USNESENÍ XXIII. sjezdu KSČ konaného dne 29. 11. 2014 v Praze mesicnik/JISKRA/162.pdf · 2015. 1....

ČÍSLO 162 LISTOPAD–PROSINEC 2014 ROČNÍK XVII CENA 15 Kč

Dne 29. 11. 2014 se v Praze konal XXIII. sjezd KSČ. Sjezductil minutou ticha generálního tajemníka soudruha Mirosla-va Štěpána, který zemřel 23. března t.r. Potvrdil pokračovánístrany z jeho odkazu a jako výraz ocenění jeho celoživotní prá-ce mu byl udělen titul Čestný generální tajemník KSČ, i. m.

Sjezd projednal a schválil Zprávu ÚV KSČ XXIII. sjezduKSČ, přednesenou soudruhem Jiřím Vábrem.

Historizující úvod zprávy vycházel z politické situace po kon-trarevolučním převratu, pseudorevoluci v r. 1989. Návazná pod-statná část zprávy hodnotila činnost strany, orgánů a organi-zací po XXII. sjezdu. Konstatovala jak pozitivní výsledky připlnění zadaných úkolů a programu strany, tak i některé nedo-statky. Poukázala na to, co se nedaří a čemu je nutno věnovatpozornost a větší úsilí.

Zpráva mj. analyzovala současný vývoj v zahraničněpoli-tické oblasti a zdůraznila, že tzv. lidská práva jsou nadále zne-užívána Západem a zejména USA jako trojský kůň v jejichagresivní neokoloniální a fašistické politice. Ocenila KLDRa Kubánskou republiku za jejich neměnné postoje a čelení dlou-

holetému tlaku a vydírání ze strany USA a jejich satelitů. Po-zitivně byly hodnoceny přátelské vztahy a spolupráce se za-stupitelskými institucemi KLDR a Kuby.

V závěru zprávy bylo shrnuto 11 hlavních posjezdových úko-lů, které stranu orientují do nejbližšího období.

Sjezd potvrdil platnost dosavadní programové orientaceKSČ, projednal a schválil dokument Výzva ke znovuobnove-ní Komunistické internacionály a Jednotné fronty proti fašis-mu. Schválil návrh změn ve znění Stanov KSČ.

Sjezd dále rozhodl o zaslání pozdravného dopisu manžel-ce Ing. Miroslava Štěpána, CSc., Aleně Štěpánové a zaslánídopisů s poděkováním zasloužilým členům obnovené KSČ.

V diskusi vystoupilo deset účastníků sjezdu, mezi nimi i něk-teří hosté.

Nově zvolený 33členný Ústřední výbor KSČ na svém 1. za-sedání zvolil jednomyslně generálním tajemníkem Ústřední-ho výboru Komunistické strany Československa soudruhaRSDr. Jiřího Vábra, 11členné předsednictvo ÚV KSČ a před-sedy Rozhodčí a Revizní komise ÚV KSČ.

1. Zahájení sjezdu, volba pracovních komisí.2. Zpráva ÚV KSČ o činnosti strany od XXII. sjezdu.3. Zpráva Ústřední revizní komise.4. Zpráva Ústřední rozhodčí komise.5. Diskuse.

6. Volba orgánů strany.7. Schválení úprav Stanov KSČ a dokumentu Výzva ke zno-

vuobnovení Komunistické internacionály (mezinárodníhosdružení komunistických stran) a Jednotné fronty proti fa-šismu.

8. Usnesení.

■ Současná etapa renezance fašismuv mezinárodním měřítku je charakteri-zována faktem, že se na mnoha místechZemě již řadu let válčí. Je proto potře-ba fašismu si všímat ne jako něčeho, cose vymyká ze společenské praxe, ale coji čitelně ovlivňuje. Brát na vědomí, žerenezance fašismu je produktem nyněj-ší fáze vývoje kapitalismu, plodem je-jího oligarchického stadia. Článek NE-PODCEŇOVAT FAŠISMUS v této zá-ležitosti obsahuje základní politicképoučení, zejména o vlivu Spojenýchstátů na tuto situaci.■ Mediální tlak světové buržoazie nalidské vědomí je ve své podstatě ME-DIÁLNÍ VÁLKOU vedenou buržoaziík uskutečňování jejich vykořisťovatel-ských cílů. Jde o to, aby občané zma-tení hromadnými sdělovacími pro-středky ztráceli schopnost v buržoazníspolečnosti se politicky vyznat, a protoproti ní nevystupovali. Přitom nejdeo nějakou bezvýznamnou válku jen pro-to, že se při ní nestřílí. Jde o válku sku-tečnou proti pokrokovým silám.■ Občanskou válku na Ukrajině jepotřeba trvale a soustavně vyhodnoco-vat, proto názory ruských komunistů,kteří mají dost příležitostí do této ka-tastrofy vidět, jsou velmi cenné. V tom-to případě jde o využití názoru Zjuga-nova zejména v té partii, ve které hod-notí ukrajinský oligarchiát a samozřej-

mě i USA jako hlavní viníky ukrajinskékrize. Je důležité s tímto ÚHLEM PO-HLEDU posuzovat, jak se na Ukraji-ně vyvíjí situace.■ Účast zrádce Gorbačova na osla-vách čtvrtstoletí od zbourání Berlínskézdi ukazuje, že ve svém zrádcovství po-kračuje. Jako aktér likvidace NDR je no-sitelem informací o podmínkách a pro-jevech své zrady! Asi ale ČTVRTSTO-LETÍ POTÉ na této oslavě řekl více,než měl říci, totiž postěžoval si na to, žejej Západ podvedl (nedodržel „doho-dy“). Jde o doplnění obrazu zrádce.■ Dnešní světové politické poměry sestále více promítají do jednání vrchol-ných reprezentantů, proti sobě stojících– personifikovaných americkým prezi-dentem Obamou a ruským prezidentemPutinem. Ten první zosobňuje krajnostmožné všezničující atomové války, kte-rá počne potenciálním jaderným úto-kem USA na Ruskou federaci, zatímcodruhá představuje snahu o mírové ře-šení soupeřením mezi Ruskem a USA.Kapitalistický Západ usiluje o zakrytípozitivního objektivního pohledu naPutina všemi možnými prostředky. Jetřeba západní útoky na Putina odmítata uvádět věci na pravou míru. Stať podtitulkem PUTIN obsahuje významné in-formace o jeho zásluhách o Ruskou fe-deraci.

Vážené soudružky a vážení soudruzi, spolupracovníci, příznivci,přijměte, prosím, od Předsednictva ÚV KSČ a redakce Československý komunista JISKRA přání krásných

zimních svátků, sváteční pohody a klidu při odpočinku.Přejeme vám úspěšné vykročení do nového roku 2015. Jde o rok jubilejní, ve kterém si budeme připomí-

nat 70. výročí Dne vítězství 9. května 1945, den, kdy Rudá armáda vstoupila do Prahy a ukončila druhou svě-tovou válku v Evropě na území Československa. Připomeneme si rovněž 20. výročí obnovy naší strany.

Všem vám a vašim blízkým přejeme pevné zdraví a štěstí. Děkujeme za práci pro stranu, za podporu, od-vahu a vytrvalost.

XXIII. sjezd KSČ

Vážené soudružky, vážení, soudruzi,milí hosté, scházíme se opět pouplynutí několika let, tentokrát již naXXIII. sjezdu naší strany. Já před váspředstupují z pověření ústředníhovýboru naší strany, abych vám předneslhlavní sjezdovou zprávu.

Odkaz Miroslava ŠtěpánaScházíme se v tomto složení poprvé

bez našeho generálního tajemníka, spo-luobnovitele Komunistické strany Čes-

koslovenska, soudruha Miroslava Ště-pána. Zemřel po dlouhé, těžké nemoci23. března 2014.

Byl to on, kdo svými znalostmi a prak-tickými zkušenostmi se zasloužil o pro-gram a ústřední heslo naší strany, jejichžpravdivost život plně potvrzuje. Náš Mi-rek zasvětil svůj život pokrokové mlá-deži, kdy zastával svazácké funkce navšech úrovních a později významnoufunkci předsedy Mezinárodního svazustudentstva. Po ukončení práce mezimládeží začal se plně věnovat a praco-vat v Komunistické straně Českoslo-venska, a to nejprve jako vedoucí oddě-

lení, později jako tajemník a nakonec ja-ko vedoucí tajemník Městského výboruKSČ v Praze. Logicky se tak stal i čle-

nem Předsednictva Ústředního výborustrany. My, kteří jsme ho dobře znalia kteří jsme s ním spolupracovali, po-tvrzujeme, že ve stranických funkcíchpřinesl oživení a chtěl, aby předevšímpražští komunisté se více podíleli na ře-šení problémů a dalšího rozvoje hlavní-ho města Prahy. Přišel i s programem,který se jmenoval Rozvoj hlavního měs-ta Prahy do roku 2005, a který měl po-stupně zabezpečit další zlepšení životaobčanů hlavního města. Jak víte, v té do-bě už narůstalo napětí ve společnosti, a tona jedné straně v důsledku perestrojky,kterou jsme již na minulých sjezdechsprávně pojmenovali a zhodnotili. Nastraně druhé v důsledku již působení kon-trarevolučních, tj. zpátečnických sil, kte-ré se snažily situaci zneužít pro své cí-le. V těžké době a zejména pak po Li-stopadu 1989 zůstal Miroslav Štěpán zce-la věrný našim společným ideálům a cí-lům. Nebál se jít mezi lidi a otevřeně ho-vořit. Jeho vystoupení na půdě ČKD, kdejiž nestál před dělníky, ale mezi lidmiovládnutými rodícím se Občanským fó-rem, vyslovil mimo jiné větu tak častopřipomínanou dnes ve sdělovacích pro-středcích, cituji: „Navštívil jsem ve svéfunkci prezidenta Mezinárodního svazustudentstva 105 zemí světa, ale nikdejsem se nesetkal s tím, že by děti určo-valy, kdo bude prezidentem republiky,tak jak se to projevovalo na školáchkrátce po 17. listopadu 1989.“ Toto je-ho vyjádření bylo záměrně zneužitoa nám je dnes jasné, že měl pravdu. Udá-losti, které tady byly a nejednota vestraně, dále pak celopražská konferenceovlivněná Demokratickým fórem ko-

Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany ČeskoslovenskaXXIII. sjezdu KSČ, konanému v Praze dne 29. 11. 2014,

přednesená s. Jiřím Vábrem

Miroslav Štěpán, poslední foto z pléna ÚV KSČ 7. 12. 2013

Pokračování na str. 2 Pokračování na str. 2

USNESENÍ XXIII. sjezdu KSČkonaného dne 29. 11. 2014 v Praze

XXIII. sjezd KSČ projednal výsledky práce strany od XXII. sjezdu, a to v rám-ci předložené zprávy a sjezdové diskuse. Potvrdil rozhodnutí ÚVKSČ přijatá me-zi sjezdy a ocenil dobrovolnou stranickou práci funkcionářů a členů KSČ. Tentosjezd se sešel a jednal v období mimořádně složité a velmi nebezpečné vnitropo-litické a mezinárodní situace, k níž se vyslovil. Před zahájením práce si sjezd schvá-lil Program jednání, Jednací a Volební řád, pracovní komise mandátovou, volebnía návrhovou.

XXIII. sjezd KSČ s c h v a l u j e1. Zprávu ÚV KSČ XXIII. sjezdu KSČ, přednesenou soudruhem Jiřím Vábrem.2. Zprávy Ústřední revizní komise a Ústřední rozhodčí komise.3. Udělení titulu Čestný generální tajemník Komunistické strany Českosloven-

ska Ing. Miroslavu Štěpánovi, CSc., i. m. 4. Dokument Výzva ke znovuobnovení Komunistické internacionály, meziná-

rodního sdružení komunistických stran a Jednotné fronty proti fašismu.5. Změny ve znění Stanov Komunistické strany Československa.

XXIII. sjezd KSČ v o l í1. Ústřední výbor KSČ v počtu 34 soudruhů a soudružek.2. Ústřední rozhodčí komisi.3. Ústřední revizní komisi.

XXIII. sjezd KSČ p o t v r z u j eplatnost dosavadní programové orientace Komunistické strany Československa

a ukládá nově zvolenému ústřednímu výboru strany aktualizovat programový do-kument „KSČ 2000“ – Idea, organizace, jednota a akce o hlavní úkoly pro obdobído konce roku 2016, jak byly uvedeny ve zprávě a zdůrazněny v diskusi.

Termín: 31. 3. 2015

XXIII. sjezd KSČ ústřednímu výboru strany u k l á d á1. Organizovat intenzivní činnost komunistů při naplňování programových úko-

lů strany.2. Zveřejnit sjezdové materiály a seznámit s nimi všechny členy strany.3. Průběžně připravovat a zveřejňovat stanoviska strany k zásadním vnitropoli-

tickým a mezinárodním otázkám.4. Předložit Ministerstvu vnitra v termínu daném zákonem o politických stranách

žádost o registraci změny Stanov Komunistické strany Československa, pro-vedené na tomto sjezdu, a aktualizaci údajů o statutárním orgánu strany.

5. Udržet značku Komunistická strana Československa (KSČ), jak bylo řečenove zprávě.

6. Zřídit Volební fond Komunistické strany Československa.7. Projednat náměty ze sjezdových diskusních vystoupení a rozhodnout o jejich

využití.8. Zaslat dopisy manželce Ing. Miroslava Štěpána, CSc., Aleně Štěpánové a čle-

nům KSČ, jak bylo navrženo ve sjezdové zprávě. XXIII. sjezd KSČ zmocňuje Předsednictvo ÚV KSČ provést ve stanovených lhů-tách korekce ve znění Stanov KSČ dle případných požadavků Ministerstva vnit-ra a následně informovat ústřední výbor strany.

XXIII. sjezd KSČ všem stranickým orgánům, organizacíma jednotlivým komunistům dále u k l á d á

1. Pracovat promyšleně a přitom uplatňovat motivující metody práce.2. Odhalovat a bez prodlení řešit případné pokusy o narušování soudružských vzta-

hů v řadách komunistů a pokusy o zdržování práce stranických orgánů.3. Podílet se aktivně na přípravě generační výměny funkcionářského aktivu strany.4. Informovat ve svém okolí o činnosti Komunistické strany Československa a je-

jích pozicích.5. Považovat nadále za prvořadý úkol postupné rozšiřování členské základny a bu-

dování organizační struktury strany, i když veřejnost není v této době z částiobecně politickým stranám nakloněna a z části se dnes obává stranicky anga-žovat.

XXIII. sjezd KSČ d ě k u j eza vystoupení hostů, dopisy členů strany a sympatizujících a pozdravná posel-

ství komunistů ze zahraničí..

Program XXIII. sjezdu KSČ

MILÉ ČTENÁŘKY A MILÍ ČTENÁŘI

USNESENÍ 1. zasedání ÚV KSČ konaného dne 29. 11. 2014 v Praze viz str. 3

2 ČESKOSLOVENSKÝ KOMUNISTA LISTOPAD–PROSINEC 2014

munistů a Občanským fórem ho donuti-ly rezignovat na funkci vedoucího ta-jemníka MV KSČ v Praze. Po rezigna-ci požádal ještě o slovo a řekl: „Než ode-jdu, chtěl bych vás požádat o jednu věc.Nedopusťte, aby z názvu Českosloven-ská socialistická republika bylo vypuš-těno slovo socialistická, a nedopusťte,aby Československo bylo rozděleno.“Dobře věděl, kam vývoj situace směřu-je. Další události, které nabíraly nejenv Praze, ale v celé republice tragickýsměr pro tuto zemi, vedly pak k tomu,že 23. prosince 1989 ve večerních hodi-nách byl soudruh Miroslav Štěpán od-vezen na vyšetřovnu Veřejné bezpeč-nosti, odkud v ranních hodinách byl nazákladě rozhodnutí prokuratury převezendo vyšetřovací vazby v Praze Ruzyni.Několikrát se nám svěřil, že ho nejvícemrzelo to, že ho do vyšetřovací vazby ne-dostalo rodící se Občanské fórum či di-sidenti, ale vlastní lidé okolo tehdejšíhopředsedy vlády Ladislava Adamce. Vy-šetřovací vazba pro něj skončila až v srp-nu roku 1990, do vynesení rozsudku bylvyšetřován na svobodě a odsouzen byl načtyři a půl roku nepodmíněného trestu,který pak nastoupil 5. prosince roku1990. Ve vyšetřovací vazbě napsal kni-hu Vězeň sametové revoluce, která vy-šla v 90tisícovém nákladu a byla roze-brána.

I touto zprávou chceme pro historii do-ložit, že tehdy Ladislav Adamec bylpřesvědčen, že má Kremlem posvěcenýpost prezidenta Československé socia-listické republiky. Ke svému dalšímu po-stupu k moci však potřeboval mít oporunových struktur a také klid, předevšímu tzv. kulatých stolů, který by mu Miro-slav Štěpán neumožnil při jeho zámě-rech. Miroslav Štěpán totiž nechtěl ustu-povat požadavkům nastupujících kon-trarevolučních sil, ale i zmanipulovanýchmas. Události nabraly rychle obrátkya především nejednota uvnitř stranya státu umožnily to, co nikdo neočeká-val, že i komunisté zvolí za prezidentaČeskoslovenské socialistické republikyVáclava Havla. Dnes jsme již všichni po-chopili, že o volbě Havla bylo předemrozhodnuto v Moskvě. Tím pádem se alezměnila celá situace v naší zemi, mocise chopili darebáci a Ladislav Adamecnemohl učinit to, co věřme, původně za-mýšlel, že po svém zvolení prezidentembude Miroslava Štěpána amnestovat.Miroslav Štěpán u soudu nikoho nesho-dil, nepotopil, neudal. Naopak vyslovilpřání, aby jeho politický proces byl prv-ní a poslední v této zemi. Zachoval sečestně a jako komunista. Nezradil sámsebe, nezradil vás a nezradil Komunis-tickou stranu Československa jako řadajiných jejích členů. A jistě i vy potvrdí-te, že s odvahou jemu vlastní, poctivé ko-munisty v těžké době povzbudil, po-stupně sjednocoval přes Platformu za so-cialismus, Lidovou unii národní a soci-ální záchrany a dovedl je pak k obnověKomunistické strany Československa,a to v první fázi pod názvem Strana čes-koslovenských komunistů, která vznik-la 10. března 1995, a posléze jsme se vrá-tili na XIX. sjezdu v roce 1999 k pů-vodnímu názvu Komunistická stranaČeskoslovenska.

Soudruh Miroslav Štěpán svými zna-lostmi, schopností provádět analýzya v důsledku udržování svých nesčetnýchkontaktů včetně zahraničních, si vždy vě-děl rady a poradil celé straně. Byl za-kladatel novin Československý komu-nista. Několikrát spolu s námi usilovalo sjednocení reálných komunistů a uveď-me jako příklad několik uskutečněnýchKONVENTŮ. V plné šíři odhalovaloportunismus a revizionismus ve vede-ní Komunistické strany Čech a Moravy.Dlouho věřil členské základně KSČM. Jechybou většiny komunistů v této repub-lice a všech levicově smýšlejících obča-nů a institucí, že Miroslava Štěpána ne-pochopili a nedovedli jeho zkušenostia ochoty po tzv. sametu využít ve pro-spěch naší země. Dokladem nepochopeníjsou mj. reakce na jeho druhou vydanouknihu, která vyšla těsně před jeho úmr-tím pod názvem Miroslav Štěpán. Můj

život v sametu aneb Zrada přišlaz Kremlu, a která vyšla v 7tisícovém ná-kladu. Byl příkladným internacionalis-tou, komunistou a přítelem. Když se Mi-roslav Štěpán na podzim roku 1992 vrá-til z vězení, sešel se tehdy s LadislavemAdamcem. Všechno, co mu dotyčnýučinil, dal stranou a vyzval LadislavaAdamce, aby společně začali řešit osudstrany. Doslova řekl: „Láďo, dejmevšechny věci stranou, jde teď předevšímo osud strany. Pojďme a jednejme spo-lečně jako komunisté.“ Ladislav Adamectoto odmítl.

Ústřední výbor Komunistické stranyČeskoslovenska navrhuje XXIII. sjezdunaší strany ocenit celoživotní práci sou-druha Miroslava Štěpána pro stranu a pronaši společnost jako výraz uznání udě-lit Ing. Miroslavu Štěpánovi, CSc., titulČestný generální tajemník Komunis-tické strany Československa, i.m., a za-slat manželce Miroslava Štěpána AleněŠtěpánové pozdravný dopis.

Budeme se snažit pokračovat v cestě,kterou naší straně vytyčil, jež vede k na-plnění hesla Československo – práce – so-cialismus a 21. století bude stoletím so-cialismu. Z tohoto sjezdu vyzývámevšechny komunisty a pokrokové lidi našízemě, aby nám v tom byli nápomocni.

Na mimořádném sjezdu strany v pro-sinci 1989, jak víme, byl do čela stra-ny zvolen Ladislav Adamec. Tento mi-mořádný sjezd z našeho pohledu, a zatím si stojíme, byl zrádcovský. V hod-nocení tohoto sjezdu se rozcházímev plné míře s KSČM. Tento sjezd zli-kvidoval Komunistickou stranu Česko-slovenska, která vznikla v roce 1921a která stála na pozicích marxismu- le-ninismu a proletářského internaciona-lismu. Tento sjezd dále otevřel cestuk likvidaci Československé socialistic-ké republiky. Na tomto sjezdu došlok nehoráznému vylučování poctivýchsoudruhů, hanobení Lidových milicí,zbavení se symbolů rudá hvězda, srpa kladivo. Tyto symboly byly poslézenahrazeny třešničkami. Sjezd i umožnil,aby nadále nemohl plnit funkci ústřed-ní orgán strany Rudé právo, a víme, jakposléze dopadl tento deník, který mělhistorické zásluhy v boji za práva pra-cujících, v boji proti fašismu a při vý-stavbě socialismu po roce 1948. Je jed-ním z paradoxů, jak tento v minulostirevoluční tisk dnes svým způsobem ob-hajuje současný nepřátelský režim.

KSČ po XXII. sjezduXXIII. sjezd Komunistické strany Čes-

koslovenska se nekoná na základě úmr-tí s. Miroslava Štěpána, ale jako řádnýsjezd, s nímž se počítalo. Je náležitostitéto zprávy informovat vás, že stranickéorgány pracovaly v mezidobí mezi sjez-dy pravidelně. Ústřední výbor se sešeldvanáctkrát. Předsednictvo ÚV KSČdvacetkrát, sekretariát se scházel jeden-krát za měsíc a dle potřeby.

V této chvíli bych rád připomněl, žena práci naší strany se obětavě podílelisoudruzi, kteří opustili naše řady v ob-dobí od minulého sjezdu, a to LadislavDaněk, Marie Brunerová, Miroslav Šel,Josef Moravec, Ludvík Loukota, VáclavPeták, Jaroslav Konečný, Drahomír Ka-ňok, Dagmar Vlčková. Čest jejich pa-mátce.

Aktivně s námi pracují soudruzi, kte-ří se bohužel ze zdravotních důvodů ne-mohou zde zúčastnit, jako např. Jan Ba-ránek, Marie Šálková, Miroslav Binko,Bohuslav Vejmelka, Stanislav Sucharda,Dušan Ulčák, Vladimír Fraj, Josef Bu-ben, soudružky Květa Bernášková, Vlas-ta Dvořáková a Jarmila Tutková. Těmtozasloužilým soudruhům a soudružkámzašle ÚV KSČ po sjezdu dopis.

Poděkování za práci v minulosti náležíJiřímu Boháčovi, Aleši Procházkovi,Miroslavu Votavovi, Oldřichu Vaňkovi,Miroslavu Gabajovi, Jiřímu Neubauero-vi, Rudolfu Volnému, Zdeňku Tulejko-vi, Václavu Brožovi, Jaroslavu Pokor-nému, Janu Jedlovcovi, Janu Maříkovi,Miloslavu Volfovi, Růženě Šarišské.

Děkujeme za celoživotní práci prostranu soudruhu profesorovi Aloisi Dvo-řákovi s naším přáním k jeho význam-nému životnímu jubileu.

Koncem ledna tohoto roku generálnítajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán po-věřil Jiřího Vábra, člena PÚV KSČ a jed-natele strany, aby ho v plné šíři zastu-poval po dobu jeho nepřítomnosti z váž-ných zdravotních důvodů. Ústřední vý-bor toto vzal na vědomí 22. února 2014na svém 10. zasedání. Po úmrtí Miro-slava Štěpána pak 26. dubna 2014 roz-hodlo 11. plenární zasedání ÚV KSČ, žedo řádného XXIII. sjezdu KSČ nebudevolen nový generální tajemník a naši stra-nu povede až do tohoto sjezdu Předsed-nictvo ÚV KSČ jako statutární orgán.Tak se také stalo a rozhodnutí prokáza-lo správnost.

Program KSČ, který byl přijat naXIX. sjezdu naší strany 4. prosince 1999pod názvem „KSČ 2000“ – Idea, orga-nizace, jednota a akce – platí nadále. Pra-videlně k němu naše strana stanovovalapriority pro činnost v určitých obdobích.Mezi trvalé úkoly patřily i ty, které se vestávajících podmínkách v naší společ-nosti a v podmínkách, v nichž pracuje na-še strana, jeví jako téměř nesplnitelné.Ale jako komunisté si musíme náročnéúkoly dávat. Jiná věc je, že se strana a mynebudeme hroutit, pokud se nám neda-ří. Existují přání a existují, jak víte,možnosti. Měli jsme příležitost sdělit ve-řejnosti, v souvislosti s konáním volebv naší zemi, že KSČ tady je a žije. Zú-častnili jsme se doplňujících voleb do Se-nátu, do krajských zastupitelstev, v le-tošním roce do Evropského parlamentua v některých místech do obecních za-stupitelstev. V možnostech, které jsmeměli a máme, nás potěšilo, že nám voli-či dali hlasy, a to dokonce v dobré míře.Při nízké účasti ve volbách do Evrop-ského parlamentu naši stranu volilo 8a půl tisíce voličů. Je to základ, na kte-rém je možno stavět a je zapotřebí se napříští volby lépe připravit. K tomu ale po-třebujeme mít dobrou členskou základ-nu v jednotlivých krajích. Na tom je tře-ba po tomto sjezdu intenzivně pracovata na tomto úkolu by se měli podílet ne-jen funkcionáři, ale všichni členové na-ší strany.

Jako nezbytně nutná se ukázala pro na-ši stranu existence tiskového orgánuČeskoslovenský komunista JISKRA.Byla jmenována jeho pětičlenná redakčnírada a naší JISKŘE bude věnována vel-ká pozornost.

Popravdě si řekněme, že věkový prů-měr ve vedení strany i na nižších úrov-ních je vysoký. Není to problém jen v na-ší straně. Je to dnes generační problém,o kterém všichni víme, a který se musípo tomto sjezdu také postupně řešit.Ideálem by bylo, kdyby se naší straněv jednotlivých místech podařilo navázatkontakty s některými příznivci, kteří násve volbách podpořili. Přes podmínky,které jsme měli a stále máme, bez fi-nančních prostředků a zázemí se poda-řil malý zázrak. Je třeba poděkovat všem,kteří za naši stranu kandidovali, při-pravili potřebné dokumenty a spoty prosdělovací prostředky (rozhlas a televizi),kteří ve sdělovacích prostředcích vy-stoupili, i zmocněncům, kteří zajistiliplatné podání kandidátek.

Zejména příprava voleb do Evrop-ského parlamentu byla doprovázenavnitřním zápasem. Čelili jsme pokusuo likvidaci Komunistické strany Česko-slovenska v období, které bylo náročnéhned ze dvou důvodů. Neprobíhala v tédobě pouze příprava voleb do Evrop-ského parlamentu, ale také příprava Vý-roční finanční zprávy za rok 2013, kte-rá je povinností každé politické stranya musí být každoročně do konce březnaodevzdána Sněmovně Parlamentu ČR.Při neodevzdání této zprávy hrozí podlezákona o politických stranách a politic-kých hnutích straně zánik.

V té době se naplno projevilo to, co za-počalo již ke konci života MiroslavaŠtěpána. Pánové Seichter, Mišičák a spol.zasabotovali přípravu voleb, pomluviliveřejně vedení strany a zasloužilé ko-munisty, kteří jsou členy strany od roku1945 (bohužel uspěli u některých naiv-ních soudruhů). Navrhovali ukončenívydávání JISKRY. A pokud jde o fi-nanční zprávu, zadržel pan Seichter, teh-

Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany ČeskoslovenskaXXIII. sjezdu KSČ, konanému v Praze dne 29. 11. 2014

dejší tajemník ÚV KSČ, podklady z ně-kterých okresů na Moravě, aby finančnízpráva nemohla být řádně a ve stanove-ném čase odevzdána. Nutno podotknout,že konání jmenovaných nebylo namíře-no jen proti straně, ale především po-krytecky i proti samotnému MiroslavuŠtěpánovi. Opakujeme, že šlo o velký po-kus zlikvidovat KSČ.

Komunistická strana Československatady je a bude nadále, ať se to komu lí-bí nebo nelíbí. A nedopusťme, aby se na-še strana dostala do cizích rukou. Nej-důležitější úkoly, které jsme tehdy mě-li, byly za velké obětavosti a úsilí nako-nec zabezpečeny. Zdravé jádro strany jezajistilo a soudruzi se zachovali jakoopravdoví komunisté. Bohužel, někteříčlenové strany uvěřili lži a opustili našeřady. Největší část z nich byla na Mora-vě. Soudruzi, kteří uvěřili lži, pokudjsou komunisty, si své jednání musí vy-rovnat sami se svým svědomím. Toto ob-dobí, byť bylo velmi složité, nás prově-řilo a především stmelilo v jednotné ve-dení a v jednotnou stranu na základechmarxismu-leninismu. Opět se, a to po ně-kolikáté v historii, prokázala platnostslov V. I. Lenina o tom, že ne vnější ne-přítel, ale vnitřní nepřítel je nejvíce ne-bezpečný. Jak máme informace, jmeno-vaná skupina se podílela na založení Ko-munistické strany Česka 21 a byla zare-gistrována 30. října tohoto roku Minis-terstvem vnitra bez jakýchkoli problémů.

Jsme rozumní a víme, že nemůžemestavět vozy, abychom postavili vozovéhradby a za jejich pomoci a pomocí ce-pů porazili naše protivníky. Ale srdce hu-sitů, kteří šli za svou vírou, bychom mě-li mít všichni. To platí dvakrát o našemvztahu k odkazu celých generací česko-slovenských komunistů. Z jejich zkuše-ností, odkazu a konkrétních výsledků je-jich práce si bereme všechno. A tím selišíme od KSČM. Máme za to, jak říkali Mirek Štěpán, že nelze vyzobávat z dě-jin a praxe KSČ jen to, co se momentálněhodí. Ale na druhé straně jsme poučeni,že to, co škodilo a vedlo k odklonu lidíod strany, dělat již nebudeme.

Veřejně bylo v letošním roce šířeno,že KSČ končí, že už jsme jednali s ve-dením KSČM o spojení, o některýchz nás pak dokonce se říkalo, že jsme stra-nu prodali. Říkalo se a ještě se říká, žeVábr a další se bez vědomí vedení stra-ny potají schází s vedením KSČM a na-ši stranu prodávají. Bohužel šiřiteli těch-to nesmyslů byli i naši soudruzi, kteří senezbavili starých praktik a někteří nadáleuplatňují ne politiku strany, ale politi-kaření. Ano, vedení strany ve složení sou-druhů Vábr, Servista, Grünbauer a Hol-lerová se 23. července tohoto roku sešlos předsedou KSČM Vojtěchem Filipem.Účelem schůzky nebyl prodej KSČ anispojování naší strany s KSČM. Z oboustran bylo konstatováno, že v současnédobě by to ani nešlo pro rozdílné názo-ry a rozdílnou programovou orientacia cíle. Jistě víte, že existuje tzv. SPAS(Spojenectví práce a solidarity), v jehožrámci KSČM oslovuje levicové síly. Ve-

dení KSČM mělo představu, že přes to-to sdružení by s námi mohla KSČM spo-lupracovat. Toto jsme odmítli a odmítá-me. Trváme na tom, že s KSČM může-me jednat jen jako rovný s rovným a ja-ko komunisté mezi komunisty, kteří tak-ticky formulují svůj postup jen mezi se-bou. Vyměňují si informace, případněvytváří společné kandidátky a společnáveřejná vystoupení.

Svět udělal za posledních 25 letohromný kotrmelec a hraje se dnes úpl-ně o něco jiného, než se hrálo do roku1990. Kotrmelec světa není náhodný. NaXX. sjezdu KSSS tehdejší 1. tajemníkKSSS Nikita Sergejevič Chruščov vesvém projevu provedl tzv. odhalení kul-tu osobnosti a tím otevřel cestu k naru-šení jednoty a stability mezinárodníhokomunistického a dělnického hnutí a vzá-jemných vztahů mezi komunistickýmistranami. De facto se tím nastartoval pro-ces postupného rozpadu socialistickéhobloku. Příležitost učinit nápravu byla naposlední mezinárodní poradě komunis-tických a dělnických stran v Moskvěv roce 1969, které se zúčastnily ještě i vý-znamné osobnosti jako Fidel Castro,Dolores Ibárruri, Kim Ir Sen, Mao Ce-tung a další. Jenže přijaté závěry se bo-hužel nedodržely a problémy se prohlu-bovaly. V důsledku tzv. kultu osobnostizačalo docházet k rozporům mezi jed-notlivými stranami. Poslední možnostík řešení situace ve světě byla Helsinskákonference ukončená přijetím Závěreč-ného aktu v roce 1975. Stal se ale opaka postupně se naplno otevřela cesta k li-kvidaci socialismu v jednotlivých zemíchsocialistického tábora, ale i v samotnémSSSR. Netřídní závěry, které Helsinskákonference přijala, plně využil Západ,především USA, k nastolení tzv. lidskýchpráv. Kolonialismus byl nahrazen sil-nějším a účinnějším faktorem, tj. tzv. lid-skými právy. Procesy, které ve světě za-počaly, byly a jsou doprovázeny proce-sem globalizace. Události, které násle-dovaly, a to, jak dokázala tzv. lidská prá-va ohloupit lid v řadě zemí, jsou známéa všechny tragédie, které se ve jménu lid-ských práv a „boje proti terorismu“ vesvětě odehrávají, také. K nim patří i roz-pad Sovětského svazu a dnešní situacev bývalých socialistických zemích. Tra-gédie spočívala i v tom, že v těchto ze-mích došlo k likvidaci marxisticko-le-ninských komunistických stran. Nebylyto jen ekonomické důvody či ekono-mické reformy, ale nedodržení předevšímprincipů marxismu-leninismu a zásadproletářského internacionalismu v plnéšíři, které přivedlo svět tam, kde se dnesnachází, tj. na pokraj třetí světové války,která svým způsobem již probíhá v eko-nomické a finanční oblasti. Cesta bylaotevřena nejreakčnějším silám světa,v čele s USA, které usilují o světovounadvládu, které chtějí dosáhnout i za ce-nu nové světové války. Čelí jim pouzeRuská federace, Čínská lidově demo-kratická republika, Korejská lidově de-mokratická republika, Kuba, Bolívie

Pokračování na str. 3

■ V Německu jsou vyhlašovány „pa-mátné dny“, které pod záminkou uznánípráce odsunutých Němců po druhé svě-tové válce k zvelebení Německa staví ty-to lidi fakticky do role ublížených, ačko-li německé menšiny podstatně přispělyk rozpoutání druhé světové války. Odsunněmeckých menšin do Německa byl roz-hodnut třemi velmocemi jako jednaz podmínek trvalého míru v poválečnéEvropě. PAMÁTNÉ DNY v Německu,které nepřipomínají vinu německýchmenšin na rozpoutání druhé světové vál-ky, jsou vlastně revizí postupimské kon-ference.■ VELKÁ LOUPEŽ - II je pokračo-váním poznámek z knihy Františka Dvo-řáka podávající obraz z historickýchloupeží, které měly zhoubný vliv na životčeského slovenského lidu.■ Soudobá buržoazní polistopadováspolečnost v České republice nese ne-popiratelné stopy kontrarevolučního pře-vratu v listopadu 1989. Její politický rázdříve společnosti reálného socialismu sedo té doby pronikavě změnil. Buržoazie

si ve spojenectví se západní reakcí vy-budovala silné mocenské pozice. Spo-lečnost se generačně proměnila. „Staří“odešli a dále odcházejí a „mladí“ si bezrevolučních zkušeností a s vymývanýmimozky nejsou s to uvědomit, čím jsou. Po-jednání K OPOMÍJENÉ POLITICKÉPROBLEMATICE je obsahovou ski-cou k řešení tohoto problému, který simusí pokrokoví lidé uvědomit. proto jetakto v podtitulku uvedena.■ XXVIII. sjezd KSSS konaný v létě1990, jak je všeobecně známo, ukončilexistenci KSSS. Exceloval na něm katSSSR Boris Jelcin za faktické asistenceGorbačova. Bylo to neuvěřitelné.

V socialistickém Československu do-šlo k podobné situaci na Mimořádnémsjezdu KSČ. Byly tak vytvořeny podmínkypro to, aby z kraje roku 1990 mohlavzniknout oportunistická KSČM. Je ne-pochybné, že vražedné vystoupení Jelci-na se dělo s vědomostí toho, co se stalopřed několika málo měsíci v Českoslo-vensku. Vzpomínka k nezapomenutí – šlovskutku o DVA SJEZDY bratrské.

(red.)

MILÉ ČTENÁŘKY A MILÍ ČTENÁŘI

Pokračování ze str. 1


LISTOPAD–PROSINEC 2014 ČESKOSLOVENSKÝ KOMUNISTA 3

a další jihoamerické země. V této souvislosti se hluboce klaníme

před KLDR a Kubánskou republikou, kdekomunisté, vedení a lid těchto zemí bylyaž dosud schopny vzniklou situaci ve svě-tě ustát a čelit jí přes řadu embarg, útokůa přírodních katastrof. Nesmírně si cení-me práce zastupitelských úřadů KLDRa Kuby, které umožňují na jejich neutrál-ní půdě setkávání a výměny názorů meziKSČ, KSČM a dalšími pokrokovými or-ganizacemi. Komunistická strana Česko-slovenska má dnes nejlepší spolupráciv zahraničí s Korejskou stranou práce, kte-rá se promítla v účasti delegace naší stra-ny na oslavách 100. výročí narození pre-zidenta Kim Ir Sena v roce 2012, kdy přitéto příležitosti na Ústředním výboru Ko-rejské strany práce byla dodatečně pode-psaná tzv. Pchjongjangská deklarace. Tu-to deklaraci podepsali za naši stranu s. Ser-vista, Grünbauer a Vábr. KSČM tuto de-klaraci odmítla podepsat. V roce 2013 mě-la delegace ve složení Grünbauer, Hollera Seichter tu čest zúčastnit se oslav 70. vý-ročí založení KLDR. Byla přijata naÚstředním výboru Korejské strany prácea potvrdila se pravda o nejlepších sou-družských vztazích s korejskými soudru-hy.

Letošní výročí 17. listopadu 1989, jakjsme byli svědky, bylo opět, tak jako kaž-dý rok, vnucováno veřejnosti jako vítěz-ství „demokracie“ na základě dodrženítzv. lidských práv a vítězství lidu nad ‚zlo-činným‘ komunismem. Víme, že tadyžádný komunismus nebyl. Budovali jsmepo druhé světové válce socialistickouspolečnost, která prokázala životaschop-nost a vytvořila pro většinu lidí potřebnéjistoty a podmínky pro důstojný život.Oslavy, jichž jsme byli svědky, a vyzve-dávání „hrdinských činů“ Václava Hav-la, opět nehorázně potlačovalo výročí17. listopadu 1939, smutného dne po-krokového studentstva, smrti Jana Ople-tala a posléze uzavření vysokých školv naší zemi na plných šest let. Sdělovacíprostředky stále záměrně hodnotí léta,v nichž jsme žili a intenzivně v zájmu spo-lečnosti pracovali jako dobu komunismu,nikoli jako dobu výstavby socialismu. I tojim umožňuje dále nehorázně pak srov-návat komunismus s fašismem. Zejménavšak nám jde o to, že zatím úspěšně ma-tou především střední a mladou genera-ci. Je nám všem zřejmé, že do života vstu-puje generace, která dobu socialismu ne-zažila. Před touto generací je období doroku 1989 záměrně dlouhodobě po-mlouváno, jedná se o generaci, před nížjsme také trvale špiněni. S tím je třeba po-čítat. Zároveň však věřit, že při přiroze-né kritičnosti a zvídavosti mládeže se mů-že u některých jedinců projevit zájemo dobu socialismu i o nás, jak se říká, ja-ko o zakázané ovoce. My takovým pro-cesům můžeme přispět především osob-ním kontaktem s lidmi.

Obdrželi jsme informaci o konánísjezdu komunistické mládeže v tomtoměsíci. Máme samozřejmě z mladýchsoudruhů velkou radost. Přejeme jim,aby se jim dařilo mladé lidi získávat projejich věc, a rozhodně je budeme pod-porovat a snažit se s nimi spolupracovat.

Porážka českého stavovského povstánína Bílé hoře 8. listopadu 1620 byla pronaše země politickou, národnostní i hos-podářskou tragédií. Vítězní Habsburko-vé a jejich nejbližší spojenec a společ-ník katolická církev neznali slitovánía společně naši zemi rozkradli, dranco-vali a český národ zahnali na 300 let doutrpení a ponížení. Dějiny se opakují. Si-ce v jiné podobě a za jiných podmínek,ale podstata zůstává stejná. Tak tomu jei dnes, tedy po 17. listopadu 1989. Pro-ces, který nastal před 25 lety restitucía hlavně privatizací, se stal nejen věcnýmzákladem restaurace kapitalismu, ale ta-ké programově největší loupeží společ-ného majetku většiny občanů v českýcha slovenských dějinách, která byla a jev rozporu s ústavním právem ČSFRi České republiky. Majetek zmizel a mi-zí v kapsách vzniklých domácích kapi-talistů, anebo ve velké míře i v zahrani-čí. Na druhé straně se většina občanů po-stupně dostává do složitých životních si-

tuací, které vedou k bídě, ztrátě za-městnání a sociálních jistot. Jsme svěd-ky po 25 letech „kam tato doba restau-rovaného kapitalismu svět vede“. KSČvyzývá všechny naše občany, aby nere-zignovali, společně usilovali předevšímo mír ve světě, postavili se proti zločin-nému kapitalismu a za obnovu socialis-mu v naší zemi.

Soudružky a soudruzi, nenechte seubíjet a poraďte i svým přátelům, aby ne-podléhali falešné propagandě, která másloužit a slouží reakci. My například ne-musíme mít žádné starosti o ty, o kterédnes pečují sdělovací prostředky. Ty-pickým příkladem z poslední doby je sta-rost o platy poslanců, ústavních činite-lů a soudců. Náš názor je, že není třebadiskutovat o procentech navýšení jejichplatů, protože si žádné navýšení neza-slouží. Naopak. proč by měl být navy-šován plat poslanců za trvale nekvalitnízákonodárnou práci, proč by měl být na-vyšován plat státním představitelům,kteří jsou v trvalém předklonu předUSA a Evropskou unií, spoluzavádějípravidla (EU a Evropské komise), jejichžprostřednictvím již téměř nejsme své-právnou zemí, proč by měl být navyšo-ván plat soudcům za to, že jsou řešenykauzy jednotlivců přednostně před kau-zami, které se týkají celých společen-ských skupin.

Neradi, ale musíme souhlasit s vyjá-dřením exprezidenta Václava Klause, žene Rusko, ale západní mocnosti zapří-činily situaci, která dnes je na Ukrajině.My si nemusíme vysvětlovat, o co jde,že vše souvisí s přáním USA obklíčitRusko, přitížit Rusku a na úkor ostatní-ho světa si řešit své problémy, včetně za-dluženosti, a udržet vysokou životníúroveň na úkor jiných. Prezident Putincelou tuto situaci řeší cestou rozumua věřme, že se mírumilovnému Ruskupodaří udržet ve světě mír. Rusko v če-le s Putinem obhajuje i historii slovan-ských národů. Přes veškeré výhradyk prezidentu Miloši Zemanovi mu při-znáváme dobrý státnický přístup, kdy ob-hajuje české zájmy a reálně posuzuje dal-ší vývoj ve světě. Proto Komunistickástrana Československa vydala podpůrnéstanovisko v jeho prospěch proti běsně-ní, které bylo rozpoutáno sdělovacímiprostředky a je řízeno a podporované i fi-nančně z amerického velvyslanectvív Praze. Obáváme se, že hra rozehranázde v posledních týdnech a dnech ne-končí. KSČ se obává, že když 17. listo-padu tohoto roku se při prvním pokusunezdařilo vyvolat v Praze Majdan, že byk tomu mohlo dojít v pokusech příštích.Tady skutečně platí Fučíkovo Heslo:„Lidé, bděte!“

Jak dál po XXIII. sjezdu stranyNastává otázka, jak dál v naší straně.

Především bychom si měli uvědomit, žednes lidé ovlivnění sdělovacími pro-středky myslí v mnoha případech jinaknež my. Nacházejí se ve zcela jiné svě-tové situaci a době, než tady byla do de-vadesátých let minulého století. Způsobživota byl hodně změněn, bohužel k hor-šímu. Mezilidské vztahy padly. Vytvo-řila se dost velká skupina miliardářů, mi-lionářů, zbohatlíků a rodin, které dnes ur-čují další vývoj a osud naší země. Tatočást společnosti myslí pouze na zvětše-ní svých majetků a udržení vlivu na úkorvětšiny, zbavené všelidového vlastnictví.Ne všichni naši spoluobčané mají bídu,mnoho z nich je stále natolik sdělovací-mi prostředky, jak už bylo řečeno, zma-nipulováno, a to za asistence havlistů,Schwarzenbergů, představitelů našehostátu a celebrit, že snad budou do neko-nečna vyzpěvovat o svobodě a demo-kracii a ještě dlouho budou volit např.TOP 09, ODS, KDU-ČSL a některáúčelově vzniklá hnutí, která mají kom-plikovat práci a dokonce potlačit tradič-ní politické strany. Mladé generaci jevštěpováno, že všichni mohou být jed-nou úspěšní a milionáři. Dlouholeté pře-krucování dějin a pomluvy komunistůnemohly nezanechat stopu. To je mož-ná i důvod, proč se k nám ještě více ne-hlásí ani ti, kteří již mají bídu. Proto by-chom měli i z hlediska psychologické-ho zvažovat naše kroky. Ani občany, kte-

ří již dnes pociťují nejvíce dopady res-taurovaného kapitalismu, nezískáme po-stupy osvědčenými v minulosti. Měli by-chom také přihlédnout k tomu, že hlav-ní masa pracujících dnes není již ve vel-kých pracovních celcích v průmyslovýchzávodech, ale ve službách. To samoo sobě přináší jiné reakce a chování těch-to vykořisťovaných. Dnešní problém jetypický pro kapitalismus, spočívá v roz-poru mezi zaměstnavatelem a zaměst-nancem. Přitom podmínky pro práci od-borových organizací vůbec neexistují ne-bo jsou výrazně omezeny.

Řekli jsme, že svět se změnil, otázkazní „co s tím a v čem spočívá dnes rolekomunistických a dělnických stran?“Tato otázka se jeví tak náročná, že se ne-zdráháme říci: „A babo raď!“ Nenasto-lilo ji zatím žádné jednání komunistů naseminářích, konferencích apod. Pouzenaše strana jako jediná přiznala po svéobnově, že vnímá problém, když bylo ře-čeno, a to nejednou, že „nemáme z če-ho opisovat“. Nemáme dnes Marxe, En-gelse, Lenina, Stalina a našeho Kle-menta Gottwalda. Máme ale poklad,učení, které nám zanechali. Předvídalidobře, že půjde o složitý zápas, když pů-jde imperialismu o život, který budeovlivněn změnami ve světě, které při-nesly dvě světové války, lokální války,rozpad kolonialismu, vznik socialistic-kého bloku, vědecko-technický pokroka globalizace. Ale v dnešní praxi nám jižporadit nemohou. Proto přicházíme s vý-zvou, že by řešení mělo hledat společ-nými silami mezinárodní komunistickéhnutí – nejlépe v rámci obnovené Ko-munistické internacionály. Je minutapřed dvanáctou.

V dalším období se nenecháme zařa-dit do žádných spolků či iniciativ sesta-vených de facto z politických mrtvol. Ne-budeme přisluhovat levicovým parla-mentním stranám a jiným strukturám,které neuplatňují třídní přístup. Komu-nistická strana Československa bude či-telná, bude si stát za svým programem,jako dosud bude vydávat stanoviska,která obstojí v prověrce času.

Naše strana se musí postupně propra-covat k tomu, a to je historicky dáno, žeona bude tím hlavním organizátoremvšeho pokrokového v naší zemi. K tomuvyužije i podkladů, které byly zpracoványv rámci přípravy tohoto sjezdu a zahrnujíněkterá konkrétní doporučení jako např.v materiálu „25 let lásky a pravdy“.Uvědomme si všichni, že pro revolučníproces ještě nenastala doba. Nesmíme býtale zaskočeni, až ve světě nastane tatochvíle. A ti, kteří přijdou po nás, musí býtdostatečně a komplexně na to připrave-ni, aby vše zvládli.

Mysleli jsme si, že dnes budeme dá-le. Události se začaly vyvíjet daleko hůř,než mohl kdokoli z nás předpokládat.Jsme stále u hlavního úkolu, udržeta obhájit značku naší strany a čelit po-mluvám více než devadesátileté historienaší strany a komunistů. Osobní kontakts lidmi se v tom ukazuje jako nejlepší.Mezi sebou bychom měli být semknu-ti, vědět o sobě, ale při tom zachovávatalespoň minimální bezpečnostní opat-ření.

Považujme tento sjezd za přelomovýv tom směru, že se po dnešním dni ne-budeme vracet ke starým praktikám,politikaření, pomlouvání, připomínáníminulých kauz. Tedy nebudeme se vra-cet k tomu, co zdržuje a oslabuje síly.Vyzýváme zde přítomného soudruhaJakeše a všechny z nás, kteří mohou jak-koli přispět ke zdokumentování historiestrany a života v Československé soci-alistické republice po druhé světové vál-ce, aby zpracovali své svědectví a abypsali popravdě o celém vývoji a životěv socialismu. Když to neuděláme my,pak pravda nezůstane zachována. Vítě-zit bude pouze lež.

Na závěr Dovolte heslovité shrnutí hlavních

posjezdových úkolů:1. Bránit značku KSČ a pokračovat

v úsilí o registraci loga strany.2. Aktualizovat dlouhodobý program

strany, přijatý na XIX. sjezdu našístrany.

Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany ČeskoslovenskaXXIII. sjezdu KSČ, konanému v Praze dne 29. 11. 2014


Jiří Grünbauer, Miloš Jakeš, Jozef Servista, Jiří Vábr, Pavel Degťar

Usnesení 1. zasedání ÚV KSČkonaného dne 29. 11. 2014 v Praze

Nově zvolený Ústřední výbor Komunistické strany Československa se sešeldne 29. 11. 2014 na svém 1. zasedání, které řídil s. Jozef Servista.

3. Zajistit registraci změn Stanov KSČ,předložených dnešnímu sjezdu.

4. Připravovat generační obměnu ve-dení strany.

5. Snažit se o posílení členské základ-ny a budování organizační struktu-ry strany.

6. Podporovat stranu ekonomicky přís-pěvkovou morálkou, založením Vo-lebního fondu strany apod.

7. Hodnotit společenské události z tříd-ních pozic.

8. Zprostředkovávat objektivní a prav-divé informace za využití tisku Čes-koslovenský komunista JISKRA,který má již 161 vydání a který je dí-ky práci naší redakce nenahraditel-nou kronikou naší strany s význa-mem pro budoucí hodnocení histo-rie obnovené strany, a to jako dokladuložený ve Státním archivu. Je zá-roveň dokladem o životě naší stranya její teoretické práci.

9. Nadále udržovat kontakty a rozvíjetspolupráci s marxisticko-leninskýmikomunistickými stranami tam, kdejsou pro to podmínky a možnosti.

10. Připravit se na to, že si v roce 2015připomeneme 20. výročí obnoveníKSČ a 70. výročí osvobození Česko-slovenska slavnou Rudou armádou.

11. Organizovat dle podmínek akce proveřejnost, jako např. každoroční vý-stup na Milešovku, zajišťovaný sou-druhy z Ústí nad Labem.

Jak je uvedeno v této zprávě, i my pí-šeme historii Komunistické strany Čes-koslovenska. Máme zato, že jsme sev těžkých podmínkách jako komunistédobře zorientovali a sdělili ostatním, coje třeba udělat. Předně, jsme se v ne-příznivé, a lze říci nebezpečné, atmosféřepřihlásili ke své minulosti a obnoviliKSČ. Dali jsme ve známost, že je ne-zbytné na něčem pracovat. A pro srozu-mitelnost jsme cíle této práce vyjádřili jižzmíněným heslem „Československo –práce – socialismus“. Bylo vyslovenobez otálení, správně adresováno i ostat-ním. od vyhlášení tohoto hesla se takésnažíme o to, aby se začalo skutečnou,reálnou levicí v této zemi naplňovat. Zá-roveň ale také neustále varujeme předunáhlenými řešeními a představami, kte-ré nepřihlížejí k realitě domácí a světo-vé již řadu let a dnes žijeme to, co jsmesi nepřáli. Máme odpovědnost za zápas,o němž jsme přesvědčeni, že nezávislena nás potvrdí platnost našeho učeníi v období, které prožíváme a budemeprožívat.

S hrdostí se hlásíme k výsledkůmstranické práce našich předchůdců i k dí-lu našemu. Se ctí jsme se vyrovnalis úkoly XXII. sjezdu naší strany. Každýz vás přispěl podle svých možnostía schopností. Mnozí z nás kusem svéhobojovného a nejednou velmi zkoušené-ho srdce. Nescházely nám obětavost,odhodlání, odvaha ani moudrost. Jedna-li jsme jako komunisté a ne vždy to, jaksami víte, bylo jednoduché. Tlak, kterýpociťujeme ze strany pokontrarevolučnímocenské elity, nás stmelil a upevnil na-ši stranu. Bojí se nás, ne našich zbraní,ty nemáme. Bojí se naší pravdy, bojí setoho, že ponesou zodpovědnost za tra-gický konec Československa, za totálnídevastaci země, za mnohonásobnou vlas-tizradu.

Podařilo se nám zajistit, že také pro bu-doucnost je zde strana, která má svůjdlouhodobý program, jehož základ tvo-ří učení marxismu-leninismu. Je zdestrana, která má po dnešním sjezdu takésvé sjezdové priority. Jako komunistémáme svůj cíl, a tím je socialismus –jsme přesvědčeni, že 21. století bude pat-řit socialismu.

ÚV KSČ vás vyzývá a žádá, abyste mě-li nadále dostatek trpělivosti a sil ve vel-mi složitých domácích a mezinárodníchsituacích, které tu dnes jsou. Naplňujemeodkaz našeho bývalého generálního ta-jemníka ÚV KSČ soudruha MiroslavaŠtěpána, který nám zanechal. Naše vícenež devadesátiletá zkušenost nás do bu-doucích zápasů posiluje a sjednocuje.

Děkujeme za účast hostům našehojednání. Mezi vzácnými hosty jsou sou-druh Miloš Jakeš, předseda Odborovéhosdružení Čech, Moravy a Slezska Stani-slav Grospič, místopředseda Strany de-mokratického socialismu JUDr. LubomírLedl, tajemníci velvyslanectví Vietnam-ské socialistické republiky a Korejské li-dově demokratické republiky, zástupciKomunistické strany Čech a Moravy zečtyř okresů. Dále zástupci Pektusanua časopisu Dialog. Pozdravné zdravicenašemu sjezdu přišly od Komunistickéstrany Německa, Komunistické stranyKuby, Korejské strany práce, předsedyKSČM JUDr. Vojtěcha Filipa, komunis-tů KSČM z Klatov a Dvora Královéa další.

AŤ ŽIJE SVĚTOVÝ MÍR!

AŤ ŽIJE REVOLUČNÍ UČENÍMARXE, ENGELSE A LENINA!

AŤ ŽIJE KOMUNISTICKÁ STRANAČESKOSLOVENSKA!

ÚV KSČ 1. zvolil jednomyslně do funkce ge-

nerálního tajemníka ÚV KSČRSDr. Jiřího Vábra.Soudruh Vábr poděkoval za důvěrua přednesl návrh na složení Před-sednictva ÚV KSČ.

2. zvolil jednomyslně členy Předsed-nictva ÚV KSČ soudruhy a sou-družky:Blaško Roman – jednatel a poklad-ník ÚV KSČGrünbauer Jiří – tajemník ÚV KSČHájek ZdeněkHejna MiroslavHoller Miroslav

Hollerová Věra – tajemnice ÚV KSČMakovec JiříNovák VáclavŘíha VáclavServista Jozef – 1. statutární zástup-ce generálního tajemníka ÚV KSČVábr Jiří – generální tajemník ÚVKSČ

3. zvolil jednomyslně předsedu Ústřed -ní rozhodčí komise soudruha JiříhoMaříka a předsedu Ústřední revizníkomise soudruha Jana Dlouhého.

Po volbě Předsednictva ÚV KSČ ja-ko statutárního orgánu strany a před-sedů obou ústředních komisí bylo1. zasedání ÚV KSČ ukončeno.


My komunisté, účastníci XXIII. sjez-du Komunistické strany Českosloven-ska, u příležitosti konání tohoto sjezdus velkým znepokojením konstatujeme, žeglobalizovaný světový kapitál pod ve-dením USA, kterému již téměř čtvrt sto-letí nestojí v cestě SSSR a světová soci-

alistická soustava, nadále zabředá dodalších a prohlubujících se hospodář-ských krizí, které stále častěji řeší, stej-ně jako v celé své historii, cestou váleki podporou vzniku fašistických a nacis-tických režimů. Například zločinnýmsvržením legální vlády na Ukrajině a na-

stolením vlády svých loutek s podporoujimi oživených fašistických a nacistic-kých uskupení, vyvolal v této zemi ob-čanskou válku, a to jako předstupeňk válce proti Ruské federaci, která by nut-ně přivedla svět do termojaderné ka-tastrofy.

Výzva ke znovuobnovení Komunistické internacionály a Jednotné fronty proti fašismu

Nepodceňujme fašismus – Trvale aktuální výzva

Spojeným státům, které mají na sou-časném stavu krize Ukrajiny rozhodnýpodíl, do níž vtáhly své vazalské spo-jence, to dělá starosti jako čarodějnic-kému učni, který alchymisticky cosispáchal a nedaří se mu ovládnout situa-ci, kterou způsobil.

Posovětská Ukrajina je ve vztahuk Ruské federaci připoutána složitým his-torickým vývojem, který Ukrajincůmzacloňoval výhledy na nezbytně nutnévšestranné seriózní sousedství s Ruskem.To sice vyhovuje protiruskému Západuv čele se Spojenými státy, ale přeměňu-je Ukrajinu na neuralgický bod světo-vých, nejen tedy evropských meziná-rodních poměrů, v nichž dominuje úsilíUSA zmocnit se nadvlády nad celýmsvětem a práskat nad ním americkým de-mokratickým bičem.

Názory řady lidí, že ukrajinská krizevyhrotila vztahy mezi USA a Ruskou fe-derací do úrovně obnovené studené vál-ky, mají opodstatnění. Avšak studená vál-ka kapitalistického Západu proti evrop-skému socialistickému táboru se ode-hrávala v časech, kdy velké neevropskéstáty si mohly dovolit postoj, že jich sestudená válka netýká. Nyní jsou sou-časnou agresivní politikou USA protiRuské federaci nuceny skončit se strká-ním hlavy do písku.

Podceňování nebezpečí přerůstáníukrajinské krize do zápalné pochodně vá-lečného běsnění planetárního dosahustoupá. Spojené státy svou podporou ná-stupu ukrajinského fašismu zasily vítra vyvolaly bouři, jejíž dunění se nemů-že likvidovat zacpáváním si uší Obamya vířením bubnů antiruské světové me-diální války „demokratického“ Západuproti Rusku. Za takových poměrů otáz-ka výhledu skončení ukrajinské krize jedruhotná, poněvadž ji musí předcházetvýrazná změna mezinárodní situace.Bez této skutečnosti jsou otázky, kdya jak ukrajinská krize skončí, nereálné.V nejlepším případě dostanou podobuchronicky udržujícího se politickéhovředu.

To nevylučuje soustavné vyhodnoco-vání ukrajinské krize a zpřesňování za-mýšlení se nad jejími příčinami, průbě-hem a jejími aktéry. Příkladem jsou ná-

zory, které zazněly na říjnovém zasedá-ní ÚV KPRF o práci komunistů v řadáchdělnictva, v němž předseda GennadijZjuganov promluvil o situaci na Ukraji-ně. Vzhledem k tomu, že kapitalismus senyní nachází v rychle se rozvíjejícím sta-diu jeho oligarchického vývoje, stojí zapozornost jeho názor o vlivu této sku-tečnosti na vývoj ukrajinské krize.

Z obsáhlého vystoupení Zjuganovavyjímáme partie, které se týkají jak je-ho hodnocení stavu ukrajinské krize,tak současného stadia oligarchicky seměnící ukrajinské společnosti. Na plénumj. zaznělo:

„Pokud zájmy velkých sociálních sku-pin stojí proti sobě, dostavuje se nevy-hnutelně ostrý ideologický boj. K tomudošlo i na Ukrajině. Po rozbitém SSSRvznikla na Ukrajině permanentní eko-nomická a morálně politická krize. Růstsociální nerovnosti a nespravedlnosti sestal katalyzátorem rozvoje událostí jakv roce 2004, tak v současnosti.

Když se dostala k moci skupina pre-zidenta Janukovyče, začala okamžitěpřeměňovat svou politickou moc v tuč-né finanční zisky. Podnikatelům všechvelikostí začali předepisovat velké daněa vyvlastňovat jejich majetek. Nespo-kojenost zbídačelého lidu se spojilas protesty představitelů malého a střed-ního byznysu. První „Majdan“ v listo-padu a prosinci roku 2013 byl charakte-ristický svým antioligarchickým posto-jem. Poněvadž však protest postrádaltřídní charakter, byl zneužit pro boj dvouklanů velké buržoazie.

V roce 2014 zvítězilo seskupení, kte-ré sjednotilo prozápadní síly s ultrapra-vicí a nacionalistické hnutí. Drobná bur-žoazie a lumpenproletariát tvoří politic-ky nerovnovážnou vrstvu společnosti. Zaurčitých podmínek se tyto vrstvy mohoustát masovou podporou fašismu, jak seto stalo v třicátých letech v Německu.

Aktivní úlohu sehrála i na Ukraji-ně maloburžoazie, která byla ožebra-čena oligarchy. Nacistický Majdanpodpořily všechny deklasované vrstvy– výsledek zbídačování ukrajinskéhoobyvatelstva. Při hledání východisek semnozí Ukrajinci nechali oklamat

Úhel pohledu(K občanské válce na Ukrajině)

Vyzýváme proto všechny světové po-krokové marxisticko-leninské komunis-tické strany k tomu, aby se v duchu hes-la „Proletáři všech zemí, spojte se!“ za-čaly intenzivně zabývat myšlenkou a hle-dáním cest ke znovuobnovení aktivitKomunistické internacionály (Mezi-národního sdružení komunistickýchstran).

Stejně jako v minulosti, je nutné spo-jit a koordinovat svá úsilí, a to jako od-pověď na globalizovaným kapitálembezuzdně stupňované vykořisťování li-dí z celého světa, které živí jen prodejjejich vlastní práce, a jako odpověď nanarůstající nebezpečí celosvětové vá-lečné katastrofy. Jedním z prvních úko-lů těchto obnovených aktivit by se mě-lo stát vytvoření Jednotné protifašis-tické fronty.

Lid České republiky prožil 25 let res-taurace divokého kapitalismu. Není ná-hodou, že změny ve světě se nedějív důsledku parlamentních voleb, alecestou tzv. revolucí, či pod pláštíkemochrany lidských práv a boje proti tero-rismu. Již řadu let zde působí masmé-dia, která všemožně zapírají existencipokrokových sil naší společnosti či ha-nobí jejich práci. Situaci ve světě pre-zentují neobjektivně a podle přání svýchchlebodárců.

Komunistická strana Českosloven-ska se od roku 1989 nepodílela na ří-zení společnosti, nebyla v ParlamentuČR. Nepodílela se tak na tvorbě zma-tečních zákonů, zločinné privatizaci,

rozprodeji bohatství České republikydo cizáckých rukou, nepodílela se narozhodování o nemravných církevníchrestitucích a lumpárnách při správěměst a obcí. Nemá podíl na enormnímzadlužení České republiky, které do-sahuje 2 bilionů korun. Nepodílela sena zavlečení České republiky do ne-přátelských struktur (NATO, EU). Ne-má podíl na rozhodnutích, která při-nášejí utrpení lidí v jiných zemích, po-škozují zájmy České republiky a jejíbudoucí mezinárodní vztahy. Mámena mysli vztahy se zeměmi, kam bylivysláni žoldnéři, a případy, kdy Čes-ká republika podpořila nepřátelské ak-ty USA a jejich patolízalů vůči těmtozemím.

Komunistická strana Československaa její členové mají čisté ruce.

Ubezpečujeme pokrokové síly Čes-ké republiky, že se nemusí bát s námispojit a pomoci v úsilí, aby nebyl17. lis topad 1989 považován za Den ví-tězství nad pracujícím lidem.

Vyzýváme KSČM, neorganizovanékomunisty, sympatizující, voliče našístrany, aby se s námi spojili v tomto ob-dobí, kdy sílí projevy fašismu, a spo-luvytvořili výše zmíněnou Jednotnoufrontu proti fašismu u nás. Vyzývámekomunisty, marxisty-leninovce ostat-ních zemí, aby obnovili kontakty s ná-mi a projednali možnosti společnéhopostupu v úsilí o mír v této celosvěto-vě nebezpečné době.

V Praze dne 29. listopadu 2014

Pokračování na str. 6

V roce 1945 Spojené státy na úpl-ném konci druhé světové války,zcela vojensky zbytečně, shodilyatomové bomby na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Sku-tečným motivem byla protisovětská provokace, která měla zacíl demonstrovat vojenskou převahu USA nad jakýmkoli pro-tivníkem, především Sovětským svazem. Sovětskému svazuse nepodařilo prosadit zákaz výroby a použití atomovýchzbraní.

Následovalo atomové vyzbrojování dalších zemí. Dnes je lid-stvo rukojmím těchto zbraní, na jejichž použití si jako rozho-dující stát světového společenství USA nárokují monopol. Jsounesporným provokatérem zničení lidstva. Reálné strašidlo ato-mové války obchází světem. Za takových okolností žádný mí-rumilovný člověk nemůže nepociťovat vratkost bytí lidstva, spo-lečenskou nejistotu své existence. Pokud někdo netrpí spole-čenskou slepotou, nemůže nevidět, že vládnoucí oligarchiátUSA touží ovládnout celou Zemi. Není papírovým tygrem.

Aby Spojené státy, které dirigují NATO a Evropskou unii,zamaskovaly svou snahu vládnout světu, rozšiřují fámy o svéúdajné oddanosti věci demokracie na celém světě. Přenášejí Re-aganovo označení Sovětského svazu za „říši zla“ na Rusko ja-ko kouřovou clonou zahalující skutečnou vykořisťovatelskoupodstatu americké „demokracie“, kterou americká propagan-da staví jako vzorový etalon pro celý svět. Avšak nejen Spoje-né státy, ale také vedoucí kruhy dalších buržoazních států sepřipojují k vyobrazování Ruska jako státu, který prý ohrožujesvojí existencí celý svět a vytvářejí obludnou mašinerii pomluvRuska.

Podvratný mediální tlak na masy obyvatel celého světa Spo-jenými státy a jejich otrockými spojenci má formovat placetpro stále ryčnější fanfáry prý pravé demokracie, která je ne-zdolatelnou hrází proti možným recidivám reálného socialis-mu dvacátého století.

Studená válka, která nebyla ničím jiným než realizací ame-rické Trumanovy doktríny z roku 1947, zaměřená na rozkotá-ní evropského socialismu, dostala v nynější době náplň jejíhodědictví ve formě globální mediální války světové reakce pro-ti všem politickým silám, které nejdou na ruku světovému oli-garchiátu, v němž si oligarchiát USA upevňuje svoji prioritu.Poněvadž však Spojené státy se svými evropskými a jinými spo-jenci nejsou jedinou realitou současných mocenských pomě-

rů, musejí vzít na vědomí, žeexistují na světě státy, mezi je-jichž priority rozhodně nepat-

ří nechat se Spojenými státy zotročovat, jak je tomu v Evropě.Mezi jejich politické priority nesporně nepatří vize jejich exi-stence ve formě ekonomického přívěsku USA.

Tak jako svět vinou světové buržoazie v čele se Spojenýmistáty rozpoutal proti pokrokovým silám všech zemí studenouválku, která byla specifickou formou skutečné války, tak ny-nější mediální válka kapitalistického Západu není nějakounáhražkou válečného běsnění světové reakce proti pokrokovýmsilám; je ale formou skutečné války, která probíhá za naší ne-dobrovolné účasti jako předstupeň velké války testované Spo-jenými státy na plejádě „okrajových“ válek, především na Blíz-kém východě a nyní na Ukrajině. Tato situace vytváří přízni-vé podmínky pro renezanci fašismu, jehož nastoupení v žold-néřské službě pro USA, jako je majdanizace, je zřejmé.

Politická proamerická, cíleně protiruská orientace mediálníválky vůči všemu pokrokovému zhodnocuje antikomunismusstudené války, na nějž plynule navazuje. Využívá antikomu-nismus střední vrstvy, která si z reálného socialismu zachova-la ideologickou a politickou soudržnost. V odmítání všeho so-cialistického (komunistického), využívající její antikomunisticképředsudky, které tvoří svojí početností reakční merito buržo-azní, antikomunisticky nenávistné kapitalistické vykořisťova-telské společnosti. Jí může vzdorovat jedině sjednocený pro-letariát, orientovaný marxisticko-leninsky sjednoceně. U tétočásti buržoazní společnosti silně působí pocit její sociální bez-pečnosti, který u ní znásobuje pocity falešné bezstarostnostia s tím spojenou společenskou (politickou) lhostejnost ve sty-lu, že když se přímo na ni nestřílí, není třeba se něčeho bát. Tou-to formou působení infikuje proletariát.

Její sebestředná namyšlenost si nevšímá následků prostředímediální války Západu proti pokrokovým silám. Tito lidé si vů-bec neuvědomují nebezpečnost svého faktického žoldnéřstvív mediální válce, protože jsou antikomunisticky otrlí. Ne-vzrušuje je fakt, že víření „demokratických“ válečných bubnůje jevem mediální války, což dosvědčuje, že probíhá. To musíbrát pokrokoví občané na vědomí více než dosud. Fučíkovo na-bádání: Lidé, bděte! patří do prostředí Spojenými státy diri-gované mediální války proti pokrokovému lidstvu!

Vít Stírka

Renezance fašismu v mezinárodnímměřítku je nevývratným faktem. Příz-nivé podmínky pro tento stav nejsou ně-jakou zvláštností imperiálního stadiakapitalismu. Jsou plodem jeho oligar-chiátského stadia, který využívá pro nějpříznivou situaci vyvolanou rozpademevropského socialistického tábora dvacá-tého století, prostoupeného chruščovi-nou, vyúsťující do odporných figur Gor-bačova a Jelcina.

Do politického prostoru po evropskémsocialismu se jako dominantní síla vedralyoligarchické Spojené státy zcela politic-ky odkrytě usilující o světovou vládu, kte-ré nemohou dosáhnout jinak než hrubýmbezuzdným ekonomickým a politickýmtlakem na politické síly, které v tom Spo-jeným státům překážejí.

Pod tímto pohledem je nutno hodnotit„mírovou“ demokratickou rétoriku USAa jeho spojenců v NATO a v Evropskéunii, jejichž existence má činit politickézdání demokracie v kapitalistickém svě-tě, jehož mírumilovnost je prý ohroženapostsovětskou Ruskou federací. Na něcotakového neexistují důkazy. Ale označe-ní někoho za nebezpečného, k tomu žád-né důkazy nepotřebuje. Lze jen ukázat prs-tem na zcela zřejmé známky fašismuv jednání faktických žoldnéřů USA v ny-nějším průběhu politické krize na Ukra-jině, protirusky režírované Spojenými stá-ty.

Tato krize je projevem poválečnéhoúsilí Spojených států zrevidovat výsledkydruhé světové války ve prospěch realiza-ce světovládných ambicí Spojených stá-tů. Místo hitlerovského pokusu o světo-vládu nastupuje americký jako dědic je-ho světovládných plánů, avšak pod pra-porem pruhů a hvězd jako symbolu prýpravé demokracie.

Něco takového je možné proto, že vesvětovém společenském vědomí došlov chápání fašismu k devalvaci jeho pod-staty. Mnoho občanů chápe fašismus ja-ko historicky odbytou skutečnost, a pokud

jej vůbec registruje, potom jako nereálnoupolitickou veličinu. Tento politický pri-mitivismus je tragický. Fašismus nelzeredukovat na zvířecí násilí fašistických ele-mentů na kyjevském Majdanu a na fašis-tická zvěrstva v Oděse, ale je nutno za nímvidět, že jde o důkaz stavu světového kli-matu formovaného protiruskou politikouSpojených států, které vidí Ruskou fede-raci jako základní překážku v prosazová-ní formování světové demokracie po ame-ricku. Dokud bude existovat kapitalistic-ký vykořisťovatelský svět, budou nejen exi-stovat základní podmínky pro renezanci fa-šismu, ale také bude hrát úlohu útočné voz-by proti silám, které ohrožují zájmy na-prosté většiny lidstva. Vystupování protikapitalistickému vykořisťování námezd-ních pracovních sil má proto i protifašis-tický charakter. Je možné si nevšimnout to-ho, že fašistické hrdlořezy na Majdanu pla-tily USA? Celková podpora USA po ná-stupu fašismu na Ukrajině je v prostředímediální války kapitalistického Západuproti pokrokovým silám příznačná.

Fašismus, který uchvátí státní moc,představuje otevřenou teroristickou dik-taturu nejreakčnějších špiček monopo-listického kapitálu. Pomocí fašizace hle-dá imperialistická buržoazie východiskoz krize buržoazního systému (viz Ukra-jina). Fašistická demagogie působí pře-devším na zradikalizovanou maloburžo-azii spolu s různými deklasovanými živ-ly buržoazní společnosti. Fašistický státje teroristickou diktaturou. K fašismua k jeho projevům je třeba přistupovats plnou vážností. Nelze přijímat názory,že fašismus je jakási politická sepse, kte-rou lze léčit nějakými demokratickýmipolitickými antibiotiky a po jejich užitíodezní, ale jde o nutnost v jeho potlačo-vání nepolevovat, i když se může něko-mu zdát, že odezněl. V takovém případějde o nemístnou pověru. Neexistují ka-pitalistické státy bez rizik vzepětí fa-šismu, prostě proto, že jsou kapitalis-tické.

Rozhodnými nepřáteli fašismu ve všechjeho formách jsou marxisticko-leninštíkomunisté a další pokrokoví občané jejichražení. Nejsou politicky konjunkturální, je-jich antifašismus je bez jakýchkoli přery-vů. Fašismus je ve své podstatě antiko-munistický. „Demokratická“ buržoazienepřátelstvím vůči komunistům usnadňu-je fašismu jeho genocidní existenci. Fa-šismus jako každý společenský proces másvé dějiny, na které se nesmí zapomínat.To se týká zvláště československých dě-jin kolem Mnichova 1938, kdy se potvr-dilo, že za specifických událostí je možnádohoda mezi fašisty a „demokraty“. Jakose to stalo buržoaznímu Československuv roce 1938, kdy třídní zájmy francouzskéa anglické buržoazie našly dohodu s ně-meckým a italským fašismem a svéhověrného spojence v Mnichově zradily.

Ve společné nenávisti k Sovětskémusvazu vrhly buržoazní Československovšanc Hitlerovi, v jehož plánech mezi ji-nými úmysly bylo vymazat český a slo-vanský lid z mapy Evropy. Především zá-sluhou země Sovětů byli Češi a Slováci za-chráněni před takovým osudem porážkouněmeckého fašismu ve druhé světové vál-ce. Odvrácení této katastrofy českéhoa slovenského lidu musí mít důležité mís-to v československých dějinách, kde ne-bude zapomenuto, jak německé fašistic-ké hordy spěchaly na jaře 1945 do spá-somocného amerického zajetí před Ru-dou armádou, která by jim jako fašistic-kým vrahounům zcela určitě nepřichystalafešácké přijetí.

To, že německé fašistické hordy utíka-ly do amerického zajetí, nebylo náhodné.Nacistické Německo prokázalo tak rych-le se „zbavit“ fašismu, že mu kapitalistickýZápad, zejména USA, významně napo-mohly k tomu, aby se mohlo stát hlavnímspojencem USA v Evropě. Všechny pro-jevy fašismu je nutné chápat v souvztaž-nosti s jeho historickou kulisou. Nepod-cenit je!

Viktor Horyča

Mediální válka


Občané, kteří se dokážou aspoň trochupoliticky rozhlédnout kolem sebe a po-kud beznadějně neztratili schopnost po-litické orientace v tom, co se děje ve svě-tě, pociťují přízrak třetí světové války.Provokují ji Spojené státy, které se spo-jenci v Evropské unii a NATO dávají na-jevo, že míní ulovit ruského medvěda,a že také podrobit si Čínu by nebylo k za-hození. Zatím se válčí na Blízkém vý-chodě.

Aby připravovaný válečný konfliktměl nějaké odůvodnění, Spojené stá-ty se hrubě angažují na Ukrajině a pod

záminkou prý hrozby z Východu vy-tvářejí kolem Ruské federace pás vo-jenských pozic z jimi ovládaných pří-hraničních států sousedících s Ruskoufederací. Přitom představa, že by Rus-ko nebo Čína mohly válečně vystoupitproti USA, je absurdní. Ale absurdityjsou také reáliemi, na což nemálo lidízapomíná.

Za takové situace se lidstvo rozdělu-je na dva tábory. Na ten, který je proa-merický a druhý proruský. Je nepo-chybné, že lidé, kteří berou jako projevdemokracie úpornou snahu USA zmoc-

nit se vlády nad celým světem jako co-si oprávněného, oceňují nobelovskéhoObamu, který stojí v čele světového tá-bora skutečné prý pravé demokracie. Tiostatní spatřují v ruském Putinovi pev-ného odpůrce USA. V takové situaciovšem racionální uvažování dostává coproto a přicházejí ke slovu emoce, kte-ré nebývají zpravidla spolehlivým rád-cem ve vážných rozhodováních. To se tý-ká především Obamy, představitele stá-tu, v němž hraje první housle skupina po-hádkově bohatých oligarchů, která seskrývá za fasádou falešné demokracie poamericku. Ve dne v noci vytrubované dovšech stran obrovskou mediální maši-nerií, podporovanou horami zbraní všech

Čtvrt století potéPolitická mrtvola největšího zrádce v historii lidstva Michaila Gorbačova obživ-

la pod paprsky hřejivého pozvání německé kancléřky Merkelové, aby se zúčastniloslav 25. výročí pádu Berlínské zdi, neboť politika, kterou představoval, to umož-nila. Skončila existence socialismu na části německého území.

Kolaps reálného socialismu dvacátého století způsobený neúspěchem gorbačov-ské perestrojky a řadou dalších příčin uvolnil cestu k obnovení buržoazní společ-nosti na celém území poražené hitlerovské třetí říše. Tento fakt ve spojitosti se za-členěním SRN do protiruského bloku Západu nemůže přehlížet ani putinovské Rus-ko, ani v protiruskou imperialistickou politikou svázaná Česká republika a její ob-čané.

Avšak přesto, že Gorbačov dnes nezastupuje nějakou mocenskou pozici, kapita-listický Západ, jak je vidět, mu nastavuje přátelskou tvář, přinejmenším jako k po-litické atrapě spojené především se zánikem Sovětského svazu a evropského so-cialistického tábora.

Přijetím pozvánky na 25. výročí stržení Berlínské zdi potvrdil svůj zrádný pro-fil. Ale Gorbačov Západ zklamal, jak lze vydedukovat z novinové zprávy z 10. li-stopadu 2014, v níž pro Západ nepříjemně popsal současnou světovou situaci: «„Světse dostal na pokraj nové studené války.“ V sobotu to podle agentury DPA řeklsovětský exprezident Michail Gorbačov, jenž se v metropoli SRN účastnil oslav pá-du Berlínské zdi. Podle něj napětí způsobil Západ, když se snažil od roku 1989 zís-kat výhody na úkor Ruska.

Podle Gorbačova porušil Západ a především USA své sliby a z roku 1989. Pro-hlásil se za vítěze studené války a pokusil se těžit z ruské slabosti. Jako příklad uve-dl Gorbačov východní rozšíření NATO, rozpad Jugoslávie a zamýšlený americkýplán tzv. protiraketové obrany ve střední Evropě a války v Iráku, Libyi a v Sýrii.„Události posledních měsíců jsou důsledkem krátkozraké politiky a ignorování zá-jmů partnerů,“ řekl Gorbačov s poukazem na krizi na Ukrajině. Už před cestou doNěmecka bývalý sovětský prezident uvedl, že „ukrajinská krize je vhodnou záminkoupro USA, aby kritizovaly Rusko“, a podpořil politiku ruského prezidenta Vladimí-ra Putina...»

Názory Gorbačova sice USA se svými spojeneckými nohsledy přežijí, ale tentobývalý sovětský prezident dokonale zná vnitřní a mezinárodní okolnosti zkázy re-álného socialismu. Je nutné si však všimnout, že v berlínském prohlášení obvinilZápad, především Spojené státy z nečestného jednání. Citujme znova noviny: „Po-dle Gorbačova porušil Západ, a především USA své sliby z roku 1989, prohlásil seza vítěze studené války a pokusil se těžit z ruské slabosti“ (naše pozn.: na níž seGorbačov podílel svým neodpovědným vyhlášením perestrojky, významně se po-dílel a vnucoval ji evropským socialistickým zemím jako pro ně závazný vzor, nacož socialistické Československo nakonec zle doplatilo). V čem je protiamerickývýpad frustrovaného Gorbačova významný? Bude navždy stát jako názor nezpo-chybnitelného hodnotitele západní a především americké věrolomnosti proti tirá-dám buržoazní provenience o ušlechtilosti protiruského amerického imperialismu.

I když je Gorbačov zrádný člověk, nemůže být historicky nikdo pokládán za sou-kromou osobu a sehrát úlohu pouhého politického koloritu k 25. výročí pádu Ber-línské zdi. Svou účastí v Berlíně ve svojí zradě pokračoval!

Za politického humbuku kolem 25. výročí pádu Berlínské zdi se nepřipomínalfakt, že podobné opatření vybudovaly USA na své hranici s Mexikem a zejménaželezobetonovou provokativní válečnou zeď v délce set kilometrů na 38. rovnoběžceve spolupráci s Jižní Koreou. Tím se Spojené státy nechlubí.

Čtvrtstoletí od pádu Berlínské zdi USA stihly vybudovat proti Ruské federaci pl-né zuřivé nenávisti proti ní válečný val složený z jejich spojenců v NATO a v EUs cílem ji zničit a zmocnit se jí po všech stránkách a vyloupežit pod záminkou, žeexistence Ruska je globálním nebezpečím, jehož odstranění je aktuálně naléhavé.Každý hlas proti této oligarchické americké šalbě je dobrý. Ale to se netýká Gor-bačova. Jsou s ním tragické zkušenosti. Zdeněk Jirouš

Památný denBavorsko, Sasko a Hesensko si včera poprvé připomněly pa-

mátný den, jenž je vzpomínkou na osud Němců vysídlených po2. světové válce z území dnešního ČR a Polska. Saský a hesen-ský zemský parlament uspořádaly slavnostní shromáždění. Ba-vorsko ne, ale v mnoha obcích si prý rodiny vysídlenců připo-mínaly svůj někdejší domov.

„Jde o to ukázat, že nezapomínáme,“ řekl hesenský premiér Vol-ker Bouffier. Podle něj se pováleční vysídlenci stali pevnou sou-částí hesenské společnosti a je třeba dát najevo, že si spolková ze-mě váží jejich přínosu pro její rozvoj. Bavorsko, Hesensko a Sas-ko letos rozhodly, že se v nich bude připomínat osud vysídlenýchNěmců vždy druhou neděli v září. Od příštího roku ale bude mítSRN i celostátní památný den. Kabinet kancléřky Merkelové v srp-nu rozhodl, že připadne na 20. června; stejné datum už dříve VSOSN označilo za Mezinárodní den uprchlíků. Za svůj vstřícný po-stup dostala Merkelová nedávno zlatou čestnou plaketu Za zásluhyo vysídlence od německého Svazu vyhnanců, kterou jí nadšeněpředala jeho předsedkyně Erika Steinbachová. (ava, čtk)«

Odsun německého obyvatelstva z Polska, Československaa Maďarska nebyl žádnou křivdou, ale šlo o nezbytné opatření,aby německé menšiny, které prováděly prohitlerovskou politiku,nemohly podrývat jak vnitřní poměry v uvedených státech a státse znovu zdrojem mezinárodního napětí v poválečné Evropě. Mě-ly významný podíl na rozpoutání druhé světové války nacistic-kým Německem, která přinesla nezměrná utrpení evropskému oby-vatelstvu, ohromné ztráty na lidských životech a poničení řadyevropských zemí, zejména SSSR, který se rozhodujícím podílemzasloužil o porážku genocidního hitlerovského Německa.

Je třeba připomenout Zprávu o berlínské konferenci tří velmocíz července 1945, konané v Postupimi, kterou podepsali J. Stalin,Harry Truman a C. R. Attlee.

Spořádaný odsun německéhoobyvatelstva

Konference dosáhla následující dohody o odsunu Němcůz Polska, Československa a Maďarska.

Tři vlády uznávají po projednání otázky ze všech aspektů,že musí dojít k odsunu německého obyvatelstva nebo jeho částiz Polska, Československa a Maďarska do Německa. Souhlasí s tím,že jakýkoli odsun, k němuž dojde, se musí provádět organizova-ně a humánním způsobem... (další text se týká otázek dobové pro-blematiky roku 1945).

Viz Sbírka dokumentů TEHERÁN, JALTA, POSTUPIM (Svo-boda, Praha 1973).

V knize Mezinárodní konference 1943-1945, Dokumenty(Svoboda, Praha 1985), je uvedeno: „Vlády SSSR, USA a VelkéBritánie... uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, kte-ré žijí v Polsku, Československu a Maďarsku bude potřeba od-sunout do Německa. Československá vláda informovala tři vel-moci o plánu a organizaci transferu již 3. července 1945. Hnedv Závěrečný den postupimské schůzky, 2. srpna 1945, byla in-

formována o rozhodnutích, která v otázce odsunu velmoci uči-nily.“ (s. 24)

Konec druhé světové války v Evropě 9. 5. 1945 uvolnil hněvi-vé projevy lidu nacistickým Německem porobených zemí, jimžhrozila fašistická genocida. Výbuchy oprávněného hněvu se od-razily v důsledcích pro zrádné německé menšiny. V té době ne-mohla existovat žádná vláda, která by okamžitě dokázala tentojev části majoritního obyvatelstva plně zvládnout. Na dobu me-zi 9. 5. 1945 a u nás 2. srpnem 1945 se k odsunutí německá men-šina snaží dovolávat a ostouzet Československo. Německá zrád-ná menšina přece volala: Heim ins Reich! Co zasila, to sklidila.Zasila fašistický šovinistický vítr a zaslouženě sklidila bouři hně-vu – po celém světě, nejen v Evropě, nejen v Československu‘Zkonsolidované státní orgány v Československu respektovalyv rámci tehdejších možností organizovaný a humánní odsun ně-mecké, nacismem prolezlé menšiny, ovšem bez území, které dochřtánu Hitlerovi umožnily zhltnout zrádní spojenci buržoazní-ho Československa: Velká Británie a Francie v Mnichově. Ně-mecká veřejnost však dodnes přes zrušení mnichovské dohody po-hlíží na česká pohraničí jako jí patřící. Německo přece neodvo-lalo Drang nach Osten! V eurounijním Německu není kacéřovánněmecký revanšismus, ale naopak, je živen v činnosti landsman-šaftů a nakonec glorifikován vyhlašováním památných dnů. Do-konce jejich přiřazováním k Mezinárodnímu dni uprchlíků, lidípostižených válečným a jiným bezprávím, které prý zažívali ta-ké „ušlechtilé“ německé menšiny, kupříkladu i v předmnichov-ském Československu, a proto je podle německé logiky potřebana ně nezapomínat vyhlašováním „památných dnů!.

Angažovanost německé kancléřky Merkelové v této záležitos-ti dosvědčuje, že „památné dny“ jsou součástí politiky SRN, kte-rá navazuje na historickou protičeskou politiku za využívání spo-lečného členství ČR a SRN v americky dirigované Evropské unii.Vyhlašované „památné dny“ v Německu jsou prakticky revizí po-stupimské konference, která „po projednání otázky ze všech stran“dospěla k názoru, že musí dojít k odsunu německého obyvatel-stva z Polska, ČSR a Maďarska do Německa pro nesporný a zá-važný podíl německých menšin v těchto státech na rozpoutání dru-hé světové války. To bylo a je hlavní v citované zprávě tří vel-mocí, nikoli problematika organizovaného odsunu německýchmenšin a událostí kolem toho, jak se v Německu podsouvá v in-terpretaci odsunu v merkelovském Německu.

„Památné dny“ v SRN nejsou koncipovány jako připomenutíviny německých menšin za jejich podíl na rozpoutání hrůzné dru-hé světové války, ale jako skupin lidí, kterým bylo odsunem prýublíženo, a proto je potřeba pod falešnou kouřovou clonou jejichzásluh za poválečný rozvoj SRN na ně nezapomínat. Opakujeme,že takové postoje jsou výsměchem státům protihitlerovské koa-lice. Pokrokoví občané ČR, která nejvíce utrpěla rejdy německémenšiny, požadují od představitelů českého státu, aby sousedskévztahy mezi SRN a ČR odpovídaly historickým zkušenostem mi-nulých dějů mezi Čechy a Němci, nikoli se zájmy EU a jejího pro-tektora USA, který politicky kryje záda zfašizované porošenkovskéUkrajině. Oleg Záborský

možných určení a všech možných ka-librů. Spojeným státům a jejich noh-sledům taková situace nesporně vy-chází. Jinak by masy zmanipulova-ných lidí nesnesly sílící dunění váleč-ných bubnů.

Vedoucí kruhy kapitalistického Zápa-du totiž dodnes trpí fóbií z Ruska jakonástupnického státu SSSR a tento ne-smysl jim bohatě stačí k tomu, aby semnoha lidem na Západě roztřásla kole-na. Proto Ruskou federaci „obranně“pomlouvají, představují ji jako bolše-vické nebezpečí. Je to sice stupidita, alesvětový mír ohrožující . Masy mohou býtopředeny sítí lží. Proti tomu je nutné ráz-ně vystupovat a z Putina je nezbytné str-hávat lži, které na něj Západ navěšuje. Neproto, že je „dokonalý“, ale že pomluvyna něj mířené jako na vrcholného před-stavitele Ruska zatajují jeho skutečnoupozici.

Použijme k tomu několik údajů z ji-hočeského časopisu Naděje 6/2014:

* Putin za 12 let své vlády zvýšil roz-počet Ruska 12krát, rozpočet naobranu 30krát, hrubý domácí pro-dukt 12krát.

* Rusko se probojovalo ve světě v žeb-říčku HDP na 6. místo. Zlaté rezer-vy zvýšil 48krát. Navrátil pod rus-kou jurisdikci 256 zdrojů nerostnýchsurovin (zůstalo navrátit ještě tři).

* Zrušil jednostranné „liberální“ roz-dělení produkce, znárodnil 65 pro-cent ropného a 95 procent plynové-ho průmyslu a mnohá jiná odvětví.

* Pozvedl průmysl a zemědělství(Rusko pátý rok za sebou je na dru-hém, třetím místě ve světě). V ex-portu obilovin dokonce předběhloi USA, které jsou dnes na 4. místě.

* Zvýšil průměrné platy v rozpočtovésféře 18,5krát. Průměrné důchody sezvýšily 14krát.

* Snížil umírání obyvatelstva Ruska.„Postavil do latě“ nevládní organi-zace a „pátou kolonu“. Zakázal po-slancům vlastnit bankovní účty v za-hraničí.

* Přispěl k ukončení tzv. 1. čečenskéválky. Zároveň zachoval územní ce-listvost Ruska a v podstatě ukončilválku v Čečensku.

Nemáme v úmyslu glorifikovat Putina,ale nechat na úvaze pokrokových obča-nů, zda po jelcinovské zkáze a rozvratupogorbačovského Ruska, v oněch povšech stránkách složitých podmínkách,má právo na uznání, a úctu všech spolu-občanů a i za hranicemi země. Připo-meňme, že svým postojem ubránil Sýrii.

Otázka války a míru jsou zpravidlapersonifikovány osobami, které sym-bolizují protikladné válečné strany předozbrojeným konfliktem, v jeho průběhua v jeho důsledcích. Ačkoli (zatím) vá-lečný střet mezi USA a jeho spojencia Ruskem neprobíhá, mezi hlavními re-prezentanty protikladných stran si kaž-dý občan může vybrat. V současnostibuď Obama, nebo Putin. Poněvadž v ta-kových případech nemohou existovatneutrálové, každý občan se spolupodílína odpovědnosti za válečný konflikta jeho důsledky. Je dostatečný důvod, as-poň pro pokrokové občany, být na stra-ně Putina. To je i náš postoj!

Z té či oné volby se nelze vyvléknout.„Mír bude zachován a upevněn, vezme-li lid věc zachování míru do svých rukoua bude ji hájit do konce.“ (Stalin, 1952).To je v souladu s Putinem, ne s nobe-lovcem Obamou! Karel Žitnář

Putin

Chceme domů do říše, demonstrace Sudetoněmecké strany v Teplicích, 1937

Památné dnyLevicový deník Haló noviny přinesl 15. září 2014 informaci o tom, že v Německu byl vyhlášen památnýDen vysídlení. Není to dlouhá informace, proto ji celou přepisujeme:

Budeme se zabývat maloměšťáky. Jdeo výraznou a významnou část občanův kapitalistické společnosti, kterou ide-ologicky, ekonomicky a politicky spojujesnaha žít neideologickým a nepolitickýmživotem ve stínu společenských pomě-rů určovaných třídou soukromých maji-telů výrobních prostředků, která je ga-rantem jejich maloměšťáckého bytí. Zato se kapitalistické společnosti odvděčujíjejí zejména ideologickou, ale také po-litickou podporou.

Maloměšťáctví sice není dominant-ním jevem v kapitalistické společnosti,ale prostupuje ji odshora dolů jako spe-cifický neřád zcela závislý na existencikapitalistického vykořisťování námezd-ních pracovních sil. Má hluboké histo-rické kořeny jako nezmarný politickýplevel, který má schopnost nabývat nej-různější formy a přizpůsobovat se ja-kýmkoli společenským poměrům. To sevýrazně projevilo i v dobách reálného so-cialismu dvacátého století. Tehdy přeží-valo již sice v nekapitalistických pomě-rech, ale bylo sycené a podporované ka-pitalistickými státy. A to ve formě zven-čí importovaného třídně politického je-du, zanášeného z kapitalistického Zá-padu, přetrvávajícího tam několik stale-tí, do prostředí čerstvě vzniklé socialis-tické společnosti.

Pro reálný socialismus to bylo latent-ní smrtelné nebezpečí, na které nebylodostatečně reagováno. Projevilo se ma-loměšťáckou vzpourou zvanou Pražskéjaro 1968, maskovanou jakoby pravoukomunistickou péčí o socialismus, ma-loměšťáckým heslem o „socialismu s lid-skou tváří“.

Chruščovsky deformované Novotné-ho vedení KSČ nepostřehlo smrtelné ne-bezpečí, které tlupy maloměšťáků, pod-porovaných, vydržovaných a dirigova-ných ze Západu, pro reálný socialismuspředstavují. Tento stav trval až do li-stopadu 1989. Nedostatečný zřetel natřídně politické nebezpečí pro věc reál-ného socialismu nejen u nás, ale takév celém evropském socialistickém tábořeumožnil vývoj, který v základu proží-váme.

Maloměšťáky nelze ztotožňovat s pří-slušníky buržoazie, i když sociálně a po-liticky mají k sobě blízko. Maloburžu-ové jsou vlastníky výrobních prostřed-ků, sice v „malém“, což jim umožňujevykořisťovat námezdní pracovní sílyv největším možném rozsahu, avšak je-jich soukromé vlastnictví je limitovánomožným počtem námezdních pracovní-ků a omezeným množstvím výrobníchprostředků. Často pracují společně s ná-mezdními pracovními silami. Jejich ide-ologický politický obzor kolísá mezipodporou a obhajobou kapitalismu a kri-tickým vztahem k němu. Převažujev něm aspirace být většími nebo velký-mi vlastníky výrobních prostředků, kte-rými zatím nejsou či vyrovnat se jim.

S buržoazními společenskými pomě-ry jsou pevně spojeni. Ve vykořisťování

námezdních pracovních sil se nejen vy-rovnávají s velkými vlastníky výrobníchprostředků, ale protože jsou jimi méněvybaveni, dohání to surovějším vytlou-káním nadhodnoty z proletariátu. Čas-to za vysoké bezohlednosti k příslušní-kům svých rodin. Vůbec neplatí míněnířady občanů: malý kapitalista, menší vy-kořisťovatel. Je tomu naopak. Nejsou ma-loměšťáky, ale mohou být nositeli ma-loměšťáckých postojů, zejména před-sudků vůči nemajitelům výrobních pro-středků, proletariátu.

Nedostatek konkurenčnosti malobur-žoazních vlastníků výrobních prostřed-ků si maloburžoazie nejednou kompen-zuje kritičností vůči velké buržoazii,v čem se paradoxně a farizejsky spoju-je s občany zdola.

Naproti tomu maloměšťáctví není pří-mo vázané s maloburžoazním vlastnic-tvím výrobních prostředků. Je specific-kým odrazem společenských poměrůspojených jak s kapitalistickou velkový-robou, tak malovýrobou přecházejícív předsudky o dokonalosti společen-ských poměrů v buržoazní společnosti.Z toho vyplývají postoje maloměšťákůupevnit a ustálit již dosažené jako nad-časové vzory existující v souladu s ka-pitalistickými vykořisťovatelskými po-měry. Poněvadž jejich nositelé nemusípatřit vlastníkům výrobních prostředků,je maloměšťáctví otevřené celému profi-lu měšťácké buržoazní společnosti. Pra-vicové konzervativce názorově stmeluje.

Slovo maloměšťák či maloměšťáctvíje politikum. Je to politický mišmašukuchtěný oportunisty a revizionisty,vyrobený z nereálných iluzí o stavu ka-pitalistické společnosti, okořeněný ně-kdy marxisticko-leninskými frázemi,který odvádí pozornost prostých občanůod podstaty věci, jak to bylo zakamuf-lováno v Gorbačově perestrojce a Gor-bačovem vnucované jako spásonosný re-cept evropskému socialismu.

Biblí této zmatenosti je Gorbačovo ve-ledílo „Nové myšlení“ pro naši zemia pro celý svět. Sice si na tom zlomil po-litický vaz, ale následky jeho „tvůrčí“činnosti jsou odpudivé i pro lidi, na nějsázející. Neuvěřitelné soužití maloměš-ťáckých „zdokonalenin“ reálného socia-lismu s gorbačovsky atakovaným reál-ným socialismem znělo v posledníchakordech jeho zrádné existence. Reálnýsocialismus prožraný maloměšťáctvím seproti němu nedokázal postavit.

Hrubé podcenění maloměšťáctvív politickém obrazu zemí reálného so-cialismu má spojitost s jednáním pří-slušníků drobné buržoazie a lidí ome-zeného světonázorového rozhledu s má-lo obsažným politickým nábojem a tu-díž politicky zdánlivě „nevýznamný-mi“. Podcenilo se, že maloměšťáciv ohromném rozsahu umožňovali přenosantikomunistických ataků proti reálnémusocialismu ze Západu a byli ochotnýmireproduktory jejich reakčního obsahu.Tím ve své mnohosti v celém profilu

společnosti reálného socialismu se stalijeho mimořádně nebezpečnými protiv-níky. Jejich trvale narůstající antikomu-nistická troufalost bohužel zůstávala ro-ky bez odpovídající třídní, marxisticko-leninské odezvy.

Jak třídně politickou katastrofu dove-de vyvolat či eskalovat za určité situa-ce, jinak jen nevýznamná skupina pro-západně orientovaných zpitomělých ma-loměšťáků (politicky orientovaných naEvropskou unii a Spojené státy), ukazujeosud Ukrajiny. A také listopad 1989v socialistickém Československu,v němž pod povrchem socialistickýchpoměrů doutnalo maloměšťáctví, abyvyužilo relativně nevýznamný střet po-řádkových sil s pravicovými studentyk otevřenému útoku na gorbačovskyoslabený politický stav československéspolečnosti.

Maloměšťáci jsou lidé, kteří se ve svéspolečenské omezenosti svým životnímzpůsobem chtějí přiblížit a alespoň v ně-čem připodobnit bohatým lidem, kteréobdivují. Jak plyne ze slova maloměšťák,jejich historická geneze je spojena s po-měry malého města v jeho uzavřenostipřed širším okolím a politickým změnámv něm probíhajícím a uctíváním místníchautorit. To je činí světonázorově kon-zervativními i v dobách kapitalistickéhorozvoje a příjemcem jednoduchých po-litických řešení až do postavení fašizu-jící reakce. Prolezli celou buržoazníspolečností. V podmínkách reálného so-cialismu se maloměšťáctví jako typickýprodukt společnosti založené na třídníchvýsadách skrývalo pod povrchem soci-alistických společenských poměrůa transformovalo se do nekritického ob-divu kapitalistického Západu, přede-vším USA a bylo jeho skrytou pátou ko-lonou. Avšak název maloměšťák je za-tížen již dávno uplynulými časy spole-čenské omezenosti obyvatel malýchměst a městeček.

V dnešní době zní poněkud nemo-derně. Avšak maloměšťáctví se plynulepřizpůsobuje třídně politickému vývojikapitalistické společnosti. Obsahově se„modernizuje“. Avšak jeho podstata ja-ko konzervativní reakce v buržoazníchpoměrech zůstává.

Maloměšťáctví není stranictvím bur-žoazních politických stran. Je to výraz-ný politický znak života maloměšťáků ja-ko podtext jejich buržoazního stranictví.Avšak v určitých případech toto stra-nictví zastupuje. Zdivočelý maloměšťákje velmi agresivní, napadá komunistic-ké a levicové strany, orgány státní mo-ci, které mu politicky nevyhovují. Hu-láká, aby svým křikem vybudil zdánímohutnosti svých řad, zvoní klíči (li-stopad 1989), demoluje budovy institu-cí, které se mu jeví nepřátelské. Svýmpolitickým vystupováním si vysluhujeostražitou pozornost pokrokových ob-čanů. Těžištěm politického kréda zatvr-zelých maloměšťáků je primitivní anti-komunismus. Jaromír Lehník


Mnichov a protektorátČechy a Morava (1918–1948)

Autor knihy mimo jiné uvádí:Na konferenci čtyř velmocí v Mni-

chově 29. září 1938 vyslovili předsta-vitelé Francie a Velké Británie souhlass německými požadavky vůči Česko-slovensku a tohoto svého spojence zrád-ně obětovali. Po odtržení pohraničníchkrajů ve prospěch Německa a také Ma-ďarska (jižní Slovensko) se čs. územízmenšilo o 30 procent a počet obyva-telstva klesl o více než 1/3, přičemž zanovou hraniční čárou zůstalo asi 430 ti-síc Čechů a Slováků. Hranice byly zá-

měrně stanoveny tak, aby přetrhalyhlavní dopravní tepny, přičemž v anek-tovaných územích zůstaly více než 2/5průmyslu ČSR, především těžba uhlía lehký průmysl. Německu a Maďarskumuselo být mimo jiné odevzdáno 1374lokomotiv a 34 tisíc železničních va-gonů.

Naše poznámka: Jednalo se vlastněo dar německým fašistům od Franciea Velké Británie, které s touto a dalšíneslýchanou loupeží československéhobohatství nejen souhlasily, a svým zrád-ným postojem k bývalému spojenci k to-mu napomohly: To nesmí překrýt prachzapomnění. Tato problematika však pře-šla do našeho nového spojenectví s Vel-kou Británií a Francií v rámci Evropskéunie. Nynější západní „spojenci“ nejsou

lepší než v době Mnichova, ale horší, ne-boť naše mezinárodněprávní samostat-nost je negována kuratelou EU; zmo-hutnělé bývalé fašistické Německo, po-stavší z válečného popela za účinné po-moci USA zaujímá přední postavení. Po-rovnání této situace s důsledky Mni-chova v roce 1938 není vůbec bezpřed-mětné.

●Pokračujme v citaci Dvořáka:Bylo ztraceno lesní bohatství čes-

kých pohraničních hor a třetina orné pů-dy, později i slovenská obilnice na Žit-ném ostrově a hlavně produkční oblas-ti kukuřice, chmele, vína a tabáku. Za-čal odliv západoevropského kapitáluz Československa, rozsáhlý únik židov-ské buržoazie na Západ, stupňovalo se

pronikání říšskoněmeckých monopolůdo okleštěné republiky a čs. kapitál bylz pohraničí vytlačován.

Ze „Sudet“ k okamžiku jejich zábo-ru byly okamžitě bez důvodu a bez-právně vyháněni Češi jen s holýma ru-kama, bez jakéhokoli majetku a náhrad,a často jen s ranečky; obdobně byla po-zději po vzniku slovenského státu 14. 3.1939 vyhnána i většina ze 160 tisíc ob-čanů české národnosti. Do zbývajícíhovnitrozemí Čech a Moravy se tak v le-tech 1938 a 1939 z donucení přistěho-valo celkem asi 450 tisíc osob. Některéprameny uvádějí celkový počet Čechů ažna 836 tisíc osob.

●Po přepadení zbytku Československa

a zřízení protektorátu Čechy a Moravaku dni 15. 3. 1939 byl pak celý náš státproměněn na bezprávnou, tvrdě oku-povanou a ovládanou – navíc válečně ří-zenou – německou kolonii. ProgramDrang nach Osten počítal s komplexnígermanizací rozsáhlých oblastí na vý-chod od Německa. Začaly zábory půdy.Velké její výměny se zmocnili Němciarizací, konfiskacemi pod různými zá-minkami a záborem státních statků.Mnozí statkáři se sami přihlásili k ně-mecké národnosti získáni různými vý-hodami, mimo jiné i obnovením šle-chtických titulů. V jednotlivých přípa-dech byly na české usedlosti uvalová-ny nucené správy, které byly jen pře-dehrou k jejich vyvlastnění (dosavadnímajitelé se tak měnili v námezdní děl-níky na vlastních hospodářstvích). A by-ly další metody v loupení českého ma-jetku.

●Po vytvoření protektorátu byla pone-

chána v oběhu koruna, avšak její kurzvůči marce byl silně podhodnocen, pro-tože byl s okamžitou platností stanovenpoměr 1 marka = 10 korunám. Reálnásíla marky odpovídala nejvýše 6 až 7 ko-runám, takže okupanti tak získávali asičtvrtinu zboží nakupovaného na českémtrhu zcela zadarmo. Protektorát si mu-sel sám platit svoji okupaci tím, že bylpovinen odvádět Německu „výpalné“v podobě tzv. matrikulárního příspěvku,který byl v podstatě daní uvalenou načeský národ. Celkově tak bylo tímto způ-sobem odčerpáno 42 miliard koruns odůvodněním, že Německá říše chrá-

ní české země před vnějším nebezpečím!Na Slovensku tutéž funkci v podstatě pl-nily přímé výdaje na vedení jeho válkyse Sovětským svazem, na níž např. v ro-ce 1943 vydávalo asi 150 milionů korunměsíčně. Další škody Československoutrpělo tím, že mu byly uloupeny zlatéa devizové rezervy. Zlato a drahé kovyreprezentovaly nejméně 5,2 miliardykorun. Znehodnocení měny na základěválečné inflace bylo odhadnuto na dal-ších 120 mld. (bez Slovenska).

●Na Slovensku byla situace od stavu

v protektorátě odlišná. V ekonomickéoblasti vystřídala dosavadní závislost načeském kapitálu podřízenost vůči Ně-mecku, které převzetím českého majet-ku ovládlo nejen klíčové pozice, ale di-rigovalo i politiku Slovenského státu.Neobíhaly tu však říšské marky a mís-to matrikulačního příspěvku byl Slo-venský stát zatížen povinností krýt vo-jenské výdaje spojené jen s vedením vál-ky. Arizaci židovského majetku tu usku-tečňoval domácí klerofašistický režima do německého vlastnictví tak přešlyjen větší podniky, menší arizované pod-niky se staly kořistí arizátorů sloven-ského původu.

●Německý teror a válečné události si

vyžádaly více než 360 tisíc obětí (z to-ho asi 77 tisíc českých a zhruba 60 tisícslovenských Židů a dalším statisícůmpodlomilo zdraví věznění nebo válečnéútrapy. Úhrn škod byl po osvobození vy-číslen částkou 430 miliard předváleč-ných korun; k tomu nutno připočítatztráty na soukromém majetku za 57 mi-liard korun (mezinárodní dohodou o re-paracích), od Německa byla ČSR uzná-na náhrada válečných škod ve výši347 miliard předválečných korun.

Uvedené poznámky z Dvořákovy kni-hy nevystihují v úplnosti katastrofuMnichova. Jde jen o vybrané skuteč-nosti, které mají ilustrovat následkyMnichova. Přinesly do osvobozenéhoČeskoslovenska ohromnou historickouzátěž, se kterou se muselo v následují-cím období za složitých mezinárodnícha tuzemských změn vyrovnat.(Pokračování příště)

Šimon Honter

Velká loupež Výpisy z knihy Františka Dvořáka Velká loupež aneb Bourání státu

K opomíjené problematiceObsahová skica

a připojili se k nacionalistům. Bande-rovským ideologům se podařilo zmani-pulovat velkou část obyvatelstva.

Bodem zlomu se stalo rozhodnutí Ja-nukovyče ustoupit od podpisu asociač-ní dohody s Evropskou unií. Jeho krokměl pouze ekonomické příčiny. Spole-čenské vědomí bylo však v té době plněovládnuto nevládními organizacemia médii a podporovalo vstup do Evrop-ské unie.

Na ovládnutí veřejného mínění se po-dílely mnohé prozápadní společenské or-ganizace a masmédia. Samotné vládníorgány prosazovaly proamerický kurz.Lid nebyl pravdivě informován o sku-tečných důsledcích vstupu do Evropskéunie a následného podřadného členstvíUkrajiny v EU. Nejistotu a nespokoje-nost s postupem Janukovyče řešil ev-ropský a americký imperialismus roz-poutáním krvavých protestů v Kyjevě.

Jako výbušná směs, jež rozervalaUkrajinu, posloužila zákonitá nespoko-jenost lidu s trvalým zhoršováním jehoživotní úrovně, nespokojenost předsta-vitelů drobných a středních podnikatelůs loupežnictvím Janukovyčova klanu.Ale hlavně to byla aktivní intervenceZápadu a intriky proamerických po-litiků usilujících podle instrukcí USAa EU o vyvolání konfliktu s Ruskem.“

Z uvedeného výňatku Zjuganovovavystoupení na říjnovém (2014) plenár-ním zasedání ÚV KPRF je zřejmé, ženaléhavost řešení vnitřních vážných pro-

blémů na Ukrajině se stala hlavnímpodnětem vyvolané ukrajinské krize.Jejím podpalovačem jsou pseudodemo-kratické oligarchické Spojené státy sesvými vazalskými spojenci, NATOa EU. Avšak jejich antiruské aktivity bynestačily k rozpoutání nástupu fašistic-kých elementů, nacionalistických a šo-vinistických elementů do řešení palči-vých otázek nahromaděných za léta kri-zového vývoje Ukrajiny, za jehož pů-vodce bylo falešně označeno Rusko.Nicméně Západ, zejména USA se svouoligarchickou vrchností našel v ukra-jinských oligarchách spojence, kteřízištně ochotně vstoupili do občanskéválky s přesvědčením, že posílí svémocenské a ekonomické pozice. Jejichmrzké zájmy vzájemně propojené, re-spektované i kolize mají sice vždy po-litický projev, který však není vždy na-venek patrný. Několik finančních mag-nátů, oligarchů, volených i nevolenýchpředstavitelů „demokratické“ buržoaz-ní společnosti dneška dokážou svýmpředevším ekonomickým vlivem zma-nipulovat občany tak, že to unikáobecné pozornosti, ale nikoliv vyzrálýmmarxistům-leninovcům.

Ve 21. století jde o začátek éry pře-měny imperialismu do jeho oligarchic-kého stadia. Z této pozice je potřebné po-suzovat průběh občanské války na Ukra-jině. Oligarchické století 21. věku je v zá-kladních rysech předvídáno v Leninověpráci Imperialismus jako nejvyšší stadi-um kapitalismu.

František Vysočanský

Úhel pohledu(K občanské válce na Ukrajině)


Pokračování z č. 161


Politická činnost komunistů, mar-xistů-leninovců, se vyznačuje tím, žeklade obecné cíle proletářského hnutína první místo v jeho bojích s vyko-řisťovatelskou „demokratickou“ bur-žoazií. Neodvozuje své jednání jako-by z tzv. typických jednotlivostí, ale na-opak pohlíží na jednotlivé jako projevobecného, neboť ten, kdo si neujasníobecné při hodnocení konkrétního, senemůže vyvarovat chyb.

Tak k politické problematice přistu-povala KSČ, pokud v jejím čele stálystranické kádry typu Klementa Gott-walda a KSSS, dokud se KSSS a So-větského svazu nezmocnila chruščov-sko-brežněvská-gorbačovská vedoucígarnitura, která opustila leninsko-sta-linský kurz rozvoje evropského socia-listického tábora a začala „zdokonalo-vat“ teorii a praxi socialismu jeho „do-plňováním“ podle buržoazních demo-kratických vzorů.

Tak začala a rozvinula se eroze reál -ného socialismu v socialistickém Čes-koslovensku pod souhrnným názvemPražské jaro 1968 a v Sovětském sva-zu pod vinětou zrádné Gorbačovovyperestrojky. Tyto jevy zahájily nejpr-ve jakoby nepozorovaně a později stá-le víc zřejměji pohřební marš reálné-ho socialismu dvacátého století.

Šlo o důsledky antistalinského pře-vratu v SSSR konkretizovaného v po-

věstné „tajné“ zprávě Chruščova naXX. sjezdu KSSS (1956), posvěcenémlčenlivým souhlasem tehdejšího po-litbyra ÚV KSSS. Vytvořil se tak pod-klad pro masový oportunistický, revi-zionistický a renegátský útok na teoriia praxi světového komunistického hnu-tí.

Chruščovský XX. sjezd KSSS vy-tvořil podmínky pro „tvůrčí“ všeo-becnou revizi teorie a praxe marxismu-leninismu. Na pozadí tzv. kritiky kul-tu osobnosti J. V. Stalina bylo možnorozvíjet jakoby jen drobnou, ale ma-loměšťácky poťouchlou kritiku celé le-ninsko-stalinské éry a degradovat ji nanásledky tzv. puče odehrávající se v říj-nu 1917 v bývalém carském Rusku.Začalo to nenápadně „drobnou“ ma-loměšťáckou kritikou vývojových ne-dokonalostí způsobu budování socia-lismu a nalézání lepších a osvědčenýchv kapitalismu, „smířlivosti“ s „drob-nými“ úchylkami od marxismu-leni-nismu a s jistou tolerancí k pronikáníburžoazních vzorů do vědomí občanůsocialistických států, což vyhovovaloideologicky nepevným kádrům.

Tento stav vyvrcholil zuřivým vý-padem Borise Jelcina proti KSSS naXXVIII. sjezdu KSSS (1990) s výzvou,aby tato strana plnící vedoucí úlohuv čele světového proletariátu umožni-la existenci platforem v jejích řadách,

změnila svůj název na stranu demo-kratického socialismu, neprojednáva-la na sjezdu platformy a stanovy stra-ny, umožnila rozvoj frakcí. PřítomnýGorbačov tento zběsilý Jelcinův útokproti KSSS neodsoudil a nenechal Jel-cina vyvést ze sálu.

V osobě Jelcina šlo o alkoholika,marxisticko-leninsky nedotčeného člo-věka, primitiva, pro kterého gorba-čovská perestrojka vytvořila příležitost,aby se na jejím podkladě mohl podí-let na formování stranické a státní po-litiky; vystupoval jako na hrubo tesa-ný, povrchně myslící, avšak „rázný“,hlučný a úspěšný demagog v procesuhroutící se gorbačovské perestrojky; je-ho v podstatě antikomunistické pózybyly přehlíženy, tak jako i jeho ambi-ce zlikvidovat Gorbačova a zaujmoutjeho místo.

V tomto postupu překonal chruš-čovské „tání“ a manýry. Má mimo-řádný podíl na rozpadu prvního státuproletariátu v lidské historii. Zahájil éruznehodnocování jeho významu všeli-jakými oportunisty a renegáty z řad„vynálezců“ nových utopických cestk socialismu. Jelcina lze pokládat zajednoho z největších zrádců věci so-cialismu.

Kdo to byl Boris Nikolajevič Jelcin(1931–2007) – první prezident Ruskéfederace. Funkci zastával v období

1994–1999. Zvolen 57% počtem hla-sů. Když úřad opouštěl, měl podporujen 2 %! Jelcinova éra se vyznačova-la rozsáhlou korupcí, ekonomickýmkolapsem a obrovskými politickýmia sociálními problémy.

Jeho konfrontace s parlamentem vy-vrcholila ruskou ústavní krizí v roce1993, kdy Jelcin povolal tanky naruský Bílý dům. Později téhož rokuzavedl novou ústavu se silnými prezi-dentskými pravomocemi. Tato ústavabyla schválena referendem v prosinci.Jen hodiny před začátkem roku 2000Jelcin překvapivě oznámil svoji rezig-naci a předal úřad do rukou Vladimi-ra Putina. (Prameny: REVOLUCE1989, Praha 2009)

Nástup Jelcina těžil ze slabosti ne-mála komunistů v mezinárodnímspektru. Vzniklo něco nebývalého.Místo, aby semkli své řady, nebránilise nástupu historické reakce. Svědec-tví o tom u nás podává vzpomínkováinformace Jaroslava Kojzara v Halónovinách: o mimořádném sjezdu KSČv prosinci 1989, jehož výsledkem by-la likvidace KSČ založené v roce 1921a nástup založení KSČM na jaře 1990.Místo, aby delegáti sjezdu se opřelio nesporné výsledky budování socia-lismu v Československu, delegáti sjez-du se svezli se sžíravou kritikou stra-ny, která ovládla mysl delegátů, roz-bíjející jejich ideologickou a politickouodolnost.

Na sjezdu Karel Urbánek prohlásil:„Musíme vyřešit dvě základní otázky– základní kádrovou obměnu vedenístrany... a oprostit se od neostalinské-ho dogmatismu minulých let odpoví-dajícího novým cílům a postavení stra-ny ve společnosti. To znamená se ro-zejít s chybami minulosti (naše pozn.:s jakými?) a jejich nositeli, zhodnotitminulost podle dosavadních poznatkůa reálně vytyčit úkoly do nejbližšíhořádného sjezdu.“

Urbánka vůbec nenapadlo, že pustěplácá, neboť něco takového bylo vy-loučeno vyřešit v rychle pádící pře-vratné době. Místo toho sjezd nastou-pil na program negace úspěchů KSČ.„Komunistická strana se omlouvá pra-cujícímu lidu a umělcům, inteligenci,studentům a mládeži za praktiky mi-

nulé politiky a za 17. listopad 1989, i zato, co mu předcházelo (potlesk). Ko-munistická strana se chce stát spolu-garantem vašeho práva na svobodnýa důstojný život, za splnění vašich na-dějí. Omlouváme se také za to, co ná-sledovalo po srpnu roku 1968, za vy-loučení a pronásledování nevinnýchi za celou politiku, kterou dnes musí-me společně překonat...“

To, co na sjezdu všechno zaznělo vesmyslu, že komunistická strana se mu-sí především lidem kát za její vůdčíúlohu k ustavení a rozvoji reálného so-cialismu, který zbavil masy občanů ka-pitalistického vykořisťování a zabez-pečil jim důstojné podmínky pro jejichživot, bylo na mimořádném sjezdu vy-dáno všanc buržoazní reakci. A v onédobě vlastního neodůvodněného po-koření pracujícího lidu se odvážil La-dislav Adamec na sjezdu prohlásit:„Klíčovou otázkou je analýza příčin ví-tězství stalinismu nad koncem dvacá-tých let a jeho skoro šedesátileté pan-ství v celém mezinárodním hnutí.“Nedivíme se, že autor vzpomínky namimořádný sjezd KSČ si s tím nevě-děl rady.

Řešení je nasnadě. Také z toho, žetento sjezd byl nelegitimní, jednak zazpůsob a kým byl svolán, jednak projeho obsah, který je falešným obrazemo KSČ od lidí, kteří dějinně propadli.Pevní komunisté, marxisté-leninovcis konáním sjezdu a s jeho výsledky na-prosto nesouhlasí!

Sjezd založil sebevražednou praxinehájení reálného socialismu dvacáté-ho století a ustupování útokům buržo-azní reakce na něj. ¨

Ale, vraťme se k Jelcinovi. XXVIII.sjezd KSSS se konal v červenci 1990,sedm měsíců po mimořádném sjezduKSČ, který se konal v prosinci 1989.Sotva lze vyloučit, že Jelcin nevědělo politickém harakiri KSČ, které se ko-nalo v nedávné době. Ovšem Jelcin nasjezdu KSSS nebyl sám. Mohl se vy-kázat podporou straníků jemu blízkých,stejně jako Urbánek a Adamec na čes-koslovenském sjezdu. Uplynulý čas odobou sjezdů zdaleka jejich existenci ne-pohřbil.

Ilja Rovadský

V těchto dnech jsme svědky toho, jak pravice v servilních mé-diích ostře vystupuje proti prezidentu ČR Miloši Zemanovi, nasociálních sítích proti němu organizuje demonstrace, které ma-jí vyvrcholit o státním svátku 17. listopadu. Chystá též kampaňza snímání prezidentských portrétů ve školách a petici za pre-zidentovo odvolání.

Po množství vulgarit, které v minulosti zazněly, a to bez ja-kéhokoli povšimnutí médií, z úst pravicových politiků tohoto stá-tu, může jen opravdu naivní člověk uvěřit tomu, že důvodem sou-časných útoků na Miloše Zemana jsou jeho z kontextu vytrže-né vulgární výroky, které zazněly v rámci nedělních Hovorůz Lán dne 2. listopadu tohoto roku. Je sice nutné přiznat, že ze-jména jeden z nich nebyl zcela v souladu s diplomatickým pro-tokolem, avšak je nutné připustit i to, že prezidentskou mluvuje někdy nutné přizpůsobit úrovni myšlení a způsobu vyjadřo-vání některých jedinců, aby byla větší šance, že přece jen i onipochopí...

Skutečný problém však tkví v tom, že USA, ve svém sobec-kém zájmu, chtějí v Evropě vyvolat válku s Ruskem. Rovněžspolupráce jejich „spojenců“ s lidovou Čínou je jim solí v očích.Zatímco někteří realističtí politici, včetně Miloše Zemana, jed-nají v zájmu svých zemí a obchodní, kulturní i jinou tradiční spo-lupráci jak s Ruskou federací, tak i s Čínou, mají zájem nejenudržet, ale i rozšiřovat. Ze strany USA jsou však tyto jejich kro-ky chápány tak, že jsou namířeny proti jejich záměrům a zájmům.

K vyvolání zmíněných kampaní a demonstrací proto USA ak-tivizují svá vlivová centra v těchto zemích, servilní a zrádcov-ská masmédia, včetně těch „veřejnoprávních“ a využívají ja-koukoli záminku ke znevážení těchto politiků. Jedná se o dobřepropracované a vyzkoušené technologie vedoucí až k nejrůznějšímbarevným, květinovým a jiným revolucím, s cílem nastolení jimbezvýhradně podřízených mocenských struktur a režimů. Že přitom, a to v neprospěch občanů dané země, neváhají využít fa-šistických a jiných hrubě antihumánních až zločineckých sil, ne-

ní nutné zdůrazňovat. Stejně, jako to, že takto dosažené prosa-zení zájmů USA je vždy na úkor prostých obyvatel dané země.

KSČ proto, jakkoli Miloše Zemana považuje za buržoazního,a mnohdy i antikomunistického politika, jej doporučuje jako pre-zidenta České republiky všemi prostředky podpořit a akcía kampaní proti němu organizovaných se nezúčastnit.

Bylo by rovněž dobré si uvědomit, že poprvé v historii Čes-ké republiky byl z vůle občanů prezident volen přímou volbou,a že množstvím hlasů, které pro své zvolení od voličů bezpro-středně získal, je jeho mandát mnohem silnější, než tomu bylou prezidentů v minulosti, a než je tomu u jiných zvolených po-litiků. Je proto nutné také mu umožnit, aby svou vůli a své ná-zory mohl prosazovat mnohem aktivněji i osobitěji, než bylo do-posud u prezidenta tohoto státu zvykem. A nám, považujeme-li se za demokraty, nezbývá, než tuto skutečnost respektovat.

V Praze dne 5. listopadu 2014

Stanovisko Komunistické strany Československa k útokům na prezidenta ČR

Dva sjezdyVzpomínka k nezapomenutí

Třetí výročí od úmrtí generálníhotajemníka ÚV Korejské strany práce

soudruha Kim Jong Ila17. prosince 2014 se uskutečnilo vzpomínkové setkání u příležitosti třetího vý-

ročí úmrtí Kim Jong Ila, generálního tajemníka ÚV Korejské strany práce, v pro-storách budovy KSČM v ulici Politických vězňů. Vzpomínkový akt organizovalaspolečnost Pektusan spolu s KSČ, KSČM a s dalšími přáteli KLDR. Aktu byli pří-tomni zástupci velvyslanectví KLDR v ČR.

Byla zde vysoce hodnocena práce soudruha Kim Jong Ila v obraně socialismu,zejména po rozpadu socialistického bloku a SSSR, kdy KLDR musela začít čelitnesmírnému agresivnímu tlaku zejména ze strany USA i v době, kdy zemi postih-ly velké přírodní katastrofy. V této době soudruh Kim Jong Il spolu se statečnýmkorejským lidem všemu odolal a KLDR vyvedl ze složitých situací. Přes vše v tom-to těžkém období racionálně usiloval o znovusjednocení korejského lidu, Severu a Ji-hu mírovým řešením. Poprvé po válce se uskutečnilo díky jeho iniciativě setkánínejvyšších představitelů Severní a Jižní Koreje v roce 2000 a 2007.

Vzpomínkový akt proběhl v duchu přátelství s KLDR a s pietou.

V průběhu politických bojů se stává, že někteří občanémění své postoje, za nichž do nich vstupovali, a nejednouza protikladné vůči těm, které zastávali.

Ve své účasti na nich si ověřují, zda stojí za původnímipodněty, které odpovídaly jejich zájmům, nebo lidově ře-čeno, trefili místo srnce kozla.

Ostatně tento problém se přihlašuje v činnosti většiny ob-čanů, nikoliv těch, jejichž třídně politický profil je neo-třesitelný jak pro příslušníky buržoazie, tak proletariátu. Po-kud si těchto občanů nebudeme všímat, ti ostatní „neskal-ní“ postrádají pevnou politickou půdu pod nohama. Poli-tický příboj si s nimi pohrává. V něm si buďto upevňují svo-ji politickou pozici, nebo měknou podle povahy a intenzi-ty politických bojů. Svoje chameleonství skrývají. Proto mo-hou budit falešný dojem politické stálosti. Jsou oběťmi kla-mu o nich z politického okolí i vlastního sebeklamu, cožnemusí mít vysloveně neseriózní východisko. V politickýchstřetech, které se týkají významných společenských sporů,se upevňuje nebo rozrušuje jejich politický profil. Vychá-zejí z nich politicky pozměněni. Ve všech takových přípa-dech jde o dialekticky rozporné procesy v politickém vě-domí všech občanů.

V buržoazní společnosti prozrazují volby všech typů vel-ké kolísání politických názorů občanů. Nikoli ovšem vždyodvozeně od jejich schopnosti se pořádně zamyslit nad tím,jací politicky vlastně jsou. Panství vykořisťovatelské bur-žoazie je formuje tak, že podléhají mediálním tlakům, abyzaujímali příznivé stanovisko pro domácí a mezinárodníkapitál, jenž je často přivádí i do pozice kultu „nepolitic-kých“ zájmů, jako jsou sport a podobné politicky úniko-vé koníčky.

Třídně politická neznalost velké části proletariátu, kterýpředstavuje „třídu o sobě“ a v podstatě konzervativní vlivstřední vrstvy (vrstev) napovídá, že oligarchický kapita-lismus dokáže v nynějším prostředí americké protiruské me-

diální války vypírat mozky sta milionům občanů ve všechzemích světa a zbavovat je politické soudnosti, což pro-stupuje politické klima zejména obyvatel zemí NATOa Evropské unie. Oligarchové Spojených států usilují o to,aby politické vědomí na celém světě bylo derivátem poli-tického analfabetismu valné části amerických občanů, z ni-chž většina se nedokáže orientovat nejen v situaci v Evro-pě a podléhá politickým pověrám o výtečnosti americkýchpolitických poměrů; přesto nemálo občanů evropských bur-žoazních zemí vzhlíží ke Spojeným státům jako ke vzoru„pravé“ demokracie.

V prostředí buržoazního násilí na masách občanů, jehožbezprostředním žoldnéřským vykonavatelem je střednívrstva společnosti se svou důvěrou k oligarchickému ka-pitálu, dokáže hbitě převlékat politické kabáty, staví poli-ticky pestrý obraz kapitalistického světa, jako by byl de-mokratický, aniž by si občané uvědomovali, že oligarchis-tičtí magnáti, kteří početně tvoří sotva deset procent v po-čtu obyvatelstva, drží pod panstvím Spojených států ostat-ní svět v hrsti, přesněji uvedeno, mimořádně nebezpečněo to usilují.

Masy politicky nevyzrálých občanů jak ve Spojených stá-tech, tak v ostatním světě politicky zhloupnuté spoustamireklam všeho druhu, jsou taženy do „nepolitických“ pře-ludů bohatství, na jehož využití se mohou podílet (pokudna to budou mít). Pro svoji ideologickou a politickou pro-stoduchost si nevšímají, jak je s nimi oligarchicky zachá-zeno a že se stávají oběťmi zločinné manipulace představi-telů domácího a mezinárodního kapitálu, který je odcizu-je od jejich skutečných zájmů, jejich nahrazováním zištnýmvykořisťovatelským zájmem oligarchické „demokratické“buržoazní společnosti. Svět však nesetrvá v roli zajatce svě-tovládných zájmů USA a jejich nohsledů. To je koneckon-ců neodvratné.

Roman Širý

Ne kozla, ale srnce


LISTOPAD1. 11. 1909 * Miloš Krásný, politický vedoucí Komunistického svazu mladé ge-

nerace Československa, člen II. ileg. ústředního vedení KSČ, hrdina domácíhoodboje KSČ; popraven za nacistické okupace (✝ 30. 5. 1942) – 105. výr.

4. 11. 1419 pražský lid s pomocí venkovských oddílů dobyl Malou Stranu – 595. výr.4. 11. 1894 * Pavel Semjonovič Rybalko, ukraj. vojen. činitel; maršál obrněných

a tank. vojsk, která osvobodila Prahu (✝ 28. 8. 1948) – 120. výr.5. 11. 1414 zahájen kostnický koncil svolaný k odstranění papežského schizmatu

(rozkolu); na něm odsouzeno učení J. Viklefa a J. Husa a rozhodnuto o upálenímistra J. Husa a mistra Jeronýma Pražského – 600. výr.

6. 11. 1989 vedení NDR otevřelo hranici se Západ. Berlínem; začalo boření Ber-línské zdi – 25. výr.

10. 11. 1944 + Jan Šverma, český politik a novinář (* 23. 3. 1901) – 70. výr.17. 11. 1939 Mezinárodní den studentstva (výročí perzekuce českých studentů něm.

okupanty). Vzpomínkou na 50. výr. těchto událostí počaly v roce 1989 v ČSSRpseudorevoluční akce jako kamufláž již dříve dohodnutého vývoje mezi USAa SSSR -75. a 25. výr.

17. 11. 1939 násilné uzavření českých vysokých škol německými okupanty; na1200 vysokoškoláků deportováno do koncentr. tábora, 9 popraveno v Ruzyni –75. výr.

PROSINEC3. 12. 1989 jmenována rekonstruovaná vláda ČSSR v čele s L. Adamcem. 7. 12.

Adamec rezignoval, řízením vlády pověřen M. Čalfa – 25. výr.10. 12. 1904 * Antonín Novotný, český politik, prezident (1957-68) (✝ 28. 1. 1975)

– 110. výr.10. 12. 1989 prez. Gustáv Husák odstoupil ze své funkce – 25. výr.19. 12. 1884 * Antonín Zápotocký, český politik, prezident (1953-57) (✝ 13. 11.

1957) – 130. výr.21. 12. 1849 * Josip Vissarionovič Stalin, sovětský politik a státník (✝ 5. 3. 1953)

– 135. výr.

ČESKOSLOVENSKÝ KOMUNISTA, měsíčník pro politiku, vědu a kulturu.Vydává Ustřední výbor Komunistické strany Československa.

Adresa: Jiří Vábr, Štíbrova 1216, 182 00 Praha 8. Jen pro vnitrostranickou potřebu.Internetové stránky Ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ)

jsou umístěny na této URL adrese: http://www.ksc.czE-mailová adresa pro zasílání elektronické pošty: [email protected]

VÝZNAMNÉ DNY A VÝROČÍ

Komunistický list DIALOG Otázky.Odpovědi. přinesl v čísle 309/2014 zá-važný článek Stalin o hrozbě sionismu.Zřejmě redakce listu vychází z toho, žeobsah pojmu sionismu je obecně známýčtenářům tohoto měsíčníku. Jsme tohonázoru, že závažné politické pojmy byvždy mělo provázet jejich vysvětlování,poněvadž jinak by takové pojmy mohlybýt v kontextu nějaké informace posu-zovány povrchně. Proto je vhodný do-plněk.

V roce 1989 (před listopadem) vyšlaobsáhlá publikace Alfreda M. Lilientha-la Sionismus, vydaná agenturou Orbis(druhé vydání), na jejíž tvrdé obálce jeuvedena kresba, která charakterizuje je-jí obsah: nadpis SIONISMUS, pod nímžidovská šesticípá hvězda a pod ní obrazuvázané kravaty z vlajky Spojených stá-tů. Základní informace o obsahu knihy jetak naprosto jasná. Obraz je dokonalesymbolický: Nadřazenost židovské hvěz-dy nad symbolikou Spojených států ame-rických vlajkou ve formě zmačkané ame-rické vlajky je zcela výmluvná.

Nebudeme se zabývat obsahem tétoknihy. Nárok sionismu o nadvládu nadsvětem provází urputná snaha sionistůnedovolit, aby v Palestině existovalydva státy: židovský a palestinský. V ob-strukci v této věci je stát Izrael podpo-rován Spojenými státy, prolezlými ži-dovským lobbysmem v buržoazní spo-lečnosti běžným způsobem provádění zá-kulisní politiky. Je dost důvodů nepo-kládat otázku, zda hlavním městem USAje Tel Aviv či Washington hlavním měs-tem Izraele, jen za humornou.

Sionismus, který se opírá o židovskéoligarchy na celém světě, je rasistickou

ideologií a politikou organizovanou for-mou úsilí židovstva ovládnout svět. Jehluboce nepřátelský zájmům světovéhoproletariátu. Je třeba mít v paměti údajeuvedené v článku Hassana Charfo o Pa-lestině v Haló novinách 22. 12. 2000: „Poprvní světové válce Velká Británie získalamandát nad Palestinou. Britská vládav roce 1917 vydala tzv. Balfourskou de-klaraci, která přislíbila Židům založenídomoviny v Palestině.

●V roce 1947 dle statistiky byli z 90

procent původního obyvatelstva Arabo-vé, kteří vedli neúspěšnou kampaň pro-ti britské nadvládě, zatímco počet ži-dovských přistěhovalců v Palestině ros-tl a s tím úměrně nestabilita v oblasti. Nazákladě tohoto napětí vydalo Valné shro-máždění OSN rezoluci č. 181 ze dne29. 11. 1947, která rozdělila Palestinu nažidovský a palestinský stát s Jeruzalé-mem a Betlémem jako corpus separatum(naše pozn. samostatný celek) se speci-álním mezinárodním režimem. Tentoplán rozdělení OSN sliboval Židům56 procent z celkového území v době,kdy vlastnili méně než 7 procent tohotoúzemí a přitom představovali pouze jed-nu třetinu obyvatelstva.

Dne 14. 4. 1948 byl vyhlášen stát Iz-rael, a tím začala první arabsko-izrael-ská válka. Na konci této války Izraelkontroloval 77,4 % území Palestiny, za-hrnující převážnou část území přiděle-ného arabskému státu. Židovské vo-jenské aktivity, masakry a násilná vy-stěhování způsobily vylidnění 418 pa-lestinských vesnic a odchod 750 tisícPalestinců, což odpovídalo 60 % pa-lestinské populace! Tak se stali Pales-

tinci národem uprchlíků. Jejich mar-ný boj na půdě OSN i mimo ni, je han-bou světové buržoazie vedené Spoje-nými státy.

Jak to přijde, že OSN tento stav při-pouští?: Můžeme se domnívat, že prosvětový sionismus je situace ve státu Iz-rael nevýznamná? Naopak. Vždyť stát Iz-rael je ozbrojenou pěstí sionismu, v dů-sledku pevného spojení s USA s vlivemdaleko za jeho hranicemi.

●K problematice sionismu ještě krátká

poznámka:Přes závažnost hrabivého nároku Iz-

raele na palestinské území, závažnost si-onismu spočívá především v ambicíchsvětového židovstva podmanit si celýsvět s odůvodněním, že Hospodin Židyustavil jako vyvolený národ, který máovládat svět; že Židé po těžkých histo-rických zkouškách, které přečkali a pře-čkají s jeho pomocí budou kralovat v lid-ské společnosti. Je to holá židovskásmyšlenka.

Za prvé: Židé nikomu nepředložilio tom shůry kvitanci. Za druhé: lidstvojako celek neuznává židovského Hos-podina za šéfa lidské společnosti. Tovšak nepřekáží Židům, aby se na něj od-volávali, což však v myšlení některýchprostoduchých občanů zabírá. Světovéžidovstvo spatřuje hlavní nebezpečí prorealizaci svých v podstatě rasistickýchiluzí v proletariátu (který se řídí mar-xismem-leninismem); ukazujícím, že„domiurgem“ světových dějin je děl-nická třída, světový proletariát, který ne-jen skoncuje s existencí vykořisťova-telské třídy soukromých majitelů vý-robních prostředků, ale přitom i s exi-stencí třídní společnosti vůbec. To od-suzuje sionistické nároky na světovlá-du vniveč, ale nesnižuje závažnost sio-

První věta Manifestu komunistické strany, že „dějiny všechdosavadních společností jsou dějinami třídních bojů“, znají ne-jen lidé, kteří tento základní dokument světového komunistic-kého hnutí četli, ale je znám víceméně obecně. A stále je ješ-tě mnohem a mnohem více lidí, kteří se s tímto dokumentemz těch či oněch důvodů nesetkali.

Jeho znalost pro široké masy kapitalisticky vykořisťované-ho proletariátu je klíčová pro jejich světonázorovou orientaci.Tudíž jde o to, aby pokrokoví lidé, marxisté-leninovci, o roz-šíření jeho znalosti nejen trvale usilovali proti snaze světové „de-mokratické“ buržoazie jej zatlačit do neznámosti pomocí je-ho pomluv. Tento dokument přesto, že přišel na světlo světa v de-vatenáctém století (1848), je stále svěžím poučením pro všech-ny pokrokové lidi, jak mají nahlížet na sebe a historické pro-středí, ve kterém žijí. Není pokrokovým člověkem někdo, kdojej nedoceňuje, není komunistou někdo, kdo z jeho tezí v po-litické činnosti nevychází, a již vůbec nějaký „komunista“, kte-rý se orientuje na komolení a revizi jeho obsahu, který vyrábínebo uznává „originální“ recepty popírající vědecké dílo kla-siků marxismu (marxismu-leninismu), jehož ouverturouManifest KS byl či dodnes je!

„Všechna dosavadní hnutí byla hnutími menšin nebo v zá-jmu menšin. Proletářské hnutí je samostatným hnutím ob-rovské většiny proletariátu. Nejnižší vrstva nynější společ-nosti se nemůže pozvednout, nemůže se vzpřímit jinak, nežže bude vyhozena do povětří celá nadstavba vrstev, které tvo-ří oficiální společnost. To je křišťálově programové. To je mož-né buď akceptovat, nebo odmítat. Nic mezi tím. Pokud to ně-kdo neakceptuje, není komunista marxista, marxista-lenino-vec. V takovém postavení jsou „komunisté“, kteří hledí z uče-ní klasiků marxismu a jejich pevných následovníků odstranitjeho revoluční náboj a oportunisticky revidují jeho revolučnípodstatu. Z této pozice jej přizpůsobit existenci kapitalistickévykořisťovatelské buržoazní společnosti, která se jim jeví ja-ko sociálně zdokonalitelná, pomalu až do „zrušení“ třídníchrozporů mezi buržoazií a proletariátem. Jak je to ostatně za-loženo v iluzích o takzvaném samosprávném socialismua v podobných spásonosných „originálních“ receptech pro zář-nou budoucnost lidské společnosti. Komolitelé a odpadlíci odmarxismu místo toho, aby pranýřovali stále „modernější“ a vý-konnější kapitalistícké vykořisťování námezdních pracovníchsil (proletariátu), si vymýšlejí náhražky marxismu (marxismu-leninismu).

Revizionisté stále plodí nová vysvětlení prý neodvratného ko-lapsu reálného socialismu dvacátého století, snižují jeho epochálnípozitivní význam pro dějiny lidstva, dokonce jej nazývají jen prv-ním nezdařeným prý pokusem o ustavení socialistické společ-nosti; nazývají jej protosocialismem, snižují význam dělnické tří-dy (proletariátu) v historické perspektivě, tvrdí, že otázky třídnípolitiky platily za života Marxe a dnes už neplatí. (Vojtěch Fi-lip) A snižují historickou roli proletariátu, prvního socialistickéhostátu na světě, Sovětského svazu a evropského socialistického tá-bora. Pokud se vůbec o Manifestu KS zmiňují, potom jen ve for-mě krycí viněty, pod níž se skrývají projevy odpadlictví od mar-xismu - opouštění první věty Manifestu KS, že „dějiny všech do-savadních společností jsou dějinami třídních bojů.“

Bez hlubokého zamyšlení nad tím, že vznik Českosloven-ska a jeho historické osudy mají spjatost s Říjnem 1917, nel-ze třídně pravdivě vyložit jeho dějiny, žádnou jejich éru a tu-díž ani historii jeho socialistické éry 1948-1989. Musí to býtvůdčím motivem pro její adekvátní výklad. Jinak hrozí sklouz-nutí, že základ této éry bude poznamenán buržoazně vylože-nou historickou objektivitou sloužící k apologetice třídní„pravdy“ buržoazního pohledu na historické děje. Marxisté, mar-xisté-leninovci tuto situaci nepodceňují. Absence pochopenígruntovního významu první věty Manifestu KS je patrnáv publikaci Miloslava Formánka a spol. (Heller, Hába a další)Cesta k socialismu v Československu 1945-1989, vydané na-kladatelstvím OREGO productions v roce 2013. Při popisu zmí-něného období důkladně nerozebírá třídní boje v zemi a his-torii Komunistické strany Československa z pozice třídních bo-jů v republice a historií světového komunistického hnutí v da-né době, aniž by se zabývala stavem dělnické třídy nastupují-cí na cestu k socialismu. v Československu 1945-1989. Publi-kace s výrazným deficitem třídního vidění z pozice proletari-átu nemůže být historicky pravdivá. Alois Douša

Pozdrav Korejské strany práceÚstřední výbor Korejské strany práce vřele blahopřeje XXIII. sjezdu Komunistic-

ké strany Československa a prostřednictvím tohoto sjezdu zasílá Ústřednímu výborua všem členům vaší strany přátelské pozdravy.

Vyjadřujeme přesvědčení, že se XXIII. sjezd vaší strany stane důležitým mezníkemv boji KSČ za upevnění strany, sociální spravedlnost, pokrok a socialismus.

Věříme, že se přátelské vztahy spolupráce mezi oběma našimi stranami budou na-dále dobře rozvíjet, a upřímně přejeme velké úspěchy sjezdu vaší strany.

Ústřední výborKorejské strany práce

V Pchjongjangu, 29. listopadu Čučche 103 (2014)

Pozdrav chargé d’affaires Kubánské republiky, velvyslance Félixe Leóna Carballo jednání XXIII. sjezdu KSČ

Při příležitosti konání XXIII. sjezdu KSČ přijměte naše srdečné pozdravy a přánímnoha úspěchů vašemu jednání. Jsme přesvědčeni, že z něho vyjdete ještě silnější a jed-notnější v této bitvě, kterou my, komunisté z celého světa svádíme s kapitalismem v hlu-bokém přesvědčení, že lepší svět je možný.

Vaše jednání, jež probíhá v okamžicích, které jsou pro mezinárodní scénu velmi slo-žité, poznamenané vážnou systémovou krizí kapitalismu a neustálými hrozbami prosvětový mír, bude bezpochyby současně klíčovým momentem i pro vaši organizaci,která dozajista ponese dál odkaz neúnavného bojovníka, jakým byl Miroslav Štěpán.

My Kubánci jsme Komunistické straně Československa vděčni za její projevy so-lidarity, jež nám nejednou vyjádřila v souvislosti s kauzami tak významnými pro ku-bánskou revoluci, jako je boj proti nespravedlivé a genocidní blokádě uvalené na Ku-bu americkými administrativami před více než půl stoletím, nebo za návrat našich Pě-ti hrdinů nespravedlivě vězněných v USA.

Drazí přátelé, přijměte ještě jednou naše upřímné přání úspěchů vašemu XXIII. sjez-du.

S vřelým revolučním pozdravem Félix León CarballoVelvyslanec

Chargé d’affaires a.i. Kubánské republiky v České republice, Praha, 28. listopadu 2014

Pozdrav předsedy ÚV KSČM JUDr. V. Filipa Vážené delegátky a vážení delegáti XXIII. sjezdu KSČ, dovolte mi při příležitosti

konání vašeho sjezdu popřát vám jménem Komunistické strany Čech a Moravy ús-pěšný průběh jednání.

Svůj XXIII. sjezd charakterizujete jako další mezník v činnosti. Věřím proto, že KSČse svou účastí aktivněji zapojí do spolupráce v rámci platformy Spojenectví Práce a So-lidarity (SPaS), spolu se zástupci řady politických stran, společenských organizací a hnu-tí, k projednávání reálných společných postupů v zásadních problematikách vývojespolečnosti. Jsem přesvědčen, že využijete i příležitosti předkládat zde návrhy na je-jich možná řešení, namířená proti zbídačování obyčejných lidí, proti omezování de-mokracie a svobody, ale ve prospěch našich spoluobčanů.

Přeji zdar a úspěch vašemu sjezdovému jednání.S pozdravem Vojtěch Filip, v Praze 26. listopadu 2014

BlahopřejemeSoudruh profesor Alois Dvořák, náš dlouholetý aktivní člena funkcionář z Olomouce, se 17. 12. t. r. dožívá významné-ho životního jubilea devadesáti let.ÚV KSČ a redakce Jiskry mu u této příležitosti srdečně bla-hopřeje a současně děkuje za práci, kterou pro stranu a na-ši zemi vykonal. Přejeme mu vše nejlepší, do dalších let hod-ně životního elánu, kterým stále oplývá, a pevné zdraví, abybyl ještě dlouho mezi námi. (red..)

nismu. Této skutečnosti odpovídají vě-ty z DIALOGU 309/2014: „Klíčemk pochopení současné situace ve světěvšech těch barevných a hadrových ‚re-volucí‘, nástupu světové kontrarevolu-ce zahájené na rozkladu socialistické-

ho společenství a pádu SSSR, je světo-vý sionismus. Své špinavé pařáty mi-mochodem měl i v událostech, jež sevznešeně nazývají „Pražským jarem“v roce 1968.

Theodor Krátecký

Doplněk

První větaNásledující článek vysvětluje fundamentální význam první věty Manifestu KS, že: „Dějiny všechdosavadních společností jsou dějinami třídních bojů.“ Její uznání či neuznání je kritériem při posouzení,zda ten či onen občan, který se prohlašuje za komunistu, komunistou skutečně je. Význam této větyv myšlení lidí, kteří se označují za komunisty, je rozhodující pro posouzení jejich skutečného politickéhoprofilu. Přihlášení se k této větě chybí v závažné publikaci Miloslava Formánka a spol. Cesta k socialismuv Československu 1945-1989 (OREGO 2013), která nepochybně klestí cestu nemarxistickému tzv.samosprávnému socialismu. Z tohoto úhlu je třeba ji posuzovat, aby případně její čtenáři si povšimlijejího určení a nenechali se lapit do tenat jejího zdánlivého „objektivismu“.

Date post:	19-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

USNESENÍ XXIII. sjezdu KSČ konaného dne 29. 11. 2014 v Praze mesicnik/JISKRA/162.pdf · 2015. 1....

Documents