Význam výhrady podle čl. 95 pro aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách ...

Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Obor Právo a právní věda

Katedra mezinárodního a evropského práva

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Význam výhrady podle článku 95 pro aplikaci Úmluvy OSN

o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

Jana Čechová

Akademický rok 2010/2011

„Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: „Význam výhrady podle čl. 95 Úmluvy OSN

o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí“ zpracovala sama. Všechny prameny a zdroje

informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a

jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí své diplomové práce JUDr. Kláře

Svobodové, Ph.D. za její odborné vedení, cenné rady a velmi vstřícný přístup. Poděkovat

bych chtěla téţ své rodině a příteli za důvěru a podporu, kterou mi věnovali po celou dobu

studia.

OBSAH

1 ÚVOD .................................................................................................................................................. 1

2 SJEDNÁVÁNÍ MEZINÁRODNÍCH SMLUV ................................................................................... 3

2.1 Pojem mezinárodní smlouvy ......................................................................................................... 3

2.2 Smluvní právo a Vídeňská úmluva o smluvním právu ................................................................. 3

2.3 Proces sjednávání mezinárodní smlouvy ...................................................................................... 3

3 VÝHRADY K MEZINÁRODNÍ SMLOUVĚ ..................................................................................... 5

3.1 Pojem výhrady, její význam a místo v mezinárodním právu veřejném ........................................ 5

3.2 Důvody přijetí a některé problémy spojené s otázkou výhrad ...................................................... 5

3.3 Pozitivní úprava ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu ............................................................. 7

3.3.1 Přípustnost výhrad ................................................................................................................. 7

3.3.2 Přijetí výhrad a námitky proti výhradám ............................................................................... 7

3.3.3 Účinky výhrad ........................................................................................................................ 8

3.4 Závěr ............................................................................................................................................. 9

4 PROCES SJEDNÁVÁNÍ VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY ............................................................................ 10

4.1 Haagské úmluvy .......................................................................................................................... 10

4.2 UNCITRAL a Vídeňská úmluva ................................................................................................. 11

4.3 Vídeňská konference 1980 .......................................................................................................... 12

4.4 Ratifikace a vstup v platnost ....................................................................................................... 14

4.5 Závěr ........................................................................................................................................... 14

5 VÝHRADA PODLE ČL. 95 ÚMLUVY............................................................................................ 16

5.1 Příčiny vedoucí ke znění čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy ............................................................. 17

5.2 Námitky proti čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy a důvody přijetí výhrady podle čl. 95 .................. 18

5.3 Účinky výhrady dle čl. 95 Úmluvy ............................................................................................. 22

5.4 Závěr ........................................................................................................................................... 23

6 APLIKACE ÚMLUVY ...................................................................................................................... 24

6.1 Mezinárodnost – místa podnikání v různých státech. ................................................................. 25

7 APLIKACE PODLE ČL. 1 ODST. 1 PÍSM. A) ÚMLUVY .............................................................. 28

7.1 Forum ve smluvním státě ............................................................................................................ 30

7.2 Forum v nesmluvním státě .......................................................................................................... 31

7.3 Závěr ........................................................................................................................................... 32

8 APLIKACE PODLE ČL. 1 ODST. 1 PÍSM. B) ÚMLUVY .............................................................. 33

8.1 Forum ve smluvním státě bez výhrady ....................................................................................... 38

8.1.1 Rozhodné právo je právo smluvního státu bez výhrady ....................................................... 38

8.1.2 Rozhodné právo je právo smluvního státu s výhradou ........................................................ 40

8.1.3 Rozhodné právo je právo nesmluvního státu ....................................................................... 45

8.1.4 Závěr .................................................................................................................................... 45

8.2 Forum ve smluvním státě s výhradou ......................................................................................... 46




8.2.4 Závěr .................................................................................................................................... 53

8.3 Forum v nesmluvním státě .......................................................................................................... 54




8.3.4 Závěr .................................................................................................................................... 59

9 ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 61

10 RESUMÉ .......................................................................................................................................... 63

11 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .............................................................................................. 65

1

1 ÚVOD

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí ze dne 11. dubna 19801 (dále

„Vídeňská úmluva,“ „Úmluva“ či „CISG“) je povaţována za velký úspěch na poli snah

o unifikaci mezinárodního práva obchodního. Její smluvní základna je velmi

vysoká – na počátku roku 2011 tato Úmluva platí jiţ v 76 státech celého světa a další dva

státy (Dominikánská republika a Turecko) v průběhu roku toto číslo ještě navýší.2 Takovou

úspěšností se prakticky nemůţe pyšnit ţádná jiná mezinárodní úmluva, pomineme-li

výjimečné instrumenty, jako je např. Charta Organizace spojených národů, kterou ratifikovalo

jiţ 192 států.3 Úmluva je mimořádná tím, ţe je široce koncipována na problematiku

mezinárodní kupní smlouvy, a neomezuje se jen na řešení dílčích problémů, jakými jsou např.

přepravní záleţitosti. Úmluva pokrývá v současnosti jiţ mnohem více neţ dvě třetiny

světového obchodu a je ve stále větší míře aplikována jak státními soudy, tak i rozhodčími

institucemi.4

Téma Úmluvy je velmi moderní a těší se nemalé oblibě autorů. Existuje proto

nepřeberné mnoţství literatury zaobírající se prakticky kaţdou částí Úmluvy. Téma, které

jsem si zvolila pro zpracování své diplomové práce, se zabývá problematikou aplikačních

podmínek Úmluvy. Rozebírání celého schématu aplikace, jak je zakotveno v čl. 1 aţ 6

Úmluvy, by však bylo příliš široké, a moţná by téţ hrozil sklon k opakování téhoţ

a komentářové pojetí věci. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla zaměřit na velmi úzký

a specifický problém, který autoři ve svých textech často buď zcela opomíjí, či jej pouze

konstatují. Zvoleným problémem je existence výhrady podle čl. 95 Úmluvy, kterou se

rozhodla mj. učinit i Česká republika, coţ ji staví (či by ji mělo stavět) do spektra zájmu

českého právníka zabývajícího se mezinárodním obchodem. Tato výhrada má pro aplikaci

Úmluvy významné důsledky, avšak ty jsou svým způsobem nejisté a názory na jejich podobu

se rozchází. I z tohoto důvodu se jeví jako velmi vhodné zpracovat celou problematiku

přehledně v rámci diplomové práce.

Východiskem, od něhoţ se odvíjí jádro celé práce, je hypotéza zaloţená na

předpokladu, ţe výhrada podle čl. 95 Úmluvy můţe za určitých okolností pro smluvní strany

zaloţit právní nejistotu ohledně následné aplikace Úmluvy podle čl. 1 odst. 1 písm. b).

1 V České republice je publikována jako zákon č. 160/1991 Sb., o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. 2 Status 1980 : United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. UNCITRAL [online]. Aktualiz. 24.02.2011 [cit.

24.02.2011]. Dostupné z: <http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html>. 3 Členské státy. Informační centrum OSN v Praze [online]. Aktualiz. 24.02.2011 [cit. 24.02.2011]. Dostupné z: <http://www.osn.cz/system-

osn/clenske-staty/?i=199>. 4 FERRARI, F. What Sources of Law for Contracts for the International Sale of Goods? Why One Has to Look Beyond the CISG.

International Review of Law and Economics. 2005, roč. 25, č. 3, s. 314-341 [online]. Aktualiz. 13.11.2006 [cit. 24.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferrari15.html>.

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_number1=160/1991&PC_8411_l=160/1991&PC_8411_ps=10#10821

http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html

2

Kritickými body, v nichţ tato nejistota eskaluje, jsou situace, k nimţ existují různé přístupy.

Jedná se o situace, kdy se forum nachází ve smluvním státě bez výhrady a normy

mezinárodního práva soukromého určí jako právo rozhodné právo smluvního státu

s výhradou, a situace, kdy se forum nachází ve smluvním státě s výhradou a normy

mezinárodního práva soukromého určí jako právo rozhodné právo smluvního státu bez

výhrady.

Je téţ nutno vymezit obecnější cíl této práce, kterým je – samozřejmě pomineme-li

zaujetí stanoviska k určené hypotéze - přehledně shrnout oblast aplikace Vídeňské úmluvy

z pohledu personálně územního aspektu s tím, ţe v centru zájmu budou aplikační problémy

spojené s čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Ve spojení s výhradou podle čl. 95 Úmluvy budou

nastíněny a postupně probrány všechny moţné varianty odvislé od stanovených proměnných.

Za tímto účelem bude pro zpracování tématu vyuţito celé řady dostupných časopiseckých

i kniţních děl renomovaných i méně známých autorů, jejichţ názory budou pečlivě utříděny.

Zároveň budou teoretická východiska srovnávána se soudní praxí, byť si troufám říci, ţe

judikatura na toto téma není zvláště bohatá.

Snaze o naplnění vytčeného cíle odpovídá i systematika celé práce. V první části se

snaţím o stručné vymezení základních pojmů, s nimiţ budu v průběhu práce operovat. Velmi

stručně rozebírám problém procesu sjednávání mezinárodních smluv vůbec a z toho

i následně plynoucí otázku výhrad. V další části práce se zaměřuji na pozadí vzniku Vídeňské

Úmluvy, které neoddělitelně souvisí s historickým vývojem vedoucím k přijetí výhrady podle

čl. 95 Úmluvy. Přímému vymezení výhrady podle čl. 95 Úmluvy bude věnována kapitola,

v níţ budou shrnuty konkrétní příčiny jejího vzniku a téţ její důsledky. Všechny tyto

poznatky se stávají východiskem pro stěţejní část práce, která se zabývá aplikací Úmluvy

z hlediska jejího územně personálního aspektu. Pro úplnost není moţné opomenout rozbor

základních aplikačních podmínek, stejně jako nelze ponechat stranou analýzu první

alternativy aplikace zakotvené v čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Jádro práce pak tvoří

především kapitola osmá, která se člení do tří subkapitol – toto dělení vychází z moţností

lokace fora, coţ je stěţejní otázka pro aplikovatelnost Úmluvy vůbec.

V rámci řešení problémů vyplývajících z koexistence čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy

a čl. 95 Úmluvy se snaţím k věci přistupovat kriticky a aktivně vyjadřovat své názory získané

na základě studia odborného materiálu z pera zahraničních i tuzemských autorů.

3

2 SJEDNÁVÁNÍ MEZINÁRODNÍCH SMLUV

2.1 Pojem mezinárodní smlouvy

V rámci obyčejového mezinárodního práva je mezinárodní smlouva definována jako ujednání

dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má z vůle těchto subjektů

mezinárodněprávní účinky a řídí se mezinárodním právem.5 Při kodifikaci obyčejových

pravidel pro smluvní právo byl pojem mezinárodní smlouvy vymezen i ustanovením čl. 2

odst. 1 písm. a) Vídeňské Úmluvy o smluvním právu z roku 19696 (dále téţ „VÚoSP“). Čl. 2

odst. 1 písm. a) zní: „Smlouva je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou,

řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisejících listinách,

ať je její název jakýkoliv.― Je evidentní, ţe toto vymezení je uţší neţ obyčejové.7 VÚoSP

proto lze aplikovat pouze na smlouvy uzavřené mezi státy (tj. nikoli např. na smlouvy

s mezinárodní organizací) a dále téţ na smlouvy splňující formální poţadavek písemnosti (tj.

nikoli na verbální a tacitní dohody).8

2.2 Smluvní právo a Vídeňská úmluva o smluvním právu

Smluvní právo je oblastí mezinárodního práva veřejného, která představuje soustavu

kompaktních právních norem upravujících uzavírání mezinárodních smluv různého druhu

mezi státy (či mezinárodními organizacemi) a jejich právní život.9 Jedná se o oblast nanejvýš

praktickou a s ohledem na historickou nutnost uzavírat mezistátní smlouvy téţ velmi dobře

propracovanou. V průběhu staletí se tak vyvinuly mezinárodní obyčeje, které byly v roce

1969 kodifikovány do mimořádně úspěšné Vídeňské Úmluvy o smluvním právu.10

2.3 Proces sjednávání mezinárodní smlouvy

Celý proces uzavírání mezinárodní smlouvy je poměrně sloţitou záleţitostí, při které je třeba

reflektovat nejen postavení státu jako subjektu mezinárodního práva veřejného, ale téţ

postavení jeho vnitrostátních orgánů a jejich pravomocí.11

Smlouva se totiţ pro stát stává

závaznou aţ po provedení řady právních aktů, navzájem na sebe navazujících. Takovýto

postup ukládá státu jednak mezinárodní a jednak jeho vnitrostátní právo.12

5 MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné : jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5. upr.

a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 180. 6 V České republice je publikována jako zákon č. 15/1998 Sb., o Vídeňské úmluvě o smluvním právu. 7 ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 3. rozš. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. s. 59. 8 MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné : jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5. upr.

a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 184. 9 DAVID, V.; SLADKÝ, P.; ZBOŘIL, F. Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 1. vyd. Praha : Leges, 2008. s. 90. 10 MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné : jeho obecná část a poměr k jiným právním systémům, zvláště k právu českému. 5. upr.

a dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2008. s. 185. 11 SCHEU, H., CH. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Auditorium, 2010. s. 36. 12 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. dopl. a rozš. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 222.

4

Na počátku procesu stojí příprava textu smlouvy, který vzniká v průběhu

vyjednávání (negotiation). Pro mnohostranné smlouvy je charakteristické sjednávání na půdě

mezinárodních konferencí.13

Například Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí, která je

rozebírána v této práci, byla vytvořena v rámci Komise pro mezinárodní právo obchodní

(UNCITRAL).14

Schválení textu smlouvy fixuje formu a obsah smlouvy, avšak bez jakýchkoliv

právních důsledků pro právní závaznost smlouvy.15

Aţ autentifikací (ověřením textu

smlouvy) se text smlouvy stává definitivním a neměnným. Někdy můţe okamţik

autentifikace splývat se samotným definitivním přijetím závaznosti smlouvy, častěji však

konečný souhlas být vázán smlouvou strany vyjadřují zvlášť v různých formách, z nichţ

mezi nejčastější patří ratifikace.16

Smyslem tohoto dvoustupňového řízení je, aby se

do procesu uzavírání mezinárodní smlouvy zapojily téţ vnitrostátní orgány. V České

republice je tato úprava obsaţena především v Ústavě ČR, a to v čl. 49, 63 a čl. 87 odst. 2.17

Pro úplnost je třeba dodat, ţe zásadně oddělen je okamţik vstupu smlouvy v platnost.

Čl. 24 VÚoSP předpokládá, ţe smluvní strany si v rámci své autonomie vůle tento den stanoví

samy. Teprve pro případ, ţe tak neučiní, stanoví v odst. 2, ţe smlouva vstupuje v platnost,

jakmile všechny státy, které se účastnily jednání, vyjádří svůj souhlas být vázány smlouvou.18

13 Tamtéţ. s. 223-224. 14 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 249. 15 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. dopl. a rozš. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 225. 16 Tamtéţ. s. 225-227. 17 SCHEU, H., CH. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Auditorium, 2010. s. 38-40. 18 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 42-43.

5

3 VÝHRADY K MEZINÁRODNÍ SMLOUVĚ

3.1 Pojem výhrady, její význam a místo v mezinárodním právu veřejném

S ohledem na nastíněnou sloţitost sjednávání mezinárodních smluv patří výhrada

k mnohostranným smlouvám mezi nezastupitelné instituty mezinárodního práva veřejného,

byť otázka přípustnosti výhrad k multilaterálním smlouvám a jejich právním účinkům byla

dlouhou dobu spornou.19

Obyčejové právo totiţ nedisponovalo ustálenými pravidly, které by

otázku přípustnosti výhrad řešily dostatečně jasně, a v praxi tak docházelo k nemalému počtu

problematických případů. Po dlouhou dobu převládal poměrně rigidní názor o nutnosti

jednomyslnosti přijetí výhrad všemi ostatními smluvními státy. Toto přísné nazírání však

vzalo za své po 2. světové válce – vzhledem k markantnímu nárůstu mezinárodních smluv

s širokým počtem smluvních stran se pravidlo nutně stalo neúnosným.20

Kýţené vyjasnění problematiky výhrad měla přinést Vídeňská úmluva o smluvním

právu z roku 1969. V tomto případě se však spíše neţ o kodifikaci obyčejového práva jednalo

o pravidla nová, která díky odmítnutí poţadavku jednomyslnosti dokázala zajistit flexibilnější

přístup k uzavírání tolik ţádoucích mnohostranných mezinárodních smluv s obecnou

působností.21

Koneckonců účast států na smlouvě i s učiněnými výhradami je lepší, než jejích

úplná neúčast.22

VúoSP ve svém čl. 2 odst. 1 písm. d) výhradu definuje jako: „jednostranné, jakkoliv

formulované nebo označené prohlášení, učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo

schválení smlouvy nebo při přístupu k ní, jímž tento stát zamýšlí vyloučit nebo změnit právní

účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu.“

Z časového hlediska lze však o výhradě hovořit aţ ve chvíli, kdy text smlouvy byl již

autentifikací definitivně zafixován.23

Stát pak můţe výhradu učinit kdykoli mezi okamţikem

podpisu a ratifikací, a ve stejném rozpětí ji můţe měnit nebo vzít zpět.24

3.2 Důvody přijetí a některé problémy spojené s otázkou výhrad

Jak jiţ bylo naznačeno, ve svých ustanoveních se VÚoSP vyvaruje předchozích restriktivních

zásad, které prakticky znemoţňovaly učinění výhrad současně s uzavřením mezinárodní

smlouvy. Uváţíme-li totiţ často velmi široký a obecný předmět mezinárodních smluv

uzavíraných především v rámci OSN, a tím i široké spektrum států s různou právní kulturou

19 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. dopl. a rozš. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 231. 20 ČEPELKA, Č.; ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 146. 21 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 34. 22 ČEPELKA, Č.; ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 146. 23 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. dopl. a rozš. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 231. 24 SEIDL-HOHENVELDERN, I. Mezinárodní právo veřejné. 3. vyd. Praha : ASPI, a. s., 2006. s. 70.

6

a různými zájmy, dojdeme k závěru, ţe není moţné, aby se všechny potencionální smluvní

strany shodly na komplexně celém znění mezinárodní smlouvy. VÚoSP se v podstatě snaţí o

vyváţené řešení dvou protichůdných zájmů. Na jedné straně stojí snaha přimět co nejvíce

států k přistoupení k důležitým multilaterálním smlouvám. Na straně druhé množství výhrad

učiněných velkým počtem smluvních stran oslabuje faktický účinek mezinárodní smlouvy.25

Není však nutné přeceňovat vliv výhrad na ţádoucí obecnost mnohostranných smluv.

Ondřej shrnul důvody pro činění výhrad následující větou: „Při sjednávání

mnohostranných smluv se často stává, že státu, který si přeje se stát smluvní stranou,

nevyhovuje určité ustanovení, které ve smlouvě nemá zásadní charakter.“26

Vzhledem

k širokému zaměření učebnice je takové sdělení sice pochopitelné, ale na druhou stranu

i trochu zavádějící. Většina výhrad se sice skutečně týká jen dílčích otázek, nelze však

vyloučit i výhrady zaměřené na řešení otázek zásadních. Ostatně tato práce se zabývá

výhradou váţící se k aplikaci Úmluvy OSN o mezinárodní koupi zboţí, coţ je dle mého

názoru problém vpravdě principiální. Faktem však je, ţe riziko uplatnění výhrad k zásadní

otázce velkým počtem států je v podstatě paralyzováno už v průběhu negociace a též

v souvislosti s přijetím textu.27

VÚoSP se problematice výhrad věnuje v oddílu 2, a to v ustanoveních článků 19-23.

Na první pohled by se mohlo zdát, ţe taková úprava představuje řešení komplexní

a bezproblémové, nicméně tomu tak není, a to především v oblasti výkladové a aplikační.28

Z tohoto důvodu se tématem začala zabývat Komise OSN pro mezinárodní právo, přičemţ

výsledkem činnosti Komise by měla být pravidla-doporučení (guidelines), která by měla

představovat určité vodítko k praxi (guide to practice) s ohledem na výhrady ke smlouvám.29

Výsledná práce je však momentálně stále poměrně daleko od dokončení a výsledek zůstává

nejistý. Zatím posledním jednáním bylo 61. zasedání uskutečněné v roce 2009, jehoţ

výsledkem bylo opět přijetí pouze některých prozatímních návrhů.30

Proto je mimo jiné

i z těchto příčin třeba sledovat současnou praxi států, neboť rozhodnutí mezinárodních soudů

nelze povaţovat za dostatečné vodítko pro odstranění výkladových problémů. Otázka výhrad

je totiţ před nimi řešena jen zřídka.31

25 SCHEU, H., CH. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Auditorium, 2010. s. 43. 26 ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 3. rozš. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. s. 68. 27 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 36. 28 ČEPELKA, Č.; ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 147. 29 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 233. 30 Reservations to treaties. International Law Commission [online]. Aktualiz. 04.01.2011 [cit. 15.01.2011]. Dostupné z:

<http://untreaty.un.org/ilc/summaries/1_8.htm>. 31 AUST, A. Modern treaty law and practice. 1. vyd. Cambridge : Cambridge university press, 2000. s. 101.

http://untreaty.un.org/ilc/summaries/1_8.htm

7

Problematika výhrad však zcela odpadá u smluv dvoustranných. VÚoSP sice obecně

nerozlišuje mezi bilaterálními a multilaterálními smlouvami a téţ výslovně nestanoví, ţe

výhrady nemohou být učiněny u bilaterálních smluv, přesto však panuje soulad mezi

doktrínou i praxí, ţe takovou výhradu učinit nelze. Pokud totiţ stát vyjádří svou nevůli být

vázán určitým ustanovením a účinky s ním spojenými, učiní ve skutečnosti novou ofertu.32

Aust to přiléhavě vyjadřuje slovy: „A bilateral treaty is more like a contract, all the terms of

which must be agreed before it can bind the parties.―33

3.3 Pozitivní úprava ve Vídeňské úmluvě o smluvním právu

3.3.1 Přípustnost výhrad

Co se týká pozitivní úpravy ve VÚoSP, čl. 19 nyní přesně stanoví, které výhrady jsou

nepřípustné. Ustanovení článku zní: „Stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení

smlouvy nebo přístupu k ní učinit výhradu, ledaže:

a. taková výhrada je smlouvou zakázána;

b. smlouva stanoví, že mohou být učiněny pouze určité výhrady, mezi nimiž není taková

výhrada uvedena;

c. v případech, které nespadají pod body a) a b), je taková výhrada neslučitelná s

předmětem a účelem smlouvy.―

Zatímco písm. a) a b)34

problémy nezpůsobují, nelze totéţ říct o aplikaci písm. c).

V pochybnostech, zda se jedná o výhradu neslučitelnou s předmětem a účelem smlouvy, musí

obsah takové výhrady projít tzv. compatibility testem.35

Tato situace tedy v mnohém odvisí od

kvalifikace provedené jinými smluvními státy.36

Avšak v současnosti, kdy jsou mezinárodní

smlouvy stále sloţitější, je často prakticky nemoţné takový předmět a účel smlouvy

spolehlivě identifikovat.37

3.3.2 Přijetí výhrad a námitky proti výhradám

Zásada svrchované rovnosti umoţňuje kaţdému státu učinit přípustnou výhradu a zároveň se

v ní samozřejmě zrcadlí i právo kaţdého státu takovou výhradu odmítnout.38

Čl. 20 VÚoSP

proto stanoví způsoby přijetí výhrad a námitek k nim. V odstavcích 1 aţ 3 staví v zásadě

32 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 34. 33 AUST, A. Modern treaty law and practice. 1. vyd. Cambridge : Cambridge university press, 2000. s. 106. 34 Písm. b) platí i pro Úmluvu OSN o mezinárodní koupi zboţí, neboť čl. 98 stanoví: „Připouštějí se pouze výhrady, které tato Úmluva

výslovně dovoluje.“ 35 AUST, A. Modern treaty law and practice. 1. vyd. Cambridge : Cambridge university press, 2000. s. 110. 36 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 35. 37 AUST, A. Modern treaty law and practice. 1. vyd. Cambridge : Cambridge university press, 2000. s. 111. 38 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 232.

8

na principu jednomyslnosti.39

Odst. 1 zní: „Výhrada, kterou smlouva výslovně připouští,

nevyžaduje pozdějšího přijetí ostatními smluvními státy, ledaže to stanoví smlouva.“ Pokud

tedy státy tuto smlouvu jednomyslně přijmou – i s výslovně povolenou výhradou – není pak

třeba souhlasu ostatních. Z odst. 2 vyplývá poţadavek jednomyslnosti ještě výmluvněji:

„Jestliže z omezeného počtu států, které se zúčastnily jednání, a z předmětu a účelu smlouvy

vyplývá, že její provádění jako celku všemi smluvními stranami je podstatnou podmínkou

souhlasu každé z nich s tím, že bude vázána smlouvou, musí být výhrada přijata všemi

smluvními stranami.“ Speciální případ představuje odst. 3, který se týká smluv zakládajících

mezinárodní organizaci: „Je-li smlouva zakládající listinou mezinárodní organizace a není-li

v ní stanoveno jinak, musí být výhrada přijata příslušným orgánem této organizace.“

Zbývající odst. 4 článku 20 VÚoSP40

představuje právě ono novum, které sleduje

zájem na uzavírání mnohostranných právotvorných smluv, na nichţ se bude účastnit co

nejvíce států, aniţ by jim byla upírána moţnost vyjádřit své různorodé politické, ekonomické,

právní a další podobné zájmy prostřednictvím učiněných výhrad.41

Vzhledem k úzkému

propojení s čl. 21 však bude tento odstavec rozebrán v následující kapitole.

3.3.3 Účinky výhrad

Učiněním výhrad a moţností vyslovovat proti nim námitky se daná smlouva de facto rozpadá

v celou soustavu dvoustranných právních vztahů, a to různého obsahu.42

Nejsloţitějším

a zároveň nejdůleţitějším úkolem je proto stanovit, jaké právní účinky vyvolávají ve vztahu

k mezinárodní smlouvě výhrady, resp. námitky proti nim. VÚoSP tuto problematiku upravuje

v čl. 21.43

Tento článek je však nutno vnímat v kontextu především s ustanovením čl. 20, jak

bylo avizováno shora.


Karolinum, 1999. s. 35. 40 Čl. 20 odst. 4 VÚoSP zní: „Pro případy, které nejsou uvedeny v předcházejících odstavcích, a pokud smlouva nestanoví jinak, platí, že

a. přijetím výhrady druhým smluvním státem se stane stát, který výhradu učinil, smluvní stranou ve vztahu k tomuto druhému státu,

jestliže je smlouva v platnosti nebo vstoupí v platnost pro tyto státy;

b. námitka proti výhradě, vznesená druhým smluvním státem, nebrání tomu, aby smlouva vstoupila v platnost mezi státem, který

vznesl námitku, a státem, který učinil výhradu, ledaže stát, který vznesl námitku, jasně vyjádřil opačný úmysl;

c. úkon vyjadřující souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, a obsahující výhradu nabývá účinnosti, jakmile alespoň jeden z

ostatních smluvních států tuto výhradu přijal.― 41 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. 35. 42 ČEPELKA, Č.; ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. s. 146. 43 Článek 21 VÚoSP zní:

„1. Výhrada učiněná ve vztahu k druhé smluvní straně v souladu s články 19, 20 a 23:

a. mění pro stát, který učinil výhradu, v jeho vztazích s touto druhou stranou ustanovení smlouvy, jichž se výhrada týká, v rozsahu

této výhrady; a

b. mění tato ustanovení ve stejném rozsahu pro tuto druhou smluvní stranu v jejích vztazích se státem, který učinil výhradu.

2. Výhrada nemění ustanovení smlouvy pro ostatní smluvní strany v jejich vzájemných vztazích.

3. Jestliže se stát, který vznesl námitku proti výhradě, nevyslovil proti vstupu smlouvy v platnost mezi ním a státem, který učinil

výhradu, pak se mezi oběma státy nepoužijí v rozsahu této výhrady ta ustanovení, jichž se výhrada týká.―

9

V důsledku moţnosti činit výhrady, a ty buď přijmout či podat proti nim námitky, tak

můţe dojít k následujícím situacím:

- stát učiní výhradu a jiný stát ji přijme – ve vzájemných vztazích dochází k modifikaci

obsahu ustanovení, proti kterému výhrada směřovala, a to v rozsahu výhrady,44

- stát učiní výhradu a jiný stát proti ní vznese tzv. prostou námitku45

– smlouva platí,

ovšem v obsahově zkráceném rozsahu, tudíţ se ve vzájemných vztazích neaplikuje

ustanovení, proti kterému výhrada směřovala,46

- stát učiní výhradu a jiný stát proti ní vznese tzv. kvalifikovanou námitku47

– mezi

oběma státy smlouva jako celek nebude platná,

- stát učiní výhradu a všechny ostatní státy ji odmítnou – takové přijetí smlouvy

s výhradou postrádá jakýchkoliv právních účinků a stát činící výhradu se vůbec

nestává smluvní stranou.48

Pro úplnost je třeba dodat, ţe ostatních smluvních stran se výhrada ve vzájemných

relacích nijak nedotkne a nedojde k ţádným změnám v ustanovení smlouvy. To sice samo

o sobě vyplývá z logiky věci - neboť pak by uzavírání „univerzálních“ smluv poněkud

ztrácelo smysl - přesto je však toto pravidlo pozitivně zakotveno v odst. 2 čl. 21 VÚoSP.

3.4 Závěr

Jiţ v úvodu bylo zmíněno, ţe výhrady k mezinárodním smlouvám jsou nezastupitelným

institutem mezinárodního práva veřejného. I přes určité tvrzené globalizační tendence jsou

mezi různými státy světa stále markantní rozdíly, a to nejen v právním myšlení, ale i v jejich

moţnostech tvořených ekonomickou, politickou či kulturní situací. Tyto rozdíly však -

při existenci moţnosti činit výhrady - nebrání uzavírání mezinárodních právotvorných smluv,

které přispívají k bezproblémové koexistenci různých států s různými prioritami. Nepovaţuji

proto za správné nahlíţet na institut výhrady jako na něco, co narušuje jednotu a celistvost

mezinárodních smluv. Naopak je dle mého názoru lze označit za nástroj, díky kterému i velmi

odlišné státy dokáţí dospět - byť s určitými ústupky - ke společnému konsenzu.


Karolinum, 1999. s. 39. 45 Prostá námitka znamená, ţe stát vznesl námitku proti výhradě učiněnou jiným státem, avšak nevyjádřil úmysl, aby smlouva mezi nimi

nevstoupila v platnost. Blíţe tamtéţ. s. 36-38. 46 ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství

Karolinum, 1999. s. str. 39. 47 Kvalifikovaná námitka znamená, ţe stát vznesl námitku proti výhradě učiněnou jiným státem, a zároveň jasně vyjádřil úmysl, aby tato

smlouva mezi těmito dvěma státy nevstoupila v platnost. Blíţe tamtéţ. s. 36-38. 48 POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. doplněné a rozšířené vydání. Praha : C. H. Beck, 2006. s. 232.

10

4 PROCES SJEDNÁVÁNÍ VÍDEŇSKÉ ÚMLUVY

4.1 Haagské úmluvy

Vytvoření a přijetí Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí nebylo rozhodně

ţádnou nahodilou událostí, ale logickým vyústěním potřeby jednotně regulovat mezinárodní

obchod, který nabíral od zámořských objevů stále větších obrátek. Ostatně unifikace práva

jako taková našla své nenahraditelné místo jiţ v poslední třetině 19. století, kdy došlo

k významnému sjednocení práva námořního.49

Postupně následovala např. unifikace práva

autorského, směnečného a šekového a samozřejmě téţ mezinárodního práva soukromého.50

Začátek cesty, která vede aţ k Vídeňské úmluvě, můţeme vysledovat v konkrétnějších

obrysech uţ ve 20. letech minulého století. Tyto prvopočátky jsou neodmyslitelně spjaty

s rakouským akademikem Ernstem Rabelem (1874-1955), jehoţ velmi obsáhlé srovnávací

dílo „Das Recht des Warenkaufs― se stalo pro unifikační práce mimořádně významným.

A právě Rabel inicioval unifikačními pracemi téţ nově zřízený Mezinárodní institut

pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT),51

který pak sjednocování práva

mezinárodního obchodu pojal jako jeden ze svých prvních cílů. Jiţ v roce 1930 proto

UNIDROIT zřídil výbor, který byl pověřen vypracováním jednotného práva pro mezinárodní

obchod. Rabel, který se stal členem tohoto výboru, spolu se svými kolegy z berlínského

institutu52

výrazně ovlivnil následný předběţný návrh unifikační úmluvy. Následující úsilí

o zrevidování textu a snahy o unifikaci práva vůbec však byly přerušeny druhou světovou

válkou. Aţ poté, co se situace ve světě zkonsolidovala, svolala nizozemská vláda mezinárodní

konferenci do Haagu, kde došlo k rozhodnutí, aby návrh vypracovaný UNIDROIT byl vzat

za základ pro konečný text, který měl být připraven zvláštní komisí k tomu určenou.53

V roce 1964 se pak v Haagu konala další konference,54

na níţ byly přijaty dvě

konvence s textem dvou jednotných zákonů – Úmluva týkající se jednotného zákona

o mezinárodní koupi zboţí (dále téţ „ULIS“)55

a Úmluva týkající se jednotného zákona

o uzavírání smluv o mezinárodní koupi zboţí (dále téţ „ULFC“).56

Nicméně jiţ velmi brzy se

ukázalo, ţe tyto úmluvy nebudou – i přes všechna očekávání - představovat převratný

49 V roce 1877 došlo ke sjednocení Yorských a Antverpských pravidel o společné havárii pod patronací International Law Association. Blíţe

In: KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988. s. 36. 50 KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988. s. 36. 51 UNIDROIT byl zřízen v roce 1926 - tehdy ještě pod patronací Společnosti národů. Blíţe In: UNIDROIT : Organizace OSN, pravidla

světového obchodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. Aktualiz. 27.10.2010 [cit. 27.10.2010]. Dostupné z:

<http://www.mpo.cz/dokument5684.html>. 52 Berlin Institute for international and foreign private law. 53 KANDA, A. K některým otázkám unifikace práva mezinárodní koupě. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1972, roč. 17, č. 6-7,

s. 1. 54 Účastnilo se jí tehdy 28 států (jmenovitě USA, SAR, Belgie, Bulharsko, Dánsko, NSR, Finsko, Francie, Řecko, Velká Británie, Irsko,

Izrael, Itálie, Japonsko, Jugoslávie, Kolumbie, Lucembursko, Norsko, Holandsko, Rakousko, Portugalsko, San Marino, Švédsko, Švýcarsko,

Španělsko, Turecko, Maďarsko a Vatikán.) Blíţe tamtéţ. s. 2. 55 The Convention on a Uniform Law of International Sales. 56 The Convention on a Uniform Law on the Formation of Contracts for the International Sale of Goods.

11

výsledek na poli unifikace práva mezinárodního obchodu. Jiţ po přijetí úmluv se rozeběhl

velmi zdlouhavý a sloţitý ratifikační proces – čtyři roky po přijetí ratifikovala obě úmluvy

pouze Velká Británie. Úmluvy vstoupily v platnost aţ po osmi letech, tj. v roce 1972, ale

pouze pro velmi omezený počet států.57

Nadto absolutní většina států, která k ratifikaci

přistoupila, vyuţila značné mnoţství výhrad, které úmluvy připouštěly.58

Problematická

ratifikace ostatně představovala jen vykrystalizování zásadních neshod na základních

otázkách, které se projevovaly jiţ na konferenci samé. Především USA se následně staly

velkým odpůrcem konvencí.59

Nutnost unifikovat kupní smlouvy a překonat značné rozdíly ve vnitrostátních

úpravách tak přetrvávala dál.

4.2 UNCITRAL a Vídeňská úmluva

Z podnětu Maďarské lidové republiky byla Rezolucí Valného shromáţdění OSN č. 2202

(XXI.) dne 17.12.1966 zřízena Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (dále téţ

„UNCITRAL“ či „Komise“). Stěţejní předmět její činnosti dle rezoluce zněl: „…povzbuzovat

harmonizaci a postupnou unifikaci práva mezinárodního obchodu …―60

V roce 1968, kdy se konalo její první zasedání, stanovila Komise podrobně program

své činnosti, v němţ vytyčila tři přednostní body – problematiku mezinárodní koupě,

mezinárodní platby a obchodní arbitráţe.61

Aby byl pokus o novou unifikaci práva

mezinárodní koupě úspěšnější neţ předchozí, rozeslala Komise nejprve dotazník,62

který byl

určen všem členským státům OSN, a zejména pokud jde o jejich názor na text obou

Jednotných haagských zákonů a na základě analýzy těchto odpovědí, v nichž zcela jasně

převažovalo negativní stanovisko jednotlivých států, se dospělo nakonec k závěru, že v rámci

Komise OSN pro mezinárodní právo bude připraven návrh nového textu mezinárodní

unifikace kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku.63

57 Schlechtriem je však poněkud opatrnější a neúspěšnost obou úmluv relativizuje, kdyţ uvádí, ţe počet ratifikací sám o sobě není vhodným

měřítkem. Dle něj je třeba podotknout, ţe obě úmluvy dosáhly značného významu v praxi Německa, zemí Beneluxu a Itálie. Dále téţ

doplnil, ţe v mnoha zemích byly úmluvy brány jako příklad a vzor pro vlastní domácí obchodní právo. Zároveň zdůrazňuje, ţe úmluvy

představují jakýsi odrazový můstek pro UNCITRAL (viz téţ dále.) Podrobněji In: SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on

the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2005. s. 1-2. 58 KANDA, A. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu.

1988, roč. 33, č. 3, s. 2. 59 KANDA, A. Úmluva OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí (Vídeňská konvence). Právní zpravodaj čs. zahraničního

obchodu. 1984, roč. 29, č. 1, s. 13. 60 KANDA, A. K některým otázkám unifikace práva mezinárodní koupě. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1972, roč. 17, č. 6-7, s.

2. 61 Tamtéţ. 62 Tamtéţ jsou velmi podrobně rozebírány výsledky tohoto dotazníku. Kanda zde mj. dochází k závěru, ţe se k Haagským úmluvám

vykrystalizovaly dva různé přístupy mezi státy – první část států povaţuje za moţné, aby Haagské úmluvy představovaly východisko

pro další unifikační snaţení, a druhá část států s úmluvami vůbec nepočítá, povaţuje je víceméně za „mrtvé“ a povaţují za nutné je buď

zásadně novelizovat, či vypracovat zcela nový text. 63 KANDA, A. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu.

1988, roč. 33, č. 3, s. 2.

12

V rámci třetího zasedání Komise konaného v New Yorku v roce 1970 posuzovala

Komise jednotlivé otázky především s ohledem na Jednotný zákon o mezinárodní kupní

smlouvě z roku 1964. Podrobně jej zkoumala při vědomí potřeby vytvoření textu široce

přijatelného státy s různými právními, sociálními a hospodářskými systémy.64

Konečně po několikaletém úsilí vypracoval UNCITRAL v roce 1976 nový návrh textu

Úmluvy o mezinárodní koupi zboţí (tzv. Ţenevský návrh). Na 10. plenárním zasedání byl

přijat jako podklad a na 11. plenárním zasedání v roce 1978 byl znovu projednán a přijat

s dalšími změnami, z nich nejzávažnější spočívala v tom, že předpisy o uzavírání mezinárodní

smlouvy o koupi zboží byly začleněny do textu návrhu Úmluvy o mezinárodní koupi zboží.65

UNCITRAL sice vycházel z Jednotných haagských zákonů, nakonec ale dospěl

k podstatně odchylným závěrům.66

Především se zaslouţil o úpravu mnohem jednodušší

a systém celkově dokonalejší, neţ jaký nabízely Jednotné haagské zákony.67

Poslední text návrhu Úmluvy (tzv. Newyorský návrh) se stal podkladem

pro následující jednání diplomatické konference OSN ve Vídni, kterou lze bezesporu

povaţovat za jeden z nejdůleţitějších mezníků historie unifikace práva mezinárodního

obchodu.68

4.3 Vídeňská konference 1980

V souladu s usnesením Valného shromáţdění OSN č. 33/93 a na základě pozvání rakouské

vlády se ve dnech od 10. března do 11. dubna 1980 konala ve Vídni diplomatická konference,

kterou poznamenala široká účast 62 států (včetně tehdejší ČSSR) a zároveň účast řady

mezinárodních organizací.69

Výsledkem konference bylo přijetí konečného textu Vídeňské

úmluvy,70

která se posléze stala nejúspěšnější unifikací předpisů o kupní smlouvě.71

64 KUČERA, Z. Přínos Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní k rozvoji mezinárodního práva obchodního. Časopis pro mezinárodní

právo. 1971, roč. 15, č. 2, s. 190-191. 65 KANDA, A. K návrhu Úmluvy o smlouvě o mezinárodní koupi zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1980, roč. 25, č. 3-4,

s. 21-22. 66 KOPÁČ, L. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí. Právník. 1981, roč. 120, č. 8, s. 921. 67 Kanda uvádí: „V podstatě možno konstatovat, že co do svého obsahu a základních zásad se Vídeňská úmluva nikterak neliší od Jednotných

haagských zákonů, ovšem co do formulace jednotlivých ustanovení nezůstal tak říkajíc „kámen na kameni.―― Podrobněji In: KANDA, A.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí jako součást našeho právního řádu. Právník. 1999, roč. 138, č. 1, s. 4. 68 KANDA, A. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu.

1988, roč. 33, č. 3, s. 3. 69 KOPÁČ, L. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí. Právník. 1981, roč. 120, č. 8, s. 921. 70 Přijat však byl téţ Dodatkový protokol k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboţí, jehoţ smyslem bylo sladit úpravu Úmluvy

o promlčení, přijaté jiţ v roce 1974, s nově přijatou Vídeňskou Úmluvou. Blíţe tamtéţ. 71 Kapitán sice střízlivě doplňuje, ţe je prost nadšených představ o skvělosti regulace vyplývající z Úmluvy, avšak téţ doplňuje, ţe její

široká, až úctyhodná smluvní základna je také limitujícím faktorem, neboť zakládá vysokou míru abstraktnosti norem v Úmluvě obsažených…

Podrobněji In: KAPITÁN, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Právní fórum. 2008, roč. 5,

č. 7, s. 275.

13

Zmapovat podrobně celý proces jednání konference není pro účely této práce přínosné

ani ţádoucí,72

proto se jej pokusím shrnout pouze rámcově.73

Celkem proběhlo v rámci konference dvanáct plenárních zasedání, přičemţ prvních

pět bylo ryze organizačního charakteru. Hned na prvním zasedání konaném dne 10. března

1980 byl předsedou celé konference zvolen maďarský zástupce G. Eörsi. Zároveň v rámci

tohoto zasedání došlo k pověření Prvního výboru, aby se zabýval články 1 aţ 82 návrhu

Úmluvy. Jeho předsedou byl v rámci druhého zasedání zvolen rakouský zástupce R. Loewe.

První výbor uskutečnil celkem 38 zasedání ve dnech od 10. března do 7. dubna 1980.

Postupně se v něm diskutovalo o kaţdém navrhovaném článku, jakoţ i o návrzích změn

k těmto článkům, které mu byly předkládány v průběhu konference. Poté byl kaţdý článek

přednesen Návrhovému výboru. V posledních čtyřech zasedáních se naopak První výbor

zabýval návrhy předloţenými Návrhovým výborem a po jejich prodiskutování První výbor

přijímal text článků.74

Co se týče ustanovení čl. 1 Úmluvy, byla mu věnována pozornost hned

na prvním zasedání a následně na třicátém pátém.

Dalším důleţitým článkem byl Druhý výbor, který byl pověřen pracemi na návrzích

článků týkajících se implementací, prohlášení, výhrad a ostatních závěrečných ustanovení.

Jeho předsedou byl zvolen mexický zástupce Prof. Mantilla-Molina. Postupoval za pouţití

stejných metod jako První výbor, přičemţ za účelem splnění svých cílů uskutečnil celkem

9 zasedání. Československo v jeho rámci předloţilo návrh dvou nových článků (C bis

a C ter),75

nicméně oba byly zamítnuty.76

Na doporučení bylo na pátém plenárním zasedání vybráno 15 států jako členů

Návrhového výboru. Mezi těmito bylo i Československo, přičemţ český představitel L. Kopáč

byl zvolen zpravodajem tohoto výboru. Návrhový výbor vedl diskuse o kaţdém

z navrhovaných článků a dále téţ o návrhu změn, které mu byly předloţeny Prvním a Druhým

výborem.77

Vyvrcholením celé konference však bylo samozřejmě konečné dvanácté plenární

zasedání, které se konalo dne 11. dubna 1980 za předsednictví G. Eörsiho z Maďarska.

V rámci zasedání byl podepsán závěrečný akt konference a několika státy jiţ i Úmluva

72 Historický vývoj čl. 1 odst. 1 písm. b) ve spojení s výhradou podle čl. 95 Vídeňské úmluvy bude z důvodu provázanosti témat vhodnější

rozebrat v kap. č. 5.1 „Příčiny vedoucí ke znění čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy.“ 73 Podrobné informace a zápisy z jednání jsou dostupné na http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/conference.html. 74 A/CONF.97/19 : Official Records [online]. United Nations, 1991 [cit. 28.10.2010]. Dostupné z:

<http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf-97-19-ocred-e.pdf>. 75 C bis: „Any State may declare, at the time of the deposit of its instrument of ratification or accession, that it will apply the Convention

only to contracts of sale of goods between parties having thein places of business in different Contracting States.“

C ter: „Any State may declare, at the time of the deposit of its instrument of ratification or accession, that it will apply article 8 paragraph

(2) only if a usage is not contrary to the Convention.“ 76 A/CONF.97/19 : Official Records [online]. United Nations, 1991 [cit. 28.10.2010]. Dostupné z:

<http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf-97-19-ocred-e.pdf>. 77 Tamtéţ.

http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf-97-19-ocred-e.pdf


14

sama.78

Na závěr konference předseda ocenil náročnou práci, která byla na konferenci

odvedena, sdělil uspokojení nad snahou účastníků dojít ke všeobecně přijatelným

kompromisům a zároveň vyjádřil své přání, aby Úmluva právě otevřená k podpisu byla co

nejúspěšnější.79

4.4 Ratifikace a vstup v platnost

Potřebného počtu deseti ratifikací bylo dosaţeno poté, co koncem roku 1986 byla Úmluva

ratifikována téţ Itálií a USA.80

S ohledem na ustanovení čl. 99 odst. 1 Úmluvy tak vstoupila

Vídeňská úmluva v platnost 1. ledna 1988.81

Prezident bývalé ČSFR ji ratifikoval dne

16. ledna 1990 poté, co ji projednalo a schválilo Federální shromáţdění.82

Vláda ČSFR pak

uloţila ratifikační listinu u depozitáře dne 5. března 1990, čímţ byl ratifikační proces završen.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží se tak stala významnou součástí našeho

vnitrostátního právního řádu v oblasti soukromého práva. Úmluva byla publikována ve Sbírce

zákonů pod č. 160/1991 Sb.83

Po zániku ČSFR uloţila 30. ledna Česká republika jako nástupnický stát doklady

o sukcesi do práv a závazků bývalé ČSFR s účinkem ke dni 1. ledna 1993.84

V současnosti

dosáhl počet smluvních států počtu 74.85

4.5 Závěr

Jiţ bylo několikrát zmíněno, ţe Vídeňská úmluva představuje milník v pokračující cestě

k unifikaci práva mezinárodního obchodu. Ani v nejmenším se samozřejmě nejedná o krok

poslední.86

Vídeňská úmluva silně ovlivnila i další mezinárodně právní instrumenty v oblasti

závazkového práva, jako jsou např. Zásady mezinárodních obchodních smluv vydaných

institutem UNIDROIT.87

78 Jednalo se o Rakousko, Chile, Ghanu, Maďarsko a Jugoslávii. Blíţe tamtéţ. Bývalá ČSSR ji podepsala 1. září 1981. K tomu více In:

KANDA, A. Obecné principy právní úpravy mezinárodní kupní smlouvy. Právník. 1991, roč. 130, č. 5, s. 378. 79 Summary Records of the Plenary Meetings : 12th plenary meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 28.10.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/plenarycommittee/summary12.html>. 80 Pro zajímavost moţno uvést, ţe prvním státem, který Úmluvu ratifikoval, bylo Lesotho, nad čímţ vyjádřil své podivení profesor Eric E.

Bergsten ve své Předmluvě k publikaci: HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd.

München : Sellier. European Law Publishers, 2007. 408 s. 81 KANDA, A. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu.

1988, roč. 33, č. 3, s. 3. 82 KANDA, A. Obecné principy právní úpravy mezinárodní kupní smlouvy. Právník. 1991, roč. 130, č. 5, s. 378. 83 KANDA, A. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboţí a náš právní řád. Právník. 1997, roč. 136, č. 1, s. 2. 84 KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (s komentářem). 2 aktualiz. vyd. Praha : Hospodářská komora České

republiky, 1995. s.8. 85 Status 1980 : United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. UNCITRAL [online]. Aktualiz. 28.10.2010 [cit.

28.10.2011]. Dostupné z: <http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html>. 86 Nelze opomíjet téţ význam tzv. soukromé unifikace či kodifikace, v níţ hraje mimořádně významnou roli Mezinárodní obchodní komora.

v Paříţi, která se zaslouţila o kodifikaci termínů INCOTERMS – podrobněji např. In: ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu.

2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 224. 87 KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí jako součást našeho právního řádu. Právník. 1999, roč. 138, č. 1, s.1.


15

Oproti Haagským úmluvám je Vídeňská úmluva podstatně srozumitelnější

a přehlednější a zároveň je téţ za pokrok možno považovat zvolenou formu mezinárodní

úmluvy, v níž je obsažen sám text, který tak vlastně tvoří její vlastní obsah, a v rámci

předmětu své úpravy nahradí vnitrostátní zákonné předpisy jednotlivých smluvních států.88

Jak bude rozebráno dále, za jednu z příčin neúspěchu Haagských úmluv lze povaţovat

i způsob, jakým byla řešen vztah unifikovaných materiálních norem a norem kolizních.

V čl. 2 ULIS se nakonec objevilo ustanovení, kterým se pravidla mezinárodního práva

soukromého vylučují pro aplikaci tohoto zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak. Ačkoli

toto na svou dobu radikální řešení mělo otevřít cestu k univerzalitě normy, způsobilo spíše

pravý opak, a i v procesu ratifikace této unifikované normy představoval neustálý casus

belli.89

Vídeňská úmluva zvolila řešení jiné a vtěleno je do jejího ustanovení čl. 1, jak jej dnes

známe. Jak však jiţ bylo naznačeno, ani zde nebylo vyřešení základní otázky aplikace řešeno

jednoduchým a pro všechny přijatelným způsobem – a to především co se týká znění čl. 1

odst. 1 písm. b) Úmluvy.

88 Jednotné haagské zákony byly vzorovým zákonem a pouze v případě přistoupení některého státu k Úmluvě vznikl závazek jejich text

inkorporovat do vnitrostátního právního řádu. Tamtéţ. s. 4. 89 KANDA, A. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboţí a náš právní řád. Právník. 1997, roč. 136, č. 1, s. 7.

16

5 VÝHRADA PODLE ČL. 95 ÚMLUVY

S ohledem na znění čl. 98 Úmluvy90

je moţno učinit celkem - a výlučně - pět různých výhrad,

jejichţ aplikace ovlivňuje právní reţim závazku.91

Jedná se o:

- výhradu k pouţití části II nebo III Úmluvy (čl. 92),

- výhradu učiněnou směrem k teritoriu (čl. 93),

- výhradu učiněnou z důvodu podobnosti úprav (čl. 94),

- výhradu učiněnou k typu aplikace úmluvy (čl. 95),

- a výhradu učiněnou k formě smlouvy (čl. 96).92

Pro Českou republiku je aktuální pouze jedna, a to jiţ několikrát zmíněná výhrada

podle čl. 95 Úmluvy. Tato výhrada je přitom přímo výsledkem iniciativy tehdejšího

Československa. Návrh nového článku – tehdy ještě označeného jako C bis – představil

v rámci 11. plenárního zasedání dne 10. dubna 1980 československý zástupce L. Kopáč.93

Článek nabízel dvě různé alternativy.94

První alternativa počítala s tím, ţe se Úmluva nebude

aplikovat, pokud kolizní normy povedou k aplikaci práva státu, který učinil tuto výhradu,

ledaţe strany smlouvy mají svá místa podnikání ve smluvních státech. Druhá – podstatně

jednodušší – alternativa počítala pouze se zněním čl. 1 odst. 1 písm. a) a s vyloučením

aplikace písm. b) jako celku. Toto druhé řešení bylo nakonec téţ přijato v poměru 24 hlasů

proti 7 (16 zástupců se hlasování zdrţelo).95

Rozporné názory na moţnost přijetí této výhrady se ozvaly jak v průběhu

konference,96

tak i následně v akademických kruzích. Tak např. Pelichet uvedl, že je třeba

litovat přijetí možnosti výhrady obsažené v čl. 95, které tak podstatně umožňuje zúžit rozsah

použitelnosti Vídeňské konvence jako univerzální unifikované právní úpravy mezinárodní

kupní smlouvy.97

Na druhou stranu Kahn uvedl, ţe považuje tuto výhradu (stejně jako některé

90 „Připouštějí se pouze výhrady, které tato Úmluva výslovně dovoluje.― 91 KAPITÁN, Z. Má vţdy metoda přímá přednost před metodou kolizní? Vztah kolizního práva a Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách

o mezinárodní koupi zboţí. In Acta Universitatis Carolinae. Praha : Univerzita Karlova, 2008. s. 67. 92 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 253. 93 Summary Records of the Plenary Meetings : 11th plenary meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/plenarycommittee/summary11.html>. 94 V anglickém originálu alternativy zní:

Alternative I:

"(1) Any State may declare at the time of the deposit of its instrument of ratification or accession that it will not apply subparagraph (b) of

paragraph (1) of article 1 of this Convention.

(2) This Convention does not apply if the rules of private international law lead to the application of the law of a State making a declaration

under the preceding paragraph unless places of business of the parties to the contract are in different Contracting States."

Alternative II:

„Paragraph (1) only.―

Podrobněji In: Proposals and Amendments Submitted to the Plenary Conference. Pace Law School Institute of International Commercial

Law [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/mproposal.html>. 95 Summary Records of the Plenary Meetings : 11th plenary meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/plenarycommittee/summary11.html>. 96 O tom viz níţe, kap. 5.2. 97 PELICHET, M. La vente internationale de marchandises et le conflit de lois. Recueil des Cours de L´Academie de Droit International de la

Haye. 1987, citováno dle citováno dle KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988. s. 50.

17

další) za neužitečnou z hlediska univerzality aplikace Vídeňské úmluvy, ale na druhé straně

velmi reálně si uvědomuje, že právě tato výhrada (stejně jako některé další) umožní

ratifikovat Vídeňskou úmluvu celé řadě států, které by jinak přijatý text mohly akceptovat

v plném znění.98

Nabízená moţnost učinit výhradu k čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy sice nepatří

k nejvyuţívanějším, přesto však Česká a Slovenská republika nezůstaly v jejím vyuţití jediné.

Výhrada byla přijata v té době téţ Spojenými státy americkými, Čínou, Singapurem

a částečně téţ Kanadou.99

Německo tuto výhradu přijalo podmíněně, neboť prohlásilo, ţe nebude aplikovat ust.

čl. 1 odst. 1 písm. b) ve vztahu k jinému státu, který prohlásil, že nebude aplikovat čl. 1 odst. 1

písm. b).100

5.1 Příčiny vedoucí ke znění čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy

Před rozborem samotných důvodů přijetí výhrady podle čl. 95 Úmluvy je z logiky věci

potřebné nejprve osvětlit téţ pozadí toho, proč byl čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy navrhnut

ve znění, v jakém byl nakonec i přijat.

Pro objasnění těchto příčin je však třeba podívat se nazpět aţ k Haagským úmluvám.

Je nutno uvést, ţe aplikační schéma bylo ve Vídeňské úmluvě podstatně zjednodušeno.

Vídeňská úmluva totiţ převzala jen subjektivní podmínku aplikace, totiţ aby strany měly svá

místa podnikání ve dvou různých státech. ULIS navíc vyţadovala naplnění tři kritérií

objektivních – a to přeshraničního dodání zboţí, učinění nabídky a jejího přijetí přes hranice

a uzavření dohody a jejího výkonu ve dvou různých zemích. ULIS tak extrémně sloţitě

definuje pojem mezinárodních smluv, ačkoli význam slova „mezinárodní“ je v soudní praxi

zřejmě tím nejméně sporným.101

V případě ULIS však byla kamenem úrazu především problematika vymezení vztahu

mezi unifikovanou materiálně právní normou a normami kolizními. To bylo ostatně velmi

oţehavým tématem jiţ při přípravných pracích. Návrh z roku 1956, o němţ se jednalo

na diplomatické konferenci v Haagu v roce 1964, předpokládal, ţe unifikovaná právní norma

se bude aplikovat jen tehdy, jestliže podle kolizně právních kritérií má být aplikováno právo

98 KAHN, P. La Convention de Vienne du 11 avril 1980. Revue international de droit comparé. 1981, č. 4, str. 960, citováno dle KANDA, A.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí jako součást našeho právního řádu. Právník. 1999, roč. 138, č. 1, s. 6. 99 Status 1980 : United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. UNCITRAL [online]. Aktualiz. 12.11.2010 [cit.

12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html>. 100 Toto nalezneme v „prohlášeních a výhradách“ přiloţených k Úmluvě. V originálním znění dostupné In: Status 1980 : United Nations

Convention on Contracts for the International Sale of Goods. UNCITRAL [online]. Aktualiz. 12.11.2010 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z:

<http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html>. 101 RECZEI, L. Area of Operation of the International Sales Convention. American Journal of Comparative Law. 1981, roč. 29, č. 29, s. 513-

522 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Reczei.html>.



18

státu, který ratifikoval příslušnou mezinárodní úmluvu.102

Zvolena tedy byla metoda podřízení

unifikované normy pravidlům kolizního práva za předpokladu, že unifikovaná norma se stala

součástí právního řádu příslušného smluvního státu.103

Nejedná se o způsob zcela

bezproblémový jiţ z důvodu horší předvídatelnosti následného rozhodného práva, coţ se

ostatně stalo důvodem, proč řada států zaujala k tomuto návrhu značně negativní postoj.104

Výsledný čl. 2105

ULIS se vydal nakonec naprosto opačným směrem, a vychází tak jiţ

z metody odmítnutí norem kolizního práva.106

Nicméně představa, ţe po tomto zásahu - kdy

původní pravidlo bylo ve své podstatě postaveno na hlavu - se rozevře brána k široce

přijímané univerzální úpravě, se nakonec ukázala lichou. Ba naopak – čl. 2 byl ve své době

shledán jako příliš radikální a stal se jednou z příčin, která vedla v podstatě k umrtvení

ratifikačního procesu.107

UNCITRAL, poučen nezdarem Jednotných haagských zákonů, se vydal jinou cestou,

na jejímţ konci stojí znění čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, tj., ţe neaplikuje-li se Úmluva podle

základního pravidla dle písm. a),108

lze aplikovat Úmluvu mezi stranami majícími místa

podnikání v různých státech, jestliţe podle ustanovení mezinárodního práva soukromého se

má pouţít právního řádu některého smluvního státu.

Vůči tomuto ustanovení vyvstávala po celou dobu tvorby textu Úmluvy řada

připomínek. Přesto výsledné znění čl. 1 odst. 1 písm. b) zůstalo prakticky po celou dobu

přípravných procesů neměnným.

5.2 Námitky proti čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy a důvody přijetí výhrady podle čl. 95

Zatímco ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy je prosto jakýchkoliv interpretačních či

aplikačních problémů,109

nelze totéţ říci o ustanovení písm. b). Vzhledem ke své navázanosti

na kolizní normy fora a proto i nepředvídatelnosti, jaké právo bude určeno jako rozhodné,

můţe být aplikace Vídeňské úmluvy pro strany smlouvy dokonce velkým překvapením.

Zejména však čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy můţe být shledán jako způsob, jak je

102 KANDA, A. Úmluva OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí (Vídeňská konvence). Právní zpravodaj čs. zahraničního

obchodu. 1984, roč. 29, č. 1, s. 16. 103 Tamtéţ. 104 Kanda tamtéţ v poznámce pod čarou uvádí: „Delegace NSR již ve svém předběžném stanovisku k návrhu z roku 1956 uvedla, že unifikace

předpisů o mezinárodní kupní smlouvě může přinést jedině tehdy významný pokrok, jestliže bude, jako předběžná otázka, eliminována otázka,

který národní právní řád má být aplikován podle kolizních určovatelů.― 105 Čl. 2 ULIS zní: „Pravidla mezinárodního práva soukromého jsou vyloučeny pro aplikaci tohoto zákona, s výjimkou případů, kdy stanoví

jinak.― 106 KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí jako součást našeho právního řádu. Právník. 1999, roč. 138, č. 1, s. 6. 107 KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988. s. 49. 108 Čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy se pouţije na smlouvu o koupi zboţí mezi stranami, které mají místa podnikání v různých státech, jestliţe

tyto státy jsou smluvními státy. 109 Kapitán uvádí: „Použití Vídeňské úmluvy ve smyslu kritéria podle písmene a) je bezproblémové, je založené na určité reciprocitě – státy

obou míst podnikání projevily vůli regulovat mezinárodní kupní smlouvu právě způsobem vyjádřeným ve Vídeňské úmluvě.― Blíţe In:

KAPITÁN, Z. Má vţdy metoda přímá přednost před metodou kolizní? Vztah kolizního práva a Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách

o mezinárodní koupi zboţí. In Acta Universitatis Carolinae. Praha : Univerzita Karlova, 2008. s. 63.

19

jednostranně nucen subjektům podnikajícím ve státech, které nechtěly regulovat tento typ

závazků způsobem vlastním Vídeňské úmluvě, právě režim Vídeňské úmluvy.110

To bylo

samozřejmě výslovně podrobeno kritice.111

Samozřejmě téţ skutečnost, ţe Úmluva můţe být pak aplikována i forem nesmluvního

státu, znamená, ţe čl. 1 odst. 1 písm. b) značně rozšiřuje aplikační rozsah Úmluvy.112

Například Mezinárodní obchodní komora (dále téţ „ICC“) však obecně neshledávala znění

čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy jako závadné, naopak poukázala, ţe písm. b) v kombinaci

s písm. a) představuje uţitečný kompromis v porovnání se zněním čl. 2 ULIS, které zcela

vylučovalo pravidla mezinárodního práva soukromého z aplikace.113

Schlechtriem je názoru,

ţe rozhodnutí zaloţené na aplikaci moderního práva Úmluvy, které je optimálně přizpůsobeno

mezinárodním transakcím, bude často mnohem přijatelnější pro obě strany, neţ rozhodnutí

zaloţené na vnitrostátním právu jedné ze stran, které můţe být zcela neznámé straně druhé.

A i v nejproblematičtějším případě, kdy by Úmluvu měl aplikovat soudce z nesmluvního

státu, dochází k závěru, ţe by pro něj bylo jistě snazší aplikovat Úmluvu neţ vnitrostátní

právo cizí země.114

Stejně tak i Kapitán zdůrazňuje, ţe jakýkoliv vstup na zahraniční trh

přináší riziko neznalosti cizího práva, jež bude muset být ve větším či menším rozsahu použito

vždy. Pak už je jen marginální problém, zda tvoří cizí právo vnitrostátní právní předpis

(zpravidla soukromoprávní kodex), nebo Vídeňská úmluva.115

Dalším důvodem, proč byl čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy některými státy odmítán, byla

jeho komplikovaná aplikace. Právě na tento problém upozorňovala Spolková republika

Německo a na prvním zasedání Prvního výboru její zástupce uvedl: „The provision in

question would involve serious problems of interpretation and application. It was not actually

clear what rules were covered by the next.―116

Navrhovala proto výmaz tohoto ustanovení,

110 KAPITÁN, Z. Má vţdy metoda přímá přednost před metodou kolizní? Vztah kolizního práva a Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách

o mezinárodní koupi zboţí. In Acta Universitatis Carolinae. Praha : Univerzita Karlova, 2008. s. 63. 111 SRN v rámci obecné rozpravy Prvního výboru na prvním zasedání uvedla: „…it was most unusual in an instrument governed by

international law to bind Contracting States to apply the instrument to nationals of States not parties thereto.“ Blíţe In: Summary Records of

the First Committee : 1st meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit.

12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/firstcommittee/Meeting1.html>. 112 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN–Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986.

s. 120 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>. 113 Analysis of Comments and Proposals by Governments and International Organizations on the Draft Convention on Contracts for the

International Sale of Goods, and on Draft Provisions Concerning Implementation, Reservations and Other Final Clauses. Pace Law School

Institute of International Commercial Law [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/Fdraft.html>. 114 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN–Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986.

s. 120 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 12.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>. 115 KAPITÁN, Z. Má vţdy metoda přímá přednost před metodou kolizní? Vztah kolizního práva a Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách

o mezinárodní koupi zboţí. In Acta Universitatis Carolinae. Praha : Univerzita Karlova, 2008. s. 63. 116 Summary Records of the First Committee : 1st meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online]. Aktualiz.

07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/firstcommittee/Meeting1.html>.

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html


20

s čímţ se například ztotoţnil švédský zástupce.117

Většinové stanovisko bylo však jiné

a německý návrh byl zamítnut v poměru 25 hlasů proti 7, s deseti zdrţeními se hlasování.118

Schlechtriem však povaţuje obavy z větší obtíţnosti aplikace za pochopitelné. Jako

příklad uvádí situaci, kdy vnitrostátní pravidla mezinárodního práva soukromého odkazují

na jiný právní řád v oblasti uzavírání smlouvy a na jiný právní řád, co se týká vlastního

hmotného práva obchodního. V takovém případě se tedy můţe stát, ţe bude aplikovatelná jen

část Vídeňské úmluvy.119

Ostatně na tento problém upozorňovala SRN jiţ v době

před konáním konference prostřednictvím oficiálních připomínek k návrhu Úmluvy, v nichţ

alternativně navrhla, aby byl k písm. b) alespoň vytvořen dodatek, který zajistí aplikovatelnost

Úmluvy pouze na smluvní práva a povinnosti stran smlouvy.120

Schlechtriem v tom však

přílišný problém nespatřuje, neboť Úmluva byla navrţena takovým způsobem, ţe její část III.

je přinejmenším kompatibilní s vnitrostátními ustanoveními týkajícími se uzavírání

smlouvy.121

I v průběhu konference řada států s vytvořením dodatku k písm. b) nesouhlasila.

Norský zástupce uvedl, ţe návrh je příliš komplikovaný a ţe by nebylo ţádoucí rozdělovat

Úmluvu. V situaci, kdy by kolizní normy vedly k aplikaci práva smluvního státu pouze

v oblasti vzniku smlouvy, nemělo by být moţné aplikovat zbytek Úmluvy. Avšak dle něj

v případě, kdy by část III. Úmluvy byla aplikovatelná dle těchto pravidel, měl by být

aplikovatelný i zbytek Úmluvy.122

Stěţejním problém pro tehdejší Československo a Německou demokratickou

republiku však představovala skutečnost, ţe v těchto státech existovaly zvláštní zákony

upravující kupní smlouvy s mezinárodním prvkem.123

U nás se jednalo o z.č. 101/1963

Sb., zákoník mezinárodního obchodu (dále téţ „ZMO“), který byl na svou dobu mimořádně

pokrokový a byl dáván i ve světě za vzor.124

Čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy však má ten

účinek, ţe za splnění podmínek vyřazuje vnitrostátní normy smluvního státu z aplikace

117 „Mr. HJERNER (Sweden) said he agreed with the representative of the Federal Republic of Germany that the deletion of paragraph 1(b)

would make the Convention simpler and increase the readiness of States to adhere to it.― Tamtéţ. 118 Tamtéţ. 119 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN–Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986.

s. 120 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>. 120 „The Federal Republic of Germany recommends the deletion of paragraph (1)(b) since the rules of private international law apply

differently to the formation of contracts than they do to the substantive rules. Alternatively it recommends an amendment to paragraph (1)(b)

which would make it apply only to the contractual rights and duties of the parties.― Blíţe In: Analysis of Comments and Proposals by

Governments and International Organizations on the Draft Convention on Contracts for the International Sale of Goods, and on Draft

Provisions Concerning Implementation, Reservations and Other Final Clauses. Pace Law School Institute of International Commercial Law

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/Fdraft.html>. 121 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN–Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986.

s. 120 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>. 122 Summary Records of the First Committee : 1st meeting. Pace Law School Institute of International Commercial Law [online]. Aktualiz.

07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/firstcommittee/Meeting1.html>. 123 Oproti tomu ve státech, kde takový speciální zákoník nebyl, se v případech, kdy kolizní norma odkázala na právní řád tohoto státu,

pouţilo běţných zákonů upravujících vnitrostátní transakce. 124 KANDA, A. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboţí a náš právní řád. Právník. 1997, roč. 136, č. 1, s. 16-17.



21

a k aplikaci určuje právě ustanovení Úmluvy.125

Přistoupení k Úmluvě bez výhrady by

pro Československo znamenalo značnou limitaci moţnosti vyuţít ZMO. Zákoník by se tedy

stal prakticky neaplikovatelným. Aplikoval by se pouze v situacích, v nichţ by se jednalo

o jiné smlouvy neţ kupní a zároveň téţ při vyplňování mezer podle čl. 7 odst. 2 Úmluvy

za předpokladu, ţe by nebylo nalezeno obecných zásad, na nichţ Úmluva spočívá.126

Československo na tento problém samozřejmě soustavně před i v průběhu konference

upozorňovalo za podpory bývalé NDR, mající tentýţ problém.127

Logické protiargumenty

však uvedl například bulharský zástupce, který byl názoru, ţe smluvní státy by měly

povaţovat Úmluvu za jakési obecné právo aplikovatelné na mezinárodní smlouvy o koupi

zboţí a nikoli jako speciální právo pro smlouvy mezi smluvními státy.128

Podobné bylo

i francouzské stanovisko. To upozornilo, ţe bez písm. b) by soudce smluvního státu byl nucen

aplikovat úpravu platnou pro vnitrostátní smlouvy, zatímco Úmluva byla přímo navrhnutá

speciálně pro potřeby mezinárodní obchodu.129

V české odborné literatuře byla moţnost učinit výhradu podle čl. 95 Úmluvy

hodnocena veskrze kladně. Kopáč uvedl, ţe pochybnost vyvolává otázka, zda pro státy

se speciálním majetkoprávním zákonodárstvím v oblasti vnitrostátního práva, jež vytváří

ucelený systém vzájemně sladěných ustanovení, posiluje právní jistotu aplikace Úmluvy pouze

na základě kolizních norem.130

Vídeňská úmluva je přitom značně mezerovitá a za vyuţití čl.

7 odst. 2 Úmluvy by se pak podpůrně aplikovaly i s ní nesladěné vnitrostátní normy a došlo

by k narušení systému speciálního zákonodárství.131

Naopak Schlechtriem opět zaujal zdrţenlivý postoj, neboť dle jeho názoru výhrada

omezuje význam slova „smluvní“ ve slovním spojení „smluvní stát“ obsaţeném v písm. b).

Pokud totiţ kolizní normy fora odkazují na právo smluvního státu, který učinil výhradu,

forum dle něj musí aplikovat vnitrostátní právo státu s výhradou a nikoli Úmluvu. Sám také

vyjádřil osobní názor, ţe by ze strany SRN uvítal zdrţení se výhrady.132

125 KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (s komentářem). 2 aktualiz. vyd. Praha : Hospodářská komora České

republiky, 1995. s.14. 126 RECZEI, L. Area of Operation of the International Sales Convention. American Journal of Comparative Law. 1981, roč. 29, č. 29, s. 513-

522 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Reczei.html>. 127 „Mr. WAGNER (German Democratic Republic) said that his delegation's position was similar to that of the Czechoslovak delegation.

Deletion of paragraph 1(b) would avoid the same internal problems in his country. If the subparagraph were not deleted, reservations on the

part of Contracting States were likely.― Blíţe In: Summary Records of the First Committee : 1st meeting. Pace Law School Institute of

International Commercial Law [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2010]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/firstcommittee/Meeting1.html>. 128 Tamtéţ. 129 Tamtéţ. 130 KOPÁČ, L. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí. Právník. 1981, roč. 120, č. 8, s. 925. 131 Tamtéţ. s. 926. 132 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN –Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986.

s. 120 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.11.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>.


22

ZMO však v současné době jiţ neplatí, neboť byl zrušen zákonem č. 513/1991 Sb.,

obchodním zákoníkem, a to konkrétně jeho ustanovením § 722. Nutno dodat, ţe tento nový

kodex byl připravován pod velkým vlivem Vídeňské úmluvy, tudíţ aplikace Úmluvy není

pro českého obchodníka ničím „šokujícím“. Dokonce lze říci, ţe při „využívání― Úmluvy má

český subjekt jakýsi náskok, neboť tento nástroj je jeho chápání regulace kupní smlouvy

mnohem bližší než například obchodníkovi německému…―133

Nasnadě je tak otázka, zda

výhrada po tomto vývoji neztratila svůj smysl.

5.3 Účinky výhrady dle čl. 95 Úmluvy

Účinky, které výhrada podle čl. 95 Úmluvy způsobuje, byly v podstatě uţ v průběhu

předchozího textu naznačeny. Proto ve snaze vyvarovat se pojednávání dvakrát o tomtéţ,

budou v následujícím jen stručně shrnuty.

Čl. 95 Úmluvy stanoví, ţe kterýkoli stát může prohlásit při uložení svých listin

o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu, že nebude vázán ustanovením článku 1 odst. 1

písm. b) této Úmluvy. Tato nevázanost ustanovením čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy by se tedy

měla projevit tak, ţe v případě aplikace podle písm. b) se bude na Českou republiku hledět,

jako by nebyla smluvním státem. Před českými soudy nebude toto ustanovení aplikováno.134

Výhrada podle čl. 95 Úmluvy omezuje aplikovatelnost pouze na písm. a),135

tedy

jinými slovy omezuje pouţitelnost Úmluvy pouze na situace, kdy smluvní strany mají svá

místa podnikání ve dvou různých smluvních státech.136

Kanda tvrdil, ţe pokud ustanovení

mezinárodního práva soukromého bude odkazovat na právní řád státu, který učinil výhradu,

pouţije se právo tohoto státu s vyloučením Úmluvy. Bez této výhrady by se národní právní

úpravy kupních smluv smluvního státu jiţ neaplikovaly.137

Toto zjednodušené tvrzení však

bude do určité míry vyvráceno v kapitole č. 8 podrobně se zabývající aplikací čl. 1 odst. 1

písm. b) Úmluvy.

Souhrnně tedy výhrada sledovala v době jejího učinění omezení aplikace Úmluvy a

prosazení československého právního řádu, který disponoval velmi podrobnou úpravou

mezinárodní kupní smlouvy v zákoníku mezinárodního obchodu.138

133 KAPITÁN, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 7, s. 276. 134 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 256. 135 KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988. s. 51. 136 KOPÁČ, L. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí. Právník. 1981, roč. 120, č. 8, s. 924. 137 KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (s komentářem). 2 aktualiz. vyd. Praha : Hospodářská komora České

republiky, 1995. s.81. 138 KANDA, A. Obecné principy právní úpravy mezinárodní kupní smlouvy. Právník. 1991, roč. 130, č. 5, s. 389.

23

5.4 Závěr

Po prostudování citovaných materiálů a kritickém zamyšlení je skutečně třeba poloţit si

otázku, zda je i v dnešní době výhrada podle čl. 95 Úmluvy stále na místě. Vţdyť smlouva

typu emptio – venditio patří mezi nejrozšířenější smluvní typy vůbec a zároveň je i napříč

kontinenty v zásadních ohledech stejně vnímána. O tom ostatně svědčí skutečnost, ţe

smluvními stranami Úmluvy jsou státy ze všech kontinentů, tedy nutně státy s různými

právními kulturami. Na druhou stranu – ne všechny země se samozřejmě mohou dohodnout

na veškerých podrobnostech, a proto zůstává velkou nevýhodou Úmluvy její značná

mezerovitost.

Proti setrvávání na české výhradě stojí nyní především fakt, ţe Úmluva se skutečně

v mnohém podobá ustanovením obchodního zákoníku, a speciálně pro českého obchodníka

proto její ustanovení nebudou velkou neznámou. Zároveň i argument týkající se sloţitosti

aplikovatelnosti čl. 1 odst. 1 písm. b) je dle mého názoru poněkud zavádějící, neboť dělení

státu na státy s výhradou a státy bez ní následnou aplikaci Úmluvy ještě více

znepřehledňuje.139

V těchto případech totiţ ještě mnohem víc záleţí na skutečnosti, v jakém

státě se bude nacházet forum, a proto i právní nejistota ohledně aplikovaného práva spíše

poroste.

Z pohledu obchodníka je na místě podotknout, ţe bude zcela jistě jeho chybou, pokud

otázku rozhodného práva pro případné budoucí spory ve smlouvě zcela opomine. Pokud

nebude například schopen jednoduše vyloučit Úmluvu, nebude pak její „překvapivá“ aplikace

spíše odrazem slabosti jeho kontraktu? Vţdyť právo přece přeje - a má přát – připraveným.

Potom si tedy můţeme poloţit otázku – cui bono? Dle mého názoru je třeba souhlasit

s Kapitánem, který uvedl, ţe v tomto případě jde spíše o respektování zájmu státu než

o ochranu obchodníků,140

a proto neshledávám jako opodstatněný argument tvrzení, ţe

výhrada podle čl. 95 Úmluvy podnikatelskému subjektu jeho situaci výrazněji usnadňuje.

Nicméně výhrada je stále platná a je nutno ji přijmout jako fakt, se kterým je třeba

naučit se pracovat. Jen tak totiţ bude moţné určit v případech, kdy se spor neodehrává

výlučně mezi obchodníky ze dvou smluvních států, zda bude či nebude Úmluva aplikována.

139 Tomuto problému bude věnována celá kap. 8 této práce. 140 KAPITÁN, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 7, s. 281.

24

6 APLIKACE ÚMLUVY

Stěţejní a prvotní otázkou, kterou je nutné si v případech mezinárodních transakcí poloţit, je

přirozeně otázka, kterých norem bude v dané věci (ať uţ v procesu tvorby smlouvy, jejím

plnění či řešení sporů) třeba pouţít. Je nutné zabránit určité automatizaci ve smluvních

vztazích a vţdy zůstávat obezřetným, které normy jsou skutečně aplikovatelné. Jen tak se lze

vyhnout celé řadě nepříjemných překvapení souvisejících se špatným určováním rozhodného

práva, resp. s aplikací mezinárodní normy, pod jejíţ rozsah daný případ nespadá.

Jak správně upozorňuje Ferrari,141

existují stále i další prameny práva mezinárodního

obchodu a Úmluva rozhodně neupravuje všechny mezinárodní obchodní transakce - byť se

výjimečně v judikatuře tendovalo k názoru opačnému.142

Ostatně je třeba i připomenout, ţe

být smluvním státem Úmluvy neznamená vyloučení všech ostatních pramenů práva daného

státu. „A State which ratifies or accedes to the convention will then have at least two bodies

of sales law: domestic sales law and the convention.―143

Troufám si však říci, ţe v současné „změti“ nejrůznějších pramenů mezinárodního

práva týkajících se mezinárodního obchodu - do jejichţ působnosti vstupuje svým způsobem

i aktivní Evropské společenství - zůstává Vídeňská úmluva určitým „prvotním podezřelým,“

o jehoţ aplikaci je nutno uvaţovat.

Je samozřejmě moţné vypracovat si vlastní postupy, jak testovat aplikovatelnost a jak

zkoumat, zda daný případ spadá pod osobní, místní, věcnou a časovou působnost Úmluvy.

Nicméně v reakci na neutěšenou praxi, kdy i soudy flagrantně chybily v procesu rozhodování

o pouţitelnosti Úmluvy,144

byl vytvořen přehledný návod, s jehoţ pomocí lze úspěšně dospět

k odpovědi na vyřčenou otázku aplikovatelnosti Úmluvy. Uceleně tento tzv. aplikační test

podává Rozehnalová v komplexním komentáři Vídeňské úmluvy – v publikaci Právo

mezinárodního obchodu.145

Samozřejmě je ale moţné se inspirovat téţ přístupem celé řady

zahraničních autorů.146

141 FERRARI, F. What Sources of Law for Contracts for the International Sale of Goods? Why One Has to Look Beyond the CISG.

International Review of Law and Economics. 2005, roč. 25, č. 3, s. 314-341 [online]. Aktualiz. 13.11.2006 [cit. 29.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferrari15.html>. 142 Srovnej např. Rozsudek Cour de Justice de Génève, Švýcarsko, ze dne 15.11.2002, sp.zn.C/27897/1995 [online]. [cit.29.01.2011].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021111s2.html>. 143 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales

: The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. New York : Matthew Bender. 1984, s. 1-53 [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 29.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 144 Rozehnalová upozorňuje např. na tristní usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č.j. 7 Cmo 587/2000-147, které dokonce aplikuje Úmluvu

na vztah s absentujícím mezinárodním prvkem, tedy na vztah čistě vnitrostátní. Podrobněji In: ROZEHNALOVÁ, N. Aplikace

unifikovaného hmotného práva upravujícího mezinárodní kupní smlouvu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2003, roč. 11, č. 1, s.22.

Naopak jako příklad správné kvalifikace čistě vnitrostátního obchodu lze uvést např. Rozsudek Audienci Provincial de Barcelona,

Španělsko, ze dne 4.2.1997, sp.zn. RA 340/1997 [online]. [cit. 29.01.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/970204s4.html>. 145 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 283-284. 146 Klasicky si otázky pro posouzení aplikovatelnosti Úmluvy klade např. Lookofsky: „Is this an international sale? Does the CISG apply

under Article 1(1)(a)-(b)? Does the transaction qualify as a sale of goods under Articles 1-3? Have the parties exercised their freedom to

contract out under Article 6? Is the matter (issue) in question governed by the Convention (Articles 4-5)? If the matter is governed, is it

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/970204s4.html

25

Základní a nejdůleţitější kritéria pro aplikaci Úmluvy jsou stanovena v článcích 1-6,

která definují rozsah její pouţitelnosti.147

Je moţno konstatovat, ţe takto nastavená úprava

aplikovatelnosti Úmluvy je hodnocena veskrze kladně a je povaţována za určitý modelový

příklad. Koneckonců kvalitní vymezení rozsahu aplikace implikuje vţdy i následný úspěch či

neúspěch jakékoli jiné úmluvy.148

Pro potřeby této práce není třeba rozebírat všechny aspekty působnosti Úmluvy. Sféru

časovou149

a věcnou150

lze ponechat stranou,151

a následující text se tak zaměří pouze

na rozbor mezinárodního prvku a rozbor vlivu lokace fora.

6.1 Mezinárodnost – místa podnikání v různých státech.

Jak je patrno jiţ z názvu, Úmluva se specifikuje pouze na problematiku mezinárodní smlouvy

o koupi zboţí. Prvek mezinárodnosti je v Úmluvě vyřešen v čl. 1 velmi jednoduše,152

a to

stanovením jediného základního kritéria, které představují místa podnikání v různých

státech.153

Jednoznačnou výhodou je jednoduchost tohoto testu, pročeţ se stává irelevantním

a nadbytečným zabývat se kupř. problémem, kde došlo k uzavření smlouvy, či jejímu

plnění.154

Na druhou stranu si však Bernasconi klade otázku, zda je takové vymezení

mezinárodního kontraktu vůči kontraktům čistě vnitrostátním dostatečné, kdyţ neexistence

dodatečných kritérií můţe vést k nepatřičným důsledkům. Takovým by mohla být např.

aplikace Úmluvy na transakci, v jejímţ rámci zboţí vůbec nepřekročí hranice státu. Sám však

téţ doplňuje, ţe se Úmluva tímto způsobem mistrně vyhýbá jakýmkoli interpretačním

governed –but-not-settled under Article 7(2)?― Podrobněji In: LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG : a compact guide to the 1980

United Nations convention on contracts for the international sale of goods. 3. vyd. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International, 2008.

s.11-12. Podrobný rozbor podává téţ Schlechtriem In: SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the

international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2005. s. 25-40. 147 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 29.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 148 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.

Pace Law School Institute of International Commercial Law. 2002 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 29.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 149 Časový aspekt je důleţitý jednak pro otázku, od jakého okamţiku je Úmluva závazná a platná, resp. účinná a zároveň téţ pro otázku,

odkdy jsou dané kontrakty podrobeny pravidlům plynoucím z Úmluvy. Směrodatné jsou v tomto ohledu čl. 99 a 100 Úmluvy. 150 Věcný, či materiální aspekt se dotýká problematiky vymezení kupní smlouvy a zboţí. Stěţejní jsou v tomto směru čl. 2 a 3 Úmluvy. 151 Velmi přehledně tyto aspekty rozebírá např. Volken In: VOLKEN, P. The Vienna Convention : Scope, Interpretation, and Gap-filling. In:

SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International Sale of Goods : Dubrovnik Lectures. New York : Oceana Publications Inc. 1986. s. 19-53

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 29.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/volken.html>. 152 Přesto však i v tomto ohledu lze dohledat rozhodnutí, která tento primitivní poţadavek zcela ignorují. Srov. např. Rozsudek Cour

d'appel Paris, Francie, ze dne 22.4.1992, sp.zn. 92-000 863 [online]. [cit. 29.01.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/920422f1.html>. 153 Existence tohoto jediného subjektivního kritéria je v ostrém kontrastu oproti dodatečným kritériím objektivním stanovených v ULIS, jak

bylo naznačeno v kap. 5.1. 154 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 49.


http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/volken.html

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/920422f1.html

26

problémům.155

Volken jde ještě o něco dále a jednoznačně vyslovuje názor, ţe toto pravidlo je

příliš jednostranné a Úmluva měla připojit ještě alespoň jeden poţadavek na splnění

objektivního prvku.156

Osobně však souhlasím s převládajícím názorem o vhodnosti úpravy, neboť takto

stanovený prvek mezinárodnosti je sice vţdy nezbytným, ale nikoli sám o sobě

dostačujícím,157

coţ téţ několikrát důrazně připomněla i judikatorní praxe.158

Na druhou

stranu nesplnění poţadavku mezinárodnosti, tak jak je nastaven v Úmluvě, znamená opět

jenom a pouze neaplikovatelnost Úmluvy - nikoliv snad důsledek v tom smyslu, ţe smlouva

jiţ nebude nutně mezinárodní. Existence jiného mezinárodního prvku povede k aplikaci buď

jiné přímé úpravy, nebo rozhodného práva určeného na základě kolizních norem fora.159

Samo vymezení místa podnikání při absenci definice v Úmluvě nečiní v praxi ţádné

potíţe. Výklad tohoto ustanovení je nutno provádět pod zorným úhlem jeho účelu, čímţ se

z role místa podnikání vylučují např. pouhá místa uzavírání smlouvy, resp. vyjednávání

o ní.160

Huber a Mullis jej definují v souladu s judikaturou:161

„Place of business exists if a

party uses it openly to participate in trade and if it is not merely temporary and displays a

certain degree of independece.―162

Podobně jej definuje i Borisová, která přímo uvádí, ţe

místem podnikání nemůţe být místo dočasného pobytu, jako např. konferenční centrum, hotel

atp.163

Bernasconi nadto zdůrazňuje, ţe musí existovat skutečné spojení strany s tímto

místem, proto nestačí pouhá fiktivní registrace.164

155 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods

(Article 1). Netherlands International Law Review. 1999, roč. 46, č. 2, s. 137-170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 30.01.2011]. Dostupné

z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 156 „If ULIS might have been too ambitious on this point, the Vienna Convention's definition is clearly too one-sided. In addition to the

requirement that the parties' places of business be located in different States, the Convention should have at least added, either as a

variation or cumulative element, that the goods be shipped across a national border.― Podrobněji In: VOLKEN, P. The Vienna Convention:

Scope, Interpretation, and Gap-filling. In: SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International Sale of Goods : Dubrovnik Lectures. New York :

Oceana Publications Inc. 1986. s. 19-53 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/volken.html>. 157 LOOKOFSKY, J. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. In: HERBOTS, J. H.;

BLANPAIN, R. International Encyclopaedia of Laws – Contracts. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International, 2000. s. 1-192 [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html>. 158 Srov. např. Rozsudek Tribunale di Rimini, Itálie, ze dne 26.11.2002, sp.zn. 3095 [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021126i3.html>. 159 FERRARI, F. What Sources of Law for Contracts for the International Sale of Goods? Why One Has to Look Beyond the CISG.

International Review of Law and Economics. 2005, roč. 25, č. 3, s. 314-341 [online]. Aktualiz. 13.11.2006 [cit. 30.01..2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferrari15.html>. 160 JAYME, E. Article 1. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987. s. 27-33.

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/jayme-bb1.html>. 161 Srov. např. Rozsudek Oberlandesgericht Stuttgart, Německo, ze dne 28.2.2000, sp.zn. 5 U 118/99 [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/000228g1.html>. 162 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 50. 163 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 164 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>.


http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021126i3.html

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/jayme-bb1.html%2030.1.2011

27

S místem podnikání je spojen čl. 10 Úmluvy, který se zabývá případy, kdy má strana

buď více míst podnikání či naopak situací, kdy nemá ţádné.165

Pro aplikaci Úmluvy ve spojení s poţadavkem místa podnikání v různých státech je

mimořádně důleţité téţ ustanovení čl. 1 odst. 2 Úmluvy. To poţaduje, aby skutečnost, ţe

strany mají místa podnikání v různých státech, vyplývala ze smlouvy, jednání mezi stranami

nebo z informací poskytnutých stranami kdykoli do uzavření smlouvy nebo při jejím

uzavření. Úmluva tedy zůstává u poţadavku objektivní zjistitelnosti166

a jeho přítomnost plní

funkci ochrany stran spoléhajících se na to, ţe jde o kontrakt vnitrostátní.167

Mezinárodní

smlouva tedy musí být uzavírána vědomě s ohledem na okolnosti kontraktace.168

Judikatura

přirozeně měla téţ příleţitost se tímto problémem zabývat, přičemţ ne vţdy byla interpretace

pojmu správná. Je potřeba zdůraznit, ţe tento článek nechrání spoléhání se stran

na nepouţitelnost Úmluvy, ačkoli objektivně vyplývá, ţe aplikovatelná bude.169

Pro úplnost je třeba doplnit, ţe podle čl. 1 odst. 3 Úmluvy výslovně nehraje

při určování její pouţitelnosti ţádnou roli státní příslušnost stran a ani skutečnost, zda strany

nebo smlouva mají občanskoprávní nebo obchodní povahu.

Výše uvedeným způsobem vymezený poţadavek mezinárodnosti, tj. existence míst

podnikání v různých státech, je však sám o sobě nedostatečným. Zároveň je totiţ nutná

přítomnost spojitosti mezi transakcí a státem, který ratifikoval Úmluvu, resp. k ní

přistoupil.170

Tento vztah je vyjádřený alternativními kritérii v písm. a) a b) čl. 1 Úmluvy.

Poţadavek mezinárodnosti je tedy oběma těmto kritériím společný,171

a teprve pokud (a jen

pokud) jsou obě podmínky splněny, je soud ve smluvním státě povinen aplikovat Úmluvu.172

165 Čl. 10 Úmluvy zní: „Pro účely této Úmluvy

a) v případech, kdy strana má více míst podnikání, je rozhodující místo podnikání, které má nejužší vztah ke smlouvě a jejímu plnění,

s přihlédnutím k okolnostem stranám známým nebo stranami zamýšlenými kdykoli před uzavřením smlouvy nebo při jejím uzavření;

b) v případech, kdy strana nemá místo podnikání, je rozhodujícím její bydliště (sídlo).― 166 ROZEHNALOVÁ, N. Několik poznámek k aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Časopis pro právní vědu

a praxi. 1994, roč. 2, č. 4, s. 73. 167 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 168 Bernasconi uvádí: „The parties must have entered into an international contract consciously; if there is a lack of awareness with regard

to the international character of the contract, the Convention does not apply and the contract is governed by domestic rules.“ Blíţe In:

BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Article

1). Netherlands International Law Review. 1999, roč. 46, č. 2, s. 137-170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 169 Takto nesprávně rozhodl federální soud USA. Srov. blíţe Rozsudek Federal District Court Florida, USA, ze dne 22.11.2002, sp.zn. 01-

7541-CIV-Zloch [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021122u1.html>. 170 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 171 LOOKOFSKY, J. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. In: HERBOTS, J. H.;


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html>. 172 BERNSTEIN, H.; LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in Europe : a compact guide to the 1980 United Nations Convention on

Contracts for the International Sale of Goods. 2. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 2003. s. 12.



28

7 APLIKACE PODLE ČL. 1 ODST. 1 PÍSM. A) ÚMLUVY

Charakterizovat čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy lze jako pravidlo v podstatě jednoduché

a na první pohled nezpůsobující ţádné problémy.173

S ohledem na rychlou společnou shodu

o jeho znění a téţ vzhledem k jeho nízké kontroverzi jej lze označit ve srovnání s písm. b) čl.

1 odst. 1 Úmluvy za dominantní.174

Jeho hlavní cílem je redukovat právní nejistotu, která

do přijetí Úmluvy problematizovala mezinárodní obchod.175

Aplikace dle písm. a) je automatická, coţ znamená, ţe není třeba ţádného odkazu

kolizních norem na Úmluvu,176

a je tedy i lhostejné, zda by jinak normy mezinárodního práva

soukromého fora smluvního státu odkazovaly na právo státu nesmluvního.177

Poţadavek stanovený prostřednictvím č. 1 odst. 1 písm. a) – tj. místa podnikání

v různých smluvních státech – si vyţaduje téţ exaktní vymezení pojmu smluvní stát. Ale

i v tomto případě, vzdor absentující definici, panuje o interpretaci pojmu shoda. Za pomoci

čl. 91 Úmluvy jej lze vymezit jako stát, který Úmluvu ratifikoval, schválil či přijal, nebo téţ

jako stát, který k ní následně přistoupil.178

Jiţ bylo poznamenáno, ţe pokud takový stát přijal

některou z výslovně povolených výhrad, pak se ve smyslu této výhrady zásadně nepovaţuje

za smluvní stát.179

Určitý problém by snad mohlo způsobit vztahování čl. 1 odst. 2 Úmluvy

k písm. a), proto není od věci připomenout, ţe strany si musí být vědomi pouze toho, ţe

173 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 174 BRIDGE, M. Uniform and Harmonized Sales Law : Choice of Law Issues. In: FAWCETT, J.; HARRIS, J.; BRIDGE, M. International

Sale of Goods in the Conflict of Laws. 1. vyd. Oxford : Oxford University Press. 2005. s. 916 [online]. Aktualiz. 15.11.2007 [cit.

30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bridge.pdf>. 175 Honnold uvádí: „The Convention’s central objective was to reduce the legal uncertainty that plagued trade between different legal

systems—uncertainty as to which legal system was applicable under rules of private international law and uncertainty that was inherent in

the likelihood that the applicable domestic law would be unknown (and often inscrutable) to at least one of the parties.― Blíţe In:

HONNOLD, J. Article 1 : Basic Rules on Applicability : Internationality, Relation to Contracting State. In: HONNOLD, J. Uniform Law for

International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 1999. s. 29-45 [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. Podobně téţ Bernasconi In:

BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Article

1). Netherlands International Law Review. 1999, roč. 46, č. 2, s. 137-170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 176 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 51. 177„If the two States in which the parties have their places of business are Contracting States this Convention applies even if the rules of

private international law of the forum would normally designate the law of a third country, such as the law of the State in which the contract

was concluded. This result could be defeated only if the litigation took place in a third non-Contracting State, and the rules of private

international law of that State would apply the law of the forum, i.e., its own law, or the law of a fourth non-Contracting State to the

contract.― V podrobnostech In: The Secretariat Commentary : Guide to CISG Article 1. Pace Law School Institute of International

Commercial Law [online]. Aktualiz. 29.08.2006 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/secomm/secomm-

01.html>. 178 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods



Huber a Mullis k tomu jednoduše uvádí: „Contracting States are those states where the CISG has effectively entered into force.“ Blíţe In:

HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 51. 179 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 51.

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bridge.pdf

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/secomm/secomm-01.html


29

existují místa podnikání v různých státech, nikoli však toho, ţe se v tomto případě jedná

o smluvní státy.180

Podmínka sice výslovně nestanovená, avšak snadno identifikovatelná vyplývá

z kontextu ustanovení čl. 6 Úmluvy.181

Důsledkem tohoto článku získala Úmluva dispozitivní

povahu a podmínkou její aplikace je neexistence výslovného vyloučení aplikace Úmluvy

stranami. Takto zakotvený respekt principu autonomie vůle je sice velkým krokem vstříc

smluvním stranám, avšak nezřídka jejich vůle není téţ odpovídajícím způsobem vyjádřena.

Vzhledem k povaze Úmluvy jako přímé normy je nutné vyloučení dohodou, o které nejsou

pochybnosti.182

Judikatura se zásadně shoduje na faktu, ţe pouhá volba práva smluvního státu

k vyloučení sama o sobě nestačí, neboť Úmluva je nedílnou součástí tohoto právního řádu.183

Zeller184

však upozornil i na rozhodnutí italského ad hoc tribunálu, který zaujal zcela opačné

stanovisko.185

Nicméně i kdyby strany snad byly nemile překvapeny tím, ţe volbou práva

smluvního státu nedošlo k vyloučení Úmluvy, nemusí jít vţdy o mýlku fatální – takto zvolené

rozhodné právo totiţ bude vyuţito k případnému vyplnění mezer, kterých se v rámci Úmluvy

vyskytuje celá řada.186

Ačkoli to nevyplývá z Úmluvy samé, má pro aplikaci Úmluvy podle písm. a) téţ

mimořádný význam skutečnost, kde se nachází forum – zda ve smluvním, či nesmluvním

státě. Nalézt řešení pro dvě takto nastavené situace lze pomocí poznatků z teorie

mezinárodního práva veřejného a soukromého.

180 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 181 Čl. 6 zní: „Strany mohou vyloučit použití této Úmluvy nebo, s výjimkou článku 12, kteréhokoli jejího ustanovení nebo jeho účinky změnit.“ 182 ROZEHNALOVÁ, N. Několik poznámek k aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Časopis pro právní vědu

a praxi. 1994, roč. 2, č. 4, s. 74. 183 Srov. např. Rozsudek Landgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 11.10.1995, sp.zn. 2 O 506/94 [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cases/951011g1.html>. V tomto rozsudku je stanoveno: „Insofar as the [seller] submits that the [buyer] had

received the standard terms of the [seller] and that they had thus become part of the contract, this does not lead to a different result.

According to Art. 6 CISG, the parties may exclude the application of the Convention; in principle, that may also be done by standard terms

as far as these terms have been validly agreed upon. But the application of the CISG is not excluded by the standard terms of the [seller] in

the present case. According to provision XC of the [seller]'s standard terms, the laws of the Federal Republic of Germany exclusively apply

to the legal relationship between the [seller] and the [buyer]. Such a clause alone does not lead to the exclusion - but to the application - of

the CISG, which is part of the national legal order as a special regulation for international sales.―

Podobně téţ např. Rozsudek Oberlandesgeritcht Frankfurt, Německo, ze dne 30.8.2000, sp.zn. 9 U 13/00 [online]. [cit. 30.01.2011].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/000830g1.html>. V rozsudku je uvedeno: „The dispute between the parties is governed by the

United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG), as both Germany and Switzerland are Contracting

States. The parties did not validly exclude the application of the CISG through the remark contained on the [plaintiff]'s invoices that "all

transactions & sales are subject to Swiss law." Due to its ambiguous wording this clause cannot lead to an exclusion of the CISG, as the

CISG is Swiss law. An effective agreement to apply Swiss national law would require that the relevant Swiss Code was named.“ 184 ZELLER, B. The CISG : Getting off the Fence. The Law Institute Journal. 2000, roč. 74, č. 9, s. 73-74 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit.

30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/zeller4-01.html>. 185 Srov. Rozhodčí nález Ad hoc Arbitral Tribunal - Florence, Itálie, ze dne 19.4.1994, sp.zn. neznámá [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné

z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/940419i3.html>. V tomto rozhodčím nálezu je stanoveno: „Since counsel for [buyer] in several

occasions referred to the principles of the Vienna Convention of 11 April 1980 on Contracts for the International Sale of Goods [CISG]

(ratified in Italy by Law 11 December 1985 n. 765 and in force since 1 January 1988), the majority of the Tribunal holds, without

ascertaining whether the Convention is relevant to the merits of the dispute, that the applicability of the Convention must be excluded. This is

because the Convention has not yet been ratified in Japan and also because clause 39 of the supply contract specifies that the contract is

governed exclusively by Italian law.“ 186 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 271.

http://www.cisg.law.pace.edu/cases/951011g1.html

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/000830g1.html


30

7.1 Forum ve smluvním státě

Poţadavek na aplikaci podle písm. a) je ve své podstatě spojen zároveň s poţadavkem, aby se

forum nacházelo ve smluvním státě. V Úmluvě taková podmínka sice výslovně stanovena

není, avšak logicky vyplývá z prosté úvahy, ţe soud v nesmluvním státě nebude nucen brát

v úvahu existenci čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy, neboť tímto ustanovením (jakoţ i celou

Úmluvou) není soud nesmluvního státu vázán. Na druhou stranu by však kroky smluvního

státu měly vskutku nejdříve vést k přezkoumání aplikovatelnosti Úmluvy dle ustanovení

písm. a).187

Pro forum smluvního státu tedy vzniká za splnění všech poţadavků povinnost Úmluvu

aplikovat a jakékoli snahy o pouţití norem mezinárodního práva soukromého se jeví,

pomineme-li případné vyplňování mezer, jako zásadně irelevantní.188

Ani přítomnost výhrady

podle čl. 95 Úmluvy nemá na aplikaci podle písm. a) ţádný vliv. Tato výhrada se vztahuje

pouze k situaci, kdy je nutno zjišťovat aplikovatelnost Úmluvy prostřednictvím kolizní

metody, a ztrácí tedy logicky význam v okamţiku, kdy všechny smluvní strany mají svá místa

podnikání v různých smluvních státech.189

Co se týká aplikace čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy v rámci rozhodnutí produkovaných

smluvními státy, je logické, ţe v podstatě kaţdý judikatorní případ týkající se Úmluvy se

nějakým způsobem dotkne čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy.190

A vzhledem k tomu, ţe

alternativní kritérium aplikace podle písm. a) není v tomto případě výkladově sloţité, není mu

ani v rozhodnutích věnována zvláštní pozornost – spíše je aplikovatelnost podle písm. a)

konstatována. Tak v případu „Cashmere sweaters,“191

v němţ se jednalo o spor mezi italskou

a německou společností, soud jen uvádí: „Der klägerische Kaufpreisanspruch ist der Höhe

nach unstreitig und ergibt sich aus Art. 53 CISG, welches gemäß Art. 1 Abs. 1 Buchstabe a)

CISG Anwendung auf das Vertragsverhältnis zwischen den Parteien findet.“192

187 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 57. 188 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 189 Bernasconi uvádí: „The conditions of an autonomous applicability of the Convention are fulfilled even if one (or both) of the Contracting

States has (have) made a reservation according to Article 95. Article 95 becomes, in fact, irrelevant as soon as both (all) parties to the

contract have their places of business in different Contracting States. In other words, Article 95 has only to be regarded within the

conflictual method of defining the Convention's personal and territorial scope, that is when the parties have their places of business in

different States, but the requirement that these are Contracting States is not fulfilled. The fact that the forum State itself (also) made such a

reservation does not constitute an obstacle to the autonomous applicability of the CISG.“ Blíţe In: BERNASCONI, CH. The Personal and

Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Article 1). Netherlands International Law

Review. 1999, roč. 46, č. 2, s. 137-170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 190 CISG Database [online databáze]. Pace Law School Institute of International Commercial Law, 2010 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/digest-cases-01.html>. 191 Rozsudek Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 11.3.1998, sp.zn. 7 U 4427/97 [online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/980311g1.html>. 192 Originální znění dostupné In: Rozsudek Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 11.3.1998, sp.zn. 7 U 4427/97 [online]. [cit.

30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg-online.ch/cisg/urteile/310.htm>.


31

7.2 Forum v nesmluvním státě

Vzhledem k tomu, ţe soud nesmluvního státu není vázán ustanovením Úmluvy, nebude

aplikovatelné ani ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Uchýlí se proto ke svým

pravidlům mezinárodního práva soukromého193

a za jejich pomoci určí rozhodné právo.

Výsledek je proto do značné míry nejistým.194

Bernasconi však dospívá k pravděpodobnému závěru, ţe lze předpokládat tendenci

soudu nesmluvního státu aplikovat Úmluvu v tom případě, kdy normy mezinárodního práva

soukromého povedou k právu země, která Úmluvu ratifikovala. Tuto nutnou okliku vidí jako

přesný důvod toho, proč Úmluva obsahuje v čl. 1 odst. 1 písm. b) určení jejího pouţití

za pomoci kolizních norem.195

Dle mého názoru je však nutné doplnit, ţe cesta zvolená

v písm. b) rozhodně nezaručuje aplikovatelnost Úmluvy soudy nesmluvního státu – ty totiţ

nejsou přirozeně vázány Úmluvou jako celkem a neexistuje ţádná povinnost mít o znění jak

písm. a), tak i písm. b) čl. 1 odst. 1 Úmluvy jakékoli povědomí.

Zřetelnou analogii lze spatřovat mezi případy, kdy se forum nachází v nesmluvním

státě, s případy, kdy je spor řešen rozhodci – lhostejno, zda lokalizovanými ve smluvním či

nesmluvním státě. Úmluva totiţ jako mezinárodní smlouva zavazuje skutečně pouze smluvní

státy, potaţmo jejich orgány, které jsou povinny ji aplikovat. Rozhodci však nejsou orgány

státu a ocitají se tak na srovnatelné úrovni jako rozhodující orgány nesmluvního státu. 196

V tomto smyslu tak kupříkladu v nálezech ICC nebývá aplikace Úmluvy podle čl. 1

odst. 1 písm. a) Úmluvy ničím výjimečným. Tak např. v případě „Shoe case“ ICC rozhodla:

„The arbitral tribunal held that as the CISG had entered into force both in Switzerland and

the United States (the State of California) at the time of the transaction between the parties,

and as the requirements contained in article 1(1)(a) CISG had been fulfilled, the CISG was

applicable for deciding the (i) issue of the formation of the contract; (ii) alleged breach of

contract; and (iii) extent of any damages if such breach of contract had occurred.“197

Podobně se vyjádřila v případu „Cowhides case.“198

193 „Každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé.― Blíţe In: KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. dopl. a opr. vyd. Brno

: Doplněk, 2004. s. 30. 194 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 195 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 196 PETROCHILOS, G. Arbitration Conflict of Laws Rules and the 1980 International Sales Convention. Revue Hellenique de Droit

International. 1999, roč. 52, č. 1, s. 191-218. [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/petrochilos.html>. 197 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříţi, Francie, z nezjištěného dne roku 1993, sp.zn. 7399 of 1993

[online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/937399i1.html>. 198 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříţi, Francie, z nezjištěného dne roku 1994, sp.zn. 7331 of 1994

[online]. [cit. 30.01.2011]. Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/947331i1.html>. V tomto rozhodčím nálezu je uvedeno: „The

contracting parties had their relevant places of business in countries in which the CISG was in effect when the contracts were concluded.


32

7.3 Závěr

Čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy nelze skutečně hodnotit jinak, neţ jako ustanovení

nezpůsobující závaţné výkladové potíţe. Úvahy o tom, zda se jedná o neúplně vytvořené

pravidlo mezinárodního práva soukromého váţící smluvní stát,199

resp. o jednostrannou

kolizní normu,200

se zdají být skutečně nanejvýš teoretické a bez valného významu

pro praxi.201

V té je především namístě zachovávat obezřetnost, zda „nehrozí“ smluvním stranám

aplikace Úmluvy. Pokud ano a pokud se tato skutečnost stranám jeví jako moţné nebezpečí,

je nutné vyloučit její aplikaci skutečně pregnantně formulovanou doloţkou. Domnívám se, ţe

pro vyspělé smluvní strany by nemělo být problémem zjistit, zda v jejich případě bude

s velkou pravděpodobností aplikována Úmluva podle čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy. A i kdyby

se snad mýlily, nebude neúčinná doloţka o vyloučení Úmluvy ničemu na překáţku

a rozhodně neohrozí platnost kontraktu. Krom toho má taková doloţka i svůj význam

v případě, kdy by Úmluva měla být aplikována podle písm. b) čl. 1 odst. 1 Úmluvy.

Seller contended the applicable law is that of his country, which incorporates the CISG. Buyer contended that "no specific national law

should apply to the dispute, but rather that general principles of international commercial law and accepted usages in international

commercial practice, including the principle of good faith, should govern." The tribunal stated: "[G]eneral principles of international

commercial practice, including the principle of good faith, should govern the dispute. . . . [F]or the present dispute, such principles and

accepted usages are most aptly contained in the [CISG]. . . . Applying the [CISG] to the present dispute is all the more appropriate since the

[countries of the parties] are signatories to [this] convention. . . . [T]o the extent the [CISG] contains provisions relevant to the dispute, the

tribunal shall consider [them].“ 199 BRIDGE, M. Uniform and Harmonized Sales Law : Choice of Law Issues. In: FAWCETT, J.; HARRIS, J.; BRIDGE, M. International


30.01.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bridge.pdf>. 200 SCHLECHTRIEM, P. Requirements of Application and Sphere of Applicability of the CISG. Victoria University of Wellington Law


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem9.html>. 201 Značně teoreticky se vztahem přímých norem a kolizních v souvislosti s Úmluvou zabývá např. Conetti In: CONETTI, G. Uniform

Substantive and Conflicts Rules on the International Sale of Goods and Their Interaction. In: SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International

Sale of Goods : Dubrovnik Lectures. New York : Oceana Publications Inc. 1986. s. 385-399. [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 30.01.2011].

Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/conetti.html>.


33

8 APLIKACE PODLE ČL. 1 ODST. 1 PÍSM. B) ÚMLUVY

Ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy přichází na řadu aţ v okamţiku, kdy nebyla splněna

kritéria vymezená v písm. a) čl. 1 Úmluvy.202

Takováto situace nastane, pokud se místa

podnikání jedné, či dokonce obou stran smlouvy nenachází na území smluvního státu. Existují

však názory, ţe Úmluvu nelze aplikovat v případě, kdy ani jedna ze stran nemá své místo

podnikání ve smluvním státě. Tyto závěry lze nicméně povaţovat za ojedinělé a většinově

odmítané.203

Mimoto takový případ se jeví ne sice jako nemoţný, ale přesto dosti

nepravděpodobný.204

Úkolem písm. b) je tedy především značně rozšířit dosah působnosti Úmluvy,205

a to

v protikladu s restriktivním ustanovením písm. a). To je sice zaloţeno na jednoznačném

a zásadně neproblematickém principu reciprocity, nicméně zároveň se stává i zdrojem

limitace v expandování pouţitelnosti Úmluvy.206

Proto bylo přijato toto tzv. klasické řešení,207

aby bylo moţno aplikovat Úmluvu i na situace, kdy sice nejsou splněna kritéria písm. a),

avšak kdy bliţší analýza transakce na základě pouţití norem mezinárodního práva

soukromého ukázala, ţe těţiště smlouvy se nachází ve státě, který ratifikoval Úmluvu.208

Postup zkoumání pouţitelnosti podle písm. b) s sebou nese logicky i větší míru

komplikovanosti s ohledem na moţnost aplikovatelnosti Úmluvy skrze normy mezinárodního

práva soukromého fora.209

Schlechtriem však v tomto ohledu zůstává klidným, neboť

ustanovení písm. b) shledává nejen jasným a snadným k aplikaci, ale téţ je přesvědčen, ţe

za jeho pomoci je nastaveno spravedlivé a rozumné řešení.210

202 LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in the USA : a compact guide to the 1980 United Nations Convention on Contracts for the

International Sale of Goods. 2. vyd. Boston : Kluwer Law International, 1995. s. 11. 203 Bernasconi výslovně nesouhlasí s tvrzením Randalla a Norrise prezentované In: RANDALL, K.; NORRIS, J. A New Paradigm for

International Business Transactions. 1. vyd. Washington : Washington University Law Quarterly, 1993. s. 599-613. Bernasconi uvádí:

„According to these authors' opinion, the Convention does 'of course' never apply -- even not under subsection (b) of Art. 1 -- if neither party

has its place of business in a Contracting State.“ Blíţe In: BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna

Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Article 1). Netherlands International Law Review. 1999, roč. 46, č. 2, s. 137-

170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 204 SCHLECHTRIEM, P. Requirements of Application and Sphere of Applicability of the CISG. Victoria University of Wellington Law


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem9.html>. 205 Ziegel uvádí: „Article 1(1)(b) plays a key role in expanding the scope of the CISG where the contracting parties are not located in

different Convention states or one of them is not located in a Convention state.“ Podrobněji In: ZIEGEL, J. The Scope of the Convention :

Reaching Out to Article One and Beyond. Journal of Law and Commerce. 2005-2006, roč. 25, č. 1, s. 59-73 [online]. Aktualiz. 06.10.2006

[cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ziegel7.html>. 206 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 207 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 208 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 209 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 52. 210 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The Experience with Uniform Sales Laws in the Federal Republic of Germany. Juridisk

Tidskrift. 1991-1992, roč. 3, č. 1, s. 1-28 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/schlechtriem1.html>.

34

Pro aplikaci Úmluvy podle písm. b) musí být splněny dva základní poţadavky –

jednak se stejně jako v případě písm. a) musí místa podnikání stran nacházet v různých

státech a jednak oproti náročnějšímu poţadavku písm. a) postačuje, aby rozhodné právo

určené podle pravidel mezinárodního práva soukromého fora představovalo právo smluvního

státu.211

Zároveň je téţ třeba připomenout, ţe v nezměněné podobě platí i poţadavky věcné

a časové působnosti, jak byly vymezeny v kap. 6., stejně jako potřeba předvídatelnosti

vyţadovaná v čl. 1 odst. 2 Úmluvy.212

Ustanovení písm. b) se tedy oproti písm. a) výslovně opírá o pravidla mezinárodního

práva soukromého213

a aplikaci Úmluvy činí ve své základní podobě závislou na absolvování

dvou kroků:

- nejprve bude soud fora aplikovat svá pravidla mezinárodního práva soukromého

s cílem určit rozhodné právo,

- následně bude zjišťovat, zda stát, k němuţ kolizní normy míří, je smluvním státem

Úmluvy.214

S ohledem na vyřčené je nutné stručně analyzovat, co se rozumí pod termíny

„ustanovení mezinárodního práva soukromého“ a „právo smluvního státu.“

Při zkoumání pojmu ustanovení mezinárodního práva soukromého je třeba

podotknout, ţe ustanovení písm. b) mlčí, jaká pravidla mezinárodního práva soukromého se

mají aplikovat. Není však třeba hledat v tomto znění zbytečné zádrhele, neboť není jiné

logické vysvětlení, neţ ţe se jím rozumí vlastní pravidla fora.215

Protoţe Úmluva tyto normy

nijak blíţe nespecifikuje, záleţí opět pouze na foru, zda aplikuje domácí kolizní normy, nebo

zda je vázáno normami mezinárodního původu.216

Nejčastěji zakotveným principem

při určování rozhodného práva je autonomie stran a moţnost volby práva, posléze nastupuje

doplňkově princip nejuţšího spojení. Stejně ostatně postupuje i nejvýznamnější instrument

v oblasti pravidel mezinárodního práva soukromého, a to nařízení ES č. 593/2008 o právu

211 FERRARI, F. Cross-references and editorial analysis : Article 1. Pace Law School Institute of International Commercial Law. 1996

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cross/cross-1.html>. 212 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 33. 213 FERRARI, F. Cross-references and editorial analysis : Article 1. Pace Law School Institute of International Commercial Law. 1996

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cross/cross-1.html>. 214 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 57. 215 BRIDGE, M. Uniform and Harmonized Sales Law : Choice of Law Issues. In: FAWCETT, J.; HARRIS, J.; BRIDGE, M. International


14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bridge.pdf>. 216 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 34.

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cross/cross-1.html



35

rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, označované jako nařízení „Řím I“, které nahradilo

Úmluvu o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.217

Institut volby práva můţe stejně jako v případě volby práva spojené s písm. a)

vyvolávat určité obtíţe. Primárním problémem je, zda normy fora vůbec volbu práva

dovolují.218

Teprve následně je na místě zabývat se otázkou, jaký vliv na aplikovatelnost

Úmluvy tato volba práva má. Vědecká literatura se problémem vyloučení Úmluvy či naopak

jejího pouţití zabývá dosti podrobně, dle mého názoru však nemusí být tento problém

zveličován. Moţná trochu odváţně povaţuji za nadbytečné zabývat se otázkou, zda strany

volbou práva smluvního státu vyloučily Úmluvu. Jsem totiţ přesvědčena, ţe je třeba

přistupovat k volbě práva jako k hraničnímu určovateli stejného významu, jako jsou kterákoli

jiná kolizní kritéria (samozřejmě s tím, ţe existence volby práva je upřednostňována

před objektivními kritérii). Ačkoli někteří autoři nabádají ke zvláštní opatrnosti v případě, ţe

odkaz na takové právo smluvního státu učinily dvě strany z nesmluvních států – dovolím si

souhlasit s názorem Borisové, která tvrdí: „Ignorance of the existence of the uniform law is no

excuse; only the presence of an affirmative indication of the contracting parties ought to be

regarded as an intent to displace the uniform law by applying another set of rules.“219

Odtrhávání volby práva od jiných kolizních kritérií způsobuje řadu zmatečností – proto

i v dalším textu nebude rozlišováno, zda k určení rozhodného práva vedla volba práva učiněná

stranami či náhradní pravidla mezinárodního práva soukromého.

Otázku volby práva však nelze zcela odbýt, neboť se bohuţel některé problémy

vyskytly i v judikatorní praxi. Zeller220

upozorňuje na chybné rozhodnutí italského soudu

„Nuova Fucinati S.p.A. v. Fondmetall International A.B.―221

Italský Tribunale di Monza

v něm dospěl k závěru, ţe čl. 1 odst. 1 písm. b) odkazuje sice na normy mezinárodního práva

soukromého, avšak nezahrnuje v sobě princip autonomie stran. Proto je na základě volby

práva aplikovatelné vnitrostátní právo a nikoli Úmluva, ačkoli jako rozhodné právo zvolily

strany právo smluvního státu. Jednoduše řečeno tedy soud dospěl k přesvědčení, ţe se čl. 1

217 Nařízení ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Úřední věstník Evropské unie, 2008 [online]. [cit.

14.02.2011]. Dostupné z: <http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:177:0006:0006:CS:PDF>. 218 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 34-35. 219 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 220 ZELLER, B. The CISG : Getting off the Fence. The Law Institute Journal. 2000, roč. 74, č. 9, s. 73-74 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit.

14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/zeller4-01.html>. 221 Rozsudek Tribunale Civile di Monza, Itálie, ze dne 14.1.1993, sp.zn. R.G. 4267/88 [online]. [cit. 14.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/930114i3.html>.


36

odst. 1 písm. b) uvede do chodu jen při neexistenci volby práva.222

Slovy soudu: „When the

parties negotiate the choice of law applicable to an international contract, the rules of private

international law do not apply.―223

Identifikace pojmu právo smluvního státu je spojena mimo jiné s otázkou, zda tento

pojem zahrnuje i normy mezinárodního práva soukromého nebo jen právo hmotné. Odpověď

můţe být odvozena z pravidel fora v závislosti na tom, zda je či není vyloučen renvoi.224

Spíše však lze odpověď dovodit z historie Úmluvy, která hovoří pro relevanci práva

hmotného.225

Stěţejním problémem nicméně zůstává otázka, který soubor pravidel je třeba pouţít –

zda soubor vnitrostátních pravidel, či Úmluvu jako pramen mezinárodního práva. Souhlasím

s názorem, ţe je namístě aplikovat pramen druhý, coţ Loewe podporuje rozumnými

argumenty. Shledává, ţe Úmluva je publikována a známa stejně tak dobře jako vnitrostátní

obchodní právo, zároveň je téţ koncipována jako speciální pravidlo pro mezinárodní

obchodní záleţitosti a konečně uvádí – byť trochu nesystematicky226

– ţe ţádná ze stran

nebude konfrontována s vnitrostátním právem, které jí můţe být zcela neznámé.227

Schlechtriem spatřuje řešení přímo ve znění čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Vyvozuje

z něj, ţe tento článek bezprostředně upravuje, která část rozhodného práva je aplikovatelná.

Toto ustanovení však samo o sobě nepovaţuje za mezinárodní kolizní normu. Jeho funkci

přirovnává k ustanovením vnitrostátního práva, které závazně zakotvuje, kdy je aplikovatelný

např. obchodní zákoník a kdy zákoník občanský.228

Podobně písm. b) pojímá i Lookofsky,

222 Podrobně tento rozsudek rozebírá Ferrari v komentáři k němu In: FERRARI, F. Uniform Law of International Sales : Issues of

Applicability and Private International Law. Journal of Law and Commerce. 1995, roč. 15, s. 159-174 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit.

14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferr1.html>. 223 Rozsudek Tribunale Civile di Monza, Itálie, ze dne 14.1.1993, sp.zn. R.G. 4267/88 [online]. [cit. 14.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/930114i3.html>. 224 Jako příklad, kde bylo pouţito zpětného odkazu, lze uvést rozhodnutí rakouského soudu. „…Therefore, it must first be determined which

substantive law ('law of the contract') is applicable under Sections 35 et seq. IPRG [Austrian Private International Law Act]. In this context,

attention has to be paid to the fact that the Austrian IPRG employs the technique of reference to a foreign law in its totality (Section 5 IPRG).

Thus a reference primarily aims at the rules of private international law of the country to which the IPRG refers; a reference back [renvoi]

or a reference forward [to the law of a third country] is given effect (Section 5 IPRG). Such a chain of references by the rules of private

international law has to be followed independently from the Vienna Convention, until a final reference to a specific national substantive law

is found. Then, the only decisive issue is whether this country is a Contracting State of the Vienna Convention.“ Podrobněji In: Rozsudek

Bezirksgericht für Handelssachen Wien, Rakousko, ze dne 20.2.1992, sp.zn. 9 C 3486/90w [online]. [cit. 14.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/920220a3.html>. 225 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 226 Jako nesystematickou hodnotím tuto poznámku z toho důvodu, ţe spíše odůvodňuje, proč je výhodné aplikovat Úmluvu, avšak

nepředstavuje skutečnost zakládající aplikovatelnost Úmluvy. 227 LOEWE, R. The Sphere of Application of the UN Sales Convention. Pace International Law Review. 1998, roč. 10, č. 1, s. 79-88

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Loewe.html>. 228 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The Experience with Uniform Sales Laws in the Federal Republic of Germany. Juridisk


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/schlechtriem1.html>.

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferr1.html


http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/920220a3.html

37

kdyţ v něm vidí pomocné pravidlo pro soud fora, jak určit, kterou část rozhodného práva má

aplikovat.229

Pouţití čl. 1 odst. 1 písm. b) je však komplikováno výhradou podle čl. 95 Úmluvy,

ze které většina autorů není příliš nadšená. Bernasconi např. tvrdí, ţe je politováníhodná a ţe

představuje brzdu pro aplikaci Úmluvy. Nevidí pro ni ţádné racionální odůvodnění.230

Volken

vidí příčinu vzniku výhrady podle čl. 95 v neschopnosti právníků seznámit se s principy

mezinárodního práva soukromého.231

Bell výslovně tvrdí, ţe výhrada podle čl. 95 vede

ke zbytečným zmatečnostem, sloţitým kolizním problémům a k foru shopping.232

V tomto

směru je však poněkud paradoxní, ţe odvolávání se na forum shopping bylo jedním

z argumentů oponentů písm. b), neboť dle nich můţe dojít k rozdílným rozhodnutím

v závislosti na foru. Avšak Bernasconi se s tímto argumentem vyrovnává tvrzením, ţe cílem

písm. b) není vytvářet harmonizovaná rozhodnutí, a za zdroj rozdílných rozhodnutí

neoznačuje čl. 1 odst. 1 písm. b), ale problém různorodosti mezinárodního práva

soukromého.233

Existence výhrady vyvolává celou řadu problémů a otázek. Do imaginární rovnice

vstupuje několik proměnných – místa podnikání, lokalizace fora, a pravidla mezinárodního

práva soukromého. Winship tak vypočítává, ţe existuje celkem 54 permutací, z nichţ ale

pouze dvě hodnotí jako problémové.234

V dalším textu budou rozebrány varianty, které vznikají za pouţití dvou proměnných –

místa fora a práva státu, které určily za rozhodné normy mezinárodního práva soukromého.

Přehledně tedy budou řešeny tyto variace:

- forum se nachází ve smluvním státě a jeho kolizní normy odkáţí na právo smluvního

státu bez výhrady, smluvního státu s výhradou či k třetímu státu,

- forum se nachází v smluvním státě s výhradou a jeho kolizní normy odkáţí na právo

smluvního státu bez výhrady, smluvního státu s výhradou či k třetímu státu,

229 LOOKOFSKY, J. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. In: HERBOTS, J. H.;


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html>. 230 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 231 VOLKEN, P. The Vienna Convention: Scope, Interpretation, and Gap-filling. In: SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International Sale of

Goods : Dubrovnik Lectures. New York : Oceana Publications Inc. 1986. s. 19-53 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné

z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/volken.html>. 232 BELL, G. F. Why Singapore Should Withdraw Its [Article 95] Reservation to the United Nations Convention on Contracts for the

International Sale of Goods (CISG). Singapore Year Book of International Law and Contributors. 2005, roč. 9, s. 55-73 [online]. Aktualiz.

07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>. 233 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 234 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>.




38

- forum se nachází v nesmluvním státě a jeho kolizní normy odkáţí na právo smluvního

státu bez výhrady, smluvního státu s výhradou či k třetímu státu.

8.1 Forum ve smluvním státě bez výhrady

Smluvní státy, které neučinily výhradu podle čl. 95, jsou v plné míře vázány aplikací čl. 1

odst. 1 písm. b) Úmluvy.235

Forum takového státu je tedy povinno článek aplikovat a pokud

dospěje k závěru, ţe Úmluva je pouţitelná, aplikuje ji jako své vlastní právo a nikoli jako

cizí.236

Kombinace, které je moţno vytvořit spojením tohoto fora a potenciálním rozhodným

právem, by nebyly v zásadě problematické. Nicméně poté, co některé státy přijaly výhradu

podle čl. 95 Úmluvy, se situace změnila.

8.1.1 Rozhodné právo je právo smluvního státu bez výhrady

Případ, kdy se forum nachází ve smluvním státě, který neučinil výhradu podle čl. 95 Úmluvy,

a kdy normy mezinárodního práva soukromého povedou k právu státu, u něhoţ téţ tato

výhrada absentuje, lze označit za základní a zároveň za ideální.

Je vhodné připomenout, ţe předpokladem pro takovou aplikaci je skutečnost, ţe

alespoň jedna ze smluvních stran reziduje v nesmluvním státě – jinak by totiţ Úmluva musela

být aplikována podle čl. 1 odst. 1 písm. a) jako kritéria primárního.237

Schematický průběh zkoumání aplikovatelnosti Úmluvy si lze ukázat na celé řadě

rozhodnutí, která mimo jiné i potvrzují, ţe soudy v zásadě nemají s takovouto aplikací

Úmluvy problém.

Přehledně a zevrubně lze rozebrat postup soudu při analyzování aplikovatelnosti

Úmluvy např. v případě „Shirts case,―238

kdy byla uzavřena smlouva mezi francouzským

prodávajícím a německým kupujícím. V tomto případě však smlouva byla uzavřena v období

roku 1989, kdy Německo ještě nebylo smluvním státem, kvůli čemuţ nemohl soud aplikovat

Úmluvu podle čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy.

235 BERNSTEIN, H.; LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in Europe : a compact guide to the 1980 United Nations Convention on

Contracts for the International Sale of Goods. 2. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 2003. s. 15. 236 Schlechtriem výslovně uvádí: „The CISG is applied by the court in the forum state, if it is a Contracting State, not as foreign law, but as

law created by an international convention and enacted by the forum state as its own law.― Blíţe In: SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER,

I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2005. s. 34. 237 V tomto směru pochybil nizozemský soud v rozhodnutí ve věci „Wolfgang Richter Montagebau v. Handelsonderneming Euro-Agra and

Te Wierik“ ze dne 9.8.1995. Ačkoli obě strany pocházely z různých smluvních států, neaplikoval čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy a místo toho

dospěl k závěru, ţe se Úmluva aplikuje podle písm. b), neboť kolizní normy vedly k právu prodejce, tedy ke smluvnímu státu. Výsledek byl

sice stejný, ale postup chybný a je třeba se mu vyvarovat. Podrobněji In: JANSSEN, A. The Application of the CISG in Dutch Courts. In:

FERRARI, F. Quo vadis CISG? : celebrating the 25th anniversary of the United Nations convention on contracts for the international sale of

goods. 1. vyd. Bruxelles : Bruylant, 2005, s. 131-132. Podrobněji téţ: Rozsudek Arrondissementsrechtbank Almelo, Nizozemsko, ze dne

9.8.1995, sp.zn. 4367 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/950809n1.html>. 238 Rozsudek Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 10.2.1994, sp.zn. 6 U 32/93 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupný z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/940210g1.html>.

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/950809n1.html


39

Soud nejprve vyloučil, ţe by v daném případě byla učiněna výslovná či konkludentní

volba práva, a postupoval proto podle kolizních norem obsaţených v čl. 28 odst. 1 a odst. 2

německého EGBGB (Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch). Ustanovení čl. 28

odst. 1 stanovilo, ţe rozhodné právo je právo země, s níţ existuje nejuţší spojení,239

a podle

domněnky zakotvené v ustanovení odst. 2240

byla touto zemí s nejuţším spojením země, v níţ

měla v době uzavření smlouvy své sídlo strana, která poskytuje charakteristické plnění. Toto

charakteristické plnění poskytoval v námi rozebíraném případě přirozeně francouzský

prodejce, a proto jako rozhodné právo bylo určeno právo francouzské. Soud dospěl k závěru,

ţe analýza právního vztahu stran podléhá Úmluvě, neboť Francie byla smluvní státem

Úmluvy od 1. ledna 1988 a nepřijala výhradu podle čl. 95 Úmluvy.

Slovy soudu je moţno tento výsledek stručně shrnout: „Die Geltung des

Übereinkommens folgt hier aber daraus daß für die vorliegenden Verträge die allgemeinen

Regeln des deutschen Internationalen Privatrechts anwendbar sind mit der Folge, daß nach

Art.28 Abs. 1 und 2 EGBGB auf die Verträge prinzipiell französisches Recht Anwendung

findet, das seinerseits bereits seit dem 1.1.1988 die Anwendung des Übereinkommens

vorsieht.―241

Jako další příklad lze uvést např. případ „Tessile v. Ixela."242

Jednalo se o spor vzniklý

ze smlouvy uzavřené mezi italským prodávajícím a řeckým kupcem. K uzavření kontraktu

však došlo v době, kdy Řecko ještě nebylo smluvním státem Úmluvy, a vyloučena proto byla

aplikace podle č. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Italské forum proto pouţilo svých norem

mezinárodního práva soukromého. Vzhledem k tomu, ţe bylo vázáno Haagskou úmluvou

z roku 1955, aplikovalo její čl. 3 odst. 1, který odkazuje k právu prodejce, a tedy i k italskému

právu.243

Itálie je smluvním státem Úmluvy, a proto byly splněny veškeré poţadavky, které

klade čl. 1 odst. 1 písm. b), a Úmluva byla pouţita k posouzení případu.

239 Původní znění čl. 28 odst. 1 EGBGB dostupné např. In: Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch : esb Rechtsanwälte [online].

Aktualiz. 15.02.2011 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.kanzlei.de/egbgb-0.htm#Art.27>. „Soweit das auf den Vertrag

anzuwendende Recht nicht nach Artikel 27 vereinbart worden ist, unterliegt der Vertrag dem Recht des Staates, mit dem er die engsten

Verbindungen aufweist. Läßt sich jedoch ein Teil des Vertrages von dem Rest des Vertrages trennen und weist dieser Teil eine engere

Verbindung mit einem anderen Staat auf, so kann auf ihn ausnahmsweise das Recht dieses anderen Staates angewandt werden.― 240 Původní znění čl. 28 odst. 2 EGBGB dostupné tamtéţ. „Es wird vermutet, daß der Vertrag die engsten Verbindungen mit dem Staat

aufweist, in dem die Partei, welche die charakteristische Leistung zu erbringen hat, im Zeitpunkt des Vertragsabschlusses ihren

gewöhnlichen Aufenthalt oder, wenn es sich um eine Gesellschaft, einen Verein oder eine juristische Person handelt, ihre Hauptverwaltung

hat. Ist der Vertrag jedoch in Ausübung einer beruflichen oder gewerblichen Tätigkeit dieser Partei geschlossen worden, so wird vermutet,

daß er die engsten Verbindungen zu dem Staat aufweist, in dem sich deren Hauptniederlassung befindet oder in dem, wenn die Leistung nach

dem Vertrag von einer anderen als der Hauptniederlassung zu erbringen ist, sich die andere Niederlassung befindet. Dieser Absatz ist nicht

anzuwenden, wenn sich die charakteristische Leistung nicht bestimmen läßt―. 241 Rozsudek Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 10.2.1994, sp.zn. 6 U 32/93 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupný z:

<http://www.unilex.info/case.cfm?pid=1&do=case&id=68&step=FullText>. 242 Rozsudek Tribunale di Pavia, Itálie, ze dne 29.12.1999, sp.zn. nezjištěna [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupný z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/991229i3.html>. 243 Tamtéţ. „This Convention applies to contracts for the sale of goods concluded between parties having their [relevant] places of business

in different States, on the condition that these States are both Contracting States [States party to the Convention] (Art. 1(1)(a)) or in the

event that norms of international private law of the forum lead to the law of a Contracting State (Art. 1(1)(b)). Even though the Convention

was not applicable by virtue of Art. 1(1)(a) inasmuch as at the time of the formation of the contract Greece was not a Contracting State (in

http://www.kanzlei.de/egbgb-0.htm#Art.27


40

Výše uvedené příklady byly uvedeny pouze namátkově, dohledat jich lze ale celá řada.

Při prostudování těchto případů lze zřejmě dovodit, ţe soudy smluvních států nemají

s aplikací podle čl. 1 odst. 1 písm. b) ţádné problémy. To, ţe soudy někdy Úmluvu neaplikují,

ač by měly, vyplývá dle mého názoru spíše ze skutečnosti, ţe soudci v některých případech

o existenci Úmluvy ani nemají povědomí, a proto automaticky přistupují k posuzování sporu

podle vnitrostátních předpisů.

8.1.2 Rozhodné právo je právo smluvního státu s výhradou

Jak bylo moţné o výše popsané situaci hovořit jako o zásadně bezproblémové, tak v tomto

případě platí jednoznačně opak. Výchozí a krizovou otázku je moţno identifikovat takto.

Pokud forum smluvního státu bez výhrady aplikuje čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy a jeho

normy mezinárodního práva soukromého povedou k právu smluvního státu s výhradou, mají

aplikovat Úmluvu podle písm. b) bez ohledu na skutečnost, ţe smluvní stát s výhradou není

vázán ustanovením písm. b), nebo naopak?

Autoři zabývající se tímto problémem se v podstatě ustálili na dvou kontradiktorních

názorech, přičemţ oba tyto pohledy mají svá logická odůvodnění. Teoretické spory zatím

nevyřešila ani praxe, neboť soudy dosud nevydávají rozhodnutí, která by opakovaně

zaujímala stejné stanovisko. Ba co víc – soudy se této otázce spíše vyhýbají a příliš ji neřeší.

Pokud se blíţe zaměříme na rozbor obou přístupů, pak první z nich zastává stanovisko,

ţe soud fora je vázán čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, a proto pouţije Úmluvu jako součásti

cizího práva.244

To, ţe smluvní stát s výhradou není vázán čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, je

irelevantní. Odůvodněním je samo znění čl. 95 Úmluvy: „Kterýkoli stát může prohlásit

při uložení svých listin o ratifikaci, přijetí schválení nebo přístupu, že nebude vázán

ustanovením článku 1 odst. 1 písm. b) této Úmluvy.― Jazykový výklad tedy naznačuje, ţe stát

s výhradou není vázán pouze aplikací čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, avšak Úmluva jako celek

zůstává plně pouţitelná. Pokud by neměl být smluvní stát s výhradou vázán Úmluvou

celkově, pak by byla dikce čl. 95 stejná jako v případě čl. 92 odst.2 Úmluvy, kde je jasně

určeno: „Smluvní stát, který učinil prohlášení podle předchozího odstavce ohledně části II

nebo části III této Úmluvy, se nepovažuje za smluvní stát ve smyslu článku 1 odst. 1 této

Úmluvy ohledně obsahu úpravy obsažené v části, na kterou se prohlášení vztahuje.―

fact, Greece had ratified the Convention on 1 February 1999), its applicability is not excluded. It is in fact applicable under Italian law by

virtue of Art. 1(1)(b), since the norms of Italian international private law lead to the law of the Italian seller under applicable law (art. 3(1)

of the Hague Convention of 1955), that is to say, to the law of a State which at the time of contract formation was a Contracting State.“ 244 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 54.

41

Ferrari se staví k tomuto závěru kladně a argumentuje principem mezinárodního

práva veřejného, dle něhoţ je kaţdý stát suverénní a nemůţe být vázán ţádnou smlouvou,

úmluvou či výhradou, kterou učinil jiný stát. Dále téţ podotýká, ţe z pohledu fora smluvního

státu bez výhrady jsou splněny všechny podmínky aplikovatelnosti podle písm. b), tudíţ soud

v podstatě nemá na výběr.245

Pokud tedy přijmeme argument, ţe čl. 95 Úmluvy nestanovuje, ţe smluvní stát

bez výhrady není v takovém případě vázán aplikací Úmluvy, a zároveň ani nehovoří

o skutečnosti, ţe je třeba smluvní stát s výhradou pro účely písm. b) povaţovat za nesmluvní

stát, pak Bell upozorňuje na moţné nepříjemné zjištění. Při preferování tohoto přístupu by

totiţ dva různé soudy mohly dojít k různým závěrům za stejné situace. Tak například pokud

bude zvoleno singapurské právo (stát s výhradou) a forum se nachází v Austrálii (stát

bez výhrady), pak soud bude aplikovat Úmluvu. Pokud se však forum bude nacházet

v Singapuru, lze předpokládat aplikaci práva domácího. Na místě je tedy obava z moţného

fora shopping.246

Schlechtriem téţ poukazuje, ţe celá řada autorů tento názor prosazuje, neboť povaţují

čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy za norm of private international law in itself, která určuje

Úmluvu za aplikovatelné právo, a to bez jakéhokoliv významu, zda jde o stát s výhradou

či bez ní.247

Borisova pokládá výše popsaný názor za preferovaný a jeho správnost dokládá

rozhodnutím německého Oberlandesgericht Karlsruhe ze dne 14. dubna 1978. Toto

rozhodnutí se sice vztahuje k Haagským úmluvám, avšak dle ní zůstává relevantním. V tomto

judikátu německý soud stanovil, ţe výhrady učiněné jiným smluvním státem by neměly být

brány na zřetel, tj. německé soudy mají aplikovat úmluvu i pokud smluvní stát, jehoţ právo

má být aplikováno, by tak neučinil kvůli své výhradě.248

Ale i názor protichůdný má celou řadu svých zastánců. Opačný postoj se tedy staví

na stranu moţnosti, ţe forum by mělo aplikovat vnitrostátní právo smluvního státu s výhradou

s vyloučením Úmluvy. Tito autoři se odvolávají na zásadu, ţe forum státu bez výhrady by

mělo aplikovat právo smluvního státu s výhradou tak, jak by to činil soud tohoto smluvního

245 FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and Scholarly Writing. Journal of Law and Commerce.

1995, roč. 15, s. 1-126 [online]. Aktualiz. 20.03.2008 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>. 246 BELL, G. F. Why Singapore Should Withdraw Its [Article 95] Reservation to the United Nations Convention on Contracts for the


07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>. 247 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 36. 248 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>.

42

státu s výhradou. Tento soud by samozřejmě aplikoval své vnitrostátní právo s vyloučením

Úmluvy, a proto by stejně měl postupovat i soud lokalizovaný ve smluvním státě

bez výhrady.249

Forum smluvního státu by tak bylo čl. 95 Úmluvy vázáno nepřímo.250

K problému se jednoznačným způsobem postavil i Honnold, který rozhodně uvedl:

„The fact that States have responded differently to the option offered by Article 95 should

present no serious difficulties once it is understood that the choice is exercised in the interest

of parties in a State that makes this choice, and that fora of other States should respect that

choice.―251

Aplikovat by se tedy mělo vnitrostátní právo z důvodu respektu k volbě

smluvního státu nebýt vázán čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy.

Stejný přístup prosazuje i Lookofsky: „It should also be noted that a Contracting State

which has not made an Article 95 declaration should not apply Article 1(1)(b) in respect of

any Contracting State that has made an Article 95 declaration.―252

Bernasconi uvádí, ţe ve prospěch aplikace Úmluvy sice hovoří skutečnost, ţe výhrada

smluvního státu nemůţe mít ţádný účinek v jiném smluvním státě, tento argument však

povaţuje za nepřesvědčivý. Dle něj by rozhodnutí smluvního státu učinit výhradu nemělo být

ignorováno a prohlášení o nevázanosti čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy by mělo být vykládáno

jako rozlišení uvnitř lex causae, tj. jako pomůcka k určení, jaké právo se má aplikovat. To dle

něj v důsledku povede k harmonizovaným rozhodnutím a zároveň bude fungovat jako

prevence fora shopping.253

Argumentaci respektem k výhradě povaţuje za správnou dále i Ziegel254

či Evans.255

Bell se pokusil velmi podrobně rozvést výše nastíněný argument. Znovu jako pomůcku pouţil

příklad australského fora (smluvní stát bez výhrady) a rozhodného singapurského práva


2007. s. 55. 250 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 37. 251 HONNOLD, J. Article 1 : Basic Rules on Applicability : Internationality, Relation to Contracting State. In: HONNOLD, J. Uniform Law

for International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 1999. s. 29-45 [online].

Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: < http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. 252 LOOKOFSKY, J. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. In: HERBOTS, J. H.;


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html>. 253 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 254 Ziegel uvádí: „The commentators appear generally to agree that state A's courts should respect state C's Article 95 reservation regardless

of whether state A has made the same declaration or not. This seems a correct result both on principle and because otherwise, as Professor

Honnold has noted, the results of particular litigation involving state C's reservation will depend on the accident of whether or not state A

has made an Article 95 reservation.― Podrobněji In: ZIEGEL, J. The Scope of the Convention : Reaching Out to Article One and Beyond.

Journal of Law and Commerce. 2005-2006, roč. 25, č. 1, s. 59-73 [online]. Aktualiz. 06.10.2006 [cit. 14.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ziegel7.html>. 255 „If this approach is deemed to be correct then in the situation where State A has not taken the reservation under Article 95 and State B

has done so, and where the parties have their places of business in State B and in non-Contracting State C, consistency would appear to

require that a court in State A should, if it finds the law of State B to be applicable, select the domestic law of that State as the law governing

the contract rather than the Convention.“ Podrobněji In: EVANS, M. Article 95. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the

International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987. s. 27-33. [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/evans-bb95.htm>.



43

určeného volbou (smluvní stát s výhradou). Bylo by moţné pokusit se argumentovat, ţe sice

australské kolizní normy vedou k singapurskému právu, avšak k singapurskému právu

takovému, jak jej definuje Singapur sám. A v tomto případě jej Singapur vymezil tím

způsobem, ţe se Úmluva aplikovat nemá. Pravidla mezinárodního práva soukromého tak

v podstatě vedou k právu, které je v jádru podobné právu nesmluvního státu, protoţe smluvní

stát své právo takto sám nastavil. Velmi jednoduše řečeno – australské mezinárodní právo

soukromé vede k singapurskému právu, tak jak jej definuje Singapur. Tento argument Bell

ještě doplňuje odkazem na mezinárodní zdvořilost.256

Argument respektu k výhradě opakovaně prosazoval především Schlechtriem, který

dochází k závěru, ţe s ohledem na existenci výhrady nemůţe být vůči státu, který ji učinil,

Úmluva aplikována jinak, neţ za splnění podmínek písm. a) čl. 1 Úmluvy. Forum smluvního

státu má akceptovat rozhodnutí o výhradě jiného státu a neaplikovat Úmluvu.257

Jako argumentační pomůcku k podpoření tohoto závěru lze také pouţít obecnou

poznámku Německa, které prohlásilo, ţe nebude aplikovat písm. b) ve vztahu k jakémukoliv

státu, který deklaroval, ţe nebude aplikovat čl. 1 odst. 1 písm. b).258

Výsledek je tedy nasnadě.

Pokud německý soud dospěje za pomoci svých kolizních norem k závěru, ţe se má aplikovat

např. právo USA, bude aplikovat jeho vnitrostátní právo, tedy Uniform Commercial Code.

Nicméně právní identifikace a hodnocení této poznámky se u různých autorů také liší.

Loewe ji povaţuje za omezenou, resp. částečnou výhradu, která je dokonale přípustná, neboť

stát je oprávněn činit dovolené výhrady pouze částečně.259

Borisova shledává tuto poznámku

Německa sice za smysluplnou, ale s ohledem na znění čl. 98 Úmluvy ji nepovaţuje

za výhradu uznanou Úmluvou a její právní status označuje za nejasný.260

Bell sice téţ oceňuje

německou snahu (s povzdechem, ţe v součinnosti s německou poznámkou měla být

zakotvena i výhrada podle čl. 95 Úmluvy), avšak téţ pochybuje o její závaznosti. Poznámku

pojímá jako oficiální výklad Úmluvy německou vládou a není si jist, zda dokonce vůbec můţe

256 BELL, G. F. Why Singapore Should Withdraw Its [Article 95] Reservation to the United Nations Convention on Contracts for the


07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>. 257 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The Experience with Uniform Sales Laws in the Federal Republic of Germany. Juridisk


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/schlechtriem1.html>. 258 Oficiální znění této poznámky zní: „Upon ratifying the Convention, Germany declared that it would not apply article 1, paragraph 1 (b)

in respect of any State that had made a declaration that that State would not apply article 1, paragraph 1 (b).― Podrobněji In: Status 1980 :

United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. UNCITRAL [online]. Aktualiz. 15.02.2011 [cit. 15.02.2011].

Dostupné z: <http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html>. 259 LOEWE, R. The Sphere of Application of the UN Sales Convention. Pace International Law Review. 1998, roč. 10, č. 1, s. 79-88

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Loewe.html>. 260 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.




44

zavazovat i samotné německé soudy.261

Nicméně pochybnost o závaznosti pro německé soudy

nepovaţuji za zcela správnou, protoţe tato výhrada byla výslovně přijata do německého

národního práva – čl. 2 německého Vertragsgesetz, a proto jsou soudy povinny postupovat

tímto způsobem.262

Postoj německých soudů lze velmi dobře ilustrovat za pomoci vybraného judikátu.

Ten je sice z doby, kdy Německo ještě nebylo smluvní státem (a tedy by jeho přesné zařazení

nespadalo do této kapitoly), nicméně charakter postoje německého soudu je takový, jako by

jiţ Německo smluvním státem bylo. Přístup Německa lze dovodit v případu „Shoes case.―263

Německý soud v něm sice dochází k závěru, ţe Úmluva se bude aplikovat, neboť rozhodné

právo je italské (tedy jde o právo státu bez výhrady), avšak jeho interpretaci čl. 1 odst. 1 písm.

b) Úmluvy lze spatřovat v tvrzení: „Since CISG entered into force for Italy on January 1,

1988 and Italy did not file an Article 95 reservation to exclude the application of Article

l(l)(b), the German rules of private international law required the application of CISG to

resolve this dispute.―264

Čili jinými slovy – soud uvádí, ţe se Úmluva aplikovat bude, ale

jenom a pouze kvůli tomu, ţe Itálie neučinila výhradu – kdyby byla situace opačná, aplikoval

by národní italské právo.

V ostrém kontrastu s takovým rozhodnutím však stojí jiný německý judikát z případu

„Veneer cutting machine case―265

z roku 1993, opakovaně v literatuře kritizovaný. Soud řešil

spor mezi německým kupujícím a prodávajícím s místem podnikání v USA. Úmluva nebyla

v době uzavření ještě v Německu platná a účinná, proto se soud musel uchýlit k normám

svého mezinárodního práva soukromého. Správně sice určil, ţe aplikovatelné je právo USA,

avšak špatně z této okolnosti vydedukoval aplikovatelnost Úmluvy. Soud vůbec nezvaţoval

existenci výhrady podle čl. 95 Úmluvy a její existenci zcela ignoroval.

I kdyby však všechny německé soudy rozhodovaly v takových případech jednotně

a vyhýbaly se chybám, přesto je nutné upozornit, ţe německé soudy jsou povinny takto

judikovat na základě zákona a nemají na výběr, pročeţ nelze jejich způsob rozhodování

vztáhnout na všechna fora smluvních států. Z toho důvodu je tak nutné pracovat s oběma

moţnými variantami, protoţe obě mají svou relevanci a logiku.



07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>. 262 KAROLLUS, M. Judicial Interpretation and Application of the CISG in Germany 1988-1994. Cornell Review of the Convention on

Contracts for the International Sale of Goods. 1995, s. 51-94 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/karollus1.html>. 263Rozsudek Oberlandesgericht Frankfurt, Německo, ze dne 17.9.1991, sp.zn. 5 U 164/90 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/910917g1.html>. 264 Tamtéţ. 265 Rozsudek Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 2.7.1993, sp.zn. 17 U 73/93 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/930702g1.html>.


45

8.1.3 Rozhodné právo je právo nesmluvního státu

Jasným případem pro forum smluvního státu je situace, kdy kolizní normy míří na právo

nesmluvního, tj. třetího státu. Ustanovení čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy striktně poţaduje, aby

normy mezinárodního práva soukromého vedly k právu smluvního státu – tedy není splněn

základní poţadavek a o aplikaci Úmluvy nelze při nejlepší vůli uvaţovat.

Jedním z příkladů z praxe, který je stručně rozebrán v publikaci Quo vadis, CISG?,266

je případ řešený rakouským Nejvyšším soudem 27. května 1997.267

Řešený spor vznikl

ze smlouvy uzavřené mezi rakouským a nizozemským obchodníkem v listopadu roku 1989.

V této době však bylo smluvním státem pouze Rakousko. Rakouský soud byl proto nucen

aplikovat svá pravidla mezinárodního soukromého, která byla v tomto případě obsaţena

ve Spolkovém zákoně o mezinárodním právu soukromém, tzv. IPRG (Bundesgesetz über das

internationale Privatrecht). Podle jeho tehdejšího § 36 IPRG se rozhodné právo určovalo

podle domněnky charakteristického plnění. V tomto případě byl prodávajícím nizozemský

obchodník, a proto bylo správně určeno jako právo rozhodné právo nizozemské.268

8.1.4 Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, ţe v situaci rozebírané v kapitole 8.1.2 skutečně můţe existence

výhrady podle čl. 95 Úmluvy zaloţit pro strany právní nejistotu, zda bude aplikována

na jejich vztah Úmluva nebo vnitrostátní právo státu s výhradou. Domnívám se však, ţe je

na místě připomenutí, ţe situace není fatální, pokud se strany rozhodnou pro aktivistický

přístup a pokud se předvídavě připraví na budoucí eventuální spory. Proto pro moţné obavy

stran z aplikace Úmluvy nezbývá neţ opět zdůraznit, ţe sloţité otázky potenciální

aplikovatelnosti s těţko odhadnutelným výsledkem lze vyřešit kvalitně formulovanou

doloţkou, která vyuţívá moţnosti dané čl. 6 Úmluvy a vylučuje její pouţití.

Lze shrnout, ţe se skutečně dá jen těţko odhadnout, jak forum přistoupí k řešení

problému. Varianta podporující aplikaci Úmluvy se zdá formálně správná dle tradiční kolizní

doktríny. Nicméně názor, ţe se má aplikovat vnitrostátní právo státu s výhradou, je stejně

kvalitně odůvodněn pomocí teleologického výkladu. Jako kompromisní řešení Huber a Mullis

266 FERRARI, F. Quo vadis CISG? : celebrating the 25th anniversary of the United Nations convention on contracts for the international

sale of goods. 1. vyd. Bruxelles : Bruylant, 2005, s. 267. 267 Rozhodnutí je téţ dostupné In: Rozsudek Oberster Gerichtshof, Rakousko, ze dne 27.5.1997, sp.zn. 5 Ob 538/95 [online]. [cit.

15.02.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/970527a3.html>. 268 „Das Erstgericht ging rechtlich davon aus, daß das UN-Kaufrecht nicht zur Anwendung kommen könne, weil die Niederlande erst seit

1.1.1992 Vertragsstaat seien. § 36 IPRG verweise auf holländisches Recht, wonach das einheitliche Gesetz über den internationalen Kauf

beweglicher Sachen (EKG) und das einheitliche Gesetz über den Abschluß von internationalen Kaufverträgen über bewegliche Sachen

(EAG) anzuwenden sei.― Originální znění rozsudku dostupné In: Rozsudek Oberster Gerichtshof, Rakousko, ze dne 27.5.1997, sp.zn. 5 Ob

538/95 [online]. [cit. 15.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.at/5_53895.htm>.

http://www.cisg.at/5_53895.htm

46

navrhují, aby soud fora nejprve prozkoumal, zda stát vyjádřil svou pozici stejným způsobem

jako Německo, a pokud nikoliv, má přistoupit k aplikaci Úmluvy.269

Problém lze však nastavit i pohledem jinak poloţené otázky, jejíţ odpověď ponechme

otevřenou. Co je vlastně pro smluvní státy přínosnější? Upřednostnění extenzivní nebo více

uniformní aplikace Úmluvy?270

8.2 Forum ve smluvním státě s výhradou

Základní poznatek, který můţeme učinit, je skutečnost, ţe soudy smluvního státu s výhradou

podle čl. 95 Úmluvy nejsou povinny aplikovat Úmluvu na základě čl. 1 odst. 1 písm. b).

Nejsou jím vůbec vázány. Nicméně fakt, ţe se stát rozhodl pro výhradu podle čl. 95 Úmluvy

nezaručuje, ţe se vnitrostátní právo bude aplikovat vţdy a Úmluva nikdy,271

stejně jako

zachování čl. 1 odst. 1 písm. b) nezaručí, ţe se Úmluva bude aplikovat bez výjimky.272

Soud

smluvního státu s výhradou však musí tak jako tak rozhodné právo určit, a to za pomoci svých

norem mezinárodního práva soukromého.


Varianta fora ve smluvním státě s výhradou a rozhodného práva smluvního státu bez výhrady

patří k těm, na něţ se názory odborníků téţ různí, přesto však lze identifikovat převaţující

stanovisko.

Zdá se, ţe autoři přimlouvající se za aplikaci vnitrostátního práva, tvoří spíše menšinu.

Thieffry tvrdí, ţe soud smluvního státu s výhradou by neměl aplikovat Úmluvu, pokud kolizní

normy povedou k právu smluvního státu bez výhrady.273

Bernasconi je přesvědčen, ţe je

takový názor potřeba vyvrátit. Dle něj to odporuje základnímu účelu výhrady podle čl. 95

Úmluvy, kterým bylo upřednostnit aplikaci domácího práva státu fora, ke kterému v tomto

případě kolizní normy vůbec nesměřují. Navíc se obává nebezpečí forra shopping, neboť by

soudy různých států mohly zaujmout různá stanoviska.274


2007. s. 55. 270 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 37. 271 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 272 HONNOLD, J. Article 1 : Basic Rules on Applicability : Internationality, Relation to Contracting State. In: HONNOLD, J. Uniform Law


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: < http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. 273 THIEFFRY, P. Sale of Goods Between French and U.S. Merchants : Choice of Law Considerations Under the United Nations

Convention on Contracts for the International Sale of Goods. International Lawyer. 1988, roč. 22, s. 1017-1035 [online]. Aktualiz.

07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/thieffry.html>. 274 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods





http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/thieffry.html

47

Bell je sice téţ přesvědčen, ţe by měla být pouţita Úmluva, nicméně opatrně navrhuje

moţný argument proti. Soud státu s výhradou by se mohl pokusit odůvodnit pouţití

vnitrostátního práva odkazem na fakt, ţe tím, ţe se jeho stát rozhodl přijmout výhradu, jej

v podstatě připravil o moţnost aplikovat Úmluvu podle písm. b) a nutí jej k aplikaci Úmluvy

pouze za předpokladu, ţe jsou splněny podmínky dle písm. a).275

Velmi pečlivě svoje stanovisko pro aplikaci Úmluvy podává Honnold. Výhrada má

podle něj podivné důsledky ve dvou směrech. Na jednu stranu má stát fora aplikovat Úmluvu,

jen pokud obě strany mají svá místa podnikání v různých smluvních státech. Na druhou stranu

stát bez výhrady usiluje, aby se Úmluva aplikovala, pokud normy mezinárodního práva

soukromého povedou k jeho právu. Navíc i nesmluvní stát, pokud by kolizní normy mířily

k právu smluvního státu bez výhrady, bude pravděpodobně Úmluvu aplikovat, ačkoli stejně

jako smluvní stát s výhradou není vůbec vázán čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Pokud však

přistoupíme na tento postoj, pak by se eliminovaly problémy typu forum shopping.276

Evans usuzuje, ţe přístup prosazující aplikaci vnitrostátního práva státu bez výhrady,

můţe jen sotva obstát, neboť zavedení čl. 1 odst. 1 písm. b) bylo zamýšleno pro umoţnění

aplikace Úmluvy v jiných případech, neţ v těch spadajících do čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy.

A naopak jeho účinkem neměla být změna obecně přijímaných principů mezinárodního práva

soukromého. Navíc stejně jako bylo moţno argumentovat, ţe soudy smluvního státu

bez výhrady by měly respektovat rozhodnutí smluvního státu s výhradou, tak by

i konzistentně soudy smluvních států s výhradou měly respektovat volbu smluvních států

bez ní.277

Jiţ bylo uvedeno, ţe Bell téţ soudí, ţe stát fora by měl v takovém případě aplikovat

Úmluvu. A to nikoliv kvůli tomu, ţe se jedná o jeho povinnost vyplývající z Úmluvy (!), ale

protoţe skrze své vlastní normy mezinárodního práva soukromého dospěl k identifikaci práva,

jehoţ je Úmluva součástí, a tedy povinnost aplikovat Úmluvu vyplývá a priori

z mezinárodního práva soukromého.278

Schlechtriem téţ uvádí: „A reservation state´s court…

will apply the CISG only if both parties have their places of business in Contracting (non-

reservation) States. If its conflict rules lead to the law of a Contracting State that has not



07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>. 276 HONNOLD, J. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vyd. The Hague : Kluwer Law

International, 1999. s. 29-45 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. 277 EVANS, M. Article 95. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987. s. 27-

33. [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/evans-bb95.htm>. 278 BELL, G. F. Why Singapore Should Withdraw Its [Article 95] Reservation to the United Nations Convention on Contracts for the


07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>.


48

declared a reservation under Article 95, however, it has to apply the CISG if the Convention´s

basic requirements are met.―279

Zatímco však např. Evans odlišuje situaci, kdy normy fora státu s výhradou vedou

ke smluvnímu státu bez výhrady a jinému smluvnímu státu s výhradou, Borisova a Ferrari se

řadí mezi zastánce názoru, ţe na obě situace by „měl platit stejný metr.“ Ferrari argumentuje,

ţe forum je povinno určit rozhodné právo za pomoci svých vlastních pravidel mezinárodního

práva soukromého a pokud tato pravidla odkáţí na právo smluvního státu, musí Úmluvu

aplikovat, protoţe Úmluva je částí práva této země. Krom toho lze Úmluvu charakterizovat

jako lex specialis, který byl speciálně navrţen a přijat pro potřeby mezinárodního obchodu,

a tedy by aplikace měla být přednostní i skrze tuto vlastnost.280

Zdá se však, ţe v praxi převládne opačný přístup, tj. ţe stát dá spíše přednost aplikaci

vnitrostátního práva neţ Úmluvě. Při podrobném zkoumání judikatury států s výhradou se

bohuţel neobjevilo konkrétní rozhodnutí, při němţ by soud takto postupoval. Předpokládaný

přístup fora státu s výhradou by však mohl být ověřen na základě argumentace pouţité

v rozhodnutích, kdy soudy USA jako rozhodné právo identifikovaly své vlastní. Ve věci

„Prime Start Ltd. v. Maher Forest Products Ltd. et al.―281

se ţalobce z nesmluvního státu

dovolával aplikace Úmluvy na základě čl. 1 odst. 1 písm. b), neboť označil jako moţné

rozhodné právo kanadské, americké a ruské právo. Všechny tyto státy jsou smluvními státy,

a proto by se dle názoru ţalobce měla Úmluva pouţít, ač on sám pochází z nesmluvního státu.

Nicméně soud s tím nesouhlasil, a to jiţ v okamţiku, který předcházel určení práva USA jako

rozhodného. Jiţ z tohoto se dle mého názoru dá dovodit, ţe soud tak reagoval na všechny tři

moţné varianty, aniţ by rozlišoval mezi rozhodným právem smluvního státu s výhradou

a smluvního státu bez ní. Soud však výslovně zdůraznil, ţe jediným (!) případem, ve kterém

by se mohla aplikovat Úmluva, je situace, kdy všechny strany jsou ze smluvních států.

Mimořádné důleţité je však jeho tvrzení, ţe pokud nejsou všechny strany ze smluvních států

Úmluvy, pak nemůţe aplikovat Úmluvu na spor, i kdyţ kolizní normy povedou k aplikaci

práva USA nebo jiného smluvního státu (!).282

Tedy přímo popsal svou moţnou reakci

na situaci, kdy by ho kolizní normy odkázaly na právo jiného smluvního státu, a to

bez jakékoli relevance, zda by se jednalo o smluvní stát s výhradou či bez ní.

279 SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford :

Oxford University Press, 2005. s. 36. 280 FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and Scholarly Writing. Journal of Law and Commerce.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>. 281 Rozsudek U.S. District Court, Western District Washington, at Seattle, USA, ze dne 17.7.2006, sp.zn. C05-1195C [online]. [cit.

16.02.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/060717u1.html>. 282 Tamtéţ. „Because not all parties are from countries that signed the CISG, the CISG cannot apply to this dispute, even if a traditional

choice-of-law analysis leads to the application of the law of the United States (or one of its states) or any other signatory State.―

49

Při shrnutí poznatků z této subkapitoly je tedy zřejmé, ţe je nutné zvolit si ze dvou

moţností. Cesta, která vede k aplikaci Úmluvy se zdá formálně naprosto v pořádku, avšak

jaký by byl smysl výhrady, kdyby smluvní stát, který ji učinil, i tak mohl aplikovat své

vnitrostátní právo jen výjimečně?


Na první pohled se můţe zdát, ţe za situace, kdy se forum nachází ve smluvním státě

s výhradou a kdy i normy mezinárodního práva soukromého fora směřují k jinému smluvnímu

státu s výhradou, bude situace jasně hovořit ve prospěch neaplikovatelnosti Úmluvy. Přesto se

i v rámci této varianty objevilo více názorů na řešení.

Huber a Mullis se nad touto otázkou zamýšlí s tím, ţe řešení by mělo být obdobné,

jako by se forum nacházelo v nesmluvním státě. Jsou tedy nakloněni variantě, ţe je vhodnější

aplikovat spíše vnitrostátní právo státu s výhradou, neţ Úmluvu. Tento argument je navíc

podpořen dalším důkazem. Pro vyloučení Úmluvy nehraje jen důvod respektu k výhradě

státu, ale zde navíc forum samo tuto výhradu učinilo. Stát, v němţ se nachází forum, tedy

výslovně vyjádřil svou vůli neakceptovat dopad písm. b). Autoři se domnívají, ţe výhrada

funguje podobně jako rozhodnutí státu vyloučit renvoi, prostřednictvím něhoţ stát určil, ţe

kolizní normy směřují pouze k ustanovením hmotného práva.283

Honnold v takovém případě

také neshledává ţádný háček a domnívá se, ţe se Úmluva nemá aplikovat.284

Podobně soudí

i Bernasconi,285

či Evans.286

Borisova287

či Ferrari288

však vidí tuto situaci stejnou optikou, jako kdyby normy

mezinárodního práva soukromého fora vedly ke smluvnímu státu bez výhrady, a proto


2007. s. 56. 284 HONNOLD, J. Article 1 : Basic Rules on Applicability : Internationality, Relation to Contracting State. In: HONNOLD, J. Uniform Law


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. 285 Bernasconi uvádí: „Hence, the effects of Article 95 on a court sitting in a reservation State -- let us assume the US -- may be summarized

as follows: a sales contract to which at least one of the parties is from a non-Contracting State and which, according to the forum's conflicts

rules, is subject to the law of the forum (or the law of another reservation State) is not governed by the CISG but rather by the forum's

domestic rules on sales, in this case presumably by the UCC.― Podrobněji In: BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the

Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods (Article 1). Netherlands International Law Review. 1999, roč. 46, č. 2, s.

137-170 [online]. Aktualiz. 07.04.2008 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 286Evans uvádí: „The problem facing a court in State A would be to determine whether the law of State B, if that country's law is held to be

applicable to the contract, is to be regarded as its own internal law or rather the rules of the Convention. The task of the court in State A

would be facilitated if State B had also taken a reservation under Article 95 since it would be apparent that the intention of the national

legislature was that, apart from the case contemplated by Article 1(1)(a), the domestic law of State B, rather than the rules contained in the

Convention, should govern international contracts of sale of goods whenever the law of State B is deemed to be applicable.“ Podrobněji In:

EVANS, M. Article 95. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987. s. 27-33.

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/evans-bb95.htm>. 287 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/borisova.html>. 288 FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and Scholarly Writing. Journal of Law and Commerce.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>.


50

i stejným způsobem argumentují ve prospěch aplikace Úmluvy. Nicméně, ač se zdá, ţe

takový postup dodrţuje formálně poţadavky kolizního práva, není na místě otázka, co by

výhrada státu přinesla, kdyby byl nucen aplikovat Úmluvu namísto práva státu, který sdílí

stejné stanovisko? A pokud budeme precizní, pak neměl by tedy aplikovat Úmluvu

i za předpokladu, ţe kolizní normy určí jako právo rozhodné právo tohoto státu samého, kdyţ

i on zůstává formálně stále smluvním státem?

Varianta naznačená v poslední větě, kdy kolizní normy fora odkáţí na jeho vlastní

právo, je obvyklejší a nabízí se spíše k analýze, neţ poměrně vzácnější varianta mířící na jiný

smluvní stát s výhradou.

Winship povaţuje za logické, ţe v takovém případě dojde k upřednostnění domácího

kodexu vzhledem k tomu, ţe forum vůbec není vázáno ustanovením písm. b) a Úmluvu hodlá

aplikovat jen na mezinárodní kupní smlouvy spadající pod poţadavky písm. a). Navíc

hlavním důvodem kroku směrem k výhradě podle čl. 95 Úmluvy bylo upřednostňování

vnitrostátních kodexů – a stát s nekompatibilním domácím řádem by výhradu vůbec

nezvolil.289

Bernasconi podobně soudí, ţe koncept upřednostnění domácího práva je podpořen

legislativní historií, neboť cílem navrhovatelů bylo, aby soudce ve smluvním státě nemusel

aplikovat Úmluvu, pokud normy mezinárodního práva soukromého povedou k aplikaci fora.

Čl. 95 Úmluvy eliminuje aplikaci Úmluvy pouze ve prospěch domácího práva státu

s výhradou.290

K podobným závěrům dochází i Schlechtriem291

či Lookofsky.292

Evans téţ takovou

situaci pokládá za snadno řešitelnou.293

I Ferrari se zde staví k moţnosti, kdy forum státu

s výhradou určí jako rozhodné právo své vlastní, jinak, neţ jak přistupuje k variantě odkazu

289 WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales


Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 290 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods


z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>. 291 Schlechtriem uvádí: „Matters are different if parties in a (contracting) reservation state and in a non-contracting state are involved. If a

contract between a Chinese trader - a party having its place of business in a contracting, but reservation state - and a Japanese trader, a

party in a non-contracting (a non-Convention) state is at stake, a distinction has to be made…. If litigated in China under Chinese law, the

CISG, although having been ratified by China, would be inapplicable because of the reservation declared by China under article 95 of the

CISG.― Podrobněji In: SCHLECHTRIEM, P. Requirements of Application and Sphere of Applicability of the CISG. Victoria University of

Wellington Law Review. 2005, roč. 36, č. 4, s. 781-794 [online]. Aktualiz. 24.02.2006 [cit. 30.01.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem9.html>. 292 Lookofsky uvádí: „If, for example, a seller in the United States sells to a buyer in State X, a non-Contracting State, Article 95 means that

the US courts are not bound to apply the Convention rules even if the relevant rules of private international law lead to the application of US

law (i.e. the law of a CISG Contracting State). In this situation, if the relevant conflict-of-Iaws rule points to the seller's law, an American

court would apply domestic American law, i.e. the Uniform Commercial Code as enacted in the American state concerned.“ Podrobněji In:

LOOKOFSKY, J. Article 95 : Private International Law' and Article 1(1)(b). In: HERBOTS, J. H.; BLANPAIN, R. International

Encyclopaedia of Laws – Contracts. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International, 2000. s. 1-192 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit.

16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo95.html>. 293 EVANS, M. Article 95. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987. s. 27-

33. [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/evans-bb95.htm>.



51

fora na právo jiného smluvního státu s výhradou. Také on je totiţ přesvědčen, ţe se Úmluva

nemá aplikovat kvůli účelu výhrady, a označuje tento případ za jasný příklad nepouţitelnosti.

Úmluva se pak můţe aplikovat ve státě fora jen při splnění podmínek čl. 1 odst. 1 písm. a)

Úmluvy.294

Odkazuje výslovně na Pelicheta, který si myslí, ţe jedinou moţností

neaplikovatelnosti Úmluvy je stav, kdy pravidla mezinárodního práva soukromého fora státu

s výhradou povedou k aplikaci práva tohoto fora. Avšak tam, kde povedou k jinému

smluvnímu státu, a to i státu s výhradou, se bude aplikovat Úmluva.295

Ziegel se na otázku díval ještě poněkud sloţitěji a kladl si otázku, zda se má volba

práva určující smluvní stát s výhradou vykládat způsobem, ţe strany chtěly svůj vztah upravit

Úmluvou, i kdyţ tento stát učinil výhradu podle čl. 95 Úmluvy. Jiţ jsem naznačila, ţe dle

mého názoru je zbytečné řešit takovou otázku odlišným způsobem oproti situaci, kdy k určení

práva státu s výhradou vedl např. princip nejuţšího spojení. Ziegel296

odkazuje na rozhodnutí

kalifornského soudu ve věci „Asante Technologies v. PMC-Sierra―297

z 27.7.2001. Tento

soud řešil spor vzniklý ze smlouvy mezi prodejcem s místem podnikání v Kanadě a kupujícím

z USA. V této smlouvě byla doloţka o volbě práva, která jako rozhodné určovala právo USA.

Soud se rozhodl aplikovat Úmluvu, neboť ta je součástí amerického práva. Ziegel to povaţuje

za chybu, neboť dle něj soud přehlédl výhradu podle čl. 95 Úmluvy. Dle mého názoru však

s tímto úsudkem není moţné souhlasit. Budeme-li pozornější, zjistíme, ţe Kanada i USA byly

v té době jiţ dlouhou dobu smluvními státy Úmluvy, a proto kalifornský soud správně

aplikoval Úmluvu na základě čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy, kterým je vázán. V předchozím

textu bylo dostatečně objasněno, ţe je volba práva v případě písm. a) vnímána jako

nedostatečný způsob pro vyloučení Úmluvy, a v ţádném případě nepředstavuje cestu, kdy se

aplikace Úmluvy určila podle norem mezinárodního práva soukromého, tedy v souladu písm.

b).

V databázích lze nalézt řadu rozhodnutí, která jsou v zásadě jednotná, a proto

představují i dostatečně reprezentativní vzorek pro podpoření názoru, ţe směřují-li kolizní

normy fora státu s výhradou k jeho právu, pak se Úmluvy nepouţije.

294 FERRARI, F. Cross-references and editorial analysis : Article 1. Pace Law School Institute of International Commercial Law. 1996

[online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cross/cross-1.html>. 295 PELICHET, M. La vente internationale de marchandises et le conflit de lois. Recueil des Cours de L´Academie de Droit International de

la Haye. 1987, citováno dle FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and Scholarly Writing. Journal of

Law and Commerce. 1995, roč. 15, s. 1-126 [online]. Aktualiz. 20.03.2008 [cit. 15.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>. 296 ZIEGEL, J. The Scope of the Convention : Reaching Out to Article One and Beyond. Journal of Law and Commerce. 2005-2006, roč. 25,

č. 1, s. 59-73 [online]. Aktualiz. 06.10.2006 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ziegel7.html>. 297 Rozsudek U.S. District Court, Northern District of California, San Jose Division, USA, ze dne 27.7.2001, sp.zn. C 01-20230 JW [online].

[cit. 16.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cases/010727u1.html>.


52

Ve věci „Prime Start Ltd. v. Maher Forest Products Ltd. et al.―298

rozhodoval

federální soud ve Washingtonu spor z kupní smlouvy uzavřené mezi kupcem z USA

a prodejcem z Britských Panenských ostrovů. Vzhledem k tomu, ţe se jedna ze stran

domáhala aplikace Úmluvy, soud se touto otázkou zabýval zodpovědně a tedy velmi

podrobně. Zatímco USA ratifikovaly Úmluvu jiţ v roce 1986, Britské Panenské ostrovy,

potaţmo Velká Británie, smluvní stranou Úmluvy nejsou. To vedlo soud k vyloučení aplikace

podle písm. a) a ke zkoumání aplikovatelnosti podle písm. b), které se dovolával prodejce.

Soud však konstatoval: „When the United States ratified the CISG, it invoked the option

found in Article 95 of the Convention… The United States did exactly this, thus directly

precluding the reasoning Plaintiff attempts to apply. As a matter of law, Plaintiff cannot

circumvent the requirement of Article 1(1)(a) by relying on Article 1(1)(b). Instead, the only

circumstance in which the CISG could apply is if all the parties to the contract were from

Contracting States. … Because not all parties are from countries that signed the CISG, the

CISG cannot apply to this dispute, even if a traditional choice-of-law analysis leads to the

application of the law of the United States (or one of its states) or any other signatory State.

Accordingly, some body of law other than the CISG will govern this dispute.―299

Soud tedy zdůraznil, ţe jedinou moţností, kdy bude aplikovat Úmluvu, jsou případy

spadající pod čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Poté stejně podrobně odůvodnil kolizní

problematiku a určení práva Washingtonu jako rozhodného.

Podobný je i rozsudek čínského soudu ze dne 25.12.2002 ve věci „Zhuguang Oil

Company v. Wuxi Zhongrui Group Corporation.―300

Kupující z Jiţní Koreje zaţaloval

před čínským soudem prodávajícího obchodníka z Číny. Čínský soudce se vypořádal

s otázkou aplikovatelnosti Úmluvy v podstatě stejně a uvedl, ţe Čína sice na rozdíl od Koreje

je smluvním státem Úmluvy, avšak učinila výhradu k písm. b). Důsledkem toho je, ţe Čína

souhlasí s aplikací Úmluvy pouze, pokud obě strany mají svá místa podnikání ve smluvních

státech. Korea není smluvní stát, a proto Úmluva nemůţe být aplikovatelná na tento případ.301

298 Rozsudek U.S. District Court, Western District Washington, at Seattle, USA, ze dne 17.7.2006, sp.zn. C05-1195C [online]. [cit.

16.02.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/060717u1.html>. 299 Tamtéţ. 300 Rozsudek High People's Court [Appellate Court] of Jiangsu Province, Čína, ze dne 25.12.2002, sp.zn. nezjištěna [online]. [cit.

16.02.2011]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021225c1.html>. 301 „China is a Contracting State of the CISG, however, China has made a reservation on the aforesaid (b), which indicates that China

agrees to apply the CISG only when both parties' places of business are in Contracting States of the CISG. The business places of the

[Buyer] and the [Seller] are in Korea and China, and Korea is not a Contracting State of the CISG, therefore, the CISG is not applicable to

this case.― Tamtéţ.

53


Pokud forum smluvního státu vyuţije svých kolizních norem, které jej odkáţí na pouţití práva

třetího státu, je situace prosta jakýchkoliv nejasností. Ani v nejmenším není moţné Úmluvu

aplikovat a soud je povinen aplikovat vnitrostátní právo tohoto třetího státu.

Byť je tato situace aplikačně prostá, není snadné objevit takové rozhodnutí soudu,

v němţ by některý z pěti smluvních států s výhradou takto rozhodl. Je to dáno jednak tím, ţe

Úmluva vůbec nepřipadá v úvahu, a proto není ani důvod, aby se takové judikáty evidovaly

v databázích zaměřujících se na rozhodnutí, v nichţ se Úmluva aplikuje. Zároveň soudím, ţe

se do této skutečnosti promítá svým způsobem i snaha soudců fora určit jako právo rozhodné

právo jim dobře známé – tedy domácí. Proto se nezřídka snaţí navázat právo státu fora

k případu, např. za pomoci odůvodnění nejuţšího spojení.

Tak např. ve věci „Standard Bent Glass Corp. v. Glassrobots Oy―302

rozhodoval

v roce 2003 americký soud o ţalobě proti prodejci, jehoţ místo podnikání se nacházelo

ve Finsku. Tento spor se týkal navíc části II Úmluvy, k níţ Finsko vyslovilo výhradu podle čl.

92 Úmluvy, a proto se pro potřeby tohoto případu povaţovalo za nesmluvní stát. Protoţe

k plnění došlo na území Pensylvánie, určil soud jako rozhodné pensylvánské právo.303

Bez důkladné znalosti norem mezinárodního práva soukromého fora je nemoţné určit, zda

soud měl primárně určit jako rozhodné finské právo, neboť finský obchodník poskytoval

charakteristické plnění. Zda-li tak spor mohl být vyřešen odkazem na právo nesmluvního

státu, zůstává pouhým dohadem.

8.2.4 Závěr

Z analýzy provedené v předchozích kapitolách lze vyvodit dva základní přístupy, přičemţ by

bylo vhodné rozhodnout se pouze pro jeden z nich. Zdá se totiţ, ţe v souhrnu jsou moţné jen

dvě alternativy interpretace výhrady se závěrem:

- soud smluvního státu s výhradou nikdy nemůţe aplikovat Úmluvu, nespadá-li

případ pod čl. 1 odst. 1 písm. a) Úmluvy,

- výhrada je relevantní pouze v případech, kdy právo smluvního státu s výhradou je

identifikováno jako rozhodné.

302 Rozsudek U.S. Court of Appeals, USA, ze dne 20.6.2003, sp.zn. 02-2169 [online]. [cit. 16.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/030620u1.html>. 303 „With diversity jurisdiction, we will apply the choice of law provision of the forum state. … Because performance occurred in

Pennsylvania, we apply Pennsylvania law. … (noting relevant factors in determining the law applicable to an issue). The United Nations

Convention on the International Sale of Goods, 15 U.S.C.App., Art. 1(1)(a), generally governs contracts for the sale of goods between

parties whose place of business is in nations that are signatories to the treaty, absent an express choice of law provision to the contrary. The

United States is a signatory to the CISG, but Finland is not a signatory to the portion of the CISG, Art. 92, that governs contract formation.

Because the parties have not raised the CISG's applicability to this dispute, we decline to address it here― Tamtéţ..

54

Výborně shrnuje tuto problematiku Carolina Saf, dle níţ bude vhodnější zvolit

variantu druhou. Rozhodné právo bude identifikováno kolizními normami, mezi něţ Úmluva

nepatří, protoţe sama o kolizních normách nic nestanovuje. Jakmile soud určí rozhodné

právo, pak při vyloučení doktríny renvoi toto hmotné právo – obsahující Úmluvu - musí

interpretovat a aplikovat na smluvní vztah.304

Ačkoli zřejmě tento přístup nebude moţný akceptovat bez jakékoliv výtky,305

je

zřejmě kvůli nedokonalému znění výhrady schůdnější.

8.3 Forum v nesmluvním státě

Čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy v ţádném případě nemůţe vázat stát, který neratifikoval

Úmluvu a není proto smluvním státem. Existují však případy, kdy i soudy nesmluvních států

aplikovaly Úmluvu, přičemţ odůvodnění evokovalo spíše dojem, ţe se cítí tímto ustanovením

vázány. To se stalo i ve věci „Tuzzi Trend Tex Fashion v. Keijer-Somers,― 306

kdy nizozemský

soud (jako soud tehdy ještě nesmluvního státu) aplikoval Úmluvu, neboť jeho kolizní normy

vedly k právu Německa, které jiţ smluvním státem bylo, a proto byly splněny poţadavky

písm. b). Výsledek je sice stejný, ale odůvodnění není správné.

Optikou nezávaznosti písm. b) pro nesmluvní stát je nutné zvaţovat všechny varianty,

které mohou v rámci určování rozhodného práva nastat.


Pokud třetí stát dospěje k rozhodnutí o aplikaci Úmluvy, můţeme hovořit pouze o nepřímém

účinku čl. 1 odst. 1 písm. b). K aplikaci totiţ nedošlo z titulu povinnosti stanovené Úmluvou.

Jinými slovy soudce nesmluvního státu nemůţe Úmluvu aplikovat autonomně, neboť

mezinárodní právo veřejné nezná povinnost aplikovat Úmluvu.307

Nesmluvní stát bude

pravděpodobně postupovat obvyklou cestou pouţití vlastních norem mezinárodního práva

soukromého, s jejichţ pomocí určí rozhodné právo. Pokud se však jedná o právo smluvního

státu, bude aplikovat Úmluvu?

304 SAF, C. A Study of the Interplay between the Conventions Governing International Contracts of Sale : Analysis of the 1955 Hague

Convention on the Law Applicable to Contracts of International Sales of Movable Goods; the 1980 Rome Convention on the Law Applicable

to Contractual Obligations; and the 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. Pace Law School

Institute of International Commercial Law. 1999 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 16.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/saf95.html>. 305 Například podstatný problém je, ţe soud smluvního státu s výhradou by tedy musel Úmluvy pouţít, pokud by kolizní normy směřovaly ke

státu se stejnou výhradou. 306 Rozsudek Arrondissementsrechtbank Amsterdam, Nizozemí, ze dne 5.10.1994, sp.zn. H93.2900 [online]. [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/941005n1.html>. 307 BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on Contracts for the International Sale of Goods



55

Lze se domnívat, ţe spíše ano, neboť čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy v podstatě říká, ţe

relevantní částí rozhodného práva, která se má pouţít na smlouvy o mezinárodní koupi zboţí,

je ve smluvním státě Úmluva. Z tohoto úhlu pohledu tedy funguje jako vnitřní kolizní norma,

která soudce fora odkáţe z pravidel určených pro vnitrostátní obchod na tuto specializovanou

Úmluvu.308

Je však zapotřebí podotknout, ţe Úmluva pro forum třetího státu zůstává právem cizím

a jako k takovému k němu soudci musí náleţitě přistupovat. Otázkou však je, zda to

představuje v dnešní době pro praktickou stránku aplikace Úmluvy zásadní okolnost.

V současnosti bude patrná spíše inklinace k aplikování práva cizího státu takovým způsobem,

jak by to učinil soudce tohoto fora, tedy i za pomoci judikatury, která je v tomto státě soudci

dostupná. Je to sice pro soudce situace mimořádně náročná, ale právníky spíše povaţována

za náleţitou.309

Takto ostatně musí postupovat i soudci v České republice, kteří sice nejsou

povinni znát cizí předpisy, avšak jsou povinni zjistit obsah takového cizího práva, na které

odkáţe kolizní norma. Cizí právo zůstává tedy právem, a nestává se skutečností, kterou je

třeba dokazovat.310

Opačného mínění je Winterová, která tvrdí, ţe cizí předpisy bude třeba

v procesu dokazovat – a to z hlediska jejich existence i obsahu.311

Takový názor je však třeba

odmítnout.

Aplikace Úmluvy nesmluvním státem by se mohla také jevit nepatřičnou, a to tím spíš,

pokud by obě smluvní strany pocházely z nesmluvních států. Výsledek se však zdá být

adekvátním, neboť forum státu prostřednictvím svého mezinárodního práva soukromého

„odsune“ reţim závazku pryč ze sféry svého práva, a to směrem k právu státu cizího – tedy

ipso facto přijímá aplikaci cizího právního řádu jako takového. Stát poté jen akceptuje, ţe

smluvní stát, k jehoţ právu míří, nastavil situaci tímto způsobem – tedy, ţe sám ze své vůle

určil za soubor pravidel pro mezinárodní kupní smlouvu Úmluvu.312

Podobně shrnují téţ

Bernstein a Lookofsky: „Thus even a non-Contracting State, such as presently the United

Kingdom, may en dup applying the CISG because of an interaction between the forum´s


2007. s. 35. 309 K dokazování cizího práva jako skutečnosti. Právní portál eLaw [online]. Aktualiz. 17.02.2011 [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.elaw.cz/cs/judikatura/31-vnitrostatni-/123-k-dokazovani-ciziho-prava-jako-skutenosti.html>. 310 KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. dopl. a opr. vyd. Brno : Doplněk, 2004. s. 187-188. 311 WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 5. aktual. Vyd. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. s. 251-252. 312 HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners. 1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers,

2007. s. 35.

56

private international law and Article 1(1)(b).―313

O aplikaci Úmluvy nepochybuje ani

Honnold.314

Winship zůstává u opatrnějšího tvrzení, ţe forum „můţe“ aplikovat Úmluvu.315

Nesmluvní stát však můţe odmítnout Úmluvu aplikovat skrze výhradu veřejného

pořádku, která umožňuje a také zavazuje odmítnout výjimečně použití ustanovení

zahraničního právního řádu, kterého se má v daném případě použít na základě tuzemské

kolizní normy, jestliže by účinky tohoto použití v oblasti tuzemského právního řádu byly

zásadně nepřijatelné.316

Neboť však jde o prostředek ve své podstatě výjimečný, resp. krajní,

lze si jeho vyuţití představit skutečně jen v mezních situacích a nikoli jako pravidlo. Kapitán

v této situaci upozorňuje, ţe výhrada veřejného pořádku nemůţe být jen pomůckou na věcně

se nehodící kolizní řešení, stejně jako ji nelze uplatnit jen z důvodu rozdílnosti právních

úprav.317

Bonell a Liguori se domnívají, ţe současný trend k aplikaci Úmluvy ze strany

nesmluvních států je spíše vstřícný.318

Ostatně Schlechtriem upozorňuje, ţe pro Německo byl

tento způsob v dobách, kdy ještě nebylo smluvním státem, jedinou moţností, jak se napojit

na reţim Úmluvy.319

Závěr o náklonnosti k aplikaci Úmluvy podporuje i judikatura. Tak např. případ „Wine

case―320

byl před německým soudem řešen v roce 1990, přičemţ Německo je smluvním

státem aţ od roku 1991. Jednalo se o spor mezi německým kupcem a italským prodejcem

týkající se místa plnění. Protoţe strany nezvolily ţádné právo jako rozhodné, musel německý

soud nejprve aplikovat své kolizní normy. V čl. 28 EGBGB je stanoven odkaz na zemi, s níţ

smlouva nejúţeji souvisí. V odst. 2 je pak stanovena domněnka, ţe nejuţší spojení je dáno se

zemí, v které má poskytovatel charakteristického plnění svůj domicil či místo podnikání

313 BERNSTEIN, H.; LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in Europe : a compact guide to the 1980 United Nations Convention on

Contracts for the International Sale of Goods. 2. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 2003. s. 15. 314Honnold uvádí: „The tribunal in State N surely should apply the Convention, since this is the law of State A that applies to this transaction.

Sub (1)(b) is irrelevant in State N, a non-Contracting State; State N would apply the Convention because this is the correct application of

State N’s rules of private international law.― Blíţe In: HONNOLD, J. Article 1 : Basic Rules on Applicability : Internationality, Relation to

Contracting State. In: HONNOLD, J. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations Convention. 3. vyd. The Hague :

Kluwer Law International, 1999. s. 29-45 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>. 315 Winship uvádí: „Note that if the same dispute is brought before a forum sitting in New York the forum will not be bound by treaty to apply

the convention, again assuming that the United States has not ratified, but the forum may do so if the New York conflicts rules make the law

of France applicable.“ Blíţe In: WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts. In: GALSTON, N. M.;

SMIT, H. International Sales : The United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. New York : Matthew

Bender. 1984, s. 1-53 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>. 316 KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. dopl. a opr. vyd. Brno : Doplněk, 2004. s. 194. 317 KAPITÁN, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 7, s. 284. 318 BONELL, M.J.; LIGUORI, F. The U.N. Convention on the International Sale of Goods : A Critical Analysis of Current International

Case Law - 1997 (Part 1). Revue de droit uniforme/Uniform Law Review. 1997, roč. 40, č. 2, s. 385-395 [online]. Aktualiz. 07.12.2005 [cit.

17.02.2011]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/libo1.html>. 319 SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law – The Experience with Uniform Sales Laws in the Federal Republic of Germany. Juridisk


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/schlechtriem1.html>. 320 Rozsudek Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 23.2.1990, sp.zn. 2 U 1795/89 [online]. [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/900223g1.html>.



57

v době uzavření smlouvy. Rozhodné bylo tedy italské právo, konkrétně Úmluva, jako jeho

část. „Die Verweisung auf das italienische Sachrecht (Art. 35 Abs. 1 EGBGB) führt gem. Art.1

Abs.1 lit. b des Übereinkommens der Vereinten Nationen über Verträge über den

internationalen Warenkauf (VNKÜ) zur Anwendung dieses UN-Kaufrechtsübereinkommens v.

11.4.1980 als Teil des italienischen Rechts.“321 Německý soud zde v podstatě přímo uvádí, ţe

Úmluva je aplikovatelná skrze čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, neboť jím Itálie stanovila, ţe se

má Úmluvy pouţít jako části jejího právního řádu.

Stejným způsobem rozhodovaly i belgické soudy před tím, neţ se Belgie v roce 1997

stala smluvním státem. Belgický Tribunal commercial de Bruxelles rozhodoval v roce 1992

věc „Maglificio Dalmine v. Covires,―322

v níţ proti sobě stál italský prodejce a belgický

obchodník. V jejich smluvním ujednání byla výslovně ujednána volba italského práva, proto

soud shrnul: „Italy approved the Vienna Convention of 11 April 1980 which relates to the sale

of international goods. This Convention entered into force in Italy on 1 January 1988 and

forms part of the internal Italian judicial system. It is appropriate to apply the Convention in

this matter.―323

Jiţ byla naznačena určitá analogie mezi soudy nesmluvního státu a rozhodčími

institucemi, jako je ICC. I ta je spíše nakloněna k aplikaci Úmluvy, pokud bude jako rozhodné

právo určeno právo smluvního státu. Výmluvně to vyplývá z jejího rozhodnutí „Failure to

open letter of credit and penalty clause case,―324

kde podrobně odůvodňuje, proč aplikovat

Úmluvu. „The arbitral tribunal found that, while the parties did not specify any applicable

law, the application of Austrian and Bulgarian rules of private international law led to the

application of Austrian law. In view of the fact that CISG had been incorporated into the

Austrian legal system, the tribunal decided to apply CISG, in accordance with Article 1(1)(b)

of the Convention. The tribunal also noted that, as the applicable rules of private

international law led to the application of the law of Austria, where the seller had its place of

business, it was immaterial that Bulgaria, where the buyer had its place of business, was not

a party to the Convention at the time the contract was concluded.―325

321 Rozsudek Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 23.2.1990, sp.zn. 2 U 1795/89 [online]. [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://www.cisg-online.ch/cisg/urteile/19.htm>. 322 Rozsudek Tribunal commercial de Bruxelles, Belgie, ze dne 13.11.1992, sp.zn. A.R. 2700/90; R.G. 4.825.91 [online]. [cit. 17.02.2011].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/921113b1.html>. 323 Tamtéţ. 324 Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříţi, Francie, z nezjištěného dne roku 1992, sp.zn. 7197 of 1992

[online]. [cit. 17.02.2011]. Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/927197i1.html>. 325 Tamtéţ.

58


Pokud normy mezinárodního práva soukromého fora nesmluvního státu povedou k právu

smluvního státu s výhradou, je otázka, zda se na něj má pohlíţet stejně jako na jiný smluvní

stát (a dát spíše přednost pouţití Úmluvy), nebo zda se má zohlednit nevůle takového státu

k aplikaci podle písm. b) vyjádřená výhradou podle čl. 95 Úmluvy.

Forum zde samozřejmě není vázáno ustanovením čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy

a problém se přesouvá do roviny aplikovatelného práva. Některá část autorů se přiklání

k názoru, ţe učiněním výhrady dotčený stát prohlásil, ţe neakceptuje účinky čl. 1 odst. 1

písm. b) Úmluvy, a nesmluvní stát by měl takové rozhodnutí respektovat.326

Schlechtriem

soudí shodně, ţe by se Úmluva s ohledem na výhradu měla vyloučit z aplikace.327

Nicméně se v nemalé míře ozývají i zastánci opačného pojetí, tj. ţe by se Úmluva

za takových okolností aplikovat měla.

Siehr se touto otázkou podrobně zabýval a dospěl k názoru, ţe odkazem na hmotné

právo smluvního státu nevyplývají oproti situaci, kdy jde o smluvní stát s výhradou, ţádné

výrazné rozdíly. I zde je tedy při odkazu na právo smluvního státu třeba aplikovat Úmluvu, ať

uţ je přítomna výhrada či ne.328

Ferrari téţ preferuje aplikaci Úmluvy, neboť Úmluva se tu aplikuje ze shodných

důvodů jako v případě smluvního státu bez výhrady – tedy pro znění pravidel mezinárodního

práva soukromého fora a nikoli pro čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy.329

Borisová330

k této věci uvádí celou řadu rozhodnutí, jimiţ toto přesvědčení potvrzuje.

Nicméně všechna rozhodnutí, která autorka jmenuje, vedou ve výsledku k právu smluvního

státu bez výhrady. Dle mého názoru je však proto nelze vnímat jako zcela přesvědčivý

argument, protoţe není zcela ztotoţnitelný s presumovanou situací. Spíše je tedy nelze vnímat

jako stoprocentně vhodný podklad pro závěr, ţe by bylo na místě aplikovat Úmluvu.


2007. s. 56. 327 Schlechtriem uvádí: „Matters are different if parties in a (contracting) reservation state and in a non-contracting state are involved. If a

contract between a Chinese trader - a party having its place of business in a contracting, but reservation state - and a Japanese trader, a

party in a non-contracting (a non-Convention) state is at stake, a distinction has to be made. If litigated in a Japanese court under Japanese

law, the CISG would not be applicable.“ Blíţe In: SCHLECHTRIEM, P. Requirements of Application and Sphere of Applicability of the

CISG. Victoria University of Wellington Law Review. 2005, roč. 36, č. 4, s. 781-794 [online]. Aktualiz. 24.02.2006 [cit. 17.02.2011].

Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem9.html>. 328 Siehr uvádí: „Bei einer objektiven Verweisung auf das Sachrecht eines Vertragsstaates des UN-Kaufrechts ergeben sich gegenüber der

Situation, wie sie sich bei einem Prozeß in einem Vorbehaltsstaat darstellt (oben III), keine erheblichen Unterschiede. Auch hier ist also bei

einer Verweisung auf einen Vertragsstaat, der in diesen Fällen immer ein ausländischer Staat ist, das UN-Kaufrecht ohne Rücksicht darauf

anzuwenden, ob dieser Staat den Vorbehalt nach Art. 95 ausgesprochen (83) hat oder nicht. (84).“ Bíţe In: SIEHR, K. Der internationale

Anwendungsbereich des UN-Kaufrechts (Prozeß in einem Nichtvertragsstaat). Online-conference: CISG 20 YEARS [online]. Aktualiz.

22.01.2001 [cit. 17.02.2011]. Dostupné z: <http://20jahre.cisg-library.org/siehr8.html>. 329 FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and Scholarly Writing. Journal of Law and Commerce.


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>. 330 BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods.



http://20jahre.cisg-library.org/siehr8.html

59

Zdá se proto, ţe jediným dobře dostupným a na situaci pouţitelným judikátem, je

rozhodnutí japonského soudu ve věci „Nippon Systemware Kabushikigaisha v. O.― 331

z roku

1998 – tedy z doby, kdy ještě Japonsko nebylo smluvním státem. Ačkoli soud prohlásil, ţe

není příslušným k projednání sporu mezi prodejcem z USA a japonským kupujícím, lze z jeho

rozboru dovodit, ţe Úmluva by se neměla aplikovat v situacích, kdy kolizní normy směřují

k právu státu s výhradou – „In a situation like this, where (1) the forum is a non-Contracting

State, (2) the applicable law, as determined by the forum, is that of a Contracting State which

has made an Article 95 declaration, and (3) the parties reside in (i) a Contracting State which

has made an Article 95 declaration (U.S.) and (ii) a non-Contracting State (Japan), the

consensus view is that the CISG should NOT be applied, at least by its own terms.―332

Nicméně jak bylo podotknuto, soud prohlásil svou nepříslušnost, a proto nelze takové

rozhodnutí brát zcela jako bernou minci. Otázka naznačená v úvodu této kapitoly tak zůstává

v praxi stále otevřenou.


Pokud normy mezinárodního práva soukromého fora nesmluvního státu, povedou k právu

nesmluvního státu, je nad slunce jasnější, ţe se Úmluva aplikovat nemůţe.

Samozřejmě zůstává teoretickou moţností situace, kdy strany v rámci své smlouvy

vyjádřily svou vůli, aby se jejich kontrakt řídil Úmluvou. V takovém případě se Úmluva však

bude aplikovat jen v rámci kogentních norem rozhodného práva nesmluvního státu, a tedy

pouze jako soubor obyčejných pravidel.333

8.3.4 Závěr

Tendence třetích států aplikovat Úmluvu se hůře hodnotí, neboť jako nesmluvní státy

přirozeně nemají takovou potřebu zveřejňovat svá rozhodnutí v databázích, která se týkají

Úmluvy. Přesto lze však dovodit, ţe by pro soudce pocházející z třetích států neměla být

aplikace Úmluvy povaţována za komplikaci. Spíše naopak se lze domnívat, ţe aplikace

poměrně velmi jednoduše koncipované mezinárodní Úmluvy, k níţ je nadto k dispozici celá

řada materiálů a dobře dostupných informací, bude soudcům velmi usnadňovat situaci. Pokud

bychom se vţili do rolí soudců, pak by jistě bylo příjemnější rozhodovat spor na základě

331 Rozsudek Tokyo Chiho Saibansho, Japonsko, ze dne 19.3.1998, sp.zn. 1997-wa-19662 [online]. [cit. 17.02.2011]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/980319j1.html>. 332 Tamtéţ. 333 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha : ASPI, a.s., 2006. s. 255.

60

Úmluvy, neţ kupříkladu na základě některého exotického práva pro soudce v podstatě

nedohledatelného.

Závěry o vhodnosti aplikace Úmluvy soudy nesmluvních států však povaţuji spíše

za orientační. Vzhledem ke skutečnosti, ţe kaţdý stát má své vlastní mezinárodní právo

soukromé, mohou existovat téţ rozmanité přístupy k věci. Jak jiţ totiţ bylo konstatováno výše

– neexistuje obecně ţádná mezinárodněprávní povinnost aplikovat Úmluvu.

61

9 ZÁVĚR

V předchozích kapitolách byly vymezeny a řešeny problémy, které vznikají v důsledku

existence čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy a výhrady podle čl. 95 Úmluvy. Z toho, jak byly tyto

problémy nastíněny, vyplývá, ţe lze stěţí dospět k určitému kategorickému tvrzení, které by

bylo akceptovatelné všemi stranami bez výhrad. Proti sobě se tu totiţ staví řada principů

mezinárodního práva soukromého i veřejného, které poţívají stejné důleţitosti, a uplatnění

jednoho z nich musí nutně vést k omezení druhého. V kontradiktorním postavení se tu ocitá

i řada světově uznávaných odborníků, za všechny lze jmenovat např. Schlechtriema

či Ferrariho, a lze jen těţko hovořit o tom, ţe by některý z názorů těchto vědců měl větší,

či opačně menší váhu u odborné veřejnosti.

V průběhu textu jsem se snaţila vyjádřit své postřehy k názorům těchto fundovaných

expertů a zároveň jsem usilovala i o formulování myšlenek vlastních. V průběhu studia

nejrůznějších materiálů a zároveň i při snaze definovat problém přímo, jsem dospěla k závěru,

ţe formulace výhrady v čl. 95 Úmluvy je natolik nešťastná, ţe v podstatě neumoţňuje

jednoznačný výklad. Její znění mělo být dle mého názoru analogické výhradě podle čl. 92

Úmluvy a mělo v ní být pregnantně formulováno, ţe stát, který učinil výhradu, se pro takové

případy nepovaţuje za smluvní stát. Pak by byly problémy maximálně limitovány.

Bliţší je mi ostatně i většinové stanovisko, které výhradu celkově nepovaţuje za příliš

vhodnou, a otázkou proto je, zda by nebylo lepší přistoupit k jejímu staţení. Pro právní jistotu

vztahů, v nichţ se vyskytuje smluvní stát s výhradou, by to bylo jistě přínosnější. Ostatně

pro českého obchodníka protekcionismus cílený výhradou dle čl. 95 Úmluvy jiţ ani není příliš

aktuální. Vychvalovaný z.č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, byl zrušen k 1.

lednu 1992 a nahrazen z.č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem, který má k Vídeňské

úmluvě velmi blízko a v mnohém se jí velmi podobá. Proto jiţ není nutné trvat

na upřednostňování vnitrostátního předpisu oproti mezinárodnímu instrumentu.

Existuje však i jiná cesta, která můţe vést k limitaci komplikací způsobených

výhradou podle čl. 95 Úmluvy. Tato cesta je v podstatě nastavena přirozeným vývojem

mezinárodního obchodu a je s ním těsně spojena. Tak, jak expanduje potřeba otevírání se

světu v oblasti přeshraničních obchodů, vzrůstá i potřeba jednotné a zároveň téţ zásadně

jednoduché regulace, kterou nabízí právě Vídeňská Úmluva. Vţdyť po určitém otálení se

smluvním státem stala jiţ i obchodní velmoc, jakou je Japonsko, a lze předpokládat, ţe

Úmluva bude schůdnou variantou i pro další státy napříč různými kontinenty. Čím více států

podpoří myšlenku unifikovaného obchodního práva a k Úmluvě se připojí, tím více bude

62

Úmluva aplikována za pomoci čl. 1 odst. 1 písm. a), neboť bude pravděpodobnější, ţe místa

podnikání stran budou situována ve smluvních státech. Tak se můţe stát, ţe aplikace Úmluvy

na základě čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy můţe být přirozeně vytlačena, a tento článek se můţe

postupem času stát prakticky mrtvým ustanovením. Ačkoli osobně nepokládám čl. 1 odst. 1

písm. b) Úmluvy za komplikovaný, vzhledem k existenci výhrady podle čl. 95 Úmluvy by

takový vývoj mohl být vítaný.

Lze tedy uzavřít, ţe výhrada podle čl. 95 Úmluvy je dlouhodobě určitým zdrojem

právní nejistoty, na níţ se při zachování výhrady nenašel (a zřejmě ani nenajde) stoprocentně

účinný lék. Tyto závěry tedy potvrzují výchozí hypotézu, která presumovala existenci

nejistoty v určitých krizových situacích. Lze však doplnit, ţe ačkoli se hypotéza odvíjela

od předpokladu především dvou problémových situací, ukázalo se, ţe názory se rozchází

i v dalších bodech, které se na první pohled mohly zdát jasné. I tato okolnost příliš nehovoří

ve prospěch zachování výhrady podle čl. 95 Úmluvy.

V této fázi se nabízí téţ srovnání s úvodní statí, v níţ jsem vymezila jako souhrnný cíl

práce přehledné shrnutí problematiky aplikace Úmluvy z pohledu dvou alternativ daných čl. 1

odst. 1 písm. a), a především pak čl. 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy. Takto vymezeného cíle jsem

se snaţila přidrţovat v celém textu práce, a to přesto, ţe se toto téma při podrobné analýze

ukázalo skutečně náročným. Věřím však, ţe se mi cíl práce podařilo naplnit a problém

dostatečně podrobně zpracovat.

63

10 RESUMÉ

This paper deals with the meaning of the reservation under Article 95 for the application of

the UN Convention on Contracts for the International Sale of Goods [CISG]. The initial

hypothesis was based on the assumption that the existence of the reservation under Article 95

of the Convention may, under certain circumstances, establish legal uncertainty for the parties

in respect of the subsequent application of the Convention under Article 1 (1) (b), as several

possible approaches may be taken in such cases:

- The forum is in the Contracting State without any reservation; and standards of the private

international law determine the law of the Contracting State as the applicable law with a

reservation,

- The forum is in the Contracting State with a reservation; and standards of the private

international law determine the law of the Contracting State as the applicable law without

any reservation.

The previous chapters outlined these issues, showing that a specific imperative

statement that would be acceptable for all parties without reservations can hardly be achieved.

Namely, there are many principles of the private and public international law in opposition to

each other, though being of the same importance; and if one principle is applied, the other will

necessarily have to be applied with limitations. Many experts with worldwide recognition also

contradict each other in this respect, e.g. Schlechtriem or Ferrari to be more specific, and we

can hardly say that any opinion of these scientists has a larger or smaller impact on the view

of the expert public.

In this text, I sought to express my observations regarding the opinions of the

renowned experts; and I also aimed at formulating my own ideas. When studying various

materials and in an effort to make a direct definition of this problem, I have reached the

conclusion that the formulation of the reservation under Article 95 of the Convention is so

unhappy that it basically prevents to make any unambiguous interpretation. In my opinion, the

wording of the reservation should be analogical to the reservation in Article 92 of the

Convention, and it should precisely specify that the state making a reservation is not

considered to be a Contracting State in such cases. Any problems would then be limited as

much as possible.

After all, I rather incline to the majority opinion that does not regard the reservation as

such as being too appropriate, i.e. a question begs to be asked whether it would not be better

to withdraw it. It would definitely be more beneficiary for the legal certainty of relationships

involving a Contracting State with a reservation. After all, a Czech businessman does not find

64

protectionism targeted by the reservation under Article 95 of the Convention to be very up-to-

date. The praised Act No. 101/1963 Sb., International Trade Act, was repealed as at 1 January

1992 and replaced by Act No. 513/1991 Sb., Commercial Code, which is very close to the

Vienna Convention and contains many similar aspects. This is why it is no longer necessary

to insist on the preference of a national regulation to an international instrument.

However, there is another way to limit the complications caused by the reservation

under Article 95 of the Convention. This way is in fact set by and tightly associated with the

natural development of international trade. With the growing need to open to the world

through cross-border trading, the need for single and simple regulation offered by the Vienna

Convention increases, too. After all, even such a trading power as Japan has become a

Contracting State after certain hesitations, and it may be expected that the Convention will be

an acceptable alternative for other states across various continents. The more states support

the idea of unified trade law, the more the Convention will be applied through Article 1 (1)

(a), as the places of business of the parties will more likely be situated in the Contracting

States. This means that the application of the Convention under Article 1 (1) (b) of the

Convention may be naturally forced out and the article might become a virtually dead

provision over time. Although I do not consider Article 1 (1) (b) of the Convention to be

complicated, such development would only be welcomed with respect to the existence of the

reservation under Article 95 of the Convention.

In conclusion, the reservation under Article 95 of the Convention has been a certain

source of legal uncertainty over a long term, and no absolutely effective medicine has been

found (and will not probably be found) to treat it if the reservation is maintained. Such

conclusions confirm the initial hypothesis presuming the existence of uncertainty in certain

crisis situations. However, it may be added that even though the hypothesis was based on the

assumption of two problem situations, it has emerged that there are also different views of

other items that might seem to be clear at the very first sight. This fact, too, does not speak for

the maintenance of the reservation under Article 95 of the Convention.

The presented basic hypothesis was also closely related to the overall objective of this

paper defined in the initial section. My objective was to give an overview and summary of the

issue of the application of the Convention from the two viewpoints provided in Article 1 (1)

(a) and especially in Article 1 (1) (b) of the Convention. I sought to keep to this objective in

the entire text even though this theme has emerged as a really sophisticated issue during a

detailed analysis. Still, I believe I have managed to satisfy the objective of my task and

provide a sufficiently detailed elaboration of this issue.

65

11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Knižní publikace

1. AUST, A. Modern treaty law and practice. 1. vyd. Cambridge : Cambridge university

press, 2000.

2. BERNSTEIN, H.; LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in Europe : a compact

guide to the 1980 United Nations Convention on Contracts for the International Sale

of Goods. 2. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 2003.

3. ČEPELKA, Č. Právo mezinárodních smluv : Vídeňská úmluva o smluvním právu

(1969) s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Karolinum, 1999.

4. ČEPELKA, Č.; ŠTURMA, P. Mezinárodní právo veřejné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck,

2008.

5. DAVID, V.; SLADKÝ, P.; ZBOŘIL, F. Mezinárodní právo veřejné s kazuistikou. 1.

vyd. Praha : Leges, 2008.

6. FERRARI, F. Quo vadis CISG? : celebrating the 25th anniversary of the United

Nations convention on contracts for the international sale of goods. 1. vyd. Bruxelles :

Bruylant, 2005.

7. HUBER, P.; MULLIS, A. The CISG : a new textbook for students and practitioners.

1. vyd. München : Sellier. European Law Publishers, 2007.

8. KANDA, A. Mezinárodní kupní smlouva. 12. vyd. Praha : Academia, 1988.

9. KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (s komentářem). 2

aktualiz. vyd. Praha : Hospodářská komora České republiky, 1995.

10. KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 6. dopl. a opr. vyd. Brno : Doplněk,

2004.

11. LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG in the USA : a compact guide to the 1980

United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods. 2. vyd.

Boston : Kluwer Law International, 1995.

12. LOOKOFSKY, J. Understanding the CISG : a compact guide to the 1980 United

Nations convention on contracts for the international sale of goods. 3. vyd. Alphen

aan den Rijn : Kluwer Law International, 2008.

13. MALENOVSKÝ, J. Mezinárodní právo veřejné : jeho obecná část a poměr k jiným

právním systémům, zvláště k právu českému. 5. upr. a dopl. vyd. Brno : Masarykova

univerzita, 2008.

14. ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné, soukromé, obchodní. 3. rozš. vyd. Plzeň :

Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009.

66

15. POTOČNÝ, M.; ONDŘEJ, J. Mezinárodní právo veřejné : zvláštní část. 5. dopl. a

rozš. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006.

16. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu. 2. aktualiz. a dopl. vyd. Praha :

ASPI, a.s., 2006.

17. SEIDL-HOHENVELDERN, I. Mezinárodní právo veřejné. 3. vyd. Praha : ASPI, a. s.,

2006.

18. SCHEU, H., CH. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha :

Auditorium, 2010.

19. SCHLECHTRIEM, P.; SCHWENZER, I. Commentary on the UN convention on the

international sale of goods (CISG). 2. vyd. Oxford : Oxford University Press, 2005.

20. WINTEROVÁ, A. Civilní právo procesní. 5. aktual. Vyd. Praha : Linde Praha, a.s.,

2008.

Časopisecké články (včetně článků dostupných online)

1. BELL, G. F. Why Singapore Should Withdraw Its (Article 95) Reservation to the

United Nations Convention on Contracts for the International Sale of Goods (CISG).

Singapore Year Book of International Law and Contributors. 2005, roč. 9 [online].

Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bell2.html>.

2. BERNASCONI, CH. The Personal and Territorial Scope of the Vienna Convention on

Contracts for the International Sale of Goods (Article 1). Netherlands International

Law Review. 1999, roč. 46, č. 2 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bernasconi.html>.

3. BONELL, M.J.; LIGUORI, F. The U.N. Convention on the International Sale of

Goods : A Critical Analysis of Current International Case Law - 1997 (Part 1). Revue

de droit uniforme/Uniform Law Review. 1997, roč. 40, č. 2 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/libo1.html>.

4. BORISOVA, B. Geographic sphere of application of the United Nations Convention

on Contracts for the International Sale of Goods. Pace Law School Institute of

International Commercial Law. 2002 [online]. Dostupné z:


5. BRIDGE, M. Uniform and Harmonized Sales Law : Choice of Law Issues. In:

FAWCETT, J.; HARRIS, J.; BRIDGE, M. International Sale of Goods in the Conflict

of Laws. 1. vyd. Oxford : Oxford University Press. 2005 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/bridge.pdf>.

6. CONETTI, G. Uniform Substantive and Conflicts Rules on the International Sale of

Goods and Their Interaction. In: SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International Sale of

Goods : Dubrovnik Lectures. New York : Oceana Publications Inc. 1986 [online].

Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/conetti.html>.


67

7. EVANS, M. Article 95. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the

International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/evans-bb95.htm>.

8. FERRARI, F. Uniform Law of International Sales : Issues of Applicability and Private

International Law. Journal of Law and Commerce. 1995, roč. 15 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferr1.html>.

9. FERRARI, F. Specific Topics of the CISG in the Light of Judicial Application and

Scholarly Writing. Journal of Law and Commerce. 1995, roč. 15 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/2ferrari.html>.

10. FERRARI, F. Cross-references and editorial analysis : Article 1. Pace Law School

Institute of International Commercial Law. 1996 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/cross/cross-1.html>.

11. FERRARI, F. What Sources of Law for Contracts for the International Sale of

Goods? Why One Has to Look Beyond the CISG. International Review of Law and

Economics. 2005, roč. 25, č. 3 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferrari15.html>.

12. HONNOLD, J. Uniform Law for International Sales under the 1980 United Nations

Convention. 3. vyd. The Hague : Kluwer Law International, 1999 [online]. Dostupné

z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ho1.html>.

13. JANSSEN, A. The Application of the CISG in Dutch Courts. In: FERRARI, F. Quo

vadis CISG? : celebrating the 25th anniversary of the United Nations convention on

contracts for the international sale of goods. 1. vyd. Bruxelles : Bruylant, 2005.

14. JAYME, E. Article 1. In: BIANCA, C. M.; BONELL, M. J. Commentary on the

International Sales Law. Milan : Giuffrè, 1987 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/jayme-bb1.html>.

15. KANDA, A. K některým otázkám unifikace práva mezinárodní koupě. Právní

zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1972, roč. 17, č. 6-7.

16. KANDA, A. K návrhu Úmluvy o smlouvě o mezinárodní koupi zboţí. Právní

zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1980, roč. 25, č. 3-4.

17. KANDA, A. Úmluva OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi zboţí (Vídeňská

konvence). Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1984, roč. 29, č. 1.

18. KANDA, A. K nabytí platnosti úmluvy OSN upravující smlouvy o mezinárodní koupi

zboţí. Právní zpravodaj čs. zahraničního obchodu. 1988, roč. 33, č. 3.

19. KANDA, A. Obecné principy právní úpravy mezinárodní kupní smlouvy. Právník.

1991, roč. 130, č. 5.

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ferr1.html



http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/jayme-bb1.html%2030.1.2011

68

20. KANDA, A. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboţí a náš právní řád. Právník.

1997, roč. 136, č. 1.

21. KANDA, A. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí jako součást

našeho právního řádu. Právník. 1999, roč. 138, č. 1.

22. KAPITÁN, Z. Má vţdy metoda přímá přednost před metodou kolizní? Vztah

kolizního práva a Vídeňské úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí. In

Acta Universitatis Carolinae. Praha : Univerzita Karlova, 2008.

23. KAPITÁN, Z. Podmínky aplikovatelnosti Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní

koupi zboţí. Právní fórum. 2008, roč. 5, č. 7.

24. KAROLLUS, M. Judicial Interpretation and Application of the CISG in Germany

1988-1994. Cornell Review of the Convention on Contracts for the International Sale

of Goods. 1995 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/karollus1.html>.

25. KOPÁČ, L. Úmluva OSN o mezinárodní koupi zboţí. Právník. 1981, roč. 120, č. 8.

26. KUČERA, Z. Přínos Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní k rozvoji

mezinárodního práva obchodního. Časopis pro mezinárodní právo. 1971, roč. 15, č. 2.

27. LOEWE, R. The Sphere of Application of the UN Sales Convention. Pace

International Law Review. 1998, roč. 10, č. 1 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Loewe.html>.

28. LOOKOFSKY, J. The 1980 United Nations Convention on Contracts for the

International Sale of Goods. In: HERBOTS, J. H.; BLANPAIN, R. International

Encyclopaedia of Laws – Contracts. Alphen aan den Rijn : Kluwer Law International,

2000 [online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/loo1.html>.

29. PETROCHILOS, G. Arbitration Conflict of Laws Rules and the 1980 International

Sales Convention. Revue Hellenique de Droit International. 1999, roč. 52, č. 1

[online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/petrochilos.html>.

30. RECZEI, L. Area of Operation of the International Sales Convention. American

Journal of Comparative Law. 1981, roč. 29, č. 29 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/Reczei.html>.

31. ROZEHNALOVÁ, N. Několik poznámek k aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách o

mezinárodní koupi zboţí. Časopis pro právní vědu a praxi. 1994, roč. 2, č. 4.

32. ROZEHNALOVÁ, N. Aplikace unifikovaného hmotného práva upravujícího

mezinárodní kupní smlouvu. Časopis pro právní vědu a praxi. 2003, roč. 11, č. 1.

33. SAF, C. A Study of the Interplay between the Conventions Governing International

Contracts of Sale : Analysis of the 1955 Hague Convention on the Law Applicable to

Contracts of International Sales of Movable Goods; the 1980 Rome Convention on the

Law Applicable to Contractual Obligations; and the 1980 United Nations Convention


69

on Contracts for the International Sale of Goods. Pace Law School Institute of

International Commercial Law. 1999 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/saf95.html>.

34. SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The UN–Convention on Contracts for the

International Sale of Goods. Vienna : Manz. 1986 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem-01.html>.

35. SCHLECHTRIEM, P. Uniform Sales Law : The Experience with Uniform Sales Laws

in the Federal Republic of Germany. Juridisk Tidskrift. 1991-1992, roč. 3, č. 1.

[online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/schlechtriem1.html>.

36. SCHLECHTRIEM, P. Requirements of Application and Sphere of Applicability of the

CISG. Victoria University of Wellington Law Review. 2005, roč. 36, č. 4. [online].

Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/schlechtriem9.html>.

37. SIEHR, K. Der internationale Anwendungsbereich des UN-Kaufrechts (Prozeß in

einem Nichtvertragsstaat). Online-conference: CISG 20 YEARS [online]. Dostupné z:

<http://20jahre.cisg-library.org/siehr8.html>.

38. THIEFFRY, P. Sale of Goods Between French and U.S. Merchants : Choice of Law

Considerations Under the United Nations

Convention on Contracts for the International Sale of Goods. International Lawyer.

1988, roč. 22. [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/thieffry.html>.

39. VOLKEN, P. The Vienna Convention : Scope, Interpretation, and Gap-filling. In:

SARCEVIC, P.; VOLKEN, P. International Sale of Goods : Dubrovnik Lectures. New

York : Oceana Publications Inc. 1986 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/volken.html>.

40. WINSHIP, P. The Scope of the Vienna Convention on International Sales Contracts.

In: GALSTON, N. M.; SMIT, H. International Sales : The United Nations Convention

on Contracts for the International Sale of Goods. New York : Matthew Bender. 1984.

[online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/winship5.html>.

41. ZELLER, B. The CISG : Getting off the Fence. The Law Institute Journal. 2000, roč.

74, č. 9 [online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/zeller4-

01.html>.

42. ZIEGEL, J. The Scope of the Convention : Reaching Out to Article One and Beyond.

Journal of Law and Commerce. 2005-2006, roč. 25, č. 1 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/ziegel7.html>.

Další internetové zdroje

1. A/CONF.97/19 : Official Records [online]. United Nations, 1991. Dostupné z:

<http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/sales/cisg/a-conf-97-19-ocred-e.pdf>.


http://20jahre.cisg-library.org/siehr8.html

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/biblio/thieffry.html




70

2. Analysis of Comments and Proposals by Governments and International Organizations

on the Draft Convention on Contracts for the International Sale of Goods, and on Draft

Provisions Concerning Implementation, Reservations and Other Final Clauses. Pace

Law School Institute of International Commercial Law [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/Fdraft.html>.

3. Členské státy. Informační centrum OSN v Praze [online]. Dostupné z:

<http://www.osn.cz/system-osn/clenske-staty/?i=199>.

4. Einführungsgesetz zum Bürgerlichen Gesetzbuch : esb Rechtsanwälte [online].

Dostupné z: <http://www.kanzlei.de/egbgb-0.htm#Art.27>.

5. K dokazování cizího práva jako skutečnosti. Právní portál eLaw [online]. Dostupné z:

<http://www.elaw.cz/cs/judikatura/31-vnitrostatni-/123-k-dokazovani-ciziho-prava-

jako-skutenosti.html>.

6. Nařízení ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Úřední

věstník Evropské unie, 2008 [online]. Dostupné z: <http://eur-

lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:177:0006:0006:CS:PDF>.

7. Proposals and Amendments Submitted to the Plenary Conference. Pace Law School

Institute of International Commercial Law [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/mproposal.html>.

8. Reservations to treaties. International Law Commission [online]. Dostupné z:

<http://untreaty.un.org/ilc/summaries/1_8.htm>.

9. Summary Records of the Plenary Meetings : 11th plenary meeting. Pace Law School


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/plenarycommittee/summary11.html>.

10. Summary Records of the Plenary Meetings : 12th plenary meeting. Pace Law School


<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/plenarycommittee/summary12.html>.

11. Status 1980 : United Nations Convention on Contracts for the International Sale of

Goods. UNCITRAL [online]. Dostupné z:

<http://www.uncitral.org/uncitral/en/uncitral_texts/sale_goods/1980CISG_status.html

>.

12. The Secretariat Commentary : Guide to CISG Article 1. Pace Law School Institute of

International Commercial Law [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/secomm/secomm-01.html>.

13. UNIDROIT : Organizace OSN, pravidla světového obchodu. Ministerstvo průmyslu a

obchodu [online]. Dostupné z: <http://www.mpo.cz/dokument5684.html>.

http://www.kanzlei.de/egbgb-0.htm#Art.27

http://untreaty.un.org/ilc/summaries/1_8.htm




71

Seznam judikatury

Belgie

1. Rozsudek Tribunal commercial de Bruxelles, Belgie, ze dne 13.11.1992, sp.zn. A.R.

2700/90; R.G. 4.825.91 [online]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/921113b1.html>.

Čína

2. Rozsudek High People's Court [Appellate Court] of Jiangsu Province, Čína, ze dne

25.12.2002, sp.zn. nezjištěna [online]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021225c1.html>.

Francie

3. Rozsudek Cour d'appel Paris, Francie, ze dne 22.4.1992, sp.zn. 92-000 863 [online].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/920422f1.html>.

4. Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Mezinárodní obchodní komoře v Paříţi,

Francie, z nezjištěného dne roku 1992, sp.zn. 7197 of 1992 [online]. Dostupný z:








Itálie

7. Rozsudek Tribunale Civile di Monza, Itálie, ze dne 14.1.1993, sp.zn. R.G. 4267/88

[online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/930114i3.html>.

8. Rozhodčí nález Ad hoc Arbitral Tribunal - Florence, Itálie, ze dne 19.4.1994, sp.zn.

neznámá [online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/940419i3.html>.

9. Rozsudek Tribunale di Pavia, Itálie, ze dne 29.12.1999, sp.zn. nezjištěna [online].

Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/991229i3.html>.

10. Rozsudek Tribunale di Rimini, Itálie, ze dne 26.11.2002, sp.zn. 3095 [online].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021126i3.html>.

Japonsko

11. Rozsudek Tokyo Chiho Saibansho, Japonsko, ze dne 19.3.1998, sp.zn. 1997-wa-

19662 [online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/980319j1.html>.

Německo

12. Rozsudek Oberlandesgericht Koblenz, Německo, ze dne 23.2.1990, sp.zn. 2 U

1795/89 [online]. Dostupné z: <http://www.cisg-online.ch/cisg/urteile/19.htm>.

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/920422f1.html





72

13. Rozsudek Oberlandesgericht Frankfurt, Německo, ze dne 17.9.1991, sp.zn. 5 U 164/90

[online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/910917g1.html>.

14. Rozsudek Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 2.7.1993, sp.zn. 17 U

73/93 [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/930702g1.html>.

15. Rozsudek Oberlandesgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 10.2.1994, sp.zn. 6 U

32/93 [online]. Dostupný z:

<http://www.unilex.info/case.cfm?pid=1&do=case&id=68&step=FullText>.

16. Rozsudek Landgericht Düsseldorf, Německo, ze dne 11.10.1995, sp.zn. 2 O 506/94

[online]. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cases/951011g1.html>.

17. Rozsudek Oberlandesgericht München, Německo, ze dne 11.3.1998, sp.zn. 7 U

4427/97 [online]. Dostupné z: <http://www.cisg-online.ch/cisg/urteile/310.htm>.

18. Rozsudek Oberlandesgericht Stuttgart, Německo, ze dne 28.2.2000, sp.zn. 5 U 118/99


19. Rozsudek Oberlandesgeritcht Frankfurt, Německo, ze dne 30.8.2000, sp.zn. 9 U 13/00


Nizozemí

20. Rozsudek Arrondissementsrechtbank Almelo, Nizozemí, ze dne 9.8.1995, sp.zn. 4367

[online]. Dostupný z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/950809n1.html>.

21. Rozsudek Arrondissementsrechtbank Amsterdam, Nizozemí, ze dne 5.10.1994, sp.zn.

H93.2900 [online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/941005n1.html>.

Rakousko

22. Rozsudek Bezirksgericht für Handelssachen Wien, Rakousko, ze dne 20.2.1992,

sp.zn. 9 C 3486/90w [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/920220a3.html>.

23. Rozsudek Oberster Gerichtshof, Rakousko, ze dne 27.5.1997, sp.zn. 5 Ob 538/95

[online]. Dostupné z: <http://www.cisg.at/5_53895.htm>.

USA

24. Rozsudek U.S. District Court, Northern District of California, San Jose Division,

USA, ze dne 27.7.2001, sp.zn. C 01-20230 JW [online]. Dostupné z:

<http://www.cisg.law.pace.edu/cases/010727u1.html>.

25. Rozsudek Federal District Court Florida, USA, ze dne 22.11.2002, sp.zn. 01-7541-

CIV-Zloch [online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021122u1.html>.

26. Rozsudek U.S. Court of Appeals, USA, ze dne 20.6.2003, sp.zn. 02-2169 [online].

Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/030620u1.html>.


http://www.cisg.law.pace.edu/cases/951011g1.html


http://cisgw3.law.pace.edu/cases/950809n1.html

http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/wais/db/cases2/920220a3.html

http://www.cisg.at/5_53895.htm

73

27. Rozsudek U.S. District Court, Western District Washington, at Seattle, USA, ze dne

17.7.2006, sp.zn. C05-1195C [online]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/060717u1.html>.

Španělsko

28. Rozsudek Audienci Provincial de Barcelona, Španělsko, ze dne 4.2.1997, sp.zn. RA

340/1997 [online]. Dostupné z: <http://cisgw3.law.pace.edu/cases/970204s4.html>.

Švýcarsko

29. Rozsudek Cour de Justice de Génève, Švýcarsko, ze dne 15.11.2002,

sp.zn.C/27897/1995 [online]. Dostupné z:

<http://cisgw3.law.pace.edu/cases/021111s2.html>.

Databáze

1. CISG Database [online databáze]. Pace Law School Institute of International

Commercial Law, 2010. Dostupné z: <http://www.cisg.law.pace.edu/cisg/text/digest-

cases-01.html>.

2. CISG.at [online databáze]. Pace Law School Institute of International Commercial

Law, 2009. Dostupné z: <http://www.cisg.at/CISGframee.htm>.

3. CISG-online [online databáze]. Global Sales Law, 2008. Dostupné z:

<http://www.globalsaleslaw.org/index.cfm?pageID=29>.

4. UNILEX [online databáze]. Center for Comparative and Foreign Law Studies, 2002.

Dostupné z: <http://www.unilex.info/dynasite.cfm?dssid=2376&dsmid=13352>.

http://cisgw3.law.pace.edu/cases/970204s4.html

http://www.cisg.at/CISGframee.htm

74

75

Date post:	28-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	phungmien
View:	219 times
Download:	2 times

Význam výhrady podle čl. 95 pro aplikaci Úmluvy OSN o smlouvách ...

Documents