Druhá světová válka

Od 30. let 20. století ohrožovaly versailleský systém státy tzv. Osy Berlín-Řím (Německo, Itálie), od roku 1940 Osy Berlín-Řím-Tokio (Německo, Itálie, Japonsko)

kroky nacistického Německa k vyvolání druhé světové války

Na konci 30. let povzbudila Hitlera slabost západních demokratických mocností demonstrovaná v Mnichově

15. 3. 1939 Hitler porušil mnichovskou dohodu a obsadil území Čech a Moravy – vznikl protektorát Čechy a Morava

duben 1939 – Itálie okupovala Albánii – italská vojska se zastavila až na řeckých hranicích

Británie a Francie nabídly vojenskou pomoc nejvíce ohroženým státům – Polsku, Rumunsku, Řecku

vlády Británie a Francie se obrátily i na SSSR – zde se ale na pomoci Polsku v případě napadení Německem nedohodly

Německo-sovětský pakt

- Stalin se obával úmyslů Británie a Francie (imperialistické státy)

- 23. 8. 1939 byla uzavřena německo-sovětská smlouva o neútočení – pakt Molotov-Ribbentrop

- v tajných dodatcích si Stalin a Hitler fakticky rozdělili území Polska ještě před vypuknutím války

- Hitlerovi se otevřela cesta k napadení Polska

- Stalin naopak dostal „zelenou“ k anexi Pobaltí

- Stalin smlouvu o neútočení využil a později jí slepě věřil – dokonce i v prvních hodinách a dnech, kdy byl SSSR napaden Německem (červen 1941)

Uč. S. 41 – karikatura reagující na smlouvu Německa a SSSR

Cesta nacistického Německa k vyvolání druhé světové války

16. 3. 1935 – zavedení branné povinnosti

7. 3. 1936 obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní

12. 3. 1938 připojení (anšlus) Rakouska

Září 1938 tlak na Československo – po mnichovském diktátu obsazení čs. pohraničí

15. 3. 1939 obsazení Čech a Moravy

1939 jaro – tlak na Polsko, vytvoření koridoru k městu Gdaňsk

Napadení Polska

Na jaře Německo zesílilo svůj nátlak na Polsko (zisk přístavu Gdaňsk, vytvoření koridoru ke Gdaňsku přes polské území)

1. 9. 1939 Německo v časných ranních hodinách napadlo Polsko – začala druhá světová válka

3. 9. 1939 vyhlásily válku Německu Británie a Francie

- Británie a Francie zahájily námořní blokádu Německa

- v Polsku Německo praktikovalo tzv. bleskovou válku (blitz krieg)

Blitz byl kombinací postupu mechanizovaných a pěších jednotek za podpory letectva

1

- Polská armáda se udatně bránila, ale nebyla dobře vyzbrojená

- Británie a Francie sice válčily s Německem na moři, ale ne na pevnině – Polsku nepomohly (podivná válka)

17. 9. 1939 zahájil útok na Polsko také SSSR

- Rudá armáda obsadila východní území Polska

- Po útoku SSSR polská armáda již neměla žádnou šanci vzdorovat agresorům

- po třech týdnech bylo prakticky po boji – Polsko kapitulovalo (Varšava 28. 9. 1939, poslední polské jednotky pak až 5. 10. 1939)

- Němci na dobytém polském území rozpoutali represe proti Polákům a především Židům

- Represe čekali Poláky i na území získaném SSSR – vrcholem těchto represí byl masakr polských důstojníků v katyňském lese (tisíce zavražděných) – hroby odhalili v roce 1943 Němci a o těchto sovětských zločinech informovali světovou veřejnost (zprávy, fotografie)

Sovětská expanze do Pobaltí

- Na podzim 1939 SSSR donutil pobaltské republiky k podepsání smlouvy o rozmístění sovětského vojska na svém území

- červen 1940 Litva, Lotyšsko a Estonsko byly násilně připojeny k SSSR

- léto 1940 k SSSR připojena území Besarábie a severní Bukoviny (dříve rumunská území)

- 30. 11. 1939 zahájila vojska SSSR útok na území Finska – zimní válka→ válka skončila v březnu 1940

- Finsko v zimní válce ztratilo území Karelské šíje

Západní tažení

- 9. 4. 1940 německá armáda napadla území Dánska a Norska (Dánsko týž den kapitulovalo, Norsko se bránilo několik týdnů – známá je bitva o přístav Narvik, pomoc Britů)

- 10. 5. 1940 německá armáda (wehrmacht) porušila neutralitu Belgie, Nizozemí a Lucemburska

- 10. 5. 1940 fakticky wehrmacht napadl i území Francie

- Útok na Francii vedl dvěma směry: přes Benelux a přes Ardeny (Němci obešli Maginotovu linii – pás opevnění)

- Němci postupovali díky taktice blitzu Francií rychle

- Britské a francouzské jednotky ve Francie ustupovaly

- Známá je bitva u Dunkerque – přístav na pobřeží, Britové a Francouzi se zde dostali do obklíčení, vláda Británie dokázala evakuovat na 540 000 vojáků (i Čechy, Slováky a Poláky) – vojáky pro obranu Británie

- Do čela Francie se postavil hrdina první světové války, maršál Pétain

- 22. 6. 1940 Francie kapitulovala

- Severozápadní část Francie byla okamžitě okupována Němci

- Jihovýchodní část vytvořila loutkový stát podřízený Německu – v čele Pétain, centrum ve Vichy (vichystická Francie)

- Část Francouzů emigrovala a začala boj proti okupaci – pod vedením Charlese de Gaulla

2

Bitva o Británii

- Napadení Francie přivodilo v Británii pád Chamberlainovy vlády

- Novým ministerským předsedou se stal Winston Churchill

- Churchill se netajil nesmiřitelnou nenávistí vůči nacistům – Britům slíbil „krev, dřinu, slzy a pot“, ale také slíbil neustat v boji, dokud nacisté nebudou poraženi.

- Hitler po porážce Francie nejprve nabídl tajnými diplomatickými cestami Británii smírné řešení-Británie ale odmítla

- V létě 1940 Německo začalo operace proti Británii – letecká válka

- Německé letectvo (Luftwaffe) mělo zlomit odpor britského letectva , aby pak mohla být provedena vyloďovací operace německé armády přes kanál La Manche (operace Lvoun)

- Německé letectvo zahájilo bombardování leteckých základen RAF (britské letectvo) a radarů na pobřeží, později se zaměřilo na bombardování velkých měst, především Londýna

- V řadách RAF bojovali kromě Britů také Kanaďané, Belgičané, Poláci a Češi se Slováky

- V září 1940 bylo jasné, že Hitler Británii nezlomí , operace Lvoun byla odložena na neurčito, nikdy již nebyla zahájena

Napadení SSSR - VÁLKA NA VÝCHODĚ

- Přes neúspěch v bitvě o Británii se Hitler rozhodl zaútočit na SSSR (plán Barbarossa)

- před sovětským tažením ale musel Hitler vyřešit situaci na Balkáně – hrozil obrat tamních států proti Německu

- 6. 4. 1941 německá vojska vstoupila do Jugoslávie

- Němci brzy zvítězili – pokračovali na Řecko

- V Chorvatsku vznikl proněmecky orientovaný stát (Ante Pavelič, ustašovci=chorvatští fašisté, organizace se nazývala Ustaša)

- V Srbsku okupace – odboj dva směry: 1) četnici – vojenská jednotka podporující královskou vládu v exilu 2) partyzáni pod vedení J. B. Tita – komunisté

- Řecko bylo rovněž dobyto, část Jugoslávie a Řecka obsazena i Maďary a Bulhary, v Řecku Italové

Plán Barbarossa – plán útoku německých vojsk proti sovětskému území

- Původně plánován na polovinu května 1941 – odloženo kvůli balkánskému tažení

- 22. 6. 1941 německá armáda v časných ranních hodinách zaútočila na SSSR (útok začal ve 3,15 hod.)

- Německo útočilo s armádou 3 mil. vojáků, 3 700 tanků,

2 700 letadel (Němci zničili v prvním dni 2 000 sovětských letadel – 1 500 na zemi)

- Na straně Německa bojovaly v SSSR také Itálie, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, Finsko, Chorvatsko

- Němci útočili ve třech směrech :

1)na Leningrad 2) na Moskvu 3) na jihu na Kavkaz (přes Ukrajinu)

3

Německý útok byl drtivý

Za několik týdnů byl zajat téměř 1 milion vojáků Rudé armády

- V prvních dnech i týdnech Němci Rudou armádu zcela zaskočili

- na zmatcích Rudé armády se projevily i čistky z konce 30. let (proces s maršálem Tuchačevským a dalšími důstojníky)

- Němci se na severu dostali k Leningradu a obklíčili ho – začala blokáda Leningradu – (8. 9. 1941 – 18. 1. 1944 ve městě zemřel 1 mil. obyvatel)

- V centrálním území SSSR se Němci dostali až k Moskvě

- na dobytém území se Němci chovali bez zábran – vraždili, pálili, odvlékali na otrocké práce do říše

- SSSR pomoc nabídl za Británii W. Churchill

- od jara 1941 získala Británie materiální pomoc od USA, tato pomoc byla poskytnuta i SSSR

15. srpen 1941 Churchill a Roosevelt podepsali Atlantickou chartu – válečné cíle; později se připojily SSSR a další státy

Bitva u Moskvy

- V průběhu září německý postup zpomalil deštivý podzim

- V listopadu začalo mrznout a došlo k dalšímu zpomalení

- přesto Němci na počátku prosince stanuli na pokraji Moskvy

- obraně Moskvy velel generál Žukov

- 6. 12. 1941 zahájily sovětské jednotky poslané ze Sibiře protiútok – odrazily útok na Moskvu, Němci byli zatlačeni o více než 150-300 km zpět

Moskva již nikdy nebyla v ohrožení

Sibiřské jednotky Rudé armády měly chránit hranice SSSR před vpádem Japonců. Díky zprávě sovětského agenta Sorgeho v Japonsku, že Japonci útok neplánují, se Stalin rozhodl na přání Žukova tyto jednotky přesunout k Moskvě – rozhodující krok v obraně Moskvy.

Vstup USA do války

- 29. 9. 1940 uzavřelo Japonsko spojenectví s Německem a Itálií – Osa Berlín, Řím, Tokio

- Japonsko usilovalo o nadvládu v jihovýchodní Asii – střet s politikou USA

- 7. 12. 1941 v 7,55 hod Japonci napadli americkou tichomořskou základnu v Pearl Harboru

- 8. 12. 1941 vyhlásily USA válku Japonsku

- v dalších 6 měsících Japonci dobyli Filipíny, Malajsko, Indonésii, Barmu, francouzskou Indočínu, část Nové Guineje, ohrožovali Indii a bombardovali sever Austrálie

- Japonci utrpěli porážku až u souostroví Midway 3.-7. 7. 1942

- definitivní obrat v bojích o Tichomoří nastal v bitvě o ostrov Guadalcanal – trvala od srpna 1942 do února 1943; Američané převzali iniciativu

Boje v severní Africe

- Od podzimu 1941 bojovali Britové v severní Africe s Italy a Němci o Egypt

- červen 1942 – Němci pod vedením generála Rommela dobyli Tobrúk

4

- do čela britské armády postaven generál Montgomery

- 23. 10. - 4. 11. 1942 rozhodující bitva u Al . Alamejnu ► Britové zvítězili a Němci začali ustupovat

- začátek listopadu 1942 vojska USA se vylodila na západě Afriky (Alžír, Oran, Casablanca)

- polovina května 1943 kapitulovaly poslední německé vojenské jednotky v Africe

Bitva o Stalingrad

Srpen 1942 ► N ě mci zah á jili ú tok na Stalingrad (gen. Paulus)

- Bitva o Stalingrad byla nejkrvavější bitvou druhé světové války

- obranu Stalingradu organizoval maršál Žukov

- listopad 1942 – německý postup byl zastaven; z města jsou jen trosky

- ruské jednotky obklíčily Stalingrad – Němci se ocitli v tzv. kotli

- Hitler zakázal svým jednotkám, aby se vzdaly

- krutá zima a nedostatek materiálu způsoboval Němcům velké ztráty

- 2. 2. 1943 Němci přes zákaz Hitlera kapitulovali

- porážka u Stalingradu znamenala zásadní obrat ve válce na východě

Vylodění na Sicílii

- Červenec 1943 – Spojenci (USA, Británie) se vylodili na Sicílii

- vylodění velel americký generál Eisenhower

- Itálie procházela krizí – Mussolini byl svržen a uvězněn (osvobodilo ho zvláštní německé komando na příkaz Hitlera)

- září 1943 – Spojenci se vylodili na jihu Itálie

- nová italská vláda se přidala ke Spojencům a vyhlásila Německu válku (říjen)

- Němci obsadili střed a sever Itálie, na severu se Mussolini vytvořil nový stát pod kontrolou Německa Republica de Salo

- v Itálii se bojovalo až do konce války

Vylodění Spojenců v Normandii

- Již od roku 1942 Spojenci uvažovali o otevření tzv. druhé fronty

- 6. 6. 1944 se vojska USA a Británie vylodila v Normandii (území Francie)

- operace nesla označení OVERLORD, velel ji Eisenhower

- vylodilo se 2 mil. mužů, použilo se 6 000 plavidel, 10 000 letadel a tisíce tun další vojenské techniky

- srpen 1944 jednotky USA a svobodné Francie se vylodili na jihu Francie

- Po vylodění Spojenců ve Francii došlo k povstání v Paříži

- 25. 8. 1944 byla Paříž osvobozena

- Spojenecké jednotky dál osvobozovaly Francii a později Belgii, Holandsko a směřovaly na Německo

- po vylodění Spojenců v Normandii se nacistické Německo ocitlo v kleštích – ze západu vojska USA, Británie a svobodné Francie, z východu Rudá armáda (SSSR)

5

- 20. 7. 1944 se někteří důstojníci německé armády pokusili provést atentát na Hitlera (C. von Stauffenberg)

- Prosinec 1944 – Německo se pokusilo o poslední pokus odrazit postup Spojenců na západě

- Německá armáda zahájila protiofenzívu v Ardenách – po několika dnech byl ale německý postup zastaven a Němci znovu začali ustupovat

- Spojenci na západě v roce 1945 dál postupovali Německem

- 25. 4. 1945 se v Torgau na Labi setkala vojska Spojenců s vojáky Rudé armády

- Duben 1945 – padl Milán jako centrum zbytku fašistické Itálie

- Mussolini byl zajat partyzány a 28. 4. 1945 popraven

- v době Mussoliniho smrti byl již Berlín obléhán Rudou armádou

Východní fronta

- Léto 1944 – Rudá armáda osvobodila téměř celé území SSSR a postoupila až do Polska k Varšavě

- postup Rudé armády vyvolal ve Varšavě lidové povstání; to zůstalo bez pomoci Rudé armády, která na příkaz Stalina povstalcům nepřišla na pomoc

- povstání bylo Němci po 2 měsících potlačeno, povstalci masakrováni

- V srpnu 1944 Rudá armáda vstoupila do Rumunska a v září do Bulharska; obě země následně vyhlásily Německu válku

- koncem října 1944 jugoslávští partyzáni pod vedením Josipa Tita dobyli Bělehrad; zanikl chorvatský ustašovský proněmecký stát

- podzim 1944 – začala karpatsko-dukelská operace ► za č alo osvobozov á n í ú zem í Č eskoslovenska

- 6. 10. 1944 vstoupily první jednotky Rudé armády a Čs. armádního sboru na území ČSR

- listopad 1944 osvobozeno Řecko

- od října 1944 do února 1945 se bojovalo v Maďarsku o Budapešť

- 13. 4. 1945 se Rudá armáda probojovala do Vídně

- zároveň Rudá armáda postupovala na Berlín

- od poloviny dubna 1945 probíhalo dobývání Berlína – Berlín bránili i starci a děti

- 30. 4. 1945 spáchal Hitler se svou ženou Evou (roz. Braunovou) sebevraždu

- 7. 5. 1945 v Remeši Němci podepsali kapitulaci

- 8. 5. 1945 Němci znovu podepsali kapitulaci – tentokrát v Berlíně

- 8. 5. 1945 oficiálně druhá světová válka v Evropě skončila; boje pokračovaly na území Čech – bojovalo se ještě v Praze, poslední výstřel padl v Evropě 11. 5. 1945 nedaleko Příbrami

Boje v Pacifiku

- Na počátku roku 1945 Američané obsadili Filipíny

6

- V březnu 1945 pak porazili Japonce na ostrově Iwojima (jedna z nejkrvavějších operací v Pacifiku)

- V dubnu následovaly těžké boje na ostrově Okinawa (i zde čekaly na Američany těžké boje)

- po těchto úspěších se Američanům otevřela cesta k dobytí japonských ostrovů

- Japonci v bojích využívali v plné míře tzv. kamikadze (dobrovolné sebevrahy)

- Američané se báli velkého japonského odporu – proto hledali zbraň, která by válku ukončila s co nejmenšími americkými oběťmi

- Díky pozitivním výsledkům tzv. projektu Manhattan mohl nový americký prezident Harry S. Truman dát souhlas s použitím jaderné zbraně

- 6. 8. 1945 svrhli Američané atomovou bombu na japonské město Hirošima (až 140 000 obětí)

- 9. 8. 1945 Američané svrhli druhou atomovou bombu na město Nagasaki

- po těchto náletech již vedení japonského státu připravovalo kapitulaci

- 8. 8. do vyhlásil válku Japonsku i SSSR (podle dohody spojenců)

Kapitulace Japonska

Dne 2. 9. 1945 zástupci Japonska a Spojenců na lodi Missouri podepsali konečnou kapitulaci Japonska

druhá světová válka definitivně skončila

Charakteristické rysy WWII.

- Nejstrašnější válka v historii lidstva (udává se přes 60 mil. Obětí)

- oběti byly z velké části z řad civilních obyvatel

- válka zasáhla do života všech obydlených kontinentů

- válce se musela přizpůsobit i hospodářská politika jednotlivých států (průmyslová výroba, zemědělství, zásobování)

- urychloval se vědecký výzkum – nové poznatky se využívaly ve zbrojení

- ekonomická síla jednotlivých států rozhodovala o úspěchu ve válce

- Německo se snažilo nasadit do pracovního procesu tzv. totálně nasazené pracovníky z okupované Evropy (až 8 milionů, vč. Obyvatel Čech, Moravy)

- Nacisté za války prováděli vyhlazovací politiku – především vůči Židům

- Tato politika genocidy vstoupila do historie jako holocaust

- holocaustu padlo za oběť na 6 mil. Židů z okupované Evropy (dvě třetiny židovského obyvatelstva Evropy)

- nacisté zřídili síť vyhlazovacích koncentračních táborů (Osvětim, Majdanek, Treblinka, Chelmno ad.)

- nacisté vedli válku s cílem vyhladit „méně cenné rasy“, ovládnout životní prostor, vládnout světu

- spojenci vedli válku proti Německu jako válku v zájmu zachování civilizace, zachování lidskosti, za záchranu demokracie a občanských hodnot

7

- politika a zájmy Spojenců ve válce nebyly vždy jednotné – na jedné straně USA a Británie, na druhé straně SSSR – po dobu války je ale spojoval jednotný cíl – porazit Německo, a také společné oběti, které národy Spojenců musely přinést ve společném boji

Vývoj v Československu od 30. let dvacátého století do května 1945

Československo ve 30. letech – ohrožení demokracie

- Nástup Hitlera k moci v Německu znamenal hrozbu pro demokratický vývoj v ČSR (označoval se jako ochránce sudetských Němců, nenáviděl Československo)

- značná část čs. Němců se pod dojmem změn v Německu a hospodářské krize přiklonila k programu sjednocení všech Němců

- v čs. vládě od roku 1926 zasedali zástupci německých demokratických (aktivistických) stran v ČSR (soc. demokraté, agrárníci, křesťanští socialisté)

- Pronacistickou politiku prováděla Sudetoněmecká strana ( SdP - v čele Konrád Henlein)

- Henlein navenek působil vůči politikům Británie a Francie jako umírnění zástupce sudetských Němců v ČSR

- politika SdP vedla na příkaz Hitlera k rozbití republiky – ve vhodný okamžik měli předáci strany klást čs. vládě nepřijatelné národnostní požadavky a tím vyvolat nepokoje, kterých by nacistické Německo využilo k obsazení čs. pohraničí

- ČSR byla ohrožena i vnitřní krizí (národnostní politika)- Stabilitu republiky narušovaly také snahy Hlinkovy slovenské ludové

strany po zisku autonomie- na jaře 1935 se uskutečnily parlamentní volby – nejvíce hlasů získala SdP

(15,2% hlasů=2/3 čs. Němců), druhou stranou byli agrárníci (14,2%)- v prosinci (18.12.) 1935 byl 2. čs. prezidentem zvolen Edvard Beneš

(zatím byl udržen demokratický charakter republiky)- od roku 1936 se neustále stupňovaly požadavky SdP a HSLS vůči čs. vládě

8

- sousední Německo zbrojilo – od roku 1937 připravovalo útok na ČSR (případ zelený)

- březen 1938 (po připojení Rakouska k Německu) – se SdP se spojily všechny německé strany na území ČSR, kromě německé soc. demokratické strany

- v dubnu (24.4.) 1938 vyhlásila v Karlových Varech program SdP – obsahoval požadavek zrušení spojenectví s Francií a SSSR, orientaci na Německo, povolení nacistické ideologie v ČSR apod.

- Květen 1938 – volby do obecních zastupitelstev – SdP získala v německy mluvících oblastech republiky přes 89% hlasů

- cíl SdP – vyvolat konflikt s čs. vládou – žádali by o pomoc Hitlera - HSLS rovněž po vládě požadovala provedení autonomie Slovenska –

stupňování útoků vůči Čechům- 20. května 1938 provedla čs. vláda částečnou mobilizaci z důvodu

uklidnění situace v pohraničí a z obav před napadením německou armádou (mobilizace = povolání mužů do armády)

- vlády Británie a Francie tlačily na vládu ČSR (dohoda se SdP)- srpen 1938 do Prahy přijel vyslanec Británie lord Runcima n – prostředník

mezi vládou ČSR a henleinovci- V září se situace mezi vládou a henleinovci vyhrotila- na počátku září vláda přijala sudetoněmecký požadavek uspořádání

menšinové otázky sudetských Němců podle karlovarského programu SdP- 12. září Hitler v projevu na sjezdu NSDAP v Mnichově zaútočil na

Československo – projev vyvolal nepokoje v pohraničí (několik mrtvých, desítky zraněných)

- do 14. září byl v pohraničí klid – zákrok četníků, armády, vůdci SdP prchli do Německa

- 15. září - první jednání britského premiéra Chamberlaina s Hitlerem (výsledkem byl zvýšený tlak na Prahu, aby odstoupila pohraničí s 50% a vyšší převahou Němců)

- 22 září pražská vláda se podvolila britsko-francouzskému ultimátu a slíbila odevzdání pohraničních oblastí Německu

- 22. září na jednání s Chamberlainem Hitler stupňoval požadavky vůči ČSR – Chamberlain se vzdal dalších rad pražské vládě

- 23. září československá vláda vyhlásila mobilizaci – ve zbrani bylo přes 1 milion vojáků (německá armáda měla aktuálně kolem 1,4 mil. vojáků, ale mohla ještě mobilizovat)

- čs. armáda obranu republiky opírala o výbornou morálku, skvělou výzbroj, systém opevnění (nebyl zdaleka dokončen). Slabinou byly slabší letectvo, dlouhé hranice, celkově méně vojáků, kromě Německa hrozilo útokem Maďarsko, Polsko

- vlády Británie a Francie se obávaly války s Německem „kvůli čs. Němcům“ – hledaly cesty, jak uspokojit Hitlera

- v noci z 29. na 30. září proběhla konference v Mnichově – bylo ujednáno odstoupení čs. území s většinou Němců Německu

- 30. září byla čs. vláda donucena mnichovskou dohodu přijmout

9

Od Mnichova k okupaci

- Mnichovská dohoda přinesla republice velké územní ztráty

Celková rozloha ČSR se zmenšila o 30%, počet obyvatel klesl o jednu třetinu (republika ztratila 1 450 000 Čechů, Slováků, Rusínů a Ukrajinců); do vnitrozemí přišlo 450 000 uprchlíků z pohraničí – většina bez majetku

Období po Mnichovu do 15. března 1939 označujeme jako období druhé republiky;

V ČSR začal se projevovat i politický a morální úpadek (rozmáhající se antisemitismus); pohraniční oblasti odtržené od republiky se staly součástí říše – sudetské župy (Češi se stali cizinci v říši) po Mnichovu byla ČSR plně závislá na politice Berlína

Vznikly nové politické strany: Strana národní jednoty – sdružovala povolené strany pod vedením agrárníků – občanské strany + část nár. socialistů

Národní strana práce – sociální demokracie, leví národní socialisté

politická situace se blížila totalitě – zavedena cenzura, zrušeny některé organizace, deníky a KSČ

po Mnichovu nejprve abdikoval prezident Beneš (5. 10. 1938), novým prezidentem zvolen dr. Emil Hácha (30. 11. 1938)

byla jmenována nová vláda: v čele agrárník Rudolf Beran

– ministrem zahraničí František Chvalkovský (proněmecky orientovaný)

- Prosinec 1938 – zmocňovací zákon (vláda bez kontroly parl.)

Hitler byl však již ke konci roku 1938 rozhodnut zničit Česko-Slovensko silou

10

13. 3. 1939 si Hitler pozval do svého sídla Tisa – pohrozil mu maďarským útokem, pokud se Slovensko neodtrhne

14. 3. 1939 v odpoledních hodinách slovenský sněm vyhlásil vznik samostatného Slovenského štátu, ve stejný den se odtrhla i Podkarpatská Rus – začali ji hned obsazovat Maďaři

Okupace Čech a Moravy

- 14. 3. 1939 prezident Hácha odjel do Berlína za Hitlerem

- Hitler mu oznámil záměr okupovat Čechy a Moravu – Hácha odevzdal osud českého národa do Hitlerových rukou

- 15. 3. 1939 v 6,00 německá vojska vstoupila na území Čech a Moravy

- večer 15. 3. 1939 dorazil do Prahy i Hitler

- 16. 3. 1939 vyhlásil Hitler protektorát Čechy a Morava

- protektorát měl formální autonomii (v souladu s politickými, hospodářskými a vojenskými zájmy říše)

- protektorát měl povoleno tzv. vládní vojsko (7000 mužů)

- parlament byl rozpuštěn

Představitelé protektorátní správy:

1) Státní prezident (Hácha)

2) Vláda (postupně 4 premiéři Beran, Eliáš, Krejčí, Bienert)

3) Nižší úřady, policie, četnictvo

- Vláda musela přijímat zákony v zájmu říše. Vládní rozhodnutí mohlo být Němci zrušeno, nebo jí Němci naopak vynuceno

Německá okupační správa – dohled nad dodržováním zájmů Německa v protektorátu

- V čele říšský protektor – Konstantin von Neurath (dále Heydrich, Daluege, Frick)

- Později zřízeno Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu – státním ministrem K.H. Frank

- Cílem německé okupační politiky bylo úplné začlenění českých zemí do německé říše – plná germanizace prostoru a lidí

- na území protektorátu působila německá tajná policie – GESTAPO (potírání nepřátelské činnosti)

- snižovat německý tlak v protektorátu se snažili Hácha i generál Eliáš – až do příchodu Heydricha se to částečně dařilo

- přesto zanikly politické strany – vzniklo v březnu Národní souručenství

- Národní odborové ústředny zaměstnanců; Ústředí veřejných zaměstnanců – omezená forma odborů

- Protektorát po vzoru německé říše kontroloval vývoj politický, hospodářský i kulturní

- Kuratorium pro výchovu mládeže mělo patronát nad školstvím a osvětou – ministr Emanuel Moravec stál v jeho čele (mladá generace vychovaná v duchu nacistických idejí)

- o polovinu se snížil počet českých středních škol

- povinně se vyučovala němčina

11

- omezen výklad učitelům češtiny, dějepisu, zeměpisu

- jména prezidentů Masaryka a Beneše musela být začerněna

- od roku 1942 němčinu musel ovládat každý státní úředník

- postupně se zaváděl režim nucené práce v protektorátu od roku 1942 byly na nucenou práci do Německa nasazovány celé ročníky mladých lidí z Čech a Moravy (celkem asi 600 000)

- Nacisté chtěli využít hospodářských možností protektorátu ke svým válečným cílům

- Nejdůležitější průmyslové podniky a doly přešly do německých rukou

- Červen 1939 – vešlo v platnost nařízení o arizaci židovského majetku (předání do árijských rukou)

- Židé byli zbaveni na základě norimberských zákonů občanských práv – museli nosit žlutou Davidovu hvězdu, nesměli vstupovat do veřejných zařízení, dopravních prostředků, stýkat se s árijci

- V Terezíně byly v roce 1941 zřízeny ghetto a v Malé pevnosti věznice pražského gestapa – měla režim jako v koncentračním táboře

- Ghetto sloužilo jako shromaždiště pro Židy z okupované Evropy před cestou do vyhlazovacích táborů v Polsku

- Pronásledováni byli i Romové – byly zřízeny kárné pracovní tábory v Letech u Písku a v Hodoníně, okr. Blansko → z těchto táborů pro vězně vedla cesta do Osvětimi

- po vypuknutí války protektorátní vláda zavedla přídělový systém odběru potravin – potraviny na lístky

- Reguloval se tak odběr potravin – masa, tuků, cukru, másla, mléka, kávy, čaje mouky, pečiva

- Postupně byl přídělový systém „na lístky“ zaveden prakticky na všechno spotřební zboží a suroviny (oděvy, obuv apod.)

- V dopravě se benzín nahrazoval dřevoplynem

- Postupně se používaly tzv. náhražky všeho druhu za nedostatkové zboží (místo kávy tzv. cikorka, kouřila se tzv. domovina, místo džemu marmeláda z řepy)

Protifašistický odboj v českých zemích

- Protifašistický odboj začal pracovat prakticky od vzniku protektorátu

- v začátcích šlo zpravidla jen o „nevinné“ projevy nespokojenosti s přítomností Němců (při německých týdenících v kinech šoupání nohou, kýchání, potlesk v divadlech při narážkách na nesvobodu, anekdoty)

- lidé poslouchali i zahraniční rozhlas – především vysílání londýnského rozhlasu BBC (byl za to trest smrti)

- Otevřeným vyjádřením nesouhlasu s okupací byl převoz ostatků K. H. Máchy z Litoměřic na vyšehradský hřbitov v Praze

- svou úlohu odporu hrály i národní poutě v létě 1939

- 30. 9. 1939 ve výročí přijetí mnichovské dohody – bojkot pražské hromadné dopravy

- 28. 10. 1939 demonstrativní oslavy vzniku ČSR – řada letáků, lidé nepracovali, sváteční oblečení, trikolora, zasáhla okupační moc, smrtelně zraněni medik Jan Opletal, dělník V. Sedláček – oba zemřeli

12

- 15.11. 1939 pohřeb Jana Opletala dalším projevem odporu proti Němcům

- 17.11. 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, popravili 9 představitelů českého studentstva, kolem 1200 studentů odvlečeno do koncentračních táborů

- Klasickou formou odporu byly sabotáže – záměrné poškozování výroby (zde i v duchu hesla PP-pracuj pomalu)

- další forma – odboj kulturní – důraz na národní kulturní dědictví, návraty k české slavné minulosti, zájem o české divadlo, českou hudbu

- formou odboje jsou i kulturní aktivity židovských vězňů v Terezíně

- odbojové organizace prováděly zpravodajskou činnost – vysílačkou, tajnými zprávami po železnici přes Bělehrad posílány zprávy do Londýna, Moskvy

- na jaře 1939 se začaly na území protektorátu formovat první odbojové skupiny, organizace a odbojová centra

- V Londýně pracovali představitelé čs. politiky na osvobození Československa a jeho obnovení v předmnichovských hranicích – vznikla zde prozatímní čs. vláda (Šrámek, Jan Masaryk – syn prvního prezidenta a další) a působil zde i prezident Beneš

- Do Moskvy se přesunulo vedení KSČ (Gottwald, Slánský)

Základní dělení protifašistického odboje v českých zemích:

Demokratický odboj

- řízen z Londýna čs. exilovou vládou v čele s prezidentem E. Benešem

- organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, Obrana národa, Politické ústředí roku 1940 vytvořily ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího)

- existovaly i menší skupiny , do kterých se zapojovali obyvatelé všech společenských vrstev (Jindra, Rada tří, Zpravodajská brigáda a další)

- zvláštní význam měla skupina tří bývalých důstojníků čs. armády (Tři králové) – plukovníci Balabán a Mašín a štb. kapitán Morávek – provedli několik sabotážních a teroristických činů i na území Německa, udržovali spojení s Londýnem (vysílačka, kurýrní spojení přes Balkán); unikali gestapu až do jara 1942, kdy poslední z nich padl v přestřelce s agenty gestapa

- Londýn udržoval styk s domácím odbojem vysílačkami a také pomocí vycvičených agentů-parašutistů

Komunistický

- řízen vedením KSČ, které sídlilo v Moskvě, plnilo příkazy K. Gottwalda a jeho soudruhů

- Aktivizováno po 22. 6. 1941, kdy Německo napadlo SSSR, do té doby po podepsání Německo-sovětském paktu vedení KSČ zakázalo protiněmeckou činnost v protektorátu

- Zapojovali se dělníci i komunistická inteligence

13

Charakteristika odbojových organizací

Politické ústředí – sdružovalo představitele bývalých koaličních politických stran, gestapu se podařilo řadu významných členů zatknout, zbytek emigroval

Obrana národa – tvořena převážně bývalými čs. důstojníky a legionáři, členy Sokola, učiteli, železničáři. I tato organizace neodolala tlaku gestapa, které v ní mělo řadu informátorů

Petiční výbor Věrni zůstaneme – široké politické i společenské zastoupení, jádro tvořili představitelé demokratické levice, navazoval na petiční akci z května 1938 a na věrnost odkazu T.G.M., vytvořil Program Za svobodu do nové Československé republiky, který se stal programem celého demokratického odboje

Heydrich – zastupující protektor

- V roce 1941 vrcholila odbojová činnost v protektorátu (byl do ní zapojen i ministerský předseda protektorátní vlády generál Eliáš)

- z tohoto důvodu do protektorátu přijel 27. 9. 1941 R. Heydrich – vystřídal von Neuratha a nastoupil do úřadu zastupujícího říšského protektora

- Heydrich měl jeden hlavní cíl: zlikvidovat každý projev českého odporu proti německé okupaci

- Heydrich okamžitě vyhlásil stanné právo (skončilo až 20. 1. 1942), stanné soudy popravovaly příslušníky odboje bez jakýchkoli důkazů (oznamovaly červené vyhlášky)

- tisíce lidí byly deportovány do koncentračních táborů

- exilová vláda v Londýně se rozhodla Heydricha zlikvidovat – parašutistický výsadek

- od podzimu 1941 byly na území protektorátu vysazovány skupiny parašutistů s různými úkoly (spojení s odbojem, sabotáže, zpravodajská činnost)

- prosinec 1941 vysazena skupina ANTHROPOID (cíl – likvidace Heydricha)

14

- Skupinu tvořili dva muži: Jozef Gabčík (Slovák) a Jan Kubiš

- skupina byla vysazena společně s výsadky SILVER A, SILVER B

- 27. 5. 1942 provedli Gabčík a Kubiš s pomocí dalšího parašutisty Josefa Valčíka v Praze Kobylisích útok (atentát) na R. Heydricha

- Heydrich následkům zranění podlehl 4. 6. 1942

- nacisté rozpoutali vlnu krutého teroru jako odvetu za útok na Heydricha – období heydrichiády

- vrcholem tohoto teroru bylo vyhlazení obcí Lidice (10.6. 1942) a Ležáky (24. 6. 1942)

- 18. 6. 1942 byla skupina sedmi parašutistů obklíčena v kostele sv. Cyrila a Metoděje (tehdy Karla Boromejského) – GESTAPO se na stopu parašutistů dostalo díky zradě jednoho z nich – Karla Čurdy

- Heydrichiáda stála život asi 5 000 českých lidí

- odboj byl prakticky rozbitý (demokratický i komunistický)

- k obnově větší odbojové činnosti došlo v průběhu roku 1943

- vznikly nové organizace – především Rada tří (R-3), obnovil se i III. Ilegální výbor KSČ

- vznikaly i partyzánské skupiny

Českoslovenští vojáci na frontách druhé světové války

Zárodek československého zahraničního vojska se začal tvořit již na jaře 1939 v Polsku (Československý legion – asi 1 000 mužů).

V Polsku zasáhli čs. vojáci do bojů druhé světové války nejdříve.

Občané bývalé ČSR z protektorátu utíkali také do SSSR – zde však byli internováni do gulagů jako imperialističtí agenti (řada z nich zde zemřela).

V roce 1940 byli z části převeleni do Francie a později do Palestiny (případně Afriky).

Po napadení SSSR Německem a následném podepsání Československo-sovětské smlouvy v červenci 1941 začala na území SSSR vznikat československá vojenská jednotka – ustavila se jako 1. samostatný prapor – velel Ludvík Svoboda; podíl na jeho vzniku měl i plukovník Heliodor Píka (později komunisty popraven).

Prapor do bojů vstoupil na počátku roku 1943. V březnu 1943 se prapor vyznamenal v bojích u Sokolova.

V listopadu 1943 se jednotka účastnila osvobozování Kyjeva.

15

Přelom let 1943/44 bojovala u Bílé Cerkve

Jaro 1944 jednotka přebudována na 1. čs. Armádní sbor v SSSR (nábor mezi volyňskými Čechy; dezerce Slováků).

Od září 1944 se 1. československý armádní sbor podílel na osvobozování území ČSR.

Čs. vojsko se budovalo také na Západě

Nejvíce dobrovolníků z řad občanů bývalé ČSR se shromáždilo ve Francii ►2. 10. 1939 bylo dosaženo dohody o obnovení československé armády ve Francii

Čs. vojáci se podíleli na obraně Francie – zvláště se vyznamenali letci. Po kapitulaci Francie se většina československých vojáků přesunula do Británie (asi 5 000 vojáků).

Koncem října 1940 byla vytvořena 1. československá smíšená brigáda. Měla za úkol spolupodílet se na obraně ostrova.

Od poloviny července 1940 se k obraně Británie připravovali také čs. letci -velel jim generál Karel Janoušek

Zpočátku vynikali především stíhači, kteří se aktivně zapojili do bitvy o Británii, později se prosadily i bombardovací letky.

Českoslovenští letci si v řadách RAF vydobyli výbornou pověst a patřili k elitě RAF

Konec druhé světové války v Evropě – pražské povstání

V závěrečné fázi bojů naplno propukl odpor českého obyvatelstva proti okupantům - povstání začala již 1. 5. 1945 v Přerově.

V Praze povstání vypuklo 5. 5. 1945. Vedení se ujala Česká národní rada.

V noci z 5. na 6. 5. v ulicích Prahy vyrostlo na 1 600 barikád. Praze také přicházeli na pomoc lidé z blízkého okolí.

Proti Němcům zasáhly i jednotky Ruské osvobozenecké armády (tzv. Vlasovci – původně sovětští zajatci, kteří nesouhlasili s bolševickým režimem v SSSR a Němci je chtěli využít v boji proti Rudé armádě).

Boje probíhaly až do 9. 5. 1945 (Němci v Praze sice podepsali kapitulaci 8. 5. a většina jejich vojsk Prahu na základě dohody s ČNR opustila, ale jednotky SS bojovaly dál). Rudá armáda vstoupila do Prahy 9. 5. 1945.

Poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly 12. 5. 1945 na Příbramsku (Milín).

OSOBNOSTI PRAŽSKÉHO POVSTÁNÍ:

Albert Pražák – předseda ČNR, profesor UK, literární historik, zemřel 1956

Josef Smrkovský – místopředseda ČNR, zástupce KSČ v ČNR, na konci 60. letech patřil k reformnímu křídlu KSČ, po roce 1968 zbaven stranických funkcí, 1970 vyloučen z KSČ, zemřel v roce 1974

Karel Kutlvašr – legionář, čs. důstojník, vojenský velitel pražského povstání. Po únoru 1948 byl z armády propuštěn a ještě v témže roce zatčen a odsouzen ve smyšleném procesu na doživotí za zradu. V roce 1960 propuštěn, o rok později zemřel.

16

17