Vozíčkář 5/2013

Milí čtenáři...

přijde mi, že na podzim se toho děje nejvíc. Nemyslím teď padající listí a sklizeň ovoce, ale padající termíny akcí a sklizeň celoročních aktivit. U nás, na Lize vozíčkářů a především v programu Prezentace a osvěta, který pro vás připravuje i časopis Vozíčkář, to totiž dost žilo. Připravovali jsme akci v brněnské Vaňkovce, vyhodnocovali fotosoutěž, pořádali besedy pro děti základních škol o životě s hendikepem, realizovali benefiční představení pro Bezbariérové divadlo Barka, psali žádosti na rok 2014, sledovali jsme kauzy s RegioJetem i kontroverzní výroky prezidenta Miloše Zemana. Do toho rekonstrukce, Den otevřených dveří a spousta práce na nových stránkách www.vozickar.com. Myslím, že by nám mohl leckdo odpustit, že páté číslo Vozíčkáře bude průměrné. Jenže vše je naopak, čeká vás mnohem víc stran, zajímavé články, vydařené fotografie. Páté číslo Vozíčkáře je totiž pestré jako náš podzim. Nestačilo se sice vyloupnout hlavní téma vydání, ale myslím, že to není na škodu, naopak. Bob Pelikán si pro vás připravil analýzu problému s nastupováním, lépe řečeno nakládáním vozíčkářů do žlutých vlaků společnosti RegioJet. Alex Videmannová sledovala i se svým fotoaparátem dění na Pragomedice i na módní přehlídce Stylově bez bariér. Magda Hanková připravila servis pro ty, kteří chtějí bojovat se zimou ve wellness centrech. No a Laďka Blažková zase vyzpovídala autora projektu Spolumat, díky němuž se hendikepovaným otevírá svět kultury různých žánrů. Kromě toho najdete v časopise i začátek poutavého líčení o dobrodružné cestě do španělského Santiaga z pera poutnice Lindy Riegrové nebo jeden z rozhovorů, kterými nás zásobuje zdarma a ochotně Vítek Formánek. Tentokrát si vybral osobnost světového významu – doktora Patcha Adamse – zakladatele programu nemocničních klaunů. Těším se na zimu, ač to může znít vám, našim čtenářům, dost nelibě. Těším se na to, až budu moct všechno z letošního podzimu vstřebat a zažít. Až se budu moct ohlédnout za aktivitami, které pro zdravotně hendikepované dělá nejen Liga vozíčkářů, ale desítky dalších organizací (například novopacké občanské sdružení Život bez bariér, které založil i zde v časopise představovaný Josef Fučík). A taky se můžu zamyslet nad tím, jak se svou prací, svými kampaněmi a příběhy snažíme předávat společnosti poselství o tom, že vozík není nedůstojná pomůcka k životu. Můžu se zamyslet nad tím, děláme-li to dobře, když pak člověk, jehož slova sledují miliony našich občanů, může prohlásit, že z vozíku přece nejde učinit státotvorný akt. Už teď však zběžné hodnocení ukazuje na jasný výsledek. Chybná kalkulace a vyjadřování bude nejspíš na jiné straně rovnice. Poukazujme na špatné výpočty, to naším úkolem zůstává i nadále. Aneta Vidurová

Liga informuje

Přisedli jste si

Kdo ve dnech 17.–19. října procházel brněnskou Galerií Vaňkovka, nemohl přehlédnout Ligu vozíčkářů a její pestrý program. Největší úspěch měla výstava výrobků chráněných dílen a taneční soubory z Bezbariérového divadla Barka. Své publikum si získali studenti z Kociánky, klienti z Velety i sportovci v sobotním rodinném bloku. Spolupracovali jsme s Galerií Vaňkovka, s o. s. Bezmezí, díky němuž si lidé mohli vyzkoušet pocity nevidomého člověka, o. s. Domov pro mne se zapojilo se svou kampaní s benefičními veřejnými knihovnami, sdružení Veleta vyslalo své klienty-umělce, aby předvedli, co umí. Sdružení Práh nám zase poskytlo prostory. Podpořili nás i členové o. s. Rebell Legion, postavy ze Star Wars. Navštívil nás i známý fotograf Jindřich Štreit či spisovatel Ivan Jergl. Mediálně nás podpořilo Rádio Petrov i Český rozhlas Brno. Velký ohlas měly diskusní bloky, o kterých si můžete přečíst na jiném místě časopisu. Benefiční cíle akce byly splněny, podařilo se nám vybrat téměř 45 000 Kč, které zčásti podpoří provoz Bezbariérového divadla Barka, zčásti pokryjí náklady na realizaci akce. Všem dárcům děkujeme. Ještě jedno „díky“ by tu však mělo zaznít: díky všem zaměstnancům, kteří přiložili ruku k dílu a reprezentovali nás dobrou náladou a úsměvy. Na fotografie se můžete podívat v sekci Fotogalerie na stránkách Ligy vozíčkářů. (ata)

Rekonstrukce – hotovo!

Je to tady, dočkali jsme/jste se! Liga vozíčkářů je v novém a nabízí mnohem lepší podmínky pro individuální konzultace, semináře, PC kurzy a pro návštěvy. O rekonstrukci sídla Ligy vozíčkářů na Bzenecké 23 se uvažovalo už dlouho – a to kvůli značným energetickým úsporám a lepší přístupnosti. Bývalé prostory byly značně omezující a vzhledem k rozšiřujícím se službám Ligy nevhodné. Navíc, kdo jiný by měl být vzorem přístupnosti, když ne Liga vozíčkářů. A tak jsme se do toho pustili.FinanceFinance na celou rekonstrukci poskytl z velké části Evropský fond pro regionální rozvoj v rámci Regionálního operačního programu Jihovýchod, a to v částce 7 635 689 Kč. Liga vozíčkářů se na nákladech podílí částkou 1 347 475 Kč, na což nám poskytlo statutární město Brno bezúročnou dvouletou půjčku, kterou budeme teď postupně splácet. Celkové náklady na rekonstrukci jsou tedy 8 983 164 Kč. Co se hlavně změnilo?Máme nová plastová okna, zateplení, nově uspořádané místnosti, kompletně rekonstruované sociální zařízení – prostorné toalety pro vozíčkáře (muže a ženy zvlášť) a sprchy, nové podlahy, stropy, nové dveře, automatické otvírání vchodových dveří, máme nové koberce, nové zvukotěsné hovorny, krásnou světlou a prostornou seminární místnost, chystá se nová kuchyňská linka, řešíme i nový nábytek. Centrum denních služeb má k dispozici dva pokoje, v létě si užijeme krásné atrium – relaxační dvorek pro schůzky i odpočinek. (ata)

Víte, že připravujeme nový NÁPADNÍK?

Od ledna 2014 budou platit opět nová pravidla v legislativě spojená s životem s postižením. Pokud chcete

mít kompletní přehled, můžete si už nyní objednat Nápadník 2014. Jak na to?

Objednávka pro jednotlivce PŘES SMSZašlete SMS zprávu v tomto tvaru:NAPADNIK mezera VAŠE PŘÍJMENÍ mezera VAŠE JMÉNO mezera NÁZEV VAŠEHO MĚSTA (OBCE) mezera ULICE mezera ČÍSLO POPISNÉ mezera PSČ.

SMS zprávu můžete napsat jak velkými, tak malými písmeny, text pište, prosím, bez diakritiky.

Příklad: NAPADNIK POKORNY PAVEL IVANCICE DOLNI HLINKY 8 66491

Svoji SMS pošlete na telefonní číslo 902 10. Cena SMS zprávy je 99 Kč (vč. DPH). Ihned obdržíte zpětnou SMS potvrzující, že jsme vaši platbu obdrželi. V odpovědní SMS je uvedeno, že si osoba „předplatila“ publikaci na rok 2014 a bude dodána jako běžná zásilka poštou nejpozději v únoru 2014.

Službu technicky zabezpečuje KONZULTA Brno, a. s., Veveří 9, 602 00 Brno, horká linka 541 128 530, hotline@sms-operator.com. (Pro operátora Telefonica O2 je služba zajišťována ve spolupráci se společností Tanger computersystems, s. r. o.). Počet SMS z jednoho telefonního čísla je omezen na 3 SMS.Pokud nemáte možnost poslat SMS:Pokud není možné objednat a zaplatit si publikaci prostřednictvím SMS, je možné nechat si ji zaslat NA DOBÍRKU prostřednictvím České pošty, nicméně v tomto případě osoba kromě ceny publikace 99 Kč zaplatí také cenu dobírky dle aktuálního ceníku ČP, cca 80 Kč. Objednávka pro organizaceNezdravotnické organizace a instituce mohou objednávat Nápadníka 2014 za cenu 169 Kč (vč. DPH, poštovného a balného), požadovaný počet publikací bude zaslán poštou společně s fakturou k úhradě či jiným požadovaným dokladem do účetnictví.Objednávejte telefonicky na číslech 537 021 490, 725 122 853-2, e-mailem na adrese info@ligavozic.cz či poradna@ligavozic.cz.

Projekt (Do) práce bez obav skončil…

…ale Liga vozíčkářů podporuje lidi se zdravotním postižením dál

Do práce bez obav s námi vykročilo 77 klientů. Devětadvacet z nich našlo práci. Finanční dotace na mzdové příspěvky z projektu využilo 9 zaměstnavatelů, ostatní vytvořili pracovní místa bez finanční podpory. Úspěchy projektu (Do) práce bez obav, který skončil po dvou letech v říjnu 2013 ve Velkém Meziříčí a ve Vyškově, jsou zřejmé. Více než čísla ale mluví za dobrou práci pracovních konzultantů příběhy 65 klientů, kteří s nimi řešili na individuálních konzultacích své problémy a hledali, jak z bludných kruhů ven. Které cesty vedou k novému zaměstnání? Kariérní poradenství, vzdělávací kurzy, individuální podpora a vytvoření pracovních míst ve firmách. To vše mohli klienti s tělesným, mentálním nebo duševním postižením či s civilizačními chorobami využít. Aktivity na pobočkách jsou stejně jako služby Ligy vozíčkářů otevřené všem lidem, tedy nejen vozíčkářům.A protože tato nabídka nadále díky dalším projektům v regionech trvá, objasněme si, jak taková pomoc vypadala právě ve Velkém Meziříčí a ve Vyškově. Na konzultacích se pracovní konzultantky spolu s jednotlivými klienty věnovaly jejich individuální problematice související s hledáním práce. Zpravidla tedy společně sestavovali nebo revidovali životopis klienta, tvořili motivační dopisy na inzeráty pomocí e-mailu

tak, aby zaměstnavatele zaujal. Klienti se naučili vyhledávat nabídky práce na webových pracovních portálech, hledat na internetu bližší informace o firmách, u kterých se chtějí ucházet o práci, mohli si na internetu založit e-mailovou schránku. Pokud přišli s vlastním námětem, který souvisel s hledáním práce, vycházely jim pracovní konzultantky dle možností vstříc.Kromě toho využilo 45 klientů možnost navštěvovat různé kurzy, ať už zaměřené na práci s počítačem nebo na komunikaci se zaměstnavatelem. Tato podpora s cílem pomoci hendikepovaným lidem hledajícím pracovní uplatnění byla díky projektu s názvem (Do) práce bez obav zdarma. Projekt byl financován z prostředků ESF prostřednictvím OPLZZ a státního rozpočtu ČR, proto byly služby tohoto projektu poskytovány klientům zdarma.Služby nabízí Liga vozíčkářů i nadále všem lidem s tělesným, mentálním, duševním postižením či s civilizačními chorobami. Pomoc můžete hledat v pobočkách ve Velkém Meziříčí, ve Znojmě, v Blansku, ve Žďáru nad Sázavou, v Jihlavě, v Hodoníně, v Břeclavi, ve Veselí nad Moravou a samozřejmě v Brně. Více informací na: www.ligavozic.cz. tel.: 537 021 493 (pevná linka) nebo 777 010 331 (mobilní telefon), e-mail: info@ligavozic.cz.

Počítač – nezbytnost pro práci i pro život

Nabídka počítačových kurzů pro zdravotně postižené není nová, je však stále aktuálnější. Překonat nevýhodu, kterou nejen na pracovním trhu nastavuje hendikep, pomůže jen aktivita a znalosti, které dříve nebyly potřeba. „I skladník, hlídač nebo prodavačka musí umět ovládat počítač. Liga vozíčkářů nabízí lidem s invaliditou tyto kurzy zdarma,“ uvedla Michaela Kubešová, koordinátorka projektu Zapojte se…!

– Proč je dobré umět pracovat s počítačem? V dnešní době plné techniky je i hledání zaměstnání bez znalosti práce na PC velmi problematické a zdlouhavé. Člověk je tak odkázaný na ÚP nebo obcházení zaměstnavatelů v místě bydliště. Na internetu najdete ve svém regionu během minuty několik desítek pracovních míst. Internet poskytuje také možnost být v každodenním kontaktu se svými blízkými, kteří žijí daleko, prostřednictvím programu Skype, fotky vnoučat vaši dcera či syn mohou uložit do úschovny a vy je můžete vidět ihned. Dále si můžete prostřednictvím e-mailu či na sociálních sítích dopisovat s kamarády, rodinou..., to vše jsou výhody práce na PC.

– Jaké profese potřebují tuto znalost? V dnešní době již prakticky všechny. Setkáváme se i s pracovními nabídkami, u kterých dříve práce na počítači nebyla nutností, ale nyní je vyžadována alespoň základní znalost. Například může jít o pozice skladníka, ostrahy, vrátného, prodavačky.

– Jak přistupujete k lidem s různými formami hendikepu? Co když třeba někdo špatně vidí nebo má problémy s motorikou? S takovými problémy se setkáváme často, a to nejen na počítačovém kurzu. Vždy se snažíme najít nějakou možnost daný hendikep kompenzovat. Pro účastníky s horším zrakem zvětšíme velikost zobrazení dané stránky a vše, co se v kurzu učíme, je lektorem při jednotlivých lekcích promítáno s praktickými ukázkami na velké plátno. Lektor přizpůsobuje tempo výuky konkrétní skupině, také je možné se během lekcí dotazovat na případné nejasnosti. Pokud by někdo potřeboval ještě větší podporu, i zde není nic ztraceno. Lze se domluvit s pracovní konzultantkou a vše dohnat individuálně dle potřeby.

– Je už k přihlášce do kurzu potřeba mít nějaké znalosti? Pro účast na našem PC kurzu je třeba mít jen chuť naučit se něco nového. Na kurzu probereme vše od úplného začátku – jak spustit počítač, jak pracovat s programy MS Word, MS Excel a s internetem. Lekce jsou dvakrát týdně, zájemce tedy nemusí mít obavu, že toho bude moc naráz. Je zde rovněž prostor procvičit si probrané téma.

– Kde si může člověk dovednosti zkoušet, když nemá doma počítač? Tento problém se týká většiny účastníků kurzu, pokud nemají doma PC například pro děti. V takových případech je možné práci na PC trénovat např. v knihovně, u známých anebo jak jsem již zmínila, lze si dovednosti procvičovat s pracovními konzultantkami na pobočkách.

Na kurzy se můžete hlásit již nyní! Neváhejte a přijďte!Kurzy Ligy vozíčkářů trvají dva měsíce, v každém týdnu se konají dvě tříhodinové lekce.

Blansko:1. běh PC kurzu (16 lekcí) se uskuteční v termínu: leden–únor 20142. běh PC kurzu (16 lekcí) se uskuteční v termínu: březen–duben 2014

Informace u Bc. Lucie Chýlkové, Dis.Tel.: 725 020 779Sukova 1052/6, BlanskoŽďár nad Sázavou:1. běh PC kurzu (16 lekcí) se uskuteční v termínu: leden–únor 20142. běh PC kurzu (16 lekcí) se uskuteční v termínu: březen–duben 2014

Informace u Bc. Mileny StejskalovéTel.: 702 023 071Komenského 1786/25, Žďár nad Sázavou (prostory ÚP, odbor st. sociální podpory)

PC kurzy s názvem Obsluha osobního počítače nabídne i pobočka ve Znojmě, a to díky projektu Společně do práce. Účastníci se naučí jak základy, tak i pokročilejší úkony (např. vkládání obrázků do textu, pokročilejší výpočty v Excelu, práce s mapami na internetu, nakupování v e-shopu, pokročilé vyhledávání na internetu, pokročilejší funkce e-mailové schránky, ukládání dat na flashdisky, vypalování CD).

1. běh PC kurzu (20 lekcí) se uskuteční v termínu: leden–březen 20142. běh PC kurzu (20 lekcí) se uskuteční v termínu: duben–duben 2014Informace u Mgr. Elišky Přibylové Tel.: 725 933 427Adresa pobočky: Pontassievská 1, Znojmo, 669 02

Psí život

Rekondice 2013 – Poslův mlýn u Doks

Rekondičního pobytu jsme se letos zúčastnili poprvé a nováčky jsme byli nejen coby účastníci této akce, ale také v roli psovodů. Náš táta je kvůli pokročilému stadiu roztroušené sklerózy na invalidním vozíku, a tak jsme v loňském roce zažádali u Ligy vozíčkářů o asistenčního psa. Fenka Bára, kterou pro tátu cvičila trenérka Irena Bartoňová, měla v srpnu těsně před absolvováním asistentských zkoušek. Natrénovat si tedy spolupráci s naším pejskem pod odborným dohledem a vidět, jak asistenční psi fungují společně se svými paničkami a pánečky, se nám jevilo jako ideální příležitost. Vzhledem k tomu, že se Bára měla stát novým členem naší rodiny, jsme jeli všichni čtyři – po chvíli přesvědčování i naši -náctiletí synové. Nedokázali jsme si představit, jak vše bude fungovat, ale byli jsme skutečně v nejlepším slova smyslu zaskočeni, jak spolu dokážou lidé s různým postižením i zdraví účastníci vycházet a nově příchozí okamžitě mezi sebe začlenit. A díky nenápadnému vedení trenérů a zkušenostem svých pánečků spolu skvěle fungovali i pejskové, kterých bylo celkem patnáct.Ocenili jsme profesionální organizaci pobytu a program, který byl vhodně sestaven s přihlédnutím k různým druhům postižení účastníků. Byli jsme tak aktivní každý den, ale s možností přiměřené relaxace a opětovné regenerace sil. Program se zaměřoval zejména na výcvik asistence a poslušnosti, kdy díky přátelskému a individuálnímu přístupu trenérů bylo možné bez většího stresu zvládnout všechny problémy. V areálu rekreačního komplexu nechyběl rybník a počasí bylo příznivé i pro vodní záchranářský výcvik, který si pejsci i jejich pánečkové velmi užili. Inspirativní byly přednášky zaměřené na zlepšení kvality života vozíčkářů. Velmi nás zaujaly přednášky Ivana Bendy o psím chování a resuscitaci psů. Ocenili jsme praktické rady a informace Aleny Sedlačíkové o nejnovějším vývoji legislativní situace zdravotně postižených. Procvičili jsme si paměť s trenérkou Irenou a fyzioterapeutka Zdeňka Faltýnková z České asociace paraplegiků, která je specialistkou na spinální problematiku, rozpohybovala celou skupinu cvičením s velkými míči a overbally. Pan Prokop z Invacare nám pak ukázal nové odlehčené vozíky a diskutoval možnosti oprav těch starých.Vrcholem programu byla soutěž o pohár Ligy vozíčkářů, která se uskutečnila poslední den. Rádi jsme se zapojili a obdivovali jsme sportovního ducha všech účastníků soutěže. Někteří z nich dokonce byli ochotni u obtížnějších disciplín suplovat své psí mazlíčky. Příjemné bylo i posedět večer u táboráku, vyslechnout si zážitky a historky z minulých let a nostalgicky si opéci buřtíka.Ubytování bylo příhodně vybráno tak, aby se všude nacházel bezbariérový přístup a celá skupina bydlela v jedné budově. Paničky a pánečkové na vozíku rádi využili možnost venčení v areálu i v okolním lese s množstvím asfaltových cest. Zdraví účastníci si užili i další aktivity, které bylo možné v rekreačním středisku uskutečnit – půjčení kol a dalších sportovních pomůcek, menší i velkou trampolínu. A všichni samozřejmě ocenili možnost pěkných výletů do okolí.Náš dojem z celé akce byl jedním slovem skvělý. Rekondiční pobyt je pro nás stále zdrojem jedinečných zážitků a inspirace. Poznali jsme řadu úžasných lidí a naučili se, jak pracovat s naší novou asistentkou Bárou. Držíme se dobrých rad, které jsme dostali, snažíme se být důslední a připravujeme se na soutěž o pohár Ligy vozíčkářů, abychom v příštím roce neudělali ostudu naší skvělé trenérce a organizátorce Ireně. Na viděnou na rekondičním pobytu 2014. Pauknerovi

Legislativa

Seriál Nový občanský zákoník aneb občane, raduj se a třes…

O chystaném novém občanském zákoníku jste již zřejmě zaslechli kdejaké zvěsti, o jeho 3081 paragrafech se mluví v médiích a někdy i u piva či vína v hospodě. Podle jeho autorů je v NOZ kladen důraz na základní ideje nového soukromého práva, jako jsou hranice svobody soukromé vůle, zásada poctivosti a dobré víry a především vůdčí myšlenka, že právo je tu kvůli lidem. Připravili jsme pro vás výtah ze zásadních oblastí, a to i z těch paragrafů, které se netýkají přímo života se zdravotním postižením. Budeme rádi, když vám takto poskytneme impulz k tomu, abyste si zjistili podrobné informace i z jiných zdrojů. Bohužel kapacita Poradny pro život s postižením ani prostor v časopise Vozíčkář nedovoluje zpracovat podrobně všechny zásadní změny. Pojďme si tedy ale říci, jakým oblastem bychom měli od 1. ledna 2014 věnovat pozornost.

Téma 1 – Nájem bytuCo všechno si můžu pronajmout?Od 1. 1. 2014 se v nájemním bydlení budou dít divy. Nově si totiž můžete pronajmout i prostor, který není rozhodnutím stavebního úřadu určen k bydlení, pokud je tento prostor fakticky k bydlení vhodný a zdravotně způsobilý. Problém však nastane v případě, že na tento prostor budete žádat příspěvek či doplatek na bydlení od státu, protože na tyto nebytové prostory je nebude možné čerpat. Pronajmout si můžete nově i celý dům (v současné době je to v občanském zákoníku řešeno jen částečně).

A co nájemní smlouva?Co se týká nájemní smlouvy, § 2237 sice uvádí, že smlouva vyžaduje písemnou formu, nicméně „pronajímatel nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy“, což dle výkladu některých právníků prakticky umožňuje i ústní smlouvu o nájmu bytu. Zajímavé jsou také změny v obsahu nájemní smlouvy. Nyní je nutné mít ve smlouvě označení bytu, jeho příslušenství, rozsah užívání, nájemné – výše/výpočet, úhrady za plnění spojené s užíváním (služby) – výše/výpočet. Pokud však po 1. 1. 2014 nebude ve smlouvě sjednáno nájemné, bude určeno nájemné v místě obvyklé, nejsou-li sjednány služby, budou určeny „nezbytné“ služby, jejichž úhrada bude stanovena zálohami, paušálem či zvláštním právním předpisem. Dobu nájmu nebude nutné uvádět; pokud nebude uvedena, jedná se o nájem na dobu neurčitou.

Kolik zaplatím předem?Změny se chystají také v kaucích při nájmu bytu, nově může tzv. „jistota“ činit až šestinásobek měsíčního nájemného, pronajímatel si z ní může odečíst dlužné nájemné. Po ukončení nájmu má však nájemce právo na vrácení jistoty a na úroky z jistoty, které stanovuje zákonná sazba. V oblasti kaucí však již dle současné právní úpravy vzniká často neřešitelný problém, kde na ni vzít, úřady na ni totiž nechtějí poskytovat mimořádnou okamžitou pomoc.

O kolik mi můžou zvednout nájem?Nájemné bude možné zvýšit na základě vzájemné dohody, kromě dohody lze nájemné po roce zvýšit až na „místně obvyklé nájemné“ (ne však o více než 20 % za poslední 3 roky), dále lze zvýšit nájemné z důvodu provedených stavebních úprav.

Můžu si vzít podnájemníka?Pokud mi pronajatý byt slouží k trvalému bydlení, mohu si vzít podnájemníka i bez souhlasu pronajímatele. Pokud však jako nájemce v bytě trvale nebydlím, je souhlas pronajímatele nutný. Pokud mi pronajímatel do jednoho měsíce neodpověděl, tedy nesdělil svůj souhlas, má se za to, že s podnájmem souhlasí.

A jak může nájem skončit?Nově bude od 1. 1. 2014 řešen také zánik nájmu. V NOZ již nebudou výpovědní důvody spojené s přivolením soudu. Pronajímatel musí nájem vypovědět písemně a uvést do něj důvod výpovědi. Pokud pronajímatel nájemce zároveň s výpovědí neinformuje o možnosti vznést proti této výpovědi námitky a dát ji přezkoumat soudem, je taková výpověď neplatná. Lhůta pro podání návrhu k soudu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi je 2 měsíce od doručení výpovědi.Pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou:a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází,c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebod) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu.Dále může pronajímatel vypovědět nájem na dobu neurčitou s tříměsíční výpovědní dobou i v případě, žea) má být byt užíván pronajímatelem, nebo jeho manželem, který hodlá opustit rodinnou domácnost a byl podán návrh na rozvod manželství, nebo manželství bylo již rozvedeno,b) potřebuje pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni.Poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal (nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu).Porušení povinnosti „zvlášť závažným způsobem“ je zejména nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li nájemce byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem či způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí, nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.Nově se zavádí tzv. „prologace“ neboli automatické prodloužení nájmu v případě, že po skončení nájmu nájemce ještě 3 měsíce užívá byt.

Co se tedy ruší?Jak už bylo řečeno, ruší se od 1. 1. 2014 výpovědi z nájmu s přivolením soudu, dále bytové náhrady a „právo na bydlení“, dále nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení. Společný nájem bytu manželů je pak nově upraven v části rodinného práva.

A co byty zvláštního určení?Bytem zvláštního určení se nově dle § 2300 myslí byt určený pro ubytování osob se zdravotním postižením nebo byt v domě se zařízením určeným pro tyto osoby nebo byt v domě s pečovatelskou službou.Smlouvu o nájmu bytu zvláštního určení může pronajímatel uzavřít jen na základě písemného doporučení toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, nebo jeho právního nástupce. U bytů zvláštního určení nebude platit tzv. přechod nájmu. Zemře-li nájemce, nájem bytu zvláštního určení skončí a pronajímatel vyzve

osoby, které bydlely v bytě společně s nájemcem, aby byt vyklidily nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy výzvu obdrží. Nájem bytu zvláštního určení může pronajímatel vypovědět pouze s předchozím souhlasem toho, kdo takový byt svým nákladem zřídil, popřípadě jeho právního nástupce. Ostatní ustanovení o nájmu bytu se u bytů zvláštního určení neliší od běžné právní úpravy dle NOZ.

Novým občanským zákoníkem se řídí i nájmy bytu vzniklé před datem 1. 1. 2014! Smlouvy podle starého občanského zákoníku jsou platné, ale řídí se novými ustanoveními. Pokud však byly v původní smlouvě sjednány výslovně některé podmínky (např. bytové náhrady), platí tato ustanovení daná smlouvou i přesto, že již v novém občanském zákoníku nefigurují. Dosud nedořešenou věcí jsou výše uvedené nájmy obytných místností. Poradna pro život s postiženímbezplatná linka 800 100 250poradna@ligavozic.czwww.ligavozic.cz/poradna

Aktuálně

NON-HANDICAP

Po třech dnech se 25. října zavřely brány pražského Výstaviště, kde souběžně probíhaly tradiční veletrhy zabývající se zdravotnickou tematikou. Byl to již 35. ročník mezinárodního veletrhu PRAGOMEDICA, který se tak pyšní jednou z nejdelších tradic ve svém oboru u nás, a neméně zajímavý 17. ročník specializované výstavy NON-HANDICAP pro zdravotně postižené.

Z tiskových materiálů obou veletrhů jsme se dozvěděli, že osvědčené spojení obou akcí poskytuje prostor pro prezentaci novinek ve zdravotnické technice nejen lékařům a profesionálům v nejrůznějších zdravotnických oborech, ale také terapeutům, pedagogům a sociálním pracovníkům. Výstava NON-HANDICAP byla označována místem setkání dobrovolných organizací a výrobců, dovozců a prodejců pomůcek pro zdravotně postižené. „Na jednom jediném místě se zde setkají stovky lidí s různými druhy hendikepů, kteří potřebují a užívají pomůcky pro zdravotně postižené, a potkají se tady právě s těmi odborníky, kteří schvalují a hradí jejich používaní. Na těchto veletrzích tak vzniká velký prostor pro cennou diskuzi,“ uvedla Markéta Holatová, tisková mluvčí pořádající Incheby Praha. A právě tato slova se mi zdají po zhlédnutí obou veletrhů poměrně hodně nadnesená.

Jaká byla realita? Na veletrh chodím pravidelně již několik roků, ale takto „chudou“ výstavu jsem už dlouho neviděla. Chápu všechny vystavující, že suma za metr čtvereční výstavní plochy je tak vysoká, že se mnohým organizacím, které jsem zde léta potkávala, zdála neakceptovatelná. V době, kdy neziskový sektor obrací každou vynaloženou korunu desetkrát, pokládám účast na takové akci přinejmenším za neekonomickou.

I když bylo možné navštívit oba veletrhy zdarma, rozhodně se návštěvníci u vchodu netlačili a nebyli k vidění ani mezi jednotlivými vystavenými exponáty. Jak jsem se dozvěděla z mnoha stran zúčastněných firem, první den zel veletrh naprostou prázdnotou. Druhý den trochu svitla naděje a přeci jen se někteří návštěvníci do Holešovic vydali. Především doprovodný program v podobě každodenních přednášek s ukázkami Centra výcviku psů pro postižené (pod názvy Když asistent či průvodce štěká a Pes v roli průvodce a asistenta) celou situaci zachraňoval. Také konference na téma Možnosti pojištění dlouhodobé péče v ČR se účastnilo velké množství návštěvníků. Pořadatelé konference Asociace poskytovatelů sociálních služeb a Národní Rada osob se zdravotním postižením se zde snažili diskutovat o možnostech zavedení pojištění či připojištění dlouhodobé péče, jako jednu z reakcí na demografické a ekonomické budoucí změny. Zároveň zde byly představeny již existující systémy pojištění v Německu a Švýcarsku a možnosti případného zavedení tohoto typu pojištění v České republice. Jak jsem již uvedla, organizátoři této konference mohli být spokojeni, neboť se mohli pochlubit plným sálem. Nechci být „rýpal“, ale mám trochu podezření, že se u mnohých návštěvníků jednalo o taktický tah – tedy být viděn! Šlo totiž o poslední den před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V prvních řadách se objevili známé osobnosti politické scény. Vystavovatelé i skromný počet návštěvníků (mezi které jsem se počítala i já) pak se zájmem pozorovali, jestli po skončení konference projeví alespoň aktivně zájem o danou problematiku v praktických ukázkách vystavovatelů. Doufala jsem, že všichni s velkou pozorností pozvolna projdou celý veletrh a nechají si mnohé pomůcky potřebné k životu hendikepovaných alespoň předvést. Opak byl ale pravdou. Většina „papalášů“ veletrhem proběhla nejkratší možnou cestou ven, aniž by zhlédla vystavované exponáty. Myslím si, že veletrhy s tímto zaměřením jsou potřebné. Co dělá veletrh úspěšným, je velká návštěvnost a s tím spojená spokojenost vystavovatelů. Mám obavy, že ani jedno se tentokrát nenaplnilo. Pokud bych tedy mohla shrnout celou akci, asi největší zážitek zaznamenal benefiční večer s módní přehlídkou pod názvem – Stylově bez bariér, ale to už je jiný příběh (viz str. 22). Text a foto: Alexandra M. Videmannová

Ruční nakládka do rychlíku v Česku? Ostuda, na kterou je nutné upozornit!

Nevelký, ale formou i načasováním nápaditý protest se odehrál posledního října na pražském hlavním nádraží. Sdružení Asistence tam uspořádalo happening, který upozornil na fakt, že firma RegioJet Radima Jančury provozující dálkové vlaky zrušila od listopadu objednávání zdvižných plošin pro nakládání vozíčkářů u Českých drah.„Nejvíc náš naštval způsob, jakým to prezentovali,“ říká Erik Čipera ze zmíněného sdružení. „V prvním prohlášení na internetu uvedli, že lidé s postižením zdržují, jejich přeprava je drahá a přináší zvýšené administrativní nároky,“ vysvětluje. Takové vyjádření považuje nejen on, ale i vozíčkáři z Asistence za urážlivé a diskriminační.Vysokopodlažní vlaky RegioJet jezdí v Česku zatím na jediné trase, a to z Prahy do Ostravy a odtud do Žiliny. Lidé na mechanickém vozíku se do nich nakládají už pouze ručně. Dělá to personál vlaku, který zatím není na takové zacházení proškolený. „Ruční manipulace je obtížná a nebezpečná jak pro pomocníky, tak pro vozíčkáře. Kdykoli může dojít k vážnému úrazu,“ podotýká Čipera.Jeho slova potvrdila zkušební nakládka během happeningu. Dva stevardi museli požádat o pomoc přihlížející novináře, a přesto bylo nutné přenést cestujícího a vozík odděleně. Žádná sláva to není ani uvnitř vagónu: pro vozíčkáře je v každé soupravě RegioJetu 5–7 míst na chodbičce, v blízkosti bariérového WC. Z přepravy jsou navíc vyloučeni lidé na električáku.

Pomyslný bod k dobru lze panu Jančurovi přičíst za to, že všechny nedostatky přiznává a veřejně doporučuje vozíčkářům, aby cestovali s konkurenčním dopravcem – třeba s firmou Leo Express. Zvláštní ale je, že na Slovensku to jde. RegioJet tam provozuje nízkopodlažní rychlíky z Bratislavy do Komárna.Samostatnou kapitolou v téhle kauze jsou mobilní zdvižné plošiny Českých drah. Firma pana Jančury o ně nestojí, protože jejich používání bylo údajně drahé a musela je objednávat s neúnosně velkým předstihem. „Třicet šest hodin před odjezdem již tato služba Českých drah není k dispozici vůbec,“ uvedl brněnský podnikatel. S jeho názory náš dominantní železniční dopravce samozřejmě nesouhlasí... Když se dva dohadují, třetímu často zbudou oči pro pláč. Ale i možnost pro občanskou angažovanost, jakou předvedla Asistence na konci října. O problému se díky ní psalo třeba v Lidovkách a dostal se i na televizní obrazovky.Když něco nefunguje, jak má, je prostě nutné se ozvat. K čemu jinému je lidem svoboda, ne-li k tomu, aby se angažovali?

Redakční dovětek: Původní prohlášení společnost RegioJet zmírnila a za nepříjemnosti vznikající při ručním nakládání se cestujícím omluvila. Problémy s jejími bariérovými rychlíky i s dálkovými autobusy Student Agency však nelze ignorovat. Máme 21. století a žijeme ve státě, který vyznává rovnoprávnost všech občanů. Je tedy namístě ptát se, kdy se situace zlepší. Firmám RegioJet a České dráhy jsme zaslali několik otázek a dočkali jsme se zajímavých odpovědí. Posuďte sami.

RegioJet: Do poloviny prosince instalujeme do našich vlaků vlastní plošinuodpovědi zaslal e-mailem Radim Jančura, majitel firmy

– Vaše vlaky jezdí na trati Praha – Žilina od září roku 2011. Chodícím lidem nabízíte komfortní přepravu, ale na vozíčkáře moc nemyslíte. Proč není do vlaku RegioJet zařazován vůz s oddílem pro cestující na vozíku se zdvižnou plošinou a bezbariérovou toaletou?Na náš první železniční projekt Praha – Ostrava jsme použili starší vagony od rakouského státního dopravce. Bohužel nejsou přizpůsobeny imobilním cestujícím, nejsou nízkopodlažní ani nemají integrovanou plošinu.V této souvislosti je dobré připomenout, že konkurenční vlaky Český drah na trati Praha – Ostrava jsou nadále dotovány z veřejných prostředků ve výši 438 milionů korun. Naše společnost jezdí bez provozních dotací.

– Na Slovensku, konkrétně na trati Bratislava – Komárno, vaše firma už nízkopodlažní vagóny nasadila. Proč jste se stejně nezachovali i v naší zemi?Tyto vlaky provozujeme s 10 nízkopodlažními soupravami na základě dotací Ministerstva dopravy Slovenské republiky. Podmínkou bylo právě použití nových moderních souprav, které jsou vždy bezbariérové. To je evropská legislativa, všechny nově pořízené železniční vozy musí být v souladu s normou TSI PRM.

– Od 1. listopadu jste přestali objednávat u Českých drah pojízdné zdvižné plošiny a vozíčkáře nakládají do vašeho vlaku členové palubní posádky výhradně vlastníma rukama. Proč jste zvolili tuto variantu, místo abyste se třeba pokusili vyjednat s Českými drahami levnější cenu za jednorázové použití mobilní zdvižné plošiny?Původní cena, kterou nám ČD účtovaly za vyzvednutí jednoho vozíčkáře, tedy 3600 až 7200 korun, nebyla poplatkem, ale výpalným. Pan Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením, nám slíbil, že začne s ČD vyjednávat o jejím snížení. Jsme toho názoru, že plošiny pořízené z veřejných zdrojů by na nádražích neměly být zneužity ke konkurenčnímu boji dopravců. Tyto pomůcky by měly za rozumný

poplatek být přirozenou součástí služeb provozovatelů nádraží vůči svým dopravcům.Vozíčkáře snad potěší, že v listopadu dokončíme test prototypu vlastní plošiny, která bude v našich vlacích namontována do poloviny prosince. Už si nebudou muset plošinu složitě objednávat s předstihem, budou moci dorazit přímo k vlaku bez obavy z ručního nakládání.

– Vysokopodlažní a bariérové jsou i vaše žluté autobusy Student Agency. Když se v nich chce vozíčkář svézt, přemístí ho dovnitř ručně posádka. Proč?I naše autobusy na vnitrostátních linkách jezdí bez dotací, a to vždy jako konkurence k dotovaným vlakům ČD. Výjimkou je spojení Liberec – Praha, kde neexistuje dobré vlakové spojení. Proto na této lince provozujeme několik spojů autobusem s integrovanou plošinou.Podotýkám, že soukromé společnosti rády a dobrovolně převezmou za stát odpovědnost o zdravotně postižené občany. Stát musí však zajistit aspoň jediné: rovnou soutěž a férové podmínky pro všechny.(mp)

České dráhy: Za plošiny platíme ročně miliony korun a není možné, abychom dotovali RegioJetodpovědi zaslal e-mailem tiskový mluvčí ČD Petr Šťáhlavský

– Společnost RegioJet přestala na nádražích využívat zdvižných plošin pro manipulaci s cestujícími na vozíku. Radim Jančura to zdůvodnil neúměrně vysokou cenou, konkrétně tvrzením, že „České dráhy si za zapůjčení plošiny účtují 3630 Kč až 7260 Kč za jednoho vozíčkáře (!), podle toho, s jakým předstihem je objednávka plošiny objednána“. A dodal, že „36 hodin před odjezdem již tato služba Českých drah není k dispozici vůbec“. Jsou jeho tvrzení pravdivá?Pokud jde o použití plošin a náklady s tím spojené, je možné říci, že České dráhy za ně ročně platí miliony korun. Jde o zdvihací zařízení, které se musí řádně udržovat, procházet pravidelnými revizemi, personál musí být pravidelně školen atd. Také pořízení plošin není nijak levnou záležitostí.Lze konstatovat, že srovnatelné náklady za použití plošin platí Správci majetku ČD také osobní doprava Českých drah. Společnost RegioJet tak není zatížena nijak zvlášť vyššími náklady na použití plošiny, než je tomu u samotných Českých drah. Přitom není možné, aby České dráhy dotovaly RegioJet: náklady této firmy na použití plošin po vozíčkáře jsou oproti nákladům Českých drah, které jsou v řádech milionů korun ročně, velmi nízké, až zanedbatelné.Nicméně je samozřejmě plně na rozhodnutí společnosti RegioJet, jakým způsobem zajistí nástup a výstup vozíčkářů, a nikdo nemůže této společnosti bránit ve svobodné volbě umístit na stanice např. vlastní plošiny nebo vybavit své vlakové soupravy plošinami, zvláště pokud to považuje za ekonomicky výhodnější.

– Proč je nutné objednávat plošinu s tak velkým časovým předstihem? Dopravce neví vždy předem, že jeho vlakem chce jet vozíčkář...Lhůty pro objednání přepravy vozíčkářů jsou stanoveny nařízením Evropské komise. Tato lhůta je 48 hodin.(mp)

Přisedni si! A rovnou udělej vedle sebe místo dalším…

Říjnová akce Ligy vozíčkářů v Galerii Vaňkovka byla vskutku úspěšná: třídenní řetěz rozhovorů, vystoupení a prezentací na pódiu uprostřed nákupního centra, výstava fotografií, prodej výrobků chráněných

dílen a sbírka na Bezbariérové divadlo Barka přitahovaly pozornost a vyvolávaly zájem (doufáme, že i dlouhodobý) kolemjdoucích.Souběžně s tím se jen o pár metrů dále v kulturním centru Slévárna odvíjely diskuse, na něž byli rovněž zváni zástupci veřejnosti, a to jak odborné, tak i té „obyčejné sympatizující“.Diskusní bloky byly pokusem dostat na jedno místo lidi, kteří se problematikou hendikepu zabývají i ze zdánlivě odtažitých pozic. Podle ohlasu účastníků je zřejmé, že podobná platforma propojující lidi z různých profesních i sociálních prostředí citelně chyběla.Ve čtvrtek 17. října dopoledne se v Café Práh ve Slévárně probíraly otázky zaměstnávání hendikepovaných. Je potěšující, že většina příspěvků zahrnovala konkrétní fungující projekty, které mohou sloužit jako inspirace těm, kdo by chtěli podnikat, ale nenašli pro to dostatek odvahy (Práce s hendikepem, program Práce, vzdělávání a integrace Ligy vozíčkářů, Café Práh, Barbora Šafaříková – OSVČ a učitelka jazyků, Bezbatour).Blok věnovaný bariérám zabral celý den, aniž se zdaleka probraly všechny otázky. Jakub Jaňura za autorský tým představil Atlas přístupnosti Brna, Milena Antonovičová ukázala několik příkladů (Bez)bariérovosti v brněnské praxi, Robert Osman promluvil o sociálním modelu postižení. Dva různé přístupy ke sportu vysvětlili zástupci Nadačního fondu Emil a Sokola Brno I. Došlo i na překonávání velkých vzdáleností: Barbora Šafaříková odhalila záludnosti létání s elektrickým vozíkem, Linda Riegrová uvedla ukázky ze svého deníku z cesty do Santiaga, problematiku pohybu nevidomých ve veřejném prostoru nastínilo občanské sdružení Bezmezí. Na závěr studenti brněnské architektury prezentovali výsledky workshopu, jehož cílem bylo zpřístupnit (co nejrychleji, byť provizorně) znovuotevřené kino Scala.Čtvrteční večer patřil 12. brněnské Pecha Kucha Night, což je večer krátkých prezentací, kdy má každý účinkující k dispozici 20 snímků a u každého snímku se může zastavit na pouhých 20 vteřin. O programu se zde nebudeme rozepisovat, všechna vystoupení najdete na www.youtube.com/pechakuchabrno.V pátek dopoledne se ve Slévárně diskutovalo o velmi atraktivních, ale současně nesmírně citlivých tématech: vztazích, sexualitě, asistenci. Michael Vidura seznámil publikum s projektem asistentského e-shopu, Olga Hubíková představila čerstvé výsledky výzkumu neformální péče, Anna Jančaříková na příkladu www.drbna.cz ukázala, jak vybudovat web s informacemi o zcela nových společenských jevech – některé metody jistě využije i projekt www.rodicemshendikepem.cz, který prezentovala Aneta Vidurová. Na švýcarském modelu bylo demonstrováno téma sexuální asistence, Magdalena Hanková pohovořila o výzkumném projektu zkoumajícím sexualitu lidí s tělesným postižením.Odpolední páteční blok byl věnován technologii. Michael Vidura nastínil futuristické vize asistenčních robotů; Petr Peroutka s projektem ústní myši ukázal, že budoucnost je blíž, než si myslíme. Otázku míry „kyborgizace“ člověka otevřel ve svém příspěvku Robert Osman. Dva zástupci z FIT VUT ukázali široké možnosti využití současných technologií: Michal Španěl je členem mezinárodního týmu, který vyvíjí asistenční roboty pro seniory, Igor Szöke se s kolegy zabývá zpracováním mluvené řeči.Krásným příkladem „zlidšťování“ kompenzačních pomůcek byl nový design vozíku autorky Věry Kunhartové, o jejímž vozíku ovládaném vkleče jsme ve Vozíčkáři psali v minulém čísle. Eva Šlesingerová na společném projektu Fakulty sociálních studií MU a Fakulty výtvarných umění VUT Vizualita těla ukázala přínosy, ale i obtíže mezifakultní (resp. meziuniverzitní) spolupráce na konkrétním tématu.

Co se bude dít dál?Diskusní bloky definovaly několik okruhů, jimž se stojí za to věnovat mimo úzký „rámec postižení“. Některá témata jsou natolik „zralá“, že vyžadují jen drobný impulz, aby se odstartovalo jejich řešení – například bariéry ve veřejném prostoru, na něž lze veřejnost úspěšně a účinně upozorňovat například formou happeningů či různých nátlakových akcí.Problematikou sexuální asistence se zabývá – byť „z druhé strany“ – sdružení Rozkoš bez rizika; další kroky

(otázky legislativy, vzdělání poskytovatelů, odborné garance, úhrady atd.) v této záležitosti nyní už tedy řešíme společně. Mimochodem, přijďte 3. prosince na Den otevřených dveří v Lize vozíčkářů, řekneme vám, jak jsme v této věci pokročili.Velmi důležitým výstupem všech těch „crossoverových“ diskusí bude i databáze námětů a nápadů, které chceme nabízet studentům vysokých škol jako zadání bakalářských a diplomových prací. Seznam „přání a stížností“ se neustále rozrůstá a přispět do něj můžete i vy! www.prisedni-si.czBarbora Antonová

Nominujte záslužné činy do soutěže o cenu MOSTY

Až do konce roku mohou neziskovky, firmy, média, úřady státní správy a samosprávy i jednotlivci podávat návrhy na udělení ceny MOSTY 2013. Soutěž každoročně pořádá Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, aby upozornila veřejnost na mimořádné činy, projekty a aktivity ve prospěch těchto občanů.Vyhlášeny jsou kategorie instituce veřejné správy, nestátní subjekt, osobnost hnutí osob se zdravotním postižením a zvláštní cena. Nominační formulář, soutěžní řád i výsledky předchozích ročníků lze najít na stránkách www.nrzp.cz v rubrice Projekty NRZP.Návrhy je nutné zaslat e-mailem či poštou do sídla Národní rady do 31. prosince. Vítězové budou vyhlášeni a ceny slavnostně uděleny v březnu 2014.(mp)

Glosa

Jeďte s konkurencí, nebo raději vůbec

Tak nám RegioJet odmítl vozit vozíčkáře. Pan Jančura vzkázal nám, třiceti tisícům vozíčkářům v České republice, že bude pro něj lepší, když své peníze necháme konkurenci. Důvod? RegioJet musí platit Českým drahám nehorázné tisícové poplatky za každé půjčení plošiny a navíc: nakládání vozíků nepříjemně zdržuje. Každá minuta, co vlak stojí ve stanici, znamená hromadu peněz, a tak je dobré se vozíčkářů zbavit. Mnozí obhájci namítají, že je to soukromý podnikatel a že si může zvolit, koho bude přepravovat. V tom případě se nemůžu dočkat toho, až jednou odmítne vozit důchodce nad 70 let, protože se zbytečně pomalu courají, nebo matky s kočárky, protože zabírají moc místa ve vagóně a pláč dětiček by mohl rušit ostatní cestující. Otázka, kterou si pokládám, není to, kolik musí platit za plošinu, ale proč vůbec jsou plošiny třeba. Z jakého důvodu pan Jančura zakoupil zastaralé bariérové vagóny z Rakouska, když jeho konkurence Leo express je může mít na stejné trati bezbariérové? Vsadil bych se, že je to ten samý důvod, proč všechny jeho vozy z ohromného autobusového impéria mají schodů jako do nebe. Vozík je zkrátka logistický problém a ekonomicky je ztrátový. Nejjednodušší vůbec by bylo, kdyby vozíčkáři nejezdili nikam a jejich místo zaplnili šlachovití studentíci.Částka za plošinu je samozřejmě příšerná a chování Českých drah má k dokonalosti také daleko. Ačkoliv ČD své služby pro hendikepované v mnohém zlepšily, doufal jsem, že v roce 2013 již budeme mnohem

dále. Překvapuje mne například, že mezi Brnem a Ostravou nejede za celý den ani jeden bezbariérový vlak. Trávím tak pravidelně dvě a půl hodiny v servisním vagónu, mezi jízdními koly a balíky. Musím ale uznat, že to má svou určitou čundráckou poetiku. Samotný Kerouack by jistě zaplesal radostí nad jízdou v takovém prostředí. Můžete se kochat okolím skrze zamřížované okénko, v zimě zažijete chlad, v létě vedro, a když máte štěstí na dobrosrdečného výpravčího, dostane váš doprovod i židli. V opačném případě sedí jako správný tramp na zemi. Romantika končí ve chvíli, kdy se vám chce na záchod, neboť chodbička k onomu vysněnému místu je příliš úzká. Přesto všechno jsem rád, že mne vůbec přepraví, a doufám jen, že nějaký manažer nepřijde s podobným nápadem jako RegioJet.Před třemi lety jsem jel vlakem sám za ženou do Německa. Našel jsem si internetové stránky Deutsche Bahn a hledal jsem u jednotlivých spojů známý piktogram vozíčkáře. Nemohl jsem najít ani jediný. Nevěřil jsem vlastním očím. Je možné, že tak velká země jako Německo, ekonomický tahoun Evropy, nemá jediný bezbariérový spoj mezi Drážďany a Lipskem? Až po nějaké době mi to došlo. Vlaky jsou totiž bezbariérové úplně všechny! Stejně jako všechna nástupiště, ostatně jako celá nádraží. V Německu, kde bylo mnoho válečných invalidů, by bariérové prostředí bylo prostě nepřijatelné. Nedávno se v Brně, bez větší pozornosti médií, udála podle mého názoru revoluční událost v přepravě postižených. Tramvajová linka číslo 8 je už kompletně bezbariérová. Je to vskutku slastný pocit vjet na ostrůvek v jakýkoli čas a jen počkat na první spoj jako všichni „choďáci“ kolem. Za pár let už třeba nebude sci-fi svést se libovolným vlakem, a v dalších desetiletích? Kdo ví... Třeba bouřlivě oslavíme i pravidelné meziměstské bezbariérové linky ve všech krajích. Nezbývá než doufat.

Inzerce

Společnost MEROSYSTEM s.r.o. zavádíbritský model pracovní rehabilitace zdravotně znevýhodněných

Společnost MEROSYSTEM s.r.o., která působí na trhu téměř deset let, se zabývá především vzdělávací a poradenskou činností, kterou realizuje zejména v Moravskoslezském kraji. Tento kraj byl v minulosti znám jako jedna z největších průmyslových zón ČR. Následkem toho je zde však největší koncentrace zdravotně postižených lidí. To se projevuje i na vyšší míře nezaměstnanosti zdravotně handicapovaných osob v kraji. V součastné době je v Moravskoslezském kraji přibližně 10 tisíc nezaměstnaných zdravotně postižených osob a délka jejich nezaměstnanosti je často několikanásobně delší, než délka nezaměstnanosti zdravých lidí. O změnu tohoto nepříznivého stavu se snaží společnost prostřednictvím realizace projektu financovaného z Evropského sociálního fondu a Státního rozpočtu ČR s názvem „Podpora ZP osob s využitím inovativního modelu pomoci č. reg.: CZ.1.04/5.1.01/77.00122“. Cílem projektu je přenést model pracovní rehabilitace zdravotně postižených osob, který je už řadu let úspěšně aplikován ve Velké Británii. Jako partnery projektu a kouče, kteří pomáhají českým expertům přenést model do českého prostředí si firma MEROSYSTEM s.r.o. vybrala poradenské společnosti Vocational Rehabilitation Consultants a Rehabilitation Network Limited z Velké Británie. V rámci tohoto projektu pak společně vytváří program pracovní rehabilitace pro handicapované vracející se zpět do zaměstnání po utrpění úrazu, prodělání nemoci nebo trpící zdravotním postižením. Společnost MEROSYSTEM s.r.o. se již několik let specializuje na zdravotně postižené klienty, kterým charakter

zdravotního handicapu dovoluje uplatnit se na trhu práce. Účast v projektu tak považují za příležitost pro zkvalitnění podpory handicapovaných v České republice, kterou budou po skončení projektu šířit mezi další organizace a subjekty zaměřující se na podporu zdravotně postižených při návratu zpět na trh práce.Hlavním cílem modelu je pomoci návratu osob se zdravotním postižením do zaměstnání. Charakteristický je model především tím, že na rozdíl od aktérů, kteří se v podpoře ZP běžně angažují, jako jsou Úřady práce, které disponují pouze znalostí trhu práce bez jakýchkoliv znalostí v oblasti zdravotních postižení, nebo sociální a zdravotničtí pracovníci, kteří se naopak neorientují v problematice trhu práce. Úkolem přijetí modelu je spojení obou výše zmíněných oblasti. Model tedy bere v potaz jak postižení klienta, tak jeho omezení a pomáhá tak přesně navrhnout komplexní plán pracovní rehabilitace, s přihlédnutím na aktuální situaci na regionálním trhu práce.Zásadním důvodem nezaměstnanosti zdravotně postižených osob se zdá být především nedostatek vhodných pracovních míst a s tím také související neochota zaměstnavatelů přijímat tyto pracovníky. To se snaží společnost dle modelu eliminovat a aktivní komunikací zaměstnavateli o vhodnosti obsazení nabízené pozice pro jejich klienty. Dalšími problémy jsou však i nedostatečná kvalifikace zdravotně postižených, jejich negativní přístup, nedostatečná motivace nebo třeba nesamostatnost. S těmito problémy přejímaný model také počítá. Prostřednictvím rekvalifikačních kurzů zvyšuje kvalifikaci klientů a tím i možnost jejich zaměstnání. Klientům je dále poskytováno individuální poradenství, jehož účelem je zvýšení motivace při hledání pracovního místa. Klient je veden k tomu, aby si sám uvědomil, proč chce pracovat a vytyčil si cíle, jejichž splnění mu pomůže zaměstnání získat. Úkolem poradce není klienta k zaměstnání tlačit ale pomoci mu sám se rozhodnout.Model v první řadě pomáhá identifikovat klienta a jeho charakteristiky ve vztahu k trhu práce. Ke každému je přistupováno jednotlivě, aktivně nasloucháno a je s ním navázán osobní vztah, který vede k budování důvěry mezi klientem a poradcem. To umožňuje maximalizaci poskytnuté podpory. Poté je vytvořen individuální plán pracovní rehabilitace pro každého klienta na míru, který je pak klientem realizován. Jedná se o plán vzdělávání, tréninku, vyhledávání vhodného zaměstnavatele, podpora návratu klienta na trh práce, pravidelné pohovory s klientem, jeho kontrola, motivace a pohovory pomáhající budovat jeho sebevědomí. Dále je velmi důležité stanovit si cíle, které musejí být nejprve malé, dosažitelné a po jejich dosažení bude klient motivován k dosažení dalších dílčích cílů doprovázející jeho zvýšené sebevědomí. Na závěr probíhá shrnutí získaných informací o klientovi, kterým mu dáme jasně najevo, že jsme při konzultacích poslouchali a máme o něj zájem. Je nezbytné uvědomit si, že i člověk s postižením může vykonávat spoustu profesí. Především totiž záleží na povaze klienta, na jeho znalostech a zkušenostech a možnosti přizpůsobení pracovního prostředí v závislosti jeho aktuálnímu stavu a postižení. Projekt motivuje klienty k samostatnému hledání vhodné pracovní pozice, které mu budou plně vyhovovat, a nebude soustředěna pouze na jeho zdravotní omezení. Zároveň jsou motivování i zaměstnavatelé, kterým je tak umožněno lépe pochopit potřeby klienta a tím vyjít postiženému uchazeči o zaměstnání vstříc s vidinou získání kvalitního pracovníka. V zásadě je model oproti původnímu stavu v České republice před jeho zavedením inovativní v jeho komplexnosti, vysoké míře standardizace a zpětné vazby. Model umožňuje systematizaci a typizaci případů, možnost aktualizace plánů pracovní rehabilitace s využitím systémů reportingu a zpětné vazby. Takto koncipovaný model v českých podmínkách doposud nebyl, proto se společnost prostřednictvím projektu snaží přenést tento model ze zahraničí a zavést jej zde do praxe. Také se snaží podporovat jeho aplikaci u dalších organizací, zabývajících se podporou pracovní integrace zdravotně postižených osob. Po ukončení projektu dne 31. 12. 2013 budou na webových stránkách projektu www.inovacezp.cz zveřejňovány veškeré informace o přeneseném modelu, aby tak mohly být volně využity dalšími zájemci působícími na poli pracovní integrace zdravotně postižených osob.

MEROSYSTEM, s.r.o., Tyršova 1840/10, 702 00 Ostrava – Moravská OstravaE-mail: project@merosystem.cz, www.inovacezp.cz

Osobnost

Josef Fučík: vozíčkář, který dal v Nové Pace věci do pohybu

Bez něj by se toho pro vozíčkáře a ostatní lidi s postižením udělalo v Nové Pace pramálo. A když ho někdo nazve otcem-zakladatelem, neprotestuje, ale šibalsky pomrkává: Josef Fučík si prostě své zásluhy uvědomuje, dívá se na ně však se sympatickým nadhledem. Přitom občanské sdružení Život bez bariér, které před deseti lety doslova vydupal ze země, má dnes kolem čtyřiceti zaměstnanců a funguje v několika budovách.Činorodý vozíčkář má vlastnosti, které ho předurčují k roli vůdce. Je svědomitý, houževnatý i komunikativní, má spoustu energie i dobrých nápadů. Pomáhá shánět sponzory i práci pro lidi. Jedná s vedením města, dohlíží na stavební práce, je neoficiálním tiskovým mluvčím. A umí táhnout za jeden provaz s ostatními. Letos v říjnu se sice pan Fučík stal Zaměstnancem roku z chráněného trhu práce, ale vzhledem ke všemu, co pro sdružení dělá, by klidně mohl být i zaměstnavatelem roku. „Asi by to bylo logické,“ přikyvuje. Hned však dodává: „Všichni říkají, že cenu jsem dostal já, ale vlastně ji dostal náš tým. Bez něj bych nic nedokázal a nikdo by mě nenominoval.“V naší zemi najdete i další vozíčkáře, kteří jsou skvělými tahouny. Ale v jedné věci je pan Fučík nejspíš výjimečný. Když sdružení v roce 2006 koupilo od kraje na splátky areál bývalé nemocnice a kláštera, aby v něm vybudovalo Centrum bez bariér a denní stacionář, bylo nutné vykonat spoustu fyzické práce. A na ni zoufale chyběly peníze. Každá koruna se obracela dvakrát, než se na něco použila, svépomoc byla nezbytností. V téhle situaci se tělesně postižený vizionář zachoval jako správný velitel, který se při útoku postaví do čela svého vojska. Stal se na dny a týdny bagristou, do částečně ochrnutých rukou bral i sbíječku a zejména při bílení mu vozík dokonce posloužil jako pracovní nástroj: „Jak jsem na něm jezdil, pracoval jsem rychleji než normální zdravý malíř.“ Když si na Staroměstské radnici v Praze přebíral zmíněnou cenu, porota Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením o něm trefně prohlásila: „Pan Fučík dvacet čtyři hodin denně betonuje, sbíjí, brousí a bagruje.“ Víte snad o někom dalším?K manuální všestrannosti byl veden odmalička. „Můj táta byl kovář a já vyrůstal na dvoře, kde bylo plno kobyl, dělníci z JZD tam spravovali motory ve strojích a vyměňovali jim kola. Tam jsem se strašně moc naučil, třeba svářet jsem uměl v osmi letech,“ vzpomíná na své dětství.Nepřekvapuje, že je v řídicím výboru novopackého sdružení. Ale je i jeho řadovým zaměstnancem a donátorem: mzdu totiž odevzdává zpět do Života bez bariér a snaží se vyjít s invalidním důchodem. I na tom je vidět, jaký je Josef Fučík srdcař.Podnikavý byl už coby zdravý muž. Až do svých pětatřiceti měl prosperující stavební firmu. Osudovým předělem byla zbrklá šipka do bazénu u souseda, v němž bylo málo vody – v létě častá příčina ochrnutí. Tři dny byl v kómatu, dva měsíce na dýchacím ventilátoru. Následovaly operace a dlouhodobé pobyty v nemocnici v Hradci Králové a Jičíně. „Doktoři mi říkali, že ze mě bude ležák, že budu hýbat jen hlavou,“ vybavuje si pan Fučík. Zoufalství ho během nemocničního pobytu dohnalo k pokusu vzít si život.Hlavní zásluhu na tom, že dnes v pohodě jezdí na vlastnoručně upraveném električáku a zvládá i hrubší

ruční práce, má jeho manželka. Odmítla uvěřit lékařským prognózám a zajišťovala mu doma intenzivní rehabilitaci Vojtovou metodou. „Po celý rok vozila cvičitelku dvakrát denně ze vzdálenosti 40 kilometrů, za to jsem jí strašně vděčný,“ říká padesátiletý chlapík.Další jeho typickou vlastností je odhodlání zkoušet nové, neznámé věci. „Když jsem ležel doma, zeptal se mě jednou kamarád, jestli bych mu nesestavil počítač. Slíbil jsem mu to, aniž bych věděl, jak se to dělá.“ V hlavě však měl poznatky, které nasbíral v časopisech během pobytů ve špitále. „Ležel jsem na břiše, manželka vyndala z balíku objednané součástky a já na posteli s velkými potížemi sestavil první počítač. Fungoval, takže si ho kamarád koupil.“ Zanedlouho následovaly další objednávky, a tak si Josef Fučík založil živnost a začal denně kombinovat intenzivní rehabilitaci s počítačovým kutilstvím. Za prvý rok postavil neuvěřitelných 150 počítačů!Během tří let si tak vydělával na prvého osobního asistenta. „Přivezli mi ho z Ukrajiny, aby byl co nejlevnější,“ usmívá se. „Strojil mě, myl, staral se o mě do té míry, že manželka mohla opět začít chodit do práce.“ Jeho zdravotní stav se postupně zlepšoval, už se mohl posadit na vozík. Začal přemýšlet, jak odstranit doma bariéry: dlouhé měsíce byl nucen pobývat v jedné místnosti a kvůli venkovním schodům se za příbuznými nebo do divadla dostal jednou dvakrát za rok, když ho i s vozíkem přeneslo několik obětavých lidí.Vše, co zbylo po jeho počítačové firmě, pan Fučík rozprodal. A tak požádal úřad práce a Konto Bariéry o příspěvek na počítač. Když ho získal, poradil několika dalším vozíčkářům, jak si ho pořídit a jak na něm pracovat. Znenadání bylo v Nové Pace dvanáct aktivních lidí na vozíku.Začali pořádat turnaje v boccie a víkendové výlety. Zanedlouho zjistili, že neformální parta nemůže dál rozvíjet své aktivity, protože na to chybí peníze. A že k žádostem, dotacím a grantům je nezbytná právnická osoba. „V den, kdy jsem u svého domku zmáčknul tlačítko výtahu, jsem založil občanské sdružení. K mému odhodlání výrazně přispělo to, že už jsem měl svého asistenta. Bez něj toho moc neuděláte, ale s ním můžete pracovat naplno,“ podotýká pan Fučík.Sociální rehabilitace, chráněná pracovní místa v několika dílnách (např. keramické či textilní), odborné sociální poradenství, denní stacionář, bezbariérová individuální přeprava, počítačové kurzy nebo půjčovna pomůcek. Právě tyhle aktivity považuje Život bez bariér za stěžejní. Každoročně také pořádá benefiční kulturní akce a provozuje několik bytů pro vozíčkáře. O tom všem umí Josef Fučík poutavě a zasvěceně vyprávět. Jak by ne, vždyť právě on přišel s ucelenou vizí a začal ji od píky naplňovat. „Dneska máme přes dvě stě klientů s různým zdravotním postižením a obrat od deseti do pětadvaceti milionů. A jeden čas jsme dokonce zaměstnávali stovku lidí, převážně postižených. Kvůli ekonomické krizi jsme teď bohužel spadli na čtyřicet zaměstnanců,“ sype z rukávu impozantní čísla a zdůrazňuje, že úspěchy jsou společným dílem členů sdružení a zaměstnanců.Za manažera ani ekonoma se nikdy nepovažoval, těmito činnostmi se zabýval a zabývá jen z nutnosti. „Udržet neziskovku nad vodou, to šetříte každým prkýnkem, nic nevyhodíte a sklad máte plný šrotu, protože cokoli se může někdy hodit. Takhle jsme třeba z rezavých trubek svařili pódium, které by jinak stálo majlant.“ Že je v dnešní těžké době kvalitní manažer pro neziskovku nutností, to si pan Fučík velmi dobře uvědomuje. „Věřím, že brzy někoho schopného seženeme.“V malém podkrkonošském městě je Život bez bariér k nepřehlédnutí i proto, že jeho denní stacionář a Centrum bez bariér fungují hned vedle bývalého barokního kláštera paulánů. Rozlehlá stavba na návrší je dominantou Nové Paky a sdružení ji zatím využívá jako skladiště materiálu a pomůcek. Záměr do budoucna je jasný: „Chceme v klášterní budově vytvořit centrum pro naše doplňkové aktivity a taky důstojné prostory pro širokou veřejnost,“ prozrazuje pan Fučík, obdivuhodný muž, který se nerozpakuje dávat svým představám konkrétní podobu a který chápe problémy jako výzvu. Dobře to ilustruje příhoda z konce října. K volební místnosti v městském kulturním středisku dorazil vozíčkář Fučík jako první, a aby měl jistotu, že se bezpečně dostane až k urně, měl s sebou nájezdovou rampu. „Beru si ji při každých volbách, protože

dřevěný nájezd do budovy je přes má opakovaná upozorňování stále nebezpečný. A já chci volit důstojně, stejným způsobem jako chodící lidé.“

Zaměstnanec roku 2013 za otevřený trh práce: Magda Majo

Paní Magda Majo ukázala svému okolí i velké firmě, že zaměstnávat tělesně postiženého člověka je přínosem pro všechny strany. Pracuje jako junior účetní v českém Centru sdílených služeb společnosti Siemens, s. r. o, která v Ostravě zaměstnává přes 500 lidí.

Dennodenně se potýká s množstvím faktur z celého světa v různých jazycích, a to i přesto že k pohybu na invalidním vozíku trpí ještě částečným zrakovým postižením. Práce to není jednoduchá, Centrum obstarává služby pro 36 zemí a hovoří se v něm 26 různými světovými jazyky. Pro paní Magdu Majo to ale není výraznou překážkou a její zaměstnavatel si pochvaluje, že se ve své práci snaží být nejlepší a neustále prohlubuje své znalosti a dovednosti v účetnictví na interních školeních. Svým entuziasmem a energií také nakazila své „zdravé“ kolegy a do kolektivu i celé společnosti se jí podařilo vnést větší ohleduplnost, zájem o postižené a nový pohled na staré předsudky. Ve svém volném čase přispívá Magda do firemního časopisu GSS Life a také do periodik, věnujících se problematice zdravotního postižení, účastní se různých sezení, zaměřených na zlepšování kvality života lidí s hendikepem v Ostravě. Společnost Siemens, na základě své výborné zkušenosti s pilotním projektem zaměstnávání zdravotně postižených, oslovila další organizace, starající se o plnohodnotné pracovní příležitosti pro hendikepované, a zorganizovala několik setkání, na kterých prezentovala další volné pozice a možnosti zaměstnání. Paní Magda Majo se těchto setkání zúčastnila a přispěla svým vhledem o začlenění do společnosti z pozice hendikepovaných, což bylo pro zúčastněné velkým přínosem. Na základě výborné zkušenosti se společnost Siemens rozhodla zaměstnat další 4 zdravotně postižené kolegy s různými hendikepy.

zdroj: Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), www.nfozp.cz

My se světem, svět s námi

Stylově na molu, stylově bez bariér

Je již tradicí, že blížící se Vánoce s sebou přinášejí i trochu nostalgie, vzpomínání a také touhu zastavit se, zamyslet se a více vnímat, co se děje kolem. Proto jsou možná předcházející měsíce tou nejvhodnější dobou na uspořádání nějaké charitativní akce. Již jsme si zvykli na ty nejvíce zpopularizované, jako jsou Dobročinná akademie pro Centrum Paraple, která letos slavila dvacetiny, pořad Možná přijde i charita, vznikající ve spolupráci Nadace Charty 77 – Konta Bariéry a České televize, či letošní oslava 10. narozenin Světlušky, která rozsvítila nejen pražskou Lucernu, ale především svět nevidomých. Po celé republice se však koná řada podstatně skromnějších akcí, které jsou stejně potřebné…

Žádný hendikep, žádné překážky, žádné bariéry… aneb benefiční večer s módní přehlídkou plnou hvězd a bohatým doprovodným programem, který se konal 24. října 2013 v Průmyslovém paláci v Holešovicích. Hlavním posláním akce Stylově bez bariér bylo získat finanční prostředky na pomoc dvěma děvčátkům, Karolínce a Alícii, o jejichž osudech si dnes také pár slov řekneme.

Příprava spojená se skvělou náladouV zákulisí původně vyhořelé části Výstaviště, kde již několik let stojí designově vyšperkovaný obrovský stan, bylo slyšet cvrkot již od 10 hodin. I když molo a základní konstrukce již stály na svém místě, šikovné ruce řemeslníků ještě čekalo mnoho dodělávek. Zavěšení baldachýnů, napojení světel, upevnění bannerů s hlavními sponzory a v neposlední řadě nájezd ze zákulisí, který bude zajišťovat „sedícím“ modelům a modelkám cestu mezi světla reflektorů. Postupně se zadní část začala zaplňovat štendry s oblečením různých značek, někdo si vybíral model dle velikosti, jiný už měl zkoušení za sebou. V největším pracovním zápalu byly kadeřnice a vizážistky. Pod jejich rukama prošli postupně všichni aktéři přehlídky, kteří přijeli z různých koutů republiky. A protože se již někteří potkali před půl rokem na podobné akci v Rychnově nad Kněžnou, nešetřilo se hlasitými výkřiky, objímáním a úsměvy od ucha k uchu. Prostě skvělá nálada už od začátku.

Šípem do černéhoOdpoledne bylo nádherně a sluníčko příjemně vyhřálo celý stan. Po jeho západu však nastal mrazivý chlad. Sama oblečená v kabátě, obdivovala jsem modelky a modely s drkotajícími zuby nastartované k akci pouze v nádherném spodním prádle. To ještě netušili, že i když všichni pracovali na plné obrátky, přehlídka začne s hodinovým skluzem. Sál se postupně zaplňoval hosty, a když zvukařskou zkoušku obstaral Václav Noid Bárta, který sem doprovázel svoji nynější přítelkyni, modelku Gábinou Dvořákovou, slavnostnímu zahájení nic nebránilo. Eva Decastelo a Vítek Havliš, průvodci večera, přivítali paralympionika Davida Drahonínského, zlatého medailistu z Pekingu a stříbrného z Londýna, který přehlídku odstartoval výstřelem šípu. Bylo evidentní, že s vlastním lukem se cítí určitě bezpečněji než mezi modelkami oděnými pouze do krajek.

Aktéři Pak už šlo vše ráz na ráz. Na molu se střídali profesionální modelové a modelky s vozíčkáři a známými osobnostmi. Mužské i ženské publikum se mělo opravdu na co dívat. Českou Miss 2012 Terezu Chlebovskou vystřídaly 1. vicemiss 2009 Lucie Smatanová, slovenská moderátorka a herečka Lenka Vacvalová a tanečnice, herečka a moderátorka Anife Vyskočilová. Mužské aktéry reprezentovali český běžkař Dušan Kožíšek, druhý nejkrásnější muž planety a držitel titulu Muž roku 2011 Martin Gardavský, dále Muž roku 2013 Antonín Beránek a stříbrný Michal Gajdosech. Své překrásné tělo v rajcovním negližé předvedla Agáta Prachařová (Hanychová) a svými kousky publikum nejvíce rozpumpovali nepřehlédnutelní herec a zpěvák Braňo Polák s lifestyle poradcem Davidem Radilem. Největší ovace patřily všem dvanácti vozíčkářkám a vozíčkářům v čele s nejkrásnějším Mužem roku 2009 Martinem Zachem a reprezentantkou v curlingu Olgou Vikturnovou či téměř profesionální hendikepovanou modelkou a zároveň paracyklistkou Petrou Hurtovou. Na mole nechyběli ani Radim Liška, Petra Veselá, Káťa Jirsová a další. V rámci jednotlivých kolekcí byly představeny značky Represent, CHickei - Victoria‘s Secret, Imperial design store, Madonna fabion, na závěr pak zazářily i společenské originální modely návrhářky Terezy Sabáčkové, která tuto kolekci vytvořila speciálně pro charitativní akci Stylově bez bariér.

Čtyřnozí miláčciNadšení diváků si vysloužili psi z Pestré společnosti, kteří spolu s ředitelkou Klárou Pragerovou a jednou z vozíčkářek na molu předváděli neuvěřitelné „psí“ kousky. Ochotně podávali spadlý mobil, přinesli pokličku, pomáhali se svlékáním…. Pestrá společnost, o. p. s, jeden z hlavních organizátorů přehlídky, se věnuje integračním aktivitám, které přinášejí moderní pohled na soužití psa s člověkem. Zároveň nabízí lidem se zdravotním postižením i široké veřejnosti pestré kynologické služby, k nimž patří specifický výcvik asistenčních psů dle individuálních potřeb klientů, jako jsou vodicí psi pro slepce, asistenční psi pro osoby s tělesným postižením, asistenční signální a asistenční canisterapeutičtí psi. Mimoto se zabývají i aktivním zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, vzdělávacími programy pro školy či realizací projektů k volnočasovým aktivitám zejména lidí s postižením, jako je například Cestovní agentura Bezbatour.V rámci celovečerního programu se konal i křest originálního kalendáře Gentleman 2014 fotografa Neša Matiće. Je plný nádherných žen, včetně Dary Rolins, nafocených v retro stylu spolu s čtyřnohými mazlíčky pocházejícími právě z Pestré společnosti. Kalendář přímo na molu pokřtil jeden z aktérů herec Saša Rašilov.

Cílená charita Jak jsem již uvedla v úvodu, výtěžek akce je určen na pomoc dvěma šestiletým holčičkám. Karolínka onemocněla herpetickou encefalitidou s těžkými následky. Nedokáže se hýbat a potřebuje 24hodinovou péči. Nedokáže ani mluvit, ale na přehlídce jsme se všichni přesvědčili, že se nádherně směje. Celý život je odkázaná na lůžko či speciální sedačku a potřebuje vertikalizační zařízení, aby také poznala svět stojících. Alicia trpí poruchou centrální nervové soustavy, atrofií mozku, silnou epilepsií a opožděným psychomotorickým vývojem. Následkem těchto postižení téměř nemluví a je velice limitována při chůzi. A právě jeden z protagonistů přehlídky – pes Bruce – poputuje po výcviku do její rodiny. Asistenční border kolie jí pomůže při všech možných úkonech a činnostech, především při podávání spadlých předmětů a hraček ze země, otevírání a zavírání dveří, zásuvek, speciálně pak bude cvičena i pro kompenzaci Aliciiny stability. Při rehabilitačním cvičení bude Bruce nápomocen též k uvolnění a zklidnění svalstva.

Akrobacie – tombola – grandfinále Jednu z dalších atrakcí večera tvořila silová akrobacie, kterou předvedli jedni z vítězů soutěže Česko-Slovensko má Talent, duo DAEMEN. Pak již následovala závěrečná přehlídka nádherných originálních večerních rób návrhářky Terezy Sabáčkové a společné defilé všech účinkujících. Výtěžek z prodaných vstupenek i lístků do losované bohaté tomboly se spojily s výtěžkem z fotografie Mužů roku a dražbou nádherných společenských rudých šatů, aby pomohly dobré věci. Domnívám se, že přímo cílená charita s následnou pomocí je ta správná cesta. Nezbývá než organizátorům poděkovat a spolu s diváky doufat, že tato akce nebyla ojedinělá. Text a foto: Alexandra M. Videmannová

Jdeme s kůží na trh!

Speciální pečovatelská služba Kladno je neziskovou organizací, která poskytuje péči v soukromí domova. Díky ní mohou těžce tělesně postižení lidé žít podle svých představ. Na konci roku 2012 jsme se rozhodli zapojit do shánění potřebných financí i naše klienty, přiblížit veřejnosti naši práci, poukázat na důležitost sociálních služeb a zároveň přijít s něčím novým. Nabídli jsme spolupráci sportovcům z SKS Areny v Kladně. Vstřícně zareagoval držitel Ceny fair play 2012, dvojnásobný mistr světa v kickboxu Jan Homolka.Zalíbil se mu náš nápad s kalendářem, který byl původně jen žertem. Představa, jak dostáváme ohromně

těžké elektrické vozíky do ringu a stavíme proti sobě zápasníky a vozíčkáře, byla dostatečně šílená. Honza sehnal profesionálního fotografa Tomáše Lébra, který se sám věnuje boxu, a dobrodružství mohlo začít. Původně jsme se chtěli sejít jednou či dvakrát, nakonec jsme se vídali během celého roku. A k focení přibylo natáčení krátkého videa.Všichni účastníci překonali počáteční obavy a trému hned při prvých snímcích. V ringu se střetly dva odlišné světy a jejich propojením vznikly snímky, které předčily naše očekávání. Tomáš Lébr skvěle a citlivě vystihl odlišnost světa kickboxerů a vozíčkářů, specifika zdravého a postiženého těla, mládí a stáří. Pořízené fotografie mají neuvěřitelnou dynamiku a hloubku. Nevyvolávají soucit a lítost, naopak z nich srší pozitivní energie a chuť bojovat se svým osudem.Ukázalo se, že náš projekt maže hranice, spojuje lidi a boří předsudky vozíčkářů i sportovců. Vozíčkáři se umí pořádně odvázat! Nečekali na pobízení a šli tvrdě proti potetovaným silákům. Ti se naopak nebáli ukázat svou citlivější stránku a dokázali, že „jejich“ prostředí není plné brutality.Když jsme nafotili dostatek materiálu na kalendář i plánovanou výstavu, rozhodli jsme se ještě udělat virální video. Tím začal nanovo organizační kolotoč. Podařilo se nám zajistit prostory kladenské restaurace Rock’n’Roll, za kameru se postavili manželé Zuzka Zónová a Ondřej Ševčík. Zápletku vymysleli Kristina Pochmanová a Honza Homolka, ale mnoho gagů použitých ve videu vzešlo přímo od vozíčkářů v něm účinkujících. Obrázkový scénář vznikal přibližně tři týdny. Spojit bojovníky, vozíčkáře, létající hamburgery a jednotlivé gagy do uceleného děje bylo náročné, ale zábavné. Samotné natáčení trvalo asi čtyři hodiny a všichni jsme si ho opravdu užili. Je k neuvěření, co se dá stihnout za jedno slunečné nedělní dopoledne… Video, fotky i více informací o projektu najdete na webových stránkách www.4kolo.cz.Kristina Pochmanová

Psychologie, vztahy, sex

Recenze: Libor Novosad ve své nové publikaci nabízí nový pohled na tělesné postižení

Autor: Libor NovosadNázev publikace: Tělesné postižení jako fenomén i životní realita: Diskursivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postiženíNakladatelství: Portál Rok vydání: 2011

PhDr. Mgr. Libor Novosad, Ph.D. (*1959) působí jako poradenský speciální pedagog, sociální pracovník, vysokoškolský učitel (UK v Praze, MU v Brně aj.), lektor a konzultant v oblasti pomáhajících profesí. Kromě toho se však věnuje také badatelské a publikační činnosti. Mezi jeho nejznámější publikace se řadí Základy speciálního poradenství, Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním či Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením: Kapitoly ze sociologie handicapu. V naší recenzi se však zaměříme na Novosadovu novější publikaci Tělesné postižení jako fenomén i životní realita. Ta je zajímavá hned z několika důvodů: nejen že na tělesné postižení nahlíží z mnoha různých perspektiv (filozofické, psychologické, medicínské a sociálně pedagogické), ale rovněž se ukazuje, že autor je výborným pozorovatelem a „vypravěčem“, který svým odborným, a přesto lidským a civilním přístupem

k problematice dokáže zaujmout a donutit k zamyšlení. Postupně se tak dočtete o tom, jaký význam má pro lidskou existenci pohyb (zdá se to být samozřejmé, ale vězte, že L. Novosad vám nabídne ještě zcela jiný pohled na věc), co je to lidské tělo či jak spolu souvisejí tělesnost, pohyb a transcendence. Kromě toho se autor zaměřuje na klasifikaci tělesného postižení a na jeho sociální dopad. Konkrétně se v rámci této kapitoly zaměřuje na problematiku předsudků, stigmatizace, ale i včlenění tělesně znevýhodněných jedinců do společnosti. Čtenáři se však v neposlední řadě mohou dočíst o tom, kterak efektivně komunikovat s osobou tělesně postiženou, či jakou podobu by měla mít koordinovaná rehabilitace. Teoretické poznatky jsou vhodně doplňovány zkušenostmi z praxe a také zahraničními zdroji, díky kterým kniha není pouhým odborným konstatováním, ale získává další, zajímavější rozměr.Libor Novosad ve své knize píše, že tělesné postižení má dva základní rozměry: konfrontaci a výzvu. Ať už se však s jeho názorem ztotožňujete či nikoliv, jedno je jisté: měli byste dát této publikaci šanci. Podle mého názoru totiž reprezentuje tu hrstku opravdu dobrých speciálně pedagogických knih. Ač je odbornějšího charakteru, vězte, že ji budete číst jedním dechem. Nejen že se mnohému přiučíte, ale taky zjistíte, že to, o čem L. Novosad píše nadmíru lidsky a zajímavě, vlastně dobře znáte z vlastní zkušenosti.Magda Hanková

Glosa

Jsou vozíčkáři rozmazlení?

Přepravu olomouckých vozíčkářů již pár let zajišťuje taxi služba, která mimo své klasické vozy vlastní jeden vůz určený pro převoz člověka na invalidním vozíku (Fiat dobló s plošinou pro snadný nástup a výstup i člověka na velkém, těžkém elektrickém vozíku, který nelze složit do kufru běžného vozu.) Takových vozíčkářů jezdí po Olomouci hodně.Jenže přišly změny a dotací na přepravu osob na vozíku se domáhá i jiná organizace, která také zabezpečuje přepravu hendikepovaných osob. Tedy aspoň to tvrdí, už ale zapomíná dodat, že jsou schopni převozu pouze člověka na skládacím mechanickém vozíku a že osoba si sama musí přesednout na klasické sedadlo automobilu a vozík složit do kufru.Tady mě napadá – a co ti ostatní? My, kteří jsme odkázaní na elektrický vozík? Údajně se jedna dáma (která má také co mluvit do toho, kdo dotace dostane) vyjádřila, že vozíčkáři jsou moc rozmazlení. Nevím, a tak se ptám vás, všech ostatních: Jsem rozmazlená, když mě řidič poloprázdného autobusu nevezme a nechá mě stát na zastávce jenom proto, že prší a on by musel vyjít ven a v tom dešti mi vyklopit plošinu? Jsem rozmazlená, když ve dvacetistupňovém mrazu musím hodinu čekat na zastávce na další nízkopodlažní spoj, protože v tomto už jeden vozíčkář byl a dalšího vozíčkáře řidič podle předpisů prý vzít nesmí a nechce, a já kvůli hromadám sněhu nemůžu jet po svých? Jsem rozmazlená, když se musím kvůli autu zaparkovanému na jediném nájezdu široko daleko vracet několik desítek metrů, protože tak vysoký rantl z cesty na chodník vyskočit nelze? Anebo když kvůli autu zaparkovanému přímo na chodníku musím jet po silnici plné aut i v tom největším provozu a doufat, že mě nikdo neporazí?Jsem rozmazlená, když se kvůli schodům nebo dveřím, u kterých jde otevřít pouze jedna polovina,

nedostanu všude tam, kam ostatní lidé? A takových otázek by bylo ještě hodně.Nepřeji té dámě ani nikomu z těch, kteří hlasují v náš neprospěch, nic špatného, ani si nestěžuji, nelituji se. Pouze mě napadá, že by nebylo tak špatné všechny tyhle lidi na měsíc (nejlépe v zimě, v mrazech a ve sněhu) posadit na invalidní vozík, ať si to zkusí, a dopřát jim tu rozmazlovací kúru.Věra Schmidová

Být zdraví a v kondici

Strava a vyměšování lidí s poškozenou míchou

3. díl: Programy a specifika vyměšování střeva dle typu postižení

V druhém dílu našeho seriálu jste se mohli dočíst, co všechno se pojí s vyprazdňováním střev u lidí s poraněnou míchou. Typů postižení a s nimi spojených typů následné práce střev je však víc.

Spastické střevo – horní, reflexní typ střevní dysfunkceSpastické střevo můžeme očekávat u lidí po míšní lézi nad úrovní míšního kónu (dolní křížové segmenty míchy), kdy vymizí vědomá kontrola vnějšího análního svěrače. U krčních a horních hrudních míšních poškození je omezena schopnost dostatečného nitrobřišního tlaku kvůli ochrnutí trupových svalů a chybí vnímání z konečníku. Nicméně mnoho osob s úplnou míšní lézí je schopno vnímat nespecifické signály z konečníku naplněného stolicí, a to formou změněných pocitů (jde např. o mravenčení, mrazení v obličeji, husí kůži).Za interval pravidelného vyměšování volíme u spastického střeva každý druhý, maximálně třetí den, ne déle: naplněná střeva způsobí zvýšení spasticity. Za tuto dobu se naplní rektum a pomocí stimulantů lze efektivně podnítit vyprázdnění. Prvotním chemickým stimulantem bývá obvykle bisacodylový čípek (Dulcolax). Toto projímadlo obsažené v čípku podnítí reflexní peristaltiku střeva a jeho obsah je sunut do konečníku. K odchodu prvních plynů dochází obvykle po 10–15 minutách, poté nastává odchod stolice. Potřebnou intenzitu defekace můžeme podpořit digitální stimulací, a tak proces vyprázdnění zkrátíme a zamezíme možnému odchodu zbytkové stolice mimo plánovaný termín. Dalším spouštěcím stimulantem může být i miniklystýr a posunu stolice dopomůžeme i masáží břišní stěny.Digitální stimulace je technika určená k vyvolání reflexní peristaltické vlny z tlustého střeva. Je drážděna síť myenterického plexu (nervová pleteň ve stěně střev) i reflexní aktivita mezi míchou a tlustým střevem. Lubrikovaný prst v rukavici vsuneme opatrně do konečníku a jemným tlakem na kostrč uvolníme puborektální sval. Stimulaci dále provádíme mírným krouživým pohybem prstu a uvolňujeme tak vnitřní svěrač (svalový prstenec) a anální kanál. Udržujeme stálý kontakt prstu se sliznicí a stimulaci provádíme obvykle do 1 minuty. Cítíme unikající plyny a tok stolice. Stimulaci opakujeme po deseti minutách. Konec vyprazdňování je signalizován ukončením odchodu plynů a řídké stolice se střevním slizem. Stimulaci začínáme po 10–30 minutách po zavedení čípku.

Chabé střevo – dolní typ střevní dysfunkceOsoby s chabým střevem, což znamená s poraněním míchy pod míšním kónem (zúžení míchy v dolní křížové oblasti), mají obvykle s vyprázdněním tlustého střeva větší problémy. Je to dáno absencí míšní reflexní peristaltiky a atonií zevního análního svěrače. Aby se zabránilo mimovolnému odchodu stolice, je třeba zpočátku 2x denně vybavovat stolici z konečníku manuálně. Stolici je třeba lubrikovaným prstem v rukavici vyjmout, následně je nutné provádět digitální stimulaci a poté stlačením břišní stěny dokončit vyprázdnění. Jako podpůrného prostředku lze využít i masáž tlustého střeva ve směru hodinových ručiček. Ukončení defekace naznačuje absence hmatatelné stolice v rektu a uzavření vnitřního svěrače.

Podmínky defekace paraplegikůNácvik vyprázdnění střeva se u paraplegiků provádí na bezbariérovém WC, jakmile je pacient schopen sedět a udržet rovnováhu. Vsedě se plně využije vlivu gravitace. Paraplegikům s nízkou míšní lézí doporučujeme dát pod nohy stoličku nebo nechat nohy na stupačce vozíku. Tato poloha v mírném předklonu pomůže lépe tlačit a využít k tomu i tlaku horních končetin na břišní stěnu (tzv. Valsalvův manévr). Zdravotnický personál poučí paraplegika o všech technikách, ergoterapeut je s ním trénuje a poradí s úpravami oděvů a toalety doma. Eventuálnímu nechtěnému odchodu stolice může paraplegik zabránit podporou svalstva pánevního dna těsným oděvem či sedacím vzduchovým či gelovým polštářem.

Podmínky defekace tetraplegikůZvláště u tetraplegiků s vysokou krční lézí je obtížný nácvik defekace vsedě kvůli nestabilitě trupu. Nácvik začneme provádět na toaletním vozíku, se kterým lze najet nad toaletní mísu. Je třeba vyzkoušet, zda je lepší aplikovat čípek na WC, nebo na lůžku – a tam vyčkat 5–10 minut a poté přesednout na toaletní vozík (či posléze přímo na mísu).Při sezení na míse jsou zapotřebí individuální úpravy sedátka. To lze opatřit měkkým nástavcem nebo pro možnost samostatného přesunu tetraplegika lze udělat celý polstrovaný nástavec pro individuální potřeby vzhledem k tomu, že sezení trvá víc než 30 minut. Pro tento nácvik je WC upraveno v rehabilitačních centrech.

Komplikace neurogenní střevní dysfunkceFunkce tlustého střeva mohou být ovlivněny léčbou ostatních patologických stavů objevujících se v důsledku para či tetraplegie. Činnost střeva komplikují často medikamenty (zejména antibiotika, anestetika, narkotika, antihypertenziva, analgetika, antidepresiva, antacida, léky s obsahem železa či sedativa), které vedou k zácpě nebo průjmu. Kvůli omezení pohybu vozíčkáře mohou zapříčinit zácpu i záněty plic, onemocnění srdce či dekubity. Častou zdravotní komplikací jsou hemoroidy.Při nedůsledném tréninku střevní činnosti, a tudíž při nezvládání dostatečné kontinence hrozí vozíčkářovi permanentní obavy z „vyprazdňovacích nehod“ a také absence společenských aktivit mimo obydlí, která mívá za následek sociální izolaci a frustraci jedince.Vyprazdňování pak může být velice únavné a zdlouhavé, zabírající relativně velkou část dne. K důsledkům nezvládnuté individuální rehabilitace střevní činnosti patří již zmiňovaná inkontinence stolice, hemoroidy, distenze tlustého střeva, projevy autonomní dysreflexie a především zácpa. O problematice zácpy se dočtete v příštím dílu.Zdeňka Faltýnkováe-mail: faltynkova@czepa.cztelefon: 607 453 501

Vysvětlivkyampula konečníku: rozšířená část konečníkuatonie: porucha svalového napětídistenze: roztažení, rozepětí nějakého orgánuklyzma: klystýr, výplach tlustého střevapuborektální sval: sval pánevního dnarektum: konečník

Patch Adams – o filmu, lásce k bližnímu a tělesně postiženým

Viděli jste film Doktor Flastr s populárním Robinem Williamsem? Jde o skutečný příběh reálného doktora Huntera „Patch“ Adamse, který vytvořil poněkud jiný přístup k pacientům založený na lásce, porozumění, přátelství a humoru. Dr. Adams se narodil roku 1945 a diplom získal roku 1971. Po roční pediatrické praxi založil vlastní Gesundheit Institut. Jeho krédem se stalo heslo, že „léčení by mělo být milujícím lidským procesem, a ne obchodní transakcí“. V tvrdém americkém sociálním systému nastínil jinou cestu a v letech 1971–1983 vyléčil zdarma 15 000 pacientů. V roce 1983 přestal navštěvovat nemocné a soustředil se na plán postavit vlastní nemocnici s vlastním divadlem, zahradou a terapeutickou dílnou. Stal se z něj profesionální klaun, který jezdí po světě a snaží se šířit myšlenky míru mezi národy. Byl to patrně i on, kdo inspiroval nápad, že by se v českých nemocnicích měli vyskytovat klauni s červenými nosy, kteří rozveselují malé pacienty. Film natočil režisér Tom Shadyac. Hned po uvedení se z něj stal hit. Jak bývá dobrým zvykem, kritika film strhala, a dokonce napsala komentáře typu, že „by nikdy nevěřili doktoru, jako je Patch Adams“. Ani sám doktor Adams nebyl z filmu nadšený, protože se značně odchýlil od pravdy, a jak sám řekl: „Robin Williams vydělal 21 milionů za čtyři měsíce tím, že předstíral velice jednoduchým způsobem, že je mnou, a přitom mi neposlal ani 10 dolarů na moji nemocnici.“Protože si Patche Adamse vážíme jako člověka, vážíme si jeho aktivit a názorů, začali jsme si vyměňovat dopisy. I přes doktorův nabitý program vždycky dostaneme ručně napsanou odpověď. Patch Adams si tentokrát našel na dopis čas po návratu z Argentiny a Japonska, kde vzal klauny k jaderné elektrárně ve Fukušimě, a před odletem s dvaceti klauny do táborů syrských uprchlíků v Jordánsku.

– Když studio točí příběh podle skutečné události nebo o skutečném člověku, musí mít svolení dotyčného?Studio Metro-Goldvyn-Mayer připravilo smlouvu, kterou jsem podepsal, i když jsem věděl, že scénář je daleko více jednodušší a povrchnější, než jsem si přál. Úplně vypouští moji radikální práci pro mír a spravedlnost na mezinárodní úrovni. Musel jsem dost bojovat o zachování určitých výrazů soucitu, protože oni stáli jen o humor, který prodává lístky.

– Jaké jste měl pocity, když jste viděl sám sebe ve ztvárnění Robina Williamse na plátně? Bylo to povznášející, trapné nebo uspokojující?Nejdříve mně bylo trapně, protože filmaři vynechali spoustu důležitých vlastností a okolností týkajících se mé osoby a scénář byl dost plytký. I když Robin Williams zahrál svou roli výborně a svou popularitou mu umožnil vyniknout. Až později jsem film začal více oceňovat, protože nenechal svět chladným. Posléze mě kontaktovali zástupci více než tří tisíc projektů z celého světa a přihlásili se k inspiraci filmem a mou osobou.

– Pomohl film rozšířit vaše poslání, získat více sponzorských darů, pacientů a mediální pozornosti?Ano, film pomohl rozšířit moje poslání. Například klauni teď chodí do nemocnic ve 120 zemích světa. Ze mě udělal mezinárodního mluvčího i herce a usnadnilo mi to cestu k dosažení některých cílů. Avšak finančně to mé nemocnici bohužel nijak nepomohlo.

– Žijete pořád s lidmi a rozdáváte radost, lásku a humor. Kde berete tolik energie, letos vám bude 68 let?V 18 letech jsem se rozhodl, že budu v životě jen šťastný. Potěší mě každá maličkost. Radost mi udělá slunce, déšť, sníh, zpěv ptáků, rozkvetlá louka, ticho v lese, hezký strom. Energií mě nabíjí samotní lidé, na kterých vidím, že dělám správnou věc. Dopisy, které chodí z celého světa, mě nabíjejí láskou pisatelů. Je úžasné lidem ukázat cestu odlišnou od té, kterou nabízí systém.

– Budujete svoji nemocnici. Máte v ní také tělesně postižené? Přistupujte k nim jinak?V naší nemocnici se snažíme, aby lidé na vozíku i s jiným fyzickým postižením měli přístup kamkoliv, dokonce i k nejbližšímu vodopádu. Chováme se k nim jako k ostatním pacientům, se stejnými etickými zásadami. Protože je u nás vše zdarma, nebereme je jako klienty. Myslím, že je důležité a také hezké přistupovat ke všem lidem přátelsky, protože tu jsou lidé různí. Někteří mají problémy, jiní jsou nešťastní, opuštění nebo nenaplnění a ti všichni trpí, ať mají postižení nebo nemají. Je to stejné jako u dětí nebo starých lidí. Musíme to brát tak, že každý člověk je jiný případ, jedni vnímají svůj hendikep jako malou záležitost, jiní jako vězení. Postižení si také vybírají, zda se cítí jako nezávislí nebo jako oběti.

– Být postižený není to samé jako být nemocný, že? Myslíte si, že humor pomáhá a postižené posiluje, nebo člověk musí být více diplomatický, aby nezranil duši a hrdost?Musíme vzít v úvahu, že hendikep není nemoc, jen to definuje limity daného jedince. Dám příklad: v Japonsku je muž, který nemá ani ruce, ani nohy, a přesto napsal velice pozitivní knihu s názvem Yes, I can (Ano, já mohu). Myslím, že humor je klíčem ke všemu, stejně jako láska. Pomáhá to v tom, že se lidé k sobě chovají přirozeněji. Proto nenavrhuji chovat se k postiženým jinak, pouze je nutné si uvědomit jejich hranice a nabídnout jim pomoc.

– Co je podle vás tíživější? Narodit se jako postižený nebo se po úraze vyrovnávat se ztrátou mobility a snažit se žít normální život?Nemyslím si, že jeden je na tom lépe než druhý. Každý vyrůstá v životě zdravý či postižený a dělá rozhodnutí tak, aby se mu žilo co možná nejlépe. Myslím, že je důležité mít dobré přátele, životní lásku a tvůrčího, hravého ducha. Avšak nevím přesně, co definice „normální život“ znamená. Obávám se, že v mé zemi je to označení pro nudu, samotu a opuštěnost.

– Pokud byste vedl seminář pro hendikepované lidi a měl jim dát pět rad do života, jaké by byly? 1. Mějte kolem sebe tvůrčí a vibrující komunitu přátel.2. Mějte chuť do života, buďte za něj vděční.3. Nikdy se nelitujte a myslete vždy pozitivně.4. Jděte za svými sny a cíli a to rychle a bez odkladu.5. Odpočívejte a buďte uvolnění.

– Velmi často se dozvídáme, že se koná veřejná sbírka na vozík nebo polohovací postel pro postiženého, který si to nemůže dovolit. Proč musí lidé vydávat své těžce vydřené peníze na tyto účely,

když by se, podle nás, měl postarat o ty, kteří pracovali a platili daně, stát? V mém vysněném světě by bylo všechno a všichni by byli nápomocni z prosté touhy po všeobecném blahu. To je přesně v příkrém rozporu s kapitalistickým systémem, což je jeden z důvodů, proč ho proklínám. Považuji ho za nejzhoubnější nemoc moderní doby. V nejlepším socialismu je to stát, kdo by se měl o lidi postarat, jak nejlépe umí. Bohužel jsme se toho zatím nedočkali. V mých snech o milujícím světě jsme to my sami, a ne vlády, kdo se o všechno starají. Mír a lásku vám všem.Děkujeme za rozhovorVítek Formánek a Eva Csölleová

(Pod)zimní regenerace: Wellness pro vozíčkáře

Nejprve si zajdu do bazénu, pak se půjdu prohřát do vířivky a nakonec si dopřeju masáž... Zima pomalu, ale jistě klepe na dveře a pro mnohé z nás se stává synonymem pro permanentně studené končetiny či úbytek energie. Není tedy nic jednoduššího než s těmito nešvary „zatočit“ právě pomocí wellness.

Co je to wellness?Málokdo dokáže přesně vystihnout podstatu slova wellness. Kořeny procedur, které se pod tímto názvem skrývají, sahají už do raných počátků lidské existence. Tato kultura těla, duše a mysli se totiž začala rozvíjet spolu s lázeňstvím, tedy v pravěku. „V různých dějinných etapách se prolínalo používání koupelí z důvodů hygienických se zásadami sloužícími k preventivním účinkům, ale i s koupelemi pro radost,“ přibližuje historii tohoto trendu fyzioterapeut Jiří Poděbradský. Současné, moderní pojetí jej ale chápe spíše jako způsob života orientovaný na dosažení povzneseného stavu fyzické a psychické pohody. Dle amerického lékaře H. L. Dunna jde ovšem o disciplinovanou oddanost a snahu o osobní dokonalost. Na wellness tak lze pohlížet dvojí optikou: buď jej můžeme vnímat jako náhodnou, nepravidelnou formu odpočinku, anebo ho můžeme přijmout jako nový životní styl, jenž směřuje k somatické a psychické harmonii.

Relaxace „podomácku“Ať už vy sami zaujímáte k wellness jakýkoliv postoj, jedno mu nelze upřít – je výbornou formou zimní relaxace. S příchodem chladnějšího ročního období se totiž o slovo často hlásí chřipka, zánět průdušek či angína. A právě tyto zdravotní neduhy mohou být pro mnohdy oslabený organismus osob se zdravotním znevýhodněním velkou zátěží. Jak se tedy s podobnými patáliemi v průběhu sychravého a rekonvalescenci nepřejícího zimního počasí účinně vyrovnat? Řešení má jméno wellness a ani tělesný hendikep nemusí být překážkou. Důkazem budiž Jacobsonova progresivní relaxace či nejrůznější dechová cvičení. Obě formy relaxace lze vyzkoušet v teple domova a nezaberou více než 15 minut. Doporučujeme však jejich frekvenci a vhodnost konzultovat s fyzioterapeutem či jiným odborníkem. Nezapomeňte taktéž na správné stravování, které by mělo zahrnovat pět menších porcí jídla za den. „Dodržování veškerých pravidel správné výživy vede k důležité prevenci vzniku nemocí a zároveň přispívá ke zlepšení tělesného, ale i duševního zdraví,“ doplňuje J. Poděbradský. V neposlední řadě dbejte na pobyt v přírodě, kde naše tělo načerpá díky čerstvému mrazivému vzduchu a slunečním paprskům potřebnou energii.

Wellness mimo domovPakliže se však chcete vymanit z každodenního domácího stereotypu anebo se prostě jen chcete nechat hýčkat odborníky na slovo vzatými, není nic lepšího než se vydat do wellness centra, hotelového wellness anebo do lázeňského wellness. Ovšem ještě předtím než si zarezervujete pobyt ve vybraném komplexu, se

nejen informujte, zda-li je bezbariérový, ale požadujte hlavně detaily. „Nedávno se mi stalo, že jsem se na webových stránkách jednoho wellness komplexu dočetla, že je bezbariérový, ale realita tomu zdaleka neodpovídala. Tu jeden schůdek, tu absence madel anebo turniket,“ vzpomíná na obtíže kvadruparetička Markéta. Kromě toho doporučujeme informovat se ohledně parkování pro vozíčkáře, bezbariérového ubytování či dostupnosti jednotlivých služeb. V neposlední řadě konzultujte ozdravný pobyt se svým lékařem – obvodním, neurologem anebo ortopedem. Ne pro každého jsou totiž hydropunktura (slouží k prohřátí a prokrvení těla), skotské střiky (střídavé teplé a studené vodní trysky), vířivka, masáže anebo sauna vhodné a mohou napáchat víc škody než užitku. Své o tom ví i dystrofička Hana: „Při delším pobytu ve vodě se mi začnou odvápňovat kosti. Musím si tedy dopřávat vodní radovánky s mírou.“ Studenější voda v bazénu však nedělá dobře ani vozíčkáři Jakubovi: „Pokud voda nemá aspoň 28 stupňů, po pěti minutách v ní mi začne být zima a jsem ještě víc spastický. Řešením by mohla být vířivka, ale tam se zase většinou nedostanu, a pokud ano, proudy nepříjemně nadnášejí,“ shrnuje mladík.

Kam za bezbariérovým wellness?Kam tedy vyrazit za odpočinkem, aniž byste se museli obávat komplikací? Jestliže chcete spojit relaxaci s vycházkami, během nichž nasajete nefalšovanou valašskou atmosféru uprostřed Beskyd, nabízí se SPA hotel Lanterna ve Velkých Karlovicích. Tento hotel disponuje výtahem i jedním bezbariérovým pokojem. Avšak i ostatní pokoje, jejichž součástí je sprcha a toaleta, jsou pro alespoň částečně mobilní hosty využitelné. Komorní a poklidné prostředí wellness centra pak přímo vybízí k očistě těla i ducha. Zdravotně znevýhodnění hosté jsou do L-Spa vpuštěni bočním vchodem a v případě nutnosti je dle personálu povolen vstup s kompenzační pomůckou. Dopřát si tak můžete například vodní radovánky v krytém bazénu a ve vířivce se slanou vodou (pozor, vstup pouze bez plavek), dále parní lázeň či prohřátí v sauně. Abyste se však do ní dostali, je potřeba zdolat pár schodů. Kompenzací ale budiž odpočinková či ochlazovací terasa, kde si můžete v klidu vychutnat výhled na okolí a popíjet přitom čaj či nápoj z denní nabídky L-Spa baru. Všechny tyto tříhodinové odpočinkové procedury a ozdravné kúry v Lanterně přijdou na 690 Kč, pokud jste v hotelu ubytováni, celodenní wellness je započítáno v ceně.Ze Vsetínska se pak můžeme vydat rovnou do Jihomoravského kraje, jenž se může pochlubit bezbariérovým wellness Kuřim. „Vozíčkáři se bez problémů mohou pohybovat po celém areálu wellness centra — od restaurace přes šatny, sprchy, aquapark až po fitness centrum,“ stojí na webových stránkách. Jak to ale vypadá v praxi? Zaparkovat můžete přímo u wellness centra, na místě vyhrazeném pro vozíčkáře. Celý areál je pak vybaven plošinami, nájezdy či výtahem. Do bazénu se dostanete pomocí spouštěcí sedačky. Samozřejmostí je také bezbariérová toaleta či sprcha a bonusem málo vídaná úschovna vozíků. Nic tedy nebrání tomu, abyste zde vyzkoušeli například vyhřívané lavice, medovou pivní koupel, saunu, suché vodní masáže, plavecký bazén či vířivou koupel. Celodenní pobyt ve vnitřním areálu aquaparku přijde držitele průkazu ZTP anebo ZTP/P na 200 Kč. Příplatky za relaxační masáže a další nadstandardní služby naleznete na www.wellnesskurim.cz.A nakonec zamíříme na Ostravsko. Právě ve Vendryni se totiž nachází čtyřhvězdičkový hotel Vitality, který se může pochlubit také čtyřmi pokoji pro vozíčkáře, včetně možnosti připojení pokoje pro asistenta, bezbariérovým vnitřním prostředím a vnějším okolím, stejně jako dobře přístupným sportovním areálem. „Bezbariérovost u nás není jen pojmem, ale je součástí každodenního života v hotelovém komplexu Vitality,“ tvrdí majitelé. Ochuzeni tu tedy nebudou ani hendikepovaní příznivci wellness. Ti sem totiž mají zajištěn přístup pomocí nájezdové rampy a plošiny. Můžete si tak dopřát odpočinek v aqua zone (bazén, whirlpool) anebo ve SPA zóně se saunou, masážemi, párou či střešní vířivkou. Vstup do aqua zone stojí neubytované hosty 120 Kč na hodinu, držitelé průkazu ZTP či ZTP/P však mají 10% slevu. Jednolůžkový bezbariérový pokoj pak přijde na 2260 Kč za osobu, dvojlůžkový pokoj asistenta propojený s pokojem hendikepovaného hosta na 1660 Kč za noc. Už máte sbaleno?

Magda Hanková

Princip Jacobsonovy progresivní relaxace

Relaxace je zaměřena na všechny velké svalové skupiny. Základem je naučit se uvolňovat kosterní svalstvo, a tím ovlivňovat psychickou pohodu. Při cvičení se zaměřujeme na všechny velké svalové skupiny. Naučíte-li se vybrané svaly vnímat a podle potřeby uvolnit či napnout, docílíte prostřednictvím takovéto práce s tělem psychické vyrovnanosti.

Základní cvičební postupCvičit můžete vsedě i vleže podle toho, jaká poloha vám bude více vyhovovat. Vyberte tichou místnost bez rušivých podnětů. Ruce nechte podél těla. Zavřete oči, vdechujte nosem a vydechujte ústy nebo nosem. Jacobsonova progresivní relaxace se skládá ze šesti základních cviků:1. uvolnění rukou a paží,2. uvolnění obličeje,3. uvolnění šíje, ramen a horní části zad,4. uvolnění hrudi, břicha a zad,5. uvolnění beder, stehen a lýtek,6. uvolnění celého těla.Při cvičení postupně procházejte všechny svalové skupiny v uvedeném pořadí. Postupně zvyšujte napětí v dané oblasti za současného nádechu. Následně setrvejte v krátkém napětí se zadrženým dechem a poté se s výdechem uvolněte. Optimální doba cvičení by měla být patnáct až třicet minut minimálně jednou denně. (zdroj: fitcoach.cz)

Vozíčkář na cestách

El Camino na vozíku. Výpisky z deníku poutnic do Santiaga de Compostela

Kdo měl někdy to štěstí, že potkal Lindu Riegrovou a její kamarádku Kateřinu Zikovou, musel uznat, že tyto dvě holky se dobrodružství nebojí. Z řádek jejich cestovatelského deníku, který napsala Linda, která je kvůli DMO na vozíku a špatně se jí komunikuje, napínavé momenty jen tryskají. Jak popisují cestovatelky začátek své letošní měsíční pouti do Santiaga de Compostela?

…S kamarádkou Káčou jsme přemýšlely, kam bychom společně vyrazily. Až jednoho dne Káča přišla s nápadem vydat se do Španělska na poutní cestu do Santiaga de Compostela, kde jsou uložené ostatky apoštola Jakuba. Svatojakubská pouť má velký význam hlavně pro křesťany, ale nejen pro ně. Existuje mnoho cest do Santiaga, ale jedna z nich je ta hlavní – „camino francés“. My jsme si ji nakonec zvolily, protože je nejjednodušší, a to zejména pro lidi s jakýmkoliv hendikepem. Naplánovaly jsme si ujít 270 kilometrů, protože jsme měly jen měsíc a chtěly jsme mít jistotu, že do Santiaga dojdeme.V úterý 9. října jsme se ocitly na letišti. Vypadaly jsme jak cikánky, protože můj mechanický pojezd byl

naložený všelijakými krámy, které byly pode mnou připoutány gumicuky. Nejdřív jsme musely všechny ty krámy vyndat z podvozku a spolu s báglem jsme je svázaly a nechaly zvážit, protože jsme měly zaplacené jenom jedno zavazadlo. Když nás viděla paní za přepážkou, zeptala se, jestli nepotřebujeme asistenta. Po chvilce jsme si všimly, že na nás čeká nějaký chlápek, který je úplně v klidu. Zavazadlo bylo poněkud těžší, než jsme očekávaly, ale nechaly jsme ho zabalit do neforemného balíku a pak už ho stačilo jen odbavit. Sympatický týpek nás doprovodil do haly, kde čekají lidé na odlet. Spolu s dalším chlápkem mě přesadili na starou srandovní židli na kolečkách, která vypadala jak z 19. století, připoutali mě starým řemenem a odnesli do letadla. Židle neměla ani područky, takže mi museli hlídat ruce, aby mi je cestou neusekli. Stejným stylem mě přehodili i na sedadlo.Barcelona. Po peripetiích s úschovnou a výtahem jsme vyrazily do města. Ptáte se mě, jestli je Barcelona bezbariérová? Všichni si myslí, že ne, že například neexistují výtahy do metra. Ony tam ve skutečnosti jsou. Na každém kroku mají nájezdy na chodníky, a dokonce i městské autobusy jsou kompletně nízkopodlažní. Když řidiči vidí někoho na vozíku, mají za úkol vysunout samovyjížděcí plošinu, ještě než otevřou dveře autobusu.V Barceloně jsme strávily celých 24 hodin. Neměly jsme sehnané ubytování, protože jsme si tady chtěly užít den i noc, spaly jsme v parku, vozík přivázaný k tělu, aby jej nikdo neukradl…

…Protože jsme ve městě nesehnaly nocleh, odjely jsme příměstským busem do Fuente Duero, vesničky vzdálené 6 km od Valladolidu, která ležela na jedné z menších poutnických cest. Chtěly jsme strávit noc v ubytovně pro poutníky, které se španělsky říká albergue. Přišly jsme k takovému útulnému dřevěnému domečku, ve kterém bydlel postarší muž jménem Arturo. Z jeho chování bylo zřejmé, že moc poutníků kolem nechodí. Pohostinný chlapík Arturo byl ze mě úplně hotový, nikdy totiž neviděl poutnici na vozíku. Také ho překvapilo, když mu Káča řekla, že jsem asketa a že mi kolikrát stačí jíst jednou denně nebo někdy i vůbec. Poznal na mně, že jsem chytrý člověk. Smála jsem se totiž na celé kolo a oči mi hrály všemi barvami, takže bylo vidět, že bych všechny „přečurala“, kdybych mohla. Ale španělsky neumím. Musím poznamenat, že jsem se hrozně styděla, protože mi až do poslední chvíle nebylo jasné, jestli budu rozumět aspoň pár slov, která pochytím. Ke svému překvapení jsem rozuměla dost dobře, můj pozorovatelský smysl se zbystřil jako nůž, kterým se krájí chleba.Španělé mají obecně takovou povahu, že každému pořád něco vnucují. Ale Arturo byl z mého pohledu úplný extrém, protože byl doma sám. A my jsme ho možná i jistým způsobem nadchly. Nejdřív ze všeho jsme se ho zeptaly, jestli je poblíž nějaká restaurace, měly jsme totiž hlad. Arturo měl plnou ledničku a špajz připravený pro poutníky, takže nám řekl, že máme jít dál, že nám jídlo dá. Když jsme si odpočinuly, utrmácené po dlouhé cestě, usoudily jsme, že by bylo dobré si s ním popovídat. Hovor mé kamarádky s Arturem na mě působil jako hádka, připadalo mi, že mám před sebou italský manželský pár. Arturo nám dával i to, co jsme nechtěli. Když jsme řekly, že něco je hezké, odpověděl nám, ať si to vezmeme. Než jsme šly spát, zeptal se nás, jestli chceme vystavit credencial. To je notýsek, do kterého se dávají razítka míst, kde se poutník na cestě zastaví. Obsahuje kolonku „způsob přepravy“ se třemi možnostmi: buď na kole, na koni, nebo pěšky. Já jsem měla svůj vlastní credencial, takže mi bylo řečeno, že si tam mám udělat další kolonku – přeprava na vozíku…

Kompletní, bezprostřední, otevřené a působivé vyprávění poutnic Lindy a Kateřiny z cesty dlouhé 279 kilometrů si můžete přečíst na webu www.vozickar.com. Dozvíte se například, jak se po Španělsku stopuje s vozíčkářem, jak na dvojku z Česka reagovali ostatní poutníci, jak v polních podmínkách řešily hygienu, jak zdolávaly kamenité cesty, jak závodily s kluky na kolech, jak vyšplhaly na kamenitou horu, jak procházely ponorkovou nemocí. Zjistíte, že cestovat se dá i s poníkem, že i poutník může ztratit občanku a že Andalusané umějí hrát krásně na kytaru. Zjistíte, kdo všechno pomáhal tlačit vozík, jaká krásná příroda

děvčata okouzlila a jaká nálada byla na festivalu hráčů na ukulele, jak se mění nálada s ušlými kilometry a jaký pocit člověk má, když si převezme certifikát, že absolvoval „El Camino“ na vozíku. (ata)

Kultura

Spolumat – klíč ke snadnější cestě na kulturní akce

Na internetu je všechno. Informace o kulturních akcích ze všech koutů republiky naservírované až do obýváku. To je sice hezká věc. Ale kapela nepřijede ke mně domů a nesehraje na gauči skvělý koncert jen proto, že kvůli mému hendikepu to mám s dopravou lehce složitější. Jasně, můžu se dívat na přímý přenos v televizi nebo na obrazovce počítače, ale to nechci. Chci zažít atmosféru, chci být součástí zážitku přímo na místě. Chci moc? Spíš ne. Spíš je to normální. Lidi chodí na koncerty, když chtějí. Jenže pro hendikepované to znamená podstoupit několik kroků, které jsou nutné k tomu, aby nakonec svého oblíbeného interpreta opravdu slyšeli. Musíte zjistit, zda je hala, sál či divadlo bezbariérové. Pak vás čeká daleko důležitější práce–sehnat někoho, kdo s vámi půjde. Osobní asistent nemá čas, jeden kamarád taky nemůže a další prostě nemá rád jazz. A vy chcete na jazzový koncert. Vypadá to, že si budete muset nechat zajít chuť a vzít zavděk cédéčkem, které vám pustí osobní asistent těsně předtím, než odejde. Teď je tu však ještě jedna možnost, jak se na koncert přece jen dostat. Obloukem se trošku dostávám zase k tomu, že na internetu je všechno. Na webu je totiž také stránka www.spolumat.czJedná se o komunitní server, který funguje na myšlence hledání a nabízení doprovodu na různé kulturní akce. Stačí si založit profil, určit, zda pomoc potřebujete, či jste schopni asistovat, a pak už jen můžete chystat večerní róby do divadla či ležérní oblečení někam na klubovou scénu. Někdo, kdo bude chtít navštívit stejnou akci jako vy, se určitě najde. Marek Baxa, duchovní otec celého projektu, totiž říká: „Zábava spojuje lidi.“ Právě s ním jsem si o Spolumatu povídala.

– Co vás přivedlo na nápad Spolumatu?Myšlenka založit server SpoluMat je stará tak dva roky. Na koncerty, divadla a jiné akce baví chodit každého, ale někteří naši kamarádi to nemají tak snadné jako my. Pokud chci jít na koncert, stačí se rozhodnout a jdu. Pro lidi na vozíku nebo nevidomé je to těžší a občas se kvůli tomu na tyto akce nedostanou. Napadlo nás, že by bylo skvělé propojit mezi sebou lidi s hendikepem, kteří by na koncert či jinou akci jít chtěli, ale sami si z různých důvodů netroufají, s těmi, kteří tam chtějí jít také a jsou ochotní pomoci.Vycházíme i z toho, že mezi našimi známými je mnoho lidí, kteří chtějí pomáhat, ale buď neví jak, nebo se nechtějí „upisovat“ jako dobrovolníci na dlouhou dobu. Pokud již ale na koncert jdou, tak s sebou klidně někoho vezmou a pomůžou mu.

– Inspiroval jste se u podobných webů, jako je například Spolujízda?Přesně tak, jeden ze zdrojů inspirace byly takovéto servery. Sdílení aut pro cestování z bodu A do bodu B, couchsurfing (přespání v cizině u různých lidí doma) a další komunitní weby nabízející vzájemnou výpomoc

mezi „neznámými“ lidmi pro nás byly ukázkou, že webové komunity také mohou fungovat. Z těchto webů jsme rovněž převzali filozofii a náhled na pravidla, která by jednotliví účastníci měli dodržovat.

– Budete zájemce nějakým způsobem prověřovat, nebo spoléháte na to, že lidé nehodlají situace zneužívat?Smyslem webu je zprostředkování setkání mezi dvěma dospělými, rozumnými lidmi, kteří budou ochotní jít spolu na koncert. Doufáme, že ani jedna ze stran nebude zneužívat této situace a že si dokážou říct, pokud jim něco nebude příjemné. Na druhou stanu je nutné si být stále vědom svých limitů a zodpovědnosti sám za sebe. Součástí webu www.spolumat.cz je i hodnocení proběhlých setkání, které bude zobrazené dalším uživatelům. To proto, aby bylo možné sdílet zkušenosti se všemi, kteří již někoho doprovodili.

– Kdo kromě vás za projektem stojí?Za projektem stojí parta kamarádů–část z nich jsou skauti, část jsou lidé se zkušenostmi s asistencí pro různě mentálně i tělesně postižené klienty. Spolupracujeme s různými organizacemi, které sdružují klienty s různým znevýhodněním, a zároveň i s organizacemi, které pracují s mladými lidmi.

– Jaké máte cíle? Kdy budete spokojeni a řeknete si: „Takto jsme to chtěli“? Cíle pro následující půlrok nemáme malé. Chtěli bychom, aby se mezi sebou potkalo co nejvíc lidí a zároveň aby byli všichni s naším projektem spokojeni. V současné době jsme orientováni převážně na Prahu, ale chtěli bychom se rozšířit minimálně do krajských měst.

– Vy sám se s vozíčkáři potkáváte? Co si myslíte o situaci hendikepovaných v České republice?Několik z mých kamarádů jsou vozíčkáři, takže z jejich vyprávění vím o množství bariér, které jim znepříjemňují život. Máme pocit, že stát nemůže zajistit všechno a že je nutné postupnými kroky pomáhat zlepšit svět okolo sebe. Pokud se lidé budou ozývat a říkat, co by chtěli, tak se, podle mého názoru, podaří spoustu bariér odstranit.

– Kdybyste měl jednou větou charakterizovat, co je na Spolumatu nejlepší… Právě to, že zábava spojuje lidi. Ladislava Blažková

Na vítěze literární soutěže čeká 10 000 korun

Již desátý ročník literární soutěže Internet a můj handicap vyhlásilo pro autory se zdravotním postižením BMI sdružení. Soutěžící mají literární formou ukázat, jak jim internet nebo telefon pomáhají čelit jejich zdravotnímu handicapu. Vítěz získá od Era Poštovní spořitelny 10 000 korun, na další v pořadí čekají tablety a řada jiných hodnotných cen.Soutěžní práce může mít rozsah maximálně 600 slov. Autoři by v ní měli vyjádřit na základě vlastní zkušenosti, jak jim internet nebo telefon pomáhá vypořádat se se zdravotním postižením. Při hodnocení bude přihlíženo jak k literární úrovni textu, tak k obsahové zajímavosti. Do soutěže nebudou přijaty práce, které byly přihlášeny v předcházejících ročnících, jejich autoři se však mohou zúčastnit soutěže s novým příspěvkem.Soutěžní práci opatřenou poštovní i elektronickou adresou je třeba poslat v elektronické podobě nejpozději do 16. února 2014 na adresu info@helpnet.cz.Vyhlášení výsledků soutěže a předání cen vítězům se uskuteční na konferenci INSPO v sobotu 15. března

2014 v Kongresovém centru Praha, kam budou pozváni všichni soutěžící.Jaroslav Winter

Než jsem tě poznala – Jojo Moyesová

Jojo Moyesová vystudovala na univerzitě v Londýně žurnalistiku. Po nějakou dobu se novinařině věnovala a od vydání prvního románu se živí jako spisovatelka na volné noze. Její knihy se vydávají po celém světě a umísťují se na předních příčkách světových žebříčků. V našich podmínkách je kniha „Než jsem tě poznala“ autorčinou prvotinou, která se však zanedlouho stala u čtenářů favoritem.

Hlavními hrdiny knihy jsou Louisa Clarková a Will Traynor. Louisa není na první pohled ničím neobyčejná. Žije „normální“ život na malém městě, má přítele a miluje svou práci v bistru, kterou by za nic na světě nevyměnila. V okamžiku, kdy se musí bistro zavřít, dostane Louisin život jiný směr. Svět Willa Traynora nemá žádné hranice. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz. Také jeho život se otočí o několik stupňů, když ho nehoda upoutá na invalidní vozík a on je odkázán na pomoc druhých lidí. Celý příběh hlavních hrdinů získá novou dynamiku ve chvíli, kdy Louisa dostane opět práci. Stane se ošetřovatelkou Willa, a jak už to tak často bývá, z počátečních nesympatií se vyklube láska…Nabízí se tedy otázka, z jakého důvodu je knížka tak oblíbená, když hlavní zápletka dnes už není zas tak ničím neobvyklá? Na lásku má přeci nárok každý z nás. Na tuto otázku si musí každý čtenář odpovědět sám… Sama za sebe však musím říct, že u mě si kniha získala sympatie právě „lehkostí psaní“. Málokdy se mi stane, že mě kniha zaujme hned od první stránky, a přitom se skrytě zabývá nelehkou otázkou eutanázie. Kateřina Jirsová

Tip na dárek: životopis astrofyzika na vozíku

Knižní trh v listopadu obohatila biografie Stephen Hawking – jeho život a dílo. Napsala ji Kitty Fergusonová, která významnému britskému astrofyzikovi už pomáhala redigovat jeho díla pro laickou veřejnost. Téměř čtyřsetstránková kniha ho přibližuje ve třech rovinách: jako geniálního myslitele, jako člověka, který vítězí nad těžkým zdravotním postižením, a jako součást rodiny, v níž je milujícím otcem, a dokonce i dědečkem. Autorka navíc srozumitelnou formou představuje Hawkingovy vesmírné teorie.Autorizovaný životopis jedné z nejpozoruhodnějších postav současnosti lektoroval Jiří Grygar. Zajímavou novinku, vybavenou mnoha ilustracemi a fotografiemi, vydalo nakladatelství Práh. (mp)

Slovenský periskop

Celoslovenské stretnutie členov OMD v SRHotel Sĺňava, Piešťany, 17.–20. 10. 2013

Tohtoročné obľúbené stretnutie členov Organizácie muskulárnych dystrofikov v SR sa opät konalo v príjemnom hoteli Sĺňava v kúpelnom meste Piešťany. Naša organizácia znovu pripravila dni plné príjemných stretnutí, vzájomných rozhovorov, zábavy, športu, spoznávaniu nových ľudí a najmä získavanie nových cenných informácií.Hlavnou témou tohtoročného stretnutia bola osobná asistencia a samozrejme nemohla chýbať naša obľúbená Dystrolympiáda. Tento rok sa do programu nášho stretnutia dostal poprvý krát aj „omďácky blšák“, na ktorom sme mohli vystavit, predať či kúpit naše vlastnoručné výrobky alebo věci, ktoré už nepotrebujeme, ale niekomu inému sa ešte hodia. Stretnutie sa začalo vo štvrtok 17. októbra spoločnou večerou, po ktorej sme sa oboznámili s programom. Večer pokračoval spoločným stretnutím s predsedníctvom našej organizácie, na ktorom sme sa dozvedeli o všetkých našich akciach v tomto roku, večer pokračoval pozeraním fotografií z našich spoločných akcií, hlavne z Dňa belasého motýľa.Ďalší den, piatok 18. októbra, sa konala naša tradíčná výstava kompenzačných pomôcok, na ktorej sme si mohli poobzerať a povybarať novinky s tejto oblasti či už mechanické alebo elektrické vozíky, polohovacie zariadenia a mnohé iné dôležité veci, ktoré nám uľahčujú náš každodenný život. Popoludní sa konal workshop na tému osobná asistencia, na ktorom sme sa dozvedeli všetko potrebné o tejto nenahraditelnej pomoci pre nás dystrofikov, mohli sme si vzájomne povymieňať vlastné skúsenosti s osobnou asistenciou, a tak pomôcť jeden druhému hlavne pri hľadaní osobných asistentou. Táto téma bola veľmi zaujímavo prezentovaná hlavne našou A. Hradňanskou a našim tajomníkom J. Blažekom.V sobotu 19. októbra sa uskutočnila oblúbená Dystrolympiáda v našich „klasických“ disciplínach: boccia (tento rok hrali tímy), billiard, žolík, sudoku, krížovky a osemsmerovky.Po náročných disciplínach padlo dobre vhod zábavné neskoré popoludnie, na ktorom sme sa mohli pobavit na divadle a koncerte ľudových piesní z celého Slovenska. Večer po vyhlásení výsledkou Dystrolympiády sa konala tak ako po iné roky tombola, ktorej výťažok sme opät venovali na účely, ktoré sme vybrali hlasovaním. No a na záver nášho skvelého stretnutia sa konala diskotéka, ktorou sme sa rozlúčili s tohtoročným stretnutím členov OMD v SR.A ako úplná bodka za týmto vydareným stretnutím bola už len naša spoločná rozlúčka v nedelu po rańajkach. Takže milý členovia, o rok opät do videnia!Michal Gabčo

Sport

TempO, train-o, trail-o

Prohlédla jsem zpětně několik ročníků našeho časopisu, ale o orientačních závodech jsem mimo profil čerstvé mistryně světa Jany Kosťové (4/2013) nenašla ani zmínku. Jestli netušíte, o čem je řeč, a rádi byste se zapojili do této atraktivní disciplíny, kde zdraví i hendikepovaní mají stejnou šanci zvítězit, jen pár naťuknutí.

Kousek historie (nikoho nezabije)V České republice se první pokusy o trail orienteering konaly v září 2005 a regulérní závody začaly o rok později. Od roku 2009 se konají pravidelné dlouhodobé soutěže Evropský pohár a Ranking. Mistrovství Evropy se organizuje od roku 1994 každý sudý rok, první mistrovství světa se konalo v roce 1999. Tato integrační disciplína se již několik let úspěšně rozvíjí i v České republice. Naši reprezentanti se pravidelně účastní mistrovství světa i mistrovství Evropy, nyní se zkouší formát dlouhodobé soutěže – Evropského poháru. Největším českým úspěchem je bronzová medaile týmu ČR z MS 2009 a především již zmiňovaný letošní mistrovský titul Jany Kosťové doplněný o stříbrnou medaili prostějovského Pavla Dudíka.

Co je trail-o?Trail orienteering (trail-o) je sportovní disciplína zaměřená na orientaci a na správné čtení a interpretaci mapy. Tato disciplína byla vyvinuta, aby nabídla všem, i lidem s omezenou hybností, šanci účastnit se smysluplných orientačních závodů. Mechanický i elektrický vozík, berle i asistence při pohybu, to vše je povoleno, protože rychlost není součástí soutěže. Schopnost správně identifikovat danou kontrolu neklade na závodníka žádné zvláštní fyzické nároky, což umožňuje i lidem s omezenou hybností rovnoprávně soutěžit. Většina soutěží trail-o je otevřena hendikepovaným i lidem bez hendikepu. Závodník dostává mapu s vyznačenou závodní tratí, každé kontrole, zakreslené v mapě kolečkem, odpovídá v terénu shluk lampionů a závodník musí rozpoznat, který z lampionů odpovídá popisu kontroly a poloze středu kolečka. K řešení přitom používá stejné orientační metody jako pěší závodník – identifikaci objektů, odhad vzdálenosti, sledování vrstevnic, záměrných linií atd. Nesmí ovšem vstupovat do terénu a zůstává pouze na cestě – odtud pochází mezinárodní název „trail-o“, ale ve Skandinávii, kde má tato disciplína dlouholetou tradici se stovkami závodníků, se používá název „pre-o“, tedy „přesná“ orientace. Závodníci se mohou po trati pohybovat libovolně, ovšem pouze po cestách, nesmějí vstupovat do terénu. Proto mají zdraví i postižení sportovci stejnou šanci zvítězit. Většina soutěží trail-o je otevřena jak zdravým, tak hendikepovaným.

DisciplínyČeské i mezinárodní soutěže se v současné době konají ve dvou disciplínách: Klasická trať – Závodník absolvuje trať od startu do cíle v daném časovém limitu, postupně navštíví všechna kontrolní stanoviště a vyznačí svoje odpovědi. Primárním kritériem pro stanovení výsledku závodníka je počet správných odpovědí (bodů). Aby bylo možné rozlišit pořadí závodníků se stejným počtem bodů, součástí závodu jsou ještě tzv. časovky. Zatímco během absolvování závodní tratě se závodník při určování odpovědí smí libovolně pohybovat po cestách, na časovce sedí na jednom místě, dostává pouze potřebný výřez mapy a rozhodčí mu měří čas rozhodování. Tento čas je pak druhým kritériem pro určení pořadí. TempO – Rychlejší varianta závodu složená pouze z časovek. Zde se nepočítají body, ale pouze čas, přičemž za špatnou odpověď dostává závodník časovou penalizaci.

Novinky pro rok 2014Od příštího roku IOF (Mezinárodní svaz orientačního běhu) uplatní nová pravidla, kdy se časovky nebudou počítat do bodů, a rozhodne pouze čas. I když se to zdá korektnější, pro mnohé to dobrá zpráva nebude. Další novinkou (díky sjednocování s Tempem) je snížení časového limitu na kontrolu na pouhých 30 vteřin, což je špatný signál – půjde více o rychlost než o přesnost. O podrobnostech tohoto zajímavého sportu se více dozvíte na webových stránkách www.trailo.cz či můžete hledat v aktualitách oddílu SKV Praha http://www.skvpraha.org/novinky/, který se dlouhodobě aktivně této disciplíně věnuje.

dle podkladů Trail orienteering ČR zpracovala: Alexandra M. Videmannová

Mistrovství ČR v trail orienteeringu v Dobrušce opanovali závodníci bez hendikepu

O víkendu 12.–13. 10. proběhla v Dobrušce a okolí série závodů v trail orienteeringu, která určila mistry ČR pro rok 2013. Letošní trojice závodů byla nejméně ve dvou ohledech výjimečná: vysoká účast více než 40 závodníků z ČR, Polska a Itálie a především hlavní „trhák“ – train-o, orientační závod absolvovaný z vlaku.

TempO První disciplína TempO spočívá v rychlém a samozřejmě přesném čtení mapy na čas. Má proto pověst závodů pro mladé a pružné mozky, které dokážou rychle reagovat. Stavitel Tomáš Leštínský z Dobrušky připravil řadu nečekaných překvapení, se kterými si v para-kategorii nejlépe poradila Hana Doležalová před J. Kosťovou (2.) a B. Hůlkou (3.). V kategorii open zvítězil s přehledem Ital Remo Madella před Pavlem Dudíkem (2.) a Jackem Wieszaczewským (3.) z Polska.

Vložený závod train-o, orientační závod z vlakuSobotní odpoledne patřilo zcela novému typu závodu „train-o“. Podél trati Dobruška – Opočno a zpět byly rozmístěné lampiony a úkolem závodníků bylo určit, zda odpovídají pozicím na mapě. Ta měla při měřítku 1 : 5000 úctyhodných 30 x 110 cm.Celá cesta byla obrovským zážitkem, bylo potřeba velice pozorně sledovat krajinu i mapu. „Byl jsem velice soustředěný a v mezerách mezi lampiony jsem se s předstihem připravoval na to, co nás čeká,“ řekl vítěz závodů Remo Madella, který neudělal ani jednu chybu. Z parazávodníků zvítězila Jana Kosťová, druhá Hana Doležalová a třetí opět Bohuslav Hůlka.

Trail-o, klasická traťNedělní MČR na klasické trati vyžadovalo od vozíčkářů kromě nároků psychických také fyzické schopnosti vypořádat se s lesním terénem. Samotný závod měl několik velice obtížných míst, kde bylo třeba objíždět lampiony z několika směrů, což bylo celkem fyzicky náročné, ale také spotřebovávalo čas z určeného limitu. Mistrem ČR v kategorii Para byl vyhlášen Bohuslav Hůlka (SKV Praha), velice těsně následovaný Janou Kosťovou (SKV Praha), třetí místo obsadil také člen SKV Praha Boris Dvorský. Na výsledky v kategorii Open za daných podmínek vozíčkáři tentokráte nestačili – zvítězil Miroslav Slovák (Hradec Králové), vicemistrem ČR se ve velké konkurenci stal dosud neznámý Martin Locker (Rychnov nad Kněžnou), třetí skončila Lenka Forstová (MFP Praha).

Odkazy: www.dobruska.cz/kob/trail2013/Text: Bohuslav Hůlka

Kam za sněhem, aneb lyžařská sezóna klepe na dveře

Začíná lyžařská sezóna. Po létě plném sportovních akcí jsme začali připravovat akce lyžařské. V tomto období s námi můžete absolvovat několik lyžařských kurzů pro začátečníky i pokročilé na

českých i rakouských sjezdovkách. K novinkám bude patřit instruktážní kurz pro asistenty a dva kurzy běžkařské.

Těšíme se na společné sportovní zážitky!

Zájemci mohou psát na:monoski@skvpraha.org Tel.: 777 256 053

ASISTENTSKÝ KURZTermín akce: 10.–12. 1.Náplň: lyžařské školení pro asistenty LYŽAŘSKÝ KURZ PRO ZAČÁTEČNÍKYTermín akce: 26.–29. 1.Náplň: lyžování – monoski, dualski, biski, cardski LYŽAŘSKÝ KURZ PRO POKROČILÉTermín akce: 26. 2.–1. 3.Náplň: lyžování – monoski, dualski, biski, cardski

Inzerce

Veškerá soukromá inzerce je v našem časopise bezplatná.

– Prodám velmi levně mechanický vozík, šířka 42–45 cm, ve velmi dobrém stavu, sundávací kola. Tel.: 605 265 995– Prodám elektrický bidet ELECTRONIC BIDETS, je v záruce. Původní cena 12 000 Kč, nyní 6000 Kč. Ladislav Abrahámek, Brno. Tel.: 511 139 072– Prodám starší motomed ve výborném stavu, původní cena 30 000 Kč, nyní 25 000 Kč (je možné se dohodnout i na nižší ceně). Tel.: 723 798 861– Prodám levně mechanický vozík zn. Meyra Eurochair 1850, šíře sedačky 40 cm. Dále pak vanovou otočnou sedačku Meyra a WC nástavec (výška 10 cm). Cena dohodou. Tel.: 721 773 700– Kdo by daroval nebo levně prodal vozíček? Je to pro mou babičku, předem děkuji. Tel.: 731 033 049 nebo e-mail: machova.denka@seznam.cz.– Koupím auto, které umožňuje najet zezadu na elektrickém vozíku až k volantu. Například Citroen Berlingo, Volkswagen Caddy Aktiv a jiné v úpravě multihandicap (pro řidiče na invalidním vozíku). Případně i podobný typ od výrobců Paravan, Zwatzky, Sirus, ACA, Kiwi atd. Pozor, musí mít klimatizaci, dálkové ovládání a otevírání zadních dveří (typ jen nahoru, dveře do stran ne) plus vyklopení nájezdové rampy (zdvižnou plošinu ne) a případně snížení úhlu nájezdu (Knielsysteem) a bezbariérový příjezd pro vozík na místo řidiče. Nemusí mít ruční řízení a automat. Ostatní nerozhoduje (barva, palivo atd.). Koupíme nové, použité i bourané! Josef Fučík, j.fucik@seznam.cz, www.zbb.cz

– Prodám polohovatelný nerezový stolek (na jídlo, notebook). Je 3 měsíce starý, na kolečkách, cena 1000 Kč. Dále prodám sedátko do vany na sprchování, cena 100 Kč. Tel.: 734 223 835– Prodám dálkově ovládanou hydraulickou plošinu a mechanismus otevírání zadních dveří do automobilu-dodávky. Vše ve velmi dobrém stavu – používáno vozíčkářem (řidičem) k vlastní přepravě. Úpravy byly namontovány v Mercedes-Benz Sprinter, ale pasují do většiny dodávek – VW Transporter, M-B Vito, Ford Transit, Fiat Ducato apod. Pevná cena 28 500 Kč. Zároveň prodám kolečkový schodolez Alber Scalamobil S25 včetně nabíječky a mechanického invalidního vozíku. Schodolez je v dobrém stavu, používaný jen příležitostně. Koupě z vlastních prostředků. Pevná cena 9 500 Kč. Tel.: 733 535 665, e-mail: mencl@centrum.cz.– Prodám tříkolku zn. De Luxe, stříbrnou, zakoupenou v roce 2011 (říjen), a to ze zdravotních důvodů. Max. rychlost 24 km/hod., max. dojezd 40 km, max. zatížení 120 kg, cena: 25 000 Kč. Tel.: 724 846 885– Prodám čtyřkolový elektrický vozík zn. Heartway, je v pěkném stavu, zachovalý. Cena dohodou. Tel.: 603 494 709– Prodám zánovní, zcela funkční polohovací postel a vozík, které již nevyužíváme. Cena obou kusů je 12 000 Kč. Tel.: 603 810 247– Prodám velice zachovalou monoski se stabilizátory vhodnou pro rekreační ježdění. Důvod prodeje je dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav. Šířka skořepiny v místě sedu je 44 cm. Dále je vybavena širokým břišním pásem na suchý zip, polohovací pás, pás přes stehna, zařízení pro jízdu na vleku a na lanovce. Současně s monoski prodávám 3 lyže s vázáním 12 a14 (Volki, Salamon, Head) + obal na lyže. Případný servis je zajištěn u výrobce: p. Němeček, Vrchlabí. Kontakt na něj předám při prodeji. Pořizovací cena monoski bez lyží a vázání byla 36 000 Kč. Nyní vše za 24 000 Kč. Bližší informace na tel. 605 949 627.

– Žena 49 let v PID s vyřešenou minulostí hledá na dopisování muže nebo ženu ze středních Čech, ale může být z celé ČR. Odpovědi prosím pouze formou SMS na tel. 774 882 622.– Ahoj, tady Zdeněk (38-190-95), jsem v plném invalidním důchodu. Hledám pro život obyčejnou mamču, dívku, klidně také v plném invalidním důchodu. Chci lásku, věrnost, důvěru – pro společný život. Zn.: celá ČR i Slovensko. Jsem z Havlíčkova Brodu. Tel.: 775 799 997. – Hledám v okolí Hustopečí chodícího, lehce postiženého muže ve věku 30–40 let. Zn.: Kamarádství. Tel.: 702 593 746

Všechny inzeráty umisťujeme průběžně na www.vozickar.com.

Inzerci si můžete zadat: – na www.vozickar.com,– zaslat na e-mail info@ligavozic.cz,– nebo nadiktovat na telefonním čísle 537 021 493.

Vybrané inzeráty vložíme na tuto stranu v dalším čísle Vozíčkáře. Uzávěrka je 5. 1. 2014.

UPOZORNĚNÍ: Pokud vám byl poskytnut příspěvek na zvláštní pomůcku dle vyhlášky č.182/1991 Sb. (do 31. 12. 2011) anebo dle zákona č.329/2011 Sb. (od 1. 1. 2012), písemně jste se zavázal/a, že budete 5 let vlastníkem pomůcky a budete ji využívat. Pokud se jedná o příspěvek na zakoupení motorového vozidla, je lhůta od 1. 1. 2012 dokonce 10letá. Prodejem pomůcky se tedy můžete vystavit riziku postihu ze strany obecního úřadu anebo ÚP, který příspěvky vyplácí. Pokud vám byla pomůcka poskytnuta „na předpis“

odborného lékaře a byla hrazena ze zdravotního pojištění, JE MAJETKEM této pojišťovny. I v tomto případě tedy nejste oprávněn/a pomůcku prodat, jedinou výjimkou je situace, kdy zdravotní pojišťovna pomůcku na základě posudku revizního technika vyřadí a pomůcku převede do vašeho vlastnictví. Liga vozíčkářů neručí za obsah inzerátů a nenese žádnou zodpovědnost v případě, že někdo takovou pomůcku prodá.