uspořádání perikopy 60 4.3.3 Výklad zázraku 60 4.3.4 Poselství zázraku 64 4.4 Uzdravení shrbené ženy (Lk 13,10-17) 66 4.4.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 66 4.4.2 Uspořádání perikopy 67 4.4.3 Výklad textu 68 4.4.4 Poselství zázraku 73 4.5 Č lověk s vodnatelností (Lk 14,1-6) 75 4.5.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 75 4.5.2 Uspořádání perikopy 76 4.5.3 Výklad textu 76 4.5.4 Poselství zázraku 80 4.6 Deset malomocných (Lk 17,11-19) 81 4.6.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 82 4.6.2 Uspořádání perikopy 82 4.6.3 Výklad textu 83 4.6.4 Poselství zázraku 87 4.7 Veleknězův služebník (Lk 22,47-53) 88 4.7.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext 89 4.7.2 Uspořádání perikopy 90 4.7.3 Výklad textu 91 4.7.4 Poselství zázraku 93 5 Závěr 95 Seznam použité literatury 97
6
Seznam použitých zkratek
kap. kapitola
lat . latinsky
LXX řecký překlad Septuaginta
mj. mimo jiné
např . například
po Kr. po Kristu
pol. polovina
ptc. participium, př íčestí
př . Kr. před Kristem
r. rok
řec. řecky
stol. století
sv. svatý
tj . to je
tzv. takzvaně
v. verš
vv. verše
Zkratky biblických knih jsou uváděny podle liturgického textu Nového
zákona.1
1 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým
zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 7-10.
7
Úvod do řešené problematiky
1.1 Předmět práce Tato diplomová práce se věnuje textům o sedmi zázracích, které nalézáme
pouze v Lukášově evangeliu. Původ těchto vyprávění není jednoznačně
známý. Autor evangelia mohl čerpat z pramene Q, podobně jako Matouš,
který je ale do svého evangelia nepřevzal. Určitě část vyprávění může
pocházet z ústní tradice, kterou Lukáš osobně poznal. Lukášovo evangelium
je dílo vysoce kvalitní po stránce literární a jazykové. Ale Lukáš byl zároveň
věř ícím č lověkem, který žil v urč ité době a situaci a reagoval ve svém díle
nejen specifickým způsobem z hlediska literárního, ale zčásti i jedinečným
obsahem.
Téma zázraků je ve všech evangeliích hojně zastoupeno, vždyť se jedná
jednu ze zásadních Ježíšových činností, kterou se prezentoval v době svého
pozemského života. Evangelia vypráví nebo se zmiňují nejméně
o 34 zázracích (kromě paralelních textů). Navíc zde nalezneme dalších
15 textů (opět kromě paralelních textů) v podobě shrnutí , které se vztahují
k Ježíšově zázračné činnosti (především uzdravování a exorcismy).
Vedle těchto evangelia obsahují zázraky v souvislosti s Ježíšovou osobou
(Ježíšovo početí, událost Ježíšova křtu, proměnění, vzkř íšení
a nanebevstoupení; několik - alespoň sedm - zjevení vzkříšeného Ježíše).
Když ještě zahrneme zjevení andělů , zlá znamení (předzvěsti) a texty, které
odkazují na zázraky učedníků , je očividné, že zázraky v evangeliích
dominují.2
2 BLACKBURN, B. L., „Miracles and miracle stories“ in Dictionary of Jesus and the Gospels.
Ed. J. B. Green, S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, s. 549-556.
8
1.2 Status quaestionis
S tématem zázraku se setkáváme v podstatě velmi často. Lidé tímto slovem
označují širokou škálu událostí a jevů v běžném životě . Literatura se věnuje
zázrakům rovněž. Především se ale jedná zase o zázraky, které se možná dě jí
nebo nedě j í dnes. A nejde vždy o zázraky, které by mě ly ně jaký vztah
k Ježíši. Co však nám ř íkají zázraky, které Ježíš konal, a proč je evangelisté
tak rozsáhle zachycují? Některé si připomínáme v liturgii, stávají se tématem
homilií . Systematicky se výkladu Bible v liturgii věnuje České katolické
biblické dílo, které na svých internetových stránkách výklady textů prezentuje
a objevují se zde také texty o zázracích.3 Jiným příkladem může být soubor
kázání Tomáše Špidlíka, kde se rovněž nacházejí podněty k promýšlení textů
o zázracích.4 O zázracích se můžeme doč íst ve slovnících.5 Především se jim
rovnoprávně k ostatním textům věnují komentáře knih Nového zákona.6
V česky psané literatuře postrádáme odborné texty, které by se věnovaly
3 Například o zázraku zázračného rybolovu si můžeme přečíst v: MAREČEK, P., Bible
v liturgii. Lk 5,1-11, [online], dostupné z: www.bible-cz.org. 4 ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na feriální evangelia I. Olomouc: Refugium Velehrad-
Roma, 2006, 254 s. ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na feriální evangelia II. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2006, 415 s. ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na nedělní evangelia. Liturgický cyklus A. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2006, 282 s. ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na nedělní evangelia. Liturgický cyklus B. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2006, 286 s. ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na nedělní evangelia. Liturgický cyklus A. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2006, 281 s.
5 Z česky psaných slovníků můžeme použít například: Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, 1243 s. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, 769 s. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, s. 771-1399. Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, 658 s. Ze zahraničních slovníků uveďme příkladem: Dictionary of Jesus and the Gospels. Ed. J. B. Green, S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, 933 s.
6 Například v českém jazyce jsou asi nejpodrobnějšími komentáři k synoptickým evangeliím komentáře z ediční řady Sacra pagina Karmelitánského nakladatelství, např. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, 458 s. Ze zahraničních můžeme zmínit například komentáře: FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (I-IX). New York: Doubleday, 1979, 837 s. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday, 1985, s. 842-1642. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William B. Eerdmans Publishing Company, 1997, 928 s. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan, 1996, 640 s.
9
zázrakům například jako publikace W. Kahla, která byla použita při psaní této
diplomové práce.7 Přesto se objevuje téma zázraků v článcích určených
odborné i široké veřejnosti, bývá předmě tem přednášek, např . biblických
kurzů . I když se zprvu zdá, že literatury je nedostatek, při hlubším
zkoumáním pramenů lze najít velké množství kvalitní li teratury (především
zahraniční) a jako v tomto případě je pak vlastní využití literatury limitováno
rozsahem práce.
1.3 Metoda a struktura práce Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola je uvedením
do diplomové práce a z pomocného aparátu zahrnuje seznam zkratek.
Dř íve než př istoupíme k hlavnímu tématu práce, budeme se věnovat
evangeliu svatého Lukáše jako takovému a obecně zázraku.
Kapitola o Lukášově evangeliu (2. kapitola) se dále dě l í na sedm
podkapitol, které se postupně věnují autorovi, místu, určení doby sepsání
evangelia a historického pozadí této doby. Dále neopomeneme adresáta,
li terární charakteristiky a strukturu evangelia. Před kapitolou shrnující
celkový pohled na evangelium se budeme věnovat obrazu Ježíše v evangeliu.
Třetí kapitola práce se blíže zabývá pojmem zázrak obecně . Věnuje
se zázraku z etymologického hlediska, chápání pojmu zázrak ve Starém
a Novém zákoně a vztahu Ježíše a zázraku. Také zde nahlédneme Lukášovo
pojetí zázraku a kapitolu zakončíme přehlednou tabulkou zázraků , které
můžeme nalézt ve všech evangeliích.
Č tvrtá kapitola diplomové práce je jejím jádrem. Postupně , jak jsou
chronologicky v evangeliu seřazeny jednotlivé zázraky, se budeme každému
zázraku věnovat v jedné podkapitole, která bude mít následující strukturu:
vlastní text vyprávění o zázraku, okolnosti uskutečnění zázraku a kontext,
obsah perikopy (struktura), výklad textu zázraku a poselství zázraku.
Po závěrečnému shrnutí práce v páté kapitole bude následovat seznam použité
literatury.
7 KAHL, W., New Testament Miracle Stories in their Religious-Historical Stetting. Göttingen:
Vandenhoeck und Ruprecht, 1994, 259 s.
10
1.4 Cíl diplomové práce Cílem diplomové práce je výklad textů příběhů o zázracích, které jsou
Lukášovou vlastní látkou, a jejich poselství. Zázraky jsou výsledkem „práce
Ježíšových rukou“. Proč jeho „prací“ bylo konání zázraků? Co znamenaly
takové činy pro ty, kteří byli jejich svědky? Proč se nám dochovaly zprávy
o nich, v čem mohou být pro nás také aktuální? Lukáš nás zve k poznávání
Ježíše v jeho skutcích a naším cílem je pokusit se objevit, co nám vypovídají
Lukášovy texty o Ježíši a jakým jsou pro nás poselstvím.
11
2 Lukášovo evangelium Tato kapitola bude věnována Lukášovu evangeliu (dále jen evangelium),
které je podle tradice řazeno v kánonu Nového zákona jako kniha třetí.8
Původně řecká slova eu= (dobře) + avgge,llein (oznamovat) znamenala
radostnou zprávu obecně . Křesťanství dalo řeckému slovu euvagge,lion nový
rozměr, když zúžilo jeho význam na svědectví, radostné poselství o Božím
Synu Ježíši Kristu, který přišel na Zem, aby zvěstoval Boží království.
Evangelium jako literární druh v podstatě vymezil evangelista Marek,
u kterého můžeme toto slovo nalézt celkem 7krát (srov. Mk 1,1.14.15; 8,35;
10,29; 13,10; 14,9).9 Marek jej vztahuje nejen na obsah, ale i na hlasatele,
nejen na podmě t , ale i předmět evangelia.
Lukášovo evangelium spolu s Markovým a Matoušovým evangeliem
je nazýváno synoptickým . Tento pojem vyjadřuje podobnost obsahu, struktury
těchto tří evangelií , přestože v sobě nesou i rozdíly. Např . ve vlastní látce
(jedná se o vyprávění, která nenalezneme v ostatních evangeliích a k jejichž
původu není známo nic bližšího), která je u Lukáše kumulována do dvou
celků (tzv. „malá vsuvka“: Lk 6,20-8,3 a tzv. „velká vsuvka“: Lk 9,51-18,14).10
Kromě vlastní látky Lukáš čerpá z Markova evangelia. Drží se rámce Markova
evangelia a také z ně j přebírá přibližně 350 veršů , př ičemž záměrně vypouští
úseky, které např . nebyly aktuální pro Lukášovu obec (např . 7,1-23: text
o židovských předpisech, týkajících se rituální očisty), nebo mohly působit
pohoršení (srov. Mk 3,20-21: Ježíšovi příbuzní jej považují za pomateného),
nebo také z důvodu, že by se převzetím materiálu z Markova evangelia text
opakoval díky použití vlastní látky.
Za pokračování Lukášova evangelia jsou tradičně považovány Skutky
apoštolů . Společně tvoř í čtvrtinu Nového zákona. Autor zamýšlel dílo
pojmout nejen z teologického hlediska, z pohledu evangelisty, ale také jako
8 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 14. 9 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 14,
dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 10 Tamtéž, s. 14.
12
historik. I když nelze doložit historickou přesnost, urč itě lze říct, že jde
o první křesťanskou historiografii a zároveň teologické dílo pastýře, který jej
píše pro poučení křesťanské obce, které je patrně členem.
2.1 Autor Jak se vypořádat s otázkou autorství evangelia? Autor není př ímo v díle
uveden. Jméno bylo přidě leno až tradicí. Obecně je za autora tohoto evangelia
a Skutků apoštolských pokládán Lukáš. Napovídá tomu struktura textu,
je použit stejný výrazový jazyk, díla jsou teologicky propojená – druhé
dějově navazuje na první (evangelium končí nanebevstoupením Páně a Skutky
zač ínají odkazem na konec evangelia a pokračují událostmi, které následovaly
po nanebevstoupení Ježíše).
Podle tradice Irenej z Lyonu ve svém díle Adversus haereses poprvé uvádí
Lukáše, který je Pavlovým spolupracovníkem, jako autora evangelia. Přitom
se odvolává na první osobu množného čísla, která se objevuje ve Skutcích
např . 16,10-17 (z cesty z Troady do Filip), 20,5-15 (na cestě z Filip
do Milétu. Muratoriho fragment ze 2. stol. , který obsahuje seznam
novozákonních knih z 2. stol. , hovoří o Lukáši jako průvodci sv. Pavla.11
Autor tohoto evangelia, ztotožňovaný tradicí s milovaným lékařem
Lukášem (srov. Kol 4,14), byl podle Lk 1,1-4 literárně vzdělaný teolog
a historik. Možná se narodil v syrské Antiochii, což podpírají argumenty,
že neznal dobře místopis Palestiny a „ve svém podání má málo semitských
termínů , vypouští, co už je vzdálené jeho řeckým č tenářům, a pořečťuje
palestinské rysy tradice“.12 Jeho jazykové a slohové vyjadřování ukazuje
na vzdělaného člověka, který chce dosvědči t hodnověrnost učení křesťanské
tradice. A patrně byl křesťanem pocházejícím z pohanství, který žil
v kontaktu s diasporou, což vidíme na jeho znalostech LXX, v líčení
11 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online],
s. 23, dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 12 HENGEL, M., Evangelista Lukáš: první křesťanský dějepisec. Praha: Vyšehrad, 1994, s. 15.
13
bohoslužeb v synagogách (Lk 4,16-30, Sk 13,14-21) anebo také v tom,
že př ikládá velký význam Jeruzalému.13
Tradice se rozchází v otázce, kde evangelista Lukáš zemřel (sv. Jeroným
uvádí jako místo úmrtí Achaju; jiná tradice říká, že v Thébách). Zprávy
z následujících staletí , které se vztahují ke sv. Lukáši a k jeho ostatkům, jsou
již spíše legendou, byť krásnou. Např íklad údajnou lebku sv. Lukáše v r. 1355
přivezl Karel IV. z Itálie do Prahy, a tam se stala součástí svatovítského
pokladu.14
2.2 Místo a doba a historické pozadí napsání evangelia
2.2.1 Místo napsání
V odpovědi na otázku místa sepsání evangelia se pravděpodobně odborníci
už nikdy neshodnou. Proto se pojďme podívat na několik navržených míst,
kde mohlo být evangelium napsáno. Pokud bychom př ihlédli k teorii , že autor
evangelia byl společníkem svatého Pavla na jeho cestách, mohlo být
evangelium napsáno kdekoliv na území, kde se apoštol Pavel v rámci svých
misijních cest zdržoval. Obecně se mezi nejpravděpodobně jšími místy sepsání
uváděj í : Cesarea Přímořská, Antiochie v Sýrii , Malá Asie (zde především
Efez), Achaia a př ípadně i Ř ím.
V následujícím textu se podíváme na jednotlivá navržená místa s t ím,
že budeme postupovat od východu směrem na západ. Nejvýchodněji z těchto
míst leží město Cesarea (řec. Kaisa,reia, lat. Caesarea Palestinae, Caesarea
Maritima), kterou vybudoval Herodes Veliký. Ve 2. pol. 1. stol. byla hlavním
městem římské provincie Palestina. Sídlil zde prokurátor (nejvyšší
představitel římské moci v provincii). Byla důležitým kulturně-ekonomickým,
politickým a náboženským centrem. O působení sv. Petra v tomto městě
vypovídají Skutky apoštolů v 10. kapitole, sv. Pavel se zde zastavil při
návratu ze své druhé apoštolské cesty (Sk 18,22). V Antiochii Syrské
13 Podrobnosti k této kapitole v: HENGEL, M. Evangelista Lukáš: první křesťanský dějepisec.
Praha: Vyšehrad, 1994. 181 s. 14 Srov. VLČEK, E., MATĚJKA, J., Lebka sv. Lukáše z pražské katedrály. Vesmír, 2000, roč.
79, č. 10, s. 577-578.
14
(řec. VAntio,ceia) byla v 1. stol. jedna z velkých a významných křesťanských
obcí. V úvodu 13. kapitoly Skutků jsou jmenováni někteří její č lenové, což
také poukazuje na její důležitost. Antiochie je spojena se všemi třemi
misijními cestami sv. Pavla (srov. např . Sk 13,1n.; 14,26, 15,35n.; 18,22-23).
Také se zde „ponejprv začalo učedníkům ř íkat křesťané (řec. Cristianoi,)“
(Sk 11,26n.) . Jelikož v Efesu (řec. :Efesoj) žila rovněž početná křesťanská
obec a sv. Pavel se zde věnoval rozsáhlé činnosti po delší čas (srov. např .
Sk 19,1; 19,8.9-10), může být považován Efes jako další možné místo sepsání
evangelia.
Vedle dalších míst uvádí P.-G. Müller Achaiu (řec. VAcai?,a) a odvolává
se na „antimarkionovský Prolog od Jeronýma“15 ze 2. st . po Kr. Podle něj zde
Lukáš své evangelium napsal a zemřel ve věku 84 let . Podle Sk 19,21 tudy
rovněž procházel apoštol Pavel v rámci své třetí misijní cesty.
V literatuře se můžeme setkat i s možností sepsání evangelia v Ř ímě .16
Jaroslav Brož ovšem ř íká, že „Ř ím na konci Skutků apoštolů má především
symbolický význam jako střed pohanského svě ta“, a kdyby Lukáš navštívil
Ř ím po r. 70 „očekávali bychom v textu také náznak Neronova
pronásledování“.17
Závěr tohoto srovnání nám tedy nedává jednoznačnou odpověď na otázku
místa sepsání Lukášova evangelia. Podle L. Tichého se „muselo jednat
o některou církevní obec mimo Palestinu“18 a oblast Řecka považuje
za možnost pravděpodobnou, nikoli však jistou.
2.2.2 Doba napsání
Urči t přesnou dobu sepsání kteréhokoliv spisu Nového zákona není snadné
a pro budoucí bádání je možná lépe připustit , že není možné. Můžeme však
15 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 19. 16 Srov. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle
ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, s. 59. 17 BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 26, dostupné z: www.ktf.cuni.cz. 18 TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 105.
15
postupně nahlédnout důvody pro různá datování, a poté přibližně stanovit
dobu vzniku na základě nepřímých důkazů a okolností.
V úvodu evangelia se dozvídáme, že autor zamýšlí psát své evangelium
čerpaje ze dvou pramenů : Markova evangelia (vzniklo kolem r. 70) a sbírky
Ježíšových výroků (tzv. pramen Logií Q). Texty Skutků apoštolů (např .
16,10-17; 20,5-15; 21,1-18;27,1-29) obsahují vyprávění v první osobě , což
naznačuje, že autor mohl být očitým svědkem alespoň malé části událostí.
„V ostatním př iznává svou závislost na jiných svědcích a písemných
pramenech (Lk 1,1-2).“19
Zároveň se ale Lukáš vyjadřuje ke zničení chrámu v r. 70 a Jeruzaléma
s odstupem času (Lk 21,24) a předpokládá smrt sv. Pavla (Sk 20,25.38;
21,12).20 Zachycuje situaci církve, která zažívá první pronásledování, vzniká
struktura církve: starší obce – presbyteři , řec. presbu,teroi (Sk 20,17),
biskupové , řec. evpisko,poi (Sk 20,28).21 Na pozdější dobu ukazují také další
skutečnosti , např . téma bohatství a chudoby. Teorii, že Lukášův diptych
vznikl až ve 2. stol. , odporuje skutečnost, že se svatý Lukáš nezmiňuje
o sbírce listů apoštola Pavla, která se objevuje kolem roku 100.22
Závěrem můžeme ř íct, že toto evangelium bylo pravděpodobně napsáno
po r. 70. Dnes se většina biblistů přiklání k době mezi 80. a 90. rokem po Kr.23
19 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 13. 20 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online],
s. 36, dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 21 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 19. 22 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 19. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 13.
23 TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 105.
16
2.2.3 Historické pozadí doby napsání evangelia
V této kapitole se pokusíme nastínit situaci v Ř ímské ř íši od 70. let
1. století , jak ji mohl Lukáš znát ze svého života a co jej mohlo ovlivňovat
při psaní svého díla.24
Zbořením jeruzalémského Chrámu v r. 70 a dobytím pevnosti Massada
u Mrtvého moře v roce 73 nebo 74 ztrácí Palestina svoji nezávislost. Stává
se plně římskou provincií, v jejímž čele stojí místodržící s hodností praetora,
a v zemi je natrvalo umístěna vojenská jednotka sídlící částečně v troskách
Jeruzaléma a částečně v Cesarei Přímořské, kde se nacházelo praetorovo
sídlo. Herodes Agrippa ale zároveň zůstává vládcem na svém území až do své
smrti kolem r. 100. Císařem římské říše byl v té době Vespasián (r. 69-79).
Zbořením Chrámu v Jeruzalémě zanikl náboženský kult s ním spojený.
Nositeli náboženství se stávají rabíni – uči telé a důraz se přenáší na studium
Písma a synagogu. Válka významně snížila počet obyvatelstva. Životní úroveň
obyvatelstva, především na venkově , velmi poklesla. Nejchudší ještě více
zchudli, rolníci se stávali nájemci půdy odváděj ícími daň . Ovšem největší
pokoření mě lo podobu daně na kult římského božstva Jupitera Capitolina.
Pro mladé křesťanské obce znamenalo zboření jeruzalémského Chrámu
uvolnění vazeb na židovství a zároveň vzrostl pocit očekávání brzkého
Ježíšova druhého příchodu. Církevní obce vznikaly již od 30. let 1. století ,
a to dvojího druhu – obce židokřesťanů a pohanokřesťanů . Židé po staletí
očekávali příchod mesiáše, takže při jetím Krista se pro ně naplňovalo Písmo
a potvrzovala smlouva uzavřená mezi Hospodinem a č lověkem. Pohané žijící
v prostředí nabídky mnoha kultů a náboženství se vlastně museli vůči
ostatním vymezit, vzít na sebe pocit, že jsou Bohem rovněž vyvolení
a s židokřesťany je spojovala víra v jednoho stejného Boha skrze Krista
v Duchu svatém a v jediné církvi. Jak nás informují Skutky apoštolů , koncem
1. stol. , tedy v době sepsání Lukášova evangelia a následně samotných
Skutků , bylo křesťanství rozšířeno v Palestině , Samař í , Sýrii , Řecku a Ř ímě .
Posléze se rozšiřovalo do celého v té době známého světa. O tom však víme
24 Podrobnosti k celé této kapitole v: RYŠKOVÁ, M., Historické pozadí novozákonní doby,
[online], 322 s., dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
17
jen z apokryfní literatury většinou vztahující se ke konkrétní osobě , která
přinesla křesťanství do urči té oblasti (např . apoštol Tomáš mě l kázat
evangelium v Indii).25
Císař Domitian, který vládl v letech 81 až 96 při tvrdil v postupu proti
Židům, když daň tzv. fiscus Iudaicus rozšíři l na všechny Židy bez omezení
a také na ty, kdo svým životem připomínali život Židů , tedy urč itým
způsobem i na křesťany. Křesťanství se dostává do vyšších společenských
vrstev, a to zač íná být státnímu aparátu nepohodlné a objevují se případy
poprav, vypovězení do vyhnanství a ztráty majetku pro ty, kteří se ke
křesťanství hlásí, ale zatím nejde o plošné pronásledování a trestání křesťanů .
Negativní postoje vůči křesťanům jsou však stále velmi silné. Opravdu
doložitelné mohlo být snad jen odmítání státního kultu a uctívání Krista,
a právě toto následování Krista se stává č inem, který je třeba trestat smrtí.
Křesťanství tehdy bylo považováno za pověru kazící morálku. Pověra byla
Ř ímany považována „za nebezpečnou, ohrožující stát a společnost, protože
vyvolává hněv bohů .“26
Když se nenaplňovala očekávání blízkého př íchodu Páně , začaly vznikat
heretické názory, např . křesťanská gnoze zvlášť silná v tzv. janovských
obcích. Zde vznikly spisy jako Janovo evangelium, 3 listy apoštola Jana
a volně na ně navazující Zjevení. Tyto obce byly poměrně dlouho spojeny
s židovstvím a procházely samostatným vývojem, s odlišnou náboženskou
orientací od ostatní části církve, která byla budována osobou sv. Petra. Gnoze
jakožto myšlenkové a náboženské hnutí existovala před křesťanstvím, jeho
charakteristikou bylo čerpání různých postojů a myšlenek z ostatních
náboženství a filosofie. Čerpalo také z křesťanství a v rámci křesťanství
nabylo na významu a rozvinulo se. Od začátku se vyskytovaly různé
interpretace Ježíšova učení dané prostředím, ve kterém vznikly a ty se spolu
setkávaly, konfrontovaly a mnohé neuspě ly.
Ježíšovo hnutí nebylo od počátku jednotné, vedle apoštolů a misionářů
působili různí charismatici a putující kazatelé. Ovšem v době vzniku
25 Srov. BENTLEY, J., A Calendar of Saints. London: Time Warner Books, 2005, s. 127. 26 FROLÍKOVÁ, A., Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany: H&H, 1992, s. 21.
18
Evangelia podle Lukáše už církev mě la urč i tou strukturu a byla
už zformována v jakýsi celek. Ve Skutcích se doč ítáme, jak byly zakládány
obce, a jejich fungování urč i tým způsobem záviselo na jejich zakladateli .
Apoštol Pavel na dálku řídí obce skrze své dopisy, podobně také sv. Jan.
Právě před koncem 1. století už toto hnutí v obcích získávalo stabilnější
podobu a zač ínalo se strukturalizovat. Jeruzalémská obec si od prvopočátku
č inila nárok na jakousi ř ídící zodpovědnost za ostatní křesťanské obce. Její
význam zeslábl po r. 70 a začal narůstat význam obce v Římě . Křesťanství
se šíři lo vlastně po obchodních cestách a křesťanské obce vznikaly
v obchodních a správních centrech (často v přístavech), kde se potkávali
nejen obchodníci za účelem směny zboží, ale také různé kultury
a náboženství, různé jazyky a tradice. Obyvatelstvo bylo sociálně
diferencované (úředníci, kněží, obchodníci, vzdělanci, řemeslníci, otroci),
uctívaly se tu různé kulty (kult Isidin, Asklepiův, Dionýsův, Afrodité atd.),
bývali zde početně zastoupeni Židé, např . v Antiochii , a křesťanské obce
vznikaly v těchto městech smíšené, z křesťanů z židovství i z pohanství.
V těchto obcích působili i další kazatelé, misionáři nebo i charismatici, kteří
se cítil i být ostatním nadřazeni např . v Korintu. Tyto vlivy pak působily
na charakter obce. Různé přístupy vedly ke sporům uvnitř obce, což
vyúsťovalo ve stanovování jednotných pravidel a vymezení pravé nauky.
Lukáš vnímá mylné uči tele rovněž (Sk 20,29-30) a vyzývá křesťany, aby
se drželi tradice a zachovávali nauku, kterou jim předali apoštolové. Na jedné
straně zdůvodňuje odloučení církve od Mojžíšova zákona. Zároveň však
hovoří o její návaznosti na Izrael a potřebě Starého zákona.27
Církevní obec se scházela v domech, které poskytovali dobře situovaní
č lenové obce. Členy byli vedle majitelů domů , jejich rodiny a služebnictva
další l idé, maximálně však tolik, kolik se reálně mohlo v takovém domě sejít
(30 až 40 osob).
V Pavlovských obcích se ženy podílely na misionářské č innosti jako
spolupracovnice, např . Priska, zastávaly také služby zvlášť v naší době ryze
27 Srov. POKORNÝ, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993,
s. 120.
19
mužské: jáhen, a jejich úkol spoč íval především v péči o ženskou část
křesťanské obce (asistence př i křtu apod.). V Ř ím 16,7 označuje pár
Andronikus a Junia za apoštoly, pokud tedy uznáme, že jméno Junia je jméno
ženské (Řím 16,1n). Ženy se tedy podílely i na vyučování. V 1 Tim 5,9
se hovoří také o vdovách, které se staraly o obec a mě ly povinnost se modlit .
Křesťanství v té době posouvalo pohled na ženu, její důstojnost zakotvená
v Kristu byla stavěna vedle důstojnosti muže, stejně jako otroka vůči svému
majiteli . Ženy byly významnými př í jemci radostné zvěsti a mě ly dů ležité
postavení v obcích.28
I když prvotní církev přichází s radikální myšlenkou rovnosti všech lidí,
nepovažuje otroctví za něco, co by odporovalo takovému učení. Otrok
v sociálním uspořádání společnosti není nič ím nevhodným, podstatná je jeho
svoboda vůči Bohu. Ani v křesťanských obcích se tedy neodstranily sociální
rozdíly a společenské uspořádání, ale došlo k velmi významnému posunu
ve vývoji lidské společnosti , a právě v těchto převratných dobách přichází
evangelista Lukáš se svým dílem, aby jeho slova byla zachována dodnes.
2.3 Adresát evangelia
Sk 28,28: „Budiž vám tedy známo: Pohanům je poslána tato Boží Spása!“
Tedy v samém závěru Lukášova dvojdíla nacházíme informaci, ze které lze
v podstatě jednoznačně říct, že Lukáš své evangelium psal pro křesťanskou
obec, ve které pohané č i pohanokřesťané převažovali. Jiným dokladem je také
desátá kapitola Skutků vyprávěj ící o křtu setníka Kornélia, ale také je třeba
nezapomínat, že z části byla církevní obec tvořena židokřesťany. Verše
Lk 1, 1-4 hovoří o záměru, se kterým je toto dílo psáno. Těm, kterým je
určeno, aby byli utvrzeni v tom, co už částečně poznali, a prohloubili své
poznání. Dalším důkazem může být i to, že autor není přesně seznámen
s místopisem Palestiny, což můžeme usoudit např . z Lk 17,11. Ale kdykoliv
zmiňuje toto území, používá výrazu Judea (srov. Lk 1,5; 23,5). Zůstává
otázka: kdyby znal toto území, nebo mu bylo bližší, jaký by používal název?
Jmenoval by jednotlivé země?
28 TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 99.
20
Lukáš se obrací k obci, která má urč i té problémy typické až pro konec
1. stol. , když už jsou obce urči tým způsobem uspořádány. Když Lukáš hovoří
o paruzii , neprojevuje se u ně j tak aktuálně její očekávání (např . srov. 19,11;
21,8). Příchod Pána odsouvá na čas neznámý (srov. např . 12,40), vyzývá
k vytrvalosti (srov. např . 8,15) a bdělosti (srov. např . 12,35nn).29
V předmluvě Evangelia věnuje Lukáš své dílo Teofilovi. Dostáváme se tak
k dalšímu významnému tématu evangelia a jeho adresátovi. Jméno znamená
buď ten, který miluje Boha nebo ten, který je milý Bohu. Pravděpodobně šlo
o bohatého křesťana, který má finančně obec zajišťovat. Jelikož v této
křesťanské obci byly lidé bohatí i chudí, Lukáš zdůrazňuje především
bohatým, aby si uvědomili, že církevní obec má být společenstvím lásky
k bližnímu, společenstvím služby druhému. Sobectví a lakomství je cestou
k odpadu od víry (srov. např . Lk 8,14; 9,25). V Lukášově evangeliu
nacházíme Ježíšova slova o majetku, kterým si člověk nezajistí život věčný
(srov. např . 12,13nn; 16,1-30). Ježíš volá k následování, a to není možné bez
zřeknutí se majetku: Lk 14,33: „Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho,
co má, nemůže být mým učedníkem“. Kritiku bohatých nalézáme na mnoha
místech evangelia, např . Lk 9,46-48 (spor o prvenství), Lk 22,24-27 (spor
o nejvyšším postavení mezi učedníky). Další silná slova, která Lukáš
vzkazoval křesťanské obci ve věcech majetku nalézáme v 18,18-23; 18,25.
Adresáty jsou tedy bohatí , kteří by nemě l i lpět na majetku. A mě l i se spíše
spojit s chudými v církevní obci ve společenství lásky, aby tak mohli všichni
společně následovat bez těžkých pozemských břemen Krista. A spíše jej
využít ke službě lásky vůči bližnímu.
Lukášův postoj k Ř ímské říši se projevuje pozitivně , aby tak získal pro
svoji obec svobodné postavení, aby mohla řádně a úspěšně fungovat. Např .
když Ježíš předstupuje před Piláta, římského prokurátora, který na něm
neshledává vinu (Lk 23,4.14-15) a dokonce naléhá na dav, aby jej propustil
(srov. Lk 23,16.20.22).30 Ze situace tak vyznívá, že vinu za ukřižování Ježíše
29 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 36,
dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 30 Srov. POKORNÝ, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993,
s. 118.
21
nesou Židé. Ale kritiku vůči vládnoucí garnituře si také neodpouští (srov.
Lk 3,19; 13,32n, Sk 5,29).
I kdybychom uvedli jména konkrétních křesťanů v té křesťanské obci,
které bylo toto dílo věnováno, jeho aktuálnost pro všechny další generace
křesťanů je nepopiratelná.
2.4 Literární charakteristiky evangelia Dostáváme se ke kapitole, ve které je zvlášť potřeba pohlížet na Lukášovo
evangelium ve vztahu k Skutkům apoštolským, protože právě společné
literární a jazykové prvky dokládají, že byly napsány jedním autorem.
Lukášova řečt ina má vysokou úroveň , zvlášť předmluva evangelia je psána
pečl ivou a elegantní tzv. koiné (řec. h` koinh. dia,lektoj) – což byla běžná
mluvená i psaná řeč t ina používaná od 4. století před Kristem ve východní
části Středomoř í . Koiné biblických textů byla navíc obohacena semitskými
výrazy. Lukáš velice napodoboval koiné LXX a čerpal z její slovní zásoby,
což využíval ve vyprávění svého příběhu a dokázal tak řeckému posluchači
přiblížit skrze archaické výrazy dobu Ježíšovu. A pozděj i jako by postupně
opouštěl tento styl směrem ke způsobu vyjadřování řeckého prostředí
souběžně s dějem, který se ve Skutcích týká už prvotní církve a její cesty
do světa, a tím vlastně cesty víry. Lukáš se spíše záměrně vyhýbal semitským
výrazům, které byly pří l iš běžné nebo vulgární. Gramatiku oproti pramenům,
ze kterých čerpal, vylepšuje, zjemňuje.31 Lukášovo evangelium je nejdelší
z evangelií , obsahuje nejširší slovní zásobu.
Lukáš se k psaní postavil jako historik, který chce zachytit věrohodně ,
přesně a co nejúplněj i všechno, co se událo. Především mě l v úmyslu propojit
Boží plán spásy, který se realizoval v Ježíši, s konkrétními událostmi
v dě jinách lidstva. K tomu také slouží datování jako např . v Lk 1,5; 2,1.2;
3,1.2.
K bohatosti jeho vyprávění neslouží tolik rozsah jako literární zručnost,
se kterou nakládá s prostředky vyprávění. K používaným patří : souhrny ,
v nichž „vybírá podrobnosti jednotlivých příběhů a zevšeobecňuje je, takže
31 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 102.
22
č tenář získává vjem opakovaného č i běžného výskytu“ (Lk 1,80; 2,52;
4,14-15; 7,21-22; 8,1-3; 13,22; 19,47; 21,37).32 Paralelismy Lukáš využívá
k propojení osob a skutečností . Např íklad ve Skutcích vypráví o zázraku
uzdravení chromého sv. Petrem (3,1-10) a o podobném zázraku sv. Pavla v Sk
14,8-11; nebo apoštol Petr vzkřísí Tabitu v Sk 9,36-40 a apoštol Pavel v Sk
20,7-12 vzkř ísí mladíka, který vypadl z okna. Ovšem tyto paralelismy jsou
zase analogií k zázrakům Ježíšovým, které Lukáš popisuje v Lk 5,17-26
uzdravení ochrnulého a v Lk 8,40-56 vzkříšení Jairovy dcery.
Mezi další prostředky práce s textem, které Lukáš využívá, patří metafora,
přímá řeč a specifické je pro něj vyprávění o cestě/cestopis (kap. 9 – 19).
O Lukáši rovněž můžeme říct , že byl detailista, když například vykresluje
rysy tváře při Ježíšově proměnění (Lk 9,29).
Lukáš mě l jasnou představu o tom, co chce napsat, a využil k tomu styl
vycházející ze Septuaginty i z helénského prostředí. Promyšleně propojil
a skloubil toto dvojí l i terární pojetí a také pohled historika a zároveň pastýře,
který píše pro křesťanskou obec o Božím plánu s člověkem.33
Velká část Lukášova evangelia se dochovala v Bodmerově papyru č . XIV.
(p 75) z přelomu 2. a 3. století , další část je na papyru Chester-Beattyho
(p 45) a souvislý text je ve všech majuskulních kodexech.34
2.5 Struktura evangelia Struktura je podobná ostatním synoptikům, základní schéma přejímá Lukáš
od Marka a vkládá do ně j vlastní prvky.
Jako jediný Lukáš začíná své dílo předmluvou (1,1-4), „v níž představuje
a reflektuje v jednotlivostech svůj záměr, cíl , postup a své předpoklady.“35
32 JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakl., 2005, s. 22. 33 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., s. 20-23. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, s. 16-17.
34 Srov. POKORNÝ, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993, s. 111.
35 MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, s. 11.
23
Po prologu následuje text 1,5-2,52, ve kterém lze vymezit paralelně
uspořádané př íběhy o zvěstování narození Jana Kř t i tele a Ježíše
Nazaretského, vyprávění o jejich narození, obřízce a dě tství. Text končí
prezentací dvanáctiletého Ježíše v chrámu. Dě j je zasazen do rámce židovské
zbožnosti a o všech osobách můžeme ř íct, že byly pod vlivem Ducha svatého
(Zachariáš, Alžběta, Marie).
Následuje menší celek (3,1-4,13), který je vlastním úvodem hlavní
problematiky spisu, zachycuje období přípravy Ježíšovy č innosti. Nejprve
vystupuje Jan Křt i tel, jako ten, který připravuje cestu Ježíši (3,1-20). Teprve
v následujících verších se hovoří o Ježíši: o Ježíšově kř tu (3,21-22), Ježíšův
rodokmen (3,23-38), pokušení Páně (4,1-13).
První ze tří hlavních částí díla zač íná Ježíšovým kázáním v Nazaretu
(4,14-5,16). Je významná tím, že se věnuje veřejné činnosti Ježíše na území
Galileje. Můžeme v ní vidě t dvě výraznější témata: řeč na rovině (6,20-49)
a vyprávění o Ježíši vyučujícím a uzdravujícím (7,1-9,50).36
Druhá část (9,51-19,27) je naprosto výjimečná. Jednak autor čerpal
z pramene Logií, ale použil také vlastní látku, kterou uspořádal ve vyprávění
o cestě , se kterým se setkáváme pouze u Lukáše. Pečlivě zde uspořádal
poznámky z cesty, jejímž cílem je Jeruzalém. Pro Lukáše je Jeruzalém
ztotožněním Chrámu, je to symbol izraelského lidu. Ježíš je Bůh přicházející
do Jeruzaléma, který přichází ke svému lidu, ale ten jej odmítá.
V závěrečné části (19,28-24,53) se děj odehrává v Jeruzalémě a okolí.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma (19,28-44) a vyučuje zde (20,1-21,36).
Velikonoční události popsané v kapitolách 22 a 23 vrcholí zprávami
o zmrtvýchvstání (24,1-53).37
2.6 Teologický charakter
Lukáš nepoznal Ježíše za jeho života na zemi, ale poznával jej
ve společenství věřících prvotní církve, při slavení liturgie, kde byl Ježíš
36 Tamtéž. 37 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 97.
24
stále pří tomen. Lukáš toto poznání vložil do slov, které stále čteme
a poznáváme Ježíše skrze ně .
Lukáš velmi rád nazývá Ježíše Pánem . V Lukášově jazykovém prostředí
se tohoto oslovení používalo naprosto běžně jako oslovení. Patrně proto jej
Lukáš tak často používá, ovšem ve svě t le velikonočních událostí (srov. např .
2,9.32, 9,29.32, 24,51-52, 7,13.19). Tedy vypovídá o Ježíšově identitě a jeho
božství.38
Významným titulem, který je spjat s pojetím prvotní církve je také „Boží
Syn“, který má vyjadřovat úzký vztah Syna k Otci.39 Je jistě zajímavé,
že první i poslední Ježíšova slova v evangelia jsou věnována právě jeho Otci
(srov. Lk 2,49; 23,46).40
Lukáš hovoří o Ježíši jako o proroku (Lk 24,19). V 4,24-27 na sebe Ježíš
vztahuje slova o tom, že doma není nikdo prorokem, a uvádí dva příklady
ze Starého zákona (1 Král 17,9n. a 2 Král 5,1-14), kdy Eliáš a Elizeus konali
zázraky na pohanech, protože víra Izraele byla malá.41
Proroci a Jan Křt i tel Ježíšův příchod ohlašovali především jako „soud
hněvu, Ježíš ohlašuje „milostivý rok Páně“ (Lk 4,19; srov. 1,25.68.78;
7,16;19,44).“42 Ježíš je Spasitel hříšníků , zachránce, který osvobozuje
všechny z moci Satana (např . srov. 6,18; 13,10-17). Přátelí se s chudými
(16,2.22: žebrák Lazar), s hříšníky (7,36-50: kající se hříšnice), s celníky
(1,1-10: celník Zacheus). Lukáš zdůrazňuje, že skrze Ježíše mohou jeho
současníci vnímat Boží lásku a dobrotu.43
V Ježíšově životě mají také ženy mimořádný význam a takto je vidí
i Lukáš a mnohokrát je jmenuje a zmiňuje se o nich. Například už v prvních
38 POSPÍŠIL, C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl.,
2006, s. 71. 39 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 52 40 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online],
s. 38, dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 41 Srov. Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny
se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 193. 42 MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 38, dostupné
z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 43 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 98-99.
25
dvou kapitolách se hovoří o Ježíšově matce, která je Ježíši nablízku celý
život, a po jeho smrti se modlí s apoštoly (Sk 1,12-14). Důležité místo
v úvodu má také Alžběta (např . Lk 1,5.7.13.24.36.57) a je zde jmenována
i prorokyně Anna (2,36).44 Lukáš vykresluje ženy jako ty, které Ježíši
naslouchají a rozumí (10,38-42: Marie a Marta), kterým pomáhá (7,11-17:
uzdravení syna naimské vdovy) a které Ježíše doprovázejí Ježíše a zajišťují
zázemí na jeho cestě (8,2-9) a přicházejí s ním až ke kříži (23,27-31). Byly
prvními, kdo přišel k prázdnému hrobu (24,1-3), a Lukáš na ně nezapomíná
ani ve Skutcích, protože ženy působí významně v prvotní církvi. Což
potvrzuje tezi, že Lukáš se dívá na Ježíše v kontextu doby prvotní církve,
nikoli jako ten, který se s Ježíšem osobně setkal.
Dů ležitou roli v Lukášově dvojdíle hraje Duch svatý. Ježíš je počat
z Ducha svatého (Lk 1,35), který je s Ježíšem celé dě tství a všechny osoby
kolem Ježíše jsou rovněž naplněny Duch svatým (1,15: Jan Křt i tel; 1,35:
Maria; 1,41: Alžbě ta; 1,67: Zachariáš; 2,25-27: Simeon). Duch svatý
se zviditelňuje v podobě holubice při Ježíšově křtu (3,22). Ježíš slibuje svého
Ducha a po nanebevstoupení jej sesílá na své učedníky (Lk 11,13; Sk 2,33).45
Duch svatý je základním pojítkem, jakousi stříbrnou nití celého evangelia
a posléze i Skutků apoštolských.
Lukáš čerpá z různých pramenů , ve kterých pramení i hlavní teologické
myšlenky jeho evangelia.
O Lukášově evangeliu se říká, že je evangeliem radosti. Řecké euvagge,lion
– radostné poselství o Ježíši Kristu – je zde více než jinde naplněno. Radostí
je narození Jana Křtitele (1,14.58) a Spasitele (2,10). Když se vrátili Ježíšovi
učedníci z misijní č innosti, byli naplněni radostí (10,17-20). „Celý zástup
se zaradoval nad všemi podivuhodnými č iny, které on dě lal.“ (13,7). Také
v podobenstvích, kde se ztracené nalézá, jsou slova o radosti (15,5-7:
ztracená ovce; 15,9-10: ztracená mince; 15,32: ztracený syn). Zacheus při j ímá
radostně Ježíše ve svém domě (19,6). Ježíše radostně vítají př i vjezdu
44 MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 38, dostupné
z: https://www.portalcmtf.upol.cz. 45 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 101-102. Autor
vyjmenovává ještě další případy působení Ducha svatého v životě Ježíše.
26
do Jeruzaléma (19,37). V úplném závěru evangelia čteme o radosti, která
naplňovala učedníky po Ježíšově nanebevstoupení (24,52-53). V každé radosti
se odráží naděje na věčný život. Ti, kdo zakoušejí spásu, jsou zároveň
radostní.
Velkou část evangelia tvoří popis cesty z Galileje do Jeruzaléma
(9,51-19,27). Ježíš upírá svůj pohled na Jeruzalém jako na cíl své cesty.
V rámci cesty pak vyučuje své učedníky, aby byli schopni žít podle něj i poté,
co je opustí. Můžeme zde také nalézt patrně zásadní místo Lukášovy teologie
(16,16), ze kterého vyplývá, že posledním prorokem v židovském chápání
je Jan Křtitel a Ježíšem začíná nové období - čas spásy.
Hostina je u Lukáše dobou spásy. Ježíš přichází s pozváním, které je třeba
při jmout (Lk 14,14). Kdo při j ímá je blahoslavený (14,15), kdo však odmítá,
bude vyloučen (14,24). Někomu se může zdát, že Ježíš chodil od hostiny
k hostině , neboť Lukáš věnuje společenství Ježíše s lidmi u stolu větší prostor
než ostatní evangelisté. Ježíš zavítá k jídlu do domu farizeova (např . 7,36),
zůstává v domě celníka Zachea (19,6-10). Farizeové a znalci Zákona
mu stolování s takovými lidmi vytýkají (7,34; srov. 15,2), ale Ježíš přichází
ke všem, vždyť všichni potřebujeme jíst a zároveň společné stolování
je výrazem přátelství a spojenectví a církev dál toto společenství s Bohem
slaví v eucharistii .
Posledním významným tématem evangelia je modlitba, která je podle
Lukáše nezbytná jako podle žádného evangelisty. K modlitbám, které
se dodnes modlíme v rámci denní modlitby církve patří : Magnificat (1,46-55) ,
Zachariášův chvalozpěv (1,68-79) , chvalozpěv andě lů (2,14) , Simeonova
modlitba (2,29-32) .
Ježíš se modlí v dů ležitých životních momentech: „před přijetím Ducha
svatého při křtu od Jana Kř t i tele (3,21), před volbou Dvanácti (6,12), před
Petrovým vyznáním v Cesarei Filipově (9,18), před proměněním na hoře
Tábor (9,28), při poslední večeři (22,17.19), ve smrtelné úzkosti na Olivové
hoře (22,41) a při umírání na kř íži (23,46).“46 Modlitba je rovněž součástí
46 MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 40, dostupné
z: https://www.portalcmtf.upol.cz.
27
Ježíšovy kazatelské č innosti. Ježíš například vyzývá k modlitbě za nepřátele
(6,28). Z jeho podoby modlitby Otčenáš (11,1-4) církev vychází v liturgii.
Podobenství se pro Lukáše stalo příkladem pokorné modlitby (srov. např .
18,9-14: podobenství o farizeovi a celníkovi v chrámě . Řeč o konci času
směřuje k modlitbě „Buď te bděl í a proste v každý čas“ (21,36).
28
3 Význam pojmu zázrak 3.1 Etymologický význam pojmu
Slovníky nabízejí různé definice slova zázrak. Některé obecně , j iné
ve vztahu k náboženství nebo nějaké ideologii. K té první skupině může patři t
vysvět lení, že jde o jev nebo skutek, který zjevně odporuje známým
racionálním př írodním zákonům.47 V této definici je cítit jakousi radikalitu,
napět í . A když se podíváme na další výrazy použité v Písmu, tuto vlastnost
neztrácí ani jeden.
Např íklad hebrejský výraz nekér , použitý v Job 31,3 znamená nešťastný
osud, neštěstí;48 v kontextu vyjadřuje č in v podobě trestu od Boha pro
ničemníka. Jiné hebrejské slovo vyskytující se ve Starém zákoně mofetim –
je v ekumenickém vydání z roku 1991 přeloženo jako „divné úkazy“ (Jl 3,3)
a je použito v širším smyslu jako znamení, která se očekávají a která zahrnují
proroctví, samozřejmě ve vztahu Boha a člověka ve starozákonním chápání.
V Novém zákoně jsou všechny zázraky vázány k osobě Ježíše Krista a jeho
působení. Jsou to události zjevující Boží moc skrze lidské nebo nadpřirozené
prostředníky za účelem spásy a soudu a projevují se ve svě tě definovaném
prostorem a časem.49 Vyjadřují se pomocí výrazů : duna,meij, tedy mocné činy
a vyskytují se u synoptiků (srov. např . Lk 19,37). V Mk 9,1 nalezneme slovo
du,namij, které „popisuje div věcně a zdůrazňuje Ježíšovu spojitost s mocí Boží
a s mocí v něm přicházejícího království Božího.“50 U evangelisty Jana (např .
2,11; 4,54) se setkáváme se slovem shmei/on (znamení), které poukazuje zvláště
na význam skutku, ale nemusí mít spolehlivou souvislost s Ježíšovou osobou
a jeho činy.
47 Srov. Webster´s new world dictionary. Ed. D. B. Guralnik. New York: Warner Books, 1982,
s. 384. 48 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 1291. 49 Srov. BLACKBURN, B. L., Dictionary of Jesus and the Gospels. Ed. J. B. Green,
S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, s. 384. 50 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 1315.
29
Albert Lang ve své knize ‚Kristus vrchol zjevení definuje‘ zázrak jako
„mimořádný jev v našem zkušenostním světě , který nelze vysvětlit
přirozenými př íčinami a ukazuje na bezprostřední zásah Boží.“51 Tedy příčina
i smysl zázraku musí být nadpřirozené. Bůh jej působí, aby mu posloužil
k jeho spásnému záměru. V neposlední řadě je podmínkou i skutečnost,
že se jedná o jev, který lze zachytit smysly. Se zázrakem bývají spojeny
průvodní jevy jako údiv, zděšení svědků , hluk, tma.
Zajímavá jsou také různá chápání zázraku u pozdě jších autorů , která
předkládá Lothar Ullrich ve ‚Slovníku katolické dogmatiky‘. Uvádí zde
například mínění sv. Augustina, že zázrak slouží k tomu, „aby člověk poznal
Boha zviditelněného, odkazuje tak na božství Ježíše Krista“. Dále zmiňuje
sv. Tomáše Akvinského, podle něhož se zázrak děje mimo přírodní zákony
a jeho bezprostřední příčinou je Bůh a člověk musí mít víru, aby mě l j istotu,
že se jedná o zázrak. Dále uvádí Schleiermacherův názor, že zázrak je totéž
co náboženství, a Ježíš Kristus sám je zázrak. Vedle dalších uvádí např íklad
také definici K. Bartha, který ř íká o zázraku, že jde o „zjevení jinak skryté
Boží slávy“52 a Ježíšovy č iny jsou výzvami k víře.
Převážná část zázraků zaznamenaná ve Starém zákoně je soustředěna
do doby Mojžíše a Eliáše. Hospodin zjevoval svoji nadpřirozenou moc skrze
mocné činy před svými služebníky, kteří se stávali prostředníky mezi Bohem
a izraelským národem. Zázraky znamenají Boží dílo nebo potvrzení Boží živé
pří tomnosti uprostřed jeho lidu.
Izraelité vidě l i Boží zásahy ve všem, co nedovedli pochopit, i když nešlo
vždy o opravdové zázraky (např . přírodní úkazy). Ovšem zázraky chápali jako
naprosto mimořádné a výjimečné události, které přesahují stvořený svět ,
a je nad síly člověka něco takového uskutečnit. Při zpětném pohledu na své
děj iny v nich viděli zázračné Hospodinovo působení, protože přežili tolik
těžkých období a nesnází, a přesto si uchovali víru. Účelem tedy není jen
vzbuzovat údiv, úlek nebo uspokojit něčí zvědavost, ale mají vzbuzovat
51 Srov. LANG, A., Kristus vrchol zjevení. Olomouc: nakladatelství Velehrad, 1993, s. 73. 52 ULLRICH, L., „Zázraky“ in Slovník katolické dogmatiky. Ed. W. BEINERT. Olomouc:
Matice cyrilometodějská, 1994, s. 446-447.
30
a upevňovat víru. Protože ten, kdo věří v Hospodinovu moc a spoléhá na něj ,
tak vidí v zázracích účinná Boží znamení spásy, která jsou darem a znamením
jeho lásky a člověku přinášejí užitek, i když jsou součástí nějaké zkoušky
nebo pokoření (Dt 8,16), a pouze hříšníci zakoušejí Boží moc
(srov. Dt 7,17-20).53 Hospodin se zjevuje zázračným způsobem, aby svůj
vyvolený národ podpoři l , aby v něm vzbudil odvahu překonávat všechny
nesnáze a dě lá to z touhy zjevit se svému lidu a dát mu najevo svůj
spásonosný záměr a vlastně jej těmito událostmi vychovává, aby k tomu mě l i
odvahu, víru a byli připraveni při jmout jeho milosti .
Největším zázrakem a nejvě tším ujištěním Boží milosti k vyvolenému
národu Starého zákona je vyvedení z Egypta a přechod přes Rudé moře, jehož
důsledkem bylo vysvobození izraelského národa ze zajetí . Je to vlastně
moment nového začátku tohoto národa, neboť Mojžíš posléze dostává
od Hospodina Zákon.
3.2 Chápání pojmu „zázrak“ ve Novém zákoně, Ježíš a zázraky Texty o Ježíšových zázracích tvoří podstatnou část všech evangelií . Ježíš
konal mnohé zázraky na celém území Palestiny a vedle kázání jde o jeho
druhou nejvýznamně jší č innost. Ježíš vykonal mnohem více mocných činů
a znamení, než je v evangeliích zachyceno. Záměrem evangelistů bylo vybrat
ty zázraky, které nejlépe poukazují na Ježíšovu osobu a na smysl jeho
přebývání mezi lidmi, ukazují na vnitřní proměnu lidí, která se v zázracích
děje (Jan 20,30-31).54
Ježíšovy skutky jsou odlišné od jiných, o kterých se dočí táme v židovské
a pohanské literatuře (legendy apod.) a tomu odpovídá i literární pojetí.55
Příběhy jsou popsány jednoduchým, realistickým výrazem nikoliv
53 Podrobnosti v: TERNANT, P., „Zázrak“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-
DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 601-606. 54 Podrobnosti v: PRUŽINSKÝ, Š., Zázraky Isusa Christa. Pravoslávny teologický zborník,
2001, roč. 24, č. 9, s. 89-102. SÖDING, T., Konal Ježíš zázraky? Teologické texty, 2005, roč. 16, č. 3, s. 113.
55 Podrobnosti v: TERNANT, P., „Zázrak“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 601-606.
31
překypujícím bohatostí jazyka, rozvláčným, zveličujícím stylem. Evangelisté
psali naprosto odlišným stylem, který se vyznačuje opravdovostí
a originalitou stejně jako osoba Ježíše a jeho skutků .
Rozdíl mezi starozákonními zázraky a Ježíšovými spoč ívá především
ve skutečnosti, že Ježíš je samotný vtělený Bůh, který zde na zemi jedná
s odpovídající autoritou a podle své vů le.56 Tuto autoritu projevuje před
oči tými svědky svých činů , kteří jsou v evangeliích v souvislosti s těmito
událostmi uváděni.
Ježíšovy skutky jsou prosty jakékoliv náročnosti pro Ježíše, zároveň také
bez nějakých magických prvků . Ježíš používal v některých případech obvyklé
léčebné postupy své doby, např . vkládání rukou Lk 13,13 uzdravení shrbené
ženy nebo Lk 4,40, když Ježíš uzdravoval v sobotu, považovali to farizeové
za práci a tedy za porušení předpisů o sobotním klidu (13,14n).57
Ježíš se také v souvislosti s konáním zázraků modlil (např . Jan 11,41-42).
Každý ze zázraků má svů j účel a cíl . Ježíš si je plně vědom svého poslání
a sám ř íká, že jej naplňuje také těmito mocnými č iny (Mt 11,5). Č lověk
má zakusit reálně Boží království, které v osobě Ježíše Krista přišlo na zem.
Ježíš zpří tomňuje Boží království, a proto je v něm možné dojít odpuštění.58
Boží království se dě je, není to nic statického. Je dění, které přišlo na zem
proto, aby zniči lo vládu zlé moci – satana, který pro lidské hříchy vládne
tomuto svě tu. To je zvláště vidě t v příbězích o vyhánění zlých duchů , kteří
Ježíše nemají rádi, protože on je ten, který má nad nimi moc. Nemocní nebo
mrtví ovšem nejsou takto trestáni za své hříchy, ale znamená to, že jsou
v moci satana. Ježíš přichází a uzdravuje, aby vysvobodil člověka z jeho moci
a dal člověku věčný život.
56 Srov. CRESSEY, M. H., „Zázraky“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha:
Návrat domů, 1996, s. 1130-1132. 57 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost,
1992, s. 1292. 58 Podrobnosti v: RYŠKOVÁ, M., Historické pozadí novozákonní doby, [online], s. 140, 205,
dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
32
Ježíš koná tyto skutky jako ten, který je plný milosrdenství a který chce
obnovit, očistit svě t od zlého a jakoby nastínit, co člověk může očekávat
od věčného života. Jsou to skutky, které dávají lidem naděj i na spásu.
Podstatnou skutečností tedy je, že nelze oddělovat Ježíšova slova
od skutků , zvláště pokud hovoří o Božím království, protože znamení a divy
mají podpořit tato Ježíšova slova. Skrze víru v Ježíše – v jeho slova a skutky
– člověk zakouší j iž zde Boží království. Zároveň s fyzickým uzdravením –
navrácení sluchu, zraku apod. – je hlásáno evangelium, které otevírá oči a uši
a dává sílu k následování Ježíše Krista do Božího království.
Nejdůležitě jší na Ježíšových skutcích je to, že přinesly spásu, staly
se z Boží vů le a Boží mocí a zjevily Boží dobrotu s cílem př ivést č lověka
k Bohu.
Na zázraky jsou evangeliích dva pohledy. První je pozitivní, když
je zázrak při j ímán radostně a s vděčností. Tehdy působí prohloubení víry
v Krista a živí naděj i na budoucí svět bez nemoci a smrti (Lk 8,43-48: žena
s krvotokem). Pohled negativní vidíme např . v Lk 11,16 se prosí o zázrak,
nebo se dokonce vyžaduje (Mt 27,40.41: výzvy, aby Ježíš sestoupil z kříže
a zachránil se před smrtí) proto, aby č lověk uvěři l . Víra je darem od Boha
a žádný zázrak ji nemůže způsobit. Ten pouze podněcuje k víře, prohlubuje
víru a současně je odměnou za víru, je to znamení ukazující na něco většího.59
Přestože Ježíš vyžaduje alespoň jakýsi zárodek víry, např . při uzdravování
nemocných, může mít takový zázrak i povahu společenskou. Např . v zázraku
o uzdravení ochrnulého (5,19), kde pomáhají další čtyři l idé spustit
nemocného na nosítkách skrze střechu, aby se mohl k Ježíši dostat. Tedy byla
to i jejich víra, co působí, že bude uzdraven.
Ježíš vykonal mnoho zázraků , a přesto všichni, kdo je vidě li , neuvěř ili
v Ježíše, který je spása (Jan 12,37). Někteří , přestože zázraky viděli , odmítli
je pro svoji „duchovní otupělost (Jan 6,15.26), legalistickou pýchu (Jan 5,16;
7,49.52; 9,16), žárlivost Jan (12,11), falešnou opatrnost (Jan 11,47n) nebo
59 Srov. CANTALAMESSA, R., Na čo sú zázraky? [online], dostupné
na: http://www.modlitba.sk/.
33
zaslepenost (9,39; 12,40)“60. A také tam, kde víra nebyla, zázraky konat
nemohl (Mk 6,5: Ježíš v Nazaretě). V podobenství o boháč i a Lazarovi Ježíš
pronáší velmi závažná slova poté, co boháč prosí, aby byl poslán Lazar
za jeho bratry, aby změnili svů j život, a tak se vyvarovali pekelných muk.
Abrahám mu odpověděl: „Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají
se přesvědč it , ani kdyby vstal někdo z mrtvých!“ (Lk 16,30).
Církev byla od počátku přesvědčena, že Kristus opravdu zázraky konal
a nacházíme o tom svědectví přímo v evangeliích, ve Skutcích apoštolů , ale
také v mimobiblické literatuře. Uveďme si několik příkladů , jak o nich hovoř í
Š. Pružinský ve svém č lánku o zázracích Ježíše Krista. První svědectví
nacházíme ve Skutcích apoštolů , např . slova svatého Petra v 2,22-23
a 10,38-39 nám ukazují na víru Ježíšových učedníků v jeho zázračnou č innost.
Svatý Pavel například v listě Římanům 15,18-19 píše: „Neodvážím
se mluvit o ničem jiném než o tom, co Kristus skrze mne vykonal, aby byli
pohané přivedeni k ochotnému př i jetí víry, slovem i skutkem, silou znamení
a zázraků , konaných mocí Božího Ducha.“ Další odkaz na zázraky vykonané
Ježíšem nalézáme také např . v listu Židům 2,3-4.
Přímo v evangeliích jsou svědectví od různých lidí, například:
od služebníků na svatbě v Káni (Jan 2,9-10), Samaritánky (Jan 4,28-29),
samotných uzdravených (např . Jan 5,15; 9,25.27.30-33), nebo také lidí
z davu, před kterými Ježíš skutky konal, aby uvěři l i (Jan 11,42.46). Ale
svědectví máme také od svědků , kteří Ježíšovy skutky neuznávali a snažili
se je jiným výkladem zpochybnit (např . Lk 11,15). Jde především o zákoníky,
farizee a velekněze. Zákoníci a farizeové mě l i za úkol zkoumat Ježíšovy činy
a zázraky pak byly jedním z bodů Ježíšovy obžaloby (např . Mk 14,58:
výpověď proti Ježíši, který řekl, že postaví chrám ve třech dnech). V židovské
literatuře se dočí táme o Ježíšových skutcích u rabína Eliazara, který kolem
rok 95 po Kristu konstatoval, že byly výsledkem magie, a že také Ježíšovi
učedníci pomocí vyslovení jeho jména konali zázračné skutky. V té době byla
v židovském prostředí velmi zakořeněna představa, že Ježíš pomocí „svých
60 Podrobnosti v: TERNANT, P., „Zázrak“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-
DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 601-606.
34
magických skutků svedl a zahubil Izrael“.61 Další svědectví, byť opět
negativní, v sobě obsahuje také posvátná kniha muslimů Korán.
Ve Skutcích apoštolů se doč ítáme zprávy o tom, že apoštolé a další osoby
také konali zázraky (Sk 8,6-7: Filip uzdravuje a vyhání zlé duchy v Samař í).
Konání těchto divů bylo výhradně spojeno s Ježíšem a pod vlivem Ducha
svatého. Podstatné je, že vlastně Ježíš tyto zázraky skrze ně konal, nebylo
to nikdy z jejich vlastní moci, ale ve jménu Ježíše (srov. např . Sk 3,6: Petr
uzdravuje chromého). Vedle uzdravování (srov. např . Sk 9,32-35: Petr
uzdravuje ochrnulého v Lyddě), vzkříšení z mrtvých (srov. např . Sk 9,36-43:
vzkříšení Tabity) a vyhánění zlých duchů (srov. např . Sk 16,16-18: služka)
se zde setkáváme s novým typem zázraků , a to zázračné vysvobození z vězení
(srov. např . Sk 12,7; 16,26).
3.3 Literární druh „vyprávění o zázracích“ v evangeliích S vyprávěními o zázracích a podivuhodných divech se setkáváme již
v předevangelní literatuře a autoři evangelií z tohoto druhu literatury
vycházejí při vlastním psaní.62 Při čtení evangelních příběhů o zázracích
je nutné vyvarovat se bezbřehého lpění na historické přesnosti a zároveň
uvažovat o nich jen jako o pohádkách nebo legendách. Podstatný rozdíl
spočívá v zacílení zázraků zachycených v novozákonních knihách, kde jde
o zvěstování kerygmatu o Ježíši Kristu, o jeho působení během pozemského
života. Je tedy potřeba vzít v úvahu, že každé vyprávění o zázraku
má historické jádro a svatopisci jej pak dotvoř ili v poutavý příběh, kterým
zdůraznili některou jeho stránku (morální či naučnou). Potvrzení této teorie
nalézáme přímo v evangeliích.63 Když srovnáme stejný zázrak, jak jej zapsali
autoři evangelií , zjistíme, že se mohou lišit , přitom jasně vidíme, že jde
61 Srov. PRUŽINSKÝ, Š., Zázraky Isusa Christa. Pravoslávny teologický zborník, 2001, roč.
24, č. 9, s. 89-102. 62 WEISER, A., Was die Bibel Wunder nennt. Stuttgart: Verlag Katholisches Bibelwerk, 1992,
s. 38-41,50-51,82-87. Waiser se zabývá texty popisujícími zázraky, které pocházejí z helénského prostředí a byly připisovány např. Asklepiovi z Pirea u Atén, císaři Vespasianovi, Apolloniovi z Tyany ve vztahu k novozákonním textům.
63 Srov. RYŠKOVÁ, M., Historické pozadí novozákonní doby, [online], s. 205-207, dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
35
o stejný zázrak. Například zázrak uzdravení slepého. V Mk 10,46-52 jde
o slepého Bartimaia, u Matouše (20,29-34) se hovoří o dvou slepých
a v evangeliu svatého Lukáše je pouze uvedeno, že se jedná o jednoho slepého
beze jména. Přesto mají všechny společné body: 1. Pro oslovení Ježíše
je použit stejný titul „Syn Davidův“; 2. ve všech vyprávěních klade Ježíš
stejnou otázku ohledně jejich žádosti a 3. také je ve všech kladen důraz
na víru.
Tedy podstatou příběhu je Ježíš, který je naplněním starozákonních
příslibů , a víra v něj a nikoli zda uzdravil jednoho či nebo patrně mnohem
více slepých. Autoři biblických knih čerpali z ústní tradice a částečně j iž
z psaných pramenů (pramen Logií, některé Pavlovy listy, Lukáš a Matouš
čerpali také z Markova evangelia). Jádro příběhu tedy bylo pozděj i dotvořeno
svatopisci, což ovšem nevylučuje, že jejich dílo bylo inspirováno Duchem
svatým.
Pojďme se nyní podívat, na druhy zázraků , kterými Ježíš projevoval svoji
moc podle M. Ryškové:
Exorcismy , tedy vyhánění zlých duchů , démonů , osvobozování od zlých sil ,
které spoutávají člověka. V evangeliích se dočteme, že Ježíše zlí démoni
poslouchají. I když v té době nebyly známy medicínské vědomosti, jaké dnes,
Ježíš nevyháněl jen zlé duchy, ale uzdravoval také duševní nemoci, aniž
by rozlišoval. Smyslem příběhů je vyjádř i t skutečnost velikosti Ježíšovy
moci. Ježíš je nositelem Boží moci, která člověka vysvobozuje z otroctví
zlých sil bez ohledu na druh či závažnost.
Vyprávění o uzdravení jsou příběhy o Ježíšově , resp. Božím milosrdenství,
o Boží pomoci a záchraně č lověka. Nejmocnější zázraky pak líčí příběhy
o vzkř íšení mrtvých (vzkříšení Jairovy dcery: Lk 8,41-42.49-56;
Mt 9,18-19.23-26; Mk 5,22-24,38-42; a syna naimské vdovy: Lk 7,11-17).
Tyto příběhy mají pevnou strukturu:
1. úvodní líčení vážnosti nemoci s cílem dosvědči t velikost Ježíšovy moci,
2. vlastní uzdravení,
3. reakce svědků zázraku: chvála, údiv, uznání.
Do kategorie přírodních zázraků patří utišení bouře (Lk 8,22-25;
Mk 4,37-41; Mk 8,23-27) a Ježíšova chůze po moři (Mt 14,24-32;
36
Mk 6,48-51). Jejich cílem je ukázat Ježíšovu moc nad stvořeným svě tem, nad
přírodními zákony. Č lověk, který v Ježíše věří , a přesto zapochybuje, je
zachráněn (Mt 14,28-31).
Ježíš konal také zázraky rozmnožení jídla (Mk 6,35-44 par. 8,1-9 par.; Jan
2,1-11, Lk 5,4-10; Jan 21,1-8). V 2 Kr 4,42-44 je popisován zázrak tohoto
druhu a při srovnání můžeme vidě t , že struktura textu Starého i Nového
zákona je podobná. Při každém zázraku se vychází z nedostatku a Ježíš
vykoná takový zázrak, že potravy přebývá. Je to obraz pozemského života
(nedostatek, utrpení) a věčného života ve společenství s Bohem (nadbytek,
naplnění, plnost).
Poslední skupinou jsou zázraky trestné , které se ale v rámci evangeliích
takřka neuplatnily, protože pouze v Markově evangeliu (11,12-14.20 prokletí
fíkovníku) je jeden takový popsán a v podstatě ani nejde o trestný zázrak
v pravém slova smyslu, protože Marek jej dává do souvislosti s vírou
v Ježíšovu moc.64
Víme, že vyprávění jako takové je velice široký pojem, ale také vyprávění
o zázracích může být také mnohotvaré a př i tom typická literární pravidla
Lukáš zachoval. Můžeme ř íct, že si Lukáš dal velmi záležet na slohové
jednotě těchto vyprávění, aby nezanikla, nebo se nepromíchala s jinými
dů ležitými sděleními, naopak, aby vystupovala do popředí. Každý jednotlivý
příběh popisuje jeden zázrak, který Ježíš vykonal. Vedle těchto vyprávění
najdeme ještě mnoho shrnutí (např . Lk 6,18-19; 7,21), že Ježíš tuto č innost
vykonával, jak procházel krajem. Z toho nám vyplývá, že zázraky, o kterých
píše, jsou vlastně demonstrativním výběrem a nepatrným zlomkem Ježíšovy
patrně rozsáhlé zázračné činnosti.
64.Podrobnosti v: RYŠKOVÁ, M., Historické pozadí novozákonní doby, [online], s. 206-208,
dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
37
3.3.1 Lukášovo pojetí zázraku
O tom, jak zapracoval Lukáš zázraky do svého evangelia, se dočteme
v ‚Dictionary of Jesus and the Gospels‘.65
Přestože prezentace zázraků v podstatě souhlasí s pojetím v Markově
a Matoušově evangeliu, nacházíme v evangeliu podle Lukáše zajímavé
odlišnosti. Lukáš a Matouš jako jediní líčí andělské zjevení a neposkvrněné
početí (Lk 1,35, Mt 1,18).
Lukáš řadí zázraky ve stejném sledu jako Marek, ale vynechává kromě
prokletí fíkovníku (Mk 11,12-14; 20-25) pět zázraků tzv. „velké vynechávky“
(Mk 6,48-51: Ježíš kráčí po moř i , 7,24-30: dcera syroféničanky, 7,31-37:
hluchoněmý, 8,1-9: nasycení č tyř t isíců a 8,22-26: slepý v Betsaidě). Naopak
zahrnuje dva zázraky z pramene Logií (Lk 7,1-10: setníkův služebník, 11,14:
němý a posedlý člověk). A sedm svých vlastních zázraků , včetně poznámky
o vyhnání sedmi démonů z Marie Magdalské (Lk 8,1-3).
Lukáš samozřejmě uzavírá svoji sérii velikonočními událostmi, ale v jeho
příběhu o zmrtvýchvstání Ježíše se ženy tuto zprávu dozvěděly od dvou mužů ,
kteří byli oblečeni v oslnivém šatu (Lk 24,4), na rozdíl od Marka, kde
vystupuje jeden muž oděný v bílém rouchu (Mk 16,5), a u Matouše se jedná
o anděla Páně v bílém rouchu (Mt 28,2-3). Další odlišností je, že vedle zpráv
o dvojím zjevení Ježíše (Lk 24,13-35: zjevení učedníkům na cestě do Emauz
a Lk 24,36-49: Kristus se zjevuje apoštolům), odkaz je na třetí (Lk 24,34:
zjevení Šimonovi) a všechna jsou časově situována na Velikonoční neděl i .
Lukáš ovlivnil tradice, které předával, různými způsoby, například
preferencí ve slovní zásobě . Marek a Matouš upřednostňují výraz mocné
skutky“ zatímco Lukáš zdůrazňuje, že zázraky jsou výsledkem „moci“
(duna,meij), kterou má Ježíš k dispozici, a kterou sdílí se svými učedníky,
a která jim pomůže rozdrtit moc (du,namij) nepřátel. Toto zdůraznění je možná
spojeno s Lukášovým sklonem popisovat nemoc jako tělesnou slabost .
65 BLACKBURN, B. L., „Miracles and Miracle Stories“ in Dictionary of Jesus and the
Gospels. Ed. J. B. Green, S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, s. 549-556.
38
Vědci už dlouho uznávají, že Lukáš redigoval své zdroje tak, aby zdůraznil
Ježíšovu modlitbu. V příbězích o zázracích se tento motiv několikrát (např .
Lk 5,16; 9,29; srov. 3,21).
Někteří hovoří o třech zaznamenaných modlitbách krátce předtím, než
se skrze ně j nebo v něm projevila Boží moc (Lk 5,16-17; 6,12-19; 9,29).
To ukazuje, že Lukáš nahlížel Ježíšovu moc jako jev dynamický a mě l
tendenci zdůrazňovat dílo Boží, které je za a nad Ježíšovou kazatelskou
č inností. Obdobně v několika zakončeních př íběhů o zázracích prosebník nebo
dav, který byl svědkem zázraku, „vzdal chválu Bohu“ nebo jiným způsobem
uznal Boží působení (Lk 5,25; 7,16; 9,43; 13,13; 17,15; 18; 18,43; 19,37).
Ze Sk 3,22 a 7,37 (srov. Lk 9,35) vědci odvozují, že Lukáš pohlížel
na Ježíše jako na „mojžíšovského proroka“ předpovězeného v Dt 18,15.18.
Prorocká christologie je v evangeliu znatelná především v těch pasážích, které
popisují Ježíšův status proroka se zázračnou č inností (srov. Lk 7,16; 24,19).
U Lukáše se zdá, že si vypůjči l barvy z Eliáše pro nakreslení portrétu Ježíše
(Lk 4,25-27; 7,11-17; 9,62), ale není pravděpodobné, že by jej prezentoval,
i kdyby jen v užším smyslu jako znovuzrozeného Eliáše (srov. Mal 3,5).
Je to Jan Kř t i tel, který přichází v duchu a síle Eliáše a Ježíš prohlásil Jana
za př icházejícího posla dle Mal 3,1 (postava, která není obecně identifikována
jako vracející se Eliáš z Mal 4,5).
Boží plán spásy předvídaný ve Starém zákoně dosáhl svého završení
v současnosti Ježíšova působení (Lk 4,21). Ty, kteří byli svědky odpuštění
a uzdravení ochrnulého, „pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali:
„Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“ (Lk 5,26). Podobně t i , kteří jsou
konfrontováni s Ježíšovým vzkříšením syna naimské vdovy, ř íkali: „Bůh
navštívil svů j l id!“.
39
3.4 Přehled Ježíšových zázraků ve všech evangeliích Tabulka byla zpracována s přihlédnutím k tabulce v ‚Dictionary of Jesus
and the Gospels‛ .66
3.4.1 Zázraky vykonané Ježíšem
Zázraky v Markově evangeliu Marek Matouš Lukáš Jan
Posedlý v synagoze 1, 23-28 4 ,31-37
Šimonova tchýně /Mk, Lk
Petrova tchýně /Mt
1,29-31 8,14-15 4,38-39
Malomocný 1,40-45 8,1-4 5,12-16
Ochrnulý 2,1-12 9,1-8 5,17-26
Č lověk s ochrnulou rukou 3,1-6 12,9-14 6,6-11
Utišení bouře 4,35-41 8 ,23-27 8 ,22-25
Posedlý v gadarském kraj i /Mk, Lk
Dva posedl í v gadarském kraj i /Mt
5,1-20 8,28-34 8,26-39
Vzkř íšení Ja irovy dcery/Mt
Jairova dcera/Mk, Lk
5,21-43 9,18-19,
23-26
8,40-42,
49-56
Žena s krvotokem/Mk, Lk
Žena trpíc í krvotokem/Mt
5,25-34 9,20-22 8,43-48
Nasycení pě t i t i s íců (zázračné
nasycení) /Mk, Lk
Zázračné nasycení l id í /Mt, Jan
6,32-44 14,13-21 9,10b-17 6,5-13
Ježíš kráč í po mo ř i 6 ,45-52 14,22-33 6 ,19-21
Dcera syroféničanky/Mk
Dcera kananejské ženy/Mt
7,24-30 15,21-28
Hluchoněmý 7,31-37
Nasycení č tyř t i s íců (Druhé
rozmnožení chleba)
8,1-10 15,29-39
Slepý v Betsaidě 8 ,22-26
Posedlý chlapec/Mk
Posedlý chlapec s padoucnicí /Mt,
Lk
9,14-29 17,14-21 9,37-43a
Slepý Bar t imeus/Mk
Dva slepí /Mt
10,46-52 20,29-34 18,35-43
66 BLACKBURN, B. L., „Miracles and miracle stories“ in Dictionary of Jesus and the Gospels.
Ed. J. B. Green, S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, s. 549-556.
40
Slepý/Lk
Uschlý f íkovník 11,12-14,
20-25
21,18-22
Zázraky nalezené pouze u
Matouše a Lukáše
Setníkův služebník 8 ,5-13 7,1-10
Posedlý , s lepý a němý č lověk/Mt
Němý a posedlý č lověk/Lk
12,22 11,14
Zázraky nalezené pouze u
Matouše
Dva slepci 9 ,27-31
Němý a posedlý č lověk 9 ,32-34
Mince v ústech ryby 17,24-27
Zázraky nalezené pouze u Lukáše
Zázračný rybolov (první) 5 ,1-11
Vzkř íšení mládence v Naimu 7 ,11-17
Vyhnání zlých duchů z Marie
Magdalské
8 ,1-3
Shrbená žena 13,10-17
Č lověk s vodnatelnost í 14,1-6
Deset malomocných 17,11-19
Veleknězův služebník 22,47-53
Zázraky nalezené pouze u Jana
Proměnění vody ve víno v Káně 2 ,1-11
Syn královského úředníka 4 ,46-54
Nemocný u rybníka Bethzatha 5 ,1-9
Slepý od narození 9 ,1-41
Vzkř íšení Lazara 11,1-44
Druhý zázračný rybolov 21,1-11
Kromě těchto textů nalézáme u Lukáše nejméně pět míst, kde je zmíněna
Ježíšova zázračná činnost (Lk 4,40-41; 5,15; 5,17; 6,18-19; 7,21-22).
3.4.2 Zázraky v Novém zákoně , které jsou spojeny s Ježíšovou
osobou
Novozákonní evangelia vypráví o zázracích v souvislosti s Ježíšovou osobou
také při jiných příležitostech. Můžeme jmenovat: zvěstování narození Ježíše (Mt
1,18-25; Lk 1,28-38), události Ježíšova křtu (Mk 1,9-11; Mt 3,13-17; Lk 3,21-22;
41
Jan 1,29-34), událost proměnění (Mk 9,2-1; Mt 17,1-13; Lk 9,28-36) a události
prázdného hrobu a zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše (Mk 16,1-20; Mt 28,1-20;
Lk 24,1-53; Jan 20,1-21,25). Zajímavostí je, že stejně jako Ježíšovo narození, tak
také událost vzkříšení evangelisté blíže nepopisují, pouze konstatují, že se tak
stalo. Popis vzkříšení nalézáme v apokryfu ‚Petrovo evangelium‛ z pol. 2. stol.
(35-44.50-57).67
67 TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 73-75, 84-87, 94-96, 107.
MAREČEK, P., Abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží. Katolický týdeník, 2007, roč. 18, č. 14, s. 7.
42
4 Výklad Ježíšových zázraků v Lukášově evangeliu Nyní se dostáváme ke stěžejní kapitole, ve které se budeme věnovat
výkladu zázraků , které zapsal Lukáš ve svém evangeliu. Bude se jednat pouze
o zázraky, které jsou Lukášovou vlastní látkou: 5,1-11: zázračný rybolov;
7,11-17: vzkř íšení syna naimské vdovy; 8,1-3: vyhnání zlých duchů z Marie
Magdalské; 13,10-17: uzdravení shrbené ženy; 14,1-6: člověk s vodnatelností;
17,11-19: deset malomocných; 22,47-53: veleknězův služebník.
Při exegezi všech zázraků budeme vycházet z překladu textu Nového
zákona, který je používán v českých liturgických knihách.68
4.1 Zázračný rybolov (Lk 5,1-11) 1(Jednou) stál u Genezaretského jezera, l idé se něho tlač i l i , aby slyšeli Boží
slovo. 2Tu spatř i l u břehu stát dvě lodě . Rybář i z nich vystoupil i a prali s í tě . 3Vstoupil na jednu z těch lodí , která patř i la Šimonovi, a požádal ho, aby trochu
odrazil od břehu. Posadil se a z lodi uč i l zástupy. 4Když přestal mluvit , řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusť te sí tě k lovení!“
5Šimon mu odpovědě l : „Mistře, celou noc jsme se lopoti l i , a nic jsme nechyti l i . Ale
na tvé slovo spustím sí tě .“ 6Když to udě lal i , zahrnuli veliké množství ryb, že se j im
sí tě téměř t rhaly. 7Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby j im př iš l i na pomoc,
a t i př i jel i . Naplnil i obě lodě , až se potápě ly. 8Když to Šimon Petr vidě l , padl
Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě : jsem č lověk hř íšný!“ 9Zmocnil se ho
tot iž úžas – a také všech jeho společníků – nad t ím lovem ryb, které chyti l i ; 1 0stejně
i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteř í byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl
Šimonovi: „Nebojte se! Od nyně jška budeš lovit l idi .“ 1 1Př i razil i s loďmi k zemi,
nechali všeho a šl i za ním.
První text, kterým se budeme zabývat je v 5. kapitole, verši 1-11
o zázračném rybolovu. Tento text nemá paralelu u žádného z evangelistů .
Vymezení textu toho zázraku podle Nového zákona, který je používán
v českých liturgických knihách, nalezneme i v dalších překladech Nového
68 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým
zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
43
zákona69 a komentářích.70 V knize Česká synopse evangelií je uváděn jako
součást perikopy o povolání Petra. Př ičemž synoptické srovnání všech textů
nás přivádí k poznání, že o povolání Petra hovoří všechna evangelia, včetně
Janova. Příběh o zázračně úspěšném rybolovu nám přináší pouze Lukáš a Jan
(21,3-11). Jan ovšem v naprosto odlišném kontextu až na konci svého
evangelia v rámci Ježíšova zjevení v Galileji .71
4.1.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
V širším kontextu je zázrak o rybolovu umístěn v pořadí jako třetí příběh
do první hlavní části Lukášova evangelia (4,14-9,50), která se celá věnuje
Ježíšově uč i telské a thaumaturgické činnosti72 na území Galileje.
Našemu textu přechází příběh o Ježíšově působení v Kafarnaum, přičemž
tento nalézáme také u Marka (1,21-39) a Matouše (8,14-17). Je evidentní,
že Lukáš přejal toto vyprávění od evangelisty Marka. Zajímavá je především
kompozice této části Lukášova díla, protože přebírá od Marka i následující
zprávu o povolání Petra a dalších učedníků (Mk 1,16-20), ale před ní ještě
vsouvá vlastní text o zázraku naplněných rybářských sítí . Luke T. Johnson
se domnívá, že důvodem může být způsob propojení důležitých momentů
celého díla způsobem řazení témat. Lukáš ve třetí kapitole hovoří
o vystoupení Jana Kř titele (3,1-20) a zde stejným způsobem vystupuje Ježíš.
Při srovnání vidíme, že Lukáši šlo o zdůraznění významu prorocké služby
samotného Ježíše, aby potom mohla následovat další etapa, ve které jde
o povolání další, nové, na Ježíše navázané generace proroků .73 Zázračný
rybolov je prvním ze série tří zázraků , které jsou zachyceny v páté kapitole.
69 Například v: Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih):
podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, s. 68. 70 Například v: MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní
Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, s. 76-77. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 108.
71 Srov. BEDŘICH, S., SVOBODA, P., Česká synopse evangelií. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1995, s. 20-21.
72 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 1, dostupné z: www.ktf.cuni.cz. 73 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 107.
44
Mohli bychom jej charakterizovat jako zázrak na přírodě .74 Další dva příběhy
o zázračném uzdravení (5,12-16: malomocný; 5,17-26: ochrnulý) přebírá
od Marka a téměř se od něj neodchyluje (srov. Mk 1,40-2,12). Zachovává
typickou podobu zpráv o uzdravování, které autor čerpal z ústní tradice.
V příběhu o uzdravení ochrnulého je navíc zakomponováno téma obrácení,
které zřetelněj i vystupuje do popředí v navazujících textech, které jsou
charakteristické spory s farizei (5,27-39).75
4.1.2 Uspořádání perikopy
v. 1-2: Ježíš káže u Genezaretského jezera
v. 3: Ježíš oslovuje rybáře, aby mu umožnili mluvit k zástupu z lodi
v. 4: Ježíš vybízí Petra, aby vyjeli na moře lovit ryby
v. 5: Petr uposlechne
v. 6-7: rybáři úlovkem naplňují dvě lodě
v. 8: Šimon padá na kolena a vyznává svoji hříšnost
v. 9: všech rybářů se zmocňuje úžas nad zázrakem
v. 10-11: Ježíš povolává první učedníky v čele s Petrem k trvalému
následování
74 Srov. PRUŽINSKÝ, Š., Zázraky Isusa Christa. Pravoslávny teologický zborník, 2001, roč.
24, č. 9, s. 89-102. 75 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 116-117.
45
4.1.3 Výklad zázraku
(Jednou): nebo také „stalo se“ – formální slůvko na úvod textu, které
se v nově jších překladech často neuvádí.76
stál u Genezaretského jezera: Nejprve si může všimnout, že ve větě není
uveden podmě t – Ježíš. Ale čtenář to vnímá bez povšimnutí, neboť čte-li text
souvisle, ví o koho se jedná. Genezaretské jezero: Jedná se o sladkovodní
plochu na území dnešního státu Izrael, které bývá uváděna také pod jinými
názvy, např . Galilejské moře (např . Mt 4,18), Tiberiadské jezero (Jan 21,1).
Ve Starém zákoně je nazývána Kinneretské moře (srov. např . Nm 34,11; Joz
12,3). Název se odvozuje od hebrejského slova kinnór (což znamená ve tvaru
lyry).77 Protéká jím řeka Jordán, která pokračuje dále a vlévá se do Mrtvého
moře. V současné době je 21 km dlouhé a 12 km široké, hluboké 42-48 metrů
a leží 208 metrů pod úrovní Středozemního moře. Na jeho východní a severní
straně se tyč í Golanské výšiny.78 V Ježíšově době bylo jeho okolí nejhustě ji
zalidněných krajem v Palestině . V dnešní době už je hustota obyvatelstva
mnohem nižší. Jezero však stále zůstává bohaté na ryby.79 Vzhledem k tomu,
že Ježíš přichází k jezeru od Kafarnaum, kde přebýval v Petrově domě ,
a u jezera se opět setkává s Petrem při jeho práci, můžeme místo, kde se tato
epizoda odehrála, umístit na břeh Genezaretského jezera nedaleko Kafarnaum.
Kafarnaum leželo na významné obchodní cestě via Maris, která vedla
z Mezopotámie kolem Genezaretského jezera a pokračovala dál na jih
do Egypta.80
lidé se na něho tlač ili: pro Lukáše je typické, že Ježíš je stále obklopen
zástupy lidí, kteří naslouchají jeho slovům a jsou svědky jeho zázraků .
76 Srov. GOODING, D., Lukášovo evangelium. Praha: Návrat domů, 1994, s. 78. 77 Srov. DONAHUE, J.R., HARRINGTON, D.J., Evangelium podle Marka. Sacra pagina 2.
Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, s. 89. 78 Srov. Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny
se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 195. 79 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 188. 80 Srov. HARRINGTON, D.G., Evangelium podle Matouše. Sacra pagina 1. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2003, s. 93.
46
aby slyšeli Boží slovo: Poprvé v evangeliu č teme toto slovní spojení, které
Lukáš používá celkem 4krát (5,1; 8,11; 11,21; 11,28) a ve Sk 14krát (např .
4,31; 11,1; 17,13, 18,11). Ostatní evangelisté jej použili nanejvýš 1krát (Mk
7,13; Jan 10,35; a možná bylo použito i v Mt 15,6). Ve Skutcích označuje
křesťanskou zvěst, kterou hlásali apoštolé. Zde je obsahem Ježíšova kázání,
odkud pramení všechno křesťanské hlásání. Slova vyjadřují, že kořenem
hlásání je Bůh sám. Scéna Ježíšova kázání davu přihlížejících se nevztahuje
tolik k zázraku, který bude následovat, ale odhaluje činnost hlasatele radostné
zvěsti , ke které bude v dalších verších povolán Šimon.81
Tu spatři l u břehu stát dvě lodě .: vidíme, že opě t chybí ve větě podmě t .
Lukáš zaměřuje pozornost č tenáře na dvě lodě z důvodu provázanosti děje
ve vyprávění.
Rybáři z nich vystoupili a prali sítě .: Šlo tedy o skupinu více rybářů ,
kteří se vrátili z nočního lovu a č istili použité sítě , aby mohli další noc vyjet
na moře s připraveným náčiním. Lodě , které rybář i používali
na Genezaretském jezeře, byly poháněny vesly. Některé mě ly i plachtu.82
V paralelách Mk 1,16 a Mt 4,18 se doč í táme, že Šimon a Ondřej ještě loví
ryby, když je Ježíš uviděl . A v paralelách Mk 1,19 a Mt 4,18 synové
Zebedeovi - Jan a Jakub - opravují o kousek dál sítě .83
Vstoupil na jednu z lodí: Text hovoř í o Ježíši a sledujeme, že se jedná
o změnu místa, kdy nejprve stál na břehu a nyní nasedá na loď .
která patř ila Šimonovi: Jméno Šimon je hebrejského původu a znamená –
slyšící, naslouchající .84 Z evangelií se dozvídáme, že byl synem nějakého
Jonáše/Jana, což se liší od překladu (Mt 16,17; Jan 21,16).85 Spolu se svým
81 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (I-IX). New York: Doubleday, 1979,
s. 565. 82 Srov. NOVOTNÝ, A. Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 382. 83 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 109. 84 NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 1063. 85 Například v liturgickém překladu (Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách
přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské
47
bratrem byli rybáři a pracovali se syny Janem a Jakubem Zebedeovými
a jejich otcem (srov. např . Mk 1,16-20). Ondřej a Šimon pocházeli z malého
města Betsaidy nedaleko Kafarnaum (Jan 1,44). Pozděj i žil Petr se svojí
rodinou v Kafarnaum (Mt 8,14; Mk 1,29; Lk 4,38). Jméno Petr (tzn. Skála)
bylo Šimonovým přízviskem, kterým jej pojmenoval Ježíš, aby naznači l ,
jakou bude mít sílu z víry v Krista. K Ježíši př ivedl Petra jeho bratr Ondřej
(Jan 1,35-42). Petr patřil k nejbližším učedníkům Ježíšovým. První vyznal
Ježíše jako Krista (Mt 16,13-23; Mk 8,27-38). Byl při Ježíšově proměnění
na hoře Tábor (Mk 9,2-13). Petr je vždy uváděn na prvním místě v seznamu
apoštolů (Mt 10,2-4; Mk 3,16; Lk 6,14; Sk 1,13) a toto přední postavení
mu náleží i po Ježíšově odchodu k Otci v církvi (např . Sk 1,15n; 2,14;
3,4.12). U Lukáše (24,34) a v Pavlově l istě Korinťanům (1 Kor 15,5)
se doč í táme, že Petr byl mezi prvními svědky Ježíšova vzkříšení. Podle
tradice byl umučen a pohřben v Ř ímě .86
a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi uč il
zástupy: Podobnou situaci, kdy Ježíš vstupuje na loď , aby z ní uči l nalézáme
evangeliích na více místech (srov. např . Mk 3,9; 4,1, odkud přebírá tuto
kompozici Matouš v 13,2).87 Důvody použití těchto scén mohou být různé.
Ježíš získává jakýsi odstup, prostor kázat k davu, který se na něj t lač í (srov.
5,1), protože na lodi bude lépe vidět i slyšet. Posadil se: ve starověku bylo
obvyklé, že uči tel seděl uprostřed svých žáků . Lukáš zde zdůrazňuje Ježíšovo
uči telské působení.
Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě
k lovení.“ Lukáš vkládá Ježíši do úst výzvu, ačkoliv nemůžeme s jistotou
říci , že by tato slova ve skutečnosti Ježíš vyřkl. Jednotné číslo zajeď
se vztahuje k chybějícímu podmě tu, na mysli má Lukáš samozřejmě Šimona,
nakladatelství, 2006, 871 s.) se užívá jméno Jan. Ekumenický překlad (Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, 283 s.) uvádí obě možnost i p řekladu Jonáš i Jan .
86 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, s. 624.
87 Srov. HARRINGTON, D. G., Evangelium podle Matouše. Sacra pagina 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2003, s. 221. DONAHUE, J. R., HARRINGTON, D. J., Evangelium podle Marka. Sacra pagina 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, s. 133, 150.
48
jako toho, který loď ř ídí a ovládá. Množné číslo slovesa spusťte už dává
vědět , že tato část příkazu směřuje k dalším rybářům, kteří jsou na loďce,
i když dříve zmíněni nebyli. Sítě byly povětšinou lněné a k lovení ryb
je používali především profesionální rybáři . Z textu se dá usuzovat, že Šimon
a jeho kolegové používali sítě vrhací, které se při vržení na hladinu jezera
rozloží do šíře a klesnou ke dnu. V lemu takové sítě je železnými kroužky
upevněno lano, které rybáři stáhnou a ryby uvíznou v síti . Poté stač í už jen
plnou ryb síť vytáhnout na loď .88
Šimon mu odpovědě l: „Mistře, celou noc jsme se lopotili , a nic jsme
nechytili . Dialog pokračuje Šimonovou odpovědí, který je v Lukášově
evangeliu vždy mluvčím (např . jako Šimon v 6,14; 22,31; 24,34; jako Petr
např . 6,14; 8,45.51; 9,20.28.32-33; 12,41). Mistře: Doslovný překlad podle
řeckého originálu: evpista,thj (velitel)89 znamenající: ten, kdo „stojí nad
druhými“ jako autorita“ .90 V Lukášově evangeliu Ježíše takto oslovují pouze
učedníci (8,24.25; 9,33.49) a v jednom případě jej tak oslovují ti , kteří prosí
o uzdravení (17,13: deset malomocných). Ježíš byl mistrem jiné úrovně než
ostatní, kteří si tak říkali . Byl mistrem, který mě l moc. Kterého Bůh posílá,
aby uči l a konal divy v jeho moci. Odlišoval se také tím, že on sám povolával
své učedníky (např . Lk 5,10-11; 15,1). Obvykle žáci vyhledávali svého
uči tele. Tento titul si ani po Ježíšově smrti jeho učedníci nepř ivlastnili , tak
chápali jeho jedinečný význam.91
celou noc jsme se lopotili , a nic jsme nechytili: Zde se dozvídáme
výsledek nočního výjezdu na moře. Lukáš použitím těchto dvou konkrétních
sloves navozuje dojem velkého neúspěchu, aby byl následující Ježíšův zázrak
zřetelně v kontrastu a vynikla tak jeho moc a dosáhlo se kýženého efektu
88 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 816. 89 Srov. Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle
ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, s. 65. 90 JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakl., 2005, s. 109. 91 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 431.
49
u přihlížejících. Jiným úč inkem těchto slov je, že č tenář si má uvědomit,
že Petr jako by chtě l Ježíši naznači t zbytečnost nového nahození sítí , vždyť
práci rybáře rozumí patrně lépe než Ježíš.92
Ale na tvé slovo spustím sítě .: v těchto slovech cítíme Petrovu rozhodnost
a naprostou důvěru v Ježíše.
Když to udělali , zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř
trhaly.: Dospě l i jsme k zachycení samotnému zázraku. V předešlém verši
č teme o výsledku nočního lovu. Rybáři j istě byli notně unavení a nešťastní,
že nic neulovili . Nyní ovšem je situace naprosto opačná. Jestliže se sítě téměř
trhaly, musely být právě tak plné, aby se neroztrhaly a zároveň ryb nemohlo
být méně . Tento detail ukazuje na Lukášovo spisovatelské umění, jak vyjádři t
j iný rozměr Ježíšova pobývání na zemi a jeho smyslu. Ježíšovo působení
je dáno od Otce v přesné míře. Ježíš nedělá nic navíc, zbytečně , ale nikdy
ne nedostatečně . Spoléhat se na Ježíše, plně důvěřovat stačí k tomu, aby
se Boží moc projevila v plné míře.
Dali znamení společníkům: V Lukášově evangeliu jsou všichni aktéři této
příhody společníky, což ukazuje na jejich rovnocenné společenské postavení.
Aby mohli rybáři lovit s velkými sítěmi, sdružovali se a o zisk z úlovku
se dělili. Johnson naznačuje spojitost zde použitých výrazů o dělení výnosů,
majetku a fungování galilejské komunity v Jeruzalémě (Sk 2,41-47; 4,32-37).93
V poznámce k 5,7 Nového zákona se píše, že jádro tohoto společenství tvoři l i
Zebedeus se svými syny Jakubem a Janem a dále Petr s Ondřejem.94
v druhé lodi: ve druhém verši páté kapitoly Lukáš předjímá, že lodě jsou
dvě , aby tady mohl plynule navázat a děj se plynule posouval dopředu.
Naplnili obě lodě , až se potápěly: Lukáš nám tímto detailem ukazuje
na velikost Boží milosti, kterou člověku projevuje a velikost moci, kterou
disponuje.
92 Srov. GOODING, D., Lukášovo evangelium. Praha: Návrat domů, 1994, s. 84. 93 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 109. 94 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým
zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 195.
50
Když to Šimon Petr uviděl: Všimněme si, že Lukáš uvádí Šimonovo
jméno spolu se jménem, které dostane od Ježíše až v následující kapitole
(6,14).
padl Ježíšovi k nohám: Gesto č lověka kajícího se, prosícího. Lukáš tento
slovní obrat používá na více místech (např . 22,41).
a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž
úžas – a také jeho společníků: Oslovení Pán (řec. ku,rioj) je zde použit
ve stejné významu jako Mistr (v. 5). I když jeho hloubka se plněji chápe
až po Ježíšově vzkříšení, můžeme vysledovat, že podtext vzkříšení je znatelný
v celém příběhu.95 Petr si uvědomuje svoji hříšnost, vždyť před chvílí Ježíši
odporoval ohledně opětného nahození sítí . Výrok „odejdi ode mne, jsem
č lověk hříšný“ je podobný výrokům ve Starém zákoně (srov. např . Iz 6,5;
Sd 6,22; 13,22; Ez 1,28).96 Slovo úžas, které Lukáš v této souvislosti používá,
a gesto pokleknutí nám dávají vidět , co si Petr mohl pomyslet, když ř íká
Ježíši, aby od něj odešel. Nejde o vyjádření strachu, ale v biblickém smyslu
to znamená, že Petr a také jeho společníci poznávají, jak je Ježíš přesahuje
svojí mocí.
Stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými
druhy: . Zebedeus byl rybář , který zaměstnával dě lníky a mě l dva syny Jana
a Jakuba (srov. Mt 4,21). Jakub a Jan patři l i do nejužšího kruhu Ježíšových
společníků . V seznamech apoštolů bývají uvedeni na předních místech. Byli
s Ježíšem při vzkříšení Jairovy dcery (srov. Mk 5,37; Lk 8,51), při proměnění
(srov. Mk 9,2; Mt 17,1; Lk 9,28) a v Getsemanské zahradě (srov. Mk 14,33,
Mt 26,37).97
Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi“: Ježíš
se obrací k Šimonovi a v jednoduché větě shrnuje celou budoucí životní náplň
Šimona.
95 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 109. 96 Srov. MAREČEK, P., Bible v liturgii. Lk 5,1-11, [online], dostupné z: www.bible-cz.org. 97 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992,
s. 273. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, s. 1295.
51
Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.: Perikopu uzavírá
věta o následování Ježíše Krista. Opustit vše, znamená vyjádři t uposlechnutí
výzvy k následování (viz také 5,28; 14,33; 18,22-23). Je tady sloveso
vyjadřující pohyb. Tentokrát je to odchod za Ježíšem.
4.1.4 Poselství zázraku
Lukáš převzal příběh o povolání Petra z Markova evangelia (Mk 1,16-20),
ale rozšíři l jej o vlastní látku o zázračném rybolovu. Proto je třeba jej vnímat
v širším kontextu. Lukáš rozvíjí Markův text příběhem o Petrově víře a jeho
budoucím povolání. L.T. Johnson98i J. Brož99 hovoří o tom, že se příběh velmi
podobá příběhu, který je zaznamenán v evangeliu podle Jana ( 21,1-11),
a „oba mají urči tou podobnost s historkou o Pýthagorovi a rybách, jak ji l íčí
Iamblichos ve spise O životě Pýthagorově 36“ .100 J. A. Fitzmyer vypočí tává
některé společné prvky obou příběhů . Např íklad: neúspěšný noční rybolov,
Ježíš dává příkaz ke spuštění sítí , učedníci poslechnou a sítě se nadmíru
hodně naplní, vystupuje Petr, oslovuje Ježíše jako Pána, ostatní rybáři
nehovoří vůbec, zázračného rybolovu se účastní synové Zebedeovi, přirážejí
ke břehu, vše opouštějí a jdou za Ježíšem. O shodu se může jednat naprosto
náhodnou díky omezené slovní zásobě rybářských odborných výrazů .
Rozdílnost je ale rozhodně v tom, že Jan líčí zázračný rybolov až po Ježíšově
vzkříšení. Kde se autor inspiroval, už patrně nikdy nezjistíme, ale někteř í
biblisté se domnívají , právě na základě těchto společných znaků , že tento
zázrak se ve skutečnosti stal pouze jednou, a to po zmrtvýchvstání Ježíše,101
jiní jsou spíše přesvědčeni, že se uskutečnil dvakrát (např . Bock).102
98 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 110. 99 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 7-8, dostupné z: www.ktf.cuni.cz. 100 JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské
nakl., 2005, s. 110. 101 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (I-IX). New York: Doubleday,
1979, s. 560-561. 102 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 8, dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
52
Co se tedy dozvídáme? Petr a jeho druhové se věnují každodenní práci
rybářů . Ježíš vstupuje do Petrova života jako laik, který radí profesionálním
rybářům (v. 5), přesto Petr uposlechne. Stalo se tak pod vlivem událostí, které
Lukáš zachycuje v 4,32.34.38; 5,3?103 Výsledkem je ohromující úlovek. Petr
si uvědomuje, jak nepatrné je lidské snažení a Boží milost jej přesahuje. Říká
o sobě , že je hříšník, ale nejedná se o vyznání jeho konkrétních hříchů ,
ale identifikuje se s hříšníky jako takovými, kteří odpovídají na prorokovo
navštívení svojí vírou.
Ježíš nejdříve povolává Petra k lovu ryb, protože v této profesi byl Petr
zkušený a znalý. A potom jej povolává ke službě , mnohem obtížně jší , neboť
kdo se osvědčí v malé věci, může se odvážit k věcem velkým. Petrova práce
byla povýšena na práci v oblasti duchovní. Lidé potřebují jíst , takže tato
práce je nutná, ale může mít hlubší smysl, než jen ukojit potřeby lidského
těla. Ježíš nejdříve Petrovi ukázal, že Bůh je nad vším, i nad běžným
zaměstnáním. Ukázal mu, že s t ímto postojem je potřeba takto přistupovat
ke každé práci. Dal Petrovi možnost prožít Krista ve své práci, aby potom
Petr dokázal při jmout své poslání duchovní. T. Špidlík říká, že „Bůh nejdříve
č lověka povolá a pak mu zaruč í , že s ním bude a dá to, co k tomu bude
nutné.“104 V tomto př íběhu o zázračném rybolovu je pro nás Petr vzorem
č lověka víry, poslušnosti a důvěry. Ať dě láme cokoliv, cíl naší každodenní
č innosti je Kristus, služba jemu a kvů li němu.105
4.2 Vzkříšení mládence v Naimu (Lk 7,11-17) 1 1Potom se odebral do jednoho města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho
učedníci a velký zástup. 1 2Když se př ibl íži l k městské bráně , právě vynášeli
mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města j i doprovázel velký
zástup. 1 3Když ji Pán uvidě l , bylo mu j í l í to a řekl j í : „Neplač!“ 1 4Př is toupil
k márám a dotkl se j ich. Ti , kdo je nesli , se zastavil i . Řekl: „Mládenče, pravím t i ,
103 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 232. 104 ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na feriální evangelia II. Olomouc: Refugium Velehrad-
Roma, 2006, s. 262. 105 Srov. GOODING, D., Lukášovo evangelium. Praha: Návrat domů, 1994, s. 85.
53
vstaň!“ 1 5Mrtvý se posadil a začal mluvit . Ježíš ho vráti l jeho matce. 1 6Všech
se zmocnila bázeň , velebili Boha a ř íkal i : „Veliký prorok povstal mezi námi“
a „Bůh navštívi l svů j l id!“ 1 7Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku
i po celém okolí .
Nyní se budeme zabývat zázrakem vzkříšení syna naimské vdovy
(7,11-17). Při vymezení textu i exegezi vycházíme z překladu textu Nového
zákona, který je používán v českých liturgických knihách.106 Stejné vymezení
textu nalezneme i v dalších překladech Nového zákona107 a komentářích108. V
knize Česká synopse evangelií109 není již dále rozdělen na více částí a při
pohledu na tuto perikopu je evidentní, že tvoří jeden celek. Přesto například
L. Johnson jej ve své knize Evangelium podle Lukáše spojuje s textem
předcházejícím, který se týká jiného zázraku (Lk 7,1-10), v jeden celek.110
4.2.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Textu o vzkříšení mládence v Naimu bezprostředně předchází perikopa
zázraku o uzdravení setníkova služebníka (7,1-10). Tento text má paralelu
v Matoušově evangeliu (8,5-13). Oba tyto zázraky jsou součástí tzv. „malé
vsuvky“: 6,20-8,3. Jde o text, o jehož původu nevíme nic konkrétního jenž
je připisován evangelistu Lukáši jako jeho vlastní látka. Při tom
je pravděpodobné, že tuto látku poznal v podobě ústní nebo možná
i v písemné tradici. Může se také částečně jednat o texty, které obsahuje
106 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým
zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, 871 s. 107 Například v: Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických
knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, 283 s. 108 Například v: MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní
Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, s. 76-77. 109 BEDŘICH, S., SVOBODA, P., Česká synopse evangelií. Olomouc: Matice
cyrilometodějská, 1995, s. 30. 110 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 137-138.
54
pramen Q, s tím, že Matouš tyto nepřevzal.111 Jestliže text uzdravení syna
naimské vdovy nemá paralelu v evangeliích, můžeme ji nalézt v 1 Kr 17,17-
24. Zde se dočí táme, že prorok Eliáš křísí dítě vdovy ve městě Sareptě . Lukáš
přebírá některé prvky. Například: v obou případech jde o syna vdovy. Jiná
podobnost spočívá ve formulaci věty o tom, že Eliáš i Ježíš vzkříšeného syna
navrací matce. V následující perikopě (7,18-35) se Lukáš vrací k látce
z pramene Q, která pojednává o Janu Křt i teli . K úvaze, že text byl původně
součástí pramene Q, nás vede skutečnost, že u evangelisty Matouše nalézáme
tentýž text (11,2-19), nikoli však u Marka.
Při zařazení příběhu do kontextu celého evangelia vidíme, že je umístěn
ke konci jeho první hlavní části, která pojednává o Ježíšově působení v Galileji
a Judsku. Jde o narativní část věnovanou Ježíšovu veřejnému působení, která
následuje po významném celku tzv. „kázání na rovině“ (6,20-49).
4.2.2 Uspořádání perikopy
v. 11: příchod Ježíše do města Naim
v. 12-13: setkání Ježíše s pohřebním průvodem u městské brány
v. 14-15: Ježíš křísí syna vdovy
v. 16: přítomný zástup velebí Boha
v. 17: závěr – zpráva se šíří v Judsku a okolí
4.2.3 Výklad zázraku
Potom se odebral do jednoho města: Vidíme zde změnu místa, přesun,
pohyb z místa na místo. Použitím př íslovce potom112 nejde autorovi o přesné
časové určení, ale je to způsob propojení dě je jednotlivých perikop.
V evangeliích se často setkáváme s tím, že není vyjádřen podmě t – Ježíš.
Autor chápal své evangelium jako souvislý text, takže adresáti věděli ,
111 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 15-16. 112 V ekumenickém překladu (Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně
deuterokanonických knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991.) se uvádí možnost překladu: př íš t ího dne jako var ianty, protože různé rukopisy maj í různá znění .
55
že se hovoří o Ježíši. Zvlášť v Lukášově evangeliu je významný motiv cesty.
Jak bylo dříve řečeno, je Lukášovo evangelium jedinečné svým vyprávěním
o cestě (9,51-19,27). Ježíš je ten, který je na cestě , ovšem zatím Galilejí .
Teprve ve verši 9,51 dochází k jakémusi ‚zacílení‘ Ježíše na jeho cestě
směrem do Jeruzaléma.
jmenovalo se Naim: Název zřejmě pochází z hebrejštiny, které znamená
pří jemný . Jednalo se o město v Galileji vzdálené asi 8 km od Nazareta
jihovýchodním směrem. Nyní je v těchto místech malá vesnice Nein.113
Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Opět zde autor popisuje situaci,
která se děje v pohybu. Dále můžeme ř íct, že záměrně vyčleňuje skupinu
učedníků z množství lidu, které šlo za ním, aby zdůraznil jejich význam,
protože především jim je určeno Ježíšovo vyučování. Už samotný fakt,
že za Ježíšem jde dav lidí od počátku jeho veřejné činnosti, Lukáš uvádí
na mnoha místech evangelia, např . 4, 42; 5,1.3.15.19.114
Když se př iblížil k městské bráně , právě vynášeli mrtvého: Židovské
hřbitovy se nacházely za městskými hradbami. Východně od současné vesnice
Nein se nachází dosud hroby vytesané do skály, takže lze usoudit, že pohřební
průvod tam směřoval, když se potkal s Ježíšem a jeho učedníky.
Byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Tato vě ta je dostatečně
popisná, abychom pochopili , co chtě l Lukáš vyjádřit . Jednak se nám
tu zřetelně vyjevuje předobraz Lukášova příběhu (1 Kr 17,20: prorok Eliáš
se modlí k Hospodinu za vdovu a jejího mrtvého syna). Ale slovy jediný syn
odkazuje zároveň na sociální aspekt situace, ve které se vdova nalézá
po synově smrti . Dě j se odehrává ve společnosti , kde pouze muži pracují
a finančně zajišťují celou rodinu. V případě , že zemřou všichni mužští
potomci, vdova má možnost se vrátit ke svým rodičům, což může být problém
(rodiče už nežijí nebo nejsou schopni j i uživit) . Žena v té době nemohla
vlastnit majetek, přitom majetek po posledním muži v rodině přecházel
113 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost,
1992, s. 463. PAYNE, D. F., „Naim“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 646-647.
114 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 139.
56
na širší rodinu. Postavení vdovy bylo velmi obtížné, a proto se už 24. kapitola
Deuteronomia věnuje sociálnímu zajištění potřebných, včetně vdov
(Dt 24,17-21). Lukáš vlastně touto větou říká, že tato vdova mě la už jen
jediného syna, který se o ni mohl postarat, aby neupadla do úplné chudoby.115
Po přečtení následující věty: Z města ji doprovázel velký zástup.:
si můžeme položit otázku, jak to, že tuto vdovu, doprovází veliký dav?
Odpověď j istě souvisí s židovskou tradicí, ale u Lukáše má význam hlubší.
S Ježíšem k městu přichází zástup lidu, který byl již svědkem jeho dřívějších
zázraků a tím, že Lukáš ř íká, že z města Naim právě vychází velký zástup,
vlastně umocňuje množství svědků , kteří budou přihlížet dalšímu z Ježíšových
zázraků . Oproti epizodě o uzdravení setníkova služebníka (7,1-10) dochází
ke gradaci moci, kterou Ježíš působí (od uzdravení k vzkříšení).
Když ji Pán uviděl: Lukáš používá toto oslovení Ježíše často
a ve významu, jak je uvedeno v kapitole 2.6. této práce. Sloveso uviděl
vyjadřuje osobní náklonnost ke č lověku, navázání kontaktu s vdovou116
a projev zájmu a účasti .
bylo mu jí l íto: Mezi evangelisty Lukáš nejlépe umí vyjádři t pocity.
Č tenář potom může lépe vnímat veliké Boží milosrdenství, o kterém jsou tato
slova.
a řekl jí: „Neplač!“: Slovo útěchy zvýrazněné přímou řeč í (srov. 8,52).
Přistoupil k márám a dotkl se jich.: Máry jsou nosítka, na kterých
se odnášelo tělo mrtvého ke hrobu. Sloveso dotkl se podobně jako uvidě l
je projevem osobní účasti na žalu vdovy, kterou oslovil. Použití těchto sloves
je dokladem práce stylisty Lukáše, který takto ve svém evangeliu zachycuje
drobné detaily. Sloveso dotkl se vyjadřuje zároveň jemný pokyn, neboť:
Ti, kdo je nesli, se zastavili .
Dostáváme se k jádru perikopy. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“
Ježíš působí zázrak slovem, které má moc. Lukáš použil ke zvýraznění
významu Ježíšova slova přímé řeči ve větě přikazovací. Z oslovení se pak
115 Podrobnosti v: RYŠKOVÁ, M., Každodenní život ve starověku v Palestině, [online], 7 s.,
dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova. 116 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 76.
57
dozvídáme, že již nešlo o dítě , což jen doplňuje komentář k závažnosti ztráty
mužského potomka. Mládenec byl už schopen svoji matku zabezpeči t
po hmotné stránce. Sloveso vstát (egeiró) je použito také, když Ježíš
uzdravuje chromého (5,23-24) a člověka s ochrnulou rukou (6,8). Tato
uzdravení jsou pak podkladem pro výrok v 7,22: mrtví vstávají, chromí
chodí.117
Mrtvý se posadil a začal mluvit. Lukáš použil slov, která si svým
významem protiřečí: mrtvý x sedí a hovoří , aby zdůraznil velikost zázraku,
který Ježíš způsobil. Vždyť co může vě tšího než Boží láska a milosrdenství
a co působivějšího pro přihlížející dav než oživlá mrtvola? Zároveň nás nesmí
zaskoči t , že si na márách mohl sednout, protože tehdy se nepohřbívalo
v rakvích, ale tě la byla zabalena do velkého kusu plátna (prostěradla)
a rouškou mě la mrtvola podvázanou bradu. Tělo se pak ukládalo do hrobu,
který byl vytesán ve skále.118
Ježíš ho vrátil jeho matce.: V podstatě doslovně převzato z 1 Kr 17,23.119
Lukáš tuto větu použil jen s rozdílem, že uvedl podmě t . Věta je tedy
jednotným celkem vloženým do textu.
Všech se zmocnila bázeň a velebili Boha: Slovo bázeň ve Starém
i Novém zákoně nikdy neznamenala strach ve smyslu, jak jej chápeme my. Jde
o uvědomění si toho, že Bůh Izraele je tak nesmírně veliký, že přesahuje
č lověka. Toto „uvědomění“ se projevuje klaněním a velebením Boha. Cílem
je prohloubit víru a důvěru č lověka v Boha.120
Nyní následují dva výroky přihlížejícího davu: ‚Veliký prorok povstal
mezi námi‘ a ‚Bůh navštívil svůj l id!‘.121 Zde opět můžeme vysledovat
117 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 139. 118 Podrobněji v poznámkách k ; Mt 27,60, Lk 23,53 a Jan 20,6-7 v: Nový zákon. Text užívaný
v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 113, 271, 353.
119 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 139.
120 Podrobnosti v: AUVRAY, P., GRELOT, P., „Bázeň Boží“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR.Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 20-21.
121 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 11, dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
58
podobnost s příběhem v 1 Kr 17,17-24, kde se hovoří o proroku Eliášovi.
Výroky o Ježíši ř íkají, že je veliký prorok a Bůh jej posílá, aby skrze něj
navštívil svůj l id. Tento výrok hovoří o splnění Zachariášova proroctví
(1,68).122
Šestnáctý verš přináší sdělení, které je pro Lukáše typické. Po slovech
o zázraku následuje text o reakci přihlížejícího lidu, který poznává starost
Boha o ně j , kterou jim zjevuje skrze zázračné č iny. Ty působí prohloubení
víry v Boha a v jeho starost o každého č lověka v jeho údělu.123
Perikopu uzavírá zpráva o šíření zvěsti o Ježíši , a to nejen v Judsku,124 ale
také do okolí. Tedy Ježíš prochází sice jen malé území vzhledem k velikosti
světa, ale jeho poselství se bude šíři t bez jakéhokoliv omezení do celého
světa.
4.2.4 Poselství zázraku
V 7. a 8. kapitole klade autor evangelia důraz na spásu. Ježíš byl poslán,
aby zachraňoval. Jednotlivé příběhy, které Lukáš pečl ivě vybral, uspořádal
v reprezentativní vzorek Ježíšovy spásné činnosti. Bůh Otec posílá doprostřed
vyvoleného národa svého Syna, aby skrze něj poznal Boží milosrdenství.
Tedy, že Bůh svůj l id neopouští, je v jeho středu. Ježíš křísí syna vdovy
ze smrti k pozemskému životu mocí, která je mu dána od Boha, aby se lid
obrátil k Bohu. Zázrak vzkříšení, který se stal u Naimu, je jakýsi přeobraz
Ježíšova vzkříšení. Ježíšovo vzkříšení je ale jiné dimenze, protože už má
podíl na vzkříšení mrtvých na konci věků .125 Prostá slova „vrátil ho matce“
nám ř íkají velikou věc. Ježíš si nekladl podmínky, nevystavil účet za to,
122 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 140. 123 Srov. KAHL, W., New Testament Miracle Stories in their Religious-Historical Stetting.
Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht, 1994, s. 227. 124 Lukáš na mnoha místech evangelia užívá výraz Judsko pro označení celé Palestiny (např.
1,5; 6,17; 7,17; 23,5). Srov. Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 195.
125 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 9, dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
59
co učinil . Dal život jejímu synu jako nezasloužený a nepodmíněný dar,
protože Bůh je nadevše milosrdný. Lukáš tímto příběhem v podstatě vysvět l it
základní podmínku spásy: spása člověka je možná pouze skrze víru v Ježíše.
Kdo v něj uvěří , bude mít věčný život u Otce.
Ježíšovým posláním zde na zemi je kázat o Božím království a koná mocné
č iny, aby jej lidé poznali a pochopili , že spása přichází skrze víru, ale
ne ledajakou, ale víru v Ježíše Krista. Krásnou dimenzi chápání tohoto
zázraku nám nabízí k promýšlení Tomáš Špidlík. Tedy, že Ježíš vzkř ísil syna,
aby se mohl s matkou znovu setkal. „Setkání s Ježíšem je předzvěst setkání
mezi l idmi.“ Při vzkříšení z mrtvých se setkáme s Ježíšem, ale také
se setkáme všichni lidé spolu, a toto setkání pak bude „věčné
a nerozlučitelné“.126
4.3 Vyhnání zlých duchů z Marie Magalské (8,1-3) 1Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou
zvěst o Božím království . Bylo s ním Dvanáct (apoštolů) 2a některé ženy, které byly
uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm
zlých duchů , 3dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho
j iných, které se o ně staraly ze svého majetku.
4.3.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Dalším zázrakem je vlastně jen zmínka o vyhnání zlých duchů z Marie
Magdaleny. Tyto tři verše jsou závěrem tzv. „malé vsuvky“, tedy vlastní
Lukášovy látky, kterou zařazuje za verše převzaté z Markova evangelia
(za Mk 3,12). Také tento zázrak Lukáš zařadil do první hlavní části evangelia,
která je věnována Ježíšově kazatelské a divotvorné činnosti (4,14-9.50). Text
se nám jeví jako samostatný celek v rámci osmé kapitoly. Klidně by jej šlo
slouč i t s předchozími perikopami. Mohli bychom ř íct, že se jedná o jakési
shrnutí dosavadního průběhu (Ježíš putuje Galilejí , hlásá radostnou zvěst
v doprovodu apoštolů a skupiny žen). Nejblíže předcházející perikopy věnuje
126 ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na feriální evangelia II. Olomouc, Refugium: Velehrad-
Roma, 2006, s. 279-280.
60
Lukáš tématu setkávání Ježíše s hříšníky. Ve farizeově domě se odehrává
epizoda se ženou, která Ježíši natírá nohy drahocenným olejem a utírá
je vlastními vlasy (srov. Lk 7,36-50). Ježíš je ten, který odpouští hříchy, dává
lidem spásu. Tady se projevuje Lukáš jako redaktor, jako spisovatel díla,
které má urč i tý program. Nejdříve věnuje prostor konkrétním příkladům
Ježíšovy činnosti . A než přejde k odlišnému způsobu psaní (v tomto případě
následuje specifický, biblisty vymezený literární druh – podobenství), použije
shrnutí. Navozuje tak u č tenáře dojem, že se jedná o něco, co se děje běžně ,
opakovaně . Shrnutí je jakýmsi spojovacím č lánkem mezi odlišnými příběhy,
ale i způsoby jednání a vyjadřování jednotlivých postav. Shrnutí je uzlem
v textu zahrnujícím v sobě výpověď nejen o minulosti , ale i pří tomnosti
a budoucnosti. Toto shrnutí je úvodem osmé kapitoly. Pro č tenáře pak není
těžké udržet v povědomí souvislosti celého složitého makrotextu evangelia.
Ve čtvrtém verši osmé kapitoly se Lukáš navrací ke své předloze, kterou má
v Markově evangeliu (4,1-25). Podobně jako Matouš (srov. 13,1-23) přebírá
podobenství o rozsévač i , kde můžeme vysledovat jeho vlastní redakční
úpravy. My se však budeme nyní zabývat třemi verši, které mimo jiné hovoř í
o zázraku, který Ježíš učinil na Marii z Magdaly.
4.3.2 Uspořádání perikopy
v. 1: Ježíš káže a hlásá radostnou zvěst po kraji
v. 2: zmínka o uzdravení Marie Magdalské
v. 3: další ženy v Ježíšově doprovodu
4.3.3 Výklad zázraku
Potom chodil: Podmě t Ježíš není vyjádřen, protože text plynule navazuje
na předcházející. Ježíš po epizodě ve farizeově domě opět vyráží na cesty.
od města k městu, od vesnice k vesnici: Těmito slovy nám Lukáš sdě luje,
že Ježíš hlásal radostnou zvěst všude kam přišel a že se jedná o rozsáhlé
území Ježíšova působení.
61
a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království: Především je zde
vyjádřen předmě t Ježíšovy kazatelské č innosti. Spojení nalezneme u Lukáše
ještě v 4,18.43-44. Lukáš jím „definuje Ježíšovo prorocké poslání a zasazuje
do souvislostí podobenství o rozsévači“127. Hlásání radostné zvěsti je jedním
z hlavních témat celého Lukášova evangelia. O použití sledu sloves kázal
a hlásal můžeme říct , že vzniká urč i tý pleonasmus, ovšem zde nejde
o stylistický nedostatek. Působí zde jako prostředek k zesílení významu
sdělení. Výraz Boží království se u Lukáše vyskytuje poměrně často (např .
také v 9,2.11; 17,20.21). Ježíš ohlašuje radostnou zvěst o Božím království,
které skrze ně j přichází na tento svě t . Zázraky, které Ježíš koná, jsou
viditelnými znameními a pomáhají pochopit jeho význam.128
bylo s ním Dvanáct (apoštolů): Jde o neměnící se skupinu osob, kterou
Ježíš nazval apoštoly (jediný Lukáš tímto výrazem výslovně označuje tuto
skupinu učedníků v 6,13). Jejich jména nalezneme u Lukáše v 6,14-16.129
a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Jako
první věc se dozvídáme, že Ježíše doprovázely vedle jeho nejbližších
učedníků také ženy. Dále se dozvídáme, že jde o ženy, které Ježíš uzdravil,
ony se potom z vděčnosti př ipojily k Ježíši.130 Od zlých duchů a nemocí:
je odvolávkou na verš 7,21. Lukáš spojuje uzdravení fyzické a „duchovní“.131
Některé jsou tady jmenovány: Marie, zvaná Magdalská:
Marie: řecká podoba hebrejského jména Mirjam. Etymologie slova je však
nejistá a může znamenat např . kapka moře, hořkost moře, milovaná .132 Jméno
127 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 151. 128 Srov. SPICQ, C., GRELOT, P., „Království“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-
DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 183-188. 129 O používání výrazu „apoštol“ v Novém zákoně pojednává podrobně článek: TICHÝ, L.,
Pojem „apoštol“ v Novém zákoně. Studia theologica, 2002, roč. 4, č. 2, s. 1-10. 130 Srov. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 80. 131 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 143. 132 Více k výrazu nalezneme v: HELLER, J., Výkladový slovník biblických jmen. Praha:
Advent-Orion; Vyšehrad, 2003, s. 299-300.
62
Magdalská je odvozeno od názvu města Magdala, které se nachází někde
na břehu Genezaretského jezera. Název je odvozen z hebrejského slova, které
překládáme jako věž.133 O Marii Lukáš nikde neříká, že byla dř íve ženou
nemravnou, ani ji nelze ztotožňovat s hříšnou ženou v 7:36-50. Marie je zde
bezpochybně zmiňována proto, že bude pozděj i svědkem Ježíšova vzkříšení
(24,10).134 V ostatních evangeliích je Marie uváděna na těchto místech: Mk
15,40-41; 15,47; 16,1-2.9-11; Mt 27,56.61; 28,1; Jan 19,25; 20,1-2.18).135
Dozvídáme se, že Marie byla jednou z žen, které doprovázely Ježíše
z Galileje. Marii vidíme pod křížem př i Ježíšově ukřižování. Př ihlíží uložení
Ježíšova tě la do hrobu a je svědkem jeho vzkříšení. Ve 20. kapitole Janově
evangeliu je př ímo popsáno, jak se Marii Ježíš zjevil a poslal ji zvěstovat tuto
zprávu učedníkům.136
z které vyšlo sedm zlých duchů: č íslo sedm v židovské symbolice
vyjadřuje plnost. Což zde vyjadřuje, že Marii ovládalo mnoho zlých duchů .
V Novém zákoně patř í vymítání zlých duchů (exorcismy) ke službám jako
uzdravování nemocných, očišťování malomocných (např . Lk 9,1). Č lověk
posedlý démonem byl považován za nemocného. Přičemž nemoc nebyla
trestem za hřích, ale člověk byl spoután zlými silami nezávisle na své vů li .
dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy: O Janě se zde píše
v souvislosti s jejím manželem Chuzou, o kterém víme, že byl Herodův
správce. Jana je znovu zmíněna v 24,10.137 Jak významná je pozice jejího
muže? Někteří v této zmínce vidí důkaz, že Ježíše podporovali majetní lidé.
Ale to vyvolává další otázky: Opustila Jana svého manžela pro potulného
uči tele? Natrvalo? Dočasně? Měla i nadále přístup k majetku?
To je komplikující faktor. Jako Chuzova žena sdílela jeho sociální postavení
133 Tamtéž, s. 525. 134 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 320. 135 MAT, P., Marie Magdalská I., [online] dostupné z: http://www.myty.info. 136 SMALLEY, S. S., „Marie“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů,
1996, s. 585-586. 137 FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (I-IX). New York: Doubleday, 1979,
s. 698.
63
správce v Herodově domácnosti, které bylo opravdu vysoké, leč poněkud
nejisté. Takže Jana nemá závidění hodné postavení a zároveň ani její
pří tomnost mezi těmi, kteří následují Ježíše, není bez potíží vnímána jako
potencionální zdroj jejich legitimity. Naopak, její status je neurč i tý, mezi
jejími lidmi nejistý. Zrovna tak jako mnoho faktorů může způsobit opuštění
jednoho ze společensky opomíjených postavení starověku v Palestině , tak
Jana dobře zapadá mezi ostatní, kteří nacházejí spřízněnost v komunitě
formované kolem Ježíše.138
Herodes: Tento mě l přízvisko Antipas (řecké jméno znamenající podobný
otci).139 Narodil se asi roku 20 př . Kr. Herodovi Velikému a Samařance
Maltaké. Po smrti svého otce (4. po Kr.) se stal vládcem v Galileji a Perei
a vládl až do roku 39 po Kr. Byl tedy vládcem za Ježíšova života (Lk 23,7).
Ježíš o něm hovoř í jako o „lišce“ (Lk 13,31-32). Na popud své druhé ženy
Herodias nechal Janu Křt i teli useknout hlavu (Mt 14,3n.; Lk 3,19). Herodovi
tato vražda zůstává na pamě t i celý život (Mk 6,14-16; Mt 14,1n.; Lk 9,7-9).
Ježíše pronásledoval a vysmíval se mu (Lk 13,31; 23,8-12; Sk 4,27). Ježíš
varuje před kvasem Herodovým, tedy před náboženskou lehkomyslností
a povrchností, kterou se vyznačoval Herodův dvůr. Zemřel spolu se svojí
ženou ve vyhnanství po nevydařeném pokusu získat ti tul krále u římského
císaře Kaliguly.140
Zuzana: Lukáš zmiňuje Zuzanu, ale neř íká o ní nic více, než že ji
uvedením jména odlišuje od mnoha jiných,141 které se o ně staraly ze svého
majetku: Použitím imperfekta slovesa diakoneó , které Lukáš používá
ve smyslu „obsluhovat u stolu“ nebo „dohlížet na pohostinství“ (srov.
Lk 4,39; 10,40; 12,37; 17,8; Sk 6,2), je kladen důraz i na majetek (jako
138 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 320-321. 139 HELLER, J., Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion; Vyšehrad, 2003, s.
494. 140 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost,
1992, s. 204. 141 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 321. DONAHUE, J. R., HARRINGTON, D. J., Evangelium podle Marka. Sacra pagina 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, s. 206-207.
64
v 11,21; 12,15.33.44; 16,1.14; 19,8; Sk 4,32.34.37; 5,4). Tyto ženy tedy
podporovaly Ježíše a apoštoly finančně .142
4.3.4 Poselství zázraku
Tři verše v úvodu osmé kapitoly se zdají být stručné. Vždyť jde o shrnutí,
které odpovídá redakční práci autora. Z toho automaticky vyplývá,
že výpověď bude velmi bohatá. Lukáš zdůrazňuje význam těchto žen tím,
že uvádí jejich jména. Lukáš, věnující velkou pozornost ženám, nezapomíná
ani zde naznač i t urč i tým způsobem kontroverzní téma: ženy v novém svě tle.
Pojďme se podívat, co nám evangelista v těchto několika řádcích chce sděl i t .
Ježíš je poutníkem, který hlásá radostnou zvěst o Božím království.
Doprovází jej apoštolé a ženy, které Ježíš povolává k následování z různých
prostředí a „provozně“ zabezpečují celé společenství.
Marie Magdalská slouží po vyhnání sedmi démonů . Jana, jako žena
Herodova správce Chuzy, svědčí o tom, že se Ježíšova zvěst dostala
do paláce. Když tyto a další ženy uvěř i ly, daly své síly a prostředky
k dispozici službě Ježíši, aby mohl pokračovat ve své č innosti . Je to dů ležité
sdělení, protože pasáž objasňuje, že Ježíšovu činnost podporovali muži i ženy
napříč všemi společenskými vrstvami.
Hlavním tématem textu je vyjádření základního charakteru služby
v odpovědi na Boží milosrdenství. Ti, kdo se přidávají ke komunitě , nejsou
jen přihlížejícími. Spíše užívají jejích darů a útočiště ve službě Ježíši . Není
dů ležité, zda byl někdo osvobozen z moci démonů nebo přišel z královského
dvora, každý může efektivně sloužit. Klíčovou rolí se tak stává část služby
těchto žen, které slouží ostatním v komunitě .
Texty jako tento reagují na skutečnost role žen v 1. st. po Kr., která byla
naprosto odlišná. Ženy byly považovány za majetek, tedy na úrovni otroků
a dět í . Byly považovány i za duševně méněcenné, což je uvolňovalo
od mnohých povinností plynoucích ze Zákona, a samozřejmě se nemohly
142 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 152.
65
podílet na službě v synagogách. Ježíš dává ženě důstojnost, staví ji na stejnou
úroveň muži. Jsou Ježíšem povolány ke službě a svědectví o Ježíši.
Pohled na ženy dnes je j iný než v 1. století . Ženy mají př ístup ke vzdě lání
a zastávají mnoho mužských rolí a funkcí. Ve svět le mnoha rozdílů , které
církev stále zdůrazňuje, tento text klade mnoho otázek, jestli žena může
v církvi dě lat opravdu vše, včetně duchovní služby a dalších oficiálních
služeb – které jsou vymezeny Novým zákonem mužům.
Ve středu debaty o roli žen v církve nesmíme zapomenout, že všichni jsme
povoláni sloužit Pánu ve službě druhému. Jeden z velkých nežádoucích jevů
v diskusi o roli žen v církve se soustřeďuje na moc. Což je podmíněno více
kulturními faktory než požadavky na službu, o které čteme v Písmu. I kdyby
texty přisuzovaly hlavní úlohu mužům, tak jen aby to vedlo k cíli sloužit ,
nikoliv k bezcitnému využívání moci (srov. např . Ef 5,23-33).
Pokud hovoříme o službě a financování, je potřeba se vyhnout dvěma
extrémům. Ve službě můžeme vidět jen důvod pro dávání peněz na krytí
potřeb. Ale služba bez srdce, i když dobře financovaná, není službou v Božích
očích. I když má člověk k dispozici to nejlepší vybavení, výstavné prostory
atd., stejně by jeho služba nebyla tou pravou službou, pokud se jí člověk
neodevzdá beze zbytku. Dávat peníze na službu a platit druhé, aby pracovali
v církvi, to není služba v Božím světle. Opačná chyba spočívá v tvrzení, že
prostředky nejsou podstatné a že je lépe o nich nehovoř it . Pasáže, kde Ježíš
hovoří o vdovině haléř i (Lk 21,1-4) a sv. Pavel o majetku (1 Kor 16,1-4;
2 Kor 8,9), ukazují, že peníze jsou důležitý aspekt pastorační služby. Každý,
kdo při j ímá, je povinen oplácet (1 Kor 9,11). Mimoto se často setkáváme
s názorem na službu v tomto smyslu: Já očekávám to nejlepší pro moji rodinu,
ale kněz, ať si žije jen ze svého naprostého spolehnutí se na Boha. Ani jeden
z těchto názorů nevychází z Písma. Jedním z důvodů úspěšnosti Ježíše
a Dvanácti je právě skutečnost, že jeho stoupenci – i takové ženy – se odevzdali
jim sloužit.143
143 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 220-226.
66
Marie Magdalská, ze které Ježíš vyhnal 7 démonů , Jana, Zuzana, uvěři ly
v Ježíše. Skrze tuto víru k nim přichází spása a jejich odpovědí je přijetí
služby Ježíši, zvěstovateli Božího království. Jestliže je Lukáš zde zmiňuje,
tak proto, aby mohl později navázat. Protože tyto ženy sehrají klíčovou roli
v dalších událostech (budou pří tomny Ježíšovy smrti a vzkř íšení). A také
zachycuje lid, který se př ipojuje k Ježíši a vznik společenství života
a majetku, které je předobrazem společenství popsaného ve Skutcích (1,13-14;
2,41-47).144
4.4 Uzdravení shrbené ženy (Lk 13,10-17) 1 0V sobotu pak uč i l v jedné synagoze. 1 1Právě tam byla žena už osmnáct let
posedlá duchem způsobujícím nemoc: byla celá ohnutá a vůbec se nemohla
např ímit . 1 2Jakmile j i Ježíš uvidě l , zavolal j i k sobě a řekl j í : „Ženo, jsi zbavena
své nemoci“, 1 3a vložil na ni ruce. Okamžitě se narovnala a velebila Boha. 1 4Představený synagogy však těžce nesl , že Ježíš uzdravuje v sobotu; řekl
zástupu: „Je šest dní , kdy se má pracovat. V ty dny tedy př icházejte a nechávejte
se uzdravovat, a ne v den sobotní!“ 1 5Pán mu však odpovědě l : „Pokrytci!
Neodvazuje každý z vás v sobotu svého býka nebo osla od žlabu a nevede
ho napoji t? 1 6A tato žena je přece Abrahámova dcera a satan j i mě l spoutanou
plných osmnáct let ; ta nemě la být osvobozena od toho pouta v den sobotní?“ 1 7Těmito slovy byli jeho všichni protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval
nad všemi podivuhodnými č iny, které on dě lal .
4.4.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Tímto zázrakem se posouváme do další části evangelia – Lukášova
cestopisu, která začíná v 9,51 (končí 19,27). Ježíš obrací mysl k Jeruzalému
jako k cíli své cesty. Brož tento dlouhý úsek ještě dále děl í na tři části ,
přičemž první vymezuje verši 9,51-13,21; tedy první a druhou zmínkou
144 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 154-155.
67
o Jeruzalému.145 Lukáš programově skládá jednotlivé příběhy z Ježíšovy cesty
do Jeruzaléma. Ježíš putuje krajem, věnuje se hlavně kazatelské činnosti .
Můžeme si všimnout, že v takto vymezeném textu se vyskytuje pouze jedna
zmínka o zázraku (11,14, který hovoří o vyhnání zlého ducha z němého
č lověka) a jediným šířeji opsaným zázrakem, kterým se budeme zabývat v této
kapitole, je uzdravení shrbené ženy (13,10-17). Jedná se především o látku
z pramene Logií, k níž připojuje autor vlastní látku. Zázraku těsně předchází
Ježíšova slova o nutnosti pokání (13,1-5) a podobenství o fíkovníku, který
dostává novou šanci, aby nebyl sťat. Poté, co Ježíš uč í v synagoze, kde
uzdraví ochrnutou ženu (13,10-17), následuje text o dvou podobenstvích
(13,18-19: podobenství o hořčičném zrnku a 13,20-21: podobenství o kvasu).
Tímto textem konč í Brožem vymezená první část celku o cestě do Jeruzaléma.
Po níž následuje redakční věta shrnující situaci, kdy Ježíš pokračuje v cestě ,
přičemž nepouští z pamě t i její cíl . V této druhé části se postupně odehrávají
tř i události ve farizeově domě (14,1-24: uzdravení člověka s vodnatelností ,
poučení o chování na hostině a podobenství o hostině). Ježíšovo vyučování,
v 15. a 16. kapitole převažují opět v podobenství, např . : 15,8-10: o ztraceném
penízku; 15,11-32: o marnotratném synu; 16,1-12: o vychytralém správci;
16,19-31: o boháči a Lazarovi.
Lukáš pro tento cestopis vybírá, třídí a řadí jednotlivé příběhy, které jsou
spíše jen příklady z Ježíšovy bohaté pozemské č innosti. Jedním z nich
je i uzdravení shrbené ženy.146
4.4.2 Uspořádání perikopy147
v. 10: uvedení do scény – Ježíš učí v synagoze
v. 11-13a: žena a Ježíš
145 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 1, dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
Dále rozděluje text 9,51-19,27, takto: od druhé do třetí zmínky o Jeruzalému (13,22-17,10) a poslední část cesty až do příchodu k Jeruzalému (17,11-19,27).
146 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 11-15, dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
147 Srov. O´TOOLE, R. F., Some Exegetical Reflections on Luke 13,10-17. Biblica, 1992, roč. 73, č. 1, s. 84-107.
68
v. 13: popis ženina postižení
v.12-13a: Ježíš oslovuje ženu a uzdravuje ji
v. 13b: žena se narovnává a velebí Boha
v. 14-17: synagoga a Ježíš
v. 14: Ježíš budí nevoli u představeného synagogy
v. 15-16: Ježíš reaguje na slova představeného synagogy
v. 17: dvojí účinek Ježíšových slov
4.4.3 Výklad textu
V sobotu pak učil: Za nevyjádřeným podnětem se samozřejmě skrývá
jméno Ježíšovo, patrné z předcházejícího textu. Sobota byla svatým dnem
Izraelců a dnem pracovního odpočinku. Připomíná Hospodinovo odpočinutí
po stvoření světa (Ex 20,11, srov. 2,2n.), vysvobození z Egypta (Dt 5,12-15),
vydání manny na dva dny, což umožnilo sobotu svět i t (Ex 16,22-30)
a smlouvu mezi Bohem a lidem (Ex 31,13.16nn; Lv 26,2; Ez 20,12.20).
Pracovní klid byl velmi př ísně dodržován. Postupně byly propracovány složité
předpisy a sobota se stala nejvyšší povinností, formou sebezapření, které
se Bohu líbí. Omezení se týkala také péče o nemocné (Jan 5,10nn).148 Jiný
pohled na sobotu se dočí táme u J. Franeka, který mimo jiné vysvět luje sobotu
takto: Sobota vyjadřuje napodobení stavu prvního sabatu, o kterém se píše
v Tóře. Šlo o stav harmonie, který nebyl narušený č inností č lověka a zároveň
byl stavem odpočinku člověka, př írody i Boha. Sobota má př ipomínat stav
bytí na počátku stvoření a zároveň očekávání budoucí harmonie. Ta je spojena
s příchodem Mesiáše. Proto je sobota vazbou mezi minulostí a budoucností.149
v jedné synagoze: Nedozvídáme se jméno synagogy, protože není důležité
její konkrétní určení. Autor chtě l zdůraznit, že Ježíš kázal také v synagogách.
Zajímavostí Lukášova scénáře je, že právě zde umisťuje první zmínku
o kázání v synagoze. Obsah kázání zde není uveden, ale je nám znám z jeho
148 Podrobnosti v: NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická
společnost, 1992, s. 935. 149 Více k tématu soboty z pohledu židovského autora: FRANEK, J., Judaizmuz: kniha
o židovskéj kultúre, histórii a náboženstve. Bratislava: Archa, 1993, s. 47-52.
69
dřívějšího vyučování v Galileji . Ježíš tedy hlásá radostnou zvěst o Božím
království . Ježíš je prezentován ve své charakteristické pozici a tím
se naplňuje jeho poslání tady na zemi.150 Synagoga: Je místo, kde se věř ící
shromažďují za účelem modlitby, studia Zákona a k řízení občanského
zákona. Toto shromáždění řídili starší. Dohlíželi na kázeň a ukládali tresty.
Hlavní úředník je představený synagogy. Další funkce, o kterých se zmiňuje
‚Nový biblický slovník‛ , je funkce sluhy, který přinášel a odnášel svitky
Písma ke č tení a zpět do schrány, vykonával tresty (bičování) a uči t číst
dět i .151 Synagoga vznikla v době babylonského zajetí jako náhrada chrámové
služby. V Ježíšově době byly synagogy v každé palestinské vesnici
a v Jeruzalémě se jich nacházelo asi 400. Škola sloužila také jako škola
pro dě ti .152
Právě tam byla žena už osmnáct let posedlá duchem způsobujícím
nemoci: Vidíme tady tři aspekty. Z kontextu vyplývá, že žena byla přímo
uvnitř synagogy (neboli nikde tento fakt není vyvrácen). Šlo o ženu jako
takovou, která v této společnosti byla stavěna na okraj dů ležitosti . Zde šlo
o ženu ještě trpící nemocí,153 vidíme, že nikoho ubožejšího Lukáš opsat
nemohl. A právě na tomto př íkladu ukazuje novost Ježíšovy radostné zvěsti .
Osmnáct let: Johnson vidí toto číslo jako symbol osmnácti l idí, kteří přišli
o život při pádu věže Siloe.154 Lukášovo rozhodnutí zmínit tento detail
vyzdvihuje význam jejího uzdravení.155
Posedlá duchem nemoci: Lukáš se k nemoci vyjádři l obecněj i a příčinu
jejího stavu přisoudil „zlému duchu“. Ale s přihlédnutím k verši 12 a 16
150 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 521. 151 Srov. FEINBERG, C. L., „Synagoga“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha:
Návrat domů, 1996, s. 990-991. 152 Více informací v: KROLL, G., Po stopách Ježíšových. Praha: ZVON, 1996, s. 142 -143. 153 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 373. 154 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 231. 155 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 521.
70
je třeba brát v úvahu, že Lukáš její zmrzačený stav chápe jako důsledek zajetí
v satanově moci. Není důležité, jak přesně to Lukáš myslel. Podstatné
je, že podtrhuje nerozlučnost fyzické nemoci a ďáblova vlivu, tedy vztah
uzdravování a osvobození.
byla celá ohnutá a vůbec se nemohla napřímit: Z lékařského hlediska
mě la tato žena vleklou spondylitis ankylopoietica (tj . Bechtěrevova nemoc).156
Lukáš se však nemohl zabývat lékařskou diagnózou. Ve skutečnosti sloveso,
které Lukáš používá při popisu symptomů ohnutí, shrbení vykresluje její
fyzický zjev a slouží jako metafora jejího ponižujícího sociálního postavení.
V tomto svět le potom slova „Právě tam byla žena …“ a „…Ježíš ji uviděl .“
(v. 12) se stávají podstatnými, protože jsou předzvěstí zviditelnění osoby
jinak společností neviděnou.157
Jakmile ji Ježíš uviděl , zavolal ji k sobě: Lukáš staví Ježíše do středu
pozornosti jako uči tele lidu shromážděného v synagoze (v. 10). Ježíš nešel
tedy ven za touto ženou, ale zve ji před tento shromážděný lid. Lukáš tak
propojuje Ježíše s jádrem této scény. Pozvání této ženy z okraje společnosti ,
pak není bez vztahu k momentu uzdravení. Je to velmi významný symbol
uzdravení uvnitř komunity.
A řekl jí: „Ženo, jsi zbavena své nemoci“; a vložil na ni ruce: Lukášovo
schéma je zřetelné. Výrok o uzdravení, moment doteku se objevují za sebou
také na jiných místech evangelia (srov. 4,40; 5,13; 8,54). Že tak činí z Boží
moci, je evidentní z přirozenosti jeho výroku: „jsi zbavena své nemoci“.
Okamžitě se narovnala a velebila Boha: její odpověď je dvojí. Jednak
se okamžitě např ímila, což dosvědči lo, že ji Ježíš uzdravil. Druhou odpovědí
je, že bezprostředně velebila Boha, tedy rozpoznala, že skrze Ježíše uzdravuje
Bůh (srov. 5,26)158 Lukáš k popisu nemoci a uzdravení, osvobození používá
literárně stejné schéma: žena je uzdravena z nemoci; uvolněna ze satanovy
moci, která byla kořenem její nemoci; nyní je schopná okamžitě se narovnat.
156 KÁBRT, J., Lexicon medicum. Praha: Galén, 2004, s. 873. 157 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 521. 158 Tamtéž, s. 221-222.
71
Představený synagogy: byl ten, který řídil bohoslužbu, nebyl však kněz.
Zajišťoval č tení a vyučování Zákona. Zde plní roli podobnou zákoníků
a farizeů , kteří se v Lukášově vyprávění objevují už dříve. Jejich úkolem
je sledovat Ježíšovo chování a zajistit řádný průběh obřadů .
však těžce nesl, že Ježíš uzdravuje v sobotu: Ježíšův přestupek
se dostává do středu pozornosti, když Lukáš opisuje vzbuzení nevole
u představeného a v dalších slovech nepřímo Ježíše obviňuje.
A řekl: „Je šest dní, kdy se má pracovat. A ty dny tedy přicházejte
a nechávejte se uzdravovat a ne v den sobotní!“: je zajímavé,
že představený se obrací se slovy na pří tomný lid, nikoli na Ježíše. Tímto
veřejně vylučuje Ježíšovu autoritu jako uči tele, ale sám pokračuje jako ten,
který je oprávněn Písma vykládat. Opírá se při tom o slova Tóry (srov.
Dt 5,13; Ex 20,9). Tím dává najevo svoji autoritu a přihlížející je nevnímají
jen jako slova, ale, že „tak to má být činěno“, neboť je to Boží vů le. Nikdo
sice asi nebude popírat tragedii nemoci té ženy, její zdravotní stav. Když
je ale nemocná už 18 let a její stav není životohrožující, nemohlo by její
uzdravení počkat na další den? V souladu s předpisy nemá právo této ženy
nahradit právo soboty.159
Pán: Ježíš je zde osloven titulem Pán , protože v dalším kontextu se hovoří
o Božím království. Ježíš je král (srov. 19,38; 23,2-3.37-38.42.51; Sk 17,7).
Jeho království je ale služba, ne vládnutí ostatním (Lk 22,24-27). Ježíš
odmítá „nabídku“ moci a slávy všech království světa, klanění se satanu spíše
než Bohu (srov. Lk 4,5-8).160
mu však odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu svého
býka nebo osla od žlabu a nevede ho napojit?“: Ježíš se obrací
k představenému synagogy, přesto však v přímé řeči oslovuje širší okruh lidí
(použitím množného č ísla). Podle Dt 5,14 je v sobotu zakázána práce s býky
159 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 523. 160 Srov. O´TOOLE, R. F., Some Exegetical Reflections on Luke 13,10-17. Biblica, 1992, roč.
73, č.1, s. 84-107.
72
a osly. Podle Dt 22,1-4 je možné pouze hledat ztracené zvíře nebo
je zvednout, když upadne.161
A tato žena je přece Abrahámova dcera: Tato žena je prezentována jako
jedna z osob za běžných okolností vyloučených ze sociálního styku a urč itě
nepatři la k těm, kterých si vážili pro jejich věrnost. Nyní je ale vyzdvižena
Bohem jako dítě Abrahámovo ve smyslu tom, že je vhodným adresátem
milosrdenství určeného Abrahámovi. Vidíme zde ostrý kontrast mezi tím, jak
je prezentována a co př ijala. Byla sehnutá v hanebné pozici , ovládána zlým
duchem. To je dcera Abrahamova? Její pozice není čestná, ale skrze Ježíšovu
moc se stává plnohodnotným č lenem společenství. Ona a další děti
Abrahámovy v Lukášově vyprávění svědčí o tom, jak je naplňován Boží slib
daný Abrahamovi. Tedy, že skrze Ježíšovu službu jsou mnozí uznáni jako děti
Abrahama.162
a satan ji měl spoutanou plných osmnáct let; ta neměla být osvobozena
od tohoto pouta v den sobotní?“: Satan: Lukáš používá toto označení pro
zlého ducha poprvé v 10,18 a dále, až do konce evangelia (např . 13,16;
22,3.31).163 V textu se znovu opakuje délka nemoci. Lukáš chtěl patrně
zdůraznit náročnost této nemoci spoč ívající také v její délce. Ve skutečnosti
jde o nemoc nevyléč i telnou. Ke zdůraznění přispívá také použití přímé řeči .
Ježíš vnímá sobotu jako pravý den k projevení spásného Božího záměru
v uskutečnění takového zázraku. A především, má být legitimizován božský
charakter Ježíšovy mise. Skrze osvobození a uzdravení chudé ženy nízkého
společenského postavení se projevuje Boží nadvláda v pří tomnosti.164
Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni: Doslovný překlad
výrazu přeloženém v našem překladu jako „protivníci“ zní: ti , kdo
mu odporovali , a je určen také odpůrcům Ježíšových učedníků (21,15; srov.
161 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 231. 162 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 525-6. 163 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 189. 164 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 525.
73
2,34).165 Právě představený se pokoušel zostudit Ježíše před veřejností
v synagoze, ale nakonec to byl on, jehož autorita byla dotčena.166 Je natolik
svázán zákony, že se ani nemůže radovat z Božího milosrdenství, které
se projevilo osvobozením této ženy.167
Ale celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které
on udě lal: Lid shromážděný se raduje, protože Ježíš má autoritu. Lid
rozpoznává v jeho podivuhodných činech Boží působení. Č ím vě tší je radost
zástupu, tím jasnější je zostuzení Ježíšových odpůrců .
4.4.4 Poselství zázraku
Významem př íběhu o zázračném uzdravení shrbené ženy může být
především jeho situování do synagogy a uskutečnění v sobotu. Podle Kahla
není tak dů ležité uzdravení té ženy, jako vyvolání diskuze o významu
a chápání soboty, o uzdravování v sobotu. Ježíš je zde prezentován jako ten,
který dokáže obhájit svůj názor na uzdravování v sobotu pomocí logických
argumentů , které předkládá svým odpůrcům.168
O´Toole hovoří o zázraku ve smyslu, že Lukáš spojuje uzdravení shrbené
ženy v sobotu s podobenstvími o Božím království (13,18-21: o hořč ičném
zrnku a kvasu). Jež jsou interpretačním klíčem předešlého. Ačkoli
představený synagogy a Ježíšovi odpůrci nepatří do království, Boží
a Ježíšova iniciativa a líčení příběhu o shrbené ženě j istě ano. Ježíšovo
osvobození shrbené ženy a jeho nadvláda nad satanem uskutečňuje Boží
království. Ježíš je označena jako Pán a jeho odpověď představenému
synagogy odhaluje důstojnost lidské bytosti v království.
165 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 232. 166 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 526. 167 BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan, 1996,
s. 374. 168 Srov. KAHL, W., New Testament Miracle Stories in their Religious-Historical Stetting.
Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht, 1994, s. 213-215.
74
Žena nemizí z příběhu, ale je podobná zrníčku hořčice a kvasnicím
v následujících parabolách o královstvím Božím. Stává se modelem chvály
Ježíšových skutků . Označení dcera Abrahamova podporuje tvrzení, že žena
reprezentuje Boží království, které Lukáš spojuje se spásou.
Žena je „např ímena“ a stává se zdrojem chvály Boha. Její dočasná
nemožnost např ímit se by se mohla nepochybně vázat k představě o Božím
království. Lukáš zůstává jedním z největších obhájců budoucích snah hájit
důstojnost žen.
Tento příběh je metaforou Božího království. Ve srovnání s 14,1-6
(uzdravení člověka s vodnatelností) není pochyb, že shrbená žena hraje hlavní
roli v této perikopě . Bůh, Ježíš a žena jsou zrcadlem království. Ale žena
a ti , kdo ji napodobují, mohou reprezentovat obecné mínění o lidských
bytostech.
Primárně , království je dosažení Boha a Ježíše, ale vnímavý poměr k Ježíši
a tak poměr k Božímu království potvrzuje správné chápání skutečnosti
a obrovský přínos pro nás lidi. Boží království volá k novému chápání soboty
a uznává lidskou důstojnost a důležitost.169 V prvotní církvi nebyla sobotní
praxe zdůrazňována (Řím 14,5). Věřící konali různé práce, naléhavá
ale zůstává výzva k soucitu. Text zdůrazňuje, že č lověk má být plný soucitu
stále, vždyť je to Ježíšova lítost, že rozradostnil dav.
Obraz o fyzickém osvobození slouží jako upozornění, že osvobození
je možné skrze Ježíše. Tvorba vztahu s Bohem a přístup k Boží moci v jeho
Duchu nás posiluje prostředky k obnovení našich životů . Každý čas je vhodný
pro jejich obnovu. To je Ježíšova služba – a služba církve. Je potřeba, aby
v našich životech nepřevažovala zažitá náboženská praxe, ale má převážit
naše zodpovědnost mít soucit.170
Se zajímavou teorií zázraku o uzdravení shrbené ženy přichází Kilgallen
při srovnání s textem, který předchází (13,1-9) a příběhem o uzdravení muže
s vodnatelností (14,1-6). Zázraky popsané v 13,10-17 a 14,1-6 řeší otázku
169 Srov. O´TOOLE, R. F., Some Exegetical Reflections on Luke 13,10-17. Biblica, 1992,
roč. 73, č. 1, s. 84-107. 170 BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan, 1996,
s. 374, 377.
75
uzdravování v sobotu. Rozdíl spoč ívá v použitých slovesech – co je nutné,
povinné a co je př ípustné, dovolené. Představený synagogy hovoří
o povinnosti pracovat šest dnů v týdnu, ale ne v sobotu (13,14). Uzdravování
srovnává s prací. Akceptuje tak, že je nutné, aby Ježíš uzdravoval. Plísní ale
ty, kteří vyhledávají lékařskou pomoc v sobotu, č ímž překračují nař ízení
o sobotě . Ježíšův argument o sobotní povinnosti ke zvířatům je srovnán
s povinností lékaře uzdravit tuto ženu. Ježíši je dána od Boha moc a z této
moci je povinen ženu uzdravit, i když je sobota. Odlišnost v zázraku o muži
s vodnatelností spoč ívá v tom, že jde o přímé ohrožení života, a proto
je uzdravení přípustné, povolené. Oba příběhy hovoří o tom, že Ježíš
prosazuje Boží vůl i láskou k bližnímu. Projev Boží moci v uzdravování
je přirozeným a závazným vyjádřením této lásky. Kilgallen je přesvědčen,
že tuto teorii podporuje také text o nezbytnosti obrácení, který zázraku
o shrbené ženě předchází. Ježíš je cestou k pokání a obrácení. Učí
o dodržování př ikázání lásky k Bohu a bližnímu, které je dů ležitější než
dodržování předpisů o sobotě . 171
4.5 Člověk s vodnatelností (Lk 14,1-6) 1Když (Ježíš) př išel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů , aby tam
pojedl , dávali s i na ně j pozor. 2A hle – ně jaký vodnatelný č lověk se octl před ním. 3Ježíš se ujal slova a položil znalcům Zákona a farizeům otázku: „Je dovoleno
v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Oni však mlčeli . Dotkl se ho tedy, uzdravil ho
a propustil . 5Pak j im řekl: „Když spadne někomu z vás dí tě nebo býk do jámy,
nevytáhne ho hned v den sobotní?“ 6Na to mu nedovedli odpovědě t .
4.5.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Text o uzdravení vodnatelného člověka se také nachází ve druhé
hlavní části evangelia (9,51-19,27), jako druhý zázrak o sobotním uzdravení
(13,10-17: uzdravení shrbené ženy). Celkově se jedná o třetí a poslední
zázrak vykonaný Ježíšem v sobotu, vedle uzdravení člověka s ochrnulou
171 Srov. KILGALLEN, J. J., The Obligation to Heal (Luke 13,10-17). Biblica, 2001, roč. 82,
č. 3, s. 402-409.
76
rukou (6,6-11; par. Mk 3,1-6 a Mt 12,9-14) a shrbené ženy Když nahlédneme
do strukturování textu od Brože, podobně jako u zařazení textu o shrbené
ženě (viz výše kapitola 4.4.1), můžeme konstatovat, že text je zařazen mezi
druhou a třetí zmínku o Jeruzalému (tedy v celku 13,22 – 17,10).172
Perikopa je vsazena do vyprávění o Ježíšově kazatelské činnosti.
Bezprostředně j í předcházejí Ježíšovy dva prorocké výroky. Výrok o pozvání
na hostinu a vyloučení z hostiny představující Boží království (13,23-30)
a druhým Ježíš reaguje na zprávu, že jej chce Herodes zabít a projevuje žal
nad Jeruzalémem (13,31-35). 173 Scéna o uzdravení vodnatelného člověka
je první ze tří , které se odehrávají ve farizeově domě . Další dvě už opět patří
svojí povahou k Ježíšovo vyučování (14,7-24: poučení o chování na hostině
a podobenství o hostině).
4.5.2 Uspořádání perikopy
v. 1-2: Ježíš přichází na hostinu do farizeova domu a setkává se s člověkem
trpícím vodnatelností
v. 3-6: Ježíš contra farizeové a znalci Zákona:
v.3: Ježíš klade otázku o uzdravení v sobotu
v.4a: mlčení farizeů
v. 4b: Ježíš uzdravuje vodnatelného člověka
v. 5: Ježíš klade otázku o soucitu s dítětem č i býkem spadlým v jámě
v. 6: mlčení farizeů
4.5.3 Výklad textu
Když (Ježíš) přišel v sobotu do domu: Tato slova nám názorně ukazují
Lukášův způsob uspořádání cestopisu. Ježíš se podle verše 9,51 obrací
k Jeruzalému. Poté Lukáš programově řadí jednotlivé příběhy, které se cestou
staly (mohly se stát), a pořád ve čtenáři udržuje povědomí o cíli –
Jeruzalému. Nejen, když se o něm přímo zmíní (13,22; 17,11; 18,31), ale
172 Srov. BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], s. 1, dostupné z: www.ktf.cuni.cz. 173 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 238-239.
77
tímto způsobem, tedy udržuje vědomí, že Ježíš stále putuje, přichází, odchází,
vchází. Podle Lukáše se tento zázrak stal v sobotu. Sobota je v životě
židovského národa projevem identity v období druhého Chrámu. Otázky
vhodného chování byly velmi debatované. Ježíšovy zázraky vykonané
v sobotu proto velmi děsily ty, kteří vykládali Mojžíšův zákon odlišně .
Můžeme na základě těchto slov očekávat konflikt mezi svědky tohoto
zázraku.174
jednoho z předních farizeů: Název farizeové znamená oddělení , tedy
ti kteří se chtěj í odděl i t , a to od pohanů , ale i od méně horlivých židů . Byli
jednou z významných židovských náboženských stran. Vznikli patrně
v 2. polovině 2. stol.). Vedle pečl ivého dodržování Mojžíšova zákona také
lpě li na dodržování pravidel pocházejících z tradice.175 J. Hering odkazuje
na Mišnu, kde se nachází text, že nařízení daná tradicí je třeba dodržovat
doslovně j i než sám Zákon. Farizeové jsou považováni za autory židovského
práva. Měl i vliv na kult spojený se synagogou. Jako jediná náboženská strana
přežili i zničení Chrámu. Věři l i v anděly, ve vzkříšení, i v poslední soud
a v př íchod Mesiáše.176 Jejich učení bylo opravdové, ale tím, jak přeceňovali
vnější - formu, obřady, odcizili se vlastně podstatě Zákona, jehož cílem byla
starost o duši člověka. Když přišel Ježíš uči t o půstu, o sobotě a proti
farizejskému pokrytectví, jejich pojetí víry a náboženství bylo ohroženo.177
Jelikož Lukáš neuvádí jiné bližší určení tohoto farizee (např íklad jménem),
můžeme předpokládat, že šlo o jednoho z této strany. Lukáš ve svém dvojdíle
používá výraz přední muži k charakteristice těch, kteří byli Ježíšovými
odpůrci (viz např . 23,13.35; Sk 3,17).178
174 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 545. 175 Srov. TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, s. 149-150. 176 Srov. HERING, J., „Židé“ in Biblický slovník. Ed. J. J. Allen. Praha, Kalich, 1991, s. 346-
347. 177 Srov. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost,
1992, s. 169-170. 178 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 242.
78
aby tam pojedl: Když přišel cizí uči tel do města, býval obvykle pozván
na hostinu, která následovala po vyučování v synagoze. Zde je ale důvodem
pozvání skutečnost, že mě l být sledován, jestli a jak porušuje židovské
předpisy, aby mohl být usvědčen.
Jídlo tedy nesloužilo pouze k nasycení, ale mě lo i sociální funkci.
V případě , že jde o hostinu u farizeů , můžeme její účel vidět v upevnění
vymezení „úzkého kruhu“ a vyjádření socio-náboženských hodnot týkajících
se č istoty obřadů . Ovšem farizeové nebyli jediní, kdo tyto hodnoty sdíleli .
I pro ostatní skupiny sociální elity bylo společné stolování vyjádřením
příbuznosti nebo přátelství nebo projevem vzájemnosti a úcty. Lukáš zároveň
při vyprávění této scény čerpal z řecko-římské tradice hostiny.
dávali si na něj pozor: Tato Lukášova poznámka osvětluje hlavní funkci
farizeů v jeho evangeliu. Jejich úkolem je sledovat Ježíše, zda dodržuje
předpisy.179
A hle – nějaký vodnatelný člověk se octl před ním: Kde se tam takový
č lověk vzal? Obvykle takový člověk patři l mezi nuzné a společností
opomíjené. Jeho nemoc bývala považována za trest za hřích. Tento č lověk
evidentně nepatři l do blízkosti stolu farizeů , kde byly přísně dodržovány
předpisy o č istotě , a nepatřil ani do společenské elity. Lukášovy scény, které
se odehrávají na hostině a Ježíš je hostem, jsou známé právě t ím, že se jich
účastní i l idé špatní. Lukášův záměr spočívá v tom, aby vyslovil, že Ježíš
je veden sám sebou vždy, i na hostině; jako by proměna svě ta už nastávala.
Uzdravením vodnatelného č lověka přináší Ježíš „radostnou zvěst chudým“
(4,18-19).180 Z lékařského hlediska není vodnatelnost nemocí jako takovou,
spíše příznakem choroby např . ledvin nebo jater.181 Č lověk byl oteklý, což
způsobil nadbytek vody v jeho organismu. Ve starověku bylo známé
pořekadlo „není nic tak suché jako člověk s vodnatelností“, které ukazuje
na neukojitelnou žízeň č lověka, jehož tělo zadržuje pří l iš mnoho vody.
179 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 544. 180 Tamtéž , s. 546. 181 Srov. TRAPNELL, C. L., „Zdraví, nemoc a uzdravování“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D.
Douglas. Praha : Návrat domů, 1996, s. 1135-1141.
79
Přeneseně bylo slovo vodnatelnost chápáno jako známka chamtivosti , lakoty.
Takovou roli Lukáš přisuzuje farizeům v evangeliu (11,37-44; srov. 16,14).
Ježíš se ujal slova a položil znalcům Zákona a farizeům otázku: Ježíš
tedy přebírá iniciativu a oslovuje pří tomné. Jestliže Ježíš je pozván do domu
farizeova, těžko si představit, že jeho ostatními hosty budou někdo jiní než
farizeové. Zvykem bylo pozvat na takovou hostinu pouze ty, jejichž
pří tomnost mohla zvýšit prestiž hostitele. Tento předpoklad plně souhlasí
s chováním př i výběru předního místa u stolu v 7. verši Ježíš očekával,
že pozvání se týká bohatých (v. 12).182
Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?: Podobnou otázku nalezneme
v 6,9.
Oni však mlčeli: Může jít o neočekávanou reakci, protože v disputacích
právního charakteru mlčení znamenalo souhlas. Zároveň přepisy o sobotě
zakazovaly pracovat v sobotu.183
Dotkl se ho tedy, uzdravil ho a propustil: Lukáš nevěnuje příliš
pozornost konkrétnějšímu popisu samotného uzdravení. Své vyprávění
směřuje k výroku v 5. verši.
Pak jim řekl: „Když spadne někomu z vás dítě nebo býk do jámy,
nevytáhne ho hned v den sobotní?“: Z lingvistického pohledu je použití
slova dítě nezvyklé. V rané době jej začali ti , kteří texty přepisovali
nahrazovat výrazem osel .184
Na to mu nedovedli odpovědět.: Můžeme předpokládat, že Ježíšova slova
přinutila jeho pozorovatele mlčet. Ve skutečnosti totiž souhlasili s tím,
že by dělali přesně to, co Ježíš naznačuje – tedy alespoň pro své dítě nebo
osla. Ale co kdyby se nejednalo o jejich příbuzného?185
182 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 541, 546-7. 183 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl.,
2005, s. 242. Problematice práce v sobotu jsme se věnovali v kapitole 4.4 zdravení shrbené ženy (Lk 13,10-17).
184 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 242.
185 FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday, 1985, s. 1042.
80
4.5.4 Poselství zázraku
Na první pohled můžeme vidě t , že tento příběh je se podobá vyprávění
o zázračném uzdravení shrbené ženy (13,10-17). Obojí je uzdravením
v sobotu, s otázkou, zda je v sobotu vhodné uzdravovat. Zřetelně
je prezentován představený synagogy v prvním případě , v druhém se jedná
o předního farizee. V obou scénách je použit výraz osvobození186 při popisu
aktu uzdravení. Také je použito srovnání s dobytkem. Existuje zde i jakási
souměrnost: přivázání – odvázání dobytka na jedné straně (13,15 → 13,16)
a záchrana před utopením (14,2 → 14,5) na straně druhé. Stejně jako
v 13,15-16 i zde Ježíš navazuje na akt uzdravení s odůvodněním vypůjčeným
z předpokladu konání těch, kdo měli dítě nebo dobytek, který jim spadl do studny.
Navíc v 13,17 i tato scéna končí selháním jeho odpůrců. V tomto případě chytit
Ježíše při porušování předpisům. Nikdo ale nemohl nic namítat proti jeho
argumentům. To je zajímavé ze tří vzájemně propojených důvodů: 1. ticho
společníků u stolu charakterizuje tuto scénu jako boj o Ježíšovu relativní pozici
ve skupině odlišující se vznešeným postavením; 2. potvrzuje Ježíše jako učitele,
který je schopný určit, co konstituuje přípustné předpisy o sobotě; 3. otevírá to
dveře pro Ježíšovo vyučování jako učitele s autoritou, které je rozvíjeno
ve verších 7-14.
Prezentace hostiny v tomto příběhu je tematicky shodná se společenstvím
u stolu v celém evangeliu ve všem, co souvisí se stolováním, slavením,
pozváním, atd. Zvlášť u Lukáše se těchto hostin účastní špatní lidé, kteří byli
takto definováni tradičními standardy, např . výběrčí daní, hř íšníci
v předešlém textu (5,29-32; 7,34.36-50) a lidé z okraje společnosti (např .
v. 1-6; 13; 21; 23). Každá taková hostina je místem plným napět í a konfliktů
s farizei.
Ježíš dává v Lukášově evangeliu hostině nový význam. Lukáš čerpá
z tradice, aby ukázal, jak Ježíšova zvěst a praxe odlišuje od dosud
při j ímaných norem. Nejde jen o posílení existujících pout, ale také může
sloužit jako př í ležitost ke vzniku nového společenství. Ježíš přichází s cílem
vyložit podmínky, za jakých by se toto shromáždění sociální elity a farizeů
186 Což můžeme vysledovat v původním řeckém textu, nikoliv v použitých českých překladech.
81
mohlo účastnit společenství Božího království. V této scéně nejsou pravidla
slovně vyjádřena, ale můžeme je předpokládat z prezentace Ježíšovy radostné
zvěsti na hostinách zachycených v předešlých kapitolách evangelia. Tato
scéna se zaměřuje na spásnou potřebu uzdravení vodnatelného muže v sobotu,
jeho žízeň je stejně sebezničující jako neuhasitelná. Ruší farizejské normy
o náboženské čistotě a jejich dodržování. Přeneseně a ironicky se zde otevírá
možnost pro farizee být uzdraveni z pokrytectví a sebezničující
nenasytnosti .187
Farizeové a znalci zákona ale nebyli schopni pochopit Ježíšovo jednání,
protože byli tolik svázaní předpisy, které vytvoři la tradice. Bůh nabízí
v dě j inách milosrdenství. Sděl i l vyvolenému národu význam a způsob slavení
a bohoslužeb. Ale lidé toto pozitivní pocházející od Boha svázali předpisy.
Sobota se tak stává slavením soboty samé nikoli oslavou Hospodina a soucit
je l imitován tím, co může být vyjádřeno podle předpisů daných lidmi.
Farizeové nejsou připraveni na žádné překvapení a chtěj í do příkazů a zákazů
svázat Boží jednání. Ježíš přichází s novým pohledem, protože soucit a lásku
k bližnímu je nutné projevovat v každý den, zvlášť v den, který věnujeme
Bohu.188
4.6 Deset malomocných (Lk 17,11-19) 1 1Když na cestě do Jeruzaléma procházel mezi Samařskem a Gali lej í
1 2a př icházel do jedné vesnice, š lo mu naproti deset malomocných. Zůstal i s tát
opodál 1 3a volali : „Ježíši , Mistře, smiluj se nad námi!“ 1 4Když je uvidě l , řekl j im:
„Jdě te a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli , byli oč iš těni. 1 5Když jeden z nich
zpozoroval , že je uzdraven, vráti l se, mocným hlasem velebil Boha, 1 6padl mu
k nohám tvář í až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.“ 1 7Ježíš na to řekl:
„Nebylo jich oč ištěno deset? Kde je těch devě t? 1 8Nikdo z nich se nenašel , aby
se vrát il a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ 1 9A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá
víra tě zachránila.“
187. Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 541, 543-544, 546-548. 188 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 396 - 397.
82
4.6.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Zázrak o uzdravení deseti malomocných je v pořadí čtvrtým z pět i , které
Lukáš zapracoval do svého vyprávění o cestě (11,14; 13,10-17; 14,1-6;
17,11-19; 18,35-43).
V patnácté a šestnácté kapitole se Ježíš obrací svými výroky střídavě
ke svým učedníkům, lidu a farizeům. V 16,14 čteme o reakci farizeů , kteří
se mu posmívali. Ježíšovy následující výroky a podobenství v 16. kapitole
jsou vlastně reakcí na tento posměch. Příběhu o deseti malomocných pak
bezprostředně předchází 4 výroky k učedníkům (17,1-10: varování před
pohoršováním se nad nepatrnými, žádost o odpouštění, o síle víry a vztah
pána a otroka jako příklad, aby učedníci při své službě neočekávali vděčnost
za službu, která se od nich očekává). I když se zdá, že spolu tyto výroky
nesouvisí, lze je společně charakterizovat jako náročné požadavky určené
Ježíšovým učedníkům. Po těchto Lukáš umisťuje příběh o deseti
malomocných, který je pokračováním zázraku o uzdravení malomocného
v 5,12-16. Úkolem příběhu je dovést vyprávění o cestě k jejímu vyvrcholení
v 19,28-48, k vyprávění o proroku, jdoucím v ústrety trpkému naplnění svého
osudu v Jeruzalémě . V tomto duchu Lukáš pokračuje i v dalším textu, když
hovoří o příchodu Božího království (17,20-37).189
4.6.2 Uspořádání perikopy
v. 11: uvedení příběhu
vv. 12-14: setkání Ježíše s malomocnými
v. 13: žádost malomocných o uzdravení
v. 14: zázrak uzdravení
vv. 15-19: návrat uzdraveného Samaritána k Ježíši
v.15-16: díkůvzdání Samaritána Bohu
v.17-18. Ježíšovy otázky po vděčnosti ostatních uzdravených
v. 19: vyvrcholení příběhu: Ježíšova slova spásy k uzdravenému
Samaritánovi
189 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl.,
2005, s. 271, 278-9.
83
4.6.3 Výklad textu
Když na cestě do Jeruzaléma procházel mezí Samařskem a Galilejí:
Evangelista zač íná připomínkou Ježíšova stálého (v čase i prostoru)
směřování do Jeruzaléma. Ve spojení se Samařskem a Galilejí pak dostává
tato zmínka mnohem vě tší význam než jen geografický. Protože ten spíše
vypovídá o autorově zeměpisné neznalosti regionu.190 Samařsko bylo dříve pro
Ježíše místem konfliktu a odmítnutí (9,51-56). I když se postupně doč ítáme
o funkci Samaritánů projevit Boží milosrdenství (10,25-37). V Galileji Ježíš
začal, podle Lukáše, veřejně působit a začal se zde zpří tomňovat Boží spásný
úmysl jako stav obrácení. Co tedy znamená, že prochází mezi těmito regiony?
Na jedné straně působí jako prostý poutník jdoucí z Galileje do Jeruzaléma.
Přičemž mohl také Samařsko obejít vzhledem k antipatiím mezi Židy
a Samařany. Na druhé straně tudy jde právě proto, aby se zde mohl více
prezentovat.
I když může být výkladů více, vyplývají ze všech dva jednoznačné závěry:
1) Ježíš putující do Jeruzaléma je více než poutníkem. Opakovaně prorokoval,
že Jeruzalém je místo, kde bude naplněn Boží záměr s ním. 2) Cestování
„podél hranice mezi“ Galilejí a Samařskem nám představuje další
dvojznačnost spoč ívající v totožnosti osob, které tam Ježíš mohl potkat.191
a př icházel do jedné vesnice: Na geografickou nejednoznačnost navazuje
tato. Jde o vesnici židovskou nebo samařskou? I když zde to není dů ležité,
může tato neurč i tost vést čtenáře k přesvědčení, že se jedná o obec židovskou
a malomocní byli Židy a korespondovalo by to s uzdravováním malomocných
Židů v 5,12-16.192
190 MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 1998, s. 135. Více k otázce geografie možno nalézt v: FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday, 1985, s. 1152-1153.
191 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 277.
192 O návaznosti těchto příběhů píše Johnson ve své knize ‚Evangelium podle Lukáše‛ (s. 279), přičemž není zde specifikováno, zda pokračování by se mělo vztahovat pouze na Židy nebo se jedná o pokračování uzdravování z malomocenství bez rozdílu národní příslušnosti.
84
šlo mu naproti deset malomocných: číslo „deset“ má pravděpodobně
význam přibližný. V 2 Král 7,3 je zmínka o č tyřech malomocných.
Jde o tvrzení dokládající Lukášovu redakci nebo kompozici?193
malomocenství: Starozákonní slovo t[;r;c' (2 Král 5,3) se překládá
do řečt iny Nového zákona jako le,pra. Nalézáme jej pouze v evangeliích (Mt
8,3; Mk 1,42; Lk 5,12.13). Vztahuje se jen na lidskou nemoc. Diagnóza
se stanovovala na základě skvrn na kůži. Některé symptomy uváděné
v Lv 13-14 se u lepry neprojevují , což vede k názoru, že mohlo jít o jiné
nemoci. Povahu lepry v případě těchto deseti malomocných neznáme.194
Zůstali stát opodál a volali: Podle předpisů Nm 5,2-3 a Lv 13,45-46 byli
malomocní mj. vykázáni z komunity zdravých lidí a z dálky museli volat,
že jsou neč istí . Zde je obsahem jejich slov zvolání prosba o smilování:195
„Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“: Nevíme, odkud znali Ježíše
jménem, ale Lukáš sám se zmiňuje, že Ježíšova pověst byla známa široko
daleko (4,14). Oslovení „Mistře“ (evpista,ta) Ježíš slýchával pouze od svých
učedníků . Zvolání „smiluj se nad námi“ k Ježíši je formulováno jako
modlitba. Je to nevyslovený požadavek o pomoc, ale mohl být také
požadavkem o almužnu. Můžeme zvažovat i požadavek o zázrak.
Když je uviděl , řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“: Ježíšova odpověď
v Lukášově podání neobnáší žádná slova uzdravení ani fyzický úkon ze strany
Ježíše. Posílá je neuzdravené a bez pomoci. Podle Fitzmeyera je to narážka
na předpisy o malomocenství v Lv 13,49, srov. Lv 14,2-4 (stejně jako v 5,14).
Malomocný se nechá v den oč išťování prohlédnout knězem, a pokud je rána
zahojená, následuje obřad očišťování. Množné číslo „kněžím“ nemusí nutně
znamenat, že se jedná o židovské kněze jeruzalémského Chrámu nebo jejich
samařské protějšky na hoře Gerizim. Pravděpodobně jde o obecný výrok.
193 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1985, s. 1154. 194 Srov. TRAPNELL, C. L., „Zdraví, nemoc a uzdravování“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D.
Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 1135-1141. 195 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., 2005, s. 277.
85
Rozhodně se nejedná o slovo proti Zákonu. Užití množného č ísla si vyžaduje
příběh, neboť se mluví o deseti malomocných.
A jak odcházeli, byli očištěni: Očištění malomocných není okamžité,
příběh předpokládá důvěru v Ježíše a dodržení instrukcí (kontrast s Námanem
ve 2 Král 5,10-12). Oč ištění je důsledkem poslušnosti a má účinek s časovým
odstupem.
Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se: Důraz je kladen
na jeho uzření, všimnutí si . Odvolává se na „navrácení zraku“ v Lukášově
vyprávění v 4,18. Jeho oči byly otevřeny vírou a důsledkem tohoto probuzení
je nenásledování Ježíšova příkazu jít ke kněžím, ale návrat k Ježíšovi.
Na rozdíl od ostatních malomocných tento chápe, že je pří jemcem Božího
milosrdenství – prostřednictvím Ježíše. 196
velebil Boha: Na rozdíl od evangelistů Marka a Matouše, u Lukáše
po zázraku obvykle následuje díkůvzdání Bohu, především v jeho vlastní látce
jako zde a dále také v 7,16 a 13,13.197
padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu: jedná se o skutek
prostrace (bohopocty). Je aktem podřízeného, jeho uznání autority.
Je odpovědí na milosrdenství. Samaritán poznává Ježíše jako vyslance
přicházejícího Božího království a prokazuje mu odpovídající úctu. V celém
Novém zákoně jen zde čteme o poděkování Ježíši, neboť všechna díkůvzdání
jsou vždy adresována Bohu.
Byl to Samaritán: Umístění na konci věty vyslovuje uznání Samaritána,
stejně jako v podobenství o Samaritánovi (10,29-37) a smutek nad ostatními
196 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1985, s. 1154. Podobně poznamenává také Green (s. 623), který osvětluje pojem tak, že označuje někoho, kdo má autoritu spojenou se zázračnou mocí. Zde je to použito v tomto významu. Uvádí příklady: 5,5; 8,24.45; 9,33.49. Malomocní uznávají tímto oslovením svoji pozici podřízenosti vůči Ježíši v naději, že od něj dostanou nějaké dobrodiní. Zdá se, že věří, že toto dobrodiní pochází od Boha. Ve skutečnosti požadují od Ježíše milosrdné Boží navštívení.
197 Srov. KAHL, W., New Testament Miracle Stories in their Religious-Historical Stetting. Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht, 1994, s. 147-148. V: JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 277, nacházíme další příklady: 5 ,25-26; 7 ,16; 13,13; 18,43; Sk 4,21; 11,18; 13,48.
86
devíti (jak bude řečeno v následujícím verši).198 Malomocný Samařan mohl
očekávat, že neuspěje pro svů j špatný původ, že jej Bůh zanechá na okraji
l idské vzájemnosti ve věčném stavu nečistoty. Přesto právě tato osoba žádá
o milosrdenství Ježíše jako toho, kdo koná činy s Boží autoritou.199
Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?“:
První dvě ze tří Ježíšových řečnických otázek, které jako takové
předpokládají, že Ježíš na své cestě do Jeruzaléma necestoval sám, ale je stále
obklopen lidmi. Otázka vyjadřuje v kontrastu lítost s devíti . Pravděpodobně
to byli Židé, kteří byli dostatečně poslušní a splnili Ježíšův příkaz ukázat
se kněžím a byli fyzicky uzdraveni. Oč ištění deseti i lustruje sílu Ježíšovy
dřívější poznámky, že Boží charakter je patrný z poskytnutí milosrdenství
až do „nevděčnosti“ (6,35-36). Jejich uzdravení proto není povahy spásné.
Odlišili se svým očividným nedostatkem pochopení, a potom svojí
nevděčností.200
„Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento
cizinec?“: Lukáš používá pro cizince výrazu avllogenh,j, který jinde v Novém
zákoně není použit (viz Lv 22,10-13.25). Ve Skutcích 10,28 nalezneme
ve stejném významu slovo avllo,fuloj „z cizího kmene“, tj . pohan. Všichni,
kdo byli postiženi malomocenstvím, byli vyloučeni, ale tento byl někým více.
Rozeznává v Ježíši Boží navštívení.201
A jemu řekl: Použití těchto slov v textu mohlo mít význam teprve pro třetí
generaci, protože v první etapě evangelní tradice to nebylo potřeba.
„Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila“: Lukáš kombinuje ptc. avnasta,j
„vstávající“ s imperativem poreu,ou; obě slovesa byla užita dříve v 15,18.
198 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1979, s. 1155. 199 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 625. 200 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 626. 201 V podstatě shodně vykládají tato slova: JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra
pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, s. 278. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday, 1979, s. 1155-1156.
87
Imperativy jsou v Novém zákoně paralelní pouze u Lukáše.202 Výrok „tvá víra
tě zachránila“ se v Lukášově evangeliu objevuje ještě na třech dalších
místech (7,50; 8,48; 18,42). Použité sloveso zachránit má v řecko-římském
světě široký význam. V tomto textu je zajímavé, že spása je jazykově
příbuzná dobrodiní . Spása má zde doč inění s projevem dobroč inné moci
v poskytnutí rozličných požehnání včetně uzdravení tělesné nemoci. Zde musí
vskutku jít o něco více, poněvadž 1) je zmíněna účinnost víry a 2) všech deset
malomocných zakusilo uzdravení. Samařan nebyl pouze očištěn, ale díky víře
získává něco více – jmenovitě – proniknutí do Ježíšovy úlohy v přicházejícím
Božím království.
4.6.4 Poselství zázraku
Zázrak má dvě úrovně kulturního napět í , protože hlavní postava
je malomocný a zároveň Samařan. Malomocní byli kulturně izolovaní (viz
5,12-16) a Samařani u Židů byli považováni za nevěř ící a míšence. Myšlenka
samařského malomocného, kterému se dostalo Boží pomoci, byla pro mnohé
nepochybně šokující, protože patřil do kategorie lidí, které společnost
naprosto vylouči la.
Portrét Ježíšova soucitu, uprostřed zavržení, je zde ústředním tématem.
Ježíš je ochoten sloužit každému, kdo ho osloví. Nikoho neodhání. Když lidé
prosili o slitování, Ježíš jim je dává. A také my si to máme uvědomit. Jediné,
co požaduje, je, že máme k němu přistupovat v pokoře a splnit jeho
podmínky, poznávat jej, a on je připraven nám pomáhat.203
Lukáš umně dává tento příběh do souvislosti se starší látkou (4,27;
5,12-14; 7,22). Zvláště stručné shrnutí př íběhu Eliáše a Námana v 4,27,
kde popisuje specifickou péči v souhře mezi aktuální epizodou
a starozákonním př íběhem o Námanovi, který byl cizincem s leprou
(2 Kr 5,1-19a). Nehledě na popis nemocného lze v obou příbězích najít
202 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1979, s. 1156. 203 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 445.
88
společné prvky, např . umístění příběhu, komunikace s odstupem, otálení
s očištěním, návrat, díkůvzdání od jednoho uzdraveného, Boží chvála a status
cizince. Pointa je částečně christologická, postaru vyjadřující vztahy mezi
Ježíšem a starozákonními proroky, ale více je teologická. Židé nejsou jediní,
ke kterým př ichází Mesiáš. Lidé z okraje společnosti mohou mít výhodu
v rozeznávání Ježíšovy identity a role, kterou má v Božím plánu oproti
židovským zasvěcencům. Spása přichází dř íve k malomocnému bez ohledu
na to, že nepatří k vyvolenému národu a podle židovských předpisů není
ri tuálně čistý.
Epizoda je součástí vyprávění o cestě . Ježíš je skrytě nasměrován
do chrámu. Ale do kterého? V Jeruzalémě nebo na hoře Gerizim? O to více
je překvapující, že uzdravený Samaritán nejde ani do jednoho z nich, ale vrací
se k Ježíši. Zde Lukášova christologie dosahuje úchvatné výšky, protože
Ježíše prezentuje jako chrám. Ježíš je ten, kde se střetávají a mizí hranice
mezi Samařany a Židy. Ježíš je ten, v němž mocná a milosrdná pří tomnost
Boha je realizována a před nímž je možné uctívat Boha chrámu.204
Téma víry a vděčnosti se klenou přes staletí . Samařan vědě l , že Bůh
se zajímá a pečuje a Ježíš má hlavní roli v této odezvě . Samaritánovo
obrácení na Ježíše v modlitbě a uznání jeho autority vykresluje linku mezi
Boží aktivitou a Ježíšovým působením. Vděčnost projevená k Ježíši se pak
jeví jako základní odpověď víry na Boží činnost. Porozumě t izolaci, která
pochází z hříchu, znamená porozumě t svobodě , která př ináší spásu.205
4.7 Veleknězův služebník (Lk 22,47-53) 4 7Když ještě mluvil , objevil se houf l idí ; jeden ze Dvanácti , jménem Jidáš, šel
před nimi. Př ibl íži l se k Ježíšovi, aby ho políbil . 4 8Ježíš mu řekl: „Jidáši , políbením
zrazuješ Syna č lověka?“ 4 9Když t i , kdo byli s (Ježíšem), vidě l i , co se chystá,
zeptali se: „Pane, máme zasáhnout mečem?“ 5 0A jeden z nich udeř i l veleknězova
služebníka a uťal mu pravé ucho. 5 1Ježíš však na to řekl: „Přestaň te! Dost!“ A dotkl
204 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 620, 626. 205 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 446.
89
se jeho ucha a uzdravil ho. 5 2Potom řekl Ježíš těm, kteř í se na něho vypravil i ,
velekněžím, chrámovým veli telům a starším: „Jako na zloč ince jste vytáhli s meč i
a kyji? 5 3Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě , a ruce jste na mě nevztáhli.
Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty.“
4.7.1 Okolnosti uskutečnění zázraku, kontext
Nyní se dostáváme k poslednímu zázraku, který patří k tzv. vlastní
Lukášově látce. Sdělení o zázraku je samo o sobě velice stručné. Je zasazen
do příběhu o Ježíšově zatčení na Olivové hoře, které nalézáme také
u ostatních evangelistů (Mk 14,43-52; Mt 26,47-56; Jan 18,2-11). Děj
se odehrává již v Jeruzalémě , cíli Ježíšovy cesty. Na Olivovou horu se Ježíš
se svými učedníky vydává po poslední večeři (22,7-38) k modlitbě
(22,39-46). Bezprostředně pak navazuje námi vymezený text o zatčení Ježíše,
v němž je zapracována zmínka o useknutí ucha veleknězova služebníka
a Ježíšův zázrak jeho uzdravení (v. 22,50-51).
Jelikož koherence textu je tak silná, všimneme si textu celé perikopy, tak
jak jej obvykle vymezují překlady Písma svatého a komentáře.206 Koherence
této scény je zajímavá z pohledu výkladu. Zaprvé, verše 47-53 jsou
konkrétním projevem „času zkoušky“, který Ježíš předjímal ve verši 40 a 46.
Zadruhé, motivaci davu, který se přibližuje, neodhadujeme ze slov vypravěče
ani společnosti, která se chystá Ježíše zatknout, ale pouze od Ježíše.
206 Shodné vymezení perikopy nalézáme například v těchto vydáních: Bible: Písmo svaté
S tarého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, s . 87. Nový zákon s výkladovými poznámkami. Český ekumenický p řeklad. Praha: Česká bibl ická společnost , 1991, 152. MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, s. 161. BOCK, D. L., The NIV application commentary:Luke. Grand Rapids: Zondervan, 1996, s. 570. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 781. V následujících dokumentech nalézáme vymezení většího rozsahu, kdy jsou součástí jednoho celku textu dvě scény, které se odehrávají v Getsemanské zahradě, tedy: Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 262-264. JOHNSON, L. T . , Evangel ium podle Lukáše. Sacra pagina 3 . Koste lní Vydř í : Karmeli tánské nakl . , 2005, s . 365-370.
90
To zdůrazňuje, do jaké míry Ježíšův zápas v modlitbě (v. 39-46) vedl
k pochopení jeho Božího poslání a připravil ho na toto setkání.207
I když víme, že Lukáš čerpá především z Markova evangelia, pasáž
o pašijových událostech se odlišuje. Fitzmeyer uvádí názor I. H. Marshalla,
který se domnívá, že Lukáš kombinuje Mk s materiálem na Markovi
nezávislým. Fitzmyer se však přiklání k názoru dalších odborníků , že je lépe
nahlížet na text jako na výsledek redakce Mk s Lukášovými vynechávkami
a kompozicí.208
Bock vyjmenovává tyto Lukášovy vlastní prvky v perikopě:
- poznámka k Jidáši (v. 48),
- poznámka k učedníkům, kteří tasili meč (v. 49),
- uzdravení ucha (v. 51).209
4.7.2 Uspořádání perikopy
v. 47: příchod houfu lidí a Jidáše k Ježíši hovoř ícímu k učedníkům
v. 48: Ježíšova reakce
vv. 49-51: Ježíš a ti , co jej doprovázeli
v. 49: otázka na Ježíše o použití zbraní na ochranu
v. 50: jeden z nich tasí a usekává ucho služebníku veleknězovu
v. 51: Ježíšova reakce
v. 51a: reakce slovem
v. 51b: reakce zázrakem – uzdravení ucha
vv. 52-53: Ježíšova interpretace události v promluvě k jeruzalémským
autoritám
207 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 782. 208 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1979, s. 1156. 209 Srov. BOCK, D. L., The NIV application commentary:Luke. Grand Rapids: Zondervan,
1996, s. 570. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 570.
91
4.7.3 Výklad textu
Když ještě mluvil: Slova se časově i hermeneuticky vztahují k předešlému
textu. Ježíš mluví k učedníkům, kteří byli probuzeni ze spánku.
objevil se houf lidí: Zmínka o skupině l idí, která není blíže
identifikována.
Jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš, šel před nimi: Všichni synoptici
popisují blížící se dav (Mk 14,43; Mt 26,47). Lukáš zvýrazňuje Jidášovu roli
t ím, že jej popisuje jak vedoucího davu. Zároveň vynechává zmínku o meč ích
a holích, kterou čteme u dalších synoptiků (Mk 14,43-45; Mt 26,47-79). Jidáš
patři l k apoštolům, ale od počátku jej známe jako zrádce (16,16). Odlouči l
se od společenství kolem Ježíše, aby mohl pokračovat v roli zrádce.
Přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil: Dř íve ve třetím evangeliu
je polibek znamením opravdové otevřenosti Ježíši a při jetí jeho zvěsti
(7,38.45). Není překvapením, že Lukáš líčí Ježíšovo přerušení Jidášova
pokusu o políbení.
Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna č lověka?“: Tato otázka
je vlastní Lukášovou látkou. Jazykové pojetí je pro Lukáše typické a můžeme
jej vysledovat také např . v 9,44; 20,20; 22,4.6.21-22. Syn člověka: Titul,
který se v evangeliích objevuje 70x. Interpretuje se jako „syn Adamův“,
„člověk“. Ale pro jeho široký a také poměrně nejasný význam nevíme úplně
přesně , co má vyjadřovat. Liturgický překlad Nového zákona shrnuje, že Ježíš
Kristus používáním tohoto titulu zdůrazňuje svou lidskou přirozenost
a zároveň své mesiášství.210
Když ti , kdo byli s (Ježíšem): Jedná se o Ježíšovy učedníky, kteří hrají
v této epizodě pozitivní roli. Jsou ochotni Ježíši pomoci a neutekli by, jak
je zachyceno v Mk 14,50.
viděl i , co se chystá, zeptali se: „Pane, máme zasáhnout mečem?“: Lukáš
otázku uvádí ve vztahu k v. 36. Vznáší ji jeden z učedníků zmíněných
ve v. 38. Lukáš používá tuto stavbu vě ty ještě v 13,23 a Sk 1,6.
210 Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým
zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, s. 41. Více k tomuto titulu nalezneme v: POSPÍŠIL, C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, s. 69-70.
92
A jeden z nich udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho:
Narozdíl od Lukáše, Jan jmenuje Šimona Petra jako učedníka, který tasil meč
a také veleknězova služebníka Malchuse (18,10). Lukáš shodně s Janem
zmiňují, že se jedná o pravé ucho, a z toho lze soudit, že Jan použil tuto
epizodu jako pramen.211
Ježíš však na to řekl: „Přestaňte! Dost!“: Výraz je stejně nejasný jako
v 22,38. Smysl slov ovšem zřetelný je: Ježíšova odpověď je rázným
napomenutím neznámého učedníka, který se uchýlil k násilí , aby jej bránil.
Matouš vkládá slova o tom, že kdo zachází s mečem, mečem zemře(Mt 26,52-
54). V Jan 18,11 říká Ježíš Petrovi, aby schoval meč na své místo.
A dotkl se jeho ucha a uzdravil ho: Zmínka o uzdravení useknutého ucha
nalézáme pouze u Lukáše. Zatímco ve v. 50 Lukáš použil slovo ou=j „ucho“,
zde je zdrobně l ina wvti,on, která ale v helénské řečt ině už pozbývá svůj význam
a označuje ucho obecně (lidí i zvířat). U Matouše jej nalézáme v 26,51. Marek
(14,47) a Jan (18,10) použili odlišné slovo wvta,rion.
Potom řekl Ježíš těm, kteří se na něho vypravili , velekněžím,
chrámovým velitelům a starším: Zde nakonec Lukáš identifikuje dav,
o kterém byla řeč ve verši 47. Velekněží: V množném čísle takto bývají
označování členové kněžských rodů , kteří byli č leny velerady v minulosti
č i současnosti.212 Chrámoví velitelé: Lukáš používá slova strathgo,j „velitel
vojska“, ale vlastně hovoř í o velitelích chrámové stráže jednotlivých oddílů
podřízených vrchnímu veliteli , kteří byli lévijského nebo kněžského
původu.213 Starší: Šlo o význačnější členy náboženské obce, kteří se podíleli
na rozhodování o náboženských záležitostech.214
211 Srov. FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday,
1979, s. 1451. 212 Srov. HUBBARD, D. A., „Kněží a lévijci“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas.
Praha: Návrat domů, 1996, s. 505-510. 213 Srov. GORDON, P. P., WAY, R. J., „Velitel“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas.
Praha: Návrat domů, 1996, s. 1087-1088. 214 Srov. TAYLOR, J. B., „Starší“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat
domů, 1996, s. 969.
93
„Jako na zločince jste vytáhli s meč i a kyji?“: Výrazem „zloč inec“
získává otázka tón ironie. Ježíš svým klidným postojem a uzdravením
služebníkova ucha dokazuje, že není násilnou osobou. Oni naopak přišli
se zbraněmi. Což odpovídá dřívějším Ježíšovým charakteristikám chrámových
služebníků - „lupič i“, kteří se stahují do chrámu, aby zakrývali své zlé skutky
(19,46; 20,47).
„Býval jsem den co den mezi vámi v chrámě , a ruce jste
na mě nevztáhli.“ Zmínka o učení v chrámě př ipomíná rostoucí rozpor mezi
Ježíšovým hlásáním radostné zvěsti v chrámu a postoji reprezentantů
jeruzalémské náboženské elity.
„Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty.“: Jak Lukáš pozděj i
poznamenává, temnota symbolizuje satanovu moc (Sk 26,18). Ve spojení
těchto výrazů pak můžeme pochopit, že Lukáš označuje chrámové autority
jako nástroj satana. Dále nám to pomáhá vysvět l i t tajnou dohodu mezi
Jidášem, do kterého vstoupil satan a chrámovými veliteli (22,3). Touto
dohodou mají i oni podíl na satanově činnosti.215
4.7.4 Poselství zázraku
Lukáš použil zvláštní metodu vyprávění. Jakoby s použitím posuvného
objektivu dramatizuje scénu zaostřováním z davu na Jidáše a poté důkladněj i
opět na dav, jehož totožnost postupně odhaluje. Pro Lukáše je identita davu
dů ležitá, protože vykresluje síly, které se staví proti Ježíši a proti Božímu
záměru. Zároveň t ím, že Ježíš je jediný, kdo v příběhu hovoří (kromě otázky
jeho př ívrženců v. 49), zdůrazňuje jeho kontrolu nad situací. Ježíšova řeč
primárně prozrazuje motivaci Jidáše a židovských úředníků , kteří proti němu
vystupují. Ježíš ukazuje, že navzdory zdání je skutečně mistrem, který
odhaluje okolnosti, které budou vést rozhodnutí proti němu.
Této perikopě bezprostředně předcházel text o Ježíšově modlitbě ,
o vnitřním boji, který př i ní prožíval, a která jej posílila a pomohla pochopit
věci následující. Jeho učedníci místo modlitby spali. Nebyli tedy připraveni,
215 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 784-485.
94
nebyli schopni představit si , jak by mohla zrada a zatčení posloužit Božímu
úmyslu. Proto také přirozeně sáhli po zbrani a jeden z nich usekl služebníkovi
ucho. Vůbec si neuvědomili , že nejde o boj s přirozenou autoritou,
ale se samotným zlem. Ježíš uzdravením služebníka ukazuje hloubku
nepochopení jeho radostné zvěsti apoštoly.
Lukáš př i popisu Ježíšova č inu ve prospěch služebníka čerpá z jazyka nyní
běžného pro Lukášovy čtenáře z dalších zpráv o zázracích. Ježíšovo
vyučování k lásce k nepřátelům zahrnuje i prokazovat jim dobro (6,27-36).
Tento akt uzdravení č lověka, jehož život nebyl ohrožen představuje charakter
Ježíšovy zvěsti celého evangelia. Právě tak předesílá význam slov v 23,34,
když Ježíš umírající na kříži prosí za odpuštění nepřátelům.216
Ježíš je od samého začátku tím, který hlásá radostnou zvěst a uzdravuje.
Zde využívá momentu zatčení k projevu soucitu a uzdravuje, dokonce toho,
který stojí mezi jeho nepřáteli . To vyjadřuje symbolicky hodnotu jeho obět i .
Skrze jeho zatčení a smrt přichází odpuštění. Jako Boží posel obrací zlo
vykonané lidským pokolením v dobro.
216 Srov. GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William
B. Eerdmans Publishing Company, 1997, s. 782, 784.
95
5 Závěr Podíváme-li se nyní na práci, v kapitole o Lukášově evangeliu vidíme,
že všechna historická data ohledně autora, vzniku atd. patrně už nikdy
nezjistíme. Při pohledu na pojem zázrak jsme zjistili , že lidé se odpradávna
snažili pochopit a také vyjádři t skutečnosti, které byly pro ně neznámé,
tajemné a ne vždy pochopitelné. Téma samotného zázraku je natolik široké,
že v této práci jsme jej pouze nastínili , a to především jen ve vztahu
ke Starému a Novému zákonu a jen ve velmi tenkých obrysech. Můžeme však
říci, že nám obrazně vysvě t lují Boží nabídku spásy. Symbolizují neviditelnou
Boží moc a Boží slávu, která se tak realizuje ve světě prostoru a času. Jsou
součástí Božího plánu naší spásy a odkazují a vedou nás Bohu. Lidé skrze
zázraky pociťují prvé uzdravení a Boží lásku.217
Setkáváme se s názorem, že v Písmu jsou popsány události, při kterých
k zázraku došlo, velice jednoduše a srozumitelně , a že všechny zázraky jsou
víceméně stejné. Zvlášť pokud se nějaký zázrak vyskytuje ve více knihách
(hovoříme-li především o novozákonních knihách). Když se však podíváme
na urči tý text v kontextu, v historických a jazykových souvislostech zjistíme,
že koncepce textů je velice složitá. Vztahy mezi jednotlivými zázraky
se klenou také mezi jednotlivými knihami (např . pomocí paralelismů)218 a text
tak tvoř í kompaktní celek, kde nic nepřebývá a nic nechybí, aby byl správně
pochopen.
O tom se přesvědčujeme i při podrobnějším zkoumání textů o Ježíšových
zázracích, které zaznamenal Lukáš. Zázračný rybolov (5,1-11) slouží jako
názorné vysvět lení Petrovy životní náplně . Vzkříšení č lověka k životu
je jedním z největší zázraků vůbec a Lukášův př íběh o synu vdovy (7,11-17)
má opět nejméně dvě roviny. Ježíš přichází Boží posel zjevující Boží
království, aby jej lidé poznali a skrze víru v ně j došli spásy. Zároveň
je příběh zasazen do specifického sociálního prostředí, se kterým se tak
seznamujeme a zároveň vnímáme kontrast ubohosti svě ta pozemského a Boží
217 LANG, A., Kristus vrchol zjevení. Olomouc: nakladatelství Velehrad, 1993, s. 76-80. 218 Srov. JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra Pagina 3. Kostelní Vydří:
Karmelitánské nakl., s. 20-23.
96
lásky, která přichází v Ježíši. Ve zmínce o vyhnání zlých duchů z Marie
Magdalské (8,1-3) se dozvídáme nejen o tom, že Ježíš vyháněl zlé duchy, aby
č lověka osvobodil z moci zla, ale také hovoří o charakteru služby žen Ježíši,
a to nejen těch, které sloužily př ímo jemu, ale slova jsou poselstvím pro
všechny další ženy, aby se ujímaly služeb v církvi, které už Ježíš nastínil .
Služba, která je odpovědí na Boží milosrdenství, není službou vyznačující
se bojem o postavení a urči tou moc v církvi. Zázrak o uzdravení shrbené ženy
(13,10-17) je nejen uzdravením ženy, osvobození z moci zla, ale průlomem
do tradičních nábožensko-společenských tradic. Co může být více
pohoršujícího, než žena a žena z okraje společnosti, které je vráceno zdraví
před zraky celého společenství v synagoze? Bůh je ten, který zve
do společenství s ním, nikoliv předpisy z rukou člověka. Č lověk
s vodnatelností (14,1-6) není nič ím jiným než obrazem nemoci farizejského
způsobu života. Jejich lpění na předpisech, touha po dokonalosti ve smyslu
jejich dodržování, neuhasitelná žízeň po majetku na úkor lásky k bližnímu,
kterou je nejlépe možné projevit v den, který věnují oslavě Boha v synagoze.
Uzdravením deseti malomocných (17,11-19) dostává Ježíšovo poselství další
rozměr. Boží království nepřichází pouze k vyvolenému národu, ale je určeno
všem lidem, kteří věř í v Ježíše Krista. Možná se snaží povzbudit nadě j i ,
že Bůh je stále pří tomen a působí zázraky i poté, co Ježíš ukonč il svoji
pozemskou zázračnou činnost. Zároveň učí , že díkůvzdání je odpovědí
na Boží milosrdenství. Když uzdravuje ucho veleknězovu služebníkovi
(22,47-53) je možná obrazem ještě překonání větších barier v člověku než jen
hranic národa Izraele, jak vidíme u předešlého vyprávění o zázraku, který byl
učiněn směrem k Samařanovi. Jde o překonání nenávisti , zášti , nelásky
a všeho, co člověk pociťuje ke svému nepř íteli . To je aktuální poselství pro
každého člověka v každé době a snad nejtěžší.
Zázraky, které čteme v Lukášově evangeliu, jsou demonstrativními
příklady, jsou výpovědí o svě tě , do kterého přišel Ježíš, a ve kterém žil a učil
a realizoval Boží království. Lukáš vše zapsal, protože věděl , že aktuálnost
přetrvá všechen pozemský čas. Skrze příběhy o Ježíšově učení a činech nabízí
Boží spásu těm, kteří Ježíše osobně nepoznali.
97
Seznam použité literatury219
AUVRAY, P., GRELOT, P., „Bázeň Boží“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 20-21.
BEDŘICH, S., SVOBODA, P., Česká synopse evangelií. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1995, 128 s.
BENTLEY, J., A calendar of Saints. London: Time Warner Books, 2005, 256 s.
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih): podle ekumenického vydání z roku 1985. Praha: Zvon, 1991, 283 s.
BOCK, D. L., The NIV application commentary: Luke. Grand Rapids: Zondervan, 1996, 640 s.
BLACKBURN, B. L., „Miracles and miracle stories“ in Dictionary of Jesus and the Gospels. Ed. J. B. Green, S. McKnight. Downers Grove: InterVarsity Press, 1992, s. 549-556.
BROŽ, J., Evangelium podle sv. Lukáše, [online], 32 s., dostupné z: www.ktf.cuni.cz.
CANTALAMESSA, R., Na čo sú zázraky? [online], dostupné z: http://www.modlitba.sk/.
CRESSEY, M. H., „Zázraky“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 1130-1132.
DONAHUE, J. R., HARRINGTON, D. J., Evangelium podle Marka. Sacra pagina 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, 495 s.
FEINBERG, C. L., „Synagoga“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 990-991.
FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (I-IX). New York: Doubleday, 1979, 837 s.
FITZMYER, J. A., The Gospel according to Luke (X-XXIV). New York: Doubleday, 1985, s. 842-1642.
FRANEK, J., Judaizmuz: kniha o židovskéj kultúre, histórii a náboženstve. Bratislava: Archa, 1993, 216 s.
FROLÍKOVÁ, A., Rané křesťanství očima pohanů. Jinočany: H&H, 1992, 96 s.
GOODING, D., Lukášovo evangelium. Praha: Návrat domů, 1994, 300 s.
GORDON, P. P., WAY, R. J., „Velitel“ in Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996, s. 1087-1088.
GREEN, J. B., The Gospel of Luke. Grand Rapids (USA) a Cambridge (UK): William B. Eerdmans Publishing Company, 1997, 928 s.
HARRINGTON, D. G., Evangelium podle Matouše. Sacra pagina 1. Kostelní Vydří:
219 Odkazy na internetové stránky byly dostupné k 29. 3. 2009.
98
Karmelitánské nakl., 2003, 469 s.
HELLER, J., Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion; Vyšehrad, 2003, 630 s.
HENGEL, M., Evangelista Lukáš: první křesťanský dějepisec. Praha: Vyšehrad, 1994, 181 s.
HERING, J., „Židé“ in Biblický slovník. Ed. J. J. Allen. Praha, Kalich, 1991, s. 346-347.
HUBBARD, D. A., „Kněží a lévijci“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 505-510.
JOHNSON, L. T., Evangelium podle Lukáše. Sacra pagina 3. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2005, 458 s.
KÁBRT, J., Lexicon medicum. Praha: Galén, 2004, 1136 s.
KAHL, W., New Testament Miracle Stories in their Religious-Historical Stetting. Göttingen:
Vandenhoeck und Ruprecht, 1994, 259 s.
KILGALLEN, J. J., The Obligation to Heal (Luke 13,10-17). Biblica, 2001, roč. 82, č. 3, s. 402-409.
KROLL, G., Po stopách Ježíšových. Praha: ZVON, 1996, 486 s.
LANG, A., Kristus vrchol zjevení. Olomouc: nakladatelství Velehrad, 1993, 132 s.
MAREČEK, P., Abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží. Katolický týdeník, 2007, roč. 18, č. 14, s. 7.
MAREČEK, P., Bible v liturgii. Lk 5,1-11, [online], dostupné z: www.bible-cz.org.
MAREČEK, P., Úvod do Nového zákona (CMTF UP: 2007-2008), [online], s. 14, dostupné z: https://www.portalcmtf.upol.cz.
MAT, P., Marie Magdalská I., [online], dostupné z: http://www.myty.info.
MŰLLER, P.-G., Evangelium sv. Lukáše. Malý stuttgartský komentář. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 1998, 175 s.
NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. A-P. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, 769 s.
NOVOTNÝ, A., Biblický slovník. R-Ž. Praha: Kalich, Česká biblická společnost, 1992, s. 771-1399.
Nový zákon. Text užívaný v českých liturgických knihách přeložený z řečtiny se stálým zřetelem k Nové Vulgátě. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006, 871 s.
Nový zákon s výkladovými poznámkami. Český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 1991, 519 s.
O´TOOLE, R. F., Some Exegetical Reflections on Luke 13,10-17. Biblica, 1992, roč. 73,č. 1, s. 84-107.
POKORNÝ, P., Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad, 1993, 333 s.
POSPÍŠIL, C. V., Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2006, 415 s.
99
PRUŽINSKÝ, Š., Zázraky Isusa Christa. Pravoslávny teologický zborník, 2001, roč. 24,č. 9, s. 89-102.
RYŠKOVÁ, M., Historické pozadí novozákonní doby, [online], 322 s., dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
RYŠKOVÁ, M., Každodenní život ve starověku v Palestině, [online], 7 s., dostupné z: http://ktf.cuni.cz/~ryskova.
SMALLEY, S. S., „Marie“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 585-586.
SÖDING, T., Konal Ježíš zázraky? Teologické texty, 2005, roč. 16, č. 3, s. 113.
SPICQ, C., GRELOT, P., „Království“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 183-188.
ŠPIDLÍK, T., Liturgické meditace na feriální evangelia II. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2006, 415 s.
TAYLOR, J. B., „Starší“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 969.
TERNANT, P., „Zázrak“ in Slovník biblické teologie. Ed. X. LÉON-DUFOUR. Velehrad: Křesťanská akademie Řím, 1991, s. 601-606.
TICHÝ, L., Pojem „apoštol“ v Novém zákoně. Studia theologica, 2002, roč. 4, č. 2, s. 1-10.
TICHÝ, L., Úvod do Nového zákona. Svitavy: Trinitas, 2003, 285 s.
TRAPNELL, C. L., „Zdraví, nemoc a uzdravování“ in Nový biblický slovník. Ed. J. D. Douglas. Praha: Návrat domů, 1996, s. 1135-1141.
ULLRICH, L., „Zázraky“ in Slovník katolické dogmatiky. Ed. W. BEINERT. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994, s. 446-447.
VLČEK, E., MATĚJKA, J., Lebka sv. Lukáše z pražské katedrály. Vesmír, 2000, roč. 79, č. 10, s. 577-578.
Webster´s new world dictionary. Ed. D. B. Guralnik. New York: Warner Books, 1982, 696 s.
WEISER, A., Was die Bibel Wunder nennt. Stuttgart: Verlag Katholisches Bibelwerk, 1992, 183 s.
