1
Hledali jste-li skutečnou perlu Jizerských hor, máte ji přímo na dlani - leží tady, zhruba 30 km jízdy severovýchodně od Liberce mezi městy Hejnice a Nové Město pod Smrkem. Obec Lázně Libverda se nachází v půvabném podhůří severního úpatí Jizerských hor, v současnosti čítá zhruba 460 obyvatel. Katastr obce má 1320 ha a rozkládá se v nadmořské výšce 424 m.n.m. na pomezí Čech, Německa a Polska, náleží také do mikroregionu Frýdlantsko. Lázně obklopují smíšené lesy, které spolu s podhorskou polohou udávají její klimatický charakter. Malebná kotlina, v níž se obec nachází, je uzavřena majestátným horským masivem Smrku (1124 m). Do jejího území zasahuje Národní přírodní rezervace „Jizerskohorské bučiny“ a přírodní památka „Klečovitě na Smrku“. Pro svůj překrásný rámec se Lázně Libverda stávají jedním z důležitých středisek cestovního ruchu a turistiky. První písemná zmínka o naší obci je z roku 1381, kdy se jí říkalo Lybenwerde. Zápis je uveden v tzv. urbáři frýdlantského panství, který v té době přinášel úplný výčet poddanských vesnic a jejich obyvatel s udáním majetku a povinností. Dodnes je tento urbář zachován ve státním archivu v Děčíně. Původními obyvateli zde byli pastevci, po objevu léčivých pramenů koncem 16. století nastal rozvoj lázeňství. Lázně Libverda vznikaly postupně okolo volně vyvěrajících pramenů minerálních vod. Čím se může Lázně Libverda také pyšnit je rarita České republiky - unikátní ojedinělá stavba ve tvaru obřího sudu. Obří sud je výletní restaurace postavená roku 1931 na základě nápadu Stefana Hausmanna z blízkého Přebytku, kterého inspiroval z Vídně dovezený Obří sud na Javorníku. Ten však v roce 1974 nešťastnou náhodou shořel. Restaurace je opravdu skutečný dřevěný sud postavený za necelý rok podle projektu frýdlantského stavitele Antona Luxe. Později byla k původnímu sudu přistavěna další budova, celý objekt prošel v sedmdesátých letech náročnou rekonstrukcí, která znamenala postupné rozložení samotného sudu a jeho opětovné sestavení z nového materiálu. Obří sud naleznete asi 1 km nad obcí, po pravé straně silnice směrem na Přebytek a Nové Město pod Smrkem, lze sem vystoupat i po schodech, jež začínají nedaleko kolonády. Místo a legenda: Přijdete-li do Libverdy, podívejte se nejdříve na střechu Eduardova zřídla. Uvidíte tam kohouta, který je v době, co toto vyprávím, docela zelený, jako střecha baráčku, na němž pyšně stojí a ovšem i jako listí stromů v létě, takže splývá se vší tou zelení. Kdopak kdy viděl zeleného kohouta? Ovšem za časů aušperských býval ten kohout vybarven věrně, takže jej bylo vidět v zimě, v létě jak se patří a jak si ostatně i zaslouží. Onen kohout na střeše Eduardova zřídla, to není pouhý obyčejný kohout výzdobný. Je to pomníček objeviteli libverdského zřídla. Kohout objevil prameny libverdské kyselky. A nebyl ani zelený, ani pestrý, ale především strašně veliký, mohutný, pln života a kypěl zdravím. Kdysi za dávných časů, kdy tudy vedla prázdnými divokými hvozdy stará pohraniční stezka, po které chodívali jenom hajníci a nebylo tu nikdež nic než skály, lesy, oblaka a zase lesy s hlubokými údolími, jimiž se čeřily hojné potoky, bublavé jako libverdský a nebo divoké jako Štolpich, tedy v oněch dávných dobách bylo tu v těch místech, co dnes leží Libverda, také jen takové bažinaté údolí, ve kterém se podél potoka rozkládala širokým pruhem slatina a místy močál. Už tenkrát tu v těch místech bylo sídlo „salikvardy“, to jest takového hajníka, který neobcházel strážní pohraniční stezku, jako jiní hajníci, ale bydlel tu natrvalo a poskytoval pěším strážcům hranic hospodu a lože po únavné hlídkové cestě. Když už se tu „salikvarda“ usadil, založil si malé hospodářství. Jak se ten náš starodávný „salikvarda“ jmenoval, to už dávno nikdo neví. Hlavně, že ten první usedlík měl chalupu, kolem ní pár polí, nějakou louku, dvorek a na tom dvorku prasata, kterým se tu náramně dobře dařilo – i houf slepic, kterým kraloval kohout. Ten kohout totiž jednoho krásného dne začal náramně tloustnout, jako když ho někdo očaruje. Salikvardovi, jeho ženě i dětem to začalo být nápadné a tak začali toho začarovaného kohouta pozorovat. Sledovali ho, až přišli na to, že ta mlsná „pejcha“ nechodí jako slepice pít z potoka, ale že si chodí do mokřiska nedaleko stezky, mokřiska ostatně hodně nepřístupného, houštinami stromů a křoví zarostlého, kam bylo dost nebezpečno jít, protože se tam půda pod nohami pořádně prohýbala a houpala. No ale kohouta - toť se ví i bahno unese, protože není těžký, byť by ztloustl sebevíc. Vrtěl salikvarda hlavou, co to může být za vodu, že z ní kohout tak tloustne - ale to ještě nebyl historie konec. Kohout stárl, ale byl pořád statný a plný života, jenže do sta let to přeci nevydržel a tak jednoho dne vzal za své. Když ho salikvarda rozřízl - užasl. Tloušťka nebyla od tučnosti, ale za to v něm všechny vnitřnosti byly obrovské. I rozhodl se vyzkoušet vodu na sobě. Prosekal k studánce, jejíž hladina vybuchovala velkými bublinami, cestu. I tloustl a zdravý byl. Po čase nemohl salikvarda utajit studánku, a tak všichni hajníci chodili ze studánky popíjet. Dali tomu místu jméno Libverda a pověst končí. Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií. Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií. Obec Lázně Libverda – Lázně Libverda 16 463 62 p. Hejnice, Czech Republic Tel.: +420 482 322 151, Fax: +420 482 323 155 E-mail: [email protected] Web sites: http://www.laznelibverda.cz Infocentrum Lázně Libverda – Lázně Libverda 17 463 62 p. Hejnice, Czech Republic Tel.: +420 482 322 457, Fax: +420 482 322 457 E-mail: [email protected] Web sites: http://www.laznelibverda.cz Ptačí vrchy 1013 m Bílá kuchyně Svinské čelo 781 m Poledník 864 m Ostrý hřeben Oldřichovské sedlo Stržový vrch 704 m Kančí vrch 680 m Pekelský vrch 487 m Vyhlídka „ Hájníkova kohouta “
