UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Theses · 2011. 6. 17. · UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Petra Jílková VI. ročník – kombinované studium

Obor: pedagogika – správní činnost

PROFESNÍ ORIENTACE ŢÁKŮ POSLEDNÍCH ROČNÍKŮ ZDRAVOTNICKÝCH ŠKOL

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jitka Nábělková,PhD.

OLOMOUC 2011

- 2 -

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Profesní orientace žáků

posledních ročníků zdravotnických škol vypracovala samostatně a

pouţila jen literaturu a prameny uvedené v seznamu, který je součástí

diplomové práce.

V Olomouci dne ……………………………….. vlastnoruční podpis

- 3 -

Poděkování:

Děkuji Mgr. Jitce Nábělkové, PhD., vedoucí diplomové práce, za

odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi poskytovala při

vypracování této diplomové práce.

- 4 -

OBSAH

ÚVOD………………………………………..…………….……………………….. 7

TEORETICKÁ ČÁST

1 KLÍČOVÉ POJMY ………………………………………..……………….. 10

1.1 Profesní orientace …………………………………………………….. 10

1.2 Volba povolání ………………………………………..……………….. 12

1.3 Výchova k volbě povolání ………………………… ……………….. 13

2 CHARAKTERISTIKA CÍLOVÉ SKUPINY ………………………………15

2.1 Období adolescence a její psychologické zvláštnosti jako přípravné

stádium z hlediska ţivotního uplatnění ……………………………..15

2.2 Charakteristika vývojových změn osobnosti v období dospívání... 23

2.3 Ţivotní plány a realita dnešních adolescentů ……………………… 25

3 PROFESNÍ PŘÍPRAVA ADOLESCENTŮ …………………………….. 28

3.1 Profesní příprava v české vzdělávací soustavě ………………….. 28

3.2 Postoje adolescentů k profesní přípravě …………………………. .31

3.3 Činitelé ovlivňující volbu studijního oboru ………………………….34

4 MOTIVACE ADOLESCENTŮ K VÝBĚRU PROFESNÍ DRÁHY ….. 36

4.1 Činitelé motivace pomáhající při výběru profesní dráhy

adolescentů ………………………………………………….………. 36

4.2 Motivace profesionálního vývoje a volby povolání – profesně

kariérní motivace ……………………………………………………. 38

4.3 Příznivé a nepříznivé faktory podílející se na volbě povolání

středoškolského ţáka ……………………………………………….41

5 PROFESNĚ KARIÉRNÍ VÝVOJ ČLOVĚKA ………….………………. 45

5.1 Podstata profesní orientace ……………………………………….. 45

5.2 Historie profesní orientace …………………………………………. 46

- 5 -

5.3 Volba povolání ……………………………………………………. 48

5.3.1 Profesně orientační zralost …………………………………. 48

5.3.2 Profesně kariérová kompetentnost ………………………… 49

5.3.3 Profesně kariérová informovanost …………………………. 51

5.3.4 Profesně kariérové schopnosti ……………………………. 52

5.3.5 Zdravotní stav ……………………………………………….. 53

5.3.6 Profesně rozhodovací způsobilost mladistvých ……………54

5.4 Činitelé profesní orientace …………..…………………..……… 55

5.4.1 Rodina ………………………………………………………… 55

5.4.2 Třídní učitel ……………..……………………………………. 55

5.4.3 Výchovný poradce – kariérový poradce ……………..……. 56

5.4.4 Informační a poradenské středisko pro volbu povolání při

úřadu práce ……………………………………………..……. 58

6 PORADENSKÝ SYSTÉM V ČR ………………………………….…….. 60

6.1 Kariérové poradenství .………………….……………….…… 60

6.2 Podstata poradenství pro volbu povolání …………………… 62

7 HLAVNÍ PRINCIPY ZMĚN VE VZDĚLÁVÁNÍ ZDRAVOTNICKÝCH

PRACOVNÍKŮ „ NELÉKAŘŮ“ PO VSTUPU ČR DO EU ……..…… 64

7.1 Profesní orientace v systému zdravotnického vzdělávání ….….. 64

7.2 Klíčové problémy volby povolání ve zdravotnických oborech. …. 66

7.2.1 Vlivy působící na volbu povolání …………………………….…. 66

7.2.2 Nedostatky volby povolání ZA ……………………………….…. 68

7.3 Charakteristika studijního oboru zdravotnický asistent…….……. 69

- 6 -

EMPIRICKÁ ČÁST

8 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ …………………………………..……………………… 73

8.1 Cíl výzkumu a formulace hypotéz ………………………. ………… 73

8.2 Metodologie …………………………………………………………… 74

8.3 Charakteristika výzkumného vzorku …………… ………………….. 75

9 ZPRACOVÁNÍ EMPIRICKÝCH DAT …… ……….…..……………………. 79

9.1 Vyhodnocení dat prvního dotazníkového šetření …………………. 79

9.2 Vyhodnocení dat druhého dotazníkového šetření …………………89

9.3 Testování hypotéz ……………………………………………………. 90

9.3.1 Testování hypotézy 1 ……………………………………… 91



10 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍÍ …………………………………… 94

10.1 Interpretace zjištěných dat výsledků prvního dotazníkového

šetření ………………………………………………………………….. 94

10.2 Interpretace zjištěných dat výsledků druhého dotazníkového

šetření …………………………………………………………………. 97

ZÁVĚR ………………………………………………………………………… 99

SEZNAM POUŢITÉ LITETRATURY ……………………………………. 102

SEZNAM ZKRATEK ………………………………………….……………. 108

SEZNAM GRAFŮ ………………………………………………………….. 109

SEZNAM TABULEK ………………………………………….……………. 110

SEZNAM PŘÍLOH …………………………………………….……………. 111

- 7 -

Téma diplomové práce jsem volila z důvodu mé několikaleté praxe

učitelky odborných předmětů na střední zdravotnické škole. Problémy se

kterými se dnešní zdravotnictví potýká můţe ve velké míře ovlivňovat

rozhodování ţáků posledních ročníků středních zdravotnických škol v

jejich další profesní orientaci.

V dnešní moderní individualizované společnosti je vzdělávání jedním

z klíčových faktorů, který prostřednictvím vykonávané profese a úrovně

finančního ohodnocení určuje sociální status jednotlivce. V České republice je

podstatným momentem, který ovlivňuje následující postavení na trhu práce

i moţnost pokračovat v terciárním vzdělávání, zejména to, zda absolvent získal

vzdělání ukončené maturitní zkouškou.

Výběr střední školy představuje jednu ze zásadních křiţovatek vzdělávací

dráhy. Toto rozhodnutí výrazně ovlivňuje moţnost pokračovat v terciárním

vzdělávání, má vliv na uplatnění na trhu práce, budoucí profesní dráze i celkové

společenském statusu. Tato volba můţe ovlivnit celý ţivot mladého člověka.

Z tohoto důvodu je důleţité, aby volba typu středního vzdělávání a následně

volba dalšího studia byla co nejvíce v souladu se studijními schopnostmi ţáka

a jeho zájmy. Volba povolání je jedním z nejdůleţitějších úkolů dospívání.1

Za jeden ze základních činitelů ovlivňující profesní orientaci řadíme také

motivaci, která se především v dospívání výrazně rozvíjí. Pochopení

problematiky motivace v průběhu dospívání umoţňuje hlouběji poznat příčiny

chování a jednání mladých lidí.

Hlavním cílem diplomové práce je zjistit příznivé a nepříznivé faktory,

které se podílejí na volbě povolání středoškolského ţáka. Dále určit, jaké

činitele motivace k volbě povolání podpořit, aby v rozhodující fázi výběru

profesní dráhy byly ţákům nápomocny.

Zmíněný cíl lze charakterizovat v rovině teoretické a empirické.

Dílčími cíli teoretické části diplomové jsou:

Vysvětlit pojmy profesní orientace, volba povolání, výchova k volbě

povolání, motivace.

1 Srov. TRLÍKOVÁ, J.,VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování žáků při volbě vzdělávací cesty a

úspěšnost na trhu práce. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008, s. 8.

- 8 -

Popsat a vysvětlit období adolescence z hlediska problematiky

motivace profesního vývoje a volby povolání.

Nastínit vliv vnitřních a vnější faktorů ovlivňující volbu středoškolského

studia a povolání ţáka (výchovně-poradenský systém v ČR, činitelé profesní

orientace).

Seznámit se změnami vzdělávání nelékařů po vstupu ČR do EU a přijetí

zákona č. 96/2004 Sb.

Dílčími cíli části empirické jsou

Specifikovat faktory, které ovlivnily rozhodnutí studovat na střední

zdravotnické škole, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního okolí

Určit faktory podílející se na další volbě profesní orientace po ukončení

střední zdravotnické školy

Ilustrovat skutečný stav nástupu absolventů střední zdravotnické školy na

trh práce v kategorii zdravotnických pracovníků, a kompetencích k výkonu

povolání oboru zdravotnický asistent.

Stěţejní částí diplomové práce je empirické šetření zaměřené na zjištění

nedostatků ve volbě střední školy a to v oblasti motivace ţáků k výběru střední

zdravotnické školy, angaţovanost samotného ţáka při tomto výběru, zjistit

nepříznivé faktory ovlivňující volbu povolání, a skutečný přehled o vstupu

absolventů na trh práce či k dalšímu studiu.

Hlavní metodou bude dotazníkové šetření, které bude probíhat ve dvou

etapách. V první etapě výzkumného šetření budou respondenty ţáci 4. ročníku

střední zdravotnické školy, oboru zdravotnický asistent. Druhá etapa výzkumu

bude zaměřena na absolventy střední zdravotnické školy oboru zdravotnický

asistent.

V diplomové práci se střídají dva pohledy a to: pedagogicko-profesní, kde

bude diplomová práce zjišťovat a ověřovat zda nynější koncepce oboru

zdravotnický asistent dostatečně připravuje ţáky pro poptávku na pracovním

trhu a pohled pedagogicko–poradenský, zda informace poskytované úřady

práce, kariérními poradci, třídními učiteli a učiteli nepatří mezi faktory ovlivňující

- 9 -

současný stav – nedostatek zdravotnických asistentů a sester

v českých nemocnicích.

Přínos diplomové práce spatřujeme především v poskytnutých

informacích. V nynější situaci povaţujeme za důleţité zmapovat faktory, které

ovlivňují rozhodnutí o volbě povolání, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního

okolí a střední školy. Zjistit spokojenost absolventů s volbou vzdělávací cesty

a dosaţenou úrovní vzdělání, vymezit hlavní důvody nespokojenosti. Tyto

informace jsou velice potřebné především pro další práci pracoviště

výchovného poradenství a kariérního poradenství, který vyuţije získaná data

k rozšíření kariérového poradenství jiţ pro ţáky druhých ročníků zdravotnické

školy oboru zdravotnický asistent. Dále pro vedení školy SZŠ Jaselská, Brno

kde jiţ od roku 2004 jsou výchovní poradci součástí vedení školy. Vedení školy

upraví a pouţije kariérní poradenství pro ţáky 2.,3. a 4. ročníků v projektu VIP

kariéra2. Získané poznatky budou pouţity ve Fakultní nemocnici U Svaté Anny,

Brno, Pekařská, kde ţáci SZŠ praktikují.

2 VIP kariéra-projekt vznikl v roce 2005 na pomoc ţákům i učitelům a protoţe: Ţákům ZŠ i SŠ chyběly

informace, které nutně potřebují nejen při výběru vhodného oboru a školy, ale také pro řešení problémů

spojených se špatným prospěchem. Učitelé postrádali informační zázemí a pociťovali nedostatek

metodických i didaktických pomůcek pro výuku Výchovy k volbě povolání a Úvodu do světa práce.

Projekt VIP Kariéra zahrnoval: vytvoření školních poradenských pracovišť na stovce škol, vytvoření

Informačního systému o uplatnění absolventů škol na trhu práce na stránkách www.infoabsolvent.cz,

vzdělávání učitelů věnujících se výchovnému a kariérovému poradenství.

http://www.infoabsolvent.cz/

- 10 -

1 Klíčové pojmy

V práci se budeme zabývat pojmy, jako je profesní orientace, volba

povolání a výchova k volbě povolání. V jednotlivých definicích panuje velký

nesoulad, vládne tu značná různorodost a také rozdílné chápání, které je

způsobeno především odlišností teoretických východisek jednotlivých autorů

a různými metodologickými přístupy k provádění empirických výzkumů.

1.1 Profesní orientace

Hlavním obsahem profesní orientace podle Průchy , Walterové a Mareše

je „utváření a rozvíjení reálného profesionálního cíle a perspektivy mladého

člověka a vlastností a schopností významných pro proces volby povolání, jeho

vykonávání a rekvalifikace“.3 Tento úkol plní výchovné poradenství pro ţáky

základních, středních a speciálních škol. Výchovné poradenství v ČR zajišťují

zařízení školských poradenských sluţeb, jejichţ fungování stanovuje vyhláška

MŠMT ČR č. 75/2005 Sb. Tato zařízení jsou určena nejen ţákům základních,

středních, speciálních škol, ale i vyšších odborných škol, dále rodičům,

zákonným zástupcům, školám a školským zařízením.4

Podle Friedmanna je termín profesní orientace (carer education) chápán

jako dlouhodobý proces začleňování mladých lidí do světa práce. Termín je tu

odvozen od slova profese. Jak sám Friedmann uvádí, je moţno se setkat

i s názvem profesionální orientace, jenţ je odvozen od slova profesionál, ale

taktéţ je moţno chápat uváděný termín jako volbu k výchově povolání (vacation

education). Sám autor se přiklání k názoru, ţe jde o proces dlouhodobý,

pedagogický, který se musí stát nedílnou součástí kaţdé pedagogické činnosti.5

Jako součást celkového výchovného působení společnosti na člověka

a jako nástroj záměrného usměrňování profesionálního vývoje je podle

Klímové profesní vývoj člověka něčím jedinečným stejně jako vývoj osobnosti.6

3 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 222. 4 Srov. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 347. 5 Srov. FRIEDMANN, Z. Didaktika technické výchovy. Brno : MU, 2001, s .91. 6 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků

gymnázií. Praha : UK, 1987, s. 8.

- 11 -

Jako chybné povaţuje Kysučan vnímání profesionální orientace

pouze jako jednotlivé etapy profesionální orientace. „Za profesní orientaci byl

považován nábor, výběr či rozhodnutí pro povolání ke konci školní docházky.

Profesní orientace má však nevyhnutelně soustavný, aktivní, formující

charakter. Rozhodně je třeba za jedině správné považovat takové pojetí

profesionální orientace, které by u žáka vytvářelo k určité profesi kladný vztah,

a to na základě předcházejícího, komplexního, všestranného a dlouhodobého

poznání všech předpokladů osobnosti žáka z hlediska společenské potřeby“ .7

Profesionální orientace sama o sobě představuje neobyčejně rozsáhlý,

relativně samostatný společensko-edukativní jev. Její jádro tvoří dle Střelce tři

formální úkoly:

diagnostika profesního vývoje vychovávaných,

profesionální informování vychovávaných,

formování profesních zájmů, potřeb, postojů, motivů a způsobilosti

pro samostatné řešení profesně orientačních ţivotních dilemat

a voleb.

Úplný výčet všech obsahových prvků dnešní profesní orientace je velmi

rozsáhlý. K profesionální orientaci je třeba přistupovat tak, ţe představuje

mnohostranné spojení rozmanitých školních i mimoškolních aktivit včetně

sociálně ekonomického prostředí společnosti. Jde o výraz celoosobnostního

formování lidí prostřednictvím práce a pro práci.8

Ze zmíněných definic pojmu profesní orientace a v souladu s výzkumným

šetřením chápeme profesní orientaci jako neobyčejně sloţitý a řadou okolností

podmíněný společenský jev. Jako proces utváření a rozvíjení reálného

profesionálního cíle, rozvoje vlastností a schopností mladého člověka tak, aby

byl schopen uskutečnit jednak volbu povolání ale i toto povolání vykonávat.9

7 KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996, s. 48. 8 Srov. STŘELEC, S. Kapitoly z teorie výchovy I. Brno : Paido, 1998, s. 107. 9 Srov. PRŮCHA,J., WALTEROVÁ, E.,MAREŠ,J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 222.

- 12 -

1.2 Volba povolání

V pedagogickém slovníku nacházíme definici pojmu volba povolání. Je tu

označen jako rozhodování o volbě studia nebo přípravy na povolání, celkově

profesní dráhu člověka. 10

Definice tohoto pojmu poukazuje na dvě moţnosti. Volba povolání je

posuzována jako volba povolání, jako rozhodovací proces ţáka o určitém typu

školy, studiu, oboru. Jedinec má o konkrétní druh zájem. Druhou moţnost

můţeme spatřit v dlouhodobém výchovném procesu. Chápání ve smyslu všech

rozhodnutí, která jedinec udělá v kterékoliv etapě ţivota. Bývá chápána jako

součást dlouhodobého výchovného procesu.11

Nejvýstiţněji definuje pojem volba povolání ve svojí práci Pugnerová.

Jedná se o proces, ve kterém člověk zvaţuje na základě různých kritérií další

postup ve své profesní kariéře a na jehoţ konci dospívá k nějakému rozhodnutí.

Pugnerová hovoří o dvou kritériích:

„První kritérium zahrnuje zájmy jedince, představy, šance, povahové,

intelektové, tělesné, zdravotní rysy a znaky, ale i hranice omezení rozhodujícího

subjektu“.

„Druhým kritériem jsou pak charakteristické znaky povolání – pracovní

činnosti, pracovní objekty, pracovní prostředky, pracovní prostředí, poptávka na

trhu práce“.

„Vlastní rozhodování je potom konfrontací obou skupin kritérií a hledáním

styčného bodu nebo přijatelného řešení mezi nimi.“ 12

Na závěr lze říci, ţe ať jsou rozhodnutí dobrá či špatná, utvářejí celoţivotní

proces profesní orientace.

10 Srov. PRŮCHA, J,WALTEROVÁ, E.,MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 340. 11 Srov. HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13. 12 PUGNEROVÁ, M. Profesionální orientace. Olomouc : UP, 2006, s. 10.

- 13 -

1.3 Výchova k volbě povolání

„Výchova k volbě povolání je součástí všeobecného vzdělávání, zahrnuje

přípravu na svět práce, postupnou profesionální orientaci, pomoc při volbě

profesní dráhy. Rozšiřuje obecně pracovní kompetence a předprofesní

dovednosti, seznamuje s pracovním trhem, povinnostmi a právy pracujících,

vztahy na pracovišti, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, poskytuje vhled do

charakteristických rysů a typů zaměstnání, seznamuje se socioekonomickým

statusem profesí“. 13

Mezi klíčové kompetence absolventa oboru zdravotnický asistent,

vycházející z Rámcového vzdělávacího programu (dále jen RVP) pro střední

odborné školy patří i klíčové kompetence k pracovnímu uplatnění a podnikání.

Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni úspěšně budovat svoji

profesní kariéru a byli připraveni zvládat podnikatelské činnosti, tzn. ţe

absolventi by měli:

„mít odpovědný postoj k vlastní profesní kariéře, být připraveni

přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám a celoživotně se

vzdělávat,

mít přehled o možnostech uplatnění na trhu práce v daném oboru,

o požadavcích na výkon odborné kvalifikace a o základních pracovně-právních

vztazích,

mít přehled o zdrojích informací a poradenských službách týkajících se

vzdělávání na trhu práce,

jednat aktivně při hledání zaměstnání, vhodně komunikovat

s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat sebe a svoji odbornost,

rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních,

ekonomických, administrativních, osobnostních a etických aspektech

soukromého podnikání.“14

13 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 346. 14Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent. s.9[online]

[cit.2010-29-10]. Dostupné na

www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf.

- 14 -

Tyto jednotlivé kompetence jsou dále zpracovány do školních

vzdělávacích programů.

- 15 -

Charakteristika cílové skupiny

2.1 Období adolescence a její psychologické zvláštnosti

Termín adolescence je odvozen od latinského slovesa adolescere,

coţ znamená dorůstat, dospívat, mohutnět. Jde o termín označující určitou

fázi ţivota. Atkinson hovoří o období zhruba 12-20 let.15 Macek pak rozlišuje

ranou, střední a pozdní adolescenci.16 Langmaier rozděluje dospívání na

fáze prepuberty, puberty a adolescenci, časově v období od 15-ti do 20-ti aţ

22 let.17

Adolescence v české terminologii mládí je většinou datována od 15-ti

do 20-ti let aţ 22 let. Časově vyplňuje adolescence především druhé

desetiletí ţivota. V daném pojetí se setkáváme se čtyřmi pojetími

adolescence:

1. Tradiční pedagogicko-psychologické pojetí vychází ze

starších prací, a adolescencí rozumí období mezi

ukončením puberty (pubescence) a nástupem ranné

dospělosti mezi 14. a 20. rokem věku.

2. V současnosti se v naší psychologii prosazuje anglosaské

pojetí (př. Macek), které vypouští pubertu a rozlišuje ranou

adolescenci (10-13 let), střední adolescenci (14-16 let)

a pozdní adolescenci (17-20let). Věková periodizace je

rámcová, neboť u dívek nastupují změny poněkud dříve neţ

u chlapců.

3. Pediatrický přístup kombinuje dva předchozí. Pouţívá širší

označení adolescence pro celé věkové období dospívání,

zatímco výrazem puberta označuje pouze formálně

podmíněný proces fyzického zrání a růstového vývoje.

15 Srov. ATKINSON, R. Psychologie. Praha : Portál, 2003, s. 99. 16 Srov. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 1999, s. 12. 17 Srov. LANGMEIER, J.,KREJČOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha : Galén, 2007, s. 368.

- 16 -

4. V pedagogickém a sociologickém pojetí se jedinci

v období adolescence téţ označují jako mládeţ.18

Ţivotní etapa mezi dětstvím a dospělostí se nazývá mládím nebo obdobím

mládeţe. Jednotlivci procházející touto fází ţivota jsou pokládáni za členy

sociální skupiny zvané mládeţ. Mládeţ je tedy sociokulturním jevem.19 „Mládež

tvoří jedinci sociálně nezralí a připravující se na roli dospělých.

Charakteristickými podmínkami proto jsou: příprava na výkon profese,

profesionální adaptace a osvojování profese, postavení ve společnosti

s postupným přebíráním společenských rolí, přijetí hodnotového systému, přijetí

společenských norem a osvojování společenských mechanizmů.“ 20

Pedagogický slovník k pojmu mládeţ uvádí: „Sociální skupina tvořená

lidmi ve věku přibližně od 15 do 25 let, kteří již ve společnosti neplní role dětí,

avšak společnost jim ještě nepřiznává role dospělých. Má charakteristický

způsob chování a myšlení, jiný systém vzorů, norem a hodnot. Každá generace

mládeže reprodukuje některé kulturní hodnoty dané společnosti, jiná odmítá

a vytváří hodnoty nové. Proto vzniká v průběhu socializace mládeže určité

napětí, vyvolané její větší schopností prosazovat nové věci, ale menší ochotu

společnosti tyto změny připustit. Z hlediska pedagogického je účast mládeže na

vzdělávání a dalším vzdělávání důležitým faktorem rozvoj lidských zdrojů,

vzdělanosti a ekonomického potenciálu zemí. Proto je jedním ze sledovaných

indikátorů vzdělávání.“ 21

Věkové rozmezí adolescence a mládeţe se však liší, především období

dospívání rozšiřuje dvěma směry. Zkracuje se doba dětství a oddaluje se

nástup do plné dospělosti.22

18 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 19 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládaže. Bratislava : Pedagogická

fakulta UK, 1997, s. 102. 20 SAK, P. Sociální vývoj mládeže. Praha : SPN, 1985, s. 9. 21 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 22 Srov. LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha : Avicenum, 1991, s. 288. 22 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládeže. Bratislava : Pedagogická

fakulta UK, 1997, s. 12.

- 17 -

Za širší rozmezí se povaţuje rozpětí jeţ uvádí P. Ondrejkovič, kdy

se za konec dospívání povaţuje zapojení jedince do stálého pracovního

procesu a uzavření manţelství. Mluví o tzv.“pluralizaci“ věku mládeţe.23

Dle Krause se pak v poslední době hovoří o fenoménu „postadolescence“

jako nově vznikající ţivotní etapě. „Asi od poloviny dvacátého století se objevuje

trend směřující k prodloužení školní docházky. Expanze vzdělávání má za

následek prodloužení období dospívání a vytvoření nového prostoru pro

existenci mládeže. Věková hranice postadolescence je 20-30 let. Fázi lze

popsat také jako obrannou reakci mladých lidí při stále obtížnějším chápání

současného světa. Typickým znakem je odklad sociálních rolí

a experimentování s nimi namísto jejich zodpovědného přijímání“.24

Období adolescence je poměrně dlouhé a sloţité. Představuje proces při

kterém se jednoznačně závislý jedinec mění na relativně nezávislého jedince

s plnou zodpovědností. Je povaţováno za kritické vývojové období jak ve

vývoji člověka, který toto období proţívá tak pro jeho nejbliţší okolí.Je obdobím

ustalování tělesného a duševního vývoje, posledním stupněm na cestě

k dospělosti. Na jeho konci má být mladý člověk schopen samostatně myslet

a odpovědně jednat, aktivně se účastnit společenské práce, být zralým

k zaloţení rodiny a být připraven na výkon určitého zvoleného povolání.

Úlohou výchovy obecně je v tomto období pomoci mladým lidem úspěšně

se začlenit do ţivota. Podmínkou je dokonalé poznání osobnosti mladého

člověka, která je základním předpokladem konkrétního působení a cílevědomé

výchovy. Působení na ţáky v období adolescence je mimořádně náročná

a citlivý záleţitost.25

Příchodem ţáka do školy je v převáţné většině profesionální orientace jiţ

daná. Úkolem výchovně-vzdělávací práce je rozvíjení rozumových schopností,

obecných rysů morálky, kladných vlastností osobnosti. Nejdůleţitější však je

soustavné rozvíjení kladného vztahu ke zvolené profesi, který je třeba stále

prohlubovat a posilovat v aktivní poznávací činnosti, úzce spjaté se zvolenou

profesí, usměrňování a navozování takové hodnotové orientace, kde hledisko

23 Srov. ONDREJKOVIČ, P. Negatívne stránky individualizácie mládeže. Bratislava : UK, 1997, s. 12. 24 KRAUS, B. Mládež v postmoderní společnost. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000, s. 10. 25 Srov. Další rozvoj středoškolské výchovně vzdělávací soustavy. Praha : SPN, 1976, s. 112.

- 18 -

společenské pak převaţuje nad zájmem osobním a soustavné a citlivé

formování osobnosti a prohlubování psychologické připravenosti k práci.

Důleţitost těchto uvedených úkolů ve výchovně vzdělávací práci pedagogů

zdravotnické školy je třeba vyzvednout o to víc, o kolik se okruh osob a faktorů

v působení na ţáky rozšiřuje, zejména ve třetím a čtvrtém ročníku studia, kdy

výuka probíhá z 50% v praxi , a na ţáky působí mnoho dalších faktorů.

V procesu socializace je role ţáků významná pro předávání a osvojování

sociálních zkušeností. Zde opět vstupuje do popředí důleţitost a vedoucí role

pedagoga, který učí ţáky nejen základům věd, vědomostem a dovednostem,

ale i sociálnímu chování.

Z hlediska optimálního prostředí pro rozvoj sociálních poznatků

v adolescenci je nejvhodnější smíšená společnost chlapců a děvčat. V tomto

ohledu jsou ţáci zdravotnických škol poněkud handicapováni. Povolání

zdravotnického asistenta, dříve zdravotní sestry je vlivem tradic povoláním,

v němţ vládne feminizace.

Hlavní formou aktivity mládeţe v adolescenci je učení. Z hlediska

mentálních schopností mají adolescenti nejlepší předpoklady pro studium,

i kdyţ role prospěchu ve škole ztrácí výrazně svůj význam v praktické činnosti

po absolvování školy, kdy nastupuje jiný druh hodnocení. Přesto lze povaţovat

vztah ţáka ke studiu za určitý odraz vztahu ke zvolené profesi.26

Pro zpracování této diplomové práce je nutné objasnit ještě další

psychologické pojmy a to pojem adaptace, postoje, sociální role, sociální učení,

motivace.

Pojem adaptace je důleţitý nejen v psychologii ale i v jiných vědách,

ačkoliv změny, které pojem adaptace vyjadřují se odehrávají především

v oblasti psychiky. Adaptace – neboli přizpůsobení je povaţována za obecnou

funkci psychiky, zabezpečující přizpůsobení se organizmu ţivotním podmínkám

z hlediska uspokojení potřeb. Přizpůsobení se novým podmínkám sociálního

prostředí se označuje jako sociální adaptace nebo termínem adjustace.27

26 Srov. TAXOVÁ, J. Vrstevnické vztahy v adolescenci. Praha : UK, 1972, s. 36. 27 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 7.

- 19 -

V pedagogickém slovníku pro pojem adjustace: „Obecně

vpravování se do něčeho. Termín užší než adaptace. Naznačuje aktivitu

člověka při zvládání nových sociálních situací, snahu pozměnit své chování tak,

aby obstál při nástupu do nové školy, do nového pracovního prostředí, do

nového zaměstnání“.28

Behaviorismus vidí v přizpůsobování jednostrannou adaptaci individua

podmínkám prostředí. V psychologii se proces adaptace studuje jako proces

individuálního přizpůsobování v němţ je zahrnuto především osvojení si

kulturních návyků, orientace v hodnotovém systému a systémů symbolů té

které kultury. Adaptace předpokládá realistické hodnocení skutečnosti.

Adaptovaný můţe být jen člověk citově zralý, realista s dobrou volní kontrolou.

Adaptace také předpokládá kontrolu afektů, celkovou integraci osobnosti, zřetel

k moţnostem a schopnostem přiměřené stanovení osobních cílů.29

Adaptaci je vţdy nutno chápat dynamicky – jde o aktivní vztah

k podmínkám existence, v rámci uspokojování individuálních potřeb v němţ se

uplatňuje ohled na jiné jedince a společnost. Součástí adaptace je únik

z nepříjemných situací jako jsou autoritářství, jednotvárnost, nedostatečné

uspokojení, chybějící uznání, dluhy, citové konflikty, neuznání kompetence

a další. Psychologickou podstatou adaptace je identifikace člověka se

společenskou rolí. Opakem adaptace je maladaptace – nepřizpůsobení.

Příznaky nepřizpůsobení jsou různé konflikty jedince s jeho sociálním okolím,

nebo společností vůbec.30

V přípravě mladého člověka pro výkon určitého povolání se rovněţ

významně uplatňuje proces socializace.

„Socializace je celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje

specificky lidské formy chování, jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu

a začleňuje se tak do společnosti“.31

28 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 29 Srov. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995, s. 288. 30 Srov. HYHLÍK, F.,NAKONEČNÝ, M. Malá encyklopedie současné psychologie. Praha : SPN, 1973,

s. 7. 31 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 267.

- 20 -

„Socializace je souhrn vzájemné interakce mezi společností

a jedincem, v nichž společnost působí na jedince tak, aby v sobě svým učením

vytvořil psychologické předpoklady nezbytné k participaci ve společnosti

současně jako člen společnosti i jako samostatný jedinec schopný řídit své

jednání a zodpovídat za ně“. Jedinec si osvojuje jednotlivé druhy a formy

společenských mechanizmů, přímé způsoby jednání, postoje a rysy

odpovídající poţadavkům společnosti.32

Kaţdý jedinec zaujímá v rámci určitého společenského systému dočasné

či trvalejší pozice, které jsou výrazem jeho společenské funkce. Jako pozice

trvalejšího rázu je chápán status sociálním postavením, které má jedinec nebo

skupina ve vertikální sociální hierarchii. Odlišné sociální statusy jsou dány

úrovní vzdělání, kvalifikovaností, bohatstvím, mocenskou pozicí aj. Status

přisuzuje jedinci určitá práva a povinnosti i určitou prestiţ. Ta vyjadřuje určité

zhodnocení statusu. Jde o zařazení člena skupiny do skupinové hierarchie

z hlediska jeho pozice ve skupině.33

Člověk se svým společenským rolím učí, a to jak v průběhu cílevědomé

výchovy, tak v průběhu získávání sociálních zkušeností. Role postupuje

všechny sloţky osobnosti, jsou s ní spojeny nejen určité formy chování, ale

i určitý jeho výraz, emoce a snahy. Motivem pro osvojování určitých rolí můţe

být jejich společenská hodnota. V současné společnosti není role zdravotníka

dostatečně morálně ani finančně společností oceněna.

Společenské role se utvářejí v průběhu sociálního učení. Za sociální učení

se v psychologii označuje takové učení, při kterém si jedinec ve styku s druhým

člověkem nebo skupinou osvojuje určité způsoby sociálního chování. Sociální

učení má význam nejen pro formování vnějších způsobů chování, ale také pro

formování morálních zásad a postojů, rysů osobnosti a zejména charakteru.

Obecné zákony učení se v sociálním učení specifikují dílčími formami –

zpevňováním, napodobováním a identifikací. Při sociálním učení zpevňováním

působí sociální odměňování jako je pochvala a uznání, nebo trest projevem

nesouhlasu, zamítnutí, společenským odstupem.

32 GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 64. 33 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 272.

- 21 -

Sociální učení napodobením je hlavním způsobem učení ve

společnostech na niţším vývojovém stupni, ale i v průmyslově a kulturně

vyspělé společnosti má své místo. Uplatňuje se především při osvojování

způsobů chování, ve vztazích k druhým lidem.

Identifikace – ztotoţnění s osobou, ke které má jedinec kladný vztah. Při

identifikaci dochází především k zvnitřnění vnějších společenských norem

a zásad. Učení identifikací je důleţité jak z hlediska sebevýchovy, tak rozvíjí

aktivity osobnosti. Identifikační procesy mají rovněţ velký význam pro

osvojování nových sociálních zvyků, postojů, ale zejména celých řetězců

odpovědí – především sociálních rolí. Sociální učení umoţňuje člověku opírat

se o minulou zkušenost uchovanou ve strukturách, které mají tendenci

vyvolávat a řídit naše chování.34

Nejuţívanějším pojmem v oblasti získaných motivačních dispozic je

postoj. Postoj je na zkušenosti zaloţená tendence chovat se určitým způsobem

vůči objektům, jevům, situacím a lidem. Postoj je získáván na základě

spontánního učení v rodině a jejich sociálních prostředcích. Postoje souvisejí

s hodnotovými systémy a jsou tudíţ závislé na kulturních, etnických

a vzdělanostních faktorech.35

Psychologové ale nejsou za jedno v tom, co pojem postoje vyjadřuje.

Pojetí postoje jako hodnotícího vztahu nacházíme u A. H. Eaglyové a

S. Chaikenové: „Postoj je mentální a neutrální stav pohotovosti, strukturovaný

zkušeností, který má řídící a dynamický vliv na reakce individua vůči všem

objevům a situacím“.36

„Postoj je tendence odpovídat pozitivně nebo negativně na určité osoby ,

předměty či situace. Z hlediska subjektivní významnosti se rozlišují pojmy

centrální a okrajové. Centrálními postoji jsou ty, které se týkají významných

objektů (rodič, zaměstnání), okrajové jsou méně významné ( zahraniční politika

Indie). Lze rozeznávat složky postoje kognitivní kdy má subjekt o objektu

postoje určité informace, emocionální, kdy subjekt vůči subjektu postoje něco

34 Srov.GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 68. 35 Srov. PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E.,MAREŚ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 210. 36 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 234.

- 22 -

pociťuje a konativní, kdy subjekt má sklon se vůči objektu postoje

určitým způsobem chovat.“37

Postoje jsou důleţitým ukazatelem sociálních vztahů člověka. Jejich

vlastnosti závisí na hodnotách, na jejich osobním významu, kulturní aprobaci

společenské skupiny, k níţ se jedinec řadí. Při vzniku a utváření postojů se

uplatňují principy sociálního učení. Závaţným činitelem ve vzniku nebo

přetrvání postoje je sociální zkušenost z přímého sociálního kontaktu

a emocionální vlivy. „Postoje se vytvářejí a vyvíjejí abychom rozuměli svému

prostředí, chránili pocit vlastní hodnoty, přizpůsobili se komplexnímu světu

a mohli vyjádřit své základní hodnoty“.38

Ke struktuře osobnosti patří i funkční prvky, které určují směr a intenzitu

jejího chování.Označením pro všechny podněty, které vedou k určitému

chování je motivace. V psychologické literatuře jde o pojem velmi široký

a obecně zahrnuje pojmy jako chtění, snaţení, tendence, přání, očekávání, tlak,

zájem, tenze, ţádost, účel, cíl….

Lze tedy říci, ţe se jedná o systém vnitřních a vnějších faktorů, které

spouštějí lidské jednání, zaměřují toto jednání určitým směrem, udrţují jej

v chodu, dávají mu energii, řídí jeho průběh i způsob dosahování výsledků,

vytvářejí hodnocení vlastního jednání a proţívání. Studium motivace má velký

význam pro pochopení osobnosti člověka. Kaţdý jedinec má stálý soubor

motivů, který je uspořádán hierarchicky a označuje se jako motivační systém

osobnosti. Ten se vytváří během ţivota jedince. Chování a jednání druhých lidí

nelze pochopit bez zřetele na jejich motivaci. Jde zejména o problémy vztahů

lidí k jejich základním činnostem, zejména práci, výchovy a formování

osobnosti, problémy vztahů s jinými lidmi.39

Pojem potřeba popisuje slovník základních pojmů z psychologie jako

základní druh motivace. Běţně se chápe jako určitá fyziologická podmínka

nebo pojem pro označení určitého zdroje motivační síly. Kaţdá potřeba má svůj

předmět, je potřebou něčeho a vyznačuje se cykličností. Nejčastější způsob

dělení na primární - základní nebo biologické a sekundární – druhotné, sociální

37 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 236. 38 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 2009, s. 237. 39 Srov. HRABAL, V. Psychologické otázky motivace ve škole. Praha : SPN, 1984, s. 17.

- 23 -

potřeby. K primárním řadíme potřebu jídla, pití, tepla, kyslíku, spánku,

sexu. K sekundárním potřebám řadíme potřebu sociálního kontaktu, poznávání,

prestiţe, potřebu ţivotního stylu . K nejznámější klasifikaci patří hierarchická

koncepce potřeb podle A.H. Maslowa, kdy uspokojení potřeby niţší vede

k uspokojení potřeby stojící hierarchicky výše. Za základní potřeby povaţuje

tato klasifikace fyziologické potřeby, následuje potřeba bezpečí, potřeba

sounáleţitosti a lásky, potřeba uznání a potřeba seberealizace. 40

Zvolením studia na zdravotnické škole na podkladě různých motivů

vstupuje ţák do nové sociální role a během studia usiluje o dosaţení určitého

společenského postavení – statusu. Představa prestiţe zdravotnického

povolání je často během studia ovlivňována různými faktory. Utváření vztahů ke

zvolenému povolání probíhá v řadě činností a zejména v procesu sociálního

učení ve všech jeho dílčích formách. A právě zde, v přímých sociálních

zkušenostech, jsou kromě klasických slovních metod působení velké moţnosti

k ţádoucímu utváření postojů a způsobů chování zejména v situacích, které

ţáci proţívají v průběhu praktické výuky. Tato výuka probíhá ve 3. a 4. ročníku

představuje 50 – 60% celkového počtu vyučovacích hodin.

Osobnost zdravotnického asistenta se utváří a zraje v procesu

dlouhodobého vývoje. Začíná jiţ v době rozhodování pro volbu povolání.

Proces formování zejména utváření kladného vztahu ke zvolené profesi je

vysoce aktuální. Vyţaduje zkvalitnění výchovné práce a výchovného vedení ve

všech odvětvích, zejména však v praktické činnosti, kde se na výuce podílejí

i pracovníci zdravotnických zařízení.

2.2 Charakteristika vývojových změn osobnosti v dospívání

Adolescenti představují specifickou skupinu, o níţ se začíná ve větší míře

hovořit aţ v souvislosti s rozvojem společnosti, kdy rostoucí náročnost výroby

vyţaduje větší sociální a časový prostor pro vzdělávání mladých lidí a získání

odborné kvalifikace.

Tuto část populace tvoří jedinci, kteří jiţ nejsou dětmi, ale ještě nejsou

zařazeni v pracovní a společenské sféře. V tomto ţivotním období se připravují

40 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 43.

- 24 -

na budoucí povolání, získávají konkrétní vědomosti, dovednosti a

zároveň se seznamují s novými společenskými rolemi. Taktéţ si osvojují

znalost společenských mechanizmů a hodnotových systémů. 41

„Adolescence je charakterizována dokončováním fyzických změn

organizmu započatých v pubertě, přípravou na převzetí rolí dospělého,

odpoutáváním od primární rodiny, hledáním nové hodnotové orientace, nových

autorit a přípravou na budoucí povolání.“42

V ţivotě člověka se vyskytují určité uzlové body, které jsou pro další vývoj

jedince rozhodující. Jeden z těchto uzlových bodů je ukončení základní

povinné docházky. Průcha pak hovoří o “startu do nového životního cyklu“.43

V zásadě se dnes podle B. Krause objevují tři kategorie adolescentů:

1. ti, kteří studují a učí se,

2. ti, kteří nechtějí studovat,

3. ti, kteří nebyli přijati na jinou školu.

Právě dle B. Krause poslední dvě kategorie představují ohroţenou část

populace.44

Dalším uzlovým bodem je ukončení středního vzdělání. Tito mladí lidé se

musí rozhodnout na jakou další profesní dráhu se vydají. Mají moţnosti výběru

dalšího studia na vyšší odborné škole (dále jen VOŠ), vysoké škole (dále jen

VŠ) nebo vstoupit na trh práce.

Národní program rozvoje vzdělávání popisuje měnící se mládeţ vlivem

sociologických, hospodářských a kulturních podmínek v nich mládeţ ţije.

K těmto změnám dochází také proměnou společnosti, změnou chování

jednotlivců i společnosti, vztahy ve společnosti a podmínkami na trhu práce.

Uvádí tři základní charakteristiky mládeţe na přelomu tisíciletí. Doba mládí se

prodluţuje. Jako první zjištění uvádí fakt o prodluţování doby mládí vlivem

nejen demografickým, ale i vlivem hospodářských faktorů, jako je

nezaměstnanost. Do jednotlivých ţivotních etap vstupují mladí lidé později, neţ

41 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 366. 42 JANDOUREK, J. Sociologický slovník. Praha : Portál, 2001, s. 13. 43 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 363. 44 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 61.

- 25 -

tomu bylo u minulých generací. Druhým uvedeným zjištěním je fakt o

tom, ţe ţivot neprobíhá přímočaře. Člověk dnes můţe být studentem a

současně se starat o rodinu, pracovat, nebo bydlet u rodičů a práci si shánět.

Častěji tak mění své postavení. Třetím zjištěním byla ztráta kolektivního

modelu, který je nahrazován individuálnějšími formami.45

Dospělost vyţaduje zásadní změnu v dosavadní ţivotní orientaci – od

převaţujícího receptivního zaměření k aktivnímu, produktivnímu přístupu. Celý

tento proces je pak nazýván sociálním zráním. Jeho sloţitost plyne z faktu, ţe

mládeţ přichází do reality, kterou sama nevytvořila, k jejímţ hodnotám

přistupuje z venku. Vývojové změny probíhají pod tlakem měnící se pozice

a rolí, vedou k postupné proměně objektu společenské péče ve společenský

subjekt. V tomto procesu se mění chování i vědomí v souladu s měnícím se

postavením ve společnosti, utváří se základní motivační struktury a hodnotové

orientace.

Dalším z charakteristických rysů dnešní mládeţe je prodlouţení délky

studia. To dává podnět pro vznik postadolescenčního období, jeţ se dle

Dobsona ve světě stává masovým jevem. Jde o novou fázi mezi mládím

a dospělostí vyznačující se ekonomickou závislostí na rodičích a samostatností

v ostatních oblastech ţivota. Jde o typické období vysokoškolských studentů.

Základem tohoto období je, ţe většina mládeţe zůstává doma. Domov tak plní

podpůrnou funkci. 46

2.3 Ţivotní plány a realita dnešních adolescentů

Pokud chceme charakterizovat současnou populaci adolescentů musíme ji

vnímat v dimenzích doby a společenských poměrů v nichţ tato generace

vyrůstá. „Mládež nemá jiné názory, jiné pohledy na život a na svět než ten,

který je obklopuje“.47

45 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.

[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 108. Dostupné na www.

http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf 46 Srov. DOBSON, J. Být sám sebou. Praha : Návrat domů, 1994, s. 111 . 47 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 13.

http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf

- 26 -

Současná středoškolská mládeţ se nachází na rozdíl od

předcházejících ve zcela nových společenských podmínkách. Setkává se tak

s nároky na trhu práce, tak i s poţadavky vyplývající ze vstupu ČR do EU.

Většina si uvědomuje, ţe tento systém je velice otevřený, ale přináší i řadu rizik.

Je tu reálná hrozba nezaměstnanosti, nutnost se přizpůsobit měnícím se

podmínkám pracovního trhu. Mladí lidé si toto riziko uvědomují. Přibliţně 40%

učňů a 48% ţáků SOŠ se obává problémů při hledání svého prvního

zaměstnání.48

Pořadí hodnotových orientací adolescentů bývá následující: spokojené

manţelství, uplatnění a úspěch v práci včetně dobrého přijímání

spolupracovníky, rozsah a hloubka vzdělání, zajímavá práce, zdraví, přátelství,

láska, domov, schopnost přijímání kladných a záporných stránek ţivota, dobro

a poctivost.

Pořadí se liší i podle profesního zaměření mládeţe. Adolescent ví co se

mu líbí, nelíbí a proč, co vyvolává jeho radost, potěšení, nesouhlas či odpor, má

stabilizovanou strukturu cílů, postojů a hodnot. Přesto jeho reakce se mohou

zdát dospělým nepochopitelné.49

Jak tedy dnešní středoškolská mládeţ přemýšlí o svém ţivotě? Tyto

odpovědi podává sociální analýza mládeţe Východočeského kraje probíhající

v letech 2000- 2003. Z výsledků této studie vyplývá, ţe jasnou představu o svojí

budoucnosti má 53% respondentů, 13% uvedlo jen mlhavě a 31% nemá

ţádnou představu o své budoucnosti. Celkový počet respondentů byl 377 ţáků.

V dalších šetřeních této studie se prokázalo, ţe o své budoucnosti daleko více

přemýšlí a kladou si dlouhodobé cíle starší adolescenti tj. 17 a více let.50

Pohled mladých lidí do budoucna nám můţe dát i výsledek slovenského

výzkumu realizovaného v roce 2000 – 2003. Podle tohoto výzkumu se větší

část mládeţe dívá na budoucí ţivot realisticky. V roce 2000 to bylo 52%

dotázaných respondentů v roce 2003 57% dotázaných respondentů. 61,8 %

48 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2001, s. 371. 49 Srov. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnost. Brno : MU PDF,

1995, s. 48. 50 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu století. Brno : Paido, 2006, s. 26.

- 27 -

respondentů mělo obavy z nezaměstnanosti a 80% respondentů

odpovědělo, ţe má obavy ohledně odpovídajícího uplatnění. 51

Existuje rozpor mezi poţadavky praxe a všichni naši ţáci chtějí dosáhnout

co nejvyšší vzdělání, aby se uplatnili na trhu práce a dostali za práci přiměřenou

finanční odměnu. Praxe jim však nabízí jen méně kvalifikovanou práci pod

dohledem za nepoměrně malé finanční ohodnocení.

51 Srov. BIELIKOVÁ, M. Pohled mladých ludí na budúcnsť a život v EU. In Mládeţ a společnost,

2004, č. 2, s. 58-66.

- 28 -

3 Profesní příprava adolescentů

3.1 Profesní příprava v české vzdělávací soustavě

Pro mládeţ ve věkovém období adolescence je jednou ze základních

charakteristik a náplní většiny pokračování i institucionalizovaném vzdělávání

po ukončení povinné školní docházky.

Systém vzdělávání v ČR vychází ze školského zákona

a vymezuje proces postupného získávání kvalifikace v jednotlivých stupních

školní soustavy. Základním pilířem je rozdělení vzdělávání ve třech oblastech

na primární – základní, sekundární – střední a terciální – další vzdělávání.

Sekundární vzdělávání se děje na třech typech škol. Rozděluje se na niţší

sekundární vzdělávání, které se uskutečňuje v niţších ročnících víceletých

gymnázií. Vyšší sekundární vzdělávání je vzdělávání na střední škole, tzv.

střední vzdělávání. Vyšší sekundární vzdělávání můţe být všeobecné nebo

odborné, poskytují je střední školy a konzervatoře. V mezinárodní klasifikaci

vzdělávání (dále jen ISCED) instituce stupně 3.

Střední školství v ČR představují tři typy škol. Tvoří ji gymnázia, střední

odborné školy a střední odborná učiliště. Mezi střední odborné školy se řadí

právě školy zdravotnické. Pro studium na těchto školách je třeba mít ukončenou

povinnou školní docházku, nyní 9 tříd ZŠ.

Úspěšným ukončením příslušného vzdělávacího programu na střední

škole se dosahuje těchto stupňů vzdělání:

a) střední vzdělání

b) střední vzdělání s výučním listem

c) střední vzdělání s maturitní zkouškou

Střední vzdělání s výučním listem získá ţák úspěšným ukončením

vzdělávacího programu v délce 2 aţ 3 let při denní formě studia nebo

úspěšným ukončením vzdělávacího programu zkráceného studia. Obory tohoto

vzdělávání jsou odborné a jsou zaměřeny především na praxi. Absolventi

dosahují úrovně ISCED 3C. Toto vzdělání získá necelých 30% populace

středních škol.

- 29 -

Všeobecné obory vzdělávání obsahují asi pětinu populace

středních škol. Obor čtyřletých gymnázií poskytují pouze sekundární

vzdělávání. Obory šestiletých a osmiletých gymnázií se člení na vyšší stupeň

(poslední čtyři ročníky, vyšší sekundární vzdělávání) a niţší stupeň (první dva

ročníky šestiletého, nebo čtyři ročníky osmiletého gymnázia). Niţší stupeň

odpovídá úrovni ISCED 2A, ţáci zde plní povinnou školní docházku.52

Střední vzdělání s maturitní zkouškou získá ţák úspěšným ukončením

vzdělávacího programu v délce 4 let při denní formě vzdělávání, ukončením

vzdělávacího programu víceletého gymnázia, nástavbového studia anebo

zkráceného studia. Absolventi dosahují úrovně ISCED 3A, mohou tedy

pokračovat ve studiu na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole. Toto

vzdělání získá zhruba 70% absolventů středních škol. Obory mohou být

odborné nebo všeobecné. Studium v odborných maturitních oborech absolvuje

zhruba polovina celé populace středních škol. 53

Střední školy mohou také organizovat postsekundární vzdělávání, které

vede k dosaţení některých ze stupňů středního vzdělání.

Nástavbová studia, dosahuje se v něm středního vzdělání

s maturitní zkouškou. Je určeno pro uchazeče, kteří získali střední

vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání v délce 3 let

při denní formě vzdělávání. Vzdělávání v nástavbovém studiu trvá

při denní formě vzdělávání 2 roky.

Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitní

zkouškou je určeno pro uchazeče, kteří jiţ získali střední vzdělání

s maturitní zkouškou a chtějí si doplnit vzdělání v jiném oboru. Toto

studium trvá při denní formě vzdělávání 1 aţ 2 roky.

Zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem.

Je určeno pro posluchače, kteří získali střední vzdělání s maturitní


[online] [cit.2008-29-05] Eurydice, 2009, s. 108 Dostupné na www.

http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf . 53 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.


http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf.



- 30 -

zkouškou. Toto studium trvá při denní formě vzdělávání

1 – 1,5 roku. 54

Oblast středního školství upravuje školský zákon z roku 2004.

Stanoví podmínky, ze jakých se vzdělávání a výchova uskutečňuje,

vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při

vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávající státní správu

a samosprávu ve školství. Podrobnosti studia na středních školách

je dána vyhláškou.55

Vzdělávání v oborech středních škol se uskutečňuje podle učebních

dokumentů vytvořených zvlášť pro kaţdý obor vzdělávání. Státem

poţadovanou úroveň vzdělávání stanovuje Standard školského odborného

vzdělávání, platný od 1.1.1998, který je určen pro všechny obory odborného

středoškolského vzdělávání.

Školský zákon z roku 2004 přináší novou koncepci kurikulárních

dokumentů, které jsou vytvářeny na dvou úrovních. Státní úrovní jsou rámcové

vzdělávací programy a školní, kam patří školní vzdělávací programy.

Poţadavky dané Standardem jsou vymezovány diferencovaně pro dosahování

stupně vzdělání – střední vzdělání s maturitní zkouškou ISCED 3A a střední

vzdělání s výučním listem či středním vzděláním ISCED 3.

Standard vymezuje tři sloţky vzdělávání. Sloţka všeobecného vzdělávání

je sloţena z šesti oblastí a to oblasti jazykové, společenskovědní, matematické,

přírodovědné, esteticko-výchovné a tělesné kultury. Standard také určuje

vzdělávací cíle a obsahové okruhy, specifikuje výchovné a vzdělávací cíle.

Součástí učebních dokumentů oborů jsou profil absolventa, charakteristika

vzdělávacího programu, učební plány a osnovy jednotlivých předmětů- Učební

dokumenty vzniklé po roce 1998, jiţ musí plně respektovat tento Standard.



http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf. 55 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.


http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf .



- 31 -

Standard přesně vymezuje, ţe sloţka všeobecného vzdělání musí

mít podíl alespoň 45% v oborech s maturitní zkouškou a 30% v ostatních

oborech. Musí mít zařazeny všechny oblasti všeobecného vzdělávání a počet

týdenních hodin se musí pohybovat mezi 28 – 33. Jednotlivé školy mohou

provádět úpravy aţ do výše 10% celkového týdenního počtu vyučovacích

hodin. Ţádný předmět však nesmí zrušit ani překročit celkový týdenní počet

hodin stanovený učebním plánem. Současná studia v oborech středního

vzdělání s maturitní zkouškou mají kromě teoretických vyučovacích hodin ještě i

hodiny odborné praxe.56

Na základě rámcového vzdělávacího programu škola vytváří školní

vzdělávací program. Odpovědnost za jeho vytvoření a realizaci nese ředitel

školy. Tyto dokumenty jsou veřejně přístupné a škola je můţe vytvořit zvlášť pro

jednotlivé formy vzdělávání. Zvlášť se zpracovává školní vzdělávací program

pro nástavbové a zkrácené studium. Školní vzdělávací program obsahuje: profil

absolventa, charakteristiku vzdělávacího programu, učební plán a přehled

rozpracování obsahu vzdělávání, učební osnovy či vzdělávací moduly. 57

Od roku 2009/2010 se na Střední zdravotnické škole Brno Jaselská, kde

probíhá výzkumné šetření mé diplomové práce, učí podle školního

vzdělávacího programu vytvořeného pracovníky školy.

Úspěšným sloţením maturitní zkoušky ţáci získají střední vzdělání

s maturitní zkouškou ISCED 3A. Dokladem o dosaţeném vzdělání je

vysvědčení o maturitní zkoušce.

3.2 Postoje adolescentů k profesní přípravě

Studium na střední škole a zahájení profesní přípravy je významnou

součástí ţivota adolescentů. Je třeba znát odpověď na otázky jaký postoj



http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf . 57 Srov. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA.Organizace vzdělávací soustavy České republiky 2008/2009.


http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_reports/CZ_CS.pdf .



- 32 -

adolescent k profesní přípravě zaujímá, jak tento výběr souvisí

s celkovým osobnostním rozvojem, potřebou neustálého vzdělávání se i po

ukončení vzdělávací cesty, jak nahlíţejí na svoji volbu profesní perspektivy

a v neposlední řadě jak posuzují svoje směřování k budoucí profesi?

Studie, která proběhla v roce 2003 hledala odpovědi na otázku prostojů

mládeţe k profesnímu vzdělávání. „Smyslem výzkumu Přístup mladých lidí ke

vzdělávání a jejich profesní uplatnění bylo přinést informace k problematice

vztahu mezi absolvovanou vzdělávací cestou a další profesní kariérou,

k hodnocení přínosu vzdělávací dráhy a přípravy ve škole pro vstup a uplatnění

vzdělání na trh práce, k situaci mladých lidí na trhu práce a problémům jejich

pracovního uplatnění, k jejich adaptabilitě na měnící se podmínky trhu práce a

k jejich flexibilitě a ochotě přistoupit ke změně své původní kvalifikace cestou

dalšího vzdělávání“.58

Národní ústav odborného vzdělávání vyhodnotil svůj výzkum na 2497

respondentech. Otázkám jaké postoje zaujímají mladí lidé procházející profesní

přípravou ve studijním nebo učňovském oboru ke své profesní přípravě, k volbě

studovaného oboru a jeho souvislosti s profesním očekáváním a postoje

k celoţivotnímu vzdělávání bylo cílem druhé studie z roku 1999 – 2004. Tato

studie vznikla v rámci výzkumného programu Ministerstva školství. V této studii

bylo distribuování 530 dotazníků a ke zpracování bylo odevzdáno 472

dotazníků. K otázce postoje mládeţe k profesní perspektivě byl důleţitý zdroj

údaje o vyhraněnosti profesní perspektivy respondentů právě ve věku který je

charakteristický hledáním sebe sama, ale uţ mají v této době za sebou

rozhodnutí o profesní perspektivě v souvislosti s volbou studijního nebo

učňovského oboru. Výsledkem bylo zjištění, ţe třetina respondentů, kteří jiţ

procházejí konkrétní profesní přípravou nemají jasno jakou profesi chtějí

vykonávat.59

Zájem o dosaţení vyšší vzdělaností úrovně je jednou ze základních

charakteristik dnešní společnosti a typické pro dnešní mládeţ. Potvrzením je

výsledek studie, kdy si necelá třetina respondentů se základním vzděláním

58 ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV, 2003,

s. 5. 59Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 34.

- 33 -

a vyučených přála, aby jejich dítě dosáhlo středního vzdělání a ostatní

mají představu o dosaţení terciálního vzdělání u svých dětí.60

Na základě tohoto zjištění je moţné předpokládat snahy dosáhnout

vyššího vzdělání u dnešních adolescentů. Dá se také předpokládat, ţe

adolescenti budou subjektivně vnímat vysoké vzdělání jako faktor úspěchu,

který můţe ovlivnit úspěšnost člověka. Zjištěním však bylo, ţe vzdělání mezi

faktory podmiňující úspěch nepatří. Hodnocení faktorů úspěšnosti bylo

následující. Na prvním místě byl faktor být ctiţádostivý, na druhém místě být

schopen usilovně pracovat. Pouze u vysokoškolsky vzdělaných se objevuje

faktor mít sám vysoké vzdělání . U ostatních vzdělanostních úrovních najdeme

vzdělání aţ na pátém místě.61

V otázce vlivu rodičů na volbu vzdělávací cesty preferuje přechod do

maturitního studia u vysokoškolsky vzdělaných rodičů 90%, u rodičů

s maturitním vzděláním 70%, ale i děti rodičů se základním vzděláním směřují

k vyššímu vzdělání.62

„Volba učebního oboru po základní škole a maturitních studijních

vzdělávacích programů souvisí s řadou důvodů. Ve 23% se chtějí vyučit, v 11%

předpokládají dobré uplatnění a v 6% předpokládají dobrý výdělek. Ovlivnění,

že žák nemá předpoklady k maturitní úrovni přípravy je ve20%, neúspěšnost při

přijímacích zkouškách v 10%. Jiný důvod uvedlo 0,5% žáků“.63

Proč tedy ţák volí maturitní vzdělání? 67% uvedlo, ţe chce mít vzdělání

ukončené maturitní zkouškou, 40% kvůli oboru, který chtěl studovat, ve 38% to

bylo přání rodičů, v 31% s oborem se najde dobře pracovní uplatnění, 24%

uvádí jako důvod chtít pokračovat v terciálním vzdělávání, v 18% to bylo

doporučení učitelů na základní škole, 15% vzor v rodině, 14% uvádí blízkost

60 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,

2003, s. 12. 61 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,



2003, s. 22.

- 34 -

bydliště, 11% školu studovali kamarádi, 10% v tomto oboru budou

vydělávat hodně peněz, ve 4% doporučení poradny, 3% uvedli jiný důvod.64

Jaká je tedy spokojenost s volbou vzdělávací cesty lze usuzovat na

základě vyjádření respondentů a jejich chování v případě moţnosti opakovat

volbu své vzdělávací dráhy. Více neţ polovina respondentů uvedla, ţe by volila

stejný typ vzdělávání. Důvody volby jiného oboru byly různé. Minimální výskyt

nespokojenosti s volbou vzdělávací cesty byl ve skupině zdravotnictví.

Absolventi uvádějí, ţe jim škola poskytla široké základní poznatky a dala

dobrou moţnost specializace. Soulad mezi studovanou profesí, přípravou

a profesí, kterou chtějí v budoucnu vykonávat uvedli absolventi oboru

Všeobecné sestry.65

Jedním z dalších postojů adolescentů můţe být i ovlivnění rodiči. Většina

středoškoláků si však vybírá obor především na základě svého zájmu. Motivace

ţáků při výběru se liší podle nabídky jednotlivých oborů a motivací je také

následné uplatnění na trhu práce. 66

Většina adolescentů má, dle zprávy Národního ústavu odborného

vzdělávání (dále jen NUOV), jiţ v průběhu vzdělávání představu o tom, zda po

jeho ukončení bude hledat práci odpovídající oboru vzdělání či zda bude volit

práci jinou. Z výsledků vyplývá v 80% zájem o práci odpovídající oboru

vzdělávání a 20% zájem o jakoukoliv práci.67

Růst významu vzdělávání je jedním z nejvýraznějších trendů, které ve

vzdělávání v současné době probíhají. Zároveň roste s úrovní vzdělání

i pozitivní přístup k potřebě dalšího vzdělávání.

3.3 Činitelé ovlivňující volbu studijního oboru

Volba studijního oboru není jednorázovou záleţitostí a jedná se o velice

váţné a zásadní rozhodnutí v ţivotě člověka. Na volbě studijního oboru se


2003, s. 22. 65 Srov. KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 36. 66 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 367. 67 Srov. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní uplatnění. Praha : NUOV,

2003, s. 32.

- 35 -

nepodílí pouze jeden činitel, ale hned několik na sebe vzájemně

propojených činitelů vnitřních i vnějších.

Z výzkumů vyplývá pořadí vnějších a vnitřních činitelů ovlivňujících volbu

povolání. Mezi vnější činitele pro volbu povolání řadíme: rodiče, masové

komunikační prostředky, školu, přátele, známé a příbuzné, poradenské instituce

a jiná zařízení.

„Vnitřní činitelé této motivace vedle schopností a zájmů souvisí

i s osobními nároky na uplatnění, náhledem, prestiže profese, rodinnou tradici,

očekávanou perspektivou, blízkostí domu aj. V motivaci volby povolání

zpravidla nehraje roli jeden činitel, ale vždy jejich mnohočetné propojení.

Profesní příprava je jedním ze základních životních úkolů a povinností

dospívání. Hodně závisí i na odborné a lidské úrovni pedagogů, jak bude

úspěšná“.68

Výběr střední školy představuje jeden ze základních pilířů vzdělávací

dráhy. Výběr střední školy výrazně ovlivňuje další výběr terciálního vzdělávání

a má vliv na uplatnění na trhu práce, budoucí profesní dráhu a celkový

společenský status. Proto má být výběr studijního oboru v souladu se studijními

schopnostmi ţáka a jeho zájmy. Zvolená studijní dráha je ovlivněna ještě celou

řadou činitelů. Svoji úlohu tu hraje rodinné prostředí a sociální prostředí.

Konečný výběr můţe být ovlivněn i některými omezujícími faktory, jako je

konkrétní nabídka oborů v blízkosti bydliště nebo nabídka a poptávka některých

typů škol.

V poslední době stále více ovlivňuje volbu povolání ne zájem o profesi ale

perspektiva alespoň nějakého uplatnění. Ţák se nedostane na jiný náročnější

typ školy, vybírá školu podle moţnosti nekonání přijímací zkoušky.

Po střetu s realitou nastává deziluze a protoţe jim společnost dává prostor

studovat do 30-ti let, nic jim nebrání dvakrát aţ třikrát vyzkoušet metodou

pokus-omyl a nakonec se ocitnou jako nezaměstnaní. Z tohoto můţe plynout i

nezájem o učení, nezájem o zvolenou profesi.

68 Srov. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní výkonnost. Brno : MU PDF,

1995, s. 54.

- 36 -

4 Motivace adolescentů k výběru profesní dráhy

Objasnění motivačních procesů a struktury profesionálního vývoje a volby

povolání není snadné. Jde o sloţky zdravotní a pedagogicko-psychologický

problém. Podle Klímové tvoří profesionální vývoj kaţdého jedince konkrétní

a jedinečný proces, který probíhá v určité společnosti ve které adolescent ţije.

Celý tento proces je ovlivněn celou řadou navzájem působících činitelů.69

4.1 Činitelé motivace pomáhající při výběru profesní dráhy

adolescentů

Dle J.Taxové je motivačním činitelem a nositelem veškeré aktivity vlastní

já. V dospívání se stává já ústředním motivačním činitelem a na něj pak

navazují další motivační procesy.

Rychlý tělesný a duševní růst v adolescenci vyvolává potřebu adolescentů

poznat sám sebe a vyznat se v sobě samém. Rozvíjí se potřeba sebeuplatnění

směřující nejen do přítomnosti ale i budoucnosti. Ona pak motivuje tvorbu

ţivotních plánů a cílů. Motivačně se k ní připojuje snaha o další sebevzdělávání

a sebevýchovu. Tyto motivy pomáhají adolescentům k dosaţení osobní integrity

a stability. Společně pak vedou k dosaţení vhodného společenského uplatnění.

Formování vlastního sebepojetí souvisí s motivační působivostí potřeby

samostatnosti a nezávislosti. K průběhu osamostatňování patří i vývoj

emocionální nezávislosti a citové emancipace. Potřeba afiliace doprovází

kaţdého jedince, od narození do smrti. Ke změnám dochází pouze v jejich

formách, způsobu plnění a síly úrovně uspokojení. I adolescent potřebuje mít

jistotu rodinného zázemí, jistotu kam se vracet, mít domov.

Významnou motivační oblast tvoří mezilidské styky a interakce. Jde

o činitele determinanční i motivační. Jako důleţitý motivační činitel označujeme

vrstevnické vztahy. Vrstevnická skupina umoţňuje svým členům pociťovat

osobní nezávislost na dospělých lidech a dává jim pocit opory a ochrany,

umoţňuje dospívajícímu zkoušet různé sociální role. Ve vrstevnické skupině si

69 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesní orientace žáků gymnázií.

Praha : UK, 1987, s. 8.

- 37 -

lze ověřit své schopnosti, učí se organizovat a podřizovat se, získávají

tu sociální zkušenost. Značný význam vedle vztahů ve vrstevnické skupině jsou

vztahy přátelské. Snaha mít přátele je ţivotní nutností, nezbytností, motivačně

podporovaná potřebami intimního sblíţení, účasti a porozumění. Podobnou

motivaci jako vztahy přátelské mají v adolescenci vztahy milostné.

Mezi motivace společenského uplatnění v tomto vývojovém období spadá

perspektivní orientace. Vyplývá z potřeby plánovat vlastní budoucnost, stanovit

si cíle. Dospívající se neučí pouze pro školu ale pro ţivot, úkoly nejsou jen pro

známky ale postupně nachází jejich smysl a praktické uplatnění. 70

Výběr profesní dráhy je určován vzájemným propojením objektivních

a subjektivních činitelů, ovlivňující proces profesionální orientace, následně pak

proces výkonu povolání. Za subjektivní podmínky povaţujeme předpoklady

a závěry kaţdého jedince, objektivními podmínkami pak je potřeba trhu práce.

J. Taxová určuje faktory celospolečenské, skupinové a individuální. Mezi

celospolečenské řadí: typ sociálně ekonomické formace a politický systém,

ekonomickou a technickou úroveň , strukturou profesí a jejich změny, potřebou

pracovníků a jejich odměňování, celkovou kulturní úroveň společnosti,

společenskou prestiţ jednotlivých typů povolání, postoje lidí k práci, výchovně-

vzdělávací systém a školskou politiku včetně úrovně poradenských institucí.

Mezi skupinové faktory lze zařadit příslušnost daného jedince ke společenské

třídě, společenské skupině, obci, rodině, školní a pracovní zařazení, vliv

sociálního a výchovného prostředí ve kterém jedinec ţije.71

Mezi faktory individuální povahy J. Taxová řadí: vlastnosti člověka,

zdravotní stav, fyzická způsobilost, úroveň vývoje psychiky jedince, obecné

a speciální schopnosti, vědomosti, dovednosti, zájmy, potřeby a způsoby jejich

uspokojování, postoje, hodnotový systém, sebepojetí a ţivotní cíle.

U středoškoláků je nejvýznamnějším činitelem potřeba seberealizace

a prestiţe, uplatnit vlastní předpoklady, vlohy a schopnosti. Dalším činitelem,

který působí jako motivační je perspektiva studovaného oboru a poptávka po

absolventech určitého oboru. Méně často jsou u středoškoláků preferováni

70 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 138. 71 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 138.

- 38 -

činitelé jako je přání rodiny, vyšší výdělek, popularita oboru, rada

odborníků nebo volná místa ve škole. Mezi silné motivační činitele lze zařadit

aspirační úroveň, která znamená poměr mezi tím co jedinec chce a čeho

skutečně dosahuje nebo souhrn všech očekávání a přesvědčení o vlastní

kvantitě i kvalitě současné i budoucí výkonnosti a aktivitě. Profesionální

aspirace vycházejí z touhy po společenském uplatnění a společenském

vzestupu. Jde o míru odvahy jedince vytýčit si přitaţlivý a reálný cíl

v profesionální orientaci a profesionálním vývoji. Hlavním prostředkem

k dosaţení profesionálních cílů je aspirace vzdělání, které však mají daleko

všestrannější vyuţití a uplatnění.

4.2 Motivace profesionálního vývoje a volby povolání –

profesně kariérní motivace

Motivace – z latinského slova moveo – hýbat, v psychologii je motivace

spojena s otázkou, proč se člověk chová právě tímto způsobem, co o k tomu

vede, co svým chováním sleduje, čeho chce dosáhnout. V psychologické

literatuře se jedná o velmi široký pojem a obecně zahrnuje pojmy jako je chtění,

touha, tendence, přání, očekávání, tlak, zájem, tenze, ţádost, účel, cíl.72

Jako motiv je označování určitý vnitřní činitel, který určuje směr a intenzitu

chování a jako dispozice k jejímu vzniku. Motivační dispozice se stává motivem

na podkladě součinnosti vnitřního stavu a vnějšího podmětu. Motivační

dispozice jsou částečně vrozené a částečně získané. K základním druhům

motivace patří potřeby, hodnotové orientace, zájmy, postoje a ideály. 73

Studium motivace má ústřední význam pro pochopení osobnosti člověka.

Kaţdý jedinec má relativně stálý soubor motivů, který je uspořádán hierarchicky

a označuje se jako motivační systém osobnosti. Ten se vytváří během ţivota

člověka. Jak uvádí L. Hřebíček profesně kariérní motivy, jako důvody volby

povolání a výkonu jisté práce mají několik typických charakteristik. Pramení

jednak z podnětů vnitřních, z osobnosti člověka a podnětů vnějších, jedince

obklopující. V podmínkách profesní kariéry lze odpovídající motivy členit na:

72 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 31. 73 Srov. GILLERNOVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 31.

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kvantita

http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kvalita

- 39 -

a) Motivy vnitřní – primární, jako výrazy vnitřní potřeby pro

pracovní seberealizace.

b) Motivy vnější – sekundární, jako zvnitřnění, přijetí informací, vlivů

z okolí člověka.

Motivy mají svoji intenzitu. Velkou intenzitu svého vlivu na jedince mají

právě motivy vnitřní. Dále mají svoji trvalost v čase. Některé motivy

přetrvávají u jedinců prokazatelně od časného mládí aţ do pozdního údobí

ţivota.74

Motivace dnešních adolescentů je zcela nepochybně ovlivněna dnešní

dobou české společnosti.

Za rozhodující motiv v profesní orientaci mládeţe je rozhodujícím motivem

obsah profesí a zájem o jejich vykonávání. Kumulování profesních zájmů

je kaţdoročně sledováno poradenskými státními institucemi. Z jejich

dokladů vyplývají určité obecné tendence mezi něţ patří:

výrazné disproporce mezi profesními zájmy

podstatně menší zájem středoškoláků a zvláště dívek o technické

a přírodovědné a ekonomické obory ve srovnání s humanitními

výrazné disproporce v zájmu o povolání v rámci jednotlivých resortů

národního hospodářství, hluboký nezájem o profese ve

strojírenství, elektroprůmyslu a zemědělství

výrazné disproporce mezi společenskou potřebou a zájmem

o dělnická i vysoce kvalifikovaná povolání

časté změny v orientaci profesních zájmů i na poslední chvíli, jak

u ţáků základních škol tak i škol středních

Právě z těchto důvodů se pro velkou část ţáků posledních ročníků

základních a středních škol stává fáze profesně kariérního rozhodování

dramatická. 75

74 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002

s. 30. 75 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 31.

- 40 -

Dalším motivem je motiv související s mírou sebehodnocení

a sebekoncepce jedinců. Jedná se o jednu ze základních okolností formování

příslušného přesvědčení. Základem motivu je přesvědčení o tom, ţe zamýšlené

povolání odpovídá schopnostem a nadání ţáka.76

Významným motivem je přesvědčení, ţe zvolené povolání ţákovi umoţní

další zvyšování kvalifikace a posléze i pokračující kariérní růst. Jak uvádí L.

Hřebíček: „Možnost dalšího vzdělávání je výrazem modernizace

a demokratičnosti naší současné školské soustavy a systému celoživotního

vzdělávání“.77

Často uváděnými motivy, které se objevují jsou motivy, které rozhodování

ţáků ovlivňují z vnějšku. Prosazují se jimi vlivy rodičů, známých, příbuzných,

kamarádů.

Rodiče a sociální zázemí působí na volbu oboru a typu školy přímo

i nepřímo. Přibliţně 60-70% ţáků bere při svém rozhodování v úvahu

doporučení rodičů. Z výsledků, které uvádí A. Veselský vyplývá skutečnost , ţe

vstup ţáka do učňovského oboru nebo maturitního oboru, je ovlivněn nejen

studijními předpoklady, ale i rodinným zázemím a mírou motivace. U ţáků

středních odborných škol uvedlo 67% ţáků, ţe si přáli studovat v daném oboru,

12% uvedlo nepřálo a 21% uvedlo lhostejný přístup ke studiu zvolené odborné

školy.78

Výsledky některých dalších šetření ukazují na fakt, ţe významná část

středoškoláků je se svou studijní volbou nespokojena a vzdělávají se ve

studijních oborech na školách o něţ nemají zájem nebo které neodpovídají

jejich studijním schopnostem a předpokladům.

35% by si svůj studijní obor jiţ podruhé nezvolila

18% uvádí rozčarování z platových a pracovních podmínek a obtíţí

při hledání zaměstnání

v prvním roce studia by si učební obor bez maturity opět zvolila

nadpoloviční většina učňů 43% z nich by raději volilo maturitní obor

76 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 34. 77 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 34. 78 Srov. PRŮCHA, J.Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 368.

- 41 -

10% ţáků z maturitních oborů by volilo učňovský obor

5 - 7% by dalo přednost studiu na gymnáziu

15% ţáků gymnázií by dalo přednost studiu na střední odborné

škole s maturitou

Dlouhodobé výzkumy, které sledují přechod absolventů do praxe ukazují,

ţe nespokojenost vyučených s absolvovaný typem školy a studijním oborem se

po setkání s praxí ještě zvyšuje. Šest let po ukončení studia by si stejný obor

a stejný typ školy zvolilo asi 42% vyučených absolventů. V kategorii absolventů

maturitních oborů středních odborných škol by si s odstupem tří let zvolilo stejný

typ studia téměř 90% a stejný obor a typ studia 66% z nich.79

Z hlediska stavu motivace dnešních adolescentů se zdá, ţe hladinu

diferenciace motivů zvláště motivů vnitřních, lze povaţovat za váţný nedostatek

celého profesně kariérního vývoje dnešní populace.

Profesně kariérní motivy se utvářejí a přetvářejí na základě systémových

vlivů, které prolínají celou oblast profesního růstu adolescentů.

4.3 Příznivé a nepříznivé faktory podílející se na volbě

povolání středoškolského ţáka

Při uskutečnění zodpovědné volby povolání, musí ţáci posoudit celou

řadu faktorů. Podstatou kariérového rozhodování je soulad mezi osobností ţáka

a světem práce.

Aby ţáci byli schopni určitého zodpovědného rozhodnutí, musí dosáhnout

určitého stupně sebepoznání. Měli by poznat strukturu své osobnosti, posoudit

vlastní vědomosti, dovednosti, schopnosti, charakter, temperament, aspirace,

postoje, motivaci, hodnoty a zájmy. Vybavit ţáky kompetencemi, které jim

sebepoznání umoţní je jedním ze vzdělávacích cílů tématických okruhů

Rámcových vzdělávacích programů Svět práce a Člověk jako jedinec. Kromě

sebepoznání se musí ţáci naučit stanovovat si perspektivní ţivotní cíle,

plánovat jejich dosaţení, řešit problémy, získat orientaci v informacích

79 Srov. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 369.

- 42 -

důleţitých pro volbu povolání. Sebepoznání umoţňuje jedinci poznat

osobní potenciál a následně porovnat vlastní pracovní dispozice s nároky na

výkon zvoleného vzdělávání. Samotné sebepoznání je rozvíjejícím se

procesem. Pro správnou volbu povolání je důleţitý i celkový rozvoj osobnosti

člověka. Podle I. Pavelkové je jedním z důleţitých faktorů podílejícím se na

nezávislé profesní orientaci dostatečně rozvinutá perspektivní orientace

jedince.80

Nesprávná volba povolání vede často k nespokojenosti, která se pak

přenáší do dalších oblastí ţivota člověka. Volba povolání znamená vstup do

světa dospělých a jak z hlediska společenského, tak osobního je důleţitá, aby

bylo toto rozhodnutí správné.

Příliš časná volba povolání je jedním z nepříznivých faktorů volby

povolání. Čím je ţák mladší, tím je nesnadnější se pro daný typ povolání

rozhodnout a je těţké odhadnout, zda má ţák skutečné předpoklady pro

úspěch v určitém povolání. Překáţkou správné volby dle R. Kohoutka mohou

být i jiné okolnosti jako jsou:

atraktivnost toho, co je vzdálené, tajemné a neznámé,

iluze o výhodnosti určité práce,

touha po rychlém materiálním zabezpečení,

přesvědčení, ţe lze dosáhnout všeho, jen kdyţ se těţce pracuje,

tendence zvolit si co nejlehčí povolání vzhledem k případným

tělesným nebo zdravotním nedostatkům

tendence kompenzovat svůj případný tělesný defekt volbou aţ příliš

obtíţného povolání,

snaha co nejdříve získat ekonomickou nezávislost.

Riziko nesprávné volby zvyšuje fakt, ţe: “Většina lidí se začíná připravovat

na budoucí povolání v počátcích dospívání, kdy je člověk zmítám množstvím

duševních hnutí a citů, které jsou často v rozporu a o nichž mladiství sám neví,

80 Srov. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti. Praha : Academia,

1990, s. 42.

- 43 -

jak dalece patří k jádru jeho osobnosti. Zde je také kořen časté

zájmové inverze mladých lidí i častých inverzí jejich postojů k okolí“.81

Mladiství si mají volit povolání kdyţ jsou pro volbu zralí. R. Kouhoutek

definuje zralost jako stupeň rozvoje osobnosti:

kdy je člověk schopen zvolit si sám s ohledem na své osobní

moţnosti,

který zaručuje alespoň minimální úspěch v odborném výcviku,

kdy je ambice člověka přizpůsobit se svému povolání stálá.

Nezralost je tedy jednou z hlavních příčin lability směru i intenzity zájmu

o určité povolání.

Jak ukazují výzkumy Národního ústavu odborného školství,

nezanedbatelnou úlohu při volbě studijní dráhy hraje rodinné a sociální

prostředí. Konečný výběr pak můţe být ovlivněn některými omezujícími vlivy

jako je konkrétní nabídka oborů v místě bydliště, převisem nabídky nad

poptávkou u některých typů škol.

Faktory ovlivňující volbu středoškolského ţáka vycházejí ze studie

Národního ústavu odborného vzdělávání z roku 2008.

Byly vytipovány následující faktory rodinné zázemí, vliv rodičů, vliv širší

rodiny, vzor v někom jiném, zájem o obor, moţnost pracovního uplatnění,

perspektiva práce, prestiţ zvoleného povolání, dostatek míst v regionu,

moţnost přípravy pro studium na vysoké škole, informační broţury a jiné

materiály. Jako nepříznivé faktory jsou často uváděny dojíţdění, horší

prospěch, neúspěch u přijímacího řízení, finanční nákladnost studia, obavy

z nepřijetí na vybranou školu.

Z. Mikšová ve svém článku Uplatnění zdravotnických pracovníků na trhu

práce upozorňuje na specifické faktory trhu práce vztahující se k ovlivnění

rozhodování zdravotnického asistenta. Jako negativní faktory tu uvádí na

prvním místě negativní image profese zdravotnického asistenta, za druhý

81 KOUHOUTEK, R. Volba a výběr povolání a studia . [online] [cit.2008-01-11] . Dostupné na

WWW:http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/psychologie-volby-a-vyběru-povolani-a-studia online.

- 44 -

negativní faktor označuje přístup zaměstnavatelů, v tomto případě

zdravotnických institucí a jejich nedůsledné uplatňování systému péče podle

kompetencí. Za problematické označuje i vymezení zdravotnického asistenta

jako pracovníka pod odborným dohledem jak uvádí Zákon č.96/2004,Sb. I toto

označení pod odborným dohledem lze zařadit do negativních faktorů ovlivňující

volbu středoškolského ţáka konkrétně na středních zdravotnických školách.82

Na závěr lze konstatovat, ţe volba typu vzdělání je ovlivněna více faktory,

kromě prospěchu, vlastních ambicí a studijního zájmu hraje velkou roli rodina,

sociální okolí a faktory trhu práce.

Je třeba podstatně více rozvíjet kariérové poradenství na školách, věnovat

pozornost nejenom dětem s výchovnými a vzdělávacími problémy, ale zaměřit

se na ty, jejichţ ambice neodpovídají studijním moţnostem. Pozornost je třeba

věnovat i výběru konkrétního oboru, moţnostem dalšího vzdělávání či

doplňování vydělávání v průběhu ţivota, aby byla moţnost si flexibilně doplnit

kvalifikaci na základě získané praxe.

82 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,

č.1, s. 12.

- 45 -

5 Profesně kariérní vývoj člověka

5.1 Podstata profesní orientace

Výběr vzdělávací dráhy a následného pracovního uplatnění je velmi

důleţitým a významným mezníkem v ţivotě kaţdého člověka. „Utváření

způsobilosti lidí pro racionální orientaci ve světě práce, pro zaujímání

příslušných pracovně profesních rolí a uskutečňování úspěšných životních

profesních kariér – to byly vždy velmi složité individuální problémy. Před těmito

problémy stály od věků generace mladých lidí. Za větší či menší podpory ze

strany dospělých tito jedinci poznávaly požadavky trhu práce a současně si

zkusmo prověřovali své šance na uplatnění se v něm. S jistou mírou svobody

volili povolání, resp. pracovní místa a rozvíjeli své životní pracovní osudy“.83

V dnešní společnosti vzniklo mnoho různorodých institucí a aktivit s cílem

podpořit všechny lidi, především mladistvé v jejich přesné profesní orientaci

a úspěšném uplatnění ve světě práce.

Ne vţdy je snadné skloubit zájmy, sklony, přání, dovednosti, psychické

a fyzické schopnosti s předpoklady a poţadavky, jeţ klade určité povolání.

Výběr profese není chvilkovým rozumovým řešením ale vystupuje vţdy jako

výsledek dlouhodobého procesu sebeučení člověka ve světě profesí,

neoddělitelného od rozvoje osobnosti jako celku jak uvádí Isabela Pavelková.84

V knize Marty Klímové se setkáme s pojmy profesionální vývoj

a profesionální orientace. Termínu profesionální vývoj dle autorky “užíváme ve

vědeckých pracích k označení komplexního procesu postupného vyrovnávání

se člověka s úkoly, které před něho staví společnost při přípravě k budoucí

profesionální činnosti a při jejím vykonávání….“. Profesionální vývoj je součástí

celkového vývoje osobnosti. Začíná v ranném věku naivními představami o tom,

čím bude, aţ vyroste, a končí odchodem do důchodu.85

83 HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérového vývoje a kariérního poradenství. Brno : CDV MU,2001, s. 1. 84 Srov. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti. Praha : Academia, 1990,

s. 42. 85 KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.

Praha : UK, 1987, s. 6.

- 46 -

Dle Klímové od termínu profesní vývoj odlišujeme termín

profesionální dráha. Označujeme jím „objektivní průběh konkrétně vykonávané

profesionální činnosti během života každého člověka“. Pokud hovoříme o

profesní dráze jde o historii v pracovní činnosti člověka vztahující se k jeho

povolání v průběhu ţivota. Jde o objektivní fakta, která můţeme zaznamenat

v časovém postupu do ţivotopisu člověka. Dále dle Klímové předchází

profesionální dráze dráha školní. Ta je tvořena všemi absolvovanými školami

v průběhu ţivota daného jedince. „Profesní vývoj člověka je stejně jako celkový

vývoj osobnosti ve své konkrétní podobě procesem jedinečným“. Jde o

výsledek vzájemného dialektického působení celospolečenských, skupinových

a individuálních faktorů. „Jedním z faktorů záměrného usměrňování

profesionálního vývoje člověka je jeho profesionální orientace, kterou chápeme

jako součet celkového výchovného působení společnosti na člověka“.86

5.2 Historie profesní orientace

Profesní orientace představuje neobyčejně sloţitý a řadou okolností

podmíněný společenský jev. Tento stav je spojen s historií ţivota a práce lidské

společnosti. Z počátku se prakticky uskutečňuje v rámci rodin, kde se synové

v procesu rodinné pracovní výchovy zaměřovali a připravovali pro činnosti,

které konali jejich otcové, a dcery pro úkoly, jeţ vykonávaly ţeny. Tento

jednoznačně určený primitivní způsob orientace a přípravy na určité druhy prací

přetrvává daleko do středověku. Týká se nemajetných, otroků

a nevolníků a je radikálně oddělen od formy výchovy k duševním pracem a do

celé výchovy a vzdělávání vládnoucích vrstev.87

Rozvoj řemeslné středověké výroby však záhy začíná vyţadovat, aby

rodinný způsob výchovy k fyzické práci byl nahrazen jinými, společností

organizovanými formami pracovní výchovy a přípravy na volbu povolání.

Samostatní zbohatlí řemeslníci přijímají do učení vhodné mladé pracovníky –

učně. Vynikají cechovní školy, v nichţ pracovní výchova směřuje k nabytí

rozličných profesí. Postupem doby, velmi pomalu, začíná se mládeţi otevírat

86 KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.

Praha : UK, 1987, s. 7. 87 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984,s. 5.

- 47 -

prostor pro určitý, byť velmi omezený výběr povolání. Rozhodující roli

při tomto výběru má nadále rodina. Jejím prostřednictvím se při volbě povolání

zásadně prosazují existující sociálně ekonomické podmínky ţivota jednotlivých

vrstev společnosti. Profesionální zájmy a předpoklady jednotlivých dětí mohou

být respektovány a uspokojovány pouze u vrstev majetných. 88

Za období vzniku profesionální orientace mládeţe můţeme povaţovat

aţ druhou polovinu 19. století. V této době se v důsledku objektivních

ekonomických zákonitostí urychluje vývoj kapitalistického výrobního způsobu

a celé společnosti. Velkou měrou se rozvíjí výroba, obchod, sluţby,

administrativa a státní aparát. Je zapotřebí stále většího mnoţství vhodných

a dostatečně připravených pracovníků.89

K dalšímu rozvoji profesionální orientace dochází v období mezi

oběma světovými válkami. V této době se rozšiřuje všeobecné školní

vzdělání, systém výchovy pro dělnická a další povolání. Na školách se

v elementárních formách organizuje pracovní výchova ţáků. Do procesu

profesionální orientace více vstupují učitelé. Rozvoj zaznamenává i soustava

poradenských a dalších diagnostických zařízení. Po druhé světové válce

pod vlivem vědeckotechnické revoluce je poţadováno, aby se volba povolání

stala výsledkem déletrvajícího procesu profesionální orientace, který je

logicky spojen s hlubokým všeobecným vzděláním u většiny ţáků.90

„Profesionální orientace mládeže v československých podmínkách

prošla od svého vzniku historicky členitým vývojem. Tento vývoj byl zcela

bezprostředně ovlivněn okolnostmi typickými pro rozvoj celé naší společnosti

i celé výchovy.“ 91

88 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 6. 89 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 6. 90 Srov. Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 9. 91 Hřebíček, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13 .

- 48 -

5.3 Volba povolání

Volba povolání je stále více frekventovaným pojmem. Můţe být chápán

a jako rozhodnutí ţáka na konci základní školy o studiu určitého učebního či

studijního oboru. Druhou moţností je chápat volbu povolání ve smyslu všech

rozhodování od prvotního výběru školy aţ po výběr jakéhokoliv zaměstnání

v kterémkoliv věku. Po 2. světové válce pojem volba povolání „začíná být

chápán jako součást dlouhodobého výchovného procesu“.92

Zaměňování pojmů je běţné i u odborníků. Povolání - to, k čemu je člověk

povolán. Zaměstnání – místo, na jakém pracovišti, u jakého zaměstnavatele,

v jaké funkci člověk své povolání vykonává. Mezinárodní klasifikace povolání

ISCO 88 ( písmeno O ve zkratce ISCO je podle slova occupation - povolání)

dostala v roce 1991 v modifikované české verzi zkratku KZAM – klasifikace

zaměstnání. Jako nejvýstiţnější pro volbu povolání se jeví určitý proces, ve

kterém člověk zvaţuje na základě různých moţností další postup ve své

profesní kariéře a na jehoţ konci dojde k rozhodnutí. „ Lze se domnívat, že čím

dynamičtěji se vyvíjí společnost a její ekonomika, tím více takových rozhodnutí

člověk v životě provádí. Jednotlivá rozhodnutí o volbě povolání utvářejí

celoživotní proces profesní orientace“.93

5.3.1 Profesně orientační zralost

Důležitým termínem, kterým je třeba se nyní zabývat je označení

vztahující se k volbě povolání, a to zralost pro volbu povolání nebo profesně

orientační zralost. Většinou se těmito termíny myslí komplexní lidská

schopnost pro zvládnutí rolí právě na kariérní cestě člověka. Tato schopnost

je považována za stále se vyvíjející, nikdy definitivně nekončící, jak uvádí

Hřebíček.94

Š. Vendel popisuje pojem kariérní zralost jako centrální pojmem

přístupu k volbě povolání zahrnující poznání úrovně jedince při plnění

92 HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984, s. 13. 93 STRÁDAL, J., NOUZOVÁ, J. Příprava žáků na profesní orientaci. Praha : Sociologické

nakladatelství, 1995, s. 2. 94 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : MU, 2002, s. 2.

- 49 -

vývojových úloh týkající se právě volby povolání. Kariérní zralost

poukazuje na připravenost jedince uskutečňovat informované a věku

přiměřené kariérní rozhodnutí. Kariérní zralost se zvyšuje především

v adolescenci. „Nezralost se pak projevuje nerozhodností i při další volbě

studia. Kariérní zralost je v podstatě měřítkem připravenosti uskutečnit volbu

povolání na základě postojů ke kariérnímu rozhodování a vědomostí o

něm“.95

A právě s ohledem na tato fakta je třeba mladým lidem podat

pomocnou ruku ve formě dostatečného mnoţství informací o školách, typech

studia a povoláních s případným vyuţitím specializovaných institucí systému

poradenství v ČR.

5.3.2 Profesně kariérová kompetentnost

Dalším důleţitým termínem je profesní kariérová kompetentnost, kterou

Hřebíček popisuje jako komplexní způsobilost. „Je to potenciální míra

připravenosti člověka pro zvládání úloh, rolí, problémů, jež se mnohonásobně

vyskytují v interakci člověk a svět práce. Profesně kariérová kompetentnost je

výrazem, který zastřešuje poměrně značný soubor dílčích lidských potencialit,

které mají více či méně bezprostřední anebo zprostředkovaný smysl při

rozvíjení lidské profesní kariéry“.96 Za základní lidské potenciality povaţujeme

tyto okolnosti:

profesně kariérní informovanost – profesně kariérní vědomí,

profesně kariérní schopnosti,

profesně kariérní motivace,

zdravotní stav profesně rozhodovací,

profesně rozhodovací schopnosti.

Proces profesně kariérní kompetentnosti má dynamický charakter, který

se vyvíjí v závislosti na čase, kdy je psychologické zrání mladistvých

mimořádně rychlé ale také rozdílné. Další závislost je v moţnostech, jeţ pro

95 VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 20. 96 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 4.

- 50 -

jedince vytváří bliţší či vzdálenější sociální okolí. Je třeba brát v úvahu

materiální situaci rodin mladistvých, pohlaví, místo bydliště, typ školy, sociální

původ, vzdělání rodičů a jejich odpovídající aspirace vzhledem k dětem, míru

individuální profesně orientační aktivity jednotlivých mladistvých.97

Je zcela jasné, ţe profesní vývoj mladistvých vyţaduje podporu jak

kvalifikovaných osob a institucí, kam spadá především škola, tak v nemalé míře

především podpora rodiny, která hraje velice důleţitou roli.

Vývojová charakteristika profesně kariérní cesty ţáků a studentů ZŠ a SŠ

můţeme shrnout do následujících znaků. Podle obecné shody názorů ţivotní

cesta celých populací začíná jiţ v předškolním věku ţivota. Celé populace

začínají v tomto věku objevovat svět práce. Toto vše je moţné vidět právě

v odehrávajících se tvořivých hrách, jako je hra na školu, na učitele atd. Právě

v tomto věku sbírají informace, identifikují se s různými profesními rolemi

a jejich aktéry. Je to fáze fantazijní volby povolání. Je to předhistorie vlastních

profesně kariérních cest dětí. 98 Jde o fázi 4–10 let. Následující fáze profesně

kariérového vývoje pokrývá věk 11–15 let, označuje se výrazem fáze pokusné

volby povolání. Pubescentům se v tomto vývojovém stádiu otevírají jejich

způsobilosti pro abstraktní poznávání, získávání zkušeností s okolním světem.

V této době můţeme mluvit o diferencovaném rozvoji profesně orientačních

zájmů. Děje se tak v závislosti na individualitě jedince, pohlaví, vlivu sociálního

prostředí a socioekonomické situaci rodiny. Dochází k rozvoji všeobecných

i specifických schopností mladistvých. Jako příklad uvádíme technicko

pracovní, pohybové, estetické schopnosti. Následující fáze pokrývá období

16–19 let. Časově probíhá právě v době studia na středních školách. V této fázi

pokračuje proces masivního informování, rozvoje všeobecných a specifických

schopností mladistvých, pokračuje tu také diferenciace profesních zájmů.

Zásadním způsobem se utváří hodnotová orientace, profesní sebevědomí

a profesní identifikace. Děje se tak v širokém rámci celoosobnostního zrání

a sociální sebekoncepce adolescentů. Zásadní úlohu tu hraje proces

adolescentního psychobiologického zrání jedinců. Zcela nezbytný je tu právě

středoškolské vzdělávání a patřičně profesně orientovaná zájmová činnost.

97 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 5. 98 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 6.

- 51 -

Původní způsobilost pro volbu povolání pokus – omyl se tu přetváří

v reálnou, racionální způsobilost. Teprve ve fázi postadolescence, resp.

v průběhu rané dospělosti, vrstva mladistvých je ve všeobecnosti schopna vzít

samostatně do rukou svou profesní kariéru a činit v jejím rámci racionálně

uspokojivá rozhodnutí. Jednotlivě jde o druhou směrovou profesně kariérní

volbu. V jejím rámci končící adolescenti středních škol rozhodují buď o dalším

pokračování svého profesního vzdělávání anebo o způsobu vstupu do profesně

pracovní praxe.99 Jak sám Hřebíček uvádí je velice důleţité právě v tomto

vývojovém stádiu profesně kariérní vývoj podporovat. Dalšími fázemi ve vývoji

profesní cesty jsou budování a konsolidace profesně pracovního účinkování

v zaměstnáních zahrnující období 25–44 let, profesně kariérového udrţování

45–64 let a profesně kariérového ústupu a poklesu od 65 let.100

5.3.3 Profesně kariérová informovanost

Někdy se uţívá názvu profesně kariérní informatika nebo profesně kariérní

vědomí člověka. Je důleţité pro uspokojivý profesní vývoj. Člověk pro tento

růst potřebuje právě informace, které jsou základem interakce mezi člověkem

a světem práce. „Jsou základním prostředkem profesního sebeutváření jedince.

Jsou prvořadou komponentou utváření lidské profesně kariérní kompetentnosti.

Míra profesní informovanosti je jedním z kritérií hodnocení této

kompetentnosti“.101

Tyto kompetence mají být v souladu s celkovým procesem psychického

zrání a sociálního učení a zvnitřňovány jsou na základě aktivní poznávací

a konativní činnosti jedinců. Jednotlivé skupiny informací lze zařadit jako

všeobecné informace týkající se základních oblastí lidského vědomí, odborné

informace, které se týkají profesní způsobilosti a specifické profesionálně

poradenské informace nahrazující oba předchozí a uzavírající proces profesní

orientace na školách.

Cílem profesionální orientace ţáků středních odborných škol je

upevňování vztahu ţáků ke zvolenému studijnímu oboru a jejich příprava

99 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 9. 100 Srov. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 9. 101 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 12.

- 52 -

k volbě konkrétního povolání. Mezi hlavní sloţky profesionální

orientace ţáků středních odborných škol patří průběţné a soustavné

poskytování informací o konkrétních moţnostech a podmínkách jejich

profesionálního uplatnění, o pracovněprávních otázkách, finančním i sociálním

zabezpečení, o moţnostech dalšího studia a zvyšování si kvalifikace.

Soustavné komplexní sledování a hodnocení jejich vývoje po dobu studia na

střední odborné škole se stálým pohledem k vlastnostem, které jsou nezbytně

nutné pro úspěšné dokončení studia. Důleţité je sledování podmínek pro

rozvíjení vlastností ţáků potřebných pro úspěšné dokončení zvoleného oboru a

výkon budoucího povolání, a to jak v předmětech teoretických, tak i praktických,

včetně výchovy mimo vyučování týkající se rozvoje jejich profesionálních zájmů

a schopností. V neposlední řadě je to poskytování poradenské činnosti ţákům

středních odborných škol.102

5.3.4 Profesně kariérové schopnosti

„Schopnost je psychická vlastnost, která se utváří učením a je

předpokladem k vykonávání nějaké činnosti. Souvisí zejména s vlohami

a dovednostmi. Vloha představuje biologický, vrozený předpoklad pro utváření

schopnosti, které vrozené nejsou. Pro rozvoj schopností je pak nejdůležitější

samotná činnost člověka. Dovednost je speciálnější předpoklad k realizaci

činností než schopnost, několik dovedností souvisí s jednou určitou schopností

a určitá schopnost se projevuje v řadě dovedností. Schopnosti se utvářejí

a rozvíjejí pomaleji než dovednosti.“ 103

Pedagogický slovník uvádí o schopnosti: „Jde o individuální potenciál

člověka pro provádění určité činnosti v budoucnu. Je to možnost podmíněná do

jisté míry vrozenými předpoklady, která se může rozvinout v závislosti na tom,

do jakého sociálního prostředí je člověk začleněn, jak kvalitní výchovy se mu

dostane, co on sám pro rozvoj svých schopností udělá.“104

102 Srov. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesionální orientace žáků gymnázií.

Praha : UK, 1987, s. 12. 103 GILLEROVÁ, I. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha : Fortuna, 2000, s. 63. 104 PRŮCHA, J. WALTEROVÁ, E. MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 262.

- 53 -

Za stěţejní schopnosti jsou povaţovány dle Hřebíčka: “Především

schopnosti intelektové, schopnosti jazykové, logické, matematicko-logické,

prostorově představové, paměťové, konvergentiního a divergentího myšlení,

dále schopnosti pohybové, technicko pracovní, hudební a další esteticko-

umělecké“. 105

Je zcela jasné, ţe pokud nebude mít jedinec zcela rovnou šanci pro svůj

intelektový růst, nerozvinou se schopnosti optimálně, případně daleko

zaostanou za svými objektivně danými moţnostmi.

5.3.5 Zdravotní stav

„Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO)

definuje zdraví jako stav úplného tělesného, duševního a sociálního blaha nebo

také stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody. Nejde tedy jen o absenci

nemoci nebo vady. Můžeme říci, že zdraví je takový stav, který umožňuje

člověku uspokojovat všechny jeho tělesné, duševní a společenské potřeby, tedy

funkce biologické, psychické a sociální“.106 Můţeme tedy říci, ţe jde o stav, na

jehoţ základě člověk optimálně prochází ţivotem včetně rolí a zájmů související

s jeho ţivotní profesní kariérou.

Lidské zdraví je základem k rozvíjení profesně kariérní kompetentnosti a

konkrétní profesní kariéry. Sníţená zdravotní schopnost můţe mít negativní

důsledek v právě zvolené profesi, ale i v celé řadě profesních odvětví. Lidské

zdraví je podmíněno řadou faktorů, počínaje dědičností, stravou, pohybovým

reţimem, pracovním reţimem, ţivotním stylem, ţivotním prostředím i zdravotní

péčí. Zdravotní handicap můţe být i důvodem v omezení profesně kariérního

rozhodnutí ţáka jak v první tak v druhé směrové volbě povolání.107

I u studijního oboru Zdravotnický asistent je ţák povinen doloţit

k materiálům přijímacího řízení potvrzení zdravotní způsobilosti pro výkon

povolání vydané na základě lékařské prohlídky. Lékařský posudek vydává

105 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 22. 106 STREJČKOVÁ, A. Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví. Praha : Fortuna, 2007, s. 50. 107 Srov.HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDV MU, 2002, s. 39.

- 54 -

registrující praktický lékař, a není - li, jiný praktický lékař. Tuto povinnost

ukládá Zákon č.96/2004 Sb. ze dne 4. února 2004.

5.3.6 Profesně rozhodovací způsobilost mladistvých

Jde o schopnost, která je v průběhu studijní i pracovní kariéry hodně

vyuţívána. Ţáci jsou jí vystaveni v průběhu první i druhé směrové volby, pak

následují rozhodnutí v třetí volbě v závěru vysokoškolského studia a mnoho

dalších rozhodnutí na celoţivotní kariérní cestě. Někteří jedinci se rozhodují

velice rychle, někdy říkáme aţ zbrkle, jiní potřebují čas pro svoje rozhodnutí

a další skupinu tvoří jedinci, kteří se sami od sebe nerozhodnou ani po

dlouhém čase. Tito jedinci pak nechávají činit příslušná rozhodnutí jiné. Tím kdo

rozhodne za takového jedince, mohou být rodiče, kamarád, učitel.

„Proces utváření profesně rozhodovací schopnosti vychází z její podstaty:

je to potenciální stav člověka konat včasná, situaci odpovídající,všech

podmínek znalá, racionální rozhodnutí. V nich jedinec konfrontuje své profesní

zájmy a předpoklady na jedné straně s možnostmi, s profesními omezeními

a pracovními příležitostmi na straně druhé. Úroveň poznání a zhodnocení obou

uvedených stránek volebních dilemat, míra motivace a profesně kariérní

aktivity, rozhodují o pohotovosti a kvalitě příslušného rozhodnutí.

Profesně rozhodovací způsobilost je významnou součástí celkové kariérní

kompetentnosti člověka. Má řadu jistých kvalitativních znaků. Především se

prosazuje prostřednictvím dvou posloupných kroků – rozhodovacích fází, které

v rozhodovacím procesu na sebe navazují:

Fáze anticipace ( předjímání ): jedinci v ní zkoumají alternativy řešení, a to

za využití všech informací, které mají pohotově k dispozici, pokud se objasní

vše pro i proti, a hlavně se ujasní převládající tendence, nastoluje se reálná

situace pro volbu řešení.

Fáze realizace rozhodnutí a přizpůsobení se rozhodnutí: jedinec činí

rozhodnutí, vyjevuje je potřebným způsobem a přijímá podmínky, opatření,

která jsou s rozhodnutím spjata.

- 55 -

Evidentním znakem profesně rozhodovací schopnosti

a uskutečňování profesních voleb je její závislost na věkovém a profesně

orientačním zrání mladistvých.“ U většiny rozhodujících se jedinců se bude tato

schopnost rozvíjet v návaznosti na dalších potencialitách jako je profesní

informovanost, všeobecné a speciální schopnosti, motivaci a zkušenostech

z profesně pracovních činností. 108

5.4 Činitelé profesní orientace

Činiteli profesní orientace jsou osoby a instituce, které se podílejí na

profesní orientaci ţáků. Velký význam mezi těmito činiteli má rodina, třídní

učitel, výchovný poradce a pedagogicko-psychologická poradna.

5.4.1 Rodina

Rodina hraje důleţitou roli i v dospělosti kaţdého člověka. Důleţitým

faktorem pro rozvoj ţáka je kvalita výchovného prostředí a ta je určena:

osobností otce a matky, jejich vzájemnými vztahy, citovými vazbami,

rozumovou a kulturní úrovní, celkovým počtem dětí v rodině a jejich zdravotním

stavem, vzájemnými vztahy mezi sourozenci, tím kde rodina ţije, bydlí,

ekonomickým zajištěním rodiny, typem vedení výchovy. 109

„Rodina je informátorem o profesích, vystupuje jako programátor profese,

může se projevit v nastolování cílů a plánů žáka, ve způsobu života. Je důležité

aby škola zapojila rodiče do spolupráce v profesní orientaci žáka. Rodina

nepředurčuje profesi žáků, ale uchovává a pěstuje určité hodnoty, postoje, které

ovlivňují profesní orientaci žáků“.110

5.4.2 Třídní učitel

Následující definici třídního učitele uvádí pedagogický slovník: „Učitel,

který organizačně řídí a výchovně vede kolektiv žáků ve třídě. Koordinuje

108 HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérního poradenství na ZŠ a SŠ. Brno : CDVMU, 2002, s. 43. 109 Srov. KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky. Olomouc : UP, 1996, s. 65. 110 KUBĚNOVÁ, B. Profesní orientace a profesní uplatnění žáků praktické školy. [Diplomová práce].

Brno : Pedagogická fakulta, 2006, s. 44.

- 56 -

výchovnou a vzdělávací činnost všech vyučujících ve třídě

a spolupráci s rodiči. Vede pedagogickou dokumentaci a provádí

administrativní činnosti ve své třídě.“111

Třídní učitel je charakterizován jako pedagogický pracovník, který je

pověřen ředitelem školy k výkonu své funkce a zajišťuje specifické úkoly

vyplývající z tohoto pověření, které je v přímé pravomoci ředitele školy. Dá se

říci, ţe třídní učitel je jeden z hlavních článků systému profesionální orientace

ţáků. Velmi úzce spolupracuje s výchovným poradcem školy, je hlavním

činitelem při diagnostikování ţáků.

5.4.3 Výchovný poradce – kariérový poradce

Škola je poskytovatelem poradenských sluţeb v rozsahu odpovídajícímu

počtu a potřebám ţáků školy. Jednou z těchto potřeb je i kariérové poradenství.

Na této činnosti se podílí výchovný poradce. Výchovný proradce pomáhá

ţákům v řešení problémů a s rozhodováním. Jeho činnost je diagnostická

a výchovná, proto by se měl vyznačovat důvěryhodností a sympatií. Tyto kvality

by měly být patrné ve všech jeho rozhovorech, které mezi ţákem a výchovným

poradcem probíhají. Činnost výchovného poradce je dána Vyhláškou MŠMT

č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských sluţeb na školách a školských

poradenských zařízeních. Mezi standardní činnosti výchovného poradce patří:

„Činnosti poradenské:

Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další

vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména:

koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství –

kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi

zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka,

základní skupinová šetření k volbě povolání, administraci,

zpracování a interpretaci zájmových dotazníků v rámci vlastní

odborné kompetence a analýzy preference v oblasti volby povolání,

111 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník, Praha : Portál, 2009, s. 317.

- 57 -

individuální šetření k volbě povolání a individuální

poradenství v této oblasti (spolupráce s třídním učitelem),

spolupráce se školními poradenskými centy a středisky výchovné

péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících

kompetence školy,

zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních

poradenských střediscích úřadů práce a poskytování informací

žákům a zákonným zástupcům o možnostech individuálního využití

informačních služeb těchto středisek,

vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání

vyžadující zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči

o tyto žáky,

zajišťování nebo zprostředkování diagnostiky speciálních

vzdělávacích potřeb (vstupní i průběžné) a činnosti pro žáky se

speciálními vzdělávacími potřebami,

příprava podmínek pro integraci žáků se zdravotním postižením ve

škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům

školou s školskými poradenskými zařízeními a koordinace

vzdělávacích opatření u těchto žáků,

poskytování služeb kariérového poradenství žákům/cizincům se

zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám.

Další činností výchovného poradce jsou metodické a informační činnosti,

ke kterým patří:

zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky

a intervence,

metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách

kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních

vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky,

- 58 -

předávání odborných informací z oblasti kariérového

poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami

pedagogickým pracovníkům školy,

poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších

poradenských zařízeních v regionu, o jejich zaměření,

kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žáky a jejich

zákonnými zástupci, shromažďování odborných zpráv a informací

o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich

zajištění v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů,

vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah

výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření.“112

Podle Š. Vendela je důleţité aby ten, který poskytuje poradenské sluţby

v oblasti kariérního poradenství byl dostatečně vzdělaný v oblasti teorií

volby povolání, nutností je znalost kariérních informací obsaţená v

broţurách, a knihách. Vzhledem k tomu, ţe velkou součástí práce

kariérového poradenství je především diagnostika, měl by mít poradce

kvalifikaci pro diagnostikování.113

5.4.4 Informační a poradenské středisko pro volbu povolání

při úřadu práce

Informační a poradenská střediska (dále jen IPS) pro volbu povolání

vznikla při všech úřadech práce v České republice. Orientují se na dospělé,

dospívající mládeţ a ve spolupráci se školami se podílejí na výběru školy či

profese, dávají přehled o nabídce pracovních míst měst v příslušném

regionu.114

Tato centra jsou významným nástrojem implementace státní politiky

zaměstnanosti. Jejich úkolem je umoţnit klientům, zejména ţákům základních a

112 Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. O poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských

zařízeních. 113 Srov. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 96. 114 Srov. VÍTKOVÁ, M. Otázky speciálně pedagogického poradenství. Brno : MU, 2004, s. 202.

- 59 -

středních škol, vyuţívat samostatně maximum informací, které potřebují

pro svá rozhodování týkající se vzdělávací cesty a volby povolání.

V IPS jsou klientům k dispozici různé tištěné materiály, počítačové

programy i videoklipy jednotlivých profesí. Některé informace lze nalézt na

nástěnkách v prostorech úřadu práce. Většina informačních zdrojů IPS je

určena pro samostatné pouţívání, ale je moţné poţádat o pomoc poradce.

Poradce můţe klienta v získávání informací provázet, můţe mu nabídnout

i provedení zájmových a osobnostních testů pro zjištění studijní orientace nebo

ve vztahu k nárokům určité profese.

IPS spolupracují s výchovnými poradci a učiteli vzdělávacích oblastí

výchovy k volbě povolání nebo úvodu do světa práce spádových škol. Od

pracovníků IPS často klienti očekávají informace o nabídce jednotlivých typů

škol, studijních oborech, průběhu přijímacího řízení, povoláních, moţnostech

uplatnění na trhu práce, sluţbách úřadu práce, moţnostech dalšího vzdělávání

a rekvalifikaci, moţnostech dalšího studia v zahraničí.

Systém poradenství k volbě povolání se buduje více neţ 10 let a IPS jsou

velmi dobře vybavena jak po metodické, tak po technické stránce. Přínos IPS

pro mládeţ volící povolání a příslušné vzdělávací cesty je pozitivně hodnocen

nejen pro komplexní vybavení, ale i proto, ţe poradenství, informace o

profesích a povoláních, jejich nárocích a potřebách a o reálné situaci na trhu

práce podávají lidé se zkušenostmi, kteří mají přímou vazbu na praxi a jsou

přímo u zdrojů potřebných a aktuálních informací. Poradenskou činnost IPS

vykonávají pracovníci většinou vysokoškolsky vzdělaní a speciálně vyškolení.

Nabídky bezplatných sluţeb a moţnosti vyuţití informačních médií v IPS jsou a

na regionálních výstavách škol.115

115 Informační střediska při úřadech práce. Dostupné na :

WWW:http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska.

- 60 -

6 Poradenský systém v ČR

6.1 Kariérové poradenství

Plánování další vzdělávací a kariérní dráhy nepodléhá ţádným

pravidlům a není soubor pravidel podle kterého je moţné se řídit. „Rozhodnout

se pro správnou profesi je totiž uměním svého druhu“. Kdyby takový návod

existoval, neexistovala by řada lidí, kteří se profesnímu poradenství věnují .116

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD

Organisacion for Economic Cooperation and Development)117 definuje

kariérové poradenství jako systém poradenských sluţeb jejichţ cílem je

pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku při rozhodování v otázkách vzdělávání,

profesní přípravy, volby zaměstnání a rozvoji kariéry v kterékoliv fázi ţivota.

O své budoucí přípravě na povolání se můţe ţák poradit v rodině, ve

škole a u profesionálů. V rodině jsou těmito rádci především rodiče, ve škole

výchovný poradce nebo se můţe obrátit na odborníky v pedagogicko-

psychologické poradně, psychologa na úřadu práce, případně na pracovníka,

který povolání vykonává.

Pod kariérové poradenství lze zahrnout individuální i skupinové

poradenství zaměřené na volbu vzdělávání a profesní dráhy, volbu prvního

zaměstnání a návrat do pracovního procesu. Kariérové poradenství slouţí

jednak jedincům, kteří na trh práce ještě nenastoupili ale také uchazečům

o zaměstnání ale i zaměstnaným, kteří chtějí svoji kariérní cestu změnit.

Z tohoto důvodu je také kariérní poradenství označováno jako nástroj

pomáhající eliminovat rizika nesprávných rozhodnutí a je povaţováno za nástroj

prevence nezaměstnanosti.

Marta Klímová uvádí, ţe koncem 19. století se otázka volby povolání

stála v hospodářsky vyspělých zemích Evropy a v USA závaţným

společenským problémem. Rychlý rozvoj a růst průmyslu a další společenské

116 MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím?.Brno : Computer Press, 2008, s. 69. 117 OECD Organisation for Economic kooperation end Development – Organizace pro hospodářskou

spolupráci a rozvoj. Mezivládní organizaci 31 nejrozvinutějších ekonomických států na světě. OECD

vznikla v roce 1961 (zakládací dokument byl podepsán 14. prosince 1960) transformací Organizace

pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC).

http://cs.wikipedia.org/wiki/1961

http://cs.wikipedia.org/wiki/14._prosinec

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Organizace_pro_evropskou_hospod%C3%A1%C5%99skou_spolupr%C3%A1ci&action=edit&redlink=1

http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Organizace_pro_evropskou_hospod%C3%A1%C5%99skou_spolupr%C3%A1ci&action=edit&redlink=1

- 61 -

faktory vyvolaly specializace pracovních činností a vznik nových

povolání. Vznikla potřeba vytvoření poradenských sluţeb, které by mladým

lidem poskytovaly především potřebné informace. K prvním průkopníkům

organizovaného poradenství patřili především učitelé.118

Doleţal uvádí, ţe v Československu byla v období mezi dvěma

světovými válkami vytvořena organizace poraden pro volbu povolání jako

součást úřadu práce. Po odborné stránce měly naše poradny vysokou úroveň.

Činnost těchto poraden se opírala o tehdy se rozvíjející odvětví

psychologických věd. V roce 1940 byl zaloţen v Praze Ústav lidské práce,

který se vedle poradenství pro volbu povolání zabýval studiem učňovského

výcviku, psychologií i fyziologií práce. K dalšímu rozvoji profesního poradenství

dochází aţ po druhé světové válce. Koncem 50. let byla v České republice na

školách zřizována funkce poradce pro volbu povolání. Tuto funkci zastával

pověřený učitel – výchovný poradce. V pozdějších letech byly zřizovány

pedagogicko-psychologické poradny. V devadesátých letech minulého století

začínají působit při úřadech práce Informační a poradenská střediska pro volbu

povolání.119

V rámci poskytování sluţeb kariérového poradenství se vyskytuje školský

poradenský systém a poradenský systém v resortu práce a sociálních věcí.

Pouţívají stejné metody a techniky práce, rozdíly jsou spíše v míře konkrétnosti

a zaměření.

„Kariérní nebo také profesní poradenství je odborná pomoc a činnost,

která se vykonává během života člověka ve sféře práce, zaměstnání, povolání.

Je aplikovaný oborem psychologie. Nachází uplatnění ve školství i na úřadech

práce a jinde. Zatímco orientace je vedením sociálním, vedením ve vzdělávání

a vedením při výběru povolání, poradenství je osobnější a osobnostně

akceptované, uskutečňované výchovnými poradci, školními psychology,

pracovníky úřadů práce, ale také lékaři a jinými odborníky“.120

118 KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství 1. vyd. Praha : SPN, 1987, s. 15. 119 DOLEŢAL, J. Poradny pro volbu povolání nebo výchova k povolání. In.Výchovný poradce 1964, č.1,

s. 4. 120 VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 50.

- 62 -

Tyto popsané poradenské sluţby poskytuje řada kvalifikovaných

pracovníků v oblasti činnosti spadající pod Ministerstvo školství a Ministerstvo

práce a sociálních věcí.

6.2 Podstata poradenství pro volbu povolání

Poradenství pro volbu povolání představuje institucionalizovaný systém

poradenských sluţeb, jejichţ cílem je pomáhat jednotlivcům při rozhodování

o profesní a vzdělávací orientaci od prvotního výběru středního vzdělání aţ po

výběr zaměstnání či povolání v kterémkoliv věku. Zvlášť důleţitý význam má

výběr středoškolského vzdělání po ukončení základní školy, které zásadním

způsobem ovlivňuje další profesní orientaci člověka. J.Taxová říká, ţe: “Děti

a jejich rodiče si mohou být nejisti a mohou hledat potvrzení a podporu svých

představ v poradenské instituci“.121 Kaţdá další volba je pak touto volbou

výrazně ovlivněna. Ţák provádí volbu v době, kdy na ni ještě není zralý

a potřebuje nejvíce pomoci. Právě z tohoto důvodu je třeba sladit působení

škol, pedagogicko-psychologických poraden, IPS ÚP a dalších institucí v oblasti

poradenství tak, aby byl vytvořen komplexní, komplementární a efektivní

systém, sluţeb kariérního poradenství.122

Zajištění těchto sluţeb je zaměřeno na ţáky, rodiče, učitele

a pracovníky odborných poradenských pracovišť ke kterým řadíme

pedagogicko-psychologické poradny, informační a poradenská střediska při

úřadech práce, úřady práce, speciální pedagogická centra.

Kariérní poradenství má v rámci EU velkou podporu a řadí se mezi

důleţité sluţby. Existují tři institucionální skupiny poskytující tyto sluţby :

instituce resortu práce

a sociálních věcí, instituce resortu školství, soukromé instituce. Problematika

kariérního poradenství se týká jak oblasti profesní tak vzdělávací. V kariérním

121 TAXOVÁ, J. Pedagogicko psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : PSN, 1987, s. 142. 122 HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2009, s. 28.

- 63 -

poradenství je stále ve větší míře vyuţíván internet coţ umoţňuje

přístup k informacím široké veřejnosti .123

Podstatou poradenství pro volbu povolání je podat co nejdříve a co

nejvíce informací, aby byli vybaveni takovými kompetencemi, aby uměli vyuţít

příleţitosti, které je v ţivotě čekají. Podstatou není rozhodnout za daného

jedince jakou cestu si zvolí, ale postupně vést klienta k uvědomění si svých

silných a slabých stránek a tím i moţností na trhu práce . Takto se stává klient

stále více kompetentní, aby nakonec provedl své rozhodnutí sám i kdyţ na

základě poradenském pomoci.124

123 Srov. PRŮCHA.J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009, s. 625. 124 Srov. NVF – NISP a MPSV. Poradenství pro volbu povolání a zaměstnávání na úřadech práce v české

republice. Praha, 2005, s. 13.

- 64 -

7 Hlavní principy změn ve vzdělávání

zdravotnických pracovníků „nelékařů“ po

vstupu ČR do EU

7.1 Profesní orientace v systému zdravotnického

školství

Vzdělávání zdravotnických pracovníků v oboru ošetřovatelství se zásadně

změnilo po vstupu ČR do EU a po přijetí zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách

získávání a uznávání způsobnosti k výkonu činností souvisejících

s poskytováním zdravotní péče.

Pracovníci ve zdravotnictví byli rozděleni na zdravotnické pracovníky

a jiné zdravotnické pracovníky. K těmto změnám vedl především rozvoj

lékařských věd i potřeby zdravotnické praxe, které vyţadovaly zřízení nových

specializovaných oborů a bylo nutné vyřešit postavení těchto absolventů

a umoţnit jim prohlubování dosaţené odborné způsobilosti podle potřeb

zdravotnické praxe.125

Nová koncepce vychází z Koncepce ošetřovatelství České republiky

z roku 1998. respektuje doporučení Organizace národů, Světové zdravotnické

organizace, směrnic EU, doporučení Evropské komise, Mezinárodní organizace

práce, Mezinárodní rady sester a Mezinárodní rady porodních asistentek. Tyto

dokumenty určují další vývoj a směr ošetřovatelství a porodní asistence 21.

století.126

Ošetřovatelskou péči podle uvedené koncepce zajišťují zdravotničtí

pracovníci (všeobecná sestra a porodní asistentka) a zdravotničtí pracovníci

způsobilí k výkonu povolání pod odborným dohledem (zdravotnický asistent).

Činnosti jednotlivých kategorií jsou dány právním předpisem.

125 Srov. KOHOUTOVÁ, I. Legislativní úprava zdravotnického vzdělávání. In Sestra, 2005,

roč. 15, č. 11, s. 14. 126 Srov. SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. OBLASTNÍ ÚŘADOVNA PRO EVROPU.

Zdravotní sestry a porodní asistentky ve službách zdraví. [online] [cit.2000-01-25]. Dostupné na

WWW : http://www.lfhk.cuni.cz/soclekapps/osetr/asp/browsw/browse.asp?a=2D=42.

- 65 -

Jak uvádí D. Jarošová existuje pouze jedna úroveň sester. Jen

pracovník, který získá kvalifikaci předepsaným způsobem, můţe být označen

titulem sestra. Ostatní pracovníci jsou označováni jako zdravotnický asistent.127

V roce 2004 došlo v našem zdravotnickém školství k zásadní změně. Od

školního roku 2004/2005 jiţ na středních zdravotnických školách nenajdeme

obor všeobecná sestra, došlo k přejmenování oboru na zdravotnického

asistenta. Kompletní reforma v nelékařských zdravotnických profesích započala

vstupem ČR do Evropské unie. Tato reforma na samém konci vytváří zcela

novou oborovou nabídku, a to na středních, vyšších i vysokých školách. Za

nejviditelnější změnu můţeme povaţovat právě zrod zdravotnického asistenta.

Maturitní obor studia všeobecná sestra zůstává na úrovni vyššího stupně

vzdělávání ve formě nově otevřených oborů bakalářského studia. Proč k této

změně vlastně došlo? Co bylo důvodem, kdyţ příprava zdravotnických

pracovníků u nás byla na tak špičkové úrovni? „Problém zdravotnické přípravy

byl v tom, že v některých ohledech začala předbíhat zdravotnickou praxi.

Přibývalo například pracovníků, kteří přicházeli s vyšším vzděláním, aniž by

s tím počítal třeba katalog prací a systém funkčních zařazení.“ 128

Impuls ke změně přišel z Evropské unie. Všeobecná sestra a porodní

asistentka byly zařazeny do sféry redukovaných oborů, pro které platí

jednoznačná a jednotná kritéria přípravy. Z pohledu Evropy to, co sestřičkám

chybělo, byl věk – byly příliš mladé, kdyţ začínaly a končily svá studia.

V zemích EU se zdravotnické obory otevírají pro dospělejší zájemce, kteří jiţ

absolvovali středoškolské vydělání. Těmito dvěma obory naše povinnost vůči

EU skončila. Ministerstvo zdravotnictví však této situace vyuţilo a za podpory

částí profesních organizací a vysokých škol připravilo takový zákon o

nelékařských povoláních, který prakticky všechny dosavadní středoškolské

profese přesunulo minimálně do vyššího studia a téměř všechny obory vyššího

studia do studia vysokoškolského. V této situaci by však zcela zanikly střední

zdravotnické školy. „Z tohoto důvodu se také v tomto zákoně objevily další

127 Srov. JAROŠOVÁ, D. Organizace studia ošetřovatelství. Ostrava : Ostravská Univerzita, 2006, s. 4. 128 Srov. HUSNÍK, P. Místo sestřiček usedli do lavic asistenti. In. Učitelské noviny. 2004, roč.107, č. 33,

- 66 -

obory jako náhražka nebo spíše záchranné lano.“129 Typickým

příkladem se stal právě zdravotnický asistent.

7.2 Klíčové problémy volby povolání ve zdravotnických

oborech

„V červenci 2008 ukončili studium první zdravotničtí asistenti a nastala

situace, které se dnes mnozí diví – absolventi nenastupují do praxe a mnohdy o

ně zdravotnická praxe ani nemá zájem“.130 Takto popsala situaci v roce 2009 ve

svém článku Z. Mikšová.

7.2.1 Vlivy působící na volbu povolání

Na volbu povolání oboru Zdravotnický asistent působí celá řada vlivů, lépe

řečeno faktorů. Tyto faktory leze rozlišit na vnější a vnitřní. Mezi vnější faktory

řadíme: sociální prostředí, kde ZA ţije a zařízením kde pracuje, prestiţ profese,

profesionální morálku a vzdělání – úroveň školy. Chování asistenta ovlivňují

dva základní dokumenty – Práva pacientů a Etický kodex sester.

Mezi hlavní společenské faktory, které přímo působí na volbu povolání

patří prodlouţení průměrné délky vzdělávání. V současné době se délka studia

značně prodlouţila. Základní docházka v délce 9 let, SZŠ v délce 4 roky, VOŠ

v délce 3 roky a VŠ bakalářské studium 3 roky. Aby byla sestra sestrou musí

v současné době studovat po ukončení základní docházky minimálně 7 let nebo

také 10 – 12 let.Toto prodlouţení přípravy vzniklo přesunem přípravy oboru

všeobecná sestra na vysoké školy.131

Dalším společenským faktorem je demografický vývoj počtu ţáků.

V roce 1995 odcházelo ze škol kolem 150 tisíc mladých lidí, v roce 2006 to bylo

přibliţně 100 tisíc, v roce 2015 se předpokládá počet 75 tisíc absolventů

129 HUSNÍK, P. Místo sestřiček usedli do lavic asistenti. In. Učitelské noviny, 2004, roč. 107, č. 33. 130 MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,

č. 1, s. 12. 131 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,

č. 1, s. 12.

- 67 -

středních škol. Počet absolventů se v roce 2004 pohyboval okolo 4100

a v roce 2008 klesl na 3900.132

Dle Z. Mikšové mezi zásadní vlivy působící na volbu povolání patří faktory

trhu práce, kam můţeme zařadit: negativní image profese, rozdílný přístup

zdravotnických institucí k výše zmiňovanému absolventovi oboru zdravotnický

asistent a nedůsledné uplatňování systému péče podle kompetencí ve

zdravotnických zařízeních v ČR.133

K negativní image profese zdravotnického asistenta vedlo především

nepochopení systému vzdělávání jak v oblasti zdravotnického školství, tak

v samotném provozu kde pracuje víc jak 2/3 sester, které získaly kvalifikaci

absolvováním středoškolského studia a stejné kompetence očekávají i od

nových absolventů. 134

Ošetřovatelské povolání představuje dlouhou a náročnou cestu

profesionálního a osobního zrání. K posílení vlastní image je proto nutné podle

E. Zacharové nutné pracovat nejen na sobě, ale také se snaţit vytvářet

harmonické prostředí zaloţené na týmové spolupráci. Za důleţité se povaţují

změny v rámci přípravy na budoucí povolání jiţ na střední zdravotnické škole.

„Učitel svým pozitivním vlivem vytváří prostředí, které podporuje rozvoj

osobnosti mladého člověka s kladným vztahem k ošetřovatelství. Správně

položený a dále rozvíjený vztah k profesi s perspektivou dalšího rozvoje oboru,

ale i každého jednotlivce pomáhá vytvořit vysoké mínění o formování úrovně

ošetřovatelské péče“.135

Angaţovanost zdravotnických institucí k problematice začlenění

zdravotnického asistenta se začíná v posledním roce měnit. Tyto instituce

zaujímaly spíše roli pasivních čekatelů a uţivatelů absolventů vzdělávacího

systému. Vzhledem k nedostatku ošetřovatelského personálu jiţ řada

zdravotnických institucí změnila názor a dnes jiţ ví, ţe se bez kategorie

zdravotnických pracovníků – Zdravotnický asistent neobejdou. Začlenění

132 Srov. KOUCKÝ, J., KOVAŘOVIC, J. Nová rizika a nové příležitosti. Praha : UK, 2007, s. 29. 133 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,


č. 1, s. 12. 135 ZACHAROVÁ, E., GULÁŠOVÁ, I. Profesní image sester. In Zdravotnické noviny, 2010, roč.

59, č. 18, s. 25.

- 68 -

absolventa do týmu s jasně vymezenými kompetencemi jednotlivých

pracovníků ošetřovatelského týmu a odpovědnosti za ně by mělo vést

k zajištění poţadované kvality, ale také efektivnímu vyhledávání finančních

prostředků.136

Jako problematické je vymezení zdravotnického asistenta jako pracovníka

pracujícího pod odborným dohledem. Zdravotnický asistent pracuje

samostatně, provádí výkony, ke kterým má kompetence a nese plnou

odpovědnost a jejich standardní provedení. Práce pod odborným dohledem

nezbavuje pracovníka individuální zodpovědnosti za vlastní práci a neznamená,

ţe zdravotnický asistent pracuje, jako lepší „oška s maturitou“, jak se praxe

mylně domnívala. Ve 3. a 4. ročníku probíhá praktický výuka ze 60 – 70% ve

zdravotnických zařízeních, kde se ţáci denně střetávají s s praktickým

nepochopením vzdělávacích záměrů a kompetencí k výkonu jednotlivých

ošetřovatelských funkcí. Tato rozdílnost a nejednotnost teorie a praxe bude

pravděpodobně jedním z významných faktorů ovlivňujících další uplatnění

zdravotnických asistentů v praxi.

V nemalé míře se mezi faktory řadí i finančního ohodnocení této náročné

práce. Naplnění představy o finančním ocenění by mohlo být jedním

z motivačních faktorů pro zajištění dostatečného mnoţství pracovníků

ošetřovatelství ve zdravotnické praxi.137

7.2.2 Nedostatky volby povolání

Mezi nedostatky volby povolání zdravotnického můţeme řadit samotné

riziko adolescence. Jde o období vývojové krize – hledání identity. J. Taxová

označuje volbu povolání za první nejzávaţnější problém adolescence.138

Závaţným nedostatkem volby povolání je nízká připravenost pro toto

rozhodnutí, malá informovanost ţáků o tomto povolání, neznalost školského

systému a moţností další volby studia. Mezi nedostatky můţeme zařadit

136 Srov. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In Florence, 2009, roč. V,


č. 1, s. 12. 138 Srov. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání. Praha : SPN, 1987, s. 70.

- 69 -

i nedostatečný stupeň sebepoznání - přehled o vlastních schopnostech,

o nadání, způsobilosti, fyzických a psychických předpokladech, krátkodobou

perspektivní orientaci a nejasné představy dospívajících o vlastní

budoucnosti.139

7.3 Charakteristika studijního oboru zdravotnický

asistent

Vzdělávací program připravuje ţáky pro práci středních zdravotnických

pracovníků, kteří budou poskytovat ošetřovatelskou péči v rámci

ošetřovatelského procesu, a to pod odborným dohledem nebo přímým vedením

všeobecné sestry, popřípadě lékaře či porodní asistentky. Vzdělání se tedy

zaměřuje zejména na zvládnutí ošetřovatelských výkonů a postupů a na

vytvoření ţádoucích profesních postojů, návyků a dalších kvalit zdravotnického

pracovníka. Absolvent je připraven k výkonu práce středního zdravotnického

pracovníka pod odborným dohledem. Vzdělávací obor zdravotnický asistent lze

realizovat v několika formách vzdělávání. Jako 4roky vzdělávání v denní formě

vzdělávání, 1–2 roky ve zkrácené formě studia pro absolventy oborů vzdělání

ukončených maturitní zkouškou, 2 roky v denní formě nástavbového studia pro

absolventy oborů vzdělání ukončených závěrečnou zkouškou s výučním listem.

Dosaţeným stupněm vzdělání je pak střední vzdělání s maturitní zkouškou.140

Výsledkem vzdělání je osvojení dovedností potřebných k seberegulaci

a sebehodnocení pro zvládání pracovních a ţivotních situací, schopnosti

sledování odborných informací a umění efektivně s těmito informacemi

pracovat, coţ vede k schopnosti uplatnění se na trhu práce a především se

k aktivnímu rozhodnutí o své profesní kariéře.

Příprava na aktivní uplatnění na trhu práce je nedílnou součástí

vzdělávání ţáků. Pojetí a způsob realizace této přípravy jsou dány metodickým

139 Srov. HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno : MU, 2008, s. 5 . 140 Srov.Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 12

[online] [cit.2010-29-10]. Dostupné na


.

- 70 -

pokynem k zařazení učiva Úvod do světa práce, který vydalo

Ministerstvo školství v návaznosti na usnesení vlády ČR ze dne 3. dubna 2000

k „Opatření ke zvýšení zaměstnanosti absolventů škol.“ V tomto usnesení je

stanoveno: „Zařadit do vzdělávacích programů všech středních škol obsah

předmětu Úvod do světa práce, sloužící k rozvoji osobnostních předpokladů pro

orientaci a flexibilitu na trhu práce“. 141

Důleţitou roli tu hrají klíčové kompetence. Jedná se o soubor schopností,

znalostí a s nimi souvisejících postojů a hodnot, které jsou obecně přenositelné

a uplatnitelné. Umoţňují absolventům pruţněji reagovat na vývoj v oboru a na

trh práce. Klíčové kompetence se prolínají celým odborným vzděláváním, na

jejich vytváření se podílejí všechny vyučovací předměty. Mezi klíčové

kompetence spadají kompetence k učení, kdy jde především o schopnosti učit

se, vyhodnocovat dosaţené výsledky a reálně si stanovit cíle dalšího

vzdělávání. Kompetence k řešení problémů směřuje absolventy ke schopnosti

samostatně řešit běţné a pracovní problémy. Schopnost vyjádřit se jak

písemně, tak ústně v různých ţivotních i pracovních situacích spadá do

komunikativní kompetence. Personální a sociální kompetence pak směřuje

vzdělávání k připravenosti absolventa stanovit si na základě sebepoznání

přiměřené cíle osobního rozvoje jak v oblasti pracovní tak i osobní. Spadá sem

i péče o sebe, spolupráce s ostatními a tím vytváření vhodných mezilidských

vztahů. Je třeba upozornit i na kompetence občanské a kulturní, matematické,

kompetence k práci s informacemi a vyuţívání prostředků informačních

a komunikačních technologií.

Vzhledem k tématu této práce je třeba věnovat se kompetencím

k pracovnímu uplatnění a podnikatelským aktivitám. Tyto kompetence směřují

vzdělání ke schopnosti absolventů vyuţít svých osobnostních a pracovních

předpokladů pro úspěšné uplatnění se na trhu práce, pro budování a rozvoj své

profesní kariéry a s tím související potřebu celoţivotního vzdělávání.

„Absolventi by měli:

141 Usnesení vlády ČR [online] [cit.2000-03-04] Dostupné na WWW:

http://www.vláda.cz/cz/clenove-

vlády/historie-minulych-vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlády-cr-3--4--2000-998/.

http://www.vláda.cz/cz/clenove-

- 71 -

mít odpovědný postoj k vlastní profesní budoucnosti, a tedy i

vzdělávání, uvědomit si význam celoživotního učení a být připraveni

přizpůsobovat se měnícím se pracovním podmínkám,

mít přehled o možnosti uplatnění na trhu práce v daném oboru,

cílevědomě a zodpovědně rozhodovat o svojí budoucí profesní a vzdělávací

dráze,

mít reálnou představu o pracovních, platových a jiných podmínkách

v oboru a požadavcích zaměstnavatelů na pracovníky a umět se srovnávat se

svými představami a předpoklady,

umět získat a vyhodnocovat informace o pracovních i vzdělávacích

příležitostech, využívat poradenských a zprostředkovatelských služeb jak

v oblasti světa práce, tak vzdělávání,

vhodně komunikovat s potenciálními zaměstnavateli, prezentovat svůj

odborný potenciál a své profesní cíle,

znát obecná práva zaměstnavatelů a pracovníků,

rozumět podstatě a principům podnikání, mít představu o právních,

ekonomických, administrativních osobnostních a etických aspektech

soukromého podnikání, dokázat vyhledávat a posuzovat podnikatelské

příležitosti v souladu s realitou tržního prostředí , svými předpoklady a dalšími

možnostmi.“142

Po ukončení studia a úspěšném vykonání maturitní zkoušky je absolvent

připraven k výkonu práce středního zdravotnického pracovníka pod odborným

dohledem. Podílí se na preventivní, diagnostické, neodkladné, léčebné,

rehabilitační a dispenzární péči v rozsahu své odborné způsobilosti stanovené

vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČR. Absolvent se uplatní ve

zdravotnických zařízeních lůţkového i ambulantního typu a v domácí

ošetřovatelské péči. Uplatní se v zařízeních sociální péče, a to zejména

v léčebnách dlouhodobě nemocných, v ústavech sociální péče, ve stacionářích

142 Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 9 [online]

[cit.2010-29-10]. Dostupné na


- 72 -

pro osoby s tělesným postiţením, zařízeních geriatrické péče a

zařízeních hospicové péče.143

Jak bylo jiţ dříve zmíněno, mezi nepříznivé faktory ovlivňující volbu

povolání patří u oboru zdravotnický asistent vymezení zdravotnického asistenta

jako zdravotnického pracovníka pracujícího pod odborným dohledem dle

Zákona č. 96/2004 Sb.

Na podzim roku 2009 předloţila vláda poslanecké sněmovně ke schválení

novelizaci tohoto zákon. Vzhledem k politické situaci, který v našem státě

nastala se však poslanecká sněmovna touto novelizací nezabývala.

Ke změnám dochází aţ v letošním roce 2011. Nyní čekáme na platnost

novely Zákona č. 96/2004 Sb od které se v první její části očekává, ţe činnosti

jako je sebeobsluţná činnost a uspokojování potřeb pacientů/klientů bude moci

zdravotnický asistent vykonávat bez odborného dohledu. Tato první část novely

neřeší pouze výkon pod odborným dohledem, ale i některé změny ve výkonu

povolání, změny výkladu výkonu zdravotnického povolání, změny vztahující se

k registraci a změny v celoţivotním vzdělávání. K těmto změnám vede nutnost

zefektivnění zdravotnictví, kdy se mění základním způsobem postavení sester a

ostatních nelékařských zdravotnických pracovníků, kam patří právě

zdravotnický asistent v systému zdravotnictví. Jak uvedl ministr zdravotnictví

Leoš Hegr je navýšení kompetencí sester a ostatních nelékařů jedinou

moţností zefektivnění dnešního zdravotnictví.144

Novela Zákona č. 96/2004 Sb. byla projednána 1. února 2011

Poslaneckou sněmovnou ČR kde byla schválena. 8.4.2011 Prezident podepsal

novelu tohoto zákona a dnem 22. dubna 2011 vstoupil v platnost a nabyl

účinnosti zákon č. 105/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb, o

podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských

zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním

zdravotní péče. Schválením této novely bylo započato řešení celé šíře

problematiky ošetřovatelství v ČR.

143 Srov. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělávání 53-41-M/01 Zdravotnický asistent, s. 12

[online] [cit.2010-29-10].. Dostupné na

www:http://zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RPV_5341M01_Zdravotnicky_asistent.pdf. 144 ŠKUBOVÁ, J. Čas před fórem delegátů piluje program. In Florence, 2011, roč.VII, č. 3, s. 49.

- 73 -

EMPIRICKÁ ČÁST DIPLOMOVÉ PRÁCE

8 Výzkumné šetření

8.1 Cíl výzkumu a formulace hypotéz

Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit angaţovanost samotného

ţáka a rodiny při výběru studijního oboru, určit nepříznivé faktory ovlivňující

volbu středoškolského ţáka a zjistit skutečný počet absolventů, kteří po

absolvování školy šli dál studovat a kteří skutečně nastoupili do pracovního

procesu.

Na základě získaných informací a prostudování odborné literatury jsme

v diplomové práci určili základní výzkumné problémy.

Které faktory ovlivnily rozhodnutí ţáka studovat obor zdravotnický asistent

na střední zdravotnické škole?

Které nepříznivé faktory nejvíce ovlivňují další setrvání absolventa ve

zdravotnickém povolání?

Jaký je skutečný stav vstupu absolventů do pracovního procesu ?

Pro dosaţení cíle výzkumu se stanoví hypotézy. Dle Chrásky jsou tři

základní poţadavky na jejich správnou formulaci:

„Hypotéza je tvrzení, které je vyjádřeno oznamovací větou.

Hypotéza musí vyjadřovat vztah mezi dvěma proměnnými (pokud se

nejedná o vyjádření vztahů, není možno hovořit o hypotéze). Proto musí být

hypotéza vždy formulována jako tvrzení o rozdílech, vztazích nebo následcích.

Hypotézu musí být možno empiricky ověřovat. Proměnné, které

v hypotéze vystupují, musí být měřitelné (byť jen na základě kategorizace).“145

Pro naše výzkumné šetření jsme si stanovili následující hypotézy:

1. Větší počet ţáků si vybralo studijní obor zdravotnický asistent na

základě svého osobního zájmu, neţ na základě přání rodičů.

145 CHRÁSKA, M. Úvod do výzkumu v pedagogice. Olomouc : Univerzita Palackého, 2006, s. 10.

- 74 -

2. Za nepříznivý faktor ovlivňující volbu povolání většina ţáků

označuje negativní image profese ZA a povaţuje tento důvod za významnější

neţ nízké platové ohodnocení.

3. Větší počet absolventů pokračuje v dalším vzdělávání a minimum

vstupuje na trh práce.

Zmíněné hypotézy budou ověřeny metodou Chi2 na hladině významnosti

0,05.

8.2 Metodologie

K získání potřebných údajů byla zvolena metoda nestandardizovaného

dotazníku.

Byly vytvořeny dva dotazníky s cílem získat co největší počet odpovědí.

První dotazník (viz. příloha č.1) je rozdělen do úvodu a čtyř částí s 38 otázkami

a je doplněn úvodním dopisem, s ţádostí o spolupráci při provádění výzkumu

a s ţádostí o pravdivé odpovědi na níţe uvedené otázky, zároveň zjišťuje

ochotu respondentů spolupracovat na výzkumu i po absolvování střední

zdravotnické školy.

První skupina otázek č.1–7 nazvaná pracovně „motiv“ zjišťuje, co bylo

motivem pro volbu zdravotnického povolání a kdo nejvíce tuto volbu ovlivnil.

Druhá skupina otázek č.8–15 nazvaná pracovně „výběr“ zjišťuje, které

faktory konkrétně ovlivnily výběr studia na střední zdravotnické škole v oboru

zdravotnický asistent.

Třetí skupina otázek č.16-26 nazvaná pracovně „průběh studia“ se

zaměřuje na průběh studia a utváření vztahu ke zvolenému studiu a povolání.

Čtvrtá skupina otázek č.27-38 nazvaná pracovně „budoucnost“ se

zaměřuje na zjištění, zda pro respondenty byla volba zdravotnického povolání,

konkrétně volba oboru zdravotnický asistent správná, jak jsou v tomto oboru

spokojeni a jaké mají plány do budoucna.

Tento dotazník byl ověřen na deseti náhodně vybraných ţácích 4. ročníku

a po úpravě a upřesnění některých otázek byl zadán osobně, postupně ve

všech čtyřech třídách maturitních ročníků.

- 75 -

V květnu 2009 bylo distribuováno celkem 100 dotazníků č.1. Po

zpracování a vyřazení nesprávně vyplněných a nehodnotitelných jich zůstalo

78, návratnost činila 78%.

Druhý dotazník (viz. příloha č.2) obsahoval 17 otevřených otázek,

a zaměřil se na zjištění, do jaké míry se absolventům oboru zdravotnický

asistent podařilo naplnit své další studijní záměry, nebo nastoupili do

pracovního poměru ve své profesi zdravotnického asistenta v některém ze

zdravotnických zařízení. Zjišťoval skutečnou situaci v profesní kariéře v říjnu

2009.

Tento druhý dotazník byl zadán elektronicky všem absolventům, kteří

souhlasili s pouţitím údajů a slíbili spolupráci i po absolvování školy.

Druhý dotazník byl odeslán elektronicky 75 respondentům, ke zpracování

se vrátilo 70 řádně vyplněných dotazníků, návratnost činila 93%.

8.3 Charakteristika výzkumného vzorku

Pro výzkumné šetření byl zvolen záměrný výběr. Jak popisuje M. Chráska

„ .o výběru jistého prvku rozhoduje úsudek výzkumníka“.146

Základní, záměrný soubor pro výzkum tvoří ţáci 4. ročníku Střední

zdravotnické školy v Brně, Jaselské ulici obor zdravotnický asistent v období

těsně před maturitními zkouškami (květen 2009) a následně absolventi tohoto

oboru, maturitního ročníku 2009 (říjen 2009). Jednalo se o ţáky, kteří byly

ochotni spolupracovat a po schválení celého výzkumu ředitelkou školy se

tohoto výzkumu účastnili. Skupinu respondentů tvoří 78 adolescentů ve věku 18

–22 let u kterých se předpokládá alespoň základní ujasněnost profesní dráhy

a ţivotních cílů nebo dalších studijních záměrů.

Věk dotázaných respondentů muţského a ţenského pohlaví se pohyboval

od 18 do 22 let. Graf 1 znázorňuje věkové rozloţení respondentů zkoumaného

vzorku.

146 CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007, s. 22.

- 76 -

15

51 1

56

18 19 20 21 22

Věk

Graf 1: Věkové rozloţení respondentů

Celou skupinu respondentů lze vývojově zařadit do období adolescence,

jak popisuje anglosaské pojetí u nás zastoupené Mackem147, nebo dle Krause

postadolescence. „Expanze vzdělávání má za následek prodloužené období

dospívání a vytvoření nového prostoru pro existenci mládeže. Věková hranice

postadolescence je 20-30let“.148

Následující tabulka ilustruje celkový počet respondentů. Vzorek tvoří 74

dívek a 4 chlapci. Z tabulky č.1 je patrné, ţe největší zastoupení tvoří

respondenti ţenského pohlaví, coţ odpovídá přetrvávající feminizaci tohoto

povolání.

Tabulka 1: Celkový počet respondentů

Pohlaví Věk Suma

Muţ Ţena 18 19 20 21 22

4A 3 20 3 20 23

4B 1 22 2 19 2 23

4C 18 5 9 2 1 1 18

4D 14 5 8 1 14

Suma 4 74 15 56 5 1 1 78

Jak se zmiňujeme v teoretické části práce, rozhodujícím faktorem při volbě

ţáka je jeho věk. Co se týče věku, podle teoretického předpokladu by se

kariérní zralost měla věkem postupně zvyšovat. Většina výzkumů potvrdila růst

kariérní zralosti v adolescenci. Jak uvádí Š. Vendel: „Kariérní zralost je

147 PRŮCHA, J.,WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 12. 148 KRAUS, B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí. Brno : Paido, 2006, s. 10.

- 77 -

podstatně měřítkem připravenosti uskutečnit volbu povolání na základě

postojů ke kariérovému rozhodování a vědomosti o něm“.149

Data pro níţe uvedený graf byla získána z úvodních otázek prvního

dotazníku.

Je všeobecně známo, ţe vzdělání rodičů a zejména matky ve velké míře

ovlivňuje vzdělání a volbu povolání potomků, proto je zjišťován tento údaj u

našich respondentů. Vypovídá o vzdělání rodičů respondentů, které odpovídá

současné vzdělanostní úrovni v naší republice.

Graf 2: Vzdělání rodičů

Vzdělání rodičů bylo v rámci dotazníku rozděleno na vzdělání otce

a matky respondenta. Základní vzdělání bylo potvrzeno u 4 matek, 34 matek

našich respondentů má střední odborné vzdělání bez maturity, 35 matek

absolvovalo střední školu s maturitou a 5 matek má vysokoškolské vzdělání.

Vzdělání otců našich respondentů je podobné. Základní vzdělání bylo

potvrzeno u 2 otců, 37 má střední odborné vzdělání bez maturity, 29 má střední

vzdělání s maturitou a 7 otců má vysokoškolské vzdělání.

Z výsledků výzkumů, které uvádí A. Veselský vyplývá, ţe sociální

a rodinné zázemí ţáků v maturitních a nematuritních oborech se liší. Rodiny

ţáků v maturitních oborech jsou lépe vybaveny informační technikou i kulturními

149 VENDEL, Š. Kariérové poradenství. Praha : Grada, 2008, s. 20.

0

5

10

15

20

25

30

35

40

základní vyučen maturita VŠ

Matka

Otec

- 78 -

předměty, rodiče mají v průměru vyšší vzdělání a sociální status,

zároveň ve svých dětech podporují vyšší studijní ambice.150

Typické je, ţe těţiště matek leţí ve vzdělanostní úrovni s maturitním

vzděláním a u otců je těţiště ve vyučení. Pro Českou republiku je typický velmi

malý podíl osob se základním vzděláním nebo bez vzdělání. Vzdělanostní

struktura je tak silně zastoupena tzv. středním stupněm vzdělání jak popisuje ve

svojí práci Šimek a Tvrdý.151

150 PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009,s. 368. 151 ŠIMEK, M.,TVRDÝ, L. Rozdíly ve vzdělanostní struktuře se zaměřením na Českou republiku.

[online ] [ cit.2005-29-05]. Dostupné na WWW:

http://knowledge.vsb.cz/sborniky/2005_Simek_Tvrdy_rozdily.pdf.

- 79 -

9 Zpracování empirických dat

Získaná data byla zpracována, analyzována a kumulována do tabulek

a grafů, které prezentují výsledky dotazníkového šetření. Všechny údaje byly

zpracovány graficky v podobě grafů. Ke zpracování bylo pouţito počítačového

programu Excel.

9.1 Vyhodnocení dat prvního dotazníkového šetření

Nejprve byla vyhodnocena data prvního dotazníkového šetření z května

2009.

Data z dotazníků byla přepsána do tabulkového procesoru a následně

v něm byla získaná data vyhodnocena.

Grafy jsou zpracovány v absolutních počtech kladných odpovědí z důvodu

základního počtu respondentů a proto, ţe tak mají větší vypovídající hodnotu.

Čtenář si dokáţe lépe určit relevantnost tohoto výsledku.

Výzkumu se zúčastnilo celkem 78 respondentů z původních 100. 22

dotazníků bylo vyřazeno pro nepřesnosti a jejich nehodnotitelnost.

První etapa výzkumu se zaměřila na zjištění motivu výběru zdravotnického

povolání, zjištění faktorů které k tomuto rozhodnutí vedly, průběh studia a zda

povaţují svoji volbu za správnou.

V tabulce č.2 jsou vyjádřeny kladné a záporné odpovědi na první skupinu

otázek č.1- 6, včetně otázky 13, která se týká nekonání přijímacích zkoušek na

Střední zdravotnické škole ( dále jen SZŠ).

Nejčastějším důvodem k výběru zdravotnického povolání a studia na

střední zdravotnické škole potvrdilo osobní přání a vlastní rozhodnutí celkem 56

Tabulka 2: Vlivy na rozhodnutí studovat obor ZA

1 2 3 4 5 6 13

ano 23 3 8 56 13

Ne 55 75 78 78 69 22 23

nevím 1 55

- 80 -

respondentů tj. 72%, druhým nejčastějším důvodem bylo přání rodičů

23 tj. 29%,13 tj. 36% respondentů uvedlo jako motiv výběru nekonání

přijímacích zkoušek, ovlivnění přáteli uvedlo 8 tj. 10% respondentů a 3 tj. 4%

respondentů uvedlo ovlivnění jiným příbuzným.

Vyhodnocením otázky č.7 se potvrdily údaje z otázek 1-6. Tyto odpovědi

se shodovaly. 56 respondentů uvedlo, ţe rozhodnutí bylo jen jejich vlastní. Jako

důvody rozhodnutí uvedli ve 13 případech nekonání přijímacích zkoušek, 2

respondenti potvrdili svoje ovlivnění televizním seriálem, z dalších rozhodnutí

to byla pomoc lidem, péče o děti, záchrana ţivotů aj.

Tabulka 3: Informace ovlivňující výběr povolání ZA

8 9 10 11 12

ano 51 42 7 34 24

ne 27 36 71 44 54

nevím

Na otázku zda byli respondenti na základní škole zapojeni do testování

studijních předpokladů odpovědělo 51 tj 65% respondentů ano a 27 tj. 35%

respondentů, ţe ne. Tabulka 3, otázka č.8.

Jen 42 tj. 54% respondentů se dozvědělo konkrétní výsledky testování.

Otázka č.9.

Zda a jak ovlivnil výsledek testování jejich rozhodování a volbu povolání

pouze 7 respondentů tj. 9% odpovědělo ţe ano, a zbývajících 71 tj. 91%

respondentů odpovědělo, ţe testování nemělo na jejich volbu povolání ţádný

vliv. Viz. Tabulka 3, otázka č.10.

Na otázku č.11 zda měli respondenti konkrétní představu o studiu na SZŠ

odpovědělo 34 tj. 44% respondentů ţe ano, a 44 respondentů tj. 56% konkrétní

představu o obsahu studia neměla.

Otázka č.12 v dotaznících zjišťovala konkrétní představu o náplni práce

zdravotnického asistenta. Pouze 24 tj. 31% respondentů udává, ţe tuto

představu měla, zbývajících 54 respondentů tj. 69% neměla ţádnou

konkrétnější představu o budoucí pracovní náplni zdravotnického asistenta.

- 81 -

Následující tabulka ilustruje motivaci ţáka ke studiu

zdravotnického oboru Zdravotnický asistent a shrnuje data z otázek č. 14,15 a

16.

Tabulka 4: Motivace ke studiu oboru ZA

14 15a 15b 15c 16

ano 15 5 11 38 68

ne 63 73 67 40 10

nevím

Otázka č.14: Výběr zdravotnické profese ovlivnilo zdravotnické povolání

rodičů u 15 respondentů, tj. 19% u ostatních 63 respondentů tj. 81% to výběr

jejich budoucí profese neovlivnilo.

Otázka č.15: Výběr povolání by měla ovlivnit cílená informační kampaň

profesních poradců, na úřadech práce, základních školách nebo informačních

kampaň samotných středních škol. Na otázku, zda volbu povolání ovlivnila tato

kampaň na úřadech práce odpovědělo 5 respondentů tj. 6% ano, u zbývajících

73 respondentů tj. 94% se informační kampaň vůbec nedotkla. Informační

kampaň na základní škole uvedlo 11 tj. 14% respondentů, u zbývajících 67 tj.

86% respondentů neměla na výběr povolání vliv.

Otázka č.15: O něco lepší výsledek má informační kampaň samotné

střední zdravotnické školy. 38 tj.36% ovlivnila u ostatních 40 tj. 64% udává, ţe

neměla na volbu zdravotnického povolání vliv.

Otázky č. 16,17 a 18 zjišťují motiv k volbě povolání zdravotnického

asistenta a utváření vztahu ke studiu a k povolání.

Otázka č.16: K výběru povolání zdravotnického asistenta vedla „touha

pomáhat lidem“ uvedlo 68 respondentů, tj. 87% , 10 tj. 13% respondentů tuto

touhu k volbě povolání neuvedla.

Za předmět, který povaţují při studiu za nejpřínosnější označují

respondenti Ošetřovatelství, celkem 65 zmínek, druhým nejpřínosnějším

předmětem je Psychologie a komunikace, pouze 17 respondentů uvádí předmět

Ošetřování nemocných tj. teoreticko-praktický předmět vyučovaný ve

zdravotnických zařízeních, z dalších je to pak První pomoc, Somatologie,

- 82 -

Vnitřní lékařství, Český jazyk, Angličtina, Základy veřejného

zdravotnictví, Občanská nauka, Ekonomika a Chemie. Viz. tabulka 10, příloha

č.3.

Který z vyučovacích předmětů povaţujete za zbytečný, nezajímavý

a nudný – za takový předmět označilo 31 respondentů Ekonomiku, 18

Matematiku, 8 Fyziku, 6 Dějepis, 5 Základy veřejného zdravotnictví, 4 Tělesnou

výchovu a 2 respondenti uvedli Informační a komunikační technologie. Viz.

tabulka 11, příloha č.4

Otázky č. 19,23,24 a 25 se zabývaly zjišťováním znalosti ekonomických vlivů na

zdravotnická povolání a se spokojeností s dosaţením stupněm ekonomické

nezávislosti po maturitě.

Tabulka uvádí přehled odpovědi na jednotlivé otázky č. 19, 23, 24 a 25.

Otázka č.19 zjišťovala představu o finančním ohodnocení zdravotnického

povolání. Pouze 18 respondentů uvedlo, ţe takovou konkrétní představu mělo

tj.23%, zbývajících 47 respondentů ţádnou představu nemělo a 13 respondentů

odpovědělo na otázku nevím.

Tabulka 5: Ekonomické vlivy

19 23 24 25

Ano 18 6 70 4

Ne 47 59 8 74

Nevím 13 13

0

10

20

30

40

50

60

70

80

19 23 24 25

Graf 3: Četnost kladných odpovědí na otázky zjišťující ekonomické vlivy

- 83 -

V otázce č.23 o spokojenosti s dosaţenou ekonomickou

nezávislostí uvádí 6 respondentů tj. 8% spokojenost a 59 tj. 75% respondentů

projevilo nespokojenost.

Znalost výše nástupního platu zdravotnického asistenta uvedlo 70 tj. 90%

respondentů.

Současně si 74 tj. 95% respondentů uvědomuje, ţe jim tento plat

nezaručuje ani základní ţivotní standard.

Tuto skutečnost by mohla alespoň částečně vyváţit morální

a společenské ocenění povolání zdravotnického asistenta. Většina respondentů

tj. 69% získala negativní proţitky a postoje při praktickém vyučování na různých

pracovištích nemocnic, 24 respondentů tj. 31% získalo tyto postoje mezi

vrstevníky či známými. Ve zdravotnické škole nezískal tyto negativní proţitky

ţádný respondent. Viz. tabulka 6

Tabulka 6 předkládá přehled kladných a záporných odpovědí na otázky č.

20, 21 a 26.

Otázka č. 20 zjišťovala zda respondenti získali během studia na SZŠ

konkrétní představu o náplni práce zdravotnického asistenta. Téměř všichni tuto

představu získali 73 respondentů tj.75%, pouze 5 respondentů tj. 25% tuto

představu nezískalo.

Otázky č.21 a 22 zjišťovaly, zda se liší původní představa o náplni práce

zdravotnického asistenta s představou nynější. 67 respondentů tj. 86% udává,

ţe se liší, 11 respondentů tj. 14% udává, ţe se jejich představa o pracovní

náplni neliší.

V doplňujících volných odpovědích pak vyjadřovali respondenti konkrétní

rozdíly. Obecnou odpověď „ve všem“ uvedlo 6 respondentů, další početně silné

Tabulka 6: Představy o náplni práce ZA

20 21 26

ano 73 67 54

ne 5 11 24

nevím

- 84 -

odpovědi měly následující charakter a jsou interpretovány v textu tak jak

byly uvedeny v dotazníku.

„ve všem“

„myslela jsem , že budu sestra“

„dávají nám menší kompetence, to jsem nevěděla“

„podceňování a ponižování ze strany sester“

„v náplni práce, možnosti uplatnění“

„dřív jsem to viděla jednoduše, teď vidím jak strašně je to náročné“

„strašná odpovědnost, psychická zátěž, neustálá potřeba se vzdělávat

a výsledek?“

„málo odborných výkonů“

„v kompetencích a ocenění práce“

„původně jsem myslela, že budeme mít nějakou úctu, že chceme tuto

práci vykonávat ale v praxi se k nám vesměs chovají jako k odpadu, také když

jsem mezi kamarády řekla co chci dělat, smáli se mi“

„myslela jsem si, že ta práce bude mnohem lehčí a zatím je to dřina, málo

oceněná a neuznaná“

„domnívala jsem se, že budu sestra, nevěděla jsem, že změna názvu na

Zdravotnický asistent znamená v pracovní náplni něco jiného, něco jako

pomocník, je to pro mne velké zklamání“

„liší se ve všem a těžce, ukončit tuto školu maturitní zkouškou a výsledek

je, že v praxi je ze mne nula, to je pro mne velké zklamání“

„žádá se obrovská odpovědnost a výsledek, velké zklamání“

„jsem velice zklamaná, tak vysoké požadavky na odpovědnost, nízký plat

a ještě podléhat dohledu někomu, kdo má stejné vzdělání, akorát měl větší

štěstí a ukončil studium dříve“

„krutá realita zmařila všechny mé představy“.

- 85 -

V tabulce 9 vidíme přehled odpovědí na otázky č. 27, 28, 29 a 33.

Jde

o otázky vztahující se k problematice dalšího studia po vykonání maturitní

zkoušky.

Otázka č. 27 zjišťovala zda mají respondenti dostatek informací

o moţnostech dalšího studia. 71 tj. 91% respondentů uvedlo, ţe ano, pouze 7

tj. 9% respondentů povaţuje informace za nedostačující.

Otázka č. 28 zjišťuje, zda budou respondenti pokračovat ve studiu ve

zvoleném oboru, nebo oboru, který bude souviset se zdravotnictvím. 46

respondentů tj. 59% odpovědělo, ţe ano 25 tj. 32% odpovědělo ne a 7

respondentů tj. 9% neví.

28 tj. 36% respondentů uvedlo, ţe zaměří svoje studium jiným směrem, 48

tj. 61% respondentů neuvaţuje o změně zdravotnického oboru, 2 tj. 3%

odpověděli, ţe neví, Tato fakta zjišťovala otázka č. 29.

Tabulka 7 představuje faktory, které respondenti uvádějí jako důvody

zcela změnit studijní obor. Tyto faktory zjišťovala otázka č.30

Tabulka 8: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA

Vlivy počet

odpovědí

práce pod dohledem 56

kompetence 51

postavení 28

plat 13

náplň práce 13

Tabulka 7: Otázky vztahující se k pomaturitnímu studiu

27 28 29 33

ano 71 46 28 71

ne 7 25 48 7

nevím 7 2

- 86 -

náročnost práce 8

vše 6

nutnost dalšího studia 4

nedostatek času 2

velká zodpovědnost 1

Pro názornější představu hodnocení faktorů předkládáme graf 4

Graf 4: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA

Co nejvíce utvrzuje respondenty v myšlence opustit obor, zjišťovala otázka

č.31. V tabulce 8 jsou seřazeny odpovědi respondentů podle počtu odpovědí.

Tabulka 9 předkládá faktory utvrzující ţáky k myšlence odejít ze

zdravotnického povolání

Tabulka 9: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání

Vliv počet

odpovědí

Sníţená prestiţ povolání 73

společností nedoceněné postavení 73

nesamostatnost a omezování kompetencí 72

velká psychická zátěţ 34

velká zodpovědnost 24

moc práce 21

0

10

20

30

40

50

60

práce pod

dohledem

kompetence postavení plat náplň práce vše ostatní

- 87 -

nízké platové ohodnocení 5

Nejčastější odpovědí byla sníţená prestiţ povolání, kterou uvedlo 73 tj.

94% respondentů. Druhou nejčastější odpovědí bylo společností nedoceněné

postavení práce zdravotnického asistenta, kterou uvedlo 73 tj. 94%

respondentů. Za třetí nejčastější příčinu odchodu z profese označilo 72 tj. 92%

respondentů nesamostatnost a omezování kompetencí ZA. Velká psychická

zátěţ byla uváděna na 4 místě, uvedlo ji 34 tj. 44% respondentů a následovala

velká zodpovědnost, kterou uvedlo 24 tj.31% respondentů. 21 tj.17%

respondentů uvádí jako důvod odchodu ze zdravotnického povolání moc práce

a pouze 5 tj. 6% respondentů uvádí jako důvod změny platové ohodnocení.

Jako názornější se nám jeví graf 5.

Graf 5: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání

Otázka č. 32 zjišťuje, kde byly získány informace o dalších moţnostech

studia.

Pro lepší přehlednost jsou zdroje prezentovány v příloze č.5, tabulka 12 .

Nejvíce respondentů uvedlo za hlavní zdroj informací média a to v 62%,

45 tj. 58% respondentů uvedlo, ţe nejvíce informací získaly z letáků různých

škol, dále pak byly oceňovány 35 tj. 40% respondenty veletrhy škol, 30 tj. 38%

respondentů uvedlo jako zdroj dny otevřených dveří. 33 tj. 42% respondentů

označilo jako zdroj informací třídního učitele, přátele a známé uvedlo 29 tj. 37%

respondentů, spoluţáky uvedlo 25 tj. 31% respondentů. Pro 21 tj. 27%

respondentů byl důleţitým zdrojem časopis, 16 tj. 21% respondentů uvádí

0

10

20

30

40

50

60

70

80

pres

tiţ

postav

ení

nesa

mos

tatn

ost

psyc

hick

á zá

těţ

zodp

ovědno

st

moc

prá

ce

plat

- 88 -

rodiče, 12 tj. 15% přednášky a exkurze. Výchovného poradce jako zdroj

informací uvedli z celkového počtu 78 respondentů pouze 2 respondenti tj. 3%.

Otázka č. 33 zjišťuje zda se respondenti přihlásili k dalšímu studiu. Jak

uvádí Tabulka 9, většina respondentů odpověděla, ţe ano celkem 71 tj. 91%,

odpověď ne uvedlo jen 7 tj. 9% respondentů.

Otázka č.35 - 48 respondentů tj. 62% uvádí, ţe volba zdravotnického

povolání byla pro ně správná , 30 tj. 38% respondentů uvádí opak.

Na otázku č.36 odpovídá 30 respondentů, ţe volba nebyla správná,

nechtějí pokračovat ve studiu ve zdravotnickém oboru a ani nechtějí vykonávat

povolání zdravotnického asistenta. Své rozhodnutí doplňují volnými odpověďmi

kdy si poprvé uvědomili tuto skutečnost. Většina odpovídá, ţe hlavně při

praktickém vyučování v nemocnici, kdy k negativnímu rozhodnutí přispělo

chování sester (poniţování a podceňování). Tato odpověď koresponduje

s otázkou č.26, viz. tabulka 6 Představy o náplni práce ZA. Z volných odpovědí

uvádím jen některé, např:

„studovala jsem na SZŠ kvůli rodičům, ale teď už jsem plnoletá, tak si chci

dělat to co chci sama“,

„když mi sestrami na oddělení bylo důrazně připomenuto, co vlastně

obnáší, být zdravotnický asistent“,

„chtěl jsem být záchranářem a přitom jsem nemusel absolvovat jakousi

předvýchovu v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech důchodců, je to

už 2. zklamání v mém životě“.

Otázka č. 37 zjišťovala ochotu nastoupit po maturitě do zaměstnání jako

zdravotnický asistent. Další otázka č.38 zjišťovala, na jakém oddělení by chtěly

pracovat pokud absolvují jako zdravotničtí asistenti. 13 respondentů

odpovědělo, ţe by chtěli pracovat jako zdravotničtí asistenti ve zdravotnických

zařízeních. Z těchto zařízení uvedli 3 respondenti moţnost pracovat

v soukromé ambulanci, chirurgické oddělení uvedlo 7 respondentů a 3

respondenti uvedli jednotku intenzivní péče interního oddělení. Viz . příloha č.7,

graf 7.

- 89 -

9.2 Vyhodnocení dat druhého dotazníkového šetření

Ve druhé fáze výzkumu s týkala vyhodnocení dat druhého dotazníku, který

byl distribuován jiţ absolventům oboru zdravotnický asistent, kteří konaly

maturitní zkoušku v jarním termínu 2009.

Strukturou druhého dotazníku činilo 17 otevřených otázek týkajících se

skutečného stavu jiţ zvolené profesní dráze absolventů oboru Zdravotnický

asistent.

Dotazník byl distribuován elektronickou poštou celkem 75 respondentům,

kteří souhlasili se svojí účastí e výzkumu a jiţ v první fázi dotazníkového šetření

poskytli svoje elektronické adresy. Ke zpracování se vrátilo 70 dotazníků,

návratnost činila 93%.

Otázka č. 1 ověřovala kolik studentů bylo přijato ke studiu na vysokou

školu a kolik z nich bude tuto vysokou školu studovat. Otázka č.2 ověřovala

Univerzitu, ot. č. 3 fakultu a ot. č. 4 ověřovala studovaný obor.

Ke studiu na vysoké škole bylo z původně 34 respondentů přihlášených

ke studiu přijato 12 respondentů, kteří se rozhodli studovat. V 7 případech byla

zastoupena Masarykova Univerzita v Brně fakulta lékařská, obor Všeobecná

sestra, Všeobecné lékařství, Výţiva a Fyzioterapie, ve 2 případech fakulta

pedagogická obor Speciální pedagogika. 2 respondenti uvedli studium na

Univerzitě Palackého v Olomouci, fakulta zdravotních věd, obor Všeobecná

sestra. V 1 případě byla uvedena Mendelova Univerzita v Brně, zemědělská

a lesnická fakulta obor Zootechnik.

Obor všeobecná sestra uvedlo 5 respondentů, obor Fyzioterapie uvedli 2

respondenti, obor Všeobecné lékařství uvadl 1 respondent,obor Výţiva 1

respondent, obor Speciální-pedagogika uvedli 2 respondenti a obor Zootechnik

uvedl 1 respondent.

Otázka č. 5 ověřovala přijetí ke studiu na vyšší odbornou školu. O přijetí

na VOŠ a studiu na této škole uvedlo 45 respondentů ano. Z prvního

dotazníkového šetření vyplynulo, ţe zájem o studium na VOŠ mělo 44

respondentů. Tento nesoulad pravděpodobně pramení z pozdějšího rozhodnutí

jednoho z respondentů ke studiu na VOŠ. Viz. příloha č. 6, tabulka 13.

- 90 -

Otázka č. 6 se dotazovala na kterou VOŠ se respondent hlásil,

otázka č. 7 určuje přihlášený obor. Z výsledků vyplývá, ţe na vyšší

zdravotnickou školu obor všeobecná sestra bylo přijato 28 respondentů, obor

nutriční asistent 4 respondenti, farmakologický asistent uvedlo 7 respondentů a

obor záchranář uvedli 3 respondenti. Na vyšší odbornou školu sociální práce

byli přijati 3 respondenti. Viz. příloha č. 6, tabulka 13.

Otázka č.8 ověřovala kolik respondentů se rozhodlo ke studiu na jazykové

škole. Toto studium nepotvrdil ţádný z respondentů,stejně tak jako ţádný

z respondentů nepotvrdil registraci na úřadu práce ot. č. 9, či studium

v zahraničí ot. č. 10.

Otázka č.11 ověřovala nástup zdravotnických asistentů na trh práce ve

zdravotnických zařízeních. Pracovat jako zdravotnický asistent se rozhodlo 6

respondentů. viz příloha č. 6, tabulka 13 .

2 respondenti pracují ve Fakultní nemocnici Praha Motol na

kardiochirurgickém oddělení, 2 respondenti pracují ve Fakultní nemocnici Brno

Bohunice na hematoonkologické klinice. 2 respondenti uvedli jako místo výkonu

svojí práce Fakultní nemocnici U Svaté Anny v Brně - 1 respondent na interní

klinice a 1 respondent na chirurgické klinice. K určení pracoviště se vztahovala

otázka č. 12 a 13.

Otázka č. 14,15 a 16 se zabývala prací mimo obor. Práci mimo

zdravotnický obor uvedli 4 respondenti, kteří pracují v pracovních pozicích

pokladní, recepční, operátor výroby a masér mimo obor zdravotnictví. Viz.

příloha č. 6 , tabulka 13.

9.2 Testování hypotéz

K ověřování hypotéz byl zvolen Test dobré shody152. Jedná se

o asymptotický test, který vyhodnocuje náhodnou veličinu s multinomickým

rozdělením srovnáním jejího rozdělení s rozdělením chí kvadrát. Test se

provádí následovně:

152 Pearsonův χ2 test.

- 91 -

Obor hodnot náhodné veličiny rozdělíme na navzájem se

nepřekrývající části.

Kaţdé této části přiřadíme očekávanou pravděpodobnost, s jakou můţe

náhodná veličina nabýt hodnoty právě z této části.

Na základě očekávaných a pozorovaných pravděpodobností poté určíme

testovou statistiku χ2 pomocí vzorce:

k

i i

ii

E

EX

1

2

2 ,

kde Xi je pozorovaná četnost výskytu náhodné veličiny v i-té části oboru

hodnot a Ei je četnost očekávaná na základě nulové hypotézy.

Tato testová statistika se následně srovná s tabelovanou kritickou

hodnotou příslušející zvolené hladině významnosti a počtu stupňů volnosti.153

Je-li vyšší, zamítáme na této hladině významnosti nulovou hypotézu H0.

9.3.1 Testování hypotézy č.1

H1 VĚTŠÍ počet ţáků si vybralo studijní obor ZA na základě svého

osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.

H0: Stejné mnoţství ţáků si vybírá studijní obor ZA na základě svého

osobního zájmu, jako podle přání svých rodičů.

HA: Více ţáků si vybírá studijní obor ZA na základě svého osobního

zájmu, neţ na základě přání rodičů.

Pouţijeme otázky 1 a 6, a to pouze hodnoty ano. Předpokládáme, ţe ANO

odpoví polovina respondentů.

Ot 1: 23

Ot 6: 56

Předp

oklad: 39

153 Tabulku kritických hodnot Pearsonova rozdělení.

- 92 -

Chi2:

14,

0

Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti 0.05 je

3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině zamítáme

nulovou hypotézu H0. Potvrzujeme hypotézu, ţe větší počet ţáků si vybralo

studijní obor ZA na základě svého osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.

9.3.2 Testování hypotézy č.2

H2 Za nepříznivý faktor ovlivňující volbu povolání většina ţáků označuje

negativní image profese ZA, a povaţuje tento důvod za významnější neţ nízké

platové ohodnocení.

H0: Negativní image profese ZA a nízké platové ohodnocení jsou stejně

významné faktory při volbě povolání studentů.

HA: Více ţáků povaţuje za silnější negativní vliv při výběru profese image

ZA, neţ nízké platové ohodnocení.

Vyuţíváme odpovědí na otázku 31. Předpokládáme, ţe stejné mnoţství

respondentů uvede plat, jako image profese ZA.

Pouţijeme otázky 1 a 6, a to pouze hodnoty ano. Předpokládáme, ţe ANO

odpoví polovina respondentů.

Plat: 5

Image

: 73

Předp

oklad: 39

Chi2:

59,

3

- 93 -

Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti

0.05 je 3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině

zamítáme nulovou hypotézu H0 a přijímáme alternativní za nepříznivý faktor

ovlivňující volbu povolání většina ţáků označuje negativní image profese ZA, a

povaţuje tento důvod za významnější neţ nízké platové ohodnocení.

Testování hypotézy č.3

H3 Větší počet absolventů pokračuje v dalším vzdělávání a minimum

vstupuje na trh práce.

H0: Mnoţství absolventů vstupujících na trh práce je stejné jako mnoţství

těch, kteří pokračují ve studiu.

HA: Je více absolventů, kteří pokračují ve vzdělávání, neţ těch kteří

vstupují na trh práce.

Vyuţíváme odpovědi z druhého dotazníků, které reflektují realitu.

Předpokládáme, ţe kdo neuvedl nic, je také na trhu práce.

Studují

:

57

Celke

m:

70

Předpo

klad:

35

Chi2: 27,

7

Kritická hodnota pro jeden stupeň volnosti a hladinu významnosti 0.05 je

3.84, naše výsledná testová statistika je vyšší, tedy na této hladině zamítáme

nulovou hypotézu H0 a přijímáme alternativní větší počet ţáků si vybralo studijní

obor ZA na základě svého osobního zájmu neţ na základě přání rodičů.

- 94 -

10 Výsledky výzkumného šetření

10.1. Interpretace zjištěných dat výsledků prvního

dotazníkového šetření

Volbu zdravotnického povolání u většiny respondentů nejvíce ovlivnilo

vlastní rozhodnutí, dá se říci, ţe je k tomuto rozhodnutí vedla jakási velmi

z idealizovaná a nekonkrétní touha pomáhat lidem. Volbu zdravotnického

povolání další části respondentů ovlivnili rodiče ale také vrstevníci, spoluţáci

a kamarádi. Nemalou část respondentů při výběru ovlivnil i fakt nekonání

přijímacích zkoušek na střední zdravotnickou školu.

Další výsledek svědčí o malém významu a respektování výsledků

testování studijních předpokladů na základních školách. 46% respondentů

uvádí, ţe se vůbec nedozvědělo výsledky a 91% respondentů odpovědělo, ţe

toto testování nemělo na jejich volbu naprosto ţádný vliv.

44% respondentů mělo dobrou představu o obsahu studia oboru

zdravotnický asistent na střední zdravotnické škole a 56% tuto konkrétní

představu o obsahu studia nemělo.

Zcela však selhala konkrétní představy o povolání zdravotnického

asistenta. Pouze 24 respondentů tj. 31% uvedlo, ţe představu mělo, ostatních

54 tj. 69% respondentů nemělo. Toto zjištění vyplývá zřejmě z velmi malé

a nedostatečné informovanosti jak výchovných poradců na základních školách,

úřadech práce tak i laické veřejnosti o závaţných změnách v koncepci

vzdělávání ve zdravotnictví a z toho vyplývajících kompetencí jednotlivých

- 95 -

kategorií zdravotnických pracovníků. Většina respondentů se

domnívala, ţe se změnil jen název oboru Všeobecná sestra na Zdravotnický

asistent. Toto dokládám v příloze č. 9 a 10, obsahující dokument

z Informačního

a poradenského střediska pro volbu povolání při úřadu práce, který byl

předkládán ţákům základních škol při výběru jejich další profesní dráhy. Zcela

zaráţející je tak zjištěná skutečnost, ţe informační kampaň profesních poradců

na základních školách a úřadech práce podle výsledku výzkumu zcela selhaly.

Obsah 4letého studia oboru a utváření vztahu ke zdravotnickému povolání

na střední zdravotnické škole respondenti oceňují velmi kladně.

Za nejpřínosnější povaţují teoreticko praktický předmět Ošetřovatelství

a teoreticko praktickou výuku v přirozených podmínkách zdravotnických

zařízeních – Ošetřování nemocných. Přesto, ţe praktická výuka probíhá na

smluvně sjednaných pracovištích „školních stanicích“, kde by měli mít

pracovníci vysoké morální kvality, nedaří se zabránit střetům s „krutou realitou“

jak respondenti nazývají své negativní proţitky. Vliv těchto pracovišť na

utváření vztahu k profesi je nesporný, ve 3. a 4. ročníku zde probíhá aţ 60%

výuky .

Dalším nejvíce oblíbeným předmětem je Psychologie a komunikace,

respondenti povaţují tyto vědomosti a dovednosti za uţitečné a dokáţí je dobře

vyuţívat i v praxi.

Za nejvíce neoblíbený, zbytečný a nudný předmět povaţují respondenti ,

ostatně jiţ tradičně na středních zdravotnických školách Ekonomiku,

Matematiku, Fyziku či Dějepis. Tyto předměty v oboru tvoří jádro všeobecného

společenského vzdělávacího základu a jsou potřebné i v samotném oboru.

Studenti se slabšími studijními předpoklady v nich mívají problémy a z toho

zřejmě pramení jejich neoblíbenost.

Ve dvou případech označili respondenti za zbytečný předmět Informační

a komunikační technologie a domnívají se, ţe technický pokrok by měl ve

zdravotnickém povolání vést spíše k odstraňování těţké a namáhavé práce.

Konkrétní představu o finančním ohodnocení povolání Zdravotnického

asistenta mělo jen 18 tj. 23% respondentů. Tato skutečnost příliš nepřekvapuje,

- 96 -

v souladu s dnešním trendem ve společnosti - podporování

prodluţování doby studia a finanční závislosti na rodičích. Nic je nenutí i kdyţ

uţ jsou plnoletí, ţivit se sami a tudíţ se nezajímají do určité doby ani o finanční

efekt zvoleného profesního zaměření.

Konkrétní představu o pracovní náplni zdravotnického asistenta získali

respondenti v průběhu studia, hlavně při praktickém vyučování. Pro většinu

respondentů bylo toto poznání zklamáním. Jak uţ bylo uvedeno dříve, většina

z nich se domnívala, ţe po absolvování studia budou mít kompetence

zdravotní sestry. Všechny jejich naděje pak smetlo ustanovení v Zákoně

č.69/2004 Sb. o práci pod odborným dohledem. Protoţe není nadále jasný

a jednotný výklad o kompetencích, zdravotnická praxe si vytvořila výklad svůj.

Nekoncepčnost celého zdravotnictví (od roku 1990 mělo zdravotnictví 17

ministrů, viz. příloha č.8), které je v současné době v hluboké krizi sebou nese

nekoncepčnost vzdělávání zdravotnických profesí a neodpovídá ani potřebám

zdravotnické praxe.

Jako závaţná se jeví také ztráta společenské prestiţe zdravotnického

povolání a neodpovídající velmi nízké finanční ohodnocení. U všech

respondentů se projevila totální nespokojenost s výší platu. Sami respondenti

komentují, ţe tento plat jim nezaručuje ani základní ţivotní standard.

Jeví se tedy jako chvályhodná snaha zajistit si lepší ţivotní podmínky

dalším studiem a zvýšením kvalifikace v oboru nebo zajistit si lepší ţivotní

podmínky mimo obor. Čtyřleté studium na střední zdravotnické škole jim

poskytuje uţitečné a v jiných oborech uplatnitelné vzdělání. Většina

respondentů také podvědomě tuší, ţe lepší ţivotní podmínky jim zajistí co

nejdelší studium a co nejlepší kvalifikace v oboru. V ošetřovatelství však tato

přímá úměra neplatí. Současné zdravotnictví není schopno kvalitně ohodnotit

ani práci vysokoškolsky vzdělaných a celoţivotně dále vzdělávaných lékařů.

Lze si tedy snadno spočítat za jako dlouho by se mohlo počítat s kvalitním

ohodnocením vysokoškolsky vzdělaných zdravotních sester. Proto respondenti

s lepšími studijními výsledky zcela reálně uvaţují o vysokoškolském studiu ale

i v jiném oboru.

- 97 -

Většina respondentů také nevěří oficiálně podaným informacím o

dalších moţnostech studia. Na otázku kde získávají informace odpovědělo

nejvíce respondentů, ţe hlavním zdrojem informací jsou média, letáky škol,

veletrhy škol, dny otevřených dveří, přátelé a známí, dále spoluţáci, časopisy,

rodiče. Zcela propadli výchovní poradci, nebo oficiální přednášky a exkurze.

Na závěr byli respondenti tázáni, kdy by chtěli v případě, ţe by zůstali ve

zdravotnictví pracovat. Z odpovědí vyplývá, ţe ani ti, kteří by eventuelně zůstali

ve zdravotnictví nechtějí vykonávat neatraktivní, těţkou a neoceňovanou práci .

Ani jeden z respondentů neuvedl ochotu pracovat v zařízeních dlouhodobé

péče nebo domově důchodců.

Ještě v roce 2003 se ve výzkumu Úlovcové154 výskyt nespokojenosti

s volbou ve skupině zdravotnictví nevyskytl. Všichni absolventi uváděli, ţe jim

škola poskytla široké základní poznatky a zároveň dala moţnost specializace.

Všichni velmi ocenili soulad mezi volbou profese, přípravou na ni a další

profesní dráhou, kterou chtěli vykonávat. Současné absolventy velmi poškodilo

neuváţené vměstnání čtyřletého studia do systému evropské vzdělávací

soustavy.

10.2 Interpretace zjištěných dat výsledků druhého dotazníkového šetření

Z vyhodnocení výsledků druhého dotazníkového šetření jasně vyplývá, ţe

největší počet absolventů studuje na vyšší odborné škole a to 45 respondentů

z dotazovaných 70, tj. 64%.

Na vysoké škole studuje 12 respondentů z dotazovaných 70, tj. 17%

respondentů.

Na jazykové škole ani na úřadu práce není veden ţádný z oslovených

respondentů.


2003.

- 98 -

Pro vstup na trh práce se rozhodlo celkově 11 respondentů. Pro

práci ve zdravotnictví v oboru zdravotnický asistent se rozhodlo 7 ze 70

respondentů, tj. 10%, kteří pracují v různých zdravotnických zařízeních.

Mimo obor zdravotnictví pracují 4 respondenti ze 70 tj. 6% respondentů.

Následující graf porovnává výsledky výhledu a reálného zaměření

respondentů.

Graf 6: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů

Pro větší názornost tento graf porovnává odpovědi respondentů ještě

během studia a následně po ukončení studia na SZŠ. Nepatrný rozdíl je vidět

v grafu VOŠ, kdy záměr studovat na VOŠ během studia projevilo 45

respondentů a skutečný nástup ke studiu na VOŠ potvrdilo 46 respondentů,

zájem o studium na VŠ během studia projevilo 34 respondentů, reálně studuje

12 respondentů. Pracovat v oboru chtělo 13 respondentů a skutečný nástup do

zaměstnání v oboru ZA potvrdilo 7 respondentů. Práci mimo obor potvrdili 4

respondenti. (viz. příloha č.7).

0

10

20

30

40

50

VO Š VŠ Práce v oboru Práce m im o obor

reá lně za stud ia

- 99 -

Závěr

Jak bylo řečeno v úvodu diplomové práce je výběr vzdělávací dráhy

jedním ze zásadních rozhodnutí v ţivotě kaţdého člověka. Volba střední školy

ovlivňuje výběr další profesní dráhy, má vliv na uplatnění na trhu práce

a společenském statusu jedince.

Cílem diplomové práce bylo získat potřebné informace o faktorech

podílejících se na volbě vzdělávací cesty absolventů střední odborné školy. Na

základě výzkumného šetření se podařilo určit faktory podílející se na volbě

vzdělávací cesty středoškolského ţáka a jsou prezentovány v empirické části

diplomové práce.

Závěry této práce se vztahují pouze ke sledovanému vzorku respondentů.

Některé důleţité skutečnosti by však mohly být vyuţity v dalších obsáhlejších

výzkumech například při přepracování vzdělávacího programu ve zdravotnictví,

ale mohly by poslouţit i k nové koncepci vzdělávací soustavy v ČR.

První hypotéza měla ověřit zda si větší počet ţáků vybralo studium na

zdravotnické oboru Zdravotní asistent na základě svého osobního zájmu neţ na

základě přání rodičů. Testováním první hypotézy můţeme konstatovat, ţe

hypotézy byla potvrzena.

Úkolem druhé hypotézy bylo objasnit, ţe za negativní faktor ovlivňující

volbu povolání označuje ţák negativní image zdravotnické profese

a upřednostňuje tento faktor před faktorem nízkého platového ohodnocení.

Testováním byla druhá hypotéza potvrzena.

Třetí hypotéza měla objasnit zda větší počet absolventů pokračuje

v dalším vzdělávání a minimum vstupuje na trh práce. Testováním třetí

hypotéza se potvrdila pravdivost této hypotézy.

Na podzim roku 2009 předloţila vláda poslanecké sněmově ke schválení

novelizaci zákona č. 96/2004 Sb. a vzhledem k politické situaci, která v našem

státě nastala, se však poslanecká sněmovna touto novelizací nezabývala.

Ke změnám a ochotě řešit současnou situaci došlo aţ v lednu 2011.

Zdravotnictví je v hluboké krizi, lékaři stávkují za lepší platy, nastala nutnost

vypracování krizového plánu, jak zajistit nejnutnější péči o obyvatelstvo.

- 100 -

Ke dni 6. ledna 2011 byla oznámena ministrem zdravotnictví

tzv.“malá novela“ Zákona č.96/2004 Sb. S obsahem této novely by měly nastat

změny ve výkladu výkonu zdravotnického povolání, změny týkající se

„registrace“sester a změny v celoţivotním systému vzdělávání zdravotnických

pracovníků.

Změny ve výkonu zdravotnického povolání by se doufejme měly týkat i

pracovní náplně Zdravotnického asistenta, kdy výkony spojené se

samoobsluţnou činností a uspokojování potřeb pacientů/klientů bude moci

zdravotnický asistent vykonávat bez odborného dohledu. Jakou reálnou změnu

situace v praxi skutečně přinese ukáţe budoucnost. S velkou novelou zákona

a přehodnocení kvalifikačního vzdělávání, včetně přehodnocení podmínek

celoţivotního specializačního vzdělávání se počítá aţ v roce 2012.

Absolventi se vlastně chovají odpovědně nenastupují-li do práce, ale dále

studují a chtějí dosáhnout co nejvyšší kvalifikace ve zvoleném zdravotnickém

oboru. A neodpovědně k vlastní budoucnosti. Pokud nenastoupí do práce ve

vystudovaném oboru zdravotnický asistent, ale hledají lepší, příjemnější,

atraktivnější lépe společensky oceněnou a zaplacenou práci ke které je studium

na střední zdravotnické škole dobře připravilo.

Přínos diplomové práce spatřujeme především v poskytnutých

informacích. V nynější situaci je důleţité zmapovat faktory, které ovlivnily

rozhodnutí o volbě povolání, včetně vlivu rodiny, širšího sociálního okolí i

střední školy.

Diplomová práce přinesla také odpověď na otázku, zda informace

poskytovaní úřady práce, výchovnými poradci, třídnímu učiteli a učiteli nepatří

mezi faktory ovlivňující nynější stav. Dle výsledů šetření se potvrdilo, ţe

nedostatečná a nesprávná informovanost je jedním z faktorů, které se na tomto

stavu podílejí.

Informace by mohly být vyuţity pro zlepšení informační práce IPS

a v základních školách a materiálem k širším výzkumům vztahující se k nové

koncepci zdravotnického vzdělávání v naší školské soustavě, která by lépe

souzněla se vzdělávací soustavou evropskou.

- 101 -

Výsledky budou dále vyuţity výchovným a kariérovým poradcem

na Střední zdravotnické škole v Brně, kde výzkumné šetření probíhalo. Vyuţití

vidíme v oblasti náboru ţáků ze základních škol pro studium na této škole. Další

vyuţití výsledků této práce bude v rozšíření sluţeb kariérového poradenství

v rámci projektu VIP kariéra taktéţ na zmíněné škole. Výsledky budou také

pouţity při jednání se zdravotnickými zařízeními města Brna, kde probíhá výuka

teoreticko praktických předmětů. Taktéţ budou výsledky pouţity pro pracoviště

na kterých jiţ tato výuka probíhá, vzhledem k tomu, ţe jak z výsledků práce

vyplívá i přístup zdravotnických zařízení je jedním z faktorů, který se ve velké

míře podílí na volbě další profesní dráhy ţáků.

Negativní faktory jako je sníţená prestiţ povolání v 94%, společností

nedoceněné povolání v 94%, nesamostatnost a omezování kompetencí v 92%

jsou pro společnost alarmující faktory je třeba se jim věnovat. Veškeré

připravované změny týkající se novelizace zákona č. 96/2004 Sb. by měly vést

k odstranění těchto negativních faktorů, protoţe kaţdý z nás bude pomoc

ošetřovatelského personálu dříve či později potřebovat.

- 102 -

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

Literatura :

1. ATKINSON, R. Psychologie. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-640-3.

2. ČAČKA, O. Přehled psychologie obecné, dospívání a pracovní

výkonnost. Brno : PDF MU, 1995. ISBN 80-210-0904-7.

3. ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících

s faktory optimalizace. Brno, Masarykova Univerzita, 2000. ISBN

80-72-39-060-0.

4. Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy.

Praha : SPN, 1976.

5. DOBSON, J. Být sám sebou. Praha : Návrat domů, 1994. ISBN 80-

85495-32-5.

6. EVROPSKÁ KOMISE. Bílá Kniha. Nový podnět pro evropskou mládež.

Praha : MŠMT, 2002. ISBN 80-86033-74-0.

7. FILIPCOVÁ, B. Člověk, práce, volný čas. Praha : 1966

8. FRIEDMANN, Z. Didaktika technické výchovy. Brno : MU, 2001. ISBN

80-210-2641-3.

9. GILLERNOVÁ, I a kol. Slovník základních pojmů z psychologie.

Praha : Fortuna, 2000. ISBN 80-7168-683-2.

10. HLAĎO, P. Svět práce a volba povolání. Brno : MU PDF, 2009.

11. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M. Diplomové a závěrečné práce.

Olomouc : UP PDF. ISBN 80-244-1237-3.

12. HRABAL, V. Psychologické otázky motivace ve škole. Praha : SPN,

1984.

13. HŘEBÍČEK, L. Praxe profesně kariérového poradenství na ZŠ a SŠ.

Brno : Centrum pro další vzdělávání MU, 2002.

14. HŘEBÍČEK, L. Profesionální orientace mládeže. Praha : SPN, 1984.

- 103 -

15. HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérního poradenství. Brno : Centrum

pro další vzdělávání MU, 2009.

16. HYHLÍK, F.,NAKONEČNÝ,M. Malá encyklopedie současné

psychologie. Praha : SPN, 1973.

17. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha : Grada, 2007.

ISBN 978-80-247-1369-4.

18. JANDOUREK, J. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN:

80-7178-535-0.

19. JAROŠOVÁ,D. Organizace studia ošetřovatelství. Ostrava : Ostravská

Univerzita, ZSF, 2006.

20. KLÍMOVÁ, M. Aktuální otázky profesionálního vývoje a profesní

orientace žáků gymnázií. Praha : UK, 1987.

21. KLÍMOVÁ, M. Teorie a praxe výchovného poradenství. Praha: SPN,

1987.

22. KRAUS,B. K současným problémům mládeže. Praha : Horizont, 1990.

ISBN: 80-7012-027-4.

23. KRAUS,B. Středoškolská mládež a její svět na přelomu tisíciletí.

Brno : Paido, 2006. ISBN: 80-7315-125-1.

24. KRAUS, B., POLÁKOVÁ, V. Prostředí- člověk- výchova. Brno : Paido,

2001. ISBN: 80-7315-004-2.

25. KUBĚNOVÁ, B. Profesní orientace a profesní uplatnění žáků praktické

školy. Diplomová práce. Brno : MU PDF,2006.

26. KYSUČAN, J. Kapitoly z teoretických základů sociální pedagogiky.

Olomouc : UP, 1996. ISBN: 80-7067-677-9.

27. LANGMEIER, J. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha :

Avicenum, 1991. ISBN 80-201-00987.

28. LANGMEIER, J.,KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie.

Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9.

29. MACEK, P. Adolescence. Praha : Portál, 2003, ISBN 80-7178-747-7.

- 104 -

30. MEZERA, A. Pro jaké povolání se hodím. Brno : Computer

Press, 2008. ISBN: 978-80-251-2395-9.

31. NVF-NISP a MPSV. Poradenství pro volbu povolání a zaměstnávání

na úřadech v české republice. Praha : VVF, 2005. ISBN 80-86728-25-

0.

32. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Poradenství pro volbu povolání a

zaměstnávání na úřadech práce v české republice.

Praha : MPSV,2005. ISBN 80-86728-25-0.

33. NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti. Praha : Academia, 1995.

ISBN 80-200-0628-1.

34. ONDREJKOVIĆ, P.Negatívne stránky individualizácie

mládeže. Bratislava : PDF UK, 1997. ISBN 80-88868-17-3.

35. PAVELKOVÁ, I. Pedagogika volného času. Praha : Portál, 1999.

ISBN 80-7178-195-5.

36. PAVELKOVÁ, I. Perspektivní orientace jako činitel rozvoje osobnosti.

Praha : Academia, 1990. ISBN 80-200-0055-0.

37. PRŮCHA, J. Pedagogická encyklopedie. Praha : Portál, 2009.

ISBN 978-80-7367-546-2.

38. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník.

Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-647-6.

39. PUGNEROVÁ, M. Profesionální orientace. Olomouc : UP, 2006. ISBN

80-244-1198-9.

40. SAK, P. Sociální vývoj mládeže. Praha : SPN, 1985 .

41. SAK, P., SAKOVÁ, K. Mládež na křižovatce. Praha : Svoboda Servis,

2004. ISBN 80-86320-33-2.

42. STRÁDAL, L. NOUZOVÁ, J. Příprava žáků na profesní orientaci.

Praha : Sociologické nakladatelství, 1995. ISBN 80-85850-20-6.

43. STREJČKOVÁ, A. Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví.

Praha : Fortuna, 2007. ISBN 978-80-7168-943-0.

- 105 -

44. STŘELEC, S. Kapitoly z teorie výchovy I. Brno : Paido, 1998.

ISBN 80-85931-61-3.

45. TAXOVÁ, J. Pedagogicko-psychologické zvláštnosti dospívání.

Praha : SNP, 1987.

46. TAXOVÁ, J. Vrstevnické vztahy v adolescenci. Praha : UK, 1972.

47. ÚLOVCOVÁ, H. Přístup mladých lidí ke vzdělávání a jejich profesní

uplatnění. Praha : NUOV, 2003. LS026.

48. VENDEL, Š. Kariérní poradenství. Praha : Grada, 2008.

ISBN 80-7067-677-9.

49. VÍTKOVÁ, M. Otázky speciálně pedagogického poradenství.

Brno : MU, 2004. ISBN 80-86633-23-3.

50. Vyhláška MŠMT č. 74/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb

ve školách a školských zařízeních.

Časopisy a sborníky :

51. BIELIKOVÁ, M. Pohled mladých ľudí na budúcnosť a život v EU. In

Mládež a spoločnosť, 2004, č. 2. ISSN 1335-1109.

52. DOLEŢAL, J. Poradny pro volbu povolání nebo výchova k povolání. In

Výchovný poradce, 1964, č.1.

53. HUSŇÍK, P. Místo sestřiček usedají do lavic asistenti. In Učitelské

noviny, 2007, č. 33. ISSN

54. KRAUS, B. Jakými problémy žije současné středoškolská mládež. In

slovník příspěvků z VI. Konference České asociace pedagogického

výzkumu 2. a 3. července 1998. České Budějovice: Pedagogická

fakulta, 1998

55. KRAUS, B. Mládež v postmoderní společnosti. In. Socialia 99. Mládež

v postmoderní době. Sborník příspěvků z mezinárodní konference

konané v Hradci Králové 12. a 13. října 1999. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2000.

- 106 -

56. KOUHOUTOVÁ, I. Legislativní úprava zdravotnického

povolání. In Sestra, 2005, roč. 15, č. 11. ISSN 1210-0404.

57. MIKŠOVÁ, Z. Uplatnění zdravotnických asistentů na trhu práce. In

Florence, 2009,roč. V, č. 1. ISSN 0044-1996.

58. ŠKUBOVÁ, J. ČAS před fórem delegátů piluje program. In Florence,

2011, roč. VII, č. 2. ISSN 1801-464X.

59. VOJTĚCH, J. Uplatnění absolventů zdravotnických škol. In

Zdravotnické noviny, 2009, roč. 58, č.50. ISSN 0044-1996.

60. ZACHACHAROVÁ, E., GULÁŠOVÁ, I. Profesní image sester. In

Zdravotnické noviny, 2010, roč. 59,č. 18. ISSN 0044-1996.

Internetové zdroje :

61. EVROPSKÁ KOMISE, EAOEA. Organizace vzdělávání soustavy

České republiky 2008/2009. Eurydice, 2009. [cit.2010-20-11].

Dostupné na WWW : http://eacea.ec.

europa.eu/education/eurydice/documents/eurybase/eurybase_full_

reports/cz_cs.pdf .

62. Informační střediska při úřadech práce. Dostupné na:

www.http://www.portal.mpsv.cz/cz/obcane/poradstrediska.

63. KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ. Bílá kniha evropské

komise. Nový podnět pro evropskou mládež. [cit.2011 -20-01].

Dostupné na WWW : http://www.msmt.cz/mladez/informace-o-bile-

knize-evropske-komise-o-mladezi

64. KOUHOUTEK, R. Volba a výběr povolání a studia . [online]

[cit.2008-01-11]Dostupné na

:WWW :http://rudolfkohoutek.blog.cz/0901/psychologie-volby-a-vyběru-

povolani-a-studia online.

65. KOUCKÝ, J., KOVAŘOVIC, J. Nová rizika a nové příležitosti. [cit.2011-

02-01]. Dostupné na WWW :

WWW%20:%20http:/eacea.ec

http://www.http/www.portal.mpsv.cz/cz/obcane/poradstrediska

- 107 -

http://www.skav.cz/admin/upload/fck/file/virtualni%20knihovna/r

izika_prilezitosti_svp.pdf

66. Rámcový vzdělávací program. (RVP ML). [cit.2010 -29-10]. Dostupné

na WWW: http://www.

Zpd.nuov.cz/RVP_kategorie_ML/RVP_5341M01_Zdravotnicky_asisten

t.pdf

67. SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE. OBLASTNÍ ÚŘADOVNA

PRO EVROPU. Zdravotní sestry a porodní asistentky ve službách

zdraví. [cit.2000-25-01]. Dostupné na WWW:

http://www.lfhk.cuni.cz/soclekapps/osetr/asp/browse/browse.asp?a=2&

d=42

68. ŠIMEK, M,. TVRDÝ, L. Rozdíly ve vzdělanostní struktuře se

zaměřením na Českou republiku. [online] [cit.2005-29-05]. Dostupné

na WWW : http://knowlesdge.vsb.cz/sborniky/2005 Simek_ Tvrdy_

rozdily.pdf

69. TRLÍKOVÁ, J., VOJTĚCH, J., ÚLOVCOVÁ, H. Rozhodování žáků při

volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce. [cit.2011-05-

01]. Dostupné na WWW :

http://www.nuov.cz/uploads/Mssetreniabsazam08final_prowww.pdf

70. USNESENI VLÁDY ČR. [online] [cit.2000-03-04]. Dortupmé na

WWW : http://www.vláda.cz/cz/clenove-vlády/historie-minulych-

vlad/tiskova-konference-po-schuzi-vlády-cr-3--4--2000-998/.

http://knowlesdge.vsb.cz/sborniky/2005%20Simek_%20Tvrdy_%20rozdily.pdf

http://knowlesdge.vsb.cz/sborniky/2005%20Simek_%20Tvrdy_%20rozdily.pdf

http://www.nuov.cz/uploads/Mssetreniabsazam08final_prowww.pdf

- 108 -

SEZNAM ZKRATEK

ČR Česká republika

EU Evropská unie

IPS při ÚP Informační a poradenské středisko při úřadu práce

ISCED Mezinárodní klasifikace vzdělávání

ISCO Mezinárodní klasifikace povolání

KAZAM Klasifikace zaměstnání

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MŠMT ČR Ministerstvo školství,mládeţe a tělovýchovy České republiky

NISP Národní informační středisko pro poradenství

NUOV Národní ústav odborného vzdělávání

NVF Národní vzdělávací fond

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

RVP Rámcové vzdělávací programy

SZŠ Střední zdravotnická škola

USA Spojené státy americké

VIP kariéra Projekt na pomoc ţákům i učitelům

VOŠ Vyšší odborná škola

VŠ Vysoká škola

WHO Světová zdravotnická organizace

ZA Zdravotnický asistent

ZŠ Základní škola

- 109 -

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Věkové rozloţení respondentů

Graf 2: Vzdělání rodičů

Graf 3: Četnost kladných odpovědí na otázky zjišťující ekonomické vlivy

Graf 4: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA

Graf 5: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání

- 110 -

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Informace o respondentech

Tabulka 2: Vlivy na rozhodnutí studovat obor ZA

Tabulka 3: Informace ovlivňující výběr povolání ZA

Tabulka 4: Motivace ke studiu oboru ZA

Tabulka 5: Ekonomické vlivy

Tabulka 6: Představy o náplni práce ZA

Tabulka 7: Otázky vztahující se k pomaturitnímu studiu

Tabulka 8: Faktory, které změnily představu o náplni práce ZA

Tabulka 9: Faktory vedoucí k rozhodnutí odejít ze zdravotnického povolání

- 111 -

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č.1 Dotazník pro SZŠ

Příloha č.2 Dotazník pro absolventy

Příloha č. 3 Tabulka 10 Nejuţitečnější předměty z pohledu respondenta

Příloha č. 4 Tabulka 11 Nejméně uţitečné předměty z pohledu

respondenta

Příloha č. 5 Tabulka 12 Zdroje informací o moţnostech dalšího studia

Příloha č.6 Tabulka 13 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů

Příloha č.7 Graf 7 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů

Příloha č.8 Přehled ministrů zdravotnictví

Příloha č.9 Materiál IPS Zdravotní sestra

Příloha č.10 Materiál IPS Zdravotnický asistent

- 112 -

Příloha č.1 Dotazník pro SZŠ Dotazník pro SZŠ

Tento dotazník slouţí k získání dat ve vědeckých výzkumech. Děkujeme předem za čas

a pozornost, které vyplňování budete věnovat. Odpovídejte zakříţkováním číslovky ve sloupci.

Základní údaje:

Třída:………….. Kód dotazníku:………

Věk:……………. Název školy:……………………………….

Pohlaví chlapec: ANO – NE dívka: ANO – NE

Jaké vzdělání má:

Vaše matka:

1 základní

2 odborné učiliště, Střední odborná škola bez maturity

3 střední škola s maturitou

4 vysoká škola

Váš otec:

1 základní

2 odborné učiliště, Střední odborná škola bez maturity

3 střední škola s maturitou

4 vysoká škola

Studijní průměr na posledním vysvědčení:………………………………

Váţení maturanti,

Dovolte abych Vás touto cestou poţádala o vyplnění následujícího dotazníku. Téma

výzkumného šetření je „ Profesní orientace ţáků posledních ročníků zdravotnických škol“.

Dotazník má několik částí. První máte právě teď před sebou, odpovídejte pravdivě na

následující otázky.

Druhá část výzkumného šetření proběhne na podzim roku 2009 a opět bychom Vás rádi

oslovili. Proto abychom Vás mohli znovu kontaktovat prosím o Vaše následující sdělení.

Jsem ochoten – ochotna na podzim roku 2009 odpovědět na další otázky sloužící

k získání dat ve vědeckém výzkumu. ANO – NE .

Jak Vás mohu kontaktovat? Vyplňte následující údaje.

e-mail adresa:……………………………………………………………………………………….

- 113 -

telefonní číslo:………………………………………………………………………………………

poštovní adresa:……………………………………………………………………………………

Děkuji za spolupráci Petra Jílková

I. MOTIV

Co bylo motivem. Důvodem výběru studia střední zdravotnické školy?

1. Bylo to přání mých rodičů: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT

2. Bylo to přání mých prarodičů: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT

3. Doporučení jiného dospělého ( pokud ano, prosím

popište):…………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………

4. Jiné doporučení ( pokud ano, prosím

popište):…………………………………………………………………………………………

5. Rozhodnutí ovlivnili moji přátelé, kamarádi: ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT

6. Bylo to pouze moje rozhodnutí : ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT

7. Pokud to bylo moje rozhodnutí, proč jsem se takto

rozhodl/a?………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………..

II. VÝBĚR

8. Účastnil/a jsem se v 9. třídě ZŠ testů studijních předpokladů pro volbu povolání:

ANO – NE – NEUMÍM SE VYJÁDŘIT

9. Dozvěděl/a jste se konkrétní výsledky pro jaké povolání máte předpoklady?

ANO – NE

10. Ovlivnil tento výsledek vaše rozhodnutí?

ANO – NE

11. Měl/a jste konkrétní představu o studiu na SZŠ?

ANO – NE

12. Měl/a jste konkrétní představu o povolání zdravotnického asistenta?

ANO – NE

13. Studium na SZŠ jste si vybral/a z důvodu nekonání přijímacích zkoušek?

ANO – NE

- 114 -

14. Výběr školy ovlivnila zdravotnická profese mých rodičů, příbuzných?

ANO – NE

15. Výběr studia na SZŠ ovlivnila informační kampaň o náplni práce zdravotnického

asistenta konaného v/na:

Úřadu práce: ANO – NE

Základní škola: ANO – NE

Veletrh středních škol: ANO – NE

III. PRŮBĚH STUDIA

16. Vedla Vás k volbě povolání zdravotnického asistenta touha pomáhat lidem?

ANO – NE

17. Který z vyučovacích předmětů v průběhu studia povaţujete za nejpřínosnější?

(doplňte):……………………………………………………………………………………….

18. Který z vyučovacích předmětů povaţujete za zbytečný, nezajímavý, nebavil Vás?

(doplňte):………………………………………………………………………………………

19. Měl/a jste představu o hmotném prospěchu zdravotnického povolání?


20. Získal/a jste během studia konkrétní představu o pracovní náplni ZA?

ANO – NE

21. Liší se nynější představa od představy na počátku studia?

ANO – NE

22. Pokud se liší, v čem?

(doplňte):………………………………………………………………………………………

23. Jste spokojen s dosaţenou ekonomickou nezávislostí?


24. Víte, jaký je nástupní plat ZA?

ANO – NE

25. Domníváte se, ţe by Vám nástupní plat zaručil dostatečný ţivotní standard?

ANO – NE

26. Negativní proţitky, postoje k tomuto povolání jsem získala během výuky na

jednotlivých pracovištích nemocnic:


- 115 -

IV. BUDOUCNOST

27. Máte dostatek informací o moţnostech dalšího studia po maturitě?


28. Budete studovat obory související se zdravotnictvím?


29. Raději zaměřím studium jiným směrem.

ANO – NE

30. Jestliţe chcete zcela změnit obor, proč? (

doplňte):………………………………………………………………………………………

……………

31. Co Vás nejvíce utvrzuje v myšlence odejít ze zdravotnického povolání?

A, nízké platové ohodnocení : ANO – NE

B, moc práce: ANO – NE

C, velká zodpovědnost: ANO – NE

D, velká psychická zátěţ: ANO – NE

E, sníţená prestiţ povolání: ANO – NE

F, společností nedocenění postavení: ANO – NE

G, nesamostatnost a omezování kompetencí při výkonech: ANO – NE

Jiné: ( doplňte):……………………………………………………………………………

32. Kde jste získal/a informace o dalších moţnostech studia? (zatrhněte vyhovující)

Časopis

Média – TV, rozhlas, kniha, elektronická pošta, filmové dílo, internet)

Informační letáky škol

Rodiče

Dny otevřených dveří na VOŠ, VŠ

Přednášky a exkurze

Doporučení přátel, známých

Veletrhy škol

Spoluţáci

Výchovný poradce školy

- 116 -

Třídní učitel

33. Přihlásil/a jste se k dalšímu studiu?

ANO – NE

34. Uveďte název školy, který jste si vybral/a k dalšímu

studiu:…………………………………………………………………………………………

……………

35. Byla volba povolání ZA pro Vás správná?

ANO – NE

36. Pokud ne, uveďte okamţik, kdy jste si tuto skutečnost

uvědomil/a………………………………………………………………………………………

………….

37. 37. Chci pracovat ve zdravotnickém zařízení a po maturitě nastoupím do zaměstnání

jako ZA.

ANO – NE

38. Jmenujte zdravotnické pracoviště, kde chcete

pracovat…………………………………………………………………………………………

- 117 -

Příloha č.2 Dotazník pro absolventy

Dotazník pro absolventy SZŠ

Dotazník slouţí k získání dat ve vědeckých výzkumech. Děkujeme předem za čas a

pozornost, které vyplňování budete věnovat. Odpovídejte označením vhodné odpovědi.

Základní údaje: chlapec – dívka ( nehodící škrtněte)

Váţený absolvente, dovolte abych touto cestou poţádala o vyplnění následujícího

dotazníku. Téma výzkumného šetření je “ Profesní orientace ţáků posledních ročníků

zdravotnických škol“. Jedná se o druhou část výzkumného šetření, první jste vyplňoval/a ještě

jako student čtvrtého ročnímu studia SZŠ.

Děkuji za spolupráci.

Petra Jílková

Označte vyhovující odpověď, doplňte !

1. Byl/a jsem přijata ke studium na VŠ a budu studovat? ANO – NE

2. Univerzita ( doplňte):

4. Fakulta ( doplňte):

5. Obor ( doplňte):

6. Byl(a jsem přijata ke studiu na VOŠ a budu studovat? ANO – NE

7. Název školy ( doplňte):

8. Obor: ( doplňte)………………………………….

9. Nyní budu studovat pouze na jazykové škole? ANO – NE

10. Jsem vedena na Úřadu práce ? ANO – NE

11. Nyní budu studovat v zahraničí? ANO – NE

12. Pracuji jako ZA? ANO – NE

13. Pracoviště ( doplňte):

14. Oddělení ( doplňte):

15. Pracuji mimo obor? ANO – NE

16. Kde ( doplňte):

17. Pracovní zařazení ( doplňte):

18. Jiné ( doplňte pokud nevyhovují předchozí).

- 118 -

Příloha č.3 Tabulka 10: Nejužitečnější předměty z pohledu respondenta

Název předmětu počet zmínek

Ošetřovatelství 65

Psychologie a komunikace 27

Ošetřování nemocných 17

První pomoc 10

Somatologie 7

Vnitřní lékařství 5

Český jazyk 5

Angličtina 4

Základy veřejného zdravotnictví 3

Občanská nauka 3

Ekonomie 3

Chemie 1

- 119 -

Příloha č.4

Tabulka 11: Nejméně užitečné předměty z pohledu

respondentů

název předmětu počet zmínek

Ekonomie 31

Matematika 18

Fyzika 8

Dějepis 6

Základy veřejného zdravotnictví 5

Tělesná výchova 4

Informatika 2

- 120 -

Příloha č.5 Tabulka 12: Zdroje informací o možnostech dalšího studia.

zdroj informací počet zmínek

média 48

letáky škol 45

veletrh škol 35

třídní učitel 30

dny otevřených dveří 33

přátelé a známí 29

spoluţáci 25

časopisy 21

rodiče 16

přednášky a exkurze 12

výchovný poradce 2

- 121 -

Příloha č.6

Tabulka 13: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů

VOŠ VŠ Práce v oboru Práce mimo

obor

Reálně 45 12 6 4

za studia 44 34 13

- 122 -

Příloha č.7

Graf 7: Srovnání výhledu a reálného zaměstnání studentů

0

10

20

30

40

50

VOŠ VŠ Práce v oboru Práce mimo obor

reálně za studia

- 123 -

Příloha č.8

Přehled ministrů zdravotnictví v rámci nezávislé republiky

1. Petr Lom od 1. ledna do 22. června1993

2. Luděk Rubáš od 23.června do 10.října 1995

3. Jan Stránský od 10.října 1995 do 2. ledna 1998

4. Zuzana Roithová od 2. ledna 1998 do 22. července 1998

5. Ivan David od 22.července 1998 od 9. prosince 1999

6. Bohumil Fišer od 9. února 2000 do 15. července 2002

7. Marie Součková od 15.července 2002 do 14. dubna 2004

8. Jozef Kubinyi od 14. dubna 2004 do 12. října 2005

9. Milada Emerová od 4.srpna 2004 do 12. října 2005

10. David Rath od 4. listopadu 2005 do 4. září 2006

11. Tomáš Jůlínek od 4. září 2006 do 23. ledna 2009

12. Daniela Filipiová od 23. ledna 2009 do 8. května 2009

13. Dana Jurásková od 8. května 2009 do 13. července 2010

14. Leoš Heger od 13. července 2010 dosud

- 124 -

Příloha č.9

- 125 -

- 126 -

Příloha č.10

- 127 -

- 128 -

ANOTACE

Jméno a příjmení: Petra Jílková

Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce: Mgr. Jitka Nábělková, PhD.

Rok obhajoby: 2011

Název práce:

Profesní orientace ţáků posledních ročníků zdravotnických škol

Název v angličtině:

Career foucus of medical college graduates

Anotace práce:

Diplomová práce se zabývá problematikou profesní orientace

ţáků posledních ročníků zdravotnických škol.

První část přináší charakteristiku cílové skupiny adolescentů,

zabývá se pojmy profesní orientace, volba povolání a výchova k

volbě povolání.

Stěţejní částí diplomové práce je empirické šetření zaměřené na

zjištění nedostatků ve volbě střední školy v oblasti motivace

ţáků k výběru zdravotnické školy, angaţovanost samotného

ţáka při tomto výběru.

Cílem je určit nepříznivé faktory, které ovlivňují volbu

povolání a dát skutečný přehled o nástupu absolventů na trh

práce či k dalšímu studiu.

Klíčová slova:

Profesní orientace, volba povolání, výchova k volbě povolání..

- 129 -

Anotace v angličtině:

This diploma thesis deals with the issue of career foucus of

medical college graduates.

The opening part describes the characteristics of the target

group adolescents, and it deals with the concepts of career

focus, career choice and career education. The essential part

of the diploma thesis is (empirical) research that aims to

identify deficiencies accompanying the college choice, with

respect to motivating students to choose a medical college,

and involvement of students in this choice.

The objective is to determine negative factors affecting the

career choice and to give a real picture of graduates joining

the employment market or pursuing some further education.

Klíčová slova

v angličtině:

Career focus, career choice and career education

Přílohy vázané

v práci:

Příloha č. 1 Dotazník pro SZŠ

Příloha č. 2 Dotazník pro absolventy SZŠ

Příloha č. 3 Tabulka 10 Nejuţitečnější předměty z pohledu

respondenta

Příloha č. 4 Tabulka 11 Nejméně uţitečné předměty

z pohledu respondenta

Příloha č. 5 Tabulka 12 Zdroje informací o moţnostech

dalšího studia

Příloha č. 6 Tabulka 13 Srovnání výhledu a reálného

zaměstnání studentů

Příloha č. 7 Graf 7 Srovnání výhledu a reálného zaměstnání

studentů

Příloha č.8 Přehled ministrů zdravotnictví

Příloha č.9 Materiál IPS Zdravotní sestra

Příloha č. 10 Materiál IPS Zdravotnický asistent

Rozsah práce: 127 stran (včetně příloh)

Jazyk práce: český

- 130 -

Date post:	30-Mar-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI - Theses · 2011. 6. 17. · UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI...

Documents