39

Sylvia 45 / 2009

Úvod do historické ornitologie

An introduction to historical ornitology

Jiří Mlíkovský

Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ–115 79 Praha 1, e-mail: jiri_mlikovsky@nm.cz

Mlíkovský J. 2009: Úvod do historické ornitologie. Sylvia 45: 39–50.

Historická ornitologie je perspektivní, zatím však málo využívaný obor, přinášející užitečné ornitologické poznatky. Předmětem historické ornitologie je vyhledávání, shromažďování a in-terpretace ornitologických údajů z historických nebo ne-ornitologických zdrojů (starých knih, obrazů, soch atd.). V Česku sahají počátky historicko-ornitologických výzkumů do roku 1872. V článku jsou kromě zdrojů informací využitelných historickou ornitologií shrnuty i metody a rizika interpretace relevantních údajů. Na závěr jsou uvedeny příklady výstupů historicko-ornitologického bádání.

Historical ornithology is a perspective, though so far little used field of ornithological research. Historical ornithology focuses on searching for, assembling and interpreting ornithologically useful data from historical or non-ornithological sources (early books, paintings, statues etc.). In Czechia, the first study in historical ornithology dates back to 1872. Sources of data suitable for historical ornithology and methods and pitfalls of their interpretation are summarized in this paper. Examples of results of historical-ornithological research are also given.

Keywords: Czechia, methods, historical ornithology, principles, results

Úvod

Ornitologie je věda zabývající se studi-em ptáků. Přímým zdrojem ornitolo-gických informací jsou ptáci sami, resp. jejich pozůstatky (kosti, peří atp.) nebo jejich výtvory (hnízda, stopy atd.), zdro-jem nepřímým pak vědecká literatura, která obsahuje ornitologické informace. Četné, pro ornitologii rovněž významné informace jsou však obsaženy i v jiných lidských dílech, zejména předvědecké nebo mimovědecké literatuře, obrazech či sochách. Předmětem historické orni-tologie je studium ornitologických in-formací obsažených v posledně jmeno-vaných dílech (Kinzelbach 1999, 2000). Hranice mezi „typickou“ a historickou

ornitologií je neostrá zejména v případě starých ornitologických spisů. Obecně vzato patří do sféry historické ornito-logie studium takových ornitologický spisů, pro jejichž interpretaci již čtenáři nestačí moderní ornitologické znalosti. V Česku se v zásadě jedná o spisy sepsa-né před rokem 1870.

Přes určitou podobnost v názvu má historická ornitologie jen málo společné-ho s historií ornitologie, která popisuje historický vývoj ornitologie jako oboru.

Níže uvádím jen výběr ze široké pale-ty zdrojů využívaných historickou orni-tologií, poukazuji na některé z běžných omylů, jichž se dopouštějí někteří bada-telé při snaze o historicko-ornitologická vyhodnocení starých literárních i jiných

40

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

pramenů, a zmiňuji se o některých mož-ných výstupech historické ornitologie. Tento obor má však tak široký záběr, že postihnout ho v plné šíři v krátkém článku není dobře možné. Tento článek je tedy pouze stručným úvodem do pro-blematiky historické ornitologie, nikoliv jejím plným shrnutím. Výběrová je rov-něž citovaná literatura.

Přehlédnout nelze ani skutečnost, že historická ornitologie není oborem izo-lovaným, nýbrž v mnoha ohledech vě-dou mezioborovou. Úžeji či méně úzce tak navazuje kromě „typické“ ornitologie i na historii, dějiny umění, etnografii, ja-zykovědu, archeologii či archeozoologii. V podrobně zpracovaných historicko-or-nitologických studiích se tak bezesporu projeví i poznatky z některých z těchto blízkých oborů.

HistoricKá ornitologie v ČesKu

Prvním, kdo se v Česku věnoval his-torické ornitologii, byl zřejmě Antonín Frič (1832–1913), který v druhé polo-vině 19. století z latiny přeložil a or-nitologicky interpretoval soupis ptáků Čech zveřejněný Bohuslavem Balbínem (1621–1688) v jeho Miscellanea historica Regni Bohemiae (Balbín 1679, Frič 1872). Kolem přelomu 19. a 20. století vyhle-dával Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1860–1925) historické údaje o výskytu a populační velikosti lovných druhů ptá-ků (např. Chadt-Ševětínský 1909). Další historicko-ornitologické práce se obje-vily až po 2. světové válce, kdy se přede-vším faunistickým otázkám okrajově vě-novali zejména Josef Jirsík (1898– 1956), Otakar Kokeš (1910–1995) a Jiří Andreska (1931–1999); viz např. Jirsík (1956, 1958), Kokeš (1966, 1974, 1980a, b) a Andreska (1976a, b).

K obnovení zájmu o historickou or-nitologii došlo v Česku až na přelomu

20. a 21. století, kdy se jí především z hlediska faunistiky začali pravidelně zabývat František Hanák (1945–2004) a Jiří Hudeček (Hanák & Hudeček 2000, 2002a, b, Hudeček & Hanák 2002a, b, 2004a, b, Hudeček et al. 2003, Vavřík & Hudeček 2003, Hudeček 2005), Jiří Šuhaj (Šuhaj 2001a, b, c, Šuhaj & Kuzník 2001) a Jiří Mlíkovský (Mlíkovský 2004a, 2005a, b, c, d, e, 2006a, 2007a, b, 2008, Mlíkovský & Benda 2005). Okrajovými texty přispěli i Martin Vavřík (Vavřík & Hudeček 2003) a Stanislav Komárek (Komárek 2007).

Zdroje informací

Zdrojem (v mluvě humanitních oborů: pramenem) informací pro historickou ornitologii jsou lidská díla všeho druhu mimo moderní ornitologickou literatu-ru. Níže uvádím přehled významnějších z nich.

texty

Základním zdrojem informací pro histo-rickou ornitologii jsou publikované i ne-publikované texty (mimo ornitologickou literaturu). Různé typy textů obsahují různé typy informací, které lze použít různým způsobem (obecně viz např. Kopecký 1978). Přestože ornitologicky použitelné údaje lze najít v jakémkoliv typu textu, významnějšími zdroji ornito-logických informací jsou tyto typy textů:

Vokabuláře a slovníky jsou sbírkami slov, včetně názvů ptáků, názvů zařízení sloužících k jejich odchytu nebo chovu, názvů částí ptačího těla atp. Neposkytují přímé ornitologické údaje, sama přítom-nost slov v určitém jazyce je však zpra-vidla dokladem, že druhy ptáků nebo příslušné lidské činnosti byly v etniku daným jazykem hovořícím dostatečně známé na to, aby v onom jazyce pří-slušné slovo vzniklo. V souvislosti se slovy je třeba se zmínit o etymologii.

41

Sylvia 45 / 2009

I když tento obor není součástí historic-ké ornitologie, má k ní blízko a přináší zajímavé ornitologické poznatky (např. Suolahti 1909, Ferianc 1958, Mäger 1967, Strutyński 1972)

Právní texty: Světské právní texty, ze-jména nařízení panovníků nebo správ-ních úřadů, obsahují informace týkající se především práva konkrétních osob nebo společenských skupin lovit nebo chovat určité druhy ptáků, práva obcho-dovat s ptáky, jejich částmi nebo výrob-ky z nich, povinností odvádět za uvede-né činnosti poplatky, povinností hubit určité druhy ptáků, postihy za překro-čení předepsaných zákonných opatření atd. Církevní výnosy či přikázání obsa-hují spíše informace o tom, které druhy ptáků bylo či nebylo povolené zabíjet či jíst. Za zmínku zde stojí ornitologic-ký obsah bible (Abbott 1833, Harris 1833, Wood 1887, Stratton-Porter 1909, Parmelee 1959) a talmudu (Lewysohn 1858).

Hospodářské zprávy a záznamy ve-dené na jednotlivých hospodářstvích, ať již světských nebo církevních, často po-skytují informace o množství ulovených nebo chovaných ptáků. Pravidelně vede-né záznamy mohou obsahovat i údaje k dlouhodobým trendům v populačním vývoji určitých druhů ptáků.

Letopisy, kroniky a cestopisy obsahují útržkovité informace o ornitologických jevech či o druzích ptáků, které autorům těchto děl přišly natolik zajímavé či výji-mečné, že jim stály za zaznamenání.

Encyklopedie jsou tematicky uspo-řádaným souhrnem dobových znalostí. Jejich autory byli zpravidla nespeciali-zovaní kompilátoři. Přes toto odborné omezení bývají kapitoly o ptácích v těch-to encyklopediích poměrně věrným odrazem ornitologických znalostí širší veřejnosti dané oblasti a v dané době. Jako příklad budiž uvedeny encyklope-die Alberta Magna ze 13. století (Kitchell

& Resnick 1999) a Pavla Žídka z 15. století (Hadravová 2008).

Předvědecké či raně vědecké orni-tologické spisy. Na rozdíl od ornitolo-gických kapitol v souhrnných encyklo-pediích byli autory těchto pojednání zpravidla vážní zájemci o ptáky. Typem zpracování se rané ornitologické mo-nografie podobají ornitologickým ka-pitolám v souborných encyklopediích, jejich odborná úroveň však bývá vyš-ší. Dílčí ornitologické texty se zabývaly ornitologickými jevy nebo druhy ptá-ků, které autorům těchto textů přišly dostatečně zajímavé. Tím se podoba-ly ornitologickým záznamům z kronik a podobných spisů, bývaly však psány vážnými zájemci o danou problematiku. Zpočátku bývaly vydávány formou pam-fletů, od 17. století začaly postupně vy-cházet ve sbírkách (sbornících), z nichž se posléze vyvinuly odborné časopisy. Ze starých spisů tohoto ražení je známá např. Fysica od Hildegardy von Bingen z 12. století (Riethe 1994), De arte ve-nandi cum avibus od císaře Bedřicha II. (1194–1250; Haskins 1921, Wood & Fyfe 1943, Willemsen 1970, Kinzelbach 2008a) nebo Vogelbuch Conrada Gessnera (1516–1565; Springer & Kinzelbach 2009). U nás pozornost přitahuje zejmé-na Ortulus phisologie od Bartoloměje z Chumce, řečeného Klaret, ze 14. století (např. Šmilauer 1940, Baum 1946, Kokeš 1966, Nechutová 1991).

Beletrie. Beletristická díla všeho druhu mohou obsahovat použitelné ornitolo-gické údaje. Příkladem bu diž nejrůznější díla antických autorů (viz Thompson 1895, Arnott 2007), poema Parlament of Foules Geoffreyho Chaucera (1343– 1400; např. Ruskin 1873, Lounsbury 1883, Whitman 1898) nebo dramata a poezie Williama Shakespeara (1564–1616; např. Geikie 1916). Pro ptáky v mladší anglo-saské literatuře viz např. Churchill (1911) a Massingham (1922).

42

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

Mapy, soupisy toponym. Toponyma mohou odkazovat na určité ptáky nebo na lidskou činnost s ptáky související. Například česká toponyma <Čihadlo> nebo <Na čihadle> pravděpodobně od-kazují na místo, kde kdysi stávalo či-hadlo, zatímco <Bažantnice> pravděpo-dobně odkazuje na místo, kde kdysi bývala bažantnice.

vyobrazení

Vyobrazení ptáků často umožňuje určit, o který druh ptáka se jednalo, lépe než dobové popisy. Více či méně kvalitní vy-obrazení ptáků lze najít zejména v těchto typech děl:

Ozdobné knižní ilustrace. Ve středo-věkých iluminovaných rukopisech lze kromě grafických ozdob někdy na bor-durách či v iniciálách najít i vyobrazení ptáků. Celá plejáda druhů byla tímto způsobem doložena v britských stře-dověkých iluminovaných rukopisech (Yapp 1981). U nás jsem nejstarší tako-vá vyobrazení nalezl v žaltáři králov-ny Rejčky vytvořeném snad roku 1323 (Mlíkovský nepubl.).

Odborné ilustrace. Encyklopedie a ornitologické monografie bývaly do-provázeny více či méně zdařilými vyob-razeními ptáků, které mohou usnadnit interpretaci příslušného textu. Sem lze například zařadit rozsáhlý obrazový sou-bor Marcuse zum Lamma (1544–1606; Kinzelbach & Hölzinger 2000).

Obrazy. Význačné nálezy či zástřely ptáků nebo zajímavé ptáky chované v za-jetí nechávali někdy jejich majitelé nama-lovat. Jsou-li obrazy datovány, představu-jí užitečný zdroj ornitologických infor-mací. Známý je například obraz sovice sněžní od Karla Purkyněho (1834–1868), dnes v Národní galerii v Praze, který může sloužit jako faunistický doklad, neboť malíř na něj zapsal: „Létha pánie 1862 na začátku měsíce dubna byla tato sova střelena na stráni proti Niemeřicům

v Kraji Boleslawském.“ Jirsík (1949) ani Novotný (1959), kteří sestavili přehled nálezů sovice sněžní v České republice, Purkyněho obraz neznali a tudíž neznali ani přesné místo a datum úlovku.

Sochy, reliéfy (rukověti). Viz např. Druce (1914).

Znaky, zejména erby a domovní zna-mení často obsahují ptačí motiv. Viz např. Meraviglia-Crinelli (1886).

Ozdoby. Různé předměty denního užití, například přezky, gombíky, me-daile, nádobí nebo mince mohou být ozdobeny ptačími motivy. Nejsou-li mo-tivy příliš stylizované, lze vyobrazené ptáky určit. Příkladem může být vyobra-zení papouška rodu Psittacula na přezce z počátku 9. století n.l. nalezené ve vel-komoravském hrobu u Starého Města na Moravě (Mlíkovský 2005a) nebo vy-obrazení ptáků na ozdobné misce z po-kladu krále Karla IV. z první poloviny 14. století (Mlíkovský 2004b). Za zmínku stojí i vyobrazení dronte mauricijské-ho (Raphus cucullatus) a dalších ptá-ků na miniatuře vytvořené počátkem 17. století v indickém Suratu a uchované v petrohradské Ermitáži (Ivanov 1958, Stresemann 1958).

interpretace

Písemné záznamy o ptácích ani vyob-razení ptáků nelze přejímat ad hoc bez obezřetného zhodnocení. V této kapi-tole upozorním na základní obtíže při interpretaci starých záznamů a vyobra-zení, se zvláštním zřetelem na chyby, které se vyskytly v české historicko-or-nitologické literatuře. Nutno zdůraznit, že znalost ptáků, ať je jakkoliv dobrá, není pro správnou interpretaci starých písemných nebo obrazových dokladů dostačující. Zájemce o historickou or-nitologii se kromě znalosti samotných ptáků neobejde bez znalosti vývoje or-nitologie a souvisejících vědních obo-

43

Sylvia 45 / 2009

rů, bez znalosti odpovídajících historic-kých a etnografických souvislostí, jakož i bez znalosti příslušných jazyků (srov. Hlaváček et al. 2002).

názvy vs. objekty

Názvy (jména) jsou symboly přiřazené určitým objektům, např. <kos černý> je název přiřazený určitému druhu ptá-ka. Toto přiřazení se však může během doby měnit, případně může být název nesprávně přiřazen jinému objektu, než jaký je úzus. Z nálezu nějakého názvu v literatuře nelze tedy automaticky usu-zovat, že jím byl míněn právě ten objekt, ke kterému je běžně přiřazen dnes.

Příklad 1: Holandský výraz <dodo> je dnes běžně považován za název použí-vaný výhradně pro dronte mauricijské-ho, druh ptáka kdysi žijícího na ostrově Mauritius. Hume et al. (2004) zjistili, že Isaak Joannes Lamotius (1646– 1718) za-znamenal v letech 1685–1688 na Mauritiu zprávy o ptákovi, jemuž místní otroci ří-kali <dodo>. Hume et al. (2004) z toho usoudili, že dronte mauricijský v té době ještě vyhynulý nebyl. Ve skutečnosti byl výraz <dodo> zřejmě používaný pro různé druhy větších, letu neschopných a zdánlivě bezocasých ptáků. Poslední doklady o existenci dronte mauricijské-ho pocházejí z doby před rokem 1630 a zmínění otroci výrazem <dodo> zřejmě označovali jiný druh ptáka (Mlíkovský 2004a).

Příklad 2: Český výraz <strakapoud> se původně používal jako název pro rod ptáka, kterého dnes známe pod jménem <ťuhýk>, přičemž význam tohoto názvu byl „ten, který pudí (tj. zaplašuje, proná-sleduje) straky (tj. strakaté ptáky)“ (srov. Šmilauer 1940). Výraz <strakapoud> je v tomto významu dodnes používán v různých slovanských jazycích, např. ruštině (sorokoput), ukrajinštině (soro-kopud), a zkráceně ve slovenštině (stra-koš) či polštině (srokosz). V češtině se

ovšem tento název postupně přesunul na rod Dendrocopos, tedy na strakapou-dy v dnešním významu. Kdy k tomu posunu došlo, není jasné, ale v druhé polovině 17. století Balbín (1679) v popi-su <strakapouda> směšoval strakapouda ve smyslu „ťuhýk“ se strakapoudem v na-šem dnešním slova smyslu.

Příklad 3: K významovým posunům docházelo i ve vědecké nomenklatuře. Například rod Saxicola (dnes: brambor-níček) byl až do začátku 20. století pou-žíván pro bělořity (Hartert 1903–1922), druhová jména Pyrrhocorax graculus (dnes kavče žlutozobé) a Pyrrhocorax pyrrhocorax (dnes kavče červenozobé) byla v 19. století často používána opačně, než jak je tomu dnes (Hartert l.c.).

pojem druhu

<Druh> byl dlouho volně chápán jako skupina navzájem si podobných orga-nizmů, zatímco pojem biologického dru-hu vznikl až v 19. století (srov. Mlíkovský & Zemek 1983). Někdejší autoři tedy nepsali o druhu v našem dnešním slova smyslu. Jako příklad lze uvést klasifi-kaci velkých kachen rodu Mergus, kte-ré dnes v češtině známe pod jménem <morčák> a rozlišujeme dva jejich dru-hy, zvané <morčák velký> (Mergus mer-ganser) a <morčák prostřední> (Mergus serrator). Ještě v 17. století však autoři rozlišovali tři „druhy“ velkých morčáků, které nazývali (v různých obměnách) <merganser>, <serrator> a <castor> (srov. Willughby 1676, Schmidt 1795). Z po-pisů těchto „druhů“ vyplývá, že výraz <merganser> používali pro samce mor-čáka velkého ve svatebním šatě, výraz <serrator> pro samce morčáka prostřed-ního ve svatebním šatě a výraz <castor> pro samce obou těchto druhů v prostém šatě plus pro samice obou těchto druhů. Výraz <castor> (tj. hnědák, hnědé zvíře) byl navíc kdysi používán i pro bobra ev-ropského (Castor fiber).

44

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

vývoj taxonomie

K významovým posunům docházelo díky vývoji ornitologické systematiky i ve vědecké nomenklatuře.

Příklad 1: Všichni evropští šoupálci byli až do první poloviny 19. století řaze-ni do jednoho druhu, který nesl latinský název Certhia familiaris. Počínaje rokem 1820 pak bylo z Evropy popsáno několik dalších „druhů“ šoupálků, a sice Certhia brachydactyla Brehm, 1820, Certhia macrodactyla Brehm, 1831, Certhia me-garhynchos Brehm, 1831, Certhia sep-tentrionalis Brehm, 1831, Certhia costae Bailly, 1847, Certhia nattereri Bonaparte, 1850, Certhia longicauda Reichenbach, 1853, Certhia paradoxa Brehm, 1855, Certhia rufidorsalis Brehm, 1856, Certhia brittanica Ridgway, 1882 a Certhia rhe-nana Kleinschmidt, 1900. Teprve po-čátkem 20. století se klasifikace těchto šoupálků ustálila s tím, že byly rozlišeny dva druhy, které dnes známe jako šou-pálka dlouhoprstého a šoupálka krátko-prstého (Hartert 1903–1922). Prvnímu z nich zůstalo jméno Certhia familia-ris, zatímco druhému připadlo jméno Certhia brachydactyla. Výraz <Certhia familiaris> tedy původně znamenal jaké-hokoliv (evropského) šoupálka a teprve v průběhu 19. století se jeho význam zúžil na dnešního šoupálka dlouhoprs-tého, přičemž v přechodném období mohli různí autoři toto jméno používat v různém významu. Hudeček & Hanák (2004) i Komárek (2007) chybně inter-pretovali výraz <Certhia familiaris> po-užitý Schmidtem (1795) a Amerlingem (1852) jako <šoupálek dlouhoprstý>. Schmidt (1795) ani Amerling (1852) zjev-ně nerozlišovali různé druhy šoupálků, takže v obou případech je správná in-terpretace „Certhia sp.“, tedy šoupálek neznámého druhu (tj. dlouhoprstý a/nebo krátkoprstý).

Příklad 2: Latinský výraz <pelecanus> (ortografie mohla kolísat), později zoo-

logický rod Pelecanus, byl od středově-ku až do počátku 19. století používán v širším významu než dnes. Jako <pele-canus>, resp. Pelecanus, byli totiž kromě pelikánů označování i kormoráni, terejo-vé a fregatky (např. Latham 1790, Cuvier 1817).

vývoj jazyka

Jazyky se vyvíjejí, takže texty je nutno vždy interpretovat (překládat) s ohle-dem na stav daného jazyka v dané době (pro latinu viz např. Nechutová 2002).

Příklad 1: Jirsík (1956) přeložil latin-ské sloveso <jaculor> použité Balbínem (1679) jako „házet oštěpem“. Tento vý-znam měl ovšem onen výraz v antické latině, zatímco v Balbínově době se už přeneseně používal ve významu „střílet“.

Příklad 2: Ještě v první polovině 20. století byl německý výraz <Geyr> (or-tografie mohla kolísat) lidově použí-ván pro většinu větších krahujcovitých dravců (supi, orli, káně apod.), zatímco dnes je tento výraz používán výhradně ve významu <sup>. Například výrazem <Schneegeyer> (tj. sup sněžní) byla nej-méně od poloviny 18. století (Kramer 1756) do počátku 20. století (Kněžourek 1910) označována káně rousná. Bylo-li tedy v dobovém tisku napsáno <Geyer>, nelze tento výraz přeložit jako „sup“, nýbrž je nutné ho interpretovat (pakliže nejsou k dispozici bližší údaje) jen jako „větší krahujcovitý dravec“.

autorství

V dřívějších dobách nebývalo považová-no plagiátorství za něco špatného a cito-vání zdrojů informací, které je běžnou povinností v současné vědecké literatu-ře, bývalo výjimkou. Proto je při inter-pretaci údajů ze starých tisků vždy zapo-třebí snažit se zjistit, kdo je skutečným původcem dané informace. Teprve tento údaj může napomoci správné interpreta-ci oné informace.

45

Sylvia 45 / 2009

Příklad 1: Amerling (1852) zazna-menal pozorování pelikána na Vltavě v Praze roku 1793. Údaj ovšem pochází ze Schmidta (1795), kterého Amerling (l.c.) – jak bylo tehdy zvykem – ne-citoval.

Příklad 2: Birkhead & van Balen (2008) zjistili srovnáváním textů, že ano-nymně publikovaná knížka o slavíkovi (Anonymous 1707) není originálem, ale verzí části knihy L’agriculture et mai-son rustique (Estienne & Liebault 1566). Údaje zdánlivě pocházející z počátku 18. století tedy ve skutečnosti pocházely z poloviny 16. století (pokud je Estienne & Liebault nepřevzali z nějakého ještě staršího, dosud neodhaleného zdroje).

mýty

Nepřesný překlad, nesprávně pocho-pený text či nedbalá historická práce mohou vést ke vzniku mýtů, které jsou připsány autorovi, který nic podobného neřekl, nenapsal či nevykonal.

Příklad: Balbín (1679) zaznamenal, že se – řečeno dnešní terminologií – v období podzimního tahu na Labi u Litoměřic objevovali kormoráni vel-cí (Phalacrocorax carbo). Jirsík (1956) mylně tuto zmínku interpretoval jako doklad hnízdění a jeho chyba byla pře-vzata i do standardní české faunistické literatury (Hudec & Černý 1972, Hudec 1994). Mlíkovský (2005b) opravil Jirsíka (l.c.) a jím vytvořený mýtus o hnízdění kormoránů sprovodil ze světa. Šťastný et al. (2006) však obratem vytvořili mýtus nový, když napsali, že Mlíkovský (2005b) odmítl údaje Balbína (1679), zatímco opak je pravdou.

výstupy

Historická ornitologie přispívá k pozná-ní ptáků i lidských aktivit spojených s ptáky nejrůznějším způsobem. Níže uvádím příklady výstupů.

Historické avifaunistické údaje

Nejčastějším výstupem historicko-or-nitologického bádání jsou objevy jed-notlivých starých faunistických pozoro-vání. Ve střední Evropě byl na základě historických údajů zaznamenán např. průlet pelikánů (Pelecanus onocrota-lus) ze Slezska k Vídni v prosinci 1644 (Kinzelbach 2001), výskyt pěnice vlaš-ské (Sylvia nisoria) kolem roku 1550 u Štrasburku (Kinzelbach & Springer 1999), výskyt kormoránů velkých ne-dlouho před rokem 1679 na podzimním tahu na Labi u Litoměřic (Mlíkovský 2005b).

Změny areálů

Podaří-li se nashromáždit větší množství historických údajů, je možné zrekonstru-ovat někdejší areály daných druhů, resp. jejich změny. Počátky šíření se zvonohlí-ka zahradního (Serinus serinus) z me-diteránu na sever zmapoval Kinzelbach (2004). Jeho údaje výrazně zpřesnily předchozí představy Mayra (1926). Jirsík (1958) doložil, že chocholouš obecný (Galerida cristata) byl v Čechách známý již v polovině 14. století (viz též Kokeš 1980a, Hudec in Nechutová 1991), tedy dříve, než se tehdy myslelo. Na zákla-dě historických údajů bylo též možné zrekonstruovat původní evropský are-ál ibisa skalního (Geronticus eremita) (Schenker 1977, Mey 1997, Mlíkovský 2007a). Rozšiřování evropské areálu moudivláčka lužního v Evropě popsal Kinzelbach (2002), pro statut tohoto dru-hu v severním Íránu v druhé polovině 18. století viz Mlíkovský (2008).

vývoj avifauny

Kinzelbach (1995a, 1999, 2000, 2008b) na základě historických údajů popsal, jak tzv. malá doba ledová (Glaser 2001, Fagan 2007) ovlivnila v 16. až 19. století složení jihoněmecké avifauny severně od Alp. Zcela podle očekávání vymizely s nastu-

46

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

pující malou dobou ledovou koncem 16. a začátkem 17. století jihoevropské druhy ptáků (např. kvakoš noční Nycticorax nycticorax, orebice rudá Alectoris rufa) a objevily se druhy severské (např. bě-lokur horský Lagopus mutus). V druhé polovině 19. století naopak s ustupující malou dobou ledovou zmizely druhy severské a do jižního Německa se vrátily druhy jihoevropské.

invaze

Občasné invaze nápadného brkoslava se-verního (Bombycilla garrulus) do střed-ní Evropy byly známé odpradávna, při-čemž výskyt tohoto druhu byl spojován s různými katastrofickými představami. Historický přehled těchto invazí podal Kinzelbach (1995). Pro invaze čečetek (Carduelis flammea) v 16. století viz Kinzelbach (1998), pro invazi vlhy pestré (Merops apiaster) v roce 1644 do jižního Německa a Švýcarska viz Kinzelbach et al. (1997).

populační dynamika

Pro rekonstrukci populační dynamiky vybraných druhů lovných ptáků na zá-kladě evidovaných úlovků viz např. Chadt-Ševětínský (1909).

geografický původ druhu

Buller (1887) popsal špačka Aplonis ma-vornata na základě jedince neznámého původu. Teprve Olson (1986) dokázal s použitím historických údajů zjistit, že tento vyhynulý špaček ještě před polo-vinou 19. století žil na ostrově Mauke v Cookově souostroví.

chov exotických ptáků

Papoušek Psittacus sp. vyobrazený na plaketě z počátku 9. století naleze-né na slovanském pohřebišti u Starého Města se stal dokladem o výskytu tohoto exotického druhu na Moravě v raném středověku (Mlíkovský 2005a). Historii

chovu krocana divokého (Meleagris gal-lopavo) v Česku zmapovali Kokeš (1974) a Mlíkovský (2006b).

domestikace

Historické údaje umožnily zjistit, že žlutá forma kanára se v chovech objevila již v 15. století, a to v Itálii (Birkhead et al. 2004), nikoliv až v 16. století v Německu, jak se do té doby předpokládalo. V Čechách však byla zřejmě neznámá ještě po polovině 18. století (Mlíkovský 2007b). K domestikaci různých ptačích druhů podle starých literárních prame-nů viz např. Hehn (1874).

sokolnictví

Údaje z historické literatury umožnily v kombinaci s archeologickými nálezy doložit, že sokolnictví bylo v Čechách a na Moravě známé nejméně od 9. sto-letí, byť bylo zřejmě praktikováno jen zřídka (Mlíkovský 2005c). Nejčastějšími sokolnickými ptáky byli v českém a mo-ravském raném středověku jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a káně lesní (Buteo buteo) (Mlíkovský 2005c).

odhalování falz

Historické údaje jsou cenným zdrojem informací při odhalování zfalšovaných údajů, jimiž někteří badatelé nebo sbě-ratelé „obohatili“ ornitologickou literatu-ru. Známé jsou v tomto směru případy Richarda Meinertzhagena (1878–1967; Knox 1993, Garfield 2007, Rasmussen & Collar 2008), Andriese Hoogerwerfa (1906–1977; Becking 2009), Josepha B. Battyho (†1906; Olson 2008) a Josefa Prokopa Pražáka (1870–1904; Mlíkovský nepubl.).

poděKování

Tato práce byla vytvořena s přispěním grantů Ministerstva kultury ČR č. MK 00002327201 a MK 06P04OMG008.

47

Sylvia 45 / 2009

literatura

Abbott G. D. 1833: Scripture natural histo-ry; containing a descriptive account of the quadrupeds, birds, reptiles, serpents, plants, trees, minerals, gems, and precious stones, mentioned in the Bible. Lincoln, Edmands & Co., Boston.

Amerling K. S. 1852: Fauna čili zvířena česká. Vol. 1. K. Amerling, Praha.

Andreska J. 1976a: Sokolnictví v díle Petra Krescenia. Myslivost 1976: 114–115.

Andreska J., 1976b: Kačeník na Velkém Tisém. Sb. Jihočes. mus., Přír. Vědy, 14 (Suppl. 2): 83–84.

Anonymous 1707: Traité du rossignol. Claude Prudhomme, Paris.

Arnott W. G. 2007: Birds in the Ancient world from A to Z. Routledge, London.

Balbín [Balbinus] B. 1679: Miscellanea histori-ca Regni Bohemiae. Liber I. qui historiam naturalem Bohemiae complectitur. Typis Georgii Czernoch, Pragae.

Baum J. 1946: Náš nejstarší ornithologický spis. Čas. Nár. Muzea 140: 53–60.

Becking J.-H. 2009: The Bartels and other egg collections from the island of Java, Indonesia, with corrections to earlier pub-lications of A. Hoogerwerf. Bull. Brit. orn. Club 129: 18–48.

Birkhead T. R. & van Balen S. 2008: Bird-kee-ping and the development of ornithologi-cal science. Arch. nat. Hist. 35: 281–305.

Birkhead T. R., Schulze-Hagen K. & Kinzelbach R. 2004: Domestication of the canary, Serinus canaria – the change from green to yellow. Arch. nat. Hist. 31: 50–56.

Buller W. L., 1887: A history of birds of New Zealand. 2nd ed. Vol. 1. W. L. Buller, Westminster, S.W.

Cuvier G. 1817: Le règne animal distribué d’après son organisation. Deterville, Paris.

Druce G. C. 1914: Animals in English wood carvings. Third Annual Volume of the Walpole Society, 1913–1914: 1–25.

Estienne C. & Liebault J. 1586: L’agriculture et maison rustique. Paris.

Fagan B. 2007: Malá doba ledová: jak kli-ma formovalo dějiny v letech 1300–1850. Academia, Praha.

Ferianc O. 1958: Slovenské názvoslovie vtá-

kov. Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava.

Frič A. 1872: Obratlovci země české. Archiv Přírodovědecký k Proskoumání Čech (4) 2: 1–148.

Garfield B. 2007: The Meinertzhagen Mystery. Potomac Books, Washington, DC.

Geikie A. 1916: The birds of Shakespeare. James Maclehose and Sons, Glasgow.

Glaser R. 2001: Klimageschichte Mitteleuropas. 1000 Jahre Wetter, Klima, Katastrophen. Primus Verlag, Darmstadt.

Hadravová A. 2008: Kniha dvacatera umění Mistra Pavla Žídka. Část přírodovědná. Academia, Praha.

Hanák F. & Hudeček J. J. 2000: Eduard Richter a jeho soupis obratlovců Osoblažska. Sb. Bruntál. muz. 2000: 94–101.

Hanák F. & Hudeček J. J. 2002a: Lokální prameny v ornitologii (a zoologii vůbec) a otázka jejich kritické interpretace v mo-derní faunistické literatuře na příkladu práce Eduarda Richtera. Ptáci kolem nás 2002: 10–11.

Hanák F. & Hudeček J. J. 2002b: Kavče čer-venozobé (Pyrrhocorax pyrrhocorax) v Čechách. Zprávy MOS 62: 91–96.

Harris T. M. 1833: A dictionary of the natural history of the Bible. 2nd ed. T. T. and J. Tegg, London.

Hartert E. 1903–1922: Die Vögel der paläark-tischen Fauna. Vol. 1–3. R. Friedländer & Sohn, Berlin.

Haskins C. H. 1921: The „De Arte Venandi cum Avibus“ of the Emperor Frederick II. English Historical Review 36: 334–355.

Hehn V. 1874: Kulturpflanzenund Hausthiere in ihrem Übergang aus Asien nach Griechenland und Italien sowie in das üb-rige Europa. Gebrüder Borntraeger, Berlin.

Hlaváček I., Kašpar J. & Nový L. 2002: Vademecum pomocných věd historic-kých. 3. rev. vyd. H & H, Jinočany.

Hudec K. (ed) 1994: Fauna ČR a SR. Vol. 27: Ptáci 1. 2. rev. vyd. Academia, Praha.

Hudec K. & Černý W. (eds) 1972: Fauna ČSSR. Vol. 19: Ptáci. I. Academia, Praha.

Hudeček J. J. 2005: Osoblažský sup? Zprávy MOS 63: 123–128.

Hudeček J. J. & Hanák V. 2002a: Supi bradatí v Chřibech? Ptáci kolem nás 2002: 10–12.

Hudeček J. J. & Hanák V. 2002b: Ptáci

48

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

v Chowanetzově soupisu obratlovců Osoblažska. Vlastivěd. Listy 28: 33–34.

Hudeček J. J. & Hanák V. 2004a: Schmidtův seznam ptáků a dalších obratlovců Čech. Zprávy MOS 62: 35–62.

Hudeček J. J. & Hanák V. 2004b: Ibis hřívnatý (Geronticus eremita) – vyhynulý člen čes-ké fauny. Zprávy MOS 62: 51–60.

Hudeček J. J., Hanák F. & Klímová J. 2003: Ptáci (Aves) v díle Karla Slavoje Amerlinga. Zprávy MOS 61: 11–28.

Hume J. P., Martill D. M. & Dewney C. 2004: Dutch diaries and the demise of the dodo. Nature 429: doi:10.1038/nature02688.

Chadt-Ševětínský J. E. 1909: Dějiny lovu a lo-vectví (myslivosti) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Chadt, Louny.

Churchill A. P. 1911: Birds in literature. The Davis Press, Worcester, Mass.

Ivanov A. D. 1958: An Indian picture of the Dodo. J. Ornithol. 99: 438–440.

Jirsík J. 1949: Naše sovy. 2. rev. vyd. Mladá fronta, Praha.

Jirsík J. 1956: Hnízdění vzácných ptačích dru-hů v ČSR. In: 1. československá ornitologic-ká konference, Sborník přednášek: 83–87.

Jirsík J. 1958: Nejstarší literární zpráva o cho-cholouši (Galerida cristata) ve střední Evropě. Sylvia 15: 229–230.

Kinzelbach R. 1995a: Vogelwelt und Klima-veränderung im 16. Jahrhundert. Neue Quellen und Ergebnisse der Historischen Ornithologie. Naturwissenschaften 82: 499–508.

Kinzelbach R. 1995b: Der Seidenschwanz, Bombycilla garrulus (Linnaeus 1758), in Mittel- und Südeuropa vor dem Jahr 1758. Kaupia 5: 1–62.

Kinzelbach R. 1998: Winterliche Invasionen des Birkenzeisigs Carduelis f lammea in der zweiten Hälfte des 16. Jh. in Mitteleuropa. Vogelwelt 119: 31–34.

Kinzelbach R. 1999: Historische Ornithologie – eine keineswegs verstaubte Wissenschaft: Vogelwelt und Klima im 16. und 17. Jahrhundert. Sitzungsber. Ges. natur-forsch. Freunde Berlin (N. F.) 38: 37–54.

Kinzelbach R. K. 2000: Historische Ökologie und Ornithologie. In: Kinzelbach R. K. & Hölzinger J. (eds): Marcus zum Lamm (1544–1606): Die Vogelbücher aus dem

Thesaurus Picturarum. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart: 44–49.

Kinzelbach R. 2001: Zug von Rosapelikanen Pelecanus onocrotalus von Oberschlesien zum Wiener Becken im Dezember 1644. Vogelwelt 122: 104–106.

Kinzelbach R. 2002: Areal und Ausbreitung der Beutelmeise Remiz pendulinus (L., 1758) vor dem 19. Jahrhundert. Ökol. Vögel 24: 65–95.

Kinzelbach R. 2004: The distribution of the Serin Serinus serinus (L., 1766) in the 16th century. J. Ornithol.. 145: 177–187.

Kinzelbach R. 2008a: Kaiser Friedrich II. De arte venandi cum avibus. Die Vogelarten. In: Mamoun F. M. & Ermete K. (eds): Kaiser Friedrich II. (1194–1250). Welt und Kultur des Mittelmeerraumes. Philip von Zabern, Mainz: 268–299.

Kinzelbach R. 2008b: Veränderungen in der europäischen Vogelwelt vor 1758 nach hi-storischen Quellen. In: Herrmann B. (ed): Beiträge zum Göttinger umwelthistorischen Kolloquium 2007–2008. Universitätsvelag, Göttingen: 147–171.

Kinzelbach R. K. & Hölzinger J. 2000: Die Vögel des Thesaurus picturarum. In: Kinzelbach R. K. & Hölzinger J. (eds): Marcus zum Lamm (1544–1606): Die Vogelbücher aus dem Thesaurus Picturarum. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart: 50–335.

Kinzelbach R. & Springer K. 1999: Die Sperbergrasmücke (Sylvia nisoria) um 1550 bei Straßburg im Elsaß. Vogelwelt 120: 1–5.

Kinzelbach R., Nicolai B. & Schlenker R. 1997: Der Bienenfresser Merops apia-ster als Klimazeiger: Einflug in Bayern, der Schweiz und Baden im Jahr 1644. J. Ornithol. 138: 297–308.

Kitchell K. F. & Resnick I. M. 1999: Albertus Magnus: On animals. A Medieval Summa Zoologica. The John Hopkins University Press, Baltimore.

Kněžourek K. 1910: Velký přírodopis ptáků. Vol. 1. I. L. Kober, Praha.

Knox A. G. 1993: Richard Meinertzhagen – a case of fraud examined. Ibis 135: 320– 325.

Kokeš O. 1966: Ornithologické prameny v li-teratuře v Čechách od nejstarších dob

49

Sylvia 45 / 2009

do roku 1848. Čas. Nár. mus., Odd. příro-dověd. 135: 219–221.

Kokeš O., 1974: Historie pokusů o introdukci a aklimatizaci divokého krocana (Meleagris gallopavo L., 1758). Poľov. Zb. 4: 167–184.

Kokeš O., 1980a: Chocholouš obecný – Galerida cristata (Linnaeus 1758) u nás dnes a dříve. Zprávy MOS 38: 99–106.

Kokeš O., 1980b: Krkavec velký a jeho osudy v Čechách. Živa 28: 148–152.

Komárek S. 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Academia, Praha.

Kopecký M., 1978: Úvod do studia staročes-kých rukopisů a tisků. SPN, Praha.

Kramer W. [G.] H. 1756: Elenchus vegetabili-um et animalium per Austriam inferiorem observatorum. Ioan Thoma Trattner, Wien.

Latham J., 1790: Index ornithologicus. J. Latham, London.

Lewysohn L. 1858: Die Zoologie des Talmud. L. Lewysohn, Worms.

Lounsbury T. R., 1883: Geoffrey Chaucer: The parlament of foules. Ginn, Heath, & Co., Boston.

Mäger M. 1967: Eesti linnunimetused. Eesti NSV Teaduste akadeemia, Tallinn.

Massingham H. J. 1922: Poems about birds from the Middle Ages to the present day. T. Fisher Unwin, London.

Mayr E. 1926: Die Ausbreitung des Girlitz (Serinus canaria serinus L.). J. Ornithol. 74: 571–671.

Meraviglia-Crinelli R. J. 1886: Der böhmische Adel. Bauer & Raspe, Nürnberg. [Přetisk: Garn, Brno, 2000.]

Mey E. 1997: Neuere kultur- und naturge-schichtliche Zeugnisse vom Waldrapp Geronticus eremita. Rudolstädter na-turhist. Schr. 8: 3–17.

Mlíkovský J. 2004a: Extinction of the Dodo Raphus cucullatus (Aves: Raphidae): da-ting reconsidered. Čas. Nár. Muz., Ř. přír. 173: 111–112.

Mlíkovský J. 2004b: Ptáci na středověké mis-ce z karlštejnského pokladu. Umělecko-průmyslové museum, Praha (nepubliko-vaná zpráva).

Mlíkovský J. 2005a: Papoušek na raně středo-věké plaketě ze Starého Města. Acta Mus. Moraviae, Sci. Soc. 90: 185–196.

Mlíkovský J. 2005b: On the alleged breeding

of Great Cormorants (Phalacrocorax car-bo) in Bohemia in the 17th century. Sylvia 41: 137–139.

Mlíkovský J. 2005c: Evidence for hawking in early Medieval Czechia. Buteo 14: 53–56.

Mlíkovský J. 2005d: Did Griffon Vulture (Gyps fulvus) breed north of the Alps in the past 200 years? Buteo 14: 57–59.

Mlíkovský J. 2005e: O údajném nálezu ku-kačky dešťové (Coccyzus americanus) v České republice. Crex 25: 127–128.

Mlíkovský J. 2006a: Nomenclatural and taxo-nomic status of birds described by Johan Peter Falck in 1786. Čas. Nár. Muz., Ř. přír. 175: 17–25.

Mlíkovský J. 2006b: Meleagris gallopa-vo Linnaeus, 1758 – krocan divoký. In: Mlíkovský J. & Stýblo P. (eds.): Nepůvodní druhy fauny a flóry České republiky. ČSOP, Praha: 415–416.

Mlíkovský J., 2007a: Northern Bald Ibis (Geronticus eremita) in the Czech Republic, Poland and Slovakia: a review of historical records. Sylvia 43: 137–143.

Mlíkovský J. 2007b: Ptactvo Zbirožska v díle Jana Jiráska z roku 1786. Sluka 4: 81–90.

Mlíkovský J. 2008: Review of ornithologi-cal records made by S. G. Gmelin and C. Hablizl in Iran in 1770–1774. Podoces 3: 97–100.

Mlíkovský J. & Benda P. 2005: Taxonomic and nomenclatural status of vertebrate species described by Franz Wilibald Schmidt in 1795. Čas. Nár. Muz., Ř. přír. 174: 77–88.

Mlíkovský J. & Zemek K., 1983: On the histo-ry and present state of the species con-cept. In: Novák V. J. A. & Zemek K. (eds): General questions of evolution. ČSAV, Praha: 281–304.

Nechutová J. 1991: Claretus: Ptačí zahrádka. Petrov, Brno.

Nechutová J. 2002: Středověká latina. KLP, Praha.

Novotný I. 1959: Sovice sněžní (Nyctea scandiaca) v Československu. Sylvia 16: 276– 279.

Olson S. L. 1986: An early account of some birds from Mauke, Cook Islands, and the origin of the “Mysterious Starling” Aplonis mavornata Buller. Notornis 33: 197–208.

Olson S. L. 2008: Falsified data associated with specimens of birds, mammals, and insects

50

Mlíkovský J. / Historická ornitologie

from the Veragua Archipelago, Panama, collected by J. H. Batty. Amer. Mus. Novit. 3620: 1–37.

Parmelee A., 1959: All the birds of the Bible. Harper & Brothers, New York.

Rasmussen P. C. & Collar N. J. 2008: Major specimen fraud in the Forest Owlet Heteroglaux (Athene auct.) blewitti. Ibis 141: 11–21.

Riethe P. 1994: Hildegard von Bingen: Das Buch von den Vögeln. Otto Müller Verlag, Salzburg.

Ruskin J. 1873: Love’s Meinie. John Wiley & Son, New York.

Schenker A. 1977: Das ehemalige Verbrei-tungsgebiet des Waldrapps Geronticus eremita in Europa. Ornithol. Beob. 74: 13–30.

Schmidt F. W., 1795: Versuch eines Ver-zeichnisses aller in Böhmen bisher be-merkten Thiere. – In: Schmidt F. W. (ed): Sammlung physicalisch-ökonomischer Auf sätze. Vol. 1. Joh. Gottf. Calve, Prag: 1–103.

Springer K. B. & Kinzelbach R. K. 2009: Das Vogelbuch von Conrad Gessner (1516– 1565). Springer-Verlag, Berlin.

Stratton-Porter G. 1909: Birds of the Bible. Jennings and Graham, Cincinnati & Eaton and Mains, New York.

Suolahti H. 1909: Die deutschen Vogelnamen. Eine wortgeschichtliche Untersuchung. Verlag Karl J. Trübner, Straßburg.

Stresemann E. 1958: Wie hat die Dronte (Raphus cucullatus L.) ausgesehen? J. Ornithol. 99: 441–459.

Strutyński J. 1972: Polskie nazwy ptaków krajowych. Zakład narodowy iminia Osolińskich & Wydawnictwo Polskiej aka-demi nauk, Wrocław.

Šmilauer V. 1940: Česká jména ptáků v Kla-retově Fysiologiáři. Listy filologické 67: 383–394.

Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České repub-lice 2001–2003. Aventinum, Praha.

Šuhaj J. 2001a: Detailnější hodnocení historic-kých zpráv o výskytu orlosupa bradatého (Gypaetus barbatus) v České republice. Buteo 12: 153–160.

Šuhaj J. 2001b: Historický záznam o hnízdění supa bělohlavého (Gyps fulvus) v roce 1821 v jižním Polsku. Buteo 12: 161–162.

Šuhaj J. 2001c: Ptáci severozápadní čás-ti Nízkého Jeseníku v letech 1805–1820 v díle Kajetana Koschatzkého. Čas. Slezsk. zem. Muz. (A) 53: 87–95.

Šuhaj J. & Kuzník H. 2001: Ptáci Osoblažska (okr. Bruntál) v letech 1860–1890 v ruko-pise E. Richtera. Čas. Slezsk. zem. Muz. (A) 50: 227–233.

Thompson, D’A. W. 1895: A glossary of Greek birds. Clarendon Press, Oxford.

Vavřík M. & Hudeček J. J. 2003: Historická literatura a dokladový materiál k ní – zdroj poznání i omylů v ornitologii. Zprávy MOS 61: 73–74.

Yapp B. 1981: Birds in Medieval manuscripts. British Library, London.

Whitman C. H. 1898: The Birds of Old English Literature. J. Germanic Philology 2: 149– 198.

Willemsen C. A. 1970: Kaiser Friedrich der Zweite: Über die Kunst mit Vögeln zu ja-gen. Insel-Verlag, Frankfurt am Main.

Willughby F. 1676: Ornithologiae libri tres. Joannus Martyn, London.

Wood C. A. & Fyfe F. M. 1943: Falconry by Frederick II of Hohenstaufen. Stanford University Press, Stanford.

Wood J. G. 1887: Birds of the Bible. Longmans, Green & Co, London.

Došlo 20. září 2009, přijato 15. října 2009.Received 20 September 2009; accepted 15 October 2009.Editor: P. Adamík