Vypracoval Mgr. David Mikoláš, 2. března 2013

Kronika o Typologie kronik

o Významné kroniky českého středověku

Scriptorium

Scriptor o Scriptorovy pomůcky

o Postup seříznutí brku

Iluminace o Náměty iluminací

Iluminator o Pracovní postup iluminatora

o Pigmenty a barviva

o Pojidla

Pergamen

Doporučené zdroje

„Kniha je základem poznání, učitelem věků, vládcem

království ducha.“

(Lucius Annaeus Seneca)

název z řeckého chronos = čas

jeden z nejdůležitějších narativních historiografických

pramenů

oproti letopisům je ve své formě složitější

úlohou chronologicky popsat jednotlivé historické

události

popis příčin a souvislostí, hodnocení události a jejich

aktérů

1. světové

2. říšské

3. národů

4. biskupské, klášterní, řádové

5. gesta (činy)

6. dynastické, zemské

7. městské

8. válečné

Kosmova kronika Čechů

Zbraslavská kronika

Dalimilova kronika

Kronika Vavřince z Březové

klášterní písařská dílna sloužící k opisování knih

dělba práce podle činnosti: o opisovači (kopisté)

o knihvazači

o iluminátoři

pracovní postup:

dvoustrana pergamenu → linkování (stanovení výšky a šířky sloupců) → psaní textu (vynechány iniciály) → rubrikátor (červené linky) → ilustrátor (bordury a ostatní iluminace)

hotové unikátní manuskripty (kodexy) vloženy do vazby (dřevěné destičky potažené pergamenovou kůží)

Mistr z El Parralu: Sv. Jeroným ve scriptoriu,

malba z r. 1480-1490.

Písaři v opatství Echternachském,

manuscript z 11. století.

„Kolik písař napíše liter, tolik ran dostane ďábel.“

(Cassiodorus)

písař

psal seříznutým husím brkem* a tuší (inkoustem)

jeho činnost vyžadovala kromě nezbytné gramotnosti,

zručnost, talent a píli

jeden z nejstarších irský mnich Kolumbán

Zleva: vosková tabulka a stylus, řezací nožík, husí brk, seříznuté husí brky, štětečky, linkovací bodec, volí zub na nanášení

zlatých plátků, jelení kost na otáčení listu pergamenu, pudřenka a sépiová kost, duběnky na výrobu inkoustu, pojidlo arabská

guma, mušle na přípravu pigmentů

výtvarný prvek ve středověkých rukopisech (obrázek,

iniciála) ztvárněný iluminatorem

Gotická iniciála P s vyobrazením sv. Petra z vlámské bible, cca 1407.

v 7. a 8. století čistě ornamentální kresby (Anglie, Irsko)

v 2. polovině 8. století velký rozkvět umění miniatury na

dvoře Karla Velikého, obrat směrem ke ztvárňování postav

v románském období vedle bible takřka výhradně zastoupeny

církevní knihy, evangeliáře (evangelia pro čtení při

bohoslužbě)

v gotickém období četné misály (soubor textů ke mši) s

typickými kánonovými obrazy, zpodobňujícími Pannu Marii a

Jana Evangelistu

od poslední čtvrtiny 13. století se objevují i knihy světské

(kroniky, legendy, rytířská veršovaná epika, cestopisy,

vzdělávací literatura)

Vyšehradský kodex (Korunovační evangelistář krále Vratislava), Německo (Řezno), cca 1070-1086,

Národní knihovna České republiky v Praze.

Antiphonarium Sedlecense (Sedlecký antifonář), polovina 13. století-1671,

Národní knihovna České republiky v Praze.

Františkánská bible, 70.-80. léta 13. století, Národní knihovna České republiky v Praze.

Psalterium Breviarii Cisterciensis (Žaltář královny Alžběty Rejčky), asi 1323,

Knihovna benediktinů v Rajhradě.

Kronika tak řečeného Dalimila - fragment latinského překladu, severovýchodní Itálie, 1330-1340,

Národní knihovna České republiky v Praze.

Dražický misál, kolem 1340, Knihovna Národního muzea v Praze.

Velislavova bible (Biblia picta Velislai), asi 1340, Národní knihovna České republiky v Praze.

Benediktinský breviář (Breviarium Benedictinum), 1342 + po roce 1389 + 16./17. století,

Knihovna benediktinů v Rajhradě.

Tomáš ze Štítného: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských, 1376,

Národní knihovna České republiky.

Liber pontificalis Alberti de Stermberg, episcopi Luthomyslensis, 1376,

Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha.

Budyšínský rukopis Kosmovy Kroniky Čechů (Chronica Boemorum), 1. třetina 13. století,

Knihovna Národního muzea v Praze.

Krumlovský sborník, asi 1420, Knihovna Národního muzea v Praze.

Zbraslavská kronika (Chronicon Aulae Regiae), poslední čtvrtina 14. století,

Státní okresní archiv v Jihlavě.

Graduál kouřimský (Graduale civitatis Gurimensis), 1470,

Národní knihovna České republiky v Praze.

kreslíř, až do románské epochy výhradně mnich

do 13. století anonymní

maloval tenkým štětcem a pigmentem

iluminator a scriptor zřídkakdy identičtí (nejdříve vznikl

text, poté iluminace)

kolem roku 1200 narušují monopol klášterů univerzity

(Paříž, Bologna)

v 15. století se prosazují privátní dílny

Iluminator nejprve provedl podkresbu připravované iluminace olověnou, měděnou nebo stříbrnou tužkou. Tyto obrysy potom v dalším kroku zvýraznil černým nebo barevným inkoustem. Potom provedl v celém rukopise zlacení plátkovým zlatem a až poté začal pracovat s barvami. Ty si každý iluminator připravoval sám a nanášel je štětci v několika vrstvách do požadovaného odstínu.

Těsně před nanášením na pergamen se pigmenty a barviva smíchaly s pojivem, které zajišťovalo přilnavost barvy k pergamenu a velmi rychle zasychalo. Nejčastěji se jednalo o arabskou gumu, vaječný bílek nebo vyzinu (klíh z plovacích blan jesetera). Vznik iluminace byl postupný, nejprve byly vybarveny všechny motivy jedné barvy a až poté se přistoupilo k barvě další. Poslední operací byla většinou malba drobných ornamentů na zlatě nebo stříbře černým nebo červeným inkoustem a dokončení jemných detailů zlatem. Hotové iluminace iluminátor ještě přelakoval arabskou gumou nebo vaječným bílkem a přeleštil kamencem.

Zdroj: Dřevíkovská, Jana a Ohlídalová, Martina: Metodika průzkumu a konzervace iluminací

středověkých rukopisů.

Barva Pigmenty a barviva

červená rumělka, minium, bolus, červené okry, skupina

červených dřev

žlutá auripigment, šafrán, žluté okry, masikot,

olovnatocíničitá žluť

zelená měděnka, malachit, rostlinná zelená barviva, země

zelená

modrá azurit, ultramarín, modrá rostlinná barviva

bílá křída, olověná běloba, bílé hlinky, sádra

hnědá umbra, bistr, hnědý okr

černá uhlíková čerň, železogalový inkoust

klíh

vaječný bílek

arabská guma (pryskyřice z některých akácií)

A

k

á

c

i

e

s

e

n

e

g

a

l

s

k

á

nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže (kozí, oslí, ovčí, telecí, vepřová)

nahradil papyrus, používán do začátku 13. století (pro důležité dokumenty do 18. století), od 14. století postupně vytlačován papírem

poměrně drahý, proto často používán opětovně → reskribace (vyškrabání původního textu) – palimpsest

o např. na rukopis s 300 listy potřeba kůže ze 75 telat

výroba:

zbavení kůže chlupů → loužení ve vápenném mléce (7-14 dní) → vyčištění → napnutí na rám → sušení → zdrsnění pemzou → plnění olověnou nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji → sušení → hlazení a leštění

Pergameník, Eygentliche Beschreibung aller Stände auff Erden, hoher und nidriger, geistlicher und weltlicher, aller Künsten, Handwercken und

Händeln, Frankfurt am Main, 1568.

Pergameník (lat. membranarius), Hausbuch der

Mendelschen Zwölfbrüderstiftung, cca 1425.

www.manucsriptorium.com

http://bancroft.berkeley.edu/digitalscriptorium/

www.monasterium.net

www.paleografie.org/UK