Veterinarstvi 09 15 zlom - energie21.cz · Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární...

92015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Endokrinologická onemocnění

www.vetweb.cz

Nemoci prasat

Další články z časopisu:

• Neobvyklá příčina lumbosakrální

stenózy

• Diagnostika dermatofytóz –

review

Téma hospodářská zvířata

Téma malá zvířata

Veterinarstvi_09_15_zlom.indd 153 9.9.2015 16:40:21

VETERINÁRNÍ MEDICÍNA PRO PRAXIBRNO - MAXIMUS RESORT, A.S., HRÁZNÍ 327/4A

3. 10. 2015

Vážená paní doktorko, vážený pane doktore,dovolte nám, abychom Vás pozvali na 2. ročník kongresu Veterinární

medicína pro praxi se zaměřením na velká zvířata. Pro letošní ročník jsme opět zvolili město Brno hotel Maximus na Brněnské přehradě. Tak, jak tomu bylo v prvém ročníku je naší snahou ukázat veterinární medicínu, jako moderní obor, s velkým potenciálem mající své významné místo ve společnosti. Nad kongresem převzala záštitu 1. náměst-kyně primátora města Brna paní Ing. Klára Liptáková.Prezidentem kongresu je doc. MVDr. Josef Illek, DrSc., kongres bude řídit MVDr. Martin Vlček. Program je sestaven z několika odborných bloků, do kterých jsou zařazeny krátké přednášky.

Problematika koní

MVDr. Petr Jahn, Ph.D.Chronické záněty dolních cest dýchacích u koní

MVDr. Zuzana Drábková, Ph.D., Metabolický syndrom u koní

MVDr. Štěpán Bodeček, Ph.D.Pravidla aplikace anthelmintik u koní a rizika s nimi spojená

MVDr. Miroslava Mráčková, Ph.D.Vyšetření reprodukčního aparátu klisen

Problematika skotu

Prof. Dr. Walter Baumgartner, Dr.h.c. Dipl. ECBHM.Onemocnění respiračního ústrojí skotu

Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc. Dipl. ECBHM.Karence vit. E a beta karotenu ve vztahu k mortalitě a morbiditě

telat.

MVDr. Zuzana Besson – SlovenskoKazuistika – řešení reprodukčních problémů bez hormonů

Problematika prasat

Prof. Hans Nauwynck - Belgie, Virové choroby v chovech prasat

Doc. Petr Lány Ph.D., Aktuality v chřipce prasat

MVDr. Josef Krejčí, Imunologie virových onemocnění

PROGRAM

Tel: +420 261 215 542, 606 628 221 p. Kubík Email: [email protected]

ONLINE REGISTRACE NA www.veterinapropraxi.cz nebo

www.veterinarnimedicinapropraxi.cz


VETERINÁŘSTVÍ 9/2015 657

Editorial

Všechny odborné příspěvky jsou recenzovány.

Vydavatel nenese odpovědnost za údaje

a názory autorů jednotlivých příspěvků

a inzerci. Současně si vyhrazuje právo

na drobné stylistické úpravy uveřejňovaných

textů.

© 2015 Profi Press s. r. o. Žádná část tohoto

časopisu nesmí být kopírována

a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování

v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem bez

písemného souhlasu vlastníka autorských práv.

Veterinářství

– zakládající člen Evropské asociace

veterinárních redaktorů v roce 1996

Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární klinika s pohotovostí, Brno

O monitoringu nemocí

Současná doba informačních technologií dostupných

téměř v celém světě umožňuje rychlé šíření informací

o výskytu nákaz a jiných nebezpečných infekčních onemoc-

nění. Například v průběhu srpna byla u nás poprvé po dva-

ceti letech laboratorně potvrzena nákaza včel – hniloba

včelího plodu, ve dvou lokalitách na Trutnovsku.

Díky webovým stránkám máme přístup k incidenci a pre-

valenci nemocí, diagnostice, terapii, prognóze aj. Podle aktu-

álních informací o výskytu akromegalie u koček bylo zjiště-

no, že její prevalence u koček s diabetes mellitus je vyšší než veterinární lékaři předpokládají. Akromegalie by měla být

zvažována u každého pacienta s rezistentním diabetem.

Méně častý příznak hypotyreózy u psů je chronický korneální epiteliální defekt. Terapii zmíněného defektu popisuje

autorka u dvou pacientů predisponovaného plemene jezevčíka a u jednoho bišonka.

V rukách veterinárních lékařů na jatkách je monitoring zoonóz, monitoring cizorodých látek a monitoring výskytu

reziduí. Klesající trend patologických nálezů u prasat velkých dodavatelů souvisí s podáváním antimikrobiálních látek.

Velcí producenti prasat se bez možnosti dlouhodobého užívání těchto léčiv neobejdou.

Správná medikace předpokládá znalost citlivosti a rezistence původců onemocnění. Správná aplikace léčiv je

v zájmu chovatelů kvůli velkým finančním nákladům i zpracovatelů, kteří distribuují maso do tržní sítě a zodpovídají

za jeho zdravotní nezávadnost. Stavy vepřového žíru se v naší republice snižují, avšak spotřeba hromadně podávaných

léčiv neklesá. Proto je důležitý aktivní monitoring, tj. pravidelné odebírání vzorků po porážce a jejich zasílání do labo-

ratoře ještě před vlastní kontrolou léčení v chovu.

Irena Sekaninová


658 VETERINÁŘSTVÍ 9/2015

MALÁ ZVÍŘATA 659 Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M.: Akromegália u mačiek – review

668 Míková L.: Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak

hypothyerózy u psů

676 Tomek A., Paušová T.: Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka

682 Načeradská M., Lány P.: Diagnostika dermatofytóz – review

690 Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L.: Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat fen

plemene cairnterrier

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA 696 Štromerová, N., Faldyna, M.: Mykobakteriální infekce u prasat

700 Nedbalcová K.: Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P. multocida a E. coli 704 Hlaváčková B., Hlaváček J.: Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010 – 2014,

zjištěných při veterinární prohlídce po poražení

709 Makovický P., Makovický P.: Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štiepením

svalových vlákien?

RYBY 718 Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.: Nevnímavé druhy ryb,

nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy?

INFORMAČNÍ SERVIS 722 Management praxe

724 Rozhovor

725 Vzdělávací a společenské akce

726 Anketa

726 Informační servis

732 Registrované veterinární léčivé přípravky a schválené veterinární přípravky

ORIGINAL PAPERS AND CASE REPORTS 659 Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M.: Acromegaly in cats – a review

668 Míková L.: Spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) as a less common symptom of

hypothyerosis in dogs

676 Tomek A., Paušová T.: Unusual cause of the lumbosacral stenosis in a German Shepherd Dog

682 Načeradská M., Lány P.: Diagnosis of dermatophytoses – a review

690 Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L.: Influence of selected factors on the number of registered

puppies of the breed cairnterrier

696 Štromerová, N., Faldyna, M.: Mycobacterial infections in pigs

700 Nedbalcová K.: The results of MIC and MPC determination for selected antimicrobials in P. multocida

and E. coli. 704 Hlaváčková B., Hlaváček J.: Development of pathologic findings in pig breedings over the period 2010

– 2014 found at veterinary inspection after slaughter in Slaughter House Český Brod

709 Makovický P., Makovický P.: Is postnatal growth of skeletal muscle in pigs performed by muscle fiber

cleaving?

718 Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.: Non-susceptible fish species or

potential causal agents of koi herpesvirus disease?

668 676 696Odborný a stavovský měsíčník9/2015 Ročník 65

Adresa redakce a inzerceMášova 2, 602 00 Brnotel.: 541 213 551e-mail: [email protected]://www.vetweb.cz

Šéfredaktor: MVDr. Karel Veselýtel.: 541 218 705mob.: 724 249 926e-mail: [email protected]

Redaktorka: MVDr. Irena Sekaninovátel.: 541 218 702 mob.: 724 268 766e-mail: [email protected]

Redaktor:MVDr. Karel Kovaříktel.: 541 218 705mob.: 724 268 786e-mail: [email protected]

Manažerka inzerce:MVDr. Eva Lokajovátel./fax: 541 213 551mob.: 602 118 883e-mail: [email protected]

Grafika:Ilona FrčkováRoman MatušekScan foto: Jiří KadlecVedoucí grafik: Jiří Hudec

Jazyková korektura:Věra Dvorská Věra Melicharová Hana Gruntorádová

Poradní kruhMVDr. Jan Bernardy, Ph.D.MVDr. Jiří BeránekProf. MVDr. Alfréd Hera, CSc.Doc. MVDr. Josef Illek, DrSc.MVDr. Jiří JahodaProf. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc.Doc. MVDr. Jana Mezerová, CSc.Prof. MVDr. Alois Nečas, CSc.MVDr. Miloš SkřivánekProf. MVDr. Jiří Smola, CSc.Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.Doc. Bohumila Tremlová, Ph.D.Prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc.Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D.MVDr. Marek Žižlavský, Ph.D.Státní veterinární správa ČRPředplatné, distribuce a fakturace pro ČR a SR: odbyt – předplatnéJana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2tel.: 277 001 600e-mail: [email protected]@profipress.cz

Cena jednotlivého výtisku 95 Kč/3,80 €Cena za předplatné 1140 Kč/45,60 €Sleva pro studenty 50 %

Tiskne:

Tiskárna H.R.G. spol. s r. o.

VydavatelProfi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, Praha 2

VeterinářstvíProfessional Veterinary Journal© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b,120 00 Praha 2 – VinohradyEditorial office: Mášova 2, 602 00 Brno, Czech RepublicTelephone: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Tierärztliche Fach- und Standeszeitschrift© Profi Press s. r. o.Jana Masaryka 2559/56b, CZ-120 00 Praha 2 Schriftleitung: Mášova 2, CZ-602 00 Brno, Tschechische Republik Telefon: +420 541 213 551, +420 541 218 702, 541 218 705Registrační značka MK ČR E 3327ISSN 0506 8231

Modrá linka: 844 111 999

Zelená linka pro SR zdarma 800 042 206 (bez předvolby)



Malá zvířata

D. TARKOŠOVÁ,1 N. KRUŽÍKOVÁ,2 M. SVOBODA3

1School of Veterinary Science, The University of Queensland, Austrálie

2Středisko veterinární péče s. r. o, Praha

3Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

SOUHRN

Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M. Akromegália u mačiek – review. Veterinářství 2015;65:659-664.

Akromegália je syndróm, ktorý vzniká následkom chronickej nadmernej sekrécie rastového hormónu

somatotropínu. Hlavnou príčinou hypersomatotropizmu u mačiek je funkčný adenóm hypofýzy.

Hypersomatotropizmus sa vyskytuje u kastrovaných kocúrov v strednom a vyššom veku, u domácich

krátkosrstých mačiek a typicky konkurentne prebiehajúcim ochorením je inzulín-rezistentný diabetes

mellitus. Akromegália mačiek sa vyskytuje približne u jedného z troch až štyroch pacientov

s komplikovaným diabetes mellitus. Klasické klinické príznaky ako napríklad respiračný stridor,

zväčšenie čeľuste a končatín, zvýšenie hmotnosti a organomegália sú následkom anabolického

a katabolického účinku rastového hormónu a anabolického účinku IGF-1 (insulin-like growth factor 1).

Diagnóza sa stanovuje na základe kombinácie nálezov z klinického vyšetrenia, výsledkov hormonálnych

testov, nálezov zobrazovacích metód a mala by byť základom diferenciálnej diagnostiky u všetkých

pacientov s inzulín- rezistentným diabetom. Primárnym cieľom terapie je odstránenie primárnej príčiny

a stabilizácia sekundárnych komplikácií ochorenia.

SUMMARY

Tarkošová D., Kružíková N., Svoboda M. Akromegaly in cats – a review. Veterinářství 2015;65:659-464.

Acromegaly results from chronic excessive secretion of the growth hormone in cats. The main cause

of feline hypersomatotropism is a functional pituitary adenoma. Hypersomatotropism occurs in mid-

dle-aged to older, male neutered domestic shorthair cats and is associated with insulin-resistant dia-

betes mellitus. Prevalence of acromegaly among diabetic cats was found to be approximately 1:3 to 1:4

diabetic cats. The classical clinical signs such as respiratory stridor, enlargement of the jaw and extre-

mities, weight gain and organomegaly are the results of the anabolic and catabolic effects of growth

hormone and anabolic effects of IGF-1 (insulin-like growth factor 1). A diagnosis requires a combination

of clinical examination findings, hormonal tests, intracranial imaging and represents an essential diffe-

rential diagnosis for the insulin-resistant diabetic cat. The main goal of the therapy is to eliminate the

primary cause and stabilization of secondary complications of the disease.

Akromegália u mačiek – review

Definícia a prevalenciaPrvý funkčný acidofilný adenóm hypofýzy s prí-

znakmi akromegálie u mačky bol publikovaný

v roku 1986 a následne v roku 1989 bol popísaný

prípad hypersomatotropizmu u mačky s inzulín rezi-

stentným diabetes mellitus.1,2

Hypersomatotropizmus u mačiek bol považovaný

za vzácne sa vyskytujúce ochorenie, avšak aktuálne

výsledky viacerých štúdií u mačiek odhalili, že sa

vyskytyje u jednej tretiny pacientov s inzulín rezis-

tentným diabetes mellitus.3,4 Akromegália je syn-

dróm charakterizovaný typickými klinickými prí-

znakmi, ktoré sú výsledkom chronickej hypersekré-

cie rastového hormónu (hypersomatotropizmu).5-8

Prevalencia akromegálie u mačiek je vyššia ako sa

predpokladalo, na základe výsledkov štúdií z Anglicka

a Severnej Ameriky sa vyskytuje u 24 až 32 % mačiek

s diagnostikovaným diabetes mellitus.3,5,9-12

PatofyziológiaRastový hormón somatotropín je polypeptid,

ktorý je pulzne sekretovaný somatotropnými bun-

kami v pars distalis predného laloku hypofýzy.

Sekrécia je riadená spätnou väzbou z hypotalamu,

je stimulovaná pomocou GHRH hormónu (Growth

hormone releasing hormone) a inhibovaná hormó-

nom somatostatínom.13 Po uvoľnení z hypofýzy sa

rastový hormón viaže na receptory v pečeni

a zároveň sa uvoľňuje IGF-1 (insulin-like growth

MVDr. Dagmar

Tarkošová,

externí

studentka Ph.D.



Malá zvířata

factor 1), ktorý následne stimuluje rast cieľových tkanív.

Funkcia rastového hormónu a IGF-1 je priamo spätá,

spolu zohrávajú dôležitú úlohu v hormonálnej regulácii

metabolizmu cukrov, tukov a bielkovín, stimulujú rast

a pôsobia ako antagonisti inzulínu.14 Chronicky zvýšená

produkcia rastového hormónu a IGF-1 priamo ovplyvňu-

je cieľové tkanivá a navodzuje klinický obraz akromegá-

lie. Klasické klinické príznaky akromegálie sú výsledkom

anabolického a katabolického účinku rastového hormó-

nu, anabolického účinku IGF-1 a v niektorých prípadoch

následok centrálneho pôsobenia rozrastajúceho sa

nádoru v hypofýze. Rastový hormón priamo pôsobí na

pankreatické ostrovčeky, kde zvyšuje sekrečnú kapacitu

β buniek. Hypersomatotropizmus spôsobuje hyperplá-

ziu β buniek a diabetes mellitus vzniká v dôsledku prekro-

čenia sekrečnej kapacity inzulínu. Rastový hormón

ovplyvňuje senzitivitu periférnych tkanív pre inzulín,

nadprodukcia blokuje účinky inzulínu v pečeni

a v priečne pruhovanej svalovine, čím navodzuje inzulín

rezistentný diabetes mellitus.4,11,13 Výsledkom zvýšenej

produkcie IGF-1 v pečeni je nadmerný rast tkanív a defor-

mácia vnútorných a vonkajších orgánov.11 Anabolický

efekt chronicky zvýšeného IGF-1 prispieva k rozvoju

hypertrofickej kardiomyopatie, nefropatie, adrenomegá-

lii, hepatomegálii, zväčšeniu štítnej žľazy, zhrubnutiu

orofaryngeálneho tkaniva, zhrubnutiu kostí a chrupa-

viek.4

PatogenézaNajčastejšou príčinou hypersomatotropizmu u mačiek

je funkčný makroadenóm alebo mikroadenóm v pars

distalis predného laloku hypofýzy, ktorý produkuje

nadmerné množstvo rastového hormónu, a tým narušuje

normálnu fyziologickú reguláciu.4,6,11 Tento druh nádorov

u mačiek väčšinou rastie pomaly a trvá dlhšie obdobie,

kým sa rozvinú klinické príznaky.15,16 Príležitostne môže

akromegáliu spôsobovať somatotropná hyperplázia

hypofýzy, zatiaľ nie je však potvrdené, či sa jedná o pread-

enomatóznu zmenu alebo o samostané ochorenie.3,4,12 Na

rozdiel od mačiek, u psov môže byť akromegália spôsobe-

ná dlhodobým podávaním progestínov alebo nadmer-

nou sekréciou rastového hormónu a IGF-1 z hyperplastic-

kej mliečnej žľazy17 alebo vzácne z tumoru mliečnej

žľazy.18 U mačiek nebol popísaný prípad akromegálie

zapríčinený nadprodukciou progestínov z mliečnej žľazy,

avšak bola potvrdená prítomnosť expresie mRNA rastové-

ho hormónu v tkanive miečnej žľazy a tento gén bol iden-

tický ako gén exprimovaný v hypofýze.19-21

Klinická symptomatológiaAkromegália sa objavuje medzi 6. a 17. rokom života,

priemerný vek u väčšiny diagnostikovaných pacientov je

11 rokov.4 Tak ako diabetes mellitus, aj akromegália sa

častejšie vyskytuje u kocúrov ako u mačiek (pomer 8:1).11

Genetická predispozícia zatiaľ nie je potvrdená, ale naj-

častejšie postihnuté sú domáce krátkosrsté mačky.22,23

Akromegália má pomalý stupňujúci sa priebeh, preto aj

klinické príznaky závisia od fázy ochorenia a veľmi často

bývajú majiteľom prehliadnuté alebo nesprávne inter-

pretované. Najčastejšie sa prvé príznaky prejavia násled-

kom nekontrolovatelného diabetes mellitus, typicky ako

polyúria, polydipsia, polyfágia, noktúria a inkontinen-

cia.3,11,23 Zvyšovanie hmotnosti v krátkom časovom inter-

vale je tiež typickým príznakom akromegálie. Priemerná

hmotnosť mačiek v čase diagnózy je 6 kg s priemerným

prírastkom 2 kg v nasledujúcich mesiacoch po stanovení

diagnózy3. Fyzické zmeny sa najčastejšie objavujú

v neskoršom štádiu ochorenia a prítomnosť tzv. jemné-

ho akromegalického fenotypu sa odhaduje u 76 % paci-

entov.9 Variabilita fyzických zmien je rôzna a často sa

vzhľad mačky s akromegáliou nedá rozlíšiť od normálne-

ho diabetického pacienta. K odhaleniu jemných fyzic-

kých zmien môže pomôcť porovnanie staršej fotografie

pacienta s fotografiou aktuálneho stavu.

Charakteristický fenotyp mačiek s akromegáliou:3,6,7,9,11

• zväčšenie končatín a nárast telesnej hmotnosti,

• zväčšenie veľkosti chodidlových vankúšikov,

• zväčšenie tvárovej časti hlavy s charakteristickými hru-

bými črtami,

• zväčšenie brady, čeľuste a jazyka (často špička jazyka

vyčnieva z čeľustí),

• protrúzia spodnej čeľuste (prognathia inferior),

• zväčšenie medzizubných priestorov.

Pri klinickom vyšetrení môžeme pri palpácii abdome-

nu odhaliť hepatomegáliu a renomegáliu. U niektorých

akromegalických mačiek je možné vypalpovať zväčšenie

štítnej žľazy. Rast mäkkých tkanív a zhrubnutie orofaryn-

geálneho tkaniva spôsobuje klasický respiračný stridor

a chrápanie sa vyskytuje približne u 53 % pacientov.4

V neskorších štádiách ochorenia sa môžu prezentovať

kardiovaskulárne abnormality ako napr. hypertenzia,

gallop, systolický šelest, kardiomegália, kongestívne zly-

hanie srdca s klasickými príznakmi pľúcneho edému

a pleurálnej efúzie.7 Dermatologické zmeny zahrňajú

zhoršenú kvalitu kože a srsti, zhrubnutie kože a tvorenie

kožných záhybov v oblasti hlavy a krku. Neurologické

Klinické nálezy Výskyt (%)

Diabetes mellitus 100–96 %

Polyúria/Polydipsia 100–83 %

Polyfágia 100–78 %

Zväčšenie hlavy, abdomenu, chodidlových

vankúšikov83–50 %

Prognathia inferior 71–35 %

Zvyšovanie hmotnosti 59–35 %

Hepatomegália/renomegália 100–26 %

Srdcový šelest/Gallop 64–17 %

Úbytok hmotnosti 57–9 %

CNS príznaky 14–9 %

Diabetická Neuropatia (plantigrádny postoj) 26–6 %

Zväčšenie jazyka 21–6 %

Krívanie/degeneratívna artropatia 43–5 %

Respiračný stridor 53–4 %

Tab. 1 – Klinické príznaky akromegálie u mačiek



Malá zvířata

príznaky sa najčastejšie objavujú u makroadenómov

a ich spektrum závisí od veľkosti nádoru, rýchlosti rastu

a expanzie do okolitého tkaniva. Príznaky postihnutia

centráleho nervového systému sa vyskytujú zriedka

a medzi najčastejšie popisované patrí letargia, poruchy

videnia, vokalizácia a vestibulárne príznaky.11 U niekto-

rých pacientov sa môže objaviť krívanie a degeneratívne

zmeny kĺbov (ramenný, karpus, lakťový, prstový, kolen-

ný) alebo chrbtice. U 50 % pacientov bola pozorovaná

monoartritída alebo polyartritída.23 Slabosť panvových

končatín a plantigrádny postoj pozorujeme hlavne u dia-

betickej neuropatie ako následok neliečeného diabetu.24

DiagnostikaDiagnostika hypersomatotropizmu v klinickej praxi

malých zvierat je pre veterinárov výzvou, pretože neexis-

tuje žiadny 100% špecifický a 100% senzitívny diagnos-

tický test. Na potvrdenie správnej diagnózy je nevyhnut-

né kombinovať anamnestické údaje, nálezy z klinického

vyšetrenia, výsledky laboratórnych testov a nálezy zob-

razovacej diagnostiky.11,24

Laboratórne vyšetrenie krvi a močuMedzi prvé diagnostické kroky patrí zhodnotenie ana-

mnestických údajov, posúdenie celkového zdravotného

stavu v rámci klinického vyšetrenia a odber jugulárnej

krvi na stanovenie hematológie a biochémie. U každého

pacienta je doporučené vyšetrenie moču odobraného

(v ideálnom prípade) cystocentézou. U väčšiny pacien-

tov nálezy súvisia s prebiehajúcim diabetes mellitus

(hyperglykémia, glykozúria, zvýšená hladina cholestero-

lu, elevácia ALP, ALT, AST) avšak nerozlišujú prítomnosť

akromegálie.4 Hematokrit a fosfor môže byť zvýšený

u mačiek s akromegáliou.23 V štúdii porovnávajucej

výsledky hematológie, biochémie a vyšetrenia moču

u diabetických mačiek s akromegáliou a diabetických

mačiek bez akromegálie sa ukázalo, že jediný signifikant-

ne zvýšený parameter bol celkový proteín (>8,0 g/dl).25

Azotémia sa môže vyskytovať v dôsledku IGF-1 induko-

vanej nefropatie, diabetes mellitus alebo pri hyperten-

zii.23,26 Akromegália by mala byť zvažovaná u každého

diabetického pacienta s rezistenciou na inzulín, ktorý je

nestabilizovaný pri dávkach inzulínu väčších ako 2 IU/

/kg/deň.4,6,7.

Zobrazovacia diagnostika hrudníka a abdomenu

Rőntgenologické vyšetrenie hrudníka a abdomenu

by malo patriť k základným vyšetreniam u pacienta

s diabetom, tak ako aj u pacienta s podozrením na akro-

megáliu. Kardiomegália býva často jediným rőntgeno-

logickým nálezom hrudníka aj u pacientov bez kardio-

vaskulárnych príznakov. U pacienta s rozvinutými kar-

diovaskulárnymi príznakmi sa môžu zobrazovať prízna-

ky ľavostranného alebo obojstranného zlyhania srdca

(perihilárny edém pľúc alebo pleurálna efúzia).

Echokardiografické zmeny srdca zodpovedajú zmenám

podobným hypertrofickej kardiomyopatii ako napr.

zhrubnutie intraventikulárneho septa a kaudálnej steny

ľavej srdcovej komory.23 Rőntgenologické a ultrasono-

grafické vyšetrenie abdomenu môže odhaliť hepa-

tosplenomegáliu, renomegáliu, zmeny na nadoblič-

kách a pankrease. U mačiek s kongestívnym zlyhaním

srdca môžeme detekovať ascites. Rőntgenologické

zmeny na kostre typické pre akromegáliu sú degenera-

tívna artropatia s periartikulárnou periosteálnou reak-

ciou, osteofyty, spinálna spondylosis deformans, hype-

rostóza lebkovej klenby, zväčšenie mandibuly.11

Intrakraniálna zobrazovacia diagnostikaIntrakraniálna kontrastná počítačová tomografia (CT)

a kontrastná magnetická rezonancia (MRI) sú výbornými

zobrazovacími metódami na vizualizáciu hypofyzárnych

abnormalít a potvrdenie diagnózy hypersomatotropiz-

mu. MRI diagnostika je viac senzitívna pri zobrazovanie

hypofýzy ako CT diagnostika.9,12,14,23,27 Zobrazením tumo-

ru v oblasti hypofýzy avšak nerozlíšime nefunkčný tumor

hypofýzy od funkčného pituitárneho hyperadrenokorti-

cizmu a hypersomatotropizmu. Nález podporujúci dia-

gnostiku hypersomatotropizmu je prítomnosť zhrubnu-

tia frontálnych kostí, akumulácia mäkkého tkaniva

v nosnej dutine, sínusoch a pharynxe.28 Nádory v oblasti

hypofýzy sú relatívne bežné u mačiek, preto na potvrde-

nie povahy tumoru sú nevyhnutné endokrinologické

testy.29 Intrakraniálna diagnostika je relatívne finančne

náročná a zahrňuje potrebu celkovej anestézie, alebo

sedácie pacienta. V ideálnom prípade je indikovaná na

potvrdenie diagnózy alebo ako súčasť prípravy na radi-

ačnú alebo chirurgickú terapiu.

Stanovenie rastového hormónuStanovenie špecifického felinného rastového hormó-

nu má výbornú špecificitu 95 % a senzitivitu 84 %, je však

ťažko dostupný.12 Najčastejšie dostupnou možnosťou je

stanovenie humánneho rastového hormónu, avšak kto-

rého limitáciou je vysoká variabilita medzi testami

a nízka špecificita a senzitivita.30 U mačiek sa stanovuje

rastový hormón zo séra alebo plazmy a používa sa rov-

naké diagnostické referenčné rozmedzie ako v humánnej

medicine.12 Podozrenie na akromegáliu sa v humánnej

medicíne udáva, ak je sérová koncentrácia rastového

hormónu vyššia ako 10 ng/ml, ale jednorázové stanove-

nie rastového hormónu je nedostatočné a na potvrdenie

diagnózy sú nevyhnutné ďalšie testovania.3

Stanovenie IGF-1 (insulin-like growth factor 1)

Bazálna sérová koncentrácia IGF-1 vyššia ako 1000 ng/ml

indikuje podozrenie na hyposomatropizmus a v ďalšom

kroku je doporučená intrakraniálna diagnostika na



Malá zvířata

potvrdenie diagnózy4. Výsledky testu môžu byť ovplyv-

nené exogénnou terapiou inzulínom, pretože produkcia

IGF-1 v pečeni je stimulovaná z inzulín dependentných

somatotropných receptorov. Pri deficite inzulínu je pro-

dukcia IGF-1 inhibovaná a výsledkom sú nízke koncent-

rácie IGF-1 u diabetických pacientov pred terapiou exo-

génnym inzulínom a v prvých týždňoch terapie.6,31 Pri

stanovovaní IGF-1 je treba brať túto špecifickú dynamiku

do úvahy a doporučuje sa testovať pred terapiou inzulí-

nom, v 6 a 8 týždni po začatí terapie.11,32 Použitie

humánnej IGF-1 rádioimunoanalýzy (RIA) na stanovenie

IGF-1 u mačiek je vhodnou a finančne dostupnou dia-

gnostickou voľbou. Stanovenie IGF-1 sa nedoporučuje

použiť ako jednotlivý diagnostický test v dôsledku vyso-

kého výskytu falošne pozitívnych a falošne negatívnych

výsledkov, diagnostiku treba doplniť ďalším vyšetre-

ním.4,24

Diferenciálna diagnostika akromegálie u mačiek11

• Rezistencia na inzulín v dôsledku nesprávneho mana-

gementu diabetes mellitus

• Infekčné ochorenia (infekcie dolných močových ciest,

dentálne infekcie)

• Zápalové ochorenia (pankreatitída, triaditída, gingivi-

tída, stomatitída)

• Endokrinopatie (hypertyreóza, hyperadrenokorticizmus)

• Iatrogénna medikácia (kortikoidy, megestrol acetát)

• Iné ochorenia spôsobujúce inzulíno rezistenciu (obe-

zita, neoplázie, nefropatie)

• Fyziologicky (stresom indukovaná hyperglykémia)

TerapiaPrimárnym cieľom terapie akromegálie je zabezpečiť

dobrú kvalitu života pre pacienta, v ideálnom prípade

odstránením primárnej príčiny a sekundárnych násled-

kov hypersomatotropizmu, alebo stabilizáciou sekun-

dárnych komplikácií ochorenia. Definitívnou terapiou

hypersomatotropizmu sú radiačná terapia, alebo chirur-

gická hypofyzektómia. Menej efektívnou možnosťou

liečby je medikamentózna terapia, ktorá zahŕňa podáva-

nie somatostatínových analógov, agonistov dopamínu

a antagonistov receptorov rastového hormónu.22

Chemoterapia hypofyzárnych tumorov u mačiek nie je

efektívnym riešením.33 Konzervatívna terapia spočíva

v primárnej stabilizácii konkurentne prebiehajúceho

diabetes mellitus a je najčastejším voleným riešením

akromegálie v praxi malých zvierat.11,34

Radiačná terapia

Cieľom radiačnej terapie je eliminácia a redukcia vply-

vu expandujúcej nádorovej masy na okolité mozgové

tkanivo a kontrola klinických prejavov nadprodukcie ras-

tového hormónu a IGF-1.35 Radiačná terapia je efektívna

v korekcii veľkosti tumoru a minimalizácii neurologických

príznakov, avšak znižovanie autonómnej nadprodukcie

rastového hormónu a IGF-1 je u pacientov veľmi variabil-

né a ťažko predikovateľné. Rádioterapeutický protokol

hypersomatotropizmu nie je jednotne doporučený,

v rôznych štúdiách boli použité viaceré varianty.23,35-38

Výborné výsledky zaznamenali v skupine 14 mačiek

s inzulín rezistentným diabetom pri použití priemernej

celkovej dávky 3700 cGy, aplikovaných v 10 frakciách,

3krát do týždňa. U 13 mačiek sa dávka inzulínu zreduko-

vala o 74 %, kompletná remisia diabetu bola dosiahnutá

u 6 mačiek (u 3 pacientov nastal po 32 mesiacoch relaps),

stredná doba dosiahnutia remisie bola 3,6 mesiac a stred-

ná doba prežitia pacientov bola 28 mesiacov.38 Celková

dávka radiačnej terapie u hypofyzárných tumorov je limi-

tovaná dávkou radiácie, ktorú tolerujú normálne okolité

tkanivá, bez toho, aby zviera bolo vystavené vysokému

riziku nežiaducich účinkov.39 Najčastejšími nežiaducimi

následkami radiačnej terapie sú mierne kožné reakcie,

alopécie, depigmentácia kože, erytém, alebo mierna

forma otitis externa. Akútne intrakraniálne krvácanie spo-

jené s iradikáciou a deštrukciou okolitého tkaniva bolo

zaznamenané u jedného pacienta.39,40 V neskorej fáze

(6–12 mesiacov) sa po radiačnej terapii môžu ojedinele

vyskytnúť nežiadúce účinky ako nešpecifické neurologic-

ké príznaky, Mayer a kol. zaznamenali u skupiny 8 mačiek

poškodenie sluchu, hluchotu, kataraktu, alebo celkovú

slepotu.38,40 Radiačná terapia je súčasne v zahraničí naj-

viac aplikovanou definitívnou terapiou s dobrými výsled-

kami u diabetických pacientov. U pacientov je možné

dosiahnuť vymiznutie, alebo výrazné zlepšeniu diabetu.

Nevýhodou frakčnej radiačnej terapie v praxi sú limitova-

ná dostupnosť, náklady na terapiu, potreba dlhšej hospi-

talizácie, opakovaná anestézia a nepredvídateľný výsle-

dok.35

Chirurgická terapia

Hypofyzektómia a kryohypofyzektómia sú v humánnej

medicíne terapiou prvej voľby, kde je možné dosiahnutie

rýchlej a kompletnej normalizácie koncentrácie rastové-

ho hormónu. Prevedenie hypofyzektómie/kryohypofy-

zektómie u mačiek je komplikované a je možné len na

niekoľkých pracoviskách na svete, napr. v Holandsku,

v UK (Londýn), v USA (Kalifornia) a v Japonsku. Chirurgická

intervencia sa vykonáva v sternálnej polohe, incíziou

v mediálnej línii mäkkého podnebia, sprístupnením sfe-

noidálnej kosti, dura mater, hypofyzárnej fosy a násled-

ne odhalením hypofýzy.41-43 Kryohypofyzektómia bola

zatiaľ úspešne vykonaná u dvoch pacientov.41,42

Kryohypofyzektómia bola vykonaná trojnásobnou

30-sekundovou penetráciou hypofýzy, kryosondou mra-

zenou pomocou tekutého dusíka. U mačky sa po chirurgii

neobjavili klinické príznaky diabetu ani akromegália po

dobu viac ako 18 mesiacov (nie je známa celková doba

prežitia pacienta).42 U iného pacienta sa po zákroku

vyskytli neurologické príznaky a status epilepticus, ďalej

sa rozvinula retinálna degenerácia, akútna kortikálna

nekróza až úplné oslepnutie.43 U mačky po mikrochirur-

gickej transsfenoidálnej hypofyzektómii vymizli klinické

príznaky diabetu tri týždňe po zákroku a potreba inzulínu

sa zredukovala o 95 % už prvom týždni po operácii.41 Pri

chirurgickej intervencii (hypofyzektómia/kryohypofyzek-

tómii) je nevyhnutná perioperačne a postoperačne medi-

kácia L-tyroxínom, dezmopresínom, dexametazonom,



Malá zvířata

alebo kortizón acetátom. Pacienti vyžadujú dlhodobý

monitoring glukózy a dlhodobú suplementáciu vziknutej

hypotyreózy a hypokorticizmu.41,42

Medikamentózna terapia

Na rozdiel od situácie v humánnej medicíne medika-

mentózna terapia nie je u mačiek efektívna. Zatiaľ boli

u mačiek testované somatostatínove analógy lanreotid

(Ipsen, Francúzko), sandostatín (Novartis, Švajčiarsko),

pasireotid (Novartis).4,6,9,44,45Princípom účinku somatosta-

tínových analógov je inhibícia uvoľňovania rastového

hormónu. Podávanie octreotidu následne po radiačnej

terapii u dvoch mačiek v dávke 5–10 μg, subkutánne

2krát denne a u dvoch mačiek v dávke 100 μg, subkután-

ne 2krát denne, neviedlo k zníženiu koncentrácie rasto-

vého hormónu v krvi.2,23 Agonista dopamínu L-deprenyl

bol spolu s inzulínom podávaný u mačky v iniciálnej

dávke 5 mg perorálne 1krát denne, po mesiaci 10 mg

perorálne 1 krát denne. U pacienta bola počas terapie

pozorovaná polydipsia, polyfágia a hyperglykémia.

Podávanie L-deprenylu neznižuje dávkovanie inzulínu,

nezmierňuje klinické príznaky akromegálie a jeho použi-

tie je limitované výskytom nežiaducich účinkov na gas-

trointestinálny a kardiovaskulárny system.45 Použitie

humánnych preparátov na terapiu akromegálie u mačiek

je predmetom klinických štúdií, zatiaľ ich efektivita

nebola preukázaná.

Konzervatívna terapia

Princípom konzervatívnej terapie je primárna stabili-

zácia diabetes mellitus pomocou vhodne zostaveného

dávkovania inzulínu. U akromegálie je nevyhnutný prís-

ny a pravidelný monitoring glykémie, najmä monitoring

v domácom prostredí, vzhľadom k prítomnosti rezisten-

cie na inzulín a stabilizácii diabetu vysokými dávkami

inzulínu. Dávkovanie inzulínu by sa malo zvyšovať

postupne a pomaly vzhľadom na riziko možnej hypogly-

kémie pri používaní vyšších dávok inzulínu.37 Dávkovanie

inzulínu je doporučené regulovať na základe zlepšova-

nia/zhoršovania klinických príznakov, výsledkov glyke-

mických kriviek a hodnôt sérového fruktozamínu.

U niektorých komplikovaných pacientov je nevyhnutná

intenzívna terapia s rôznymi kombináciami a variabil-

ným dávkovaním inzulínu.14 Management pacienta sa

nastavuje individuálne, napr. dlhodobo pôsobiaci inzu-

lín (Caninsulin, Glargine) sa rozdelí do dvoch dávok

denne subkutánne v kombinácii s krátkodobo pôsobia-

cim inzulínom (Humulin R, Humalog) dávkovaného

2–4krát denne subkutánne spolu s kŕmením.11 Pri voľbe

konzervatívnej terapie je dôležité si stanoviť reálne ciele,

pretože napriek dobrej stabilizácii pacienta môžu niek-

toré klinické príznaky, ako napr. polyfágia pretrvávať.7,11

Management inzulín rezistentného diabetika je naozaj

výzvou, vyžaduje trpezlivosť a spoluprácu majiteľa.24

PrognózaAkromegália by mala byť zvažovaná ako diferenciálna

diagnóza u každého pacienta s inzulín rezistentným dia-

betes mellitus. Pre potvrdenie finálnej diagnózy hyper-

somatotropizmu je nevyhnutná vhodná kombinácia

diagnostických testov. Dostatočná diagnostika zahrňuje

prítomnosť typických klinických symptómov, stanovenie

felinného rastového hormónu, stanovenie sérového

IGF-1 a potvrdenie nálezov intrakraniálnej zobrazovacej

diagnostiky. Krátkodobá prognóza neliečenej akrome-

gálie je dobrá po stabilizovaní diabetes mellitus pomo-

cou terapie inzulínom a vhodne vybalancovanej nízko-

-sacharidovej diéty s vyšším obsahom proteínov.4

Dlhodobá prognóza je nepriaznivá a väčšina pacientov

uhynie na konkurentne prebiehajúce chronické renálne

zlyhanie, kongestívne zlyhanie srdca, alebo neurologic-

ké komplikácie v dôsledku rastu nádoru v oblasti hypo-

fýzy. Dlhodobú prognózu možno zlepšiť vhodne zvole-

nou chirurgickou, alebo radiačnou terapiou.6,7,11

Literatúra:1. LICHTENSTEIGER, C., WORTMAN, J., EIGENMANN, J. Functional pituitary aci-

dophil adenoma in a cat with diabetes mellitus and acromegalic features.

Vet Pathol Online 1986;23:518-521.

2. MORRISON, S., RANDOLPH, J., LOTHROP, Jr. C. Hypersomatotropism and insu-

lin-resistant diabetes mellitus in a cat. J Am Vet Med Assoc 1989;194:91-94.

3. NIESSEN, S., PETRIE, G., GAUDIANO, F. et al. Feline acromegaly: an underdia-

gnosed endocrinopathy? J Vet Int Med 2007;21:899-905.

4. NIESSEN S. J. Feline Acromegaly An essential differential diagnosis for the

difficult diabetic. J Feline Med Surg 2010;12:15-23.

5. LITTLE, S. E. Chapter 24 - Endocrinology. In: Little, S. E., ed. The Cat. Saint

Louis: W.B. Saunders; 2012:547-642.

6. NIESSEN, S. J. M., CHURCH, D. B., FORCADA, Y. Hypersomatotropism,

Acromegaly, and Hyperadrenocorticism and Feline Diabetes Mellitus.

Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice 2013;43:319-350.

7. GRECO, D. S. Feline Acromegaly. Topics in Companion Animal Medicine

2012;27:31-35.

8. GRECO, D. S. Introduction: Pituitary Disorders. Topics in Companion Animal

Medicine 2012;27:1.

9. NIESSEN, S, FORCADA, Y, GLANEMANN, B, et al. Routine Screening of diabetic

cats for acromegaly: overdue or overkill. J Vet Int Med 2011;25:1489-1490.

10. BERG, R. I., NELSON, R. W., FELDMAN, E. C., et al. Serum Insulin-Like Growth

Factor-I Concentration in Cats with Diabetes Mellitus and Acromegaly. J Vet

Int Med 2007;21:892-898.

11. RAND, J., BEHREND, E., GUNN-MOORE D. et al. Clinical Endocrinology of

Companion Animals. 1 ed. Hoboken: Wiley; 2012.

12. NIESSEN, S. J. M., KHALID, M., PETRIE, G. et al. Validation and application of

a radioimmunoassay for ovine growth hormone in the diagnosis of acrome-

galy in cats. Vet Rec 2007;160:902-907.

13. FELDMAN, E. C., NELSON, R. W., REUSCH, C. et al. Canine and feline endocri-

nology. Elsevier Health Sciences 2014.

14. FELDMAN, E. C., NELSON, R. W. Canine and Feline Endocrinology and

Reproduction. Elsevier Health Sciences; 2004.

15. BRUYETTE, D. S. Feline endocrinology update. Vet Clin North America: Small

Animal Pract 2001;31:1063-1081, ix.

16. GUNN-MOORE, D. Feline endocrinopathies. Vet Clin North America: Small

Animal Practice 2005;35:171-210.

17. RIJNBERK, A., MOL, J. Progestin-induced hypersecretion of growth hormone:

an introductory review. J Reprod Fertility Suppl 1996;51:335-338.

18. MURAI, A., NISHII, N., MORITA, T. et al. GH-Producing Mammary Tumors in

Two Dogs with Acromegaly. J Vet Med Sci 2012;74:771-774.

19. MOL, J. A., Van GARDEREN, E., SELMAN, P. J. et al. Growth hormone mRNA in

mammary gland tumors of dogs and cats. J Clin Invest 1995;95:2028.

20. MOL, J. A., LANTINGA-Van LEEUWEN, I., van GARDEREN, E. et al. Progestin-

induced mammary growth hormone (GH) production. In: Biology of the

Mammary Gland. Springer; 2002:71-76.

21. MOL, J. A., LANTINGA-van LEEUWEN, I, van GARDEREN, E. et al. Progestin-

induced mammary growth hormone (GH) production. Advances in

Experimental Medicine and Biology 2000;480:71-76.

22. HURTY, C. A., FLATLAND, B. Feline acromegaly: a review of the syndrome. J

Am Anim Hospit Assoc 2005;41:292-297.

23. PETERSON, M. E., TAYLOR, R. S., GRECO, D. S. et al. Acromegaly in 14 cats. J Vet

Int Med 1990;4:192-201.

24. NELSON, R. W., COUTO, C. G. Small Animal Internal Medicine (5th Edition).

Saint Louis, MO, USA: Mosby; 2013.

25. NIESSEN, S., PETRIE, G., GAUDIANO, F. Routine clinical pathology findings in


Malá zvířata

feline acromegaly. In: BSAVA Congress Proceedings Committee, editor.

Proceedings of the British Small Animal Veterinary Association (BSAVA) con-

gress. BSAVA, Gloucester, UK, Birmingham (United Kingdom) 2007:482.

26. NORMAN, E., MOONEY, C. Diagnosis and management of diabetes mellitus

in five cats with somatotrophic abnormalities. J Feline Med Surg 2000;2:183-

190.

27. POSCH, B., DOBSON, J., HERRTAGE, M. Magnetic resonance imaging findings

in 15 acromegalic cats. Vet Radiol & Ultrasound 2011;52:422-427.

28. FISCHETTI, A. J., GISSELMAN, K., PETERSON, M. E. CT and MRI evaluation of

skull bones and soft tissues in six cats with presumed acromegaly versus 12

unaffected cats. Vet Radiol & Ultrasound 2012;53:535-539.

29. TROXEL, M.T., VITE, CH., WINKLE, T. J. et al. Feline intracranial neoplasia: retro-

spective review of 160 cases (1985–2001). J Vet Int Med 2003;17:850-859.

30. BIDLINGMAIER, M., FREDA, P. U. Measurement of human growth hormone by

immunoassays: current status, unsolved problems and clinical consequen-

ces. Growth Hormone & IGF Research 2010;20:19-25.

31. NIESSEN, S. J. M. Update on feline acromegaly. In: Practice 2013;35:2-6.

32. STARKEY S. R., TAN, K., CHURCH, D. B. Investigation of serum IGF-I levels

amongst diabetic and non-diabetic cats. J Feline Med Surg 2004;6:149-155.

33. LeCOUTEUR, R., WITHROW, S. Tumors of the nervous system. Small Animal

Clinical Oncology, ed 2001;3:500-531.

34. Wakayama, J., Bruyette, D. Feline acromegaly treatment options. Vet Med

2013;108:473-474, 476-477.

35. BREARLEY, M., POLTON, G., LITTLER, R. et al. Coarse fractionated radiation

therapy for pituitary tumours in cats: a retrospective study of 12 cases. Vet

Comp Oncol 2006;4:209-217.

36. KASER-HOTZ, B., ROHRER, C., STANKEOVA, S. et al. Radiotherapy of pituitary

tumours in five cats. Journal of small animal practice 2002;43:303-307.

37. FELDMAN, E., NELSON, R. Disorders of growth hormone. Canine and feline

endocrinology and reproduction 2004;3:45-84.

38. DUNNING, M., LOWRIE, C., BEXFIELD, N. et al. Exogenous insulin treatment

after hypofractionated radiotherapy in cats with diabetes mellitus and acro-

megaly. J Vet Int Med 2009;23:243-249.

39. MAYER, M. N., TREUIL, P. L. Radiation therapy for pituitary tumors in the dog

and cat. Canad Vet J 2007;48:316.

40. MAYER, M. N., GRECO, D. S., LaRUE, S. M. Outcomes of pituitary tumor irradia-

tion in cats. J Vet Int Med 2006;20:1151-1154.

41. Meij, B. P., Auriemma, E., Grinwis, G. et al. Successful treatment of acromega-

ly in a diabetic cat with transsphenoidal hypophysectomy. J Feline Med Surg

2010;12:406-410.

42. BLOIS, S., HOLMBERG, D. Cryohypophysectomy used in the treatment of

a case of feline acromegaly. J Small Anim Pract 2008;49:596-600.

43. ABRAMS-OGG, A. C., HOLMBERG, D. L., STEWART, W. A. et al. Acromegaly in

a cat: Diagnosis by magnetic resonance imaging and treatment by cryohy-

pophysectomy. Canad Vet J 1993;34:682.

44. TIMIAN, J., LUNN, K. Evaluation of a long-acting somatostatin receptor ligand

for the treatment of feline acromegaly. In: J Vet Int Med 2012;757-757.

45. ABRAHAM, L., HELMOND, S., MITTEN, R., et al. Treatment of an acromegalic

cat with the dopamine agonist L-deprenyl. Australian Vet J 2002;80:479-483.

Adresa autorky:

MVDr. Dagmar Tarkošová

School of Veterinary Science

The University of Queensland

Gatton QLD 4343

Australia

e-mail: [email protected]


XXIII. výro ní konference AVLMZ, 10.–11. íjna 2015Kongresové centrum Aldis, a.s., Hradec Králové

Ko i í medicínaHlavním přednášejícím této konference je doktorka Susan Little z Kanady. Opět se nám

podařilo sehnat držitele ceny pro nejlepšího spíkra americké konference. Ocenění NAVC

Small Animal Speaker of the Year Award získala dr. Little v roce 2013. Je spolumajitelkou

dvou specializovaných kočičích praxí v kanadské Ottawě. V roce 2015 byla prezidentkou

American Assoc. of Feline Practitioners a je držitelkou několika dalších odborných cen:

Canadian Veterinary Medical Assoc. Small Animal Practitioner Award (2010)

a International Society of Feline Medicine/Hill’s Pet Nutrition Award za vynikající zásluhy

na poli kočičí medicíny (2013). Kromě autorství a recenzí mnoha odborných článků je

editorem a spoluautorem The Cat – Clinical Medicine and Management (Elsevier, 2012).

Využijte akcí, slev a strategického nákupu na DOPROVODNÉ VÝSTAVĚ (2014: 70 expozic)!

SPOLEČENSKÝ VEČER – SOBOTA 10. října 2015, 20.00 hod., sály v přízemí, hrají KRAUSBERRY

Generální partner ČAVLMZ Hlavní partner ČAVLMZ

Exkluzivní partner hlavní přednášející a generální partner konference

Kompletní program konference, organiza ní pokyny a online p ihlášky najdete na www.cavlmz.cz a www.prion.sro.cz

Partneři konference

Partneři recepce

Hlavní partneři konference



Anotace

Rizikové faktory a ukazatele vývoje u koček s diabetickou ketoacidózou, retrospektivní studie 93 případů

Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje komplikova-

nou formu diabetes mellitus (DM), která vyžaduje intenziv-

ní péči a monitoring. Cílem této studie bylo zjistit specific-

ké rizikové faktory pro vznik DKA u koček a identifikovat

ukazatele, které by mohly predikovat vývoj u takových

pacientů. Pro účely této studie byly prozkoumány zázna-

my velké skupiny koček s diabetickou ketoacidózou, které

se srovnávaly se záznamy koček s nekomplikovaným DM

a skupinou nediabetických koček.

Do skupiny koček s DKA byly zařazeny kočky s klinický-

mi příznaky typickými pro DM (polyurie, polydipsie, poly-

fágie nebo hubnutí) a perzistentní hyperglykemií (>13,9

mmol/l) a glykosurií. Dalším kritériem bylo pH venózní

krve nižší než 7,35 a ketonurie nebo ketóza. Ve skupině

diabetických koček bez komplikací byly kočky bez acidó-

zy a ketonurie nebo ketózy. Tato skupina sloužila pro

porovnání klinických příznaků a hmotnosti. Do třetí skupi-

ny byly zařazeny všechny kočky vyšetřené na stejném

pracovišti ve sledovaném období, které neměly diabetes

mellitus nebo diabetickou ketoacidózu.

Kočky s DKA byly léčeny pomocí kontinuální infuze

krátkodobě působícího inzulinu (v dávce 1,1 nebo 2,2

U/kg/den přidaných do 240 ml fyziologického roztoku –

podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře). Rychlost podání

infuze se řídila hladinou glukózy v krvi.

Z prvního vyšetření byly zaznamenány tyto parametry:

hladina draslíku, fosforu a hořčíku a pH krve. Současně

byla zjištěna doba od prvního vyšetření až po subkutánní

aplikaci inzulinu, délka hospitalizace a přežití. Špatný

výsledek byl definován jako smrt, ať už spontánní nebo

v důsledku eutanazie. Dobrý výsledek pak znamenal pro-

puštění kočky z hospitalizace.

Do skupiny koček s DKA bylo zařazeno celkem 93 koček,

ve skupině diabetických koček bez DKA bylo 682 koček

a skupinu nediabetických koček tvořilo 16 926 pacientů.

Nejčastějším plemenem v DKA skupině byla krátkosrstá

kočka domácí.

Z 93 koček s DKA bylo 47 pacientů diagnostikováno

současně s diagnózou diabetes mellitus, 46 koček již bylo

pro DM léčeno dříve. U těchto koček byl medián doby od

diagnózy DM po zjištění DKA jeden týden (rozmezí 0,1 až

378 týdnů). Nejčastějším klinickým příznakem byla apatie

(90 %), inapetence (73 %), hubnutí (56 %), polyurie/polydip-

sie (52 %), zvracení (48 %), průjem (12 %) a polyfágie (6 %).

Na základě klinického vyšetření byla u 88 % pacientů

s DKA zjištěna dehydratace, u 59 % koček byla subjektivně

popisována podváha, u 15 % normální hmotnost, u 23 %

nadváha a u 3 % obezita. U 62 % byly zaznamenány neu-

rologické abnormality. Pouze u 6 % byl zjištěn plantigrád-

ní postoj.

U 58 % koček byla při prvotním vyšetření nalezena

hypokalemie, minimálně jednou během hospitalizace se

však objevila u 97 % pacientů s DKA. Hypofosfatemie se

při prvním vyšetření objevila u 33 % pacientů, během

hospitalizace se vyskytla u 45 % pacientů.

Hypomagnezemie byla při prvním vyšetření zjištěna

u 14 % koček, během hospitalizace pak u 76 %. Medián

venózního pH krve byl 7,193 (rozmezí 6,941–7,349), u 66

% koček došlo během hospitalizace ještě k dalšímu pokle-

su. Kultivace moči byla provedena u 73 koček, u 14 %

z nich byla pozitivní. Nejčastěji byla zjištěna E. coli.

U koček s DKA byly současně zjištěny další komorbidity:

akutní pankreatitida (34 %), lipidóza jater (13 %) a chronic-

ké onemocnění ledvin (12 %). Z celkového počtu 93 koček

byla u 51 z nich diagnostikována akutní pankreatitida,

lipidóza jater, chronické onemocnění ledvin nebo infekce

močového traktu. U některých koček bylo současně zjiště-

no víc souběžných onemocnění.

Terapie byla poskytnuta 96 % koček, čtyři kočky byly

utraceny již na základě diagnózy DKA. Z hospitalizace

bylo propuštěno 61 % koček, medián délky hospitalizace

byl 6,5 dne (rozmezí 1–15 dní), medián doby od diagnos-

tiky po aplikaci dlouhodobě působícího inzulinu byl 82

hodin (rozmezí 6–260 hodin).

U 11 koček ze 36 uhynulých/utracených byla provede-

na pitva. U všech 11 koček byly zjištěny změny na sliniv-

ce břišní a zahrnovaly nodulární hyperplazii, amyloidózu

pankreatických ostrůvků, nekrózu peripankreatického

tuku, vakuolizaci pankreatických ostrůvků, akutní pan-

kreatitidu a lymfocytární intersticiální pankreatitidu.

U všech 11 koček byly také zaznamenány histopatologic-

ké změny na ledvinách. Jednalo se o tubulointersticiální

nefritidu, intersticiální nefritidu a tubulární nekrózu.

Kočky, u kterých byla diagnostikována diabetická keto-

acidóza, byly statisticky významně mladší ve srovnání

s diabetickými kočkami bez DKA (9,4 roku vs. 11,6 roku),

častěji byly postiženy kočky siamské. Horší vývoj byl

spojen s vyšší hladinou kreatininu, močoviny, hořčíku

a bilirubinu v krvi při prvotním vyšetření. Kočky léčené

vyšší dávkou krátkodobě působícího inzulinu měly

vyhlídky lepší ve srovnání s kočkami léčenými nižší

dávkou.

COOPER, R. L., DROBATZ, K. J., LENNON, E. M., HESS, R. S.

Retrospective evaluation of risk factors and outcome

predictors in cats with diabetic ketoacidosis (1997-2007):

93 cases. J Vet Emerg Crit Care 2015;25:263-272.

Z anglického originálu přeložila

MVDr. Simona Králová-Kovaříková



Anotace

Srovnání dvou protokolů k terapii diabetické ketoacidózy koček

Diabetická ketoacidóza (DKA) představuje život

ohrožující komplikaci diabetes mellitus (DM). Terapie

DKA může být obtížná, protože stav obvykle kompliku-

je metabolická acidóza, nedostatečný objem cirkulující

krve a nerovnováhy elektrolytů. Léčba zahrnuje podá-

ní infuzních roztoků a úpravu metabolických poruch,

nicméně základ terapie představuje aplikace inzulinu.

Obvykle je podáván krátkodobý inzulin v kontinuální

infuzi, ale může být aplikován i subkutánně nebo intra-

muskulárně. Terapie DKA může být komplikována epi-

zodami hypoglykemie, hypokalemie a hypofosfatemie,

a tak je nutný pravidelný monitoring parametrů krve.

Podle výsledků se pak přizpůsobuje složení infuzních

roztoků a aplikace dalších látek. Často je tento stav

spojený s delší hospitalizací a výraznějšími finančními

náklady.

V humánní medicíně je snaha o zjednodušení léčby

DKA. Diabetická ketoacidóza je významnou příčinou

morbidity a mortality u lidí a zůstává nejčastější příči-

nou smrti u dětí s DM typu 1. Standardem v terapii

zůstává aplikace nízkých dávek krátkodobého inzulinu

v kontinuální infuzi, nicméně jsou testovány i další

protokoly.

Glargin je vhodný pro udržovací terapii koček s DM,

ale zatím nebyl srovnáván s kontinuální infuzí krátko-

dobého inzulinu pro terapii DKA. Glargin je dlouhodo-

bě působící inzulin a je aplikován subkutánně. V kom-

binaci s krátkodobě působícím inzulinem by mohl být

účinný v terapii DKA u koček. Cílem této studie je tak

srovnání standardní aplikace krátkodobého inzulinu

v kontinuální infuzi s kombinací krátkodobého inzuli-

nu podávaného intermitentně intramuskulárně a dlou-

hodobého inzulinu aplikovaného subkutánně.

Do studie byly zařazeny kočky s diabetickou ketoaci-

dózou, diagnóza DKA byla vyslovena na základě těchto

nálezů: pH venózní krve nižší než 7,35, ketonemie

nebo ketonurie, hyperglykemie (>14 mmol/l). Vybrané

kočky byly náhodně rozděleny do dvou skupin podle

zvolených terapeutických přístupů. Jedné skupině (CRI

skupina) byl podáván krátkodobý inzulin v kontinuální

infuzi, druhé skupině (SC/IM skupina) pak kombinace

intermitentní intramuskulární (IM) aplikace krátkodo-

bého inzulinu a subkutánní aplikace dlouhodobého

inzulinu. Současně byly všechny kočky léčeny pomocí

infuzní terapie ve snaze pokrýt deficit a pokračující

ztráty tekutin, suplementace draslíku a fosforu, případ-

ně antibiotik nebo transfuze krve, pokud bylo třeba.

Hladina glukózy v krvi byla měřena u všech koček po

2–4 hodinách, ketolátky v krvi po osmi hodinách, krev-

ní plyny, elektrolyty a renální parametry taktéž po osmi

hodinách. První skupině byl aplikován krátkodobý

inzulin v dávce 1 U/kg/den naředěné ve 240 ml fyziolo-

gického roztoku, rychlost aplikace se řídila podle hladi-

ny glukózy v krvi. Druhé skupině byl dlouhodobý

inzulin podáván v dávce 0,25 U/kg subkutánně po 12

hodinách. Dále byla aplikována jedna jednotka krátko-

dobého inzulinu intramuskulárně až 4x denně (po 6

hod.), pokud byla hladina glukózy v krvi >14 mmol/l.

V jiných časech nebyl krátkodobý insulin aplikován.

Pokud byla glykemie <14 mmol/l, byla do infuzního

roztoku přidána glukóza. Konec této studie byl v oka-

mžiku, kdy došlo k normalizaci pH krve (7,35–7,44).

Současně byly sledovány tyto parametry: délka hospi-

talizace, doba do prvního příjmu krmiva, doba do

vyřešení hyperglykemie, ketonemie a doba do stabili-

zace bikarbonátu.

Do studie bylo zařazeno celkem 16 koček, které byly

rovnoměrně rozděleny do dvou skupin (CRI 8, SC/IM 8).

Mezi skupinami nebyl statisticky významný rozdíl ve

věku, pohlaví, plemeni, hmotnosti a BCS (body conditi-

on score). Současně nebyly zjištěny rozdíly v hladině

ketolátek, pH krve, bikarbonátu nebo biochemických

parametrech.

Propuštění z hospitalizace se dožilo 11 koček (69 %).

Jedna kočka uhynula v důsledku srdeční zástavy,

zbylé čtyři kočky byly utraceny na žádost majitele

kvůli zhoršujícímu se stavu nebo nedostatečné odpo-

vědi na terapii. Mezi skupinami nebyl rozdíl v přežití

(CRI 6, SC/IM 5).

Ve skupině SC/IM byla zjištěna signifikantně kratší

doba do vyřešení hyperglykemie, ketonemie a norma-

lizace pH krve bikarbonátu ve srovnání s CRI skupinou.

Současně byla v SC/IM skupině zaznamenána kratší

doba hospitalizace (medián 54 hodin SC/IM vs. 111

hodin CRI). Doba do prvního příjmu krmiva se mezi

skupinami nelišila.

Kombinace subkutánní aplikace dlouhodobě půso-

bícího inzulinu a intramuskulární aplikace krátkodobé-

ho inzulinu se podle této studie jeví jako platná v tera-

pii DKA u koček. Mohla by tak představovat jednodušší

způsob terapie spojený s kratší hospitalizací a nižšími

finančními náklady. Nicméně k ověření jsou nutné

ještě další studie.

GALLAGHER, B. R., MAHONY, O. M., ROZANSKI, E. A.,

BUOB, S., FREEMAN, L. M. A pilot study comparing

a protocol using intermittent administration of gla-

rgine and regular insulin to a continuous rate infusi-

on of regular insulin in cats with naturally occurring

diabetic ketoacidosis. J Vet Emerg Crit Care

2015;2:234-239.


MVDr. Simona Králová-Kovaříková



Malá zvířata

L. MÍKOVÁ

Veterinární klinika Vltava, České Budějovice

SOUHRN

Míková L. Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak

hypotyerózy u psů. Veterinářství 2015;65:668-674.

V článku jsou popsány tři případy SCCEDs v souvislosti s hypotyreózou. U všech pacientů trvala

SCCEDs déle než tři týdny a neodpovídala na žádnou celkovou ani lokální terapii. Po zjištění snížené

hladiny celkového T4 a zvýšené hladiny TSH byla zahájena léčba levothyroxinum natricum.

SUMMARY

Míková L. Spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) as a less common symptom

of hypothyerosis in dogs. Veterinářství 2015;65:668-674.

The article describes three cases of spontaneous chronic corneal epithelial defect (SCCEDs) in

connection with hypothyroidism. In all patients lasted (SCCEDs) for more than three weeks, and did not

correspond to any systemic or local therapy. Having found reduced levels of total T4 and elevated TSH,

treatment with levothyroxinum sodium had been started.

Spontánní chronický korneální epiteliální defekt (SCCEDs) jako méně častý příznak hypotyerózy u psů

ÚvodHypotyreóza, snížená funkce štítné žlázy, patří

mezi velmi častá endokrinologická onemocnění

psů, méně často koček. Primární příčinou bývá až

v 90 % autoimunitní tyreoditida. Při tyreoditidě

nalézáme v krvi protilátky (tyreoglobuliny) proti

štítné žláze. Protilátky v tkáni vytvářejí imuno-

komplexy, které vyvolávají zánět a ničí tkáň štítné

žlázy.1 Druhou příčinou primární hypotyerózy je

idio patická atrofie štítné žlázy. Při tomto one-

mocnění je funkční tkáň nahrazena tukem.1 Malé

procento primárního onemocnění představují

neoplazie.

Příčinou sekundární hypotyerózy bývá nejčas-

těji Cushingův syndrom, podvýživa a aplikace

léků (např. fenobarbital, kortikoidy). Na základě

zpětné reakce může být příčinou hypotyerózy

zkrmování syrového masa, tzv. BARF s přítomnos-

tí tkáně štítné žlázy, což vyvolá útlum funkce

štítné žlázy.

Nejčastěji se hypotyreóza vyskytuje u golden

retrívra, německého boxera, jezevčíka, německé-

ho ovčáka, rhodézského ridgebacka, pudla, rot-

vajlera, amerického kokršpaněla a francouzského

buldočka.2 Dědičnost byla prokázána u hladko-

srstého foxteriéra, kde byl zachycen výskyt až 31 %.

Postižená štěňata zaostávají v růstu a jsou men-

tálně zaostalá, většinou uhynou nebo musí být

utracena.3

Při pokusech na kuřecích embryích bylo prokázá-

no, že se tyroxin podílí na vývoji a soudružnosti

epitelu a endotelu rohovky.4,5 Celková hladina T4

může být snížena i po aplikaci některých anestetik.6

Nejčastěji je hypotyeróza spojována s kerato-

konjunktivitis sicca. Tento jev je velmi častý

v humánní medicíně. U zvířat se daleko častěji

setkáváme s výskytem korneální dystrofie. Při ní

dochází k usazování solí cholesterolu a jiných tuků

do epitelu a stroma rohovky. Může se vyskytovat

jak unilaterálně, tak bilaterálně. Arcus lipoides se

vyskytuje jako bílá opalescence kopírující limbus.7

Snížená funkce štítné žlázy se projevuje také neu-

rologickými příznaky. Dochází k ochrnutí n. facialis

a následně ke ztrátě palpebrálního reflexu a pokle-

su víček.8

Do diagnózy spontánní chronický korneální

epiteliální defekt (SCCEDs) – spontánní korneál-

ní epiteliální defekt, indolent ulcus, boxer ulcers,

nehojící se eroze aj. řadíme chronické epiteliální

eroze, které odolávají běžným hojícím se a léčeb-

MVDr. Lucie

Míková,

veterinární

lékařka



Malá zvířata

ným postupům. Epitel rohovky je tvořen nerohovatějí-

cím dlaždicovým epitelem, který u fyziologické rohovky

obsahuje pět až šest vrstev buněk. Buňky epitelu jsou

k bazální membráně připojeny hemidesmosomy a fibri-

lami. U SCCEDs byl zjištěn nedostatek hemidesmosomů

a tenčí bazální membrána. Často se setkáváme i s nedo-

statkem kolagenu, což může být také příčinou horší epi-

teliální přilnavosti.6

Diagnostika – onemocnění diagnostikujeme na

základě základního klinického vyšetření. Zjišťujeme

blefarospasmus, epiforu a hyperemii spojivky.7

Pupilární a víčkový reflex je normální. Postihuje vždy

superficiální část rohovky a nezasahuje do stromatu.

Většinou nacházíme edém rohovky. Vaskularizace

pokračuje od periferie a doprovází 58 až 67 % defektů,

u některých defektů se nemusí objevit nikdy.9 U velké-

ho procenta dlouhodobě probíhajících procesů se

vyskytuje i granulační tkáň. Fluorescein barvení (FT) je

pozitivní a prostupuje i do periférie defektu, barví

epitel, který se jeví jako zdánlivě nepoškozený. Okraje

defektu jsou zduřelé, volné a připomínají záclonu.

Schirmerův test (STT) může být v souvislosti s kera-

konjunktivitis sicca pozitivní. Velmi důležité je pozorně

prohlédnout spojivkový vak z důvodu výskytu cizího

tělesa nebo abnormálních řas. Protože až u 44 % boxe-

rů je SCCEDs provázeno hypotyreózou, je doporučeno

i vyšetření funkce štítné žlázy. Cytologické vyšetření

může odhalit aseptický zánět.6

Primární příčinou bývá nejčastěji mechanické trau-

ma – onemocnění víček, např. entropium, trichiáza,

distichiáza, cizí těleso; infekce, abnormality slzného

filmu, neurogenní keratitis, paralýza víček, hypotyeró-

za. Onemocnění trvá déle než 14 dnů a postihuje psy,

kočky a koně. U psů patří k predisponovaným pleme-

nům německý boxer, boston teriér, anglický špringr-

španěl, zlatý retrívr, labrador retrívr, trpasličí pudl,

malý knírač, velškorgi a australský honácký pes.

Onemocnění se vyskytuje u psů středního věku

a u starších psů.6 Diferenciální diagnostika zahrnuje

sníženou produkci slz, lagoftalmus, infekce a neuro-

tropní keratitidu.

Terapie

Při léčbě existuje mnoho terapeutických postupů.

Aplikace lokálních antibiotik se doporučuje 4- až 5krát

denně (tobramycin, ciloxan, ofloxacin, acidum fusidi-

cum, neomycin + bacitracin, gentamicin aj.). Používají se

také lokálně nesteroidní antiflogistika (diklofenak, indo-

metacin aj.). Carprofen a meloxicam se aplikují celkově

pro zlepšení blefarospasmu a edému rohovky. Při použi-

tí polysulfátových glykosaminoglykanů lokálně se uvádí

až 82% pozitivní vliv na uzdravení rohovky.9

Pro zmenšení otoku rohovky se aplikuje 5% NaCl mast.

Pozitivní vliv na hojení má i autogenní plazma nebo

sérum, aprotinin, fibronectin a epidermální růstový fak-

tor.6

Své opodstatnění má i debridement rohovky, který je

prováděn opakovaně v rozsahu 5 až 7 dnů. Rohovka je

lokálně znecitlivěna. Pomocí suchého vatového tampo-

nu je odstraněn poškozený epitel, který je stírán od stře-

du defektu k periférii krouživými pohyby. Po debride-

mentu je defekt vždy větší, než byl původně.6 Poté jsou

lokálně aplikována antibiotika a lubrikancia 3- až 4x

denně. Je možno použít i terapeutickou kontaktní čočku

nebo flap třetího víčka, popř. ponecháme rohovku bez

ochrany. Pozitivní vliv na hojení má i bodová keratoto-

mie, kdy jsou pomocí 25G jehly prováděny jednotlivé

vpichy do rohovky ve vzdálenosti 0,5–1 mm.10 Po tomto

zákroku je doporučeno překrytí rohovky a aplikace

NSAID celkově.

U SCCED v souvislosti s hypotyreózou je nutno psům

podávat i levothyroxinum natricum. Námi odebrané

vzorky krve byly zasílány do veterinární akreditované

laboratoře Vedilab, Plzeň. Referenční rozmezí celkového

T4 bylo 20–45 nmol/l a TSH v rozmezí 0,1–0,5.

Klinické případyPřípad 1

Pacient: pes, hladkosrstý jezevčík standardní, červený,

stáří pět let, nekastrovaný. Anamnéza: Majitelé si všimli

změn a jiného zabarvení očí, pravé oko bylo více zašedlé.

Před šesti týdny byla zahájena léčba na jiném pracovišti.

Byl zde proveden seškrab třetího víčka a lokálně podá-

ván quaiazulen, ophthalmo-framycoin oční mast, bacit-

racinum zincicum, neomycini sulfas. Léčba byla neú-

spěšná.

Klinické vyšetření: hmotnost 13,3 kg, mírná obezita,

T 38,2 °C. Klinicky bez nálezu.

Oftalmologické vyšetření: Při oftalmologickém

vyšetření byl zjištěn blefarospasmus, epifora a hyperemie

(obr. 1). Pupilární a víčkový reflex bilaterálně odpovída-

ly normě. STT byl v normě 20/19. Nitrooční tlak (IOP)

naměřený Tonopenem po předchozí aplikaci oxybupro-

caini hydrochloridum byl také v referenčním rozmezí

20/20 mm/Hg bez nálezu. Oboustranně byl přítomen

edém epitelu s odchlípením, zašednutí, snížená transpa-

rence rohovky, proliferace povrchových cév a granulační

tkáň. Oculus dexter (OD) – FT pozitivní 1,5 cm poškození

ve středu rohovky s rozšířením na periférii. Oculus sinister

(OS) – FT pozitivní změna epitelu 0,5 cm ve ventrolaterál-

ním kvadrantu. Byl diagnostikován chronický vřed. Byla

zahájena léčba diclophenacum nitricum 3x denně (D),

tobramycinum 4x D; retinol 3x D lokálně a celkově amo-

xicillinum potencovaný acidum clavulanicum 15 mg/kg

2x D; carprofen 2 mg/kg 2x D.

6. den bylo hojení bez efektu. Protože jsme měli pode-

zření na imunitně zprostředkovanou keratitidu, majite-

lům byly přidány k lokální aplikaci kapky Ciclosporini

oculoguttae 2% sol. ol. a.u.v., aplikace 2x D.

14. den se objevila hyperemie spojivky a episcleritis,

měli jsme podezření na nežádoucí reakci po aplikaci

cyklosporinu, z toho důvodu byly kapky vysazeny. Bylo

přistoupeno k debrídmentu rohovky. Lokálně byl apliko-

ván oxybuprocaini hydrochloridum několikrát v interva-

lu jedné minuty. Debridement rohovky byl proveden

tamponem Sugi od středu eroze směrem k okraji krouži-

vými pohyby až na zdravý epitel.



Malá zvířata

25. den Hladina celkového T4 byla výrazně snížená –

7,45 nmol/L, TSH mírně zvýšená – 1. Referenční hodnoty

celkového T4 se pohybovaly mezi 20–45 nmol/L a TSH

0,9. Bylo zjištěno výrazné zhoršení OD, edém rohovky se

rozšířil, pozorovali jsme výrazný blefarospasmus. FT byl

pozitivní.

Bylo přistoupeno ke keratotomii. Premedikace byla

zahájena butorfanolem v dávce 0,1 mg/kg; medetomi-

dini hydrochloridum 1 mg v ml v dávce 0,1 mg/kg;

diazepamem v dávce 0,5 mg/kg. Po premedikaci byl

pacient zaintubován a uveden do inhalační anestezie.

Byla provedena bodová keratotomie. Lokálně byl apli-

kován natrii hyalunoras. Pro ochranu rohovky a zlepše-

ní hojení byl použit flap ze třetího víčka. Na suturu

třetího víčka k bulbární spojivce byl použit neresorbo-

vatelný materiál Resolon 5/0. Majitelé pokračovali

v aplikaci ciprofoloxacinu. Diklofenak byl aplikován na

NálezLaboratorní

hodnotyZpůsob ošetření Medikace

1. den

SCCEDs

blefarospasmus

epifora

hyperemie spojivky

Uniclophen

Tobrex

Synulox

Rimadyl

6. den

podezření na keratitis

imunitně

zprostředkovanou

Ciclosporini occuloguttae

2% sol. ol. a. u. v.

14. den

hyperemie spojivky,

episcleritis

debridement rohovky

tamponem Sugi

vysazen Ciclosporini

oculoguttae 2%

sol.ol. a. u. v.

25. den

blefarospasmus

výrazné zhoršení

edém rohovky

CT4 7,45 nmol/L

TSH 1,0

keratotomie Ciplox, Uniclophen

Rimadyl, Synulox,

Euthyrox 150 mg

Hypotears gel

37. den

přetrvává pozitivní

eroze rohovky, edém

epitelu ustoupil

uvolněn flap 3. víčka Ciplox, Hypotears gel

83. denFT pozitivní

113. denOS patrná granulace CT4 33 nmol/L

TSH 0,25

233. denFT bilaterálně negativní Hypotears gel

Euthyrox

Tab. 1 – Klinické příznaky akromegalie u koček

Obr. 1 – Jezevčík Dan, 6 let, bilaterální eroze Obr. 3 – Pacient po čtyřech měsících léčby očí

Obr. 2 – Jezevčík po čtyřech měsících léčby levotyroxinem

sodným a lubrikanty



Malá zvířata

třetí víčko OD, lokálně i do OS. Celkově byl podáván

carprofen a amoxycillin potencovaný acidum clavulani-

cum. Byla započata terapie levothyroxinum natrium

v dávce 5 μg/kg 2x D po dobu 14 dnů, potom 10 μg/kg

2x D po dobu deseti týdnů. Po deseti týdnech byl

doporučen odběr krve na T4 a TSH a to 4–6 hodin po

aplikaci tablet levothyroxinu. Pro lubrikaci OS byl pou-

žit dexpanthenol ve formě masti.

37. den byl uvolněn flap třetího víčka. FT pozitivní

eroze ve středu rohovky přetrvávala, edém epitelu

ustoupil. Majitelé pokračovali v lokální aplikaci dexpan-

thenolu 3x D a ciprofloxacinu v kapkách bilaterálně.

83. den byl proveden FT s pozitivním výsledkem,

eroze byla zaznamenána bilaterálně pouze 2 mm OD.

113. den byl proveden kontrolní odběr s výsledkem

T4 33 μmol/L, TSH 0,25. Bylo pokračováno v medikaci

levothyroxinu 150mikrog 2 x D, OS byla patrná granulace

2 x 3 mm.

233. den byl FT bilaterálně negativní. Na OD byla

zjevná drobná leukoma o velikosti 3 mm, na OS byla

patrná pigmentace. Majitelé oko ošetřovali dexpanthe-

nolem ještě jeden měsíc. Levothyroxinum natricum

bylo podáváno celoživotně. Vždy po šesti měsících byl

prováděn odběr krve pro kontrolu terapie štítné žlázy

a oftalmologická kontrola. Pes je léčen šest let a k reci-

divě SCCEDs nedošlo (obr. 2, 3, tab. 1).

Případ 2

Pacient: jedenáctiletý pes, jezevčík hladkosrstý stan-

dardní červený, nekastrovaný.

Anamnéza: Pacient byl referovaný po neúspěšné

třítýdenní terapii levého oka na předchozím pracovišti.

Stav oka se nezlepšoval, pes oko mhouřil, otíral packou

a byl pozorován zvýšený výtok slz. Předcházející lokál-

ní terapie spočívala v podávání ofloxacinu kapky

a prednisolon acetátu ve formě očních kapek.

Oftalmologické vyšetření

Při oftalmologickém vyšetření byl zjištěn na levém

oku blepharospasmus, hyperemie spojivky, epifora,

rohovka byla vaskularizována. STT1 byl 18/24. Na

rohovce v úrovni 4–6 podle hodinových ručiček byl

přítomen edém rohovky s odchlípením. FT byl pozitiv-

ní, rozsah poškození rohovky o velikosti 0,5 cm a fluo-

rescein barvil ještě v rozsahu 3 mm v okolí poškození.

Na základě oftalmologického vyšetření byl diagnosti-

kován chronický vřed. Odebrali jsme krev pro stanove-

ní funkce štítné žlázy, celkový T4 a TSH (obr. 4, 5).

V inhalační anestezii byla provedena bodová kerato-

tomie a následně byl defekt rohovky překryt třetím

víčkem (postup viz pacient 1). Následně byl celkově

aplikován amoxicillin potencovaný clavulanátem

a meloxicam v dávce 0,1 mg/kg 1x D, lokálně ciproflo-

xacin 3x D a diclofenac 3x D

4. den – na základě výsledků byl celkový snížený T4

11,4 nmol/L a TSH 1,2. Proto bylo započato s terapií

levothyroxinum natricum v dávce 5 μg/kg 2x D po

dobu 14 dnů, potom byla dávka zvýšena na 2x D 10 μg.

11.den – byl odstraněn flap třetího víčka, ale vřed

stále přetrvával. Bylo pokračováno v lokální aplikaci

vitulinae sanquini fractio deproteinata 3x D, tobramy-

cin 2x D a diclophenac 2x D lokálně.

20. den – bez zlepšení pokračování v medikaci (obr. 6).

90. den – byl proveden kontrolní odběr krve na cel-

kový T4. Výsledek 17,6 nmol/L – podle referenčních

hodnot laboratoře byla hladina celkového T4 mírně

snížená, ale dávka levothyroxinu byla ponechána. OS

rohovka byla zhojena, FT byl negativní, zůstala pouze

mírná proliferace povrchových cév. Bylo pokračováno

v lokální aplikaci. Pacientovi byl podáván levothyroxinum

Obr. 4 – Kříženec Falco, začínající edém rohovky, FT+, granulace

Obr. 6 – Pacient po dvou měsících od začátku terapie, granulační

tkáň

Obr. 5 – Začátek léčby křížence



Malá zvířata

natricum po dobu tří let, každého půl roku byly prová-

děny kontrolní odběry krve na funkci štítné žlázy.

K recidivě vředu rohovky nedošlo.

Případ 3

Pacient: dvanáctiletá fena bišonka, kastrovaná. Majitel

navštívil naší kliniku poté, co si všiml slzení levého oka.

Sám kapal do oka borovou vodu. Fena oko mhouřila

a otírala si ho packou. Potravu i tekutiny přijímala.

Majitelé uváděli déletrvající neochotu k pohybu a rych-

lou unavitelnost.

Základní vyšetření: hmotnost 9,3 kg, teplota 38,5 °C.

Celkový zdravotní stav – obezita. Základní klinické vyšet-

ření bez nálezu.

Oftalmologické vyšetření: na levém oku byl přítom-

ný blepharospasmus a epiphora, ve ventrolaterálním kva-

drantu edém rohovky s granulační tkání a vaskularizací.

Visus bilaterálně zachovalý, pupilární reflex v normě,

víčka bez nálezu. STT1 18/22 , FT pozitivní defekt rohov-

ky o velikosti 8 mm, a zasahující 4 mm pod epitel. Epitel

rohovky je edematózní s výraznými volnými okraji.

Přední oční komora, čočka, sklivec a sítnice bez nálezu.

Byl diagnostikován SCCEDs. Lokálně byl aplikován tobra-

mycin 5x D a retinol 3 x D.

3. den – proběhla kontrola a stav OS se nezměnil, pře-

trvávala epiphora a FT byl pozitivní, oko již nebylo boles-

tivě sevřené. Bylo přistoupeno k debrídmentu rohovky,

který byl proveden stejně jako u pacienta číslo 1. K dosa-

vadní terapii byl přidán indometacin 3x D a celkově

cefalexinum monohydricum, v dávce 25 mg/kg 2x D,

NálezLaboratorní


1. den

SCCEDs

blefarospasmus

epiphora

chronický vřed

bodová keratotomie

flap 3. víčka

Ciplox

Metacam

Synulox

4. denCT4 11,4 nmol/L

TSH 1,2Euthyrox 150mg

11. den vřed stále přetrvává uvolněn flap 3. víčkaSolcoseryl gel

Tobrex gtt.

20. denvýrazná granulace

s vaskularizací

solcoseryl gel

Tobrex gtt

42. den bez zlepšení

90. den

OS rohovka zhojena

FT negativní

mírná proliferace

povrchových cév

CT4 17,6 nmol/L

Hypotears gel

ponechán Euthyrox

150mg

Tab. 2 – Klinický případ – pacient č. 2: jezevčík hladkosrstý standardní, mahagon, 11 let, nekastrovaný

Obr. 7 – Bišonek, Džina

Obr. 8 – Pacient měsíc po léčení levothyroxinem sodnýmObr. 9 – Pacient po tříměsíční léčbě, aplikaci lubrikantů

a levothyroxinu, fluorescein negativní, povrchová proliferace cév



Malá zvířata

meloxicamum v dávce 0,1 mg/kg 1x D. U fenky byl pro-

veden odběr krve na celkový T4 a TSH.

8. den – celkový T4 byl snížený na 12,3 nmol/L a TSH

zvýšený na 1,3 (obr. 7). Byla stanovena hypotyeróza

a nasazen Euthyrox 100 2x D 5 μg/kg po dobu 14 dnů,

potom byla zvýšena dávka na 2x D 10 μg/kg po dobu

deseti týdnů. Majitelé pokračovali lokálně a celkově

v započaté léčbě.

29. den – FT bylo stejného rozsahu, ale zmenšil se otok

rohovky, fena oko otvírá. Bylo přistoupeno k opakované-

mu debrídmentu rohovky. Byla provedena změna lokál-

ních antibiotik z tobramycinu na gentamicini sulfas,

aplikace 4x D.

36. den – byla přítomna vaskularizace, edém epitelu

i granulační tkáň výrazně ustoupily. FT barvená plocha

se zmenšila. Celková terapie byla ukončena, pokračovali

jsme pouze v lokální terapii. V tomto případě byla zvole-

na na základě předchozích zkušeností s léčbou pouze

konzervativní terapie (obr. 8).

95. den – byl proveden kontrolní odběr na celkový T4

a byla stanova hodnota T4 35,4 nmol/ v referenčním roz-

mezí, protože dávkování bylo optimální. Pokračovali jsme

v dávce levothyroxinum natricum 2x D 10 μg/kg a lubri-

kaci retinolem. Byla doporučena kontrola krve za šest

měsíců a oftalmologická kontrola za tři měsíce (obr. 9).

ZávěrV článku byly uvedeny tři případy SCCEDs vyvolané

hypotyreózou: pětiletý bišonek, jedenáctiletý a dvanác-

tiletý jezevčík. V anamnéze byl uváděn blefarospasmus,

epifora a zarudnutí spojivky. Stáří pacientů se pohybova-

lo od pěti do dvanácti let. Pohlaví pacientů byla jedna

fena a dva psi. Změny na rohovce se nacházely nejčastě-

ji v axiální nebo paraxiální části rohovky. Schirmerův test

byl vždy negativní. Fluorescein test byl vždy pozitivní.

Oftalmologický nález byl edém epitelu s poškozením

epitelu a volnými edematózními okraji defektu epitelu.

Výrazná byla i vaskularizace rohovky a přítomnost gra-

nulační tkáně. Keratotomie byla vždy bez významného

terapeutického efektu, pouze snížila edém rohovky

a minimálně zmenšila FT barvící se část rohovky. Pozitivní

vliv na hojení defektu má debridement rohovky, který je

možno provádět pouze v lokální anestezii. Debridement

bylo třeba zopakovat několikrát v týdenním intervalu.

Hojení probíhalo velmi pomalu a k úplnému vymizení

edému rohovky a zhojení s FT negativním došlo za 3 až

6 měsíců. U hypotyreózních pacintů provádíme léčbu

levothyroxinum natricum v dávce 5 μg/kg 2x D po dobu

14 dnů, a poté 10 μg/kg 2x D po dobu deseti týdnů.

Kontrolní odběr je ideální provádět 4–6 hodin po podání

tablety s levothyroxinem. Lokálně aplikujeme antibioti-

ka. Pozitivní vliv na snížení otoku rohovky mají NSAID

aplikované lokálně, např. diklofenak, indometacin a 5%

NaCl mast. Vhodné je používat lubrikanty na bázi retino-

lu, dexpantenolu, aj. Při terapii SCCED má význam použi-

tí glykosaminoglykanů, které se významně podílejí na

hojení rohovky.3 Pozitivní vliv na hojení má aplikace

autogenního séra, fibronectinu, aprotininu a epidermál-

ního růstového faktoru.6

V případě, že keratitida s FT pozitivní změnou rohovky

neodpovídá na standardní léčbu, doporučuji provést

cytologické vyšetření, základní hematologické a bioche-

mické vyšetření včetně vyšetření na celkový T4 a TSH. Při

hypotyeróze se hladina T4 snižuje a hladina TSH zvyšuje.

Někteří autoři doporučují i pravidelné vyšetření dospě-

lých zvířat před zařazením do chovu na antityreoglobu-

liny. Prokázalo se, že hypotyeróza může být geneticky

NálezLaboratorní


1. den

SCCEDs

FT pozitivní defekt

rohovky, vel. 8 mm,

zasahující 4 mm pod epitel

Tobrex

Hypotears gel

3. denstav se nezměnil

FT pozitivní debridement rohovky

Indocollyre gtt.

Kefavet 250 mg

Loxicom peros susp.

8. denCT4 12,3 nmol/L

TSH 1,3Euthyrox 100 mg

29. denFT stejného rozsahu

otok rohovky menší

opakovaný

debridement rohovkyGentamicin WZP 0,3% gtt

36. den

přítomna vaskularizace

edém epitelu i granulační

tkáň ustoupily

FT barvená plocha menší

pokračováno v lokální

terapii

95. denFT negativní

eukomaCT4 35,4 nmol/L

Euthyrox 100 mg

Hypotears gel

Tab. 3 – Klinický případ – pacient č. 3: bišon, fena, 12 let, kastrovaná



Malá zvířata

predisponovaná. Nové studie zjistily, že plemena chrtů

mají fyziologicky výrazně nižší referenční rozmezí pro

celkový T4 než ostatní plemena.

V článku jsou uváděny mé první případy diagnózy

SCCEDs vyvolané hypotyerózou. Proto se také léčba

prvního pacienta liší od léčby třetího pacienta.

Pacienti byli léčeni v letech 2008 až 2010. V dalších

letech jsem se setkala s případy SCCEDs vyvolanými

hypotyerózou nejvíce u německých boxerů a zlatých

retrívrů. V těchto případech již byla funkce štítné

žlázy zjišťována ihned při prvním vyšetření. Včasným

nasazením levothyroxinum natricum se léčba defektu

rohovky výrazně zkrátila a došlo k úplnému uzdrave-

ní.

Literatura:1. Newman Veterinary Medial Servis, Seattle, WA; Canine hypothyroidi-

sm, 2012.

2. SVOBODA, M. a kol. Dermatologie psa a kočky. 1994:203-205.

3. KOSHAL K.GUPTA, A. GATTANI Veterinarski arhiv 2011;83(2)161-170.

4. KOOPMAN, P. Organogeneze ve vývoji. Academic Press 2010:365.

5. JONES&RICHARDS Primary hypothyroidism. Invest Ophthalmol Vis Sci

1977:16.

6. RONALD, C. RIIS Small Animal Ophthalmology Secrets, Hanley & Belfus;

Inc. Philadelphia, 2002:39-46.

7. KOTTMAN, J., RAUŠER, P., KECOVÁ, H., TRNKOVÁ, P., KRISOVÁ, Š.

Veterinární oftalmologie. 2003:99-105.

8. SVOBODA, M., DAVID, F. SENIOR, DOUBEK, J., KLIMEŠ J. a kol. Nemoci

psa a kočky II. díl, 2000:570-574.

9. KIRK, N. GELATT Veterinary Ophthalmology, 4th edition, Blackwell

Publishing, 2007:701-705.

10. MAGGS D., MILLER, P., OFRI, R. Slatter´s Fundamentals of Veterinary

Opthalmology 2013:520.

Adresa autorky:

MVDr. Lucie Míková

Veterinární klinika VLTAVA

Otavská 1453 – sídliště Vltava

370 11 České Budějovice

Společnost Eli Lilly ČR, s. r. o.

hledá pro svou veterinární divizi Elanco kandidáty na pozici:ANIMAL HEALTH SALES REPRESENTATIVE,

DAIRY ANIMALS, CR/SR – ELI LILLY ČR, S. R. O.

Náplň práce:

Pravidelný kontakt a návštěvy veterinárních lékařů ve svěřeném teritoriu Příprava a organizace seminářů a prezentací pro zákazníky

Poskytování informací zákazníkům týkajících se onemocnění mléčného skotu

Požadujeme:Vysokoškolské veterinární vzdělání Pracovní zkušenosti na obdobné pozici podmínkouPraxe v oboru chovu mléčného skotu vítána

Dobrou znalost anglického jazyka (slovem i písmem) Vynikající komunikační a organizační schopnosti Proaktivní přístup s orientací na potřeby zákazníků Schopnost týmové spolupráce Ochotu cestovat, řidičský průkaz sk. B

Nabízíme:Zázemí mezinárodní farmaceutické společnosti Zajímavé fi nanční ohodnocení Práci s vysokou mírou samostatnosti Možnost osobního i profesního rozvoje Širokou nabídku zaměstnaneckých benefi tů Příjemné pracovní prostředí a přátelský kolektiv

Informace o pozici:Místo pracoviště: Česká republika, SlovenskoTyp pracovního poměru: Práce na plný úvazekDélka pracovního poměru: Na dobu určitouTyp smluvního vztahu: Pracovní smlouva

Zaměstnavatel: ELI LILLY ČR, s. r. o. Kontaktní osoba: Kateřina Medková, [email protected]: +420 737 268 605Adresa: Pobřežní 394/12, 186 00 Praha - Karlín, Česká republika


Comfortis novému napadení1

— spolehlivá kontrola blech. , kde se pohybují

— na Vaši kliniku

RYCHLÁ likvidace blech, jedinou

COMFORTIS®

NÁZEV: Jedna tableta obsahuje: Spinosadum 90 mg, Spinosadum 140 mg, Spinosadum 270 mg, Spinosadum 425 mg, Spinosadum 665 mg, Spinosadum 1040 mg, Spinosadum 1620 mg. Seznam pomocných látek:kroskarmelosy, magnesium-stearát.

království

©2015 Elanco, a division of Eli Lilly and Company Limited. Comfortis is a registered trademark of Eli Lilly and Company.

PSY a

CEEC

AH

CMF0

0076



Malá zvířata

A. TOMEK, T. PAUŠOVÁ

Referenční klinika Jaggy Brno1

SOUHRN

Tomek A., Paušová T. Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka.

Veterinářství 2015;65:676-680.

Devítiletý pes plemene německý ovčák byl předveden na naše pracoviště kvůli kulhání na levou

pánevní končetinu a paréze ocasu. MRI odhalilo masu komprimující conus medularis a nervové

kořeny zleva mezi prostorem L6/7 a L7/S1. Dorzální laminektomie L6/7 zleva odhalila cystu, která

byla resekována. Histopatologicky se jednalo o angiektázii epidurální cévy v tomto prostoru. Šest

měsíců po chirurgii je pes bez klinických příznaků.

SUMMARY

Paušová T., Tomek A. Unusual cause of lumbosacral stenosis in german shepherd dog.


Nine years old male German shepherd dog was referred because of lameness on the left pelvic limb

and tail paresis. MRI described an epidural mass compressing the nerve roots and conus medularis

from L6/7 on the left side to L7/S1 area. During the dorsal laminectomy L6/7 more on the left side we

discovered a cyst. Histopathological diagnosis: angiectasia from the epidural blood vessel was

confirmed. Six month after the surgery is the dog without deficits.

Neobvyklá příčina lumbosakrální stenózy u německého ovčáka

ÚvodDegenerativní lumbosakrální stenóza je kom-

presivní onemocnění nervových kořenů caudae

equinae mající v pozadí pestré diferenciální dia-

gnózy i klinické příznaky. Protruze meziobratlové

plotýnky, spondyloarthroza, anomálie obratlů

(přechodový obratel), diskospondylitis, radikulo-

neuritis (Toxoplasma, Neospora), traumata (fraktu-

ry, luxace), neoplazie a OCD léze jsou diagnostiko-

vány nejčastěji. Počítat je nutno také s cystickými

změnami.1-9 Juxtaartikulární cysty pocházející

z pouzdra intervertebrálního kloubu již byly

popsány.10 Zde popisujeme devítiletého německé-

ho ovčáka s angiekázií epidurální cévy doprováze-

jící levý sedmý nervový kořen.

Popis případuNekastrovaný pes devítiletého německého

ovčáka byl na naše pracoviště přiveden kvůli kul-

hání na levou pánevní končetinu a paréze ocasu.

Ortopedické vyšetření u referujícího veterináře

neukázalo žádné abnormality. Na RTG páteře

a kyčelních kloubů byly degenerativní změny patr-

né. Kyčle vykazovaly oboustranně dysplazii II.

stupně s pokročilými osteoartrotickými změnami.

Lumbosakrální přechod L7/S1 byl nápadný spon-

dylotickými změnami středně velkého rozsahu

(Obr 1). Pacient byl referován na neurologické

vyšetření a MRI s podezřením na lumbosakrální

stenózu a kompresí nervových kořenů cauda equi-

nae. V minulosti pes dělal intenzivní sport, posluš-

nost a obranu, poslední období asi 1,5 roku byl

u současné majitelky ve sportovním „důchodu“,

jeho aktivita byla omezena na pohyb po zahradě

a pro udržení kondice absolvoval krátký trénink

přibližně jednou až dvakrát týdně. Majitelka uvá-

děla, že občas kulhal na pánevní končetiny, posled-

ní dny se kulhání na levou pánevní končetinu

výrazně zhoršilo a nápadná byla paréza ocasu. Pes

byl řádně navakcinován a odčerven, v minulosti

netrpěl na žádné choroby ani neměl větší trama.

Klinicky pacient nevykazoval žádné abnormali-

ty. Trias byl v normě, sliznice růžové, CRT do dvou

sekund, periferní mízní uzliny byly normální veli-

kosti, při auskultaci hrudníku byly srdeční ozvy

pravidelné, ohraničené, plicní pole vykazovalo

oboustranně normální vezikulární šelesty.

Femorální pulz byl silný, pravidelný, odpovídal

srdeční frekvenci. Abdomen byl měkký, avšak při

palpaci pes dále nespolupracoval. Při neurologic-

kém vyšetření bylo zjevné kulhání na levou pánev-

ní končetinu mírného stupně, během stání konče-

tinu odlehčoval, ocas byl zřetelně paretický.

Korektura obou pánevních končetin byla v normě,

MVDr. Aleš

Tomek,

Dipl.ECVN

MVDr. Tereza

Paušová,

veterinární

lékařka



Malá zvířata

na hrudních končetinách byl proveden trakař, který byl

také v normě. Flexor byl normální na hrudních a pravé

pánevní končetině, oslabený mírně na levé pánevní kon-

četině. Patelární reflex byl v normě podobně jako peri-

neální reflex. Hlavové nervy byly bez deficitů. Při palpaci

bederní páteře pes vykazoval dyskomfort. Klouby byly

také bez známek bolestivosti, včetně radiologicky

pozměněných kyčlí. Neurologická lokalizace odpovídala

postižení nervových kořenů cauda equinae, díky levo-

stranné lateralizaci jsme předpokládali kořenové dráždě-

ní v oblasti levého intervertebrálního foramen L7/S1

nebo L6/7. Do diferenciálních diagnóz jsme zahrnuli

foraminální stenózu v důsledku protruze meziobratlové

plotýnky nebo spondyloartrotických změn, nešlo vylou-

čit neoplazii (nádor nervového kořene, osteosarkom,

fibrosarkom, chondrosarkom, lymfom,…) a zánětlivý

proces (absces/empyém, diskospondylitis), eventuálně

trauma (hematom, fraktura).

Indikována byla magnetická rezonance (MRI). Úvod do

celkové inhalační anestezie byl zajištěn intramuskulární

aplikací morfinu (Morfin 1%, Biotika; 0,3 mg/kg). Po pat-

nácti minutách následovalo intravaskulární podání

midazolamu (Dormicum®, Roche, 0,2 mg/kg) a propofolu

(Propofol®, Fresenius; do účinku), intubace a inhalační

anestezie byla vedena směsí 1,5–2 % isofluranu (Isofluran®,

Rhodia) a kyslíku.

Magnetická rezonance byla provedena přístrojem Vet-MR®

0,2 T firmy Esaote. Pacient byl uložen v laterální poloze.

Byly použity následující sekvence: High resolution

Gradient echo sagitální, transverzální a dorzální před-

kontrastní sekvence, T2 v transverzální sekvence a T1

před- a postkontrastní studie v transverzální rovině. Jako

Obr. 1 – RTG vyšetření bederní páteře, šipka ukazuje na

spondylotické změny L7/S1

Obr. 2 – sagitální (a), transverzální (b) a dorzální (c) High resolution gradient echo

sekvence. Bílé šipky sledují levostrannou epidurální izointenzní masu od prostoru L6/7

až k foramen intervertebrale L7/S1. Přerušovaná bílá šipka ukazuje na spondylotické

změny.



Malá zvířata

kontrastní látka byl použit dimeglumini gadopentetas

(Magnevist®, Schering; aplikační dávka 0,2 ml/kg i. v.). Od

prostoru L6/7 zleva byla na Gradient echo sekvenci zleva

nápadná izointenzní (Obr. 2a, b, c), na T2 sekvenci mírně

hyperintenzní (obr. 3) masa komprimující conus medula-

ris a nervové kořeny cauda equinae. Od této masy šířky

a výšky 1 x 1cm se podél nervového kořene L7 táhne

kaudálně k L7/S1 prostoru masa se stejným signálem až

do foramen intervertebrale. Nešlo odlišit průběh vlastní-

ho nervu, posoudit, zda je zesílená pochva, jedná se

o epidurální tuk/vazivo, zesílení vlastního nervového

kořene. Po aplikaci gadolinia je zjevné mírné plnění kon-

trastem po obvodu masy i nervového kořene (obr. 4).

Meziobratlová plotýnka L7/S1 vykazuje mírný stupeň

protruze, těla L7/S1 jsou ventrolaterálně více zleva

obklopeny spondylotickými změnami. Také další prosto-

ry bederní páteře jsou s mírnými degenerativními spon-

dylotickými změnami. Suspektně se jednalo o epidurální

nádor (fibrosarkom, lymfosarkom) nebo meningiom,

případě nádor nervového kořene. Nešlo vyloučit empy-

ém/absces. V případě juxtaartikulární cysty bychom

čekali hypointenzní signál na T1 sekvenci a po aplikaci

gadolinia by se periferie masy neplnila kontrastní látkou.

Po dohodě s majiteli byla následující den plánovaná

chirurgie. Prozatím nebylo jasné, zda se bude jednat

pouze o probatorní zákrok k odběru vzorků, popřípadě

paliativní či dokonce kompletní chirurgické řešení. Pro

úvod do anestezie pro chirurgii byl zvolen intramusku-

lárně morfin (Morphin Biotika®, BB Pharm, 0,2 mg/kg), dále

intravenózně midazolam (Dormicum®, Roche, 0,2 mg/kg).

Následovala intravenózní aplikace propofolu (Propofol®,

Fresenius, do účinku). Po intubaci byl pacient opět pře-

veden na směs 1,5–2 % izofluranu (Isofluran®, Rhodia)

a kyslíku. Během vlastního operačního zákroku byla

použita kontinuální infuze fentanylu (Fentanyl®, Torrex

Pharma, 5 μg/kg/h). Předoperačně byl podán cefazolin

(Cefazolin®, Sandoz, 20 mg/kg).

Chirurgický řez byl veden kůží a podkožím v mediální

linii mezi trnovými výběžky L5 až S1. Preparace svaloviny

od trnových výběžků zleva vedla k vizualizaci levé polo-

viny arcus vertebrae obou obratlů L6 a 7, následovala

pouze levostranná dorzální

laminektomie L6/7.

Vybroušena byla asi ¼ lami-

ny L6 a polovina kraniální

poloviny L7, vždy od báze

intervertebrálních výběžků až

po bázi trnových výběžků. Po

otevření epidurálního prosto-

ru byl v levém dorzolaterál-

ním kvadrantu objeven cystic-

ký růžovofialový útvar kom-

primující conus medularis

a nervové kořeny (obr. 5a). Po

otevření vazivového pouzdra

jsme vybavili polotekutý až

rosolovitý obsah. Po vyprázd-

nění cysty bylo patrné, že

pouzdro pokračuje podél L7

kořene kaudálně do prostoru L7/S1 tak jak to naznačova-

lo MRI vyšetření (obr. 5b). Nebyly patrné další známky

nějaké masy, infiltrativního neoplastického procesu

v okolí nebo na nervových kořenech. Revize nervového

kořene L6 i L7 vlevo neukazovala na jejich zesílení.

Vazivové pouzdro cysty bylo resekováno na konci L7

obratle. V conus medularis zůstal patrný otisk masy –

cysty. Z resekovaného cystického útvaru byly připraveny

vzorky na cytologii a histopatologii. Uzavření operační

rány bylo provedeno standardním způsoben ve třech

vrstvách: povázka m. longissimus dorsi, podkoží a kůže.

Postoperačně byla zajištěna analgezie Morfinem s. c.

po šesti hodinách během prvních 24 hod. po operaci.

Pes byl v klidovém režimu držen na hospitalizaci, plně

spolupracoval a propuštěn 48 hod. po zákroku bez patr-

ného kulhání nebo odlehčování levé pánevní končetiny.

V rámci hospitalizace byly pacientovi předepsány rela-

xační masáže 2x denně, před nimi kryoterapie (ledování)

operační rány po dobu 10 minut. Cytologie nebyla dia-

gnostická: vysoká kontaminace krví, hojně byly pozoro-

vány adipocyty, místy normoblasty a mesenchymální

buňky bez známek neoplastických změn.

Pro domácí prostředí byl s majitelkou naplánován

klidový režim a rehabilitace. Pes byl držen v jedné míst-

nosti, venčil se 5x denně na 10–15 minut na rovinatém

Obr. 3 – T2 stransverzální sekvence. Masa je hyperintenzní (bílá šipka)

Obr. 4 – T1 transverzální postkontrastní sekvence, masa je mírně hyperintenzní – mírné plnění

kontrastem (bílá šipka). Přerušovaná bílá šipka ukazuje na spondylotické změny



Malá zvířata

terénu první dva týdny, vynechány byly schody, skoky,

rychlé starty a hry. Majitelka byla instruována k fyziote-

rapii: 1–2x denně masáže zad a končetin (zklidňující

hlazení, jemné tření, hnětení), mobilizace kloubů (ROM

= range of motion) – ohyb a natažení do maximálních

poloh proximo-distálně od kyčlí, resp. ramenních klou-

bů k prstům, potom maximální protažení celé končeti-

ny („jízda na kole“ – pohyb celé končetiny v maximál-

ním rozsahu ve směru kroku) a strečink (maximální

nebolestivé protažení končetiny). Od dalšího týdne

měla provádět asistovanou aktivní pohybovou terapii

v podobě stání, balancování a pružení na pánevních

končetinách přibližně 5x denně oboustranně i indivi-

duálně na pravé a levé pánevní končetině zvlášť. Od

2. týdne byly kladeny další nároky na trénink koordina-

ce. Plánovaná byla chůze pod kontrolou na vodítku na

hladké podlaze, venku mohl být povrch střídán (pevný,

hladký, hrbolatý – drny, bořící se – písek apod.), majitel-

ka připravila malý parkur (slalom, překážky na překra-

čování), cvičila také na balanční ploše. Zátěž byla

postupně zvyšována, 2. měsíc po zákroku byly ordino-

vány vycházky na 30 minut vícekrát denně, pes mohl

také vyklusávat bez vodítka pod vizuální kontrolou

majitelky, 3. měsíc se vycházky zvýšily na půl až hodinu

2–3x denně. Nyní, půl roku po zákroku, se pes pohybu-

je pravidelně volně na zahradě anebo chodí na hodino-

vé vycházky 1–2x denně, trénuje poslušnost. Silně je

omezeno skákání, psovi je dovoleno opatrné stání na

pánevních končetinách.

Výsledky histopatologie byly neobvyklé pro tuto loka-

lizaci. Materiál posuzoval diplomovaný veterinární pato-

log firmy IDEXX. Vzorek obsahoval velkou cystu naplně-

nou erytrocyty. Cysta byla ohraničena oploštěnými

endoteliálními buňkami, následovala vrstva bohatá na

hladkosvalová vlákna a rektangulární vaskularizaci.

Přilehlá pojivová tkáň je edematózně prosáklá s lymfo-

-plasmocytární i neutrofilní infiltracích. Diagnóza zněla

angiektázie – cysta pocházející z dilatované cévy.

Příčinou může být vnější obstrukce cévy, trombus nebo

aneurysma cévy. Nebyly pozorovány žádné známky neo-

plastického procesu.

Diskuse

Náš pacient vykazoval zcela nezvyklou příčinu kom-

prese nervových kořenů cauda equinae. Že cysta sku-

tečně komprimovala conus medularis, bylo zjevné po

odstranění masy, neboť kaudální úsek míchy spolu

s dalšími nervovými kořeny zůstal deformován ve stej-

né poloze jako při kompresi. Za příčinu vzniku této

cévní dilatace předpokládáme obstrukci – stenózu

lumbosakrálního přechodu s degenerativními změna-

mi. Pes však nevykazoval dlouhodobě žádné extrémní

klinické příznaky související s tímto nálezem. Existuje

velké procento psů bez klinických příznaků s výraz-

ným radiologickým obrazem.1-6 Mohlo také dojít

k traumatu a poškození cévního zásobení tohoto pro-

storu. Nelze s určitostí zjistit, o kterou cévní větev se

jednalo, předpokládáme, že by se mohlo jednat

o vénu jdoucí souběžně s nervovým kořenem L7 do

epidurálního prostoru. Nepravděpodobné bude aneu-

rysma anebo trombus jako příčina angiektázie.

MRI bylo v tomto případě velmi nepřesné v typizaci

patologického procesu, dokázalo však indikovat chi-

rurgický výkon a podat dostatek informací pro ote-

vření postiženého prostoru. MRI však zůstává ideál-

ním diagnostickým instrumentem pro patologii L/S pro-

storu.11,12

Další vývoj pacienta je prozatím otevřený. Cysta prav-

děpodobně byla odstraněna dostatečně. Pacient po

šesti měsících nevykazuje žádné známky komprese

nervových kořenů ani ve spojitosti obtíží v L/S přechodu.

Pro tyto účely byla první chirurgie plánovaná jako mini-

málně invazivní, se zachováním vazů mezi trnovými

výběžky, svaloviny na pravé straně i levého interverte-

brálního kloubu L6/7. Je počítáno s rizikem dalšího chi-

rurgického zásahu v L7/S1 oblasti. Původně jsme pláno-

vali kontrolní MRI. Jelikož pes zůstal bez deficitů, bylo

vyšetření prozatím odloženo. Neexistuje totiž žádná

korelace mezi radiologickým nálezem a klinickou sym-

ptomatologií. Dosavadní pozitivní výsledek je možné

přisuzovat také rehabilitačnímu programu pacienta,

Obr. 5a – Chirurgie – levostranná laminektomie L6/7: Po otevření

epidurálního prostoru byl v levém dorzolaterálním kvadrantu

objeven cystický růžovofialový útvar (bílá šipka) komprimující

conus medularis a nervové kořeny

Obr. 5b – Chirurgie – levostranná laminektomie L6/7: Po

vyprázdnění cysty bylo patrné, že pouzdro cysty, na něž ukazuje

instrument s bílou šipkou, pokračuje podél L7 kořene kaudálně

do prostoru L7/S1. Černé šipky označují conus medularis,

respektive levý L7 nervový kořen



Malá zvířata

který je v mnoha případech jediným možným terapeu-

tickým řešením patologie tohoto anatomického místa.

ZávěrU pacientů s degenerativní lumbosakrální stenózou je

potřeba diferenciálně diagnosticky vedle protruze mezi-

obratlové plotýnky, spondyloarthrozy, anomálie obratlů,

diskospondylitidy, radikuloneuritidy, traumatu, neopla-

zie a OCD léze počítat také s cystickou dilatací kloubního

pouzdra intervertebrálních kloubů nebo dilatací cév.

MRI nemusí vždy podat dostatek informací pro diagnó-

zu, dokáže však popsat rozsah a invazivitu patologické-

ho procesu. RTG vyšetření je nutné považovat v diagnos-

tice spinálních onemocnění (nejedná-li se o frakturu/

luxaci, zánět nebo nádor obratle v pokročilém stadiu) za

krajně nedostatečné. V nejasných případech by měla být

klientovi navržena probatorní nebo kurativní chirurgie.

Literatura:1. JAGGY, A., LANG, J., SCHAWALDER, P. Cauda equina Syndrom beim Hund.

Schweizer Archivfür Tierheilkunde 1987;129:171-192.

2. DUNCAN, N.A., AHMED, M.A. the role of axial rotation in the etiology of uni-

lateral disc prolapse. Spine 1991; 16: 1089-1098.

3. BÜRGER, R., LANG, J. Kinetische Studie über die Lendenwirbelsäule und den

lumbosakralen Üebergang beim Deutschen Schäferhund Teil I und II.

Schweiz Arch Tierheilk 1992; 134: 411-416.

4. LANG, J., HÄNI, H., SCHAWALDER, P. A sacral lesion resembling osteochond-

rosis in the german shepherd dog. Vet Radiol & Ultrasound 1992; 33: 69-76.

5. BÜRGER, R., LANG, J. Kinetische Studie über die Lendenwirbelsäule und den

lumbosakralen Übergang beim Deutschen Schäferhund. Teil 2: eigene

Untersuchungen. Schweiz Arch Tierheilk 1993; 135: 35-43.

6. LANG, J. Die Cauda equina Kompression des Hundes. Ein Beitrag zur

Röntgenuntersuchung und Pathogenese. Habilitationsschrift Bern, 1993.

7. SCHMID, V., LANG, J. Measurements on the lumbosacral junction in normal

dogs and those with cauda equina compression: J Small Animal Practice

1993; 34: 437-442.

8. MORGAN, J. P., BAHR, A., FRANTI, C. E., BAILEY, C. S. Lumbosacral transitional

vertebrae as a predisposing cause of cauda equina syndrome in German

Shepherd Dogs: 161 cases (1987-1990). JAVMA 1993; 202: 1877-1882.

9. FLUCKIGER, M..A., DAMUR-DJURIC, N., HASSIG, M., MORGAN, J. P., STEFFEN, F.

A lumbosacral transitional vertebra in the dog predisposes to cauda equina

syndrome. Vet.Radiol.Ultrasound 2006 47: 39-44.

10. BLEY, T., LANG, J., JAGGY, A., TOMEK, A., FORTERRE, F. Lumbar spinal ‚juxtaar-

ticular‘ cyst in a Gordon setter. J Vet Med A Physiol Pathol Clin Med. 2007

Nov;54(9):494-8.

11. DE HAAN, J. J., SHELTON, S. B., ACKERMAN, N. Magnetic resonance imaging

in the diagnosis of degenerative lumbosacral stenosis in four dogs. Vet Surg

1993; 22: 1-4.

12. ROSSI, F., SEILER, G., BUSATO, A., WACKER, T., LANG, J. Magnetic resonance

imaging of facet joint geometry and intervertebral disk degeneration in the

caudal lumbar spine (l5-s1) of dogs with clinical signs of cauda equina com-

pression. Vet Radiol & Ultrasound 2004; 45: 381-387.

Adresa autora:

MVDr. Aleš Tomek,

Klinika Jaggy, s. r. o.,

Komárovská 5,

617 00 Brno


eské národní v tve WPSA a WVPA spole n s AAM, VFU Brno, KVL R a SVS R

po ádají 41. dr bežá skou konferenci s mezinárodní ú astí

ve dnech 15.–16. íjna 2015

ODBORNÁ GARANCEIng. Pavel Tre l, DrSc., MVDr. Karel Kova ík

Místo konání:Hotel Myslivna, Nad Pisárkami 1, Brno-

Kohoutovice

P ihlášky:VFU Brno, ICVI, V ra Temelová, tel.: 541 562 092,


DRŮBEŽ 2015DRŮBEŽ 2015


Sekcia Spoločenské zvieratá

- Endokrinológia malých zvierat

Stijn J. M. Niessen DVM, PhD. DECVIM PGCVetEd FHEA MRCVS

Sekcia Drobné cicavce

- Interná medicína drobných cicavcov

MVDr. Vladimír Jekl, Ph.D., DECZM (Drobné cicavce)

Sekcia Hospodárske zvieratá

- Reprodukčný manažment v chove HD

Árpád Csaba Bajcsy DVM, PhD, DECBHM

Sekcia Kone

- Metabolické ochorenia koní

Doc. MVDr. Barbora Bezděková, PhD., DECEIM

Sekcia Veterinárne sestry

- Ako využiť vedomosti sestričky/recepčnej

MVDr. Jiří Jahoda a tím Veterinárnej kliniky Medipet

Sekcia Komerčné prednášky „voľný vstup“

- Najnovšie poznatky z farmakológie a dietológie zvierat

Posterová sekcia – prezentácia kazuistík

Predkongresový deň, 23. 10. 2015, Hotel JASAUTO, Nitra

Slovenská spoločnosť posudzovateľov DBK a DLK

- Interpretácia röntgenogramov DBK a DLK

MVDr. Marta Schmidhalter-Pekárková DECVDI

Dr. Kerstin von Pückler DECVDI

On-line registráciu, detailné informácie o programe,

prednášajúcich, mieste kongresu a organizačnom

zabezpečení nájdete na webových stránkach

www.veterinaria.sk

23. - 25. OKTÓBERAGROKOMPLEX, NITRA

ENDOKRINOLÓGIA MALÝCH ZVIERAT

Generálni partneri asociácií

Hlavnou témou sekcie malých zvierat bude endokrinológia psov a mačiek. Určite budete súhlasiť, že v tomto odbore sa má človek stá-

le čo nové naučiť. Viac svetla do tejto komplikovanej tematiky vám

vnesie držiteľ viacerých ocenení za prínos v endokrinológii, viceprezi-

dent European Society of Veterinary Endocrinology a predovšetkým

inovatívny prednášajúci Stijn Niessen.

Králiky, morčatá, fretky… živočíšne druhy, s ktorými sa stretávame

v našej praxi čoraz častejšie. Aby títo vzrastom malí pacienti neboli pre

veterinára zdrojom zbytočného stresu, pozvali sme toho najpovola-

nejšieho. Vladimír Jekl pre vás pripravil prehľad najčastejších diagnóz

z oblasti internej medicíny drobných cicavcov. Túto tému Novou

Veterináriou neopúšťame, preventívnym a terapeutickým chirurgic-

kým intervenciám danej kategórie zvierat sa budeme venovať na na-

šom zimnom kongrese v Smoleniciach.

Autori posterov majú registračný poplatok znížený o 30 % až po schválení posteru.

Všetky sumy sú uvedené v eurách a obsahujú DPH 20 %.

competence in pain management

Registračné poplatky Včasný registračný poplatokVčasný registračný poplatok(registrácia do 3. októbra 2015)

Štandardný registračný poplatok(registrácia od 4. do 18. októbra 2015)

Platba na mieste v hotovosti/kartou v €(aj pri predchádzajúcej on-line registrácii)

Doktor - člen SAVLMZ(ČAVLMZ)/SHA/ZVLHZ 85 €85 € 105 € 120 €

Doktor - nečlen 110 €110 € 135 € 150 €

Sestričky/technický personál 25 €25 € 35 € 50 €

Študent - člen SAVLMZ (aj PhD. štúdium) 25 €25 € 40 € 55 €

Študent - nečlen (aj PhD. štúdium) 35 €35 € 50 € 65 €

Predkongresový deň SPDD 90 €

Stijn J. M.NiessenDVM, PhD. Diplomate ECVIM (Internal medicine)PGCVetEd FHEA MRCVS

VIDEO PREDNÁŠKY NEUROLÓGIA MALÝCH ZVIERAT

CHOROBY EXOTOV A PLAZOV

· Kúpite na shop.savlmz.sk

· Platba CardPay - kreditnou kartou

· Počet pozretí videa neobmedzený

Hlavný odborný program, 24. – 25. 10. 2015

CZ/ENpreklad

INTERNÁ MEDICÍNA DROBNÝCH CICAVCOV

Vladimír JeklMVDr., PhD.,

Diplomate ECZM(Small Mammal)

Možnosť platby CardPay

– kreditnou kartou

Odrátanie 20 % DPH z vložného

pre zahraničný ch platcov DPH



Malá zvířata

M. NAČERADSKÁ,1 P. LÁNY2

1Veterinární ordinace, Praha

2Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

SOUHRN

Načeradská M., Lány P. Diagnostika dermatofytóz – review. Veterinářství 2015;65:682-687.

Dermatofytózy patří mezi zoonózy a jsou poměrně častým problémem obzvláště v útulcích a chova-

telských stanicích koček. Diferenciální diagnostika je velmi široká a není možné diagnostikovat derma-

tofytózy pouze na základě klinického vyšetření. V práci je prezentována široká diferenciální diagnostika

dermatofytóz a různé způsoby diagnostiky. Nejspolehlivějším způsobem, jak diagnostikovat dermatofy-

tózy, je odběr vzorků z okraje léze – ideálně potvrdit ještě fluorescencí Woodovou lampou, trichoskopic-

ké vyšetření a potvrzení kultivací v laboratoři. Nejnovější metodou diagnostiky je PCR vyšetření, které je

velmi citlivé, jeho výsledek je však třeba interpretovat opatrně a v souvislosti s klinickými projevy.

SUMMARY

Načeradská M., Lány P. Diagnosis of dermatophytoses – a review. Veterinářství 2015;65:682-687.

Dermatophytoses belong to the zoonoses and are relatively common problem especially in shelters

and feline kennels. Differential diagnosis is very broad and it is not possible to diagnose ringworm on

the basis of clinical examination. The paper presents a broad differential diagnosis dermatophytoses

and various methods of diagnosis. The most reliable way to diagnose ringworm is a sampling from the

edge of the lesion - ideally confirmed yet Wood, fluorescent lamp, trichoskopické examination and

confirmation of cultivation in the laboratory. The latest method of diagnostic PCR tests that are very

sensitive, its results have to be interpreted with caution and in conjunction with clinical manifestations.

Ringworm among the zoonoses and are fairly common problem especially in shelters and kennels cats.

Diagnostika dermatofytóz – review

ÚvodPlísně jsou všudypřítomné mikroorganismy

hojně se vyskytující v prostředí. Většina z nich jsou

saprofyté (žijí v půdě) anebo to jsou patogeny

způsobující onemocnění rostlin. Bylo identifiková-

no asi 300 druhů, které mohou vyvolávat onemoc-

nění lidí a zvířat.

Jednou z častých zoonóz, které se dostávají do

ordinace veterinárního lékaře, jsou dermatofytózy.

Dermatofyta jsou skupinou filamentózních mikro-

organismů, které mají stejnou morfologii i fyziolo-

gii a jejich příbuznost byla potvrzena i molekulár-

ními metodami.1 Do této skupiny mikroskopických

hub patří rody Microsporum, Trichophyton

a Epidermophyton. Dermatofyta patří spolu se spo-

rotrichózou či kryptokokózou mezi nejčastější

zoonózy, které se společně řadí mezi dermatomy-

kózy, což jsou obecně onemocnění kůže vyvolaná

houbovými mikroorganismy.2

Klinické příznaky dermatofytózyKlinické projevy jsou různé, zpočátku často

velmi nenápadné, obvykle bez pruritu nebo jen

mírným.3,4 Vzácnější forma, papulopustulární

neboli miliární dermatitida může být u koček velmi

pruritická.4 Na postižených místech, což jsou nej-

častěji obličejové části, uši, tlapky, ocas či ventrální

abdomen, se objevují jemné krusty (obr. 1) nebo

drobné šupiny (obr. 2).3,4 V pozdějším stadiu může

infekce přejít do podoby kruhových alopetických

lézí s krustami (obr. 3), často s projevy zánětu na

okraji lézí a ve středu se naopak postupně odhoju-

jí. Léze jsou obvykle kruhové, kvůli postižení foli-

kulů mají obvykle vzhled folikulitidy (obr. 4 a 5).

Takový vzhled mají nejčastěji infekce M. canis.

Pokud dojde k infekci drápů – paronychia, jsou

tyto drápy křehké a snadno se lámou.4,5 U mladých

koček může být M. canis také původcem lézí

se vzhledem komedonů, např. kočičí akné.6

Typické léze se začínají objevovat 1–4 týdny po

infekci, srst vypadá jako prožraná od molů, objevu-

jí se kruhové alopetické léze o průměru 1 až 8 cm,

které se pomalu zvětšují.4,7 U neléčených dospě-

lých zvířat může dojít ke spontánnímu vyhojení

lézí,3,7 ale tento proces může trvat několik měsíců.8,9

Vzácněji se může vyskytnout generalizovaná

forma, která se projevuje difúzní alopecií, hyper-

pigmentací a tvorbou šupin.7,10 Ohrožena jsou

obzvláště koťata s infekcemi horních cest dýcha-

MVDr. Martina

Načeradská,

veterinární

lékařka



Malá zvířata

cích či gastrointestinálního traktu.6 Tato forma se také

často vyskytuje při hyperadrenokorticismu,7,10 byla pozo-

rována u psů s leishmaniózou, ehrlichiózou či diabetes

mellitus.11 Z lézí byl izolován T. mentagrophytes10 či M.

canis.11

Psi norníci mohou být infikováni geofilními (M. gypse-

um) nebo zoofilními (M. persicolor) dermatofyty (rezervo-

árem jsou hlodavci), infekce se pak u nich projeví jako

alopetická papulopustulární forma na planum nasi, obli-

čejových částech či končetinách.7,12

Další formou je kerion (obr. 6), což jsou silně zánětlivé,

alopetické, erytematózní jednotlivé nebo mnohočetné

dobře ohraničené léze, které mohou být sekundárně

infikovány bakteriemi. Jsou obvykle velmi pruritické

a bolestivé,7 nejčastěji bývá z těchto lézí identifikováno

M. canis, méně často pak M. gypseum.13

Diferenciální diagnostika dermatofytóz

Diferenciálně diagnosticky je třeba vyloučit ostatní

příčiny, které mohou způsobovat alopecii, erytém, papu-

ly, zvýšenou tvorbu šupin a krust.14 Nejčastěji se jedná

o folikulitidu a u koček vzácněji ještě o miliární dermati-

didu.4 Velmi důležité je získání podrobné anamnézy od

majitele, např. kde se zvíře pohybovalo, jak je staré.

U koček, které jsou velmi citlivé na stres, je třeba zvažo-

vat i psychogenní dermatózy.15 Ty, které chodí ven a mohou

lovit myši, mohou trpět nebezpečnými infekčními one-

mocněními jako např. Pox virus.16,17 U kocourů, kteří chodí

ven a agresivně si brání své teritorium, mohou být příčinou

kožních změn bakteriální infekce a pokud se navíc ještě

rány špatně hojí, je třeba vyloučit i mykobakterie.16

Obr. 1 – Drobné krusty na planum nasi u kočky

Obr. 2 – Šupiny na břiše u britské kočky

Obr. 4 – M. canis na zádech, perský kocour, vzhled folikulitidy

Obr. 3 – Krusty ventrálně na krku u yorkshírského teriéra

Obr. 5 – M. canis u psa, křížence, vzhled folikulitidy

Obr. 6 – Kerion na čumáku u feny chodského psa



Malá zvířata

U venkovních koček je třeba také vyloučit běžné parazi-

tární infekce, jako je např. zablešení či otodectes16,17

(jeho generalizovanou formu s projevy na kůži těla).

U kočky žijící pouze v domácnosti se bude spíše jednat

o komplex eozinofilního plaku nebo alergii.16 Vzácněji

než u psů se u koček může vyskytovat demodikóza, kte-

rou je třeba zahrnout mezi diferenciální diagnózy.16,18

U starší kočky s lézemi na uších je třeba zvažovat neopla-

zie, případně pemfigus foliaceus.16,17

U mladých psů je třeba mikroskopickým vyšetřením

odlišit dermatofytózu od demodikózy (obr. 7 a 8),

Cheyletiellu či Sarcoptes scabiei.17,18 Pokud pes cestoval ke

Středozemnímu moři, je třeba zařadit do seznamu dife-

renciálních diagnóz i leishmaniózu (obr. 9),17 autorka se

však setkala již s případem feny, jež podle anamnézy

nikdy neopustila Českou republiku. Kožní změny u této

feny byly klinicky neodlišitelné od dermatofytózy a dia-

gnóza byla stanovena až na základě histologického

vyšetření. Z možných bakteriálních příčin je třeba vylou-

čit folikulitidu či u štěňat impetigo. Z hlediska primárně

neinfekčních příčin je třeba odlišit juvenilní celulitidu,18

na uších pak nemoc chladových aglutitinů či alergie (obr.

10).17 Příčinou kožních změn u psů, častěji než u koček,

může být i Malassezia spp.,17 kterou někteří kolegové

nesprávně řadí mezi dermatofytózy.19

Diagnostika dermatofytóz

Zvířata trpící dermatofytózou bývají často špatně dia-

gnostikována, nebo naopak zvířata trpící jiným onemoc-

něním zbytečně dostávají poměrně hodně drahá léčiva,

která jim nemohou pomoci. Je tedy velmi důležité správ-

ně stanovit diagnózu.20

Existuje mnoho způsobů, jak diagnostikovat dermato-

fytózy. Spolehlivá, ale delší dobu trvající je např. kultiva-

ce. Ve studiích, kde vyšetřovali ELISA testem protilátky,

bylo zjištěno, že průkaz protilátek může být při diagnos-

tice dermatofytóz také vhodným diagnostickým tes-

tem21,22 (senzitivita 83,3 % a specificita 95,2 %).21

Klinické vyšetření

Diferenciální diagnostika klinických příznaků je velmi

široká. Není možné diagnostikovat dermatofytózu jen na

základě klinického vyšetření,6 i když to tak někteří veteri-

nární lékaři v ČR dělají.19

Díky pečlivému klinickému vyšetření při denním světle

lze však posoudit celkový klinický stav zvířete a určit

místa, odkud by bylo vhodné odebrat vzorky k dalšímu

vyšetření. Je třeba pečlivě prohlédnout místa, kde se

změny nacházejí nejčastěji, jako jsou čumák, jeho okolí,

okolí očí a uší, okraje uší, tlapky a jednotlivé prsty s drápy,

mediální strany končetin, podpaží, slabiny a ocas.23,24

Vyšetření Woodovou lampou

K diagnostice dermatofytóz je možné přímo v ordinaci

použít Woodovu lampu, která emituje UV světlo o vlno-

vé délce 320 až 400 nm – vrchol při 365 nm.25 Jedná se

Obr. 7 – Demodikóza na horním víčku pravého oka, pes, kříženec

Obr. 8 – Generalizovaná demodikóza, francouzský buldoček – záda

Obr. 9 – Leishmanióza, fenka křížence, drobné šupiny na ušním boltci

Obr. 10 – Atopická dermatitida u feny křížence, ušní boltec



Malá zvířata

o poměrně levné, rychlé a jednoduché vyšetření, ale je

třeba dobře znát jeho limity.

Pouze některé kmeny M. canis (asi 60 %) září při osvět-

lení Woodovou lampou světle zeleně, ostatní dermatofy-

ta jako např. T. mentagrophytes nefluoreskují.19 Mohou se

také vyskytnout i falešně pozitivní fluorescence, např. při

infekci Pseudomonas aeruginosa nebo při použití někte-

rých mýdel, mastí či olejů, dokonce vlákna z některých

koberců mohou zářit světle zeleně.23 Je nutné odstranit

krusty a šupiny, které mohou překrývat postižené chlu-

py, lampu je třeba držet velmi blízko, zhruba 4–10 cm,

protože postižené chlupy se lámou a jsou kratší. Díky

tomu je možné také lépe odlišit falešně pozitivní fluo-

rescence šupin obsahujících keratin – modrobílé, či

mazu – žlutooranžové.24

Vyšetření Woodovou lampou je třeba vnímat jako

pomocný nástroj v diagnostice23 např. k určení vhodných

míst k odběru vzorků, což jsou obvykle místa na krajích

lézí nebo obecný screening koček přijímaných do útul-

ku. Je také lepší používat Woodovu lampu se zvětšova-

cím sklem.24

Mikroskopické vyšetření

Cytologické vyšetření je důležitou součástí v rámci

diagnostiky jakýchkoliv kožních změn. Správná technika

a volba způsobu odběru vzorků pro různé změny je

důležitá k získání dobrých výsledků.

U proliferativních lézí a mas je nejvhodnější způsob

odběru FNB (fine needle biopsy), je však důležité ode-

brat dostatečně tenkou jehlou (nejčastěji černá, 21G),

bez kontaminace krve. Pokud se jedná o masu, vzorek by

měl být odebrán přímo z masy a ne jejího okolí.26

U ulcerativních nebo exsudativních povrchových lézí

je vhodnější provést otiskový preparát. Stěry jsou vhod-

né spíše k odběru vzorků ze zvukovodu či fistulových

traktů. Navlhčení tamponku ve fyziologickém roztoku je

vhodný způsob, jak dosáhnout menšího poškození

buněk a lepší výtěžnosti, pokud je léze sušší.26 V hnisa-

vém sekretu lze pozorovat hyfy fagocytované v neutro-

filech.7

Seškrab je vhodnou odběrovou technikou pro suché

povrchové léze, které se při dermatofytózách vyskytují

nejčastěji. Je nutné ho provádět na okraje léze, kde

bývají patrné zánětlivé změny. Měl by však být dostateč-

ně hluboký, do prvního kapilárního krvácení.26

Moriello23,24 doporučuje vyšetřit odebrané chlupy

Woodovou lampou k ověření správnosti odběru vzorku.

Takto odebraný vzorek je vhodné zakápnout minerál-

ním olejem, je levný a snadno dostupný, a přidat kapku

metylenové modři, kterou poškozené chlupy snadno

absorbují a jsou pak pod mikroskopem dobře viditel-

né.24 Postižené chlupy se pod mikroskopem jeví rozšíře-

né, nepravidelné a jejich vnitřní struktura je narušená

(obr. 11). K přímému mikroskopickému vyšetření lze

využít další roztoky, např. laktofenol či hydroxid sodný7,27,

nebo minerální olej.23 Senzitivita přímého mikroskopic-

kého vyšetření je asi 60%.28 Zlepšit výsledek vyšetření

lze centrifugací odebraného vzorku s KOH (hydroxid

sodný).29 Nejlepší výsledky (senzitivita 76%) byly zatím

dosaženy při vyšetření fluorescenčním mikroskopem

s využitím barvení optickým zjasňovačem Calcofluor

white.28

Infikované chlupy se pod mikroskopem (objektiv 4

nebo 10) jeví nepravidelně rozšířené a jejich vnitřní

struktura je narušena myceliem. Arthrokonidie jsou

velmi malé (2–3 μm), rozlišitelné pod objektivem 40,

kolem chlupů mohou být v podobě řetízků – T. mentag-

rophytes nebo sdružené ve vrstvách – M. canis.7 Hyfy

a mikrokonidie M. canis nemusí být v preparátu přítom-

né vždy v souvislosti s chlupy.30

KultivacePro kultivaci je velmi důležitý způsob odběru vzorků.

U asymptomatických jedinců je doporučována metoda

odběru sterilním zubním kartáčkem a poté jemně otisk-

nout na kultivační médium.23,24 Srovnatelné výsledky lze

získat i odběrem lepicí páskou.31 Kultivace chlupů

a/nebo seškrabu z kůže je možná, ale doporučuje se

spíše přímo z okrajů postižených míst.28 Pro kultivaci

drápu je třeba umýt dráp a drápové lůžko 70% roztokem

alkoholu. Z drápového lůžka lze odebrat vzorek sterilním

kartáčkem, konec drápu je třeba ustřihnout a otisknout

čerstvě ustřižený konec na kultivační médium.23

Kultivaci je možné provést na DTM (dermatophyte test

medium),3,5 kterou lze provést přímo v ordinaci veteri-

nárního lékaře (obr. 12), avšak tento test není příliš spo-

lehlivý (spolehlivost 62 %).32 Guillot a kol.33 provedli kul-

tivace na DTM při různých teplotách a zjistili, že ke spo-

lehlivému výsledku u konkrétního testu RapidVet-D je

třeba stabilní teplota 24–27 °C po dobu tří dnů od inoku-

lace (výsledky byly odečítány 3. – 4. den). Pokud je teplo-

ta nižší, prodlužuje se tím doba kultivace na 9–10 dní.

K podobnému závěru dospěli i Moriello a kol.,34 kteří

srovnávali šest komerčních DTM médií, přičemž zjistili, že

i při dodržení stabilních teplot 25 nebo 30 °C byla spo-

lehlivost jednoho z testů (In Tray) pouze 64,3 %. Falešně

negativní výsledky mohou být také zaznamenány kvůli

některým kmenům M. canis, které nezpůsobují červené

zabarvení média na DTM.35

Jedním z nejspolehlivějších vyšetření je kultivace na

Sabouraudově agaru ve specializované laboratoři (obr.

13).36 Za pozitivní výsledek je považována tvorba mini-

málně deseti kolonií. Počet kolonií lze využít i k hodno-

Obr. 11 – Nepravidelný vzhled chlupu v centru snímku, zvětšeno 10x



Malá zvířata

cení účinnosti terapie – počet rostoucích kolonií by se

měl týden od týdne snižovat.6 Při kultivaci na agaru tvoří

dermatofyta makrokonidie a mikrokonidie. Kolonie

bývají často pigmentované. Morfologie kolonií a typ

makrokonidií se využívají v rámci identifikace pod mik-

roskopem.37 Makrokonidie M. canis mají typický vřeteni-

tý tvar a tlustou stěnu (obr. 1).

Histologické vyšetřeníDiagnózu je možné potvrdit i histologickým vyšetře-

ním, ale tato metoda je stejně spolehlivá jako kultivace

v laboratoři. Může však potvrdit diagnózu u netypických

forem dermatofytóz.7

Vzhled histopatologického preparátu může být varia-

bilní u různých druhů zvířat, ale vždy zahrnuje pyogranu-

lomatózní proces v okolí chlupových folikulů nebo

superficiální perivaskulární dermatitidu či obojí. Těžké

případy s přidruženou akantolytickou intraepidermální

pustulární dermatitidou mohou připomínat léze pemfi-

gus foliaceus.6

Vyšetření PCR

K identifikaci dermatofyt lze využít i PCR vyšetření. Je

rychlé a velmi citlivé, ale poměrně nákladné. V jedné

studii byla při vyšetření T. mentagrophytes a dalších

Trichophyton spp. shoda s kultivací při záchytu těchto

patogenů v 92 %.38 V další studii, kde bylo vyšetřováno

M. canis a T. mentagrophytes a další, byla pozitivní predik-

tivní hodnota 95,7 % a negativní prediktivní hodnota

100 %.39 Toto vyšetření je velmi citlivé, jeho výsledek je

však třeba interpretovat opatrně a v souvislosti s klinic-

kými projevy. Pokud má zvíře v srsti malý počet spor,

může se jednat pouze o kontaminaci z prostředí.

ZávěrDiferenciální diagnóza dermatofytóz je velmi široká

a není možné diagnostikovat dermatofytózu pouze kli-

nickým vyšetřením. Z hlediska diagnostiky je v součas-

nosti doporučováno klinické vyšetření kůže zvířete

v kombinaci s vyšetřením Woodovou lampou, aby bylo

možné co nejlépe určit místa odběru vzorků.24 Definitivní

potvrzení diagnózy je doporučováno kultivací v labora-

toři, kde je pozorován nárůst více než deseti kolonií na

misku, přičemž orientační výsledek může poskytnout

i kultivace na DTM půdě provedená v ordinaci.6

Nejspolehlivějším způsobem, jak diagnostikovat der-

matofytózy, je tedy odběr vzorků z okraje léze – ideálně

potvrzeno ještě fluorescencí Woodovou lampou, tricho-

skopické vyšetření a potvrzení kultivací v laboratoři.24

Literatura1. GRÄSER, Y., EL FARI, M., VILGALYS, R., KUIJPERS, AFA., DE HOOG, G. S.,

PRESBER, W., TIETZ, H. J. Phylogeny and taxonomy of the family

Arthrodermataceae (dermatophytes) using sequence analysis of the riboso-

mal ITS region. Medical Mycology 1999;37:105-114.

2. NAKAMURA, Y., WATANABE, S., HASEGAWA, A. Dermatomycosis in human

and animals. Nihon Ishinkin Gakkai zasshi. Japanese J Medical Mycol

1998;40(1):9-14.

3. SVOBODA, M., SENIOR, D. F., DOUBEK, J., KLIMEŠ, J. Nemoci psa a kočky 1. díl.

Noviko, a.s., Brno 2000.

4. SCOTT, D. W., MILLER, W. H., GRIFFIN, C.E. Fungal skin diseases. In: Muller and

Kirk’s Small Animal Dermatology. 6th ed. Philadelphia: WB Saunders;

2001:336-361.

5. FOSTER, A. P., FOIL, C. S. BSAVA Manual of Small Animal Dermatology. 2nd

ed. BSAVA, Gloucester 2003:169-174.

6. BOND, R. Superficial veterinary mycoses. Clinics Dermatol 2010;28(2):226-236.

7. MORIELLO, K. A. Feline skin diseases. In: The Cat: Clinical Medicine and

Management. Elsevier Health Science. St. Louis; Mussouri, 2012:371-424.

8. MIGNON, B. Dermatophytosis. In: A Practical Guide to Canine Dermatology.

Kalianxis; Paris, 2008:151-164.

9. DEBOER, D. J., MORIELLO, K. A. Development of an experimental model of

Microsporum canis infection in cats. Vet Microbiol 1994b;42(4):289-295.

Obr. 12 – M. canis, červeně zabarvená půda DTM s bílými koloniemi

Obr. 13 – M. canis, bílé kruhovité kolonie, Sabouraudův agar.

S laskavým svolením laboratoře Sevaron

Obr. 14 – Makrokonidie M. canis. S laskavým svolením

Laboratoře Sevaron s.r.o., archiv, zvětšeno 400x, foceno

světelným mikroskopem se zeleným filtrem



Malá zvířata

10. SPARKES, A. H., GRUFFYDD-JONES, T. J., STOKES, C. R. Acquired immunity in

experimental feline Microsporum canis infection. Research Vet Sci

1996;61(2):165-168.

11. CHEN, C., SU, B. Concurrent hyperadrenocorticism in a minature schnauzer

with severe Trichophyton mentagrophytes infection. Vet Dermatol

2002;13(4):211-229.

12. CERUNDOLO, R. Generalized Microsporum canis dermatophytosis in six

Yorkshire terrier dogs. Vet Dermatol 2004;15(3):181-187.

13. CARLOTTI, D. N., BENSIGNOR, E. Dermatophytosis due to Microsporum per-

sicolor (13 cases) or Microsporum gypseum (20 cases) in dogs. Vet Dermatol

1999;10(1):17-27.

14. CORNEGLIANI, L., PERSICO, P., COLOMBO, S. Canine nodular dermatophytosis

(kerion): 23 cases. Vet Dermatos 2009;20(3):185-190.

15. BOND, R. Superficial veterinary mycoses. Clin Dermatol 2010;28(2):226-236.

16. OVERALL, K. Manual of Clinical Behavioral Medicine for Dogs and Cats.

Elsevier Health Sciences 2013:441-449.

17. FRIBERG, C. Feline Facial Dermatoses. Vet Clin Small Anim 2006;36:115-140.

18. MATOUSEK, J. L. Diseases of the ear pinna. Vet Clin Small Anim 2004;34:511-540.

19. NAGLE, T. Topics in Pediatric Dermatology. Vet Clin Small Anim 2006;36:557-572.

20. NAČERADSKÁ, M., LÁNY, P., LOUČKA, M. Kontrola a terapie dermatofytóz

u praktických veterinárních lékařů v České republice – retrospektivní studie.


21. OUTERBRIDGE, C. A. Mycologic Disorders of the Skin. Clin Tech Small Anim

Pract 2006;21:128-134.

22. PEANO, A., RAMBOZZI, L., GALLO, M. G. Development of an enzyme-linked

immunosorbant assay (ELISA) for the serodiagnosis of canine dermatophy-

tosis caused by Microsporum canis. Vet Dermatol 2005:16(2):102-107.

23. PINTER, L., NOBLE, W. C., ELLIS, J., CICLITIRA, P. J. The Value of Enzyme-linked

Immunosorbent Assay (ELISA) in the Sero-diagnosis of Canine

Dermatophytosis Due to Microsporum Canis. Vet Dermatol 1992;3(2):65-70.

24. MORIELLO, K. A. Diagnostic Techniques for Dermatophytosis. Clinical

Techniques in Small Animal Practice 2001;16(4):219-224.

25. MORIELLO, K. A. Feline dermatophytosis Aspects pertinent to disease man-

agement in single and multiple cat situations. J Feline Med Surg

2014;16(5):419-231.

26. GUPTA, L. K., SINGHI, M. K. Wood‘s lamp. Indian J Dermatol Venereol Leprol

2004;70(2):131-135.

27. MEINKOTH, J. H., COWELL, R. L. Sample collection and preparation in cytolo-

gy: increasing diagnostic yield. Veterinary Clinics of North America: Small

Animal Practice 2002;32(6):1187-1207.

28. THOMSETT, L. R. Fungal diseases of the skin of small animals. Brit Vet J

1986;142(4):317-325.

29. FRYMUS, T., GRUFFYDD-JONES, T., PENNISI, M. G., ADDIE, D., BELÁK, S.,

BOUCRAUT-BARALON, C., EGBERINK, H., HARTMANN, K., HOSIE, MJ., LORET A,

L. H., MARSILIO, F., MÖSTL, K., RADFORD, A. D., THIRY, E., TRUYEN, U.,

HORZINEK, M. C. Dermatophytosis in Cats ABCD guidelines on prevention

and management. J Feline Med Surg 2013;15(7):598-604.

30. CÔBO, E. C., SILVA, J. C., COTA, U. A., MACHADO, J. R., CASTELLANO, L. R.

Evaluation of a modified microscopic direct diagnosis of dermatophytosis. J

Microbiol Methods 2010;81(2):205-207.

31. SHELLY, S. M. Cutaneous lesions. Vet Clin Small Anim 2003;33:1-46.

32. SPARKES, A. H., ROBINSON, A. D., SHAU, S. E. A study of the efficacy of topical

and systemic therapy for the treatment of feline Microsporum canis infecti-

on. J Feline Med Surg 2000;2:135-142.

33. RICH, P., HARKLESS, L. B., ATILLASOY, E. S. Dermatophyte test medium culture

for evaluating toenail infections in patients with diabetes. Diabetes Care

2003;26:1480-1484.

34. GUILLOT, J., LATIÉ, L., DEVILLE, M., HALOS, L., CHERMETTE, R. Evaluation of the

dermatophyte test medium RapidVet-D. Vet Dermatol 2001;12(3):123-127.

35. MORIELLO, K. A., VERBRUGGE, M. J., KESTING, R. A. Effects of temperature

variations and light exposure on the time to growth of dermatophytes using

six different fungal culture media inoculated with laboratory strains and

samples obtained from infected cats. J Feline Med Surg 2010;12:988-990.

36. MORIELLO, K. A., DEBOER, D. J. Fungal flora of the haircoat of cats with and

without dermatophytosis. J Med Vet Mycol 1991;29(5):285-292.

37. SHADOMY, H. J., PHILPOT, C. M. Utilization of standard laboratory methods

in the laboratory diagnosis of problem dermatophytes. Am J Clin Pathol

1980;74:197-201.

38. QUINN, P. J., MARKEY, B. K., LEONARD, F. C., HARTIGAN, P., FANNING, S.,

FITZPATRICK, E. S. Vet Microbiol Microbial Dis John Wiley & Sons, 2013.

39. BERGMANS, A. M. C., VAN DER ENT, M., KLAASSEN, A., BÖHM, N., ANDRIESSE,

G. I., WINTERMANS, R. G. F. Evaluation of a single tube real time PCR for

detection and identification of 11 dermatophyte species in clinical material.

Clin Microbiol Infect 2010,16(6):704-710.

40. ARABATZIS, M., BRUIJNESTEIJN VAN COPPENRAET, L. E. S., KUIJPER, E. J., DE

HOOG, G. S., LAVRIJSEN, A. P. M., TEMPLETON, K. E., VAN DER RAAIJ-HELMER

M. H, VELEGRAKI, A., GRÄSER, H. Y., SUMMERBELL, R. C. Diagnosis of common

dermatophyte infections by a novel multiplex real time polymerase chain

reaction detection/identification scheme. Brit J Dermatol 2007;157(4):681-

689.

Adresa autorky:

MVDr. Martina Načeradská

Veterinární ordinace

Krymská 23

Praha 10


Veterinární klinika KVvet s. r. o., v Karlových

Varech přijme veterinárního lékaře pro malá

zvířata a koně.

Kontakt: 602 351 672 www.kvveterina.cz

Řádková inzerce



Anotace

Nodulární dematofytóza u psů (kerion): 23 případů

Dermatofytóza je kožní infekční onemocnění způso-

bené třemi druhy keratinofilních hub: Microsporum spp.,

Trichophyton spp. a Epidermophyton spp. Dermatofyta

postihují chlupy, stratum corneum kůže, nehty nebo

drápy lidí či zvířat. Nodulární dermatofytóza, také známá

jako „kerion”, je dobře popsaný klinický projev tohoto

onemocnění u psů. Je charakterizována solitárním nebo

méně často multipním erytematózním, alopetickým,

kopulovitým nodulem s exsudátem na povrchu.

Histopatologicky se jedná o granulom nebo pyogranu-

lom s fragmenty chlupů obsahujícími spory hub.

Diagnostika tohoto onemocnění může být obtížná

a často je zapotřebí histopatologické vyšetření biopto-

vaných preparátů, protože kultivace plísní v některých

případech přináší negativní výsledky.

Mezi nejčastější původce nodulární dermatofytózy

u psů patří Microsporum gypseum, Trichophyton mentag-

rophytes a Microsporum canis. U koček je toto onemoc-

nění vzácné. Přes velmi dobře popsané klinické a histo-

logické nálezy a relativně častý výskyt je v literatuře jen

velmi málo prací s touto tematikou, s výjimkou jednotli-

vých kazuistik.

Do studie bylo zařazeno 23 psů různého věku (tři

měsíce až deset let), různého plemene a pohlaví s výsky-

tem jednotlivých nebo multipních nodulů. Šest psů (26

%) bylo mladších 12 měsíců.

U všech pacientů byla odebrána podrobná anamné-

za, provedeno kompletní klinické a dermatologické

vyšetření (vyšetření Woodovou lampou, trichoskopie,

vyšetření hlubokého kožního seškrabu, cytologické

vyšetření exsudátu z nodulů a mykologická kultivace).

V případě negativních výsledků všech těchto vyšetření

byla provedena také 6mm-punch biopsie. Noduly byly

nejčastěji lokalizovány na hlavě, krku, hrudních a pánev-

ních končetinách.

U všech případů bylo vyšetření Woodovou lampou

negativní. Mikroskopie vytrhaných chlupů byla pozitiv-

ní na artrospory nebo hyfy u osmi psů (34 %). U kožních

seškrabů pozitivita dosáhla 52 % (12 psů). Cytologie

otiskového preparátu byla pozitivní ve 21 případech

(91 %).

Mykologická kultivace byla pozitivní u 17 (74 %) pří-

padů. M. canis bylo izolováno ze 16 psů a M. gypseum

z jednoho psa. Kultivace byla negativní v šesti přípa-

dech a čtyř z těchto psů již byli lokálně přeléčeni

chlorhexidinem nebo povidon jodidem. U dvou případů

byla definitivní diagnóza stanovena až na základě histo-

patologického vyšetření.

Pacienti byli léčeni 4 až 8 týdnů itraconazolem nebo

ketokonazolem až do úplného vymizení lézí a negativ-

ní kultivace. U osmi psů byla přeléčena antibiotiky také

sekundární bakteriální infekce. U žádného pacienta

nebyl pozorován návrat onemocnění, taktéž nedošlo

k nakažení majitele či ostatních zvířat. Žádné preven-

tivní opatření k zabránění přenosu infekce nebylo

provedeno.

Nejčastějším původcem nodulární dermatofytózy

psů bylo v této studii M. canis (16 psů), M. gypseum

bylo nalezo u jednoho pacienta. V šesti případech

nebyl kultivací původce identifikován a diagnóza

byla stanovena pomocí cytologie otiskového prepa-

rátu. Nebyla nalezena plemenná predispozice ani vliv

pohlaví. V literatuře je dermatofytóza častěji popiso-

vána u psů mladších jednoho roku. V této studii bylo

toto onemocnění diagnostikováno u psů různého

věku. Bohužel nebylo možné zjistit zdroj infekce

u psů.

Klinická prezentace nodulární dermatofytózy větši-

nou zahrnuje jednotlivé noduly na obličeji a na

pánevních končetinách. Dva a více nodulů mělo 48 %

pacientů a nejčastěji postiženým místem byla hlava,

krk a končetiny.

Lokalizace patogenu v dermis činí diagnostiku

nodulární dermatofytózy obtížnou. Diagnostické testy

rutinně používané pro mykologické infekce (vyšetření

Woodovou lampou, mikroskopické vyšetření chlupů,

mykologická kultivace) mohou být negativní a k potvr-

zení diagnostiky je nezbytné histopatologické vyšet-

ření biopsií.

Nejužitečnější metodou pro diagnostiku nodulární

dermatofytózy bylo v této studii cytologické vyšetření

exsudátu z lézí, které prokázalo artrospory plísní v 91 %

případů (21 případů z 23). Ostatní případy vyžadovaly

ke stanovení diagnózy histopatologické vyšetření.

Výhodou cytologie je také možnost zhodnocení

sekundární bakteriální infekce a v indikovaných přípa-

dech nasazení antibiotické léčby. Cytologické vyšetře-

ní můžeme tedy zařadit do diagnostického panelu

mykotických infekcí prezentujících se exsudativními

nodulárními lézemi.

Předpokládá se, že silná zánětlivá reakce přispívá ke

spontánnímu uzdravení tohoto onemocnění, které

bývá běžně pozorováno. Léčba některými autory není

považována za nezbytnou.

Všem pacientům byly podány antimykotické léky se

systémovým účinkem a uzdravili se během 4 až 8

týdnů. Je pravděpodobné, že by u psů došlo ke spon-

tánnímu uzdravení, avšak autoři nechtěli nechat poten-

ciálně zoonotické onemocnění bez léčby.

Cornegliani, L., Persico, P., Colombo, S. Canine

nodular dermatophytosis (kerion): 23 cases. Vet

Dermatol 2009;20(3):185-90.


MVDr. Petra Malátková


Inzerce

Vyhraný ultrazvuk je ve správných rukou

V rámci letošního Vetfairu jsme pořádali loterii o velice

hodnotnou cenu – ultrasonograf značky Mindray. Zvolili

jsme náš nejprodávanější typ Mindray DP-50Vet, který ve

své praxi používá více než 100 zákazníků v ČR a na

Slovensku. Tento model svou kvalitou zobrazení výrazně

vyčnívá ve své cenové kategorii, proto byla volba poměr-

ně jednoduchá.

Loterie se zúčastnilo více než 300 návštěvníků Vetfairu

2015, slosování proběhlo ve velkém sále, který pro své

přednášky využívá ČAVLMZ. Vítězkou se stala mladá

veterinární lékařka z Brna, jejíž spontánní reakci a upřím-

nou radost si jistě budou všichni přítomní dlouho pama-

tovat. Po Vetfairu nám zaslala tento dopis:

„Na Vetfair jsem si původně jela koupit otoskop, aby

můj fonendoskop nebyl jedinou vyspělou technikou

v mé malé veterinární ambulanci.

Vrátila jsem se ovšem nekonečně šťastná s absolutně

dokonalým ultrasonografickým přístrojem, o kterém

bych, nebýt firmy Atomvet, mohla do budoucna jen snít.

Díky této výhře se nabídka služeb a diagnostických

možností v mojí ordinaci výrazně rozrostla a já se již nyní

nemohu dočkat první diagnostiky březosti.

Věřím, že tento přístroj bude mým nepostradatelným

rádcem a naučí mne vidět hlouběji do těla pacientů

a stát se tak lepším veterinárním lékařem.“

Nám nezbývá než popřát spoustu přesných diagnóz!



Malá zvířata

A. DOKOUPILOVÁ,1 J. ŠICHTAŘ,2 L. VYNIKALOVÁ2

1Katedra obecné zootechniky a etologie, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů,

Česká zemědělská univerzita v Praze

2Katedra veterinárních disciplín, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká země-

dělská univerzita v Praze

SOUHRN

Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L. Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat

fen plemene cairnterrier. Veterinářství 2015;65:690-694.

Cílem této práce bylo vyhodnotit vliv věku a pořadí vrhu feny a dále počtu štěňat registrovaných

v plemenné knize z vrhu, ze kterého fena pochází na počet registrovaných štěňat plemene cairnte-

rrier chovaného v podmínkách ČR a SR. Data (věk fen, počet sourozenců fen registrovaných v ple-

menné knize, pořadí vrhu, počet štěňat registrovaných v plemenné knize) byla získána z české

a slovenské Plemenné knihy z let 1987–2014 a od poradců chovu KCHT (ČR) a SKCHT a F (SR).

Z výsledků je zřejmé, že počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier chovaných v ČR

(s průměrem 2,9) a SR (s průměrem 4,2) byl ovlivněn věkem a pořadím vrhu feny. V ČR byl zazname-

nán největší počet štěňat u fen ve věku od 2 do 6 let a v SR ve 2; 3 a 6 letech s následným poklesem.

Nejvíce štěňat bylo v ČR zaregistrováno z druhých vrhů, u vrhů následujících bylo zaznamenáno

postupné snižování počtu štěňat. Počet registrovaných štěňat v plemenné knize z prvního vrhu fen

chovaných v ČR byl statisticky významně nižší ve srovnání s druhým vrhem. Na Slovensku byly

počty registrovaných štěňat z prvních a třetích vrhů nižší než z druhých vrhů, avšak nejpočetnější

byl vrh pátý. Při sledování vlivu počtu registrovaných sourozenců ve vrhu, ze kterého fena pochází,

na počet registrovaných jedinců z jejích vlastních vrhů, byl zaznamenán statisticky průkazně vyšší

počet štěňat ve vrzích fen s jedním sourozencem ve srovnání s fenami s žádným či šesti sourozenci.

Závěrem je možné chovatelům doporučit první krytí do tří let feny a využití jejího chovného poten-

ciálu co nejefektivněji do pěti, resp. šesti let, s celkovým počtem do čtyř vrhů.

SUMMARY

Dokoupilová A., Šichtař J., Vynikalová L. Influence of selected factors on the number of registered

puppies of the breed cairnterrier. Veterinářství 2015;65:690-694.

The aim of this study was to evaluate the effect of age, parity and number of registered pups of litter

where the bitch was born on number of registered pups of Cairn terrier bred in environment of the

Czech and Slovak Republic. Records (age of the bitches, number of siblings registered in kennel book,

parity and number of registered pups) were collected from kennel book from period 1978 – 2014 and

from breeding advisors KCHT (CZ) a SKCHT a F (SK). Our results show that number of registered pups

from bitches bred in CZ (mean 2.9) and SK (mean 4.2) was influenced by the age and parity of bitch.

Bitches bred in the CZ and SK had the highest numbers of registered pups in the period from 2 to 6

years and 2, 3 and 6 years of age, respectively. After this period the litters tended to decrease. In the CZ

the highest numbers of registered pups were recorded as second litters and in subsequent litters the

numbers of puppies decreased. In SK the numbers of registered pups from the first and third litters

Vliv vybraných faktorů na počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier

Ing. Adéla

Dokoupilová,

Ph.D.,

Odborná

a vědecká

pracovnice



Malá zvířata

ÚvodPlodnost fen daného plemene je často hodnocena na

základě četnosti jejích vrhů zapsaných v plemenné knize.

Četnost vrhu je ovlivněna řadou faktorů, jako je velikost

plemene, plemenná příslušnost, věk rodičů nebo pořadí

vrhu feny.1,2 Bylo zjištěno, že počet štěňat ve vrhu lineárně

roste s velikostí plemene a je finálně limitován rozměry

dělohy a počtem struků.2 Rozdíly ve vrzích fen velkých

plemen (labrador vs. německý ovčák) zaznamenali

Chatdarong et al. (2007).3 Závislost četnosti vrhu na věku

feny není zcela zřejmá. Studie zahrnující 244 plemen pro-

kázala vliv věku feny na počet štěňat ve vrhu,2 jiné studie,

zabývající se pouze jedním plemenem, tuto závislost

popírají.1,4 Obecně se dá říci, že se zvyšujícím se věkem by

se měla snižovat velikost vrhu. Otázkou však zůstává, jaký

je optimální věk fen jednotlivých plemen pro produkci

nejvyššího počtu štěňat zapsaných v plemenné knize.

S vlivem věku feny při porodu na četnost vrhu úzce sou-

visí pořadí vrhu feny. První vrhy fen jsou často označovány

jako početně slabší.1,2,5 Nejvyšší počet štěňat zaznamenali

Gavrilovic et al. (2008)1 ve třetím (Swedis Kennel Club)

a ve druhém (soukromý chov) vrhu fen plemene drever

s následným poklesem, zatímco u plemene německý

ovčák byl zjištěn poměrně stálý počet štěňat až do pátého

vrhu.6 Mezi chovateli je rozšířen názor, že feny z početně

silných vrhů samy mají početné vrhy. Vzhledem k tomu,

že studie zkoumající tento vztah u psů zcela chybí, by

bylo dobré chovatelům objasnit jeho význam.

Je zřejmé, že výsledky jednotlivých studií zabývajících

se faktory, které ovlivňují četnost vrhů fen (ať už je to

počet narozených či zapsaných štěňat v plemenné knize),

jsou rozporuplné. Jedním z důvodů těchto nesrovnalostí

je fakt, že studie většinou zahrnují více plemen a velmi

málo z nich se zaměřuje na hodnocení plodnosti pouze

jednoho plemene, např. drever,1 irský vlkodav,7 německý

ovčák,6 bígl,8 boxer9 a anglický buldog.10 Borge et al.2

(2011)dodávají, že právě proto, že je velikost vrhu speci-

fická pro jednotlivá plemena, je zapotřebí vypracovat

studie zaměřené na plodnost (reprodukční schopnosti)

jednotlivých plemen. Především u málo početných ple-

men tyto informace chybí a jejich získání by bylo velmi

užitečné jak pro veterinární lékaře, tak pro chovatele.

Mezi málo zastoupená plemena chovaná v České

republice i na Slovensku patří cairnterrier. Historie toho-

to plemene se váže k pracovním teriérům ze Skotské

vysočiny a z ostrovů k ní přiléhajících. Z britských ostro-

vů se první cairnterriéři dostali až ve 20. letech 19. století.

Vzhledem k tomu, že i v mnoha ostatních zemích patří

toto plemeno stále mezi plemena málopočetná, jsou

počáteční náklady na odchov štěňat navýšeny nutností

cestování spojeného s krytím. Z těchto důvodů se chova-

telé zajímají o faktory, které ovlivňují reprodukční schop-

nosti fen tohoto plemene.

Proto bylo cílem této práce vyhodnotit vliv věku

a pořadí vrhu feny a dále počtu registrovaných štěňat

v plemenné knize z vrhu, ze kterého fena pochází, na

počet registrovaných štěňat plemene cairnterrier chova-

ného v podmínkách ČR a SR.

Materiál a metodyData (věk fen, počet sourozenců fen, pořadí vrhu,

počet registrovaných štěňat) byla získána z české a slo-

venské Plemenné knihy z let 1987–2014. V knihách chybí

záznamy týkající se rodného vrhu importovaných matek

i většina údajů o otcích těchto vrhů (při krytí v zahraničí

se do Plemenné knihy zapisuje pouze jméno otce).

Mrtvě narozená štěňata a štěňata uhynulá se před zápi-

sem do Plemenných knih neevidují, resp. není pro ně

vydáno zápisní číslo. Není zaznamenáno ani datum krytí,

proto nebylo možné sledovat délku březosti jednotli-

vých fen a pravidelnost či abnormality jejich estrálního

cyklu. Stejně tak není zaevidován způsob krytí (přiroze-

né, inseminace) a způsob vedení porodu (přirozený,

císařský řez).

Údaje z Plemenné knihy České republiky nejsou veřej-

nosti k dispozici a na základě nařízení a předpisů o ně

není možné jako soukromá osoba žádat, proto byly

osloveny poradkyně chovu KCHT. Doplňující data byla

získána z archivu Ing. Vynikalové, která již osm let zpra-

covává historii plemene cairnterrier v České republice.

Slovenská Plemenná kniha je z části (2008–2014)

dostupná na stránkách Slovenského klubu chovateľov

teriérov a foxteriérov (SKCHT a F) www.terriers.sk.

O údaje z předešlých let byl požádán poradce chovu

SKCHT a F pro plemeno cairnterrier.

Počet štěňat registrovaných v plemen-né knize

Jedná se o počet štěňat zapsaných do příslušné

Plemenné knihy či dalších dostupných materiálů.

Věk matky

Věk matky je definován jako věk feny v době porodu.

Vzhledem k tomu, že podle chovatelského řádu není

povoleno krýt feny mladší jednoho roku, jsou zpracová-

ny údaje o fenách ve věku dvouch let (resp. feny rodící ve

druhém roce života) a starších.

Pořadí vrhu

Pořadí vrhu bylo stanoveno podle data porodu zazna-

menaného v plemenných knihách či v dalších dostup-

were lower than the second litters, however the fifth litters were the largest. When the effect of size of the litter

(number of registered siblings) where the bitch was born on the number of registered pups from her own litters

was evaluated we found significantly higher number of puppies in litters when the bitch had one sibling compared

to litters where the bitches had none or six siblings. In conclusion we can recommend the first breeding until three

years of age and to take advantage of her breeding potential until 5 or 6 years with total number of 4 litters.



Malá zvířata

ných materiálech. Jako vrh 1 je označen vrh s nejstarším

datem narození.

Počet sourozenců feny

Počet sourozenců registrovaných v plemenné knize

matky byl počítán bez matky samotné, tj. počet souro-

zenců matky = 5 odpovídá vrhu 6 štěňat i s matkou

(počet sourozenců = 0 znamená, že matka byla registro-

vaná jako jedináček).

Statistické metody

Data byla zpracována v programu Statistika (verze12,

StatSoft, ČR a SR). Výsledky jednotlivých ukazatelů byly

zpracovány analýzou variance, metodou ANOVA.

Průkaznost rozdílů mezi skupinami byla testována

Scheffeho testem (P0,05

).

Výsledky a diskusePopisná data zpracovaných souborů pro ČR a SR uvádí

tabulka 1. Vzhledem k záznamům vedeným v plemen-

ných knihách je v této studii četnost vrhů fen plemene

cairnterrier hodnocena jako počet štěňat registrovaných

v plemenných knihách ČR a SR, tj. počet odchovaných

štěňat. Informace o počtu registrovaných štěňat je pro

chovatele jedním z nejdůležitějších ukazatelů reprodukč-

ní výkonnosti fen. Stejný metodický přístup použili

i Gavrilovic et al. 1 (2008)u plemene drever. Navíc, v mnoha

dalších studiích zabývajících se vztahem četnosti vrhu

a jiného indikátoru reprodukce fen autoři nerozlišují

např. celkový počet narozených a mrtvě narozených ště-

ňat,2 dále definují četnost vrhu jako počet štěňat v době

narození bez uvedení např. počtu mrtvě narozených či

uhynulých jedinců11 a nebo vůbec pojem četnost vrhu

nedefinují.5,12

V ČR byla zaznamenán o 1,3 štěněte nižší průměrný

počet registrovaných štěňat fen plemene cairnterrier než

na Slovensku. Borge et al. 2 (2011)uvádějí průměrné hod-

noty četnosti vrhu tohoto plemene chovaného v Norsku

srovnatelné s hodnotami zaznamenanými na Slovensku.

Nižší četnost vrhů v ČR v době registrace štěňat může

být mimo jiné způsobena odlišným způsobem chovu

plemene a možností využití chovných jedinců. Kvůli ne

zcela vhodně zvolenému koncepčnímu plánu krytí

v minulosti, ve kterém v průběhu několika období došlo

k hromadnému krytí většiny fen jedním z dovezených

psů, eventuálně k opětovnému krytí stejným psem, je

velká část populace plemene v ČR příbuzná. Proto je

nutné za kvalitními psy jezdit do zahraničí (Německo,

Švýcarsko). Feny jsou tak stresovány dlouhým převozem

do cizího prostředí a po relativně dlouhé době (3–5 dní)

vráceny do domácí poměrně velké smečky, což znamená

další stres a možné částečné vstřebání zárodků na počát-

ku březosti.13 Na Slovensku je poměrně málo chovných

fen a na rozdíl od ČR jsou využíváni domácí chovní psi

nebo psi ze sousedních zemí, takže nedochází k dlouhé-

mu cestování za účelem krytí.

Vliv věku feny na počet registrovaných štěňat

V ČR bylo zaznamenáno nejvíce registrovaných

potomků u fen ve věku tři až šest let a počet registrova-

ných štěňat dvouletých a sedmiletých matek byl ve srov-

nání s nimi statisticky prokazatelně nižší (graf 1). Na

Slovensku byl zaznamenán nejvyšší počet registrova-

ných štěňat z vrhů dvou-, tří- a pětiletých fen s násled-

ným poklesem u fen starších. Průměrný počet registro-

vaných štěňat ve vrhu čtyřletých fen na Slovensku byl

však statisticky významně nižší než průměrný počet

registrovaných štěňat ve vrzích dvouletých, tříletých

a pětiletých fen. Také pro plemeno drever zaznamenali

Gavrilovic et al. 1 (2008)z dat švédské plemenné knihy

i soukromé chovatelské stanice nejpočetnější vrhy fen ve

věku tři, čtyři a pět let s následným poklesem s jejich

rostoucím věkem. Stejně tak Borge et al.2 (2011) uvádějí,

že u malých plemen měly mladé a staré feny méně

početné vrhy než feny středního věku a s přibývajícím

věkem klesal počet štěňat ve vrhu, což potvrzuje i studie

Freemana et al. (2013)5, kteří uvádějí věk s největšími

vrhy tři až čtyři roky. Uvedené výsledky kopírují tělesné

dozrávání fen; malá plemena dosahují relativně rychle

velikosti dospělých jedinců (již v osmi měsících), ale

jejich tělesný i mentální vývoj probíhá až do 1,5 roku

věku.14 Významnou roli mohou hrát i zkušenosti matky

a nelze vyloučit ani počáteční chyby začínajících chova-

telů při prvních porodech fen, které by mohly být příči-

nou nižšího počtu štěňat u dvouletých fen – prvorodiček.

Klesající tendence velikosti vrhu po 5., resp. 6. roce živo-

ta může kopírovat tělesné stárnutí feny a její sníženou

schopnost zabřeznout. Porody jsou pro starší feny vyčer-

ČR SR

Celkový počet fen = matek 109 57

Celkový počet vrhů 186 106

Celkový počet registrovaných štěňat 531 443

Celkový počet prvních vrhů 109 57

Průměrný počet registrovaných štěňat na vrh 2,9 4,2

Tab. 1 – Souhrn popisných dat z plemenných knih ČR

a SR plemene cairnterriér z let 1987–2014

Počet

sourozenců

matky

Průměrný počet registrovaných štěňat

ve vrhu

ČR SR

0 2,3 ± 0,3b 4,0 ± 0,4

1 3,6 ± 0,4a 4,0 ± 1,0

2 2,9 ± 0,5ab 3,9 ± 0,5

3 2,6 ± 0,3ab 4,0 ± 0,4

4 2,8 ± 0,3ab 4,9 ± 0,4

5 2,5 ± 0,5ab 5,1 ± 0,5

6 1,9 ± 0,6b 3,7 ± 0,7

7 – 4,0 ± 1,8

Tab. 2 – Průměrný počet štěňat ve vrhu v závislosti na

jeho pořadí

Pozn.: rozdílné indexy a, b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P < 0,05),

průměrné hodnoty jsou uvedeny s jejich směrodatnou odchylkou



Malá zvířata

pávající, zvlášť pokud jsou vícečetné. Dlouhé porody pak

mohou způsobit další ztráty štěňat.15

Vliv pořadí vrhu na počet registrovaných štěňat

V ČR bylo registrováno nejvíce štěňat z druhých vrhů

v pořadí a u vrhů následujících byl zaznamenán postupný

pokles počtu štěňat (graf 2). Počet registrovaných štěňat

z prvního vrhu byl statisticky významně nižší ve srovnání

s druhým, ostatní rozdíly nebyly statisticky průkazné. Nižší

početnost prvních, poměrně stabilní četnost druhých, tře-

tích a čtvrtých vrhů a snižování počtu štěňat od pátého

vrhu fen uvádějí i další autoři.1,6 Důvodem může být vyšší

výskyt zralých oocytů u fen, které již alespoň jednou rodily,

než u fen, které dosud nerodily.16 Naopak Seki et al. (2010)8

vliv pořadí vrhu na počet štěňat ve vrhu u plemene bígl

nepotvrdili. Při porovnání počtu registrovaných štěňat

z jednotlivých vrhů fen chovaných na Slovensku v závis-

losti na jejich pořadí nebyl zjištěn žádný statisticky průkaz-

ný rozdíl. Obdobně jako v ČR z prvního a třetího vrhu bylo

zaregistrováno více štěňat v porovnání s druhým vrhem,

avšak nejvíce štěňat bylo registrováno z pátých vrhů.

Protože byla porovnávána pouze data o vrzích zaznamena-

ných v dostupných materiálech, mohou být rozdíly mezi

prvním a druhým vrhem způsobeny chybně vedenými

porody a úhyny štěňat. Stejně tak zkušenosti fen prvorodi-

ček jsou menší než zkušenosti starších fen, u kterých se

předpokládá větší úspěšnost při odchovu celého naroze-

ného vrhu. Výsledky mohou být také zkresleny nedosta-

tečnými zkušenostmi začínajících chovatelů, které se

mohou projevit v chybném stanovení dnu vhodného ke

krytí nebo v nesprávně vedeném porodu.17

Vliv počtu sourozenců fen na počet zapsaných štěňat z jejich vlastního vrhu

V ČR byl u plemene cairnterrier zaznamenán statistic-

ky průkazně vyšší počet zapsaných štěňat ve vrhu fen

s jedním sourozencem než ve vrzích fen s žádným či šesti

sourozenci (tab. 2). Na Slovensku nebyl pozorován žádný

vliv počtu sourozenců feny (matky) na počet registrova-

ných štěňat z jejího vlastního vrhu. V rozporu s předpo-

klady chovatelů tedy nebyl ani v ČR, ani v SR zazname-

nán z vyšující se počet zapsaných štěňat z vrhu feny se

vzrůstajícím počtem jejích sourozenců ve vrhu, ve kte-

rém se fena narodila. Souvislost počtu sourozenců feny

(matky) s velikostí vrhu (počet zapsaných jedinců) nebyla

u psů v minulosti zkoumána. Vzhledem k nízké dědivosti

znaků reprodukce18,19,20 může být proměnlivost velikosti

vrhu dána především vlivem různých podmínek chovu

jednotlivých fen chovaných soukromými chovateli. Feny

pocházející z mnohočetných vrhů chované v nevhod-

ných podmínkách mohou mít menší vrhy než feny

z málopočetných vrhů, kterým je věnována výborná

péče. Pro studium genetického základu tohoto vztahu by

bylo potřeba hodnotit záznamy o reprodukci fen chova-

ných ve stejných podmínkách, aby byl vliv vnějšího pro-

středí co nejvíce eliminován, což u takto málo početného

plemene v podmínkách ČR a SR není bohužel momentál-

ně možné.

ZávěrPočet registrovaných štěňat v plemenné knize z vrhů

fen plemene cairnterrier chovaných v ČR a SR byl ovliv-

něn věkem feny, pořadím vrhu a dále počtem zapsaných

sourozenců z vrhu, ve kterém se fena narodila. Protože

byly jednotlivé feny chovány v různých podmínkách

soukromých chovatelů, nebylo možné jednoznačně pro-

kázat souvislost zvyšování četnosti vrhu matky a četnos-

ti jejích vlastních vrhů. Závěrem je možné chovatelům

doporučit první krytí ve věku do tří let feny a využití

jejího chovného potenciálu co nejefektivněji do pěti,

resp. šesti let, s celkovým počtem do čtyř vrhů, neboť

poté průměrný i maximální možný počet registrovaných

štěňat ve vrhu strmě klesá. Ačkoliv byla analyzována

data jen pro plemeno cairnterrier, lze oprávněně očeká-

vat aplikovatelnost výsledků i na další malá plemena psů,

především nízkonohých teriérů (norvič, norfolkteriér).

Poděkování

Práce vznikla za podpory grantu Ministerstva vnitra

České republiky (VG20132015133).

Rozdílné indexy a,b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P < 0,05),

chybové úsečky jsou dány hodnotou směrodatné odchylky průměrů

Graf 2 – Průměrný počet zapsaných štěňat

v plemenné knize ve vrhu v závislosti na jeho pořadí

Pozn.: Rozdílné indexy a,b vyznačují statisticky průkazné rozdíly (P<0,05),

chybové úsečky jsou dány hodnotou směrodatné odchylky průměrů.

Graf 1 – Průměrný počet registrovaných štěňat ve

vrhu v závislosti na věku feny



Malá zvířata

Literatura:1. Gavrilovic, B. B., Andersson, K., Linde, F. C. Reproductive patterns in the

domestic dog – a retrospective study of the Drever breed. Theriogenology

2008;70:783–794.

2. Borge, K. S., Tonnessen, R., Nodtvedt, A., Indrebo, A. Litter size at birth in

purebred dogs – A retrospective study of 224 breeds. Theriogenology

2011;75(5):911-919.

3. Chatdarong, K., Tummaruk, P., Sirivaidyapong, S., Raksil, S. Seasonal and breed

effects on reproductive parameters in bitches in the tropics: a retrospective

study. Journal of small animal practice 2007; 48(8): 444 – 448.

4. Mandigers, P. J. J., Ubbink, G. J., Broek, J. V., Bouw, J. Relationship between litter

size and other reproductive traits in the dutch kookier dog. Veterinary

Quarterly 1994;16(4):229–232.

5. Freeman, S. L., Green, M. J., England, G. C. W. Prevalence and effect of uterine

luminal free fluid on pregnancy and litter size in bitches. Theriogenology

2013;81(2):73–76.

6. Mutembei, H. M., Mutiga, E. R., Tsuma, V. T. A retrospective study on some repro-

ductive parameters of German shepherd bitches in Kenya: research communi-

cation. Journal of the South African Veterinary Association 2000;71(2):115–117.

7. Urfer, S. R. Inbreeding and fertility in Irish Wolfhounds in Sweden: 1976 to 2007.

Acta Veterinaria Scandinavica 2009;51:12.

8. Seki, M., Watanabe, N., Ishii, K., Kinashita, Y., Aihara, T., Takeiri, S., Otoi, T. Influence

of parity and litter size on gestation length in beagle dogs. Canadian Journal of

Veterinary Research 2010;74(1):78-80.

9. Forsberg, C. L., Persson, G. A. A survey of dystocia in the Boxer breed. Acta

Veterinaria Scandinavica 2007;49:8.

10. Wydooghe, E., Berghmans, E., Rijsselaere, T., Van Soom, A. International breeder

inquiry into the reproduction of the English bulldog. Vlaams Diergeneeskundig

Tijdschrift. 2013;82(1):38-43.

11. Wolf, T., Meyer, H., Kutzler, M. Litter size response to Oestrus Induction with

Deslorelin (Ovuplant®) in dogs. Reproduction in Domestic Animals

2012;47(6):387-388.

12. Macedo, S. P., Malm, Ch., Henry, M., R., J., M., Telles, L., F., Figueiredo, M., S.,

Fukushima, F. B., Neves, M., M., Cavalcanti, G., A., O., Chaves, M., S., Mascarenhas,

R. M., Lagares, M., A., Gheller, V., A. Endoscopic transcervical intrauterine artifici-

al insemination in Labrador Retriever bitches. Research in Veterinary Science

2012;92(3):494-500.

13. Bartoš, L., Chaloupková, H., Dušek, A., Bartošová, J., Hradecká, L., Svobodová,

I. Sociobiological aspect of reproductive failure in domestic dog. VII.

European Conference of Behavioral Biology. Prague: Czech University of

Life Sciences Prague 2014:156.

14. Johnson, C. A. Pregnancy management in the bitch. Theriogenology

2008;70(9):1412–1417.

15. Indrebo, A., Trangerud, C., Lars, M. Canine neonatal mortality in four large

breeds. Acta Veterinaria Scandinavica 2007;49:S2.

16. Hossein, M. S., Kim, M. K., Jang, G., Kang, S. K., Lee, B. C. Influence of season

and parity on the recovery of in vivo canine oocytes by flushing fallopian

tubes. Animal Reproduction Science2007;99(3-4):330–341.

17. Evans, K. M., Adams, V. J. Proportion of litters of purebred dogs born by

caesarean section. Journal of small animal practice 2010;51(2):113 – 118.

18. Hanenberg, E. H. A. T., Knol, E. F., Merks, J. W. M. Estimates of genetic para-

meters for reproduction traits at different parities in Dutch Landrace pigs.

Livestock Production Science 2001;69:179-186.

19. Hare, E., Leighton, E. A. Estimation of heritability of litter size in Labrador

Retrievers and German Shepherd dogs. Journal of Veterinary Behavior

2006;1:62-66.

20. Chen, P., Baas, T. J., Mabry, J. W., Koehler, K. J., Dekkers, J. C. M. Genetic para-

meters and trends for litter traits in U.S. Yorkshire, Duroc, Hampshire and

Landrace pigs. Journal of Animal Science 2003;81:46-53.

Adresa autora:

Ing. Adéla Dokoupilová, Ph.D.

katedra obecné zootechniky a etologie, FAPPZ

ČZU v Praze

Kamýcká 129, 165 21 Praha 6



XVI. seminář Exoti, volně žijící zvířata a zoozvířata

Léky a jejich použití v klinické praxi

Místo konání:Hotel Gustav Mahler, Jihlava

Křížová, 586 01 Jihlava,

Telefon: + 420 567 564 400


www.hotelgmahler.cz

registrace: [email protected] program: [email protected]

PROGRAMSobota 3. 10. 2015

08.30–09.00 Registrace

09.00–09.10 Zahájení semináře

09.10–09.30 Intranazální aplikace anestetik u plazů, E. Čermáková, Z. Knotek

09.30–09.50 Intoxikace urzonů kanadských fenbendazolem, R. Vodička

09.50–10.20 Přestávka

10.20–10.40 Použití fenbendazolu při chronických průjmech u velbloudů, D. Hyláková, I. Hylák

10.40–11.00 Eprinomectinum - využití v terapii sarkoptového svrabu u velblouda dvouhrbého a jednohrbého, D. Usvald

11.00–12.00 Akutní selhání ledvin u nosorožce indického, J. Pokorný

12.00–12.30 Oběd

13.30–13.50 Divascol v aviární praxi, M. Ptáček

13.50–14.10 Použití mavacoxibu u ptáků, H. Vaidlová

14.10–14.30 Toltrazuril - dobrý sluha, ale zlý pán, P. Hájková

14.30–14.50 Výživové doplnky - liek, či jed? A. Barta

14.50–15.10 Přestávka

15.10–15.30 Využití butorfanolu při sedaci a anestézii nosorožců, L. Pavlačík

15.30–15.50 Komplikace po intramuskulární aplikaci fl unixinu u slona indického, Z. Roubalová, V. Jurek

15.50–16.10 Diagnostika a terapie svalové myopatie u slona indického, D. Usvald

16.20–16.50 Poslání zoologických zahrad – včera, dnes a zítra, Vladislav Jiroušek

17.00–17.30 Jednání CAZWV

18.30–19.00 Kulturní program

19.00 Společná večeře

Neděle 4. 10. 2015

09.00–12.00 Návštěva Zoologické zahrady

Účastnické poplatky:

Člen CAZWV přednášející ..................................................... 1 000 Kč, Člen CAZWV ................................................................ 1 300 Kč,

Student (VFU Brno, UVL Košice) ............................................ 1 000 Kč, Ostatní ......................................................... 1 900 Kč

V účastnickém poplatku jsou zahrnuty: sborník přednášek, vstupné na odborný a kulturní program, občerstvení v průběhu semináře,

oběd a společná slavnostní večeře 3. 10. 2015, volný vstup do zoologické zahrady (3. – 4. 10. 2015)

Ubytování si organizuje každý účastník sám! Doporučujeme Hotel Gustav Mahler, kde jsou pro seminář rezervovány kapacity ubytování za výhodnou cenu. Je však

třeba provést rezervaci do 21. 9. 2015 a použít heslo „EXOTI“. Parkování v areálu je součástí rezervace. e-mail: [email protected] www.hotelgmahler.cz

PŘIHLÁŠKA NA XVI. SEMINÁŘ Léky a jejich použití v klinické praxiPotvrzení o zaplacení účastnického příspěvku předložte při registraci 3. 10. 2015!

Přihlášku zašlete na adresu: CAZWV – Marta Stehlíková, Palackého třída 1-3, 612 42 Brno, [email protected] (tel.: 541 562 384)

Jméno, příjmení, titul …………………………………………………………………… Adresa ……………………………………………………………………………

PSČ……………………………………………………… Město ………………………………………………. E-mail: …………………………………………………

Částku: ……..................Kč jsem uhradil(a) na adresu bankovního účtu CAZWV

CAZWV

Komerční banka a. s., náměstí Svobody 21, 631 31 Brno

číslo účtu: 27 - 9356100257/0100, variabilní symbol: 1015

(IBAN: CZ5001000000279356100257 SWIFT: KOMBCZPPXXX)



Hospodářská zvířata

N. ŠTROMEROVÁ,1,2 M. FALDYNA1

1Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i., Brno

2Státní veterinární ústav Olomouc

SOUHRN

Štromerová, N., Faldyna, M. Mykobakteriální infekce u prasat. Veterinářství 2015;65:696-699.

Mykobakteriální infekce prasat jsou celosvětovým problémem, zejména ve státech s vysokou

produkcí vepřového masa. Původci mykobakteriálních infekcí prasat jsou nejčastěji členové kom-

plexu Mycobacterium avium, jejichž zdrojem je především voda, krmné doplňky, podestýlka a volně

žijící živočichové – zejména ptáci, proto je základní obranou proti této infekci vysoká úroveň biolo-

gické ochrany chovů prasat. Mycobacterium avium se řadí mezi bakterie s obligátním intracelulár-

ním parazitismem. Ačkoliv se v průběhu infekce tvoří specifické protilátky, klinický průběh onemoc-

nění je kontrolován zejména mechanismy buňkami zprostředkované imunity. Tohoto fenoménu se

využívá i v intravitální diagnostice mykobakteriálních infekcí.

SUMMARY

Štromerová, N., Faldyna, M. Mycobacterial infections in pigs. Veterinářství 2015;65:696-699.

Mycobacterial infections in pigs are a problem worldwide mainly within the countries with a high

pork meat production. Members of a Mycobacterium avium complex are the most frequent source of

mycobacterial infections in pigs. Among their origin are above all water, feeding supplements, litter

and wild animals – mainly birds. This is why a high level of biosecurity system in pig breeding is the

basic tool to fight down this infection. Mycobacterium avium belongs to the group of obligatory

intracellular parasites. Although antigen-specific antibodies are produced during the infection of

animals, activation of cell-m ediated immunity is the main defense mechanism involved in the control

of course of the infection. Also intravital diagnostic methods are based on cell-mediated immunity

phenomenon.

Mykobakteriální infekce u prasat

Úvod

Rod Mycobacterium patří do čeledi

Mycobacteriaceae. Tento rod zahrnuje jak všudypří-

tomné saprofytické druhy, tak kauzální patogeny lidí

i zvířat.

Mykobakterie jsou různě dlouhé (1–10 μm), štíh-

lé bakterie tyčinkovitého tvaru, nepohyblivé

a nesporotvorné. Běžně jsou mykobakterie řazeny

ke grampozitivním bakteriím (G+), přestože se

Gramovým barvivem moc dobře nebarví.

Vysvětlením je jejich buněčná stěna, velmi bohatá

na látky lipidového charakteru, které nedovolí

alkalickým barvivům dobrý prostup touto struktu-

rou. Ovšem, pokud už jsou mykobakterie jednou

obarveny, za použití radikálních metod – např.

Ziehl-Neelsen (obr. 1), odolávají odbarvování,

dokonce i pomocí kombinace HCl-alkoholu. Tato

vlastnost je známa jako acido-alkohol-rezistence.

Mykobakterie se řadí mezi původce zoonóz

a disponují velmi širokým hostitelským spektrem,

od volně žijících obratlovců přes domestikovaná

zvířata až po lidi. Incidence mykobakteriálních

infekcí u obratlovců je nyní ve světě vyšší než kdy-

koliv předtím. Poslední dobou vzrůstá i v humánní

medicíně klinický význam atypických mykobakte-

rií a mykobakterií, jež jsou považovány za podmí-

něně patogenní.1 U imunokompromitovaných

jedinců jsou oportunně patogenní mykobakterie

dokonce dominantním kauzálním agens.2

Původci mykobakteriálních infekcí prasat jsou

nejčastěji členové komplexu Mycobacterium avium

(MAC), mezi něž se řadí Mycobacterium avium

subsp. avium (MAA), Mycobacterium avium subsp.

hominussuis (MAH) a Mycobacterium intracellulare,

které ovšem u prasat nehraje významnou roli.

Zcela odlišnou evoluční větev Mycobacterium

avium tvoří Mycobacterium avium subsp. paratu-

berculosis.3 MAC je významná součást skupiny

oportunních mykobakteriálních patogenů. Infekce

MAC je jednou ze zoonóz, udržuje se ve vněj-

ším prostředí díky přírodním zdrojům, z nichž se

pak infekce může šířit na domácí zvířata, jako jsou

prasata, i dále na lidi. Kontrola MAC infekce na

MVDr. Nikola

Štromerová,

odborná

pracovnice

MVDr. Martin

Faldyna, Ph.D.,

odborný

pracovník




farmách prasat je velmi důležitá nejen z agronomicko-

-ekonomického hlediska, ale i z hlediska veřejného zdra-

ví lidí.

Výskyt MAC u prasatJakmile byla v České republice eliminována bovinní

tuberkulóza, stali se členové MAC závažnými kauzálními

agens, způsobujícími tuberkulózní léze v mízních uzli-

nách domácích zvířat.4-7 Zejména prasata jsou vysoce

vnímavá k mykobakteriálním infekcím, což dokazují

i různé studie z celého světa.8

Shitaye a kol. (2006) vyšetřovali v České republice

během let 1996–2004 vzorky tkání od 3630 poražených

prasat, která vykazovala pozitivní reakci na aviární tuber-

kulin. Mykobakterie byly izolovány z tkání 16 % (289

z 1852 kusů) zvířat bez průkazu tyček barvených podle

Ziehl-Neelsena (ZN) a z tkání 73 % (1290 z 1778 kusů)

zvířat s průkazem tyček barvených podle ZN. Z 1579

mykobakteriálních izolátů jich 95 % patřilo do komplexu

M. avium. Ostatní izoláty patřily k jiným druhům oportu-

nně patogenních mykobakterií.9 Podobné výsledky pre-

zentují i studie kolegů ze zahraničí; například

v Chorvatsku patří do komplexu M. avium 96 % myko-

bakterií izolovaných z mízních uzlin prasat, také ve

Švýcarsku dominuje MAC (91 %) nad ostatními druhy

mykobakterií izolovaných z mízních uzlin porážených

prasat.10-11

Zdroje mykobakterií

Rašelina, povrchová pitná voda, biofilmy v napáječ-

kách, podestýlka, krmivo, volně žijící ptáci, kaolin a dře-

věné uhlí byli identifikováni jako potenciální zdroje

mykobakteriálních infekcí pro prasata. Za nejrizikovější

zdroj mykobakterií (zejména MAH) byla označena rašeli-

na, podávaná jako krmivový doplněk. Rašeliniště je pro-

středím, kde se mykobakterie také běžně množí.12 I z pilin

bylo MAH mnohem častěji izolováno než MAA.8

Dominantním zdrojem MAA jsou totiž volně žijící ptáci.17

Drobní zemní savci a bezobratlí živočichové byli též pro-

kázáni jako vektory MAC.13-16 Prasata mykobakterie nej-

častěji přijmou s potravou a po pasáži trávicím traktem

jsou tyto bakterie detekovatelné v trusu, orofekální cesta

přenosu tedy hraje dominantní roli.18

Imunitní odpověď prasat na mykobakteriální infekci

Přestože je imunitní systém savců vyspělý a dokáže

eradikovat většinu příchozích infekčních agens, existuje

několik druhů patogenů, které se obranným mechanis-

mům hostitele efektivně vyhýbají. A mykobakterie patří

mezi nejúspěšnější z nich. Obranná reakce na mykobak-

teriální infekci je mimořádně komplexní a zahrnuje jak

faktory tzv. genetické rezistence jedince, tak fyziologické

obranné bariéry a funkce nespecifické i specifické imu-

nity.

Mykobakterie se vyznačují intracelulárním parazitis-

mem, dlouhodobě přežívají a dokonce se množí uvnitř

makrofágů, i přestože jsou makrofágy (obr. 2) klíčovými

buňkami imunitního systému v boji proti intracelulárním

patogenům.19-20 Pomocí mnoha různých receptorů je

přítomnost mykobakterií rozpoznána a ty jsou následně

internalizovány do fagozomů makrofágů. Ovšem oproti

normální situaci jsou mykobakterie schopné blokovat

sloučení fagozomů s lysozomy a také ovlivňovat pH ve

fagozomu.21-22 Tyto bakterie umí tedy obejít bezprostřed-

ní destrukci a vytvořit si uvnitř makrofágů vlastní životní

prostor, kde přežívají a dokonce se množí. Přestože jsou

prasata řazena k častým zdrojům atypických mykobakte-

rií, jen málo studií se doposud zabývalo charakterem

imunitní odpovědi prasat na tyto patogeny.

I když je imunitní odpověď prasat na mykobakteriální

infekci spojená se vzestupem hladiny specifických proti-

látek, tyto nemají protektivní charakter.23 Mnohem důle-

žitější úlohu v obraně proti této infekci hraje specifická

buňkami zprostředkovaná složka imunity, zejména tzv.

Th1 (pomocné T-lymfocyty, které jsou aktivované pře-

vážně cytokinem IL-12) polarizace imunitní odpovědi

prozánětlivým směrem. Bezpochyby nejdůležitějšími

prozánětlivými mediátory obrany proti mykobakteriál-

Obr. 1 – Porcinní makrofágy po 6 hodinové infekci MAC obarvené

dle Ziehl-Neelsena

Obr. 2 – Aktivované porcinní makrofágy po 48 hodinové infekci MAA




ním infekcím jsou interferon gama (IFNγ) a tumory nek-

rotizující faktor alfa (TNFα), jejichž vysoká produkce

během těchto infekcí je dokumentována několika studi-

emi. Např. v práci Štěpánové a kol. (2011) je popisována

vysoká produkce IFNγ u prasat po infekci Mycobacterium

avium subsp. avium (obr. 3).24 Přestože princip imunitní

odpovědi na infekci MAA a MAH je stejný, mohou existo-

vat rozdíly v intenzitě této odpovědi. Odpověď na MAA,

a to protilátková i buňkami zprostředkovaná, je

intenzivnější než na MAH.25

DiagnostikaSkutečnosti, že infekce vede k intenzivní buňkami

zprostředkované imunitní odpovědi, se využívá i v praxi

během intravitální diagnostiky mykobakteriálních infek-

cí.

Nejznámější metodou detekce rozvoje buněčné imu-

nity proti mykobakteriím je tuberkulinace. Principem

tohoto testu je vlastně detekce IV. typu hypersenzitivity,

která je také označována jako oddálená (DTH, delayed

time hypersensitivity) a je spojena právě s imunitní

odpovědí zprostředkovanou Th1 lymfocyty. Podstatou

zkoušky je vpravení specifického antigenu (tuberkulinu)

do kůže zvířete, kde po časovém úseku (24–48 hodin)

sledujeme charakter a velikost zduření, které je způsobe-

no hromaděním aktivovaných cílových buněk imunitní-

ho systému jedince (zejména lymfocytů a makrofágů).

Dalším intravitálním testem, i když zatím ne tak rozšíře-

ným, je interferonový test. Tímto testem je detekována

produkce IFNγ imunitními buňkami po in vitro stimulaci

specifickým antigenem. Jedná se vlastně o sandwich

ELISA test.26 Přestože mykobakteriální infekce jsou nej-

častěji předmětem tohoto testu, existují další choroby

takto detekovatelné, např.: bovinní virová diarea, infek-

ční bovinní rinotracheitida, slinkavka a kulhavka, nebo

dokonce trichofytóza.27-31

Sérodiagnostika se využívá zejména jako screeningo-

vá metoda, nejčastěji přímo na jatkách jako náhrada

nebo doplnění klasického makroskopického patologic-

ko-anatomického vyšetření mízních uzlin jatečných těl

prasat, které může být následováno kultivačním došetře-

ním či specifickým barvením otiskových preparátů podle

ZN. Byla prokázána vyšší senzitivita i specificita tohoto

ELISA testu oproti klasickému patologicko-anatomické-

mu vyšetření. Sérologická prevalence MAC testované

populace prasat byla v Nizozemsku zjištěna 1 %,

v Německu 1,7 %.32-33 Naproti tomu byla v České republi-

ce zjišťována pouze prevalence tuberkulózních změn

jatečných prasat během veterinárně-hygienického

dozoru (0,22 % z asi 22 milionů poražených prasat).34 Má

se za to, že prevalence mykobakteriálních infekcí prasat

se v rámci západní a střední Evropy moc neliší, s čímž

korelují i výše uvedené výsledky, tedy že sérodiagnostika

mykobakteriálních infekcí je citlivější metodou než kla-

sické makroskopické patologicko-anatomické vyšetření

mízních uzlin jatečných těl prasat.

ZávěrDominantním původcem mykobakteriálních infekcí

prasat je Mycobacterium avium, které se vyznačuje obli-

gátním intracelulárním parazitismem. Tyto infekce mají

chronický průběh, ve většině případů bez klinické mani-

festace. Přestože jsou dokumentovány pokusy o imuni-

zaci prasat proti Mycobacterium avium pomocí celobu-

něčných i subjednotkových vakcín, jejich výsledky

nejsou uspokojivé. Ani celobuněčná inaktivovaná vakcí-

na, ani subjednotková vakcína nemají před infekcí pro-

tektivní charakter. Celobuněčná inaktivovaná vakcína

pouze částečně snižuje manifestaci mykobakteriální

infekce.35 Za účelem ochrany proti mykobakteriím je

třeba indukovat zejména buněčnou složku imunitního

systému, což by ovšem mohlo interferovat s některými

diagnostickými testy – např. s tuberkulinací. Zatím nej-

efektivnějším způsobem zamezení vzniku mykobakteri-

ální infekce je vysoká úroveň biologické ochrany v cho-

vech prasat, vzhledem ke zdrojům infekce a cestám její-

ho přenosu ve stádě.

Tato práce vznikla za finanční podpory projektu

Národního programu udržitelnosti Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy ČR LO1218.

Literatura:1. KREJSEK, J., KOPECKÝ, O. Klinická imunologie. NUCLEUS, Hradec Králové,

2004:941.

2. MUKHERJEE, R., CHATTERJI, D. Glycopeptidolipids: Immuno-modulators in

greasy mycobacterial cell envelope. IUBMB Life 2012;64:215-225.

Obr. 3 – Výsledky detekce buňkami-zprostředkované imunity u prasat infikovaných Mycobacterium avium subsp. avium 6 měsíců po

infekci. Aktivita lymfocytů izolovaných z periferní krve byla detekována testem blastické transformace (A), pomocí kvantifikace

uvolněného interferonu-gama (B) a pomocí detekce exprese mRNA pro interferon-gama (C). Upraveno podle Štěpánová a kol., 2011




3. TURENNE, CH. Y., COLLINS, D. M., ALEXANDER, D. C., BEHR, M. A.

Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis and M. avium subsp. avium are

independently evolved pathogenic clones of a much broader group of M.

avium organisms. J Bacteriol 2008;190:2479-2487.

4. PAVLIK, I., AYELE, W. Y., PARMOVA, I., MELICHAREK, I., HANZLIKOVA, M.,

KORMENDY, B., NAGY, G., CVETNIC, Z., OCEPEK, M., FEJZIC, N., LIPIEC, M.

Incidence of bovine tuberculosis in cattle in seven Central European count-

ries during the years 1990-1999. Vet Med-Czech 2002a;47:45-51.

5. PAVLIK, I., BURES, F., JANOVSKY, P., PECINKA, P., BARTOS, M., DVORSKA, L.,

MATLOVA, L., KREMER, K., VAN SOOLINGEN, D. The last outbreak of bovine

tuberculosis in cattle in the Czech Republic in 1995 was caused by

Mycobacterium bovis subspecies caprae. Vet Med-Czech 2002b;47:251-263.

6. PAVLIK, I., DVORSKA, L., MATLOVA, L., SVASTOVA, P., PARMOVA, I., BAZANT, J.,

VELEBA J. Mycobacterial infections in cattle in the Czech Republic during

1990-1999. Vet Med-Czech 2002c;47:241-250.

7. PAVLIK, I., MACHACKOVA, M., AYELE, W.Y., LAMKA, J., PARMOVA, I.,

MELICHAREK, I., HANZLIKOVA, M., KÖRMENDY, B., NAGY, G., CVETNIC, Z.,

OCEPEK, M., LIPIEC, M. Incidence of bovine tuberculosis in domestic animals

other than cattle and in wild animals in six Central European countries

during 1990-1999. Vet Med-Czech 2002d;47:122-131.

8. MATLOVA, L., DVORSKA, L., BARTL, J., BARTOS, M., AYELE, W.Y., ALEXA, M., PAVLIK,

I. Mycobacteria isolated from the environment of pig farms in the Czech

Republic during the years 1996 to 2002. Vet Med-Czech 2003;48:343-357.

9. SHITAYE, J.E., PARMOVA, I., MATLOVA, L., DVORSKA, L., HORVATHOVA, A.,

VRBAS, V., PAVLIK, I. Mycobacterial and Rhodococcus equi infetions in pigs in

the Czech Republic between the years 1996 and 2004: the causal factors and

distribution of infections in the tissues. Vet Med-Czech 2006;51:497-511.

10. CVETNIĆ, Z., SPICIĆ, S., BENIC, M., KATALINIĆ-JANKOVIĆ, V., PATE, M., KRT, B.,

OCEPEK, M. Mycobacterial infection of pigs in Croatia. Acta Vet Hung

2007:55(1):1-9.

11. OFFERMANN, U., BODMER, T., AUDIGÉ, L., JEMMI T. The prevalence of salmo-

nela, yersinia and mycobacteria in slaughtered pigs in Switzerland. Schweiz

Arch Tierheilkd 1999:141(11):509-515.

12. KAZDA, J. The Ecology of the Mycobacteria. Kluwer Academic Publishers,

Dordrecht, Boston, London, 2000:72.

13. FISHER, O. A., MATLOVA, L., BARTL, J., DVORSKA, L., MELICHAREK, I., PAVLIK, I.

Findings of mycobacteria in insectivores and small rodents. Fol Microbiol

2000;45:147-152.

14. FISHER, O. A., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., BARTL, J.,

MELICHAREK, I., WESTON, R.T., PAVLIK, I. Diptera as vectors of mycobacterial

infections in cattle and pigs. Med Vet Entomol 2001;15:208-211.

15. FISHER, O. A., MATLOVA, L., BARTL, J., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., Du MAINE,

R., MELICHAREK, I., BARTOS, M., PAVLIK, I. Earthworms (Oligochaeta, FISHER,

O. A., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SVASTOVA, P., PAVLIK, I. Nymphs of the ori-

ental cockroach, Blatta orientalis as a passive vector of causal agents of avian

tuberculosis and paratuberculosis. Med Vet Entomol 2003b;17:145-150.

16. PAVLIK, I., SVASTOVA, P., BARTL, J., DVORSKA, L., RYCHLIK, I. Relationship

between IS901 in the Mycobacterium avium complex strains isolated from

birds, animals, humans and environment and virulence for poultry. Clin Diag

Lab Immun 2000;7:212-217.

17. NASSAL, J., BREUNIG, W., SCHNEDELBACH, U. Atypical mycobacteria in fruit,

vegetables, and cereals. Prax Pneumol 1974;28:667-674.

18. BARTOS, M., FALKINHAM, J.O., PAVLIK, I., Mycobacterial catalases, peroxida-

ses, and superoxide dismutases and their effects on virulence and isoniazid-

-susceptibility in mycobacteria – a review. Vet Med-Czech 2004;49:161-170.

19. MEDZHITOV, R. Recognition of microorganisms and activation of the immu-

ne response. Nature 2007;449:819-826.

20. VIA, L. E., DERETIC, D., ULMER, R. J., HIBLER, N. S., HUBER, L. A., DERETIC, V.

Arrest of mycobaterial phagosome maturation is caused by a block in vesicle

fusion between stages controlled by rab5 and rab7. J Biol Chem

1997;272:13326-13331.

21. CROWLE, A. J., DAHL, R., ROSS, E., MAY, M. H. Evidence that vesicles containing

living, virulent Mycobacterium tuberculosis or Mycobacterium avium in cultu-

red human macrophages are not acidic. Infect Immun 1991;59:1823-1831.

22. FERRAZ, J. C., MELO, F. B. S., ALBUQUERQUE, M. F. P. M., MONTENEGRO, S. M.

L., ABATH, F. G. C. Immune factors and immunoregulation in tuberculosis.

Brazil J Med Biol Res 2006;39:1387-1397.

23. STEPANOVA, H., PAVLOVA, B., STROMEROVA, N., MATIASOVIC, J., KAEVSKA,

M., PAVLIK, I., FALDYNA, M. Cell-mediated immune response in swine infec-

ted with Mycobacterium avium subsp. avium. Vet Immunol Immunopathol

2011;142:107-112.

24. STEPANOVA, H., PAVLOVA, B., STROMEROVA, N., ONDRACKOVA, P., STEJSKAL,

K., SLANA, I., ZDRAHAL, Z., PAVLIK, I., FALDYNA, M. Different immune respon-

se of pigs to Mycobacterium avium subsp. avium and Mycobacterium avium

subsp. hominissuis infection. Vet Microbiol 2012;159(3-4):343-350.

25. FALDYNA, M. Interferonový test: od teorie do praxe. Veterinářství

2010;60:526-530.

26. REBER, A. J., TANNER, M., OKINAGA, T., WOOLUMS, A.R., WILLIAMS, S., ENSLEY,

D. T., HURLEY, D. J. Evaluation of multiple immune parameters after vaccina-

tion with modified live or killed bovine viral diarrhea virus vaccines. Comp

Immunol Microbiol Infect Dis 2006;29(1):61-77.

27. PARIDA, S., OH, Y., REID, S. M., COX, S. J., STATHAM, R. J., MAHAPATRA, M.,

ANDERSON, J., BARNETT, P. V., CHARLESTON, B., PATON, D. J. Interferon-

gamma production in vitro from whole blood of foot-and-mouth disease

virus (FMDV) vaccinated and infected cattle after incubation with inactiva-

ted FMDV. Vaccine 2006:24(7):964-9.

28. PONTAROLLO, R. A., BABIUK, L. A., HECKER, R., VAN DRUNEN LITTEL-VAN DEN

HURK, S. Augmentation of cellular immune responses to bovine herpesvi-

rus-1 glycoprotein D by vaccination with CpG-enhanced plasmid vectors. J

Gen Virol 2002;83(12):2973-81.

29. LUND, A., BRATBERG, A. M., SOLBAKK, I. T. In vitro release of interferon-gam-

ma by trichophytin-stimulated whole blood cell cultures from ringworm-

-vaccinated and control calves experimentally inoculated with Trichophyton

verrucosum. Vet Dermatol 2001;12(2):75-80.

30. FALDYNA, M., OBORILOVA, E., KREJCI, J., TESARIK, R., KREJCI, E., PAVLOVA,

B., RYBNIKAR, A. A correlation of in vitro tests for the immune response

detection: a bovine trichophytosis model. Vaccine 2007;25(46):7948-54.

31. HILLER, A., OORBURG, D., WISSELINK. H. J., VAN SOLT-SMITS, C. B.,

URLINGS, B., KLEIN, G., ALTHOFF, G. S., HERES, L. Prevalence of

Mycobacterium avium in slaughter pigs based on serological monitoring

results and bacteriological validation. Int J Environ Res Public Health

2013;10(9):4027-4038.

32. WISSELINK, H. J., VAN SOLT-SMITS, C. B., OORBURG, D., VAN SOOLINGEN,

D., OVERDUIN, P., MANESCHIJN-BONSING, J., STOCKHOFE-ZURWIEDEN,

N., BUYS-BERGEN, H., ENGEL, B., URLINGS, B. A., THOLE, J. E. Serodiagnosis

of Mycobacterium avium infections in pigs. Vet Microbiol 2010;142(3-

4):401-407.

33. PAVLIK, I., MATLOVA, L., DVORSKA, L., SHITAYE, J. E., PARMOVA, I.

Mycobacterial infections in cattle and pigs caused by Mycobacterium

avium complex members and atypical mycobacteria in the Czech

Republic during 2000-2004. Vet Med-Czech 2005;50(7):281-290.

34. HINES, M. E., FRAZIER, K. S., BALDWIN, C. A., COLE, J. R. Jr., SANGSTER, L. T.

Efficacy of vaccination for Mycobacterium avium with whole cell and subunit

vaccines in experimentally infected swine. Vet Microbiol 1998:63(1):49-59.

Adresa autorky:

MVDr. Nikola Štromerová

Státní veterinární ústav Olomouc

Jakoubka ze Stříbra 1

779 00 Olomouc





K. NEDBALCOVÁ, K. NECHVÁTALOVÁ

Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno, v. v. i.

SOUHRN

Nedbalcová K., Nechvátalová K. Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P.

multocida a E. coli. Veterinářství 2015;65:700-703.

Srovnávali jsme hodnoty minimální inhibiční koncentrace (MIC) a „mutant preventive concentra-

tion“ (MPC) pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin u 80 izolátů Pasteurella multocida a 80

izolátů Escherichia coli pocházejících z klinicky nemocných prasat. Rozdíl mezi MIC90

a MPC90

(MIC90

/

MPC90

), který vymezuje kritické koncentrace antimikrobiálních látek pro vznik bakteriální rezistence

(MSW = mutant selection window), byl u izolátů P. multocida ≤0,12/2 mg/L pro enrofloxacin,

0,5/≥64 mg/L pro florfenikol a 4/≥128 mg/L pro tulathromycin a u izolátů E. coli 0,5/16 mg/L pro

enrofloxacin, ≥64/≥64 mg/L pro florfenikol a 8/≥128 mg/L pro tulathromycin.

SUMMARY

Nedbalcová K., Nechvátalová K. The results of MIC and MPC determination for selected

antimicrobials in P. multocida and E. coli. Veterinářství 2015;65:700-703.

We compared the values of the minimum inhibitory concentration (MIC) and mutant preventive

concentration (MPC) of enrofloxacin, florfenicol, and tulathromycin for 80 Pasteurella multocida and 80

Escherichia coli isolates from clinically diseased pigs. The difference between MIC90

and MPC90

(MIC90

/

MPC90

) which limited mutant selection window (MSW) was ≤0.12/2 mg/L for enrofloxacin, 0.5/≥64

mg/L for florfenicol and 4/≥128 mg/L for tulathromycin in P. multocida isolates and 0.5/16 mg/L for

enrofloxacin, ≥64/≥64 mg/L for florfenicol and 8/≥128 mg/L for tulathromycin in E. coli isolates.

Výsledky stanovení MIC a MPC vybraných antimikrobik u P. multocida a E. coli

ÚvodÚčinná antimikrobiální terapie je ohrožena

vznikem a šířením bakteriálních rezistencí k anti-

mikrobiálním látkám, které se v různé míře vysky-

tují v chovech hospodářských zvířat po celém

světě. Snížení výskytu bakteriální rezistence je

většinou spojeno se snížením spotřeby antimikro-

biálních látek,1 ale u některých bakterií se mohou

vyvinout mutace, které brání působení antimikro-

biálních látek a během antimikrobiální léčby

dochází vlivem selekčního tlaku k tomu, že na tyto

rezistentní mutanty léčba nepůsobí a z původně

citlivé populace bakterií se stane rezistentní.2

Základ antimikrobiální léčby obvykle tvoří stra-

tegie dávkování antimikrobiální látky podle zná-

mých farmakokinetických (PK) a farmakodyna-

mických (PD) parametrů a podle stanovené mini-

mální inhibiční koncentrace (MIC) pro přesně

identifikované původce onemocnění. Jiný kon-

cept strategie antimikrobiální léčby je dávkování

antimikrobiálních látek na základě jejich PK a PD

parametrů a podle mutant preventivní koncentra-

ce (MPC) místo MIC.3 MPC je definována jako

koncentrace antimikrobiální látky, schopná zabrá-

nit růstu rezistentních mutant v bakteriální kultu-

ře o hustotě ≥ 109 CFU/ml. MPC je parametr citli-

vosti, který byl navržen k přesnějšímu hodnocení

potenciálu selekce mutant rezistentních k antimi-

krobiálním látkám než tradiční metody stanovení

citlivosti.4 MPC většinou lépe odpovídá koncent-

raci bakterií v krvi nebo v cílovém orgánu během

akutní infekce zvířat a lidí než inokulum pro sta-

novení MIC o hustotě 105 CFU/ml.4,5 Rozdíl mezi

MIC a MPC představuje tzv. okno selekce rezis-

tentních mutant (mutant selection window –

MSW). Čím je toto okno širší, tzn. čím větší je roz-

díl mezi MIC a MPC pro danou bakterii, tím je rizi-

ko selekce rezistentního kmene větší. Stanovení

MPC a MSW představuje nový koncept hodnocení

účinnosti antimikrobiálních látek a patří mezi

MVDr. Kateřina

Nedbalcová

Ph.D.,

odborná

pracovnice




zásadní informace, které mohou racionálně ovlivnit

jejich dávkování s cílem výrazného omezení nežádoucí-

ho rizika snížení účinnosti antimikrobiálních látek, což

se projeví ve snížení ekonomických nákladů chovatelů

hospodářských zvířat na léčbu bakteriálních infekcí a ve

zvýšení wellfare zvířat.3,6,7 Cílem této práce je definovat a porovnat hodnoty MIC

a MPC pro enrofloxacin, florfenikol a tulathromycin

u izolátů P. multocida a E. coli pocházejících z klinických

případů respiračních a enterálních infekcí prasat v České

republice.

Materiál a metodyIzoláty

Izoláty P. multocida (80) byly získány z plic uhynulých

nebo utracených prasat s respiračním onemocněním

a izoláty E. coli (80) z průjmujících selat po odstavu nebo

z prasat ve výkrmu z chovů v České republice. Izoláty

P. multocida byly identifikovány metodou PCR8 a u všech

izolátů E. coli zařazených do studie byla metodou PCR

prokázána přítomnost genu pro produkci enterotoxinu

STA.9 Všechny vzorky pocházely ze zvířat, která nebyla

v průběhu posledních tří týdnů léčena antimikrobiální-

mi látkami a izoláty ze stejného chovu byly zahrnuty do

studie opakovaně pouze ojediněle a vždy v intervalech

delších než šest měsíců.

Stanovení MIC, MPC a MSW

Citlivost izolátů k antimikrobiálním látkám byla testo-

vána stanovením MIC standardizovanou diluční mikro-

metodou10,11 s použitím komerčního kitu (Trek

Diagnostics Systems Inc., Velká Británie), který obsaho-

val tato rozmezí koncentrací testovaných antimikrobi-

álních látek: 0,12 až 16 mg/l pro enrofloxacin, 0,25–32

mg/l pro florfenikol a 0,5 až 64 mg/l pro tulathromycinu

(tabulka 1). Kvalita souprav byla ověřena referenčními

kmeny E. coli ATCC 25922 a S. aureus ATCC 29213.

Hodnoty MIC byly definovány jako nejnižší koncentrace

antimikrobiální látky inhibující viditelný růst bakteriální

kultury o hustotě 105 CFU/ml. Vypočítané hodnoty

MIC50

a MIC90

jsou nejnižší koncentrace (mg/L) inhibují-

cí růst 50 % a 90 % izolátů v bakteriální kultuře o této

hustotě. Breakpointy byly definovány v souladu s meto-

dikami Clinical and Laboratory Standards Institute

(CLSI)11,12 a European Committee on Antimicrobial

Susceptibility Testing (EUCAST).12

Stanovení MPC bylo provedeno duplicitně diluční

metodou podle CLSI11,12 a modifikacemi dříve publiko-

vaných metodik.13,14 Rozmezí koncentrací testovaných

antimikrobiálních látek jsou uvedena v tabulce 1.

Kontrola kvality byla prováděna s referenčními kmeny

E. coli ATCC 25922 a S. aureus ATCC 29213. MPC byla

stanovena jako nejnižší koncentrace antimikrobiální

látky inhibujících viditelný růst bakteriální kultury

o hustotě ≥109 CFU/ml. Vypočtené hodnoty MPC50

a MPC90

jsou nejnižší koncentrace (mg/L) inhibující růst

50 % a 90 % izolátů v bakteriální kultuře o této hustotě.

Rozmezí MSW bylo určeno jako rozdíl koncentrací mezi

MIC90

a MPC90

.

VýsledkyDistribuce hodnot MIC a MPC a vypočtené hodnoty

MIC50

, MIC90

, MPC50

a MPC90

pro enrofloxacin, florfenikol

a tulathromycin u izolátů P. multocida a E. coli jsou uvede-

ny v tabulce 1. V tabulce 2 je přehled procentuálního

zastoupení citlivých, středně citlivých a rezistentních

izolátů P. multocida a E. coli k enrofloxacinu, florfenikolu

a tulathromycinu. Je zde také uvedeno rozmezí mezi

MIC90

a MPC90

, které představuje MSW u testovaných

izolátů P. multocida a E. coli pro enrofloxacin, florfenikol

a tulathromycin.

Podle standardizovaných metodik testování citlivosti/

/rezistence k antimikrobiálním látkám stanovením

MIC10,11,12 byla většina izolátů P. multocida k testovaným

antimikrobiálním látkám citlivá, s hodnotami MIC90

nižší-

mi než breakpoint citlivosti. Izoláty E. coli byly také větši-

nou citlivé s hodnotami MIC90

nižšími než breakpoint

citlivosti, ale pouze k enrofloxacinu a tulathromycinu.

K florfenikolu byly izoláty E. coli většinou rezistentní

(65 %) a středně citlivé (32,5 %). Hodnoty MPC90

byly ve

většině případů stanoveny vyšší než MIC. Po vypočítání

MPC50

a MPC90

byly zjištěny dokonce i hodnoty MPC50

u E. coli pro florfenikol a tulathromycin vyšší než break-

pointy citlivosti/rezistence, v některých případech byly

tyto hodnoty až nad rozmezím testovaných koncentrací.

Byl zjištěn velký rozdíl mezi MIC90

a MPC90

(= MSW) –

tabulka 2. Ve většině případů byla hodnota MIC90

shodná

nebo jen mírně vyšší než nejnižší testované koncentrace

antimikrobiálních látek, hluboko pod breakpointy citli-

vosti, ale hodnoty MPC90

byly velmi vysoké, často naopak

přesahující nejvyšší testované koncentrace. Výjimkou

byly izoláty E. coli, u kterých byly k florfenikolu zjištěny

obě hodnoty (MIC90

i MPC90

) nad rámec testovaných kon-

centrací. Přesnou šíři MSW bylo možné určit jen pro

enrofloxacin, u kterého byly hodnoty MPC90

v testova-

ném rozmezí koncentrací, ale bohužel, všechny hodnoty

MPC90

pro florfenikol a tulathromycin byly už mimo tes-

tované rozmezí koncentrací. Přesto i zjištěné ne přesně

definované hodnoty také představují riziko selekce rezi-

stentních populací bakterií, protože MIC hodnoty testo-

vaných izolátů (nižší koncentrace vymezující MSW) byly

nízké a izoláty byly, s výjimkou izolátů E. coli k florfeniko-

lu, téměř všechny citlivé na testované antimikrobiálních

látky.

Diskuse K vytvoření účinných opatření k omezení rizika vývoje,

selekce a šíření rezistence bakterií k antimikrobiálním

látkám jsou nezbytná objektivní a validní data, která

umožňují 1) rozpoznání vzniku nových fenotypů rezis-

tence, 2) určení trendů ve vývoji rezistence v závislosti na

čase, 3) vyhodnocení současné epidemiologické situace,

4) vyhodnocení vývoje a šíření antimikrobiální rezistence

ve vztahu k použití antimikrobiálních látek, a tím 5)

s ohledem na možný dopad na lidské zdraví posoudit

riziko antimikrobiální rezistence způsobené používáním

antimikrobiálních látek ve veterinární medicíně.15

Citlivosti nebo rezistence izolátů k antimikrobiálním lát-




kám jsou určovány pomocí standardizovaných

metod,10,11,12 mezi které patří stanovení MIC jako zlatý

standard. Někteří autoři však doporučují také stanovení

MPC a jeho porovnání s MIC jako jeden z nástrojů pro

predikci selekce a šíření antimikrobiální rezistence bak-

terií, protože růst citlivé bakteriální populace je působe-

ním antimikrobik inhibován, ale terapeutická dávka není

schopna zabránit množení rezistentních mutant.7,16,17

MPC hodnoty antimikrobiálních látek mohou být kli-

nicky použity ke snížení vývoje rezistence různými stra-

tegiemi dávkování společně s hodnocením dalších para-

metrů (PK/PD).

Důležité jsou hodnoty a rychlost dosažení maximální

koncentrace antimikrobiálních látek a dynamika jejich

poklesu v krevním séru a různých tkáních. Aby se zabrá-

nilo šíření rezistentních mutant v bakteriální populaci,

koncentrace antimikrobiálních látek v krevním séru

nebo v tkáních by měla odpovídat hodnotám MPC za

předpokladu, že je bezpečné pro léčené zvíře. Tyto hod-

noty se mohou mezi různými druhy zvířat lišit.7

Podle dostupných informací o PK a PD parametrech

testovaných antimikrobiálních látek byly zjištěné hodno-

ty MPC90

vyšší než nejvyšší koncentrace, která může být

dosažena v místě infekce po podání doporučené dávky

antimikrobiálních látek pro léčbu (Cmax

). Cmax

je u prasat

pro enrofloxacin 1,19 mg/l po podání doporučené dávky

2,5 mg/kg a pro florfenikol 5 mg/l po aplikaci doporuče-

né dávky 10 mg/l. Zjištěné hodnoty MIC90

(dolní hranice

MSW) u enrofloxacinu a florfenikolu jsou nižší nebo

podobné jako hodnoty Cmax

. Výjimkou jsou izoláty E. coli,

u kterých byla zjištěna MIC90

vysoko nad hodnotou Cmax

.

Hodnoty MPC90

(horní hranice MSW) však přesáhly hod-

noty Cmax

pro enrofloxacin a florfenikol u prasat ve všech

případech. Pro tulathromycin je charakteristická relativ-

ně nízká koncentrace v krevním séru po podání léčiva.18

Cmax

po podání doporučené léčebné dávky 2,25 mg/kg je

pro prasata 0,6 mg/l. Námi zjištěná hodnota MIC90

,

podobně jako uvádí i jiní autoři, byla vysoko nad hodno-

tou Cmax

u P. multocida i E. coli. Z tohoto pohledu je zají-

mavé, že „breakpoint“ citlivosti pro tulathromycin je

určen podle MIC na 16 mg/L.19,20,21

Bylo prokázáno, že po intramuskulárním podání florfe-

nikolu v dávce 15 mg/kg živé hmotnosti byla u prasat

dosažena maximální koncentrace v séru 4,7 μg/ml po 1,8

hodinách s průměrným poločasem eliminace 14,8 hodi-

ny. Za 12–24 hodin po intramuskulárním podání klesají

koncentrace v séru pod hodnotu 1 μg /ml. Koncentrace

florfenikolu dosažené v plicní tkáni odráží plazmatickou

koncentraci s poměrem koncentrací plíce : plazma při-

bližně se rovnajícím 1. Po intramuskulární aplikaci prase-

ti je florfenikol rychle vylučován z organismu, a to pri-

márně močí. Enrofloxacin se po perorálním podání

u monogastrických zvířat rychle a úplně vstřebává

a dobře difunduje do všech tkání. Za 1–2 hodiny po

podání je účinná koncentrace ve tkáních a tkáňových

tekutinách několikrát vyšší než koncentrace sérová.

Poločas vylučování je různý, pohybuje se podle druhu

zvířete a podaného množství mezi 2 a 7 hodinami.

Farmakokinetický profil tulathromycinu u prasat po

podání jednorázové intramuskulární dávky 2,5 mg/kg

IzolátyAntimikrobiální

látka

Hodnoty MIC/MPC (mg/L)

Počet

izolátů0.12 0.25 0.5 1 2 4 8 16 32 64 128 MIC

50/MIC

90

MPC50

/

MPC90

P. multocida

80

Enrofloxacin 79/0 0/4 0/12 1/35 0/24 0/2 0/0 0/3 ≤0.12/≤0.12 1/2

Florfenicol 21/0 57/0 1/0 1/0 0/0 0/4 0/13 0/57 0/6 0.5/0.5 32/≥64

Tulathromycin 2/0 24/0 33/0 16/0 5/0 0/2 0/11 0/45 0/22 2/4 64/≥128

E. coli

80

Enrofloxacin 69/0 5/4 3/15 0/33 0/7 1/9 1/7 0/0 1/5 ≤0.12/0.5 2/16

Florfenicol 0/0 0/0 0/0 2/0 26/0 32/0 9/0 1/0 10/80 8/≥64 ≥64/≥64

Tulathromycin 0/0 0/0 1/0 5/0 51/0 18/1 1/1 1/15 0/63 4/8 ≥128/≥128

V bílé části tabulky jsou testovaná rozmezí koncentrací jednotlivých antimikrobiálních látek. Hodnota nad tímto rozmezím (v šedé části tabulky) značí počet

izolátů s MIC vyšší než testované rozmezí. Hodnoty nejnižších koncentrací v bílé části tabulky značí počet izolátů s MIC nižší nebo rovnou nejnižší koncentraci

v tabulce. Breakpointy resistence pro jednotlivé antimikrobiální látky jsou vyznačeny svislou černou čárou.

MIC50, MIC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 50% nebo 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 105 CFU/ml.

MPC50, MPC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 50% nebo 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 109 CFU/ml.

Tab. 1 Hodnoty MIC and MPC pro testované antimikrobiální látky u P. multocida a E. coli

Izoláty

Počet izolátů

Antimicrobiální

látka

MIC MPC MSW

S

(%)

I

(%)

R

(%)

S

(%)

I

(%)

R

(%)MIC

90 – MPC

90 (mg/L)

P. multocida

80

Enrofloxacin 98.8 1.3 0 20.0 73.8 6.3 ≤0.12 – 2

Florfenicol 100 0 0 0 0 100 0.5 – ≥64

Tulathromycin 100 0 0 2.5 13.8 83.8 4 – ≥128

E. coli

80

Enrofloxacin 96.3 0 3.8 23.8 50.0 26.3 0.5 – 16

Florfenicol 2.5 32.5 65.0 0 0 100 ≥64 – ≥64

Tulathromycin 93.8 5.0 1.3 1.3 1.3 97.5 8 – ≥128

S (%) – procento citlivých izolátů

I (%) – procento středně citlivých izolátů

R (%) – procento rezistentních izolátů.

MIC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 105 CFU/ml.

MPC90 – nejnižší koncentrace antimikrobiální látky, které zabrání růstu 90% testovaných izolátů v kultuře o hustotě 109 CFU/ml.

Tab. 2 Citlivost/resistence izolátů P. multocida a E. coli k testovaným antimikrobiálním látkám a rozmezí MSW




živé hmotnosti byl charakterizován rychlou a výraznou

absorpcí a následně rozsáhlou distribucí a pomalou eli-

minací. Maximální koncentrace v plazmě byla přibližně

0,6 μg/ml a byla dosažena přibližně 30 minut po aplikaci

dávky. Koncentrace tulathromycinu v plicním homoge-

nátu byly podstatně vyšší než v plazmě. Existují jasné

důkazy o významné akumulaci tulathromycinu v neutro-

filech a alveolárních makrofázích. Avšak in vivo koncent-

race tulathromycinu v místě infekce plic není známa.

Maximální koncentrace byly následovány pomalým sys-

témovým poklesem s biologickým poločasem eliminace

(t1/2) v plazmě 91 hodin.22 Z našich výsledků vyplývá, že

podle hodnot MPC90

doporučené maximální terapeutic-

ké dávky u testovaných antimikrobik nebrání vzniku

rezistentních mutant původců pasterelóz nebo koliin-

fekcí prasat.

ZávěrNa základě stanovení MIC a MPC pro enrofloxacin,

florfenikol a tulathromycin jsme u izolátů P. multocida

a E. coli z respiračních a střevních onemocnění prasat

identifikovali MSW, které umožňuje predikci pravděpo-

dobnosti vzniku rezistencí u bakterií vlivem selekčního

tlaku. Většina izolátů byla citlivá nebo středně citlivá na

testované antimikrobiální látky podle stanovení MIC, ale

hodnoty MPC byly obvykle vysoko nad „breakpointy“

citlivosti a MSW byla detekována jako široká. Vzhledem

k tomu, že testované bakterie mohou způsobit onemoc-

nění různých živočišných druhů, včetně člověka, před-

stavuje toto zjištění významné riziko pro šíření rezistent-

ních bakterií, nebezpečné pro lidskou i zvířecí populaci.

Rukopis byl vypracován v rámci projektu Národní

agentury zemědělského výzkumu Ministerstva zeměděl-

ství ČR (číslo grantu QJ1210119) a projektu Ministerstva

školství, mládeže a tělovýchovy ČR LO1218. Výsledky

projektu LO1218 byly získány za finanční podpory MŠMT

v rámci programu NPU I.

Literatura:1. AARESTRUP, F., DURAN, C. O., BURCH, G. S. Antimicrobial resistance in swine

production. Anim Health Res Rev 2008;9:135-148.

2. CANTON, R., MOROSINI, M. I. Emergence and spread of antibiotic resistance

following exposure to antibiotics. FEMS Microbiol Rev 2011;35:977-991.

3. DRLICA, K. A strategy for fighting antibiotic resistance. ASM News

2001;67:27-33.

4. ZHAO, X., DRLICA, K. A unified anti-mutant dosing strategy. J Antimicrob

Chemother 2008;62:434-436.

5. CROISIER, D., ETIENNE, M., BERGOIN, E., CHARLES, P.E., LEQUEU, C., PIROTH,

L., PORTIER, H., CHAVANET, P. Mutant selection window in levofloxacin and

moxifloxacin treatments of experimental pneumococcal pneumonia in

a rabbit model of human therapy. Antimicrob Agents Chemother

2004;48:1699-1707.

6. TAM, V. H., LOUIE, A., DEZIEL, M. R., LIU, W., LEARY, R., DRUSANO, G. L.

Bacterial-population responses to drug-selective pressure: examination of

garenoxacin’s effect on Pseudomonas aeruginosa. J Infect Dis 2005;192:420-

428.

7. BLONDEAU, J. M. New concepts in antimicrobial susceptibility testing: the

mutant prevention concentration and mutant selection window approach.

Vet Dermatol 2009;20:383-396.

8. TOWNSEND, K. M., FROST, A. J., LEE, C. W., PAPADIMITRIOU, J. M., DAWKINS,

H. J. S. Development of PCR assays for species and type specific identificati-

on of Pasteurella multocida isolates. J Clin Microbiol 1998;36:1096-1100.

9. CHENG, D., SUN, H., XU, J. AND GAO, S. PCR detection of virulence factor

genes in Escherichia coli isolates from weaned piglets with oedema disease

and/or diarrhoea in China. Vet Microbiol 2006;115:320–328.

10. CLSI, 2013a. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution

Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Approved Standard -

Fourth Edition. CLSI document Vet 01-A4. Clinical and Laboratory Standards

Institute, Wayne, PA 2013.

11. CLSI, 2013b. Performance Standards for Antimicrobial Disk and Dilution

Susceptibility Tests for Bacteria Isolated from Animals; Second InformationaL

Supplement. CLSI document Vet 01-S2. Clinical and Laboratory Standards

Institute, Wayne, PA 2013.

12. EUCAST: European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing, [cit.

2015-07-30]. available in www: <http://www.eucast.org/>

13. BLONDEAU, J. M. Clinical utility of the new fluoroquinolones for treating

respiratory and urinary tract infections. Expert Opin Invest Drugs

2001;10:213-237.

14. RANDALL, L., COOLES, S., PIDDOCK, L., WOODWARD, M. Mutant prevention

concentrations of ciprofloxacin and enrofloxacin for Salmonella enterica. J

Antimicrob Chemother 2004;54:688-691.

15. WALLMANN, J. Monitoring of antimicrobial resistance in pathogenic bacte-

ria from livestock animals. Int J Med Microbiol 2006;296:81-86.

16. HESJE, C., TILLOTSON, G. S., BLONDEAU, J. M. MICs, MPCs and PK/PDs:

a match (sometimes) made in hosts. Expert Rev Resp Med 2007;1:7-16.

17. LEES, P., SVENDSEN, O., WIUFF, C. Chapter 6. Strategies to minimise the

impact of antimicrobial treatment on the selection of resistant bacteria. In

Guide to Antimicrobial Use in Animals 2008. Ed. Guardabassi,L., Blackwell

Publishing, 2008, Oxford, UK, 77-101.

18. NOWAKOWSKI, M. A., INSKEEP, P. B., RISK, J. E., SKOGERBOE, T., BENCHAOUI,

H. A., MEINERT, T. R., SHERINGTON, J., SUNDERLAND, S. J. Pharmacokinetics

and lung tissue cocentrations of tulathromycin, a new triamilide antibiotic,

in cattle. Vet Ther 2004;5:60-74.

19. BLONDEAU, J. M., BORSOS, S., BLONDEAU, L. D., BLONDEAU, B. J. J., HESJE,

C. E. Comparative minimum inhibitory concentrations of enrofloxacin, cef-

tiofur, florfenicol, tilmikosin and tulathromycin against bovine clinical isola-

tes of Mannheimia haemolytica. Vet Microbiol 2012;160:85-90.

20. GODINHO, K. S., KEANE, S. G., NANIJANI, I. A., BENCHAOUI, H. A.,

SUNDERLAND, S .J., JONES, M. A., WEATHERLEY, A. J., GOOTZ, T. D., ROWAN,

T. G. Minimum inhibitory cocncentrations of tulathromycin against respira-

tory bacterial pathogens isolated from clinical cases in European cattle and

swine and variability arising from changes in in vitro methodology. Vet Ther

2005;6:113-121.

21. NEDBALCOVA, K., NECHVATALOVA, K., KUCEROVA, Z. Determination of the

minimum inhibitory concentration (MIC) and mutant prevention concentra-

tion (MPC) of selected antimicrobials in bovine and swine Pasteurella multo-

cida, Escherichia coli, and Staphylococcus aureus isolates. Acta Vet Brno

2015;84:83-89.

22. CROISIER, D., ETIENNE, M., BERGOIN, E., CHARLES, P. E., LEQUEU, C., PIROTH,

L., PORTIER, H, CHAVANET, P. Mutant selection window in levofloxacin and

moxifloxacin treatments of experimental pneumococcal pneumonia in

a rabbit model of human therapy. Antimicrob Agents Chemother 2004;

48:1699-1707.

Adresa autorky:

MVDr. Kateřina Nedbalcová, Ph.D.

Výzkumný ústav veterinárního lékařství

oddělení imunologie

Hudcova 70, 621 00 Brno

e-mail: nedbalcová@vri.cz




B. HLAVÁČKOVÁ,1 J. HLAVÁČEK2

1Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Středočeský kraj

2Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy

SOUHRN

Hlaváčková B., Hlaváček J. Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010–2014,

zjištěných při veterinární prohlídce po poražení na Jatkách v Českém Brodě. Veterinářství

2015;65:

Zpracování údajů z Veterinárně hygienického střediska (VHS) Jatky Český Brod z nálezů veterinár-

ní prohlídky po poražení celkem 851 911 kusů prasat v období pěti let (zdroj Informační systém

SVS). Intravitální nálezy na plicích a ostatních orgánech, jejich vývoj v chovu během let a porovná-

ní dodavatelských chovů mezi sebou. Velcí producenti prasat ozdravují a stabilizují zdravotní stavy

prasat mj. v návaznosti na prováděnou medikaci. Rutinní prohlídka, kontrola prováděné medikace,

monitoring cizorodých látek a zoonóz jsou částí náplně práce VHS.

SUMMARY

Hlaváčková B., Hlaváček J. Development of pathologic findings in pig breedings over the period

2010–2014 found at veterinary inspection after slaughter in Slaughter House Český Brod.

Veterinářství 2015;65:

An elaboration of data from Veterinary and Hygienic Center (VHC) Slaughter House Český Brod

obtained during the slaughter of 851 911 pigs in period of five years (source: Information System SVS).

There are described intravital findings on lungs and other organs, their development during breeding

and comparison of various supplying breeds. Big producers of pigs improve and stabilize the pigs‘

health conditions, particularly in dependence on used medical treatment. Regular inspections, control

of used medical treatment, monitoring of alien substances and zoonoses are part of VHC‘s daily job.

Vývoj patologických nálezů v chovech prasat v letech 2010–2014, zjištěných při veterinární prohlídce po poražení

Úvod

Sledování pětiletého vývoje patologických

změn nám umožňuje skutečnost, že původ porá-

žených prasat a konkrétní chovy se během let pří-

liš nezměnily. Článek navazuje na článek Veterinární

prohlídka na Jatkách Český Brod a. s., Veterinářství

2014;(55):315-320.

Jatky Český Brod a. s. porážejí vepřový žír jen

z ČR. Dále měl provozovatel ke všem dovezeným

kusům podle požadavků nařízení č. 853/2004

náležitě vyplněné Informace o potravinovém

řetězci (IPŘ).

Kontrola IPŘ a jejich zaevidování v modulu

Jatečnictví Informačního systému Státní veteri-

nární správy (IS SVS) probíhá na Veterinárně

hy gie nickém středisku (VHS) v Českém Brodě.

Zde se také k založené akci v IS přidají nálezy.

Údaje v IPŘ, zejména medikace, si ověřujeme

u samotných chovatelů, dále z Datového skla-

du IS SVS z Veterinárních předpisů, od kolegů

epizootologů z KVS, kteří dozorují tyto chovy

a mají možnost veškeré medikace uvedené na

IPŘ ověřit i zpětně ve zdravotních kartách zví-

řat (stájových denících) přímo v chovu.

Monitoring cizorodých látek (MCL) a cílený

kontrolní odběr jsou také možnostmi ověřová-

ní pravdivosti údajů.

Informace získáme i u kolegů, kteří v chovech

vykonávají kurativu a mají zájem o bližší sledování

makroskopických změn na plicích zejména po

prodělané enzootické pneumonii (Mh), aktinoba-




cilové pleuropneumonii (APP), chronické pleuropneu-

monii (ChPP) – tedy o tzv. screening, scooring plic apod.

Z IS SVS byla získána data o počtech kusů poražených

a prohlédnutých prasat z jednotlivých chovů v uvede-

ných letech.

Snahou je porovnání nálezů při prohlídce po poražení

v průběhu uplynulých pěti let (2010 až 2014) u farem,

které porážely na Jatkách Český Brod a. s. Pro lepší čitel-

nost grafu jsou rozděleni na větší dodavatele – zhruba

od 24 000 kusů prasat asi do 4500 kusů v roce 2014

a menší dodavatele. Samostatně hospodařící rolníci

(SHR) jsou porovnáváni zvlášť.

Uvádíme srovnání:

• nálezů tuberkuloidních změn,

• nálezů na plicích v chovech mezi sebou v uvedených

letech,

• vývoj nálezů některých konkrétních chovů v průběhu

let.

V následujících grafech se jedná o procentuální srov-

nání intravitálních (i. v.) změn ve vztahu k celkovým

počtům prohlédnutých kusů v každém chovu v daném

roce.

Zdravotní stavy zvířat jednotlivých chovů se promítají

především v opakujících se i. v. změnách jejich plic, srdcí,

jater, žaludků, střev a ledvin. Souhrnné grafy prezentují

nálezy na plicích

Nálezy tuberkuloidních změnOjedinělé nálezy susp. TBC změn na mízních uzlinách

se v posledních letech objevují většinou u stejných

chovů viz. souhrnný graf 1, Nálezy tuberkuloidních

změn. Naprostá většina vyšetření těchto nálezů potvrzu-

je jako původce Rhodococcus equi (R. equi), který oslabu-

je imunitu v chovu. Pro oslabeného jedince či dítě je

podle epidemiologů také nebezpečím.

Srovnání patologických změn na plicíchPřevaha patologických nálezů svědčí o respiračních

onemocněních v mnohých chovech. Písmena jsou doda-

vatelům přiřazena podle objemu dodávek v roce 2014

(A je největší). Přestože velká část dodavatelů je stálých,

k určitým obměnám v letech dochází.

Trvale velmi dobrý zdravotní stav a malé množství

nálezů na plicích má největší dodavatel – A. Dodavatel B

v roce 2010 s velkými náklady ozdravil a dále stav udržu-

je. Konfiskace plic jsou kolem 10%, stejně jako u chovů

C,G,I a K.

Farmy M, N, O, Q a W stabilizují velmi dobrý zdravotní

stav u prasat. I. v. změny na plicích jsou do 10 %.

Celkově z těchto grafů vysledujeme u značné části

chovů trend ozdravení, za kterým je velké úsilí pracovní-

ků v prvovýrobě, spojené s vysokými náklady.

V grafu, ukazujícím nálezy u SHR, je vývoj bohužel

opačný. Zvyšuje se jak procento i. v. nálezů, tak mnohdy

i rozsah změn. Kromě farmy X druhé dvě, podle údajů na

IPŘ, nemedikují.

Srovnání nálezů na více orgánech u vybraných farem

Grafy ukazují příklad dvou největších dodavatelů;

velmi dobrých farem, kde se kolegové zajišťující kurativu

zajímají o každou porážku „svých“ prasat.

Dalším příkladem je farma „O“, kde léčba plic je úspěš-

ná, ale dlouhodobě se „nedaří“ provádět odčervení pra-

sat; nálezy lézí jater (obrázek) v posledních letech zde

násobně vzrostly. Tuto skutečnost zdůrazňujeme na

Graf 1 – Nálezy tuberkuloidních změn u zvířat porá-

žených na Jatkách Český Brod

Graf 2 – Nálezy na plicích prasat „větších“ dodavatelů

(~ 4400 – 25 000 ks/rok)

Graf 3 – Nálezy na plicích prasat „menších“ dodavate-

lů (~ pod 4400 ks/rok)




zpětném hlášení i pro oddělení welfare příslušné KVS,

protože se domníváme, že uvedené opakované hromad-

né těžké postižení jater není v daném chovu odůvodni-

telné.

Následující farma P měla dlouhodobé problémy

s respiračním onemocněním prasat, přesto zvířatům

podává antihelmintika na odčervení. V současné době je

chov v celkové rekonstrukci, po které bude jeho provoz

obnoven.

SHR (farmy X, Y, Z) se snaží aplikovat antihelmintika,

přesto nálezy bývají horší než ve velkých chovech.

U farmy „Z“ jsou nálezy na játrech znepokojující, po jejich

prasatech nezůstávají prakticky žádná zdravá játra.

Nálezy na plicích jsou obecně srovnatelné s výše uvede-

nou velkou farmou P, ta však provádí celkové ozdravení

v chovu, které je pro malé chovatele velmi nákladné.

Závěry vyplývající z výše uvedených grafů jsou statisticky

významné a korelují se současným poznáním veterinárních

techniků na VHS Český Brod i v letošním roce. Práci zde pro-

Graf 4 – Nálezy na plicích prasat soukromě hospoda-

řících rolníků

Graf 5 – Nálezy patologicko-anatomických změn na

orgánech prasat z farmy „A“


orgánech prasat z farmy „B“


orgánech prasat z farmy „P“


orgánech prasat z farmy „O“

Typický nález mléčných skvrn na játrech prasete z farmy „O“




vádějí denně stejní zaměstnanci Krajské veterinární správy

Státní veterinární správy pro Středočeský kraj – Inspektorát

Kolín. Mají mnohaleté, mnozí celoživotní zkušenosti s pro-

hlídkou prasat. Jejich bezprostřední zpětné hlášení po

porážce do prvovýroby chovatelé sledují. Zajišťují si na jat-

kách screeningy plic u svých dalších prasat. Kolegové

z terénní praxe provádějí vedle našich pracovníků na jatkách

detailní zjištění, zacílené na typ a rozsah změn. Odebírají si

vlastní vzorky se zaměřením na původce onemocnění, včet-

ně určování jeho citlivosti na ATM. Jsme jim nápomocni

a většinou máme jejich závěry k dispozici. S našimi odběry

vzorků a výsledky vyšetření, ať v rámci kontroly či monitorin-

gu, jsou chovatelé také adresně seznamováni.

Obdobné analýzy o zdravotním stavu zvířat v chovech by

měly předcházet podávání všech dalších veterinárních pre-

parátů. Zejména těch, které pro svůj optimální účinek před-

pokládají dobrý zdravotní stav zvířete, jako jsou např. prepa-

ráty pro imunologickou kastraci s potřebou dobré imunitní

odpovědi. Jatky Český Brod a. s. neporážejí prasata, kterým

se aplikují preparáty pro imunokastraci, protože část krve

prasat se těží pro zpracování na imunopreparáty zejména

pro malé děti.

Nálezy z Monitoringu a zoonóz (MZOO)a cizorodých látek

(MCL) v průběhu let, přehled používaných léčiv v roce 2014

Monitoring zoonóz

Odběr vzorků probíhá podle státního plánu Monitoringu

zoonóz. Během pěti let byl pouze jeden záchyt Salmonella

ze všech chovů. Chovy při odběrech střídáme v souladu

s platnou metodikou.

Monitoring cizorodých látek

Při MCL nebylo v průběhu let zjištěno porušení předpisů,

nedošlo k průkazu podání zakázané látky ani k překročení

maximálních reziduálních limitů u látek povolených.

Přehled používaných léčiv

První graf uvádí používaná léčiva u čtrnácti farem nejvý-

znamnějšího dodavatele prasat. Druhý graf farmy ostatních

dodavatelů. (nerozlišujeme zatřídění léčiv, způsob aplikace;

názvy léčiv jsou přejaty z IPŘ.)

Objem dodávek prasat z farem největšího dodavatele je

přibližně stejně veliký jako dodávky všech ostatních chova-

telů. Pouze malé procento chovatelů uvádí, že v průběhu

výkrmu vůbec neléčí. Segmenty grafů představují počty

zvířat, jimž byl preparát podle IPŘ v průběhu výkrmu podá-

ván.

Poznámka ke grafu 12 a 13 – součet čísel uvedených v jed-

notlivých segmentech grafu je samozřejmě vyšší než celko-

vý počet poražených kusů, protože je zpravidla použit více

než jeden přípravek (údaj Průměrný počet léčiv na dodávku

daného počtu prasat, tedy na jedno IPŘ).

Zdrojem dat pro tyto grafy jsou přehledy, které si vede-

me během kontroly IPŘ v aplikaci Excel. V současné době

není možné tyto údaje do IS SVS ukládat. Mnozí chovatelé

také porážejí svůj zástav na jiných jatkách.


orgánech prasat z farmy „X“


orgánech prasat z farmy „Y“


orgánech prasat z farmy „Z“

Graf 12 – Léči va podávaná u hlavního dodavatele

(počty zvířat)




Máme k dispozici několik cílených odběrů pro stanovení

citlivostí původců. Vyšetření ukázala malá množství rezis-

tencí jednotlivých původců respiratorních onemocnění

vůči antimikrobikům (ATM). Otázkou pro odborníky zůstá-

vá, jak správné bylo zacílení těchto vyšetření vůči skutečně

používaným ATM. Celorepublikový sběr výše uvedených

dat na VHS do IS SVS a jejich výstupy z nich by napomáha-

ly ke správnému zaměření vyšetření.

Závěr Práce na VHS pod heslem „Jedno zdraví“ je zajímavá. Její

důležitost je opravdu velká pro skutečnou bezpečnost

masa. Tím také pro zdraví spotřebitelů, kterých jsou v přípa-

dě Jatek Český Brod a. s. a jim podobných, řádově statisíce

denně. Dobrá rutinní prohlídka po poražení každého kusu

odhalí vedle chronických změn i každý akutní výkyv zdra-

votního stavu v chovu. Bezprostřední zpětná vazba z VHS

(z IS SVS) do chovu je pak stejně důležitá jako ta, která jde

z chovu s kusy do jatek a na VHS. Při ověřování údajů

o medikacích jsme se s nepravdivými údaji nesetkali.

Veterinárně-hygienická práce na jatkách spočívá i do

budoucna v nastaveném sledování monitoringu zoonóz,

v jeho případném rozšíření o další původce nákaz. Dále je

a bude v monitoringu výskytu reziduí mj. veterinárních

přípravků se zaměřením i na ty reálně podávané v konkrét-

ním chovu.

Klesající trend patologických nálezů u prasat velkých

dodavatelů v uplynulých pěti letech je správný, vidíme jej

ale i v souvislosti s uváděnou medikací. Velcí producenti

prasat se bez možnosti dlouhodobě udržitelného užívání

antimikrobiálních látek neobejdou. Ta předpokládá zna-

lost o citlivosti a rezistenci původců onemocnění vůči

podávané medikaci. Správné používání léčiv je jak v zájmu

chovatelů pro velké finanční náklady, tak i v zájmu zpraco-

vatelů, kteří uvádějí maso do tržní sítě a zodpovídají za

jeho zdravotní nezávadnost. Alarmující je obecně známá

skutečnost, že přestože v ČR klesají stavy vepřového žíru,

neklesá spotřeba hromadně podávaných léčiv.

Dlouhodobě udržitelné užívání antimikrobiálních látek je

možné pouze za předpokladu současné ochrany spotřebi-

tele, na které se podílí i veterinární dozor na jatkách.

Odmítáme „preventivní“ podávání léčiv potravinovým zví-

řatům. Veterinárně hygienická prohlídka po poražení by

měla být daným místem a časem odběru vzorků změně-

ných tkání u hromadných patologických nálezů. Tyto vzor-

ky by měly být zasílány na bakteriologii, s následným

vyšetřením původců onemocnění na citlivost vůči reálně

používaným antimikrobikům v chovu. Následovat by mělo

zasílání těchto informací do chovu formou zpětného hlá-

šení. Nikde později v potravním řetězci, končícím metabo-

lismem člověka, již nápravu nesjednáme. Tento aktivní

monitoring a jeho údaje spolu s daty z IPŘ by mohly být

v datovém skladu IS SVS využívány mj. kolegy z epizooto-

logie ještě před vlastní kontrolou léčení v chovu.

Na všech VHS na jatkách v ČR a v zemích EU je legislativ-

ní povinností kontrolovat údaje, které chovatel uvádí na

IPŘ o podáván í všech veterinárních přípravků s nenulo-

vou ochrannou lhůtou (OL) v určeném období. Dále

o délce a způsobu jejich podávání a dodržování OL. Dosud

si období o podávání medikace mohli určit chovatel

s odběratelem s ohledem na OL. Legislativa k povinným

údajům na IPŘ se vztahuje i na importy prasat na jatka

v ČR, které také končí na našich stolech. Důkazem o pro-

vedení uvedené kontroly by bylo zaevidování právě těch-

to dat, stejně jako je tomu u jiných údajů z IPŘ. Centrální

absenci sběru těchto dat v rámci ČR by mohl snadno

odstranit nový IS SVS.

Výstupy z těchto plošných dat by mohla využívat

v oblasti ATM politiky i Pracovní skupina pro antimikrobi-

ka při Ministerstvu zemědělství (MZe), ÚSKVBL a spe-

cialisté v chovu prasat. V návaznosti na dotace MZe na

ozdravení chovů by cílené výstupy z IS SVS fungovaly jako

účinná kontrola cross compliance – plnění závazku k veřej-

nému zdraví dodržováním správné ATM praxe i skutečné-

mu ozdravení zvířat v dotovaných chovech.

Adresa autorky:

MVDr. Blahoslava Hlaváčková

Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro

Středočeský kraj,

oddělení hygieny inspektorátu Kolín

Černoleská 1929,

256 38 Benešov

Graf 13 – Léčiv a podávaná u ostatních dodavatelů

(počty zvířat)


ZaprahováníZaprahlost

Příprava na porod

První třífázová léčba zaprahlé krávy

Jako hodinkyChytrá, třífázová léčba zaprahlé krávy, která poskytnesprávnou ochranu ve správný čas

Ubrostar Dry Cow intramamární suspenze pro skot Léčivé látky: Penethacillini hydroiodidum 100 mg (odpovídá 77,2 mg Penethacillinum), Benethaminum penicil-linum 280 mg (odpovídá 171,6 mg Penicillinum), Framycetini sulfas 100 mg (odpovídá 71,0 mg Framycetinum).Cílový druh zvířat: Skot (v období stání na sucho). Indikace: Léčba subklinické mastitidy při zaprahování a prevence nových bakteriálních infekcí vemene u dojnic v období stání na sucho, způsobených bakteriemi citlivými na penicilin a framycetin. Dávkování: framycetin sulfátu do každé čtvrti, tj. vstříknout obsah jednoho injektoru do každé čtvrti bezprostředně po posledním dojení v laktaci při zaprahování. Kontraindikace: Nepoužívat u dojnic v laktaci. Nepoužívat v případě přecitlivělosti na léčivou látku, nebo na některou z pomocných látek. Nežádoucí účinky: Nejsou známy. Zvláštní upozornění: V případě rizika mastitidy v letním období je nutné zvážit další opatření, jako jsou opatření proti mouchám. Přípravek by měl být použit na základě výsledků testů citlivosti bakterií izolovaných ze zvířat. Není-li to možné, terapie musí vycházet z místních (na úrovni regionu, farmy) epizootologických informací

na peniciliny může vést ke křížovým reakcím na cefalosporiny a obráceně. Alergické reakce na tyto látky mohou být někdy závažné. Lze použít během březosti. Nepoužívat během laktace. Uchovávat mimo dosah dětí. Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Pouze pro zvířata – veterinární léčivý přípravek je vydáván pouze na předpis. Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer Ingelheim Vetmedica GmbH, 55216 Ingelheim/Rhein, Německo. Před použitím čtěte příbalovou informaci.

Kontakty:MVDr. Pavel Mikliš tel.: +420 603 975 465

MVDr. Zuzana Růžičková tel.: +420 733 568 675MVDr. Martin Šanda tel.: +420 731 584 295

www.boehringer-ingelheim.cz




P. MAKOVICKÝ,1 P. MAKOVICKÝ2

1Oddělení transgenních modelů nemocí, Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., České centrum pro

fenogenomiku

2Katedra biológie, Pedagogická fakulta, J. Selyeho Univerzita v Komárne

SOUHRN

Makovický P., Makovický P. Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štie-

pením svalových vlákien? Veterinářství 2015;65:709-717.

Referujeme naše skúsenosti s gigantickými a štiepiacimi sa svalovými vláknami v súbore vzoriek

priečne pruhovaných kostrových svalov prasiat. V odbornej literatúre prevláda názor, že prítom

nosť gigantických svalových vlákien korešponduje s poruchami v metabolizme kostrových svalov.

V tomto príspevku definujeme terminológiu gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien. Podľa

nás nejde o identické, ale ide o odlišné pojmy, ktoré sú ďalej podrobnejšie interpretované. Zvláštna

pozornosť je venovaná jednotlivým štádiám štiepenia s definíciou histologického stupňa (G1–G4).

Problematika je diskutovaná v širšom kontexte informácií s ohľadom na spôsoby, formy, vzhľad aj

spúšťacie mechanizmy štiepenia svalových vlákien. Podľa nás sa gigantické a štiepiace sa svalové

vlákna sporadicky nachádzajú aj v normálnych priečne pruhovaných kostrových svaloch prasiat.

Štiepením vznikajúce svalové vlákna nemajú priamy vzťah k postnatálnemu rastu kostrových sva-

lov prasiat.

SUMMARY

Makovický P., Makovický P. Is postnatal growth of skeletal muscle in pigs performed by muscle

fiber cleaving? Veterinářství 2015;65:709-717.

We report our experiences with giant and splitting muscle fibres on a set of striated skeletal muscle

samples of pigs. In the literature it is considered that their symptomatology of giant fibres corresponds

to disturbances in the metabolism of skeletal muscles, including other pathology of skeletal muscles.

This work briefly and clearly discussed some personal comments on these issues in an effort to take

a reader, so that has been stripped of excess terminology. There are listed our personal opinions and

our conclusions from the results of our experiments in the materials on the pigs model. In this sense,

we define the terminology of giant and splitting muscle fibres. According to us, there are not identical,

but there are distinct concepts, which are explained below. Particular attention is paid to the different

stages of muscle fibres splitting with the definition of histological grade (G1–G4), which was

recommended for the bioptic veterinary practice. According to us, the giant and splitting muscle fibres

are found sporadically in the normal striated skeletal muscles, but they have any significant relation to

postnatal skeletal muscle growth in pigs.

Je postnatálny rast kostrových svalov prasiat uskutočňovaný štiepením svalových vlákien?

Úvod

Kostrové svaly predstavujú významnú a kvanti-

tatívnu zložku tela zvierat. Základnou funkčnou

morfologickou jednotkou priečne pruhovaného

kostrového svalu je svalové vlákno, ktoré možno

charakterizovať ako mnohojadrovú valcovitú cyto-

plazmatickú štruktúru. Množstvo domácich

i zahraničných prác sa toho času intenzívne venuje

tematike vývinu a rastu kostrových svalov. Ide

Ing. Peter

Makovický,

PhD.,

odborný

pracovník

Ing. Pavol

Makovický,

PhD.,

odborný asistent




o významnú medicínsku problematiku. Aj my sme viac-

krát v rôznych periodikách informovali odbornú verej-

nosť o morfológii, vývine, raste, patológii, včítane ďalších

aspektov kostrových svalov rôznych druhov zvierat.

Možno konštatovať, že stále existujú mnohé nejasnosti,

týkajúce sa predovšetkým expresie génov, jednotlivých

kanálov a molekulárnych mechanizmov podieľajúcich sa

priamo, či nepriamo na vývine a raste svalových vlákien.

Dnes však už s určitosťou vieme, že postnatálny rast svalo-

vých vlákien je uskutočňovaný rastom už existujúcich,

ktoré sa vydiferencovali v priebehu embryonálneho vývo-

ja. Ide o rast do hrúbky a do dĺžky, pričom bolo popísaných

niekoľko spôsobov, ktoré sú odbornej verejnosti veľmi

dobre známe. Problematika je v tomto slova zmysle inter-

pretovaná aj v sylabách pregraduálnej histológie. Mimo

toho je známe, že rast svalových vlákien je limitovaný poč-

tom satelitných buniek, ktoré perzistujú medzi populáciou

existujúcich svalových vlákien. Doposiaľ nebolo celkom

jednoznačne vysvetlené, ako ev. za akých okolností sa

dokážu zaktivovať a premeniť na plnohodnotné svalové

vlákna, ale bolo zistené, že jedným z vyvolávajúcich

mechanizmov sú trauma. Overujú sa aj iné alternatívy

rastu svalových vlákien s primárnymi cieľmi nahradiť aplá-

zie, vyplniť väčšie reparačné defekty, zväčšiť množstvo

svalovej hmoty zvierat, ľudí a tiež umelo vyrobiť svalovinu

s ďalšími variabilnými použitiami pre praktické účely. Isté

výsledky už boli aj prakticky zdokumentované. Niektoré

experimentálne štúdie potvrdili, že regeneračný mecha-

nizmus môže byť podporený vložením svalovej drviny

s prímesou myoblastov do defektu, ale v praxi zatiaľ nebo-

lo možné dosiahnuť úplnú regeneráciu kostrovej svalovi-

ny.1,2 Stále sa čaká na aplikačné výsledky, ktoré by boli viac

uplatniteľné aj v medicínskej praxi. Výsledky s overeným

klinickým významom by totiž našli uplatnenie v mnohých

oboroch humánnej i veterinárnej medicíny. Aj preto sa

mnohé pracoviská aj dnes orientujú na štúdium mechaniz-

mov, podieľajúcich sa na vývine a raste kostrových svalov.

Možno konštatovať, že v tomto smere nateraz existuje

skutočne viac otázok ako odpovedí. Okrem regenerácie

svalových vlákien sú intenzívne študované aj ďalšie mož-

nosti zásahov s výsledným efektom vzniku nových svalo-

vých vlákien v postnatálnom štádiu. Niektoré odkazy stále

živia hypotézu možnosti pozdĺžneho štiepenia svalových

vlákien so vznikom svalových vlákien v plne diferencova-

ných kostrových svalov. Problematika bola po prvýkrát

uvedená vo vzťahu s nálezom veľkých, hypertrofických

svalových vlákien, ktoré popísal v priebehu svalových dys-

trofií u mŕtvonarodených novorodencov Wohlfart.3,4 V nad-

väzujúcich prácach bol ich výskyt opakovane potvrdený aj

v neskoršej rastovej fáze kostrových svalov zvierat i ľudí

a boli nazvané ako Wohlfartove B vlákna, ale časom sa

nakoniec zaujalo názvoslovie len obrie, alebo aj gigantické

svalové vlákna. Vychádzalo sa z predpokladu, že takéto

svalové vlákna by sa mohli štiepiť na niekoľko menších,

ktoré by znova zhrubli a opätovne sa štiepili. Neskôr bolo

štiepenie svalových vlákien pozorované nielen v priebehu

svalových dystrofií, ale aj v normálnych kostrových sva-

loch. Keďže ide o problematiku, ktorá je menej známa

v kruhoch odbornej verejnosti, chceli by sme v krátkosti,

stručne, ale hlavne zaujímavou formou informovať o našich

skúsenostiach a záveroch s gigantickými a štiepiacimi sa

svalovými vláknami v zozbieranom súbore vzoriek

z kostrových svalov na modeloch prasiat.

Materiál a metódy V rámci pripravovanej štúdie tzv. komparatívnej anató-

mie boli pravidelne prinášané vzorky kostrových svalov od

rôznych druhov zvierat do histopatologického laboratória.

V priebehu rokov bolo zozbieraných niekoľko tisíc vzoriek

od jednotlivých druhov zvierat a zvlášť prasiat. Išlo o ple-

mená biela ušľachtilá, landrace, pietrain a ďalej krížence

prasiat. Vyskytli sa situácie, keď plemeno nebolo úplne

jasné, alebo sa nám tieto údaje nepodarilo zistiť, či dohľa-

dať. Vzorky boli odobraté z m. triceps brachii – trojhlavý

ramenný sval (MTB) laterokraniálne od centrálnej šľachy

z geometrického stredu, m. longissimus dorsi – najdlhší

chrbtový sval (MLD) na úrovni posledného rebra zo stredu

svalu m. longissimus lumborum – najdlhší bedrový sval

(MLM) a z m. rectus femoris – priamy stehnový sval (MRF),

z jeho geometrického stredu. Takto odobrané boli násled-

ne fixované v kontajnery s kvapalným dusíkom, alebo aj

klasicky v roztoku s formalínom a takto transportované do

laboratória, kde boli ďalej štandardne spracované. Sériové

rezy boli farbené niekoľkými druhmi farbív. Boli využité

predovšetkým techniky, ktoré sú dnes bežne využívané

v mikroskopii kostrovej svaloviny. Prvá séria rezov bola

farbená prehľadným farbením hematoxylínom-eozínom

(DiaPath Srl., Italy). Pre dôkaz cukrov boli rezy farbené tolu-

idínovou modrou (DiaPath Srl., Italy) a ďalej metodikou

PAS-Hotchkiss-McManus (DiaPath Srl., Italy). Pre dôkaz

neutrálnych lipidov boli rezy farbené olejovou červeňou

A: Neforemné svalové vlákna s niekoľkými migrujúcimi jadrami,

ktoré sa usporiadávajú na hranici štiepenia vlákien. Legenda:

HxE: 400x, zelený filter.

B: Niekoľko svalových vlákien s dobre viditeľnými usporiadanými

jadrami na marginálnej zóne štiepenia vlákien. Legenda: HxE: 400x.

C: Šípky ukazujú na miesta štiepenia svalového vlákna s tvorbou

nových kalibrom menších vlákien s jadrami po periférii. Legenda:

HxE: 400x.

D: Finálne štádium rozpadu svalového vlákna na niekoľko

menších svalových vlákien, z ktorých väčšia časť je

v revitalizačnom štádiu a časť zaniká. Legenda: HxE: 400x.




„0“ (DiaPath Srl., Italy) a sudanovou čiernou (DiaPath Srl.,

Italy). Pre rozlíšenie jednotlivých typov svalových vlákien

bola použitá sukcinátdehydrogenáza. Ide o enzým, ktorý

je súčasťou Krebsovho cyklu a princípom reakcie je, že

tetrazolová soľ sa zmení na farebný produkt formazan

v mieste aktivity enzýmu, ktorý je viazaný na mitochon-

drie. Vysušené narezané zmrazené natívne rezy boli inku-

bované vo vlhkom prostredí pri izbovej teplote po dobu

60 až 90 min. Následne boli rezy opláchnuté destilovanou

vodou a ďalej uložené do kyvety s destilovanou vodou po

dobu 1 min. a nakoniec zamontované krycím sklom s pou-

žitím glycerínovej želatíny. Všetky vyhotovené vzorky boli

vyhodnotené aj morfometricky, keď bola zmeraná hrúbka

svalových vlákien a jednotlivých typov svalových vlákien

za pomoci mikroskopu Olympus provis AX 70 (Olympus

Optical CO., LTD., Tokyo, Japan) so softwarom NIS-Elements

AR version 3.0 software (Laboratory Imaging s. r. o., Czech

Republic). Aj keď to spočiatku nebolo naším cieľom, tak

práve medzi týmto množstvom vzoriek sme postupne

začali nachádzať gigantické a štiepiace sa svalové vlákna.

Jednotlivé preparáty sme najprv len zo zaujímavosti vybe-

rali, neskôr, keď sme zistili istú paralelu, boli už ďalej cielene

triedené, až sa nám podarilo zozbierať reprezentatívny

súbor, z ktorého sme mohli vyvodiť isté závery.

Výsledky V prvom rade je podľa nás potrebné rozlišovať termín

gigantické svalové vlákna a štiepiace sa svalové vlákna.

Zistili sme, že gigantické svalové vlákna sa môžu štiepiť, ale

aj nemusia. Prvé gigantické svalové vlákna sme našli už

v kostrových svaloch 18-dňových prasiatok. Z celého súbo-

ru vzoriek sa však v tejto vekovej kategórii jednalo len

o niekoľko málo hypertrofických, denzných svalových vlá-

kien. Podľa nás neexistuje priama paralela medzi vekom

a výskytom gigantických svalových vlákien, pretože v nie-

ktorých vekových kategóriách konkrétnych jedincov sme

ich nenašli, a naopak u iných v rovnakých a vyšších veko-

vých kategóriách boli spontánne prítomné. Naopak štie-

piace sa svalové vlákna sú podľa nás v kontexte s vekom, aj

keď sme túto skutočnosť nikdy štatisticky nedokázali.

Pritom štiepiace sa svalové vlákna neprevyšujú svojím

kalibrom ostatné svalové vlákna v sledovanej vekovej

kategórii.

Popis výzoru gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien

Gigantické svalové vlákna sú lokalizované spravidla na

periférii jednotlivých svalových snopcov. Ide o hypertrofic-

ké, ovoidné až hranatejšie svalové vlákna s homogénnou,

alebo aj hrudkovitou štruktúrou s tmavšou sarkoplazmou,

ktorá je často vakuolizovaná. Hlavným znakom je dispro-

porcia kalibru jednotlivých svalových vlákien, keď do

popredia vystupuje hrúbka svalových vlákien.

Štiepiace sa svalové vlákna môžu byť gigantické, ale

nemusia svojou hrúbkou nadobúdať hodnoty gigantic-

kých svalových vlákien. Vo väčšine prípadov ide o svalové

vlákna, ktoré na prvý pohľad nie sú ničím zvláštne v porov-

naní s normálnymi svalovými vláknami. Do popredia

vystupuje predovšetkým migrácia svalových jadier medi-

álnym smerom svalovým vláknom. V mieste zoskupovania

jadier sa vytvárajú retiazkové pásové útvary s hranicami

štiepenia, keď sa vytvárajú trhliny buď v centre svalových

vlákien, alebo kolmo prenikajú z periférie k ich centru.

Miestami sú viditeľné zreteľne sa rozpadajúce svalové vlák-

na aj s izolovanými novovytvorenými tenkými svalovými

vláknami. Inde je viditeľná len nahromadená masa tkaniva

s novovytvorenými svalovými vláknami prevažne malého

priemeru.

Histologická klasifikácia štiepenia svalových vlákien

Mechanizmus je podľa našich pozorovaní charakteristic-

ký postupom, ktorý možno rozdeliť do štyroch štádií.

V prvom štádiu (G1) vystupuje do popredia migrácia jadier

mediálnym smerom svalovým vláknom. Možno pozoro-

vať, že jadrá migrujú skupinovo aj organizovane (obr. 1A).

Druhé štádium (G2) je charakteristické tým, že v mieste

zoskupovania jadier možno pozorovať hranice štiepenia,

pričom sa vo svalových vláknach vytvárajú trhliny, a to buď

v centre vlákna, alebo kolmo prenikajú z periférie k ich

stredu. Často sú v tomto zmysle opticky viditeľné organizo-

vané pásové útvary zoskupených jadier s budúcou hrani-

cou štiepenia svalových vlákien (obr. 1B). V treťom štádiu

štiepenia (G3) dochádza k rozpadu jedného svalového

vlákna na niekoľko menších svalových vlákien (obr. 1C).

Vo štvrtom, finálnom štádiu (G4) môžeme často pozorovať

masu tkaniva s populáciou tenkých svalových vlákien,

ktoré sa môžu podobať aj myoblastickým elementom (obr.

1D). Niektoré z nich vykazujú v reakcii na rozlíšenie jednot-

livých typov svalových vlákien intenzívnu pozitivitu, ale

nejedná sa o 100% pravidelnosť, pretože iné nie. Nemožno

teda konštatovať, že sa štiepi len jeden typ svalových vlá-

kien a iné nie.

Morfometrické ukazovatele gigantických a štiepiacich sa svalových vlákien

Meraním sme zistili, že hrúbka gigantických svalových

vlákien nadobúda hodnoty od 50,48 μm do 276,51 μm. Ide

o hraničné hodnoty s mediánom 168,09 μm. Zistili sme, že

gigantické svalové vlákna sú prítomné vo všetkých troch

analyzovaných svaloch. Nezaznamenali sme pritom žiadne

rozdiely v zmysle väčšieho výskytu v skúmaných svaloch.

Štiepiace sa svalové vlákna nie sú hrubšie v porovnaní

s normálnymi svalovými vláknami, a preto neboli samo-

statne merané.

Diskusia Gigantické svalové vlákna

Naše nálezy korešpondujú s popisnými nálezmi iných

autorov. Veľké gigantické svalové vlákna sú viditeľné väčši-


nou solitárne medzi normálnymi svalovými vláknami,

zväčša na periférii jednotlivých svalových snopcov.

V porovnaní medzi normálnymi a gigantickými svalovými

vláknami vystupuje vo svetelno-mikroskopickom obraze

do popredia predovšetkým disproporcionalita ich hrúbky,

ktorá sa manifestuje nápadnejšou zmenou variability

kalibru jednotlivých svalových vlákien. Mimo toho sú na

priečnom priereze väčšinou sférické s homogénnou štruk-

túrou, bez viditeľnosti myofibríl a častokrát aj vakuolizova-

né.5-8 V literatúre sme v tomto význame našli úvahy o poru-

chách v metabolizme svalov, ktorých morfologickým pan-

dantom je vznik gigantických svalových vlákien.9 Niektorí

autori zistili štatistickú signifikanciu gigantických svalo-

vých vlákien aj v rámci jednotlivých plemien prasiat.

Z výsledkov práce Weilera et al.10, ktorí porovnávali ukazo-

vatele svalových vlákien šľachtených plemien a divo žijú-

cich prasiat, vyplýva, že gigantické svalové vlákna boli

pozorované len v kostrových svaloch šľachtených plemien

prasiat. Tieto výsledky len nahrávajú hypotézam, že mani-

festácia gigantických svalových vlákien je výsledkom

intenzívneho šľachtenia s pôvodným cieľom zvýšenia

kvantity kostrovej svaloviny. Práca Wojtysiaka11 však už

porovnáva výskyt gigantických svalových vlákien v popu-

lácii piatich druhov plemien prasiat so signifikantným

výskytom vo svaloch plemena pietrain. Iné práce uvádzajú

aj rozdiely vo výskyte gigantických svalových vlákien

v rámci anatómie jednotlivých kostrových svalov. V tomto

zmysle je výstižná práca poľských autorov Sobczak et al.12,

alebo aj práce talianskych kolegov Velotto et al.13,14 Pokiaľ

sme sa však pozreli na výstupy z dostupnej odbornej lite-

ratúry, tak sme zistili, že uvedené skutočnosti platia aj pre

iné živočíšne druhy. Napríklad práca Branciari et al.15 pojed-

náva o výskyte gigantických svalových vlákien dvoch

genotypov kureniec so signifikantne vyšším výskytom

gigantických svalových vlákien vo veľkom prsnom svale

(m. pectoralis major). V podobnom scenári sú preberané

býčky,16 alebo napríklad zajace17 s nálezom kostrových

svalov vo viacej fyzicky vyťažených kostrových svaloch.

V našom súbore sa nám nepodarilo dokázať, že niektoré

plemená prasiat majú väčšie, alebo menšie zastúpenie

gigantických svalových vlákien, a taktiež sme nezistili žiad-

ne rozdiely ani v rámci anatomickej lokalizácie jednotli-

vých kostrových svalov všetkých vekových kategórií. Je

však potreba uviesť, že v našich vzorkách sme primárne

evidovali predovšetkým vek zvierat a údaje o konkrétnych

plemenách nám neboli vždy známe. Niekedy neboli známe

ani tým osobám, ktoré mali na starosť zvieratá, alebo sa

jednalo o krížence a keďže sme sa odberov priamo nezú-

častňovali, nedokázali sme informácie o plemenách viero-

hodne overiť, alebo neskôr dohľadať. Niekedy to paradox-

ne presne nedokázali povedať ani osoby, ktorým skupina

prasiat patrila, alebo sa aj vyhovárali, že oni sú zodpovedný

len za prevoz a ďalšie formálne úkony spojené s porážkou

zvierat. V konečnom dôsledku sme teda usúdili, že infor-

mácie o pôvode plemien by aj tak neboli dôveryhodné,

a preto sme od nich nakoniec odstúpili, alebo sme ich

evidovali len v prípade skutočne overeného pôvodu pra-

siat. Pritom sa tieto skutočnosti zdajú byť dôležité, pretože

v literatúre sa diskutuje o súvislostiach medzi stres citlivos-

ťou prasiat a výskytom gigantických svalových vlákien.18

Tieto skutočnosti sme dokázali a na obmedzenom súbore

vzoriek publikovali aj my.19,20 Pokiaľ by však naozaj existo-

vali súvislosti medzi výskytom gigantických svalových vlá-

kien a jednotlivými plemenami prasiat, tak by biopsia

kostrových svalov mohla byť relevantným nástrojom hod-

notenia kvality mäsa, včítane využiteľnosti zvieraťa v ďal-

šom reprodukčnom procese. O týchto možnostiach sme

opakovane v širšom význame diskutovali viackrát.21-25

Štiepiace sa svalové vlákna

Zistili sme, že štiepiace sa svalové vlákna nemusia byť

charakterom ani rozmermi gigantické. V našom súbore

vzoriek sme teda nenašli rozdiely v kalibre normálnych

a štiepiacich sa svalových vlákien, a preto tieto neboli

individuálne merané. V literatúre sme v tomto kontexte

našli poznámku, že by mohlo ísť o štiepiaci mechaniz-

mus jedného gigantického svalového vlákna na niekoľko

menších, ktorý by sa opakoval. V našom súbore vzoriek

sa nám však túto skutočnosť nikdy nepodarilo dokázať.26

Zistili sme ale existenciu istej paralely štiepenia. Celý

proces štiepenia svalových vlákien sme rozdelili do šty-

roch štádií s definíciou histologického grade (G1–G4),

ktorý sme odporučili aj pre veterinárnu bioptickú prax.27

Podľa uznávaných autorov prioritne sa venujúcich sva-

lovej patológii sa so štiepením svalových vlákien možno

stretnúť v klasickej myopatológii pomerne často, a to

ako pri primárnych chorobách svalov, tak aj pri neuro-

génnych atrofiách.28,29 V širšej retrospektívnej nekroptic-

kej práci na vzorke 217 koní bolo histologicky jed-

noznačne verifikované štiepenie svalových vlákien len

u 2 koní, pričom autor v diferenciálnej diagnostike zva-

žuje predovšetkým širšie spektrum chronických myopa-

tií.30 V diagnostickom algoritme by mohla pripadať do

úvahy aj atrofia svalových vlákien. Menšie zväzočky rov-

nakého typu svalových vlákien, ktoré vznikli štiepením

gigantických svalových vlákien, totižto môžu vzhľadovo

korešpondovať aj s atrofickými zmenami. V našom súbo-

re sme však zaznamenali takmer vždy fokálny proces na

úrovni jedného, alebo len niekoľko málo svalových vlá-

kien. Sme teda názoru, že solitárne tenké svalové vlákna

by mohli byť rozlišovacím nástrojom v diferenciálnej

diagnostike svalových atrofií. Pri vysvetľovaní fenoménu

štiepenia sa vychádzalo predovšetkým z predpokladov

existencie biochemických porúch na úrovni sarkolem-

my. Podľa niektorých je štiepenie výsledkom mutácie

v jednom z génov pre dystrofín-glykoproteín s rozpa-

dom sarkolemmy, ev. aj deficitom membránového pro-

teínu dystrofinu.31-33 Uvedené poruchy sú pritom hlav-

ným problémom svalových dystrofií. Možno preto

oprávnene konštatovať, že vo výskume svalových chorôb

dominujú dnes predovšetkým otázky regeneračných

možností a tvorba nových svalových vlákien.34 Práca

Torrenteho et al.35 sa venuje izolácii buniek z krvi so

schopnosťou premeniť sa na plnohodnotné svalové

vlákna v kostrových svaloch. Experiment bol úspešne

odskúšaný na modely myší s ochorením imitujúcim sva-

lové dystrofie. V iných experimentoch sa hľadajú náhra-

dy za dystrofín, ev. cesty s možnou aktiváciou tvorby

dystrofínu.36-38 Zdá sa, že samotnej terapii by mal pred-




chádzať výskum spojený s presnou diagnostikou mutácií

v dystrofínovom géne, ktorý je spoločným menovateľom

mnohých svalových ochorení. Farmaceutické firmy sa už

dávnejšie intenzívne venujú tomuto problému aj s testo-

vaním terapie. Niektoré postupy charakteru výroby

a následnej implementácie génu pre dystrofín boli už

experimentálne odskúšané.39,40 Inde sa pokusy dostali už

aj do klinického testovania na ľuďoch. Mimo týchto

postupov bola napríklad odskúšaná aj intramuskulárna

aplikácia čistej DNA pacientom so svalovými dystrofiami,

čo viedlo k produkcii dystrofínu maximálne do 10 %.

Podľa Duana41 majú výsledky liečby svalových dystrofií

veľmi dobré výsledky na experimentálnych modeloch,

a to zvlášť na myšiach, ale v populácii ľudí sa podobné

očakávané výsledky nedostavujú. Autor v tomto zmysle

upozorňuje na špe ciálny psí model so svalovou dystro-

fiou charakteru Duchenovej svalovej dystrofie. Podľa

neho je tento model oveľa vhodnejší ako myší. V liečbe

však bude asi účinnejšia terapia formou kmeňových

buniek.42-44 Vráťme sa však k mechanizmom štiepenia

svalových vlákien. Iní uvádzajú, že môže ísť aj o proces

fokálnej nekrózy svalového vlákna so spusteným zápalo-

vej reakcie.45 V našom súbore sme zápalový proces

v priebehu jednotlivých fáz štiepenia svalových vlákien

nezaznamenali. Na margo možnosti mutácií v dystrofí-

novom géne pre tvorbu dystrofínu a s tým spôsobený

mechanizmus štiepenia svalových vlákien ako spôsob

postnatálneho rastu kostrových svalov uvádzame, že

podľa nás je takýto vzťah nepravdepodobný. Aj keď sme

to imunohistochemicky nikdy neoverili, nemyslíme si, že

by sa jednalo o dystrofínové poruchy, pretože so štiepe-

ním svalových vlákien sme sa stretli aj v súbore trojroč-

ných prasiat, ktoré boli klinicky považované za zdravé.

Inde sa uvádza, že štiepenie svalových vlákien by mohlo

byť prejavom autofágických vakuolárnych myopatií.46,47

Ide o lyzozomálne dysfunkcie s dysfunkciou autofágické-

ho procesu a hromadením vakuol, čo vedie k dysrupcii

myofibrilárneho usporiadania.48 V našom súbore sme

síce zaznamenali vzťah medzi vakuolizáciou a štiepením

svalových vlákien, ale imunohistochemicky a molekulár-

ne geneticky sme to nikdy neoverili. V literatúre sú k dis-

pozícii rôzne interpretácie fenoménu štiepenia svalo-

vých vlákien. Známy je intramuskulárny efekt botuloto-

xínových injekcií, ktoré sa uplatňujú v zmierňovaní svalo-

vého napätia. V jednej staršej štúdii sa píše, že po opako-

vanom experimentálnom podaní botulotoxínových

injekcií do hrtanových svalov potkana došlo k štiepeniu

svalových vlákien.49 Ďalšie štúdie vnášajú už viac svetla

aj na spúšťacie mechanizmy. V štúdii, ktorú publikovali

Ho et al.50, sa píše o experimente na laboratórnych pot-

kanoch, ktoré boli rozdelené do dvoch skupín. Prvá sku-

pina bola kontrolná a druhá bola po dobu ôsmich týž-

dňov donucovaná dvíhať záťaž, pričom posledné dva

týždne dvíhala záťaž až 130 % svojej telesnej hmotnosti.

Po ukončení experimentu boli realizované niektoré

vyšetrenia. Bolo zistené, že priemerná hmotnosť dlhého

priťahovača stehna (m. adductor longus) bola štatisticky

preukazne väčšia u pokusnej skupiny v porovnaní s kon-

trolnou. Taktiež bolo štatistiky preukazné aj zvýšenie

množstva svalových vlákien u pokusnej skupiny oproti

kontrole. Mikroskopicky bolo viditeľné štiepenie svalo-

vých vlákien v kostrových svaloch potkanov experimen-

tálnej skupiny. Autori nepopísali tento fenomén detailne

a ani ho ďalej nijak neklasifikovali. Podľa nich ide o fyzio-

logickú adaptáciu na mechanický stres z cvičenia, pri-

čom pripúšťajú štiepenie svalových vlákien ako spôsob

postnatálneho rastu kostrových svalov. V práci japon-

ských autorov Tamaki et al.51 sa píše o troch experimen-

tálnych skupinách laboratórnych potkanov. Prvá bola

kontrolná, v druhej boli potkany, ktoré vykonávali cviče-

nia charakteru drepov, a v tretej boli šprintujúce potka-

ny. Už po prvotnej záťaži v rozsahu 60 minút sa sledovali

hodnoty sérovej kreatínkinázy s markantným nárastom

v skupine, ktorá vykonávala cvičenie charakteru drepov.

Experiment trval po dobu 12-týždňov, pričom cvičenia

boli vykonávané denne. Po ukončení experimentu bolo

mikroskopicky zistené, že potkany z druhej skupiny mali

o 14 % viacej svalových vlákien v chodidlovom svale (m.

plantaris) v porovnaní s prvou a treťou skupinou. Autori

výsledky interpretujú v deji dvoch štádií. V prvom štádiu

išlo o hyperpláziu, ktorá bola doprevádzaná hypertro-

fiou týchto svalových vlákien kostrových svalov. V inej

experimentálnej štúdii, ktorá je metodicky veľmi podob-

ná modelu s nasadením umelej záťaže na krídla sliepok

a následnou dokumentáciou zvýšenia počtu svalových

vlákien52, sa autori Antonio a Gonyea53 snažili vyvolať

u dospelých prepelíc svalovú hypertrofiu formou prog-

resívneho naťahovania ich predného širokého chrbtové-

ho svalu (m. anterior latissimus dorsi). Po niekoľkodňo-

vom tréningu sa objem svalu oproti kontrole signifikant-

ne zväčšil a vo vzorkách zo svalu bolo zaznamenané

pozdĺžne štiepenie svalových vlákien. Autori zvažujú

hypotézu štiepenia, ale aj tvorbu nových svalových vlá-

kien za asistencie a aktivácii satelitových buniek.54-58

V predošlej metodicky tiež veľmi podobnej štúdii, ktorá

bola realizovaná na modely kačíc, sú autori presvedčení

o možnosti postnatálneho rastu svalových vlákien for-

mou štiepenia.59 Celkom zaujímavú štúdiu publikoval

kolektív švédskych autorov, ktorý podrobili dve skupiny

vzpieračov biopsii kostrových svalov.60 Prvá skupina bola

kontrolná a druhá s preukázaným použitím anabolic-

kých preparátov. Skupina s anabolikami mala štatisticky

preukazne viac štiepiacich sa svalových vlákien v boč-

nom širokom svale stehna (m. vastus lateralis), ale v licho-

bežníkovom svale chrbta (m. trapezius) už neboli výsled-

ky signifikantné. Tieto výsledky napovedajú, že štiepenie

svalových vlákien by mohlo byť výsledkom ich poškode-

nia mechanickým atakom. Autori sa však nezmieňujú

o typológii svalových vlákien a my sa teda môžeme len

domnievať, či môžu byť niektorí jedinci predisponovaný

a či má taký defekt vplyv aj na vznik niektorých ochorení.

Možné súvislosti by potom mohli vysvetľovať aj mecha-

nizmus náhleho úmrtia u prasiat s PSE (pale, soft, exuda-

tive – bledé, mäkké, vodnaté) mäsom, alebo aj neurola-

bilitu, nezvládanie stresu, ev. vznik psychických problé-

mov u ľudí s predominanciou istých svalových vlákien.

Ako však bolo vyššie uvedené, my sme jednoznačne

nezistili, že by sa štiepil len jeden typ svalových vlákien




a iné typy už nie. Z jednotlivých štúdií však možno kon-

štatovať, že asi existuje viacej foriem štiepenia svalových

vlákien. Z prehľadu literatúry vyplýva existencia aspoň

troch spôsobov. Prvým je štiepenie gigantických svalo-

vých vlákien, druhým štiepenie v priebehu mechanické-

ho ataku a tretím je spontánne štiepenie normálnych

svalových vlákien. Tvorba nových svalových vlákien je

spájaná s aktiváciou satelitových buniek, pričom bolo

dokázané, že sa uplatňujú aj v procese štiepenia. Časť

autorov sa pritom prikláňa k hypotéze, že prítomnosť

štiepiacich sa svalových vlákien je prirodzená aj v nor-

málnych svaloch. Naše výsledky dokumentujú reálnosť

uvedenej hypotézy.61-63 Ostáva však nejasné, aké sú ich

vlastnosti, imunohistochemický profil, ev. mechanizmy

samotného štiepenia. Máme isté hypotézy, ktoré sme

však zatiaľ nedokázali, ale ani nevyvrátili. V našom súbo-

re sme našli skupinu spontánne sa štiepiacich svalových

vlákien v normálnych svaloch. Podľa nás ale tento feno-

mén nemá priamy vzťah k postnatálnemu rastu kostro-

vých svalov prasiat. Možno by mohol zohrávať význam

pri fokálnych procesoch regenerácie kostrovej svaloviny.

Je však oveľa pravdepodobnejšie, že ide o reakciu na

variabilné ataky s výsledným rozštiepením jedného sva-

lového vlákna na niekoľko ďalších v dôsledku nadmernej

kontrakcie myofibríl a náhlej kyslíkovej, ev. aj energetic-

kej potreby. V rámci diskusie však pripúšťame alternatí-

vu, že štiepiace sa svalové vlákna môžu za experimentál-

nych podmienok zohrávať význam v raste kostrových

svalov rôznych druhov zvierat. Niektorí autori sa naprí-

klad snažili vysvetliť masívne zväčšenie kostrových sva-

lov tvorbou nových svalových vlákien v priebehu nie-

ktorých druhov športov, ako je napríklad kulturistika, aj

keď vieme, že toto zväčšenie je uskutočňované hrubnu-

tím už existujúcich svalových vlákien.64-67 Podľa bratov

Uhrínovcov68 sa svalové vlákna v priebehu cvičení môžu

štiepiť, ale nejde o tvorbu nových svalových vlákien,

pretože vznikajú už z existujúcich. Proces štiepenia

vysvetľujú limitovanými možnosťami transportu výživ-

ných látok, kyslíku do vlákien a limitovanou možnosťou

vylučovania produktov látkového metabolizmu. Preto

svalové vlákno môže rásť len do určitej hrúbky. Naopak

iní nezistili vznik nových svalových vlákien u kulturistov

a sú názoru, že ide o genetickú preddispozíciu.69-70 Aj tak

stále ostáva mnoho nezodpovedaných otázok a nejas-

ností. Nevieme, či sa vlákno štiepi v celom rozsahu, alebo

ide len o rozdvojenie, roztrojenie atď. v jeho najhrubších

častiach, pričom úponové konce vlákna ostávajú spoloč-

né, alebo ide o rozštiepenie v celom rozsahu. Z vyššie

uvedených experimentálnych prác sme sa jednoznačne

nedozvedeli, či bol histologicky sériovo spracovaný celý

sval, alebo len jeho jedna časť. V našej práci boli odobra-

té a spracované vzorky z geometrického stredu kostro-

vých svalov, ale po periférii a pri úponoch už vzorky

neboli odoberané. Taktiež nie je úplne jasný ďalší osud

rozštiepených svalových vlákien. Z našich výsledkov

vyplýva, že väčšia časť tenkých svalových vlákien je vitál-

na s usporiadanými jadrami po ich periférii. Vo vyššie

uvedených prácach sa píše o zvyšovaní počtu svalových

vlákien oproti kontrolám po ukončení experimentov, ale

chýbajú nálezy zo vzoriek kostrových svalov od týchto

zvierat v ďalších časových intervaloch bez záťaže.

Môžeme si teda len domýšľať, čo by sa ďalej dialo so

svalovými vláknami, celkovo so svalovou hmotou a aký

by vlastne bol mikroskopický obraz kostrového svalu

po kratšej, či dlhšej dobe bez adekvátnej záťaže. Ďalší

výskum tejto problematiky by sa podľa nás mal uberať

predovšetkým cestou objasňovania viacerých a možno

aj nami načrtnutých otázok so spoločným cieľom ich

využitia pre potreby praxe.

Záver V snahe čo najlepšie vystihnúť naše závery sme publi-

kovali niekoľko odborných, vedeckých prác a tiež pre-

zentovali prednášky so zameraním na preberanú proble-

matiku. Detailne sme popísali ich výzor, manifestáciu

a zistili sme viaceré skutočnosti. Časť z nich je známa,

uznávaná a časť je novšia. Podľa nás je v prvom rade

potrebné odlíšiť pojmy gigantické svalové vlákna a štie-

piace sa svalové vlákna. Gigantické sú kalibrom väčšie

v porovnaní s ostatnými svalovými vláknami, pričom sa

môžu, ale aj nemusia štiepiť. Štiepiace sa svalové vlákna

nemusia nadobúdať rozmery gigantických. Sme názoru,

že oba typy sa spontánne nachádzajú aj v normálnych

kostrových svaloch prasiat. Neexistuje pritom paralela

medzi percentuálnym rastom gigantických svalových

vlákien a vekom. Naopak podľa nás existuje paralela

medzi vekom a percentuálnym nárastom štiepiacich sa

svalových vlákien. Zistili sme rozdiely v kalibre gigantic-

kých a normálnych svalových vlákien aj so štatistickou

signifikanciou, ale nezistili sme rozdiely v kalibre medzi

normálnymi a štiepiacimi sa svalovými vláknami. Zistili

sme väčšiu frekvenciu gigantických svalových vlákien

v kostrových svaloch stres-citlivých prasiat. Navrhli sme

klasifikačný systém procesu štiepenia svalových vlákien

v podobe histologického grade (G1-G4), ktorý bol odpo-

ručený aj pre veterinárnu bioptickú prax. Podľa nás sa

gigantické a štiepiace sa svalové vlákna sporadicky

nachádzajú aj v normálnych priečne pruhovaných

kostrových svaloch prasiat. Štiepením vznikajúce svalo-

vé vlákna nemajú priamy vzťah k postnatálnemu rastu

kostrových svalov prasiat. Problematiku sme sa snažili

efektne zakomponovať aj do našich prednášok pre vyso-

koškolských študentov v takom rozsahu, aby znela zaují-

mavo aj s vidinami aplikovateľnosti a využiteľnosti pre

potreby praxe.

Dedikácia

Práca nebola podporená žiadnym grantom a všetky

nákladové položky boli hradené autormi.

Literatúra: 1. DAYANIDHI, S., LIEBER, R. L. Skeletal muscle satellite cells: mediators of

muscle growth during development and implications for developmental

disorders. Muscle Nerve 2014;50:723-732.

2. ROCHETEAU, P., VINET, M., CHRETIEN, F. Dormancy and quiescence of skele-

tal muscle stem cells. Results Probl Cell Differ 2015;56:215-235.

3. WOHLFART, G. Uber das vorkommen verschiedener arten von muskelfasern

in der skelemuskulatur des menschen und einiger saugetiere. Acta Psych

1937;13:1-19.




4. WOHLFART, G. Muscular atrophy in diseases of the lower motor neuron.

Arch Neurol Psych 1949;61:599-620.

5. MAKOVICKÝ, P. Patologicko-anatomický obraz gigantických svalových vláki-

en. Zborník abstraktov. III. Vedecká konferencia študentov a doktorandov.

Nitra: SPU, 2005:69.

6. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRASTINOVÁ, Ľ., KULÍŠEK, V., CHRENKOVÁ,

M., HAŠČÍK, P. Svetelnomikroskopické aspekty kostrových svalov ošípaných

kŕmených zmesami s hrachom. Slov Vet Cas 2006;31:249-251.

7. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., DEBRECÉNI, O., HAŠČÍK, P.

Histological analysis of size, structure and appearance of giant fibres in ske-

letal muscles of pigs. Folia Veterinaria 2007;51:5-8.

8. MAKOVICKÝ, P. Histological study of giant fibres in skeletal muscles of pigs.

Fleischwirt Int 2010;25:66-68.

9. DUBOWITZ, V., SEWRY, C., OLDFORS, A. Muscle biopsy: A practical appro-

ach. Philadelphia: Saunders, 2013:592.

10. WEILER, U., APPELL, H. J., KREMSER, M., HOFACKER, C., CLAUS, R.

Consequences of selection on muscle composition. A comparative study on

gracilis muscle in wild and domestic pigs. Anat Histol Embryol 1995;24:77-80.

11. WOJTYSIAK, D. Pathological changes in the microstructure of longissimus

lumborum muscle from five breeds of pigs. Folia Biol (Krakow) 2012;60:55-60.

12. SOBCZAK, M., LACHOWICZ, K., ZOCHOWSKA-KUJAWSKA, J. The influence

of giant fibres on utility for production of massaged products of porcine

muscle longissimus dorsi. Meat Sci 2010;84:638-644.

13. VELOTTO, S., VARRICCHIO, E., DI PRISCO, M. R, STASI, T., CRASTO, A. Skeletal

myocyte types and vascularity in the Black Sicilian pig. Acta Vet (Brno)

2007;76:163-170.

14. VELOTTO, S., VITALE, C., STASI, T., CRASTO, A. New insights into muscle fibre

types in Casertana pig. Acta Vet (Brno) 2010;79:169-176.

15. BRANCIARI, R., CASTELLINI, C., DAL BOSCO, A., MAMMOLI, R., REA, S.,

RANUCCI, D. The occurrence of giant fibres in different muscles of two chic-

ken genotypes. Br Poult Sci 2014;55:181-185.

16. MLYNEK, K., ELMINOWSKA-WENDA, G., GULINSKI, P. The relationship

between microstructure of Longissimus lumborum muscle and carcass

quality of bulls slaughtered at free ages. Anim Sci Pap Rep 2006;24:57-63.

17. DALLE-ZOTTE, A., REMIGNON, H., OUHAYOUN, J. EFFECT of some biological

and zootechnical factors on appearance of giant fibres in the rabbit.

Consequences on muscle fibre type, morphology and meat quality. World

Rabbit Sci 2001;9:1-7.

18. FAZARINC, G., CANDEK-POTOKAR, M., URSIC, M., VRECL, M., POGACNIK, A.

Giant muscle fibres in pigs with different Ryr1 genotype. Anat Histol

Embryol 2002;31:367-371.

19. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., LEVKUT, M., CHRENKOVÁ, M.

Histopatologický obraz kostrových svalov ošípaných so stresovým syndró-

mom a PSE mäsom. Infovet 2006;14:274-275.

20. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., LEVKUT, M., CHRENKOVÁ, M., KULÍŠEK, V.,

JÍLEK, F. Histopathological and genetic aspect of stress syndrome of the

skeleton musculature of pigs with resulting PSE meat. Folia Veterinaria

2007;51:185-188.

21. MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., HAČŠÍK, P., ČOPÍK, A. Postavenie mikroskopic-

kých metód pri hodnotení ukazovateľov kvality kostrovej svaloviny a mäsa.

Maso 2004;15:82-84.

22. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., HAŠČÍK, P., BUČKO, O. Návrh

metodického postupu hodnotenia ukazovateľov kostrovej svaloviny rôz-

nych druhov hospodárskych zvierat pre objektívnu definíciu kvality mäsa

z histologického hľadiska. Infovet 2005;12:281-287.

23. KULÍŠEK, V., MAKOVICKÝ, P., DEBRECÉNI, O., ZIMMERMANN, V. Teoretický

pohľad pre využitie histologických a histochemických metód pri stanovova-

ní kvality mäsa. Maso 2003;14:19-21.

24. KULÍŠEK, V., MAKOVICKÝ, P., DEBRECÉNI, O., ZIMMERMANN, V. Praktické

možnosti využitia histologických metód pri stanovení kvality mäsa a finál-

nych produktov. Maso 2003;14:18-19.

25. Kulíšek, V., Makovický, P., Haščík, P., Debrecéni, O. Návrh zásad hodnotenia

kvality mäsa využitím histologických metód. Collective of authors.

Biotechnology 2008. České Budějovice : USB, 2008:157-159.

26. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P. Niektoré poznámky k rastu kostrových sva-

lov prasiat. Slov Vet Cas 2014;39:278-281.

27. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRENKOVÁ, M. Histopathological aspects

of giant fibres in selected muscles of the pig. Isr J Vet Med 2009;64:31-35.

28. BEDNAŘÍK, J., GAILLYOVÁ, R., KADAŇKA, Z., LUKÁŠ, Z., MECHL, M.,

VOHÁŇKA, S., VYTOPIL, M. Nemoci kosterního svalstva. Praha: Triton,

2001:470.

29. LUKÁŠ, Z., FEIT, J. Úvod do bioptické myopatologie. Brno: MU, 1996:114.

30. VALENTINE, B. A. Pathologic findings in equine muscle (excluding polysa-

ccharide storage): a necropsy study. J Vet Diagn Invest 2008;20:572-579.

31. CHELLY, J., DESQUERE, I. Progressive muscular dystrophies. Handb Clin

Neurol 2013;113:1343-1366.

32. GASCHEN. F. P., BURGUNDER, J. M. Changes of skeletal muscle in young

dystrophin-deficient cats: a morphological study. Acta Neuropathol

2001;101:591-600.

33. KOHN, B., GUSCETTI, F., WAXENBERGER, M., AUGSBURGER, H. Muscular

dystrophy in a cat. Tierarztl Prax 1993;21:451-457.

34. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V. Vplyvy genetických faktorov na

genézu a rast priečne pruhovaného kostrového svalového tkaniva. Cesk

Fyziol 2007;56:15-21.

35. TORRENTE, Y., BELICCHI, M., SAMPAOLESI, M, et al. Human circulating

AC133(+) stem cells restore dystrophin expression and ameliorate function

in dystrophic skeletal muscle. J Clin Invest 2004;114;182-195.

36. BANKS, G. B., COMBS, A. C., ODOM, G. L., BLOCH, R. J., CHAMBERLAIN, J. S.

Muscle structure influences utrophin expression in MDX mice. PLoS Genet

2014;10:1004431.

37. MARSHALL, J. L., CROSBIE-WATSON, R. H. Sarcospan: a small protein with

large potential for Duchene muscular dystrophy. Skelet Muscle 2013;3:143.

38. RUEGG, U. T. Pharmacological prospects in the treatment of Duchene

muscular dystrophy. Curr Opin Neurol 2013;26:577-584.

39. MCGREEVY, J. W., HAKIM, C. H., MCLNTOSH, M. A., DUAN, D. Animal models

of Duchene muscular dystrophy: from basic mechanism to gene theraphy.

Dis Model Mech 2015;8:195-213.

40. WOLFF, A. V., NIDAY, A. K., VOELKER, K. A., CALL, J. A., EVANS, N. P.,

GRANATA, K. P., GRANGE, R. W. Passive mechanical properties of maturing

extensor digitorum longus are not affected by lack of dystrophin. Muscle

Nerve 2006;34:304-312.

41. DUAN, D. Duchenne muscular dystrophy gene therapy in the canine model.

Hum Gene Ther Clin Dev 2015; in press.

42. GENG, J., LIU, G., PENG, F, et al. Decorin promotes myogenic differentiation

and mdx mice therapeutic effect after transplantation of rat adipose-

-derived stem cells. Cytotherapy 2012;14:877-886.

43. LEE, E. M., KIM, A. Y., LEE, E. J., et al. Therapeutic effects of mouse adipose-

-derived stem cells and losartan in the skeletal muscle of injured mdx mice.

Cell Transplant 2015; in press.

44. LIU, Y., YAN, X., SUN, Z., CHEN, B., HAN, Q., LI, J., ZHAO, R. C. Flk-1+ adipose-

-derived mesenchymal stem cells differentiate into skeletal muscle satelite

cells and ameliorate muscular dystrophy in mdx mice. Stem Cells Dev

2007;16:695-706.

45. DAS, S., GAYATHRI, N., GOURIE-DEVI, M., ANISYA-VASANTH, A. V.,

RAMAMOHAN, Y. Variable histomorphology of muscle in congenital muscu-

lar dystrophy. J Neurol Sci 1997;149:157-163.

46. Dowling, J. J., Moore, S. A., Kalimo, H., Minassian, B. A. X-linked myopathy

with excessive autophagy: a failure of self-eating. Acta Neuropathol

2015;129:383-390.

47. HAUSER, M. A., HORRIGAN, S. K., SALMIKANGAS, P, et al. Myotilin is mutated

limb girdle muscular dystrophy 1A. Hum Mol Genet 2000;9:2141-2147.

48. ZÁMEČNÍK, J., DAHMEN, R. A. Autofágické vakuolární myopatie – aneb co

nás naučila diferencionální diagnostika vakuol ve svalové biopsii. Cesk Patol

2013;49:39-45.

49. INAGY, K., CONNOR, N. P., SCHULTZ, E., FORD, C. N., COOK, C. H., BLESS, D. M.,

HEISEY, D. M. Increased acute and chronic mitotic activity in rat laryngeal

muscles after botulinum toxin injection. Laryngoscope 1998;108:1055-1061.

50. HO, K. W., ROY, R. R., TWEEDLE, C. D., HEUSNER, W. W., VAN HUSS, W. D.,

CARROW, R. E. Skeletal muscle fiber splitting with weight-lifting exercise in

rats. Am J Anat 1980;157:433-440.

51. TAMAKI, T., UCHIYAMA, S., NAKANO, S. A weight-lifting exercise model for

inducing hypertrophy in the hindlimb muscles of rats. Med Sci Sports Exerc

1992;24:881-886.

52. SOLA, O. M., CHRISTENSEN, D. L., MARTIN, A. W. Hypertrophy and hyperpla-

sia of adult chicken anterior latissimus dorsi muscles following stretch with

and without denervation. Exp Neurol 1973;41:76-100.

53. ANTONIO, J., GONYEA, W. J. MUSCLE fiber splitting in stretch-enlarged avian

muscle. Med Sci Sports Exerc 1994;26:973-977.

54. APPELL, H. J., FORSBERG, S., HOLLMANN, W. Satellite cell activation in

human skeletal muscle after training evidence for muscle fiber neoformati-

on. Int J Sports Med 1988;9:297-299.

55. MCCORMICK, K. M., SCHULTZ, E. Mechanisms of nascent fiber formation

during avian skeletal muscle hypertrophy. Dev Biol 1992;150:319-334.

56. Antonio, J., Gonyea, W. J. Skeletal muscle fiber hyperplasia. Med Sci Sports

Exerc 1993;25:1333-1345.

57. Winchester, P. K., Davis, M. E., Alway, S. E., Gonyea, W. J. Satellite cell activation

in the stretch-enlarged anterior latissimus dorsi muscle of the adult quail.

Am J Physiol 1991;260:206-212.

58. Winchester, P. K., Gonyea, W. J. Regional injury and the terminal differentiati-

on of satellite cells in stretched avian slow tonic muscle. Dev Biol

1992;151:459-472.

59. ALWAY, S. E., WINCHESTER, P. K., DAVIS, M. E., GONYEA, W. J. Regionalised

adaptations and muscle fiber proliferation in stretch-induced elnlargement.

J Appl Physiol 1989;66:771-781.

60. ERIKSSON, A., LINDSTROM, M., CARLSSON, L., THORNELL, L. E. Hypertrophic

muscle fibres with fissures in power-lifters: fiber splitting or defect regenera-



tion? Histochem Cell Biol 2006;126:409-417.

61. MAKOVICKÝ, P. Vývin a histogenéza priečne pruhovanej kostrovej svaloviny

ošípaných. Dizertačná práca. Nitra: SPU, 2005:199.

62. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., KULÍŠEK, V., ŠŤASTNÝ, P., BUČKO, O. The

development and histogenesis of the striated skeletal muscles of pigs.

Programe and abstract Book of the 41th International congress of Slovak

anatomical society and 44th Lojda symposium on histochemistry:

Morphology 2007. Bratislava, 2007:65.

63. MAKOVICKÝ, P., MAKOVICKÝ, P., CHRENKOVÁ, M., KULÍŠEK, V. Our experien-

ces with splitting of muscle fibers. Programe and abstract of the Morphology

2012 – 47th International congress on anatomy and 49th Lojda symposium

on histochemistry. Hradec Králové, 2012:90.

64. ABERNETHY, P. J., JURIMAE, J., LOGAN, P. A., TAYLOR, A. W., THAYER, R. E.

Acute and chronic response of skeletal muscle to resistance exercise. Sports

Med 1994;17:22-38.

65. LARSSON, L., TESCH, P. A. Motor unit fibre density in extremely hypertro-

phied skeletal muscles in man. Electrophysiological signs of muscle fibre

hyperplasia. Eur J Appl Physiol Occup Physiol 1986;55:130-136.

66. MIKESKY, A. E., GIDDINGS, C. J., MATTHEWS, W., GONYEA, W. J. Changes in

muscle fiber size and composition in response to heavy-resistance exercise.

Med Sci Sports Exerc 1991;23:1042-1049.

67. SCHOENFELD, B. J. The mechanisms of muscle hypertrophy and their appli-

cation to resistance training. J Strength Cond Res 2010;24:2857-2872.

68. UHRÍN, P., UHRÍN, V. Produkcia masa z pohľadu štruktúrno funkčných vlast-

ností svalov. Nitra: VUŽV, 1989:82.

69. MACDOUGALL, J. D., SALE, D. G., ALWAY, S. E., SUTTON, J. R. Muscle fiber

number in biceps brachii in bodybuilders and control subjects. J Appl

Physiol Respir Environ Exerc Physiol 1984;57:1399-1403.

70. MCCALL, G. E., BYRNES, W. C., DICKINSON, A., PATTANY, P. M., FLECK, S. J.

Muscle fiber hypertrophy, hyperplasia, and capillary density in college men

after resistance training. J Appl Physiol 1996;81:2004-2012.

Adresa autora:

Ing. Peter Makovický, PhD.

Oddělení transgenních modelů nemocí

Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i.

CityPoint

Hvězdova 1689/2a

140 62 Praha 4 – Pankrác





A. POSPÍCHAL,1 V. PIAČKOVÁ,1 D. POKOROVÁ,2 CH. STEINBACH,1 S. RESCHOVÁ,2 T. VESELÝ2

1Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské výzkumné

centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz CENAKVA, Vodňany

2Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v. v. i.

SOUHRN

Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.

Nevnímavé druhy ryb, nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy? Veterinářství 2015;65:718-121.

Koi herpesviróza je velmi nakažlivá choroba, která může způsobit značné ztráty v rybích obsád-

kách. Původcem je Cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3). K viru je vnímavý koi kapr a kapr obecný, ale

poslední výzkumy ukázaly, že i jiné kaprovité, případně nekaprovité druhy ryb mohou být asympto-

maticky vnímavé k tomuto viru. K testování vnímavosti k CyHV-3 a možnosti přenosu tohoto pato-

genu na koi kapra byla zvolena mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), kříženec jesetera

malého (Acipenser ruthenus) a vyzy velké (Huso huso). Experimentální infekce CyHV-3 byla provádě-

na metodou kohabitace. Přítomnost CyHV-3 DNA byla detekována pomocí PCR. Výsledek PCR odha-

lil přítomnost virové DNA u 78 % mřenek a 22 % hybridů jesetera, avšak přenos infekce z těchto

potenciálních vironosičů na zdravé koi kapry kohabitací nebyl prokázán.

SUMMARY

Pospíchal A., Piačková V., Pokorová D., Steinbach Ch., Reschová S., Veselý T.

Non-susceptible fish species or potential causal agents of koi herpesvirus disease? Veterinářství

2015;65:718-721.

Koi herpesvirus disease (KHVD) is a highly contagious disease which can cause significant losses in

fish stock. Causative agent is cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3). Koi carp and common carp are mainly

susceptible to this virus, but last investigations showed that other cyprinid and non-cyprinid species

may be also asymptomatically susceptible to this virus. For testing of susceptibility to CyHV-3 as well

as for testing of transmission of virus to koi carp, stone loach (Barbatula barbatula) and hybrid of sterlet

(Acipenser ruthenus) and beluga (Huso huso) were chosen. Cohabitation method was used for those

investigations. Presence of CyHV-3 DNA was tested by PCR. Results of PCR revealed presence of viral

DNA in 78 % cases of stone loach and in 22 % cases of hybrid, but no infection of healthy koi after

cohabitation with those fish was found.

Nevnímavé druhy ryb, nebo potenciální přenašeči koi herpesvirózy?

Úvod

Cyprinid herpesvirus 3 (CyHV-3), známý také pod

názvem koi herpesvirus (KHV), je původcem vyso-

ce nakažlivého, hlášení podléhajícího onemocnění

– koi herpesvirózy (KHVD).1 Toto onemocnění bylo

poprvé zaznamenáno v roce 1998 v Izraeli a násled-

ně v USA, kde byla vzplanutí spojena s vysokou

mortalitou koi kapra (Cyprinus carpio koi) a kapra

obecného (Cyprinus carpio carpio).2 Pravděpodobně

vlivem nedostatečně kontrolovaného obchodu

s exotickými rybami došlo k zavlečení viru i do

Evropy (1999 Belgie; 2001 Nizozemsko; 2002

Dánsko, Velká Británie, Německo; 2003 Francie,

Rakousko, Lucembursko, Itálie, Švýcarsko, Polsko;

2005 Irsko; 2006 Česká republika).2-5

Ryby postižené onemocněním vykazují ohnis-

kovou nebo celkovou ztrátu epidermis, léze

s lehce narudlými okraji, hemoragie (především

na ocasní ploutvi), enoftalmus, z počátku one-

mocnění zvýšenou produkci žaberního hlenu

MVDr. Veronika

Piačková, Ph.D.,

akademická

pracovnice




a v pokročilém stadiu onemocnění těžkou nekrózu

žaber.6,7 Přítomnost viru byla prokázána hlavně v ledvi-

nách a ve střevě napadených ryb. Do vnějšího prostředí

je virus vylučován výkaly.8

Navzdory poměrně úzké hostitelské specifičnosti

viru, omezené na koi kapra a kapra obecného,9 byl

nález virové DNA zaznamenán také u jiných druhů kap-

rovitých, ale i nekaprovitých ryb. Z kaprovitých byl

CyHV-3 DNA pozitivní například karas zlatý (Carassius

auratus),10,11 amur bílý (Ctenopharyngodon idella),12 tol-

stolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix),11,13 cejn

velký (Abramis brama)13 a lín obecný (Tinca tinca).11,13,14

Z nekaprovitých druhů byla virová DNA nalezena ve

tkáních ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua),

sekavce písečného (Cobitis taenia),13 okouna říčního

(Perca fluviatilis)13,14 a jesetera atlantského (Acipenser

oxyrinchus).15 U některých z těchto druhů, jako jsou

karas zlatý,10,11 amur, tolstolobik,11,13 cejn,15 lín,11,13,1 4 jež-

dík a okoun,13 byla také potvrzena schopnost nakazit

v experimentálních podmínkách „naivní“ kapry obecné.

Cílem studie bylo ověřit vnímavost k onemocnění koi

herpesvirózou a případné vironosičství dvou nekapro-

vitých druhů: mřenky mramorované (Barbatula barba-

tula) z čeledě Cobitidae a křížence jesetera malého

(Acipenser ruthenus) s vyzou velkou (Huso huso) neboli

sterbela (sterlet x beluga) z čeledě Acipenseridae.

Materiál a metodikaRyby

Mřenka mramorovaná a koi kapr pocházely od sou-

kromých chovatelů. Kříženci jesetera malého a vyzy

velké byli získáni z recirkulačního systému rybí líhně

Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity

v Českých Budějovicích. Před samotným začátkem

experimentu byly ryby preventivně ošetřeny pětidenní

koupelí v FMC (roztok formaldehydu, malachitové zele-

ně a metylenové modři) proti ektoparazitům. Poté byly

všechny ryby aklimatizovány v experimentálních akvá-

riích při 24 °C po dobu tří dnů před začátkem testu.

Virus

Virulentní kmen CyHV-3 byl pomnožen na buněčné

linii CBB v kultivačním médiu EMEM s HEPES modifikací

(SIGMA) s 10% přídavkem FBS.

Design experimentu

Experiment se skládal ze dvou kohabitačních testů –

primárního kohabitačního testu (PKT) a sekundárního

kohabitačního testu (SKT). Cílem PKT bylo ověřit vníma-

vost mřenky a sterbela vůči CyHV-3 kohabitací s intrape-

ritoneálně infikovanými koi kapry. Cílem následujícího

SKT bylo ověřit možnost nákazy zdravých vnímavých

druhů (koi kapr) mřenkou a sterbelem pocházejícími

z infekčního prostředí (PKT).

Pro primární kohabitační test byly založeny dvě pokus-

né skupiny a negativní kontrolní skupina. V každé skupině

bylo deset mřenek o průměrné délce 10,1 ± 0,1 cm, deset

koi kaprů o průměrné délce 9,2 ± 0,4 cm a deset jeseterů

o průměrné délce 20,1 ± 0,3 cm. Na začátku testu 0 dpi

(dny po infekci) byli do každé experimentální skupiny při-

dáni tři intraperitoneálně infikovaní koi kapři jako zdroj

viru. Délka PKT byla 30 dní, přičemž po celou dobu testu

byla dvakrát denně sledována a zaznamenávána mortalita,

zajištěno krmení ryb a kontrolovány parametry vody (pH,

NO2

-, teplota). 15 dpi byly z každé „infekční“ skupiny ode-

brány tři mřenky (celkem tedy 6 kusů) a přesazeny do

jedné nové nádrže k deseti zdravým koi kaprům (průměr-

ná délka10,6 ± 0,7 cm). Totéž bylo provedeno s jesetery do

druhé nové nádrže a tím byl zahájen test vironosičství,

neboli sekundární kohabitační test. V den zahájení byly

z každé skupiny odebrány dvě mřenky a dva jeseteři (cel-

kem 8 kusů) pro PCR ověření přítomnosti CyHV-3 DNA ve

tkáních. Stejnou metodou byla detekována CyHV-3 DNA

ve vzorcích z ryb uhynulých během testu a z ryb utrace-

ných po ukončení testu. Délka testu byla také 30 dní a po

celou dobu byla dvakrát denně zaznamenávána mortalita,

zajištěno krmení ryb a kontrolována kvalita vody.

PCR

Izolace DNA byla prováděna podle uživatelské příručky

extrakčního kitu QIAamp DNA mini kit firmy QIAGEN

(Německo). V této studii byla použita nested PCR s vnější

sadou primerů podle Bercoviera16 (velikost amplikonu

409 bp) a vnitřní sada primerů podle D. Stonea (uvedeno

v protokolu pro diagnostiku CyHV-3 distribuovanou

organizací CEFAS; velikost amplikonu o 348 bp).

VýsledkyKumulativní mortalita

Kumulativní mortalita je zaznamenána v tab. 1 a grafu 1.

U na ivních koi kaprů v PKT dosáhla k 15 dpi v průměru 80 %.

Kumulativní mortalita jeseterů i mřenek byla 15 dpi shod-

ně 10 %. Kumulativní mortalita koi kaprů i mřenek během

SKT dosáhla 100 % ve skupině testující vironosičství

mřenky. Ve skupině zaměřené na vironosičství jesetera

byla zaznamenána 50% mortalita koi kapra a 0% mortali-

ta jesetera.

Výsledky PCR

V primárním kohabitačním testu bylo v průměru 95 %

kohabitovaných koi kaprů PCR pozitivních. Z přeživších

ryb v pokusné skupině 1 (tab. 2) bylo 25 % jeseterů a 60 %

Graf 1 – Kumulativní mortalita pokusných ryb v primárním

kohabitačním testu se šipkou vyznačenými PCR pozitivními (+)

a negativními (–) rybami




mřenek PCR pozitivních. Jeseter uhynulý 10 dpi byl PCR

negativní. Z přeživších ryb v pokusné skupině 2 bylo

25 % jeseterů a 100 % mřenek PCR pozitivních. Mřenka

uhynulá 14 dpi byla PCR negativní. Ryby (4 kusy jeseterů

a 4 kusy mřenek), které byly vzorkovány pro PCR 15 dpi

(začátek SKT), byly PCR negativní.

Navzdory vysoké mortalitě v pokusných skupinách

SKT nepotvrdily výsledky PCR přítomnost virové DNA

u žádného jedince (jak uhynulého, tak přeživšího).

Závěr a diskuseJak bylo dříve publikováno,14 jeseter atlantský a jeseter

ruský jsou vnímaví vůči CyHV-3, což koresponduje

s naším nálezem CyHV-3 DNA pozitivních hybridů jesete-

ra malého a vyzy velké. Skutečnost, že některé mřenky

mramorované byly také CyHV-3 DNA pozitivní, naznaču-

je, že některé druhy čeledi Cobitidae by mohly být asym-

ptomaticky vnímavé vůči CyHV-3, jak už bylo zjištěno

u sekavce písečného.12

Schopnost mřenek a jeseterů přenést virus na zdravé

koi kapry se nám však nepodařilo prokázat. Mohlo by to

být vysvětleno tím, že potenciální vironosiči byli kohabi-

továni s infikovanými rybami krátkou dobu (15 dní). Tato

hypotéza je podložena negativním výsledkem PCR čtyř

mřenek a jeseterů, kteří byli utraceni v den přesazení (15

dpi). Kromě toho, jeseter i mřenka, uhynulí 10 a 14 dpi,

byli také PCR negativní. Oproti tomu mezi rybami, které

v infekčních nádržích strávily 30 dní a byly vzorkovány až

na konci primárního kohabitačního testu, byli celkem

dva jeseteři a sedm mřenek CyHV-3 DNA pozitivní. Ačkoli

byla mortalita ryb v průběhu sekundárního kohabitační-

ho testu vysoká, přítomnost virové DNA nebyla v žád-

ném vzorku prokázána a lze tedy předpokládat, že úhyny

byly způsobeny zvýšenou koncentrací dusitanů ve vodě,

nebo bakteriální infekcí.

Pro další výzkum v této oblasti by mohlo být užitečné

determinovat případnou pozitivitu přeživších jedinců

(jeseter a mřenka), kteří by zůstali v infekčním prostředí

po úhynu vnímavých druhů. To by mohlo napomoci

objasnit, co se dále děje s virem po skončení úhynů vní-

mavého druhu (virová DNA byla nalezena ve vodě s his-

torií koi herpesvirózy dokonce i tři měsíce po vzplanutí

nákazy).17

V této studii jsme odhalili další nekaprovité druhy ryb

(mřenka mramorovaná a hybrid jesetera malého a vyzy

velké), které se zdají být asymptomaticky vnímavé vůči

CyHV-3. Nepodařilo se nám však prokázat jejich schop-

nost přenést tento virus na primární vnímavý druh – koi

kapra.

Literatura1. RAKUS, K., OUYANG, P., BOUTIER, M. et al. Cyprinid herpesvirus 3: an interes-

ting virus for applied and fundamental research. Vet Res 2013;44:85.

2. POKOROVA D., VESELY T., PIACKOVA V., RESCHOVA S., HULOVA J. Current

knowledge on koi herpesvirus (KHV): a review. Vet Med – Czech

2005;50(4):139-147.

3. HAENEN O., L., M., WAY K., BERGMANN S., M., ARIEL E. The emergence of koi

herpesvirus and its significance to European to aquaculture. Bull Eur Fish

Pathol 2004;24:293-307.

4. S. MCCLEARY, S., RUANE, N. M., CHESLETT D. et al. Detection of koi herpesvi-

rus (KHV) in koi carp (Cyprinus carpio L.) imported into Ireland. Bull Eur Fish

Pathol 2011;31(3):124-128.

5. POKOROVÁ, D., RESCHOVÁ, S., PIAČKOVÁ, V., VESELÝ, T. Koi herpesvirové

onemocnění kapra a jeho prevalence v ČR. Veterinářství 2013;63:938-941.

6. BRETZINGER, A., FUSCHER-SCHERL, T., OUMOUNA, M., HOFFMANN, R.,

TRUYEN, U. Mass mortalities in koi carp, Cyprinus carpio, associated with gill

and skin disease. Bull. Eur. Fish Pathol. 1999;19:182-185.

Výsledný amplikonKolo – 409 bp Kolo – 348 bp

skupina skupina

Ryba P1 P2 V1 V2 P1 P2 V1 V2

Koi 10/10 9/10 0/10 0/10 10/10 9/10 0/10 0/10

I. p. infik. koi 3/3 3/3 -*** -*** 3/3 3/3 -*** -***

Mřenka

Konec testu* 3/5 3/5 0/6 -*** 3/5 4/5 0/6 -***

Den přesazování** 0/2 0/2 -*** -*** 0/2 0/2 -*** -***

Sterbel

Konec testu* 1/5 1/5 -*** 0/6 1/5 1/5 -*** 0/6

Den přesazování** 0/2 0/2 -*** -*** 0/2 0/2 -*** -***

*30 dpi, ** 15 dpi, *** nepřítomny; P1 – pokusná skupina 1, P2 – pokusná skupina 2, V1 – vironosičství mřenky, V2 – vironosičství jesetera

Tab. 2 – Počet PCR pozitivních ryb k celkovému počtu ryb ve skupině

TestPrimární kohabitační test Sekundární kohabitační test

skupina skupina

Ryba P1 P2 V1 V2

Koi 10/10 10/10 10/10 5/10

I. p. infik. koi 3/3 3/3 -*** -***

Mřenka 0/10** 1*/10** 6/6 -***

Sterbel 1*/10** 0/10** -*** 0/6

*počet uhynulých ryb před přesazením, **celkový počet ryb před přesazením, ***nepřítomny, P1 – pokusná skupina 1, P2 – pokusná skupina 2, V1 – vironosičství

mřenky, V2 – vironosičství jesetera

Tab. 1 – Počet uhynulých ryb/celkový počet ryb ve skupině




7. HEDRICK R. P., GILAD O., YUN S.et al. A Herpesvirus associated with mass

mortality of juvenile and adult koi, a strain of common carp. J Aquatic Anim

Health 2000;12:44-57.

8. DISHON, A., PERELBERG, A., BISHARA-SHIEBAN, J. et al. Detection of Carp

Interstitial Nephritis and Gill Necrosis Virus in Fish Droppings. Applied and

Environmental Microbiology 2005;71:7285-7291.

9. PERELBERG, A., SMIRNOV, M., HUTORAN, M., DIAMANT, A., BEJERANO, Y.,

KOTLER, M. Epidemiological Description of a New Viral Disease Afflicting

Cultured Cyprinus carpio in Israel. Israel J Aquacult – Bamidgeh 2003;55:5-12.

10. EL-MATBOULI, M., SOLIMAN, H. Transmission of Cyprinid herpesvirus-3

(CyHV-3) from goldfish to naive common carp by cohabitation. Res Vet Sci

2011;90:536-539.

11. RADOSAVLJEVIĆ, V., JEREMIĆ, S., ĆIRKOVIĆ, M. et al. Common fish species in

polyculture with carp as cyprinid herpesvirus 3 carriers. Acta Vet Beograd,

2012;62:675-681.

12. BERGMANN, S. M., SCHÜTZE, H., FISHER, U. et al. Detection KHV genome in

apparently healthy fish. Bull Eur Fish Pathol 2009;29:145-152.

13. KEMPTER, J., KIELPINSKI, M., PANICZ, R., SADOWSKI, J., MYSLOWSKI B.,

BERGMANN S. M. Horizontal transmission of koi herpesvirus (KHV) from

potential vector species to common carp. Bullet Europ Assoc Fish Pathol

2012;32:212-219.

14. FABIAN, M., BAUMER, A., STEINHAGEN, D. Do wild fish species contribute to

the transmission of koi herpesvirus to carp in hatchery ponds? J Fish Dis

2012;36:505-514.

15. KEMPTER, J., SADOWSKI, J., SCHÜTZE, H. et al. Koi herpesvirus: Do acipense-

rid restitution programs pose a threat to carp farms in the disease-free

zones? Acta Ichtyol Piscator 2009;39:119-126.

16. BERCOVIER, H., FISHMAN, Y., NAHARY, R. et al. Cloning of the koi herpesvirus

(KHV) gene encoding thymidine kinase and its use for a highly sensitive PCR

based diagnosis. BMC Microbiology 2005;5:13.

17. MINAMOTO, T., HONJO, M. N., UCHII, K. et al. Detection of cyprinid herpesvi-

rus 3 DNA in river water during and after an outbreak. Vet Microbiol

2009;135:261-266.

Poděkování:

Rukopis byl vypracován s podporou projektu Národní

agentury pro zemědělský výzkum (QJ1210237), projektů

MŠMT CENAKVA (CZ.1.05/2.1.00/01.0024) a CENAKVA II

(LO1205 v rámci programu NPU I) a projektu GAJU

087/2013/Z.

Adresa autora:

Mgr. Aleš Pospíchal

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Fakulta rybářství a ochrany vod

Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity

hydrocenóz CENAKVA

Zátiší 728/II

389 25 Vodňany


Fakulta veterinární hygieny a ekologie (FVHE) oslaví v íjnu letošního roku významná výro í – 40 let výuky oboru Veterinární léka ství-hygiena potravin a 25. výro í vzniku samostatné Fakulty veterinární hygieny a ekologie.

P i této p íležitos se obracíme na kolegy - absolventy oboru (od roku absolutoria 1980–2014), rovn ž i na ostatní pracovníky v oboru veterinární hygiena potravin s informací o založení Klubu veterinárních hygienik .

Prost ednictvím tohoto klubu chce fakulta p isp t k obnovení a rozvoji vzájemných kontakt – se svými absolventy a spolupracovníky i mezi absolventy navzájem.

K hlavním cíl m klubu proto bude pat it zprost edkování vzájemných setkávání jeho len , informace o aktuálním d ní na fakult , podle zájmu a ohlasu i možnost spole enských akcí, odborných p ednášek apod.

V p ípad Vašeho zájmu o bezplatné lenství Vás žádáme o poskytnu aktuálních kontaktních údaj na emailovou adresu fakulty [email protected] nebo poštou na adresu Veterinární a farmaceu cká univerzita Brno, Palackého 1/3, 612 42 Brno, d kanát FVHE.

P ímá on-line registrace na webových stránkách (www.fvhe.vfu.cz) bude spušt na k datu 1. 7. 2015.

VÝZVA



Management klinické praxe

777727272727277772272722222222227777777772727772222222222777277272727222222222272277272272727227227772727272222777727772222222727727777277722222227777777777727272722272777777777777222277777777772722222727777272777722222227777777777772222727277777777772777722222222772777777777777722222777777777727277722722222222222727277727722222222222222277727727277222222277777272777222222227777727222222277777222222222777722222277777722222277777772222222777222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222222 VVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVETETEETETETEEETTTTTTTETTETEEETEETETEEETTTTTTETETETEEETEETETTTTTTETETTETETETETEEETEEEETTTTETETETETETETETEEEEEETTTETETETETEEEEETETETTTTETEEETEETTTTETETTETETEEEETTETETTETTETETEEETEETETTTTTTTETEEEEETETEEETTTTTTETTETEEETETEEEEETTTTTTTTTETEEEEETEETTTTTTETEETEETTEETTTTEEEETTETEEEETTTTEETEETETTTTTTETETTETEETTTTTTTTTEETTTETTTTEEEEEETTTETTTTTETETEEEEEEEETTTTTEEETEEEETTTTTTTTTTTEEEEEEETTTTTTEEETTTETTTTTTTTTEEEEETTTTTEETTEEETTTTTEERERERERRRRRRRRRRRRRREEEERERERRRRRRRRRERRERRRRRRREERERERRRRRRRRREREEEEEEEEERERERRRRRRREEEEEEEEEERRERRRRRRREEEEEERERERRERRRRRREEEEREERRRRERRREEEEERRRRRRREEEEEEEEERRRRRRRRREEEEEEEEEEERRRRRRRREEEEEEEEERRRRRREEEERRRRRRREEEEEEEEEEERRRRRRREEEEEEEEEREEEERERRRRRRRRREEEEEEEREEEERERRRRRRRRRRREREEEERRRRRRREEEREERRRRRREEREEEREEEEREERRRRREEREEEEEERERERRRRRRREEEEEEREEEEEEEEREEEEERRRRREEREREEEERRRRRREEEREEREERRRREEEEEEERREEERININININNINININININININNINNNINNNINNNNNNNINININNININNNININININNNINININNNINNINNIININNININNININNNIINNNININNNINNNNNNNIIINNNNNNNNNIINNIINNNNIININIINNINIINNIINNNINNNNIINNNIINNNNNNNNNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘÁŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘÁŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘÁŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁŘŘŘÁŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁÁÁÁÁÁŘŘÁÁÁÁŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘŘŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁŘŘŘÁÁÁÁÁÁÁÁŘÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ STSTSTSTSSSSSSSTTTSTTTSTTTTTSTSTSTSSSSTSTTTTTSTSTSSSSTSSSSTSSTTTTSTSTSSSSSSSSSSTTSTTTTTTSTSSSSSSTSSSTTTSTTSTSTSTSSSSTSTSTSTTTSSSTSTTSSSSSSTTTTTTTTTSSTSTTTTTTTTTSSTSTTTTTTTTSSSTTTTTTTTSSSSSSSSSTSTTTTTSTSTTTTTTTSSSSTSTTTTTTTTSTTSTSSSTTTTTTSSSSTTTTTTSSSSSTTTTTTTSSSTSTSSTTTTTSSSSTSTTTSSSTTTSTTTTTTSSTTTTTTTTTTTTSSTTTTTTTTTTTTSSTTTTTTTTTTTTTTSTTTTTTTTTTTTTTTSTTTTTTTTTSSSTTTTTTTTTSSSSTTTTSSTTTTTTTSTTTTTTSSTTTTTTTTTVVVVVVÍÍÍVÍVÍVÍVÍÍVÍVÍVÍVVVÍÍVVVVÍVVVÍVVVÍVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVÍVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVÍÍÍVVVVVVVVÍÍÍVVVVVVVVVVVÍÍÍÍVVVVVVVVÍÍÍÍÍ 99999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999//2/2/2//2/2/2/2/2/222222/2/2/2/2/2/2/2/222222/2//2/2/2/2222/2/2//2/2///2/2222/2/2/2/2/222222///2/222/222222222/2/2////22222/22/2222222222222222/2/2/2222222///222//2//22222222222/2/2/2/22/2/222/2//222/2/2222222///2222222/2//////2222222/2/2/2//2///2/222222////22222222/////2222/2///22222/2//2////22222222////2/2222/////22/22/2///22/22222/////22222///2///2222//////222/////2222////// 000000000000111111010100000000101000111111010000000001111111010000000011110000000000100000000000000010000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 55555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555555

Veterinární klinika HKVetVeterinární klinika HKVet je referenční pracoviště, poskytující svým pacientům odbornou veterinární péči v oblasti interní medicíny a chirurgie.

Na jižním okraji Hradce Králové, v samostatně stojící

rekonstruované budově, provozuje svoji činnost veteri-

nární klinika HKVet. Pracoviště disponuje vlastním

pozemkem s velkým parkovištěm a výběhem pro psy. Na

parkoviště navazuje bezbariérovým vstupem pohodlně

zařízená čekárna s recepcí a prodejem veterinárních

doplňků a krmiv.

Přes příčnou spojovací chodbu vstupujeme s MVDr.

René Finsterlem, majitelem kliniky, do příjmové ordinace.

„Pro základní veterinární úkony a příjem pacientů nám

slouží dvě vyšetřovny, oddělené stěnou se zabudovanou

oboustrannou skříní na léky a zdravotnický materiál,“

popisuje zařízení pracoviště Dr. Finsterle a pokračuje,

„ordinace č. 2, která je větší a lépe vybavená, je navíc

pracovištěm využívaným při nočních službách. Při běž-

ném denním provozu jsou obě ordinace využívány sou-

běžně.“

Přímo proti vyšetřovnám, na opačném konci chodby je

umístěna rentgenová místnost s rentgenem s nepřímou

digitalizací. Navazující sonografická vyšetřovna s labora-

torním koutem pro hematologická a biochemická vyšet-

ření je vybavena moderním a velice výkonným sonogra-

fem umožňujícím přesná a spolehlivá echokardiografic-

ká vyšetření.

Vstupujeme do samostatné a velice prostorné hospita-

lizace s šesti malými, šesti velkými a čtyřmi středními

boxy pro pacienty, která je navíc vybavena inkubáto-

rem a kyslíkovým boxem. Místnost hospitalizace je

doplněna navazujícím venkovním výběhem pro

psy.

Samostatnou součástí pracoviště, která

vznikla v nově přistavěné části objek-

tu, je operační trakt, začínající

prostornou přípravnou, na kterou navazuje umývárna

a převlékárna.

Přes tuto hygienickou smyčku procházíme do plně

vybaveného sálu pro chirurgii měkkých tkání a do sálu

pro kostní chirurgii. Z převlékárny je také vstup do steri-

lizační místnosti se sterilizátory a autoklávy. „Podstatnou

část naší klientely tvoří pacienti referovaní

ke specializovaným zákrokům a vyšetřením

a tomu také odpovídá vybavení našeho

pracoviště,“ charakterizuje provoz kli-

niky a její vybavení Dr. Finsterle.

Budova kliniky

Čekárna s recepcí



Management klinické praxe

V prvním patře budovy je umístěno sociální zázemí

pro zaměstnance, kancelář a denní místnost sloužící

zároveň jako služební místnost pro lékaře.

Typičtí pacienti pes, kočka, drobní savci

Tým kliniky MVDr. René Finsterle: majitel kliniky.

Zaměření: provozní management, dermatologie,

gynekologie a porodnictví, endokrinologie, chirurgie

měkkých tkání, traumatologie, akutní medicína

MVDr. Vladimíra Teplá

Zaměření: interní medicína, medicína malých savců,

ptáků a plazů, ultrasonografie, kardiologie, echokar-

diografie, cytologie, onkologie

MVDr. Klára Myšková

Zaměření: interní medicína, medicína malých

savců, dermatologie, ultrasonografie, stomato-

logie

MVDr. Jiří Paulas

Zaměření: interní medicína, ortopedie, chirurgie

MVDr. Petr Ondráček

Zaměření: interní medicína, prevence, hospita-

lizace

MVDr. Martina Pourová

Zaměření: interní medicína, prevence, hospita-

lizace, medicína malých savců

a plazů

Sestřičky: Adriana Vávrová,

DiS., Martina Chládková, Lenka

Lukášková

Recepční: Vendula Tarantová,

Eva Dlesková, Bc. Dita Finsterle

Management praxeProvoz na klinice probíhá

v dopolední a odpolední směně.

Mezi půl druhou a druhou hodi-

nou probíhá výměna směn for-

mou pravidelné vizity. I v noci je

na pracovišti nepřetržitě příto-

men sloužící lékař.

Karel Veselý

Velká vyšetřovna

Prostorná hospitalizaceP

Sonografická vyšetřovna



Rozhovor

Univit Olomouc s. r. o.V našem dnešním roz-

hovoru jsme oslovili MVDr.

Jiřího Neužila, obchodní-

ho ředitele společnosti

Univit Olomouc s. r. o.

Pane doktore, můžete nám prosím říct, jak dlou-ho vyrábíte krmiva pro domácí zvířata?

Krmiva a veterinární

léčiva vyrábí organizace,

i když pod jiným názvem,

od roku 1965. Byla zaklá-

dajícím podnikem pro

postupnou výrobu per-

orálních antibiotických veterinárních léčiv, minerál-

ních, vitamínových a medikovaných premixů a také

doplňkových směsí pro všechny kategorie hospodář-

ských i společenských zvířat pro drobnochovy v teh-

dejší ČSSR.

Pro které druhy (psi, kočky, exoti, kožešinová zvířata...)?Vyrábíme širokou škálu výrobků pro většinu druhů

hospodářských zvířat i zvířat v zájmových chovech,

nadneseně řečeno, od koní, velbloudů a lam až k mor-

čatům, obojživelníkům a papouškům. Dnes se výroba

dosti odlišuje pro velkochovy a malochovy hospodář-

ských zvířat a stále se silněji rozvíjející chovy tzv. PETS.

Jaký typy a množství krmiva vyrábíte?Vyrábíme přípravky v sypké formě, tabletách, granu-

lích, vše zatím v suché formě, celkem asi 150 výrobků.

V současnosti dostavujeme nový závod areálu Farmaku

Olomouc, včetně nových technologií, které rozšíří mož-

nosti o další finální formy výrobků. Jako jedni z mála

jsme tradičním českým výrobcem s dlouholetou tradicí,

odborným zázemím a zkušenostmi. Máme vlastní výro-

bu, která se počítá ve stovkách tun. Jsme také propoje-

ni se sesterskými organizacemi, tedy s Farmakem

Olomouc a. s., výrobcem speciálních substancí a che-

mikálií pro humánní medicínu, a s Farmakem Moravia,

výrobcem humánních a veterinárních dezinfekčních

prostředků. Využíváme společných synergických efektů

jak provozních a výzkumných, tak managerských.

Snažíme se i o spolupráci na zahraničních trzích, kde

má Farmak velmi dobré postavení a zkušenosti.

Kolik krmiva během roku prodáte a jakou formou ho prodáváte?

V prvé řadě využíváme spolupráce s velkými distri-

butory veterinárních léčiv. Důležitá je i spolupráce

s výrobnami krmných směsí, kterým dodáváme pre-

mixové koncentráty antibiotické a vitamino-minerál-

ní dle jejich potřeb. V oblasti malochovů a PET chovů

spolupracujeme jak s velkosklady, tak s menšími

obchody. Využíváme však i maloprodejců na IČ. Firma

také provozuje vlastní webové stránky a e-shop. Právě

e-shopping je pro nás velmi důležitý. To je i důvod,

proč jsme změnili, a doufám vylepšili naše webové

stránky. Protože se ozývají i zákazníci ze zahraničí,

museli jsme na to reagovat i zahraničními mutacemi.

Můžete nám říci, jaké zvláštní, zajímavé vlastnosti mají

vaše krmiva a proč byste ho doporučoval zákazníkům?

Jako tradiční výrobce máme osvědčené postupy

a receptury, které neustále inovujeme. Značky jako

Roboran, Konvit nebo Hippovit zná nejenom česká cho-

vatelská veřejnost dlouhá léta. Dnes jsou tyto značky

stále inovovány a například Roboranů máme více než 50

druhů. My můžeme, na rozdíl od mnoha jiných dodava-

telů, garantovat kvalitu a čerstvost našich výrobků a zna-

lost požadavků jednotlivých kategorií zvířat. Suroviny

nakupujeme od prověřených dodavatelů. A hlavně jsme

schopni pružně reagovat na rychlé změny a požadavky

klienta. Samozřejmě jsme nositeli Certifikátu ISO 9001,

KEZ, GMP a jiných. Co je napsáno na etiketě, to garantu-

jeme. Nejlepším doporučením je ale dlouholetá tradice,

zkušenosti a samozřejmě, když naši zákazníci doporučí

naše výrobky dalším zájemcům. To je nejlepší vizitka

a reklama. V novém závodě budeme navazovat na tento

vysoký standart a ještě ho vylepšíme.

Jaký je zájem spotřebitelů, závisí na ceně krmiva, nebo zákazníky zajímá složení?

Vzhledem k dramaticky se měnícím stavům jednotli-

vých kategorií zvířat, exportu a importu zvířat a také

krmiv nelze s určitostí říci, jaký je zájem či nezájem. Vždy

jsou kategorie výrobků, zvláště s ohledem k šíři naší

výroby, které se prodávají lépe a které méně. Cena hraje

důležitou roli, ale většinou se klienti zajímají už i o slože-

ní, kvalitu a kde se výrobek vyrábí. Zde je vidět dopady

kampaní z masmédií o informovanosti hlavně o potravi-

nářských výrobcích. Je dobře, že se lidé zajímají obecně

o výživu, a to i u svých miláčků. Proto denně odpovídá-

me na dotazy chovatelů, ať už prostřednictvím naší

e-poradny, nebo přímými dotazy na nás telefonicky či

e-mailem. Bohužel, stále jsme svědky klamavé reklamy

a ne vždy, co je na obalu, musí být ve výrobku. Velmi

často se s tímto setkáváme hlavně u granulí pro PET.

Proto vyrábíme různé krmné doplňky, které dají zvířeti

přesně to, co potřebuje. Nastupující trend v krmení PET

se vrací k tzv. BARF a přirozené a pestré stravě.

Granulovaná strava se bude používat dál, její výhody

jsou nesporné. Ale i zde by měla platit pestrost výběru

výrobce a druhu krmiva. Právě zde by naše doplňky výži-

vy měly hrát důležitou roli, neboť bez ohledu na druh

a pestrost krmení zaručují příjem potřebných doplňků

stravy.

Vyrábíte krmivo pouze pro náš trh?Vyrábíme jak pro tuzemský, tak i pro zahraniční. Zde je

situace velmi rozdílná a problematická. Jistě by o tom

MVDr. Jiří Neužil



Rozhovor

mohli hovořit i jiní dodavatelé veterinárních léčiv. My

doma se řídíme hlavně dvěma zákony: zákonem o léči-

vech a zákonem o krmivech. V EU je situace obdobná, ale

každý stát si může ještě něco k registraci vyžádat navíc.

A to bývá ten oříšek…

Ve státech třetího světa je situace velmi rozdílná. Jsou

státy, které mají třeba jen jeden zákon, některé přebírají

legislativu EU, někde je to specifické a komplikované.

Přesto vyvážíme jak do okolních států, tak například do

Saúdské Arábie. Zahraniční obchod je běh na dlouhou

trať.

Jaké jsou nejnovější trendy ve výrobě krmiv pro domácí zvířata, jak vidíte budoucnost vaší firmy?

Každá kategorie zvířat má „své trendy“, které nejsou,

doufám, jen trendy, ale důsledky nových poznatků ve

výživě, chovu, veterinární medicíně a dalších vědeckých

oborech. U velkochovů dnes dominuje genetika. Když se

dnes podívám na prasnice, špičkové mléčné krávy či

kuřecí brojlery, hotové za 38 i méně dní, říkám si, zda je

to ještě chov zvířat. Vlastně něco koupíte a dostanete

k tomu „návod na použití“. Máte tam napsané, jak to cho-

vat, jak krmit, jaké výsledky musí být. Zde bude hrát

výživa jednu z rozhodujících rolí, neboť pokud genetic-

kému potenciálu nedáte dostatek potřebných živin,

genetika vám nepomůže, a naopak budete mít mnoho

nejen zdravotních problémů. A zde je naše místo, jako

výrobce minerálních, vitamínových a jiných premixů

udělat přesně to, co potřebují zvířata, aby mohla využít

svůj genofond.

Předpokládám i růst malochovů a hobby chovů.

Mnozí lidé se z různých důvodů vrací k vlastním vajíč-

kům, králíkům a jiné drobotině. Hlavně je však jakýsi

návrat k přírodě obecně. Obzvláště pak pro ně jsou

vyráběny doplňkové krmné směsi značky Roboran,

Konvit, Hippovit.

Vývoj v PET produktech je velmi dramatický. Stal se

z něj mezinárodní obchod s mnoha výrobci různých

druhů granulí, konzerv, žvýkaček, šamponů. Na jednu

stranu je to dobře, že si zákazník může vybrat, na dru-

hou stranu je těžké se v tom všem orientovat. Stále

doufám, že zvítězí selský rozum a hlad po informacích

o výživě. Zvláště v této oblasti se často a rychle uvádějí

na veterinární trh i přípravky přebrané z humánní sféry.

Tady máme jako Univit náskok ve spolupráci s Farmakem

a jeho znalostmi a výzkumem.

Jde ale samozřejmě o obchod, který musí respektovat

i marketinkové zákony, tj. jak prodat zákazníkovi hlavně

můj výrobek. Tak přichází na řadu atraktivita obalu,

někdy pře mrštěné údaje na etiketě, cena apod.

Na závěr je potřeba ale říci, že výživa zvířat udělala

v posledních dvaceti letech obrovský pokrok a rozvíjí se

stále rychlejším tempem. Proto přeji všem chovatelům

hodně úspěchů a hlad po informacích. V Univitu jsme

připraveni jim je poskytnout.

Děkuji Vám za rozhovor.

Eva Lokajová

Datum Název akce Kontaktní adresa Místo

16. 9. 2015Webinár Základy echokardiografie vo

veterinárnej medicíne malých [email protected] On-line

18. 9. 2015 Přednášky PHRAMED [email protected], http://www.phra-

med.cz/

19. 9 2015Onkologický kurz KVL ČR, Den 5:

Zobrazovací diagnostiky a stagingwww.vetkom.cz

Brno, AS club, Veslařská 67,

Jundrov

19. 9 2015 Vetmeeting 2015http://kdeco.vetkom.cz/2015-

-09-19-prihlaska-vetmeetingX.phpSeč, hotel Jezerka

20. 9. 2015Onkologický kurz KVL ČR, Den 6:

Zobrazovací diagnostiky a stagingwww.vetkom.cz

Brno, AS club, Veslařská 67,

Jundrov

23. 9. 2015 Mastitidy a rezistence na antibiotika


mobil: 777 254 743 http://www.agentu-

ra-slavickova.cz/

Praha-Suchdol, Česká země-

dělská univerzita, budova

SIC

23. 9. 2015Webinář KVL ČR - Co by měl vědět veteri-

nář o psech s PPhttp://penezenka.vetkom.cz/ On-line

23. 9. 2015Webinár Základy echokardiografie vo

veterinárnej medicíne malých [email protected] On-line

26. 09. – 28. 11.

2015Sonografický kurs 2015 [email protected].

AS klub Veslařská 67, Brno

Jundrov

3. 10. 2015Veterinární medicína pro praxi – 2. ročník

velkých zvířathttp://www.veterinapropraxi.cz/ Hotel Maximus, Brno

10. 10. – 11. 10.

2015XXIII. výroční konference ČAVLMZ

http://prion.sro.cz/cavlmz.php

http://www.cavlmz.cz/KC Aldis Hradec Králové

V Z D Ě L Á V A C Í A S P O L E Č E N S K É A K C E 2 0 1 5



Anketa

Jaké místo ve vaší odborné praxi zaujímá euthanasie? V jaké

situaci k tomuto zákroku přistupujete?MVDr. Ivo Hylák

Veterinární klinika VYVET, Vyškov

Eutanazie je jedním z veterinárních úkonů, ke kterým

musíme často přistoupit. Slovo „musíme“ bychom

mohli výstižněji nahradit výrazem „můžeme“, nebo také

– je nám „dáno“, nebo „umožněno“. V mnoha případech

je při tom tento úkon emocionálně velmi náročný jak

pro majitele, tak pro veterináře, zvláště v případech,

kdy je prováděn doma u majitele a je shromážděna

rodina. Ať už je ale eutanazie úkon jakkoliv nepříjemný,

máme my veterináři v ruce obrovskou pravomoc –

ukončit život zvířete, u kterého byl překročen bod, za

kterým je nezvratně narušena kvalita jeho života.

Eutanazii se nebráním v případech velmi agresivních

psů u kterých byly vyčerpány možnosti a opatření, kte-

rými by byla agresivita potlačena.

Eutanazii zásadně odmítám v případech, kdy je zvíře

„na obtíž“. V těchto případech se aktivně zapojujeme

do hledání jiných možností – nový majitel, nadace, útu-

lek.

Mám štěstí v tom, že vedení zoo, ve které pracuji jako

externí veterinář, má snahu umisťovat zvířata vyřazená

z reprodukce k soukromým chovatelům, takže nemu-

sím provádět eutanazii, což vítám hlavně u koní.

Jsem rád, že existují na trhu léky určené k eutanazii.

Zvíře odejde rychle a bez excitací. Používám intrave-

nózní způsob aplikace prostřednictvím předem zave-

dené kanyly.

Nerad utrácím zvířata na klinice. Setkal jsem se něko-

likrát s tím, že klient vyhledal s novým štěnětem jiné

pracoviště ne proto, že by byl u nás nespokojen, ale při

poslední návštěvě vznikl blok, který mu na několik let

neumožnil vstoupit do stejných prostor, kde byl jeho

společník utracen.

Pokud utrácím nemocné zvíře, které nedosáhlo fyzio-

logické délky života, obvyklé pro daný druh nebo ple-

meno, snažím se jít v diagnóze co nejdál, i za cenu vyš-

ších nákladů, samozřejmě po dohodě s majitelem.

Rozhodnutí pro eutanazii je mnohem snadnější a já

i majitel víme, že jsme vyčerpali všechny možnosti.

Určitě se názorově liším s některými kolegy u onkolo-

gických pacientů. U části z nich nedoporučuji chemote-

rapii, či radioterapii s vědomím, že někteří kolegové by

se o ni pokusili.

MVDr. Vojtěch Novák, CertVA

Veterinární klinika JAGGY, Praha

Euthanasie je jistě součástí veterinární praxe. Přistupuji

k ní tehdy, když mám k dispozici spolehlivou diagnózu,

na základě které jsem si jist, že nejsem schopen pacien-

tovi zajistit přiměřeně kvalitní život. Pokud si z jakýchko-

li důvodů diagnózou nejsem jist, provedu euthanazii na

žádost majitelů, nicméně sám ji nenavrhuji. To je relativ-

ně častá situace, například u starých zvířat, kdy se maji-

telé rozhodnou nepodstupovat náročnou a nákladnou

diagnostiku. Nicméně za svou povinnost považuji vždy

nabídnout medicínsky správné řešení, jakkoli je třeba

nákladné vzhledem k očekávanému dalšímu životu paci-

enta. Euthanazie je pak alternativou, pro kterou se může

majitel rozhodnout a já to plně chápu.

Pochopitelně je to emociálně vždy velmi náročná situ-

ace, proto způsobu provedení věnuji velkou péči. Snažím

se vyhovět přání klientů, jestli u euthanazie chtějí být

nebo ne, eventuálně ji provést v domácím prostředí.

Stejně tak aplikace medikamentů, manipulace s tělem

a vhodné vyjádření soustrasti musí proběhnout důstoj-

ně. Pomůže to klientům překonat ztrátu, i uchovat jejich

vztah k veterinární praxi.



Informační servis

Vektorová onemocněníSpolečnost Cymedica připravila

na červen odborný seminář nazvaný

Vektorová onemocnění a programy

preventivní péče v praxi. Přednášky

o diagnostice onemocnění přenáše-

ných klíšťaty a moderním manage-

mentu veterinární praxe si mohli

veterinární lékaři a studenti vyslech-

nout ve třech městech: ve sloven-

ském Senci dne 3. 6. a v České

republice v Brně 4. 6. a v Hořovicích

5. 6.

Dr. Nikola Pantchev (vedoucí

odboru parazitologie a sérologie

společnosti IDEXX, certifikovaný

parazitolog) prezentoval současné

možnosti stanovení přesné diagnózy

u lymské borreliózy.

Borrelia zahrnuje tři rozdílné fylo-

genetické linie – lymskou borreliózu

(LB), recidivující horečku (RF) a nedáv-

no popsanou borreliózu u plazů (rep-

tile-associated REP, Borrelia turcica).

Borrelia burgdorferi byla pojmeno-

vána podle svého objevitele Dr.

Burgdorfera, který poprvé prokázal

bakterii u klíšťat v roce 1981. Jako

lymská byla nazvána podle místa

Lyme (Connecticut, USA) s častým

výskytem artritid u lidí. Do skupiny

Borrelia burgdorferi sensu lato patří

19 druhů borrelií, včetně nejméně

devíti patogenních genodruhů

humánních.

Diagnóza lymské borreliózy u psů

se opírá o anamnézu potvrzující

kontakt s klíšťaty a pohyb v ende-

mické oblasti, o diagnostický průkaz

původce a vyloučení diferenciálních

diagnóz, o klinické příznaky a odpo-

věď na specifickou terapii včetně

terapie kontrolní. Laboratorní dia-

gnóza spirochet založená na pří-

mých metodách PCR nebo na kulti-

vaci má malý praktický význam.

Jedinou spolehlivou cestou k prů-

kazu genodruhů je metoda založená

na detekci protilátek proti C6 pepti-

du (ACAC). Oproti celobuněčným

testům, jako je stanovení IgM/IgG,

ELISA a IFA, nevykazuje žádné zkří-

žené reakce s vakcinačními protilát-

kami nebo s protilátkami proti ostat-

ním spirochetám, ACAC představují

časný marker infekce od 21–35 dní

po inkubaci, detekují aktivní infekci,

protože přetrvávají nejméně 12

měsíců u neléčených psů, po terapii

koncentrace těchto protilátek klesají

během tří až šesti měsíců, ACAC lze

kvantifikovat. Klinické příznaky u lidí

zahrnují akutní onemocnění (ery-

thema migrans), artritidu a potenci-

ální kardiologické, neurologické

a dermatologické příznaky, u psů

probíhá onemocnění bez erythema

migrans, 1 až 2 % psů trpí onemoc-

něním ledvin a velmi vzácně se

předpokládá postižení srdce nebo

nervového systému.

Diferenciálně diagnosticky je

důležité vyloučit nefropatii se ztrá-

tou proteinů spojenou s lymskou

chorobou (PLN) nebo lymskou

nefritidu (LN). K často postiženým

plemenům patří labradorský retrí-

vr, zlatý retrívr, shetlandský ovčák

a bernský salašnický pes. LN se

vyskytuje u psů mladších (53 % do

pěti let), objevuje se během léta

nebo na podzim. Klinické příznaky

zahrnují akutní či chronické one-

mocnění ledvin, anorexii, vomitus,

tromboembolii, hypertenzi, edém,

oligo nebo pigmenturii. LN patří

mezi imunitně zprostředkovaná

onemocnění a koinfekce s antige-

ny borrelií představují spouštěcí

faktor tvorby imunokomplexů.

Zvýšené ACAC s odpovídající

anamnézou lze považovat za mar-

ker lymské nefritidy.

Při stanovení diagnózy psí granu-

locytární anaplazmóza (CAG) je

nutné zvažovat koinfekce s borrelie-

mi. Původcem CAG je Anaplasma

phagocytophilum, obligátní intrace-

lulární gramnegativní bakterie

z řádu Rickettsiales. Koinfikovaní psi

jsou dvojnásobně ohroženi vznikem

onemocnění s klinickými příznaky

v podobě kulhání, horečky, letargie,

otoku a bolestí kloubů, včetně ano-

rexie. Koinfekce vyvolává nepříznivé

imunologické reakce. U CAG nebyla

prokázána plemenná predispozice,

ale vnímavost zvyšující se s věkem.

Klinické příznaky CAG jsou obvykle

patrné jen v akutní fázi infekce po

inkubačním období zahrnujícím

jeden až dva týdny (na rozdíl od LN

trvající dva až pět měsíců). V součas-

né době není proti tomuto onemoc-

nění k dispozici žádná vakcína, proto

klademe důraz na profylaxi.

Dr. Zuzana Svobodová (IDEXX/

Cymedica) představila pestrou aktu-

ální nabídku diagnostických testů

IDEXX referenčních laboratoří, které

se specializují výhradně na veterinár-

ní diagnostiku. Globální síť 60 labora-

toří na pěti kontinentech s 1800

zaměstnanci nabízí široké spektrum

specializovaných vyšetření (histopa-

tologie, klinická biochemie, hemato-

logie, mikrobiologie, molekulární

diagnostika, analytická chemie, séro-

logie a parazitologie, alergendia-

gnostika, genetická vyšetření atd.).

Společnost IDEXX využívá k diagnos-

tice nejpokročilejší technologie

a nabízí unikátní systém odborné

podpory, zaručené vysoce speciali-

zovanými certifikovanými odborníky

v daných oblastech.

Dr. Jan Hnízdo (Animal Clinic

Praha) zmínil profylaktický screening

v humánní medicíně, jehož výhody

spočívají ve snížení morbidity/morta-

lity a finančních nákladů pro pojišťov-

ny. Oproti tomu profylaxe medicíny

veterinární představuje finanční

náklady pro majitele zvířat, je časově

náročná a pro zvíře stresující. Jak

nabídnout v běžné praxi majiteli pet

zvířat management preventivních

diagnostických programů? Důležitá

Infekční onemocnění přenášené vektory

popsal Dr. N. Pantchev



Informační servis

je komunikace s majitelem. Lze nabíd-

nout cenové balíčky, které budou

poskytovat speciální potřebná vyšet-

ření v ceně, není žádoucí vyjmenová-

vat jednotlivá vyšetření a jejich ceno-

vé relace. Můžeme navrhnout i pojiš-

tění pro případ komplikací.

Profylaktické protokoly připravuje-

me podle věku a stavu pacienta,

předoperační protokoly pro všechny

věkové kategorie. Např. laboratorní

předoperační profil zahrnuje bioche-

mické a hematologické vyšetření,

stanovení Ca, P, onkologický staging,

rtg dutiny hrudní, abdominální

a torakální CT, aj.). Majitelé, kteří

nepřistoupí na předoperační vyšetře-

ní, by měli být odmítnuti. Důležité

jsou speciální screeningové progra-

my se standardizovanými postupy

(onkologie, cestovní onemocnění,

respirační profily, kardiologické profi-

ly, gastroenterologické profily aj.),

které minimalizují pochybení. U star-

ších pacientů je nezbytný geriatrický

screening. Profylaxe zlepšuje výsled-

ky práce, zlepšuje compliance s klien-

tem, snižuje rizika pro pacienta, prav-

děpodobnost omylů, poskytuje pro-

dlouženou kvalitu života pacienta,

umožňuje vaše další praktické zdoko-

nalení a také další investici do vaší

kliniky.

Ve druhé přednášce podal Dr. N.

Pantchev přehled výskytu srdečních

a plicních červů u různých druhů

zvířat. V poslední době se v Evropě

rozšiřuje parazit přenášený plži

Angiostrongylus vasorum, původce

psí pulmonární angiostrongylózy

(CPA). Příčinou je změna klimatu

a rozšíření lišek (rezervoárový hosti-

tel). Klinicky se projevuje koagulo-

patiemi a extenzivním krvácením,

kardiorespiračními potížemi.

V České republice a na Slovensku se

prevalence pohybuje okolo 6 %.

Doposud sloužila k diagnostice

Baermannova metoda s následným

mikroskopickým posouzením larev,

nyní je pro rutinní ambulantní dia-

gnostiku angiostrongylózy k dispo-

zici rychlý IDEXX Angio Detect TM

test detekující antigen produkova-

ný dospělcem A. vasorum.

V souvislosti s globálním oteplo-

váním se zvyšuje nebezpečí srdeční

a kožní červivosti vyvolané Dirofilaria

immitis a D. repens. Infekci přenáší

komáři, prevalence v nížinách

východního Slovenska dosahuje až

50 %, v České republice na hranici se

Slovenskem se pohybuje okolo 9 %.

Klinické příznaky podkožní dirofilari-

ózy se vyskytují u psů vzácně a zahr-

nují pruritus, dermatitidu a tvorbu

podkožních mas. Při vyšetření je

nutné provádět testy na mikrofilárie

a antigen společně, protože obě

techniky se zaměřují na různá stadia

parazita, a proto se vzájemně dopl-

ňují; preferovanou metodou je PCR.

Irena Sekaninová

Veterinární lékaři a studenti na semináři v Brně

První mezinárodní konference na téma „Cone Beam CT ve veterinární medicíně“

Začátkem května letošního roku

proběhla v Pleasantonu v Kalifornii

první mezinárodní konference věno-

vaná Cone Beam CT technologii ve

veterinární medicíně. Pořádala ji firma

Animage LLC jakožto výrobce ryze

veterinárního CT scanneru Fidex.

Účastníci přijeli doslova z celého světa:

z Evropy, Nového Zélandu, Asie

a samozřejmě z USA. Velice výraznou

stopu zanechala i Česká republika, jeli-

kož mezi speakery byli uživatelé Fidexu

v ČR: MVDr. Jan Hnízdo a MVDr.



Informační servis

Ludmila Bicanová z Animal Clinic

a MVDr. Michal Fiedler z Veterinární

kliniky Slaný.

Obsah konference byl věnován pře-

devším praktickým otázkám použití

CBCT ve veterinární medicíně, posled-

ním novinkám ve velice dynamickém

rozvoji této moderní technologie

a v nemalém rozsahu také případo-

vým studiím. Představen byl i automa-

ticky řízený plicní ventilátor, díky které-

mu je dýchání ovládáno Fidexem

a nemůže tak dojít ke vzniku pohybo-

vých artefaktů.

Fidex je světově unikátní CT scanner.

Byl představen v roce 2011 na konfe-

renci NAVC (North American Veterinary

Conference) na Floridě; je vyvinutý

výhradně pro veterinární medicínu

s ohledem na rekonstrukční algorit-

mus i celkovou koncepci. Použití zcela

jiného typu rentgenky oproti spirálním

CT umožňuje předejít problémům při

zřizování vyšetřovací místnosti – pro-

voz Fidexu obstará běžná 230V zásuv-

ka, což je nejpodstatnější praktická

výhoda Cone Beam CT technologie

oproti klasickým spirálním CT. Díky

neustálému vývoji softwaru firmou

Animage LLC se v posledních dvou

letech podařilo dosáhnout výrazného

pokroku v oblasti rozlišení měkkých

tkání.

Výhodou přístroje FIDEX je také jeho

univerzálnost; jeho základní funkci –

CT, lze volitelně rozšířit o skiagrafii for-

mou DR detektoru (přímé digitalizace)

a skiaskopii.

Mgr. Milan Starec

XXII. řádný sněm Asociace

veterinárních lékařů České republikyXXII. sněm AVL ČR se dne 16.

května 2015 sešel v Kulturním

domě ve Větrném Jeníkově za účas-

ti všech 21 zvolených delegátů.

Mezi hosty byli: Ing. Josef Kott,

poslanec ZV PS, dr. Karel Daniel,

prezident KVL, dr. Miroslav Fridrich,

nám. ústř. ředitele UVS SVS ČR

a ředitelé KVS.

Po přivítání účastníků MVDr.

Zuzanou Kolomazníkovou, před-

sedkyní asociace, schválili delegáti

program sněmu a zvolili členy pra-

covních komisí. Další řízení sněmu

převzal MVDr. Dušan Těšický, mís-

topředseda asociace.

Ve své zprávě předsedkyně asoci-

ace dr. Kolomazníková popsala čin-

nost asociace v době od poslední-

ho sněmu, včetně mezinárodních

aktivit a zmínila některé problémy,

s nimiž se členové asociace v praxi

setkávají, zejména velké vytížení

administrativou na úkor odborné

práce, a to nejen v oblasti právní,

ale i evidenční a spisové služby.

Služba teď doplácí na snahy

o reorganizaci dozoru v rámci

úsporných opatření, kdy jediným

kritériem hodnocení byly náklady

na tuto činnost. V nově převzaté

kontrole veřejného stravování se

pracovníci SVS dostali do závislého

postavení, kdy služba není kompe-

tentní v rozhodování o některých

zjištěných nedostatcích a v koneč-



Informační servis

ném stadiu je řeší SZPI nebo hygie-

nická služba.

Asociace uspořádala ve spoluprá-

ci s SVS odborný seminář se zaměře-

ním na aktuální odbornou tematiku

(především k situaci v africkém

moru prasat), který byl opět účastní-

ky dobře hodnocen.

Asociace se rovněž účastnila při-

pomínkového řízení k zákonným

a podzákonným normám týkajících

se veterinární problematiky.

Citelně se členů asociace dotkne

zákon o státní službě, který je

v poslední době hekticky dokončo-

ván, což má za následek nejasnost

v mnoha otázkách a vnáší neklid

mezi pracovníky služby.

Sněm schválil udělení čestného

členství za mimořádné činnosti ve

prospěch asociace MVDr. Františku

Chromému, MVDr. Ing. Rudolfu

Kojanovi a MVDr. Miroslavu

Náplavovi.

Ve volbách do orgánů AVL bylo

zvoleno nové předsednictvo, dozorčí

rada a smírčí výbor včetně náhradní-

ků. Do předsednictva asociace byli

zvoleni: MVDr. Petr Brávek, MVDr. Petr

Grubner, MVDr. Zuzana Kolomazníková,

MVDr. Božena Kremláčková, MVDr.

Daniel Machček, MVDr. Miroslav

Náplava, MVDr. Lenka Oktábcová,

MVDr. Michal Švihel a MVDr. Dušan

Těšický. Členy dozorčí rady pak MVDr.

Michal Kamarád, MVDr. Sanislava

Štroblová a MVDr. T Jiří omeš. Smírčí

výbor byl zvolen ve složení MVDr.

Milan Krpec, MVDr. Zdena

Neubauerová a MVDr. Ivan Peřinka.

Zprávu o finančním hospodaření

asociace přednesl pokladník MVDr.

Miroslav Náplava.

Zprávu dozorčí rady, která potvr-

dila revizi hospodaření, přednesl

MVDr. Jiří Tomeš, delegáti zprávu

bez výhrad schválili. Návrh rozpočtu

na nadcházející rok, předložený

pokladníkem, delegáti stejně tak

schválili.

V diskusi byla probírána témata

zmíněná již dr. Kolomazníkovou

a poslanec Ing. Kott přitom požádal

asociaci o další informace z proble-

matiky veterinárního dozoru pro

členy ZV PS.

Nejzávažnějším bodem jednání

byla diskuse okolo nového návrhu

stanov a řádů asociace, které si

vyžádal nový občanský zákoník.

V souladu s ním byl schválen také

nový název asociace, kterým po

registraci bude: Asociace veterinár-

ních lékařů České republiky z. s.

(zapsaný spolek). Změna si vyžádá

další technicko-administrativní

i finanční opatření. Předložené návr-

hy stanov a řádů byly s malými změ-

nami delegáty sněmu schváleny.

Usnesením, které přednesl dr. Petr

Pilous, předseda návrhové komise,

byly nejen potvrzeny materiály, pro-

jednávané a schválené sněmem, ale

především uloženy úkoly předsed-

nictvu a regionálním organizacím

pro další období.

Po skončení sněmu následovalo

jednání nově zvoleného předsed-

nictva AVL, na němž byla předsed-

kyní AVL ČR opět zvolena dr. Zuzana

Kolomazníková, místopředsedou dr.

Dušan Těšický a ve funkci do konce

roku potvrzen pokladník AVL dr.

Miroslav Náplava.

Chrudim, červen 2015

MVDr. Jiří Lacina

Pohled do přednáškového sálu



Informační servis

V prostředí moderního kongreso-

vého centra resortu Kaskáda

u Kuřimi, ve kterém se specialisté na

choroby prasat scházejí již několik let

na podzimní semináře, se konal dne

19. 6. seminář organizovaný společ-

ností MSD Animal Health (MSD AH),

s odbornou garancí CPVS.

Úvodního slova a přivítání poslu-

chačů se ujal Ing. Radek Hejl (BUM

Livestock, MSD AH). Zdůraznil nejen

snahu společnosti MSD Animal

Health o profesionální spolupráci

s cílem zlepšování zdraví hospodář-

ských zvířat, ale také úsilí které bylo

potřebné k vývoji první kombinované

RTU (ready-to-use, připravena přímo

pro použití) vakcíny Porcilis PCV M Hyo,

která přináší ochranu proti dvěma

patogenům (PCV2 a M. hyo).

Odborné přednášky zahájil MVDr.

Marek Žižlavský (prezident CPVS).

Uvedl výskyt a řešení enzootické pneu-

monie a cirkovirových onemocnění

u nás i ve světě, možnosti diagnostiky,

a preventivní opatření. MH a PCV2 mají

mnoho společného, jsou náročné na

pomnožení, vyvolávají pomalé infek-

ce, jsou odolné ve vnějším prostředí,

působí imunosupresivně, vyskytují se

často s jinými patogeny, a mají podob-

ný negativní ekonomický dopad.

Z pohledu nové vakcíny byla zdůraz-

něna možnost aplikace Mycoplasma

hyopneumoniae a PCV2 v jedné dávce,

která snižuje stres u zvířat a zvyšuje

jejich welfare.

Zahraničním hostem setkání byl

DVM John Haugegaard, který ve svých

přednáškách prezentoval zkušenosti

z Dánských farem. Zaměřil se na eko-

nomické ztráty spojené s cirkovirovými

a mykoplazmovými infekcemi.

Zajímavostí bylo rovněž zmínění

modelu vypracovaného prof. H.

Natheusem, který s využitím sledování

kašle u prasat pomáhá určit projevy,

fázi onemocnění a jeho závažnost

z pohledu mykoplazmových infekcí.

Byly také sledovány další zákonitosti

a koinfekce s jinými patogeny (APP,

PRRS) a fyziologické zákonitosti a vzta-

hy mezi pleuritidami, perikarditidami

a jejich rozvojem v důsledku onemoc-

nění. Byly diskutovány vztahy mezi FCR

(feed conversion rate, konverze krmiva)

a ADG (average daily gain, průměrný

denní přírůstek). Dr. Haugegaard před-

stavil ve druhé přednášce model

RESPIG (platforma vyvinutá společnos-

tí MSD Animal Health). Tento model

přináší na základě zadaných vstupních

dat farmy a výběru opatření, které chce

farma uskutečnit pro zlepšení svého

stavu (např. vakcinace s možností výbě-

ru vakcinace proti jednomu či více

patogenům, včetně možných kombi-

nací) možnost kalkulace přínosu zvole-

ného řešení, tj. zvolení nejefektivnější

prevence pro danou farmu. V další části

byla představena nejen nová vakcína

Porcilis PCV M Hyo a výsledky terén-

ních studií, ale i praktické zkušenosti

s využitím vakcíny z Evropy. Tyto vakcí-

ny potvrzují vysokou bezpečnost

a mají minimum nežádoucích účinků

(lokálních i celkových). Nová vakcína

splňuje vysoké standardy MSD AH

a přináší kvalitu a účinnost obou složek,

a to i za přítomnosti vysokých hladin

mateřských protilátek.

MVDr. Zdenka Kopcová (MSD AH)

popsala výsledky a praktické zkušenos-

ti z farem zapojených do terénní aplika-

ce vakcíny Porcilis PCV M Hyo v České

republice a na Slovensku. Vakcíny jsou

snadno aplikovatelné a bezpečné.

MVDr. Petr Saska seznámil přítomné

posluchače s provozem, ve kterém

vykonává veterinární péči, a následně se

svými zkušenostmi s využitím vakcíny

Porcilis PCV M Hyo přímo na farmě. Na

základě osobní zkušenosti byla potvrze-

na vysoká bezpečnost vakcíny nejen ze

strany přednášejícího, ale i dalších pří-

tomných kolegů z ČR i SK, kteří již s vak-

cínou Porcilis PCV M Hyo pracovali.

V závěrečné přednášce MVDr.

Zbyňka Dvořáka byl sledován vliv

uniformity na ziskovost farmy. Autor

zmínil aspekty, které pomáhají zlepšit

ekonomické výsledky farem, mezi

něž patří nejen kvalitní produkty, ale

i dlouhodobá spolupráce a podpora

ze strany MSD Animal Health (vyšet-

ření na jatkách, laboratorní vyšetření,

RESPIG, aj...).

Irena Sekaninová

Zbyněk Dvořák,

Product Manager MSD Animal Health

Cirkovirové a mykoplazmové infekce u prasat

Obr 1 – R. Hejl a M. Žižlavský představili inovativní vakcínu, která přináší ochranu proti

dvěma patogenům (PCV2 a M. hyo)

Obr. 2 – J. Haugegaard prezentoval

zkušenosti z Dánských farem a

ekonomické ztráty spojené s cirkovirovými

a mykoplazmovými infekcemi



Informační servis

REGISTROVANÉ VETERINÁRNÍ LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY A SCHVÁLENÉ VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY

Nově zaregistrované veterinární léčivé přípravky

Název a RČ Základní informaceEquipramox perorální gel

Moxidectinum, praziquantelum

96/069/15-C

DR: Continental Farmaceutica, rue Laid Burniat, 1348 Louvain-la-Neuve, BelgieV: Zoetis Manufacturing & Research Spain S. L., Ctra. Camprodon s/n „La Riba“, 17813 Vall de Bianya (Gerona), ŠpanělskoS: 1 g obsahuje: Léčivé látky: Moxidectinum 19,5 mgPraziquantelum 121,7 mgPomocné látky: Benzylalkohol (E1519) 220,0 mgButylhydroxytoluen (E321) 0,8 mgI: U koní: Equipramox je antiparazitární přípravek účinný proti širokému okruhu endoparazitů a ekto-parazitů koní, poníků, klisen a hříbat. Obsahuje moxidektin, makrocyklický lakton druhé generace skupiny milbemycinů. Moxidektin paralyzuje a usmrcuje parazity působením na jejich nervový systém. Zároveň také obsahuje prazikvantel, který má paraziticidní účinky a je široce používán u mnoha druhů zvířat jako anthelmintikum. Prazikvantel je rychle absor-bován tegumentem parazita a distribuován, následně narušuje metabolismus parazita, což vede k jeho kontrakci a paralýze.Veterinární léčivý přípravek je určen k léčbě smíšených infekcí způsobených tasemnicemi (cestoda) a hlísticemi (nematoda) nebo členovci citlivých na moxidektin a prazikvantel: Velcí strongylidi:• Strongylus vulgaris (dospělci)• Strongylus edentatus (dospělci) • Triodontophorus brevicauda (dospělci)• Triodontophorus serratus (dospělci)• Triodontophorus tenuicollis (dospělci) Malí strongylidi (dospělci a intraluminální larvální stadia):• Cyathostomum spp. • Cylicocyclus spp. • Cylicostephanus spp.• Cylicodontophorus spp. • Gyalocephalus spp.Škrkavky:• Parascaris equorum (dospělci)Další druhy:• Oxyuris equi (dospělci)• Habronema muscae (dospělci)• Gasterophilus intestinalis (L2, L3)• Gasterophilus nasalis (L2, L3) • Strongyloides westeri (dospělci)• Trichostrongylus axei (dospělci)Tasemnice (dospělci): • Anoplocephala perfoliata• Anoplocephala magna• Paranoplocephala mammillanaExkrece vajíček malých strongylidů je potlačena po dobu 90 dní. Přípravek je účinný proti (vyvíjejícím se) intramukosálním stadiím (L4) malých strongylidů. Během 8 týdnů po aplikaci jsou eliminovány časná (hypobiotická) L3 stadia malých strongylidů. Byla prokázána bez-pečnost veterinárního léčivého přípravku pro použití u chovných, březích a laktujících kobyl. Podání přípravku nemá vliv na plodnost kobyl.CD: Koně.OL: Maso: 64 dníMléko: Nepoužívat u laktujících klisen, jejichž mléko je určeno pro lidskou spotřebu.

Espacox 50 mg/ml perorální suspenze pro prasata

Toltrazurilum

96/070/15-C

DR + V: Industrial Veterinaria, S. A., Esmeralda, 19, E-08950 Esplugues de Llobregat (Barcelona), ŠpanělskoS: 1ml obsahuje: Léčivá látka: Toltrazurilum 50 mgPomocné látky: Natrium-benzoát (E211) 2,1 mgNatrium-propionát (E281) 2,1 mgI: Prevence klinických příznaků kokcidiózy u novorozených selat (3–5 dní starých) na farmách s dřívějším výskytem kokcidiózy způsobené druhem Isospora suis.CD: Prasata (selata, 3–5 dní stará)OL: Maso: 73 dní



Informační servis

Prodloužení platnosti rozhodnutí o registraci veterinárních léčivých přípravků

Změny registrace veterinárních léčivých přípravků

Florocol 500 mg/g pre-mix pro medikaci krmiva pro pstruha duhového

Florfenicolum

98/071/15-C

DR: Intervet International B. V., Wim de Körverstraat 35, 5831 AN Boxmeer, NizozemskoV: Schering Plough Ltd., Breakspear Road South, Harefield, Uxbridge UB9 6LS, Spojené královstvíS: 1 g premixu obsahuje: Léčivá látka: Florfenicolum 500 mgI: Léčba a prevence furunkulózy pstruha duhového způsobené Aeromonas salmonicida citlivý-mi na florfenikol ve sladkovodních rybářstvích. Před zahájením léčby je třeba potvrdit přítom-nost infekce v nádrži.CD: Pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss)OL: 135 stupňodnů.

Pimovita 1,25 mg žvýka-cí tablety pro psyPimobendanum96/063/15-C

Pimovita 2,5 mg žvýkací tablety pro psy96/064/15-C

Pimovita 5 mg žvýkací tablety pro psy96/065/15-C

Pimovita 10 mg žvýkací tablety pro psy96/066/15-C

DR: ZYLAVET Pharmaceuticals Ltd., 2143 Kistarcsa, Batthyány u. 6., MaďarskoV: Lavet Pharmaceuticals Ltd., 2143 Kistarcsa, Batthyány u. 6., MaďarskoS: 1 žvýkací tableta obsahuje:Léčivá látka: Pimobendanum 1,25 mg, 2,5 mg, 5 mg, 10 mgI: Léčba městnavého srdečního selhání u psů vyvolaného dilatační kardiomyopatií (DCM) nebo nedostatečností srdečních chlopní (nedomykavost mitrální a/nebo trikuspidální chlop-ně). (Viz také bod Dávkování, cesty a způsob podání.) K léčbě dilatační kardiomyopatie v pre-klinickém stadiu (asymptomatický stav s nárůstem konečného systolického a konečného diastolického rozměru levé komory) u dobrmanů po echokardiografickém potvrzení onemoc-nění srdce (viz body Zvláštní upozornění a Opatření pro použití u zvířat).CD: PsiOL: Není určeno pro potravinová zvířata.

NázevDržitel prodloužení platnosti rozhod-

nutí o registraciRČ Prodlouženo do

CASTOREX Injekční suspenze

pro králíky

PHARMAGAL BIO, spol. s r. o., Slovenská

republika97/030/00-C

na dobu

neomezenou

Narcostart 1 mg/ml injekční

roztok pro kočky a psyLe Vet B. V., Nizozemsko 96/076/11-C

na dobu

neomezenou

Narcostop 5 mg/ml injekční

roztok pro psy a kočkyLe Vet B. V., Nizozemsko 96/044/11-C

na dobu

neomezenou

Rycarfa Flavour 20 mg tablety

pro psyKRKA, d. d., Slovinsko 96/006/11-C

na dobu

neomezenou

Rycarfa Flavour 50 mg tablety

pro psyKRKA, d. d., Slovinsko 96/007/11-C

na dobu

neomezenou

Rycarfa Flavour 100 mg table-

ty pro psyKRKA, d. d., Slovinsko 96/008/11-C

na dobu

neomezenou

Název Držitel změny registrace RČ Změna

Animedazon Spray, 2,45 %

w/w kožní sprej, suspenze

pro skot, ovce a prasataaniMedica GmbH, Německo

96/057/08-C Změny označení na obalu

nebo příbalové informace,

které nesouvisejí se souhr-

nem údajů o přípravku.

Benakor F 5 mg, tablety pro

psy

Benakor F 20 mg, tablety pro

psy

Le Vet B. V., Nizozemsko

96/055/08-C

96/056/08-C

Nahrazení výrobce zodpo-

vědného za dovoz a uvol-

ňování výrobních šarží.

Borgal 200/40 mg/ml injekč-

ní roztokVirbac, Francie

96/047/95-C Zavedení výrobce účinné

látky.

Bupaq Multidose, 0,3 mg/ml

injekční roztok pro psy

a kočky

Richter Pharma AG, Rakousko

96/062/12-C Změna velikosti šarže

konečného přípravku.

ByeMite 500 mg/ml kon-

centrát sprejové emulze pro

nosnice Bayer Animal Health GmbH, Německo

96/009/09-C Malá změna výrobního

procesu účinné látky.

Změna parametrů a/nebo

limitů specifikací účinné

látky.



Informační servis

Canigen DHA2PPi/L lyofilizát pro přípravu injekční suspen-

ze s rozpouštědlemCanigen DHA2PPi/LR lyofilizát pro přípravu injekční suspen-

ze s rozpouštědlem

VIRBAC SA, Francie

97/106/98-C

97/962/94-C

Navýšení velikosti šarže účinné látky.

Colfen 200 mg/g granule pro podání v pitné vodě pro pra-

sata Huvepharma NV, Belgie

96/065/14-C Změny v návodu na pří-pravu medikované pitné

vody. Změna názvu léčivého přípravku – u vnitrostátně registrovaných přípravků.

ENROGAL 50 mg/ml injekční roztok

PHARMAGAL spol. s r.o., Slovenská republika

96/030/03-C Změny označení na obalu, které nesouvisí se souhr-nem údajů o přípravku.

Enterisol Ileitis lyofilizát a diluent pro orální suspenzi

pro prasataBoehringer Ingelheim Vetmedica GmbH,

Německo

97/023/05-C Přidání místa výroby pro celý výrobní proces koneč-ného přípravku nebo jeho část – místo balení vnější-

ho obalu.FLORKEM 300 mg/ml injekční

roztok pro skot a prasata CEVA SANTE ANIMALE, Z. I. Francie96/042/10-C Změna parametrů a/nebo

limitů specifikací u konečné-ho přípravku. Jiná změna.

Kubatol Pix 45,2 mg/g kožní sprej, roztok

AVEFLOR, a. s., Česká republika99/029/09-C Změna velikosti balení

konečného přípravku.MARBOX 100 mg/ml injekční

roztok pro skot a prasata

CEVA SANTE ANIMALE, Francie

96/038/11-C Změna velikosti šarže účinné látky nebo mezi-

produktu používaného ve výrobním procesu účinné látky. Změna zkušebního

postupu pro účinnou látku nebo výchozí surovinu/

/činidlo/meziprodukt pou-žívaný v procesu výroby účinné látky. Podstatná

změna výrobního procesu účinné látky. Malá změna důvěrné části základního

dokumentu o účinné látce.

MILBEMAX žvýkací tablety pro psy

MILBEMAX žvýkací tablety pro malé psy a štěňata

Novartis Animal Health, d. o. o., Slovinsko

96/008/10-C

96/009/10-C

Předložení aktualizované-ho certifikátu shody

s Evropským lékopisem.

Nafpenzal DC intramamární suspenze

Intervet International B. V., Nizozemsko96/330/92-C Změna odměrného zaříze-

ní nebo aplikátoru.ORBESEAL 2,6 g intramamární

suspenzeZoetis Česká republika, s. r. o., Česká

republika

96/021/04-C Předložení nového certifiká-tu shody s Evropským léko-

pisem pro léčivou látku.OTIMIX ušní kapky, suspenze

Bioveta, a. s., Česká republika96/028/15-C Změna doby reatestace

léčivé látkyPARVOERYSIN injekční emul-

ze

Bioveta, a. s., Česká republika

97/097/98-C Změna velikosti šarže konečného přípravku.

Zpřísnění limitů specifikací. Změna výrobního proce-su konečného přípravku. Změna doby reatestace/

doby skladování nebo pod-mínek skladování účinné

látky.

PENICILIN BIOTIKA DEPOT

prášek pro přípravu injekční

suspenze

PENSTREPTEN prášek pro pří-

pravu injekční suspenze

PENSTREPTEN BIOTIKA inj.

BB Pharma a. s., Česká republika

15/016/81-S/C

15/062/72-S/C

96/021/98-C

Předložení aktualizova-

ného certifikátu shody

s Evropským lékopisem pro

účinnou látku.

Poskytovatelem informací je Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv v Brně.

Redakční uzávěrka těchto informací byla 30. 7. 2015


22015ročník 65

cena 95 Kč/3,80 €ODBORNÝ A STAVOVSKÝ MĚSÍČNÍK PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE

Chirurgie psů a koček

www.vetweb.cz

Nemoci koní

Další články z časopisu:

• Centrální vestibulární syndrom psa

intoxikovaného metronidazolem

• Použitie furosemidu pri edému

pľúc

Téma hospodářská zvířata


ČASOPIS PRO KLINICKOU PRAXI ZVÍŘAT ZÁJMOVÝCH CHOVŮ

www.vetweb.cz


www.vetweb.cz

Téma malá zvířata 1 2015ročník 12

Téma měsíce: Nemoci uší psů a koček

Diagnostika otitid v ambulanci

Vestibulární syndrom

Operace na zevním zvukovodu a středním uchu

cena 60 Kč/2,40 €

Nabídka předplatného pro rok 2015 sleva 10 %

Platí při objednání obou časopisů

(sleva bude odečtena na faktuře)

Stavovský a odborný měsíčník pro veterinární lékařeOdborný veterinární měsíčník určený všem praktickým veterinárním lékařům v ČR i v SR. Časopis je rozdělen v poměru odpovídajícím požadavkům čtenářů na stálé rubriky, kterými jsou malá zvířata a hospodářská zvířata, včetně koní. Další část odborných rubrik zahrnuje témata exotických zvířat, hygieny potravin, drůbeže a volně žijících zvířat. Informační servis, management, legislativa a přehled nově registrovaných veterinárních léčiv doplňují komplexnost časopisu tak, aby byl nepostradatelným pro každého veterinárního lékaře. Rozsah časopisu je 68 až 72 stran. Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 12 čísel 1140 Kč

Časopis pro veterinární lékaře - specialisty zabývající se klinickou praxí zvířat zájmových chovůVysoce odborné články a anotace ze zahraničních časopisů monitorují nejnovější léčebné postupy uplatňované na špičkových domácích či zahraničních veterinárních pracovištích.Časopis se svým zaměřením specializuje na čtenářskou obec s nejvyšší odbornou erudicí a specializací v jednotlivých oborech. Časopis je dvouměsíčník, rozsah 28 až 32 stran.Časopis má významné zastoupení u čtenářů ve Slovenské republice a byl zařazen mezi odborné recenzované časopisy. roční předplatné 6 čísel 360 Kč

Objednávkový kuponVeterinářství roční předplatné 1140 Kč počet ks . . . . . . . . .

Veterinární klinika roční předplatné 360 Kč počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu

Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz


ZdeÚka Svobodov·ZdeÚka Svobodov·

a kolektiva kolektiv

VVVETERIN¡RNÕETERIN¡RNÕ

TOXIKOLOGIETOXIKOLOGIE

VV KLINICK…KLINICK… PRAXIPRAXI

VVET

ERIN

¡RNÕ

ETER

IN¡RNÕ

TOXIK

OLO

GIE

TOXIK

OLO

GIE

VVKLI

NIC

K…

KLI

NIC

K…

PRAXI

PRAXI

Nabídka publikací pro rok 2015

V sou asné dob se asto setkáváme s otravami zví at v zájmových chovech, zví at voln žijících i hospodá sky chovaných. P í inou otrav m že být pouhá neopatrnost, nedbalost, nedodržení technologických postup a v neposlední ad i zlý úmysl. Spektrum chemických látek a p ípravk vyvolávajících otravy se výrazn rozši uje (nap . o nové skupiny pes cid ). Vedle anorganických a organických toxikant se na otravách zví at podílejí mykotoxiny, fytotoxiny, bakteriální toxiny, cyanotoxiny, zootoxiny, lé iva a další látky. P edkládaná publikace poskytuje p ehled recentních poznatk o e ologii, mechanismu ú inku a toxicit jednotlivých skupin látek, popisuje klinické p íznaky, uvádí možnos diagnos ky v etn pitevního nálezu, terapie a prevence. Výb r nej ast ji se vyskytujících otrav respektuje pot eby a nároky prak ckého veterinárního léka e.

formát: 230 x 297 mm po et stran: 256 stran vázaná vazba 400 K /19,80 eura

390 K /15,50 euraa

P íb hy uvedené v knize jsou inspirovány životem a z toho d vodu se mohou zdát oby ejné. Snaží se auten cky vylí it propletenec mezi pacientem, jeho pání kem a veterinárním léka em. Nemocné zví e, nervózní majitel, ale ošet ující veteriná je také jen lov k. Aby vypráv ní nebylo p íliš suché autor vybral z pestré mozaiky své veterinární a vysokoškolské praxe p íb hy spíše veselejší.

Vazba: pevná Po et stran: 255

Veterinární toxikologie v klinické praxi Prof. MVDr. Zde ka Svobodová, DrSc., a kolek v

Veterinární medicína po kapkáchMiroslav Svoboda

Objednávkový kuponVeterinární toxikologie v klinické praxi 400 Kč/19,80 eura počet ks . . . . . . . . .

Veterinární medicína po kapkách 390 Kč/15,50 eura počet ks . . . . . . . . .

Firma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

DIČ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

E-mail: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Vyplněný objednací kupon prosím zašlete na e-mail: odbyt@profi press.cz nebo poštou na adresu

Profi Press s. r. o., Jana Masaryka 2559/56b, 120 00 Praha 2. Vaše dotazy rádi zodpovíme na tel. 277 001 600 nebo odbyt@profi press.cz


www.msd-animal-health.cz

Revize textu: březen 2015

1. RTU vakcína proti PCV2 a M. hyo

Šetří náklady, čas a práci.

Zlepšuje welfare zvířat.

NOVÁ vakcína od MSD Animal Health

Prověřeno

i v podmínkách českých

a slovenských farem

1508 MSD Zpravodaj 02-2015 Prasata.indd 2 17.8.2015 12:05:40Veterinarstvi_09_15_zlom.indd 737 9.9.2015 16:41:23


Date post:	08-Sep-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	6 times
Download:	0 times

Veterinarstvi 09 15 zlom - energie21.cz · Ilustrační foto na titulní straně: Veterinární...

Documents