VY_12_INOVACE_ČJ_4.19

Označení vzdělávacího materiálu (kód):

VY_12_INOVACE_ČJ_4.19

Název školy: Základní škola a Mateřská škola Byšice, okres Mělník

Název programu:Operační program Vzdělávání pro

konkurenceschopnost

Název projektu: „Vzdělání pro život“

Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1994. Číslo a název šablony klíčové

aktivity:I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k čtenářské

a informační gramotnosti

Vzdělávací oblast - vzdělávací obor (předmět):

Jazyk a jazyková komunikace – Český jazyk

Tématický okruh - téma: Základy literatury- spisovatel Vojtěch Steklač

Autor vzdělávacího materiálu/DUM:

Mgr. Eva Janíčková

Datum vytvoření vzdělávacího materiálu:

12.9.201212.9.2012

Ověření vzdělávacího materiálu

Třída: 5.

Datum: 18.10.2012

Metodický list/anotace:

Žáci se v powerpointové prezentaci seznamují se spisovatelkou Petrou Braunovou, knihami, které

napsala pro děti a mládež. Seznamují se i s knihou, která je bude provázet v hodinách čtení Ztraceni v

čase.

PETRA BRAUNOVÁPETRA BRAUNOVÁ

SPISOVATELKA PRO DĚTI , MLÁDEŽ A SPISOVATELKA PRO DĚTI , MLÁDEŽ A DOSPĚLÉDOSPĚLÉ

JE SPOJENA PŘEDEVŠÍM S JE SPOJENA PŘEDEVŠÍM S NAKLADATELSTVÍM ALBATROSNAKLADATELSTVÍM ALBATROS

NARODILA SE 31. LEDNA 1967NARODILA SE 31. LEDNA 1967 VYSTUDOVALA STŘEDNÍ EKONOMICKOU VYSTUDOVALA STŘEDNÍ EKONOMICKOU

ŠKOLU V PRAZEŠKOLU V PRAZE PO MATURITĚ PRACOVALA JAKO PO MATURITĚ PRACOVALA JAKO

SEKRETÁŘKA, PRŮVODKYNĚ PRAHOU, AU-SEKRETÁŘKA, PRŮVODKYNĚ PRAHOU, AU-PAIRKA, ÚČETNÍ , REDAKTORKAPAIRKA, ÚČETNÍ , REDAKTORKA

ZÍSKANÉ CENYZÍSKANÉ CENY

CENU ALBATROSU ZA KNIHU -CENU ALBATROSU ZA KNIHU -POZOROVATELKAPOZOROVATELKA

TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK – TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK – ZTRACENI V ČASEZTRACENI V ČASE

CENU UČITELŮ ZA KNIHU – CENU UČITELŮ ZA KNIHU – ČESKÁ ČESKÁ SLUŽKA ANEB BYLA JSEM AU-PAIRSLUŽKA ANEB BYLA JSEM AU-PAIR

TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK ZA TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK ZA KNIHU – KNIHU – KUBA NECHCE ČÍSTKUBA NECHCE ČÍST

TRAMVAJ PLNÁ STRAŠIDELTRAMVAJ PLNÁ STRAŠIDEL

Jednoho podzimního večera se nad Vltavou valila Jednoho podzimního večera se nad Vltavou valila mlha a já čekala u Vyšehradu na tramvaj. Nutno mlha a já čekala u Vyšehradu na tramvaj. Nutno podotknout, že mám svědka - svoji tehdy osmiletou podotknout, že mám svědka - svoji tehdy osmiletou dceru Johanku. Tramvaj dlouho nejela, nikde nikdo... dceru Johanku. Tramvaj dlouho nejela, nikde nikdo... a najednou se z mlhy vynořila světla... ano, přijížděla a najednou se z mlhy vynořila světla... ano, přijížděla tramvaj - nebyla to však tramvaj obyčejná, ale byla tramvaj - nebyla to však tramvaj obyčejná, ale byla plná strašidel. Vyjeveně jsme ztuhly, tramvaj projela, plná strašidel. Vyjeveně jsme ztuhly, tramvaj projela, nezastavila a zmizela nám v mlze. Ano, vím, co nezastavila a zmizela nám v mlze. Ano, vím, co chcete říct - vymýšlíme si. Jak ráda bych řekla, že chcete říct - vymýšlíme si. Jak ráda bych řekla, že ano! Jenže... pravda je taková, že tentokrát nelžu. Obě ano! Jenže... pravda je taková, že tentokrát nelžu. Obě jsme strašidelnou tramvaj viděly na vlastní oči. Kde jsme strašidelnou tramvaj viděly na vlastní oči. Kde se vzala a kam zmizela? Dumala jsem nad tím pět let, se vzala a kam zmizela? Dumala jsem nad tím pět let, než jsem na to přišla.než jsem na to přišla.

ROŠŤÁK OLIVERROŠŤÁK OLIVER

Moje prvotina vznikla doopravdy náhodou – Moje prvotina vznikla doopravdy náhodou – díky mému synovi Oliverovi. Byla mu „šitá“ díky mému synovi Oliverovi. Byla mu „šitá“ na míru, když byl malý (dneska mu je na míru, když byl malý (dneska mu je neuvěřitelných 15 let – že to ale dámy letí, neuvěřitelných 15 let – že to ale dámy letí, co…) a nechtěl číst. Jmenuje se Rošťák Oliver co…) a nechtěl číst. Jmenuje se Rošťák Oliver a vše, o čem se v téhle knížce určené pro ty a vše, o čem se v téhle knížce určené pro ty nejmenší čtenáře dočtete, stojí na pravdivých nejmenší čtenáře dočtete, stojí na pravdivých základech. Ano, i to miminko, které se v základech. Ano, i to miminko, které se v knížce narodilo, je skutečné, je to moje knížce narodilo, je skutečné, je to moje prostřední dcera Máří, dnes dvanáctiletá. prostřední dcera Máří, dnes dvanáctiletá.

ČESKÁ SLUŽKA ANEBČESKÁ SLUŽKA ANEBBYLA JSEM AU-PAIRBYLA JSEM AU-PAIR

UKÁZKA Z KNIHYUKÁZKA Z KNIHY „„Maminka ti připravila krásné šatečky. Co kdybych ti je oblékla?“ Alexandra nic. Vzala jsem do rukou Maminka ti připravila krásné šatečky. Co kdybych ti je oblékla?“ Alexandra nic. Vzala jsem do rukou opravdu krásné sametové tmavomodré šatičky s volánkem. U nás by stály, bratru, dobrou tisícovku. opravdu krásné sametové tmavomodré šatičky s volánkem. U nás by stály, bratru, dobrou tisícovku. Vzala jsem Alexandru za loket. Okamžitě se vyškubla. Začala kolem sebe kopat. „Fajn.“ Vzdala jsem to. Vzala jsem Alexandru za loket. Okamžitě se vyškubla. Začala kolem sebe kopat. „Fajn.“ Vzdala jsem to.

„Jdu do kuchyně. „Jdu do kuchyně. Kdybys něco potřebovala, přijď za mnou.“ Oznámila jsem jí, ale ani se na mě nepodívala. Kdybys něco potřebovala, přijď za mnou.“ Oznámila jsem jí, ale ani se na mě nepodívala. Vypila jsem si kafe, vyslechla zprávy v rádiu. Mezitím jsem se na Alexandru do pokoje Vypila jsem si kafe, vyslechla zprávy v rádiu. Mezitím jsem se na Alexandru do pokoje podívala nejmíň stokrát. Alexandra vždy ničila jinou hračku, ale jak mě zahlídla, mrskla sebou na podívala nejmíň stokrát. Alexandra vždy ničila jinou hračku, ale jak mě zahlídla, mrskla sebou na podlahu a zavřela oči.. „Fajn.“ Pochválila jsem jí. „Umíš být docela hodná, když chceš.“podlahu a zavřela oči.. „Fajn.“ Pochválila jsem jí. „Umíš být docela hodná, když chceš.“

Za dvě hodiny zarachotily klíče. „To jsem já! To jsem já!“ křičela už ode dveří Eleanora. „Je Za dvě hodiny zarachotily klíče. „To jsem já! To jsem já!“ křičela už ode dveří Eleanora. „Je všechno v pořádku?“ – „Samozřejmě.“ Usmála jsem se na ni. „Kde je Alexandra?“ zeptala se. „Ve všechno v pořádku?“ – „Samozřejmě.“ Usmála jsem se na ni. „Kde je Alexandra?“ zeptala se. „Ve svém pokojíku,“ ukázala jsem na dveře. „Hraje si.“ Eleanora se zarazila. „Hraje si?“ nevěřícně, tak jak svém pokojíku,“ ukázala jsem na dveře. „Hraje si.“ Eleanora se zarazila. „Hraje si?“ nevěřícně, tak jak byla, ověšená taškami s novým oblečením, vešla do pokoje. „Kde je Alexandra?“ Zařvala mi v zápětí byla, ověšená taškami s novým oblečením, vešla do pokoje. „Kde je Alexandra?“ Zařvala mi v zápětí do obličeje. Ztuhla jsem. Z dětského pokoje vedly jen jedny dveře, a to ty do kuchyně, kde jsem byla do obličeje. Ztuhla jsem. Z dětského pokoje vedly jen jedny dveře, a to ty do kuchyně, kde jsem byla po celou tu dobu já. Rychle jsem vešla dovnitř. Eleanora za mnou. Divoce jsme se rozhlížely. Eleanora po celou tu dobu já. Rychle jsem vešla dovnitř. Eleanora za mnou. Divoce jsme se rozhlížely. Eleanora měla pravdu. Pokoj byl děsivě prázdný. „Kde je? Kde je?“ Vrhla se na mě Eleanora a dlouhými nehty měla pravdu. Pokoj byl děsivě prázdný. „Kde je? Kde je?“ Vrhla se na mě Eleanora a dlouhými nehty se mi zaryla do ramenou. „Kde je?“ Hlavou mi mihlo, že mě jistě čeká šibenice. Na půdě Francie se mi zaryla do ramenou. „Kde je?“ Hlavou mi mihlo, že mě jistě čeká šibenice. Na půdě Francie bezesporu gilotina, opravila jsem se.bezesporu gilotina, opravila jsem se.

DALŠÍ KNIHYDALŠÍ KNIHY

DALŠÍ KNIHYDALŠÍ KNIHY

ZTRACENI V ČASEZTRACENI V ČASE

UKÁZKA Z KNIHYUKÁZKA Z KNIHY „„Babi,“ zaprosí Martin. „Povídej…“Babi,“ zaprosí Martin. „Povídej…“ „„To bylo tak,“ babička sepne ruce a chvíli se dívá zamyšleně z okna. To bylo tak,“ babička sepne ruce a chvíli se dívá zamyšleně z okna.

„Začalo jaro. Ten rok byla krutá a dlouhá zima, zvlášť tady v horách. Když „Začalo jaro. Ten rok byla krutá a dlouhá zima, zvlášť tady v horách. Když konečně slezl sníh a na stráni vykvetl podběl, my děti jsme řádily jako konečně slezl sníh a na stráni vykvetl podběl, my děti jsme řádily jako pominutí. Zvlášť Lojzek byl jako utržený ze řetězu. Celé dny se toulal a pominutí. Zvlášť Lojzek byl jako utržený ze řetězu. Celé dny se toulal a domů chodil až za tmy. Vybíral z hnízd mladá ptáčata, chytal v řece domů chodil až za tmy. Vybíral z hnízd mladá ptáčata, chytal v řece ryby… Svoje povinnosti doma neplnil, a tak byl často bit.“ryby… Svoje povinnosti doma neplnil, a tak byl často bit.“

„„Jaké povinnosti?“Jaké povinnosti?“ „„Takové už dneska děti vůbec neznají,“ pohladí ho babička po hlavě. Takové už dneska děti vůbec neznají,“ pohladí ho babička po hlavě.

„Štípat třísky na zátop musel, nosit vodu ze studně, pást krávu a krmit „Štípat třísky na zátop musel, nosit vodu ze studně, pást krávu a krmit králíky. Každý z nás měl doma své povinnosti a běda, kdybychom je králíky. Každý z nás měl doma své povinnosti a běda, kdybychom je zanedbávali! To pak táta odepnul řemen a litoval každé rány, která padla zanedbávali! To pak táta odepnul řemen a litoval každé rány, která padla vedle! To si pak každý rozmyslel, jestli bude zlobit, či ne.“vedle! To si pak každý rozmyslel, jestli bude zlobit, či ne.“

„„Ale Lojzek zlobil,“ řekl Martin. „Proč, babi? On se nebál, že dostane?“Ale Lojzek zlobil,“ řekl Martin. „Proč, babi? On se nebál, že dostane?“ „„To víš, že se bál. Ale nějaký čert mu špital do ucha, aby spíš číhal na To víš, že se bál. Ale nějaký čert mu špital do ucha, aby spíš číhal na

veverku než aby pásl krávu. A Lojzek vždycky toho čertíka poslechl…“veverku než aby pásl krávu. A Lojzek vždycky toho čertíka poslechl…“

UKÁZKA Z KNIHYUKÁZKA Z KNIHY Martin si v duchu vzpomene, jak také ten osudný pátek zlobil. Dobře zná to Martin si v duchu vzpomene, jak také ten osudný pátek zlobil. Dobře zná to

čertovské našeptávání!čertovské našeptávání! „„A taky se hodně pral,“ vzpomíná babička. „Měl svou hlavu! Tvrdou palici měl ten A taky se hodně pral,“ vzpomíná babička. „Měl svou hlavu! Tvrdou palici měl ten

náš Lojzek!“náš Lojzek!“ „„A proč se pral?“A proč se pral?“ „„Proč se kluci perou, copak já vím? To bys měl vědět ty,“ pokrčí rameny babička. Proč se kluci perou, copak já vím? To bys měl vědět ty,“ pokrčí rameny babička.

„Chtěl mít pořád pravdu. Nebyl zlý, ale za svou pravdu by se šel bít až na kraj „Chtěl mít pořád pravdu. Nebyl zlý, ale za svou pravdu by se šel bít až na kraj světa. A že to byly rvačky!“ vzpomíná babička. „Kolikrát naškubl klukům ze světa. A že to byly rvačky!“ vzpomíná babička. „Kolikrát naškubl klukům ze sousední vsi gatě anebo roztrhl košili. To pak bylo doma zle, když je k nám sousední vsi gatě anebo roztrhl košili. To pak bylo doma zle, když je k nám sousedky nosily! Maminka nestačila zašívat!“sousedky nosily! Maminka nestačila zašívat!“

„„A s tebou se pral taky?“ vyzvídá Martin.A s tebou se pral taky?“ vyzvídá Martin. „„Ale kdeže, mě měl rád! Byli jsme kamarádi! Kolikrát mě i bránil!“ Babičce zase Ale kdeže, mě měl rád! Byli jsme kamarádi! Kolikrát mě i bránil!“ Babičce zase

zvlhnou oči. „Jednou mi kluci ve třídě namočili cop do inkoustu. Zamazala se mi zvlhnou oči. „Jednou mi kluci ve třídě namočili cop do inkoustu. Zamazala se mi blůza. Zrovna ta nová, růžová, co mi ji maminka nedávno ušila. Tos měl vidět blůza. Zrovna ta nová, růžová, co mi ji maminka nedávno ušila. Tos měl vidět Lojzka! Jakmile mě viděl před školou plakat a zjistil, co se stalo, zmydlil Lojzka! Jakmile mě viděl před školou plakat a zjistil, co se stalo, zmydlil sousedovic Jirku tak, že se nemohl zvednout!“ Babička si setře slzy. „Byl to sousedovic Jirku tak, že se nemohl zvednout!“ Babička si setře slzy. „Byl to spravedlivej chlapec, ten náš Lojzek. Srdíčko měl na pravém místě.“ Babička náhle spravedlivej chlapec, ten náš Lojzek. Srdíčko měl na pravém místě.“ Babička náhle zmlkne a ztratí se ve vzpomínkách na tak dlouho, že se do světnice pomalu začíná zmlkne a ztratí se ve vzpomínkách na tak dlouho, že se do světnice pomalu začíná vkrádat tma. Martin s babičkou zatřese a zašeptá: „A jak to bylo dál?“vkrádat tma. Martin s babičkou zatřese a zašeptá: „A jak to bylo dál?“

OTÁZKAOTÁZKA

Petra Braunová je spisovatelka :Petra Braunová je spisovatelka :

A, pro dětiA, pro děti

B, pro mládežB, pro mládež

C, pro dospěléC, pro dospělé

D, pro děti, mládež a dospěléD, pro děti, mládež a dospělé

OTÁZKAOTÁZKA

Petra Braunová je spojena především s Petra Braunová je spojena především s nakladatelstvím :nakladatelstvím :

A, AlbatrosA, Albatros

B, FragmentB, Fragment

C, ArgoC, Argo

D, SvojtkaD, Svojtka

OTÁZKAOTÁZKA

Cenu učitelů získala za knihu :Cenu učitelů získala za knihu :

A, Ztraceni v časeA, Ztraceni v čase

B, Kuba nechce čístB, Kuba nechce číst

C, Česká služka aneb byla jsem au-pairC, Česká služka aneb byla jsem au-pair

D, PozorovatelkaD, Pozorovatelka

OTÁZKAOTÁZKA

První kniha Petry Braunové se nazývá :První kniha Petry Braunové se nazývá :

A, Kuba nechce čístA, Kuba nechce číst

B, Rošťák OliverB, Rošťák Oliver

C, Ema a kouzelná knihaC, Ema a kouzelná kniha

D, Jak se Vojta ztratilD, Jak se Vojta ztratil

OTÁZKAOTÁZKA

Hlavní postava knihy Ztraceni v čase Hlavní postava knihy Ztraceni v čase

se jmenuje :se jmenuje :

A, MarekA, Marek

B, MichalB, Michal

C, MartinC, Martin

D, MirekD, Mirek

Použité odkazy :Použité odkazy :Braunová P. : Ztraceni v čase, Albatros 2007, ISBN 978-80-00-02870-5Braunová P. : Ztraceni v čase, Albatros 2007, ISBN 978-80-00-02870-5

http://www.petrabraunova.cz/http://www.petrabraunova.cz/

http://www.spisovatele.cz/petra-braunovahttp://www.spisovatele.cz/petra-braunova

http://www.petrabraunova.cz/pages/oliver.htmhttp://www.petrabraunova.cz/pages/oliver.htm

http://www.petrabraunova.cz/pages/ztraceni_v_case.htmhttp://www.petrabraunova.cz/pages/ztraceni_v_case.htm

http://www.petrabraunova.cz/pages/sluzka.htmhttp://www.petrabraunova.cz/pages/sluzka.htm

http://www.petrabraunova.cz/pages/tramvaj.htmhttp://www.petrabraunova.cz/pages/tramvaj.htm