CESTA SNŮ

Únor 2013Studentský časopis

Gymnázium KOMenského Havířov

12 Kč

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Komár =

synonymum dobrého čtení!

Kontaktujte nás na emailové adrese: casopiskomar@seznam.cz

Budou nás zástupy!Přidej se i Ty!

Únorové číslo časopisu Komár je v prodeji pouze v prostorách školy Gymnázia Komenské-ho v Havířově. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby.

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

hovoří k vám kapitán. Vítejte na palubě našeho letounu KOM13 Rychlý sosák. Děkujeme, že jste si pro své cestování vybrali právě naši leteckou společnost Hmyz v nouzi. Doufáme, že se vám let bude líbit.

Naše CESTA SNŮ potrvá 32 nadpozemských stránek a je bez mezipřistání. Poletíme ve výšce od šaten až po půdu, nad územím chodeb, tříd i kabinetů. Pokud by se vám zdálo, že se během letu děje něco neobvyklého, nepanikařte, prosím, na veškeré komplikace jsme připraveni. Můžeme vás dokonce ujistit, že vás dopravíme šťastně do cíle i přes silné turbulence v blízkosti školní jídelny. Nemusíte mít obavy!

V případě, že byste během letu viděli prapodivná individua, opět je vše v naprostém pořádku, musíte si pouze uvědomit, že jste si vybrali cestu krajně nebezpečnou, a to nad územím naší školy. Nyní už se připoutejte, za okamžik startujeme.

Hmyz v nouzi vám přeje příjemný let…

Dámy a pánové,

KOM13

4

OBSAHStudentský měsíčník | Číslo: 6 | Ročník: 3 | Únor 2013

TÉMA - CESTA SNŮ06 TERKA ZDRAVÍ Z ANGLIE

07 LONDON IS AWESOME

21 VŠEMOCNÝ ŘEDITEL NEBO LOUTKA V RUKOU KRAJE?

22 SOUROZENCI NA STEJNÉ VLNĚ

28 KARIN KOSMELOVÁ SE STALA VICEMISS KARKULKOU

KOM - ZPRÁVY08 VYKLUBE SE Z NICH NOVODOBÝ DÉMOSTHÉNES?

JSME STÁLE TAK EXCELENTNÍ?

09 JSTE ZNALÍ VE FILMOVÝCH MELODIÍCH?

NAŠE ŠKOLA SE NERUŠÍ!

10 ROZHOVOR - P. ŠIMEK

16 PLAKÁT - A. BOUCHALOVÁ

20 PROFESOŘI ČELILI TESTOVÁNÍ

24 PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ - M. BOUCHALOVÁ

Šéfredaktorka: Karolína Andraková | Redakce: Hana Bouchalová, Veronika Fišerová, Jan Kolarczyk, Roman Kula, Petr Lukašík, Daniel Malík, Jakub Svoboda, Jan Szop, Barbora Šilcová, Martin Vérteši | Grafická úprava a sazba: Hana Bouchalová | Plakát: Denisa Bar-toňová | Korekční úprava: Marie Hlavačková | Titulka: Hana Bouchalová | Ilustrace: Hana Bouchalová | Karikatura: Lukáš Gomola | Inzerce: Jakub Svoboda | Webmaster: Karo-lína Andraková | Manažer: Petr Lukašík | Křížovka: www.kampocesku.cz | Tisk: AMOS REPRO | Externisté: Tereza Micenková, Miroslav Krabec, Martin Slabý, Martin Svoboda

5

Náklad: 100 ks | Cena: 12 Kč Web: casopiskomar.webs.com | Email: casopiskomar@seznam.czSponzor:

KULTURA15 REDAKCE NOVÉ GENERACE - B. ŠILCOVÁ

18 OBJEV - Kráva spatřena na záchodech!

19 TVORBA - Slast hříchů; Pan Který; Hadidršťkovi V.

26 KNIŽNÍ RECENZE - Cestovatel, jehož domovem je cesta

27 SMRTIHLAV: KDYŽ ŽIJETE VE SVĚTĚ LŽÍ

29 VÍTE, ŽE...

30 YELLOW SUBMARINE - Archaic English

31 SPORT - Hráči AZetu se chystají na play-off

26

24 16

28 10 18

08 06

6

TÉMA CESTA SNŮ TÉMA CESTA SNŮ

Na začátku roku jsem odcesto-vala do Bristolu, přístavního města Velké Británie. Před

odjezdem jsem byla nervózní, protože jsem nevěděla, co mě čeká. Nepomohl tomu ani fakt, že jsem si hned při od-letu z Prahy zapomněla letenku na ho-telu, takže jsem se musela 40 kilometrů vracet. Po hysterickém záchvatu jsem však do letadla nastoupila včas. Kolem půlnoci jsem dorazila ke své anglické rodině, bohužel už skoro všichni spali, a tak mě přivítal pouze Ben — můj dočas-ný anglický otec.

Následující ráno jsem se vydala do školy. Naštěstí tam bylo plno velmi mi-lých lidí, a tak jsem neměla problém na-jít si nové kamarády. K mému překvape-

ní byli všichni unešeni z mé angličtiny. Ale to jen proto, že moc neuměli anglic-ky a já jsem mluvila strašně rychle, tak-že to vypadalo profesionálně. Bohužel ti, kteří ovládali tento jazyk líp než já, už si to nemysleli.

Každý den jsme měli tři vyučova-cí hodiny, které trvaly vždy hodinu a půl. Bylo to úplně něco jiného než na naší škole, většinou jsme jen debatova-li. Protože to byla škola pro zahraniční studenty, bylo tam plno lidí z různých koutů světa — Korejci, Turci, Španělé, Kolumbijci, Italové…

Ani po škole jsme se nenudili! Kaž-dý den jsme měli o program postaráno. Chodili jsme do kina, navštěvovali blíz-ká města, loudali se po městě a pořádali

Terka zdraví z Anglie Tereza Micenková | Septima

7

TÉMA CESTA SNŮ TÉMA CESTA SNŮ

multikulturní večeře, na které měl kaž-dý přinést tradiční jídlo své země.

Měla jsem obavy kvůli anglickému nevyzpytatelnému počasí, ale nakonec moc nepršelo, a dokonce jsme měli tři dny sníh. Vzhledem k tomu, že tam ne-sněžilo tři roky, byli z toho všichni vy-

kulení. A tak jsme vytáhli sáňky, a šli jsme na kopec.

Jsem velmi vděčná, že jsem měla příležitost to zažít, a určitě se do Bristo-lu zase vrátím. Mám teď plno kamarádů po celém světě, takže je můžu postupně všechny navštívit. Mám co dělat!

I když jsme měli šanci vidět pou-ze Londýn, musíme říct, že je to tam opravdu naprosto úžasné.

Samozřejmě jako seriózní novináři ne-smíme být zaujatí, a proto zdůrazňu-jeme, že se toto tvrzení zakládá pouze na našich zkušenostech, které byly jen pozitivní.

Pokud by vás to zajímalo, tak této cesty se zúčastnili studenti Denisa Bar-toňová, Markéta Sulková a Jan Szop z 2.B a Milan KolLarčík z 2.A. Příjemným doprovodem byly profesorky Sivková, Tabašková a pan profesor Šebesta.

Do samotného Londýna jsme dora-zili pod rouškou tmy, a tak se nám při večerní procházce naskytnul pohled na krásně osvětlený Westminster a London Eye. Dny jsme trávili nejen v hostitelské škole (mimochodem s božsky vybave-nou hudebnou a spoustou počítačů), s našimi novými přáteli, ale i procház-kami městem po různých památkách a poznáváním Londýna obecně. Kapitola sama o sobě je cestování metrem, které jsme si zamilovali. A co to všechno děla-lo ještě lepším? Pouliční umělci!

Rozhodně jsme si všichni něco z tohoto výletu odnesli, jako například, že britské počasí se vám při troše štěs-tí může i po pět dní vyhýbat, toastů se člověk brzo přejí, v typických červených budkách může být pěkný svinčík, čaj s mlékem se opravdu dá pít, chodí se na červenou, přebíhání tříproudové silni-ce je OK, Londýňané jsou ohleduplní, milí, vtipní, a že mají lepší sortiment brambůrků (vinegar and cheddar chips FTW!) a BBQ omáček.

London Is AwesomeMarkéta Sulková | 2.BJan Szop | 2.BFoto: Denisa Bartoňová

8

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

V minulém roce proběhl již dru-hý ročník programu Excelence

středních škol vyhlašovaný Minister-stvem školství mládeže a tělovýchovy. Do tohoto programu bylo vybráno 98 celostátních soutěží, mezi které patří především olympiády z jednotlivých školních předmětů, ale také nám zná-

mé soutěže jako Matematický klokan, Náboj či Finanční gramotnost. Po při-dělení bodů za jednotlivá umístění v daných soutěžích se naše škola umís-tila celkově na 6.místě v Moravsko-slezském kraji, mezi gymnázii pak na místě 4. Oproti předešlému roku jsme si tak vylepšili skóre o dvě příčky.

Karolína Andraková | Septima

Jsme stále tak excelentní?

Mladý Démosthénes se prezen-tuje jako celostátní soutěž v

umění komunikace. Celá věc spočívá v tom, že každý soutěžící si připraví svůj projev a co nejlépe ho předvede před porotou. Porota hodnotí jak verbální a neverbální komunikaci, tak originalitu a zpracování tématu.

V naší škole proběhlo přes chudou

účast školní kolo této soutěže a jeho výherci postoupili do regionálního kola, které se konalo v Opavě. Naši stu-denti Miroslav Krabec a Bára Šilcová se i díky ne příliš velké účasti ve vyšších kategoriích dostali do krajského kola. Kateřina Ožanová, jejíž kategorie byla zastoupena mnohem početněji, skon-čila na čtvrtém místě.

Miroslav Krabec | Septima

Vyklube se z nich novodobý Démosthénes?

9

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

Naše škola se neruší!

Krajský úřad rozhodl o snížení po-čtu žáků na moravskoslezských

středních školách a gymnáziích. Tento krok odůvodnil nedostatkem dětí, a pro-to naplánoval rušení tříd na čtyřletých gymnáziích. Někde bude mít takovýto zásah vliv i na pedagogický sbor, snižo-váním počtu jejich členů (Pozn.red.: na-

příklad Mendlovo gymnázium v Opavě). Ačkoliv se rozhodnutí týká i naší školy, tak jen ve smyslu snižování počtu stu-dentů. Místo dvou „prváků“ se otevře jen jeden. V žádném případě nepůjde o slučování gymnázií v Havířově, či zužo-vání řad pedagogů, jak to poslední dobou problesklo i některými médií.

Daniel Malík | Kvarta

Dne 30.1 se třídy II.A, II.B a sexta zúčastnily koncertu

Ostravské Janáčkovy filharmonie v Domě kultury v Ostravě. Téma kon-certu byly slavné filmové melodie. Celý koncert začal hlavním tématem z filmu Star Wars od známého hudební-ho skladatele Johna Williamse, který se proslavit melodiemi k mnoha zná-mým filmům, jako například Čelisti, Sám doma, Jurský park, Dracula, E. T. — Mimozemšťan, Indiana Jones, první tři díly Harryho Pottera a mno-ho dalších.

Po této úvodní skladbě nám bylo sděleno pár slov o historii filmu. Do-konce jsme viděli jeden z vůbec prv-ních filmů na světě, který promítali bratři Lumiérové v roce 1895 v paříž-ské kavárně Grand Café. Film nebyl moc zajímavý, šlo o dokument přijíž-dějícího vlaku na nádraží a byl samo-zřejmě bez zvuku a černobílý.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsme

pokračovali v koncertu. Jako další byl na řadě první animovaný film z roku 1937, a to známá Sněhurka a sedm trpaslíků od nejznámějšího autora animovaných postav — Walta Dis-neyho. Dalším témam byly detektivní seriály, kdy zazněla melodie z filmů o Jamesi Bondovi. Další skladba byla z filmu o svérázném detektivu Jacques Clouseau. Ano, šlo o známý film Rů-žový panter. Jako další zazněly známé melodie z fantasy knížek J.R.R. Tol-kiena o Pánu prstenů. V neposlední řadě také ústřední znělka z westernu Tenkrát na západě. A na samý konec nám orchestr zahrál nejznámější me-lodie z filmu o pirátech z Karibiku.

Každou skladbu, kterou nám or-chestr předvedl, doprovázelo promí-tání na velkém plátně, které bylo za-věšené nad orchestrem.

Reakce sálu po skončení koncer-tu dávala jasně najevo, že se koncert všem zúčastněným nesmírně líbil.

Martin Slabý | 2.A

Jste znalí ve filmových melodiích?

10

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

PETR ŠIMEK

Karolína Andraková | SeptimaFoto: Archiv P. Šimka

Asi jenom malá část z vás ví, že Petr Šimek nám již do Ko-mára jeden rozhovor poskytl, a to v době, kdy náš ča-sopis ještě nevycházel tištěně. Aby to nebylo líto jemu,

ale také vám, vyzpovídali jsme ho znova. Tentokrát nahlédne-me do jeho soukromí.

Jako má každá mince svůj rub a líc, tak i každý člověk má dob-ré i špatné vlastnosti. Troufnu si říct, že ty Vaše dobré všichni známe, ale jaká je Vaše stinná stránka?

Kdybych měl mluvit o svých špat-ných vlastnostech, tak by to byla asi ne-trpělivost. Snažím se být třeba straš-ně rychlý nebo se snažím některé věci popohánět. Další špatnou vlastnost, kterou musím říci, což je myslím obec-ně lidské, že některé věci, které nejsou zrovna nejpříjemnější, odkládám. Když to není zrovna něco, na co bych se těšil, tak to prostě odložím, ale je fakt, že to pak člověk udělá rychle a poměrně efek-tivně. Vždycky jsem obdivoval lidi, kte-ří když si něco naplánují, tak postupují přesně podle harmonogramu, že jdou krok za krokem, a ten plán dodržují. Já samozřejmě musím taky spousty věcí dělat průběžně, ale ne že bych to dělal s velkým předstihem. Jinak pokud jsem nějaké špatné vlastnosti měl, tak jsem se jich časem zbavil.

Podíváme-li se blíže na Vaši netrpělivost, máte k ní sklony

také při své práci, například při kontrolách třídnic?

To ne, ta netrpělivost se projevuje třeba v tom, že když mám něco udělat, tak to chci mít rychle. Nemám rád dlou-hé přípravy a dlouhá čekání, ale když jde o práci, tak u toho netrpělivý nej-sem, jsem spíše netrpělivý k druhým,

Doma se pereme o sekačku

11

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

třeba k rodině. Když někam jdeme a já jsem už nachystaný, stojím u dveří a ženské se ještě chystají, tak to mě berou mory.

Přejděme k Vaší druhé špat-né vlastnosti… Odkládáte teď nějakou činnost, kterou byste měl udělat?

To určitě. Je řada věcí, které bych udělat měl nebo které jsem dokonce udělat měl, a na které se dokonce těším, že je udělám, ale zatím prostě nestí-hám. Třeba bychom potřebovali vyma-lovat chodbu. Toto bych rád udělal, ale nemám na to časový prostor. Odkládá-

ní se ale ani tak netýká manuální práce, která mě docela baví a je pro mě odpo-činkem, jako takových těch administra-tivních povinností.

Jste domácí kutil?Pokud to zvládnu, tak určitě. Ako-

rát občas přemýšlím, jestli na to odbor-ně mám. Někdy váhám jestli se do toho

pustit mám nebo ne, ale jinak si mys-lím, že zvládnu celou řadu manuálních věcí. Jsem z malého města, kde jsme měli drobné domácí hospodářství, tak jsem celou řadu věcí dělal.

Zvládl jste takto nějakou práci, na kterou jste náležitě pyšný?

Tím, že bydlíme v domku, tak jsme teď za poslední roky udělali celou řadu věcí, které si myslím, že se nám poved-li. Ale kdybych měl jmenovat něco, co jsem udělal úplně sám, tak by to byly

12

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

spíše takové hrubé a výkopové práce. Taky jsme vyhloubili studnu, to jsem si říkal, že je dílo, které tady bude navěky.

Existuje naopak něco, co bylo nad Vaše síly a skončilo to neúspěchem?

Že bych něco začal a nedokončil to, tak to se určitě stalo. Je to už dáv-no, ale dodneška si na to vzpomínám, že jsem se pustil do opravy kola. Měli jsme ve sklepě staré kolo, tak jsem se rozhodl, že ho zprovozním. Rozebral jsem ho, nastříkal jsem rám, všechno to vypadalo dobře, a pak jsem to začal dávat dohromady a to už jsem nezvládl. Skončilo to totálním neúspěchem, kolo bylo nabarvené, nastříkané, ale neby-lo funkční. Ještě když jsem ho nesl po schodech, tak jsem spadl a rozsekl jsem si obočí, takže jsem dopadl jako hubkař. Kolo pak skončilo ve šrotu. Někdy člo-věk prostě přesáhne své síly.

Když už mluvíte o kole, vě-nujete se cyklistice?

Dokud jsme bydleli v paneláku, tak jsem jezdil docela dost. Byl to dobrý re-lax, když toho měl člověk plnou hlavu, sedl na kolo a dvě, tři hodiny jezdil tady někde po okolí. Vždycky jsem ale měl panickou hrůzu, že někde píchnu třicet kilometrů od Havířova, tak jsem se dr-žel v okruhu kolem města, abych došel domů pěšky, kdyby bylo nejhůř. Kolo mám pořád, ale teď na něm nestíhám. Chystám se však, že znova začnu.

Co děláte rád ve svém vol-ném čase, když už si najdete chvilku?

Teď jsme trochu vázáni u toho domu, jinak jsme strašně rádi jezdili za poznáním. Projezdili jsme celou Čes-kou republiku a jsem za to docela rád,

protože jsme v podstatě poznali všech-ny kouty republiky. Někam jsme přijeli, tam jsme se ubytovali a prochodili jsme

kolem dokola všechny zajímavosti. Po-znal jsem spousty věcí a dodneška bych se tam rád vracel, ale jsme trochu ome-zeni těmi pracemi kolem domu, takže teď toho času příliš nezbývá. Faktem je, že některé věci jsme objevili. Rádi jsme jezdili do východních Čech a na to konto, že jsme tam byli asi desetkrát za sebou, tak jsme tam začali jezdit i s děckama na výlety. Troufnou si říct, že jsme byli možná první, kteří tam začali jezdit. Potom se to zalíbilo a více méně se z Havířova začalo jezdit do východ-ních Čech, protože to byl takový pestrý výlet. Je to podobné jako jižní Morava, kde máte pestrou činnost, a kde se ni-kdy nenudíte.

Několikrát jste se již zmi-ňoval o domku, jste zahrádkář?

Zatím jsme nedorazili do stádia, že bychom měli zahradu jako relaxační nebo ozdobnou. Stále teď řešíme, jestli

„Nemůžete mít ha-lamu, který je nevy-cvičený, to je pak na otravu. Když je pes nevychovaný je to

hrozné, ještě k tomu když je velký, stejně tak, jako velký nevy-

chovaný člověk.“

13

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

tam budou záhonky. Manželka by chtě-la záhonky, zeleninu a nějaký skleník, já bych tam zase měl nejradši trávu a stromy. Je to ve stavu, že je tam tráva a stromy, uvidíme, co bude dál a kam se pohneme. Zatím končíme u sekání trávy, začišťování kolem plotu a vysa-zování stromků. Je to teprve takový začátek.

Baví Vás sekání trávy?Rozhodně, my se o sekačku pereme.

Někdo třeba nerad seká, ale nás to baví. Co vyloženě nemusím, je pak odvážení té trávy nebo řešení, co s ní, protože jsou toho hromady. Takže to mě moc nebaví, ale samotná zahrada ano. Člo-věk má pak dobrý pocit, když vidí ten pažit, jak po něm lítá pes.

Takže máte psa? Jaké je rasy?Jsem docela zasloužilý pejskař, za-

čal jsem ještě jako kluk. Vždycky jsem měl rád přírodu a četl jsem o ní v klu-kovských letech hodně knížek. Choval jsem rybičky, a pak jsem začal dělat služební kynologii, tedy výcvik psů. Dělal jsem ho hodně dlouho, přibliž-ně dvanáct roků. Nechal jsem toho, až když jsem šel na vysokou. Teď jsem se k tomu na stará kolena více méně vrátil, protože jsme si pořídili psa, německého ovčáka. Nemůžete mít halamu, který je nevycvičený, to je pak na otravu. Když je pes nevychovaný je to hrozné, ještě k tomu když je velký, stejně tak, jako vel-ký nevychovaný člověk. Takže jsem ho začal trochu cvičit. Hlídá kolem domu, ale na to, že je to služební pes, tak je to strašný mazel a pořád se cpe do baráku.

Chodíte s ním i na cvičák?Když už něco dělám, tak se snažím,

aby to bylo aspoň trochu pořádně, nebo aby to k něčemu vedlo. Chodíme s ním

tedy na cvičák v Rychvaldě, má asi dva a půl roku a za tu dobu se už něco naučil.

Můžete nám prozradit, co všechno už umí?

Má už za sebou základní zkoušky a dovede docela dost věcí. Štěkání, odlo-žení, překážky, stopování, ale dělá tře-ba i obranu. Řekl bych, že je tak středně pokročilý.

Ale abychom se vrátili zpět k Vám, jaké jsou Vaše další zá-jmy?

Určitě historie, ta patří k mé profesi a k jisté národní hrdosti, která v člověku je, že se chce dozvědět něco o minulos-ti. Někdy člověka vyloženě fascinuje, co všechno se dozví a někdy ho fascinuje, že to nefascinuje studenty. Pak určitě li-teratura, ale musím říct, že čerpán hod-ně z toho, co jsem načetl v mládí. Teď mám knížky, které bych si chtěl přečíst, ale ke kterým se nedostávám a jestli se k nim už dostanu tak v době, kdy jsem

14

třeba nemocný nebo v době prázdnin. Řekl bych ale spíše tu klasickou litera-turu než moderní. Někde v koutku pak i vážná hudba, ale to jenom v určitých chvílích, když na to má člověk náladu.

Jaký žánr literatury prefe-rujete? Máte oblíbeného auto-ra?

Můj nejoblíbenější spisovatel je Re-marque. Vím, že je trochu schématický, že se tam často opakují dějové linie, ale je to autor, který se na mě v mládí hodně podepsal. Přečetl jsem od něho všechno. Občas se ptám studentů, ko-lik jich četlo Tři kamarády. Někdy ni-kdo a někdy jeden, dva. A to je kniha, kterou si myslím, že by měl v období od patnácti do dvaceti přečíst každý, protože je tam strašně silně zachyceno lidské přátelství a lidské vztahy. Co se týká žánru, tak určitě historická litera-tura všeho druhu, literatura faktu, sci-fi a detektivky, z nich nejvíce Dick Fran-cis, ten podle mě nemá konkurenci. Od něj jsem přečetl taky všechny knihy a některé i opakovaně. Z fantastické lite-ratury by to byl Den trifidů, to je tako-vá hodně čtivá, hodně poutavá kniha, která má docela strhující děj.

Lákají Vás i detektivky v te-levizi?

Právě tím, že je člověk vytížený a má spoustu věcí, které musí udělat, a v tom se možná projeví i ta moje netr-pělivost, že u té televize nemám stání. Někdy se stane, že mě něco upoutá, ale někdy mi přijde řada pořadů jako plýt-vání časem, takže že bych se vyloženě díval na detektivky, to ne. Občas se po-dívám na film, ale je to spíše ten pasivní polomrákotný stav, kdy se zhroutím do křesla a tupě hledím na obrazovku. Ji-nak v televizi samozřejmě sleduju pub-

licistické nebo zpravodajské pořady.Na závěr bych si ještě do-

volila otázku vztahující se k Vašemu oblékání. Ve škole Vás nepotkáme téměř v ničem jiném než v oblecích, nosíte je pro-to, že se v nich cítíte pohodl-ně nebo Vám to spíše připadá do školy vhodné?

Když chodíme ven, tak nosím rifle a tričko, ale do školy nebo na nějaká jed-nání jsem si vytvořil takovouto formu oblékání. Patří to k jisté mé přirozenos-ti a necítím se, že bych v tom byl nějak stísněný nebo že bych se cítil nepřiro-zeně.

Rozhovor s Petrem Šimkem, jakožto nově zvoleným zástup-cem ředitele, naleznete v našem archivu na www.casopiskomar.webs.com

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KULTURA

15

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KULTURA

redakce nové generace

Barbora Šilcová se představuje

Narodila se: 5. března roku 1997 ve Frýdecké nemocnici. Pokaždé, když ji s mámou míjí, nezapomene pyšně uká-zat na okno pokoje, kde ležela coby no-vorozeně.

Studovala: Po-mineme-li úspěšné absolvování ma-teřské školky, největší část svého života strávila na Jubilejní Ma-sarykově zá-kladní škole v Sedlištích.

Chtěla by se stát: V prvé řadě dobrou student-kou střední, poslé-ze vysoké školy. Má mnoho snů spjatých s budoucností, jedním je vystu-dovat žurnalistiku a živit se psaním v se-riózních novinách.

Ke Komárovi se dostala: Vlast-ně čirou náhodou. Kvůli špatným spo-jům již od září postávala před dveřmi našeho Gymnázia a čekala, až půjdou otevřít. Jednoho dne, když kvůli stejné-mu důvodu mrzla před budovou, dorazil i Roman z redakce a díky němu je vlastně dnes rovněž jejím členem. Zanedlouho se totiž sešla i s dalšími tvůrci Komára, ukázala jim svou práci a byla neskutečně ráda za to, že ji vzali mezi sebe.

Nejraději píše o: Ráda píše o si-tuacích či věcech, se kterými byla osob-ně. Ve volném čase se zajímá zvláště o kulturu, takže články o tomto tématu

píše velice ráda. Je člověkem, který si libuje v psaní v

delším rozsahu a to v zásadě na jakéko-

li téma, pakliže se nejedná o

sport. I n s p i -

ruje se: Její inspirací je beze sporu četba, které věnuje zbylý

volný čas. My-slí si, že knihy,

které doposud přečetla, ji postup-

ně zformovaly, ať už na poli literárním či lid-

ském. Zajímá se o: Kromě četby, kterou

již zmiňovala, a jeji oblibu v psaní, jež si každý domyslí, ráda sleduje filmy a následně je komentuje na filmové data-bázi. Mnoho let také vedla a vytvářela webové stránky, takže se o ně zajímá dodnes, i když už jen pasivně.

Obdivuje: Lidi, kteří si zvolili svůj cíl, a zdárně k němu došli.

Tají: Spoustu věcí, kterými vás ale nechce zatěžovat, svěří se snad jen se svou mírnou závislostí na švestkovém čaji.

Foto: Lucie Slívová | 1.A

16

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

17

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

alex

and

ra

bou

ch

alo

vá

18

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Šířilo se to stěnami, šířilo se to šeptandou, mluvilo se o tom veřejně, pak ale zájem utichl,

my jsme ale nezapomněli. Na pánských záchodech bučí kráva! Bylo to prý někdy kolem pololetí, již není důležité, kdo ji objevil, ale byla tam a kolem ní spousta bučení, zápachu a nezodpovězených otá-zek.

Po objevení oné krávy jsme okamži-tě podezřívali uklízečku. Kdo jiný by po krávě uklidil a nezanechal stopy? Jedině uklízečka! Protože na tradiční sledovačky jsme neměli čas, zahájili jsme špiónské pátrání, při kterém jsme použili nejmo-dernější vybavení — štěnice. Ty jsme po-schovávali různě po uklízečském vybave-ní, mopu, kyblíku a tom divném záchodu, který je vždy v uklízecí místnosti, a nikdo neví k čemu slouží. Bylo to však k ničemu, uklízečka se ve své pracovně nezdržuje moc často a navíc nám štěnice utekly a rozmnožily se na nevhodných místech (třídě II.B a kvintě se tímto omlouváme). Jediná dobrá věc na tom byla, že jsme po-tom mohli do učebny biologie vrátit více štěnic než jsme si půjčili.

Uklízečku jsme tedy vyloučili z pode-zření, ne snad proto, že by bylo jasné, že je nevinná, ale proto, že ji bylo těžké sledo-vat. Mohl to být také učitel, ale kdo? Kdo z kantorů se neobejde ve škole bez skleni-ce čerstvého mléka a snížil by se k tomu za sebou vláčet celou krávu a tím zasvinit celou školu? Proto jsme přichystali další geniální plán. Každému učiteli jsem se rozhodli změřit produkci slin v průběhu sledování filmu o mléku. Film jsme při-

chystali tak, že postupně bylo mléko uka-zováno od krabicového (s velkou trvanli-vostí), až ke sklenici čerstvě nadojeného, to proto abychom odfiltrovali obyčejnou chuť po mléku, od nechutné čerstvostní obsese. S tímto plánem jsme obešli všech-ny profesory. Sestavili jsme pořadník, vytvořili tabulky a tak dále, zklamala nás však trpělivost profesorů. Pro určení pro-dukce slin je potřeba dlouhá doba a my jsme nemohli učitele zavřít do klece jako Pavlov, takže všichni odešli už po hodině a půl a nedostali se ani k plnotučnému mléku. Toto nás také zklamalo. Film jsme alespoň prodali Marvelu se slibem, že se náš epický Pan Mlíčko objeví v příštím díle Avengers po boku Iron Mana a Hulka.

Jelikož jsme neměli viníka, tak jsme se uchýlili k jednoduché věci, kterou mé-dia často uskutečňují a nechali jsme mlu-vit samozvané odborníky, kteří stejně nic neřeknou. Je to Zbyněslav Áron Chod z kravař, odborník a progovatel volného pohybu krav po veřejných místech. Ten říká: Kráva má dvě možnosti jak se do-stat na záchod, buďto tam sama vejde nebo ji tam někdo zavede, potom má dvě podmožnosti, buď tam sama chce nebo nechce. V odborné publikaci Krávy na ne-pravděpodobných místech se ale nevylu-čuje ještě třetí možnost, a to ta, že jsou krávy prostě přirozeně blbé…

Takto by pan Z.Á. Chod mohl mluvit ještě dlouho, a pravděpodobně mluvil, ale já jsme sám sebe po delší době nahradil figurínou, když se právě otočil k tabuli a kreslil tradiční pastvinový výkal krávy.

Nyní o krávě na záchodě víte vše!

Kráva spatřena na záchodech!Jakub Svoboda | Septima

19

KULTURA - OBJEV KULTURA - TVORBA

Slast hříchůJan Kolarczyk | Septima

Mánie, smích a srdce bušení…Co nedat za trochu vzrušení?Bolest, skřípění zubů a krev…Nech šílenství uvolnit hněv!

Rozum ponech stranou…

Co je zákon? Co je hřích?To vše je nám pro smích!Proč snažit se žít čistě,když i ty hřešíš jistě?!

Hříchy jen hračkami jsou…

Hrůzné praktiky my známe,něco, co i sílu duše zláme!

Klidný život?! Co to pořád řveš?!Když denně s pořádkem se rveš!

Bolest a extázi nerozeznáš…

O pěkné tváře nemáme zájem,nevydrží průchod krve rájem,Zda-li je tvá mysl plná zmaru,neodporuj tak mocnému daru!Připoj se a staň se démonem!

Pan KterýMartin Svoboda | PrimaByl jednou jeden pan, který se jmenoval Který, ale nevěděl, proč se tak jmenuje. Jeho rodiče už nežili. Jednou, před jeho třicátými narozeniny, mu přišel dopis a v něm bylo: JESTLI CHCEŠ VĚDĚT, PROČ SE JMENUJEŠ KTERÝ, PŘIJĎ VE 2:00 PŘED VCHOD KNIHOVNY. To mu nevadilo. Byl kniha. Knihy mohly mluvit a pohybovat se jen v noci, aby je lidé neviděli. Pan Který měl jako každé knihy své kamarády mezi jinými kniha-mi, většinou podle žánru. Ale občas mu

bylo smutno. Ostatní knihy si půjčovali lidé, a potom povídali o tom, jak to u lidí vypadá. Pán Který, měl škaredé jméno, a tak si ho nikdo nikdy nepůjčil, a to mu bylo líto. Chtěl ho změnit a konečně mu přišel ten dopis! Přišel ke vchodu a tam stál čaroděj. Zeptal se ho na jedno přá-ní. Pan Který odpověděl: Chtěl bych mít krásné jméno. Čaroděj mávl hůlkou a ve knize se objevil nápis: Pán Který chtěl zjistit své jméno a bylo v něm plno krás-ných pohádek, možná i tato. Knihu si od té doby půjčovalo mnoho lidí a pan Kte-rý už věděl, jak to u lidí chodí.

Hadidršťkovi V.Jan Szop | 2.B

„Proč bych ti měl dávat nákupní se-znam, jsem snad nějaký cyp?!“ obořil se Evžen na hlídačku. A tak hlídačku vzal, hodil do nejbližšího kontejneru a vešel dovnitř. Tam potkal svého kámoše To-máše Buřta, místního řezníka, hned se s ním dal do řeči: „Jak ti dupou králíci?!“ řekl Evžen. „Blbě, mamka je udělala k obědu.“ odpověděl Buřt. A tím jejich roz-hovor skončil. Evžen se teda odebral do sklepa, aby zkontroloval, jestli jsou jeho králíci v pořádku, nebo jestli je taky po-stihl stejný osud jako ty Buřtovy. Když už byl na posledním schodě, zakopl o nastražené koště (model SuperSweep 6000), narazil hlavou do dveří a omdlel. Probudil ho řidič DPD: „Dobrej šéfe, mám tu pro vás balík a nahoře mi řekli, že budete asi tady, ale jak vás vidím, tak vás radši nebudu rušit.” „Nene, to je dob-rý.“ řekl Evžen, zásilku podepsal a šel se podívat na králíky. Když dorazil ke krá-líkárně a uslyšel jejich dupot, oddechl si a začal rozbalovat balík. Když uviděl jeho obsah, polil ho pot a začaly na něho jít mdloby.

20

KOM-ZPRÁVY TÉMA CESTA SNŮ

Profesoři čelili testování

Každodenní stres z písemek. Pocit, že správnou odpověď možná zná-te, ale v danou chvíli si na ni nemáte nejmenší šanci vzpomenout.

Nebo okamžik, kdy se vyučující rozhodne zkoušet a ve svém notesu se blí-ží k vašemu jménu. I tyto chvíle jsou nedílnou součástí našeho student-ského života, známe je všichni, prožívali je i naši profesoři, ale co když budou muset opět čelit studenty tolik nemilovaným testům?

Právě tento nápad se zrodil v hlavě studentovi z 1. A, Jakubu Přikrylovi. Z jeho iniciativy totiž vznikl krátký test všeobecných znalostí, který obsahoval vesměs základní otázky, s nimiž se mů-žeme běžně setkat. Ve chvíli, kdy na ně však potřebujeme odpovědět, zjistíme, že nad banalitami uvažujeme nejvíce.

Jakub pracoval na svém nápa-du zprvu sám, ale poté, co mě se svou myšlenkou obeznámil, jsme společně stvořili finální verzi testu, jež obsahova-la deset otázek zasahujících do dějepisu, literatury, zeměpisu, hudební výchovy nebo biologie.

Po vytvoření už nás čekala pou-ze návštěva učitelského sboru a prosba o vyplnění. Profesoři se zdáli zpočátku nejistí, někteří dokonce prorokovali slo-vy: „Budu nejhorší,“ nakonec však vět-šina souhlasila a test zvládla. Pan pro-fesor Sedlařík dokonce poznamenal, že by se mu podobné testování líbilo každý měsíc.

O tom, že se ničeho nemuseli bát, svědčí fakt, že u všech otázek uspě-la nadpoloviční většina testovaných.

První otázka bloudila ve vodách zeměpisných, dotazovala se, co je to Monastir (popřípadě monastýr) a kde se nachází. Monastir je tuniské město,

kdežto monastýr je pravoslavný kláš-ter, řada z nich je i v Česku. Tato otázka nedělala žádný problém takřka sedm-desáti sedmi procentům dotazovaného profesorstva. Žádná záludnost se neob-jevila ani v následující otázce, která zně-la: Co zvrátilo vývoj 2. světové války? Odpověď na ni znali všichni, většina se shodla, že podstatnou událostí byla Bitva u Stalingradu. Zdárně pokračo-vali i v dalších otázkách, možná trochu uvažovali nad tím, kdo složil Mou vlast, jelikož se přiznali, že se jim autor těchto symfonických básní, Bedřich Smetana, plete s dalším významným skladate-lem, Antonínem Dvořákem. Za nejtěžší otázku, vzhledem k menší úspěšnosti, lze považovat dotaz týkající se jména současného ministra školství, kterým je Petr Fiala. Některým profesorům v hla-vě zřejmě utkvěl jeho předchůdce, Josef Dobeš. Mohli také uvažovat nad tím, kdo napsal německo-český slovník nebo kdo objevil krevní skupiny. Někteří se nechali trochu nachytat u otázky, jak se oficiálně nazývá kráva, správná od-pověď totiž zní tur domácí, nikoli kráva obecná či skot.

V konečném výsledku však naši vyučující skončili více než dobře. Za absolutní vítěze a výherce pomyslného Zlatého komára vyhlašujeme paní pro-

Barbora Šilcová | 1.A

21

KOM-ZPRÁVY TÉMA CESTA SNŮ

Všemocný ředitel nebo loutka v rukou kraje?

Jak všichni víme, naše škola se už nějakou dobu nachází v jakémsi přechodném stavu.

Stále jí schází ředitel. Pravomoc v jeho výběru má krajský úřad. Má ale cenu se vůbec zajímat o to, kdo se jím stane? Má vůbec osoba ředitele gymnázia nějakou moc, nebo jde jen o formální funkci, která nemá možnost nic změnit?

Hned v úvodu je nutné říci, že všechny pravomoci a povinnosti ředi-telů stanovuje školský zákon a jeho pří-slušné novely, při následujícím pokusu o analýzu jeho možných pravomocí pro-to vycházím z těchto dokumentů.

Ředitel školy je de facto oso-ba, která zodpovídá za všechno, co se ve škole šustne. Vyhlašuje přijímačky a jejich kritéria, rozhoduje o používaných učebnicích na škole nebo, jak všichni víme, vyhlašuje tzv. ředitelské volno. To může dle svého uvážení vyhlásit na-nejvýš na pět dnů ve školním roce. Po-měrně rozsáhlé pravomoci má ředitel také v oblasti nejrůznějších rozdílových zkoušek, např. když student požádá o přeskočení ročníku (protože je opravdu hodně chytrý), stanoví jen a pouze ře-ditel, z čeho a v jaké míře bude muset tento student složit rozdílovou zkouš-ku, aby mu bylo přeskočení umožněno.

Další podobnou věcí je žádost studentů o individuální studijní plán, kterou sice schvaluje ředitel školy, nejví-ce práce s ní poté ale má příslušný třídní učitel. Má také pravomoc upravit někte-rým třídám organizaci vzdělávání, tzn., že třeba třídě velice sportovně založené může přidat hodiny tělocviku navíc na úkor jiných předmětů (v určité míře).

Kdyby na naší škole existoval studentský parlament (jehož vznik Komár před dvěma lety neúspěšně ini-cioval), jeho závěry či podněty, předlo-ženými řediteli školy, by se ten musel zabývat. Značnou pravomoc má ředitel školy i v případě maturitních zkoušek. Ze zákona např. vyplývá, že může určit předmět, ze kterého budou muset jeho studenti maturovat (mimo obecně plat-né povinné předměty).

Jak je patrné, tato funkce opravdu přináší svému držiteli znač-né pravomoci a možnost ovlivnit chod školy, a to jsem nezmínil zdaleka všech-ny pravomoci a možnosti ředitelů. Je tedy na místě zajímat se o to, kdo se stane příštím ředitelem naší školy, i když to nemůžeme nijak ovlivnit. Po-kud na toto křeslo usedne nesprávná osoba, může to s naší školou jít pěkně z kopce.

Martin Vérteši | Septima

fesorku Molnárovou, Sivkovou a pana profesora Lukáše, kteří se ve svých od-povědích nedopustili ani jedné chyby. Všem zúčastněným děkujeme za pozi-

tivní přístup, s nímž na nás nahlíželi a rovněž děkujeme za to, jak nám ukázali, že vědomosti nemusíme mít jen před testem, na který jsme připraveni.

22

TÉMA CESTA SNŮ

SOUROZENCI NA STEJNÉ VLNĚJan Szop | 2.BFoto: Archiv E. a D. Pakizerových

Ester Pakizerová chodí do 1.B v našem Gymnáziu, je jí 15, let, hraje na housle a mohli

jsme ji vidět třeba na vánočním kon-certě naší školy.

Ester hraje na housle už od svých šesti let. Inspirací pro ni bylo, když jako malá uslyšela hrát na koncertě houslistku, moc se jí její hra zalíbila, a tak přesvědčila rodiče: „Nejdříve jsem měla hrát na klavír, ale vyprosila jsem si housle, protože mi přišly takové ne-obyčejné.“

V hraní jí pomáhá její učitelka M. Bystroňová, ke které chodí na dolní ZUŠku. Hraje v orchestru, umístila se na prvním místě v krajském kole MŠMT a jezdí po krajských přehlíd-kách houslových talentů.

„Na soutěžích se musí hrát klasická hudba, za doprovodu klavíristy. Ně-kterou mám celkem ráda. Svou oblíbe-nou hudbu nemám, mám ráda všechny hezké písničky“ říká s úsměvem, ale poté dodává, že se jí líbí hlas Beyoncé a její tvorba.

Její bratr David Pakizer chodí do 2.B a je v naší škole dobře známý jako skvělý klávesák, který vystupuje na každém školním koncertě. Na kláve-sy hraje od svých sedmi let, kdy začal navštěvovat MKS Petra Bezruče. „Po půl roce jsem začal společně se sestrou chodit do ZUŠ B. Martinů, já konkrét-ně k p.uč. Kučerové. K ní jsem chodil až do konce školního roku 2012, teď chodím od začátku roku do třídy

D. Sedlářové“. David se pravidelně účastní celo-

státní soutěžní přehlídky s názvem Konfrontace (koná se v Karviné každý druhý rok). „Tuto soutěž jsem vyhrál v roce 2012, v roce 2008 jsem byl dru-hý a v letech 2006 a 2010 jsem skončil čtvrtý. Tento rok vyhlásilo první sou-těž i MŠMT, takže před týdnem jsem se zúčastnil školního kola a postoupil jsem do kraje.“ komentuje David. Od roku 2009 hraje David také komor-ně, spolu se Samsonem Grigorjanem (1.A). Společně získali čtvrté místo na soutěži Konfrontace v roce 2010. Je také členem Tanečního orchestru ZUŠ B. Martinů.

Ester a David čtenářům vzkazují: „Přejeme, ať se vám všem daří ve vašich koníčcích, je totiž super umět víc, než s čím jste se narodili.“

LIMYŠL, NARU,

TSA, VAM

KOLO AFRICKÝ

KMENEVROPAN POTIŠTĚNÍ

1. DÍL TAJENKY

HLÍNA NA

KOŘENECHSPZ PRAHY KOLO SMRTKOVÝ

ŘÍDÍCÍ ZAŘÍZENÍ V

LETADLE

ASIJSKÉ MĚSTO

DRUH DRAVÉHO

PTÁKA

ČÁSTICE HMOTY

MPZ UKRAJINY

CEL KÓD URUGUAE

POUZDRO NA ŠÍPY

TKALCŮV NÁSTROJ

SPZ TŘEBÍČE

2.DÍL TAJENKY

ŽIŽKŮV BOJOVNÍK

ÚDOLÍ

BÁSNICKY ČESTNĚ

HADKÓD LET.

TUNIS STĚP

TRENÉR

PEČÍNKA

KLUKOV- SKÁ ZBRAŇ

VLASTNÍ

VOD. PTÁKŮ NEVOLNO

HON

AFRICKÝ STÁT

ČINIDLO PŮS.

PŘEDLOŽ-

KA CITOSL.

KOŇ. RŽANÍ

CITOSLOV. BOLESTI

VLASTNÍ ADRESE OBRUBA

HOVOROVĚ

PŘEKOTNĚ SLOSOVÁNÍ PŘITAKÁNÍ

NĚMECKY

DĚDA

TAKÉ ONO LITOVAT

VINU

BEDŘICH LIDOVĚ

VEGETAČ. PÁSMA

OTVOR VE ZDI

LÉKAŘ. SŮL SOUČ.ARO

MOLEJŮ

ČESKÝ MALÍŘ

MIKOLÁŠ POKLOP

HLEDAT PLAZ

CEL. KÓD VANUATU

ATLETICKÝ ZKR.

ODMÍTNUTÍ

ČÁST BOTY

OBEC OKR. TRENČÍN

Nejčastěji používaným názvem našich obcí je ………

Do kdysi zakládaných nových osad byli osadníci vábeni výhodou dědického

užívání lánů a to ...……

Tajenka z minulého čísla: Meruňková roláda, meruňkobraní

24

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

Karolína Andraková | SeptimaHana Bouchalová | SeptimaFoto: Archiv M. Bouchalové

Pro tentokrát jsme si vybrali do Profesoři vzpomínají paní profesorku Moniku Bouchalovou, aby se s námi i ona podělila o své zážitky z dětství. Co myslíte, zajímala se více o panenky nebo

o nářadí?

Kde jste vyrůstala? Vyrůstala jsem v Petřvaldě, kde

jsem chodila až do třetí třídy. Pak jsme se přestěhovali do Havířova. Takže malotřídku, kde jsme se uči-li druhá se třetí třídou dohromady, jsem vyměnila za třídu, kde nás bylo třicet. Navíc, protože byly v ročníku další tři třídy, tak jsme cho-dili do školy na směny — jeden tý-den dopoledne a druhý odpoledne.

Máte nějaké sourozence?Mám o osm let mladšího bratra,

ale podstatně více času jsem trávila se svým o tři roky starším bratran-cem, který bydlel ve stejném rodin-ném domě.

Jaká byla v dětství Vaše oblíbená hračka?

Trávila jsem tolik času venku, nebo v dědově dílně, že to bylo spíš kolo, bratranci a nářadí. Taky jsem ráda hrála, a stále hraji, karty a růz-né hry.

Vzpomínáte si na svůj prv-ní školní den?

To teda ne.Jaká jste byla žákyně na

základní škole?Učit doma jsem se nemusela,

ale pamatuji si, že mě v první tří-dě nebavilo psaní, škrábala jsem a rozhodně jsem neměla a nemám úhledné písmo. Taky mě neoslovi-

MONIKA BOUCHALOVÁ

Chodili jsme do školy na směny

25

KOM-ZPRÁVY - PROFESOŘI VZPOMÍNAJÍ

la chemie, takže z té jsem jedničku neměla.

Měla jste nějaké mi-moškolní zájmy?

V Havířově jsem chodila, teh-dy do Domu pionýrů Na Nábřeží, do výtvarného kroužku, kde jsem si prošla všechny možné výtvarné techniky, a byla jsem nadšená lino-rytem. To mě bavilo. A vlastně mi to trochu zůstalo, protože pořád cho-dím do keramiky a něco patlám.

Chtěla jste někdy něco strašně moc a rodiče Vám to nechtěli dovolit?

Ani ne. Většinou jsem buď měla rozumná přání, nebo benevolentní rodiče.

Chodila jste do taneč-ních?

Ano, ale podstatně více jsem si užila taneční se svým mužem, kam

jsme před třemi lety chodili.Kdy jste se osamostatni-

la od rodičů?Studovala jsem v Praze, takže

po gymplu jsem šla na kolej, kde jsem nejprve bydlela se svou kama-rádkou z Havířova, a pak se svým budoucím manželem. Vdávala jsem se ve čtvrtém ročníku vysoké školy, takže zpátky „domů“ jsem se už ne-vrátila. Teď v únoru je to právě čtvrt století, co se s manželem známe. Slavíme…

Chodili jsme do školy na směny

26

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE

Cestovatel, jehož domovem je cesta

Pokud jste měli pocit, že prosincová dávka tzv. inte-lektuálního dobrodružství

skončila, měli jste pravdu. V únoru vás seznámím s dobrodružstvím pů-vodním, surovým a smrtelným. Jon Krakauer nás zavádí až k pramenům odysey Alexandera Supertrampa a přivádí nás na způsob jeho myšlení, odhaluje nám jeho názory a cíl jeho výpravy, jeho konečného, posledního dobrodružství v Aljašské divočině, kde mladý Cestovatel vnímající krásu nalezl svou smrt.

Stylem spíše připomínající litera-turu faktu, před nás Krakauer klade překážky, jimiž musel Christopher Mc-Candless, alias Alex Supertramp, čelit. Vede nás cestou, po níž se tento kože-ný tramp vydal přes divokou přírodu Severní Ameriky. Jeho vyprávění je místy přerušené vlastními vzpomínka-mi na rané mládí, kdy se jako nadšený horolezec snažil dostat na vrchol Ďáb-lova palce (Stikine Ice Cap) neslezenou stranou, zmínkami o jiných mladých dobrodruzích, kteří se díky své mladic-ké energii a neoblomnosti dostali do podobných situací jako McCandless a obdobně jako on, našli v pusté divoči-ně smrt.

McCandless byl hnán svým bojem za pravdu, za elementární život a za svobodu. Jeho boj ho dostal z velice dobře zajištěné rodiny geniálního ná-

vrháře pro NASA, přes celou Ameriku, až na stezku Stampede, kde v útrobách rozkládajícího se autobusu přežíval po-slední měsíce svého života a kde také zemřel hlady. Většina lidí, které Kra-kauer vyzpovídal, vzpomínali na Mc-Candlesse jako na velice inteligentního cílevědomého a laskavého muže.

Celý příběh je osnován mezi ty, kte-ří mu v době jeho cest podali pomocnou ruku a jako stopaře ho začlenili do své vlastní komunity. Taky od nich převzal Krakauer část McCandlessova příběhu. Poněkud sentimentálně se Krakauer obrátil i na členy rodiny tohoto mladé-ho dobrodruha. Výpovědi těchto lidí jen dotvořili Krakauerovu představu, kterou získal z McCandlessova deníku a kterou se nám prostřednictvím své knihy Útěk do divočiny snaží sdělit.

Útěk do divočiny je kniha, která má

Hana Bouchalová | SeptimaFoto: www.tumblr.com

Jon KrakauerZ anglického originálu Into The Wild 1996 | přeložil Jiří Martínek

KULTURA

27

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE

varovat před mladickou nerozvážností, přestože McCandless nerozvážný ne-

byl. Skolila ho jeho drobná chyba, ne naivita či ignorance.

Irma prožila své dětství v Indii. Pamatuje si horko, dusno a prá-dlo špinavé od sazí. Ruda, který

má krátce po maturitě, také uchovává v paměti pouze zastřené vzpomínky na místo, kde vyrůstal. Jedno však mají tito dva společné, ani jeden ve svých vzpomínkách nenalézá nic víc.

Zlom však nastane, když Ruda ob-jeví dopis, který vypovídá o rozkazu k eutanaziím, jež podepsal jeho otec. Na-ruší tím totiž pracně vytvořenou síť lží, ve které celý život žil a musí čelit mi-nulosti, kterou nečekal. Pan Goothein, Rudův otec, si povšimne změny synova chování a rozhodne se vyhledat pomoc u svého dávného přítele, lékaře Liberé-ho. Ten příjme Rudu na kliniku, ačkoli se obává, že by mohl narušit stabilní základy paměti jeho dcery, Irmy.

Měl pravdu, poté co se Irma setká, i přes zákaz svého otce, s Rudou, začnou se jí v mysli probouzet obrazy natolik vzdálené Indii… „Indií“ je totiž koncen-trační tábor, kde vyrůstala a její otec zde pracoval coby lágrový lékař. Vzpo-menou si, že si spolu kdysi hrávali a vídávali muže v černém. Jednou se ho Ruda zeptal, co znamená SS a muž mu odvětil: „Smrťák Smrtihlav“. Irma sna-žíc se složit co nejvíce střípků paměti, zjistí i své pravé jméno, které zní Hedi.

Smrtihlav se odehrává téměř dva-

cet let po druhé světové válce, je zde perfektně vyobrazeno, jak se každá postava smířila s tím, co prožila. Za-tímco profesor Goothein je se sebou takřka spokojen a Liberé své hříchy splácí léčením choromyslných, jejich děti jsou navždy poznamenány. Ruda si je vědom, že je synem Smrťáka Smrtihlava a vštípí si myšlenku, že děti jsou schopny vykonat stejné věci, jako jejich otcové. Irma, se pokusí najít východisko celé situace u Rudy, sna-ží se k němu dostat blíž, přestože má před svatbou. Ruda však neví ani co má dělat sám se sebou. Jako poslední cestu vidí svou smrt, a tak se zastřelí… Čímž vlastně pomůže i Irmě, která se v důsledku Rudovy sebevraždy smíří s tím, že už nikdy nemůže být Hedi, na-vždy zůstane Irmou.

Strhující psychologické drama Smrtihlav Martina Walsera mělo svou českou premiéru 2. února v Národním divadle moravskoslezském. V hlavních rolích excelovali herci zvučných jmen, jako: Igor Orozovič, Jan Fišar, Petra Lorencová, Tomáš Jirman či Anna Có-nová. Inscenaci doprovázela pomalá, procítěná hudba, jejímž autorem je Vladimír Franz. Smrtihlav ve vás mož-ná nevyvolá smích, jak byste od čino-hry očekávali. Příběh je však natolik silný, že se vám vryje do paměti.

Smrtihlav: Když žijete ve světě lžíBarbora Šilcová | 1.A

KULTURA

28

TÉMA CESTA SNŮ TÉMA CESTA SNŮ

Karin Kosmelová se stalavicemiss Karkulkou

17-ti letá studentka našeho Gymnázia Karin Kosmelová se stala vicemiss v pořadí již třetího ročníku Miss Karkulka PAMiR. Baví ji plavá-

ní, běh a tanec a jejím oblíbeným sportovcem je, podle vizitky na stránkách soutě-že, Lionel Messi. Rozhodl jsem se s ní pro Komára udělat rozhovor.

Jak ses dozvěděla o této soutěži a jak Tě napadlo se při-hlásit?

O této soutěži jsem se dozvěděla už předminulý rok přes kamarádku, a tak jsem neváhala a přihlásila se, ale neu-spěla jsem, a jelikož mě tato soutěž ba-vila, tak jsem letos neváhala a přihlásila se znovu.

Připravovala ses nějak?Na tuto soutěž se vlastně ani nedá

nějak připravovat, jelikož je to vše o im-provizaci, takže ne.

Jak tato soutěž vlastně pro-bíhala, jaká disciplína byla pro Tebe nejtěžší?

S holkami už jsme se seznámily na první schůzce, kde jsme se vyzkoušely choreografii na přehlídku v plavkách, také jsme se dozvěděly, že se budeme procházet se vzpěrači, nálada byla hned lepší. Po pár dnech nás čekalo focení, aby mohla začít Miss Internet. V den soutěže jsme se sešly dřív, abychom se mohly upravit a vyzkoušet si úvodní taneček. Večer probíhal skvěle a vyhod-nocení ještě lépe. Všechny disciplíny se daly v pohodě zvládnout.

Co říkali rodiče a spolužáci na Tvé druhé místo v soutěži?

Přišlo se podívat plno mých zná-mých, což jsem ani nečekala. Všichni byli překvapeni, že jsem vyhrála druhé místo, po ukončení soutěže jsme to šli také pořádně oslavit.

Co Ti tato soutěž přinesla?Nové kamarádky a hlavně zkuše-

nosti do života.Jaké jsou Tvé zájmy?Mezi mé zájmy patří hlavně sport a

ze sportu hlavně tanec, jak hip hop, tak společenské tance. Také ráda běhám, sem tam si zajdu do fitka a na bazén. V zimě je to snowboard a brusle.

A co škola, máš nějaké oblí-bené předměty, či učitele?

Nemám vyhrazený žádný oblíbený předmět, je to asi podle toho, co zrovna bereme. Všichni učitelé jsou v pohodě, záleží asi na náladě.

Daniel Malík | KvartaFoto: Michal Polák

KULTURA - VÍTE,ŽE...

29

TÉMA CESTA SNŮ TÉMA CESTA SNŮ

Už máš nějakou vizi do bu-doucna, co bys chtěla studo-vat?

Ještě nemám páru, kam půjdu, baví mě práce s lidmi, takže určitě něco ta-kového.

Uvažuješ se dál angažovat v podobných soutěžích?

Určitě bych chtěla vyzkoušet další soutěže, protože to je další nová zkuše-nost a hlavně si tyhle soutěže užívám, je tam vždy plno srandy.

Zúčastnila by ses soutěže v pojídání pizzy?

Určitě, pizzu miluju a jak říkám, zkusit se má všechno.

Víte, že…Jan Kolarczyk | Septima

...pokud byste se chtěli vrátit do doby před 3 miliardami let, do doby, kdy se na zemi poprvé objevil život, můžete se vypravit za našimi pro-tinožci? Vaší destinací by měl být nejzápadnější cíp Austrálie, velký cíp zvaný Shark Bay (Útes žraloků). Jméno je poněkud zavádějící, neboť žraloků je zde stejně jako všude jin-de. Záliv nicméně jako i mnohá další unikátní místa Země má smutnou minulost Až do 60. let 20. století byl útes decimován lovci perel, vel-rybáři i rybáři. Dnes je naštěstí pod ochranou UNESCO a má před sebou s velkou pravděpodobností světlou budoucnost.

Ale přejděme k tomu, proč je tento záliv tak unikátní. Pro pa-leontology ale i amatérské nadšence naskytne jedna část útesu, Hame-lin Pool, svou zdánlivě mrtvou po-dobou nenapodobitelnou scenérii. Kamkoli se zde rozhlédnete, uvidíte pobřeží poseté černými bochánko-vitými útvary, slizkými a lepkavými na dotek. Jedná se o stromatolity (tzv. „rohožové kameny“ – stróma =

rohož). Tyto podivně vypadající for-mace tvarem podobné bochníkům chleba, polštářům nebo výdutím jsou vápencového původu, a přesto-že vyhlížejí zdánlivě jako neživý kus skály, jsou dílem slizovitého povlaku sinic (kmen Cyanobacteria), které při zaplavení stromatolitů prorůsta-jí vápenatým kalem na povrchu, ve kterém se následně usazuje vápenec a útvar roste do výšky. Stromatolity v Hamelin Poolu jsou sice 4000 let staré a vysoké sotva půl metru, jsou však schopné dorůst až do výšky 40 metrů!

Důvodem, proč se tyto neo-byčejně primitivní struktury, zná-mé už z období archaika (před 4 až 2,5 miliardami let), udržely do současnosti, je vysoký obsah solí a nedostatek kyslíku ve vodě, kde se stromatolity vyskytují. V takovémto extrémním prostředí kromě těchto sinic nedokáže žádný jiný organis-mus přežít. Proto také pobřeží, kde se tyto útvary vyskytují, je téměř jako bez života. Přesně jako v době před více než 3 miliardami let.

KULTURA - VÍTE,ŽE...

30

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

Archaic EnglishVeronika Fišerová | SeptimaZdroj: www.helpforenglish.cz

We can find archaic English in old poems, songs, carols, proverbs...In this article I’ll tell you some basic information about this English.

There were differences in personal pronoun and verb forms.

1. Personal pronoun

singular plural1. person I we2. person thou* ye3. person he, she, it they

*Here are pronouns for the second person,singular: thee (tě,te-be...), thy/ thine (tvůj), thyself (tebe, tobě, sebe, sobě).

2. Verb “be“

singular plural1. person am are2. person art* are3. person is are

The past tense of “be” was “wert”.

3. Verb was ended with ending –EST in the second person in singular andwith ending –ETH in the third person in singular, for example: do - dost – doth, have - hast – hath, say - sayest – sayeth, make - makest – maketh, speak - speakest - speaketh

In the W. Shakespeare’s work Timon of Athens is written:“If thou wert the lion, the fox would beguile thee,

if thou wert the lamb, the fox would eat thee.“

And in one of the G. Herbert’s poem is:„LORD, Thou art mine, and I am Thine,

if mine I am; and Thine much more“

Do you translate it?

Archaic English

31

Po dvaačtyřiceti kolech základní části vypukne sezona vlastně odznova. Vypukne vyřazovací

část, ve které hraje umístění po té ne-konečně dlouhé tabulkové soutěži sice určitou roli, ale ve které může být taky úplně jiný výsledek, než by se obecně če-kalo. Že jeden tým uhrál o dvacet bodů více než jejich soupeř? Po čtvrtfinálové sérii může být vše jinak a cíle týmu, kte-rý se chtěl probojovat do vyšší soutěže, mohou být nejméně na rok nenávratně ztraceny. V tom je přeci hokej tak krásný, a zrovna tímto se půlroční soutěž hraje takřka zbytečně, důležitější je zápasová smršť v průběhu necelého měsíce.

Faktem je, že stejně jako loni, se ho-kejisté Havířova pohybují v druholigové špičce, před sezónou se ovšem očekávalo, že si budou počínat mnohem suverén-něji. Série zranění a následná výsledko-vá krize doprovázená nevyrovnanými a ne zcela přesvědčivými výkony někte-rých hráčů ovšem může způsobit, že le-tos první místo po základní částí AZet neobhájí (článek byl psán v době, kdy zbývala do konce základní části dvě kola

– pozn. autora). Jisté však je, že hůře než

třetí skončit nemůžou a o první místo si to na dálku rozdají s Přerovem o to, kte-rý tým by měl v případném vzájemném finálovém duelu výhodu domácího pro-středí.

Nejcitelněji výkony poznamenala zranění dvou klíčových útočníků Rober-ta Říčky a Jana Maruny, jejichž rekonva-lescence si vyžádala relativně dlouhou dobu. Těsně před play-off se do sestavy sice vrátili, dlouhá pauza je na nich ov-šem vidět. Na povrch taky prosvítají neshody některých hráčů s trenérem Potěšilem. Jestli v závěru sezony budou předvádět podobné výkony jako loni, v což všichni doufají, měli by se havířovští opět poprat o místo v první lize v prolí-nací baráži. Všichni fanoušci tomu věří, a hráči očekávají bouřlivou podporu z jejich strany. Proto v play-off dorazme na stadion a vytvořme nezapomenutel-nou atmosféru podobné té z loňského pátého semifinálového utkání proti Pro-stějovu, který rozhodl Klimša pár vteřin před koncem. Havířovští statici měli při následné euforii nejspíš výrazné obavy o stabilitu havířovského zimního stadio-nu…

Hráči AZetu se chystají na play-off

Petr Lukašík | SeptimaFoto: Michal Polák

KULTURA - YELLOW SUBMARINE KULTURA - SPORT

32

KARIKATURA