18
Úvodník šéfredaktorky
Vážení přátelé Kulturně-turistického spolku BLÁRA,
nenechte se zmást neobvyklým vzezřením zbrusu nového Zpravodaje s pořadovým číslem 9: šéfredaktorka Prima R se tentokrát rozhodla, že z důvodu úspory času přenechá kompletní zpracování devátého Zpravodaje - Blárským zvířátkům! S nastupujícím jarem je totiž ze zadního sedadla černé Astřičky slyšet čím dál hlasitější mumlání a žbrblání, že prý když už svítí sluníčko, tak se každého normálního zvířete zmocňuje činorodost a neochota lelkovat a že když už prý někdo jezdí tak dlouho s Blárou na všechny možné „expudice“ a má tudíž všechny blárské reálie v malíčku, tak by si prý zasloužil příležitost k prokázání svých nevšedních schopností i jinak, než jen sezením v autě ve dne v noci... a blablabli, blablibla a bliblablo ... a pořád tak dokola, až šéfredaktorce začalo hučet v hlavě a rozhodla, že se reptalům má dostati šance. Stáhla do PC fotografie z aktuální blárské výpravy do Prahy, posadila blárská zvířátka na psací stůl, otevřela OpenOffice Impress, vysvětlila, jak vkládat obrázky a texty atp., stanovila časový limit a odešla dolů do kuchyně. Ještě slyšela, jak nahoře nastalo trochu hádání, bylo slyšet rozrušené houkání, bručení, hopkání a poštěkávání, i nějaké ostřejší slovo padlo, ale šéfredaktorka se na to už neohlížela a vyrazila do tenisové haly. A když se vrátila, byl Zpravodaj hotov (tedy – téměř...ale v pátek už to zviřátka konečně zvládla...). - Nezasahovala jsem do jeho podoby a výsledek nechávám k posouzení Vám. Zde to máte a čtěte!
Papaí, Vaše Prima R.
No vidíte!!! Konečně! Milí čtenáři, kdyby pokračovaly v psaní sovy a medvěd, tak byste se nic nedozvěděli a ani byste to nepřečetli! Taková mazanice! Fi! Pouah! Jedině já, Klokanice, a Francouzská Liška, co mi sedí v kapse, tak tedy jedině my jsme dávaly pozor, když R. vysvětlovala, jak se píše na klávesách a jak se vkládá textové pole. Sovy a Medvěd se strkali o myš a nedávali pozor a teď si mysleli, že to všechno zvládnou v programu Malování. A obrázky by asi vkládali jak, no to bych ráda viděla. A navíc nikoho z Vás určitě nezajímá, co si o Parsifalovi myslí nějaký Brumloun nebo Hovice... AUUU! Neštípej mě, Brumláči pruhovatá! Jouvaj, nestrkejte do mě, sacrebleu, laissez moi, natrhnete ještě Klokanici kapsu!!!!!!
Tak, a takhle se sem vkládají obrázky. To jsem já, Klokanice, s Francouzskou Liškou. Brundiblár nás chytře vyfotil před plakátkem, abyste hned viděli, kdo v tom Parsifalovi zpíval, dirigoval, režíroval a tak...
Tak, vážení čtenáři, nebojte se, už jsme zase usmířená a vyrovnaná zvířátka a už se vůbec nehádáme a teď už budeme navzájem spolupracovat, abyste z toho Zpravodaje něco měli!
To jsme my. Medvěd Brundiblár, sovy Hovy, Klokanice a Francouzská Liška. Je nás pět.
(piš ty, Francouzská Liško, jsi z nás nejlehčí a nejmenší a bude se ti dobře běhat po klávesách!)
Je to už dost dávno, co celá, tříčlenná Blára naposled někde byla. Ale teď, v sobotu 2.3.2013, to konečně vyšlo. Primy L. a B. už dlouho před tím naléhaly na primu R., že není přece možné, aby nešly na přímý přenos Wagnerovy opery PARSIFAL z Metropolitní opery v New Yorku. Prima B. Dokonce iniciativně a sama od sebe zamluvila již půl roku před tím lístky v obvyklém blárském kině KOTVA v CB. Prima R. tedy podlehla nátlaku a řekla, že ráda B. a L. na pětihodinovou perlu veškeré opery doprovodí. A pak – chvilku před sobotou – se stalo něco nečekaného. Paní D. z Prahy, hlavního města České republiky v Evropě na Zemi ve Sluneční soustavě mezi Venuší a Marsem (ale ano, napiš to takhle, madame Liško, prý to máme tak psát, protože co kdyby to prý četl někdo třeba z planetky 122 Gerda a nevěděl by, kde to je. A o té planetce prý ať zmíníme, že je o ní povídání na blárském webu) informovala Bláru, že jsou pro ni připraveny tři lístky do slavného a krásného pražského kina Světozor jako sponzorský dar pro Bláru od jiné paní D, taktéž z Prahy! Primy byly potěšeny a polichoceny a moc rády nabídku přijaly a místo do Budějic se v sobotu 2.3. odpoledne rozjely do Prahy. (Jely jen tam „na otočku“, z rodinných důvodů nebylo možné, aby se tam zdržely déle.) (Počkej, Liško, teď dej další list, aby toho na téhle straně nebylo moc, že jo, Sovy?)
(Tady dej, Brundibláre, ty fotky, víš jak... Jéžiši né, pusť tu myš, nech prosím Tě Hovy, ať to udělají, to bysme tu seděli ještě do další soboty...)
Tak tady Primy už jedou v černé Astřičce, jsou kousek za Táborem. B a R, které vyjely z Deštné, tam vyzvedly L, která mezitím napekla cestovní blárskou cmundu. Sice jen z 5 bramborů, ale byla jako vždycky moc dobrá. (Počkej, to je legrace, napiš tam, Liško, jak mlsný Brundiblár to nemohl vydržet a pořád strkal tlapky do té vaničky s cmundou, až ho Lála musela plácnout přes drápky :-) a on pak bručel a nemluvil s ní až do Benešova...) Na obrázcích vidíte Primu B (vlevo) a Primu R (vpravo) (ale to jen daly Hovy opačně obrázky, jinak seděla R vlevo a B vpravo, protože nejsme přece v Anglii, a fotografovala je Prima L, ta seděla s námi vzadu a rozdělovala tu cmundu.)
(Ne, Brundibláre, pusť to, už jsme ti řekli, vlastně řekly, že obrázky tam budou dávat Hovy, ty dávej hlavně pozor!!!)
Primy našly vhodné parkovací místo ve Voroněžské ulici a přes prosluněné náměstí Míru (dřív se jmenovalo Purkyňovo – nic proti míru, ba naopak, ale neznělo to trochu líp??) směřovaly k náměstí Václavskému.
Na náměstí Václavském bylo mnoho lidí, z čehož se hlavně Primě R lehce mrákotilo, a čekala tam již na Bláru i TV. Primy se pokoušely zvědavé reportéry obejít, ale nakonec malé interview dát musely (vysílací čas Vám včas oznámíme). Prima L fotografovala tak náruživě, že málem vběhla po policejní vůz, ale všechno dobře dopadlo.
Abyste se, vážení čtenáři, nedivili, jak to všechno víme, když jsme museli na Bláru čekat v Astřičce na Vinohradech: to je takový náš osud – my sice jezdíme s Blárou všude, ale vždycky čekáme v autě, to ale nevadí, neochodíme si tak tlapky a neolétáme křídla a stejně se dozvíme všechno, co bylo, protože si Primy vždycky pak v autě vyprávějí a vzpomínají...jenom Medvěd, ten všechno neví, protože vždycky ujídá z jídla, které taky zůstane v autě, a pak usne a spí celou cestu... ---------- auvaj, nešťouchej do nás, je to PRAVDA !!!
A pak Primy vstoupily do kina Světozor. Krásné staré prvorepublikové kino...s obřími zrcadly ve vstupní chodbě před schodištěm dolů... Prima B pošilhávala po proslulé zmrzlinárně-cukrárně vedle kina, ale byla odvedena dolů s tím, že v kinokavárničce mají také dobrůtky. A měli.
Koukni, Klokanice! - No jo!!! Sovy! Co děláte?? Podívej, Liško, co Hovy udělaly! Neměly jste tam, Sovy, dávat ty obrázky všechny!!! Dostaneme od R určitě vyhubovat, že to takhle vypadá, že se Primy přijely do Prahy jen najíst a napít, místo vrcholného hudebního zážitku!!! Už to slyším! No, teď už to tam nechte, ale dostaneme vynadáno, to je jasný :-( ...
Liško, napiš tam to o tom mravenci! - No přece to, jak říkala R. Jak byla ráno v koupelně a že tam byl mravenec. Oni jak vylézají na jaře ze zdi. A že je R musí nametat na lopatku a vynášet. A že teď tam byl teprve jeden a jak – no napiš to!!!
Já, Francouzská Liška, tedy píšu: Sovy si přejí, aby bylo zaznamenáno, že když ve středu ráno byla R v koupelně, tak tam vlezl mravenec, asi prý vylezl ze zdi jako předvoj, protože mravenci podniknou každé jaro pokus o obsazení kamenického domečku, a R se na něj dívala, jak tam tak bloudí a zmateně běhá a neví kudy kam. Nebo to tak alespoň vypadalo, třeba to věděl moc dobře. A R musela myslet na to, jak se na konci druhého dějství Kundry rozzlobí na Parsifala, protože se jí nepodařilo ho svést a tudíž zneškodnit, a zpívá na něj zuřivým hlasem: „Irre, irre!“ (Bloudi, bloudi!), a prokleje tak jeho budoucí cesty, aby netrefil zpátky na Monsalvat. Osamělý mravenec na koupelnových dlaždičkách; Mravenec-Parsifal. Bloudí a bloudí – a bude bloudit ještě nejmíň 14 dní, protože Parsifal se dostane zpátky na Monsalvat, na území Grálu, až na Velikonoce.
Tak to bylo o bludném mravenci a teď o tom, jak to tedy na opeře bylo. Otočte, prosím.
Takhle krásné je to v Ravellu, městečku u moře dole na italském jihu, až pod Neapolí. Che bellezza! Mistr RW pobýval v Neapoli na jaře roku 1880, podnikal odtud výlety do okolí a dostal se až do Ravella, nějakých 300 m nad mořem, na útesech poblíž Amalfi. A v Ravellu objevil zbytky středověkého hradu = vila Rufolo, uprostřed skvělé zahrady. A zvolal: „Klingsorova zahrada je nalezena!“ Malíř Joukowski, který s Mistrem a jeho rodinou cestoval, musel okamžitě podle zahrady navrhnout scénu k II. dějství Parsifala...(premiéra 1882).Blára toto významné místo pochopitelně navštívila – bylo to ale hned na začátku 21. století a to jsme my, bl. zvířátka, u toho ještě nebyla...
Počkat, ještě před tím povídáním tam musíte,Sovy,dát obrázky,jak si Wagner představoval ideální zahradu kouzelníka Klingsora!-hu hu, tak jo, ty jsou hezké...tady … a tady.... tak, šup.
Ty obrázky Liška stáhla z Wikipedie, otevřené encyklopedie...i Blára je má někde v archívu, ale kde??? Kde?? To ještě nebyly digi fotoaparáty....asi je bude mít prima L???
Tak jaký že tedy vlastně ten Parsifal v přenosu z Metropolitní opery v New Yorku 2.3. 2013 byl?
Poté, co Blára v kinokavárně Světozor dopila své kávy a setkala se s paní D, paní L a panem M, odešla do kinosálu a tam strávila následujících 6 (šest) hodin. Parsifal je gigantická opera, Mistr své libretto důvtipně přeplnil mořem symbolů a mystických náznaků, takže vypořádávání se s textem této opery je de facto úkolem na celý život. Pokaždé to vnímáte jinak :-). Hudba je samosebou zcela geniální a slyšet ji v originální bayreuthské akustice musí být prostě bomba. Ale, ach, ty inscenace... hm... Mistrovy opery jsou zamýšleny jako Gesamtkustwerk, tj. umělecké dílo jako celek, kde všechny jeho složky hrají rovnocennou roli. Ale Medvěd, Sovy i Klokanice s Liškou si myslí, že občas je nejlépe přece jen poslouchat Mistrovy opery doma, z dobrých reproduktorů a s např. klavírním výtahem v ruce a zapojením „vnitřního“ oka místo očí skutečných. Protože jak se, u všech zvířat na světě, má divák vypořádat s tím, že se květinové dívky, svádějící Parsifala svými rozvinutými půvaby v čarovné zahradě plné smyslných vůní a barevných květů, musí na pokyn režiséra místo toho brodit jevištěm plným krve a vypadají jako bledé zombie?? Těm by odolal vskutku každý. – Inscenace režiséra Girarda měla samozřejmě i světlé stránky, ale jako celek... hm, byla trochu jako chytrá horákyně, modernistům dala dost krve i efektních vizuálních a optických úkazů, ale snažila se, aby ani tradicionalisté nemuseli úplně zoufat. A tak nebylo ani moc slano, ani mastno. Ale to je zcela subjektivní pocit a ostaně, Jonas Kaufmann jako Parsifal a René Pape jako Gurnemanz režijní podivnosti vynahradili, i Kundry Katariny Dalaymanové a Klingsor Jevgenije Nikitina byli OK. Daniele Gatti dirigoval spolehlivě (ostatně, Brundiblár si – kupodivu, hihihi - vzpomněl, že Blára Gattiho před cca 3 lety slyšela ve Vídni v Musikvereinu s 5.Mahlerem a všechna blárská zvířátka jej mají ráda také proto, že jeho jméno připomíná gatto, tj. italsky kočka).
Bylo to krásných 6 hodin (dobrá, 5, byly přece jen 2 půlhodinové přestávky). Pár minut před půlnocí vyšly Primy z kina na noční Václavské náměstí a vyrazily na Vinohrady. Zvláště okolí ulice Ve Smečkách bylo touto dobou pozoruhodné, postávalo tam množství jakýchsi zombií, a zajímavý byl i fakt, že magistrála i Ječná ulice byly plné aut stejně jako ve dne. Inu, velkoměsto nikdy nespí! V cca 00.25 primy nastoupily k nám do auta a všichni jsme jeli zpátky do JČ, vedeni fantastickým měsícem (vypadal už sice jako šiška, ale svítil stejně dobře jako scénické reflektory MET). V cca 01. 30 byla vysazena Prima L u čekanického domečku, pak vystoupila Prima B v deštěnské Zahradní ulici a někdy okolo třetí hodiny přijela Astřička do Kamenice, tam čekal v zahradě kocour Červený Jindřich, Prima R šla spát a my zvířátka, my jsme zůstala jako obvykle v autě a hlídala a pozorovala.......
A to je už zase konec - Papaí do příště!!!© BLÁRA 2013
Blárské kontakty:
E-mail: [email protected]
Tel.: Prima R: +420 - 728635353 *** Prima L: +420– 728087735 *** Prima B: +420 - 606116480
Jako obvykle upozorňujeme, že Blára ráda přijme od laskavých mecenášů případnou podporu příštích expedic v jakékoli podobě. Jak víte, k našim donátorům se již mohou počítat např. Firma Elektročadek – nabije Váš domov tou správnou elektřinou a též umožní centrální vysávání Vašeho prachu; dále Svatý Jan z Choustníka, který Bláře ukázal, že peníze leží někdy doslova na zemi (viz Zpravodaj č.8), nu a nejnovějším, „parsifalským“ sponzorem je paní D.F. z Prahy (a proto až Blára dostatečně prosluje a zbohatne, najme si na vyřešení svých finančních, účetních a podobných záležitostí firmu EDM Utilitas Audit, s.r.o. (www.edmutilitas.cz). Všem donátorům děkujeme – a kdo se přidá dále??? :-)
Takže – za Bláru se s Vámi pro dnešek loučí kromě šéfredaktorky pR i celý tým blárských zvířátek, která sice zadaný úkol neprovedla úplně v tom zadaném termínu, ale zase tak moc se nezpozdila a nutno říci, že primě R uspořila mnoho času, takže možná budou moct zase někdy na PC. - Hlavně ale: nezapomínejte -
- nahlížejte pravidelně na WWW.BLARA.MYPAGE.CZ
Ještě jednou … papaí …. papaí …a – nezapomínejte na Mistra RW, když je ten jeho rok:
Třeba „Nur eine Waffe taugt...“ http://www.youtube.com/watch?v=s6kPiXuoPoI (to sice není Parsifal z MET, ale z Bayreuthu s naprosto božským M.Lorenzem a diriguje – R. Strauss...je to sice z neblahého roku 1933, ale jen si to poslechněte, ach...
anebo co tohle: „Amfortas! Die Wunde!“ (http://www.youtube.com/watch?v=qhBGZlcjn84 )(to je ta „svůdná“ krvavá koupel v jakoby Klingsorově zahradě; je pravda, že tam Jonas Kaufmann zpívá (hezky) o krvácející Amfortově ráně, ale čeho je moc....hm hm (celkové búúú pro režiséra Girarda)
A dobrá, tak ještě – jak náš oblíbený René zpívá v MET Gurnemanze, uvidíte (aspoň nějaký čas) tady: http://www.youtube.com/watch?v=j3gJvyNrK88
