KALENDÁŘE

Zdroj: www.wikipedia.cz

ObsahObsah____________________________________________________________________________________2Kalendář__________________________________________________________________________________3

Kalendářní systém________________________________________________________________________3Hlavní typy______________________________________________________________________________4

Lunární kalendář_______________________________________________________________________4Solární kalendář_______________________________________________________________________4Lunisolární kalendář____________________________________________________________________4

Počátek roku____________________________________________________________________________5Počátek letopočtu - epocha_________________________________________________________________5Týden__________________________________________________________________________________6Novodobé reformy kalendáře_______________________________________________________________6Významnější kalendářní systémy_____________________________________________________________8Egyptský kalendář________________________________________________________________________8

Historie kalendáře______________________________________________________________________8Staroegyptská chronologie______________________________________________________________10Reference___________________________________________________________________________11Řecký kalendář_______________________________________________________________________11

Mayský kalendář________________________________________________________________________11Typy kalendáře_______________________________________________________________________12Korelace s jinými kalendáři______________________________________________________________13Odkazy_____________________________________________________________________________16

Měření času ve starém Římě_______________________________________________________________17Kalendář v Římě z hlediska roků a měsíců__________________________________________________17Kalendář z hlediska dní a týdnů__________________________________________________________22Určování denní doby___________________________________________________________________23Použitá literatura_____________________________________________________________________26

Židovský kalendář_______________________________________________________________________26Rozdělení roku_______________________________________________________________________27Stanovení začátku roku_________________________________________________________________28Fixace kalendáře do současné podoby_____________________________________________________29Odkazy_____________________________________________________________________________29

Gregoriánský kalendář___________________________________________________________________30Historie_____________________________________________________________________________30Přijetí v jednotlivých zemích_____________________________________________________________31V českých zemích_____________________________________________________________________31V Evropě i zámoří_____________________________________________________________________31Mimoevropské země__________________________________________________________________32Astronomie__________________________________________________________________________33Pravidla_____________________________________________________________________________33Zajímavost___________________________________________________________________________34Reference___________________________________________________________________________34Literatura___________________________________________________________________________34

Islámský kalendář_______________________________________________________________________34Měsíce______________________________________________________________________________35Pravidla_____________________________________________________________________________35Převody letopočtů____________________________________________________________________35Liturgické kalendáře___________________________________________________________________35

Francouzský revoluční kalendář____________________________________________________________36Rok v revolučním kalendáři_____________________________________________________________36Dny v roce___________________________________________________________________________37

Hypotetický keltský kalendář_______________________________________________________________41

Počátek roku

KalendářKalendář (lat. calendarium, od calendae, původně svátky novoluní) je

abstraktní systém pro členění času datováním a orientaci v čase v periodách dnů a delších v rámci roku. Jeho smysl a vznik je od nejstarších kalendářních systémů stejný - slouží organizaci života a spolupráce lidí v časovém rozsahu mezi jedním dnem a jedním rokem, zvláště pro účely společenské, náboženské, hospodářské a politické, zaznamenané v přehledu událostí. Jednotlivé periody jsou v kalendářních systémech obvykle označené pořadovým číslem, pojmenované nebo obojí.

Nepřesně se pod pojem kalendář zahrnuje i ročení s počítáním roků (let), např. juliánský a gregoriánský kalendář.

V odvozeném smyslu je kalendářem také grafický rozvrh dní, týdnů a měsíců na určitý rok, například tištěný nástěnný a stolní kalendář, případně kalendář elektronický – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků (včetně jmenin) umožňující plánovat. Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy, označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení.

Kalendářní systémKalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu

a pro určování data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

počátek (konec) dne

pravidelné členění roku na menší části,

počátek roku (Nový rok)

Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků, letopočet a jeho počátek - éru. Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista.

3

Obrázek 1 - Kalendářní deska staroměstského orloje

Počátek roku

Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, pokládá za počátek dne půlnoc a počátek roku klade na 1. leden, 10 dní po zimním slunovratu.

Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let, to jest roků, které mají druhý měsíc (únor) o jeden den delší (29. únor). Přestupný je každý rok, jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi. Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule, pak je přestupný, pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století. V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius).

Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů, které se pravidelně opakují:

dny: rotace Země kolem vlastní osy čili zdánlivý denní pohyb Slunce, astronomický měsíc: střídání fází Měsíce a od něho odvozené týdny jako

měsíční čtvrti a kalendářní měsíce) - od juliánské reformy již "lunární" jen podle jména

roky: oběh Země kolem Slunce a z něj vyplývající zdánlivý roční pohyb Slunce čili střídání ročních období.Z nich nejnápadnější, nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce, na

němž jsou shodně založeny všechny kalendáře. Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností. Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce, tak důležité pro zemědělství a obchod, se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná. Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů.

Hlavní typyPodle toho, kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost, se

obvykle rozlišuje:

Lunární kalendářLunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování

měsíčních fází. Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom, že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze. Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer (za soumraku), kdy lze Měsíc pozorovat.

Solární kalendářZemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili

solární kalendář, jehož základem je rok resp. tropický rok, doba oběhu Země okolo Slunce, přibližně 365,25 dne. Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny, čtyři roční období, jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté

4

Počátek roku

znalosti. Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den. Čistě sluneční kalendář však není praktický, roční období jsou příliš dlouhá. Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního.

Lunisolární kalendářProtože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů, řeší se

vždy rozpor počítání dnů v kalendáři, aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem. Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc. Pravý, astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" (astronomický) měsíc.

Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského:

gregoriánský kalendář, jeho předchůdce juliánský kalendář, čínský, egyptský, indický, makedonský a perský, japonský, židovský kalendář.

Naopak např. islámský kalendář zůstal čistě lunární, na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne“.

Počátek rokuPřesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších

civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou, kde se vedou záznamy a účty, platí daně a podobně. Počátkem roku bývaly buď jarní svátky (snad hlavně u pastevců), anebo dožínky, slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu. Odtud pochází i dnešní začátek školního roku, kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní.

Počátek letopočtu - epochaLetopočet (éra) jako systém ročení vlastně není věcí kalendáře (dělení

času v rámci roku), v běžném užití se ale s ním spojuje. Počátek letopočtu se nazývá epocha, dobu od epochy pak odborníci označují jako éru, tj. letopočet (také ale existuje juliánská éra s přímým počítáním dnů bez ohledu na roky).

5

Počátek roku

Stanovoval se velmi různě, zpravidla z nespolehlivých záznamů a legend a zpětně až po proběhnutí několika staletí. U významných dokumentů se často pro jistotu určoval i více způsoby naráz.

Ve starých říších se roky všeobecně počítaly od nastoupení současného místního panovníka na trůn, jako dodnes v Japonsku, a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly, nýbrž jmenovaly podle konsulů. Obdobně se určoval rok i později např. podle místních biskupů včetně římských (papežů) i jiných významných osob.

Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád (od 776 př. n. l.) a římský letopočet ab urbe condita, „od založení města“ Říma (753 př. n. l.).

Křesťanský letopočet od narození Krista, který se dnes všeobecně užívá, vypočetl resp. stanovil jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500. Tento letopočet se prosadil až od 9. století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000. Přesné datum narození Kristova není známo, velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve, tj. již před naším letopočtem.

Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny, hidžra, 622) vznikl v 7. století

Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa“ vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku.

TýdenRozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden.

Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible (Gn 1) jako obdoba pracovního období Tvůrce světa. V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají, například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům, jako v antickém Římě, jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích. České názvy jsou pořadové (úterý, čtvrtek a pátek), podle jejich pořadí, podle středu (pracovního) týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota", dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku.

Novodobé reformy kalendářeRok se tradičně členil svátky a slavnostmi, takže kalendář často úzce

souvisel s náboženstvím. Jako významný společenský systém je ho těžké reformovat. Např. gregoriánskou, velmi mírnou, reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918. Základem současných kalendářů od juliánského je pravidelné členění roku na měsíce a týdny, přes něž se překládají „pohyblivé svátky“ (Velikonoce, Svatodušní svátky, Roš ha-šana, ramadán a pod.), tradičně odvozované od Měsíce, ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem. Tradiční kalendářní systémy jsou tedy

6

Počátek roku

poměrně složité a od 18. století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře, někdy podnícené revolucí, jako francouzský revoluční kalendář (viz níže), který se však neprosadil a brzy zanikl, podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30. let.

Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující:

aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné;

aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem; aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá.

Obvykle se navrhuje, aby se na konci roku zařazoval jeden den (v přestupném roce dva), který by nebyl součástí týdne ani měsíce. Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi, takže rok může souhlasit s cyklem týdnů, a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech, ostatní o 30 dnech. Jiný, radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny".1

Měsíce Egyptského kalendáře2

No. Jména podle ročních období

Střední říše Nová říše Řecky Koptsky Egyptská

arabština

I První z Akhet Tekh Dhwt Thoth Thout Tout

II Druhý z Akhet Menhet Pa-n-ip.t Phaophi Paopi Baba

III Třetí z Akhet Hwt-hwr Hwt-hwr Athyr Hathor Hatour

IV Čtvrtý z Akhet Ka-hr-ka Ka-hr-ka Choiak Koiak Kiahk

V První z Proyet Sf-bdt Ta-'b Tybi Tobi Touba

VI Druhý z Proyet Rekh wer Mḫyr Mechir Meshir Amshir

1 Selešnikov, S. I.: Člověk a čas (Dějiny kalendáře a chronologie). Práce. Praha 1974. 1. vydání

2 Selešnikov, S. I.: Člověk a čas (Dějiny kalendáře a chronologie). Práce. Praha 1974. 1. vydání

7

Počátek roku

VII Třetí z Proyet Rekh neds Pa-n-amn-htp.w Phamenoth Paremhat Baramhat

VIII Čtvrtý z Proyet Renwet Pa-n-rnn.t Pharmouthi Paremoude Baramouda

IX První z Shomu Hnsw Pa-n-ḫns.w Pachon Pashons Bashans

X Druhý z Shomu Hnt-htj Pa-n-in.t Payni Paoni Ba'ouna

XI Třetí z Shomu Ipt-hmt Ipip Epiphi Epip Abib

XII Čtvrtý z Shomu Wep-renpet Msw-r' Mesore Mesori Mesra

Ačkoliv se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60. letech 20. století se dokonce zdálo, že je mezinárodní organizace schválí, nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo.

Významnější kalendářní systémyEgyptský kalendář

Egyptský kalendář byl solární kalendář, který měl pevně 365 dní (12 třicetidenních měsíců a 5 dní navíc na konci roku) v každém roce. To způsobilo, že po sto letech se například letní slunovrat posunul o 25 dní (proto se mluví o Toulavém roce - Annus Vagus). Měsíce byly rozděleny na 3 desetidenní „týdny“. Právě kvůli „toulavosti“ svého kalendáře používali Egypťané k určení ročních sezón heliaktický východ hvězdy Sirius. Ten připadl na stejný kalendářní den vždy po 1 460 Juliánských letech (1 481 egyptských letech) a tato perioda (1 481 × 365 = 533 265 dní) se nazývá Sothickým cyklem. Egypťané si také byli vědomi, že 309 lunací odpovídá zhruba 9 125 dnům nebo 25 egyptským rokům.

Historie kalendářeNejstarší kalendář

Egyptský kalendář byl jeden z prvních solárních kalendářů. Egypťané zpozorovali, že letní slunovrat přichází v době heliaktického východu hvězdy Sirius (tu nazývali Sopdet nebo Anibus, ve starověku byla nazývána Sóthis). Současně s jejím východem se začínal rozvodňovat Nil, aby přinesl úrodné bahno. Vítání Siria proto provázely velké slavnosti a zvláštní obřady.

8

Počátek roku

Záplavy Nilu měly pro Egypt obrovský význam, závisela na nich úroda hlavních egyptských plodin. Proto čekání na první objevení Sopdet vedlo k počítání dnů od jedné povodně k další a následně ke vzniku kalendáře.

Původně měl kalendář dvanáct měsíců po 30 dnech. Rok měl tři roční období po čtyřech měsících - dobu rozvodnění Nilu, dobu setí a dobu sklizně. V pátém století př. n. l dostaly tyto měsíce jména.

Jména vycházela ze jmen bohů, kterým byly tyto měsíce zasvěceny. Thóth patřil bohu Měsíce a moudrosti, athyr bohyni Hathór, phamenóth zbožnělému králi Amenhotepovi, měsíc pharmuthi se spojoval s bohyní Ermutou, pachón s bohem Chonsu. Měsíc payni byl zasvěcen Svátku údolí a mesoré Narození Slunce.

Každý měsíc se dělil na tři velké týdny po deseti dnech nebo na šest malých týdnů po pěti dnech. Řekové tyto týdny nazývali dekády a centády.

Dodatečné dny

Kněží po dlouhodobém pozorování heliakického východu Síria zpřesnili délku roku na 365 dní. Pět doplňkových dnů (epagomenálních dnů) ale nedostal ani jeden měsíc a měsíce měly stále po 30 dnech. Dodatečné dny byly zasvěceny dětem bohyně nebe Nút a bohovi Země Gebovi. Oslavovaly se koncem roku jako dny narození bohů Usira, Hóra, Sutecha, Ésetu a Nebthetu, kteří vzešli ze spojení Geba a Nút.

Perioda Sóthidy

Několik století před začátkem našeho letopočtu egyptští kněží již věděli, že jejich rok je o něco kratší, než jaký je ve skutečnosti, ale z náboženských důvodů kalendář neupravovali. Přáli si, aby svátky, ve kterých se přinášely bohům oběti, procházely všemi měsíci roku a ve všech se světily.

V roce 1866 se při vykopávkách jednoho chrámu v nilské deltě našel tzv. Kánobský dekret krále Ptolemaia III. Euergeta (246 – 222/221) z ptolemaiovské dynastie. V dekretu ze 7. března roku 238 př. n. l. stojí: „Protože hvězda (Sirius) ujde za čtyři roky o jeden den dopředu, k tomu, aby svátky oslavující léto nepřipadly v budoucnosti na zimu, jak se stává a bude stávat, jestliže rok bude mít i napříště 360 a pět doplnitelných dnů, od nyní se předpisuje každé čtyři roky oslavovat svátek Evergétových bohů po pěti doplnitelných dnech a před novým rokem. Ať každý ví, že dřívější nepořádky ročních dob jsou od nynějška napraveny králem Evergétem“. Reforma krále Ptolemaia III. se ale neujala a egyptské svátky stále putovaly všemi měsíci roku.

Začátek egyptského roku se každé čtyři roky zpozdil o jeden den. Za 120 let vzrostla chyba na celý měsíc. Proto i den slunovratu (který byl určován pozorováním hvězdy Sirius) přicházel v stále pozdějších měsících a začátek roku se naopak přesouval na dřívější roční doby. Po 4 × 365 letech = 1460 let se začátek roku opět shodoval s letním slunovratem a heliaktickým východem hvězdy Sirius. Po uplynutí těchto 1460 egyptských kalendářních roků se přidal jeden rok a počítalo se, jako kdyby uplynulo 1461 let.

9

Počátek roku

Takto se stal egyptský kalendářní rok „toulavým“, putujícím. Perioda 1461 let se začala nazývat sóthidská, období Sóthidy nebo také Veliký rok.

Koptský kalendář

V roce 26 př. n. l se začalo v Egyptě používat zdokonaleného kalendáře koptského, jehož délka roku 365,25 dne byla stejná jako v juliánském kalendáři, lišil se však v pravidle přestupnosti. V koptském kalendáři totiž byly přestupné roky jen ty, u kterých byl po dělení čtyřmi zbytek tři. Např. rok 1974 byl v našem kalendáři obyčejný, kdežto v koptském přestupný.

Koptský kalendář se používal ještě v 70. letech 20. století v Etiopii, Egyptské arabské republice a v Súdánu. V Súdánu začíná éra kalendáře o 283 let později než naše, takže v roce 1974 našeho roku byl v Súdánu podle koptského kalendáře rok 1974 – 283 = 1691. Tento rok byl podle koptského kalendáře přestupný.

Staroegyptská chronologieDatování podle egyptského a podle juliánského kalendáře

Protože egyptský kalendář byl „toulavým“, musíme pro srovnání egyptského datování a datování podle juliánského kalendáře najít opěrné datum, v němž se bude shodovat první heliakický východ Siria (19. červenec juliánského kalendáře) s 1. dnem měsíce thóth.

Od římského spisovatele Censorina, který napsal v roce 283 n. l. knihu věnovanou převážně kalendáři a chronologii, víme, že takový den byl 19. července roku 140 našeho letopočtu (podle juliánského kalendáře). Další data lze zjistit odečítáním od roku 140 čísla 1460 (periody Sóthis). Zjistíme tak, že heliakický východ Siria se se začátkem egyptského kalendáře shodoval v letech 1321, 2781, 4241 atd. před naším letopočtem (pozor, že v našem letopočtu chybí nultý rok - výsledek při výpočtu musíme zvýšit o jeden rok). Tato data, která Řekové nazývali apokatastas (návrat na původní místo), umožňují stanovit rok, ve kterém 19. červenec odpovídá některému dni „toulavého“ roku.

Ke zpřesňování staroegyptské chronologie napomáhá, že Egypt neměl jedinou éru, ale že se letopočty vedly podle vlády panovníků. První, ale neúplný seznam faraónů vypracoval staroegyptský dějepisec Manetho (4. - 5. století př. n. l) ve svých Dějinách Egypta.

Dalším zdrojem informací o egyptských panovnících je dílo Almagest od řeckého učence Klaudia Ptolemaia. Ten obsahuje „Kánon králů“ uvádějící v chronologickém pořadí jména babylonských, asyrských, perských a makedonských králů i římských císařů. Přehled vladařů začíná starobabylonským králem Nabunassirem (který na trůn nastoupil v roce 747 př. n. l.) a končí římským císařem Antoniem Piem (druhé stol. n. l.). Celkem obsáhl 907 egyptských roků. Panovníci uvedení v seznamu však nemají zaznamenánu dobu panování ode dne nastolení, ale od 1. dne měsíce thóth. Římští historikové pokračovali v Ptolemaiově kánonu zápisy římských císařů až po Diokleciána.

Pomocí Kánonu králů, lze například určit, že 1. den měsíce thóth prvního roku Nabunassirova letopočtu bylo ve středu 26. února 747 př. n. l. Se znalostí celkového počtu roků

10

Počátek roku

od začátku nabunassirovy vlády až po nastolení Diokleciána, lze určit, že první rok panování tohoto císaře odpovídá roku 1032 nabunassirovského letopočtu. Z toho lze určit další důležitý bod chronologie, že 1. den měsíce thóvt prvního roku Diokleciánovy vlády připadal na pátek 29. srpna roku 284 n. l.

Diokleciánův letopočet se používal na velkém území Egypta a ve východní části Římské říše. Uchoval se v náboženských kalendářích Koptů a Etiopů.

Zápis egyptského datování

Starověcí egypťané až do perské okupace zaznamenávali datum nějaké události takto:

Uvedli rok vlády krále, řadové číslo měsíce v roční době a řadové číslo dne. Např.: Roku 29, druhého měsíce období záplavy, desátého dne vlády Vesermaaréa.3

Později místo pořadí měsíce uváděli jeho jméno.

Nastolení panovníků však nemá přesnější datování, pro chronologii má proto veliký význam tzv. Turínský královský papyrus se seznamem egyptských panovníků až do XVIII. dynastie a s datováním jejich vlády podle let, měsíců a dnů.

Reference

Řecký kalendářŘecký den začínal východem slunce. Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29

nebo 30 dnech. Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech, v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní. Počátkem letopočtu byl první den první olympiády (8. červenec r. 776 př. n. l..) Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem. Od 87. olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv. Metonův 19letý cyklus a od 3. roku 112. olympiády 76letý Kalipův cyklus, který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den.

Mayský kalendář

3 Alexandrian reform of the Egyptian calendar - http://www.tyndale.cam.ac.uk/Egypt/ptolemies/chron/egyptian/chron_eg_anl_augustus.htm

11Obrázek 2 - Mayský znak pro den „muluk“

Počátek roku

Mayský kalendář je historický astronomický kalendář mayského kalendářního systému. Je nejpokročilejším kalendářem domorodých obyvatelů Střední Ameriky.

Mayský kalendář je cyklický, a souběžně se v něm opakuje několik cyklů. Tyto cykly (i jejich fáze) byly spojeny s různými bohy a kosmickými událostmi.

Pravděpodobně vznikl jako výsledek precizních a dlouhodobých pozorování opakujících se astronomických jevů. Mayové spojovali průběh času s úkazy na obloze – pravidelnými pohyby Slunce, Měsíce, planet, slunečních zatmění a konjunkcí. Dosažená přesnost při výpočtech (dvacítková číselná soustava, jen sčítání, odčítání) je porovnatelná s výsledky novověké astronomie.

Mayská kněžská vrstva, při tehdejším cyklickém vnímání času, vykládala astronomické úkazy a dění na obloze astrologicky, a magicky i početní jevy plynoucí z průběhu cyklů kalendáře. Prováděné přesné a dlouhodobé datační záznamy z pozorování periodických úkazů, umožňovaly tyto jevy (zatmění, konjunkce) předvídat, a v relativně složitém kalendářním systému z toho vyplývalo i znalostní ovládnutí času a jeho měření touto teokratickou elitou. Vrstva kněží vedením a správou kalendáře řídila mayskou společnost a její chod v náboženské sféře (výklad a předpověď nebeských úkazů, věštby a určení osudů apod.), i praktickém životě Mayů (stanovení doby obřadů, zahájení válečných výprav, agrotechnické lhůty atd.).

Nejvýznamnější skutečností, která mayský kalendář charakterizuje a dělá ho natolik odlišným od našeho chápání času a světa, je cykličnost. Jednotlivé časové úseky měly periodický charakter. V pohledu Mayů na vnější svět bylo typické stálé opakování. Stále přicházely ty samé periody a s nimi stejné události, božstva a jejich rozhodnutí. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti. Lineární pohled na svět typický pro naši křesťanskou kulturu, kde čas a události jdou stále dopředu a nic se nikdy nemůže opakovat, je na světě poměrně výjimečný. I staří Řekové a Římané chápali čas jako sled neustále se opakujících cyklů.

Všechna časová období, všechny dny, měsíce a roky měly své bohy. Božský protějšek měly i všechny číslice a některá důležitá čísla. Každý den nejenže měl svého boha, ale i sám bohem byl, či spíše několika bohy. Samozřejmě, že při takových složitých kalendářních a náboženských soustavách a způsobech jejich zápisu se v nich nemohl orientovat každý. Tato schopnost byla vlastní výhradně kněžím, které ostatní členové společnosti živili. Složitá soustava s mnohými pro lid tajemnými znalostmi zabezpečovala kněžskému stavu značnou moc.

12

Počátek roku

Typy kalendářeMayové používali vícero paralelních kalendářních systémů, přičemž data se zpravidla psala

ve více systémech najednou. Informace o čase je tedy (úmyslně) natolik redundantní, že i po tisíciletích - po zničení části nápisů - je/bude možné přečíst datum. Kalendáře vznikly před 1. stoletím př. n. l. a asi pocházejí od Olméků. Byly to:

haab (neboli občanský kalendář) = období 365 dní sestávající z 19 měsíců, ze kterých 18 mělo po 20 dní a poslední měsíc jen 5 dní. Dny v měsíci byly číslované, přičemž se uplatnilo i číslo nula.

tzolkin (neboli posvátný kalendář) = období 260 dní. Tzolkin byl více používaný mezi obyčejnými lidmi, určoval plán obřadního života. Den narození každého člověka se také posuzoval podle tzolkinu.

dlouhý počet = jednoduše celkový počet dní, který uplynul od mayského dne "nula" - narození Venuše a začátku aktuálního, tedy v pořadí pátého mayského cyklu (=5125.37 let). Zapisoval se ve tvaru #.#.#.#.#.#.#.#.#., kde tečky oddělují určité jednotky dvacítkové soustavy (u nás by to odpovídalo zhruba zápisu tisíciletí.století.roky.měsíce.dny.), přičemž první položka odpovídá našim 63 081 429 rokům a poslední našim dnům. Běžně se však používalo jen posledních pět položek – baktun (např 9.15.9.0.1 znamená 1407241 dní ode dne "nula"). Výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu (0.0.0.0.0.) odpovídá podle korelace GMT 11. srpnu 3114 př. n. l. a poslední den 13. baktumu (13.0.0.0.0. = nové 0.0.0.0.0.[zdroj?]) odpovídá podle GMT 21. prosinci 2012. V tento den má podle Mayů nastat konec[zdroj?] aktuálního, pátého světa, nějakou katastrofou[zdroj?] tak, jak skončily i předchozí[zdroj?] světy. Není nám známo ale ani to, zda se počátek mayského kalendáře vztahuje na nějakou konkrétní historickou událost (protože ani nevíme, zda Mayové tehdy už existovali), rovněž není začátek spojen ani s žádným významným astronomickým úkazem.

K označení data v tomto cyklu se používají následující jednotky:

Kin = den Uinal = 20 kin Tun = 18 uinal = 360 kin ≈ 1 rok Katun = 20 tun = 7200 kin ≈ 20 let Baktun = 20 katun = 144000 kin ≈ 394 let Piktun = 20 baktun ≈ 7 885 let Calabtun = 20 piktun ≈ 157 704 let Kinchiltun = 20 calabtun ≈ 3 154 071 let Alautun = 20 kinchiltun ≈ 63 081 429 let

13

Počátek roku

Některé nápisy mayského dlouhého kalendářního počtu jsou doplněny tzv. lunární sérií, další kalendářní formou, označující právě probíhající den z 29 nebo 30denního měsíce v rámci šestiměsíčních cyklů.

Dalším způsobem, jak měřit čas, bylo měření podle slunečních cyklů slunovratů, cyklů a konjunkcí Venuše (jitřenky, večernice). Mnoho událostí v tomto cyklu bylo považováno za nežádoucí a zlé, a někdy byly války koordinovány ve shodě s fázemi v tomto cyklu.

Korelace s jinými kalendářiPro určení vzájemného vztahu mayského a gregoriánského kalendářního systému, jsou obě

porovnávané časoměrné stupnice vyjádřeny ve dnech. Denní řada mayských kalendářních dat, zapisovaných v modifikované dvacítkové soustavě, je přepočtena do soustavy desítkové. Gregoriánská data jsou převedena na juliánské dny. Mezi gregoriánským, juliánským kalendářem a juliánskými dny platí v astronomii definované přepočetní vztahy (algoritmy). Data astronomických úkazů, určená z mayských záznamů, můžeme v dnešní době porovnat s přesnými datacemi těchto jevů získanými použitím moderní výpočetní techniky.

Způsobů a metod, jak data z obou kalendářních systémů porovnat je více, a za posledních více než sto let bylo navrženo přes padesát různých korelací. Ty se liší až v řádu stovek roků (v rozsahu zhruba tisíc let). Rozdíly jsou dány tím, které podklady byly pro korelaci použity a upřednostňovány, a v jakém jsou souladu, zda např. astronomické údaje respektují historické skutečnosti. Pro přepočet je třeba stanovit (juliánské) datum, od kterého začali Mayové počítat dny, a mayské datum určíme odečtením přepočítávacího koeficientu (resp. korelační konstanty) od juliánského data, nebo naopak přičtením této konstanty k mayskému datu dostaneme juliánské datum, které lze pak převést do gregoriánského.

V tabulce jsou uvedeny velikosti korelačních konstant některých korelací (autoři, rok publikace, korelační konstanta ve dnech, juliánské a gregoriánské datum začátku mayského kalendáře, gregoriánské datum konce cyklu mayského kalendáře) seřazených podle použité korelační konstanty.

autor publikováno korelační konstanta

jul. datum zač. kalendáře př.

Kr.

greg. datum zač. kalendáře

př. Kr.

greg. datum konce cyklu kalendáře po

Kr.Bowditch 1910 394 483 14. 01. 3633 16. 01. 3634 26. 04. 1493Willson 1924 438 906 29. 08. 3512 31. 07. 3512 11. 12. 1614Smiley – 482 699 23. 07. 3392 26. 06. 3392 05. 11. 1734Owen – 487 410 16. 06. 3379 20. 05. 3379 29. 09. 1747Makemson – 489 138 10. 03. 3374 11. 02. 3374 22. 06. 1752Spinden, modifikovaná – 489 383 10. 11. 3374 14. 10. 3374 22. 02. 1753

Spinden 1924 489 384 11. 11. 3374 15. 10. 3374 23. 02. 1753Teeple – 492 662 01. 11. 3365 05. 10. 3365 14. 02. 1762Dinsmoor – 497 879 13. 02. 3350 17. 01. 3350 28. 05. 1776

14

Počátek roku

–4CR 508 363 28. 10. 3322 01. 10. 3322 10. 02. 1805–2CR 546 323 02. 10. 3218 06. 09. 3218 16. 01. 1909Kelley – 553 279 18. 10. 3199 22. 09. 3199 02. 02. 1928Stock – 556 408 13. 05. 3190 17. 04. 3190 27. 08. 1936Martin – 563 334 29. 04. 3171 03. 04. 3171 14. 08. 1955Goodman 1905 584 280 03. 09. 3114 08. 08. 3114 18. 12. 2012Martínez–Hernandez 1926 584 281 04. 09. 3114 09. 08. 3114 19. 12. 2012

Goodman–Martínez–Thompson (GMT)

1950 584 283 06. 09. 3114 11. 08. 3114 21. 12. 2012

Nowotny 1958 584 283 06. 09. 3114 11. 08. 3114 21. 12. 2012Beyer 1937 584 284 07. 09. 3114 12. 08. 3114 22. 12. 2012Thompson, modifikovaná – 584 284 07. 09. 3114 12. 08. 3114 22. 12. 2012

Thompson 1935 584 285 08. 09. 3114 13. 08. 3114 23. 12. 2012Lounsbury, (Thompson–Lounsbury)

1978 584 285 08. 09. 3114 13. 09. 3114 23. 12. 2012

Pogo – 588 626 28. 07. 3102 02. 07. 3102 11. 11. 2024+2CR 622 243 11. 08. 3010 17. 07. 3010 26. 11. 2116Böhm–Böhm 1996 622 261 29. 08. 3010 04. 08. 3010 14. 12. 2116Kreichgauer 1927 626 927 07. 06. 2997 14. 05. 2997 23. 09. 2129+4CR 660 203 16. 07. 2906 22. 06. 2906 01. 11. 2220Kelley – 660 205 18. 07. 2906 24. 06. 2906 03. 11. 2220Wells–Fuls, (Fuls et al.) 2000 660 208 21. 07. 2906 27. 06. 2906 06. 11. 2220

Kelley – 663 310 17. 01. 2897 25. 12. 2898 05. 05. 2229Hochleitner 1970 674 265 14. 01. 2867 22. 12. 2868 03. 05. 2259Schultz – 677 723 04. 07. 2858 11. 06. 2858 20. 10. 2268Escalona–Ramos – 679 108 19. 04. 2854 27. 03. 2854 05. 08. 2272Vaillant – 679 183 03. 07. 2854 10. 06. 2854 19. 10. 2272Verbelen 1991 739 601 01. 12. 2689 09. 11. 2689 21. 03. 2438Verbelen 1999 739 615 15. 12. 2689 23. 11. 2689 04. 04. 2438Weitzel – 774 078 24. 04. 2594 03. 04. 2594 12. 08. 2532Vollemaere – 774 079 25. 04. 2594 04. 04. 2594 13. 08. 2532Vollemaere 1984 774 080 26. 04. 2594 05. 04. 2594 14. 08. 2532Vaillant 1935 774 083 29. 04. 2594 08. 04. 2594 17. 08. 2532

V dnešní době jsou rozhodující časové limity dány použitím přírodovědných datovacích metod (zvl. izotopové chronologie 14C nebo 16O/18O), kterým musí korelace zhruba odpovídat; z tohoto důvodu část korelací postrádá platnost.

15

Počátek roku

V současnosti nejpopulárnější tzv. GMT korelace (včetně jejich o několik dnů modifikovaných variant) je problematická, stejně tak i její užití.

Podle novějších výzkumů, provedených Bohumilem a Vladimírem Böhmem, je tato rozšířená korelace mezi mayským a křesťanským kalendářem nesprávná. Korelace GMT, označená podle jmen autorů - Goodman-Martínez-Thompson, je podle bratrů Böhmových v rozporu s astronomickými údaji, na rozdíl od jejich nové, tzv. BB korelace.

Výhrady proti GMT korelaci pro nerespektování (až sedmi) zatmění Slunce v mayském regionu má např. Vollemaere, podobně také Stock, s nově navrženou korelací též Fuls.

Některé významné astronomické úkazy datované tzv. Drážďanským kodexem však v gregoriánských datech, která jsou vypočtena podle GMT korelace, vůbec nenastávají; např. zatmění Slunce v mayské oblasti nastalo dne 29. 10. 859 , použijeme-li na stejné mayské datum (modifikovanou) korelaci GMT vyjde datum 7. 11. 755, kdy žádné zatmění nebylo . Další nesrovnalosti jsou rovněž v poloze planety Venuše.

Kritika Thompsonovy korelace dále spočívá v tom, že vyšel z historických knih Chilam Balam (několik kronik sepisovaných od 2. pol. 16. století na Yucatánu maysky vzdělanými a pokřtěnými Mayi) a z kroniky misionáře Diega de Landy (ten sice pálil mayské knihy, ale zanechal nám o Mayích nejvíc informací). V těchto pramenech jsou některé události datovány souběžně podle křesťanského letopočtu i mayského známého v 16. století, ale v už se zde nevyskytuje počítání v systému tzv. dlouhého počtu. Thompson využil těchto menších kalendářních cyklů, a nalezl také některé souběhy s dlouhým počtem, z čehož odvodil chybně jeho počátek a délku. Příčinou je diskontinuita v mayském počítání, kterou nepředpokládal. K výpadku došlo patrně v první čtvrtině 11. století (v souvislosti s pronikáním kmenů ze středního Mexika, kdy přestal být systém datování prostřednictvím dlouhého počtu používán). Kalendář používaný Mayi v 16. století měl mezeru, a nenavazoval plynule na kalendář z klasického období mayských dějin. Korelace GMT tak vychází ze souběhu mayských dat s křesťanskými z 16. století ovlivněných tímto výpadkem, a proto je platná pro data událostí z 10.–16. století, ale ne na období starší. Chybu si Thompson později uvědomil, jak přiznává ve své práci z roku 1935.

Korelace BB je výsledkem srovnání souboru několika set astronomických dat především z Drážďanského kodexu (mayských astronomických tabulek) s moderními astronomickými výpočty za pomoci matematicko-statistických metod, neboť ty umožňují analýzu, identifikaci a testování těchto dat. Výpočty potvrdili i odborníci z Astronomického ústavu AV ČR a Výzkumného centra dynamiky Země. Další korelace v astronomických a statisticko-pravděpodobnostních testech neprokázaly platnost.

Ze souvztažnosti mayského a gregoriánského kalendáře podle BB korelace vyplývá, že výchozí den aktuálního cyklu mayského dlouhého počtu odpovídá 4. prosinci 3010 př. n. l., a že skutečný konec cyklu mayského kalendáře tak připadá na 14. prosinec 2116. Korelační konstanta u GMT je 584 283 dnů, u BB korelace činí 622 261 dnů. Použití GMT nebo BB korelace (rozdíl činí 104 let), má důsledky v odlišných datacích v mayské oblasti (památky, historické události), a je třeba u gregoriánských dat brát v úvahu či uvádět, která z korelací byla při převodu kalendářů použita.

16

Počátek roku

Při zpracování astronomických dat zaznamenaných v Drážďanském kodexu, bylo Böhmy nově zjištěno, že některá se týkají také Merkuru, o kterém se dosud nepředpokládalo, že by ho Mayové pozorovali.

OdkazyReference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mayská civilizácia na slovenské Wikipedii.

Měření času ve starém Římě

Kalendář v Římě z hlediska roků a měsícůPůvod slova kalendář

Kalendář pochází z latinského calendarium, což byla původně kniha, do níž se zaznamenávaly dluhy. Pokud bychom pátrali, odkud pochází slovo calendarium, dostali bychom se ke calare — vyvolávat. Souvisí to i se slovem kalenda, kterým se označovaly význačné dny v měsíci. (O tom níže, v části 2.0). Kalendář jako takový se označoval slovem Fasti.

Kalendář původní

V dávných dobách, kdy byl založen Řím, obsahoval Latinský kalendář (tzn. kalendář náležející kmeni Latinů) jen deset měsíců. Dle jedné legendy to tak ustavil až velký Romulus, pro to svědčí i to, že se nazývá Romulův. Je zajímavé, že zahrnoval pouze 304 dní a přesto odpovídal slunečnímu roku — zbylých 50 dní totiž lidé neměřili, neboť bylo obvykle tak nevlídno, že takřka neopouštěli obydlí a neměli tedy ani důvod proč vlastně čas měřit. Měsíce se dělily na dlouhé s 31 dny a krátké s 30 dny. Vypadal tedy takto:

Tab 1. Kalendář původní domorodý:

1 Martius 312 Aprilis 303 Maius 314 Junius 305 Quintilis 316 Sextilis 30

17

Obrázek 3 - Římský kalendář (Rekonstrukce podle nálezu v Antiu, asi 60 př. n. l.)

Počátek roku

7 September 308 October 319 November 3010 December 30

+ neměřené dny cca 50

Kalendář Numy Pompilia

Legendy praví, že zakladatelem prvního umělého římského kalendáře byl druhý římský král Numa Pompilius (?715 až ?673). Kalendář je uveden níže v tabulce. Rok podle tohoto kalendáře začínal nadále naším březnem (Martilis). V 6. stol. pátý římský král, Tarquinius Priscus (?616 až ?578), zavedl další dva měsíce Ianuarius a Februarius, a umístil je na konec roku. (Jiný zdroj tvrdí, že tak učinil už Numa Pompilius.) Tento kalendář zavedl do všech možných kalendářů po sobě nehezkou tradici chaotického přehazování dní mezi měsíci a občas i měsíců mezi roky. (Tu jsme částečně zdědili i my. Jestli lidstvo přežije ještě tak dva tisíce let, pochybuji, že bude používat kalendář oproštěný od těchto složitostí, které způsobil jeden římský král. Konkrétně to se pokusili Sověti v letech 1929–1940, ale byl to natolik nesmyslný nápad, že se to neujalo ani v SSSR).

Tab 2. Kalendář Numy Pompilia a Tarquinia Prisca:

1 Martius 312 Aprilis 29- (+ Mercedonius) 22 nebo 233 Maius 314 Junius 295 Quintilis 316 Sextilis 297 September 298 October 319 November 2910 December 2911 Januarius 2912 Februarius 28

Kupříkladu uveďme, jak Numa přidával dny ke starému kalendáři, o kterém jsme mluvili na začátku a který obsahoval 304 dní. Pompilius jej chtěl vyrovnat poměrně preciznímu kalendáři řeckému, obsahujícímu dní 354, tudíž by stačilo padesát dní přidat. Ale pozor — 50 je číslo kulaté a sudé, tudíž nešťastné. Přidal tedy 51 dní. To je bohužel zase číslo liché, a tak nešly utvořit dva měsíce podle pravidla, dle kterého se tenkrát tvořily, nemohly být oba stejně dlouhé. Za tímto účelem byl ze šesti jiných měsíců odebrán jeden den a přemístěn k 51 přebývajícím dnům, čímž jsme se dostali na 57 dní, které byly rozděleny na Januarius s 29 dny a Februarius s 28 dny (zdá se, že rozdíl mezi 25 a 26 přišel Numovi Pompiliovi závažnější než rozdíl mezi 28 a 29). Rok měl tedy 355 dní, což se blíží přesnému lunárnímu roku, tedy dvanácti oběhům Měsíce kolem Země, ovšem značně se rozchází s rokem solárním, který, jak známo, má dní něco

18

Počátek roku

přes 365. Za účelem odstranění tohoto schodku byl zaveden třináctý měsíc Mercedonius (mensis intercalaris), který obsahoval střídavě 22 a 23 dní a vkládal se každý druhý rok mezi Februarius a Martius. Roky se pak střídaly v takovéto periodě:

Tab. 3 Vkládání měsíce Mercedonia

1.rok nic 355 dní2.rok + Mercedonius 22 dny 377 dní3.rok nic 355 dní4.rok + Mercedonius 23 dny 378 dníCelkem průměrně: 366,25 dne

Takto se splnily požadavky jak lunárního, tak solárního kalendáře. Jak bystří čtenáři jistě postřehli, oproti přesnému solárnímu roku z neznámých důvodů přebývá den. Tato závada ale nebyla odstraněna, a tak každý rok jeden den do kalendáře přibyl.

Osudy Numova kalendáře

V pátém století před naším letopočtem provedli další změny decemvirové, nejvyšší vládní úředníci, ale pro nesrovnalosti mezi lunárními a solárními roky a pro nejasnosti, kdy vkládat přestupné měsíce byl kalendář plný zmatků a zcela nespolehlivý. Od roku 153 př. n.l. se počátek úředního roku přesunul na 1. leden, kdy začali do svých funkcí nastupovat konzulové.

Pontifex maximus, nejvyšší náboženský činitel v Římě, jej upravoval dle své zvrácené zvůle, najmě aby jeho oblíbený státník mohl zůstat u vlády déle než jedno volební období. Například na počátku války Galské (56 př. n. l.) a v následujícím roce byl kalendář náhle o jeden měsíc napřed, rok 54 začínal (z hlediska našeho letopočtu) v listopadu, rok 53 zřejmě v prosinci.

Juliánský kalendář

Všeobecný zmatek v kalendáři částečně odstranil až G. I. Caesar v roce 46 před naším letopočtem. V době, kdy převzal vládu, kalendář už vůbec neodpovídal skutečnosti: například jarní rovnodennost, která měla být na počátku roku, byla posunuta o skoro tři měsíce a náboženské svátky byly slaveny úplně jindy než se slavit měly. I životopisec císařů Suetonius vytýkal, že "ani dožínková slavnost nepřipadala do kalendářového léta a vinobraní do podzimu". Když Caesar převzal moc, byl vyhlášen také maximálním pontifikem a dostal tedy moc takřka neomezeně zasahovat do kalendáře. Rozhodl se tedy, že kalendář důkladně zreformuje. Za tímto účelem povolal do Říma řeckého astronoma Sósigena, který působil v Alexandrii, a pověřil ho, aby vypracoval návrh. Jak se mu to podařilo, můžete posoudit níže v tabulce. Tento kalendář, kterému podle Gaia Caesara říkáme juliánský, byl první skutečně trvalý kalendář, kde každý rok začínal stejným dnem, na rozdíl od lunárních systémů (Měsíc sice obíhá pravidelně, ovšem je to další faktor ke dnům a rokům, který s nimi jde už velmi těžko dohromady). Jeho největší vymožeností však bylo zavedení přestupného roku každé čtyři roky, o což se pokoušeli i v Egyptě, ale nepodařilo se jim to. Mercedonius byl zcela zrušen. Sósigenés také přesunul Januarius a Februarius na začátek roku; to je důvodem, proč September je měsíc devátý, October desátý atd., ačkoli zcela evidentně pocházejí z číslovek o dvě nižších.

19

Počátek roku

Tab 4. Caesarova reforma / Sósigenův kalendář

1 Januarius 312 Februarius 29 (30)3 Martius 314 Aprilis 305 Maius 316 Junius 307 Quintilis 318 Sextilis 309 September 3110 October 3011 November 3112 December 30

Ve skutečnosti základ 365 a čtvrt dne, který Sósigenes použil, nebyl zcela správný. V Řecku už znali délku roku přesněji a je zvláštní, že by Sósigenes o tom nevěděl a svých znalostí nepoužil. Nicméně se tak stalo, což se dá vysvětlit buď tím, že ji Sósigenes považoval za příliš malou, nebo o tomto nedostatku sice informoval Caesara, ale ten (nesprávně) usoudil, že je zanedbatelný.

Přestupný den byl přidáván po 23. únoru, tzn. po dni, po němž byly přetím přidávány přestupné měsíce. Protože 24. únor byl podle římského datování měsíce 6. dnem před březnovými Kalendami (dies sextilis), byl přestupný den nazván dies bisextilis (dvakrát šestý) a přestupný rok pojmenován annus bisextilis. Ve francouzštině si toto označení uchoval až dodnes jeko année bissextile.

Reforma kalendáře způsobila dost problémů. Aby se však mohlo přejít k novému kalendáři, musely se chybějící dny nějakým způsobem dohonit, proto Caesar určil, že rok 47 př. n. I., bude mít 15 měsíců a 445 dní. Ten rok byl pak nazván "posledním rokem nepořádku" (annus confusionis ultimus). Caesarova reforma zjednala pořádek na celá staletí, přesto ji její odpůrci přijímali s nedůvěrou a kritizovali ji jako všechna ostatní Caesarova opatření. Když se jednou někdo zmiňoval o tom, že se příštího dne má objevit souhvězdí lyry, Cicero jízlivě poznamenal: "Jistě, na vyšší rozkaz!"

Další změny juliánského kalendáře

První následovala už o dva roky později. Tehdy byl Julius Caesar zavražděn a Marcus Aurelius navrhl, aby na jeho poctu byl měsíc Quintilis, ve kterém se Caesar narodil, přejmenován na Julius.

Kněží, kteří se měli starat o přesné počítání času, zřejmě nepochopili podstatu Sósigenovy úpravy, a až do roku 8 před naším letopočtem vkládali přestupný den ne každý čtvtý, ale již každý třetí rok. Císař Augustus, nástupce Caesarův, rozhodl, že se nastřádaná nepřesnost odstraní prostě tím, že se až do roku 8 našeho letopočtu nebudou přestupné roky zařazovat. Senát, jako projev úcty k císaři, dále vděku a novou reformu a zároveň jako oslavu jeho velkých vítězství

20

Počátek roku

navrhl, aby se měsíc Sextilis přejmenoval na Augustus, což se také v roce 8 př n. l. stalo. Ovšem Sextilis měl pouhých 30 dnů, což, jak víme, je číslo sudé a tudíž nešťastné, a navíc je kratší než měsíc Julius, který měl 31 dnů, což by mohlo velkého Augusta urazit. Senát tedy zahájil další velké přehazování dnů. Z února se odebral další den, takže má nyní jen 28, popřípadě 29 dnů. Aby neměly tři měsíce po sobě po 31 dnech, převedli jeden den ze září na říjen a jeden den z listopadu na prosinec a rozrušili tak Sósigenovo pravidelné střídání dlouhých a krátkých měsíců. Snad jedinou výhodou plynoucí z jejich podniku je, že na letní prázdniny připadají 2 dlouhé měsíce za sebou.

Tab 5. Konečná podoba Juliánského kalendáře / Augustova reforma

1 Januarius 312 Februarius 28 (29)3 Martius 314 Aprilis 305 Maius 316 Junius 307 Julius 318 Augustus 319 September 3010 October 3111 November 3012 December 31

Tímto velkolepým přehazováním nadlouho skončil vývoj Juliánského kalendáře. Tvrdí se, že další římští císaři jako Tiberius, Nero a Commodus se pokoušeli dát posledním měsícům roku svá jména, ale nepodařilo se jim to. Ač nepřesný, byl roku 325 na Konstantinem svolaném církevním koncilu (zvaném Nicejský) převzat i křesťanskou církví. (Že se den rovnodennosti přestal shodovat s 21. březnem, si poprvé všiml až anglický učenec Beda Ctihodný v sedmém století, který zjistil, že ona malá nepřesnost narostla za 400 let na plné tři dny. V tomto neměl tak docela pravdu, protože se kalendář mýlil o zhruba jeden den za pouhých 128 let. Dalo by se říci, že církevní otcové na Nicejském koncilu postupovali zcela dle pravidla Dvakrát řež, jednou měř.) Juliánský kalendář zůstal nezměněn až do konce šestnáctého století (v některých zemích až do prvních desetiletí století dvacátého), kdy Řehoř XIII. nařídil jeho úpravu na přesnější a kalendář od té doby nesl jeho jméno.

Přehled všech měsíců a jejich původ

Tab. 6 Všechny měsíce

Pořadí v roce* Jméno Původ jména Poznámky

1./11. Januarius měsíc boha Iana nebo „iana“ = brána přesunut Sósigenem na začátek r.

2./12. Februarius m. očišťování — februare přesunut Sósigenem na začátek r.3./1. Martius měsíc boha Marta

21

Počátek roku

4./2. Aprilis název etruského původu — bohyně Apru = Afrodita**

5./3. Maius měsíc bohyně růstu Maii6./4. Iunius měsíc bohyně Iunony7./5. Quintilis/Iulius číslovka císař Caesar8./6. Sextilis/Augustus číslovka císař Octavianus9./7. September číslovka10./8. October číslovka11./9. November číslovka12./10. December číslovkamezi 2. a 3. Mercedonius délka 22 nebo 23 dní, v Numově

kalendáři vyrovnával délku roku

*) Po / před Sósigenovou reformou **) Další hypotézy : "aperire" — otvírat, pučet nebo "apricus" — hřátý sluncem

Určování roků

Za republiky Římané označovali rok vždy jmény obou konzulů zvolených na toto období a rok co rok vrývali jejich jména do mramorové desky umístěné na Kapitolu (fasti Consulares). Už i z toho důvodu bylo velikou ctí zastávat úřad konzulský, vždyť se tím každý i se svou rodinou zapsal na věčné časy do římských dějin i když byla jeho činnost naprosto bezvýznamná. Pokud tedy chtěl Říman mluvit o roce 63. př. n. I., řekl „za konzulů M. Tullia Cicerona a C. Antonia“ (M. Tullio Cicerone et C. Antonio consulibus), když mě na mysli rok 59. př. n. I., dovolával se konzulů C. Julia Caesara a M. Calpurnia Bibula (C. Julio Caesare et M. Calpurnio Bibulo, consulibus). Na tuto zvyklost navazoval politický žert, který šířil Caesarovi přívrženci na vrub Bibula odsouzeného k nečinnosti a nazývali rok 59. obdobím konzulů Julia a Caesara.

Za časů Augustových počítali dějepisci události římských dějin od založeni Města (ad Urbe conditia, a. U. c.) nebo občas také od založení republiky. Ale určit rok založení Města nebylo snadné. Autentické údaje tu nebyly, a tak se názory dějepisců rozcházely. Nakonec byl přijat názor M. T. Rentia Varra, podle kterého bylo Město založeno v roce 753 před naším letopočtem. Nově zavedený letopočet však neodstranil staré tradiční označování roku jmény konzulů.

Náš letopočet byl oficiálně přijat v 6. století podle návrhů a propočtů skytského mnicha žijícího v Rímě, Dionysia Exigua. Dionysiův letopočet začíná rokem narození Ježíše Krista, jenomže rok narození nebyl stanoven přesně a byl patrně o několik let posunut.

Kalendář z hlediska dní a týdnůPůvodní dělení měsíců

V Římě měl každý měsíc tři základní dny:

kalendy, umístěné na prvním místě v měsíci, nony (1. čtvrť, devět dní po nich byl úplněk), a

22

Počátek roku

idy (střed měsíce, úplněk).

V březnu, květnu, červenci a říjnu připadaly nony 7. den a idy 15. den, v ostatních měsících na 5. a 13. Kalendy a idy byly dny plateb, určující lhůty splatnosti. Kalendy zavedl teprve římský kalendář, v kalendáři řeckém byly neznámy. Proto Augustus pro splatnost sporných pohledávek užíval žertem označení „ad Kalendas Graecas“ (tedy v den podle řeckého kalendáře neexistující), jež se stalo okřídleným rčením. Pokud jsme určovali den, který byl dnem základním, vyjádřili jsme to ablativem — např. 13. ledna bylo „Idibus Januariis“. Dny připadající na slavnosti bylo možno označit prostě jako například „die Saturnalio“.

Ostatní dny se určovaly poněkud složitým způsobem. Zjistil se počet dní do následujícího základního dne: od data základního dne se odečetl počet dní daný pořadovým číslem dne, jehož datum hledáme, a připočetla se jednotka, neboť se započítává i den určovaný: tedy 8. leden byl „die VI. ante Ides Januaries — šestým dnem před lednovými idami“, protože 13 − 8 + 1 = 6. Den před kalendami, nonami nebo idami se označoval jednodušeji přidáním slova „pridie“, například dvanáctého února byl „pridie Idus Februarias“, za základním dnem se přidávalo „postridie“ (některé dny bylo tedy možno určit dvěma způsoby).

Protože ale toto dělení měsíce na Kalendy, Nony a Idy nebylo praktické, vyvinulo se později dělení na týdny o osmi dnech, které po sobě následovaly bez ohledu na rozhraní měsíců, jako naše týdny. Bylo jich za Caesara 45 až 46 do roka a jejich dny se označovaly velkými písmeny ABCDEFGH. Týdnu se říkalo neprávem internunidium nebo nundium (z latinského inter — mezi, novem — devět, dies — dny). Název skutečně obsahuje číslovku 9, protože Římané z jakési nevysvětlitelné pohnutky do tohoto týdne počítali mimo „správné“ dny ABCDEFGH i den A z následujícího týdne, ten pak tedy náležel do obou týdnů zároveň.

Stanovený den v týdnu byl vyhrazen pro konání trhů, k vyřizování úředních záležitostí apod. Dnům vyhrazeným pro úřední jednání se říkalo Fasti, dnům pro jednání nepříznivým Nonfasti. Týdenního období se běžně užívalo jako základu pro stanovení kratších lhůt.

Sedmidenní orientální týden

Koncem republiky se v Římě začal vžívat sedmidenní týden, který byl všeobecně přijat na počátku 3. stol. n. l, dá se tedy soudit, že po poměrně dlouhou dobu existovaly oba způsoby dělení měsíců paralelně. Dny tohoto týdne se označovaly podle starého způsobu písmeny nebo podle jmen bohů, jimž byly zasvěceny. Latinská označení jednotlivých dnů byla přijata i románskými a později i některými ostatními jazyky. Dny v týdnu měly názvy podle nebeských těles (tenkrát vlastně podle bohů, tělesa jsme pojmenovali po nich): dies Saturni — sobota (srovnej ang. Saturday), dies Solis — neděle (Sunday, Sonntag), dies Lunae — pondělí, dies Martis — úterý, dies Mercurii — středa, dies Iovis — čtvrtek, dies Veneris — pátek. Tak to zůstalo až do dnešních dob.

23

Počátek roku

Určování denní dobyPřed slunečními hodinami

Přesné měření času, spolehlivý odhad dnů a měsíců, Římany dlouho nezajímal. Každého osmého dne (nundinae) se scházeli na městském tržišti, na Foru, aby vzájemně směňovali své přebytky a vyřizovali úřední věci. Uplynula staletí, než začali pociťovat potřebu řešit otázku rozdělení času a dne. Vojenské, administrativní a hospodářské důvody si vynutily rozdělení dne na určité etapy. Zatímco Egypťanům a Řekům bylo mechanické měření času již dávno známé, římský lid se dovídal, kdy je poledne, jen podle toho, že jakmile se slunce objevilo na zenitu, to je mezi f. Kurií a budovou vedle radnice zvanou Graecostasis, konzulův hlásný buď zatroubil nebo vyvolával: "Meridies est! Je poledne!".

Sluneční hodiny

Roku 263 př. n. l. se objevily v Římě sluneční hodiny (solarium) přivezené ze sicilského města Catiny (součást válečné kořisti z první punské války) a od té doby se v Městě zjišťoval čas podle stínu, který vrhala tyčinka slunečních hodin. Jak málo smyslu měli Římané pro přírodovědecké pozorování je patrno z toho, že si po celých sto let nikdo nepovšiml prosté skutečnosti, že sluneční hodiny byly vyrobeny pro město ležící o čtyři stupně níže na jih a jejich údaje byly proto v Římě naprosto nepoužitelné. Teprve roku 164 př. n. l. byly vyrobeny první sluneční hodiny odpovídající zeměpisné šířce Říma. Brzy potom se sluneční hodiny objevily v různých částech Města i v parcích bohatých občanů.

Známé sluneční hodiny byly vystavěny za Augusta na Martově poli, jako ukazatel času sloužil stín egyptského obelisku pohybující se po číselníku vytesaném do dlažby. Po určité době však hodiny začaly jít z nemámých příčin špatně — jejich údaje se rozcházely se skutečným časem. Patrně se tak stalo v důsledku posunutí půdy, na níž hodiny stály, čímž se porušila přesnost hodinové stupnice. Pán domu nemohl však stále sledovat, co ukazují hodiny, proto měl jeden z otroků povinnost hlasitě ohlašovat, že zase uplynula hodina.

Římský lid patrně nebyl zvlášť nadšen touto novou vymožeností. V jedné komedii od Plauta proklíná břichopas nové rozdělení času i vynálezce slunečních hodin proto, že mu dříve stačil žaludek udávat čas, a teď dostává jíst, teprve když podle slunečních hodin nadejde čas k jídlu.

Sluneční hodiny se staly v Římě běžnou záležitostí a užívaly se v rozmanitém provedení, byly známy i přenosné přístroje.

Clepsydra — vodní hodiny

Za mlhy a deště nebo v noci ovšem sluneční hodiny nefungovaly. Od poloviny 2. stol. př. n. l. se začaly v Římě šířit vodní hodiny, zvané clepsydra, připomínající tvarem naše přesýpací hodiny. Tento vynález byl řeckého původu, zasloužil se o něj alexandrijský mechanik Ktesibios žijící ve 3. stol. př. n. l. Podstatou přístroje byla válcovitá nádoba naplněná vodou, která do ní vtékala v rovnoměrném tempu malým otvorem u jejího horního okraje. (Jiný zdroj praví, že to „byla amfóra z pálené hlíny, později ze skla, z níž uzounkým krčkem unikala voda“. Existovalo více různých typů.) Podle toho dostaly hodiny i své označení, které v řečtině znamená "zlodějka

24

Počátek roku

vody". V nádobě se pohyboval plovák spojený s ukazovátkem, jež na připojené stupnici určovalo příslušnou hodinu. Kromě toho existovaly ještě podstatně složitější a dražší mechanismy, u nichž unikající voda poháněla kola, a ta uváděla do pohybu ručičku nebo dokonce rozezvučela malou píšťalku. Vodní hodiny vyžadovaly pravidelnou obsluhu, obtíže působila i různá délka hodin v jednotlivých ročních obdobích. Východiskem se stalo zvětšení či zmenšení přítokového otvoru nebo výměna stupnice, počítající s příslušnou roční dobou a odpovídající délce denních hodin. U některých přístrojů se užívalo válcovité stupnice, jejímž otočením bylo možné snadno přizpůsobit hodinovou škálu roční době.

Vodní hodiny bývaly někdy pomoci jednoduchého soukolí spojovány s dalším zařízením, které pohybovalo figurkami, uvádělo do pohybu rozmanité hříčky či oznamovalo zvukem uplynutí hodiny. Jedním ze způsobů tohoto sdělování času bylo náhlé vhánění velkého množství vody do uzavřené nádoby, která měla ve svém krytu provrtaný úzký otvor. Tím se v ní stlačil vzduch, který prudce unikal uvedeným otvorem a vydával při tom pisklavý tón. V menší míře se vyskytovaly i pískové hodiny.

Clepsydra přesto nikdy zcela nevytlačila sluneční hodiny, vždyť pro Římany mělo přece jen větší význam jen rozdělení času od východu do západu slunce. Když nastal večer, Město se pohroužilo do tmy a převážná většina obyvatel chodila brzy spát, aby už časně zrána byla zase na nohou.

Dělení dne

Zpočátku byl den rozdělen na čtyři etapy, teprve později bylo přijato dělení na dvanáct hodin. V době Ciceronově byla už i noc rozdělena na dvanáct hodin. Hodiny se u Římanů označovaly řadovými číslovkami: místo "jedna hodina" se říkalo "první hodina" (hora prima). Denní doba byla sice rozdělena na dvanáct ze tří hodin, hodiny však nebyly stejně dlouhé a měnily se podle délky dne. Nejkratší je den 23. prosince: 8 hodin 54 minut. Šestého února trvá už den 9 hodin 50 minut, 23. března už plných dvanáct hodin, 9. května 14 hodin 10 minut a nejdelší je 25. června: 15 hodin 6 minut. Na podzim se dny zase krátí: 10. srpna trvá den 14 hodin 10 minut, 25. září 12 hodin a 9. listopadu 9 hodin 50 minut. Podle toho se měnilo rozdělení denní doby, jak je patrno z následující tabulky:

Tab. 7 Rozdělení hodin ve dni

Hodina začátek dne 21. června začátek dne 21. prosinceHora prima 4 h 27' 7 h 33'Hora secunda 5 h 42' 8 h 17'Hora tertia 6 h 58' 9 h 02'Hora quarta 8 h 13' 9 h 46'Hora quinta 9 h 29' 10 h 31'Hora sexta 10 h 44' 11 h 15'Hora septima 12 h 00' 12 h 00'Hora octava 13 h 15' 12 h 44'Hora nona 14 h 31' 13 h 29'Hora decima 15 h 46' 14 h 13'

25

Počátek roku

Hora undecima 17 h 02' 14 h 58'Hora duodecima 18 h 17' 15 h 42'

Jen poledne — začátek sedmé hodiny (hora septima) — zůstávalo po celý rok beze změny.

O minuty a vteřiny v Římě nešlo. Všední den začínal v Římě časně zrána. Východ slunce už zastihl mnohé občany při práci v řemeslnických dílnách. V zimě, kdy slunce vycházelo až v půl osmé, seděly už děti ve škole. Vznešené osobnosti veřejného života rovněž vstávaly brzy, protože si nemohly odpustit obřadnosti spojené s ranní salutací. Za republiky bývalo zvykem, že pán domu při východu slunce přijal nejdříve děti, potom otroky zaměstnané v domácnosti, pak zapsal své příjmy a výdaje, vyslechl hospodářskou zprávu svého prokurátora a pozdravil své klienty. Této činnosti věnoval první dvě hodiny dne. Ve třetí hodině se scházeli na Foru politikové, advokáti a sporné strany k soudnímu řízení a obchodníci k sjednávání obchodů. Bylo-li svoláno shromáždění lidu, museli být občané už ve druhé hodině na Comitiu. Ruch na Foru dosáhl vrcholu mezi pátou a sedmou hodinou. V osmé hodině končila veškerá úřední činnost, a kdo své věci vyřídil, vyklidil obvykle pole zahalečům a darmošlapům, kteří si přišli zahrát v kostky a užít zábavy. V odpoledních hodinách zaplnil lid okázalé sloupové síně Fora, procházel se tam a bavil. Muži strávili část odpoledne ve veřejných lázních, než nadešel čas večeře. Denní světlo udávalo začátek a konec pracovní doby. Řemeslníci a i dělníci se dali do práce brzy ráno a v létě pracovali do sedmé, i v zimě do šesté hodiny. Podle Carcopinových výpočtů pracoval římský dělník, přepočteno na šedesátiminutové hodiny, v létě asi sedm, v zimě sotva šest hodin. Obchodníci, lazebníci a hospodští zavírali pochopitelně později.

Použitá literatura1. E. Kotulová: Kalendář aneb kniha o věčnosti a času2. kol. autorů: Velký slovník antiky3. kol. autorů: Encyklopedie Diderot (Praha 1999)4. J. Burian: Řím — světla a stíny antického velkoměsta (Praha 1970)5. V. Klíma: Kalendář mění tvář (nakl. Votobia 1998)6. V. Kubelka: Římské reálie (Uh. Hradiště 1898)7. G. Ürögdi: Tak žil starý Řím (Přerov 1963)

Židovský kalendář

26Obrázek 4 - Mozaika zvěrokruhu z 6. století v synagoze v Bejt Alfa v Izraeli

Počátek roku

Židovský kalendář (hebrejsky ,לוח השנה luach ha-šana, zkráceně luach dosl. „deska“, „tabule“) je lunisolární, tzn. měsíce jsou počítány podle Měsíce a roky podle Slunce. Letopočet se datuje od stvoření světa, latinská zkratka je AM (Anno Mundi). Všechny měsíce židovského kalendáře začínají novem, respektive objevením prvního srpku nového měsíce, rok a letopočet se pak mění prvního dne měsíce tišri. Ve starověku byl nový měsíc vyhlašován na základě svědectví o pozorování. Kalendář založený na přesných výpočtech se začal používat od poloviny 4. století a dnes platný židovský kalendář zůstal nezměněný od 10. století.

Rozdělení rokuBěžný rok má 12 měsíců. Měsíc trvá buď 30 dní (tzv. plný, .male) nebo 29 dní (tzv מלא

„umenšený“, חסר chaser). Měsíce nisan, sivan, av, tišri, ševat a během přestupného roku adar I. jsou vžy „plné“; ijar, tamuz, elul, tevet a adar II. vždy „umenšené“. Počet dní u měsíců chešvan a kislev se mění. Roky tak mohou mít 353 dny, případně 354 nebo 355 dnů. Období mezi 1. nisanem a 1. tišri trvá vždy 177 dní. Den začíná a končí západem slunce. Den se dělí na hodiny které nemají po celý rok stejnou délku, ale jsou dvanáctinami denní nebo noční ,(ša'a, ša'ot ,שעה)části dne (שעות זמנייות, ša'ot zmanijot). Hodina se pak dále dělí na díly (חלק, chelek, chalkim) a díly na „okamžiky“ (רגע rega, rega'ot). Týden se skládá ze sedmi dnů, jež jsou označovány řadovými číslovkami (první, druhý atd.); pouze sedmý den má samostatné jméno: šabat.

Přestupný rok

Lunární rok je o jedenáct dní kratší, než sluneční, měsíc nisan se tak každým rokem přibližuje k zimě. Protože ale nisan musí vždy připadnout na začátek jara, vkládá se dvakrát za sedm let (respektive sedmkrát za 19 let) mezi měsíce adar a nisan 13. měsíc, adar II., hebrejsky V devatenáctiletém cyklu .(“dosl. „obtěžkán ,עיבור) adar šeni. Tento rok je nazván ibur אדר שניse jedná vždy o roky 3, 6, 8, 11, 14, 17 a 19. Tato praxe byla prováděna již za dob druhého chrámu. Přestupný rok může trvat 383, 384 nebo 385 dní.

Měsíce židovského kalendářepořadí hebrejsky transkripce počet dnů svátky poznámky1 ניסן nisan 30 Pesach v Tanachu nazýván aviv

a nisan

27

Počátek roku

Jom ha-šo'a

2 איר / אייר ijar 29

Jom ha-zikaron Jom ha-acma'ut Lag ba-omer

v Tanachu nazýván jako ziv

3 סיון / סיוון sivan 30 Šavu'ot4 מוז �ת tamuz 29 půst 17. tamuzu5 אב av 30 Tiš'a be-av6 אלול elul 29

7 תשרי tišri 30

Roš ha-šana půst Gedaljův Jom kipur Sukot Simchat Tóra

v Tanachu nazýván jako etanim1. tišri se mění letopočet

8 / ון חש� ר� � ממרחשוון

chešvan nebo marchešvan 29 29 30 v Tanachu nazýván jako

bul9 לו / כסלוו כס� kislev 29 30 30 Chanuka10 טבת tevet 29 půst 10. tevetu11 בט ש� ševat 30

12

אדר א׳ (adar I) 0 nebo 30 Purim katan Adar I se vkládá pouze v přestupném roce

אדר ב׳ Adar (II) 29 půst Ester Purim

V přestupném roce se označuje adar II, jinak jen adar

Celkem (nepřestupný rok) 353 354 355Celkem (přestupný rok) 383 384 385

Solární cyklus

Kromě devatenáctiletého (malého) měsíčního cyklu (מחזור קטן machzor katan, מחזור הלבנה machzor ha-levana) existuje i solární (velký) cyklus (גדול ,machzor gadol מחזור מחזור החמה machzor ha-chama), trvající 28 let. Každých dvacet osm let vyjde slunce přesně v tentýž den v týdnu a tutéž hodinu, jako na začátku cyklu. Během ranní modlitby se říká zvláštní požehnání slunce, birkat ha-chama.

28

Počátek roku

Stanovení začátku rokuNový rok (Roš ha-šana) začíná vždy 1. tišri. Délky měsíců chešvan a kislev jsou proměnné

tak, aby nový rok připadl na novoluní, avšak je několik výjimek, tzv. דחייות dechijot (odsunutí), které mohou vyžadovat zpoždění oproti novoluní až o dva dny:

Roš ha-šana nesmí připadnout na středu, pátek nebo neděli, aby Jom kipur nepřipadl na pátek nebo neděli (neboť pak by došlo ke kolizi se Šabatem) nebo Hošana raba na Šabat (neboť pak by nebylo možné vykonávat rituály s ní spojené).

Pokud molad (מולד, dosl. „zrození“; přesný okamžik, kdy nastává astronomické novoluní) připadne na poledne nebo na pozdější dobu, je Roš ha-šana odložen na následující den.

Třetí dechija je zvláštní, neboť odsouvá nový rok o dva dny, a to z důvodu, pokud molad připadne na úterní odpoledne (a odsunout Roš ha-šana na středu je nemožné), je nový rok posunut o dva dny na čtvrtek.

Pokud molad měsíce tišri po přestupném roce připadne na pondělí 9:32:43 (a později), je vyhlášení nového roku posunuto na následující den - pokud by byl totiž proveden zpětný výpočet odečtením třinácti předchozích moladů, došlo by k tomu, že molad předcházejícího měsíce tišri byl v úterý v poledne nebo později. Roš ha-šana by tak začínal ve čtvrtek a tím pádem by celý rok trval 382 dní, což je ovšem příliš málo. Je tedy možné posunout Roš ha-šana o jeden den, aby měl přestupný rok minimální počet dní, tj. 383. Tato dechija je používána jen velmi řídce.

„

Jsou čtyři nové roky. Prvního nisanu je nový rok králů a svátků. Prvního elulu je nový rok pro desátek ze skotu a bravu. Rabi El'azar a rabi Šim'on, jej stanovují na prvního tišri. Prvního tišri je nový rok roků, pro propouštění a jubilejní roky, pro určování (obřezaných a neobřezaných stromů) a desátek z plodin. Prvního švatu je nový rok stromů podle Bejt Šamaj, avšak Bejt Hilel jej stanovují na patnáctý švat.

“

— Mišna Roš ha-šana 1:1

Fixace kalendáře do současné podobyFixace kalendáře probíhala pravděpodobně již během počátku poexilního období, kdy byla

dřívější, biblická jména měsíců nahrazena názvy vesměs babylónského původu. Dále probíhala snaha o fixaci ustanovení Roš ha-šana na určité dny, tato byla ovšem završena až v 1. - 2. stol. o.l. Po dlouhá staletí byl židovský kalendář ustanovován v Jeruzalémě, po jeho zničení pak patriarchou v Izraeli. Vyhlašování novoluní se řídilo podle očitých svědků a jejich rozhodnutí bylo následně systémem poslů a signálů oznamováno židům žijícím v diaspoře. Kvůli prodlevě se svátky začaly v diaspoře slavit o den déle, než v Izraeli samotném (s výjimkou Roš ha-šana a Jom kipur). Rovněž i vyhlašování přestupného roku se řídilo podle dozrávání ječmene v Izraeli.

29

Počátek roku

Ve 4. století ale byla situace židů žijících v Erec Jisra’el natolik kritická, že patriarcha Hilel II. stál před zásadním rozhodnutím, zdali si má ponechat ve svých rukách moc a vědomost vyhlašovat novoluní (a tím riskovat, že s perzekucí židovstva v Izraeli toto zanikne) nebo ustanovit kalendář tak, aby mohl být přestupný rok a novoluní vyhlašováno po celém světě bez ohledu na pravomoc patriarchátu. Hilel II. se v roce 358/9 rozhodl pro druhou možnost a ustanovil devatenáctiletý cyklus, podle kterého jsou určovány přestupné roky dodnes, zároveň došlo k úpravám dechijot více méně do podoby, v jaké je známe dnes. Definitivní podoba kalendáře byla stanovena až v 10. století v gaonském období.

OdkazyLiteratura

NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha : Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.

Gregoriánský kalendářGregoriánský kalendář, přesněji „juliánský kalendář s křesťanským letopočtem

a s gregoriánskou korekcí přestupnosti“, je v současnosti celosvětově používaný systém pro počítání času (kalendář). Řadí se mezi solární kalendáře. Byl zaveden úpravou juliánského kalendáře s křesťanským letopočtem v roce 1582 papežem Řehořem XIII.. Jednotlivé země jej zaváděly postupně v následujících letech. V některých zemích byla tato korekce přijata až ve 20. století. Gregoriánský kalendář je oproti juliánskému kalendáři, který opravil, významně přesnější v průměrné délce roku - zatímco juliánský kalendář má oproti astronomické skutečnosti (tropickému roku) odchylku 1 den každých 127 let, u gregoriánského kalendáře tato odchylka činí 1 den přibližně každých 3300 let.

Reforma se týkala prakticky jen vkládání a nevkládání přestupných dnů a srovnání začátku roku s dobou nicejského koncilu resp. Julia Cesara. Netýkala se letopočtu ani uspořádání dnů během roku a dělení roku na měsíce a týdny, které převzala z předchozího juliánského kalendáře beze změny. Nešlo tedy o zásadní přestavbu kalendáře, ale jen o dílčí změnu v oblasti letopočtu.

Komplexní racionalizační přestavby jsou tématem diskusí, ale zkušenosti s gregoriánskou reformou vedou k poznatku, že hlavní podmínkou úspěchu případné komplexní racionalizace je současné provedení v celém (nebo téměř celém) propojeném světě. Navíc s rozvojem výpočetní techniky ztratila náprava nepravidelností kalendáře naléhavost.

HistoriePředchůdce gregoriánského kalendáře, později nazvaný juliánský kalendář, fungoval po

mnoho století poměrně dobře, Caesarova reforma se osvědčila.

Tropický rok má ale délku 365,2422 dne, a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne). Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 byla diference ještě jen 1 den,

30

Počátek roku

roku 581 byla diference 2 dny atd. Nesoulad kalendáře se skutečností, zejména s tropickým rokem, byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Zhruba od roku 1000 postupně v návaznosti na zpřesňující se možnosti techniky a nové znalosti učenci docházeli k názoru, že tuto chybu je třeba opravit. A např. v roce reformy 1582 už byla diference 10 dnů (přesněji 9,809 dne) a největší svátek křesťanství, Velikonoční neděle, ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, jak bylo stanoveno, což pro římskou církev byl stav neúnosný.

Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako astronomové včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobírali. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehoři XIII. lékař a astronom z kalabrijského Cirò Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510–1576). Papežská komise složená z církevních i laických odborníků po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh s drobnými úpravami schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. podle jejího návrhu vydal bulu Inter gravissimas4, vyhlašující kalendářní reformu.

Základem opravy mělo být jednorázové vynechání 10 dní. Alternativou bylo postupné vyrovnání neuplatňováním přestupných dnů. Jiným požadavkem bylo zachování neporušeného týdenního cyklu podle biblického pravidla o světění sedmého dne. K provedení tohoto kroku bylo vybráno období, kdy byl zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Tato svátková šetrnost se ale uplatnila jen v několika málo zemích, které reformu přijaly přesně podle papežské buly, která také stanovila, že každý poslední rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400 a tím se chyba neobnoví (přinejmenším řadu tisíciletí).

V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např. Vánoce ortodoxního křesťanství (převažujícím např. v Rusku,Srbsku a Řecku), řídícího se juliánským kalendářem, nastávají až 13 dní po Vánocích podle ostatních křesťanů.

Přijetí v jednotlivých zemíchGregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena

jen v některých katolických zemích – větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. I v těchto zemích ovšem v některých místech zavedení reformy přinášelo veliké potíže, prostí lidé důvodu reformy nerozuměli a někteří se dokonce domnívali se, že jim vypuštěné dny byly ukradeny. Problémy způsobilo také obtížné vypočítání daní, mezd apod.

V českých zemíchV Čechách původně pražský arcibiskup Martin Medek z Mohelnice oznámil změnu data ze

14. na 25. listopadu 1582. Jeho návrh však protestantsky smýšlející obyvatelstvo, šlechta i astronomové odmítli. V roce 1583 přijetí nového kalendáře zamítl i zemský sněm.

Reformu tak realizoval svým mandátem ze 3. prosince až Rudolf II. (skok z 6. ledna na 17. leden 1584) již bez ohledu na sněm. Ve Slezsku byla změna provedena z 12. ledna na 23. ledna

4 http://www.bluewaterarts.com/calendar/NewInterGravissimas.htm

31

Počátek roku

1584. Moravští stavové ale mandát neuposlechli a dále na Moravě platil Juliánský kalendář. Druhé císařské rozhodnutí v červenci téhož roku již odmítnout nemohli a kalendář byl zaveden i na Moravě (po 3. říjnu následoval 14. říjen). Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až roku 1587, kdy po 21. říjnu se psal 1. listopad.

V Evropě i zámoříOproti tomu v zemích s převládajícím protestantským obyvatelstvem na reformu

přistupovaly mnohem později a nejednotně a navíc v různých ročních obdobích.

Tak v Nizozemí byla reforma přijata sice již roku 1582, ale až koncem roku, čímž Nizozemci toho roku přišli o Vánoce.

Velké problémy reforma způsobila ve Svaté říši římské, kde ji katolické země přijaly v průběhu let 1583–1584, ale protestantské až v roce 1700. To přinášelo potíže zejména obchodníkům. Protestantské země označovaly papeže posměšně jako Řehoře Kalendářníka a tvrdily, že je to Antikrist, který se snaží přimět věrné křesťany, aby se modlili v nesprávný den5. Do roku 1700 bylo totiž Německo rozděleno v otázce kalendáře, než jej přijala protestantská knížata6. Gregoriánský kalendář jako celek byl přijat až 1775.7 Takže i některé české obce (jako součást Svaté říše římské) přijaly gregoriánský kalendář až po roce 1700 (například Hranice (okres Cheb)8) za vlády Leopolda I.9.

Největší zmatek způsobilo Švédsko, které v roku 1700 reformu nepřijalo, avšak aby chyba nenarůstala, vypustilo přestupný den z roku 1700, čímž získalo jiný kalendář než všechny ostatní evropské země. Původní záměr byl, že po dobu 40 let budou vypouštět přestupný den, a postupně tak dosáhnou gregoriánského kalendáře. Od reformy bylo v roce 1712 upuštěno a Švédsko se vrátilo k juliánskému kalendáři. Teprve v roce 1753 byl ve Švédsku přijat gregoriánský kalendář.

Specifická situace nastala v Anglii. Tam v době reformy vládla královna Alžběta I. (1533–1603), která sice byla protestantkou, ale přesto požádala, aby astrolog John Dee reformu prostudoval a sdělil královně

5 Ludvík Souček: Nebeské detektivky, senzace a záhady - http://www.scritube.com/limba/ceha-slovaca/NEBESK-DETEKTIVKY-SENZACE-A-ZH519161118.php

6 Josef Kollmann - Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích - http://www.uloz.to/3089310/josef-kollmann-zavedeni-gregorianskeho-kalendare-v-ceskych-zemich-pdf

7 DIE POLEMIK über die GREGORIANSICHE KALENDERREFORM - http://www.computus.eu/kaltenbrunner/kb001.html

8 Hranice po třicetiletá válce - utužení roboty - http://www.matejovic.webzdarma.cz/dokumentace/toufar/toufar.htm

9 Dějepis zadními vrátky - http://www.galeriemajo.com/stripky_z_dejepisu.doc http://kalendar.beda.cz/prestupny-nebo-neprestupny-rok-4840

32

Počátek roku

svůj názor. Dee coby vědec reformu schválil a navrhl k přijetí. Alžběta tedy hodlala reformu přijmout, ale vzhledem k zapřisáhlému odporu anglikánské církve byla neustále odkládána, až se od ní na dlouhou dobu upustilo. Anglie byla na svou odlišnost vůči zbytku Evropy do jisté míry pyšná. Teprve v průběhu 18. století se postupně zvedala vlna kritiky stávajícího systému (zejména z řad obchodníků, jimž odlišný kalendář přinášel problémy). V parlamentu důrazně bojoval za přistoupení ke gregoriánskému systému Philip Dormer Stanhope, hrabě z Chesterfieldu. Především jeho zásluhou přistoupila Velká Británie na gregoriánský kalendář roku 1752, ve kterém po 2. září následovalo 14. září.

V Rusku platil juliánský kalendář od roku 1700 až do roku 1918 (tj. včetně Říjnové revoluce, která podle toho byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu). Platnost gregoriánského kalendáře narušilo jen zhruba desetiletí revolučního sovětského kalendáře.

V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až v roce 1923. Pravoslavné církve obecně (např. v Řecku, Rusku, Srbsku) úpravu

nepřijaly nikdy.

Mimoevropské zeměMimoevropské země pod nadvládou evropských koloniálních mocností nebo s převládajícím

křesťanským obyvatelstvem přijaly zpravidla kalendářní reformu spolu s mateřskými zeměmi. Tak v současnosti gregoriánský kalendář s naším letopočtem jako občanský kalendář používají všechny země světa kromě čtyř zemí, kde ovšem v mezinárodním styku náš letopočet a kalendář nutně užívat musí také:

Saúdské Arábie, kde platí islámský kalendář, Etiopie s etiopským kalendářem a Írán a Afghánistán, kde se řídí perským kalendářem.

Dvě země kromě Gregoránského kalendáře používají i tradiční kalendář a letopočet:

Izrael se židovským kalendářem a Indie, která si zavedla indický národní kalendář.

Další dvě země používají modifikovanou verzi gregoriánského kalendáře:

Thajsko s thajským solárním kalendářem: Thajská modifikace gregoriánského kalendáře spočívá v tom, že se roky počítají nikoliv podle našeho letopočtu, ale od počátku (tj. epochy) éry Buddhasakarat (Buddhistické éry – B.E.) o 543 let delší (číselně větší), než křesťanský letopočet. Rok 2012 n.l. je tedy rok 2555 B.E.

Japonsko s japonským kalendářem: Japonská modifikace spočívá v dělení na éry posmrtných jmen ( 年 号 , nengó) panujících císařů, rok 2012 je

33

Počátek roku

rokem Heisei 24, to znamená 24. rokem vlády císaře Akihita (posmrtné jméno Heisei). Druhou modifikací je, že datum jarní rovnodennosti jako začátku jara není určováno úředně, ale astronomicky. To znamená, že namísto pevného, administrativního stanovení jarní rovnodennosti na 21. března v japonském kalendáři kolísá mezi 19. a 21. březnem. Naše datování podle našeho (Dionysiova) letopočtu a křesťanského juliánského kalendáře je také široce rozšířené.

AstronomieGregoriánský kalendář se řídí podle délky tropického roku, která v současnosti činí 365,242

192 129 dne (365 dní 5 h 48 min 45,4 s). Průměrná délka juliánského roku je 365,25 dne (365 dní 6 h). Gregoriánský kalendář ustanovením přestupných století délku roku upravil na 365,2425 dne (365 dní 5 h 49 min 12 s), což se od délky tropického roku příliš neliší. Gregoriánský kalendář se proto od tropického roku odchýlí o jeden den nejdříve za několik tisíciletí a diskuse o jeho reformě ohledně přestupných dnů jsou jen teoretické. Chybu pak opět na řadu tisíciletí snadno odstraní jednorázové vynechání přestupného dne, pokud ji budou lidé považovat za významnou.

Pravidla

„

Dále, aby se jarní rovnodennost neodchýlila od 21. března, ustanovujeme každý čtvrtý rok přestupným (jak je zvykem), s výjimkou celých staletí, které až dosud přestupné byly. Přejeme si, aby rok 1600 ještě přestupným zůstal, ale další následující celá staletí už přestupné roky mít nebudou, jen každé celé čtvrté století. První tři celá staletí tedy přestupná nebudou a teprve čtvrté století přestupné bude, takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupné nebudou. Avšak rok 2000, tak jak jest zvykem, bude mít vložen přestupný den, únor bude tedy mít 29 dní a totéž pravidlo vkládání celého přestupného století bude platit pravidelně každé čtvrté století.

“

— Řehoř XIII., bula Inter Gravissimas

Pravidla jsou tedy následující:

1) Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4 (1996, 2004, 2008, 2012).

2) Výjimka č. 1 : Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1700, 1800, 1900, 2100)

3) Výjimka č. 2 z výjimky č. 1: Rok, na který se vztahuje výjimka č. 1, je přestupný, pokud je dělitelný číslem 400 (1600, 2000, 2400).

Tím se ustavil čtyřsetletý stálý cyklus shodného uspořádání dnů v jednotlivých létech.

34

Počátek roku

Rozprostření dnů do roků je všeobecně akceptované. Oproti tomu uspořádání dnů v roce do měsíců a týdnů je, bylo a jistě nadále bude předmětem mnoha diskusí a návrhů na změny a reformy.

ZajímavostV Česku a na Slovensku je rozšířena mylná domněnka, že rok 4840 n.l. nebude přestupný.

Tento omyl zřejmě pochází z knihy o astronomii z roku 1942, odkud ho následně převzala řada dalších autorů populárně-naučné literatury i autorů na českém a slovenském internetu.10

ReferenceLiteratura BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie – nakl. Libri, s.r.o., Praha,

2001. ISBN 80-7277-024-1 DUNCAN, David Ewing. Kalendář - Cesta k určení přesného roku. Praha:

Volvox Globator 2000. SELEŠNIKOV, S. I. Člověk a čas. Praha: Práce 1973.

Islámský kalendářIslámský kalendář byl zaveden chalífou Umarem roku 637. Jeho počátek byl stanoven na

rok 622 (hidžra). Dne 15. října 2015 podle islámského kalendáře začíná rok 1437.

Měsíce1. al-muharram

2. safar3. rabí´ al-avval4. rabí´ath-thání5. džumádá l-úlá6. džumádá l-áchira7. radžab8. ša´bán9. ramadán10. šauvál11. dhú l-ka´da12. dhú'l-hidždža

1. muharram roku 1 = 16. červenec 622

10 Dějepis zadními vrátky - http://www.galeriemajo.com/stripky_z_dejepisu.doc http://kalendar.beda.cz/prestupny-nebo-neprestupny-rok-4840

35

Počátek roku

PravidlaIslámský kalendář je lunárním kalendářem. Má 12 měsíců, o délce střídavě 30 a 29 dnů,

první měsíc muhharam má tedy dnů 30. Jeho rok má 354 dnů a je o 11 dnů kratší než rok Gregoriánského kalendáře. Oba kalendáře se tak vůči sobě pohybují. Přibližně jednou za 33 let se rozdíl mezi letopočty sníží o jeden rok.

Převody letopočtůK základní orientaci lze použít následující vzorce:

G – gregoriánský kalendář, I – islámský kalendář

Pozor! Roky obou kalendářů si vzhledem k rozdílné délce nikdy přesně neodpovídají.

Liturgické kalendářePro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní

kalendáře či kalendaria, zvláštní význam měl až do 20. století římský kalendář se jmény světců. Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje. Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší, pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností. Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti, které nezačínají půlnocí, ale již západem slunce předchozího dne (tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer).

Francouzský revoluční kalendář

36

Obrázek 5 - Kalendář v historickém muzeu v Lausanne

Počátek roku

Francouzský revoluční kalendář byl kalendář zavedený ve Francii rozhodnutím Konventu dne 24. října 1793 na konci 18. století ve Francii ve 3. fázi Velké francouzské revoluce, kdy se jakobíni snažili tvrdým prosazováním nahradit vše zažité, především to, co mělo křesťanské kořeny. Kalendář byl zaveden 24. 11. 1793, letopočet začínal prvním dnem francouzské Republiky, tedy 22. září 1792. Kalendář byl zrušen Napoleonem 31. března 1805 (ve 13. roce Republiky).

Rok v revolučním kalendáři Podzim:

vendémiaire (měsíc vinobraní) brumaire (měsíc mlh) frimaire (měsíc jinovatky)

Zima: nivôse (měsíc sněhu) pluviôse (měsíc dešťů) ventôse (měsíc větrů)

Jaro: germinal (měsíc rašení) floréal (měsíc květů) prairial (měsíc luk)

Léto: messidor (měsíc žní) thermidor (měsíc horka, koupelí) fructidor (měsíc plodů)

Každý měsíc měl tři týdny po deseti dnech (dekády).

Dny v desetidenním týdnu byly:

Primidi

37

Počátek roku

Duodi Tridi Quartidi Quintidi Sextidi Septidi Octidi Nonidi Décadi

(v překladu první, druhý až desátý). Namísto jmen v klasickém křesťanském kalendáři byly v kalendáři revolučním názvy věcí (každé décadi), zvířat (každé quintidi) a rostlin nebo kamenů (ostatní dny). Každé décadi se navíc slavil svátek něčeho.

Rok byl doplněn na délku 365 nebo 366 dnů 5 (6) dodatkovými dny zvanými sansculottides - na počest revolucionářů sansculottů. Tyto dny byly sváteční, mimo rok a mimo posloupnost dekád. Kalendář neměl stanovena pravidla pro vkládání „přestupné“ 6. sansculottidy, rok začínal vždy v den, na který připadla podzimní rovnodennost v pravém čase pařížské observatoře.

Součástí revolučního kalendáře byly také revoluční hodiny. Den byl rozdělen na 10 hodin, každá hodina měla 100 minut a každá minuta 100 sekund.

Revoluční kalendář byl obnoven v době Pařížské komuny - platil od 18. března do 23. května 1871

Dny v roceMísto svátků pojmenovaných podle svatých jako v tradičním katolickém kalendáři byly dny

spojeny s názvy zvířat (dny končící pětkou), nástrojů (dny končící nulou) nebo například rostlin, minerálů nebo chemických prvků (všechny další dny).

38

Obrázek 6 - Hodiny s desetihodinovým ciferníkem

Počátek roku

PodzimVendémiaire (22. září ~ 21.

října)Brumaire (22.října ~

20.listopadu)Frimaire (21.listopadu ~ 20.

prosince)1. Raisin (Vinný hrozen)

2. Safran (Šafrán)3. Châtaigne

(Kaštan)4. Colchique

(Menendera)5. Cheval (Kůň)6. Balsamine

(Netýkavka)7. Carotte

(Mrkev)8. Amarante

(Laskavec)9. Panais

(Pastiňák)10. Cuve (Cisterna)11. Pomme de terre

(Brambora)12. Immortelle

(Slaměnka)13. Potiron (Tykev)14. Réséda

(Rezeda)15. Âne (Osel)16. Belle de nuit

(Nočenka)17. Citrouille

(Dýně)18. Sarrasin

(Pohanka)19. Tournesol

(Slunečnice)20. Pressoir (Lis na

ovoce)21. Chanvre

(Konopí seté)22. Pêche

(Broskev)23. Navet (Tuřín)24. Amaryllis

(Amarylka)25. Bœuf (Vůl)26. Aubergine

1. Pomme (Jablko)

2. Céleri (Celer)3. Poire (Hruška)4. Betterave (Řepa)5. Oie (Husa)6. Héliotrope

(Otočník)7. Figue (Fík)8. Scorsonère

(Černý kořen)9. Alisier (Strom

jeřáb)10. Charrue (Pluh)11. Salsifis (Kozí

brada)12. Macre (Kotvice

plovoucí)13. Topinambour

(Topinambur)14. Endive

(Čekanka)15. Dindon (Krocan)16. Chervis (Sevlák

zeleninový)17. Cresson

(Potočnice lékařská)18. Dentelaire

(Olovník)19. Grenade

(Granátové jablko)20. Herse (Brány)21. Bacchante

(Kopytník kanadský)22. Azerole

(Barbadoská třešeň)23. Garance

(Mořena)24. Orange

(Pomeranč)25. Faisan (Bažant)26. Pistache

(Pistácie)27. Macjonc

1. Raiponce (Zvonečník)

2. Turneps (Tuřín)3. Chicorée (Čekanka

obecná)4. Nèfle (Mišpule)5. Cochon (Prase)6. Mâche (Kozlíček

polníček)7. Chou-fleur

(Květák)8. Miel (Med)9. Genièvre (Jalovec)10. Pioche (Krumpáč)11. Cire (Vosk)12. Raifort (Křen

selský)13. Cèdre (Cedr)14. Sapin (Jedle)15. Chevreuil (Srnec)16. Ajonc (Hlodáš

evropský)17. Cyprès (Cypřiš)18. Lierre (Břečťan)19. Sabine (Jalovec

chvojka)20. Hoyau (Motyka)21. Érable sucré (Javor

cukrový)22. Bruyère (Vřes)23. Roseau (Rákos)24. Oseille (Šťovík)25. Grillon (Cvrček)26. Pignon (Piniové

semínko)27. Liège (Korek)28. Truffe (Lanýž)29. Olive (Oliva)30. Pelle (Lopata)

39

Počátek roku

(Lilek)27. Piment

(Paprika)28. Tomate (Rajče

jedlé)29. Orge (Ječmen)30. Tonneau (Sud)

(Hrachor hlíznatý)28. Coing (Kdouloň

obecná)29. Cormier (Jeřáb

oskeruše)30. Rouleau (Válec)

ZimaNivôse (21.prosince ~

19.ledna) Pluviôse (20.ledna ~ 18.února) Ventôse (19.února ~ 20.března)

1. Tourbe (Rašelina)

2. Houille (Uhlí)3. Bitume (Živice)4. Soufre (Síra)5. Chien (Pes)6. Lave (Láva)7. Terre végétale (Ornice)8. Fumier (Chlévský

hnůj)9. Salpêtre (Ledek

draselný)10. Fléau (Cep)11. Granit (Žula)12. Argile (Jíl)13. Ardoise (Břidlice)14. Grès (Pískovec)15. Lapin (Králík)16. Silex (Pazourek)17. Marne (Slín)18. Pierre à chaux

(Vápenec)19. Marbre (Mramor)20. Van (Mlátička?)21. Pierre à plâtre

(Sádrovec)22. Sel (Sůl)23. Fer (Železo)24. Cuivre (Měď)25. Chat (Kočka)26. Étain (Cín)27. Plomb (Olovo)28. Zinc (Zinek)29. Mercure (Rtuť)30. Crible (Síto)

1. Lauréole (Lýkovec)

2. Mousse (Mech)3. Fragon (Listnatec ostnitý)4. Perce-neige (Sněženka)5. Taureau (Býk)6. Laurier-thym (Kalina

vavřínolistá)7. Amadouvier (Troudnatec

kopytovitý)8. Mézéréon (Lýkovec jedovatý)9. Peuplier (Topol)10. Coignée (Sekyra)11. Ellébore (Čemeřice)12. Brocoli (Brokolice)13. Laurier (Vavřín)14. Avelinier (Líska)15. Vache (Kráva)16. Buis (Zimostráz)17. Lišejník (Lišejník)18. If (Tis červený)19. Pulmonaire (Plicník)20. Serpette (Sekáček)21. Thlaspi (Penízek rolní)22. Thimelé (Lýkovec)23. Chiendent (Pýr plazivý)24. Trainasse (Rdesno)25. Lièvre (zajíc)26. Guède (Boryt barvířský)27. Noisetier (Líska)28. Brambořík (Brambořík)29. Chélidoine (Vlaštovičník)30. Traîneau (Saně)

1. Tussilage (Podběl)

2. Cornouiller (Dřín)3. Violier (Fiala)4. Troène (Ptačí zob)5. Bouc (Kozel)6. Asaret (Kopytník)7. Alaterne (Krušina)8. Violette (Violka)9. Marceau (Vrba jíva)10. Bêche (Rýč)11. Narcisse (Narcis)12. Orme (Jilm)13. Fumeterre (Zemědým)14. Vélar (Hulevník

lékařský)15. Chèvre (Koza)16. Épinard (Špenát)17. Doronic (Kamzičník)18. Mouron (Bedrník)19. Cerfeuil (Kerblík)20. Cordeau (Provaz)21. Mandragore

(Mandragora)22. Persil (Petržel)23. Cochléaria (Lžičník)24. Pâquerette

(Sedmikráska)25. Thon (Tuňák)26. Pissenlit (Pampeliška)27. Sylvie (Sasanka)28. Capillaire (Kapradina)29. Frêne (Jasan)30. Plantoir (Sázecí kolík)

40

Počátek roku

JaroGerminal (21.března ~

19.dubna)Floréal (20.dubna ~ 19.

května)Prairial (20.května ~

18.června)1. Primevère (Prvosenka)

2. Platane (Platan)3. Asperge (Chřest)4. Tulip (Tulipán)5. Poule (Slepice)6. Bette (Červená

řepa)7. Bouleau (Bříza)8. Jonquille

(Narcis)9. Aulne (Olše)10. Couvoir (Líheň)11. Pervenche

(Brčál)12. Charme (Habr)13. Morille (Smrž)14. Hêtre (Buk)15. Abeille (Včela)16. Laitue (Salát)17. Mélèze (Modřín)18. Ciguë (Bolehlav)19. Radis

(Ředkvička)20. Ruche (Včelí úl)21. Gainier

(Zmarlika Jidášova)22. Romaine (Salát)23. Marronnier (Dub

horský)24. Roquette (Roketa

setá)25. Pigeon (Holub)26. Lilas (Šeřík)27. Anémone

(Sasanka)28. Pensée

(Maceška)29. Myrtille

(Borůvka)30. Greffoir (Nůž)

1. Rose (Růže)

2. Chêne (Dub)3. Fougère

(Kapradina)4. Aubépine (Hloh)5. Rossignol

(Slavík)6. Ancolie

(Orlíček)7. Muguet

(Konvalinka)8. Champignon

(Žampion)9. Hyacinthe

(Hyacint)10. Râteau (Hrábě)11. Rhubarbe

(Rebarbora)12. Sainfoin

(Vičenec)13. Bâton-d'or

(Trýzel)14. Chamérops

(Palma)15. Ver à soie

(Bourec morušový)16. Consoude

(Kostival)17. Pimprenelle

(Krvavec menší)18. Corbeille d'or

(Tařice)19. Arroche

(Lebeda)20. Sarcloir

(Motyka)21. Statice

(Limonka)22. Fritillaire

(Řebčík)23. Bourrache

(Brutnák)24. Valériane

1. Luzerne (Tolice vojtěška)

2. Hémérocalle (Denivka)

3. Trèfle (Jetel)4. Angélique

(Andělika lékařská)5. Canard (Kachna)6. Mélisse

(Meduňka)7. Fromental

(Ovsík)8. Martagon (Lilie)9. Serpolet

(Mateřídouška)10. Faux (Kosa)11. Fraise (Jahoda)12. Bétoine (Bukvice

lékařská)13. Pois (Hrách)14. Acacia (Akát)15. Caille (Křepelka)16. Œillet (Karafiát)17. Sureau (Černý

bez)18. Pavot (Mák)19. Tilleul (Lípa)20. Fourche (Vidle)21. Barbeau (Chrpa)22. Camomille

(Heřmánek)23. Chèvrefeuille

(Zimolez)24. caille-lait

(Svízel)25. Tanche (Lín)26. Jasmin (Jasmín)27. Verveine

(Sporýš)28. Thym (Tymián)29. Pivoine

(Pivoňka)30. Chariot (Vozík)

41

Počátek roku

(Kozlík lékařský)25. Carpe (Kapr)26. Fusain (Brslen)27. Civette (Pažitka)28. Buglosse (Pilát

lékařský)29. Sénevé (Hořčice

rolní)30. Houlette

(Ovčácká hůl)

LétoMessidor (19.června ~

18.července)Thermidor (19.července ~

17.srpna) Fructidor (18.srpna ~ 16.září)

1. Seigle (Žito)

2. Avoine (Oves)3. Oignon (Cibule)4. Véronique

(Rozrazil)5. Mulet (Mula)6. Romarin

(Rozmarýna)7. Concombre

(Okurka)8. Échalote

(Šalotka)9. Absinthe

(Pelyněk)10. Faucille (Srp)11. Coriandre

(Koriandr)12. Artichaut

(Artyčok)13. Girofle

(Hřebíček)14. Lavande

(Levandule)15. Chamois

(Kamzík)16. Tabac (Tabák)17. Groseille (Rybíz)18. Gesse (Hrachor)19. Cerise (Třešeň)20. Parc (Park)21. Menthe (Máta)22. Cumin (Kmín)

1. Épeautre (Špalda)

2. Bouillon blanc (Divizna)

3. Melon (Meloun)4. Ivraie (Jílek)5. Bélier (Beran)6. Prêle (Přeslička)7. Armoise

(Pelyněk černobýl)8. Carthame

(Světlice barvířská)9. Mûre (Ostružina)10. Arrosoir (Kropící

konev)11. Panis (Proso)12. Salicorne

(Slanorožec)13. Abricot

(Meruňka)14. Basilic (Bazalka)15. Brebis (Ovce)16. Guimauve

(Proskurník)17. Lin (Len)18. Amande

(Mandle)19. Gentiane (Hořec)20. Écluse (Stavidlo)21. Carline (Pupava)22. Câprier (Kapara)23. Lentille (Čočka)24. Aunée (Oman)

1. Prune (Švestka)

2. Millet (Proso)3. Lycoperdon

(Pýchavka)4. Escourgeon

(Ječmen)5. Saumon (Losos)6. Tubéreuse

(Bělokvět (Tuberóza))7. Sucrion

(Meloun)8. Apocyn

(Apocynum)9. Réglisse

(Lékořice)10. Échelle (Žebřík)11. Pastèque (Vodní

meloun)12. Fenouil (Fenykl)13. Épine vinette

(Dřišťál)14. Noix (Ořešák

vlašský)15. Truite (Pstruh)16. Citron (Citron)17. Cardère (Štětka -

rostlina)18. Nerprun

(Krušina)19. Tagette (Afrikán)20. Hotte (Nůše)21. Églantine

42

Počátek roku

23. Haricot (Fazole)24. Orcanète

(Kamejník)25. Pintade

(Perlička)26. Sauge (Šalvěj)27. Ail (Česnek)28. Vesce (Vikev)29. Blé (Pšenice)30. Chalémie

(Šalmaj)

25. Loutre (Vydra)26. Myrte (Myrta)27. Colza (Řepka)28. Lupin (Vlčí bob)29. Coton (Bavlna)30. Moulin (Mlýn)

(Šípková růže)22. Noisette

(Lískový ořech)23. Houblon (Chmel)24. Sorgho (Čirok)25. Écrevisse (Rak)26. Bigarade

(Divoký pomeranč)27. Verge d'or

(Zlatobýl)28. Maïs (Kukuřice)29. Marron (Kaštan

(jedlý plod))30. Panier (Koš)

Hypotetický keltský kalendářRoku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové

desky, tak zvaný kalendář z Coligny. Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky, podle jiných gallský (keltský) kalendář, o němž se zmiňují latinští autoři (César, Plinius mladší). Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech, kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce. Den začínal večer, měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností. Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci“ (srv. anglické fortnight). S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" (a Stonehenge atd.) množství spekulací, které se však vesměs nedají věrohodně podložit.

43