ÚVOD DO

DIGITÁLNÍ

FOTOGRAFIE Mgr. Lenka Václavíková

Určeno pro studující U3V TUL

1

ÚVOD DO DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE

Mgr. Lenka Václavíková

Výhody digitální fotografie

Výhody

Levný provoz – není třeba kupovat drahý fotomateriál

Okamžitě po snímku je možné zkontrolovat výsledek

Paměťová karta je opakovatelně použitelná

Digitální záznam lze opakovaně kopírovat bez ztráty kvality

Snímky lze upravovat doma na počítači a tisknout na domácí tiskárně

Je servisem zajištěna výroba „papírových“ snímků z digitálních podkladů

Snímky lze levně a pohodlně archivovat

DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE

Digitální fotoaparát vytváří fotografie bez filmu, číslicovým (digitálním) způsobem.

Digitální fotoaparáty mohou mít různý tvar a velikost. Jednotlivé modely se liší funkcemi a vlastnostmi.

Dělíme je do tří skupin na kompaktní aparáty, digitální zrcadlovky (digitální SLR) a kompaktní aparáty s výměnným objektivem.

2

POPIS APARÁTU

Uvedení přístroje do chodu: vysunutím krytky objektivu, pohybem páčky z polohy OFF do polohy ON, stiskem tlačítka. Pokud s aparátem nepracujeme, sám se přesune do spánkového režimu. Oživíme ho pět zapnutím jakéhokoli tlačítka.

Ovládací prvky tvoří kolečka, tlačítka, joysticky apod. (o jejich využití se dočteme v návodu).

Tlačítko OK/SET s šipkami slouží k potvrzení vybrané funkce, k přehrávání hotových snímků nebo výběru položek v jednotlivých nabídkách MENU.

Přepínač režimů umožňuje nastavit provoz AUTO, manuální ovládání (M,S,A), řadu režimů (portrét, krajina atd.), nastavení vybraných funkcí, průvodce snímání nebo prezentace snímků, natáčení krátkého videosnímku.

Tlačítko pro smazání snímku, pro stabilizaci obrazu, blesku a samospouště jsou umístěny samostatně.

Objektiv je soustava čoček, která vytváří opticky změněný obraz.

Hledáček umožňuje pozorovat obraz.

Optický průhledový hledáček – neshoduje se s obrazem, který fotografujeme.

Elektronický hledáček – zobrazuje vše, co vidí objektiv.

LCD monitor umístěn na těle přístroje, i mimo něj. Na monitoru volíme a nastavujeme parametry přístroje, záběru, prohlížení snímků, jas monitoru apod. (viz návod k aparátu).

Spoušť (např. kabelová nebo dálková) startuje celý měřící a záznamový proces zvoleného obrazu. Spoušť má dvě polohy. Při namáčknutí aparát zaostří. Při domáčknutí exponuje.

Na těle přístroje jsou vstupy pro různé kabely např. videokabel (AV kabel) a kabel rozhraní (USB kabel).

Zdroj napájení a záznamové médium

Z aparátu můžeme vyjmout dvě zařízení: zdroj napájení elektřinou a paměťovou kartu.

Jako zdroj slouží tužkové baterie formátu AA nebo speciální akumulátor s příslušnou nabíječkou. Pozor na chladno. Pod bodem mrazu přestávají baterie a akumulátory rychle plnit svou funkci.

Paměťová karta je záznamové médium, na které se zapisují data. Paměťových karet je více druhů např. Secure Digital (SD), Mini Secure Digital, Micro Secure Digital, Compact Flash (CF), Memory Stick (MMS), xD Picture Card (xD). Podle typů mají paměťové karty kapacitu od několika MB až po 32 GB u běžných kompaktů. U výkonnějších fotoaparátů se velikost karty pohubuje mezi 64 až 128 GB.

Paměťová karta patří do digitální aparátu nebo ochranného pouzdra. Vyjímáme ji z aparátu až po ukončení práce s daty. Paměťové karty ohrožuje mechanické poškození, vlhkost a špína.

3

Akumulátor Síťový kabel Paměťová karta

BLOKOVÉ SCHÉMA DIGITÁLNÍHO FOTOAPARÁTU

4

SPRÁVNÉ DRŽENÍ APARÁTU

Aparát držíme pevně pravou rukou, ukazovák je volný. Levá ruka vytváří pomyslnou oporu, a to tak, že sevřeme prsty a vztyčíme palec. Vytvoříme tak pevnou podpěru pro aparát.

Lokty zapřeme o hruď.

(Držení digitální zrcadlovky: Pravou rukou držíme aparát za úchop a ukazovák volně pracuje se spouští. Na dlani levé ruky leží objektová část. Lokty u těla a mírné nakročení nám umožní udržet aparát bez pohnutí.)

Cvičení

1. V návodu k fotoaparátu se seznámíme s popisem přístroje.

2. Práce se spouští.

Spoušť má dvě polohy: první slouží k měření, druhá k vlastní expozici.

Pravý ukazovák uvolníme a zkoušíme lehce namáčknout spoušť do poloviny (v této chvíli dochází k měření).

Domáčkneme.

Spoušť mačkáme klidně se zadrženým dechem. Snažíme se nevydechovat před objektiv, abychom jej nezamlžili.

Chybné držení

Správné držení

5

VOLIČ REŽIMŮ

Volič režimů fotografování slouží k přepínání mezi režimy fotografování.

Automatika

Fotoaparát automaticky vybírá nastavení.

Obrazová zóna

Fotoaparát vybere automaticky nastavení podle typu kompozice snímku.

Portrét

Krajina

Noční scéna

Sport

Film

Tvůrčí zóna

Uživatel nastaví expozici, clonu a další parametry pro dosažení speciálních efektů.

Expoziční režimy:

Automatický expoziční režim P – nastavuje podle zaměřené expozice optimální kombinaci času a clony

Např. preferuje čas 1/60 až 1/125 s, k tomu upravuje clonu; při silném osvětlení zkracuje čas a clonu kolem 8; zkracuje čas při zoomování do oblasti teleobjektivu; při slabém osvětlení otevře zcela clonu a k tomu upravuje čas.

Výhodou je operativnost, zvládnutí běžných situací, malé zatížení fotografa. V tomto režimu nelze pracovat s hloubkou ostrosti a s krátkými časy.

Priorita rychlosti závěrky S - poloautomatický režim, kdy manuálně nastavíte hodnotu času, a automatika určí hodnotu clony (pro práci s krátkými nebo dlouhými časy).

Priorita clony A - poloautomatický režim, kdy manuálně nastavíte hodnotu clony, a automatika určí odpovídající čas (vhodný pro práci s hloubkou ostrosti).

Ruční nastavení expozice M (manuální režim) - režim, při kterém můžete libovolně měnit hodnotu času i clony. Vyžaduje zkušenost nebo externí měření osvětlení (pro speciální případy tvůrčí práce se světlem, kdy automatika selhává).

6

REŽIMY ZÁKLADNÍ ZÓNY

Portrét

Fotoaparát nastaví velmi otevřenou clonu (např. f2.8) a krátký čas.

Důsledkem je malá hloubka ostrosti a tedy mírně rozmazané pozadí.

Postava na snímku je od pozadí opticky oddělena.

Krajina

Fotoaparát nastaví největší clonu (např. f11) s přihlédnutím k nejdelšímu použitelnému času za aktuálních světelných podmínek (např. 1/60). Výsledkem je vysoká hloubka ostrosti a tedy kompletně ostrý snímek, od popředí až po pozadí.

Sport

Režim vhodný pro zachycení rychle se pohybujících objektů.

Fotoaparát nastaví nejkratší čas (např. 1/250 s) s přihlédnutím k cloně využitelné za aktuálních světelných podmínek (např. f4). Výsledkem je zmrazení pohybu, ale poměrně nízká hloubka ostrosti snímku.

Noční portrét

Fotoaparát nastaví nejdelší čas (např. 1/30 s), aby se částečně vykreslilo pozadí.

Zapne blesk pro osvětlení popředí.

Důsledkem dlouhého času je citlivost na pohyb přístroje a např. rozmazaná světla pohybujících se vozidel.

Ostře je vykresleno jen popředí v dosahu blesku, tj. do cca 5 metrů od přístroje.

Makro (Detail)

Režim určený k fotografování detailů rostlin, hmyzu, předmětů apod.

Blízké objekty odrážejí málo světla, proto fotoaparát nastaví nízkou clonu. Důsledkem je velmi nízká hloubka ostrosti.

7

EXPOZICE

Jestliže exponujete snímek, určujete kolik množství světla, a jak dlouho proniká objektivem na digitální nosič.

1. „Množství světla“ = clona

Vzhledem k fotografované situaci určíme množství světla, které u fotoaparátu udává clona.

Velikost clony určují clonová čísla značená písmenkem f (např. f/1,4 – f/22).

Clona zároveň určí hloubku ostrosti.

Hloubka ostrosti specifikuje oblasti snímku, které budou zaostřené.

Pokud je hloubka ostrosti malá, bude zaostřen jen snímaný předmět. Všechny plochy snímku, které jsou za ním nebo před ním, budou rozmazané.

Při velké hloubce ostrosti je dobře zaostřené popředí i pozadí snímku.

2. „Jak dlouho“ = čas

Čas definuje dobu, jak dlouho bude závěrka otevřená.

Většinou se závěrka aparátu otevírá na zlomek vteřiny, ale v některých situacích i na delší dobu. Čím déle je závěrka otevřená, tím rozmazanější bude na výsledném snímku pohybující se objekt.

8

Krátká doba expozice (1/500 sekundy) umožní ostře zachytit pohyb. (Krátká expoziční doba předmět v pohybu zastaví.)

Delší expozice (1/15 sekundy a delší) zachytí pohyb rozmazaně. (Delší expoziční doba předmět rozostří.) Při delší expoziční době není možné udržet fotoaparát v naprostém klidu, proto je vhodné použít stativ. Při fotografování z ruky by čas expozice neměl přesáhnout 1/30 sekundy.

Cvičení

Fotografujte za různých světelných podmínek v režimu AUTO. Prohlédněte si detailní informace o snímku. Sledujte clonu a čas. Sledujte, zda s velikostí clony roste i hloubka ostrosti.

Měření expozice

Množství světla se ovládá nastavením otvoru clony a doby otevření závěrky podle výsledku měření osvětlení scény.

Integrální měření

měří světlo v celém obrazovém poli a určí průměrný jas

(špatné výsledky při nerovnoměrném rozdělení jasů)

Integrální měření se zvýrazněným středem

Vážený průměr jasů (25% plochy kolem středu s vahou 0,8, zbytek s vahou 0,2)

(zlepšuje podstatně výsledky čistě integrálního měření)

Zonální měření

Snímaná plocha se rozdělí na zóny, jas každé zóny se změří, výsledky se vyhodnotí

(záleží na způsobu vyhodnocení, dává dobré výsledky u běžných snímků)

Bodové měření

Měří jas malé plochy, na kterou fotograf zaměří značku v hledáčku

(vyžaduje zkušenost ve výběru měřené plošky)

Expoziční kompenzace

Umožňuje pozměnit standardní nastavení expozice provedené fotoaparátem.

Snímek je možné zesvětlit (zvýšenou expozicí) nebo ztmavit (sníženou expozicí).

Kompenzace expozice má svůj význam při fotografování na pláži, na sněhu nebo v protisvětle.

Cvičení

Fotografujte v protisvětle a zkoušejte funkci kompenzace expozice.

9

ZÁBLESKOVÉ ZAŘÍZENÍ (BLESK)

Směrné číslo je vyjádřením světelného výkonu blesku, udává se pro citlivost ISO 100:

Směrné číslo = vzdálenost x clonové číslo

(pro vestavěné blesky bývá 10, tj. mají obvykle použitelný dosah cca do 3 m)

Režimy blesku

Automatický (AUTO)

Aktivován expoziční automatikou pouze pokud čas vychází delší než 1/60

Fill in (vynucený blesk)

Zableskne vždy; vhodný pro změkčení stínů, vyrovnání světelných kontrastů, při fotografování v protisvětle

AUTO-S (proti efektu červených očí)

Jako AUTO, před vlastním snímkem vyšle několik záblesků menší intenzity, které způsobí zúžení očních panenek, pak jeden silný záblesk při expozici

Slow (pomalý blesk)

Vyzařuje světlo o nízké intenzitě po celou dobu snímání (otevření závěrky)

Zpožděný (noční)

Zableskne až na konci expoziční doby těsně před uzavřením závěrky

10

VYVÁŽENÍ BÍLÉ

WB – white balance

Zobrazení přirozených barev

Světlo má různou „teplotu“ v závislosti na jeho zdroji. Důsledkem je barevný nádech bílé barvy, který naše oko automaticky koriguje. I fotoaparát dnes obsahuje tzv. automatické vyvážení bílé, které by mělo odstranit nádech do červena při žárovkovém světle a do modra při osvětlení zářivkami.

WB režimy:

Auto

Denní světlo

Žárovka

Zářivka

Mrak

Stín

Cvičení

Fotografujte za pomoci funkce AUTO ve výrazně odlišných světelných podmínkách. Tím otestujete vyvážení bílé svého fotoaparátu. Výsledné snímky mohou mít zajímavý barevný nádech.

Zkoušejte při rozdílných typech osvětlení správně nastavit WB.

11

CITLIVOST (ISO)

Citlivost souvisí s expozicí.

Citlivost volíte v návodu pod označením ISO.

Vysoké číslo citlivosti užíváte při menším množství osvětlení a také u pohybujících se objektů.

Nízké číslo citlivosti užíváte při denním slunečném počasí.

ISO 50 – 6400 (i více) v režimu základní zóny.

Při nízké hladině osvětlení vzniká na snímcích „šum“, proto je nutné optimálně volit citlivost vzhledem k světelným podmínkám ve scéně.

Cvičení

Fotografujte stejný motiv v exteriéru s různým nastavením ISO.

Fotografujte stejný motiv v interiéru s různým nastavením ISO bez použití blesku v podvečerních hodinách.

Porovnejte a vyhodnoťte.

KVALITA SNÍMKU

Rozlišení

Digitální fotoaparát používá pro záznam obrazu snímač, který má přesně dané rozlišení. Toto rozlišení určuje, z kolika jednotlivých bodů se skládá výsledná digitální fotografie. Rozlišení snímacího elementu určuje kvalitu fotoaparátu a udává se v Mpx (např. 10 Mpx).

U fotoaparátů se rozlišení snímače udává buď jako dvojice čísel (např. 1280 x 1024) nebo jediným číslem (např. 5 mil. obrazových bodů neboli 5 Mp (megapixelů)).

Rozlišení má podstatný vliv na možnou velikost snímku v tisku.

Každý obrazový bod tj. pixel na snímku má přesně určené postavení a definované hodnoty své barvy.

Pixel může mít různou kvalitu. Pokud nepotřebujete velké snímky, můžete nastavit záznam s menším počtem obrazových bodů. Vzniknou menší snímky vhodné pro zveřejnění na webu, ale nevhodné pro tisk.

Cvičení

Zvolte podle návodu různé rozlišení snímku a fotografujte stejný námět v různém rozlišení. Porovnejte jednotlivé snímky v detailu a všimněte si délky ukládaní jednotlivých snímků v aparátu.

12

Komprese

U fotoaparátu můžete navolit nejen rozlišení, ale i kompresi při daném rozlišení. Hodnoty bývají popsány např. zkratkou SHQ, HQ nebo SQ (standart Duality).

Čím je komprese záznamu větší, tím větší jsou ztráty na kvalitě snímku, ale tím menší objem dat zabírá.

Způsob záznamu na paměťové médium Kvůli zmenšení nároků na paměť se snímky komprimují; obvyklé formáty:

RAW Zaznamenány všechny informace ze snímače v plné kvalitě (není standartní obrazový formát, pro zpracování nutný speciální program) TIFF Plné rozlišení, nekomprimovaný, převedený do standartního obrazového formátu SHQ Plné rozlišení, komprimovaný s malou ztrátou, standartní obrazový formát JPEG HQ Plné rozlišení, komprimovaný s větší ztrátou, standartní obrazový formát JPEG SQ Snížené rozlišení, komprimovaný, standartní obrazový formát JPEG

Cvičení

Vyfotografujte stejný motiv a postupně nastavujte různé komprese. Srovnejte kvalitu a velikost snímku.

KOMPOZICE

Každý obraz i fotografie se skládá z jednotlivých prvků, jejichž uspořádání se nazývá fotografická kompozice. Kompozice pracuje s principy kontrastu, harmonie a symetrie. Např. kontrast může být postaven na protikladu tvarů, barev a významů. Symetrii lze chápat jako souměrné a pravidelné uspořádání prvků v obraze.

Kompoziční pravidla kombinují plochu a prostor, roli hlavní a vedlejší, symetrii a chaos. Pravidla jsou pouze doporučením, nikoliv exaktní vědou jako např. matematika.

Každý fotograf je jiný. Někdo komponuje promyšleně a cíleně, někdo intuitivně a podvědomě anebo kombinací obou principů. Intuice je vhodná u živé, reportážní fotografie. Naopak aranžované, scénické, krajinářské a technické fotografii svědčí promyšlený plán.

Cvičení

Vyfotografujte snímek s tvarovým kontrastem.

Hledejte motivy obsahující symetrii.

Zaměřte se na snímky, které navozují pocit harmonie a klidu.

13

ZÁKLADNÍ POSTPRODUKCE

Vyberte si grafický program, který vám vyhovuje k úpravě fotografií (např. Lightroom, Adobe Photoshop, Zoner photo studio). Ve zvoleném programu nejprve vyzkoušejte grafické úpravy SROVNÁNÍ HORIZONTU, ÚPRAVA KOLINEARITY a OŘEZ. Skrze tyto úpravy trénujete schopnosti komponovat fotografii.

GRAFICKÉ ÚPRAVY V ZONER PHOTO STUDIU

Nástroje pro vyrovnání

Srovnání horizontu

Aby se při srovnávání horizontu zabránilo zdlouhavému náhodnému zkoušení úhlu nutného otočení, je srovnání horizontu (vertikály) řešeno jako samostatný nástroj Editoru. Funkci Srovnání horizontu vyvoláte z Průzkumníka Upravit | Nástroje | Srovnat horizont [Shift+Alt+H], v Editoru z panelu nástrojů Srovnání horizontu [H]. Nástroj je vhodný pro fotografie, kde je horizont nakloněn nežádoucím způsobem. Většinou lze tuto závadu odstranit pootočením, ale odhadování o kolik stupňů se má fotografie natočit vede k časovým ztrátám a nedokonalému výsledku. V programu Zoner Photo Studio nastavíte pomocnou linku shodně s horizontem a program se postará o opravu. Po zvolení nástroje z panelu nástrojů se objeví přímka se dvěma úchopovými body. Umístěte linku na horizont (popřípadě na vertikálu, např. stožár, v případě, že srovnáváte vertikální linku), který je určující pro srovnání obrázku a klepněte na tlačítko Použít. Srovnání horizontu lze provést také stiskem druhého tlačítka myši. Volba Přichytávat ke hranám usnadní umístění pomocných linek – tažený bod či linka automaticky „přiskakuje“ k výrazným hranám v obrázku. Přichytávání je možné dočasně zapnout nebo vypnout pomocí klávesy [Alt]. Automatický ořez zajistí oříznutí prázdných oblastí, které vzniknou při natočení obrázku.

Úprava kolinearity

Úprava kolinearity (kácejících se linií) se provádí v Editoru nástrojem, který zvolíte v panelu nástrojů Úprava kolinearity [K]. Z Průzkumníka se funkce vyvolá volbou v menu Upravit | Nástroje | Upravit kolinearitu [Shift+Alt+K]. Tento nástroj je vhodný pro korekci sbíhavých linií nejčastěji u záběrů staveb, kdy perspektiva způsobí zužování (ustupování) objektu. Po zvolení nástroje jsou v obrázku zobrazeny dvě svislé linky. Tažením myší tyto linky co nejpřesněji nastavte na hrany objektu, které se mají vyrovnat, a klepněte na tlačítko Použít. Toto lze provést také stiskem druhého tlačítka myši. Úprava kolinearity znamená jistou deformaci původního formátu, takže následně je potřeba obrázek ořezat, aby se odstranily prázdné okraje. Pro menší úpravy je výhodné použít Automatický ořez. Volba Přichytávat ke hranám usnadní umístění pomocných linek – tažený bod či linka automaticky „přiskakuje“ k výrazným hranám v obrázku. Přichytávání je možné dočasně zapnout nebo vypnout pomocí klávesy [Alt]. Automatický ořez zajistí oříznutí prázdných oblastí, které vzniknou při natočení obrázku.

Nástroj Ořez

Ořez obrazu provedete v okně Editor nástrojem pro ořez [C], který se nachází v panelu nástrojů. Nejprve natažením obdélníku vytyčíte část obrázku, která má zůstat zachována, a v alternativním panelu nástroje klepnete na tlačítko Oříznout. Ořez

14

dříve vytyčené části lze provést také stiskem druhého tlačítka myši případně volbou Oříznout ze zobrazené místní nabídky. Digitální (4:3) a klasická fotografie (3:2) nepracuje se stejným poměrem stran. Pro účely přípravy fotografií k předání do výroby je výhodné při ořezu zajistit poměr stran tak, aby papír výsledné fotografie nemusel být ořezán nebo aby na něm nezbyly bílé okraje. Před vytažením obdélníku budoucího ořezu můžete jeho velikost či poměr stran omezit nastavením pevného poměru nebo pevné velikosti stran. K tomu slouží rozbalovací nabídka v alternativním panelu nástroje, ve které jsou již předdefinovány nejčastěji používané poměry stran a velikosti. Volbou Volný poměr provádíte volný výřez bez omezení. Volba Pevný poměr vám umožní nastavit poměr stran, který bude dodržován při tažení za libovolnou hranu vytyčovacího obdélníku. Volba Pevná velikost umožní zadat fyzickou velikost ořezového obdélníku v obrazových bodech. Poslední volba Nastavení vám umožní přidat vlastní hodnotu pevného poměru nebo velikosti. Tlačítkem Prohodit hodnoty (mezi zobrazenými hodnotami poměrů stran či velikostí) v alternativním panelu nástroje nebo stiskem klávesy [`] (pod [Esc]) lze jednoduše prohodit hodnoty poměru stran a změnit tak orientaci výřezu (na šířku nebo na výšku). Pokud při vytyčování nebo změně obdélníku zapnete volbu Přichytávat ke hranám, příslušný roh či strana automaticky „přiskakuje“ k výrazným hranám v obrázku. Přichytávání je možné dočasně zapnout nebo vypnout pomocí klávesy [Alt].

Pokud použijete [Ctrl+A] v normálním režimu zabere vytyčovací rámec celou plocha obrazu. Při nastaveném pevném poměru stran se pro ořez vytyčí pouze maximální možná plocha bez ohledu na orientaci obrázku – při nastaveném poměru ořezu na šířku dojde u obrázku orientovaném na výšku pouze k vytyčení oblasti kolem jeho středu. Stiskem [Shift+A] provedete vytyčení opravdu maximální plochy s ohledem na orientaci obrázku – nesouhlasí-li orientace stran zvoleného pevného poměru nebo velikosti s orientací obrázku, pak budou tyto hodnoty automaticky prohozeny.

Zdroj Profimedia

Cvičení

Vyberte si fotografii, kterou několikrát duplikujete a vytvořte si výřezy. Upravené fotografie si uložte a vraťte se k nim za dva týdny.

Vytváření výběru v obrázku

Magnetické laso

Nástroj Magnetické laso slouží k výběru oblasti s komplikovanějším tvarem a dostatečně kontrastní hranou, ke které se laso snaží přitáhnout. Nástroj se vyvolá v nabídce Editoru volbou Výběr | Magnetické laso [A] nebo ikonou z panelu nástrojů. Postup výběru je stejný jako u polygonového lasa. Volba Citlivost určuje velikost okolí, ve kterém je hrana hledána, Vyhlazení čáry pak ovlivňuje tvar čáry výběru, při větší hodnotě je „hladší“ ale u hodně členitých hran pak nemusí přesně kopírovat hranu. Při stisku klávesy [Alt] se magnetické laso dočasně přepne na laso polygonové.

15

Kouzelná hůlka

Nástroj Kouzelná hůlka slouží k výběru oblasti, která je barevně podobná. Tento nástroj se vyvolá v nabídce Editoru volbou Výběr | Kouzelná hůlka [W] nebo ikonou z panelu nástrojů. Parametr Tolerance určuje míru podobnosti odstínu. Volba Spojitý určuje, zda se výběr „rozlije“ po celém obrázku, nebo zůstane omezen okolím. Po zvolení hodnot klikněte prvním tlačítkem myši na místo odpovídající barvě, kterou se snažíte označit.

Vylepšení obrázků

Automatické vylepšení

Tato funkce automaticky upraví snímek podle dostupných informací a analýzy obrazu

bez zásahu do expozice. Funkce je vhodná pro rychlé hromadné úpravy. Funkce je

dostupná z nabídky Upravit | Vylepšit | Automaticky vylepšit [Ctrl+0] okna Průzkumník

a z nabídky Vylepšit | Automaticky vylepšit Editoru. Funkce nemá žádné nastavení.

Provádí automatické roztažení kontrastu, lokální zvýšení kontrastu a případně i

doostření, úpravu sytosti a odstranění šumu na základě EXIF údajů, které se ve

fotografii nachází.

Úrovně

Úrovně (Levels) jsou důležitý nástroj pro korekci tonálního rozsahu obrazu. Pomocí

této funkce nastavíte nové hodnoty černého a bílého bodu s pomocí histogramu.

Zároveň lze zesvětlit nebo ztmavit střední tóny v obraze pomocí gamma korekce.

Funkci vyvoláte volbou Upravit | Vylepšit | Úrovně [Shift+L] v nabídce okna

Průzkumník nebo volbou Vylepšit | Úrovně z nabídky z Editoru. Práce může probíhat

buď automaticky po zapnutí volby Automatické korekce barev, nebo manuálně. V

levé části dialogu se nachází náhled na histogram a nastavení pro manuální úpravy.

V nabídce Kanál vyberte, která z barevných složek bude upravována. RGB označuje

jasovou složku. Pro každou složku je možné nastavit všechny parametry zvlášť.

Parametrem pro operaci jsou vstupní a výstupní úrovně a koeficient gamma korekce.

Položka gamma korekce je umístěna mezi vstupními hodnotami a používá se k

úpravě jasové složky barev ve středních tónech. Všech pět hodnot se dá volit jak

přímo číslem v odpovídajícím poli, tak i posunem myši za trojúhelníkové značky pod

histogramem a škálou výstupního přechodu. Kapátka Černý bod a Bílý bod umožňují

zvolit vstupní úrovně pro jednotlivé jasové složky na základě ručního výběru barvy

kapátkem přímo z náhledu obrázku. Je vhodné vybírat co možná nejsvětlejší

(nejtmavší) bod z obrázku. Při zapnutí automatického režimu se automaticky nastaví

vstupní úrovně jasu pro jednotlivé složky. Pro Automatický kontrast se nastaví pro

všechny složky stejně, pro Automatické úrovně se nastavují hodnoty pro složky

nezávisle. Automatický kontrast tak „roztáhne“ jas celé fotografie na maximální

hodnoty, kdežto Automatické úrovně „roztahují“ jednotlivé barvy, proto zde může dojít

ke změně barevného podání obrázku. Někdy toto lze s výhodou využít pro

odstranění nežádoucího barevného nádechu obrázku. Cílové barvy umožňují

nastavit, do jakých barev se přemapují nejsvětlejší a nejtmavší oblasti. Ořezání

určuje jak velká část histogramu se zprava a zleva ořezává, aby se zajistilo použití

reálných světlých a tmavých bodů a tak se vyloučily náhodné extrémy.

16

Doostřit Funkce aplikuje ostřící efekt, který do určité míry dokáže odstranit neostrost obrazu.

Funkci je vhodné použít při změně rozměru obrázku. Funkce dostupná přes Upravit |

Vylepšit | Doostřit… [Ctrl+5] slouží k doostření obrázků. Nejdůležitější volbou je zde

typ doostření.

Jednoduché doostření slouží pro rychlé doostření jemných detailů, např. po

zmenšení obrázku. Volitelným parametrem je síla efektu a jasová metoda.

Maskování neostrosti je metoda odvozená z tradiční filmové technologie, vyvinutá

speciálně pro zaostřování fotografií, protože zvýrazňuje v obrázku pouze výrazné

hrany. Parametry jsou síla efektu, poloměr, práh a jasová metoda.

Gaussovské doostření je metoda pro odstranění gaussovského typu rozmazání

fotografie. Parametry jsou síla efektu, poloměr, potlačení šumu.

Plošné doostření je metoda pro odstranění plošného typu rozmazání fotografie.

Parametry jsou síla efektu, poloměr, potlačení šumu.

Měkké doostření umožňuje současné doostření jemných detailů a zároveň potlačení

hrubších struktur, je tedy vhodná například pro doostřování portrétů. Parametry jsou

síla efektu.

Parametr Jasová metoda znamená, že bude filtr aplikován pouze na jasovou složku

obrázku, čímž je možné zabránit barevným posunům, které vznikají na okrajích hran

při silném zaostření.

Rozdíly mezi způsoby zaostření

Způsob zpracování obrazu u jednotlivých metod je zcela odlišný. Zatímco Maskování

neostrosti zaostřuje v obrázcích především oblasti výrazných hran, další metody

zaostřují vždy celý obrázek, a proto zvýrazní všechny detaily. To v praxi znamená, že

na nekvalitní fotografie – ať už zašuměné nebo poškozené silnou kompresí je

vhodná především metoda maskování neostrosti, ostatní metody by příliš zvýraznily

nežádoucí obsah obrázku.

Metodou maskování neostrosti je možné eliminovat neostrosti vzniklé při

fotografování, skenování apod. Ostření touto metodou je velice vhodné pro

fotografie, protože je závislé na kresbě obrazu. Základní myšlenka této techniky je

jednoduchá – spočívá ve vytvoření neostré masky rozmazáním původního obrázku,

která je posléze „odečtena“ od původního obrázku. Takto vzniklý obraz se

zvýrazněnými hranami je posléze „přičten“ k původnímu obrázku. Poloměr určuje

rozmazání masky a jeho velikost je velice důležitá. Pokud je zvolená hodnota příliš

vysoká, dochází k přeostření, které se projevuje světlými obrysy (nebo dokonce září)

vycházející z hran. Práh určuje, jak musí být rozdílné dvě hodnoty jasu, aby byly

považovány za hranu. Hodnota 0 znamená, že efekt bude použit na všechny pixely

obrazu; pokud efekt příliš zviditelňuje šum v obrázku, doporučuje se experimentovat

s hodnotami v rozmezí 2 - 20.

17

Metody Gaussovské doostření a Plošné doostření jsou speciální techniky pro

zaostření obrazu založeném na odstranění konkrétního rozmazání pomocí

konvoluční matice. Volba Plošné je vhodná pro obrázky postižené neostrostí

získanou při fotografování, Gaussovské pro obrázky rozmazané při procesu

zpracování – například zmenšení fotografie. Poloměr řídí, jak velké okolí bude

zahrnuto do výpočtů, přičemž větší okolí znamená subjektivně razantní zvýšení

zaostřovacího účinku. Volba Potlačení šumu zabraňuje přílišnému přeostření při

současném zachování plnosti efektu doostření.

Zdroj Profimedia

TISK A POMĚR STRAN

Jak je možné, že vytištěné fotografie z fotolabu jsou jinak oříznuté?

Ořez = změna rozměrů

Pokud se vrátíme o pár let zpět, odhalíme, že kinofilmové políčko mělo (a má) svůj specifický rozměr. Poměry jeho stran jsou 3:2 (= 1,5). V takovém poměru se tiskly a stále tisknou papírové fotografie.

A co digitální fotoaparát? Digitální fotoaparáty nemají velikost snímače 3:2, ale 4:3 (= 1,3333). Fotografie budou mít na papíře poměr stran 4:3.

Jedním z nejčastěji nabízených rozměrů je poměr 10x15cm. Pokud mezi sebou podělíte tako dvě čísla, vyjde vám poměr 3:2 (15/10=3/2). A co se stane, pokud budete tisknout digitální fotografii o šíří 15cm? Její výška nebude 10 cm, ale 11,25 cm (protože poměr stan je 4:3). A to je rozdíl 1,25 cm, který bude na fotografiích z fotolabu chybět.

Jak se vyhnout ořezu?

Existuje několik možností, jak se nechtěnému ořezu vyhnout.

1. V digitální aparátu nastavte fotografovat v poměru stran 3:2. Tento poměr stran nemusí vyhovovat každému snímku.

2. Zmenšete fotografii tak, aby se vešla na výsledný tištěný formát. Zbylé bílé rámečky si ořežte. Na požádání je oříznou i ve fotolabu.

3. V grafickém editoru převeďte fotografie do formátu 3:2 a ořez proveďte na místě, které vám bude vyhovovat. (V grafickém editoru ZONER PHOTO STUDIO lze využít zkratku Ctrl E.)