Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tUniverzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury...

Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

PROBLEMATIKA ŽIVOTNÍHO STYLU A POHYBOVÉ AKTIVITY

U ŽEN V OBDOBÍ GRAVIDITY

Diplomová práce

(bakalářská)

Autor: Martina Danielová

Obor: Rekreologie

Vedoucí práce: PhDr. Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

Olomouc 2014

2

Jméno a příjmení autora: Martina Danielová

Název diplomové práce: Problematika životního stylu a pohybové aktivity u žen

v období gravidity

Pracoviště: Katedra Rekreologie

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

Rok obhajoby diplomové práce: 2014

Abstrakt: Bakalářská diplomová práce se zabývá problematikou životního stylu

a pohybovou aktivitou v období gravidity. Je rozdělená na tři hlavní části. První část

se zaměřuje obecně na těhotenství. V druhé části se zabývá působením životního stylu

na gravidní ženu. V této části zeširoka probírá výživu a působení návykových látek.

Největší prostor je však věnován třetí části, která se zabývá pohybovou aktivitou.

Ta se dále dělí na vhodné a nevhodné sporty, indikace a kontraindikace, cvičební

jednotku a cvičení v jednotlivých trimestrech.

Klíčová slova: gravidita, životní styl, výživa, návykové látka, pohybová aktivita,

zdraví, těhotenství

Souhlasím s půjčováním diplomové práce v rámci knihovních služeb.

3

Author’s first name and surname: Martina Danielová

Title of the bachelor’s thesis: The issue of lifestyle and physical activity for

women during pregnancy

Department: Department of Recreology

Supervisor: PhDr. Dr. Martin Sigmund, Ph.D.

The year of the presentation: 2014

Abstract: The graduation thesis deals with the problematics of lifestyle and physical

activity during pregnancy. It's divided into three main parts. The first part is focused on

pregnancy in general. In the second part, it's focused on the effects of lifestyle on

a gravid woman. It goes partly through nutrition and the effects of drugs. However the

main part is dedicated to the third topic that deals with physical activity, which is

divided into appropriate and inappropriate sport acitvities, indications and

contraindications, training unit and exercising in individual trimesters.

Keywords: gravidity, health lifestyle, nutrition, physical activity, addictive

substance, health, pregnancy

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

4

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením

PhDr. Dr. Martina Sigmunda, Ph.D., uvedla všechny použité literární i odborné zdroje

a dodržovala zásady vědecké etiky.

V Olomouci 2014 ....................................

5

Děkuji PhDr. Dr. Martinu Sigmundovi, Ph.D. za pomoc a cenné rady, které mi

poskytl při zpracování diplomové práce, ale i po dobu mého studia.

6

OBSAH

1 ÚVOD ............................................................................................................................ 7 2 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ..................................................................................... 8

3 OBDOBÍ GRAVIDITY ............................................................................................... 9 3.1 Těhotenství .............................................................................................................. 9 3.2 Početí – oplodnění .................................................................................................. 9 3.3 Problémy s početím .............................................................................................. 10 3.4 Příznaky těhotenství .............................................................................................. 11 3.5 Vývoj těhotenství .................................................................................................. 14 3.6 Těhotenství podle lunárních měsíců ..................................................................... 15 3.7 Porod ..................................................................................................................... 19

3.7.1 Příznaky porodu ........................................................................................... 20 3.7.2 Fáze porodu .................................................................................................. 21

4 ŽIVOTNÍ STYL ......................................................................................................... 24 4.1 Výživa ................................................................................................................... 25 4.2 Makronutrienty ..................................................................................................... 29 4.3 Mikronutienty ....................................................................................................... 31 4.4 Minerální látky ...................................................................................................... 33 4.5 Pitný režim ............................................................................................................ 34 4.6 Metabolické změny ............................................................................................... 35 4.7 Návykové látky – teratogenní vlivy ...................................................................... 37

5. POHYBOVÁ AKTIVITA ........................................................................................ 44 5.1 Indikace pro pohybovou aktivitu v těhotenství ..................................................... 46 5.2 Kontraindikace pohybové aktivitu v těhotenství .................................................. 46 5.3 Cvičební jednotka ................................................................................................. 47 5.4 Vhodná pohybová aktivita v těhotenství .............................................................. 49 5.5 Nevhodné sporty ................................................................................................... 54 5.6 Cvičení v jednotlivých fázích těhotenství ............................................................. 55 5.7 Správný držení těla – stoj, sed, leh, vstávání, zvedání břemen ............................. 58 5.8 Zásady při cvičení ................................................................................................. 59 5.9 Cvičení na posílení svalstva .................................................................................. 60 5.10 Dýchání a relaxace .............................................................................................. 62

6 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 65

7 SOUHRN .................................................................................................................... 66 8 SUMMARY ................................................................................................................ 67

9 REFERENČNÍ SEZNAM ......................................................................................... 68

7

1 ÚVOD

Těhotenství je označováno jako nejkrásnějších a nejdůležitějších obdobív životě

ženy. Žena by toto období měla prožít v klidu, s láskou a užívat si ho plnými doušky.

Pro zdravý, správný a klidný průběh těhotenství musí však žena dodržovat určitá

pravidla, která se týkají životního stylu, životosprávy a také pohybové aktivity.

Nejdůležitější je, aby si těhotné ženy uvědomily, že těhotenství není nemoc! A toto

období si užily naplno, avšak s ohledem na svůj zdravotní stav (psychický i fyzický).

Tématem diplomové práce je problematika životního stylu a pohybové aktivity

u žen v období gravidity. Zvolila jsem si ho jednak z důvodu blížícího se těhotenství

moji sestry, abych byla schopna ji nějakým způsobem poradit a pochopit, co právně

prožívá v jednotlivých fázích těhotenství. Další důvod byl i ten, že i já plánuji mít

někdy v budoucnu děti a chtěla jsem se o tomto „období“ dozvědět více informací. Dále

mě zajímalo, jak je to s pohybovou aktivitou v průběhu celého těhotenství. Jestli může

pohyb opravdu uškodit dítěti, nebo je to jen domněnka většiny těhotných žen, které

s pohybovou aktivitou skončily právě proto, aby neublížili svému dítěti, a tím pádem

si své těhotenství nemohli plně užít.

Diplomovou práce je rozdělila do několika kapitol týkajících se těhotenství

(početí, příznaky a vývoj těhotenství), životního stylu (výživa, škodlivost návykových

látek) a pohybové aktivity (indikace, kontraindikace, vhodné, nevhodné sporty, cvičení

v jednotlivých fázích těhotenství).

8

2 CÍL BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Cílem této diplomové práce je zpracovat problematiku životního stylu a možnosti

pohybové aktivity u žen v období gravidity.

9

3 OBDOBÍ GRAVIDITY

3.1 Těhotenství

„Když si žena projde těhotenstvím a porodem, je jiná, než byla před tím.

Je proměněná a mnohem více rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat

se v prameni života.“

Frederick Leboyer

„Přestože se hranice prvního těhotenství posunula v posledních letech výrazně

ke třicítce, fyziologické optimum zůstává kolem 24 let. Důvodem může být to, že jsou

třicetileté ženy lépe připraveny na mateřství, a to jak po stránce materiální, tak i

psychické. Je důležité připravit se důkladně na početí“ (Behinová, Kaiserová, 2007, 11).

Trča (2009) zmiňuje několik názvů pro těhotenství, prvním je „gravidita“ které

nejčastěji užívají lékaři, lidově se říkalo „chodit s outěžkem“, ale nejvíce používaný

termín je „být v jiném stavu“. Těhotenství je nejkrásnějším obdobím každé ženy.

Sikorová (2009) považuje těhotenství za nejdůležitější část života ženy, jde o jedinečné

a neopakovatelné období v jejich životě. Ta jej prožívá jako něco nového, krásného

a zodpovědného.

Podle Trči (2009) žena prožívá během toho období mnoho změn, které by se daly

rozdělit do tří kategorií a to změny v děloze, viditelné změny na těle a duševní změny.

Dumoulin (2006) ještě upřesňuje jednotlivé kategorie, jde o změny tělesné (změna

držení těla, zvýšení hmotnosti), a fyziologické (hormonální změny, zvýšení objemu

krve). Působením hormonů vede k určitým změnám (zajišťují zdravý vývoj plodu

a porození dítěte) v těle gravidní ženy. Ovšem tyto hormonální změny vyvolávají

i obtíže, které ženě způsobují určitý diskomfort (Vitíková, 2007).

„V prvních čtrnácti dnech platí princip „vše nebo nic“. Pokud vývoj embrya

neprobíhá v této rané fázi podle plánu, pak těhotenství většinou končí potratem, který

žena vnímá jako normální nebo trochu opožděnou menstruaci. Velká část potratů

proběhne skrytě, aniž by žena cokoliv zpozorovala“ (Albrecht-Engel, Albrecht, 2008,

11).

3.2 Početí – oplodnění

„Kolem 14. dne menstruačního cyklu se z jednoho z vašich vaječníků uvolní zralé

vajíčko a může dojít k oplodnění. Vajíčko je zachyceno fimbriemi na konci vejcovodu

10

a vtaženo dovnitř“ jak uvádí Fenwicková (2011, 14). K oplodnění vajíčka spermií musí

dojít do 24 hodin po ovulaci. Spermie obvykle v ženských pohlavních cestách žijí až 72

hodin (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012, 28). Vajíčko ve vejcovodu čeká

zhruba 12 až 24 hodin na příchod spermií. V ejakulátu je v průměru 250 milionů

spermií, z toho pouze zhruba 400 se dostane až k vajíčku ve vejcovodu, přičemž cesta

z pochvy do vejcovodu trvá spermiím až 10 hodin. Obvykle pouze jedna spermie uspěje

a pronikne po zhruba 20 minutách snahy do vajíčka. Tím dojde ke vzniku oplodněného

vajíčka, tzv. zygoty. V příštích 10 až 30 hodinách dochází ke splynutí genetických

informací vajíčka a spermie (http://www.modrykonik.cz). Spermie obsahuje látku, která

je schopna rozpustit vnější obal vajíčka, takže do něj mohou proniknout. K oplodnění

dochází ve chvíli, kdy spermie pronikne (penetruje) do vajíčka, splyne s ním a počet

chromozomů je opět 46. Doba, po kterou může dojít k oplodnění, je omezená, protože

zralé gamety mají krátkou životnost (Leifer, 2004, 40). Po ejakulaci dělí spermie

od jejich cíle ještě 16 až 18 centimetrů. Ty nejrychlejší potřebují na cestu necelou

půlhodinu – nejprve musí doplavat do děložní dutiny. Jedině za ideálních podmínek

zvládne 4 centimetry dlouhou cestu dostatečný počet spermií. Naštěstí se spermie při

svém náročném putování nemusejí spoléhat pouze na vlastní výdrž. Prací svalstva

dělohy a vejcovodu vzniká sání na tu stranu, na které došlo k ovulaci (Freundl, Gnoth,

Frank-Herrman, 2008, 22).

3.3 Problémy s početím

Jak vyplývá ze studie Ašenbrenerové, Behinové a Kaiserové (2012), tak

se v současné době čím dál více přibývá párů, které mají problémy s přirozeným

početím. Vedle gynekologických andrologických1 anomálií, což souvisí především

s celkovým zdravím populace a jejím životním stylem, ve kterém převažuje stres

a nedostatek pohybu. Za jednu z hlavních a častých příčin ženské i mužské neplodnosti

považují odborníci nadváhu. Otylé ženy mívají totiž nadměrnou produkci inzulinu, což

také přispívá ke zvyšování hladiny mužských hormonů v jejich organismu. Další

neméně důležitou příčinou je konzumace nadměrného alkoholu a kouření, které zvyšuje

pravděpodobnost sterility. U mužů klesá počet a pohyblivost spermií v ejakulátu. Jak

vyplývá z odborných studií, schopnost reprodukce klesá se stoupajícím věkem a dále

1 andrologie – zabývá se chorobami mužských reprodukčních orgánů

11

bylo zjištěno, že nejrychlejší pokles plodnosti, když srovnáváme jednotlivé roky věku,

nastává u žen v 35 letech.

3.4 Příznaky těhotenství

Žena sama velmi dobře pozná, když je těhotná. Většinou ještě dříve než

ji to potvrdí gynekolog. Některé to dokonce poznají podle své intuice už pár dní

po početí (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012). Příznaky, známky těhotenství

se podle průkaznosti označují jako:

- nejisté,

- pravděpodobné,

- jisté.

„Nejisté známky těhotenství jsou vyvolány celkovými změnami organismu ženy,

které se projevují: střídáním nálad, únavností, sklonem k závratím a mdlobám, ranní

nevolností až zvracením, zvýšeným sliněním, změnami chuti k jídlu, pocitem

zvýšeného napětí v prsech a zvětšením prsů, tvorbou tekutiny v prsech, tzv. kolostra,

častým nucením k močení. Pravděpodobnou známkou těhotenství je vynechání

očekávané menstruace. Jisté známky těhotenství představují objektivní průkaz plodu

a jeho projevů. V dnešní době těhotenství prokazujeme objektivně velmi brzy

těhotenskými testy nebo ultrazvukem“ (Pařízek, 2005, 42). Podle Leese a McCartona

(2009) je první známkou těhotenství sice vynechaná menstruace, ale poukazují na to,

že některé ženy mají menstruaci nepravidelnou.Proto si těhotenský test udělají

až nastanou další příznaky, jakou je únava, časté močení, a další. Tyto příznaky

nastávají během 1. až 8. týdne těhotenství.

Mezi první příznaky těhotenství se řadí:

Změny prsů – „Hormony estrogen a progesteron začnou měnit vaše prsa takřka

do několika dnů od početí. Můžete v nich cítit brnění, mít je bolestivá nebo těžká.

Můžete si povšimnou tmavnutí bradavek a dvorců“ (Jordan, Ufberg, 2008, 22). Zvětšení

prsou je velmi individuální, každá žena to má jinak. Některé se prsa zvětší během

několika týdnů, jiné až později (Hanáková, 2010). „To nejhorší z fáze bolavých prsou

pomine obvykle do konce třetího měsíce...“jak uvádí Wood (2012, 48).

Únava – Únava je velmi intenzivní hlavně v počátkem těhotenství (I. trimestr).

V těle ženy se v tomto období vyvíjí tělní systém a orgány dítěte, proto je také tak

vyčerpaná. Únava poleví do 13. týdnu těhotenství. Je to zase individuální (Jordan,

Ufberg, 2008). Žena by v tomto období měla chodit na procházky, běhat (nízká

12

intenzita zatížení – mírný běh, rychlejší chůze), nebo cvičit gravidjógu a další cviky

určené těhotným. Paradox je, že únavu vyvoláte i přílišným odpočinkem nebo

nedostatkem pohybu. I když únava poleví na začátku 2. trimestru, tak se v posledních 3

měsících objeví znovu (Eisenbergová, Hathawayová, Murkoffov, 2012).

Ranní nevolnost – Ranní nevolnost je nejznámější ze symptomů těhotenství.

Každý o ní slyšel, mnoho žen ji má a nikdo ji nemá rád. Nevolností může žena trpět

i během dne nebo večer. Nevolností trpí až 50 % gravidních žen (Ašenbrenerová,

Behinová, Kaiserová, 2012). „Jedna teorie tvrdí, že změny v hladinách hormonů

v raných fázích těhotenství mohou způsobovat krátkodobé nevolnosti a zvracení.

Mnoho jiných považuje za viníka těhotenský hormon choriogonadotropin – což

by vysvětlovalo, proč ženy čekající dvojčata trpí často horšími nevolnostmi, protože

jejich těla produkují více hCG“ (Wood, 2012, 46). Druhá teorie „obviňuje“ Darwinova

– jde o evoluční adaptaci (udržuje ženu od špatného jídla). Dobrá zpráva je, že ranní

nevolnosti neohrožují dítě (pokud žena v sobě udrží alespoň nějaké jídlo a pití). Ranní

nevolnost by měla ustoupit koncem třetího měsíce, ovšem některé ženy tím trpí

po celou dobu těhotenství (Wood, 2012). „Nevolnost, přes to, jak je nepříjemná,

je vlastně pozitivním znamením, které poukazuje na to, že je vaše těhotenství stabilní“

(Albrecht-Engel, Albrecht, 2008, 22).

Časté močení – „Viníkem tohoto symptomu je hormon progesteron, stejně jako

tlak oplodněné dělohy shora na močový měchýř. Hormon i tento mechanický tlak

způsobují větší aktivitu svalů močového měchýře – někdy i ve chvíli, kdy je v něm

ve skutečnosti jen velmi málo moči“ (Jordan, Ufberg, 2008, 22).

Vynechání menstruace nebo lehké krvácení – Vynechání menstruace je další

příznak těhotenství, vypovídá o tom že došlo k uhnízdění vajíčka. U některých žen,

které prodělaly velké psychické změny, může tělo zareagovat vynecháním menstruace.

Žena si většinou po pár dnes udělá těhotenský test (který ji potvrdí/vyvrátí těhotenství)

(Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012). „Ke krvácení někdy dochází, když

se oplodněné vajíčko usadí ve výstelce vaší dělohy. Krvácení bývá obvykle lehké

a krátkodobé. Avšak u jakéhokoliv krvácení na počátku těhotenství se doporučuje

konzultace s lékařem, protože někdy může jít o první známku potratu nebo

mimoděložního těhotenství“ (Jordan, Ufberg, 2008, 23).

Psychické změny – i ty se dají považovat za příznak těhotenství. Žena bývá

vnímavější, citlivější, klidnější nebo naopak podrážděnější (při výměně názorů), střídání

nálad a rozporuplnost, tou trpí i ženy, které těhotenství plánovali (Albrecht-Engel,

13

Albrecht, 2008). „Emoční proměnlivost u těhotných žen je velmi často nepříjemností,

se kterou se musejí vypořádat především jejich příbuzní a blízcí“ (Hanáková, 2010, 17).

Hormonální změny – „Začíná se zvyšovat hladina lidského choriového

gonadotropinu, tzv. HCG, což je hormon odpovědný i za pozitivní výsledek vašeho

těhotenského testu. Zvýšená hladina tohoto hormonu je zodpovědná také za nevolnosti

a zvracení. Dalším důležitým hormonem je progesteron, ženský pohlavní hormon

produkovaný vaječníkem a později placentou. Tento hormon způsobuje v počátcích

těhotenství poruchy trávení (nadýmání, plynatost, pálení žáhy) a zvyšuje riziko vzniku

křečových žil. Má za úkol připravit děložní sliznici na případné uhnízdění vajíčka. Další

hormony, jak oxytocin a prolaktin, se uplatňují v průběhu porodu a po porodu“

(Hanáková, 2010, 17).

Kovová chuť v ústech, pálení žáhy – Hanáková (2010) tvrdí, že se kovová chuť

objevuje na začátku těhotenství, pálení žáhy se může, ale nemusí objevit až posléze.

Progesteron, někdy taky označován jako hormon potížista, je hlavním důvodem, proč

ženy v těhotenství trpí pálením žáhy (zpomaluje peristaltiku trávicího ústrojí) (Wood,

2012).

Zvláštní chutě a čich – Žena by se měla připravit na to, že se její chutě budou

postupem těhotenství měnit. Potraviny, které měla ráda, může v těhotenství přímo

nesnášet a naopak. Na začátku prvního trimestru se zvýší citlivost čichu, dochází

k častější a větší dráždivosti. Některé „vůně“ můžou přivodit gravidní ženě i pocit

na zvracení (Hanáková, 2010). „Většině žen jejich konkrétní chutě nepůsobí žádné

zdravotní problémy s výjimkou psychického traumatu z toho, že na ni ostatní nakupující

v Tescu zírají s otevřenou pusou, když dává na pokladnu svých 98 cuket“ (Wood, 2012,

103).

Každé těhotenství je opravdu individuální! Znamená to že můžete mít všechny

příznaky a nebo jen některé. Některé ženy mají v těhotenství větší problémy a jiné

ho prožijí bez problému (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

„Pozitivita těhotenského testu, která prokáže přítomnost těhotenského hormonu

v moči ženy je pak důvodem objednat se k lékaři. Lékař provede další vyšetření.

Za prvé krevní testy, kterými zjistí hladinu těhotenského hormonu v krvi, tzv. lidského

choriogonadotropinu (hCG). Jeho hladina se prudce zvyšuje právě po otěhotnění.

Pozitivitu krevních testů lékař ověří ultrazvukovým vyšetřením, kterým prokáže

přítomnost lidského zárodku v děloze“ (www.babyonline.cz).

14

3.5 Vývoj těhotenství

„Popis pravidelného průběhu těhotenství je rozdělen do dvou období: období

zárodku a období plodu. Vývoj zárodku (odborně embryonální období) budeme

sledovat po týdnu, vývoj plodu (odborně fetální období) pak po měsíci“ (Pařízek, 2006,

75). Podle Stoppardové (2007) je těhotenství rozděleno na tři důležité milníky, tři

trimestry. Tyto trimestry nepředstavují období v délce přesně tří měsíců – jsou

definovány růstem a vývojem plodu.

Popis jednotlivých stadií těhotenství je mírně komplikován číslováním jeho týdnů.

„Těhotenství se na první pohled nesmyslně začíná počítat od doby, kdy žena ještě

těhotná nebyla. Podle zvyklostí se na celém světě těhotenství počítá od prvního dne

poslední menstruace (proto je ve vaší dokumentaci údaj značen zkratkou PM)“ (Pařízek,

2006, 75). Jak uvádí Pařízek (2005, 2006) se délka těhotenství udává podle

dlouhodobých zvyklostí v týdnech a v tzv. lunárních měsících. Lunární měsíc je kratší

než měsíc kalendářní, je pouze 28denní. Porod lze očekávat do 268 dní (Den po ovulaci

nebo oplozovací souloži). První měsíc těhotenství musíme si uvědomit, že těhotenství

trvá 9 kalendářních, ale 10 lunárních měsíců.

První trimestr (0.-13. týden)

„První trimestr začíná oplozením a končí třináctým týdnem těhotenství. Bývá

považován za nejrizikovější. Typický je pro něj bouřlivý vývoj zárodku. Plod je velmi

citlivý a zranitelný a tělo matky se adaptuje na novou situaci. V průběhu prvního

trimestru dochází k vývinu všech důležitých orgánů dítěte, vytvoření a uzavřeni nervové

trubice, v hlavové části se vyvíjí obličej a mozek, který je z počátku větší než obličejová

část a postupně se dělí na tři části (přední, zadní a střední mozek)“

(http://www.modrykonik.cz).

Druhý trimestr (13.-27. týden)

„Druhý trimestr začíná koncem 13. týdne a končí ve 27. týdnu těhotenství.

Je ze všech tří trimestrů vůbec nejpříjemnější a nejkrásnější, protože už zpravidla poleví

těhotenská nevolnost a počáteční únava a bříško ještě není tak veliké, aby ženu

omezovalo. Na druhou stranu se ale mohou objevit jiné "nepříjemnosti", které ženy

v druhém trimestru pociťují“ (http://www.modrykonik.cz).

15

Třetí trimestr (27.-36. týdne)

„Třetí trimestr začíná od 27. týdne těhotenství až do porodu. Plod prodělává

v děloze rychlý vývoj, který se týká hlavně mozku. Ten se miminku v děloze výrazně

zvětšuje a jeho vlnové spektrum ukazuje, že už reaguje na zvuky kolem sebe. Ve třetím

trimestru dochází i k rozvoji šedé kůry mozkové a povrch mozku, který byl doposud

hladký, je nyní zvrásněný. Vytváří se také mozkové a nervové obaly, které budou

chránit nervové buňky dítěte“ (http://www.modrykonik.cz). Podle Oellerich a Wessels

(2006, 12) je: „...poslední třetina těhotenství často provázená pocity neforemnosti,

omezení a těžkopádnosti. Bříško omezuje volnost pohybu. V tomto období se objevují

různé obavy spojené s porodem a obdobím po něm.“

3.6 Těhotenství podle lunárních měsíců

1. lunární měsíc (0.-4. týden)

„Oplodněné vajíčko (zygota) se během několika hodin začne rýhovat neboli dělit

na dvoubuněčný, poté čtyřbuněčný útvar a až asi po čtyřech dnech vzniká blastocysta,

která se skládá přibližně ze sta buněk“ (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012,

30).

Šestý až sedmí den se oplodněné rýhované vajíčko (blastocysta) uhnízdí v děložní

sliznici. Během prvních týdnů se zárodek rychle vyvíjí. Nejdříve se jedná o shluk

mnoha set buněk, ty se postupně začínají shlukovat předem určeným způsobem. Z části

se vyvine zárodek, zbylé budou sloužit jako podpůrná tkáň (ta živí embryo). Zde

se vytváří 3 vrstvy tkání - vnitřní vrstva – entoderm (je základem plic, jater, slinivky

břišní a trávicího systému), střední vrstva – mezoderm (základ pro kostru, svaly,

ledviny) a zevní vrstva – ektoderm (vznik kůže, vlasů, očních čoček, zubní skloviny

a nervového systému). Zatímco buňky zárodečných vrstev se pomalu pohybují

na určené místo, tvar zárodku se zužuje do špičky a připomíná tak slzu (Ašenbrenerová,

Behinová, Kaiserová, 2012). „Plod má koncem prvního lunárního měsíce délku

přibližně 2,5 milimetrů. Jeho tělíčko je obloukovitě ohnuto, takže má podobu velkého

písmene C.“ (Trča, 2009, 31)


V tomto období dochází k určitým změnám nastávající matky. Podle

Ašenbrenerové, Behinové a Kaiserové (2012) může žena trpět nevolností, únavou,

vyčerpáním a pocitem napětí v prsech. Změny se týkají v tomto období spíše vnitřního

16

rázu. Jde hlavně o děložní stěnu, která je kypřejší, aby se v ní blastocysta mohla pevně

uchytit. Dochází i ke zmnožení cervikálního hlenu a čípek začíná být též zvýšeně

prokrvený.

Toto období spadá do prvního trimestru, je to velmi zranitelné období, a dochází

v něm k nejvyššímu riziku potratu, proto by se žena měla snažit vyvarovat všemu,

co by mohlo její počínající těhotenství ohrozit. Jak správně podotýkají Ašenbrenerová,

Behinová a Kaiserová (2012) každá žena by měla mít na paměti, že těhotenství není

nemoc a pokud nekrvácí ani netrpí intenzivními křečovými bolestmi v podbřišku, není

důvod, abys jen polehávala. Naopak aktivní život ji pomůže překonávat těhotenské

obtíže.

„Embryo volně pluje ve vaku naplněném tekutinou. Každá buňka začíná

vykonávat svou nezaměnitelnou funkci. Ačkoli embryo vypadá jako pulec, v šesti

týdnech se již začínají vytvářet všechny vnitřní orgány. Na konci 6. týdne

je detekovatelný na UZ srdeční akce, ale primitivní srdce pracuje ještě dříve.“

(Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012, 32). Autorky dále uvádějí, že embryo

má již vyvinutý jednoduchý mozek, páteř, centrální nervový systém a čtyři malé pupeny

– což jsou základy budoucích končetin. Embryo zatím potřebuje jen energii a bílkoviny

(vlastní žloutkový vak).

„Koncem druhého lunárního měsíce má plod délku 3,8 centimetrů a váží

přibližně 5 gramů. Tělíčko ještě zachovává podobu velkého písmene C. Hlavička

je hrbolatá a je tak veliká jako tělíčko. Svírá stále zřetelněji s osou tělíčka pravý úhel“

(Trča, 2009, 31)


Podle Ašenbrenerové, Behinové a Kaiserové (2012) je pro nastávající matku

v tento lunární měsíci typická zrychlená srdeční frekvence, která se zvyšuje o několik

tepů za minutu, a to hlavně proto, aby srdce dokázalo přečerpat zvýšený krevní objem.

Dále se zde projevuje zvýšený pocit únavy a mnohonásobně zvýšená potřeba spánku,

kterou by si žena měla rozhodně dopřát. Může být také nervózní a náladová.

Na ultrazvuku je již možné zachytit první pohyby zárodku. Konec 10. týdne

znamená v těhotenství určitý zlom (konec zvýšeného rizika vzniku vrozených vad).

Embryo se začíná podobat lidskému plodu. Může u něj rozeznat prsty na rukou i nohou,

vyvíjí se zuby, mozek pokračuje ve vývoji stejně jako nervová soustava a je dokončen

základní vývoj srdce. Ve 20. týdnu (desátým týdnem po oplodnění) končí embryonální

17

vývoj a začíná se hovořit o plodu (fetu). Plod začíná být aktivnější, což souvisí

s rozvojem svalové soustavy. Ultrazvukem můžeme zjistit pohlaví. Ale 100%

si budeme jisti až kolem 16.-20. týdne (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

„Koncem třetího lunárního měsíce má plod délku 9 centimetrů a váží přibližně 15

gramů. Barva kůže je sklovitě růžová. Horní končetiny rostou rychleji než dolní a jsou

již na nich patrné prstíky.“ (Trča, 2009, 31)


V tomto období se stabilizují hormonální hladiny v krvi a organismus

se zanedlouho plně přizpůsobí těhotenství. V tomto období začíná ustupovat ranní

nevolnost. 13. týdnem vstupuje žena do druhého trimestru (nejhezčí období

těhotenství). Dále se s koncem prvního trimestru snížilo riziko samovolného potratu.

Ženě se vrací její elán (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

Vaše bříško roste spolu s plodem velmi rychlým tempem (jeho velikost

se v posledních měsících zdvojnásobila). Byl dokončen vývoj svalové soustavy a také

jsou položeny základy kostní tkáně. Tento měsíc je důležitý hlavně kvůli vnitřnímu

vývoji (uzrávají žlázy s vnitřní sekrecí – produkce hormonů). Placenta plně přejímá

funkci výživy plodu, správně se o ní (jako o placentě) hovoří až po 12. týdnu

těhotenství (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

Trča (2009) udává velikost dítěte kolem 16 cm a váhu 120 g. Barva kůže

se zbarvuje matně červenou barvou. Plodu se vyvíjí svaly, rostou velmi jemné vlásky.


Žena začíná více přibírat na váze (celkový váhový přírůstek 10 až 15 kg).

Přibývání na váze je značné na konci druhého trimestru, tělesný tuk se usazuje

na hýždích, bocích a břiše. Děloha se neustále zvětšuje, vytváří prostor pro dítě

a placentu. Placenta, životně důležitý orgán, se vyvíjí ruku v ruce s plodem. V 17. týdnu

tvoří hustou síť krevních cév. Prostřednictvím placenty dochází k výměně živin

a odpadních produktů metabolismu. (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

Podle Ašenbrenerová, Behinová a Kaiserová (2012) může dítě v tomto období

mhouřit oči, mračit se, usmívat a otvírat pusinku a to díky vývoji mimických svalů.

V jeho kostech je obsaženo již tolik vápníku, že jsou viditelné rentgenem. V osmnáctém

týdnu můžete ucítit první pohyby děťátka. Podle Trčky (2009) váží plod kolem 300 g

a měří 25 cm.

18


V průběhu tohoto měsíce žena přibere přibližně polovinu celkového váhového

přírůstku. Děloha se jako každý jiný sval občas stahuje (pocit tvrdnutí břicha). Na břiše

se vám mohou objevit červené či hnědé proužky, takzvané pajizévky (strie), který

způsobuje rychlý přírůstek na váze, ale i hormonální změny. Po porodu postupně bledou

a částečně mizí. Mléčná žláza začíná produkovat mlezivo – vodnatou tekutinu, která

se objevuje především při masáži prsů (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

Ve 20. Týdnudochází u děťátka již k zesilování kůže. Citlivou kůži plodu chrání

mazlavá hmota, kterou produkují mazové žlázy. Každým dnem má dítě lepší smyslové

vnímání. Na konci 24. týdne je téměř ukončen vývoj obličeje (Ašenbrenerová,

Behinová, Kaiserová, 2012). Dítě váží 650 g a měří kolem 30 cm (Trča, 2009)


„Metabolické nároky plodu se zvyšují, to znamená, že pro svůj vývoj plod

konzumuje z matčina organismu více minerálů – iontů a stopových prvků, taktéž

je energeticky náročnější. Je teda nezbytné, aby vaše strava byla maximálně vyvážená

a bohatá“ (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012, 42).

Plod je v této době velmi hubený, ale neustále se mu usazuje tuk. Na obličeji je již

patrné obočí, řasy, na prstech krátké nehtíky. Ve 27. týdnu má dítě téměř 100% šanci

na přežití (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).


Podle názorů Ašenbrenerové, Behinové a Kaiserové (2012) by se nastávající

matka měla hodně odpočívat a co nejvíce zvyšovat přísun vápníku, aby se jejímu dítěti

mohly co nejlépe vyvíjet kosti. Také je tohle ta správná chvíle se připravovat na porod

a to pomocí speciálních cviků určených k ulehčení porodu. V tomto období je žena ještě

omezenější v pohybu, může ji trápit bolest zad, otoky nohou a prstů na rukou nebo

křečové žíly. Její prsa začínají ve zvýšené míře produkovat mlezivo (kolostrum). Dále

se zvětšující děloha tlačí na přilehlé orgány, nejvíce je zde vytvářen tlak na močový

měchýř, který potřebuje častěji vyprázdnit.

„V období 28. týdne těhotenství se miminku v děloze výrazně zvětšuje mozek

a jeho vlnové spektrum ukazuje, že už reaguje na zvuky kolem sebe. Dokáže také mrkat

očními víčky na různé podněty zvenčí. Co se týká polohy dítěte, není ještě hlavičkou

dolů. To ho čeká v následujících týdnech tohoto trimestru. Srdíčko miminka pravidelně

19

tepe, žaludek funguje tak, jak má a zpracovává zatím jen plodovou vodu, břišní stěna

se už spojila a páteř dítěte se ještě stále v tomto trimestru vyvíjí. Kůže začíná být

postupně růžová, protože se v ní tvoří kožní vazivo a podkožní tuk. Protože děťátko

stále roste (měří asi 25 cm od temene hlavičky k zadečku a váží kolem 1 kilogramu),

má kolem sebe stále méně prostoru, a tak je možné, že jeho pohyby nebudou až tolik

aktivní a žena je může více cítit“ (http://www.modrykonik.cz).

9. lunární měsíc (32.-36. týdne)

Žena v tomto období musí doplňovat hodně vápníku, protože ho dítěti potřebuje

ke kostnatění. Váhový přírůstek bude kolem 1,5 kg za týden. Orgány dítěte dozrávají

a jejich funkce je téměř připravena na samostatný život (Ašenbrenerová, Behinová,

Kaiserová).


Ženě se bude v tomto období hůře dýchat, děloha tlačí na bránici a ta nemá tolik

místa pro posun dolů při nádechu. Dochází k zadýchávání. Placenta v těchto dnech váží

přibližně půl kilogramu. Každý den vás mohou překvapit porodní příznaky – stahy

(kontrakce), odtok plodové vody, odchod hlenu zátky (uzavírá hrdlo) – známky

blížícího se porodu (první doba porodní - otevírací). Teď je ten správný čas na přesun

do porodnice (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

„Každý týden se uloží až čtvrt kilogramu tuku, a to znamená, že plod přibere

v posledním měsíci nejvíce za celé své období nitroděložního vývoje, tedy 1 kg i více.

Tento nebo další týden (37. týden) začne hlavička plodu sestupovat do pánve.

Z porodnického hlediska je plod donošený až do 38. týdne těhotenství. Do té doby stále

hovoříme o předčasném porodu“ (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012, 48).

3.7 Porod

„Vyvrcholením celého těhotenství je porod vašeho dlouho očekávaného miminka.

Zejména pro prvorodičku bývá akt porodu často obestřen rouškou tajemství. Při

pomyšlení na porod se v mysli ženy často míchají dva rozdílné pocity: strach

z neznámého a touha po vysněném děťátku“ (Chmel, 2004,113).

„Spouštěcí mechanismy porodu nejsou dosud známé. Pravděpodobně existuje

mnoho faktorů, které ovlivňují iniciaci porodu. Porod obvykle začíná tehdy, když

je plod dostatečně zralý pro přežití mimo matčino lůno a zároveň jeho velikost

20

umožňuje hladký průchod matčinou pánví. Za normálních okolností je to mezi 38.

až 42. týdnem po matčině poslední normální menstruaci“ (Leifer, G., 2004, 141).

Freundl, Gnoth a Frank-Herrman (2008) s tímto tvrzením souhlasí a dodávají, že porod

je řízen vyplavováním určitých hormonů. Pokud produkce hormonů probíhá nerušeně,

jsou podmínky pro pozitivní průběh porodu příznivé.

Ašenbrenerová, Behinová a Kaiserová (2012) se ještě zmiňují o „fyzičce“

rodičky. Porod bude pro rodičky logicky méně náročný, pokud budou mít „fyzičku“.

Lépe tak zvládnou zátěž a porodní bolesti. Dobré je trénovat jak dechové cvičení

a posilující cviky (které jim doporučí gynekolog), tak i navštívit předporodní kurz, který

obsahuje také speciální cvičení pro těhotné.

3.7.1 Příznaky porodu

„Nejznámějším předporodním příznakem jsou „poslíčci“. Jedná se o kontrakce,

které mohou být i dočasně pravidelné a vnímané jako velmi bolestivé. Jejich působením

nedochází k otvírání porodních cest, a proto se odborně označují jako falešná porodní

činnost“ (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012, 121). Již zmínění „poslíčci“ jsou

falešné kontrakce nebo-li nepravé kontrakce někdy také označované jako předzvěstné

stahy, dále se může objevit tuhnutí břicha, tonizace a dalším příznakům připomínající

porod. Mnoho žen se při těchto falešných kontrakcí obává, že jde o předčasný porod,

nebo že jde o nějaké komplikace. Nemusejí se ovšem bát, protože falešné kontrakce

nemají za úkol vypudit plod, ale pouze připravit dělohu na samotný porod.

Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová (2012) doplňují: „...falešné kontrakce můžete

pociťovat i ty skutečné v místě podbřišku, v dolní části zad nebo mohou vystřelovat

až do horních partií nohou...“. Známy a příznaky, že se porod blíží, může matka

pociťovat několik hodin až několik týdnů před skutečným začátkem porodu (Leifer, G.,

2004, 141).

„Příznakem, který signalizuje, že je porod na spadnutí, jsou pravidelné stahy.

Jejich interval se postupně zkracuje a intenzita stupňuje. Připravte se na to, že při

opravdových porodních bolestech nebudete mít na nic jiného ani pomyšlení - spíš

se budete snažit najít si takovou polohu, při které by bolesti aspoň trochu polevily“

(http://www.mojebetynka.cz). Opravdové porodní stahy bývají většinou stále častější

a pravidelnější (trvají od 30 do 60 sekund)a jejich intenzita narůstá, a interval mezi

jednotlivými kontrakcemi se zkracuje (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012).

21

Odtok plodové vody je dalším příznakem blížícího se porodu. K jeho prasknutí

však až do úplného závěru I. doby porodní dojít nemusí. Plodové vody je většinou více,

její barva může být čirá, narůžovělá, zkalená dozelena, dohněda nebo zbarvená dožluta.

V porovnání s hlenovou zátkou jde o řídkou tekutinu, zatímco hlen je hustší

(Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012). Nejlepší vysvětlení co to vlastně hlenová

zátka, podává Noldenová (2008): „...děloha je uzavřena hlenovou zátkou velikosti

lískového ořechu, která brání, aby do dělohy pronikaly choroboplodné zárodky

a bakterie. Jak se děložní hrdo pomalu začíná otevírat, tako zátka odejde, což

zaznamenáte jako krvavý výtok nebo hlen.“

3.7.2 Fáze porodu

„Porod probíhá v několika fázích. Rozlišujeme první dobu porodní (otevírání

hrdla děložního), přechodnou fází, druhou dobu porodní (tlačení) a třetí dobu porodní

(porod placenty)“ (Freundl, Gnoth, Frank-Herrman, 2008, 112). Leifer (2004) uvádí,

že porodní fáze jsou čtyři, počítá mezi ně i fázi přechodnou a každá ze čtyř dob

porodních má své tělesné a behaviorální charakteristiky. Ostatní autoři zmiňují pouze tři

porodní fáze a fázi přechodnou zmiňují, jako dobu mezi první a druhou fází porodní.

Průběh porodu můžeme tedy rozdělit na tři následující fáze:

První fáze (otevírací) – „Když se ohlásí tzv. otevírací kontrakce, pocítíte bolest

podobnou velmi silné menstruační bolesti“ (Noldenová, 2008, 172). Dle Leifera (2004)

a Freundl, Gnoth a Frank-Herrman (2008) je první fáze zároveň i fází nejdelší.

To znamená, že trvá od začátku pravidelných porodních kontrakcí až do úplné dilatace

děložního hrdla (úplného zániku branky). Zahrnuje pozvolné otevírání děložního hrdla

z nuly až zhruba na deset centimetrů v průměru. Průměrně trvá 8-10 hodin u nullipar

a 6-7 hodin u multipar. Aby bylo možné hrdlo děložní (cervix) zcela roztáhnout musí jej

děložní svalstvo vtáhnout nejprve nahoru do dělohy. Tím se svaly ve spodní části

dělohy stále ztenčují, v horní části vzniká naopak silná vrstva svalstva, které pomáhá

dítě vytlačit ven. První doba porodní má tři fáze: 1) latentní fázi, 2) aktivní fázi a 3)

přechodnou fázi. Každá z nich je charakterizována jinou mírou dilatace hrdla

a je možné je odlišit podle frekvence, doby trvání a intenzity kontrakcí a také podle

chování matky.

Přechodná fáze – „Jde o kratší intenzivnější fázi první doby porodní, během

které dochází k dilataci na 8-10 cm. Kontrakce jsou silné, jednou za 2-3 minuty, trvání

některých může být i více než 90 vteřin“ (Leifer, G., 2004, 147). Stahy, které měly

22

dříve charakter vlny, začínaly se pomalu, postupně zvyšovat a po dosažení vrcholu, opět

pozvolna mizely, v této fázi se může stát, že jedna kontrakce má více vrcholů. Přispívá

k tomu i náhlé a zřetelné zkracování „oddechových“ přestávek mezi děložními stahy.

Mnoho žen má v této fázi pocit, že mezi jednotlivými kontrakcemi už žádné pauzy ani

neexistují. Za těchto okolností není vůbec snadné zachovat si dechový rytmus. Možná

už v přechodné fázi pocítíte silný tlak směřující dolů a potřebu spolupracovat, tlačit

(Freundl, Gnoth, Frank-Herrman, 2008).

Druhá fáze (vypuzovací) – začíná jakmile je děložní hrdlo zcela otevřené, takže

zanikne děložní branka a děloha a pochva tvoří průchozí porodní kanál, začne

vypuzovací fáze vlastního porodu. Dle Čermákové (2010) je tato fáze zcela nebolestná.

Jak uvádí, Noldenová (2008), Freundl, Gnoth a Frank-Herrman (2008) tak tento

okamžik vnímá spousta žen, jako velkou úlevu: protože konečně mohou aktivně

pomáhat dostat dítě ven. V průměru je ještě zapotřebí asi deset děložních stahů, než

konečně spatříte své dítě. Přestože vaše dítě sestoupalo na počátku této „vypuzovací“

fáze už velmi hluboko do pánve, má před sebou ještě pěkný kus práce. Se sílícími

děložními stahy se jeho hlavička posouvá, ohýbá a otáčí a stále níž. Putování porodními

cestami je plné zákrut a vyžaduje určité postavení jeho hlavičky. Protože je pánevní

vchod příčně oválný, musí dítě nejprve obrátí hlavu na stranu, ve středu pánve ji otočí

ještě jednou a na konec vyjde s obličejem obráceným dozadu, zřídkakdy vpřed.

Vykonává vlastně regulérní šroubovitý pohyb. Někdy může druhá doba porodní

„vypuzovací“ trvat i několik hodin. Nezáleží to jak na velikosti a poloze dětské

hlavičky, nýbrž i na velikosti matčiny pánve a „kvalitě“ kontrakcí.

Třetí fáze (placentární) – tato doba se také nazývá dobou k lůžku a začíná

porozením dítěte a končí odloučením placenty. Po porodu dítěte se odstřihne pupeční

šňůra, děloha se ještě jednou křečovitě stáhne - tím se uvolní placenta a vypudí z těla

ven. Placenta má tvar kruhového disku (15-20 cm) a je dva až tři centimetry silná.

Placenta musí být „porozena“ celá, v děloze nesmí zůstat žádný její zbytek (Freundl,

Gnoth, Frank-Herrman, 2008). Jak uvádí Leifer (2004) je to nejkratší doba porodní, trvá

10-20 minut, samozřejmě může trvat i déle – 60 minut se pokládá ještě za normální,

pokud ovšem žena nekrvácí. Placenta může být vypuzena dvěma způsoby – pokud

se jako první objeví při vypuzení placenty lesklá plodová strana placenty, v tom případě

hovoříme o Schultzeho mechanismu. Druhým způsobem je Duncanův mechanismus ten

je popisován, jako vypuzení placenty hrubou mateřskou částí. „Děloha se po vypuzení

placenty musí rychle stáhnout (kontrahovat), aby se zabránilo krvácení z cév, které před

23

porodem zásobovaly placentu. Silnou kontrakci stimuluje oxytocin. Bolest během třetí

doby porodní je spíše výjimkou. Při odlučování a vypuzování placenty matka může

krátce pocítit křeče v břiše“ (Leifer, G., 2004, 147).

Čtvrtá fáze – „Čtvrtá doba porodní se počítá dvě hodiny po porodu“ (Leifer, G.,

2004, 148).

Porodní síly – „Porodními silami rozumíme síly, které způsobí otevírání hrdla

děložního a vypuzování plodu porodními kanály z těla matky. Porodní síly jsou dvojí:

1) kontrakce dělohy a 2) síla vyvinutá matkou při tlačení – břišní lis“ (Leifer, G., 2004,

134 ). Jak popisuje obrázek č. .

Obrázek č. - Změny v cervixu během porodu: (Moore, M. L., 1983) Popis k obrázku č. : A – Před porodem má cervix tubulární stavbu, je dlouhý přibližně 2 cm. B – Cervix je přibližně z poloviny spotřebovaný, protože je zhruba poloviční délky. Dosud nedošlo k žádné cervikální dilataci. C – Cervix je zcela vyhlazen (spotřebován) a při vyšetření vaginy vypadá jako tenká blána. Všimněte si, že cervix je tlačen proti spodní děložní dutiny. Došlo k mírné dilataci. D – Cervix je zcela vyhlazen a dilatován (10 cm).

24

4 ŽIVOTNÍ STYL

Hodaň, Dohnal (2008) uvádí, že životní styl se týká jedince, ale ve své podstatě

vychází z životního způsobu příslušné sociální skupiny, který vyjadřuje strukturu,

dynamiku a souhrn všech životních činností členů skupiny. Ovlivňují ho například

společenské procesy, typy vykonávané činnosti, nastavení společenský a individuálních

hodnot.

„Některými úpravami stravovacích návyků a změnami v životním stylu může

těhotná ženy také předejít výskytu některých chronických onemocnění svého dítěte,

především různých alergií, nebo alespoň snížit riziko jejich výskytu“ (Březková,

Pokorná, Pruša, 2008, 52).

Roztočil (2001, 333) uvádí: „Pro zdárný rozvoj těhotenství a plodu je nutné

dodržovat takové zásady životosprávy, aby nedošlo ke vzniku patologických stavů,

které by negativně ovlivňovaly jak zdravotní stav těhotné ženy, tak vývoj plodu“.

Jako optimální věk pro početí prvního dítěte i z pohledu biologického se považuje

mezi 20. až 30. rokem života. I když v dnešní době se tahle hranice posunula o 5 let dál.

Období mezi 20. až 25. rokem, se uvádí jako nejplodnější období, je ideální také

z hlediska rizika předčasného porodu či potratu. I když podle Gregora a Velemínského

(2013) je optimálním obdobím pro početí dítě období mezi 21. až 28. rokem. V dalších

letech již začne pravděpodobnost přirozeného otěhotnění klesat. Mezi 25. a 35. rokem

se možnost snižuje k šestnácti procentům na jeden menstruační cyklus, po 35. roce

nastává prudký pokles a po 40. roce věku ženy již činí jen pět procent. Podle autorů

je tento jev způsoben hlavně tím, že přibývá cyklů bez uvolnění vajíčka (ovulace), což

souvisí s celkovým nevratným poklesem počtu vajíček ve vaječnících ženy.

Březková, Pokorná a Pruša (2008, 52) uvádí: „V období těhotenství se mění

některé potřeby organismu. Mění se rychlost metabolismu, dochází k různým

morfologickým, hormonálním a dalším změnám, které vyžadují změny v jídelníčku

těhotné ženy“.

„Pokud těhotná žena nedodržuje náležitý životní styl, vystavuje se stresu,

špatnému ovzduší a konzumuje nevhodnou stravu, negativně působí i na zdraví svého

dítěte“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 9). Tedy dodržováním správné životosprávy

lze předejít mnoha komplikacím. Podle Driáka (2004) je důležité dodržovat pravidelný

spánek a dostatečný odpočinek, zmiňuje se o zdravém stravování, pravidelném

25

vyprazdňování močového měchýře a střev, hlavně by neměl chybět dostatek tělesného

pohybu, zachovat si dušení pohodu a optimismus.

4.1 Výživa

Jak uvádí Béza (2005, 11): „Správná (racionální) výživa je taková výživa, která

obsahuje optimální množství a poměr základních živin, minerálních látek i vitaminů

a ve stravovacím procesu (co do formy, úpravy, způsobu a četnosti přijímaných

pokrmů) odpovídá současný vědeckým poznatkům. Pokud zahrnuje i denní rozložení

jídel a složení pokrmů, mluvíme o racionálním stravovacím režimu. Sharon (1994)

tvrdí, že výživa do velké míry ovlivňuje to, jak vypadáme, jak se cítíme a pracujeme.

Jestli budeme nervózní, unavení nebo naopak aktivní. Ovlivňuje i to, zda předčasně

zestárneme, anebo budeme užívat života plně až do konce. Zkrátka výživa může

ovlivnit kvalitu celého našeho života.

Jak uvádí Martincová (2012), tak mezi základní pilíře výživy v těhotenství,

období před i po patři:

- zachování optimální hmotnosti

- vyvážená strava

- pitný režim

- zastoupení důležitých vitamínů a minerálních látek ve stravě

Výživa před otěhotněním

Otázka výživy je důležitá nejen v těhotenství, ale již v období plánovaného početí.

Jak se zmiňují Březková, Pokorná a Pruša (2008, 45): „Lidské tělo si některé složky

stravy ukládá do zásoby a může ji využívat později v období nedostatku či zvýšené

potřeby využívány. Strava ovlivňuje zdravotní stav organismu. Zdravotní a výživový

stav ženy často odráží zdravotní stav plodu a posléze dítěte. Pokud je jídelníček ženy

nevyvážený, postrádá dostatečné množství některé ze složek stravy (bílkoviny, tuky,

sacharidy, vitaminy, minerální látky aj.) nebo naopak obsahuje nadbytek některých

komponent, může být plod ohrožen. V tomto období (tedy v období plánování početí)

se to netýká jen žen – zásad zdravé výživy by se měl držet i budoucí tatínek. U mužů

totiž může životní styl ovlivnit i kvalitu spermií, což je jeden ze základních předpokladů

zdravého početí“.

26

Výživa v těhotenství

„Výživě během těhotenství je třeba věnovat dostatečnou pozornost, neboť

se podílí jak na zdárném vývoji plodu, tak na zdraví a nutričním stavu těhotenství ženy.

Z hlediska výživy v době těhotenství jsou zvláště rizikové následující skupiny žen:

podvyživené, obézní, alternativně živení, drogově závislé, alkoholičky, sociálně slabé

nebo osamělé ženy držící diety, které ze stravy vylučují některé nutrienty či potravinové

skupiny, metabolicky nemocné např.: diabetičky“ (Svačina, 2010, 449).

Březková, Pokorná, Pruša (2008) a Höfer a Szász (2010) dodávají další

informace,

a to, že jídlo i pití patří mezi základní lidské potřeby, bez nich zkrátka nemůžeme

fungovat. Správná výživa budoucí maminky je sice lehce specifičtější než obecná

výživová doporučení pro populaci, ale v základě je totožný. Hlavním pravidlem, které

platí ve výživě v období těhotenství, je že kvalita je důležitější než kvantita. Skutečné

navýšení potřeby kalorií je v těhotenství opravdu jen nepatrné. Větší pozornost

by se měla věnovat spotřebě a výběru vitamínů, minerálních látek a živin, jejichž

množství nárazově vzrůstá. Proto byste měla nyní dbát zejména na hodnotné a zdravé

potraviny. To platí zvláště pro přísun tuků, sacharidů a bílkovin. Mnohostranná pestrá

strava je zpravidla základem správné výživy.

„Při rozmanité stravě a přiměřeném přísunu tekutin se vaše tělo samo postará o to,

aby přijímalo všechny důležité látky obsažené v potravě v dostatečném množství“

(Höfer, Szász, 2010, 64).

Jak již bylo řečeno, žena v těhotenství nemusí jíst za dva a ani by neměla, ale

za dva by měla rozhodně myslet. A to se týče hlavně správného výběru a stravování

„těhotenského“ jídelníčku. (Albrecht-Engel, Albrecht, 2008).

„Jídelníček budoucí maminky však rozhodně nevypadá jako přísně určená

nemocniční strava – jak už jsem řekli, těhotenství není nemoc, je to období očekávání

nového života“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 10).

Martincová (2012) popisuje co je ještě nebytné pro správnou výživu a celkový

zdravý životní styl těhotné ženy. Je velmi důležité aby se žena správně, zdravě a hlavně

pravidelně stravovala, dodržovala pitný režim. Jak vlastně vypadá vyvážená strava

je strava obsahující? Obsahuje všechny nezbytné živiny a také ve správném poměru

a množství. V obrázku č. 1 je znázorněný správný poměr jednotlivých živin: sacharidy

by měly tvořit 50-55 %, bílkoviny 15-20 % a tuky max. 35 % z celkového denního

energetického příjmu.

27

Jak velké porce a čeho může vlastně sníst, s tím ji pomůže i potravinová pyramida

nebo takzvané potravinové schody.

Obrázek č. 1 – Procentuální zastoupení jednotlivých živin na celkovém energetickém

příjmu (Martincová, 2012)

Obrázek č. 2 – Potravinová pyramida (www.womenzone.cz)

„Potravinová pyramida České republiky má podle oficiálního doporučení

Ministerstva zdravotnictví České republiky čtyři patra. Podle stavebních pravidel

správné pyramidy je i potravinová pyramida složena z pater principem „základ

na základ, špička na špičku“. Trojúhelníkový tvar pyramidy navíc představuje

doporučené množství (charakterizované počtem definovaných porcí) konzumovaných

potravin v jednotlivých patrech. Jinými slovy, čím nižší patro, tím více potravin z dané

4. patro volné tuky, cukry, sůl

3. patro mléko, mléčné výrobky, ryby, drůbež, luštěniny, vejce, maso bez tuku, ořechy

tuky

sacharidy (cukry)

bílkoviny

1. patro obiloviny, pečivo, rýže, těstoviny

2. patro zelenina a ovoce

28

supiny by měla budoucí maminka (a nejen ona) denně sníst. Také v rámci jednotlivých

skupin je třeba rozlišovat potraviny pro budoucí maminku vhodnější a ty méně vhodné,

které je dobré omezit“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 14).

Březková, Pokorn a Pruša (2008) popisují jednotlivé patra potravinové pyramidy:

1. patro – Tvoří základ potravinové pyramidy, proto tvoří právě obiloviny –

přenice, ječmen, žito, oves, rýže, kukuřice, čirok, proso, triticale – a tzv.

pseudoobiloviny – pohanka, amaranth (laskavec) a quinoa (merlík chilský). Obiloviny

jsou zdrojem vitaminů (převážně skupiny B) a minerálních látek. Dále obsahují také

nezbytně potřebou živinu, která je v těhotenství žádoucí a tou je vláknina. Podle

energetické potřeby se těhotným ženám doporučuje konzumovat denně 3-6 porcí

výrobků z této skupiny potravin.

2. patro - Druhé patro je rozděleno na ovocem a zeleninou. Hlavní složku

představuje u obou skupin voda – dužnaté ovoce obsahuje 70-80 % vody, zelenina

průměrně 80 %. Ovoce dále obsahuje z 5-15 % sacharidy, obsah bílkovin i tuků je však

již zanedbatelný. Ovoce a zelenina dodávají i nezbytné vitamíny jako je vitaminu C,

vitaminy skupiny B a karotenoidů. Doporučené denní konzumované množství ovoce

je asi 2-4 porce, zeleniny 3-5 porcí.

3. patro – „Třetí patro se dělí na dvě skupiny – skupinu mléka a mléčných

výrobků a skupinu ryb, drůbeže, luštěnin, vajec, masa bez viditelného tuku a také

ořechů. Obě skupiny jsou hlavním zdrojem kvalitnějších bílkovin. Toto patro je ale také

neopomenutelné jako zdroj tuků a cholesterolu“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 16).

Mléčné výrobky obsahují velmi kvalitní bílkoviny, vitamíny A, D a B a jsou zdrojem

vápníku. Denní doporučené množství je 2-3 porcí za den (250 ml sklenice mléka, 200

ml kelímku jogurtu či 50 g sýra). Skupina ryb, drůbeže, luštěnin, vajec, netučného masa

a ořechů nabízí výběr ze zdrojů bílkovin dobrých (luštěniny) až vysoce kvalitních

(vejce). Dále obsahují železo, ryby jód a luštěniny dodávají pro tělo nezbytnou vlákninu

a dále také vitamíny A, D a B. Tato skupina zahrnuta v jídelníčku asi v 1-3 porcích

denně (80 g ryb, masa, vajec – po tepelné úpravě, nebo 250 ml luštěnin).

4. patro – „Poslední patro je v potravinové pyramidě zobrazeno jako špička, tedy

malé množství (podle oficiálního doporučení do 2 porcí) volného tuku, olejů, sladidel

a soli. Jedna porce tuků či cukrů váží asi 10 g. Konzumované množství však vždy závisí

na celkové skladbě a množství tuků, olejů, cukrů či soli v jídelníčku již obsazených“

(Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 17).

29

Obrázek č. 3 – Potravinové schody znázorňující od minimálního po maximální počet

porcí jednotlivých živin na den (Martincová, 2012)

„Abyste zabránila vzniku infekcí, jako je salmonelóza, listerióza a toxoplazmóza,

měla byste se některým potravinám přece jen vyhnout. Jakékoliv nedostatečně tepelně

upravené maso může obsahovat choroboplodné zárodky, které mohou vyvolat některá

onemocnění. Vyvarujte se poroto všech potravin ze syrového masa, stejně tak i uzenin

a paštik. Rovněž nejezte syrová nebo nedovařená vajíčka. Rozhodně doporučujeme

vzdát se nepasterizovaných mléčných výrobků, protože mohou obsahovat listérie.

Klasickými příklady jsou měkké sýry, feta, ricotta, syrečky a plísňové sýry“ (Höfer,

Szász, 2010, 64).

„Aby naše tělo správně fungovalo, potřebuje všechno: sacharidy, tuky, bílkoviny,

vitamíny, minerální látky a dostatečné množství tekutin. Nevyvážený příjem jedné

položky pro tělo znamená zbytečný problém“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 18).

Zdroje výživy dělíme na makronutrienty a mikronutrienty.

4.2 Makronutrienty

Makronutrienty jsou nositeli energie a hlavními „stavebními kameny“ celého těla.

Jsou to chemické sloučeniny konzumované ve velkém množství. Mezi základní živiny

makronutrientů patří proteiny (bílkoviny), sacharidy (cukry) a lipidy (tuky), vyvážená

strava by měla obsahovat 60 % sacharidů, 25-30 % lipidů a 10-15% proteinů.

30

Proteiny (bílkoviny)

Březková, Pokorná, Pruša (2008) a Martincová (2012) píší o bílkovinách jako

o nezbytných a nenahraditelných součástech naší potravy. Jsou nezbytné hlavně z toho

důvodu, že vytvářejí nové buňky plodu, dělohy, placenty, prsou aj.. V průběhu

těhotenství naše tělo vyžadují zvýšený přísun bílkovin. Denní doporučená dávka

bílkovin, tj. 0,8-1,0 g bílkovin na 1 kg optimální tělesné hmotnosti, poskytuje přibližně

10-15 % celkového energetické příjmu. Získáváme je především z živočišných zdrojů –

masa, mléko, mléčné výrobky, vejce. Tyto bílkoviny jsou plnohodnotné, protože

obsahují všechny nezbytné aminokyseliny. Dají se ovšem získat i z rostlinných zdrojů –

obiloviny, luštěniny, ořechy a semena. Poměr v příjmu by měl být 1:1

(živočišná:rostlinná).

Sacharidy (cukry)

Dle Březkové, Pokorné, Pruši (2008) a Nováka (2012) jsou sacharidy hlavním

a základním zdrojem energie, bez které tělo nemůže fungovat. Sacharidy pokrývají až

60 % celkového energetického příjmu (1 gram sacharidů poskytuje energii 17 kJ). Do

tzv. polysacharidů (nestravitelné enzymy lidského těla) zařazujeme vlákninu. Vláknina

se v těle nestráví, a proto nemůže být využita jako zdroj energie, přesto je pro

organismus důležitá. Mezi její hlavní funkce patří:

- regulace vstřebávání sacharidů, tuků, cholesterolu;

- je potravou pro bakterie tlustého střeva (vláknina je prebiotikum – potrava pro

probiotické bakterie), které ji fermentují na krátké mastné kyseliny, jež jsou zdrojem

energie pro buňky tlustého střeva;

- současně zvětšuje obsah tlustého střeva, čímž se naředí toxické látky obsažené

ve střevě

- v žaludku působí pocit sytosti;

- podporuje střevní peristaltiku;

- ve střevě působí proti zácpě a její komplikacím;

Její doporučená denní dávka je 30g. Probiotikum je podle oficiální definice Světové

zdravotnické organizace (WHO) „mikrobiální součást potravy, která při konzumaci

dostatečného množství vykazuje účinky na zdraví konzumenta“.

Pro orientaci v typech sacharidových zdrojů nám pomáhá tzv. glykemický index. Ten

udává zjednodušeně řečeno rychlost, za jakou se sacharidy obsažené v přijímané

potravě přemění v trávícím traktu na glukózu a ta se dostane do krevního oběhu. Pro

31

postupný vzestup glukózy je lepší v jídelníčku konzumovat zdroje sacharidů s nižším

glykemickým indexem, protože energii dodávají pozvolněji.

Lipidy (tuky)

Tuky jsou největším nositelem energie (1 g poskytuje energii 37 kJ) a jsou

potřebné. Z celkového energetického příjmu zabírají dobrých 30 %. Přímo pro tělo jsou,

kromě koncentrované energie, naprosto nezbytné pro tvorbu a dobrou funkci buněčných

membrán – a těch je naše tělo plné. Díky tuku dokážeme vstřebávat, ukládat a hlavně

využívat vitamíny (A, D, E, K a karoteny). Nejenže nám tuk zajišťuje určitý tepelný

komfort, tak i tvoří obal vnitřních orgánu – ten je potřebný pro jejich mechanickou

ochranu, jak uvádí Březková, Pokorná a Pruša (2008). Jak doplňují Höfer a Szásza

(2010) tuky v těhotenství nesmíme za žádných okolností vynechat, ale nemělo

by se to s nimi přehánět. Spotřeba tuků by mě být pokryta zejména z nenasycených

matných kyselin (olivový, slunečnicový, bodlákový a sójový olej), tuky na bázi

nasycených mastných kyselin (chipsy, dorty, čokolády, máslo...) by se v jídelníčku

měly objevit jen příležitostně.

4.3 Mikronutienty

Jedná se o složky, které tělu nepřináší chemickou energie, ale jsou nezbytné pro

řízení a zajišťování důležité tělesné funkce (ovlivňují metabolismus, rozpouští se v nich

základní složky- makronutrienty,...). Řadíme mezi ně vitamíny, minerály a stopové

prvky.

Vitamíny

Jde o přídatné složky v mnoha biochemických pochodech v buněčném

metabolismu. Vitamíny dělíme na dvě základní skupiny, a to podle jejich rozpustnosti

ve vodě a tucích. Vitamíny rozpustné ve vodě jsou vitamín B a C, malé množství těchto

vitamínů si tělo dokáže udržet, ale většina se vyloučí z těla. Mezi vitamíny rozpustné

v tucích (lipofilní) řadíme vitamíny A, D, E vitamín K. Tyto tuky mají tendenci se v těle

ukládat (většinou v játrech). Nedostatek vitamínu, ale i jejich nadbytek může vyvolat

funkční poruchy našeho metabolismu (Soukupová, Vaníčková, 2008).

Vitamin A – Tento vitamin posiluje obranyschopnost organismu, zvyšuje

plodnost a produkce ženského pohlavního hormonu (progesteronu), který tvoří

přirozenou ochranu plodu v těle matky po dobu těhotenství. Je nutný pro správný růst

32

plodu, kondici pokožky, zvyšuje odolnost vůči bakteriím, sliznice, oční rohovky a pro

zdraví reprodukčních orgánů. Doporučená denní dávka vitaminu A pro těhotné ženy

je až 1200 mcg (Mandžuková, 2008; Dočekalová,Výborná, 2004). Andersonová

a Swinneyová (2011) se zmiňují o nadměrném užívání vitaminu A – vyšší dávky jsou

toxické pro plod.

Vitaminy skupiny B – hrají velkou roli v utváření nových buněk, účastní

se vývoje nervové soustavy plodu (Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012). Do této

skupiny řadíme vitamin B4 – kyselina listová. Je důležitá pro růst a dělení buněk,

podílí se na procesu tvorby bílkovin nukleových kyselin DNA a RNA (zodpovídají

za přenos genetických informací). Je důležité dbát na příjem kyseliny listové – měsíc

před otěhotnění, pří početí tak hlavně i v první třetině těhotenství (nedostatek může

u plodu vyvolat nenapravitelné škody) (Mandžuková, 2008). Jak uvádějí Jordan

a Ufberg (2008, 32) : „Kyselina listová je nezbytnou součástí každé strany, pro těhotné

ženy má však ještě zásadnější význam. Může zabránit vadám páteře a nervové trubice

(včetně rozštěpu páteře či anencefalie) u vyvíjejícího se plodu“. Brázdová (1999)

doporučuje množství denní dávka u netěhotných 200 mcg, a u těhotných 400 mcg, dle

Mandžukové 450 mcg. Vitamín B6 se užívá při zvracení gravidních žen (Tláskal,

Blatná, 2006). Vitamin B12 je nositel životní energie, zvyšuje odolnost proti nemocem

jak uvádí Mandžuková (2008) a Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová (2012),

je nezbytný pro růst a vývoj, tvorbu červených krvinek plodu, je důležitý pro regulaci

a správnou funkci nervové soustavy. Doporučená denní dávka je 4 mcg.

Vitamin E – Je důležitý při přenosu O2 k buňkám, pro kůži a při léčbě

neplodnosti. Dle Mandžukové (2008) je důležitý také pro zdravý vývoj plodu, snižuje

riziko předčasných potratů, dále je nezbytný pro vytváření zásob tuku (v posledních 3

měsících). Podle Ašenbrenerová, Behinová a Kaiserová (2012) jde o antioxidant, který

je důležitý při ochraně buněk. Doporučená denní dávka je 15 mg.

Vitamin D –„Základní funkcí tohoto vitaminu je regulace hladiny vápníku

a fosforu v krvi, čímž napomáhá při stavbě silných kostí a zdravých zubů. Jeho

nedostatek se v těhotenství projevuje snížením hustoty kostí plodu, zpomalením jeho

vývoje a nižší porodní hmotnosti“ (Mandžuková, 2008, 27). Mandžuková (2008)

a Brázdová (1999) uvádějí denní doporučené množství 10 mcg.

Vitamin C – Zvyšuje odolnost organismu, zvyšuje imunitu a napomáhá tělu

vstřebávat železo. Pod Mandžukové (2008) je doporučená denní dávka 70 mg, ale podle

Brázdové (1999) je to 90 mg. Tělo si tento vitamin nedokáže samo vyrobit, proto

33

je nutný denní příjem. Nemusíme se zde obávat předávkování, protože nadbytečné

množství se vylučuje (Dočekalová, Výborná, 2004).

Vitamin K – „Tento vitamin uvádí do pohybu proces srážení krve a působí tak

jako ochrana proti vnitřnímu a nadměrném krvácení. Vitamin K hraje důležitou roli při

metabolismu kostí a pojivové tkáně. Nízká hladina tohoto vitaminu byla zjištěna u žen,

které v době těhotenství trpěly nevolností a zvracely“ (Mandžuková, 2008, 28). Denní

dávka je 60-80 mcg.

4.4 Minerální látky

Jsou důležité pro metabolismus celého organismu. Naše tělo si je nedokáže samo

vyrobit, a proto je odkázáno na jeho dodávání. Do těla se dostávají potravou

a tekutinami.

Vápník (Ca) – Je nezbytný pro organismus, je základní složkou zubů a kostí,

důležitý při kontrakci svalů, při činnosti krevního oběhu, srážlivosti krve... Je-li přísun

živin a minerálů v těhotenství nedostatečný, hrozí dítěti riziko sníženého množství

kostní hmoty v dospělosti (Mandžuková, 2008; Andersonová, Swinneyová, 2011).

Vápník je velmi důležitý, budoucí maminka by si měla udělat „zásoby“ ještě před

otěhotněním, protože miminko bude z těchto zásob zezačátku čerpat. Pokud jen těhotná

žena nebude přijímat ve zvýšeném množství může, dle Bejdákové (2006) dojít

ke zvýšené kazivosti zubů a k odvápnění organismu. Proto je zapotřebí jeho neustálí

přísun. Mandžuková (2008, 29) uvádí, že: „Potřeba vápníku se v době těhotenství

zvyšuje dvojnásobně, doporučená denní dávka je až 1200 mg.“

Železo (Fe) – Je důležité pro normální průběh těhotenství a je nenahraditelný pro

život plodu.. U gravidní ženy se potřeba železa zvyšuje na dvojnásobek, proto

se doporučuje příjem železa (běžnou potravou) již od začátku těhotenství a ve II. a III.

trimestru se doporučuje dávku zvýšit. Protože se v těle gravidní ženy tvoří větší

množství krve (placenta), železo je tedy potřebné hlavně pro zvýšení červených krvinek

a tvorbu krve dítěte (Mandžuková, 2008). Nedostatek železa (nejčastější ve III.

trimestru) způsobuje chudokrevnost, slabost, únavu, sníženou koncentraci a po porodu

může dojít i k anemii a celkově neprospívá plodu (nízká porodní váha novorozence).

Objevuje se až u 50 % těhotných žen. (Dočekalová, Výborná, 2004; Mandžuková,

2008; Ašenbrenerová, Behinová, Kaiserová, 2012). Denní doporučená dávka běžnou

stravou, dle Brázdové (1999) je 10 - 20 mg a podle Mandžukové (2008) je nejnižší

denní dávka 15 mg.

34

Hořčík (Mg) – Mandžuková (2008, 31) uvádí, že je hořčík: „..důležitý pro

vstřebávání vápníku kostí, zubů a nehtů. Působí spolu s vápníkem a měl by být přijímán

v poměru 2:1 (vápník : hořčík). Jeho nedostatek může způsobit křeče v lýtkách, nervové

poruchy, ale i předčasné děložní stahy, poruchy funkce placenty, předčasné porody

a jiné poruchy“. Doporučené denní množství je až 450 mg.

Jód (I) – Je důležitý pro správný metabolismus. Jeho nedostatek může mít

za následek poruchy plodnosti, vyšší možnosti potratu, nízkou porodní váhu

novorozence, může vést u novorozenců k vrozenému kretenizmu. Doporučená denní

dávka je až 250 mcg (Brázdová, 1999; Mandžuková, 2008).

Zinek (Zn) – „Je nezbytný pro zdravý vývoj a růst a silný imunitní systém plodu.

V prvních třech měsících těhotenství se nedostatek zinku může projevit citlivostí

na pachy a silnějšími ranními nevolnosti. Množství zinku v krvi matky klesá v průběhu

těhotenství asi o 30 % a u žen, které před otěhotněním užívaly antikoncepci, je tento

pokles ještě větší. Jeho nedostatek se může projevit sníženou odolností proti infekcím

a může vést k mnohým komplikacím v těhotenství, k potratům, předčasným porodům

dětí s nízkou porodní hmotností a jejich infekci, k zastavení růstu plodu a poruše

činnosti dělohy“ (Mandžuková, 2008, 35).

4.5 Pitný režim

Lidské tělo tvořeno z 50-60 % vodou. Voda se podílí na přenosu látek, tepla,

energie, krevních plynů, chemických reakcí, má termoregulační a ochrannou funkci

(chrání klouby, nervovou soustavu, plod...). Zvýšený přísun vody vyžaduje - plod,

placenta, plodová voda a zvětšené cévní řečiště těhotné ženy (během těhotenství

je objem vody v organismu větší asi o 6 litrů), jak uvádí Březková, Pokorná a Pruša

(2008). Grofová (2007) uvádí základní množství 2000-3000 ml, ale podle Martincové

(2012) je dostatečné množství 2500 ml, zmiňuje se ovšem o individuálním množství

tekutin, které činí 35-45 ml na 1 kg tělesné hmotnosti. Podle Mandžukové (2008)

by těhotná žena měla vypít 1,5 l až 2 l tekutin za den. Do tekutin se ovšem počítá nejen

voda jako nápoj, ale i tekutiny přijaté potravou (např. polévka, zelenina,...), ovšem voda

by měla převažovat. I když nejzdravějším a nejvhodnějším nápojem je čistá voda, může

si těhotná žena bez obav dopřávat pestřejší škálu nápojů. Dle Mandžukové (2008) jsou

vhodné i ovocné a zeleninové šťávy ředěné vodou (není dobré je ovšem pít

dlouhodobě), podle Martincová (2012) jsou dále vhodné jemně mineralizované vody

(důležitý přísun hořčíku a vápníku). Vyhnout by se měli - bylinným čajům, coca-cole,

35

energetickým nápojům, kávě (max. 1-2 malé šálky slabé kávy), nápojům s chininem

(tonik), kofeinu a samozřejmě alkoholu. Těhotné ženy by se měli vyhnout i syceným

nápojům (mohou způsobovat – nadýmání, zvracení, pálení žáhy). (Martincová, 2012;

Mandžuková, 2008; Březková, Pokorná, Pruša, 2008).

4.6 Metabolické změny

„Vlivem některých hormonů (lidský placentární laktogen, prolaktin,

choriogonádotropní hormon a další) vyplavovaných do krve ženy v průběhu těhotenství

dochází ke změnám v metabolismu. Tyto změn ovlivňují hladiny všech tří základních

živin (tuků, sacharidů, bílkovin), rychlost jejich zpracování, ale také míru vstřebávání

některých látek. Těmito pochody organismu matky zajišťuje vhodné prostředí pro vývoj

plodu“ (Březková, Pokorná, Pruša, 2008, 52). Podle Svačiny (2010) se metabolismus

v těhotenství mění jak kvalitativně tak i kvantitativně a hlavně díky rychlému růstu

plodu a placenty a jejich zvyšujících se nutričních požadavků.

Tabulka č. 1 – Rozdělení hmotnosti v jednotlivých partiích těla (Trča, 2009;

Andersonová, Swinneyová, 2011, Martincová, 2012)

Váhový přírůstek

„Těhotenství je naprosto přirozeně spojeno s nárůstem tělesné hmotnosti.

Fyziologický přírůstek hmotnosti odpovídá růstu plodu, placenty, zvyšování objemu

plodové vody a jiných tělních tekutin, zvětšování dělohy, prsou a částečně i vytvoření

tukových zásob. Největší podíl na přírůstku hmotnosti tedy netvoří tuková tkáň, ale

Konkrétní partie Nárůst hmotnosti

Plod 3 – 4 kg

Plodová voda 1 kg

Placenta 0,5 - 0,7 kg

Děloha 1 kg

Prsa 0,5 – 1 kg

Krev a tekutiny 4 kg

Tukový polštář 1,8 – 3,5 kg

Celkem 8,5 – 14,2

36

přímo plod, zvětšení některých orgánů matky a tělní tekutiny“ (Březková, Pokorná,

Pruša, 2008, 54).

Optimální přírůstek hmotnosti v těhotenství vychází z hmotnosti před

otěhotněním. Ideální hmotnost ovlivňuje řada tělesných a zdravotních předpokladů.

Ke zjištění optimální hmotnosti používáme výpočet z tzv. BMI (body mass index) -

BMI = váha (kg) / výška2 (m). Pokud se hodnoty pohybují v rozmezích 20 až 25, jde

o ideální váhu, hodnoty pod 20 svědčí o podváze, nad 25 o nadváze. Pokud hodnoty

BMI spadají pod 16 a nebo nad 30 - hodnoty zdraví velmi nebezpečné v tomto případě

je vhodné konzultovat tuto situaci s lékařem (Martincová, 2012; Pařízek, 2005, 2006;

Březková, Pokorná, Pruša, 2008)

Tabulka 2. Doporučovaný celkový přírůstek hmotnosti matky během těhotenství

v závislosti na jejím nutričním stavu před těhotenstvím (Svačina a kol, 2010).

Výživový stav matky před otěhotněním

BMI (kg/m2) matky před otěhotněním

Doporučovaný týdenní přírůstek hmotnosti matky

během 2. A 3. Trimestru těhotenství

(kg)

Doporučovaný přírůstek hmotnosti matky během celého těhotenství (kg) pro

jednočetný plod

Podvýživa < 18,5 0,5 12,5-18 Norma 18,58-24,9 0,4 11,5-16 Nadváha p 25-29,9 0,3 7-11,5 Obezita > 30 5-9

Denní energetický příjem v jednotlivých obdobích

Jak uvádí Martincová (2012) tak denní energetický příjem pro netěhotnou ženu

s normální váhou je 8400 kJ (2000 kcal), a pro těhotnou ženu je to:

1. trimestr - Na počátku gravidity v průběhu 1. trimestru není potřeba ještě zřetelně

energetickou hodnotu stravy zvyšovat.

2. a 3. trimestr - V dalším období stoupá nárok na energetický přívod o asi 15 %, což

odpovídá stravě o hodnotě 1260 kJ (300 kcal). Tedy celkový příjem odpovídá 9660 kJ

(2300 kcal) denně.

37

Obrázek č. 4: Rostoucí potřeba energie v těhotenství a při kojení (Martincová, 2012)

Aby žena zvládla všechnu zátěž, kterou přináší těhotenství, je nezbytné zvýšit

energetický příjem. Ovšem jak správně píše Anonym (www.vychovakezdravi.cz) měla

by si dát těhotná žena pozor, na to aby energetický příjem nebyl nadbytečný nebo

naopak velmi nízký. V tom prvním případě (nadbytek energie) je pro budoucí maminku

rizikový a dochází ke vzniku mnoha různých komplikací, jako jsou např. vysoký krevní

tlak, těhotenská cukrovka, nadměrná velikost plodu, a navíc může nadměrný příjem

energie ovlivnit zdraví dítěte a to i v jeho pozdějším věku. Naopak pokud je u budoucí

maminky malý přírůstek na váze, hrozí tak růstová retardace tkání (dochází k poškození

struktury tkání nebo jejich funkce) a narozené dítě má velmi nízkou porodní hmotnost.

Březková, Pokorná a Pruša (2008, 52) uvádí: „Plod vyžaduje zvýšený přísun energie,

a proto se zvyšuje i klidový energetický výdej ženy. Ve druhé polovině těhotenství

může vzrůstat až do 60 %. Proto je nezbytné, abyste přijímala dostatečné množství

energie, ale jak už bylo řečeno výše, rozhodně to neznamená „čím více, tím lépe“.

Nadměrný přísun energie totiž způsobuje i zvýšené ukládání tuků. Energetický příjem

by se tak měl navýšit přibližně o 200-300 kcal denně“. Pokud žena provozuje

jakoukoliv PA, roste s ní i potřeba energie, v podstatě koreluje se zvyšující se tělesnou

hmotností. Proto se doporučuje se zvyšovat především příjem složitých sacharidů (díky

jejich snadné stravitelnosti), jak uvádí Máček a Radvanský (2011).

4.7 Návykové látky – teratogenní vlivy

Návykové látky, jiným slovem drogy – omamné látky. Jak uvádí Tyler (1998),

drogy se dělí do dvou kategorií a to dle somatického a psychického účinku. Dále

38

je můžeme rozdělit na legální (alkohol, tabák, kofein) a nelegální drogy (halucinogeny,

konopné drogy, drogy, stimulující drogy...). Všechny známé nelegální drogy (jako

je heroin, metadon, kokain, extáze, LSD a PCP neboli andělský prach), tak i léčiva

na předpis, která jsou velmi často zneužívána (narkotika, utišující a uklidňující

prostředky, prostředky na snížení hmotnosti), mohou, jsou-li dále užívány, vážně

poškodit vyvíjející se plod nebo vaše těhotenství, jak uvádí Eisenbergová, Hathawayová

a Murkoffov (2012). Užívání drog matkou představuje pro plod výrazné riziko, dle

Jordana a Ufberga (2008) záleží na tom jaké droze a jak dlouho je plod vystaven.

Těhotné ženy, které užívají drogy, se rodí většinou „poškozené“ děti. Ty trpí nízkou

porodní hmotností, menší velikostí hlavy, může utrpět vrozené vady, mohou se dále

vyskytnout poporodní neurologické potíže (náhlého úmrtí kojenců, fetální mozková

příhoda...). „Užívání návykových látek ovlivňuje také placentární funkce – může měnit

zásobování plodu živinami a kyslíkem, což může vést k jeho poškození“ (Březková,

Pokorná, Pruša, 2008, 116). V I. trimestru hrozí samovolný potrat, plod odumřít nebo

se rodí růstově zbrzděný (Čekal, Šulc, 2010).

Drogová závislost, podle Bindera a Vavřinkové (2006) je: „psychický fenomén

charakterizovaný neodolatelným nutkáním k určitému chování, přáním změnit

prožívání reality, tendencí ke zvyšování dávek, neschopností omezit dané chování

a nepříjemnými pocity při vynechání drog (abstinence). WHO drogovou závislost

popisuje jako psychický i fyzický stav, při které dochází ke změně chování a k neustálé

touze po droze, která jim přináší uklidňující psychické účinky a zabrání tak vzniku

nepříjemných stavů (vznikající z nedostatku drogy). „Stav drogové závislosti je již řadu

let řazen mezi chronická onemocnění CNS“ (Binder, Vavřinková, 2006, 13).

Dle Binder a Vavřinková (2006) mají těhotné ženy mají zvýšený srdeční výdej,

vyšší minutovou ventilaci, zvýšenou spotřebu kyslíku, zvyšují se nutriční nároky

a obecně drogová závislost je spojena se špatnými dietním návyky (snížená hladina

kyseliny listové), dále dochází k častějším infekcím močových cest a zánětu plic.

V České republice neustále stoupá počet lidí závislých na drogách.

Podle Bindera a Vavřinkové (2006) jsou drogově závislé mladší ženy (skupiny

15-19letých a 20-24letých), většinou bez partnera, z nižších socioekonomických tříd

a s nižším vzděláním.

39

Alkohol

Podle Bindera, Vavřinkové (2006) a Čekala s Šulcem je jednoznačně

nejpopulárnější, nejdostupnější a nejzneužívanější společensky tolerovanou drogou.

„Průmyslová masová výroba levných alkoholových nápojů na přelomu 19. a 20. století

přispěla k masovému rozvoji konzumu alkoholu“ (Kolibáš, Novotný, 1996, 11). České

republika se řadí v konzumaci alkoholu (v přepočtu na čistý etanol) k nejvyšším

světovým konzumentům (dle statistik 25% mužů a 10% žen), jak uvádí Hrubá, Kukla

a Tyrlík (1999).

Mandžuková, Vašut a Vavřinková s Binderem uvádějí, že alkohol lze považovat

za toxickou látku, která poškozuje vajíčka i spermie a to již před početím. Dále

prostupuje volně placentární bariérou a má negativní účinky (působí toxicky) na plod.

Hladina alkoholu v těle matky je totožná s plodem, navíc v plodové vodě koncentrace

alkoholu narůstá pomaleji než v samotném plod. Dle Eisenbergové, Hathawayové

a Murkoffové (2012) je prokázáno, že dítěti trvá dvojnásobnou dobu vyloučit alkohol

ze svého organismu (dítě je na pokraji ztráty vědomí a matka je přiopilá).

Při zvýšené konzumaci v těhotenství vzrůstá riziko samovolného potratu,

předčasného porodu, může být příčinou nitroděložního odumření plodu, dochází

k deformacím obličeje (deformace uší a oči), celkovému opožděnému duševnímu

vývoji, dále to může vést až k těžkému poškození mozku a srdce, jak uvádí

Mandžuková (2008) a Vašut (2007).

Nadměrná konzumace alkoholu vede k fetálnímu alkoholovému syndromu (FAS)

a tento syndrom je popisován jako „kocovina, která trvá celý život“ (Eisenbergová,

Hathawayová, Murkoffová, 2012; Jordan,Ufberg, 2008). „Lidé s FAS mívají problémy

s učením, pamětí, pozorností, komunikací, zrakem a sluchem. Tyto projevy často

vedou k problémům ve škole, dítě má potíže držet krok s ostatními. FAS je stálou

záležitostí. Ovlivňuje všechny stránky života dítěte i života jeho rodiny“ (Vašut

a kolektiv, 2007, 67).

Vašuta (2007) uvádí, jak působí alkohol v jednotlivých období těhotenství:

- v I. trimestru dochází kvůli konzumaci alkoholu k malformaci2 nervového systému,

ke ztrátě buněk vysvětlují pomalejší vývoj plodu, menšímu růstu a nízké porodní váze,

- ve II. trimestru je nejvyšší riziko potratu po konzumaci alkoholu,

2 malformace – vrozené vývojové vady

40

- ve III. trimestru působením alkoholu dochází ke změnám struktury a funkce

mozečku a koncového mozku a jejich špatnému propojení, to má za následek různé

poruchy chování u dětí, které se mohou projevit až během jejich vývoje.

Čekal, Šulc (2010) a Vašuta (2007) uvádí typické symptomy, které se mohou

projevit u dětí s FAS nebo ARND3:

- nízká porodní váha a menší vzrůst v porovnání s vrstevníky.

- obličejové abnormality,

- hyperaktivní chování štěrbiny oční,

- špatná koordinace,

- problémy s učením.

- mentální retardace a nižší IQ,

- problémy s denním režimem,

- poruchy spánku a sání v dětství.

Chiodo, Jacobson, Jacobson, Sokol (2002) tvrdí, že pokud si těhotná žena

dá týdně 2 skleničky piva/vína, nemá to na plod žádné nežádoucí účinky. Dle Čekala

a Šulce (2010) také nemá malá dávka alkoholu zas tak rapidní následky, ale i tak

by se těhotná žena měla alkoholu vyhnout, především v prvním trimestru, kdy dochází

k zakládání důležitých orgánů plodu. Samozřejmě ani v dalších měsících

se nedoporučuje pití alkoholu, avšak malá sklenička piva příležitostně po jídle nebo

symbolický přípitek vínem plodu jistě neublíží.

3 ARND – alcohol-related neurodevelopmental disorder – poruchy nervového vývoje spojené s alkoholem. Lidé s ARND mohou mít funkční nebo mentální problémy související s prenatálním působením alkoholu

41

Tabulka č. 3. Vliv konzumace alkoholu u žen v období těhotenství na porodní hmotnost

novorozeného dítěte (upraveno podle Roche, 1999)

Nikotin

Nikotin je obsažen v tabáku, do těla se dostává kouřením. Kouření snižuje

oxidační kapacitu krve (a toku krve k plodu), kvůli nebezpečnému přísunu oxidu

uhelnatému (CO). Podle Bindera a Vavřinkové (2006) v průběhu těhotenství kouří

odhadem až 1/5 žen. Nikotin lze považovat za návykovou látku, po jejím skončení

nastávají abstinenční příznaky, které se projevují u každého člověka jinak (agrese,

nervozita, různé chutě) jak popisují Eisenbergová, Hathawayová a Murkoffová (2012).

Dále tito autoři popisují, co je děje s plodem, když kouříte – tak je vaše dítě uvězněno

v děloze „naplněné kouřem“. Jeho srdeční tep se zrychluje, kašle a prská, protože

dochází k úbytku kyslíku, nemůže řádně růst a prospívat, jak by mělo.

Vašuta (2007), Gill (2009), Eisenbergová, Hathawayová a Murkoffová (2012)

uvádí souvislost mezi kouřením a nedonošeností, dále kouření zvyšuje úmrtnost

na rakovinu, kardiovaskulární a plicní onemocnění, dále je spojeno s předčasným

odloučením placenty, spontánním potratem, předčasným porodem a vyšší

pravděpodobností narození mrtvého plodu. V ohrožení je i matka, u které může zastat

řada komplikací (vaginální krvácení, mimoděložní těhotenství, předčasný porod...).

Hedegaard, Hendriksen, Secher a Wisborg, (1996) doplňují jednotlivé údaje v číslech –

předčasný porod způsobený kouřením, se zvyšuje v průměru 2,4 krát, pokud jde

o problémy s porodní váhou, tak je nižší než 2500 g. Vašuta (2007, 71) dále uvádí, že:

„Retardace fetálního růstu dětí kuřáků může být přisuzována několika faktorům, včetně

(g) -‐80

-‐40

-‐60

-‐20

0

-‐100

-‐120

-‐140

-‐160 0-2 „drinks“ 2 a více „drinks“

-65

-150

42

nikotinem zúžených cév, zvýšeným karboxyhemoglobinem (hemoglobin, na nějž

je navázán oxid uhličitý), nedostatečným okysličováním tkání, nižším přívodem výživy

a zvýšením srdeční frekvence a krevního tlaku.“

Kouření v těhotenství způsobuje podle Bindera a Vavřinkové (2006) v 15-25 %

nízkou porodní hmotností, 10-15 % předčasný porod a 5 % intrauterinních úmrtí.

Vašuta (2007) a Čekal se Šulcem (2010) jsou přesvědčeni, že v 18 % případech, kdy šlo

o narození dítěte s nízkou porodní váhou, za to může matka kuřačka. Dále odhadují,

že pokud by v těhotenství nekouřila žádná žena, snížilo by se riziko narození mrtvého

plodu až o 10 % a o 5 % úmrtí novorozence.

„U těhotných kuřaček je vyšší potřeba vitaminu C a často se u nich projevuje jeho

nedostatek. Koncentrace beta-karotenu, vitamínu B12, vitaminu B6 a kyseliny listové

jsou u těhotných kuřaček nižší než u těhotných nekuřaček, avšak není jasné, zda tyto

nižší koncentrace jsou výsledkem vlastního kouření, zvýšených potřeb plodu, nižšího

příjmu z potravy nebo jiných faktorů. Ženy – kuřačky by proto měly tyto látky dodávat

do organismu po celou dobu těhotenství“ (Vašut a kolektiv, 2007, 72).

České republice je v průměru téměř 40 % žen (prvorodiček) s kuřáckou

anamnézou, u mladých žen do 20 let uvádí kuřáctví více než polovina (Edwards, 1995;

Hrubá, 1996).

Tabulka č. 4. Vliv kouření u žen v období těhotenství na porodní hmotnosti

novorozeného dítěte (upraveno podle Roche, 1999)

0-‐9 cigaret/den

10-‐19 cigaret/den

20+ cigaret/den

0

-‐50

-‐100

-‐150

-‐200

-‐250

-‐70

-‐160

-‐210

(g)

43

Tabulka č. 5. Vliv kouření u žen v období těhotenství na porodní délku novorozeného

dítěte (upraveno podle Roche, 1999)

Kofein

„Existují určité důkazy svědčící o tom, že používat kofein jako prostředek pro

povzbuzení není v těhotenství zrovna nejlepší nápad“ (Eisenbergová, Hathawayová,

Murkoffov, 2012, 66). Ovšem Binder s Vavřinkovou (2006) a Chmel (2004) se shodují,

že kofein (obsažený v kávě), patří i mezi těhotnými k široce konzumované tekutině.

Zatím žádné studie neprokázaly škodlivé účinky konzumace kávy v těhotenství. Tím

pádem pití kávy ničemu neškodí, pokud ovšem ji pijete v přiměřeném množství (1-2

sálky denně). Pokud ovšem těhotná žena trpí nespavostí, pálením žáhy nebo vysokým

tlakem, pak by si kávu měla určitě odepřít.

„Kofein má močopudný efekt, to znamená, že odvádí z těla tekutiny a vápník –

obojí životně důležité pro zdraví vaše i vašeho plodu“ (Eisenbergová, Hathawayová,

Murkoffov, 2012, 66).

-‐0,7

-‐0,9

-‐0,5

0-‐9 cigaret/den

10-‐19 cigaret/den

20+ cigaret/den

0

-‐0,8

-‐0,6

-‐0,4

-‐0,3

-‐0,2

-‐0,1

-‐1

-‐0,7

-‐0,9

-‐1

(cm)

44

5. POHYBOVÁ AKTIVITA

Mnoho žen se cvičení vyhýbá kvůli strachu, aby neublížily svému dítěti. Je však

dokázáno, že přiměřené cvičeni v období gravidity je velmi prospěšné jak pro matku,

tak pro dítě. Maminky, které se udržují v psychické i fyzické kondici mnohem lépe

snáší průběh celého těhotenství i následný porod.

Podle Čermákové (2010), Čekala a Šulce (2010) je přiměřená tělesná aktivita

v těhotenství stejně důležitá a nutná jako mimo něj. Pohybovou aktivitou (cvičením)

se žena udržuje stále v kondici, zvedá své sebevědomí, posiluje důvěru ve vlastní tělo

a poznává své možnosti. Během cvičení se naučí správně dýchat, správně stát, vstávat

a procvičí si úlevové polohy. Navíc dochází díky cvičení k většímu propojení mezi

matkou a dítětem. Sportu umožňuje těhotné ženě zůstat více sociálně aktivní a být stále

zapojená do okruhu lidí, kteří spolu sport provozují. Dle Vitíkové (2007) a Chmela

(2004) má pohyb větší pozitivní vliv na imunitní systém a žena budete lépe odolávat

stresu, napomáhá v prevenci bolestí zad, únavě, napomáhá správnému držení těla,

zabraňuje oslabení svalů pánevního dna a fyzicky připravuje organismus na vrcholný

výkon při porodu. Vitíková se zmiňuje o dalších výhodách, které přináší pohybová

aktivita. Díky ní získá gravidní žena i lepší kontrolu nad svým tělem, naučí

se eliminovat možné obtíže v průběhu těhotenství a po porodu.

Pařízek (2005, 2006, 289) vysvětluje na ukázce jednotlivých studií, které se týkají

pohybové aktivity v těhotenství, tvrdí že: „...ženám, které v těhotenství cvičily,

se zkrátila délka porodu, snížil se výskyt komplikací, které mohly vést k císařským

řezům, a ženy se po porodu rychleji zotavovaly. Dalším neméně důležitým pozitivním

faktorem je vyplavování endorfinů, tzv. hormonů radosti, v průběhu cvičení.“

Jak již bylo řečeno, přiměřená pohybová aktivita je zdraví prospěšná a to platí

i v průběhu těhotenství, jen v tomto období je nutno respektovat určitá omezení. Pokud

žena sportovala před těhotenstvím může se sportu nadále věnovat, jen by měla dbát

na určitá pravidla a postupně snižovat intenzitu zátěže. Podle Čepického a Černé (2006,

20): „...Intenzita cvičení se určuje podle tepové frekvence. Ta nemá přesáhnout tepovou

frekvenci + 60 % rozdílu mezi klidovou a odhadnutou maximální frekvencí, která

se vypočítá tak, že se od 220 odečte věk ženy v létech. Úplná úprava tepu má nastat

do 15 minut po skončení zátěže. Kromě toho je nutno se vyhnout přehřátí, tělesná

teplota by neměla přesáhnout 38 °C. Pokud žena v těhotenství sportuje, měla by tak

činit pravidelně, ale ne víc než třikrát týdně po dobu 30 minut...“

45

Ovšem pokud se žena před těhotenstvím nevěnovala žádné pohybové aktivitě,

není těhotenství vhodnou dobou, kdy začít se sportem či zkoušet novou pohybovou

aktivitu (s výjimkou chůze, plavání a kurzům učeným pro těhotné). Správné cvičení

pomáhá jedna zvládnout zvýšené nároky na organismus v těhotenství a také přispívá

k rychlejšímu získání původní postavu. Nejdůležitější je udržet organismus v dobré

tělesné i duševní kondici čímž dosáhne vyšších předpokladů pro zdravý vývoj dítěte

(Dumoulin, 2006; Teusen, Goze-Hänel, 2003).

Pohybová aktivita a to i při nízké intenzitě zlepšuje průtok krve, díky tomu

dochází k okysličování svalů, dodání energie. Dále napomáhá ke zlepšení nálady,

protažení celého těla a posiluje krevní oběh (což má za následek snížení otoku nohou

a chodidel, minimalizaci křečových žil...) (Martincová, 2012).

Podle Sikorové (2009), Höfera a Szásza (2010) by se těhotná žena měla vyhýbat

extrémní tělesné námaze, duševním stresům a pohybové aktivity by měly odpovídat

jejímu současnému stavu. Neměla by se přepínat a volit takové sporty, které by mohly

ublížit jí i jejímu dítěti.

Bartůňková (2013, 223) uvádí některé pozitivní vlivy, které souvisí s pohybovou

aktivitou a působí na organismus:

- zlepšuje práci srdce, krevní oběh (zvyšuje průtok krve – snižuje výskyt periferních

cévních onemocnění)

-zlepšuje dýchání a zvyšuje schopnost těla využít dokonalé kyslík (zvyšuje tělesnou

zdatnost)

- podílí se na snižování krevního tlaku (zvyšuje aktivitu autonomního nervového

systému, lze snížit systolický TK o 5-25 torrů, diastolický TK o 3-15 torrů)

- ovlivňuje hodnoty cholesterolu (zvyšuje podíl HDL složky)

- ovlivňuje hodnoty krevního cukru (má vliv na produkci inzulinu a citlivost buněk

na inzulín)

- působí jako obrana před nemocemi srdce a cév, před cukrovkou,

- zvyšuje svalovou sílu a rozvíjí svalovou souhru (koordinaci) – zlepšení pohyblivosti,

vytrvalosti

- zpevňuje kosti, a tím snižuje riziko jejich řídnutí (osteoporózy) – ztráta kostní hmoty

bývá větší než 1 %

- zvyšuje výdej energie, a tím pomáhá udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost,

zabraňuje vzniku obezity (Bartůňková, 2013, 223).

46

5.1 Indikace pro pohybovou aktivitu v těhotenství

Jak uvádí Roztočil (2008, 145): „Indikace k cvičení v těhotenství se dělí

na preventivní a léčebné a na cvičení fyziologických, rizikových a patologických

těhotných.“

Rozsah, intenzitu a druh pohybu většinou těhotné ženě určí gynekolog, podle

jejího zdravotního stavu a průběhu těhotenství. Podle Beránkové (2000) se pohybové

aktivitě, která je určená pro těhotné, můžou věnovat všechny ženy, pokud jejich

těhotenství probíhá bez problémů. Ovšem záleží na stupni těhotenství. Dále také záleží

na tom, zda se dotyčná věnovala sportu již před těhotenstvím či nikoliv (viz pohybová

aktivita) (Pařízek, 2005, 2006; Macků, 1998).

Těhotná žena by měla za všech okolností vnímat „řeč svého těla“, při žádné

aktivitě by neměla překračovat pocit bolesti. Všechny cviky, které jsou určené

těhotným, by jí měli pomáhat od bolesti, ne ji způsobovat. Základní pravidlo tedy zní –

nikdy se nepřemáhejte. Beránková (2000), Sikorová (2009) dodává, že by každá

nastávající maminka měla vždy poslouchat své tělo, cvičit jen tehdy, pokud se cítí

v naprostém pořádku a samozřejmě pokud při cvičení nastane jakýchkoliv problému,

měla by přestat cvičit a poradit s lékařem.

5.2 Kontraindikace pohybové aktivitu v těhotenství

Ne všechny těhotné ženy se mohou věnovat pohybové aktivitě, i když

se jí věnovali již před těhotenstvím, a to dokonce na vrcholové úrovni. Jde o ženy, které

trpí různými zdravotními problémy nebo rizikovým těhotenstvím. Jak uvádí Roztočil

(2008) jde o ženy, které trpí:

- těžkou hypertenzí,

- srdečním onemocněním (poruchy srdečního rytmu),

- chudokrevností (těžkého stupně),

- nekompenzovaným diabetem,

- vícečetným těhotenstvím,

- předčasným porodem,

- krvácením z rodidel.

Jak již bylo řečeno výše, s čím souhlasí i Bejdáková (2006), každá gravidní žena

by se měla poradit se svým gynekologem, který by ji měl být schopen říct, které aktivitě

se může věnovat a které ne.

47

Tab. č. 5: Zvláštní rizika specifických druhů sportů v kombinaci s tělesnými změnami

v těhotenství (Huch, 2007, 51)

Riziko: Riziko teoreticky možné vlivem:

nehoda matky, zranění narůstající hmotnost, uvolnění kloubních spojení, změna těžiště

předčasné děložní stahy, špatný nebo předčasný porod

stresový hormon (noadrenalin) – vzestup při sportu

malformace dítěte vysoká teplota tělesného jádra matky (nad 40 °C) při intenzivním sportu na začátku těhotenství

nedostatek kyslíku u dítěte, opoždění vývoje

pokles prokrvení dělohy, odloučení placenty

hypoglykémie matky (a dítěte) spotřeba energie při vykonávání sportu

Je jasné, že tato rizika nejsou stejně velká pro všechny ženy. Zběhlost v daném

druhu sportu, přísun potravy a tekutin a stav trénovanosti jsou velmi důležitými faktory

(Huch, 2007, 51).

5.3 Cvičební jednotka4

Dle Roztočila (2008) a Hanlona (2007) jsou základní fáze cvičební jednotky

stejné, ale intenzita, rozsah a provedení se liší u každé gravidní ženy. Záleží na období

těhotenství, její zdatnosti, kondici, zvyklostech a samozřejmě na diagnóze

patologického stavu. Hanlon rozděluje cvičební jednotku na několik fází, které mají

těhotné pomoci k dosažení zdravotních cvičebních cílů. Jsou to tyto fáze:

- rozehřátí (strečink),

- aerobní aktivita,

- posilovací cvičení,

- zklidnění,

- protahovací cvičení,

- uvolnění a relaxace.

Rozehřátí – je podle Hanlona (2007) nezbytné. Díky této fázi se svaly připravily

na výkon. Dobrým způsob pro rozehřátí je chůze, rotoped a pomalé plavání. Dochází ke

zvýšení pulsu, dechové frekvenci a krevního oběhu a zvedne se i tělesná teplota. Nikdy

nezkracujte rozehřátí, příprava na cvičení by měla trvat přinejmenším pět minut“.

4 Cvičební jednotka je soubor cviků sestavených určitým způsobem a prováděných v jednom časovém úseku. Mohou se provádět individuálně nebo v kolektivu.

48

Aerobní aktivita – je „nejpodstatnější“ z celého cvičení, jde tedy o samotný

výkon. Při této fázi dochází ke zvýšení srdeční frekvence a maximálního okysličení. Při

této aktivitě dochází k posílení svalů, což má za následek udržení či zvýšení kondice

během těhotenství. Jak uvádí Hanlon (2007, 40): „Protože máte zvýšené nároky

na kyslík a dechové obtíže, budete mít k dispozici méně kyslíku pro aerobní cvičení,

takže bude nutné upravit intenzitu aerobní zátěže“. Těhotná se nesmí přetěžovat, nesmí

cvičit do vyčerpání, při pociťování únavy, by měla s aktivitou skočit.

Posilovací cvičení – jde o cvičení, která posilují svaly, pomáhají zvyšovat sílu

a vytrvalost.

Zklidnění – jde o pozvolné snižování aktivity. Dojde k návratu normální dechové

i srdeční frekvence, dále zamezí krvi, která byla napumpována do aktivních svalů, aby

se zde hromadila. Délka zklidnění by měla trvat minimálně pět minut (zmírnění

aktivity, či z běhu přejít do chůze). Za každým posilovacím cvičením by mělo

následovat protahovací cvičení doprovázené hlubokým dýcháním (protahovat déle než

normálně).

Protahovací cvičení – při tomto cvičení dochází k prodloužení a protažení svalů

a k zvýšení jejich pružnosti. V graviditě by žena měla toto cvičení provádět jemně

a pomalu, kvůli zvýšené hladině hormonu progesteronu a relaxinu - uvolněné kloubech

– klouby musí mít vždy nějakou oporu. Protahování je pomalé, klidné, žádné trhavé ani

švihavé pohyby a nikdy se nesmí protahovat do maxima.

Uvolnění – neboli relaxace, díky této technice dochází k uvolnění svalů i mysli.

Dále tyto techniky napomáhají ženě při porodu a průběhu celého těhotenství. Cítí

se díky nic klidnější, spokojenější, a „nad věcí“.

Martincová (2012) uvádí jak by se mělo správně cvičit a sportovat, shrnuje celou

cvičební jednotku. Před každou zátěží musí zahřátí a protažení organismu. Do 3. měsíce

může gravidní žena provádět jízdu na kole (rotoped) nebo mírný běh (na místě, z místa).

Ovšem od 4. měsíce už stačí pro zahřátí pouze chůze na místě. Protáhneme celé tělo

hlavně partie, které budou nevíce zatěžovány při výkonu. Po rozcvičení přichází

samotná fyzická práce (zátěž), posilování. Dále následuje ukončení aktivity a pomalé

přecházení do „normální“ stavu – postupné zklidnění (protahování svalů, uvolněné

dýchání...). Jako poslední následuje protažení a relaxace, která trvá min. 5 minut.

49

5.4 Vhodná pohybová aktivita v těhotenství

Jak již vyplývá z názvu, půjde o pohybové aktivity, které jsou vhodné pro těhotné

bez zdravotních potíži. Ovšem některé uvedené aktivity mohou provádět i ženy, které

mají například rizikové těhotenství. Jsou to všechny aktivity, které dělají budoucí

mamince dobře, Do této skupiny řadíme turistiku, chůzi (s holemi), plavání, tanec, jógu,

posilování, cyklistika (rotoped), cvičení na velkém míči, aerobic, aj. Jak uvádí

Martincová (2012) je dobré jednotlivé aktivity střídat a nezaměřit se pouze na jednu.

Těhotná by mě cvičit, protože chce a ne protože musí, před každým pohybem by měla

vypít minimálně 0,5 litru čisté pramenité vody. Vždy by měla těhotná zvolit takovou

úroveň zatížení, která odpovídá jejímu stavu, trénovanosti, nepřetěžovat se a necvičit

do únavy.

„Pohyb pomáhá lepšímu zvládání a menšímu vnímání „malých“ každodenních

problémů, jako jsou bolesti zad, unavené nohy, únava a dýchavičnost. Pravidelným

sportem lze dokonce předcházet těhotenskému diabetue (cukrovka). Některé druhy

sportu jsou v těhotenství obzvláště vhodné. Přitom se jedná především o aerobní druhy

sportu, při nichž dochází k pohybu velkých svalových skupin, které vykazují velmi

malé riziko úrazu a při kterých nedochází k úplnému vyčerpání“ (Huch, 2007, 70).

Mezi vhodné pohybové aktivity patří:

- chůze (walking), chůze s holemi (nordic walking),

- turistika,

- běh (jogging),

- lyžování – sjezdové/běžecké,

- cyklistika (jízda na kole = rotoped),

- aerobic,

- plavání (aquaaerobic),

- tanec,

- jóga.

Chůze (walking) a chůze s holemi (nordic walking)

Tyto dvě aktivity jsou si velmi podobné, jde o jednu z nejvíce využívaných

pohybových aktivit vůbec. Výhodou chůze je, že i při rychlejším tempu zůstává vždy

jedna noha v kontaktu se zemí. Tím pádem nedochází k tak velkému zatížení kloubů

(Huch, 2007). Při chůzi se zapojuje věší počet svalových skupin - pokud intenzivně

pohybujete rukama nebo používáte hole, aktivujete tak 90 % svalů, chůze je dále dobrý

50

i pro zažívání a krevní oběh (Sikorová, 2009; Stoppardová, 2007; Huch, 2007). Chůzí

je zde myšleno svižnější tempo, pokud dokážete u chůze mluvit a nezadýcháváte

se u ní, je to ta správná rychlost. Tepová frekvence by ovšem neměla překročit 140 tepů

za minutu. Těhotné ženy by se měli vyvarovat frekventovaným ulicím (výfukové plyny

nedělají dobře ani jí ani dítěti), měla by volit park, les, nějakou přírodu. Nechodit

až do vyčerpání, spíše volit kratší a častější trasu během dne.

V současné době se více preferuje chůze s holemi, tato aktivita se stala velmi

populární a skvěle se hodí pro udržení kondice v těhotenství. Hole vám zajistí

rovnováhu a potřebou jistotu v horším terénu nebo na kluzkém povrchu – to je hlavně

důležité ke konci těhotenství, kdy dochází k poruchám rovnováhy. Navíc díky holím

dochází ke zlepšení držení těla, uvolnění zádových a ramenních svalů a chůze bude

efektivnější (Sikorová, 2009).

Turistika

Rozdíl mezi turistikou a procházkou? Turistika je dobrá pro kondici, ale musí být

prováděna ve větším tempu a plynule, jinak se jedná o procházku (Huch, 2007).

Běh - jogging

Jak uvádí Hanlon (2007) takto aktivita je řadou gynekologů dovolena jen

v případě, že ji těhotná žena prováděla již před těhotenstvím. Jinak se nedoporučuje

s ní začínat. Těhotné by si měli dát velký pozor hlavně na přehřátí a dehydrataci.

Stoppardová (2007) tvrdí, že by se této aktivitě měli těhotné rozhodně vyhnout,

z důvodu velké námahy na prsa, záda, páteř, pánev, boky a kolena.

Lyžování – běžecké

Běh na lyžích je ideálním pro udržení kondice v zimě. Jde o podobný způsob jako

u nordic walking, při této aktivitě si můžete také regulovat rychlost, dobu trvání jen

by nemělo docházet k většímu stoupání. Bezpečná hranice je ve výškách do 2000-2500

m n. m. I při této aktivitě, by měla těhotná volit intenzitu podle svých sil a zkušeností,

ovšem největší zřetel musí brát na to že gravidní. Velký zřetel musí být i na správnou

obuv (jako u všech sportů), kvůli zvýšené hladině hormonů, dochází k určitému

uvolnění kloubních spojení (Huch, 2007).

51

Lyžování – sjezdové

Huch (2007, 60) popisuje sjezdové lyžování, jako sport ve kterém hrozí větší

možnosti otřesů při pádu nebo při nárazu, nehrozí nebezpečí jen z její strany, ale

i ze strany jiných lyžařů, snowboardistů. Ovšem pokud je těhotná zdatná lyžařka (stojí

na lyžích jistě), může lyžovat v prvních týdnech těhotenství, ovšem jen do 2500 m n. m.

a s vyšším stupněm těhotenství se to už opravdu nedoporučuje vzhledem ke zhoršené

stabilitě.

Cyklistika

Další dobrý sport určený pro těhotné ženy. U této aktivity nedochází k zatížení

kloubů, kostí a vazů ani s narůstající váhou v průběhu těhotenství. Dochází k většímu

okysličování svalů, k pohybu velkých svalových skupin a zlepšuje se koordinace celého

těla (Hanlon, 2007). Podle Hucha (2007, 49) má cyklistika nedocenitelnou výhodu pro

vyprazdňování cév nohou, uvádí příkladu typickým pro těhotenství a to: „hormonálně

dané rozšíření cév, velký nárůst objemu krve a vyšší srážlivost krve, patří k rizikovým

faktorům pro městnání krve a záněty žil na nohou. Svaly nohou ženou krev jako pumpa

zpátky k srdci, a proto jsou právem označovány jako svalová pumpa.“

Na následujících názorech se shodují Huch (2007) i Pařízek (2005, 2006). Pro

jízdu se nedoporučují městské dopravní provozy (více výfukových plynu a oxidu

uhličitého), lepší volbou je cyklostezka, nebo lesní cesta ovšem s rovným terénem

a pevným povrchem. Při jízdě by nemělo by docházet otřesům prudkým zatáčkám

a manévrům.

Od 4. měsíce těhotenství se mění těžiště těla, začínají se dostavovat problémy

s rovnováhou a proto je lepší pro jízdu na kole zvolit rotoped. Díky němu dochází

k minimalizaci rizika pádu a nárazu (Sikorová, 2009).

„Tepová frekvence by neměla přesáhnout 140 tepů za minutu a žena by měla být

schopná plynule hovořit, aniž by měla potíže s dechem.“ (Sikorová, 2009, 115). Jestliže

nemá dostatek kyslíku matka, trpí tím i dítě. Velmi důležité je dodržování pitného

režimu, při dehydrataci se zvyšuje koncentrace hormonu oxytocinu, který může

následně vyvolat kontrakce! Sikorová nedoporučuje jízdu na kole ve třetím trimestru.

Aerobic

Dle Hanlona (2007) je vysoká intenzita nepřípustná, ale pokud se provádí aktivita

v nízké intenzitě je pro těhotné vhodná.

52

Huch (2007, 45) popisuje aerobik jako: „...efektivní program tréninku celého těla,

který – upozorňuje jeho název – je prováděn v aerobním režimu. Získávání energie pro

svalovou práci musí probíhat vždy s dostatkem kyslíku. Pokud si bude udržovat nízkou

srdeční frekvenci, nebude ve svalech docházet k tvorbě kyseliny mléčné a tím také

k překyselení těla.“ Tím pádem by se srdeční frekvence měla pohybovat kolem 120-130

tepů. Huch uvádí, že jde o aktivitu které se zvyšuje kondice, vytrvalost, síla, flexibilita

i rovnováha a vše tohle je spojeno s hudbou.

Plavání

Plavání je jednou z nejvíce vyhledávaných aktivit budoucích maminek, hlavně

před porodem. Voda je ideální pro svalovou relaxaci. Voda lidské tělo nadnáší, takže

zde nemůže dojít k žádnému natažení či poškození svalu, spíše naopak zde dochází

k odlehčení kloubního a kosterního aparátu, zpevní se většina svalů a zlepší

se i vytrvalost. Těhotné ženy si zde můžou nacvičit i správné dýchání, které pak použijí

při porodu (Sikorová, 2009; Stoppardová, 2007; Huch, 2007). Pařízek (2005, 2006)

upozorňuje na nebezpečí infekce ve veřejných bazénech, proto by měli těhotné

navštěvovat bazény pro ně určené.

„Cvičení v bazénu dále napomáhá krevnímu oběhu, snižuje otoky dolních

končetin, zmírňuje vertebrogenní obtíže, zlepšuje střevní peristaltiku a odstraňuje

nespavost. Zvýšení hladiny endorfinů jako následek tělesné aktivity těhotné ve vodě

vede ke zlepšení nálady a pocitům tělesné a duševní pohody“ (Roztočil, 2008, 145).

„Plavat mohou maminky od začátku těhotenství až do 38. týdne. Později se již

tento sport nedoporučuje, neboť porodní cesty se otevírají, připravují se na porod

a hrozí nebezpečí vniknutí infekce.“ (Sikorová, 2009, 115).

Huch (2007) uvádí následující pokyny při plavání:

- střídejte plavecké styly prsa a znak, plavání naznak odlehčuje Vaší páteři

- neplavte nikdy s prázdným ani plným žaludkem

- nechoďte nikdy do vody přehřátá

- nechoďte plavat do kalných jezer nepřístupných pro veřejnost

- plavte pouze na vodních plochách s plaveckým dozorem

- ve velmi chladné vodě (pod 17 °C) zůstávejte pouze krátkou dobu

Koupání - vířívá vana

Huch (2007) uvádí, jako úžasnou relaxaci pro uklidnění a zmírnění bolesti zad,

nohou a všech svalů, vonnou koupe. Koupel by neměla trvat déle než 15-20 minut, voda

53

by neměla přesáhnout 38 °C. A to ze dvou důvodů – za prvé už tak kvůli těhotenství trpí

žena nižším tlakem, dlouhé koupání ve velmi teplé vodě, rozšíří veškeré cévy v pokožce

(pokožka zrudne) a tím dochází k ještě většímu snížení krevního tlaku (točí se nám

hlava). Za druhé se naše tělo velmi rychle přizpůsobí teplotě vody. Teplotám kolem 39-

40 °C, ne musí žena vyhnout hlavně v raném těhotenství, kdy dochází k tvorbě orgánů

dítěte.

Tanec

„Zejména dnes jsou velice populární břišní tance. Tanec je dobrou přípravou

na porod, neboť se zde budoucí maminky naučí lépe ovládat své tělo, správně dýchat

a relaxovat. Pohyby pánví, které se maminka naučí při břišním tanci, využije i při

samotném porodu. Mají dobrý vliv i na plod, protože vláčné, pomalé a houpavé pohyby

orientálního tance dítě uklidňují. Dále se při tanci posilují břišní i zádové svaly a páteř,

tedy partie těla, které jsou v těhotenství nejvíce zatěžovány. Tanec lze provozovat

mnohdy až do konce těhotenství“ (Pařízek, 2005, 2006, 290).

Jóga a gravidjóga

„Podobně jako relaxace i gravidjóga odstraňuje napětí těla a mysli. Má však i širší

dosah. Přináší pocit blaha a spokojenosti, které postupně vytlačují deprese a nervozitu.

Vyvažuje nepříjemné účinky sedavého zaměstnání a různých nezdravých stereotypů

v průběhu těhotenství. Upravuje povrchní a rychlé dýchání. Činí chůzi i ostatní pohyby

ladnější, což je přirozený důsledek pružnějších svalů a šlach“ (Roztočil, 2008, 145).

Pařízek (2005, 2006) mluví o józe, jako o aktivitě, při které se těhotná žena naučí

držet i fixovat rostoucí bříško i správné držení těla. Dochází při ní ke zlepšení ohebnosti

a uvolnění napětí, naučí vás jak správně dýchat a koncentrovat se, což těhotné ženy

ocení hlavně při porodu, jak uvádí Stoppardová (2007).

„V prvním trimestru se můžete díky hormonálním bouřím ve vašem organismu

cítit unavená a nevyrovnaná, jóga vám může pomoci nalézt ztracený klid. V posledních

měsících těhotenství jóga působí pozitivně na vaše vnitřní orgány, které jsou v tomto

období více zatěžovány. Je prokázáno, že ženy, které cvičí v průběhu těhotenství jógu,

lépe zvládají porodní bolesti. Je to dáno tím, že je jogínské pozice naučí lépe vnímat

podněty vlastního těla. Jogínské hluboké dýchání zajišťuje dostatečný přívod kyslíku

matce i dítěti, a dokonce může být užitečné při císařském řezu, při kterém je žena při

plném vědomí.“ (Sikorová, 2009, 119)

54

Autorka dále uvádí určitá pravidla, která by se měla dodržovat:

- neprovádějte pozice, kdy musíte ležet na zádech,

- vyvarujte se cviků v obrácené poloze (např. „svíčka“),

- vynechejte cviky k posilování břišního svalstva,

- cvičte jen tehdy, máte-li na cvičení chuť.

Přínosy cvičení

Podle Hanlona (2007), cvičení neusnadní porod, ale pomůže v mnoha směrech.

Jsou to tyto přínosy:

- zlepšení krevního oběhu,

- lepší vyvážení svalů,

- snížení otoků,

- zmírnění žaludečních a střevních potíží,

- zmírnění křečí dolních končetin,

- zesílení břišních svalů,

- rychlejší zotavení po porodu.

„Mnoho běžných těhotenských obtíží – včetně křečových žil, bolestí zad

a pobolívání svalů v kloubů – může být zmírněno cvičením. Ženy mohou zvýšit svou

tělesnou kondici, což jim pomůže během porodu, a posílit svaly nejvíce ovlivněné

těhotenství: svaly dna pánevního, břišní a bederní svaly“ (Hanlon, 2007, 18).

5.5 Nevhodné sporty

Mezi nevhodné aktivity patří ty, které se prování v anaerobním prahu (anaerobní

cvičení), jde především o sporty u kterých tepová frekvence přesahuje 140 tepů

za minutu, zatěžují pánevní dno, zapříčiňují nadměrnou modulaci svalů (Martincová,

2012; Höfer, Szász, 2010). Jak dodává Roztočil (2008), těhotná žena by se měla

vyvarovat sportům u kterých hrozí prudké otřesy, silová aktivita (vzpírání, vrhy...),

možnost pádu a nárazu. Mezi nevhodné sporty se řadí všechny adrenalinové a kontaktní

sporty, potápění, jízda na koni, sportovní gymnastika, sjezdové lyžování, tenis, squash,

ale také skoky do vody a mnoho dalších. Jde především o aktivity u kterým je větší

riziko pádu, poranění, otřesu a abnormálního traumatu (Hanlon, 2007; Máček,

Radvanský, 2011). Gravidní ženy by se měli vyhýbat i vytrvalostním a výkonnostním

sportům, sportům probíhajících ve velkých nadmořských výškách (do 2500 m n. m.),

nesportovat, když je velké teplo nebo velká vlhkost vzduchu (Huch, 2007).

55

Martincová (2012) uvádí pár případů, kdy je naprosto nevhodné, aby žena

v těhotenství cvičila, Hanlon (2007) ještě doplňuje nějaké příznaky, který když

se objeví u těhotné, tak by měla okamžitě přestat cvičit a poradit se s lékařem.

Martinová uvádí tyto případy:

- měli 3 a více potratů,

- pokud ji hrozí předčasný porod,

- při vícečetném těhotenství

- inkompetenci děložního hrda,

- pokud trpí plicním či kardiovaskulárním onemocněním,

- preeklampsii5.

Podle Hanlona jsou to tyto příznaky:

- krvácení z pochvy,

- bolest břicha či na hrudi,

- výtok z pochvy,

- náhlé otoky rukou, tváří či nohou,

- těžká, přetrvávající bolest hlavy,

- zřetelný úbytek aktivity plodu,

- bolestivá, zarudlá místa na nohou,

- těžká bolest v oblasti stydké kosti a boku,

- pálení či řezání při močení,

- teplota v ústech před 38 °C,

- přetrvávající nevolnost či zvracení,

- kontrakce dělohy,

- bušení srdce,

- krátký dech.

Pokud se těhotná nikdy dříve nevěnovala žádné pohybové aktivitě, měla

by se v každém případě poradit se svým gynekologem, kterou aktivity může

provozovat, aby neublížila sobě ani dítěti. (Beránková, 2000).

5.6 Cvičení v jednotlivých fázích těhotenství

Jak jsme se již dříve dozvěděli, pohybová aktivita svědčí nejen mamince,

ale i dítěti. Pokud žena netrpí nějakým závažným problémem, který by jí znemožnil 5 Preeklampsie je nemoc placenty, projevuje se zvýšeným krevním tlakem, zvýšením hladiny bílkoviny v moči, nepřiměřeně velký přírůstek na váze, silná bolest hlavy...

56

cvičit, nebo jí to nedoporučil gynekolog, není důvod, aby žena necvičila. Jsou různé

druhy cvičení, které jsou určené přímo pro dané období těhotenství. Každý trimestr má

své specifické cviky, které jsou zaměřené na specifickou oblast, která je v daném

období nejvíce namáhána, nebo která právě prochází různými změnami. Cviky jsou

především zaměřené na posílení břišních a prsních svalů, svalů dna pánevního, svalstvo

klenby nožní, elasticitu hrudníku a dalších částí těla, které jsou v těhotenství namáhány.

Nezapomenout! Těhotná žena by se nikdy neměla přetěžovat, cvičit do maxima,

do vyčerpání, cvičí podle svých schopností a možností. Parker-Littlerová (2010)

vysvětluje, že je velmi důležité, jak se žena u cvičení cítí, pokud jí cvik není příjemný,

pociťuje závrať nebo dušnost, cítí přehřátá, bolí ji v zádech či v pánvi nebo další

nepříjemné stavy, měla by s cvičením okamžitě přestat a poradit se s lékařem.

I. trimestr

V prvním trimestru, pokud se žena cítí dobře a vybrala si správnou aktivu, může

provádět prakticky všechny cviky i aktivity. Nemusí se skoro vůbec omezovat, jediné,

čemu by se měla vyhnout, jsou skoky, výpady, vis a běh. Aktivity, které obsahují

alespoň jednu z uvedených prvků nejsou vhodné ani v prvním trimestru. Cvičit se může

ve všech polohách (sed, stoj, leh – na zádech/na břiše/na boku, v kleče...). Jakmile

se blíží předpokládaná menstruace, měla by žena snížit intenzitu cvičení. V tomto

období jsou cviky nejvíce zaměřené na posílení klenby nožní, svalstva pánevního dna

a hlavně se důležité soustředit se na dýchání (cvičení hrudního i břišního dýchání a celé

skupiny břišních svalů). Při cvičení postupujeme podle cvičební jednotky (viz kapitola

5.3) (Sikorová, 2009; Roztočil, 2008).

Cvičební jednotka v 1. trimestru podle Martincové (2012):

- cviky na páteř a břišní svaly,

- cvičení s overballem,

- cvik na posílení prsního svalu a svalů mezilopatkových,

- cviky na protažení prsních svalů a uvolnění hrudní páteře,

- cviky na posílení vnitřní stany stehen a protažení zadní strany dolních končetin,

- cviky na posílení svalů pánevního dna a na posílení hýžďových svalů.

II. trimestr

Podle Sikorové (2009) je druhý trimestr nejlepším obdobím, kdy začít

se cvičením, pokud žena doposud necvičila. Samozřejmě s ohledem na svůj stav,

57

možnosti a schopnosti. V tomto období cvičíme to samé co v prvním trimestru, jen

se musí omezit cviky vleže na zádech a vynechat cviky na břiše. Jak vysvětluje Pařízek

(2005, 2006) jde o tzv. syndrom dolní duté žíly. Ten vysvětluje Sikorová (2009, 47)

jako: „..stav, kdy nastávající maminka při dlouhodobém ležení na zádech má pocit

nauzey – je jí nevolno.“ Děloha vleže na zádech tlačí na tuto žílu a zamezuje přítok krve

z dolní části těla do srdce. Ve 4. měsíci dochází k většímu prohnutí páteře a posouvá

se těžiště směrem dopředu a to vlivem rostoucího bříška, jak uvádí Bejdáková (2006).

V tomto období musí žena dbát na správné držení těla, správný sed, vstávání z postele

a naučit se ,jak správně zvedat břemena (dítě, koš s prádlem).

Cvičební jednotka ve 2. trimestru podle Martincové (2012), opakujeme cviky

z prvního trimestru (jen vynecháme cviky na posílení břišních svalů) a přidáme další

cviky:

- cviky na páteř,

- cvičební stimulující svaly pánevního dna a uvolňující bederní páteř,

- cviky na protažení páteře a posilování svalů pánve.

III. trimestr

V tomto období jsou cviky identické s předchozími s výjimkou posilování

břišních svalů. Cviky jsou zaměřené hlavně na uvolnění kyčelních kloubů, porodní

polohy a na správné dýchání (Roztočil, 2008). Děloha svými rozměry omezuje

pohyblivost trupu, mění se postavení páteře, pohyb je celkově obtížnější. Navíc děloha

čím dál tím víc tlačí na bránici a brání tak dýchacím pohybům (může se nám hůře

dýchat). (Beránková, 2000; Pařízek, 2005, 2006). Ženy v poslední fázi těhotenství

si nejvíce stěžují na bolest zad v bedrech a v kříži. Což je častým důvodem, proč

přestávají těhotné cvičit, ovšem správně zvolené cviky můžou být účinnou terapií proti

těmto bolestem. Cvičit může žena do 35. týdne těhotenství.

Martincová (2012) uvádí další, k již zmíněným pravidlům, kterými by se měli

ženy řídit již od prvního trimestru po celou dobu těhotenství:

- vynechávat švihy, odrazy, dopady, prudké pohyby, visy a výdrže,

- necvičit v teplém a vlhkém prostředí,

- nepřesáhnout tepovou frekvenci po zátěži 140 tepů za minutu!,

- zamezit přílišné zvyšování teploty těla (nad 38 °C),

- necvičit nalačno,

58

- dodávat tělu přiměřené množství tekutin,

- před zahájením cvičení tělo „rozehřát“ a ke konci je opět zklidnit,

- po 4. měsíci omezit cviky zaměřené na posilování břicha,

- neprotahovat se nikdy do krajních poloh,

- přizpůsobit cvičení stupni těhotenství!

5.7 Správný držení těla – stoj, sed, leh, vstávání, zvedání břemen

Držení těla – podle Sikorové (2009), většina lidí ani nepřemýšlí nad správným

držením těla. Stojí, sedí, chodí tak jak je jim to příjemné - to se odvíjí od zlozvyků,

které se naučili v dětství. Ženy si ovšem musí uvědomit, že se z rostoucím bříškem bude

měnit jejich těžiště, čímž se více zatěžují zádové a bederní svaly, dochází ke zvětšení

bederní lordózy6. Mnoho žen trápí v těhotenství bolest zad, která je způsobená právě

kvůli špatnému držení těla. Deansová (2004, 116) uvádí jako častou chybu mnoha

těhotných žen je, že si: ;... nechávají hmotností svého břicha táhnout páteř vpřed.“

Sikorová (2009, 11) uvádí postup jek se naučit správnému držení těla:

- postavte chodidla k sobě, palce v rovině s patou, váhu těla rozložte na obě nohy

rovnoměrně

- kolena nepropínejte dozadu, mějte je volné

- paže nechte volně podél těla, ramena dejte dolů a mírně zatlačte dozadu

- hlavu srovnejte tak, aby brada nebyla vystřená, ale svírala pravý úhel s hrudníkem

- povytáhněte šíji, jako kdyby vás za vrchol hlavy někdo povytahoval provázkem

- posaďte hýždě, kostrč. Střed pánve táhněte směrem dopředu a nahoru.

Stoj – dolní končetiny jsou mírně od sebe, váha na celých chodidlech. Důležité

je mít podsazenou pánev, zatažené břicho, uvolněná kolena, stažené hýždě. Rovná záda,

ramena směřují dozadu a dolů, hlava zpříma (Martincová, 2012).

Sed – na židli sedíme celými hýžděmi (na celé židli), záda jsou rovná opřená,

ploska chodidla je celou plochou na podlaze, úhel mezi trupem a stehny svírá 90°,

ramena zatlačíme dozadu a dolů, ruce položíme volně na stehna nebo do klína

(Sikorová, 2009).

Leh – v těhotenství se doporučuje odpočívat a spát na boku (vyhnete se tak

syndromu dolní duté žíly). Dobré je podložit si břicho a pokrčená kolena polštářem.

Hlava by měla být v prodloužení páteře (Vitíková, 2007).

6 lordóza – předozadní prohnutí páteře (zakřivení páteře dopředu)

59

Správné vstávání z lehu – Vstávání ze země - kolena jsou jemně pokrčená,

horní rukou (co směřuje ke stropu) se opřete o podložku, spodní ruka (směřuje k zemi)

je opřená o předloktí a loket. Jdete na kolena, do dřepu, ruce jsou položeny na kolenou,

postupně se zvedáte (nejdřív jedna a pak druhá noha). Záda jsou neustále rovná

(Sikorová, 2009). Vstávání z postele - nejprve pokrčte kolena, pomalu položte chodila

na zem, spodní rukou se zvedněte do sedu a pak pomalu vstaňte (Vitíková, 2007).

„Rozhodně nedoporučujeme budoucím maminkám vstávání do přímého sedu

se zatížením přímého břišního svalu. Hrozí nebezpečí diastázy a svaly také mohou

neúměrně tlačit na dělohu“ (Martincová, 2012, 68). Vždy by mělo jí o postupné

vstávání.

Zvedání břemen – v první řadě, by těhotná žena neměla zvedat těžká břemena,

ani sundávat nebo uklízet těžká břemena nad úroveň její hlavy (Sikorová, 2009). Pokud

opravdu musíme něco zvednou, nikdy nesmí žena zvedat břemeno přes ohnutá záda

a propnutá kolena. Tento způsob je nevhodný protože, zatěžuje záda, namáhá břicho

a pánevní dno, navíc se při něm neubráníte zadržení dechu (stoupá krevní tlak) jak

uvádí Vitíková (2007). Nejdříve si dřepněte, záda držte pořád rovná, uchopte předmět

oběma rukama a s nádechem se pomalu zvedejte a předmět mějte co nejblíže u těla.

Záda jsou neustále rovná, pánevní dno je po celou dobu vtažené (Sikorová, 2009).

5.8 Zásady při cvičení

Cvičení v těhotenství je velmi zdravé, ale abychom předešli nechtěným rizikům,

které by mohlo ublížit matce i dítěti, musí při cvičení dodržovat určitá pravidla. Těmito

pravidly podle Stoppardové (2007), Vitíkové (2007) a Hucha (2007) jsou:

- srdeční frekvence nesmí přesáhnout 140 tepů za minutu,

- přísun tekutin (nejlépe neperlivá pramenitá voda),

- necvičit nalačno,

- necvičit hned po jídle (tak 30 min),

- dodržovat postup cvičební jednotky,

- cvičení začínáme zlehka postupně zvyšujeme,

- necvičíme do maxima, jen tak jak je nám to příjemné,

- před každým cvičením by mělo být několik hlubokých nádechů (dochází k celkovému

okysličení),

- cvičit byste měla nejlépe 2-3krát týdně 20-30 minut.

60

Samozřejmě dodržet vše co jsme si řekli již dříve, navíc všechny aktivity by měla žena

prokonzultovat se svým lékařem.

5.9 Cvičení na posílení svalstva

Posílení pánevního dna – „Pánevní dno drží vnitřní orgány ve správné poloze,

podílí se na správné funkci svěračů. Je-li zpevněno, nedochází k poklesu orgánů

umístěných v podbřišku, žena nemá problém s udržením oči a stolice. Pánevní kost

se u trénovaného pánevního dna rozestoupí během těhotenství a porodu méně

a okysličení orgánu malé pánve během cvičení usnadní budoucí porod“ (Martincová,

2012,72). Nejlepším cvikem pro posílení těchto svalů je stahování a povolování

konečníku, pochvy a močové trubice. Na deset sekund stáhněte tyto svaly a povolte.

Tento cvik opakujte několikrát za den (Lees, McCartan, Reynolds, 2005).

Posílení prsních svalů a hrudní a bederní páteře – Zvyšující se hmotnost,

rostoucí bříško, nárůst prsní žlázy, to vše má za následek – bolest zad, prohýbání

v bederní části páteře, a přetížení vzpřimovačů trupu. Proto by těhotné ženy měly tyto

partie posilovat, a tím zamezit nebo alespoň zmírnit bolesti. Zaujmeme vzpřímený stoj,

ramena tlačíme dozadu a dolů, břicho je vtažené, pánev podsazená. Kolena jsou lehce

pokrčená a paže držíme vodorovně v úrovní prsou (prsty se dotýkají). Postupně tlačíme

paže proti sobě a ruce zvedáme nahoru a dolů – chvíli držíme a pak uvolníme. To samé

se dá dělat i s overballem (Sikorová, 2009; Martincová, 2012).

Posilování nožní klenby a plosky nohou – Během těhotenství je nožní klenba

velmi zatěžována. Kvůli zvýšené hladině hormonů dochází k uvolnění vaziva,

to má za následek pokles nožní klenby, bolest nohou (Sikorová, 2009). Jako dobrý cvik

se používá chůze po špičkách a střídání s chůzí po patách, chůze při níž se dotýkáme

největší plochou chodidla. Dobré pro posílení a rozcvičení je kroužení v hlezenním

kloubu na obě strany nebo zvedání a pokládání drobných předmětů (Martincová, 2012).

Těhotné ženy by neměly nosit boty s vysokými podpatky ani boty bez zvýšené

podrážky. Ideální jsou boty s platformou vysokou tak 3-5 cm.

Posilování břišních svalů – Břišní svaly nám pomáhají držet tělo ve správné

vzpřímené poloze. Jak se zvětšuje děloha dochází k postupnému oslabování těchto

svalů. Posilování těchto svalů ovšem může žena provádět v prvním a částečně druhém

trimestru. I když v tom druhém se to už moc nedoporučuje. Při cvičení držíme bedra

u země (podsazená pánev), správně dýcháme (nezadržujeme dech) (Sikorová, 2009).

61

Cvičení a posilování na velkém (gymnatickém) míči

Cvičení na míči má mnoho výhod, slouží jako cvičební náčiní i jako nábytek

(místo židle) a je taky skvělou pomůckou při samotném porodu. Sezení na něm

je mnohem pohodlnější než na židli. Díky jeho pružnosti a flexibilitě přechází sed

ze statické polohy do dynamické (aktivní sed), jak uvádí Vitíková (2007, 40): „...zapojí

se řada mechanismů k udržení rovnováhy, aktivují se svaly podél páteře, které udržují

její správné postavení.“. Dále dochází k posílení hlubokého svalstva, protože pružnost

míče nám nedovolí strnulé sezení. Díky pokhupování a krouživým pohybům

napomáháme i od bolesti zad. K dalším výhodám, které přináší cvičení

na gymnastickém míči, patří posilování pánevního dna, cvičení naboso posiluje i nožní

klenbu, odlehčuje kloubům od neustálé zátěže (Martincová, 2012; Vitíková, 2007).

„Při první době porodní pomůže pružení na míči ulevit bolestem ze zvýšeného

napětí v zádech a svalech pánevního dna při kontrakcích. Míč je navíc vhodné využít

pro některé úlevové polohy“ (Vitíková, 2007, 41).

Důležité je naučit se správně sedět na míči. Podle Vitíkové (2007, 41) vypadá

správný sed takto:

- úroveň kyčelních kloubů by měla být o něco výše, než jsou klouby kolenní (správná

velikost míče)

- plosky nohou jsou celou plochou v kontaktu s podložkou,

- stehna na nárty nohou jsou v jedné linii, mírně rozbíhavě,

- pánev je naklopena mírně vpřed,

- hrudní kost je tažena dopředu,

- ramena jsou rozložena do šířky a tažena mírně vzad a dolů,

- hlavu držíme v prodloužení páteře.

Ovšem i při cvičení na míči platí určitá pravidla, jak uvádí Vitíková (2007):

- cvičte v prostorné místnosti, kde nehrozí úraz,

- dbejte vždy na správné držení těla a na výchozí polohu,

- dbejte na správnou velikost míče (viz tabulka),

- při cvičení zvolna dýchejte, nezadržujte dech,

- necvičte do únavy.

62

Tabulka č. 6 : Jak velký míč si ke cvičení pořídit? (Martincová, 2012, 87).

Výška postavy do (v cm): Míč do průměru (v cm):

145 45

155 55

165 65

175 75

nad 175 85

5.10 Dýchání a relaxace

Při dýchání dochází k tlakovým změnám mezi hrudní a břišní dutinou. Mezi nimi

se nachází bránice7, které je odděluje. Neustále se zvětšující děloha postupně vytlačuje

bránici vzhůru. Tím pádem nemá šanci sestoupit při nádechu a nemůže tak důkladně

nasát tolik potřebného vzduchu do plic. V důsledku toho dochází k pocitu dušnosti –

„bez dechu“. Hlavně při nějaké větší zátěži nebo špatnému držení těla. Může dojít

k hyperventilaci8, při ní můžeme pociťovat závratě, může se nám točit hlava (Vitíková,

2007; Dumoulin, 2006; Hanlon, 2007).

Proto je velmi důležité věnovat se celém období těhotenství dechovým cvičením.

Vitíková (2007, 33); „...protože pomáhají udržet co nejlepší vitální kapacitu plic

a podporují pozitivně srdeční práci a s ní spojené okysličení plodu, vnitřních orgánů

a svalstva.“. Tato cvičení napomáhají i správnému držení těla.

„Již od prvních měsíců těhotenství si všimnete, že dýcháte rychleji a že častěji

nemůžete popadnout dech. Je to poroto, že na začátku těhotenství se zvyšuje objem

krve ve vašem „krevním řečišti“, aby bylo možné uspokojit zvýšené nároky na kyslík,

které má děloha a děťátko. Srdce bije rychleji, aby zvládlo zvýšený objem krve, tudíž

i dýchání je rychlejší.“ (Dumoulin, 2006, 13).

Spotřeba kyslíku se zvyšuje o 15% (až 20%), zato rezervní kyslík (uložen v krvi

a svalech) klesá. V důsledku zvyšující se hladiny progesteronu stoupá dechová

frekvence o 45%. Díky cvičení se může dechová kapacita zvýšit, ovšem pokud nebude

necvičit, s největší pravděpodobností se sníží (Hanlon, 2007).

7 bránice je hlavním nádechový sval, odděluje od sebe dutinu břišní a dutinu břišní 8 hyperventilace -‐ zrychlené a prohloubené dýchání

63

Břišní dýchání

Břišní dýchání se považuje za základní cvičení od kterého se odvíjí ostatní.

Využijeme ho i při porodu (v první době porodní) během kontrakcí. Při nádechu

dochází k okysličení krve a tím k uvolnění bolest vzniklé z nedostatku kyslíku

ve svalovině dělohy. (Dumoulin, 2006; Sikorová, 2009).

Toto cvičení můžete provázet ve všech polohách (ve stoji, sedě, kleče, i na míči)

jen musíte zvolit takovou, při které bude páteř zcela rovně. Dumolin (2006) začíná

cvičení klidným, pomalým výdechem, ovšem Vitíková (2007) považuje za příjemnější

začínat nádechem. Ruce si žena položí na břicho, aby cítila, jak se ji zvedá

(s nádechem) a klesá (s výdechem) břišní stěna. Pomalu se nadechne nosem a pomalu

a plynule začne vydechovat nosem nebo přivřenými ústy. Výdech provádějte tak

dlouho, dokud neucítíte práci břišních svalů. Výdech by měl být 3x delší než nádech.

Poté uvolněte břišní svalstvo a k nádechu dojde automaticky. Dýchání by mělo být

prováděno zvolna, v žádném případě se nesnažte o maximální vytlačení břišní stěny

silou!

Toto cvičení opakujte tak 5-10x po sobě několikrát za den. Vše musí být

prováděno pomalu a v klidu. Břišní dýchání vám pomůže především ve stresových

situacích, když budete vyčerpaná nebo nebude pomoc popadnout dech. Dobré

je opakovat toto cvičení hned po probuzení a před spaním (Dumoulin, 2006; VItíková,

2007).

Mělké „psí“ dýchání

Tento styl dýchání bude žena potřebovat na konci první doby porodní. V této fázi

má žena nucení na stolici, ale nemusí být ještě dokonale otevřená, proto nesmí tlačit,

proto na překonání této fáze použije psí dýchání. Jde o rychlé, mělké dýchání - dýchání

do krku a zpět (žádný hluboký nádech a výdech). Tím pádem nebude docházet

k hlubokému výdechu a tak velkému nucení tlačení. (Sikorová, 2009; Vitíková, 2007).

Zadržení dechu

Tento styl dýchání může žena natrénovat v bazéně při plavání pod vodou. Využije

ho hlavně v druhé době porodní (vypuzovací). Je velmi důležité, aby žena uměla

správně dýchat – nádech do plic a zadržet dech (Sikorová, 2009). Proč vlastně musí být

ten nádech správný, velký a hlavně musí směřovat do plic? Protože plíce, jak popisuje

64

Sikorová (2009, 94): „...zvětší svůj objem, zatlačí na bránici. Ta pomáhá zvýšit účinnost

tzv. břišního lisu, který spolu s děložní kontrakcí pomáhá vypuzovat plod ven.“

Cviky na elasticitu hrudníku (dechové cvičení)

Cviky na elasticitu hrudníku zajištují pružnost, vedou k lepšímu okysličení krve

v plicích a dochází ke zvýšení kapacity plic (Sikorová, 2009; Beránková, 2000).

Žena provádějící cvičení musí být v klidu nebo provádět aktivitu v nízké intenzitě

zatížení. Stojí narovnaná, nohy jsou na šířku pánve. S hlubokým nádechem upaží,

pootočí hlavu vpravo, vlevo a mírně ji zakloní (nebo s ní zakrouží). Po 2 vteřinách

pomalu, plynule vydechne, přitom lehce předkloní horní polovinu těla – stále

s upaženými pažemi, pomalu poklesne v kolenou, přitáhne paže a opře se jimi o stehna.

S oporou o stehna začne pomalu, plynule vydechovat. Na tom jak postupovat při

dechových cvičení se shodují, jak Sikorová (2009) tak i Beránková (2000).

Relaxace

Relaxace je vědomé uvolnění těla i mysli. Naučit se správně relaxovat není tak

jednoduché. Při relaxaci musí žena úplně „vypnout“, přestat myslet na okolí a soustředí

se jen na správné dýchání (hluboké dýchání) a na to ,aby se opravdu správně uvolnila

a to jak po stránce psychické tak i po stránce svalové (fyzické). Relaxační technika

je pro těhotnou důležitá i při samotném porodu, technika „napětí a uvolnění“ těla

ve stanoveném pořadí (Sikorová, 2009).

65

6 ZÁVĚR

Tato diplomová práce slouží gravidním ženám, ale i ženám, které plánují

otěhotnět,jako malý prvotní odrazový můstek. Dozvědí se zde o důležitosti správné

životosprávy a pohybové aktivitě.

Tato práce se skládá z teoretických poznatků, které se dělí na tři kapitoly. V první

kapitole se dozvíte o průběhu celého těhotenství, co se děje s tělem těhotné ženy, jak

se vyvíjí ona i dítě. Které příznaky doprovázejí těhotenství a také se zmiňuji o rozdělení

těhotenství podle trimestrů a také podle lunárních měsíců. Celá tato kapitola končí

porodem, jeho jednotlivými fázemi.

Ve druhé kapitole zdůrazňuji důležitost a podstatu správného životního stylu.

Větší část je zaměřena na výživu. Co se týče stravování, jsou některé gravidní ženy

velmi neohleduplné. Neuvědomují si, že těhotenství není obdobím přejídám – jím

za dva, tak proč bych nemohla. Píši zde o správném stravování, co to vlastně je správné

stravování (potravinová pyramida a schody) a co by mělo obsahovat – makronutrienty

a mikronutrienty. Zmiňuji zde také důležitost pitného režimu v tomto období. S tím

souvisí také energetický příjem a váhový přírůstek. Druhá část této kapitoly je zaměřena

na návykové látky (alkohol, nikotin, kofein) a jejich škodlivé účinky v období gravidity.

Poslední kapitola se věnuje pohybové aktivitě. Pohybová aktivita je rozdělena

na indikace a kontraindikace. Dále jsem se zaměřila na jednotlivá cvičení v každém

trimestru a s tím spojené i sporty, které gravidní žena může, nemůže a nesmí

provozovat. Je zde zmíněná i cvičební jednotka, která je dle mého názoru velmi důležitá

a hlavně v tomto období. V těhotenství je organismus ženy už takhle dost zatížen

a z toho důvodu by se žena měla naučit, jak správně provádět jednotlivá cvičení, aby

organismus ještě více nezatěžovala, ale naopak mu odlehčila všemi možnými způsoby,

které pohybová aktivita nabízí. Pohybová aktivita je pro lidský organismus velmi

prospěšná, proto není důvod s ní přestávat v období těhotenství. Pokud žena nemá

zdravotní problémy, její lékař s jejími aktivitami souhlasí, není důvod proč s pohybem

během těhotenství přestávat (samozřejmě s ohledem na svůj stav, schopnosti

a dovednosti).

66

7 SOUHRN

Diplomová práce je zaměřena na životní styl a pohybovou aktivitu ženy v období

gravidity. Jde o teoretickou práci, která obsahuje informace o samotném těhotenství,

životním stylu a hlavně o pohybové aktivitě.

Hlavní akcent je směřován na pohybovou aktivitu s ohledem na jednotlivé fáze

těhotenství. Která pohybová aktivita a které cvičení jsou vhodné a nevhodné

v jednotlivých fázích. Mnoho žen přestává s pohybovou aktivitou, jakmile se dozvědí,

že jsou těhotné. A to je právě „kámen úrazu“. Většina žena netuší, jak je pohybová

aktivita důležitá právě v tomto období. Protože neprospívá jen jí, ale i jejímu dítěti.

Je dokázáno, že ženy, které v průběhu gravidity provozovaly jakoukoliv pohybovou

aktivity, byly mnohem klidnější, spokojenější a měly i snadnější průběh celého

těhotenství. Správně zvolenou pohybovou aktivitou se gravidní žena může vyhnout

nebo alespoň zmenšit některé nepříjemnosti, které jsou s těhotenstvím spojené – bolest

zad, nohou, stres, zácpa, únava, aj. Ovšem pokud jí to zdravotní stav a gynekolog

dovolí. I zdravá gravidní žena by nikdy neměla provádět pohybovou aktivitu

do maxima a do vyčerpání, ale s ohledem na svůj stav, schopnosti a dovednosti.

67

8 SUMMARY

The thesis is focused on the lifestyle and physical activity of a woman during

pregnancy. It's a theoretical dissertation, which contains the imformation about

gravidity in general, lifestyle and physical activity.

The main point is directed towards physical activity with regard to the different

stages of pregnancy. Which physical activity and which exercises are appropriate and

inappropriate in individual phases. Alot of women stop doing sports or any other

physical activity as soon as they find out they're pregnant. And that is the "stumbling-

block". The majority of women has no idea how important physical activity

is especially in this period. Because it's good not only for her, but also for the baby. It's

proven that women who did any physical activity during pregnancy ended up being

calmer, more satisfied and had an easy going gravidity. By choosing the right physical

activity, a pregnant woman can avoid or atleast reduce the hassle that is pregnancy-

related, such as back and leg pains, stress, constipation, tiredness etc. Of course only

if it's in no way harmful to the mother and her baby and a gynecologist approves. Even

a healthy gravid woman should never do any physical activity to the maximum and

exhaustion and should respect her condition, skills and abilities.

68

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Albrecht-Engel, I., & Albrecht, M. (2008). Těhotenství a porod. Co se děje v ženském

těle. Praha: Jan Vašut.

Andersonová, T., & Swinneyová, B. (2011). Výživa v těhotenství – Praktický a chutný

průvodce prenatální výživou. Praha: Levné Knihy.

Anonymous (2012). Těhotenství týden po týdnu. Retrieved 12. 3. 2014 from the World

Wide Web: http://www.modrykonik.cz/tehotenstvi-tyden-po-tydnu

Anonymous (2012). Rodím, nebo nerodím? Tipy a rady v těhotenství. Retrieved 11. 2.

2014 from the World Wide Web: http://www.mojebetynka.cz/tehotenstvi-a-porod/tipy-

a-rady-v-tehotenstvi/rodim-nebo-nerodim

Ašenbrenerová, I., Behinová, M., & Kaiserová, K. (2012). Nová velká kniha o

mateřství. Praha: Mladá fronta.

Bartůňková, S. et al. (2013). Fyziologie pohybové zátěže - Učební texty pro studenty

tělovýchovných oborů. Praha: Univerzita Karlova.

Behinová, M., & Kaiserová, K. (2007). Velká kniha o mateřství. Praha: Mladá fronta.

Bejdáková, J. (2006). Cvičení a sport v těhotenství. Praha: Grada.

Beránková, B. (2000). Cvičení v těhotenství. Praha: Triton.

Béza, T. (2005). Fyziologie a hygiena výživy. Brno: Univerzita Obrany.

Binder, T., & Vavřinková, B. (2006). Návykové látky v těhotenství. Praha: Triton.

Brázdová, Z. (1999). Výživa těhotných a kojících žen. Brno: Lékařská fakulta

Masarykovy univerzity.

Brázdová, Z., & Schneiderová, D. (2002). Výživa v období těhotenství. Výchova ke

zdraví. Retrieved 10. 3. 2014 from the World Wide Web:

http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/ostatni/tehotenstvi-a-materstvi.html

Březková, V., Pokorná, J., & Pruša, T. (2008). Výživa a léky v těhotenství a při kojení.

Brno: Era group.

Čekal, M., & Šulc, J. (2010). Průvodce ženy jiným stavem. Praha: Československý

spisovatel.

Čepický, P., & Černá, M. (2006). Jak odpovídat na otázky o těhotenství, porodu a péči

o novorozence. Praha: Levret.

Čermáková, B. (2010). K porodu bez obav. Vážany nad Litavou: JoshuaCreative.

Deansová, A. (2004). Kniha knih o mateřství. Praha: Fortuna Print.

Dočekalová, M., & Výborná, L. (2004). Fit maminka. Praha: Ikar.

69

Dohnal, T., & Hodaň, B. (2008). Rekreologie. Olomouc: Univerzita Palackého.

Driák, D. (2004). Půvabná v těhotenství. Praha: Galén.

Dumoulin, Ch. (2006). Cvičíme v těhotenství - Názorný popis cviků a praktické rady.

Praha: Portál.

Edwards, P. (1995). Women and tobacco reduction programs. Ontario, Health Canada.

Eisenbergová, A., Hathawayová, S., & Murkoffová, H. (2012). Co čekat v radostném

očekávání. Praha: Slovart.

Fenwicková, E. (2011). Velká kniha o matce a dítěti. Londýn: Dorling Kindersley

Limited.

Freundl, G., Gnoth, Ch., & Frank-Herrman, P. (2008). Chceme mít miminko. Praha: Jan

Vašut.

Gerychová, R. (2011). Jak poznám těhotenství? Příznaky těhotenství. Příznaky

těhotenství. Retrieved 20. 2. 2014 from the World Wide Web:

http://www.babyonline.cz/tehotenstvi/otehotneni/jak-poznam-tehotenstvi#jsem-

tehotna1

Gill, J. (2009). Ottova encyklopedie Těhotenství. Praha: Ottovo nakladatelství.

Gregora, M., & Velemínský, M. (2013). Čekáme děťátko (2nd ed.). Praha: Grada.

Grofová, Z. (2007). Nutriční podpora – praktický rádce pro sestry. Praha: Grada.

Hanáková, T. at al. (2010). Velká česká kniha o matce a dítěti. Brno: Computer Press.

Hanlon, W, T. (2007). Fit pro dva. Praha: Triton.

Hedegaard, M., Hendriksen, T. B., Wisborg, K., & Secher, N. J. (1996).

Smoking during pregnancy and preterm birth. Gynecol, 103, 800 – 805.

Höfer, S., & Szász, N. (2010). Jsem v tom! Rady pro nastávající maminky. Praha: Jan

Vašut.

Hrubá, D. (1996). Medici dokážou pomáhat při odvykání kouření. Praktický lékař, 76,

407-410.

Hrubá, D., Kukla, L., & Tyrlík, M. (1999). Alkohol a drogy v těhotenství. Rozdíly mezi

nekuřačkami a kuřačkami. Bratislava. Alkoholizmus a drogové závislosti, 34(4).

Huch, R. (2007). Šťastné těhotenství od A do Z – 461hesel. Praha: Grada.

Chmel, R. (2004). Průvodce těhotenstvím. Praha: Grada.

Jacobson, S. W., Chiodo, L. M., Sokol, R. J., & Jacobson, J. L. (2002). Validiy of

maternal report of prenatal alhćohol, cocaine, and smoking in relation to

neurobehanioral outcome. Pediatrics, 109(5), 815-825.

70

Jordan, S., & Ufberg, D. (2008). TĚHOTENSTVÍ – UŽIVATELSKÁ PŘÍRUČKA

Nezbytné informace, tipy pro řešení problémů, rady pro nastávající rodiče. Brno:

Albatros Media.

Kalinová, E., Šedinová, M., & Vyskočil, J. (2009). Jóga a pilates pro každého. Praha:

Svojtka&Co.

Kolibáš, E., & Novotný, V. (1996). Alkoholismus a drogové závislosti. Bratislava:

Univerzita Komenského.

Lees, Ch., & McCartan, G. (2009). Těhotenství – odpovědi na všechny vaše otázky.

Praha: Svojtka&Co.

Lees, Ch., McCartan, G., & Reynolds, K. (2005). Těhotenství v otázkách a odpovědích.

Praha: Ikar.

Leifer, G. (2004). Úvod do porodnického a pediatrického ošetřovatelství. Praha: Grada.

Macků, F., & Macků, J. (1998). Průvodce těhotenstvím a porodem. Praha: Grada.

Máček, M., & Radvanský, J. et al. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové

aktivity. Praha: Galén.

Mandžuková, J. (2008). Výživa v těhotenství od A do Z. Praha: Vyšehrad.

Martincová, J. (2012). Zdravé těhotenství – jedinečný rádce pro úspěšné otěhotnění,

těhotenství, porod i šestinedělí. Brno: Babyonline.

Mikulandová, M. (2004). Těhotenství a porod : průvodce české ženy od početí do

šestinedělí. Brno: Computer Press.

Mlčoch, Z. (2009). Úvod. Alkoholismus. Retrieved 1. 3. 2014 from the World Wide

Web: http://www.alkoholik.cz/zavislost/

Moore, M. L. (1983). Realities in Childbearing (2nd ed.). Philadelphia: Saunders.

Noldenová, A. (2008). Těhotenský kalendář - Průvodce nejnapínavějším životním

obdobím

ženy týden po týdnu. Praha: Ikar.

Novák, P. (2012). Co je to glykemický index potravin. Fitplán. Retrieved 10. 3. 2014

from the World Wide Web: http://fitplan.cz/je-glykemicky-index/

Oellerich, H., & Wessels, M. (2006). Cvičení v těhotenství a šestinedělí. Praha: Grada.

Parker-Littlerová, C. (2010). Průvodce těhotenstvím a porodem: vše o vašich 40

týdnech a ještě víc, na co se bojíte kohokoliv zeptat. Praha: Ikar.

Pařízek, A. (2005, 2006). Kniha o těhotenství @ porodu. Praha: Galén.

Petříčková, R. (2009). Jsem těhotná ne nemocná. Praha: XYZ.

71

Roche, A. F., (1999). Postnatal physical growth assessment, Clin. Pediatr. Endoc., 8

(suppl 12), 1-12.

Roztočil, A. (2001). Porodnictví. Praha: Grada.

Roztočil, A. (2008). Moderní porodnictví. Praha: Grada.

Sharon, M. (1994). Komplexní výživa. Praha: Pragma.

Sikorová, L. (2009). Cvičení a pohybové aktivity v těhotenství. Brno: Computer Press.

Stoppardová, M. (2007). Těhotenství od početí k porodu. Praha: Fragment.

Soukupová, J., & Vaníčková, M. (2008). Člověk a výživa – Manuál pro vedení

přírodovědeckého kroužku. Olomouc: NUP.

Svačina, Š. (2010). Poruchy metabolismu a výživy. Praha: Galén.

Teusen, G., & Goze-Hänel, I. (2003). Prenatální komunikace. Praha: Portál.

Tláskal, P., & Blatná, J. (2006). Výživa v těhotenství. Moje zdraví 4 (5), 72-74.

Trča, S. (2009). Budeme mít děťátko. Praha: Grada.

Tyler, A. (1998). Drogy v ulicích. Praha: Ivo Železný.

Vitíková, R. (2007). Těhotenství a šestinedělí v kondici. Praha: Galén.

Date post:	24-Sep-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tUniverzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury...

Documents