+ All Categories
Home > Documents > V podsvětí

V podsvětí

Date post: 08-Apr-2016
Category:
Upload: knihy-dobrovsky
View: 222 times
Download: 2 times
Share this document with a friend
Description:
Milenec, přítel, ochránce – Greyson King je vším, co si kdy Melanie od muže přála. Díky němu se cítí naživu, díky němu má pocit, že konečně něco znamená. Greyson ale příliš často mizí na celé dny bez jediného slova vysvětlení.
26
Transcript
Page 1: V podsvětí
Page 2: V podsvětí
Page 3: V podsvětí
Page 4: V podsvětí

Praha 2015

V PODSVĚTÍ

Page 5: V podsvětí

Katy Evans: V podsvětíVydání prvníCopyright © 2014 by Katy EvansAll rights reservedOriginally published by Gallery Books, a Division of Simon & Schuster, Inc.

Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2015 jako svou 1921. publikaciPřeloženo z anglického originálu Rogue vydaného nakladatelstvím Gallery Books, a Division of Simon & Schuster, Inc., New York v roce 2014Český překlad © 2015 Zuzana ĽalíkováOdpovědná redaktorka Renata HeitelováKorektorka Marie KejvalováIlustrace na přebalu © 2015 Ricardo Přebal a vazba © 2015 Ricardo a BaronetSazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín

Veškerá práva vyhrazena.Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírovánači jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení.

Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsanéÚřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134.

ISBN 978-80-269-0090-0

BARONETPraha 2015

Překlad: ZuZANA ĽAlíKOVá

Page 6: V podsvětí

Katy Evans

V PODSVĚTÍ

Page 7: V podsvětí

Snům, které se plní,a CeCe, snu, který se splnil.

Page 8: V podsvětí

PODĚKOVÁNÍ

Z celého srdce děkuji svému manželovi, svým dětem a rodičům za jejich nekonečnou trpělivost, lásku

a podporu během celé té doby – od promýšlení přes psaní a redakci až po to nekonečné, nekonečně poví-dání o „tom“.

Děkuji Stacey Suarezové za to, že je ta nejlepší tre-nérka a kamarádka. Za to, jak skvělá je sportovkyně, že si dokonce povídá s mými postavami stejně jako já.

Děkuji svým milovaným kamarádkám spisovatel-kám za jejich podporu, povzbuzení a za to, jak báječ-né jsou, vždy ochotné číst, povídat si a plakat nebo se se mnou smát, a tím myslím tebe, Monico Murphyo-vá, Jen Fredericková, liso Desrochersová, Christino laurenová, J. A. Redmerskiová a i vás, mé drahé VP dámy, Kim K., Kylie, Kim J, Renee a Joanno. Děkuji za to, že mám takové přátele.

Děkuji CeCe. Svou lásku a vděk jsem ti vyznala už v tom dlouhém dopisu, ale chci to říct znovu. Děkuju za to, že jsi četla V podsvětí, když to byl ještě neotesa-ný rukopis, a žes Mel a Greysonovi tak fandila.

Děkuji Kati Brownové, nejsi jen žena plná inspira-

Page 9: V podsvětí

ce, která mi toho tolik dala. Nejradši bych vzala tvůj mozek a půjčila si ho, tak moc obdivuji, jak moudrá jsi.

Děkuji báječné Angie, Daně, Milase, Nedě a Mar-gie, děkuji vám za vaši podporu. Moc si vašeho přátel-ství vážím. Zbožňuju vás, holky!

Megan, děkuju za to, že jsi mi pomohla dostat tenhle rukopis báječnému týmu v Gallery Books.

Děkuji Anitě S. za pečlivé pročtení.Děkuji lori a Gel, jste mí andělé, kteří mi pomáhají

vydržet tempo, které jsem si sama nastavila!Děkuji všem blogerům, kteří byli obrovskou podpo-

rou mým postavám i příběhům. Nemám slov, kterými bych vám dostatečně poděkovala. Ale děkuji za to, že jste otevřeli dveře, které mi byly předtím uzavře-né. Děkuji za to, že podporujete autory v jejich tvorbě. A děkuji za to, že jsme díky vám poznali ty nejskvělej-ší čtenáře na světě.

Děkuji své agentce Amy za její moudrost, podporu, upřímnost, povzbuzení a trpělivost. Velmi ji obdivuji a jsem nevýslovně šťastná, že jsem ji našla. Nebo spí-še jsem nevýslovně šťastná, že ona našla mě!

Děkuji svému báječnému redaktorovi Adamovi za jeho podporu mým knihám a mé kariéře; děkuji publicistkám Nině Bocciové, Jules a Kristin a skvělé Jen Bergstromové a jejímu úžasnému týmu v Gallery Books – jsem šťastná a vděčná, že mohu spolupraco-vat s tak talentovanými lidmi. Děkuji vám všem za to, co děláte.

A děkuji také vám, čtenářům. Moc pro mě znamená, že jste mě i mé příběhy tak podpořili. Děkuji vám!

Page 10: V podsvětí

SEZNam SKlaDEb

„WAITING FOR SuPERMAN“ od Daughtry„THE HAuNTED MAN“ od Bat for lashes„STORY OF MY lIFE“ od One Direction„MIllION DOllAR MAN“ od lany Del Rey„DARK HORSE“ od Katy Perry„GRAVITY“ od Alexe & Sierry„HOME“ od Daughtry„XO“ od Beyoncé„SAY SOMETHING“ od Alexe & Sierry„THE lAST SONG EVER“ od Secondhand Serenade„THIS IS WHAT IT FEElS lIKE“ od Armina Van

Buurena

Page 11: V podsvětí
Page 12: V podsvětí

11

TEN PRaVÝ

Melanie

Už jako hodně malá jsem se naučila, že v životě ne-ní nic jisté. Život sám není jistý, ani přátelství, ani

láska. Ale máte-li to první, získáte jistotu, že můžete navazovat přátelství, prožít svůj život a hledat lásku.

uplynulo dvacet čtyři let a já stále hledám. Vím, co se říká o lásce: přijde, když to nejméně čekáte, a ni-kdy to není takové, jaké si to představujete. Já ale vím přesně, jaké to bude. Jako by mě smetla bouře. Jsem připravená. Připravená, že mě rozerve a zároveň něžně obejme. Jsem připravená na pád, tvrdý pád až na dno, ale na tom nezáleží, hlavně když ho konečně najdu. Toho muže bez tváře a beze jména, vedle kterého mi všichni ostatní budou připadat jako malí kluci.

Občas před sebou vidím jeho tvář, a přestože je jako v mlhách, cítím ho, silnou, pevnou skálu, kterou snad bude, a čekám, protože jedno vím naprosto jistě: ni-kdy nepřestanu žít naplno, milovat své přátele a hledat lásku. Vím zcela jistě, že až ho najdu, bude přesně ta-kový, jakého jsem si ho vysnila. Dokonalý v každém směru.

Pro mě bude naprosto dokonalý.

Page 13: V podsvětí
Page 14: V podsvětí

13

1

DUCH

Greyson

Ptáka mám zabořenýho do těla sténající ženy, když uslyším vrzání předních dveří. Vytrhnu se z ní, po-

padnu deku a hodím ji na ni. Zasténá na protest, ani na vteřinu nechce být bez mýho ptáka.

„Zakryj se, zlato, máš tři vteřiny…“Dvě.Jedna.První se ve dveřích objeví Derek. „Tvůj otec tě chce.“Hned za ním vidím svýho debilního nevlastního

bratra Wyatta. Nevypadá, že by mě viděl moc rád. Co na to říct? Je to vzájemný. Hodím na sebe džíny.

„To poslal vás dva?“ zeptám se skoro pobaveně. „Kdybych byl ženská, možná by to i ranilo mý city.“

Oba muži vejdou do pokoje a rychle ho kontrolují. Můj pohyb ani nezahlédnou. Do vteřiny držím Dereka u zdi a Wyatta mám v kravatě. Trhnu s nimi, aby by-li čelem ke dveřím, a pak už jen sleduju, jak dovnitř vchází zbytek mužů. Je jich sedm, plus ti dva, co je držím. Můj otec na mě poslal devítičlenné komando vykonavatelů – každý muž má jiné schopnosti. Žádný z nich ale není tak schopný jako já.

Page 15: V podsvětí

14

„Víš moc dobře, že jak jde o tebe, je devět chlapů potřeba,“ ozve se Erik Slater, bratr a pravá ruka mé-ho otce, a vejde dovnitř. Erik je drsný, tichý a nebez-pečný. Je to můj strýc, a když jsem dospíval, byl mi otcem. Naučil mě životu v otcově soukromé mafián-ské organizaci. Ne, nenaučil mě životu. Naučil mě, jak přežít. Naučil mě využít příležitosti ke svému prospě-chu. Jen díky němu jsem teď chytřejší, silnější a tvrd-ší. Naučil jsem se všechno, co se naučit dalo, znásobe-no milionkrát větší silou. Silou zabít, nebo být zabit. Nezáleží na tom, jestli ty schopnosti využiješ. Je to jen pojistka. Víš, co je to pojistka, chlapče? Lidi, kteří ma-jí pojistku, ji sotvakdy využijí. To ti, co jim je u prdele, ji nakonec potřebují. Vidíš šíp? Využij ho. Vidíš nůž? Vezmi ho, vrhni, nauč se, jak ho použít co nejefektivně-ji s co nejmenší námahou…

Já mám všemožné pojistky. Můj mozek je jako po-čítač, naprogramovaný, aby do vteřiny vyhodnotil, co nejhoršího se může v dané situaci stát. Teď vím napros-to jistě, že ti muži jsou ozbrojení. Někteří mají dvě zbra-ně, v ponožkách, na zádech za opaskem, v pouzdrech pod sakem. Erik sleduje, jak si každého z nich pozorně prohlížím, a usměje se, evidentně hrdostí. Rozevře díly saka a shlédne na pistoli na boku. „Chceš moji hračku? Do toho, Greyi.“ Vytáhne ji a podá mi ji pažbou napřed.

Pustím oba muže, které stále svírám, právě když vy-cítím, že Wyatt je dvě vteřiny od omdlení. Pak je zno-vu chytím a mrštím s nimi o zeď. „Je mi u prdele, co mi můj otec chce,“ prohlásím.

Erik se rozhlédne po ložnici. Můj byt je dokonale uklizený. Nemám rád nepořádek. Mám určitou pověst a taky rád slyším i spadnout špendlík… i díky tomu jsem tyhle idioty slyšel vejít.

„Pořád vojíždíš kurvy? S tou svojí zatracenou tvá-řičkou bys tu mohl mít bohyni, Greyi.“

Page 16: V podsvětí

15

Stočí pohled na ženu v mé posteli. Není to žádná krasavice, to je fakt, ale docela pěkná je. leží tu s vy-strčeným zadkem a nečeká ode mě nic jinýho než pra-chy. Prachy, který jí můžu dát. Prachy a ptáka, obojího mám víc než dost.

Zvednu ze země šaty a hodím je po děvce. „Čas vypadnout a vrátit se domů, zlato.“ Pak se obrátím na Erika. „Moje odpověď je ne.“

Vytáhnu několik bankovek z balíčku na nočním stol-ku a vrazím je té děvce do ruky. Předvede nám úplnou šou, když si je zastrčí do podprsenky. Muži pak ustou-pí, aby mohla projít, někteří na ni zapískají a ona je vy-fakuje.

Erik ke mně přistoupí a ztiší hlas. „Má leukémii, Greysone. Chce předat vládu svému synovi.“

„Nedívej se na mě, jako bych ho snad měl politovat.“„Jsme teď už čistí. Nikoho nezabíjíme. Všechny ob-

chody jsou striktně finanční. Nemáme už žádné ote-vřené nepřátele. underground je úspěšná firma a on ji chce oficiálně předat svému synovi. Máš snad v žilách místo krve led, že mu chceš odepřít i poslední přání?“

„Co můžu říct, v žilách mi koluje jeho krev.“ Popadnu černé triko a obleču si ho, ne snad z nějaké cudnosti, ale abych si mohl uložit do pouzder svoje děti. Svůj glock, nůž Ka-Bar, dva menší nože, dvě vrhací hvězdice.

„Chlapče…“ Přistoupí ke mně ještě blíž a já se mu zadívám to temného oka – ne do toho umělého. Ne-viděl jsem ho několik let. To on mě naučil, jak použí-vat osmatřicítku speciál. „On umírá,“ prohlásí důrazně a chytne mě za rameno. „Nepotrvá to dlouho. Má před sebou šest měsíců, možná míň.“

„Divím se, že si myslí, že mě to zajímá.“„Možná kdyby ses vykašlal na ženský, začal by ses

zajímat. My –“ ukáže na muže v místnosti, „chceme, abys to byl ty, kdo převezme moc. Budeme ti věrní.“

Page 17: V podsvětí

16

Založím si paže a zadívám se na svého nevlastního bratra Wyatta, pana „Přiběhnu na písknutí“ – mazlíčka mého otce.

„Jestli to znamená, že mu mám lézt do prdele a dě-lat, co řekne, tak ne, díky.“

„Budeme věrní tobě,“ upřesní. „Jenom tobě.“Trhne hlavou směrem k chlapům. Jeden z nich se

řízne do dlaně. Ostatní ho následují.Na podlahu mého bytu začne kapat krev.Erik skloní hlavu a také se řízne do dlaně. „Přísahá-

me ti svou věrnost.“ Napřáhne krvácející ruku.„Já nejsem váš vůdce,“ namítnu.„Budeš jím, když ti řeknu, že tvůj otec se konečně

rozhodl, že ti sdělí, kde se nachází tvá matka.“Krev mi v žilách ztuhne. Hlas mi zhrubne, když se

o ní Erik zmíní. „Co víš o mé matce?“„On ví, kde je, a ta informace zemře s ním, jestli se

k nám nepřidáš. Z morfinu má halucinace. Musíš se vrátit, Greysone.“

Ve tváři mi není poznat, jaký chaos mi teď bouří v nit-ru. Moje matka. To jediné dobré, co mě kdy potkalo. Nikdy nezapomenu na její tvář, když jsem poprvé zabil. Přímo před jejíma očima jsem ztratil svou lidskost a má matka tak viděla, jak se z jejího syna stalo pouhé zvíře.

„Kde je?“ zavrčím.„Je teď na cestě na místo dalšího zápasu. Máme při-

pravené letadlo, abychom se tam s ním setkali.“Sbalím si věci do černého cestovního pytle. laptop.

Další zbraně. Když máte jednat s mým otcem, nemů-žete s ním jednat přímo. Můj otec mě naučil, jak klič-kovat. Asi jsem se to naučil od toho nejlepšího. Popad-nu svůj multifunkční kapesní nůž a říznu se do dlaně. Přijmu Erikovu ruku a naše krev se promísí.

„Dokud ji nenajdeme,“ zašeptám. Ostatní muži k nám přistoupí a potřesou si se mnou rukou.

Page 18: V podsvětí

17

Každému se zadívám do očí. V mém pohledu mů-žou vyčíst hrozbu a já vím, že pokud mě dobře znají, jsou si jí vědomi.

Bez ohledu na to, co je řečeno nebo co se děje, nikdy z nikoho nespouštím zrak. Trhnutí očima doleva nebo doprava, jen jedno drobné trhnutí mi prozradí víc, než kdybych se naboural do jejich počítače.

I to však dělávám.Nikomu nevěřím. Moje pravá ruka nevěří levé.

Z těch devíti mužů, kteří přede mnou stojí, je Erik Slater ten nejmocnější. Jemu věřím ze všech nejmé-ně. A jak to tak bývá, ze všech devíti mi nejvíc záleží právě na něm. Na něm a na mém kamarádovi C. C. Hamiltonovi – ale C. C. se mnou byl v kontaktu i po-tom, co jsem odešel, a potají mi pomáhal najít mou matku. Věřím mu natolik, nakolik jsem jen schopný věřit lidské bytosti. Což znamená, že ho podrobím sa-kra důkladnému výslechu pokaždé, když se ukáže. Ni-kdy nemůžu vědět se stoprocentní jistotou, jestli o je-ho cestách za mnou můj otec neví.

Zatraceně, i když mi přísahali svou krví, stejně budu muset každého z nich podrobit zkoušce věrnosti, po-kud jim mám alespoň trochu důvěřovat.

O jeden let později najdeme mého otce v uzavřené místnosti plné bezpečnostních kamer, v aréně under-groundu v los Angeles. underground je naše živoby-tí. Místo, kde se ze sebe každý rok dvakrát nebo tři-krát týdně snaží zápasníci navzájem vymlátit duši. My tyhle akce organizujeme, prodáváme vstupenky, domlouváme zápasy ve starých skladištích, v barech, na parkovištích – kdekoli, kam se vejdou lidi a kouká z toho dobrý kšeft. Jen vstupenky nám vydělávají maj-lant. Sázky na vítěze nám ale vynášejí desetkrát víc.

Dnes jsme v bývalém skladišti předělaném na bar,

Page 19: V podsvětí

18

plném vřeštících lidí a krvavých zápasů. Kdysi jsem si plánování užíval, hledal jsem strategická místa, kde by se mohly zápasy odehrávat, kombinoval, který boxer by se mohl postavit kterému protivníkovi, ale to teď už má na starosti zbytek týmu. Všechno od organizo-vání přes zápasy až po sázení.

Zamířím s Erikem dolů, protože zápasy se odehrá-vají v podzemí. Očima přelétnu dav, odhaduju počet návštěvníků, zjišťuju umístění bezpečnostních kamer a východů.

Projdeme úzkou temnou chodbou až k posledním dveřím, které Erik trhnutím otevře.

„Mám tvou přítomnost zde chápat tak, že přijímáš mou nabídku?“ zeptá se můj otec, jakmile se dveře otevřou a já vejdu dovnitř. Rozhlédnu se po možných východech a oknech a spočítám lidi.

Zasměje se, ale zní to slabě.„Až skončíš s uvažováním, jestli tu někde neschová-

vám ostřelovače připraveného tě sejmout, možná bys mohl přistoupit blíž. Někdo by si mohl myslet, že tě má pouhá přítomnost uráží.“

Chladně se na něj usměju. Juliana Slatera jeho ne-přátelé nazývají „Zabiják“; má pověst člověka, kte-rý problémy urovnává postaru. I když je teď zesláb-lý a v kolečkovém křesle, nepodceňoval bych, čeho je můj otec schopen. Jeho ničivá moc by se dala přirov-nat k jaderné bombě. A sotva mě spatří, už po mně ten bastard hází svými slovními zvratky.

„Zdáš se silný jako býk, Greysone. Vsadím se, že pořád jen tak pro zábavu převaluješ pneumatiky a v posteli zvládneš několik kurev naráz. Dal bych víc než pěťák, abych věděl, co si teď myslíš, a ty víš, jak nerad utrácím peníze. Zatraceně, ty víš, čeho jsem schopný, když mi někdo ukradne byť jen cent.“

„To vím moc dobře. Dělal jsem pro tebe špinavou

Page 20: V podsvětí

19

práci. Takže ti ten pěťák teď ušetřím. Přemýšlím, proč bych měl čekat, než zhebneš. Klidně bych ti teď mohl odpojit kyslík a bez námahy se o tebe postarat.“ Po-malu se na něj chladnokrevně usměju, ze zadní kapsy džín vytáhnu černé kožené rukavice a začnu si jednu z nich natahovat.

Mlčky mě chvíli pozoruje. „Až s tím dokonalým projevem neúcty skončíš, jdi se umýt, Greysone.“

Jeden z mužů ke mně přistoupí s oblekem v ruce.Pomalu a s klidem si natáhnu i druhou rukavici.„Platí totéž, co dřív. Nikdo nebude znát tvé jméno,“

pokračuje otec o něco mírnějším tónem. „Coby můj syn můžeš mít peníze i život, jaký chceš – vlastně tě vybízím, aby sis žil jako princ. Ale chci, abys do toho dal svou mysl i své srdce. Práce je na prvním místě. A chci na to tvoje slovo.“

„Srdce nemám, ale můžu ti dát svou mysl. Jediné, na čem záleží a na čem kdy bude záležet, je práce. Já JSEM moje práce.“

Ticho.Měříme se pohledem.Vidím v jeho očích respekt a – jen možná – trochu

strachu. už mi není třináct, už mě nemůže zastrašit.„Za pět let, co jsi byl pryč, moji klienti…,“ začne,

„na nás v undergroundu nespatřili jedinou slabinu. Nesmíme dovolit, aby nám někdo dlužil byť jen cent, jinak v nás uvidí slabochy. Je tedy potřeba, aby ti, kdo nám dluží, své dluhy uhradili.“

„Proč na to nepošleš ty svoje přisluhovače?“„Protože nikdo není tak čistý jako ty. Ani zápasníci

nevědí, kdo jsi. Po tobě nikdy nezbude ani stopa. Do-vnitř a ven, bez obětí a se stoprocentním úspěchem.“

Erik vytáhne starou berettu mého otce a nabídne mi ji jako symbol smíru. Když ji pak sevřu v ruce, něco málo pod kilo oceli, přistihnu se, že ji bezmyšlenko-

Page 21: V podsvětí

20

vitě otočím a namířím na otcovo čelo. „Co kdybych ti teď přikázal, ať hned spustíš, kde je moje matka?“

Chladně se na mě zadívá. „Povím ti to. Ale až budeš se svou prací hotov.“

Pozvednu zbraň. „Mohl bys předtím umřít, starochu. už teď jsi na půl cesty do hrobu a já ji chci vidět.“

Otec trhne pohledem na Erika, pak na mě. Přemýš-lím, jestli mi bude Erik opravdu „věrný“, když je tu teď otec před námi, živý a v rámci možností i zdravý.

„Jestli zemřu,“ odpoví otec, „místo, kde je, se do-zvíš v obálce, která je už teď umístěná v bezpečnostní schránce. Ale já ti neprozradím ani hovno, dokud ne-vyřídíš dluh každého, kdo je na tom seznamu, a nedo-kážeš mi tak, že jsi mi – i po těch letech odloučení – věrný. udělej to, Greysone, a underground bude tvůj.“

Erik dojde k bedně u zdi a vyndá z ní dlouhý seznam.„Tvoje pravé jméno neprozradíme,“ ujistí mě tiše,

když mi seznam podá. „Teď jsi Vykonavatel, náš Vý-běrčí. Používej svou předchozí přezdívku.“

„Duch,“ pronesou ostatní muži v místnosti s téměř zbožnou úctou. Jsem duch, protože nemám žádnou identitu a nezanechávám po sobě žádné stopy. Mobily měním jako ponožky. Nejsem nic, neexistuju, nejsem ani člověk.

„Možná na své staré jméno už neslyším,“ opáčím a sbalím ruce v kožených rukavicích v pěst. Pak je po-volím a podívám se na seznam.

„uslyšíš na něj, protože jsi můj syn. A chceš se s ní setkat. Tak se jdi převléknout a pusť se do toho sezna-mu.“

Projedu jména odshora dolů. „Čtyřicet osm lidí, které mám vydírat, vyděsit, mučit nebo prostě okrást, abych zjistil, kde se nachází moje matka?“

„Čtyřicet osm lidí, kteří mi dluží. Kteří mají něco, co mi patří a co teď chci zpátky.“

Page 22: V podsvětí

21

V kostech ucítím známý chlad, když vezmu oblek a zamířím ke dveřím. V duchu počítám, jak dlouho mi zabere zjistit si o dlužnících nutné informace. Kolik měsíců mi potrvá se s nimi se všemi setkat a domluvit se s nimi po dobrém – a pak po zlém.

„Ach, a synku,“ zvolá za mnou. Když se otočím, promluví silným hlasem. „Vítej zpět.“

Chladně se na něj usměju. Protože není nemocný. Na to bych vsadil tenhle seznam. Ale chci najít svo-ji matku. To jediné, co jsem ve svém životě miloval. Jestli budu muset zabíjet, abych ji našel, pak to udě-lám.

„Doufám, že budeš umírat pomalu,“ ucedím a zadí-vám se mu do těch jeho chladných, temně šedých očí. „Pomalu a v bolestech.“

Page 23: V podsvětí

22

2

HRDINa

Melanie

Někdy jediný způsob, jak se přestat litovat, je začít si užívat.

Ve vzduchu se vznáší očekávání, těla se o sebe otíra-jí, sama jsem uvězněná mezi ostatními tanečníky. Cí-tím, jak se nás ve vírech zmocňuje radost a nadšení, opájí mě.

Tělo mám z tancování zvlhlé potem, hedvábná zla-tavá halenka a sukně mi lnou ke kůži tak těsně, že mi hebká látka ani podprsenka neskryjí bradavky. Přita-hují pohledy mužů.

Večer však už pokročil a lidé tu jsou v rauši z hudby, z tance.

Zajela jsem sem, protože klient, kterému jsem zaři-zovala interiér tohoto baru a restaurace v jednom, po-zval mě, mého šéfa a kolegy, abychom se tu zastavi-li. Souhlasila jsem s tím, že si dám jeden drink, měla jsem jich ale o něco víc a ta poloprázdná sklenka, kte-rou držím v ruce, je opravdu poslední.

Přistoupí ke mně muž.Neujde mi jeho úsměv, z kterého je na první pohled

jasné, že mě chce. „Chceš si se mnou zatančit?“

Page 24: V podsvětí

23

„Vždyť už tancujeme!“ odpovím a zhoupnu se v bo-cích.

Chlap mě chytne kolem pasu a přitáhne si mě k so-bě. „Myslel jsem, jestli si se mnou zatančíš v soukro-mí. Někde jinde.“

Podívám se na něj. Jsem jako v mlhách, točí se mi hlava. Chci s ním tancovat?

Je roztomilý. Ne sexy, ale roztomilý. Za střízliva by pro mě byla taková roztomilost jasná stopka. Ale když jsem opilá? Roztomilost beru. Snažím se vyčíst odpo-věď z reakce svého těla. Mravenčení. Touha. Ale nic dalšího. Stále cítím jen… beznaděj.

usměju se, abych mu to odmítnutí usnadnila, a od-táhnu se od něj, on si mě ale k sobě znovu přitiskne a na rovinu mi do ucha zašeptá: „Fakt tě chci vzít k so-bě domů.“

„No samozřejmě že chceš.“ Zasměju se a pak roz-pustilým, ale rozhodným zavrtěním hlavou odmítnu drink, který mi nabízí.

Myslím, že jsem už dost opilá, a to ještě budu muset řídit, abych se dostala domů.

Nechci ale rozzlobit potenciálního klienta, tak ho políbím na tvář a řeknu: „Ale díky,“ a zamířím pryč. Popadne mě za zápěstí, zastaví mě a otočí. V jeho očích žhne oheň a chtíč.

„Ne. Vážně. Chci tě vzít domů.“Znovu si ho prohlídnu. Vypadá, že má peníze, a pů-

sobí docela arogantně. Přesně ten typ, co mě vždycky využije. Najednou se cítím ještě beznadějněji, zrani-telněji. Moje nejlepší kamarádka se za necelý měsíc vdává. A dopad, jaký ta svatba bude mít na mě, ne-ní špatný. Je ještě horší. Mnohem horší, než by si kdo dokázal představit. Oči mě pálí, jen co na to pomy-slím, protože to, co moje nejlepší kamarádka Brooke má – dítě a milujícího manžela –, je mým snem už tak

Page 25: V podsvětí

24

dlouho, že si ani nevzpomínám, jestli jsem někdy snila o něčem jiném.

A teď tu přede mnou stojí chlap, co se se mnou chce vyspat, a já zas zvažuju, že to udělám. Protože to po-každé udělám. Pokaždé přemýšlím, jestli je to on, jest-li je to možná právě on, kdo je pro mě ten vyvolený. Potom se vždycky druhý den probudím sama, kolem sebe jen pár použitých kondomů, a zas začnu přemýš-let, jestli jsem vážně dobrá jen na to jedno. Nejsem ni-čí královna, nejsem ničí Brooke. Ach, bože, proč mi nikdo konečně neřekne: Kdy už přestaneš líbat žabá-ky? Nikdy, to je to. Pokud chcete najít svého vysně-ného prince, pak to musíte zkoušet, znovu a znovu, až se jednoho dne probudíte a zjistíte, že jste Brooke a že ten muž před vámi upírá zrak jen a pouze na vás.

„Podívej, s tebou jsem to dělala už tisíckrát,“ po-vzdechnu si smutně a rezignovaně potřesu hlavou.

Chlap povytáhne obočí. „O čem to mluvíš?“„O tobě. Dělala jsem to s tebou.“ Mávnu na něj,

od hlavy po paty, ukážu na jeho elegantní oblečení a mám co dělat, aby mě smutek a zklamání nesrazi-ly na kolena. „Spala jsem s tebou… snad už tisíckrát. A nefungovalo to.“ Otočím se k odchodu, on mě ale chytí a znovu si mě k sobě přitiskne.

„Bloncko, se mnou jsi nikdy nespala,“ opáčí.Ohlédnu se na něj a jsem v pokušení mu říct, aby mě

přece jen vzal k sobě, protože se tak moc chci cítit zas hezky.

Ale dneska odpoledne jsem byla u své nejlepší ka-marádky, kde jsem zahlédla, jak ji líbá její muž, tak dlouze a vášnivě. Tím svým hlubokým, něžným hla-sem jí šeptal, jak je sexy a jak moc ji miluje, a já v tu chvíli chtěla brečet.

V nitru pořád cítím, jakou láskou byl ten okamžik prodchnutý, a ani noc plná tance mi nedovolila zapo-

Page 26: V podsvětí

25

menout, že mě nikdo nemiluje. Když jsem viděla, jak kamarádku líbá její muž, jak ji opravdu líbá, a pak si uvědomila, že teď na mě bude mít ještě míň času, pro-tože už má jiné priority, a sice svou nádhernou rodinu, začala jsem mít znovu ten neodbytný pocit, že já tako-vou lásku, jakou sdílí ti dva, nikdy nenajdu. Ona byla vždycky ta zodpovědná, hodná a poslušná holka, ale já… nejsem.

Já jsem holka pro zábavu.Holka jen na jednu noc.„No tak, bloncko,“ šeptá mi naléhavě do ucha, pro-

tože cítí mou nerozhodnost.Povzdechnu si a otočím se. Přitáhne si mě blíž a za-

dívá se mi na rty, jako by se mě snažil vybídnout k po-libku. Miluju doteky. Brooke mi říká mazlík. Mám ráda blízkost, kontakt. Potřebuju to, jako potřebuju dýchat. Nikdy však dotek žádného muže nepronikne mou kůží. A přesto jsem pokaždé v pokušení, protože si říkám, že TEN PRAVÝ je hned za rohem a nemůžu to přece nezkusit.

Nakloním se k němu a bojuju přitom s pokušením políbit ještě jednoho žabáka. Jsem však rozhodnutá, proto řeknu: „Ne. Vážně. Díky. Pojedu domů.“ Za-strčím si kabelku do podpaží, připravená odejít, když uslyším burácení, z kterého se otřesou tónovaná skla vysokých oken.

Dveře se rozrazí a dovnitř vpadne úplně promočený pár. Žena si otřepe rozpuštěné mokré vlasy a zasměje se.

„Panebože!“ vykřiknu. Žaludek se mi stáhne, když si uvědomím, že venku sakra prší.

Rozběhnu se ke dveřím, když tu vezme za kliku mužská ruka v černé rukavici a galantně mi dveře ote-vře. Skoro zakopnu a ten muž mě chytne za loket, aby mi pomohl.


Recommended