Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

PLYOMETRICKÝ TRÉNINKOVÝ PROGRAM V PŘÍPRAVNÉM OBDOBÍ

VRCHOLOVÝCH BASKETBALISTŮ

Diplomová práce

(magisterská)

Autor: Bc. Jaromír Fohler, Rekreologie, navazující magisterské kombinované studium

Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Michal Lehnert, Ph.D.

Olomouc 2012

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Jaromír Fohler

Název bakalářské práce: Plyometrický tréninkový program v přípravném období

vrcholových basketbalistů

Pracoviště: Katedra sportu

Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Michal Lehnert, Ph.D.

Rok obhajoby magisterské práce: 2012

Abstrakt:

Cílem magisterské práce bylo sestavit a v praxi ověřit šestitýdenní plyometrický

tréninkový program pro přípravné období vrcholových basketbalistů. Před zahájením,

po skončení a 6 týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu jsme měřili

vertikální výskok a agilitu hráčů. Vertikální výskok byl testován pomocí testů Counter

Movement Jump Free Arms a 2 Step Run Up Jump optickým měřicím přístrojem

Optojump Next. Pro měření agility hráčů jsme využili standardizovaných testů na

měření agility: T Drill Test a Hexagonal Obstacle Test. Z výsledků ANOVY vyplynulo,

že u vertikálních výskoků a T Drill Testu agility nedošlo u sledovaného souboru

k statisticky významným změnám. Byla zaznamenána pouze individuální zlepšení

ve vertikálním výskoku, která lze považovat za významná pro herní výkon v basketbalu.

Naopak v testu agility Hexagonal Obstacle Test došlo k statisticky významným změnám

(p = 0,01). Detailní porovnání výsledků měření potvrdilo statisticky významné rozdíly

mezi měřeními před zahájením šestitýdenního plyometrického programu a po 6 týdnech

po ukončení plyometrického tréninkového programu (p < 0,01) a mezi měřeními po

skončení šestitýdenního plyometrického programu a po 6 týdnech po ukončení

plyometrického tréninkového programu (p < 0,01). Zlepšení považujeme rovněž za

významná pro herní výkon v basketbalu.

Klíčová slova: basketbal, plyometrie, přípravné období, explozivní síla, agilita.

Souhlasím s půjčováním magisterské práce v rámci knihovnických služeb.

Bibliographical identification

Author’s first name and surname: Jaromír Fohler

Title of the bachelor thesis: The plyometric training program for professional

basketball players during the preparatory period

Department: Department of Sport

Supervisor: Doc. PaedDr. Michal Lehnert, PhD.

The year of presentation: 2012

Abstract:

The aim of this thesis was to design and then verify a 6-week plyometric training

program for professional basketball players during the preparatory period. We measured

the vertical jump and the agility of players before, after and 6 week after the plyometric

training program. Vertical jump was measured with Counter Movement Jump Free

Arms and 2 Step Run Up Jump using the optical measuring device Optojump Next.

Player´s agility was measured using standardized tests to measure agility: T Drill Test

and Hexagonal Obstacle Test. The results of ANOVA did not confirm the statistical

significance in vertical jumps and the T Drill Test results. Only an individual progress

was noticed in some players. We can consider this significant for the basketball

performance. Conversely the agility Hexagonal Obstacle Test results showed

statistically significant changes (p = 0,01). Detailed comparison of results of

measurements confirmed statistically significant differences between measurements

before the 6-week plyometric training program and 6 week after the plyometric training

program (p < 0,01) and between measurements after the plyometric training program

and 6 week after the plyometric training program (p < 0,01). We consider this progress

significant for the basketball performance.

Key words: basketball, plyometrics, preparatory period, explosive strength, agility.

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem magisterskou práci zpracoval samostatně pod vedením Doc. PaedDr.

Michala Lehnerta, Ph.D. a uvedl všechny literární a odborné zdroje a dodržel zásady

vědecké etiky.

V Olomouci dne 30. dubna 2012 …………………………

Děkuji Doc. PaedDr. Michalovi Lehnertovi, Ph.D. za cenné rady a pomoc při psaní

magisterské práce. Dále děkuji PaedDr. Tomáši Malému, Ph.D. za testování

sledovaného souboru. V neposlední řadě děkuji také trenérovi Mgr. Romanu Bednářovi

za umožnění aplikace plyometrického tréninkového programu během přípravného

období a spoluhráčům za ochotu a spolupráci při provádění výzkumu.

Obsah

1 ÚVOD.............................................................................................................................8

2 SYNTÉZA POZNATKŮ.............................................................................................10

2.1 Sportovní výkon.....................................................................................................10

2.1.1 Herní výkon v basketbalu................................................................................12

2.1.2 Požadavky herního výkonu v basketbalu........................................................15

2.1.3 Herní činnosti hráče basketbalu......................................................................16

2.2 Roční tréninkový cyklus v basketbalu...................................................................18

2.2.1 Přípravné období.............................................................................................19

2.2.2 Hlavní období..................................................................................................21

2.2.3 Přechodné období............................................................................................22

2.3 Plyometrická metoda.............................................................................................23

2.3.1 Zásady plyometrie...........................................................................................23

3 CÍL, VÝZKUMNÁ OTÁZKA, ÚKOLY.....................................................................25

4 METODIKA.................................................................................................................26

4.1 Charakteristika zkoumaného souboru....................................................................26

4.2 Organizace výzkumu.............................................................................................27

4.3 Šestitýdenní plyometrický tréninkový program.....................................................29

4.3.1 Zatížení hráčů v období absolvování šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu............................................................................................36

4.4 Použité testy a měřící zařízení...............................................................................36

4.5 Statistické zpracování dat......................................................................................42

5 VÝSLEDKY A DISKUZE...........................................................................................43

5.1 Counter Movement Jump Free Arms.....................................................................44

5.2 2 Step Run Up Jump............................................................................................45

5.3 T Drill Test.............................................................................................................46

5.4 Hexagonal Obstacle Test.......................................................................................48

5.5 Komplexní posouzení změn ve vertikálním výskoku a agilitě hráčů po

absolvování šestitýdenního plyometrického tréninkového programu.........................50

6 ZÁVĚRY......................................................................................................................51

7 SOUHRN......................................................................................................................52

8 SUMMARY..................................................................................................................53

9 REFERENČNÍ SEZNAM............................................................................................54

10 PŘÍLOHY...................................................................................................................57

1 ÚVOD

Basketbal je dynamická, týmová, finančně nenáročná, sportovní hra, kterou lze

provozovat na rekreační, výkonostní i vrcholové úrovni. Vymyslel ji v roce 1891,

rozený Kanaďan Dr. James Naismith, pro účely školní tělesné výchovy v zimním

období na Springfield College v Massachusetts, USA. Od svého vzniku na konci

19. století ve Spojených státech amerických se díky oblibě hráčů i diváků basketbal

celosvětově rozšířil a dnes čítá mezinárodní basketbalová federace FIBA na 450

milionů registrovaných hráčů z 213 členských států, čímž se basketbal řadí mezi

nejrozšířenější sporty světa (www.fiba.com).

Základem basketbalu podle pravidel FIBA je hra pěti hráčů proti pěti soupeřům

na hřišti o rozměrech 28 x 15m se dvěma koši ve výšce 10 stop = 3,05m. Cílem hry je

dosažení vyššího bodové skóre, pomocí vstřelených košů, než kterého dosáhne náš

soupeř. Snahou každého družstva je tedy úspěšně zakončovat v útočné fázi hry

a v obranné fázi zamezit soupeři skórovat pomocí obranných činností v rámci pravidel,

na čemž se podílejí všichni členové týmu. Hráči se podílejí na úspěšném herním výkonu

fyzicky a realizační tým v čele s trenérem mají za úkol připravit tým po taktické a

technické stránce. Hráči družstva i realizační tým tvoří jeden celek, kde má každý člen

svou roli a existují mezi nimi vzájemné vazby. Přesto, že se jedná o týmový sport,

u kterého je důležitá zkušenostní a taktická vyspělost týmu či vzájemná spolupráce mezi

hráči v rámci herních kombinací a herních systémů, základem pro úspěšné zvládnutí

těchto činností je vysoká úroveň individuálních herních činností jednotlivých hráčů.

Rozhodující jsou osobní souboje, které svádějí hráči mezi sebou na hřišti a determinují

dosažení společného cíle, čímž je výhra v utkání.

Původní pojetí hry se postupem času poněkud změnilo a basketbal se ze školních

tělocvičen dostal až do sportovních hal čítajících desítky tisíc sedadel. Mnohem větší

požadavky jsou kladeny na trenéry i samotné hráče a tréninkový proces se stal

problematikou vědních disciplín.

Vývojový trend současného basketbalu směřuje čím dál více k silovému a

atletickému pojetí hry. Rychlé střídání útoků a obran doprovázejí tvrdé osobní souboje

muže proti muži. Divácky atraktivní dovednosti jako jsou smečování do koše nebo

blokování střel kladou vysoké nároky na kondiční vyspělost hráčů. Moderní hráč

basketbalu musí přizpůsobit svoji tréninkovou přípravu kondičním požadavkům

8

zejména silových, rychlostních a koordinačních schopností, aby mohl konkurovat na

poli vrcholového basketbalu.

Tato diplomová práce má za úkol sestavit a v praxi ověřit šestitýdenní

plyometrický tréninkový program pro přípravné období vrcholových basketbalistů

v ČR. Sám jsem již několik let profesionálním hráčem basketbalu a prošel jsem

několika různými typy přípravných období v profesionálních týmech v ČR i v zahraničí,

proto bylo pro mě motivací zařadit tento plyometrický program do tréninkového

procesu v přípravném období. Diplomová práce by měla přispět k rozšíření poznatků

o tréninku explozivní síly v přípravném období profesionálních basketbalistů na

vrcholové úrovni.

9

2 SYNTÉZA POZNATKŮ

2.1 Sportovní výkon

Sportovní výkon představuje jednu z hlavních kategorií ve sportu a sportovním

tréninku. Právem vzbuzuje pozornost trenérů, sportovců i odborníků zabývajících se

touto problematikou.

Sportovním výkonem rozumíme projev specializovaných schopností jedince,

jehož obsahem je uvědomělá pohybová činnost zaměřená na řešení úkolu, který je

vymezen pravidly daného sportovního odvětví či disciplíny (Choutka, 1981).

Dovalil et al. (2009) uvádí, že sportovní výkony realizujeme prostřednictvím

specifických pohybových činností, obsahující řešení úkolů vymezené pravidly

příslušného sportovního odvětví, v nichž sportovec usiluje o maximální uplatnění svých

výkonových předpokladů. Dále pak charakterizuje sportovní výkon jako vymezený

systém prvků, který má svou zákonitě uspořádanou strukturu a vztahy mezi nimi fungují

na bázi vzájemně propojené sítě. Tyto prvky představují jednotlivé faktory, které působí

jako relativně samostatné součásti sportovního výkonu a jejich společným znakem je

jejich ovlivnitelnost sportovním tréninkem. Faktory působící na sportovní výkon

klasifikuje následovně:

Faktory somatické, zahrnují konstituční znaky jedince (výška, hmotnost,

tělesný somatotyp).

Faktory kondiční, představují soubor pohybových schopností (síla, rychlost,

vytrvalost, koordinace, pohyblivost).

Faktory techniky, souvisejí s technickým provedením specifických sportovních

dovedností.

Faktory taktiky, určují způsob řešení dílčích úkolů, které jsou prováděny

v rámci pravidel daného sportu.

Faktory psychické, vychází z osobnosti sportovce a zahrnují jeho kognitivní,

emoční a motivační procesy.

10

Dalším pojmem týkajícím se sportovního výkonu je sportovní výkonnost. Jedná

se o dlouhodobou schopnost pravidelně podávat určitý výkon ve specializované

pohybové činnosti na poměrně vysoké úrovni (Dovalil et al., 2002).

Dosažení dané sportovní výkonnosti podmiňuje realizace sportovního tréninku.

Sportovní trénink lze charakterizovat jako složitý a účelně organizovaný proces rozvoje

specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví (Choutka &

Dovalil, 1991).

Sportovní výkonnost je výsledkem dlouhodobého procesu, který se formuje

pomocí samotného sportovního tréninku a také přirozeným růstem a vývojem jedince či

vlivem prostředí podle schématu na Obrázku 1. (Dovalil et al., 2009).

Obrázek 1. Dlouhodobé formování sportovní výkonnosti (Dovalil et al., 2009)

Z hlediska struktury charakterizuje sportovní výkon a sportovní výkonnost počet a míra

důležitosti na něj působících faktorů. Rozlišujeme výkony, u kterých působí

dominantně jeden faktor (monofaktoriální sportovní výkon), např. sprint na 100 metrů a

výkony se zastoupením více faktorů (multifaktoriální sportovní výkon), kam řadíme

i basketbal (Dovalil et al., 2009).

11

Sportovní výkon ve sportovních hrách lze označit termínem herní výkon.

Jančálek et al. (1989) popisuje herní výkon jako realizovanou činnost hráče či skupiny

hráčů v průběhu utkání, která je charakterizovaná mírou splnění jejich herních úkolů.

2.1.1 Herní výkon v basketbalu

Dobrý & Velenský (1987) popisují herní výkon basketbalisty jako vývojový

stupeň způsobilosti podílet se na hře týmu. Samotný výkon hráče je podmíněn

komplexním osvojením herních činností integrovaných do hry celého družstva.

Herní výkon v basketbalu dělíme na herní výkon týmový a individuální.

U týmového výkonu sledujeme souhrn individuálních výkonů, které dohromady

představují celkový herní výkon týmu, ovlivňující konečný výsledek zápasu.

Výkon individuální je charakterizován souborem prováděných pohybových

dovedností jednotlivce. Bývá označován jako realizace dovednostního a kondičního

potenciálu hráče (Dobrý & Semiginovský, 1988).

Herní výkon v basketbalu řadíme mezi multifaktoriální sportovní výkony,

přičemž jednotlivé faktory jsou mezi sebou navzájem zastupitelné, což znamená, že

potřebného herního výkonu lze dosáhnout více způsoby, např. nadprůměrnou úrovní

jednoho z faktorů či vysokou úrovní více faktorů současně. Baschet (in Dobrý &

Velenský, 1987) empiricky stanovil míru důležitosti základních faktorů ovlivňujících

herní výkon v basketbale:

somatické faktory – tělesná výška, rozpětí horních končetin, BMI 40 %,

motorické faktory – obratnost, absolutní výskok, vytrvalost 35%,

psychické faktory – iniciativa, bojovnost, schopnost analýzy hry 25%.

V dílčích oblastech stanovil autor míru důležitosti následovně:

somatické faktory,

o tělesná výška 45 %,

o rozpětí horních končetin 20 %,

o poměr tělesné výšky a hmotnosti 35 %,

12

motorické faktory,

o obratnostní schopnosti 40 %,

o absolutní výskok 35 %,

o vytrvalostní schopnosti 25 %,

psychické faktory,

o schopnost analyzovat herní situace 40 %,

o bojovnost 30 %,

o iniciativa 30 %.

Z uvedeného vyplývá, že z hlediska herního výkonu basketbalistů je dle autorů

rozhodující tělesná výška, obratnostní schopnosti (dříve používaný výraz, dnes se již

používá spíše pojem koordinační schopnosti, popř. vycházíme-li z anglosaského

názvosloví, můžeme použít pojem agilita) a schopnost analyzovat herní situace (tzv.

read the game).

Agilita (z angl. agility, někdy nepřesně překládáno jako hbitost či pohyblivost)

zásadně ovlivňuje herní výkon v basketbalu.

Podle Dobrého (2003) se jedná o specifickou lokomoci hráče, kterou bychom

mohli nazvat jednoduše jako herní (kombinovaná) lokomoce. Konkrétně pak agilitu

definuje jako třídu dovedností, která umožňuje:

měnit rychle, výbušně a efektivně směr pohybu těla,

běžet rychle v různých směrech, sprintovat vpřed, sprintovat pozpátku,

běžet cvalem vpřed, vzad a stranou,

několikrát výbušně vyskočit,

startovat z místa, po zastavení, po obratu, z cvalu stranou, vpřed nebo vzad,

zastavit se po rychlém běhu, po zastavení startovat do jiného směru,

měnit rychlost pohybu.

Podobně popisují agilitu i další autoři Wilkens et al. (1997) a Lee (2000), kteří

definují agilitu jako dovednost měnit směr a rychlost rapidně a přesně.

Twist & Benicky (1996) charakterizují agilitu jako schopnost udržet a kontrolovat tělo

v dané pozici během rychlých změn směru v prováděných typech cvičení.

13

Vergesten et al. (In Foran, 2001) popisuje agilitu jako komplex deseti

komponent, které jsou zobrazeny na Obrázku 2.

Obrázek 2. Vergestenovo pojetí agility (Foran, 2001)

Craig (2004) považuje trénink agility za opětovné posilování motorického a

neuromuskulárního systému za pomocí nervové adaptace svalových vláken, šlach a

kloubních proprioreceptorů. Tréninkem za účelem zlepšení rovnováhy a kontroly svého

těla v daných pozicích by se měla teoreticky zlepšit i agilita.

Trénink agility je dnes nedílnou součástí basketbalového tréninkového procesu a

měl by být zařazován pro svůj pozitivní vliv na herní výkon již od žákovských

kategorií.

14

2.1.2 Požadavky herního výkonu v basketbalu

„Pro výkon basketbalisty v utkání je charakteristická střídavá intenzita herních

činností projevovaná v nepravidelně dlouhých intervalech a přerušovaná nepravidelně

dlouhými pauzami. O úspěchu se rozhoduje v mnohokrát opakovaných krátkodobých

činnostech explozivního rychlostně silového charakteru vysoké intenzity.“ Jedná se

především o náhlé přechody z klidové fáze do pohybu, výskoky, rychlé změny směru

i tempa hry, zrychlení a zastavení. Běh na delší vzdálenost není na basketbalovém hřišti

příliš častý. Hráči se pohybují spíše na menších prostorech, z nichž prudce vyrážejí a

mění směr. To vše je spojeno s osobními souboji mezi hráči a silovou hrou tělem v boji

o lepší postavení či o získání kontroly nad míčem (Dobrý & Velenský, 1987, 26).

Jedná se tedy o intermitentní sportovní výkon, při kterém hráči dosahují jak

pohybu vysoké (maximální) intenzity (sprint, vertikální výskok), tak pohybu nízké

intenzity (chůze) či přerušení pohybu v podobě stání při přerušení hry. Pohyby vysoké

intenzity podle tuniské studie zkoumající 38 hráčů basketbalu do 19 let

v 6 mistrovských utkáních trvaly v průměru u všech hráčských pozic mezi 13-18%

čistého času, přičemž v první a třetí čtvrtině bylo procento vyjadřující pohyb vysoké

intenzity vyšší než ve druhé a čtvrté čtvrtině utkání. Pohyb vysoké intenzity trval vždy

méně než 3 sekundy a nejvyšší procento těchto pohybů bylo monitorováno v první

čtvrtině u rozehrávačů 19%, následně u křídel 18% a nakonec u pivotů 16%

(Abdelkrim, El Fazaa, & El Ati, 2006).

Další studie basketbalového zápasu Australské národní ligy, trvajícího 48 minut

čistého času, zaznamenala 1000 změn směru, což vychází na změnu směru na každé dvě

sekundy a vystihuje dynamickou povahu basketbalu (McInnes et al., 1995).

Pohyb hráčů po hřišti o různé intenzitě byl zaznamenán ve 34,6% všech činností.

Z toho běh, od mírného poklusu po sprint, byl prováděn ve 31,2%. Výskoky

představovaly 4,6% veškerých pohybů, zatímco stání či chůze 29,6%. Pohyb vysoké

intenzity a výskoky zaujímaly 15% veškerých činností. Celkově 65% veškerých

činností bylo vyšší intenzity než chůze (McKeag, 2003).

Podle Dobrého & Velenského (1987) rozlišujeme v basketbalu jednotlivé

hráčské pozice (rozehrávač, křídlo, pivot), které podstupují různou intenzitu zatížení.

Největšímu tělesnému zatížení jsou vystaveni rozehrávači a křídelní hráči. Ti se

pohybují téměř od koše ke koši a během zápasu naběhají 4,8 až 7,5 kilometrů.

15

V průměrném utkání provede hráč od čtyřiceti do padesáti výskoků, maximálně 640

změn směru a 440 změn rychlosti. Grasgruber & Cacek (2008) dodává, že hra pivotů je

více statická a rozhodující součástí tělesné kondice pro herní situace je především

nadprůměrný vertikální výskok, agilita, rychlost a síla nohou.

Dalším významným kondičním požadavkem pro herní výkon v basketbalu je

tzv. repeated sprint ability (RSA), což je rychlostní schopnost opětovně dosahovat

maximální (submaximální) běžecké rychlosti (sprint). Důležitým prvkem pro rozvoj

RSA je trénink anaerobní síly a anaerobní kapacity v průběhu basketbalového

tréninkového procesu. Ten probíhá většinou formou krátkých sprintů 15-30m

v časovém poměru výkon odpočinek 1 : 3 (Castagna et al., 2007).

2.1.3 Herní činnosti hráče basketbalu

Smyslem basketbalu je utkání dvou týmů o pěti hráčích na hřišti, z nichž se

každý snaží překonat soupeře v útočných činnostech a zamezit soupeři úspěšně zakončit

pomocí obranných činností v rámci vymezených pravidel. Herní činnosti jednotlivce lze

chápat jako záměrné pohyby či pohybové celky, kterými hráč plní své herní úkoly

v samotném utkání. Prostřednictvím herních činností rozvíjíme a uskutečňujeme

individuální herní výkon. Herní činnosti jednotlivce jsou považovány za naprosté

základy, na kterých přímo závisí kvalita a úroveň skupinových činností (herní

kombinace) a herního systému celého týmu (Velenský, 1999).

Velenský (1999) dělí herní činnosti hráče basketbalu na útočné a obranné

činnosti následujícím způsobem:

Útočné činnosti:

a) individuálního typu

uvolňování s míčem na místě (předcházející driblinku, střelbě),

uvolňování s míčem v pohybu,

střelba z místa,

střelba v pohybu.

16

b) vztahového typu

uvolňování s míčem na místě (předcházející přihrávce),

přihrávání a chytání míče,

uvolňování bez míče,

clonění.

Obranné činnosti:

a) individuálního typu

krytí útočníka s míčem na místě,

krytí útočníka s míčem v pohybu,

krytí útočníka při střelbě.

b) vztahového typu

krytí útočníka s míčem,

krytí útočníka bez míče,

krytí útočníků při clonění.

Je potřeba doplnit, že ke zvláštním činnostem, které řadíme mezi činnosti

individuálního i vztahového typu, patří útočný a obranný doskok (Velenský, 1999).

McKeag (2003) řadí mezi požadavky herního výkonu v basketbalu, nutnou sílu

dolních i horních končetin, rozvoj koordinačních schopností, dokonalou kontrolu nad

svým tělem a aerobní vytrvalost společně s anaerobní zdatností organismu.

Dalším požadavkem úspěšného herního výkonu v basketbalu je spolupráce hráčů

na hřišti. Karalejić & Jakovljevič (2001) uvádí, že pro úspěšnou spolupráci hráčů na

hřišti je zapotřebí splnit následující zásady:

hráči musí být dostatečně technicky vybaveni,

hráči musí být dobře individuálně takticky připraveni,

spolupráce hráčů musí být časově sladěna – tzv. timing,

hráči musí mít v zorném úhlu všechny hráče, i ty, kteří nejsou přímo zapojeni do

dané herní kombinace.

17

Hráč basketbalu na vrcholové úrovni musí mít dostatečné kondiční předpoklady,

ovládat technické, taktické a psychické dovednosti nutné pro tento sport a věnovat se

jejich zdokonalování. Sportovní trénink by měl být prováděn v kratších časových

intervalech vysoké intenzity, doplněn dostatečným odpočinkem a kvalitní regenerací

pro dosažení co možná nejlepšího herního výkonu. Hráč by měl také pro svou sportovní

přípravu využít poznatků aktuálních studií z oboru sportovních věd (Anonymous,

2008).

Aktuální požadavky herního výkonu v basketbalu lze tedy shrnout do

následujících oblastí:

preciznost v provádění herních činností jednotlivce, jak v obranných, tak

v útočných činnostech,

vysoká úroveň síly, rychlosti a agility,

psychická odolnost hráče,

schopnost spolupráce v týmu a dodržování herních kombinací a herních systémů

s ohledem na taktické pokyny trenéra.

2.2 Roční tréninkový cyklus v basketbalu

Dovalil et al. (2007, 255) popisuje tréninkový cyklus jako „relativně ukončený

sled opakujících se různě dlouhých časových úseků tréninkového procesu, jejichž

opakování má charakter určitého kruhu.“ Cykličnost se také projevuje v tom, že každý

nový cyklus navazuje na předchozí tréninkový cyklus s tendencí jej rozvinout a doplnit

novými poznatky, jiným obsahem používaných cvičení anebo zvýšením zatížení.

Bompa & Carrera (2005) charakterizují roční tréninkový cyklus jako

makrocyklus, který tvoří systém několika střednědobých mezocyklů (2-6 týdnů), které

jsou tvořeny souborem krátkodobých mikrocyklů (týdenní nebo čtyřdenní), obsahující

tréninkové jednotky se specifickým zaměřením podle potřeb daného období.

Podle Bompa & Haff (2009) by tréninkové jednotky během týdenních

mikrocyklů měly měnit svůj objem a intenzitu zatížení s ohledem na to, zda se jedná o

den před, po nebo mezi dny utkání. Na Obrázku 3. vidíme stupňování tréninkového

zatížení během týdenního mikrocyklu, přičemž vycházíme z toho, že den utkání je

každá druhá neděle a objem a intenzita tréninků se zvyšuje a snižuje podle schématu.

18

Obrázek 3. Struktura mikrocyklů s ohledem na objem a intenzitu zatížení mezi

utkáními (Bompa & Haff, 2009)

Roční tréninkový cyklus v basketbalu dělíme na přípravné, hlavní a přechodné

období, přičemž každé období má svůj specificky stanovený cíl v rámci systematické

výstavby výkonnosti, podle kterého odvozujeme jednotlivé úkoly, prostředky a

strukturu zatížení v daném období (Dobrý & Velenský, 1987).

Dané období v ročním tréninkovém cyklu určuje objem, intenzitu a celkovou

strukturu tréninkového procesu. Jednotlivá období jsou popsána níže, kde jsou zmíněny

i charakteristické znaky a tréninkové cíle pro každé období.

2.2.1 Přípravné období

Přípravné období představuje důležité období, co se týče kondiční přípravy a

nárůstu výkonnosti sportovce. Trvá obvykle od začátku srpna po zahájení sezóny

mistrovských utkání na konci září, resp. počátku října.

V prvních týdnech přípravného období je zaměření tréninku spíše obecného

charakteru. Snažíme se působit na rozvoj silových schopností, jako je síla maximální či

vytrvalostní, čímž vytváříme základní silový potenciál, který dává předpoklad pro další

rozvoj a trénink síly. V dalších týdnech přípravného období se postupně přechází na

specializovaný trénink, zahrnující více tréninkových jednotek zaměřených na rozvoj

specifických požadavků a dovedností daného sportovního odvětví. Využívá se cvičení a

19

metod, které co nejvíce simulují pohyby prováděné přímo na hřišti, přičemž je kladen

důraz na rozvoj explozivní síly (Dovalil et al., 2009)

Veškerá činnost je směřována k vytváření všestranných základů sportovní

výkonnosti, díky vhodně zvolenému tréninkovému zatížení pro rozvoj příslušného

funkčního systému organismu. Během přípravného období se má dosáhnout

kvantitativních a kvalitativních změn ve funkcích orgánů, přičemž cílem kvantitativních

změn je zvyšování funkčních stropů jednotlivých orgánů a jejich systémů, a cílem

kvalitativních změn je přizpůsobení zvýšených funkčních možností organismu

specifickým požadavkům sportovního výkonu (Choutka & Dovalil, 1991).

V první etapě přípravného období vytváříme fyzické, technické, taktické a

psychické předpoklady pro zvýšení výkonnosti v basketbalu pomocí zvýšeného objemu

kondičního tréninku, který dosahuje 60-65% s celkového tréninkového objemu.

V druhé etapě přípravného období klesá objem kondičního tréninku ve prospěch rozvoje

herních činností a stoupá podíl herních cvičení a přátelských utkání. Kromě důležitosti

kondiční přípravy a nácviku herních činností jednotlivce roste také význam

psychologické přípravy, především budování zdravého sebevědomí a sebedůvěry ve

vlastní schopnosti a osvojené dovednosti. Objem nácviku herních systémů a herních

kombinací roste z původních 10-15% z počátku tohoto období až na 50-55% na jeho

konci (Dobrý & Velenský, 1987).

Vysoké tréninkové objemy je nutno využít i k rozvoji psychických schopností a

vlastností, které mají zásadní vliv na celkovou odolnost vůči zátěži. Sportovec musí

pochopit význam mimořádných tréninkových zatížení a s pomocí trenérského vedení se

vyrovnat s požadavky tréninkového procesu, které hrají rozhodující úlohu při

dosahování výjimečných sportovních výkonů (Choutka & Dovalil, 1991).

Rose (2004) doporučuje nezaměřovat se v basketbalovém tréninkovém procesu

pouze na výdrž (vytrvalostní schopnosti), ale věnovat se zejména stimulaci silových,

rychlostních a koordinačních schopností, včetně zdokonalování aerobní i anaerobní

kapacity.

Na konci přípravného období vše směřuje k začátku hlavního (soutěžního)

období, kde se ukáže, zda bylo přípravné období vedeno správně a efektivně.

Zařazení šestitýdenního plyometrického tréninkového programu v přípravném

období vrcholových basketbalistů, by mělo společně v kombinaci se silovým tréninkem

vytvořit optimální tréninkový program pro nárůst výkonnostních požadavků v tomto

období.

20

2.2.2 Hlavní období

Hlavním obdobím začíná období mistrovských utkání a vrcholí příprava na tato

utkání. Tréninkový proces se zaměřuje na rozvoj a optimalizaci herního výkonu

družstva i jednotlivců, pro dosažení nejlepších možných výsledků v utkáních.

Tréninkové zatížení je v tomto období vysoké a tréninkový objem se v průběhu

hlavního období stabilizuje. Intenzita během tréninkových jednotek, by měla v krátkých

časových intervalech, dosahovat maxima po celý průběh hlavního období, pro účely

navození zápasové intenzity i v tréninkovém procesu.

Hráči by měli v průběhu hlavního období dosahovat lepších výsledků než na

jeho začátku. Pokud tomu tak není a hráč stagnuje, popř. se i zhoršuje, je to známka

špatného vedení přípravného období. Bud´ byla intenzita příliš rychle stupňována, podíl

specifického zatížení v utkání byl příliš velký, nebo se příliš rychle snížil celkový objem

zatížení na konci přípravného a na začátku hlavního období (Dobrý & Velenský, 1987).

Podle Choutky & Dovalila (1991) je předpokladem úspěchu v tomto období

získání sportovní formy, její stabilizace a udržení pro potřebnou dobu, přičemž

v tréninkovém procesu se snižuje objem, narůstá intenzita zatížení a převládá zařazení

speciálních cvičení nad všeobecnými. Velký význam hraje krátkodobá psychologická

příprava, kterou je potřeba v průběhu soutěže obměňovat a zaměřovat individuálně

s ohledem na okolnosti všech složek života sportovců.

Během hlavního období je primárním cílem udržet získaný silový základ

z přechodného a přípravného období, přičemž hlavní období můžeme nazvat jako

udržovací fázi co se týče stimulace silových schopností. Důležitým prvkem v tomto

období je regenerace sil a zotavovací fáze, která má přímý vliv na podání maximálního

výkonu v utkání, a proto by měla být nezbytnou součástí tréninkových mikrocyklů

(McKeag, 2003).

Vrcholem hlavního období v basketbalu bývá vyřazovací část soutěže, play-off,

popřípadě závěrečný turnaj čtyř nejlepších týmů (final four), která směřuje k utkání

dvou nejlepších týmů ve finále. Tomu je upraven objem, obsah i intenzita tréninkových

jednotek, přičemž převládá taktická příprava a nácvik herních systémů v kratších

časových intervalech vysoké intenzity.

21

2.2.3 Přechodné období

Přechodné období nastává po ukončení období hlavního, tedy po skončení

konání mistrovských utkání.

Dovalil et al. (1982) jej charakterizuje jako období tělesné i duševní regenerace a

aktivního odpočinku. Není to období bez tréninku, ale objem a intenzita během

tréninkových jednotek se snižuje, a volí se cvičení obsahově zaměřená na všeobecnou

tělesnou přípravu, založená na pestrosti a variabilitě prostředí.

Podle Dobrého & Velenského (1987) má přechodné období své místo při

systematickém nepřetržitém růstu výkonnosti sportovce, kde se musí dbát na to, aby

nedošlo k přetrénovanosti jedince, ale také na to aby do nadcházejícího přípravného

období vstoupil hráč na vyšší kondiční úrovni než předcházející rok. Také je to období

vhodné pro odstranění chyb v technické a taktické stránce činností jednotlivce, případně

k tréninku dovedností nových.

McKeag (2003) stejně jako další američtí autoři (Price, 2009; Rose, 2004)

považuje přechodné období za období vhodné pro rozvoj silových schopností a nárůstu

kondice, přičemž doporučuje krátkou pauzu (2 týdny) po skončení mistrovských utkání,

kdy by měl sportovec aktivně odpočívat a vynechat na nějakou chvíli trénink herních

činností. Rose (2004) řadí mezí důležité prvky kondiční přípravy přechodného období

rozvoj silových a rychlostních schopností, agility a pohyblivosti (flexibility).

Mezi charakteristické znaky přechodného období uvádí Price (2009):

opuštění daného sportu na kratší časový úsek,

doléčení možných zranění z předchozího období,

soustředění se na aktivní odpočinek, zejména v zábavné podobě,

zvýšení kondičního základu a rozvoj silových schopností.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že přechodné období začíná po ukončení období

hlavního krátkým přerušením tréninkového procesu (většinou na 2 týdny), kdy hráči

opustí zaběhlý tréninkový program. Po uplynutí této přestávky je přechodné období

zaměřeno z velké části na rozvoj kondičního potenciálu a herních činností jednotlivce,

přičemž v průběhu července jsou hráči odkázání na individuální tréninkový plán,

který jim určí trenér, a kde se může každý sám zaměřit na trénink těch herních

požadavků, které potřebuje rozvíjet nejvíce. Také je to období, kdy se záměrně

22

využívají jiná sportovní odvětví pro udržení kondičního základu a jeho případného

rozvoje.

2.3 Plyometrická metoda

Plyometrie je tréninková metoda, která vede k rozvoji explozivní síly a rychlosti

reakce svalového aparátu na základě zlepšení reaktivity CNS a síly potřebné

k absorbování nárazu při doskoku (Lehnert, 1998). Plyometrii využívají sportovci

v různých sportovních odvětvích pro nárůst síly a explozivity (Chu, 1998).

Plyometrická metoda spočívá v rychlém protažení svalu (excentrická fáze) a

v následném okamžitém zkrácení stejného svalu a pojivové tkáně (koncentrická fáze),

tento cyklus je známý pod názvem stretch-shortening cycle (Baechle & Earle, 2000).

Během excentrické fáze pohybu se ve svalu ukládá větší množství elastické energie, než

by mohla poskytnout samotná koncentrická fáze. Výzkumy prokázaly, že plyometrický

trénink, který je využíván v periodicky rozděleném tréninkovém programu, může být

přínosem pro rozvoj vertikálního výskoku, zrychlení, síly nohou, svalové síly, kloubní

pohyblivosti a celkové kontroly nad svým tělem (Miller et al., 2006).

Plyometrie zlepšuje kontraktilní a elastické vlastnosti svalu a zároveň pozitivně

působí na zkrácení tzv. amortizační fázi, která představuje dobu mezi fázemi natažení a

zkrácení svalu. Při správném využívání má tato metoda vliv také na prevenci zranění

(Lehnert et al., 2010).

2.3.1 Zásady plyometrie

Plyometrii definují cvičení, která umožňují svalům dosáhnout největší možné

síly v co nejkratším čase. Plyometrie kombinuje rychlost a sílu v tréninkových

cvičeních, přičemž není zaměřena na rozvoj aerobní kapacity a vyžaduje plnou obnovu

sil (dostatečný odpočinek) mezi sériemi opakování. Výzkumy prokázaly, že 30-60%

maximální zátěže je optimální zatížení pro plyometrický trénink (Chu, 1998).

Počet opakování v sérii se pohybuje od 5 do 10 (15), celkový počet sérií od 2 do

5 a interval odpočinku mezi sériemi bývá nejčastěji 1-3 minuty (Lehnert, 2010).

23

Plyometrická cvičení využívají starty, zastavení a změny směru v explozivním

provedení. Tyto pohyby jsou součástí rozvoje agility (Craig, 2004).

Harley & Doust (1997) prezentují jako základní principy tréninku plyometrie:

zajištění dostatečné úrovně síly a dobrého zdravotního stavu cvičenců,

znalost všech bezpečnostních pravidel tréninku plyometrie,

všechna cvičení by měla být prováděna s maximálním úsilím,

doba kontaktu nohou s podložkou by měla být co nejkratší,

používaní paží jako dalšího podpůrného podnětu pro lepší efekt cvičení,

dodržování doporučených počtů opakování a sérií,

dodržování doporučených intervalů odpočinku.

Správné provádění daných cvičení a dodržování zásad pro plyometrický trénink

je základním požadavkem pro realizaci plyometrického tréninkového programu.

Sportovci musí mít dostatečný silový základ pro provádění plyometrických cvičení,

zejména pro cviky střední až vyšší intenzity, a musí být seznámeni se správnou

technikou a zvládnout provedení plyometrických cvičení.

Lehnert (1998) uvádí požadavky na techniku provedení pro plyometrický trénink

dolních končetin následovně: hlavu držíme vertikálně, bradu nahoru, sledujeme okolí z

důvodu prevence zranění (je-li brada spuštěna dolů, může dojít při skocích v důsledku

posunutí těžiště k rotaci směrem vpřed, což může vést až k pádu). Horní část těla by

měla být držena vždy vertikálně a uvolněně. Paže většinou švihají dopředu společně,

čímž dochází ke zvýšení těžiště, dopadáme na špičky chodidel a rychle provádíme

odraz, přičemž doba kontaktu s podložkou by neměla přesahovat přibližně 250 ms.

Z přehledu poznatků vyplývá, že důležitým faktorem herního výkonu

v basketbalu je explozivní síla dolních končetin, která by měla být rozvíjena hlavně

v průběhu přípravného období. Plyometrická metoda může být jednou z efektivních

metod rozvoje silových schopností, ale objem, intenzita a obtížnost jednotlivých cvičení

musí odpovídat úrovni trénovanosti hráčů a celkovému zatížení během jednotlivých

cyklů tréninkového procesu. Při absolvování plyometrického tréninku musí mít hráči

dostatečný čas pro plné zotavení mezi sériemi i jednotlivými bloky cvičení.

24

3 CÍL, VÝZKUMNÁ OTÁZKA, ÚKOLY

CÍL

Cílem magisterské práce je sestavit a v přípravném období vrcholových

basketbalistů ověřit šestitýdenní plyometrický tréninkový program, využívající

plyometrických cvičení zaměřených na rozvoj explozivity dolních končetin, s ohledem

na rozvoj vertikálního výskoku a agility hráčů.

VÝZKUMNÁ OTÁZKA

Jaké změny ve vertikálním výskoku a agilitě hráčů nastanou u sledovaných

vrcholových basketbalistů po absolvování šestitýdenního tréninkového programu

s využitím plyometrických cvičení?

ÚKOLY

1. Provést analýzu literárních zdrojů vztahujících se k danému tématu.

2. Sestavit šestitýdenní tréninkový program využívající plyometrických cvičení.

3. Zajistit a realizovat vstupní a výstupní testování týmu vrcholových basketbalistů.

4. Zrealizovat šestitýdenní plyometrický tréninkový program v přípravném období.

5. Analyzovat a prezentovat získané výsledky.

6. Formulovat závěry pro tréninkovou praxi.

25

4 METODIKA

4.1 Charakteristika zkoumaného souboru

Soubor probandů tvořilo 12 hráčů týmu BK SLUNETA ÚSTÍ NAD LABEM,

hrající v sezóně 2011/2012 MATTONI NBL nejvyšší basketbalovou ligu v ČR

(Tabulka 1). Všichni probandi byli seznámení s cílem a metodikou měření, souhlasili

s participací na výzkumu a s použitím získaných dat pro výzkumné účely. Testování

podstoupili pouze relativně zdraví jedinci bez akutních zdravotních problémů, resp.

onemocnění ovlivňujících pohybový výkon.

Tabulka 1. Charakteristika souboru (n=12)

Proměnná n M Mdn Min Max SD

Výška 12 196,2 198,

5

180 210 9,6

Hmotnost 12 92,9 93,9 69,4 116,4 13,9

Vysvětlivky:

n – rozsah souboru;

M – aritmetický průměr;

Mdn – medián;

Min – minimum;

Max – maximum;

SD – směrodatná odchylka.

Sledovaná skupina byla složena z jedenácti hráčů české a jednoho hráče

slovenské národnosti. Podle hráčských pozic je tým složen ze tří rozehrávačů, pěti

křídel a čtyř pivotů (Tabulka 2). Pro přehlednější posuzování získaných výsledků,

budeme pracovat s každým hráčem individuálně.

26

Tabulka 2. Parametry jednotlivých hráčů

Hráčská pozice Výška (cm) Hmotnost (kg) Datum narozeníRozehrávač 1 180 69,4 1. 10. 1992Rozehrávač 2 182 72,6 13. 3. 1986Rozehrávač 3 192 82,7 24. 2. 1989Křídlo1 188 83,5 25. 4. 1992Křídlo 2 189 89,6 20. 8. 1987Křídlo 3 198 98,2 1. 9. 1989Křídlo 4 199 104,4 30. 11. 1981Křídlo 5 200 87 13. 3. 1990Pivot 1 201 98,2 14. 4. 1987Pivot 2 207 105 18. 8. 1986Pivot 3 208 116,4 30. 6. 1978Pivot 4 210 107,5 11. 1. 1985

4.2 Organizace výzkumu

Hráči byli seznámeni s plyometrickou metodou a vybranými cviky již v průběhu

přechodného období, tedy během května a června 2011, kdy bylo také dbáno na

dostatečné vysvětlení správného provádění jednotlivých cviků. Individuální tréninkový

plán na měsíc červenec obsahoval tréninková doporučení pro využití plyometrických

cvičení v kombinaci se silovým a aerobním tréninkem pro toto období.

První testování hráčů bylo provedeno první den přípravného období tedy 8. 8.

2011 v rámci dopoledního tréninkového bloku. Hráči byli znatelně motivovaní a

dostatečně odpočinutí, jelikož s vědomím organizace vstupního měření bylo

doporučeno hráčům provádět dva dny před měřením pouze aktivity nižší intenzity.

Každému hráči byl poskytnut prostor k individuálnímu rozcvičení pro dosažení

aktuálních maximálních osobních hodnot v průběhu testování. Každý hráč byl před

začátkem testu seznámen s jeho průběhem.

Následující den po vstupním měření byl zahájen šestitýdenní tréninkový

program využívající plyometrická cvičení, který byl doplněn silovým tréninkem

v posilovně v rámci rozvoje silových schopností, atletickým tréninkem s ohledem na

27

rozvoj rychlosti a basketbalovým tréninkem pro rozvoj herních činností jednotlivce,

herních kombinací a herních systémů družstva pro fázi přípravného období. Během

šestitýdenního plyometrického tréninkového programu probíhal tréninkový proces dle

následujícího schématu (Tabulka 3).

Tabulka 3. Týdenní rozvrh tréninkových jednotek během šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu v přípravném období.

Den Dopolední trénink

10 – 12 hod

Odpolední trénink

17 – 19 hod

Večerní regenerace

Ponděl

í

plyometrický blok

nebo silový trénink

+ atletika

basketbal masér po domluvě,

ledová lázeň

individuálně

Úterý plyometrický blok

nebo silový trénink

+ střelba

basketbal masér po domluvě,

ledová lázeň

individuálně

Středa atletika nebo basketbal regenerace, plavání,

masáže, sauna

masér po domluvě,

ledová lázeň,

popř. sauna

Čtvrtek plyometrický blok nebo

silový trénink

+ střelba

basketbal masér po domluvě,

ledová lázeň

individuálně

Pátek plyometrický blok nebo

silový trénink

+ atletika

basketbal masér po domluvě,

ledová lázeň

individuálně

Sobota

Neděle

volno volno masér po domluvě,

ledová lázeň,

plavání, sauna

Po ukončení šestitýdenního plyometrického tréninkového programu proběhlo

testování hráčů za účelem získání výstupních hodnot pro analyzování efektivnosti

specifického tréninkového bloku. Měření proběhlo 19. 9. 2011a opět se uskutečnilo po

dni bez tréninkového zatížení. Průběh výstupních testů byl totožný s průběhem testů

vstupních. Po tomto měření již tréninkový program zkoumaného souboru probíhal bez

zařazení plyometrických bloků.

28

Třetí testování proběhlo 7. 11. 2011 za stejných podmínek jako předchozí

měření.

4.3 Šestitýdenní plyometrický tréninkový program

Během prvních čtyř týdnů tréninkového programu byl zařazen vždy dvakrát

týdně plyometrický blok (PB) a dvakrát týdně silový trénink (ST) v posilovně (Tabulka

4-7). Plyometrický blok i silový trénink v posilovně byly zařazovány v dopoledním

bloku po důkladném rozcvičení, kde bylo využíváno dynamického strečinku, cvičení na

balančních plošinách a několik sérií přeskoků přes švihadlo různými styly s měnící se

rychlostí.

Vytvořili jsme tři plyometrické bloky A, B a C, které využívaly plyometrických

cvičení pro trénink dolních i horních končetin, přičemž jsme postupně v průběhu

tréninkového programu navyšovali intenzitu i počet opakování u jednotlivých cvičení.

Čas potřebný pro provedení jednotlivých plyometrických bloků se pohyboval

v časovém rozmezí 20-30 minut. Silový trénink v posilovně byl sestaven vyváženě a

zahrnoval cviky jak na horní část těla, tak i na dolní končetiny. Čas strávený v posilovně

byl vymezen zhruba na 45 minut.

V pátém a šestém týdnu jsme do tréninkového programu zařadili plyometrický

trénink dolních končetin v kombinaci se silovým tréninkem horní části těla a naopak

(plyometrický trénink horní části těla v kombinaci se silovým tréninkem dolních

končetin). Dolní končetiny i horní část těla, byly během týdenního tréninkového

programu procvičeny vždy dvakrát, jak v rámci plyometrických cvičení, tak v rámci

silového tréninku v posilovně. V šestém týdnu oproti pátému týdnu jsme opět navýšili u

některých cvičení počet opakování (Tabulka 8 a 9). Čas vymezený na provedení

plyometrických bloků v tomto období klesnul na zhruba 20 minut a čas strávený

silovým tréninkem v posilovně na 30 minut. Názvy cviků jsou ponechány v angličtině

pro lepší dohledání v původní literatuře a v internetových zdrojích. Jednotlivé cviky

nalezneme zobrazeny v přílohách práce (Obrázek 12-50).

29

Tabulka 4. První týden plyometrického programu (2x PB + 2x ST)

Týden Den Zaměření Obsah1. pondělí silový trénink 3x10 lat pull down

    3x10 military press    3x6 power clean      3x4-6 pull ups

3x10 leg press3x10 hamstring curls3x10 leg extension

  úterý plyometrie 3x10 pogo jump  blok A 3x4-6 rim jump  3x6-8 side hop-sprint      3x4-6 lateral bound single response (each leg)

3x3-5 plyometrics push ups      1x8-12 medicine ball chest pass both hand

1x8-12 medicine ball chest pass right hand1x8-12 medicine ball chest pass left hand

   středa  volnočtvrtek plyometrie 3x4-6 knee-tuck jump

  blok B 2x4-6 split jump (each leg)3x6-8 side hop

    2x4-6 single-leg lateral hop (each leg)    2x6-8 medicine ball half twist (each side)

2x6-8 medicine ball full twist (each side)pátek silový trénink 3x10 bench press

3x10 pec deck3x6-8 tricep dips3x10 tricep pull downs3x10 hammer dumbbell curls3x15 calf raises3x10 lunges

    3x10 dumbbell step up

30

Tabulka 5. Druhý týden plyometrického programu (2x PB + 2x ST)

Týden Den Zaměření Obsah2. pondělí plyometrie 2x4-6 scissors jump

    blok C 3x4-6 depth jump to the rim      3x4-6 double-leg hop progression      3x4-6 alternate leg diagonal bound

2x6-8 medicine ball twist toss (each side)      3x6-8 sit-up throw  úterý silový trénink 3x10 dumbbell side bends (each side)      3x6 power clean      3x8 push press      3x10 bar twist

3x6-8 front squat3x4-6 lateral squat (each side)

      3x40 sit-up variation  středa volno    čtvrtek plyometrie 3x10 pogo jump    blok A 3x4-6 rim jump      3x6-8 side hop-sprint      3x4-6 lateral bound single response (each leg)

3x3-5 plyometrics push ups1x8-12 medicine ball chest pass both hand1x8-12 medicine ball chest pass right hand1x8-12 medicine ball chest pass left hand

pátek silový trénink 3x10 lat pull down3x10 bench press

      3x10 military press  3x6-8 tricep dips      3x10 hammer dumbbell curls      3x10 leg extension      3x10 hamstring curls      3x20 calf raises

31

Tabulka 6. Třetí týden plyometrického programu (2x PB + 2x ST)

Týden Den Zaměření Obsah3. pondělí plyometrie 3x4-6 knee-tuck jump

    blok B 3x4-6 split jump (each leg)      3x6-8 side hop      3x4-6 single-leg lateral (hop each leg)

2x8-10 medicine ball half twist (each side)2x8-10 medicine ball full twist (each side)

  úterý silový trénink 3x10 lat pull down  3x10 military press    3x6 power clean      3x4-6 pull ups

3x10 leg press      3x10 hamstring curls

3x10 leg extension   středa  volno  čtvrtek plyometrie 4x4-6 scissors jump  blok C 3x6-8 depth jump to the rim    3x6-8 double-leg hop progression

3x6-8 alternate leg diagonal bound2x8-10 medicine ball twist toss (each side) 3x8-10 sit-up throw

pátek silový trénink 3x10 bench press3x10 pec deck3x6-8 tricep dips3x10 tricep pull downs3x10 hammer dumbbell curls3x15 calf raises3x10 lunges

    3x10 dumbbell step up

32

Tabulka 7. Čtvrtý týden plyometrického programu (2x PB + 2x ST)

Týden Den Zaměření Obsah4. pondělí plyometrie 3x10 pogo jump

    blok A 3x6-8 rim jump      3x8-10 side hop-sprint      3x6-8 lateral bound single response (each leg)

3x4-6 plyometrics push ups1x10-12 medicine ball chest pass both hand1x10-12 medicine ball chest pass right hand

      1x10-12 medicine ball chest pass left hand  úterý silový trénink 3x10 dumbbell side bends (each side)  3x6 power clean    3x8 push press      3x10 bar twist

3x6-8 front squat      3x4-6 lateral squat (each side)

3x60 sit-up variation   středa  volno  čtvrtek plyometrie 3x6-8 knee-tuck jump  blok B 3x6-8 split jump (each leg)    3x8-10 side hop

3x4-6 single-leg lateral hop (each leg)2x8-10 medicine ball half twist (each side)2x8-10 medicine ball full twist (each side)

pátek silový trénink 3x10 lat pull down3x10 bench press3x10 military press3x6-8 tricep dips3x10 hammer dumbbell curls3x10 leg extension3x10 hamstring curls

    3x20 calf raises

33

Tabulka 8. Pátý týden plyometrického programu – kombinace plyometrie a ST

Týden Den Zaměření Obsah5. pondělí plyometrie 2x4-6 scissors jump

    dolní končetiny 3x4-6 depth jump to the rim      3x4-6 double-leg hop progression 

   3x6-8 alternate leg diagonal bound

  silový trénink 3x10 lat pull down    horní část těla 3x4-8 pull ups      3x6 power clean      3x8 military press

3x10 dumbbell side bends (each side)      3x40-60 sit-up variation  úterý plyometrie 3x3-5 plyometrics push ups

horní část těla 2x6-8 medicine ball half twist2x6-8 medicine ball full twist3x8-10 sit-up throw

  silový trénink 3x10 leg press    dolní končetiny 3x20 calf raises      3x4-6 lateral squat (each side)      3x10 leg extension      3x10 hamstring curl

středa volnočtvrtek plyometrie 3x10 pogo jump

dolní končetiny 3x4-6 knee-tuck jump3x6-8 lateral bound single response (each leg)3x6-8 side hop

silový trénink 3x10 bench presshorní část těla 3x8 push press

3x6-8 tricep dips3x10 tricep pushdowns3x10 hammer dumbbell curls3x40-60 sit-up variation

pátek plyometrie 3x8-10 medicine ball chest pass both handhorní část těla 3x8-10 medicine ball chest pass right hand

3x8-10 medicine ball chest pass left hand2x8-10 medicine ball twist toss (each side)

silový trénink 3x4-6 front squat dolní končetiny 3x4-6 back squat

3x10 lunges

3x10 dumbbell step up

3x20 calf raises

34

Tabulka 9. Šestý týden plyometrického programu – kombinace plyometrie a ST

Týden Den Zaměření Obsah6. pondělí plyometrie 4x4-6 scissors jump

    dolní končetiny 3x6-8 depth jump to the rim      3x8-10 side hop-sprint 

   3x6-8 single-leg lateral hop (each leg)

  silový trénink 3x10 lat pull down    horní část těla 3x6-8 pull ups      3x6 power clean      3x8 military press

3x10 dumbbell side bends (each side)      3x40-60 sit-up variation  úterý plyometrie 3x4-6 plyometrics push ups

horní část těla 4x8-10 medicine ball half twist4x8-10 medicine ball full twist3x8-12 sit-up throw

  silový trénink 3x10 leg press    dolní končetiny 3x20 calf raises      3x6-8 lateral squat (each side)      3x10 leg extension      3x10 hamstring curl

středa volnočtvrtek plyometrie 3x6-8 split jump (each leg)

dolní končetiny 3x6-8 rim jump3x4-6 double-leg hop progression3x8-10 alternate leg diagonal bound

silový trénink 3x10 bench presshorní část těla 3x8 push press

3x8-10 tricep dips3x10 tricep pushdowns3x10 hammer dumbbell curls3x40-60 sit-up variation

pátek plyometrie 3x10-12 medicine ball chest pass both handhorní část těla 3x10-12 medicine ball chest pass right hand

3x10-12 medicine ball chest pass left hand2x10-12 medicine ball twist toss (each side)

silový trénink 3x6-8 front squat dolní končetiny 3x6-8 back squat

3x10 lunges

3x10 dumbbell step up

35

3x20 calf raises

4.3.1 Zatížení hráčů v období absolvování šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu

Během období od 8. 8. 2011 do 19. 9. 2011, tedy mezi vstupním a výstupním

měřením hráčů, před začátkem a po skončení šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu hráči BK SLUNETA ÚSTÍ NAD LABEM kromě již popsaného

šestitýdenního plyometrického tréninkového programu v kombinaci se silovým

tréninkem, odehráli 9 přípravných utkání, absolvovali 37 tréninkových jednotek

zaměřených na rozvoj herních činností jednotlivce a herních kombinací a 16 atletických

tréninkových jednotek zaměřených na rozvoj rychlostních a vytrvalostních schopností.

Celkový čas strávený jednotlivými aktivitami prezentuje Tabulka 10.

Tabulka 10. Zatížení hráčů během přípravného období od 8. 8. 2011 – 19. 9. 2011

Zaměření tréninku Počet jednotek Čas (h) Intenzita zatížení

Zdokonalování

herních dovedností

37 49 submax.-max.

Rozvoj rychlosti

a vytrvalosti

16 16 submax.-max.

Přípravná utkání 9 13,5 submax.-max.

Posilovna 16 10 submax.-max.

Plyometrie 16 6 submax.-max.

4.4 Použité testy a měřící zařízení

Pro zhodnocení změn ve vertikálním výskoku a agilitě hráčů u sledovaného

souboru vrcholových basketbalistů po absolvování šestitýdenního tréninkového

programu s využitím plyometrických cvičení v přípravném období jsme zvolili dva

standardizované motorické testy pro měření vertikálního výskoku a dva standardizované

36

motorické testy měřící agilitu hráčů basketbalu.

Vertikální výskok byl měřen pomocí testů:

Counter Movement Jump Free Arms

Charakteristika testu: výskok z podřepu s protipohybem a s pomocí paží.

Potřebné vybavení:

o rovná, pevná podlaha,

o měřící zařízení (Optojump Next),

o měřící osoba.

Průběh testu:

Skok začínáme ze vzpřímeného postoje na obou nohou a pro co nejvyšší výskok

se snažíme maximálně využít pohybu paží (Obrázek 4).

Výsledek testu:

Výslednou hodnotou testu je vyšší hodnota vertikálního skoku ze dvou správně

provedených pokusů uvedená v centimetrech.

37

Obrázek 4. Counter Movement Jump Free Arms (Retrieved 30. 3. 2012 from the World

Wide Web:http://www.asu.edu/courses/kin335tt/Labs/Linear%20Kinetics/Harman.pdf).

2 Step Run Up Jump

Charakteristika testu: výskok z podřepu s protipohybem a pomocí paží po nákroku.

Potřebné vybavení:

o rovná, pevná podlaha,

o měřící zařízení (Optojump Next),

o měřící osoba.

Průběh testu:

Průběh u tohoto testu je stejný jako u testu Counter Movement Jump Free Arms,

ale pro maximální výskok využijeme dvou kroků pro rozběh.

Výsledek testu:

Výslednou hodnotou testu je vyšší hodnota vertikálního skoku ze dvou správně

provedených pokusů uvedena v centimetrech.

Agilita hráčů byla měřena pomocí následujících motorických testů:

T Drill Test

Charakteristika testu: standardizovaný motorický test na měření rychlosti a agility se

změnami směru a typu pohybu.

Potřebné vybavení:

o rovná, pevná podlaha,

o čtyři kužely,

o stopky,

o měřící osoba.

Průběh testu:

38

Tři kužely A, B, C jsou umístěny 5 metrů od sebe na jedné přímce, čtvrtý kužel

D je umístěn 10 metrů od prostředního kužele ve tvaru T (Obrázek 6). Testovaná osoba

startuje na pokyn měřící osoby od kužele D na začátku pomyslného písmene T,

sprintuje k prostřednímu kuželu B a dotkne se jej, potom se obranným pohybem

přesune 5 metrů ke kuželu A a dotkne se jej, následuje obranný pohyb 10 metrů

k opačnému kuželu C, kterého se dotkne a obranným pohybem se přesune 5 metrů

k prostřednímu kuželu B a dotkne se jej, následně se vrací během pozadu k prvnímu

kuželu D, jakmile se testovaná osoba dotkne kuželu D, měřený čas se zastavuje.

Výsledek testu:

Výslednou hodnotou testu je lepší čas ze dvou správně provedených pokusů

uvedený v sekundách.

Obrázek 6. T Drill Test (http://www.brianmac.co.uk/tdrill.htm)

Hexagonal Obstacle Test

Charakteristika testu: standardizovaný motorický test pro měření agility.

Potřebné vybavení:

o rovná, pevná podlaha,

o pravidelný šestiúhelník o stranách 66 cm vyznačen na podlaze,

o stopky,

39

o měřící osoba.

Průběh testu:

Testovaná osoba stojí uprostřed šestiúhelníku čelem ke straně A po celou dobu

testu (Obrázek 7). Na pokyn měřící osoby začne testovaná osoba skokem sounož přes

stranu B ven ze šestiúhelníku a zpět dovnitř, potom přes stranu C a zpět dovnitř,

následně přes stranu D a zpět dovnitř, přičemž pokračuje stejným způsobem až po

stranu A. Jakmile přeskočí přes stranu A a zpět dovnitř, ukončí tak jeden okruh. Úkolem

testované osoby je splnit tímto způsobem tři okruhy, jakmile dokončí třetí okruh,

měřený čas se zastavuje. Po 5 minutách odpočinku testovaná osoba provede test znovu,

po dokončení druhého pokusu se určí průměr dvou zaznamenaných časů, pokud

testovaná osoba provede skok přes špatnou stranu anebo při doskoku dopadne na

vyznačenou linii, test musí být zopakován.

Výsledek testu:

Výslednou hodnotou testu je průměrný čas ze dvou správně provedených pokusů

uvedený v sekundách.

Obrázek 7. Hexagonal Obstacle Test

(http://www.brianmac.demon.co.uk/hexagonal.htm)

40

Měřící zařízení

K měření vertikálního výskoku jsme využili měřící zařízení Optojump Next

od italské společnosti Microgate (Obrázek 5). Jedná se o optický měřící systém

skládající se z přenášející a přijímající tyče, které jsou vybaveny senzory. Přístroj

pracuje na frekvenci 1000 Hz a každý senzor obsahuje od 33 do 100 pixelů v závislosti

na zvoleném rozlišení. Měřící tyče mohou být napájeny z elektrické sítě, nebo pomocí

baterií, které vydrží přibližně osm hodin testování. Senzory na přenášející tyči

nepřerušovaně komunikují se senzory na přijímací tyči. Systém detekuje jakékoliv

přerušení v komunikaci mezi tyčemi a zaznamenává jeho časové trvání. To umožňuje

měření doby letu a kontaktu se zemí během série výskoků s přesností na tisícinu

sekundy. Se základními daty o postavě testované osoby umožňuje specifický software

získání parametrů spojených se sportovním výkonem s maximální přesností v reálném

čase. Absence pohybujících se mechanických částí zvyšuje přesnost a reliabilitu

prováděných měření. Optojump Next získává matematická data prostřednictvím malých

kamer, sloužících pro snímání obrazu probíhajících testů. Pro optimální snímání testu

lze kamery rozmístit dle specifických potřeb. Libovolné rozmístění kamer poskytuje

výhody ve zkoumání dat a obrazů, a také v analýze hodnot odvozených z detailního

videa. Video sekvence a všechna ostatní data jsou archivovaná v databázi, která

umožňuje prezentaci a porovnání dříve získaných dat (Retrieved 30. 3. 2012 from the

World Wide Web: http://www.optojump.com/What-is-Optojump.aspx).

41

Obrázek 5. Systém kamerového záznamu u Optojump Next

(http://www.microgate.it/Training/Products/OptoJump-Next/Description).

4.5 Statistické zpracování dat

Pro statistické zpracování dat byl použit program STATISTICA 9. U všech

sledovaných parametrů měření byla provedena základní popisná charakteristika

(aritmetický průměr, medián, minimální a maximální naměřená hodnota, směrodatná

odchylka). Významnost rozdílů testových výsledků jsme stanovili pomocí Friedmanovy

ANOVY a pomocí Wilcoxonova párového testu. Stanovení významnosti rozdílů bylo

posuzováno na hladině statistické významnosti p<0,05.

42

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

Tabulka 11 prezentuje dosažené výsledky testování před zahájením,

po skončení a po 6 týdnech po ukončení šestitýdenního plyometrického tréninkového

programu v přípravném období vrcholových basketbalistů.

Tabulka 11. Základní statistické charakteristiky sledovaných parametrů

Proměnná n M Mdn Min Max SD

Výška 12 196,17 198,50 180,00 210,00 9,98

Hmotnost 12 92,88 93,90 69,40 116,40 14,47

CMJ_FA_I 12 48,15 48,70 39,00 54,00 4,57

CMJ_FA_II 11 49,42 49,90 41,70 57,00 4,51

CMJ_FA_III 10 48,13 49,40 37,60 56,70 5,68

CMJ_FA2_I 12 52,94 54,65 42,20 59,40 4,81

CMJ_FA2_II 11 54,05 54,90 43,40 60,90 4,90

CMJ_FA2_III 10 53,97 53,25 42,40 65,10 7,42

T_Drill_I 12 9,35 9,32 8,54 10,06 0,49

T_Drill_II 11 9,15 8,95 8,58 9,85 0,45

43

T_Drill_III 9 9,42 9,44 8,65 9,90 0,40

Hexagonal_I 10 9,52 9,26 8,45 11,03 0,76

Hexagonal_II 11 9,30 9,09 8,57 10,53 0,69

Hexagonal_II

I10 8,78 8,77 8,24 9,62 0,51

Vysvětlivky:

n – rozsah souboru;

M – aritmetický průměr;

Mdn – medián;

Min – minimum;

Max – maximum;

SD – směrodatná odchylka;

CMJ_FA – Counter Movement Jump Free Arms;

CMJ_FA2 – 2 Step Run Up Jump;

I – výsledky testování před zahájením šestitýdenního plyometrického programu;

II – výsledky testování po skončení šestitýdenního plyometrického programu;

III – výsledky testování po 6 týdnech po ukončení šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu.

5.1 Counter Movement Jump Free Arms

Výsledky ANOVY podle stanovených kritérií neukázaly na statisticky

významný rozdíl mezi výsledky jednotlivých měření u testu Counter Movement Jump

Free Arms (2 = 2,82; p = 0,24).

Většina probandů dosáhla nejvyšší hodnoty při měření II, tedy po skončení

šestitýdenního plyometrického programu. V průměru sledovaný soubor dosáhl v měření

44

II oproti měření I nárůstu o 1,3 cm.

Měření III, konané 6 týdnů po ukončení šestitýdenního tréninkového programu,

ukázalo u většiny probandů na stagnaci či mírné zhoršení v dosažených hodnotách

v porovnání s měřením II. V průměru získané hodnoty z měření III (48,13 cm) poklesly

na původní vstupní hodnoty získané z měření I (48,15 cm). Tento pokles byl podle

mého názoru zapříčiněn vyřazením plyometrických bloků z tréninkového procesu.

Nejvyšší hodnoty 57 cm dosáhl Rozehrávač 2 (nárůst o 3,3 cm) a nejnižší

hodnoty 41,7 cm dosáhl Pivot 3 (pokles o 1,6 cm), oba dva v měření II v porovnání se

vstupním měřením I, před zahájením šestitýdenního plyometrického tréninkového

programu. Nejvýraznějšího nárůstu o 3,9 cm dosáhl Pivot 4 a nejvýraznějšího poklesu

o 2,6 cm dosáhlo Křídlo 4, taktéž v měření II v porovnání se vstupními hodnotami z

měření I. Je nutné podotknout, že Pivot 3 i Křídlo 4 prodělali během šestitýdenního

plyometrického tréninkového programu zranění, která limitovala jejich účast

v tréninkovém procesu, a proto i jejich dosažené hodnoty v testování při měření II byli

negativně ovlivněny.

Výsledné průměrné hodnoty měření I, II a III (před zahájením, po skončení a

6 týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu) dosažené v testu Counter

Movement Jump Free Arms prezentuje Obrázek 8.

Obrázek 8. Krabicový graf pro výsledky měření testu Counter Movement Jump Free

Arms

45

5.2 2 Step Run Up Jump

Výsledky ANOVY podle stanovených kriterií neukázaly na statisticky

významný rozdíl mezi výsledky jednotlivých měření u testu 2 Step Run Up Jump

(2 = 2,29; p = 0,32).

V průměrných hodnotách dosáhl sledovaný soubor podobných výsledků jako

u testu Counter Movement Jump Free Arms, tedy zlepšení v měření II v porovnání

s měřením I v průměru o 1,1 cm, přičemž následovala stagnace (mírný pokles)

v průměrných dosažených hodnotách z měření II (54,05 cm) při měření III (53,97 cm).

Nejvyšší hodnoty 65,1 cm při měření III, tedy 6 týdnů po ukončení

šestitýdenního plyometrického programu, dosáhl stejně jako u testu Counter Movement

Jump Free Arms Rozehrávač 2, který také zaznamenal nejvýraznější nárůst

o 5,7 cm v porovnání výsledných hodnot z měření III a vstupních hodnot z měření I.

Naopak nejnižší hodnoty 43,4 cm a také nejvýraznější pokles o 5,3 cm zaznamenal

Pivot 3 při měření II v porovnání s měřením I, který však jak jsem již zmínil, prodělal

zranění v průběhu šestitýdenního plyometrického tréninkového programu, a tudíž byl

jeho výkon v průběhu testování při měření II negativně ovlivněn.

Výsledné průměrné hodnoty měření I, II a III (před zahájením, po skončení a

6 týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu) dosažené v testu 2 Step

Run Up Jump prezentuje Obrázek 9.

46

Obrázek 9. Krabicový graf pro výsledky měření testu 2 Step Run Up Jump

5.3 T Drill Test

Výsledky ANOVY podle stanovených kritérií neukázaly na statisticky

významný rozdíl mezi výsledky jednotlivých měření u T Drill Testu (2 = 3,16;

p = 0,21).

Většina probandů dosáhla nejlepších výsledků v měření II, tedy po skončení

šestitýdenního plyometrického tréninkového programu, kde se v průměru sledovaný

soubor zlepšil o 0,2 s oproti měření I a dosáhl tak nejlepšího průměrného výsledku, času

9,15 s. Naopak v měření III se dosažený průměrný čas sledovaného souboru (9,42 s)

zhoršil v porovnání s průměrným časem ze vstupního měření I (9,35 s). Zhoršení

průměrného času v měření III bych opět přisuzoval vyřazení plyometrických bloků

z tréninkového procesu po skončení šestitýdenního tréninkového programu.

Absolutně nejlepšího výsledku, času 8,54 s, dosáhl Rozehrávač 2 a absolutně

nejhoršího výsledku, času 10,06 s, dosáhl Rozehrávač 3, oba v měření I, tedy před

zahájením šestitýdenního plyometrického tréninkového programu. Nejvýraznějšího

zlepšení o 0,63 s v měření II dosáhl Rozehrávač 3, což je pochopitelné vzhledem k jeho

absolutně nejhoršímu výsledku v měření I a s ohledem na jeho hráčskou pozici. Naopak

nejvýraznější zhoršení o 0,41 s zaznamenalo Křídlo 4 v měření III v porovnání se

47

vstupním měřením I, kde ovšem zase hrálo významnou roli zranění hráče v průběhu

šestitýdenního plyometrického tréninkového programu.

Výsledné průměrné hodnoty měření I, II a III (před zahájením, po skončení a

6 týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu) dosažené v T Drill Testu

prezentuje Obrázek 10.

Obrázek 10. Krabicový graf pro výsledky měření T Drill Testu

5.4 Hexagonal Obstacle Test

Výsledky ANOVY podle stanovených kritérií ukázaly na statisticky významný

rozdíl mezi výsledky jednotlivých měření u Hexagonal Obstacle Testu (2 = 11,56;

p = 0,01). Pro detailnější analýzu jsme použili Wilcoxonův párový test (Tabulka 12),

který ukázal na statisticky významný rozdíl mezi hodnotami měření I a III (p < 0,01) a

hodnotami měření II a III (p < 0,01).

Tabulka 12. Významnost rozdílů testových skóre v Hexagonal Obsacle Testu

Dvojice

proměnnýchn M1 Mdn1

SD

1M2 Mdn2 SD2 Z p d

H_I & H_II 10 9,52 9,26 0,76 9,30 9,09 0,69 1,3 0,17 0,22

48

8

H_I & H_III9 9,52 9,26 0,76 8,78 8,77 0,51

2,6

7< 0,01

0,74

H_II & H_III10 9,30 9,09 0,69 8,78 8,77 0,51

2,6

5< 0,01

0,52

Vysvětlivky:

n – počet platných;

M – aritmetický průměr;

Mdn – medián;

SD – směrodatná odchylka;

Z – hodnota testovacího kritéria Wilcoxonova párového testu;

p – hladina statistické významnosti, tučně jsou vyznačeny statisticky významné hodnoty

podle kritéria p < 0,05;

d – diference;

I – výsledky testování před zahájením šestitýdenního plyometrického programu;

II – výsledky testování po skončení šestitýdenního plyometrického programu;

III – výsledky testování po 6 týdnech po ukončení šestitýdenního plyometrického

tréninkového programu.

Většina probandů dosáhla nejlepších výsledků v měření III, tedy 6 týdnů po

ukončení šestitýdenního plyometrického tréninkového programu. V průměru dosáhl

sledovaný soubor v měření III, času 8,78 s, který je o 0,74 s lepší v porovnání

s průměrným časem z měření I a o 0,52 s lepší v porovnání s průměrným časem

z měření II.

Absolutně nejlepšího výsledku, času 8,24 s, dosáhl Rozehrávač 4 v měření III

(6 týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu) a absolutně nejhoršího

výsledku, času 11,03 s, dosáhl Rozehrávač 3 ve vstupním měření I, před zahájením

šestitýdenního plyometrického tréninkového programu. Nejvýraznějšího zlepšení

o 1,07 s v měření III oproti měření I dosáhlo Křídlo 3. Nejvýraznější zhoršení o 0,14

s zaznamenal Pivot 2 v měření II v porovnání se vstupním měřením I.

49

Výsledné průměrné hodnoty měření I, II a III (před zahájením, po skončení a 6

týdnů po ukončení plyometrického tréninkového programu) dosažené v Hexagonal

Obstacle Testu prezentuje Obrázek 11.

Obrázek 11. Krabicový graf pro výsledky měření Hexagonal Obstacle Testu

5.5 Komplexní posouzení změn ve vertikálním výskoku a agilitě hráčů

po absolvování šestitýdenního plyometrického tréninkového programu

Výsledné rozdíly u dosažených hodnot vertikálního výskoku v jednotlivých

měřeních nedosáhly statistické významnosti a jejich vliv na herní výkon v basketbalu je

také zanedbatelný. Zlepšení průměrných hodnot vertikálního výskoku o 1,3 cm a 1,1 cm

je v porovnání s výsledky podobných studií malé hodnoty. Matavulj et al. (2001)

zaznamenal u juniorských hráčů basketbalu nárůst o 4,8 cm a 5,6 cm a Tóth (2010)

zaznamenal u sledovaného souboru vrcholových basketbalistů po absolvování

šestitýdenního tréninkového programu využívajícího plyometrická cvičení zlepšení

50

v průměru o 5,5 cm a o 3,1 cm.

Podle mého názoru, průměrné hodnoty dosažené v jednotlivých měřeních

výrazně ovlivnil zdravotní stav a zranění jednotlivých hráčů v průběhu šestitýdenního

plyometrického tréninkového programu, zejména pak u Pivota 3 a Křídla 4, kteří kvůli

zranění zaznamenali pokles v dosažených hodnotách při měření II.

Někteří hráči si v průběhu šestitýdenního tréninkového programu stěžovali na

obtížnost plyometrických cvičení, jelikož většinou neměli dlouhodobější zkušenost

s plyometrickou metodou, a podle toho soudím, že nevyužili naplno potenciál této

metody při provádění jednotlivých cvičení. Na druhou stranu bych vyzvedl dosažené

hodnoty Rozehrávače 2 a Pivota 4, kteří prošli tréninkovým programem bez

jakýchkoliv komplikací a jejich zlepšení o 5,7 cm a 3,9 cm potvrzují dosažené průměrné

výsledky u Matavulj et al. (2001) a Tótha (2010).

Výsledky dvou testů agility ukázaly rozdílný vývoj v dosažených hodnotách

v průběhu jednotlivých měření. Zatímco rozdíly v průměrných hodnotách u T Drill

Testu nedosáhli v jednotlivých měřeních statistické významnosti, Wilcoxonův párový

test potvrdil statisticky významnou rozdílnost dosažených hodnot u Hexagonal Obstacle

Testu mezi měřeními I a III a měřeními II a III. Podle mého názoru, došlo k rozdílným

výsledkům u těchto dvou testů agility díky tomu, že po ukončení šestitýdenního

plyometrického tréninkového programu byly namísto plyometrických bloků pravidelně

zařazovány v tréninkovém procesu přeskoky přes švihadlo, které mají svou povahou

cvičení nejblíže právě k průběhu testu Hexagonal Obstacle.

6 ZÁVĚRY

1. Po absolvování tréninkového cyklu s šestitýdenním plyometrickým tréninkovým

programem v přípravném období vrcholových basketbalistů z výsledků ANOVY

vyplynulo, že u vertikálních výskoků sledovaného souboru nedošlo

k statisticky významným změnám. Pouze u dvou hráčů byl zaznamenán výrazný

individuální nárůst ve vertikálním výskoku (3,9 cm a 5,7 cm), který lze

považovat za významný z pohledu herního výkonu v basketbalu.

2. Naměřené hodnoty v T Drill Testu agility u sledovaného souboru neukázaly

podle výsledků ANOVY na statisticky významné změny. Statisticky

51

významného rozdílu v průměrných hodnotách u sledovaného souboru bylo podle

výsledků ANOVY dosaženo pouze v testu agility Hexagonal Obstacle Test.

Hlubší analýza potvrdila statisticky významné rozdíly mezi měřeními I a III a

měřeními II a III, kde došlo ke zlepšení v průměru o 0,74 s a 0,52 s. Tyto změny

považujeme významné i z pohledu herního výkonu v basketbalu.

3. Získané výsledky naznačují, že zařazení plyometrických cvičení do

tréninkového programu v přípravném období vrcholových basketbalistů může

podpořit rozvoj explozivní síly dolních končetin a agilitu hráčů, avšak v případě

dodržení nezbytných požadavků na jeho provádění a dobrého zdravotního stavu

hráčů.

7 SOUHRN

V magisterské diplomové práci byl sestaven a v praxi ověřen šestitýdenní

plyometrický tréninkový program pro přípravné období vrcholových basketbalistů,

hrajících nejvyšší českou basketbalovou soutěž Mattoni NBL. Tréninkový program byl

zaměřen na rozvoj explozivní síly dolních končetin, s ohledem na rozvoj vertikálního

výskoku a agility hráčů. V teoretické části práce jsou uvedeny poznatky o sportovním

výkonu, včetně herních požadavků basketbalového výkonu, o ročním tréninkovém

cyklu basketbalistů a možnostech silového rozvoje pomocí plyometrické metody.

Pro účely testování vertikálního výskoku byly využity dva skokové testy Counter

Movement Jump Free Arms a 2 Step Run Up Jump a optický měřicí přístroj Optojump

Next. Pro měření agility jsme využili T Drill Test a Hexagonal Obstacle Test.

52

Výsledky ANOVY u sledovaného souboru neukázaly v naměřených průměrných

hodnotách vertikálního výskoku a T Drill Testu agility statisticky významné zlepšení.

Pouze dva hráči dosáhli výrazného individuálního zlepšení ve vertikálním výskoku

(3,9 cm a 5,7 cm) po absolvování šestitýdenního plyometrického programu.

U sledovaného souboru došlo k statisticky významným změnám (p = 0,01) v testu

agility Hexagonal Obstacle Test, kde detailní porovnání výsledků měření potvrdilo

statisticky významné rozdíly mezi měřeními před zahájením šestitýdenního

plyometrického programu a po 6 týdnech po ukončení plyometrického tréninkového

programu (p < 0,01) a mezi měřeními po skončení šestitýdenního plyometrického

programu a po 6 týdnech po ukončení plyometrického tréninkového programu

(p < 0,01). Zlepšení považujeme rovněž za významná pro herní výkon v basketbalu.

8 SUMMARY

In this master´s thesis a 6-week plyometric training program for the preparatory

period of professional basketball players from the czech top basketball competition

Mattoni NBL was designed and then verified. The training program was focused on the

development of the explosive strength of lower limbs considering vertical jump and

player´s agility. The theoretic part includes information about the sport performance,

including the game requirements for basketball performance, annual training cycle of

basketball players and options of strength development using the plyometric method.

For the purpose of testing vertical jump were used two jump tests Counter Movement

Jump Free Arms and 2 Step Run Up Jump and optical measuring device Optojump

53

Next. For measuring agility we used T Drill Test and Hexagonal Obstacle Test. Results

of ANOVA in observed group did not show statistically significant improvements of the

average measured values in the vertical jumps and T Drill Test of agility. Only two

players achieved significant progress in vertical jump (3,9 cm and 5,7 cm) after

absolving a 6-week plyometric training program. The observed group reached

statistically significant changes (p = 0,01) in the Hexagonal Obstacle Test where the

detailed comparison of measured values confirmed statistically significant differences

between measurements before a 6-week plyometric training program and 6 week after

the plyometric training program (p < 0,01) and between measurements after a 6-week

plyometric training program and 6 week after the plyometric training program

(p < 0,01). We also consider this progress significant for the basketball performance.

54

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Abdelkrim, N. B., El Fazaa, S., & El Ati, J. (2006). Time-motion analysis and

physiological data of elite under-19-year-old basketball players during competition.

British Journal of Sports Medicine, 41(2), 69-75.

Anonymous. (2008). Long-term athlete developmental model. Canada.

Baechle, T. R., & Earle, R. W. (2000). Essentials of strength training and conditioning

(2nd ed.). Champaign, IL: National Strength and Conditioning Association.

Bompa, T. O., & Haff, G. G. (2009). Periodization: Theory and Methodology of

Training (5th ed.). Champaign, IL: Human Kinetics.

Bompa, T. O., & Carrera, M. (2005). Periodization training for sports (2nd ed.).

Champaign, IL: Human Kinetics.

Castagna, C., Manzi, V., D'Ottavio, S., Annino, G., Padua, E., & Bishop, D. (2007).

Relation between maximal aerobic power and the ability to repeat sprints in young

basketball players. Journal of Strength and Conditioning Research, 21(4), 1172-1176.

Craig, B. W. (2004). What is the scientific basis of speed and agility?. Strength and

Conditioning Journal, 26(3), 13-14.

Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her (2nd ed.). Praha: SPN.

Dobrý, L. (2003). Co je „agility“?. Tělesná výchova a sport mládeže, 69(3), 17-21.

Dobrý, L., & Semiginovský, B. (1988). Sportovní hry, Výkon a trénink. Praha: Olympia.

Dobrý, L., & Velenský, E. (1987). Košíková (Teorie a didaktika). Praha: SPN.

Donald, A. (1992). Jumping into plyometrics. Champaign, IL: Human Kinetics.

Dovalil, J. a kol. (1982). Malá encyklopedie sportovního tréninku. Praha: Olympia.

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J.,

& Bunc, V. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Dovalil, J. a kol. (2007). Výkon a trénink ve sportu (2nd ed.). Praha: Olympia.

55

Dovalil, J., Choutka, M., Svoboda, B., Hošek, V., Perič, T., Potměšil, J., Vránová, J., &

Bunc, V. (2009). Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia.

Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. Brno: Computer Press, a.s.

Harley, R., & Doust, J. (1997). Strenght and fitness training for basketball. Leeds: NFC

Publications.

Choutka, M. (1981). Sportovní výkon. Praha: Olympia.

Choutka, M., & Dovalil, J. (1991). Sportovní trénink. Praha: Olympia.

Chu, D. A. (1998). Jumping into plyometrics. Champaign, IL: Human Kinetics.

Jančálek, S., Táborský, F., & Šafaříková, J. (1989). Házená – teorie a didaktika. Praha:

SPN.

Karalejić, M., & Jakovljevič, A. (2001). Osnove Košarke. Beograd: Fakultet sporta i

fizičkog vaspitanja Univezitet u Beogradu.

Lee, E. B., Ferrigno, V. A., & Santana, J. C. (2000). Training for speed, Agility and

Quickness. Champaign, IL: Human kinetics.

Lehnert, M. (1998). Plyometrická cvičení a jejich využití ve volejbalu. Zpravodaj

Českého volejbalového svazu, 12, 17-18, 25.

Lehnert, M., Novosad, J., Neuls, F., Langer, F., & Botek, M. (2010). Trénink kondice ve

sportu. Olomouc: Univerzita Palackého.

Marullo, F. (1999). Plyometric training - the link between speed and strenght training.

The Coach, 4, 10-15.

Matavulj, D., Kukolj, M., Ugarkovic, D., Tihanyi, J., & Jaric, S. (2001). Effects of

plyometric training on jumping performance in junior basketball players. Journal of

Sports Medicine and Physical Fitness, 41(2), 159.

McInnes, S., Carlson, J., Jones C., & McKenna, M. (1995). The physiological load

imposed on basketball players during competition. Journal of Sports Sciences, 13, 387-

397.

56

McKeag, D. B. (2003). Handbook of Sports Medicine and Science Basketball. Malden,

Mass.: Blackwell Science.

Miller, M. G., Herniman, J. J., Ricard M. D., Cheatham, C. Ch., & Michael T. J. (2006).

The effects of a 6-week plyometric training program on agility. Journal of Sports

Science and Medicine, 5, 459-465.

Price, J. (2009). College basketball yearlong training plan. Retrieved 8th January 2011

from the World Wide Web:

http//athletesequation.com/College_Bball_Year_Long_Training_Plan.aspx.

Radcliffe, J. Ch., & Farentinos, R. C. (1999). High powered plyometrics. Champaign,

IL: Human Kinetics.

Rose, L. H. (2004). The basketball handbook. Champaign, IL: Human Kinetics.

Tóth, L. (2010). Změny explozivní síly u basketbalistů po absolvování přípravného

období. Diplomová práce, Univerzita Palackého, Fakulta tělesné kultury, Olomouc.

Twist, P. W., & Benicky, D. (1996). Conditioning lateral movements for multi-sport

athletes: Practical strength and quickness drills. Strength and Conditioning Journal,

18(5), 10-19.

Velenský, M. (1999). Basketbal (Herní trénink, kondiční trénink, technika, taktika).

Praha: Grada.

Verstegen, M., & Marcello, B. (2001). Agility and coordination. In Foran, B. (ed.).

High-performance sports conditioning, 139-166. Champaign, IL: Human Kinetics.

Wilkens, L., Wilkens, L.,Jr., Foran, W., National Basketball Conditioning Coaches

Association, & National Basketball Association. (1997). NBA power conditioning.

Champaign, IL: Human Kinetics.

Internetové zdroje:

http://www.optojump.com/What-is-Optojump.aspx

http://www.fiba.com/

http://www.brianmac.demon.co.uk/hexagonal.htm

http://www.brianmac.co.uk/tdrill.htm

57

10 PŘÍLOHY

PLYOMETRICKÁ CVIČENÍ

Obrázek 12. Pogo jump (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 13. Rim jump (Chu, 1998)

Obrázek 14. Side hop-sprint (Radcliffe & Farentinos, 1999)

58

Obrázek 15. Lateral bound single response (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 16. Plyometrics push-ups

(http://www.elitefts.com/documents/football_lineman.htm

Obrázek 17. Medicine ball chest pass (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 18. Knee tuck-jump (Radcliffe & Farentinos, 1999)

59

Obrázek 19. Split jump (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 20. Side hop (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 21. Single-leg lateral hop (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 22. Medicine ball half twist (Radcliffe & Farentinos, 1999)

60

Obrázek 23. Medicine ball full twist (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 24. Scissors jump (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 25. Depth jump to the rim (Chu, 1998)

Obrázek 26. Double-leg hop progression (Radcliffe & Farentinos, 1999)

61

Obrázek 27. Alternate leg diagonal bound (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 28. Medicine ball twist toss (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 29. Sit-up throw (Radcliffe & Farentinos, 1999)

62

CVIČENÍ SILOVÉHO TRÉNINKU

Obrázek 30. Lat pull down (http://www.fitnessmash.com/2012/01/qa-hip-bridge-push-

or-pull/wide-grip-lat-pull-down/)

Obrázek 31. Military press (http://www.gymper.com/best-gym-workout-exercises/best-

shoulder-exercises/military-press/)

Obrázek 32. Power clean (http://www.crossfitscottsdale.com/?attachment_id=9561)

63

Obrázek 33. Pull ups (http://www.myfastwaytoloseweight.com/increase-pull-ups-easily)

Obrázek 34. Leg Press (http://www.quakefitness.com/workouts/upper-leg/narrow-

stance-leg-press/)

Obrázek 35. Hamstring curls (http://connect.precor.com/comm/en/tools/workouts/?

aid=str4)

64

Obrázek 36. Leg extension

(http://www.ironmiketraining.org/total_body_weight_training.htm)

Obrázek 37. Bench press (http://gofitandhealthy.com/bench-press/)

Obrázek 38. Peck deck (http://junaidkayani.blogspot.com/2010/11/week-one-day-

one.html)

65

Obrázek 39. Tricep dips (http://www.mega-pro.com/wo_triceps.php)

Obrázek 40. Hammer dumbbell curls (http://gofitandhealthy.com/dumbbell-hammer-

curls/)

Obrázek 41. Calf raises (http://fitnessanddefense.com/calves-raises/)

66

Obrázek 42. Lunges (http://www.windsurfquest.net/blogs.php?blogid=6)

Obrázek 43. Dumbbell step up

(http://coachingwithcory.blogspot.com/2011/08/exercise-single-leg-training.html)

Obrázek 44. Dumbbell side bends

(http://www.shelterpub.com/_fitness/_weight_training/dumbbell_training.html)

67

Obrázek 45. Push press (http://www.johnstonefitness.com/2011/09/29/camera-woes-

continue-push-press-for-power-and-explosiveness/)

Obrázek 46. Bar twist (Radcliffe & Farentinos, 1999)

Obrázek 47. Front squat (http://www.unit2fitness.com/blog/264-front-squat)

68

Obrázek 48. Lateral squat

Obrázek 49. Sit-up (http://solusiseharihari.blogspot.com/2011/07/tips-mengecilkan-

perut-bagian-atas.html)

Obrázek 50. Back squat (http://www.answers.com/topic/squat)

69