Tento projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.

EHP-CZ02-OV-1-017-01-2014 1

Výtahy z vybraných strategických

dokumentů

týkající se problematiky adaptace na klimatickou změnu a

budování resilience při tvorbě regionálních strategií

únor 2016

Zpracováno v rámci projektu Resilience a adaptace na klimatickou změnu v regionálních

strategiích.

Kontakt na zpracovatele:

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Fakulta bezpečnostního inženýrství

LABRISK

Lumírova 13, 700 30 Ostrava

Kontaktní osoba: Mgr. Kamila Danihelková

tel.: +420 597 322 864, e-mail: kamila.danihelkova@vsb.cz

Výtahy z následujících strategických dokumentů jsou zaměřeny na problematiku klimatické

změny a budování resilience. Text zde obsažený by měl být nápomocen při vytváření regionálních

strategií MAS (místních akčních skupin) a pro přípravu projektů souvisejících s adaptací na

klimatickou změnu a budováním resilience.

1 Úvod

Veškeré podstatné části strategických materiálů, které mohou být užitečné pro tvorbu strategií

na adaptaci na klimatickou změnu a budování resilience, jsou uvedeny v následujících kapitolách

tohoto dokumentu. Seznam strategických materiálů je uveden v tabulce 1, která poukazuje také na

působnost dané strategie (CZ=česká národní, EU= evropská, EU-R = evropská regionální, W=

světová) a relevantní kapitolu tohoto materiálu.

Pro doplnění úplnosti výčtu dokumentů zmiňujeme také materiál Working Group II Report „Climate

Change 2014: Impacts, Adaptation and Vulnerability“ (IPCC), který má formu zprávy obsahující také

strategické prvky. K této zprávě není výtah v rámci předkládaného materiálu zpracován.

Tabulka 1: Seznam strategických dokumentů, z nichž byl tvořen výtah, včetně uvedení působnosti příslušných

strategických materiálů.

Strategické dokumenty

Kapitola Název dokumentu Působnost

2 Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podm. ČR CZ

3 Koncepce Ochrany obyvatelstva CZ

4 Koncepce environmentální bezpečnosti CZ

5 An EU Strategy on adaptation to climate change EU

6 Climate Change in the Alps EU-R

7 Danube Region Strategy EU-R

8 German`s Adaptation Strategy EU-D

9 Rámcová úmluva OSN o změně klimatu UNFCCC W

10 NATO - Adaptation to Climate Change W

11 UNICEF - CC Adapt.and DRR in the Education Sector W

12 Sendai Framework for Disaster Risk Reduction W

Hlavní metodou práce byla rešeršní činnost a tzv. „Desktop Research“, neboli shromažďování

a analyzování dostupných materiálů. Prvotní výběr strategických materiálů byl proveden po konzultaci

s odborníky zabývajících se klimatickou změnou a adaptací na ni. Následně byl tento výběr rozšířen o

materiály, na něž původní strategické dokumenty odkazovaly. Výše uvedený seznam reprezentuje

výběr strategických materiálů, který by měl být dostačující pro získání podstatných informací o tvorbě

vlastních strategií pro MAS a pro přípravu projektů souvisejících s adaptací na klimatickou změnu a

budováním resilience.

2 Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR

2.1 Úvod

V reakci na změnu klimatu je možné přijímat dva základní typy opatření: 1) mitigační

opatření, což jsou přímá či nepřímá opatření ke snížení emisí skleníkových plynů (např. efektivnější

využití zdrojů energie, využití solární či větrné energie, zateplení budov, atd.), a 2) adaptační

opatření, což jsou opatření k přizpůsobení přírodního nebo antropogenního systému skutečné nebo

předpokládané změně klimatu vč. jejích dopadů.

Úspěšná adaptace na změnu klimatu vede ke snížení zranitelnosti a zvýšení odolnosti vůči

jejím dopadům, aniž by byla ohrožena kvalita životního prostředí a ekonomický a společenský

potenciál rozvoje. Adaptační proces se skládá z preventivních opatření, opatření pro zvyšování

odolnosti systému, přípravných opatření, reakcí na nepříznivé události a aktivit vedoucích k obnovení

funkce systému.

Z odhadů budoucích nákladů a přínosů EU vyplývá, že každé euro vynaložené na ochranu

před povodněmi by mohlo ušetřit šest EUR za náklady na likvidaci škod. Obdobné výsledky analýzy

vybraných zemědělských adaptačních opatření na změnu klimatu v podmínkách ČR ukázaly, že

střednědobé a dlouhodobé finanční přínosy většiny adaptačních opatření přesahují investice na jejich

zavedení. Adaptační strategie a včasná realizace adaptačních opatření oproti tomu podpoří udržitelný

růst, povzbudí investice do zvyšování odolnosti vůči změně klimatu a vytvoří nová pracovní místa.

Přizpůsobení se změně klimatu bude vyžadovat aktivní přístup na místní, národní a

mezinárodní úrovni.

Adaptační strategie zaměřená na zachování vodních, půdních a biologických složek přírody a

krajiny a obnovu fungujících ekosystémů odolných vůči změně klimatu může rovněž přispět k

prevenci katastrof. Využití schopnosti přírody zachytit nebo zmírnit nepříznivé dopady může být pro

přizpůsobení účinnější, než prosté zaměření na technickou infrastrukturu v městských a venkovských

oblastech.

Adaptační strategie (včetně místních) by měly být v souladu s Adaptační strategií ČR

obsahově vycházet z Bílé knihy Evropské komise „Přizpůsobení se změně klimatu: směřování

k evropskému akčnímu rámci“ 2009.

Vybrané dílčí úkoly strategie ČR:

- definovat vhodná adaptační opatření v návaznosti na předpokládané projevy změny klimatu,

- identifikovat překážky bránící realizaci adaptačních opatření v potřebné míře a s požadovaným

efektem a navrhnout možnosti jejich odstranění,

Přístup EU: Zemědělství, biodiverzita, energetika, zdraví obyvatel a lesnictví jsou vzhledem

k možné zranitelnosti hlavními tematickými okruhy adaptačních strategií.

Uvědomění ČR, převzato z EU: Dopady na změnu klimatu se budou v příštích desetiletích

zvyšovat, a to z důvodu opožděného dopadu nárůstu emisí skleníkových plynů. Je proto nutné

přijmout adaptační opatření a zabývat se nevyhnutelnými dopady změny klimatu a jejich

hospodářskými, environmentálními a sociálními náklady.

EEA (2010a) rozděluje adaptační opatření do tří širších kategorií:

1. Technologicky zaměřená řešení, tzv. šedá opatření

2. Ekosystémově zaměřená řešení, tzv. zelená opatření – možnosti adaptačních opatření vycházející z

ekosystémů,

3. Behaviorálně zaměřená řešení, tzv. měkká opatření – změny v chování, řídících a politických

přístupech.

2.2 Doporučení v jednotlivých zásadních odvětvích

Možnosti lesního hospodářství při adaptaci na změnu klimatu spočívají v příklonu k

šetrnějším, přírodě bližším formám hospodaření a ve změně druhové a prostorové skladby lesních

porostů.

Jednotlivá konkrétní opatření jsou rozvedena v kapitole 3.1.3. (adaptační opatření), a to v

oblastech využití přírodních procesů a pěstování prostorově a druhově pestrých lesních porostů,

změny preference druhů a ekotypů lesních dřevin, stabilizace množství uhlíku vázaného v lesních

ekosystémech a v neposlední řadě také určení priorit podpory adaptačních opatření v lesních

ekosystémech.

Mezi základní podmínky úspěšné adaptace v oblasti zemědělství patří flexibilní a šetrné

využívání území, zavádění nových technologií stejně jako diverzifikace zemědělství. V krajině se

jedná o adaptačně-preventivní opatření s kombinovaným účinkem zejména na kvalitu půdy, vody (s

důrazem na zadržování vody v krajině) a agro biodiverzity. Klíčovou podmínkou je udržitelné

využívání půdy. Řešení by měla být založena zejména na těchto principech udržitelného hospodaření:

vhodné prostorové uspořádání zemědělské půdy, půdo ochranná a protierozní opatření, zlepšování

půdní struktury, zvyšování podílu organické hmoty v půdě, šlechtění a využívání odrůd a plemen

odolných ke změněným klimatickým podmínkám. (konkrétní adaptační opatření v zemědělství jsou

rozvedena v kapitole 3.2.3.)

Hlavní doporučení v oblasti vodního režimu v krajině a vodním hospodářstvím lze shrnout

následovně:

- Podpora integrovaného plánování v oblasti vod a zahrnutí vlivů a dopadů ostatních sektorů.

- Optimalizace vodního režimu v krajině komplexním a integrovaným způsobem, tzn.

plánovanou podporou opatření na vodních tocích a nivách.

- Využívání systému hodnocení výhledové vodní bilance v rámci šestiletých cyklů plánů

povodí, aby umožňoval posuzování vývoje vodní bilance.

- Koncepční a legislativní řešení zvládání sucha a nedostatku vody.

- Optimalizace a zajištění funkce vodohospodářské infrastruktury (vodovodů a kanalizací)

v případě extrémních hydrologických situací.

- Provedení revize a aktualizace vymezení oblastí ochrany vod.

- Podpora účinných nástrojů (legislativní, finanční, regulační) pro vsakování dešťových srážek a

systémy zachycování a opětovného využívání dešťových srážek ze zpevněných ploch.

- Úprava systému povolování vypouštění odpadních vod tak, aby byl kladen maximální důraz

na aplikaci „best available technologies“ (nejlepší dostupné technologie).

- Snižování spotřeby kvalitní pitné vody pro účely, k nimž není nezbytná vysoká kvalita vody a

podpora znovuvyužití částečně čištěných odpadních vod.

- Větší zohlednění problematiky přístupu ke správě menších vodních toků a hospodaření

v jejich povodích.

Konkrétní adaptační opatření jsou rozvedena v kapitole 3.3.3.

Hlavní doporučení v oblasti urbanizované krajiny: Zajistit udržitelné hospodaření s vodou

(zasakování či využívání srážkových vod, úsporná opatření) a funkčně propojené systémy ploch

s převažujícími přírodními složkami tvořící systém sídelní zeleně. Důležitou roli přitom budou hrát

vodní a vegetační plochy a prvky. (konkrétní adaptační opatření jsou rozvedena v kapitole 3.4.3.)

Hlavní doporučení v oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb jsou shrnuta jako

následující:

- Zachovat a zlepšit přirozenou rezistenci (odolnost) a resilienci (pružnost) přírodních i

člověkem ovlivněných částí krajiny a tím zachovat jejich schopnost poskytovat základní

ekologické funkce nezbytné pro poskytování ekosystémových služeb.

- Zajistit důkladné a provázané plánování využití území s dlouhodobým výhledem (územní

plánování, komplexní pozemkové úpravy, krajinné plánování, lesní hospodářské plány

a osnovy apod.) beroucí ohledy na ochranu biodiverzity a zajištění klíčových ekosystémových

služeb vč. zadržování vody v krajině; zvýšit kapacitu ekosystémů vázat uhlík.

- Investovat do obnovy a zlepšení propojenosti ekosystémů a přírodních či přírodě blízkých

ploch a prvků přispívajících k adaptaci.

- Uchovat nebo zlepšit stav biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb prostřednictvím

odpovídající péče s primárním zaměřením na zlepšení stavu populací vzácných druhů

organizmů a na biotopy a ekosystémy nejvíce ohrožené změnou klimatu.

- Uchovat nebo zlepšit stav biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb.

Konkrétní adaptační opatření v oblasti biodiverzity a ekosystémových služeb jsou rozvedena

v kapitole 3.5.3.

Adaptace v oblasti zdraví a hygieny se týká zejména opatření v oblasti infekčních a

neinfekčních chorob (jako jsou např. kardiovaskulární choroby a alergické poruchy) a oblasti

předcházení zraněním zapříčiněných extrémními jevy počasí. (konkrétní adaptační opatření jsou

rozvedena v kapitole 3.6.3)

Specifická krátkodobá adaptační opatření v sektoru cestovního ruchu nebyla v tuto chvíli

stanovena z důvodu nedostatečné znalostní základny. (konkrétní adaptační opatření v kapitole 3.7.3.)

Adaptační opatření v dopravě vyžadují zahrnutí vlivu změny klimatu jak do dlouhodobých

investic, tak do sektorových koncepcí a strategií. Je potřeba podpořit výzkum a využít vhodných

nástrojů hodnocení dopadů změny klimatu, jako je hodnocení rizik, zranitelnosti, cost-benefit analýza.

Konkrétní adaptační opatření v dopravě (více rozebrána v kapitole 3.8.3.) se týkají oblastí

zajištění flexibility a spolehlivosti dopravního sektoru, zajištění provozu po extrémních projevech

počasí, dále identifikace a monitoringu nevyhovující technologie v oblasti dopravní infrastruktury,

podpoře výzkumu a vývoje nových materiálů, dále optimalizace teplot v dopravních prostředcích a

v neposlední řadě taktéž opatření v oblasti zastínění komunikací.

Adaptační opatření v sektoru průmyslu a energetiky se týkají zejména zajištění fungování

kritické infrastruktury, jejíž výpadek by měl dopad na koncové spotřebitele a na chráněné zájmy státu.

Významným je zajištění bezpečnosti průmyslových zařízení.

Konkrétní adaptační opatření jsou rozebrána v kapitole 3.9.3. a jedná se o opatření průmyslových

zařízení a jejich bezpečnosti, opatření v elektroenergetice, plynárenství, ropném průmyslu, teplárenství

a opatření v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Adaptační opatření v oblasti mimořádných událostí a ochrany obyvatelstva a životního

prostředí spočívají zejména v podpoře rozvoje ochrany obyvatelstva, a to integrovaného systému

predikce živelních událostí, systému varování a vyrozumění obyvatel, integrovaného záchranného

systému, ochrany kritické infrastruktury a environmentální bezpečnosti.

Konkrétní opatření jsou rozvedena v kapitole 3.10.3. a jedná se o oblasti ochrany obyvatelstva,

systému včasného varování před mimořádnými událostmi, dále o rozvoj a posílení integrovaného

záchranného systému, opatření k ochraně kritické infrastruktury, oblast environmentální bezpečnosti a

oblast rozvoje bezpečnostního výzkumu a vývoje.

2.3 Shrnutí

V podmínkách ČR jsou do souvislosti se změnou klimatu dávány zejména výraznější výkyvy

počasí projevující se častějšími přívalovými dešti, delšími obdobími sucha, vlnami horka, teplejšími

a vlhčími zimami s menším množstvím sněhu apod.

Výchova, vzdělávání a osvěta jsou nezbytnou součástí opatření k adaptaci na změnu klimatu.

Cílem v této oblasti je systematicky působit na klíčové cílové skupiny a motivovat je ke vzorcům

chování, které odpovídají adaptačním opatřením.

Cílem adaptace na změnu klimatu je včasné snížení zranitelnosti systémů (přirozených i

socioekonomických) a zvýšení jejich odolnosti vůči jejím dopadům, aniž by byla ohrožena kvalita

životního prostředí a ekonomický a společenský potenciál rozvoje společnosti. Adaptace představuje

soubor opatření průběžně, postupně a dlouhodobě realizovaných a zároveň vlastní proces jejich

realizace v čase. Přizpůsobení se dopadům změny klimatu zahrnuje preventivní opatření, opatření pro

zvyšování odolnosti systémů, přípravná opatření, reakce na nepříznivé události a aktivity vedoucí

k obnovení funkce systému.

Strategie zároveň obsahuje dvě užitečné přílohy sloužících jako souhrnný přehled a jedná se o

následující:

- Příloha č. 4: Souhrn adaptačních opatření

Souhrn adaptačních opatření pro různá odvětví. Může sloužit jako základní přehled možných

adaptačních opatření na klimatickou změnu.

- Příloha č. 5: Souhrn hlavních doporučení pro přizpůsobení se změně klimatu v ČR

Jedná se o shrnutí doporučení pro různá odvětví a vysvětlení, v čem jednotlivá adaptační

opatření spočívají.

3 Výtah z koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020

s výhledem do roku 2030

3.1 Shrnutí

Připravenost systému čelit současným i předvídatelným bezpečnostním hrozbám a s nimi

spojeným mimořádným událostem a krizovým situacím už si dále nevystačí s „pouhým“ nasazením sil

a prostředků bezpečnostních složek státu.

Výsledky analýzy jsou využity k optimálnímu nastavení dalších směrů rozvoje ochrany

obyvatelstva také před nově identifikovanými hrozbami. Ochrana obyvatelstva je širokou

„multiresortní“ disciplínou, do níž jsou zapojeni taktéž občané, kteří svoji úlohou mohou přispívat k

lepšímu ochrany života, zdraví, majetku a životního prostředí.

3.2 SWOT analýza

V posledních několika letech se také výrazně projevuje určitý odklon od plánování řešení

krizových situací na centrální úrovni. Jedná se zejména o neaktuálnost některých zpracovaných

typových plánů či neřešení „nových“ hrozeb. Bude tedy třeba revidovat přístup k řešení krizových

situací na centrální úrovni a aktualizaci možných typů krizových situací.

Úroveň výchovy a vzdělávání v současné době nereflektuje reálné hrozby a důsledky plynoucí

z mimořádných událostí či krizových situací.

3.3 Vrcholové strategické cíle

Širší definici ochrany obyvatelstva lze popsat jako: „Plnění úkolů v oblasti plánování,

organizování a výkonu činností za účelem předcházení vzniku, zajištění připravenosti na mimořádné

události a krizové stavy a jejich řešení,…“.

Bezpečnost obyvatelstva: je chápána jako kontinuální, nikdy nekončící, proces postavený na

zdokonalování schopností a dovedností všech zainteresovaných složek. Cílem je zajistit dostatečnou

míru bezpečí pro obyvatele státu a zároveň jim poskytnou dostatečné množství informací a návodů k

aktivnímu zapojení se do procesu sebeochrany a vzdělávání. Systém musí být postaven na

dostatečném povědomí o úkolech jednotlivých odpovědných orgánů, ale také na posilování principu

sebeochrany a vzájemné pomoci. Nedílnou součástí je pak širší zapojení subjektů soukromé sféry a

jejich zainteresování do otázek bezpečnosti.

Nedělitelnost / Komplexnost: bezpečnostní hrozby jsou příliš provázané a není možné řešit každou

zvlášť pomocí jednoho odpovědného orgánu. Cílem je vytváření univerzálních nástrojů a postupů,

které umožní efektivně využívat všechny dostupné síly a prostředky k rychlému zvládnutí nastalé

mimořádné události nebo krizové situace.

Udržitelnost: všechny nastavené cíle a úkoly musí být plněny s ohledem na jejich dlouhodobou

udržitelnost a efektivní začlenění do již existujícího systému. Cílem je vytvořit prostor pro nejúčelnější

vynakládání finančních prostředků z veřejných zdrojů a jejich přesné směrování do oblastí, kde jsou

potřeba.

Institucionálnost: ochrana obyvatelstva představuje nezpochybnitelnou součást bezpečnostního

systému ČR, jehož základní funkcí je integrovat, koordinovat a řídit jednotlivé složky a pružně

reagovat na vzniklé hrozby.

3.4 Vybrané strategické priority

Širší zapojení občanů do systému ochrany obyvatelstva cestou zvýšení jejich schopnosti

sebeochrany za využití informací a znalostí získaných v rámci plošného a cíleného systému výchovy a

přípravy.

Za tímto účelem je třeba:

- Optimalizovat a následně rozvinout stav výchovy a vzdělávání obyvatelstva tak, aby

odpovídal aktuální identifikaci a dopadu hrozeb.

- Příprava musí probíhat komplexně tak, aby každý jedinec věděl, jak předcházet vzniku a

dokázal adekvátně reagovat na mimořádné události a krizové situace.

- Podporovat projekty reagující na aktuální potřeby společnosti.

Vyvážené a komplexně využitelné úkoly a nástroje ochrany obyvatelstva umožňující efektivní

prevenci a přípravu na mimořádné události a krizové situace a jejich řešení.

Za tímto účelem je třeba:

- Optimalizovat systém ochrany obyvatelstva, který bude schopen adekvátně reagovat jak na

existující, tak na nově poznané (pojmenované, určené) hrozby s cílem těmto hrozbám

přecházet a být připraven na jejich odvrácení a minimalizaci z nich vyplývajících rizik.

- Při řešení mimořádných událostí klást zvýšený důraz na sebeochranu obyvatelstva.

3.5 Koncepce rozvoje významných oblastí ochrany obyvatelstva

Činnostem za mimořádných událostí a krizových situací (jakými jsou např. povodně), musí

odpovídat organizace práce složek IZS s důrazem na zásadu posílení řízení uvnitř složek se zaměřením

na operativnost nasazení sil a prostředků.

Je třeba vybudovat dostatečné povědomí o důležitosti a hloubce problematiky ochrany

obyvatelstva, ale také o šíři možných dopadů a spoluodpovědnosti za jejich následky.

Základem pro kvalitní přípravu k plnění jednotlivých úkolů je zejména precizně zpracovaná

plánovací dokumentace a analýza možných rizik a ohrožení na příslušném území.

Je účelné plánovaným způsobem úkolovat občany v rámci řešení krizového situace. Zapojení

občanů bývá taktéž řešeno ad hoc podle konkrétní krizové situace a v návaznosti na rozsah

konkrétních požadavků příslušného krizového štábu.

S technologickým pokrokem rostou i hrozby vzniku antropogenních mimořádných událostí a

krizových situací, proto by se na výchově a vzdělávání měly podílet i ty soukromé subjekty, jejichž

předmět podnikání může být potencionálním zdrojem mimořádné události či krizové situace, nebo

takové, jež provozují objekty, ve kterých se shromažďuje velký počet osob.

3.6 Základní úkoly pro realizaci priorit ochrany obyvatelstva

Zdokonalit systém zapojení nestátních neziskových organizací a dobrovolníků do řešení

mimořádných událostí a krizových situací.

Zpracovat analýzu hrozeb pro Českou republiku a její závěry promítnout do metodických

a strategických materiálů v oblasti bezpečnosti státu.

V rámci systému ochrany obyvatelstva identifikovat potenciálně nebezpečné provozovatele a

zapojit je do systému prevence, přípravy a řešení mimořádných událostí a krizových situací.

4 Koncepce environmentální bezpečnosti 2012-2015 s výhledem do roku

2020

Mezi strategické zájmy ČR patří prevence a potlačování bezpečnostních hrozeb ovlivňujících

bezpečnost ČR a jejich občanů – bezpečnostní hrozbou tak mohou být i pohromy přírodního a

antropogenního původu.

Kriticky mohou být ohroženy jak jednotlivé složky životního prostředí, tak zejména celé

ekosystémy, které v dlouhodobém měřítku nejsou vždy odpovídajícím způsobem nahraditelné

technologickým pokrokem. Bezpečnost ekosystémů a jejich základních funkcí (tj. poskytování

ekosystémových služeb) je tedy jednou z hlavních bezpečnostních otázek dlouhodobého udržení

kvality lidského života.

Živelní pohromy vznikají obvykle mimo lidskou kontrolu, nicméně v mnoha případech může

rovněž člověk ovlivnit jejich průběh, ať už dlouhodobou systematickou přípravou a plánováním, nebo

naopak jejich podceněním.

Koncepce by měla spolu s koncepcí ochrany obyvatelstva představovat vyvážený celek, který

v maximální možné míře zajistí ochranu člověka i životního prostředí.

4.1 Současný stav

V souvislosti se změnou klimatu dochází a bude zřejmě docházet k šíření invazních druhů

organismů, které představují závažné ohrožení biodiverzity i s hrozbou vzniku krizových situací.

Jednou z výzev v oblasti environmentální bezpečnosti je využívání nástrojů pro vyhledávání a

monitoring zranitelných míst.

Detailně jsou rozpracovány a v praxi prověřeny postupy pro krizové situace spojené s

nadbytkem vody (např. povodně, zátopy, záplavy), pro sucho způsobené nedostatkem či nevhodným

rozložením srážek zpracovány nejsou (samostatně řešeno v typovém plánu „Narušení dodávek pitné

vody velkého rozsahu“ v gesci MZe). Sucho způsobuje jednu z nejhorších krizových situací s

nejrozsáhlejšími ekologickými, sociálními i ekonomickými dopady. Dobu trvání sucha nejsme schopni

dlouhodobě předpovědět ani ovlivnit. Pro jeho zvládání je třeba zajistit včasné informování o jeho

výskytu, tj. stanovit a do praxe zavést indikátory sucha a připravit postupy a pravomoci pro zvládání

následků a snižování rozsahu škod při jejich včasné aplikaci. Musí být závazně upraveny priority,

pravomoci a odpovědnosti pro racionální a efektivní zvládání dlouhodobého sucha a řešení střetu

zájmů ochrany přírody a zásobování obyvatel pitnou vodou veřejnými vodovody.

Mezi následky extrémních mrazů patří především silné, v některých případech nevratné,

poškození porostů (např. lesy, sady a jiné hospodářsky využitelné porosty).

Mezi následky dlouhodobého horka patří především ohrožení zdraví a životů lidí (více obětí

na evropské úrovni přinášejí vlny veder než mrazy), dále pak poškození hospodářsky využitelných

porostů a rostlin nebo jejich úrody. Mezi přímý následek také patří zvýšené odpařování vody z

vodních ploch. Další přímým následkem je možný vznik požárů. Mezi sekundární následky patří vznik

zátěžových biologických procesů (např. hnilobné procesy, zvýšený výskyt vodní řasy a

mikroorganismů, nízký obsah kyslíku ve vodě), stejně tak jako snížení kvality nebo nedostatek vody

jak pitné, tak užitkové.

4.2 Opatření k realizaci koncepce

V rámci opatření vyplývajících z koncepce je zcela zřejmý význam problematiky sucha a

jejího řešení. Dále je zřejmé, že byla (a nadále bude) věnována velká pozornost systému indikátorů a

kritérií pro určení vzniku krizové situace ohrožující životní prostředí a stanovení přijatelné míry rizika.

Některá opatření však byla doporučena ke splnění v nové koncepci (Koncepce environmentální

bezpečnosti a to na období 2016-2020 s výhledem do roku 2030).

4.3 Platnost současné koncepce a příprava koncepce nové

Koncepce environmentální bezpečnosti 2012-2015 již byla vyhodnocena a v současné době

(prosinec 2015) se již předpokládá projednání nové koncepce pro roky 2016-2020 s výhledem do roku

2030 v Bezpečnostní radě státu. Po jejím projednání budou výstupy z nové koncepce zpracovány a

předloženy.

Již nyní je však třeba zdůraznit, že v rámci příprav nové koncepce zde byl zahrnut

propracovanější systém indikátorů a kritérií pro stanovení mezních hodnot pro vznik krizové situace

(sucho nevyjímaje) a nová koncepce bude zároveň lépe odrážet současný stav oblasti environmentální

bezpečnosti v České republice. Mimo jiné zde budou stanovena opatření k realizaci Koncepce

environmentální bezpečnosti na období 2016-2020 s výhledem do roku 2030.

5 Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu

Zmírňování změny klimatu je pro mezinárodní společenství prioritou. Bez ohledu na scénáře

oteplování i na to, nakolik úspěšné se ukáže být úsilí o zmírnění, se budou dopady na změnu klimatu v

příštích desetiletích zvyšovat, a to z důvodu opožděného dopadu emisí skleníkových plynů v minulosti

i v současnosti.

Je nutné zabývat se nevyhnutelnými dopady změny klimatu a jejich hospodářskými,

environmentálními a sociálními náklady. Upřednostníme-li ucelené, flexibilní a participativní přístupy,

bude včasné přijetí plánovaných opatření pro přizpůsobení levnější, než platit cenu za nepřizpůsobení

se. Opatření mohou být velmi účinná, neboť každé euro vydané na ochranu před povodněmi by mohlo

ušetřit šest eur z nákladů na likvidaci škod (předpoklad škod říčních povodní 20 miliard EUR, opatření

na ochranu před povodněmi až 3,4 miliardy EUR).

S ohledem na zvláštní a dalekosáhlou povahu dopadů změny klimatu na území EU je třeba

opatření pro přizpůsobení přijmout na všech úrovních – od místní přes regionální až po úroveň

jednotlivých států.

5.1 Současné i předpokládané dopady změny klimatu

Jedna čtvrtina obyvatel Evropy žije ve venkovských oblastech a tři čtvrtiny obyvatel

v městských oblastech. Venkovské oblasti jsou obecně lépe vybaveny pro přizpůsobení se změně

klimatu.

Mnohá hospodářská odvětví jsou přímo závislá na klimatických podmínkách a již dnes čelí dopadům

změny klimatu v oblastech, jako je především zemědělství a lesnictví

Ekosystémy a služby, které poskytují, trpí nepříznivými účinky změny klimatu, které urychlují

pokles biologické rozmanitosti a snižují jejich schopnost odolávat přírodním extrémům.

Klimatické změny ovlivní dostupnost základních přírodních zdrojů (vody a půdy), což v

některých oblastech povede k výrazným změnám podmínek pro zemědělskou a průmyslovou výrobu.

Globální oteplování může konkrétním odvětvím v některých oblastech poskytnout příležitosti,

např. zvýšené výnosy plodin a růst lesů, více energie z vodních zdrojů či méně energie potřebné na

vytápění v severní Evropě. Potenciální čisté přínosy pro regiony jsou však značně nejisté.

5.2 Řešení

Hlavním výsledkem je internetová evropská platforma pro přizpůsobení se změně klimatu

(Climate-ADAPT) 2012, která obsahuje především:

- Nejnovější údaje o činnostech pro přizpůsobení se.

- Několik užitečných nástrojů na podporu politiky (včetně místní úrovně).

- Zranitelnost regionů, zemí a odvětví v současnosti i minulosti.

- Případové studie o přizpůsobení se negativním dopadům změny klimatu.

- Online nástrojů podporujících plánování v této oblasti.

Některé členské státy vypracovaly plány pro konkrétní odvětví, např. plány pro zvládání vln veder a

sucha, ale pouze třetina provedla komplexní posouzení zranitelnosti, kterými by podpořila politická

opatření.

Strategie vyzývá k silnému důrazu na využití všeobecně prospěšných a finančně nenákladných

řešení, která jsou z ekonomického i environmentálního hlediska dobrou volbou. Patří mezi ně

udržitelné hospodaření s vodou a systémy včasného varování. Nákladově efektivní jsou obvykle v

rámci různých scénářů i přístupy založené na ekosystémech. Jsou snadno dostupné a poskytují více

výhod, jako je snížení povodňového rizika, nižší eroze půdy, lepší kvalita vody a ovzduší a snížený

efekt městských tepelných ostrovů.

Opatření pro přizpůsobení přinesou nové tržní příležitosti a pracovní místa, a to v takových

odvětvích, jako jsou zemědělské technologie, řízení ekosystémů, stavebnictví, vodohospodářství a

pojištění.

V souladu se strategií Evropa 2020 pomůže strategie pro přizpůsobení Evropské unii přejít na

nízkouhlíkovou ekonomiku, která je odolná vůči změně klimatu, a podpoří udržitelný růst, investice

odolné vůči změně klimatu a vznik nových pracovních míst.

5.3 Cíle strategie

Doporučeným nástrojem na celosvětové úrovni jsou podle Rámcové úmluvy Organizace

spojených národů o změně klimatu vnitrostátní strategie pro přizpůsobení. Jedná se o klíčové

analytické nástroje, jejichž cílem je informovat a stanovit priority, pokud jde o činnosti a investice.

EU poskytne finanční podporu na přizpůsobení prostřednictvím navrhovaného nástroje LIFE,

který obsahuje i podprogram pro oblast klimatu. Budou podpořeny projekty, které budou mít potenciál

inspirovat další projekty nebo potenciál přenosu, stejně tak jako přístupy k přizpůsobování založené na

zelené infrastruktuře a ekosystémech a projekty, jejichž cílem bude podpora inovativních technologií

pro přizpůsobení. Patří sem veškeré technologie, např. odolnější stavební materiály či systémy

včasného varování.

Komise bude v rámci celé EU usilovat o spolupráci a soudržnost a mezi členskými státy,

regiony, městy a jinými zúčastněnými stranami podporovat výměnu osvědčených postupů. Zásadní

význam bude mít aktivní zapojení místních a regionálních orgánů.

Akce 2: Poskytnutí financování z projektu LIFE

- Horské a ostrovní oblasti s důrazem na udržitelná a odolná odvětví zemědělství, lesnictví a

cestovního ruchu.

- Udržitelné hospodaření s vodou, boj proti desertifikaci a lesním požárům v oblastech, jež

bývají často postiženy suchem.

- Komise bude podporovat vypracování posouzení zranitelnosti a strategií pro přizpůsobení,

včetně těch, které budou přeshraniční povahy.

Akce 4: Překlenout mezery ve znalostech o:

- Údajích o nákladech na likvidaci škod a nákladech a přínosech opatření pro přizpůsobení.

- Analýz a posouzení rizik na regionální a místní úrovni.

- Způsobů monitorování a vyhodnocování dosavadních opatření pro přizpůsobení.

Přizpůsobení se změně klimatu bylo již začleněno do právních předpisů mimo jiné i pro oblasti

lesnictví, dopravy, vnitrozemských vod, biologické rozmanitosti, energetiky, územního plánování,

prevence rizika a zvládání katastrof, životního prostředí či migrace a mobility.

6 Climate Change in the Alps

Klimatická změna je sice globální záležitostí, avšak její důsledky jsou samozřejmě především

lokální. A právě místní klima je klíčové pro faunu, floru a lidskou společnost. Horské regiony

zastupující cca 20 – 24 % zemského povrchu jsou různorodé a specificky bohaté ekosystémy. Právě

Alpy v srdci Evropy jsou ukázkou větší citlivosti na klimatickou změnu.

Jednoduché vysledované důsledky klimatické změny byly již pozorovány a jedná se o

následující výběr:

- Snižování počtu mrazivých dní a počtu dní se sněhovou pokrývkou. Větším problémem je

právě oteplení v zimě než v létě, a to především proto, že na místo sněhu dopadají srážky.

- Méně letních a více zimních srážek, dřívější roztání sněhu s výsledným posunem

rozhodujícího boje o udržení vody z jara na zimu.

- Větší variabilita teplot (zvýšení teplotních extrémů) a srážek se zvýšením rizika extrémních

projevů počasí.

Je třeba zajistit přenos výsledků z globálně prováděných výpočtů a simulací až na místní

úroveň. Z toho důvodu bylo prováděno dlouhodobé sledování místního klimatu pomocí

monitorovacích stanic. Alpy jsou uceleným ekosystémem reagujícím velmi citlivě na globální i

regionální změny.

6.1 Ekosystém

Výtah z realizovaného projektu - Berchtesgaden National Park (Berchtesgaden National

Park – souvislost s Danube Region)

Využití relativní teplotní stability malých vodních jezírek, v nichž teplota v roce kolísá jen

minimálně a kolísání teplot jezírek přes den je naprosto zanedbatelné. Specifická fauna a flora může

díky těmto jezírkům nadále existovat i při změně klimatických podmínek v Alpách. Jezírka jsou

výborným objektem pro analýzu (zoologickou a chemicko-fyzikální) a následnou tvorbu dalších

opatření. V jezírkách specifického parku bylo napočítáno více než 700 živočišných druhů a některé z

nich dokonce ve vědě poprvé zkoumány (nové ekosystémové komunity).

Ve stejném parku byl zároveň proveden fenologický výzkum (závislost životních projevů na

změnách počasí) pro nadmořské výšky 700 – 1400 m zabývající se pozorováním různých druhů fauny

a flory. Obdobně bylo zjištěno, že rozmanitost travních povrchů napříč Alpami taktéž klesá. Výsledky

lze využít pro následná opatření (výsadba odolnějších druhů rostlin, apod.).

Na základě mnoha simulací sněhové pokrývky (nadměrné / nedostatečné, nerovnoměrné /

stálé) a v souvislosti s daty získanými z meteorologických stanic (a na základě probíhající klimatické

změny) lze předpokládat častější vznik sněhových lavin. Proto byla započata řešení v oblasti

monitorování a ochrany před sněhovými lavinami (možnost využití monitorovacích stanic jako jedno z

bezpečnostních opatření, nebo jako podkladů pro další výzkum).

6.2 Ledovce

Mezi nutná krátkodobá opatření lze zahrnout úpravu ledovcového jezírka v Monte Rosa

(Italsko-Švýcarská hranice). Na základě zkušeností z ostatních podobných jezírek a zároveň

předpokladů bylo třeba neprodleně provést úpravy jezírka, aby byla zlepšena jeho funkce při ochraně

před zvýšeným odtokem vody z ledovců (v důsledku jejich nadměrného tání). Jezírko tak bylo uměle

vysušeno a byly zde provedeny takové úpravy, aby projevy klimatické změny (především tání

ledovců, zvýšený odtok vody) neohrožovaly místní obyvatele.

V současné době je třeba neodkladně realizovat průzkum na potřebu opatření proti

destabilizaci skal (skalních řícení). Tato může způsobit nenávratné škody nejen přímo v poškozeném

místě (návratné, nenávratné), ale následky se mohou projevit i ve větších vzdálenostech.

6.3 Zdraví

V souvislosti s malým oteplením a ústupem ledovců je možné rozšíření invazních druhů

(zmíněna česká studie o invazi klíšťat až do nadmořských výšek 1250 m.n.m. z původních 700 m.n.m.

v průběhu dvaceti let). Zároveň mohou mít vliv na zdraví přírodní rizika vyplývající z dalších změn

(přívalové povodně, bouřky, sucha, apod.). Z důvodu zvýšení jarních teplot je předpokládán nárůst

počtu invazních druhů zvěře (např. srny, apod.).

6.4 Turismus

Je předpokládáno snižování počtu oblastí vhodných pro zimní turistiku. Další zimní turistická

střediska jsou nyní stavěna ve vyšších oblastech, kde ještě zůstává celoročně sněhová pokrývka. Z

toho důvodu je účelné vybudovat infrastrukturu i pro turistiku primárně nezaměřenou jen na zimní

období.

6.5 „Nová alpská zima“

Zahrnuje několik vhodných příkladů (projektů) adaptace na klimatickou změnu. Např.

komplexní projekt „Clean energy St.Moritz“ zaručuje využívání obnovitelných druhů energie pro vše

potřebné v lyžařském komplexu (elektrická energie pro lanovky z obnovitelných zdrojů, apod.).

Obdobně jsou podporovány klimaticky neutrální zimní dovolené v Arosa (Švýcarsko) pro lyžování a

horskou turistiku. Dále zelené projekty na nevyužívání motorových vozidel, ale naopak horských kol,

elektromobilů, elektrických skútrů, apod. Hlavní myšlenkou všech těchto projektů je co největší

redukce emisí CO2 vzniklých právě v území samotných Alp.

6.6 Opatření obecně

Mapování rizik (mapy rizik) by mělo být aktualizováno častěji a v závislosti na zdokonalování

technik a nově objevujících se rizicích.

Cost-effective metody jsou přímo žádoucí pro probíhající rapidní změny vyskytující se v

Alpách a identifikovaných zranitelných oblastech.

Integrace redukce zranitelnosti do procesu obnovy (koresponduje s principem Built-Back-

Better – Sendai Framework).

7 Strategie EU pro Podunají

7.1 Spolupráce pro udržitelný růst a bezpečnost

Mezi hlavní priority podporujících změnu k lepšímu stavu je zařazena podpora využívání

obnovitelné energie a podpora setkávání se lidí s dalšími díky kulturní výměně a turistickému ruchu.

V Podunají žije mnoho druhů rostlin a živočichů a u některých druhů se jedná o poslední

území v EU. Environmentální statut Dunaje je jejich záchranou. Environmentální bohatství spočívá v

mokřinách, loukách a lesích, které utvářejí krajinu podél Dunaje. Tyto zranitelné oblasti jsou

biologicky velmi rozmanité, a proto musíme obnovovat a opětovně spojovat přírodní stanoviště a

rozvíjet chráněná území (odkaz na NATURA2000).

Hlavními prioritami pro zachování biologické rozmanitosti a ochranu života lidí jsou:

- Obnova a zachování kvality vod.

- Řízení environmentálních rizik.

- Ochrana biologické rozmanitosti, krajiny a kvality ovzduší a půdy.

Cíle strategie mohou být spatřovány jako základy pro budování resilience – „pilíře“ strategie jsou

následující:

- Propojení regionu (uvnitř).

- Ochrana životního prostředí.

- Budování prosperity.

- Posilování regionu.

Rozvoj měst je možné vyžadovat podle potřeb životního prostředí a dle rizika záplav. Právě záplavy

neznají hranic států, proto je důležité i přeshraniční spojení, spolupráce uvnitř celého regionu a sdílení

zkušeností.

7.2 Jednotná reakce na společné výzvy

Strategie EU pro Podunají staví na osvědčených postupech a zaměřuje se na užší synergii mezi

orgány na všech úrovních pro maximalizaci dopadů opatření a financování.

Strategie podporuje sdílení znalostí a vytváření sítí pro podporu růstu. Pro otevření regionu

(jemu samotnému i zvenčí) je zapotřebí moderní infrastruktura a komunikace.

Strategie je rámcem pro udržitelnou spolupráci při řešení problémů (zejména sucha a

povodně). Její úspěch však závisí na tom, jak lidé v regionu využijí opatření stanovená strategií, aby

pro sebe i své děti vybudovali prosperující a bezpečnou budoucnost. Strategie je založena na

integrovaném přístupu a opatření musí být vyvážená pro dosažení co neudržitelnějších řešení (opatření

by měla být soudržná a vzájemně se podporující).

Strategie se zaměřuje na výsledky. Díky užší spolupráci bude možné lépe využívat stávající

politiky a financování. Práce by měla být rozdělena mezi všechny s využitím nezbytných kombinací

institucí, odvětví a zemí. Klíčem k úspěchu je zodpovědný přístup na straně orgánů i zúčastněných

subjektů.

V rámci strategie je kladem velký důraz na konzultaci a komunikaci. Výroční fórum by

mělo sloužit k prodiskutování práce, ke konzultacím o upravených opatřeních a k vývoji nových

přístupů. Účastnit se mohou státy, instituce EU a další zainteresované strany (nevládní subjekty,

soukromý sektor a občanská společnost).

Strategie hovoří v kontextu využití následujících myšlenek:

- Strategie neposkytuje nové finanční prostředky z EU. Je kladen důraz na lepší využití

stávajících finančních prostředků.

- Strategie nevyžaduje žádné změny právních předpisů EU, protože EU vydává právní předpisy

pro celou unii, nikoliv pro makroregion. S cílem věnovat se určitým cílům v případě dohody

by mohly být provedeny změny na vnitrostátní nebo jiné úrovni.

- Strategie nevytváří žádné další instituce EU. Za její provádění odpovídají stávající orgány,

které musí maximálně úzce spolupracovat.

Koordinace politik je prováděna na základě konzultací se skupinou na vysoké úrovni. Tato skupina je

složena ze zástupců zúčastněných zemí. V případě neshod může také zorganizovat konstruktivní

dialog, protože je nezávislým hráčem.

Provádění každé z identifikovaných opatření strategie stanovuje cíl a tato opatření jsou

konkretizována prostřednictvím projektů s jasně definovaným vedoucím, časovým rámcem a

financováním. Každou prioritní oblast koordinují země regionu. Tito koordinátoři prioritních oblastí

zajišťují provádění akčního plánu formou dohody na plánování, které obsahuje cíle, ukazatele a

harmonogramy, a zajišťováním účinné spolupráce mezi navrhovateli projektů, programy a zdroji

financování. Koordinátoři poskytují také technickou podporu a poradenství a pracují na základě

konzultací s Evropskou Komisí a příslušnými agenturami EU a regionálními orgány.

Zprostředkování je úloha Evropské Komise, které napomáhají národní kontaktní místa.

Cílem je zajistit pokrok práce. Národní kontaktní místa zajišťují koordinací v každé zemi, identifikaci

příslušných kontaktů a budou se zabývat praktickými stránkami práce.

Podávání zpráv a hodnocení je taktéž úlohou Komise v partnerství s koordinátory prioritních

oblastí a dalšími zúčastněnými stranami. Úkolem koordinátorů je sledování pokroku a pozorování, zda

opatření a projekty plní cíle. Na základě toho jsou Komisí formalizovány zprávy a doporučení, které

budou ověřeny v diskusích se zúčastněnými stranami ve výročním fóru.

7.3 Již uskutečněné akce

Mezi projekty prováděné v Podunají lze pro oblast životního prostředí vyjmenovat například

obnovu břehu Dunaje v Rakousku a projekt udržitelného plánování vodního hospodářství a využití

půdy v Maďarsku. Další iniciativy jsou směřovány na chráněné oblasti a ohrožené druhy.

V oblasti inovací se jedná například o zaměření se na konkurenceschopnost makroregionu a

především na vytvoření partnerských sítí regionu. Hlavní myšlenkou je maximální využívání vlastního

inovačního potenciálu včetně opatření pro budování kapacit podporujících meziregionální a

mezinárodní spolupráci zabraňující odlivu mozků.

V oblasti spolupráce se sousedními zeměmi EU (nečlenskými). Přístup odspodu nahoru v

rámci strategie znamená, že je na každé zemi, aby identifikovala opatření, která ji nejvíce zajímají, a

navrhla projekty podle svých priorit. Prioritní oblasti vždy koordinuje některý členský stát, často ve

spojení se „třetí“ zemí.

Realizovaný projekt dlouhověkost (ukázka z regionu Baltského moře) je zaměřen na

harmonizaci stavebních standardů v regionu. Standardy přispějí k minimalizaci operačních nákladů v

rámci životního cyklu obytných budov (potenciál pro úsporu energie u obytných budov je obrovský).

V oblasti propojování byl pilotním projektem (pro region Baltského moře)

RegioNetwork2020. Jedná se o diskusní panel o stimulaci růstu v regionu, například od problematiky

přírodních rizik ve Středomoří až po problémy při řešení jiných projektů. Je možné zde nalézt

informační kanály, skupiny, osvědčené postupy a možnost sledování regionu. Dále je tato síť užitečná

pro sdílení řešení problémů, či hledání jejich řešení. Výsledkem je tak dynamická platforma, kde

jednotlivci i regiony přidávají a sdělují své nápady a zkušenosti.

8 German Strategy for Adaptation to Climate Change

Adaptační strategie si klade za cíl snížit zranitelnost následky klimatické změny, podpořit

adaptaci přírodního, společenského a ekonomického systému a nalézt vhodné příležitosti. Adaptace by

měla být zaměřena na následující:

- Zlepšit znalosti na základě lepšího definování a komunikace o příležitostech, rizicích a

identifikace možností pro akci.

- Vytvářet transparentní a společné základní principy akce, komunikace a podporovat

stakeholdery, podporovat rozhodnutí a informovat, co k těmto rozhodnutím vedlo.

- Podporovat zvyšování veřejného povědomí a šířit tyto informace více do společnosti.

- Vylepšovat strategii v kontextu nově se objevujících faktorů.

V rámci strategie je taktéž vytvořena struktura pro podporování procesů strategie od nejvyšší úrovně

(spolkové vlády) přes úrovně spolkových zemí, až po společná centra zabývající se klimatickou

změnou (KomPass, apod.).

8.1 Klimatická změna a její zkoumání

Využití vědomostí a zkušeností je přínosné pro identifikaci potřeb a plánování budoucích

činností (akcí). Například oblast výzkumu byla rozdělena do třech kategorií: Výzkum klimatického

systému, výzkum následků klimatické změny, výzkum adaptace na klimatickou změnu. Právě v

oblasti adaptace je možno vidět určitý posun. Jedná se především o následující oblasti:

- Identifikace regionálních a sektorových následků klimatické změny.

- Identifikace nedostatku vědomostí.

- Tvorba strategií a technických řešení pro adaptační opatření.

Oblast adaptace na klimatickou změnu je zkoumána z pohledu sektorového a územního

(regionálního). Oba přístupy jsou poté sjednocovány na úrovni ministerstva. Jako příklady lze zmínit

„Studii zranitelnosti“ nebo „Strategii pro adaptaci území na následky klimatické změny“, přičemž tato

studie byla změřena na následky klimatické změny a z nich plynoucích změn v dalších strategiích (pro

ochranu obyvatelstva, pro územní plánování, apod.). Studie nebyla změřena pouze na systematický

přístup územního plánování, ale příležitostí pro přístup ke zvládání rizik plynoucích z klimatické

změny.

8.2 Akční plán adaptace

Na základě posledních změn o klimatické změně byl vypracován Akční plán adaptace a

obsahuje následující kroky:

- Principy a kritéria pro identifikaci a prioritizaci potřebných akcí.

- Prioritizaci federálních opatření.

- Shrnutí konkrétních opatření jednotlivých stakeholderů (na základě diskuse a komunikace).

- Informace o financování.

- Návrhy na ověřování postupů (indikátory).

- Specifikaci dalších kroků.

Jednotlivé části adaptačního procesu a dalších kroků jsou zaměřeny mimo diskuse napříč oblastmi,

klasifikace potenciálu poškození a vytvořením rámce pro zvyšování adaptivní kapacity

(environmentální, technologické, společenské), také na následující body:

a) Připravenosti na zlepšování adaptace a informovanosti (každý zainteresovaný subjekt by

měl znát přínosy adaptace, ale také i to, co bude nutné obětovat; zároveň je nutná podpora

veřejnosti).

b) Spolupráce, dialogy, podpora různých stran (je třeba jednoznačně znát odpovědnosti a

kompetence; vytvářet nové možnosti, jichž lze využívat při adaptaci na klimatickou změnu).

Příklad: Spolupráce s finančním sektorem.

c) Zlepšování znalostní databáze, která je zaměřeno na níže popsané oblasti:

- Zvyšování kvality informací o klimatické změně (využívá například výsledků Max Planck

Institut, apod.).

- Střednědobá klimatická předpověď (především pro potřeby určení priorit při adaptaci na

klimatickou změnu).

- Následky klimatické změny a určení zranitelnosti (cíleně orientovaný proces adaptace

vyžaduje systémový přístup; rozdíl mezi národním, regionálním a místním přístupem;

metodologie systémových indikátorů pro klimatickou změnu; integrovaný průřezový přístup

napříč sektory a úrovněmi). Příklady: Koncept bio-monitoringu na území spolkové republiky,

Sektorový monitorovací systém: Monitorování půd, Udržitelné územní plánování.

- Ekonomický aspekt klimatické změny (costs/benefit analýzy; podpora High-Tech strategií).

- Regionální adaptační výzkum (v návaznosti na projekt „KLIMZUG“; integrace očekávaných

klimatických změn společně s extrémy počasí do regionálního plánování – následná lepší

příprava regionu pro život a ekonomické aktivity).

- Sektorový adaptační výzkum (nejvíce zranitelné sektory, vazby mezi jednotlivými sektory;

navazuje na předchozí výzkum jednotlivých ministerstev). Obsahuje analýzy následků,

analýzy metod a systémů, různé studie.

- Nástroje podpory rozhodování (principy a checklisty jako pomoc pro rozhodování a

porozumění potřebám; příklady dobré praxe; adaptační průvodce; nástroj hodnocení pro oblast

financí; profilování místních klimatických dopadů).

- Kritéria pro prioritizaci možností adaptace (potřeba určení sektorových kritérií pro hodnocení

a prioritizaci adaptačních opatření).

- Identifikace adaptačních opatření a přezkumný proces (důraz na přezkum v rámci

kontinuálního procesu; podporující opatření; jedná se o „procesní indikátor“).

Příloha č. 1: Aktivity spolkových zemí v oblasti adaptace na klimatickou změnu.

Obsahuje výčet aktivit spolkových zemí pro adaptaci na klimatickou změnu, jako například regionální

klimatické modely, indikátory pro systematické monitorování důsledku klimatických změn, studie

důsledků klimatické změny pro různé sektory, existující adaptační strategie v různých sektorech,

metody a cíle spolkových adaptačních strategií, apod.

9 United Nations Framework Convention On Climate Change

Neboli Rámcová Úmluva Organizace Spojených Národů o Změně Klimatu je základním

dokumentem pro ochranu klimatického systému pro současné i budoucí generace.

Cílem úmluvy je umožnění předcházení nebezpečným důsledkům vzájemného působení

lidstva a klimatického systému v takovém časovém období, který umožní ekosystémům přizpůsobení

se přirozenou cestou změně klimatu bez ohrožení produkce potravin, ohrožení hospodářského rozvoje

a jeho pokračování udržitelným způsobem.

9.1 Zásady úmluvy

Chránit klimatický systém odpovídajícími schopnostmi, přičemž je třeba brát v úvahu

specifické potřeby.

Je třeba předvídat, provádět preventivní opatření či minimalizovat možné příčiny změny

klimatu, čímž zároveň zmírnit nepříznivé účinky klimatické změny.

Existuje-li hrozba vážné nezvratné škody, neměl by existovat důvod k odkladu provádění

potřebných opatření. Tato opatření by měla brát v úvahu sociálně-ekonomické souvislosti.

Je třeba podporovat spolupráci při rozvíjení podpůrného a otevřeného hospodářského systému.

9.2 Závazky úmluvy

Formulace, uplatňování, zveřejňování a pravidelná aktualizace národních a regionálních

programů pro zmírňování změny klimatu.

Podporovat vývoj, využití a rozšiřování technologií ve všech odvětvích spojených s produkcí

či prevencí antropogenních emisí skleníkových plynů.

Spolupracovat při přípravě na adaptaci vůči dopadům změny klimatu, vyvíjet a rozpracovávat

odpovídající a integrované plány pro ochranu ohrožených oblastí.

Využívat vhodné metody, např. posouzení dopadu na životní prostředí, s ohledem na

minimalizaci nepříznivých účinků a opatření ke zmírnění či přizpůsobení se změně klimatu na

hospodářství, na zdraví obyvatel a na kvalitu životního prostředí.

Podporovat otevřenou a rychlou výměnu příslušných informací (vědeckých, technologických,

technických, společensko-hospodářských, právních), které souvisejí s klimatickým systémem a

změnou klimatu a s hospodářskými a společenskými důsledky.

Podporovat vzdělávání, výuku a povědomí veřejnosti v souvislosti se změnou klimatu a

povzbuzovat co nejširší účast v tomto procesu, včetně nevládních organizací.

9.3 Výzkum a systematická sledování, vzdělávání a povědomí veřejnosti

Podpora úsilí k posílení systematického sledování, kapacit a možností vědeckého a

technického výzkumu usnadňující přístup k údajům a analýzám.

Dokonce i na regionální úrovni v souladu s vnitrostátními předpisy je třeba podporovat a usnadňovat:

- Rozvíjení a provádění programů vzdělávání a programů týkajících se povědomí veřejnosti se

zaměřením na změnu klimatu a její účinky.

- Přístup veřejnosti k informacím týkajících se změny klimatu a jejích účinků,

- Účast veřejnosti v akcích zaměřených na změnu klimatu a její účinky a při vyvíjení

odpovídajících protiopatření.

- Výchovu vědeckého, technického a řídícího personálu.

Dále je vhodné podporovat rozvoj a výměnu materiálů o výchově a povědomí veřejnosti v oblasti

změny klimatu a jejich účinků, a zároveň také výměnu a hostování pracovníků pro výuku expertů v

této oblasti.

Je účelné přezkoumávat strategie a úmluvy, zkoumat závazky a opatření, a to z hlediska

jejich cílů, zkušeností získaných při jejich provádění a vývoje vědeckých a technických poznatků.

10 NATO Climate Change Strategy Concept

V rámci plánování (nejen NATO) je třeba zohledňovat možné budoucí změny prostředí, v

němž by měly být aktivity uskutečňovány.

Klimatická změna zvyšuje riziko ozbrojených konfliktů, které bude vyostřováno v bojích o

známé zdroje. Nebudou-li zdroje dostupné, mohou projevy klimatické změny zasahovat do dalších

oblastí. Čas na akci je již nyní.

Společnost se připravovala již v minulosti na některé druhy hrozeb, avšak klimatická změna s

sebou přináší nutnost vnímat konkrétní změny jako projevy změny komplexního systému. Jedním ze

tří přístupů k redukci zranitelnosti společnosti je právě přizpůsobení se (dalšími jsou ochrana a

ustoupení), které zvyšuje schopnost překonat události s přidaným efektem i v budoucnosti.

10.1 Technologie

Nové technologie nejsou v oblasti klimatické změny samospasitelné. Je třeba porozumět

základním principům změny klimatu a teprve následně začít využívat účelné nástroje pro boj s

klimatickou změnou. Takové využití poté může zvyšovat efektivitu (funkce, procesů, apod.) a snižovat

cenu nákladů (výroby, činností, apod.).

Dokud se klimatická změna neprojevuje příliš, je obtížné předpovídat její budoucí dopady

dostatečně detailně pro zdůvodnění potřeby investování do nových technologií, a to obzvláště v

lokálním měřítku. Plánování specifických opatření na základě předpokladu postupu klimatické

změny je velkou výzvou především na úrovni zemí, eventuálně regionů (viz Podunají, apod.) – týká se

hlavně rozvinutých zemí.

Adaptační opatření zahrnující technologický pokrok mohou být důležitá pro snížení

zranitelnosti, avšak mají taktéž své limity. Je třeba zvážit následující:

- Adaptační opatření zahrnující technologie mohou být jen částečně účinná, pokud nebudou

prováděna s dalšími nezbytnými opatřeními (finanční zvýhodnění, apod.).

- Adaptační opatření zahrnující technologie mohou být jen částečně účinná, nejsou-li upraveny

pro místní specifické podmínky.

- Adaptační opatření zahrnující technologie mohou být maladaptivní (zvyšovat zranitelnost),

pokud budou prováděna bez rozpoznání příslušných společenských a environmentálních

procesů a potřeb (špatným příkladem může být budování systémů zavlažování a následná

degradace mokřin majících zásadní ekosystémový význam).

Zatímco technologie mohou být velmi důležité pro snižování zranitelnosti, jejich efektivita závistí na

kontextu, do něhož jsou zasazeny (ekonomický, právní, společenský…).

10.2 Adaptace

Tradiční pohled adaptace nemůže být spatřován pouze ve vztahu adaptace a rozvoje nebo

naopak. Společnost je zranitelná nejen projevy klimatické změny, ale i mnoha dalšími hrozbami,

přičemž zranitelnost je dána mnoha faktory, jako například zdravotním stavem obyvatelstva, jeho

vzdělaností, společensko-přírodními souvislostmi, a dalšími.

Úspěšná adaptace závisí na šíři portfolia procesů. S přibývajícími limity (politickými,

finančními, apod.) adaptačního procesu se snižuje možnost úspěšné adaptace. Adaptace je zároveň

kontinuálním procesem.

Kontinuální adaptační proces je spatřován v posunu od zranitelnosti k zaměření na

následky, a to v následujících krocích:

- Zaměření se na hlavní řídící faktory zranitelnosti (aktivity vedoucí k redukci zranitelnosti,

zaměření na „neklimatické“ stresory utvářející zranitelnost společnosti).

- Budování kapacit pro odezvu (aktivity pro budování robustnosti systému, sloužící pro řešení

problémů).

- Zvládání hrozeb plynoucích z projevů klimatické změny (aktivity vedoucí k zařazení

informací o klimatické změně do rozhodovacích procesů).

- Včlenění klimatické změny (porozumění následkům hrozeb spojených s projevy klimatické

změny).

Tento přístup obsahuje odstranění existujících bariér pro adaptaci a zvýšení kapacity pro adaptaci.

11 UNICEF Climate Change Adaptation and Disaster Risk Reduction in

The Education Sector

Adaptace na klimatickou změnu je spatřována jako nastavení přírodního i společenského

systému na aktuální nebo očekávané projevy klimatu nebo jejich následky, a to s průměrnými škodami

nebo přínosnými příležitostmi.

Měřítko pro adaptaci na klimatickou změnu je třeba spatřovat také v sektorovém plánování,

politice a legislativě, infrastruktuře a zařízení, dalších sektorových kapacitách (zaměřeno na školství).

Pro zlepšení současného stavu (stavu, který se musí změnit, abychom se dokázali adaptovat)

je zapotřebí provést mnoho činností, avšak mezi důležité lze zařadit:

- Zodolnění kapacit pro boj s klimatickou změnou a adaptaci na ni.

- Ochranu a posílení povědomí o klimatické změně a jejich projevech.

- Vytvoření standardů pro nastavení a implementaci opatření na adaptaci.

- Obhájit zajišťování zdrojů pro posílení vzdělanosti obyvatelstva.

- Participaci obyvatelstva na samotném provádění adaptace.

Proces adaptace na klimatickou změnu není možný se zaměřením pouze na jediný sektor (vzdělávání).

Z toho důvodu je prosazován přístup napříč všemi sektory, tedy v kooperaci více orgánů, organizací,

oblastí, apod.

V rámci procesu adaptace je zároveň třeba provádět monitoring a v případě potřeby provádět

úpravy postupu vždy s takovým cílem, aby bylo možno zajistit adaptaci v dostatečné míře a účelnou.

Implementace jednotlivých opatření je vhodné doplnit o příklady možných uplatnění, příklady

z jichž provedených implementací, případové studie, apod.

Jako vhodný edukační materiál je možno použít jednoduché příklady z okolí, například

mapování možných hrozeb ve známé oblasti. Na takových příkladech si lidé snadno uvědomí projevy

klimatické změny a možné důsledky na každou osobu.

Zároveň je vhodné využívat současné a hledat nové možnosti pro partnerství. Klimatická

změna je globální problém, je možné vytvářet sítě expertů, stakeholderů, pro podporu adaptace na

klimatickou změnu.

Není jednodušší cesty, než právě přes děti celou společnost vzdělávat v problematice

adaptace na klimatickou změnu. Zmíněn přístup dětí a jejich vlastní příklady a zapojení:

- Okolo věku 6 let; péče o domácí mazlíčky, vlastní produkci potravin.

- Okolo věku 8 let; recyklace, kompostování, sbírání a mapování okolí, tvorba vlastních

projektů – ptačí budky, péče o školní zahrady, apod.

- Okolo věku 10 let; komunitní projekty, praktická asistence, rozhovory s odborníky

- Okolo věku 12 let; komunitní environmentální projekty, pilotní projekty, společné provádění

akcí

- Okolo věku 14 let; komunitně založený monitoring, projekty na zvýšení kvality vod, audity

produkte domácích potravin, zlepšení současného stavu; ekologicky zaměřené projekty a

aktivity pro celý ekosystém

Alternativní vzdělávání dětí na jednoduchých příkladech, vzdělávání (nejenom vždy) dětí v

zařízeních místního významu – komunitní školy, apod. Spojení dalších aktivit pod hlavičku zařízení

podobného typu. Zapojení širší veřejnosti do činností provozovaných těmito zařízeními.

Opatření a myšlenky velice spjaté s UNFCCC.

Prevence je důležitější nežli represe: „Každý dolar směřovaný na prevenci a zmírňující

opatření ušetří až sedm dolarů na represivní pomoc.“ (převzato z UNDP)

12 Sendai Framework – Executive Summary

12.1 Sekce I – Preambule

Správně prováděné činnosti snižování rizika katastrof jsou na místní úrovni účinné a jsou

nákladově efektivnější pro předcházení budoucím ztrátám. Zejména na místní a komunitní úrovni je

třeba redukovat zranitelnost osob a majetku, jelikož právě v kontextu klimatické změny dochází k

jejich větší expozici. Opakující se katastrofy malého rozsahu (nebo pozvolného nástupu) postihují

zvláště domácnosti a komunity.

Účinnější ochrany osob a komunit může být dosaženo předvídáním, plánováním a snižováním

rizika katastrof a zároveň tak může dojít k posílení jejich odolnosti (resilience). Posílením snižování

expozice a zranitelnosti může být zabráněno vzniku nových rizik katastrof. Další činnosti je vhodné

zaměřit na kořenové příčiny rizika katastrof (např. neplánovaná urbanizace, špatné hospodaření s

půdou, oslabení ekosystémů, atd.). Postupy snižování rizika katastrof směřovat multisektorově, čímž

může být navýšena účinnost a efektivita. Cílem je zvládnout řízení vícenásobného ohrožení a z něho

plynoucích rizik a katastrof napříč všemi odvětvími.

Katastrofy je vhodné využívat i jako nástroj pro zlepšení, tedy využití principu „Build Back

Better“ (rekonstrukce po katastrofě do stavu lepšího než před katastrofou). Zároveň je vhodné

spolupracovat se všemi zúčastněnými stranami (domorodci, dobrovolníci, odborníci) a vytvářet

příležitosti pro spolupráci soukromého a veřejného sektoru. Investice do odolnosti (resilience) komunit

se v budoucnu mohou ukázat jako účelné.

12.2 Sekce II – očekávaný výsledek a cíl

Je nezbytné provádět pravidelnou kontrolu výsledků analýzy zranitelnosti, jelikož zvyšování

odolnosti (resilience), a tím pádem snižování ztrát a škod, vyžaduje vytrvalost a houževnatost. Cílem

je zabránit novým rizikům a snížit stávající rizika katastrof a tím posílit odolnost (resilienci).

V souladu s pátým globálním cílem je účelné podstatně zvýšit kvalitu a počet místních

strategií snižování rizik katastrof. V souladu se sedmým globálním cílem je nezbytné zvýšit

obyvatelstvu možnost přístupu k systémům včasného varování a k informacím o rizicích katastrof.

12.3 Sekce III – Hlavní zásady

Řízení rizika katastrof je zaměřené na ochranu osob, zdraví, majetku, životního prostředí,

kulturních a environmentálních statků, a to se současnou podporou a ochranou zákonů a práv.

Snižování rizika katastrof vyžaduje zapojení celé společnosti, angažovanost, partnerství a lepší

organizovanost dobrovolné práce občanů.

Je nezbytná jasná artikulace odpovědností napříč zainteresovanými subjekty a vzájemné

doplňování rolí. Je nutné posílit pravomoci místních orgánů a místních komunit.

Zdroje rizik mohou být nejen místního rozsahu, avšak i národního nebo globálního charakteru,

rizika katastrof mají místní a specifické vlastnosti, které je nutné pochopit. Zvládnutí zdrojových

faktorů rizika katastrof informovanou veřejností je nákladově efektivnější a přispívá k udržitelnému

rozvoji.

12.4 Sekce IV – Priority činností

Čtyři priority, přičemž vždy provádět s přihlédnutím k vlastním kapacitám a schopnostem.

Priorita 1: Porozumění riziku katastrof

A to ve všech jeho rozměrech zranitelnosti, rozsahu, expozici. Tyto znalosti lze využít pro

předběžné posouzení rizika katastrof, prevenci a zmírňování dopadů a implementaci vhodných

způsobů připravenosti a účinné reakce na katastrofy.

Podpora shromažďování analýz, jejich posilování a periodické vyhodnocování. Rozvíjet,

pravidelně aktualizovat a rozšiřovat místní informace o riziku katastrof široké veřejnosti a komunitám

ohrožených katastrofou.

Tyto informace volně šířit a tím napomáhat rozšiřovat znalosti občanské společnosti, komunit

a dobrovolníků. Obdobně je účelné sdílení zkušeností, poučení, osvědčených postupů a školení a

vzdělávání. Všechny činnosti by měly vést k posílení spolupráce napříč subjekty (včetně občanů) a

podpoře formálního i neformálního vzdělání. Systematicky vyhodnocovat ztráty způsobené

katastrofou a porozumět všem dopadům (včetně environmentálních). Dále je nezbytné zajistit přístup

k relevantním datům a posílení nástrojů pro sběr, analýzu a šíření údajů.

Priorita 2: Správa rizika katastrof

Posílení správy rizika katastrof má velký význam pro její účinné a efektivní řízení. Obdobně je

nezbytná jasná vize, tvorba plánů, stanovení kompetencí, vedení a organizace činností vedoucích ke

snižování rizika katastrof, a to vše napříč odvětvími a zúčastněnými stranami.

Je nezbytné klást důraz na tvorbu, přijmutí a implementaci místních strategií a plánů ke

snižování rizika katastrof a při jejich přípravě je zároveň vhodné provádět komplexní veřejné a

komunitní konzultace.

Jako účelné se jeví zřízení (eventuálně posilování) místních úrovní platformy pro snižování

rizika katastrof a stanovení jejich cílů. Platformami identifikovaná odvětvová a meziodvětvová rizika

katastrof napomohou budovat povědomí a znalosti prostřednictvím sdílení informací. Avšak podpora

efektivnějšího plánování, sdílení osvědčených postupů a programů na spolupráci a rozvoj při řešení

společných rizik katastrof by neměla být potlačována do pozadí – na místní úrovni naopak

podporována.

Priorita 3: Prevence a snižování rizika katastrof

Investice (veřejné či soukromé; stavební či nestavební) mají zásadní význam pro posílení

odolnosti (resilience) společnosti a jejich majetku, jakožto i životního prostředí. Tato opatření

efektivní a napomáhají záchraně životů, prevenci a snížení ztát, zajištění efektivní obnovy, nápravy

škod a zároveň mohou být hybnou silou inovace, růstu a vytváření pracovních míst. Alokace

potřebných zdrojů (včetně financí a logistiky) je nezbytná pro rozvoj a následnou implementaci

strategií.

Provádět výstavbu je účelné již od počátku s lepšími parametry tak, aby byly stavby odolné i

vůči dalším typům ohrožení. Samozřejmostí je ochrana kulturního a historického dědictví. Je účelné

včlenění posuzování rizika katastrof již do fáze přípravy politik využití území a jejich další

implementace (územní plánování), avšak stále s využitím očekávaných demografických a

environmentálních změn. Účelným prostředkem prevence je hodnocení, mapování a řízení rizika při

plánování rozvoje, obdobně i identifikace bezpečných oblastí pomáhajících snižovat rizika a oblasti

zachovávajících funkce ekosystému.

Je nezbytné posílit udržitelné využívání a správu ekosystémů a implementovat integrované

přístupy řízení zdrojů zahrnujících snižování rizika katastrof (posílení ochrany obživy a produktivního

majetku). Zároveň je vhodné podpořit a integrovat přístupy k řízení rizik katastrof i v odvětví

cestovního ruchu. Rozvoj sociálních záchranných sítí může taktéž zvýšit odolnost (resilience) vůči

šokům na úrovni domácností a komunit.

Priorita 4: Build Back Better

Správné přístupy (ev. před katastrofou správně připravené přístupy) k oživení a rekonstrukci

jsou rozhodující příležitostí k opětovnému vybudování do lepšího stavu, což zvyšuje odolnost

(resilienci) vůči budoucím katastrofám.

V současné době je nutné připravit (provést přezkum) politiky a plánovací dokumentace s

ohledem na změny klimatu a jejich dopad na rizika katastrof. Následně poté investovat, rozvíjet a

posilovat systémy předvídání násobných ohrožení a tyto systémy nadále rozvíjet prostřednictvím

procesu, do něhož mohou zúčastněné strany přispívat.

Oblasti ochrany kritické infrastruktury je třeba se věnovat tak, aby byla nadále bezpečná,

efektivní a funkční s cílem poskytovat základní služby pro záchranu životů.

Efektivní, nástrojem je zřízení komunitních center pro podporu povědomí veřejnosti a k

implementaci záchranných podpůrných činností.

Důležité je nyní posílení koordinace a mechanismů financování a postupy pro havarijní pomoc

a naplánovat a připravit se na obnovu a rekonstrukci pro období následující po katastrofě. Důležité

přitom však je zajištění kontinuity plánování, hospodářského oživení a poskytování základních služeb

ve fázi po katastrofě.

Účelné je taktéž podporovat pravidelnou přípravu na katastrofy, cvičení a reakce na oživení,

což zároveň podporuje spolupráci různých institucí a orgánů. Zároveň tak budou rozvíjeny a

posilovány regionální přístupy a operační mechanismy pro rychlou a účinnou reakci na katastrofy, a

dále taktéž regionální spolupráce a podpora regionální připravenosti.

Je nezbytné využít příležitosti během fáze oživení k rozvoji kapacit (zvýšení resilience).

12.5 Sekce V. – Role zainteresovaných subjektů

Spolupráci na celkovém procesu řízení rizik katastrof a své specifické znalosti a pragmatické

poradenství mohou napomoci občanské společnosti, dobrovolníci, organizované dobrovolné

organizace a komunitní organizace. Jejich pomoc může být přínosná i při implementaci místních plánů

a strategií, zároveň toto přispívá k povědomí veřejnosti (přispívá k zodolnění komunity).

Mnoho změn mohou iniciovat děti a mládež, která by měly dostat prostor pro přispění ke

snížení rizika katastrof. Obdobně i zkušenosti, znalosti a moudrost starších osob může být užitečná a

je neocenitelným přínosem při návrhu politik.

Vědecké a výzkumné subjekty by se naopak měly zaměřit na nově vznikající rizika katastrof,

rozšířit výzkum pro lokální aplikace a zároveň podporovat místní komunity při rozhodování.

Média by měla převzít aktivní roli i na místních úrovních a přispívat tak ke zvýšení veřejného

povědomí, a to ve snadno srozumitelné a přístupné formě. Zároveň mohou média být nápomocna při

podpoře systémů včasného varování a ochranných opatřeních zachraňujících život. V neposlední řadě

taktéž mohou stimulovat vzdělanost společnosti v oblasti prevence rizik katastrof a účelně tak podpoří

silnější zapojení komunit do stálých vzdělávacích kampaní.